שבוע טוב Číslo 91/5768
30.červenec 2008
Výklad sidry Masej (Numeri 33,1 – 36,13) Závěrečná paraša knihy Bemidbar shrnuje čtyřicet let v poušti a uvádí všech 42 míst, kde Židé během svého putování tábořili. Na první pohled se zdá, že přesný počet tábořišť je zcela zanedbatelný údaj, ale podle Pri Cadik číslo 42 je počet písmen B-žího jména, jehož pronášením se prorokové dostávali do prorockého stavu. Každé z uvedených tábořišť představovalo novou cestu k vyšší rovině spirituality a spojení s Tórou, každé označovalo dobu a místo k nabytí této vyšší roviny a když z něho Židé odcházeli, byli jakoby novým národem. Tak proces pokračoval, dokud nedospěli ke vstupu do Erec jisrael. Je to jakási analogie k životu: každý člověk má svých vlastních 42 „zastávek“ na cestě k zdokonalení své osoby, podstata je však stejná: získat duchovní dokonalost. Výskyt čísla 42 obvykle naznačuje příležitost k duchovnímu pozvednutí- proto je v sidurech zařazena modlitba Ana b´koach před pesukej de zimra (úvodními žalmy každodenní ranní modlitby) a před Lecha dodi o erev šabat: to je doba, kdy jsme nejpřístupnější duchovnímu povznesení. Jak zdůrazňují kabalisté, Ana b´koach se skládá ze 7 stancí, každá o 6 slovech a 42 počátečních písmen tvoří akrostich, odkazující k B-žímu jménu. Raši cituje Mošeho haDaršan: 14 zastávek bylo v prvním roce putování, před hříchem zvědů (jenž způsobil dalších 38 let putování národa pouští), 8 tábořišť bylo v posledním, čtyřicátém roce putování. Ve zbývajících 38 letech putoval národ na pouhých 20 míst: B-h zmírnil trest národa tak, aby byl snesitelný. Proč je tak důležité vědět, že trest byl zmírněn B-ží laskavostí (chesed)? Král David v žalmech říká, že i při putování národa pouští B-h konal pro svůj národ zázraky, poskytoval jim potravu, požehnání a ochranu, jež byly potřebné k jejich duchovnímu pozvedání. Kdyby nebylo období v poušti, židovský národ by se nepovznesl k úrovni, jež jim umožňovala zachovávat Tóru. Je tedy důležité vědět, že B-h trestal svůj národ s laskavostí, neboť co se zdá jako tvrdá lekce, je ve skutečnosti k maximálnímu dobru. Proto říká Mišna v traktátu Brachot, že člověk má B-hu děkovat za to dobré, čeho se mu dostalo, i za to zlé; když na někoho dopadne neštěstí, říká požehnání Dajan haemet- pravdivý soudce. Člověk si uvědomí nápravný účin trestu,
rozumem však nepochopí jeho hodnotu. 40 let v poušti dalo židovskému národu novou duchovní úroveň a učinilo jej způsobilým žít s B-ží Tórou. Ramban ve svém komentáři cituje z Rambamova More nevuchim: Jaký smysl má vypočítávání 42 zastávek židovského národa v poušti? Zjevné zázraky, jež B-h vykonal pro národ v poušti, byly živou skutečností pro ty, kdo je prožili: mana, Mirjamina pramenná studně i oblaky slávy. Židé v poušti zažili mnoho zázraků, na pustých místech daleko od civilizace, kde nebyla žádná vegetace, kde neměli chléb ani víno; veškerá jejich výživa byla od B-ha. B-h ví, že lidé časem popřou tyto zázraky a začnou je pokládat za pouhý mýtus, který se nikdy nestal, budou říkat, že Židé v poušti přežili stejně jako přežívají arabští nomádi. Proto B-h chtěl rozptýlit všechny pochyby o zázracích a přikázal Mošemu, aby zaznamenal všechno, co se událo v poušti a budoucí generace pochopily, že přežití národa byl zázrak. Stojí za pozornost, že něco podobného říká Ramban o příkazu připomínat si Exodus z Egypta: je důležité připomínat si zjevné zázraky v Egyptě, protože ne každá generace je hodna zjevných zázraků, a když si národ nebude připomínat, že v Egyptě pro něj B-h vykonal zjevné zázraky, postupem času na ně zapomenou a začnou je přičítat přírodním silám, nikoli B-žímu zásahu. Když si bude člověk tyto zázraky stále připomínat, pochopí, že všemohoucí B-h skutečně řídí všechny oblasti života. Samotná příroda je B-ží zázrak. Podobně tedy nyní Moše vypočítává 42 zastávek v poušti, abychom nezapomněli, že bez zázraku bychom v poušti nepřežili. Midraš k začátku knihy Berešit cituje rb.Jicchaka: Jestliže Tóra je kniha zákonů a povinností, proč začíná popisem Stvoření světa? Je to proto, že národy světa budou prohlašovat, že židovský národ si bere, co není jeho a budou zpochybňovat jeho právo na Erec jisrael. Proto B-h začíná podrobným líčením Stvoření i generací, jež poznaly B-ží soud: generace potopy či rozehnání. Tak je evidentní, že B-h národu zemi slíbil a daroval jako trvalé dědictví. Chazal vysvětlují, že Tóra proto znovu uvádí místa, kde se Židé zastavili při svém putování pouští, aby budoucí generace nemohly popřít zázraky jež se tam staly, až časem vyprchá povědomí o zázracích.
