Bankovní institut vysoká škola Praha oborová katedra práva a veřejné správy
Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech bakalářská práce
Autor:
Andrea Demutová Michalová Právní administrativa v podnikání
Vedoucí práce:
JUDr. Aleš Rozehnal Ph.D.
Praha
březen 2014
1
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 27. března 2014
Andrea Demutová Michalová
2
Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala svému školiteli JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D., za vstřícnost, odborné vedení a podnětné rady a Mgr. Ondřeji Demutovi za pochopení a pomoc při získávání potřebných informací.
3
Anotace Práce se zabývá funkcemi, moţnostmi a vyuţitím základního kapitálu, vkladu a podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo v akciové společnosti, a to především z pohledu běţné praxe. Přitom se zaměřuje především na společnosti s ručením omezeným, neboť tento typ je v naší republice zastoupen v mnohem větší míře neţli společnosti akciové. Klíčová slova: akciová společnost, společnost s ručením omezeným, základní kapitál, vklad, podíl Annotation This work deals with practical functions, possibilities and potential utilization of a registered capital, investment and share in a limited or stock company. It focuses primarily on the limited companies because companies of this type are most widespread in the Czech Republic. Key words:
stock company, limited company, registered capital, investment, share
4
Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 5 Úvod ........................................................................................................................................... 8 Slovo úvodem ......................................................................................................................... 8 Literatura a zdroje................................................................................................................... 8 Základní pojmy a pouţité zkratky ........................................................................................ 10 1. Pojem základní kapitál a k čemu základní kapitál slouţí .................................................... 11 1.1 Základní kapitál .............................................................................................................. 11 2. Zvýšení a sníţení základního kapitálu v SRO a AS ............................................................. 16 2.1 Zvýšení základního kapitálu ........................................................................................... 16 2.2 Jmenování znalce............................................................................................................ 18 2.3 Rozhodování valné hromady při zvyšování základního kapitálu ................................... 21 2.4 Sníţení základního kapitálu ............................................................................................ 26 2.5 Rozhodování valné hromady při sniţování základního kapitálu .................................... 27 3. Vklad, druhy vkladů a k čemu slouţí ................................................................................... 29 3.1 Vklad .............................................................................................................................. 29 3.1.1 Výše vkladu ............................................................................................................. 29 3.1.2 Nepeněţitý vklad ..................................................................................................... 32 3.2 Splacení vkladu .............................................................................................................. 33 3.2.1 Splacení peněţitého vkladu ..................................................................................... 33 3.2.2 Splácení nepeněţitých vkladů před vznikem společnosti........................................ 35 3.2.3 Splacení nemovitosti ............................................................................................... 35 3.2.4 Splacení věci movité................................................................................................ 37 3.2.5 Splacení podniku nebo jeho části ............................................................................ 38 5
3.2.6 Splacení know-how ................................................................................................. 38 3.2.7 Splacení pohledávky ................................................................................................ 38 3.2.8 Vypořádací podíl ..................................................................................................... 39 4. Podíl ve společnosti .............................................................................................................. 41 4.1 Vymezení obchodního podílu......................................................................................... 41 4.2 Nabytí obchodního podílu .............................................................................................. 42 4.3 Obchodní podíl ve společném majetku .......................................................................... 42 4.4. Obchodní podíl ve společném jmění manţelů ............................................................... 43 4.5 Rozdělení obchodního podílu ......................................................................................... 46 4.6 Zastavení obchodního podílu ......................................................................................... 48 5. Nová úprava zákona o obchodních korporacích................................................................... 51 5.1 Základní kapitál .............................................................................................................. 51 5.1.1 Společnost s ručením omezeným ............................................................................ 51 5.1.2 Akciová společnost .................................................................................................. 51 5.2 Vklad .............................................................................................................................. 