1
„B-h promluvil k Mošemu v Moabských pláních u Jordánu: Mluv k bnej jisrael a řekni jim: Až přejdete Jordán do kenaanské země, vyženete před sebou obyvatele té země a zničíte všechny jejich modly…Nevyženete-li všechny obyvatele, ti, které ponecháte, budou vám trnem v očích a kopím v boku..A co jsem zamýšlel učinit jim, učiním vám“, říká Tóra a tak se i stalo. Židé vstoupili do země, jak jim B-h přikázal, ale nedotáhli boj do konce, ponechali tam Kenaance. Ramban vysvětluje: Modláři budou trnem v očích a kopím v boku Židů, to znamená, že otupí jejich vnímavost, takže budou-li Židé vystaveni jejich deformované stupnici hodnot a zkaženému životu, ztratí nakonec své jasné vidění a nebudou vědět, co je nepřijatelné- je to tentýž případ, jako když soudce přijme úplatek. Takový soudce není způsobilý soudit, protože ztratil svou nestrannost, bez ohledu na úmysl rozhodnout správně; je nemožné, aby zůstal úplatkem nedotčen. Gemara říká, že jakýkoliv střet zájmů způsobí, že člověk je nezpůsobilý jako soudce i jako svědek. Každá stranickost zatemňuje jasné vidění. Ramban pokračuje: „Budete-li vystaveni vlivu těchto modlářů, přestanete vidět i chápat, naučí vás dělat jejich ohavnosti a sloužit jejich bohům, a až ztratíte jasné vidění, oloupí vás. Ježto jste je všechny nevyhnali ze země, ale přijali jejich způsob života, budete vyhnáni vy, protože nebudete hodni žít v zemi.“ Negativní vlivy, jimž je člověk vystaven, působí podprahově a plíživě. Mišna v Pirkej avot říká: „Vzdalujte se od špatného souseda a nespojujte se zlovolníkem (raša)“. Proč není v obou případech užito stejného slova? Vždyť by se zdálo, že člověk se má vzdalovat od zlého souseda stejně jako od raša. O raša však mišna říká jen „nespojujte se“; z toho plyne, že máme být více obezřelejší ve styku se špatným sousedem, než s vysloveným zlovolníkem. Jak to? Komentátoři vysvětlují, že od toho, co je evidentně zlé, se člověk odtáhne automaticky. „Nespojujte se“ je určeno tomu, kdo vidí nějaký (finanční) prospěch ve spojení se zlovolníkem; ten ale nakonec padne a s ním i ti, kdo se s ním spojili. Naopak ke špatnému sousedu (= kdo má špatnou povahu či převrácené hodnoty) necítí člověk takový odpor, protože jeho pochybení jsou méně vyhraněná a člověk nabude dojmu, že když s ním bude ve styku jen občas a ne příliš úzce, nijak ho to neovlivní. Ale přestanou-li být jeho obranné mechanismy v pohotovosti, bude člověk zranitelný a přístupný negativnímu vlivu. Proto špatný soused představuje vážnější nebezpečí než jednoznačně zlý člověk- raša. Rambam uvádí, že když někdo žije ve společenství, kde jsou špatní lidé a heretici, má z tohoto prostředí odejít a nenajde –li řádnou komunitu, ať raději žije v poušti sám. Chinuch píše: „Člověk se rozvíjí svými skutky a prostředím.“ Proto B-h přikázal židovskému národu vyhnat