53 5.2.1 Pravidla pro vklad u SRO ........................................................................................ 53 5.2.2 Pravidla pro vklad u AS .......................................................................................... 54 5.2.3 Vnášení nepeněţitých vkladů .................................................................................. 55 5.2.4 Správa vkladů před vznikem obchodní korporace a její stanovení v § 18 a 24 ZOK ...................................................................................... 56 5.2.5 Odpovědnost za splnění vkladové povinnosti ......................................................... 56 5.2.6 Zvýšení základního kapitálu .................................................................................... 57 5.3 Podíl ................................................................................................................................ 58 5.3.1 Podíl obecně ............................................................................................................ 58 5.3.2 Spoluvlastnictví k podílu ......................................................................................... 58 6
5.3.3 Přechod podílu ......................................................................................................... 58 5.3.4 Výše podílu .............................................................................................................. 59 5.3.5 Podíl na společnosti s ručením omezeným jako cenný papír .................................. 59 5.3.6 Druhy podílů ............................................................................................................ 59 5.3.7 Zastavení podílu ...................................................................................................... 60 5.3.8 Rozdělení podílu ...................................................................................................... 61 5.3.9 Obsah společenské smlouvy podle § 146/1 ZOK z hlediska podílu ....................... 61 5.3.10 Převod podílu......................................................................................................... 61 5.3.11 Převod podílu mezi společníky ............................................................................. 62 Závěr ......................................................................................................................................... 63 Seznam literatury ...................................................................................................................... 65
7
Úvod Slovo úvodem Ve své práci se budu zabývat, jak jiţ z daného názvu „Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech“ vyplývá, funkcemi, moţnostmi a případně vyuţitím těchto institutů ve společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti, a to především z pohledu běţné praxe. Spíše však bude jednat o společnosti s ručením omezeným, neboť výskyt této formy kapitálové společnosti je v České republice zatím stále nejfrekventovanější. V budoucnosti nepředpokládám, ţe by v tomto směru došlo k opačnému vývoji s ohledem na novou právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014. Toto téma jsem si vybrala jiţ v roce 2012, kdy byl účinný zákon 513/1991 Sb. Obchodního zákoníku (dále pouze ObchZ). Proto převáţná část mé práce je zaměřena na tuto právní úpravu, jejíţ účinnost skončila 31. 12. 2013. Rozhodující bylo i to, ţe existuje téţ ustálená výkladová praxe, a to jak z pohledu obchodního rejstříku, tak i rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Literatura a zdroje Při své práci budu vycházet z několika praxí ověřených zásadních materiálů. V první části jsem převáţně vyuţívala práci Jana Dědiče a kol. na Komentáři k Obchodnímu zákoníku z roku 2002 [Dědič J. a kol.: Komentář k Obchodnímu zákoníku, díl I, Praha: Polygon 2002]. Tento text obsahuje praxí prověřená výkladová ustanovení, která se osvědčila i jako oficiální výkladový zdroj pro postup obchodních rejstříků. Tento výklad jsem srovnávala a doplňovala prací Miroslavy Bartošíkové a Ivany Štenglové Společnost s ručením omezeným [Bartošíková M., Štenglová I.: Společnost s ručením omezeným, Praha: C. H. Beck, 2006]. Podobně jsem se teoreticky opřela o práci Akciové společnosti od J. Dědiče a I. Štenglové Dědič J., Štenglová I., Kříţ R., Čech P.: Akciové společnosti, nakladatelství C. H. Beck, Praha 2012 , protoţe jde o nejpouţívanější odbornou literaturu, která se vzájemně podporuje ve výkladech legislativy, coţ pro mě bylo důleţité z hlediska platnosti názorů jednotlivých odborníků na danou oblast. 8
V poslední části věnované současné právní úpravě jsem vyuţila jeden z mála stávajících zdrojů odborné literatury od kolektivu autorů vedených I. Štenglovou Zákon o obchodních korporacích – Komentář [Štenglová I., Havel B., Cileček F., Kuhn P., Šuk P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář., C. H. Beck, Praha 2013]. Tam, kde předpokládám, ţe v praxi můţe nastat zmatek či nejasnost při výkladu nových právních norem, jsem si dovolila vlastní doplnění nebo upozornění. Závěrečná část je pak věnována nové právní úpravě představované Zákonem 89/2012 Sb. (NOZ) a Zákonem 90/2012 Sb. (ZOK). Cílem nebude kritizovat ani chválit desetileté snaţení kolektivu autorů těchto norem. Spíše se z mé strany bude jednat o snahu upozornit na předpokládané problémy, které můţe přinést praxe a na srovnání některých ustanovení „staré“ a „nové“ právní úpravy. Analýza by byla na velké samostatné téma a myslím, ţe moţná řešení stávajících problémů a zároveň přerod „nového“ do „jistotu přinášejícího“ přinese ne blízká, ale určitě vzdálenější budoucnost. Další vliv na výklad některých institutů korporátního práva bude přinášet praxe, rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozhodování administrativy obchodních rejstříků, připravovaná novelizace platné právní úpravy a samozřejmě i postupující harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie, která je nikdy nekončícím procesem.
9
Základní pojmy a použité zkratky Zákon 513/1991 Sb. – Obchodní zákoník (ObchZ) Zákon 40/1964 Sb.
– Občanský zákoník (ObčZ)
Zákon 89/2012 Sb.
– Nový občanský zákoník (NOZ)
Zákon 90/2012 Sb.