všechny pohanské obyvatele z Erec jisrael, aby národ nebyl negativně ovlivněn a uchoval si vnímavost k Tóře. „Toto jsou příkazy a řády, které přikázal Hospodin dětem Izraele skrze Mošeho na Moabských pláních u Jordánu..“ Těmito slovy končí kniha Bemidbar. Obvykle tato slova uvozují micvu, proč zde ji uzavírají? Or HaChajim odpovídá: Tóra tím říká, že všechno, co těmto slovům předchází, jsou příkazy B-ha, nikoliv rozhodnutí Mošeho (tedy i svolení Celofchadovým dcerám provdat se za muže podle vlastní volby pochází od B-ha). To je informace, nezbytná k přežití židovského národa- Tóra tu dosvědčuje, že zákony dané prostřednictvím Mošeho jsou pravá Tóra a je povinností všech dalších generací uchovat tento status quo, nikoliv ho narušit. Jinými slovy: aplikovat Tóru do praktických situací, vždy znovu v každé generaci, zejména, pokud jde o technologické novinky, jež nutno zevrubně prozkoumat z pohledu Tóry. Nezáleží na tom, zda B-h Mošemu řekl o fotobuňkách či mobilních telefonech- důležité je vědět, jak tyto otázky uchopit z pohledu Tóry, abychom střežili principy Tóry před porušením Povinností vůdčích halachických autorit v každé generaci je aplikovat principy Tóry. Výchozím bodem je pochopit a přijmout, že vše z Tóry, co k nám přišlo skrze Mošeho, je trvale platná pravda. Hledají se odpovědi na otázky: Přijímá Tóra tuto novou myšlenku, nebo ji odmítá?Je tento nápad v souladu s Tórou, nebo je v rozporu s jejími příkazy? Zdá se, že v současnosti existuje dvojí židovský přístup k životu: 1/ Co říká Tóra o životě v současné společnosti? 2/ Co říká současná společnost o životě podle Tóry? Druhý přístup vede k vyloučení Tóry z národního programu; ten první však umožňuje židovskému národu překlenout vzdálenost od začátku věků, přes minulost až do věčnosti. Jak bylo již dříve zmíněno, celá sefer Bemidbar se zaměřuje na praktické včlenění B-ha do každodenního života židovského národa. Jednou z posledních věcí je ustavení útočištných měst a zákony pro ně. Proč právě na konci knihy Bemidbar? Integrace B-ha do každodenního života vyžaduje sebekázeň a oběť. Mnoho lidí je ochotno podřídit se Bžím zákonům, jen pokud jsou v souladu s jejich rozumem a citem. Ale co s těmi příkazy halachy, které jsou citově obtížné a rozumu nesrozumitelné? Podřídíme se B-žím požadavkům a nařízením, nebo je odmítneme jako obtížné, tvrdé, zastaralé? Jsme povinni přijmout všechny zákony biblické i rabínské, bez ohledu na osobní pohled. Tóra nám předkládá reálné životní situace jako příklad včlenění B-žích zákonů i do nejobtížnějších situací. Takovým příkladem krajně náročné situace je neúmyslné zabití- pocit tragédie, ztráty, viny, hněv smíšený s touhou po odplatě, nutnost sebeobranycitové rozrušení na obou stranách má nevyhnutně za následek střet. Tóra nabízí odpovědné řešení a poskytuje bezpečné útočiště pachateli. Bejt din (soud)
2
zkoumá, hodnotí a zprostředkuje právně přijatelné východisko z krize; musí rozhodnout, zda pachatel má nárok na útočiště, musí uklidnit rodinu oběti a zabránit dalšímu prolití krve a další tragédii. Útočištná města jsou příkladem integrace B-ha do života, přijmeme-li Ho s pokorou a podřídíme se mu. O rozdělení Erec jisrael říká Tóra: „Podrobíte si tu zemi a usadíte se v ní. Tu zemi jsem dal vám, abyste ji obsadili..Rozdělíte ji losem… v dědictví svým otcovským pokolením“. Jak vysvětluje Or HaChajim, kenaanskou zemi dal B-h židovskému národu darem. Nemohla být dobyta pouhým lidským úsilím (bez B-žího přispění), ale B-h jim poskytl pomoc při dobývání. Je tedy důležité uvědomit si, že Židé získali Erec jisrael jen díky Bží laskavosti. Jen B-h může zemi zbavit jejích obyvatel. Židé mohou v zemi žít jen s B-žím požehnáním.
Tóra uvádí, že každý je povinen přinést do Chrámu bikurim- ovoce z nové úrody, jež vyrostlo v Erec jisrael. I když se zajordánské území pokládalo za součást Erec jisrael a platily tam všechny micvot, platné v Erec jisrael, bikurim se z tohoto území nepřinášelo. Rav Josi vysvětluje- je to proto, že když někdo přinesl nové ovoce do Chrámu, musel udělat prohlášení, vyjadřující jeho vděčnost B-hu: „ovoce ze země, kterou Ty, B-že, jsi mi dal“. To se však vztahuje pouze na zemi, kterou B-h sám daroval národu, nikoliv na území, jež si kmeny samy zvolily. Zajordání původně nemělo být součástí Izraele, ale kmeny Reuven a Gad požádaly, aby se tam mohly usadit. Gemara uvádí: Kdo žije mimo Erec jisrael, jakoby neměl B-ha. B-h si pro svou Přítomnost mohl zvolit kterékoli území, vybral si však Erec jisrael, obývanou sedmi národy. Je tedy velmi důležité, aby si Židé uvědomovali: „Svou mocí dal národu jeho podíl.“
Židovská věda - Wissenschaft des Judentums 2.část B/ Rabínské semináře, učené společnosti, časopisy: Počátek druhé generace „židovské vědy“ je vyznačen založením Jüdisch-theologisches Seminar ve Wroclavi (Vratislav, Breslau) r. 1854. Byla to první instituce, umožňující učencům oddat se plně „židovské vědě“; mohli tu také vychovat novou generaci studentů a pomoci jim proniknout hlouběji do problémů, jimiž se sami zabývali. Z.Frankel, který řídil seminář 20 let, si byl vědom vědeckého poslání školy , vedle jejích praktických cílůvzdělání rabínů a v prvních letech i učitelů. Poprvé vzniklo moderní akademické učiliště pro hlubší židovské vzdělání. Vycházelo z nových metod výzkumu a bylo zacílené na odpovídající úroveň znalostí Bible, Talmudu a rabínské literatury. Vědecká úroveň prvních profesorů (Z.Frankel, historik H. Graetz, klasický filolog J. Bernays a vyučující židovské náboženské filosofie M. Joel), přísné požadavky na předběžné znalosti studentů i příbuznost jejich židovského vzdělání a universitního studia spolu s podněcováním studentů k jejich vlastnímu bádání- to vše zajišťovalo škole úspěch. Asi 100 z celkem 300 studentů, kteří promovali na semináři v prvních čtyřiceti letech existence, se věnovalo vědecké práci a publikovalo výsledky svého výzkumu, např. I. Levy, S.Horowitz, Ad.Schwartz, Alex. Kohut, W.Bacher, M. Güdemann, D.Kaufmann, N.Porges, H.Gross, J.Freudenthal a J.Guttmann. Publikovali většinou v Monatschrift für Geschichte und Wissenschaft des Judentums, který založil Z.Frankel r. 1851 a který byl vydáván až do r. 1939.
Vratislavský seminář se stal vzorem pro většinu rabínských seminářů, jež byly v tomto období založeny v několika zemích a jež se staly centry „židovské vědy“. Jews´College v Londýně byla založena r. 1856, École Rabbinique v Paříži 1859, ve Vídni založil A. Jellinek Bejt haMidraš lilmod ulelamed r. 1863, v Berlíně založil A.Geiger Hochschule (Lehranstalt) für die Wissenschaft des Judentums r. 1870 a její ortodoxní protějšek- Rabínský seminář- byl založen E.Hildesheimerem v r. 1873; v Budapešti byla založena Landesrabbinerschule r. 1877 a Jüdisch-theologische Lehranstalt r. 1893. V čele seminářů stáli a v nich vyučovali přední židovští vědci: A.Berlin, J.Barth, D.Hoffmann, I.H.Weiss, M.Friedmann, M.Friedlander, I.Abrahams, W.Bacher, D.Kaufmann, L. Blau, A.Büchler a Ad. Schwarz. Také v USA byly založeny vysokoškolské instituce pro vzdělání rabínů, např. Jewish Theological Seminary v NY nebo Hebrew Union College v Cincinnati, i když zprvu neměly vliv na vývoj „židovské vědy“. Vedle rabínských seminářů vzniklo i několik dalších institucí a rovněž různé společnosti na podporu židovské vědy: r. 1855 založili Philipson, Jellinek a Jost Institut zur Förderung der israelitischen Literatur. U příležitosti Zunzových 70. narozenin byl ustaven Zunzstiftung (1864) a příjem z něj byl dán k použití Zunzovi do konce jeho života a poté dáván na vědeckou práci v duchu Zunzově. V r. 1864 vznikla společnost Mekice nirdamim, s cílem publikovat významné židovské rukopisy. Moše Montefiore založil r. 1869 Yeshivat Ohel Moshe vihudit v Ramsgate; tím se dala možnost hmotného zabezpečení starším
3
učencům, aby se mohli věnovat své práci. V Paříži byla založena Societé des études Juives r.1880, jež vydávala Revue des études Juives, významem konkurující Monatschrift. Všechny zmíněné instituce a společnosti napomáhaly rozvoji „židovské vědy“. Byly k nim připojeny významné knihovny, jež budovaly sbírku rukopisů a vzácných tisků. V tomto období vycházelo kolem 20 časopisů, orientovaných na „židovskou vědu“; časopisy byly většinou ve spojení s výše zmíněnými institucemi. Kromě již uvedených to byl ještě Magazin für Geschichte, Literatur und Wissenschaft des Judentums, vydávaný v Berlíně D.Hoffmannem a A.Berlinerem v l. 1874-93, londýnská Jewish Quaterly Review (od 1889) a Hebraeische Bibliographie, vydávaná Steinschneiderem v l. 1858-82. Významné časopisy byly vydávány v hebrejštině, většinou z iniciativy jednotlivých učenců, např. Kerem Chemed(1854-6), HaJona, HaTechija (1851-7) S.Sachse, Schorrův HeChaluc (1852-89), Blumenfeldův Ozar Nechmad (185663), Kobrakův Ješurun (1856-78) , Bejt haMidraš a Bejt haTalmud (1881-9) T.H.Weisse a M.Friedmanna. Většina periodik publikovala články i rukopisy „židovské vědy“. Patřily sem týdeník- později měsíčník HaKarmel (1860-80), Smolenskinův HaŠachar (1869-85) a ročenky HaAsif (1885-9, 1894) či S.P. Rabbinowitzův Kneset Jisrael (18868). První hebrejský týdeník HaMagid (1856-1903) měl zvláštní přílohu HaZofe lehaMagid, jež byla téměř celá věnována „židovské vědě“, publikovaly se tu příspěvky židovských učenců z východní i západní Evropy. Dokladem zájmu o „židovskou vědu“ je i rozsáhlá korespondence v židovských komunitách. Pro toto období „židovské vědy“ je typické výrazně historické zaměření. Věnovalo se mnoho pozornosti dějinám Židů v zemích diaspory, komunitám i jejich přesvědčení a názorům; z jejich zvyklostí a institucí bylo možno určit vývoj od jedné periody k druhé a z jedné země k druhé. Historický trend byl důsledkem vnitřních i vnějších okolností. V letech následujících po formálním zrovnoprávnění dále probíhal boj za emancipaci. Židé byli nuceni bojovat nejen za praktické uplatnění této rovnoprávnosti, ale i za její společenské uznání. Tento boj byl ještě zesílen antisemitismem, jenž v průběhu 19. st. nabyl podoby lidového hnutí a platformy politického organizování mas. Židovské obce byly nuceny zdůraznit historický podklad svých požadavků a nároků. Domnívali se, že potom budou pokládáni za organickou součást státu či země, ježto se podíleli na jejím kulturním i politickém vývoji. Vše to je zřejmé z činnosti historických společností a komisí, jež vznikly téměř v každé zemi (nejdříve v Německu r. 1885, ze Steinschneiderova kroužku)
za účelem shromažďování historických zpráv o židovském osídlení a jeho dějinách. Tento trend dal vzniknout studiím, jako byla Darmesteterova o Rašim a francouzské exegetické literatuře (1872), Güdemannovy Geschichte des Erziehungswesens (1880-88), studie o židovské filosofii v helénském období (Freudenthal) a ve středověku (J.Guttmann). Rovněž spory uvnitř obcí přispěly k historickému směřování „židovské vědy“všechny frakce ve sporu o náboženskou reformu chtěly podložit svůj názor historicky: buď ve snaze prokázat, že na základní strukturu judaismu se vlivem času a místa nalepily neorganické a „nahodilé“ vrstvy a je tedy nutno je odmítnout, nebo z touhy uchovat integritu historického judaismu i jeho kontinuitu a přijmout jeho vnitřní vývoj a historické změny jako fakt; anebo s cílem vysvětlit na základě historického bádání změny v rámci judaismu, jenž je sám o sobě stabilní a neměnný. Historický přístup „židovské vědy“ byl do značné míry důsledkem vlivu Graetze a jeho díla. Spolu s 11 svazky svých Geschichte publikoval Graetz 150 předběžných studií ke všem obdobím židovských dějin (většinou v Monatschrift). Tyto studie poskytly hojnost materiálu pozdějším historikům. Graetzův vliv je patrný také v oblastech, v nichž „židovská věda“ tohoto období zaznamenala výrazný pokrok: v dějinách Ústního zákona a ve středověkých a současných židovských dějinách. Sem patří S.Pinsker, P.Frankel a A.Harkavy se studiem karaitů, I.H.Weiss se svým Dor Dor veDoršav (1871-91), J.H.Schorr a Abraham Krochmal, studie L.Loewa i zásadní výzkum v oblasti agady a hebrejské filologie W.Bachera či položení základů dějin židovského výtvarného umění a archeologie (D.Kaufmann). Výsledkem zkoumání jazyka Talmudu a targumů byly slovníky Jakoba Levyho, Kohutův Aruch haŠalem (1878-92) a Fuennův Ozar Lešon haMikra vehaMišna (1884-90) . A.Neubauer a A.Berliner popsali geografii Talmudu. R.N.Rabbinowitz vykonal průkopnické dílo svým Dikdukej Soferim (1868-86) o textu babylonského Talmudu. Růst velkých židovských knihoven se sbírkami rukopisů, zpřístupnění velkých nežidovských knihoven židovským učencům i publikace katalogů rukopisů- i to povzbuzovalo učence k publikování pokladů minulých generací. V této době byly jen z období středověku publikovány – z rukopisu či různých verzí- stovky prací. Tato kritická vydání, s poznámkami a úvodem, přivábila pozornost k předmětům dosud opomíjeným kvůli své malé dostupnosti. V této oblasti byl mezi prvními Solomon Buber (midrašim a středověká halacha), Berliner ( Rašiho komentář k Pentateuchu, targum Onkelos, historické texty), Derenburg (Saadja), Harkavy (období geonim, texty a zprávy o dějinách Židů v Rusku), S. Sachs (poezie ibn Gabirola s komentáři), Jellinek (midrašim z kabalistické literatury), A.Neubauer ( historické texty) a D.Kaufmann (historické a literární texty).
4
Tři faktory utvářely charakter této druhé generace „židovské vědy“: rabínské semináře, zaměření na židovské dějiny a důraz na vydávání rukopisů, a tyto faktory byly také příčinou jejího ochabnutí a sebekritičnosti, s níž bylo pohlíženo na její minulost i budoucnost. Rámec rabínských seminářů, v němž bylo spojení mezi všeobecným a židovským vzděláním jen slabé (studenti studovali všeobecné předměty na universitách), ponechával významné vědce mimo, ježto nechtěli být „v ghettu“ (Steinschneider) nebo byli později na universitě (J.Bernays a I.Goldziher). To snižovalo úroveň vyučování v seminářích; a rovněž praktické cíle semináře (rabinát) nezaručovaly kontinuitu vědecké práce, s výjimkou malého počtu těch, kdo nastoupili učitelskou dráhu. Kritický pohled na „židovskou vědu“ koncem 19. st. vyjadřuje dobový výrok: protagonisty „židovské vědy“ jsou rabíni, kteří začínají publikováním středověkého textu a končí dějinami své obce, případně obce sousední. Taková byla situace v letech, kdy změny postavení Židů vyžadovaly rekapitulaci. Antisemitismu se dařilo izolovat Židy společensky. Stále bylo nutno bojovat za emancipaci, což zneklidňovalo všechny Židy a v různé míře se dotýkalo každého jednotlivce. V důsledku trvalého napětí se stalo sebeuvědomění morálním příkazem každého Žida, který nechtěl opustit svůj národ v jeho těžké hodině. Pogromy a pronásledování, k nimž docházelo v Rusku, visely jako Damoklův meč nad všemi Židy. Masové vystěhovalectví z Ruska přes východní a západní Evropu za oceán znovu oživilo universální židovská pouta, během minulých generací oslabená- vznikla celá síť světových židovských organizací a institucí, pro spolupráci v židovských záležitostech. Tyto aktivity se vyznačovaly vysokou organizovaností a finanční velkorysostí; časově provázely období ruských pogromů (1881-1920). Domáhaly se zásadního zhodnocení a seriózního vědeckého studia židovské situace. Nacionalistické hnutí, jehož heslem bylo „Vzpoura proti exilu“ pokládalo za jeden z prvořadých úkolů obnovení židovského historického povědomí zvýšeným poznáním judaismu a jeho hodnot na základě vědeckého zkoumání. Nacionalistické hnutí podnítilo literární činnost s cílem „sklízet“ významná díla minulosti podle soudobých požadavků. Byly vytvořeny předběžné plány „shrnutí“ výsledků „židovské vědy“ v podobě encyklopedie. C/ Socialistické a revoluční hnutí dalo židovskému historickému zkoumání nový subjektpracující třídy. To vyžadovalo výzkum v oblasti židovské ekonomie, způsobu života mas, podpoření lidové národní kultury, po níž byl vzrůstající hlad. Následkem toho se cíle „židovské vědy“ zamlžily, což vedlo k mnoha experimentům v podporování a
plánování výzkumu. To bylo typickým znakem třetí generace „židovské vědy“. Novinkou bylo zakládání institucí a organizací, jejichž jediným cílem byla podpora „židovské vědy“, např. Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaft des Judentums (Berlín, 1902) a Verein zur Gründung und Erhaltung einer Akademie für die Wissenschaft des Judentums (Berlín, 1920); nebyly spojeny s rabínskými semináři. Další novinkou byl vznik společností a institucí na podporu výzkumu v těch oblastech, jimiž se „židovská věda“ dosud nezabývala, např. židovská etnografie (v rámci Historicko-etnografické společnosti v St.Petersburgu či Etnograficko- historické expedice An-Ski, 1912), statistika (Verein für Jüdische Statistik, Berlín 1902), vydávání časopisu se zaměřením na židovskou demografii a statistiku (v Německu, pod vedením A.Rupina), židovské umění (Společnost pro židovskou lidovou hudbu, St.Petersburg 1908), výzkum Palestiny a jejích památek (Palestinská výzkumná společnost, založené v Jeruzalémě 1919) a pod. Novinkou byly také průzkumy, prováděné židovskými organizacemi; měly význam pro následné bádání. Soubor materiálů o ekonomické situaci Židů v Rusku v l. 1898-9, shromážděný skupinou odborníků pro Židovské kolonizační sdružení se stal základem všech dalších výzkumů o židovské ekonomice v Rusku. Velký význam měly dva svazky materiálu o ruských pogromech (1910), publikované Sionistickým podpůrným fondem. Novým rysem vývoje byl i rostoucí počet nekomerčních vydavatelských společností, jako byl např. varšavský Achiasaf a Jewish Publication Society of America ve Philadelphii. Zásluhou třetí generace „židovské vědy“ byly tři věci: 1/ Shrnutí dosažených výsledků „židovské vědy“ v Židovské encyklopedii, zahrnující „dějiny židovského národa, jeho náboženství, literaturu a zvyky od dávných dob do současnosti“. Židovská encyklopedie, jež se stala základem Jevrejskoj enciklopediji (1908-13) a Ozar Jisrael (1906-13) vznikla spoluprací židovských vědců z mnoha zemí i většího počtu nežidovských vědců. 2/ Plán zásadních informativních příruček, vyžadujících spolupráci vědců. 3/ Objevy z genízy Ad 2/ Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaft des Judentums, jehož hlavním úkolem bylo vydávání příruček na vysoké úrovni, nedokázal dotáhnout svůj program, i když vydaná díla zvyšovala úroveň „židovské vědy“ a vyhovovala dobovým nárokům. Společnost se obrátila na několik renomovaných židovských vědců a podnítila je k činnosti na poli „židovské vědy“. Mezi jiným bylo publikováno: Sozialund Wirtschaftsheschichte der Juden im Mittelalter und der Neuzeit (1908-20) od G.Caro, Handbuch der jüdischen Chronologie (1916) Ed.Mahlera, Talmudische Archeologie (3 sv., 1910-12) od Sam.
5
Krause, Der Jüdische Gottesdienst in seiner geschichtlichen Entwicklung (1924) I.Elbogena. Program Akademie für die Wissenschaft des Judentums, přijatý jejím prvním ředitelem Eug. Täublerem, představil Forschungsinstitut, jehož členové, převážně mladí učenci, pracovali na konkrétních projektech svého oboru; o nich diskutovali na schůzkách institutu. Někteří z těchto vědců se později stali prominenty „židovské vědy“. Ad 3/ Výzkum káhirské genízy, prováděný Solomonem Schechterem (1847-1915) , publikování a studium jejího obsahu mělo výrazný dopad na „židovskou vědu“. Umožnilo zkoumat období a předměty, k nimž dosud chyběl pramenný materiál. Z genízy Schechter publikoval asi dvě třetiny Ben Sira v hebrejském originále (1899), materiály o životě Saadji a jeho spisy, materiál k dějinám palestinských Židů v 11.st. a materiály k dějinám židovských sekt. Výzkum genízy obohatil „židovskou vědu“ a připojil nové kapitoly k židovským dějinám a literatuře, zejména v oblasti midrašů a geonim (L.Ginzberg, I.Davidson, Jak. Mann), modliteb a chvalozpěvů (Davidson a Elbogen), dějin Židů v Orientě, zvláště v Egyptě a Palestině (Mann, R.Gottheil a d.) Rovněž rozvoj „židovské vědy“ v USA je spojen s osobností a dílem S.Schechtera. Od svého příjezdu do NY (1902) byl ředitelem Jewish Theological Seminary a soustředil tam tým vědců (L.Ginzberg, I.Friedlander, A.Marx a I. Davidson), vybudoval knihovnu- jež se později stala jednou z největších židovských knihoven a je bohatá zvláště na hebrejské rukopisy- a povznesl seminář k úrovni čelných institucí „židovské vědy“. Ve východní Evropě, zejména v Rusku, kde žila téměř polovina světové židovské populace, „židovská věda“ málo pokročila, i přes sílící židovské sebeuvědomění a nacionalistické hnutí. Úřady nepovolily založení semináře pro vzdělávání rabínů a židovských učenců. Židovskou vědou se zabývali autoři a učenci, kteří se po publicistických diskusích o soudobých otázkách obrátili ke studiu židovských dějin (S.Dubnow, S.Ginsburg, P.Marek, J.Hessen, S.P.Rabbinowitz, B.Z.Katz), anebo rabíni a toraičtí učenci, kteří vlivem „židovské vědy“
přijali moderní metody zkoumání (např. B.Ratner v Ahavat Cijon virušalajim, 1904-17, o textu jeruzalémského Talmudu). Další, vystupující na obhajobu tradičního judaismu poukazujíce na vnitřní rozpory haskaly, snažili se podat lepší pochopení judaismu a jeho morálních hodnot (S.A.Horodezky, W.Jawitz) nebo odmítali „židovskou vědu“ a její historickou kritiku (I.haLevi). Jen několik málo židovských vědců- většinou těch, kteří získali vzdělání v západní Evropě- přispělo zásadně k „židovské vědě“ svými spisy, aspoň zčásti v hebrejštině (S.A. Poznaňski). Vliv „židovské vědy“se z východní Evropy rozšířil do Palestiny, kde se kladl důraz zejména na hebrejskou jazykovědu a geografii Erec jisrael (slovník Million E.Ben Jehudy, A.M. Luncz- Jerusalem). Toto studium mělo ohlas i mimo Palestinu (ve spolupráci některých významných vědců- M.Friedmanna, W.Bachera, A.Berlinera, A.E.Harkavyho, S.A. Poznaňského, S.Krausse, D.Kaufmanna a M.Steinschneidera). Vzrostl rovněž počet publikací, zaměřených na „židovskou vědu“, iniciativou Bialika (s I.Elbogenem, J.N.Epsteinem a N. H. Toczynerem) se začal vydávat Devir, časopis pro „židovskou vědu“, který znamenal počátek nového období. Zahrnoval „výzkum současného stavu živého, tvůrčího Izraele“, zkoumání „lidové literatury“ a „židovské literatury minulého století“. Založením Hebrejské university v Jeruzalémě začala nová epocha „židovské vědy“. Poprvé byla na půdě odedávné domoviny instituce, jež poskytovala vysokoškolské vzdělání a zabývala se uceleně židovským životem se všemi jeho projevy i vývojem. To poskytovalo územně –historickou kontinuitu a národní i kulturní stabilitu. Rozšířila se oblast zkoumání, do popředí se dostaly nové či skoro nové předměty, např. archeologie, zeměpis, talmudická filologie, židovský helénismus, židovské právo, mystika, moderní hebrejská literatura, jidiš a literatura v jidiš, židovská sociologie a studium soudobého židovstva. Tento vývoj ovlivnil i „židovskou vědu“ v USA. V ostatních zemích diaspory, zvláště ve střední a východní Evropě, byla „židovská věda“ nedílně svázána s bojem židovských komunit za přežití- v době, kdy existenci židovské diaspory hrozila na jedné straně asimilace a na druhé vyhubení.
Šabat tento týden začíná v pátek v 20´17, a končí v sobotu v 21´32. Délka dne je 15 hod 12 min; délka skutečné hodiny činí 76 minut, východ jitřenky 4´04; doporučený čas ranní modlitby (talit a tfilin) v 3´59 hod; východ slunce v 5´20; polovina dne 12´55; čas odpolední modlitby (mincha gedola) ve 13´25, (mincha ktana 17´22, plag mincha 18´57) západ slunce (škia) 20´32; východ hvězd v 21´10 podle Holešova (jihovýchodní Morava); Čechy + 10 minut;podle kalendáře Kaluach
Šavua tov ( ) שבוע טוב- dobrý týden – vydává Olam - Společnost Judaica Holešov, Osvobození 1133, www.olam.cz Kontaktní osoba Jiří Richter, e-mail
[email protected] tel. 573 396 046
6