– Zákon o obchodních korporacích (ZOK)
Zákon 304/2013 Sb. – Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (ZVRPFO) akciová společnost (AS) společnost s ručením omezeným (SRO) komanditní společnost (KS) občanský soudní řád (OSŘ) základní kapitál vklad podíl valná hromada kapitálová společnost společné jmění manţelů (SJM)
10
1. Pojem základní kapitál a k čemu základní kapitál slouží 1.1 Základní kapitál Při rozebrání pojmu základního kapitálu a jeho funkce se odrazíme od znění zákona, čili: § 58 (1) Základní kapitál společnosti je peněţní vyjádření souhrnu peněţitých i nepeněţitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti (dále jen "vklad"). Musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Společník se účastní na základním kapitálu vkladem. Základní kapitál je součástí vlastního kapitálu. (2) Základní kapitál se vytváří povinně v komanditní společnosti, ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti. Jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku, pokud tak stanoví zákon. Základní kapitál je tedy hodnota veškerých zákonem povolených vkladů společníků do společnosti a je to nezbytná investice společníků pro vznik společnosti nebo v průběhu její existence pro zlepšení její finanční stability. Základní kapitál je hodnotové vyjádření vkladů. Rozdíl mezi základním kapitálem a vkladem je mimo jiné právě v jeho vyjádření, základní kapitál je jen určená hodnota zatímco vklad je zcela konkrétní majetková hodnota, která se stává vlastnictvím dané společnosti. Zákon číslo 370/2000 Sb. určil, ţe základní kapitál musí být vyjádřen v české měně, avšak nebrání tomu, aby byl splácen v měně jiné neţ české. O základním kapitálu je účtováno v účetnictví společnosti při vzniku společnosti na účtu 411/000 „Základní kapitál“ v rozvaze na straně pasiv. Jak uvádějí autorky Miroslava Bartošíková a Ivana Štenglová: „Výše základního kapitálu kaţdé společnosti s ručením omezeným je určena součtem hodnot peněţitých i nepeněţitých vkladů (v peněţním vyjádření), které společníci vloţili do základního kapitálu společnosti při jejím zaloţení, popřípadě při zvýšení základního kapitálu. 11
Určení výše základního kapitálu je podstatnou náleţitostí společenské smlouvy či zakladatelské listiny společnosti s ručením omezeným a k její změně můţe dojít pouze v důsledku zvýšení či sníţení základního kapitálu.” Miroslava Bartošíková, Ivana Štenglová Společnost s ručením omezeným, 2. vydání. Praha: 2006, 677 s., strana 35 (dále pouze [SRO 2006]) Základní kapitál plní funkci první investice do společnosti. Peněţní prostředky nebo penězi oceněný vklad movité či nemovité věci slouţí k prvnímu „nastartování“ činnosti společnosti. Základní kapitál má vliv na několik různých ukazatelů stavu společnosti, a slouţí pro různé subjekty stojící vně takové společnosti. Především banky se o jeho výši zajímají ve vztahu k poskytnutým úvěrům, neboť pro ně představuje jeden z ukazatelů finanční síly společnosti. K funkci základního kapitálu a poţadavku na jeho tvorbu se v literatuře objevují tři základní oblasti: funkce měřítka zisku a ztráty společnosti, garanční funkce vůči věřitelům, funkce míry účasti společníka ve společnosti. Při porovnání teorie a praxe nám však u prvních dvou funkcí vychází, ţe se jedná o značně neobjektivní ukazatele a zavádějící informace. V případě měřítka zisku by tento údaj byl určující v případě, ţe by společnost svůj zisk zobrazila ve výši základního kapitálu, a to jeho sniţováním nebo zvyšováním. Coţ uţ s ohledem na společníky či akcionáře a jejich zájmu o příjmy z obchodních podílů či dividend asi nepůjde. „Ve skutečnosti však je funkce základního kapitálu jako měřítka zisku a ztráty značně problematická, neboť zisk a ztráta patří na stejnou stranu pasiv bilance společnosti jako základní kapitál. Přitom zisk a ztráta tvoří hospodářský výsledek, který představuje rozdíl mezi náklady a výnosy společnosti. Kdyby měl být základní kapitál měřítkem zisku a ztráty, pak pouze v tom smyslu, ţe skončí-li hospodaření ztrátou, můţe dojít k tomu, ţe hodnota čistého obchodního majetku můţe být niţší, neţ je výše základního kapitálu a skončí-li 12
hospodaření ziskem, můţe být hodnota čistého obchodního jmění vyšší, neţ je výše základního kapitálu.“ [SRO 2006, str. 36] V případě garanční funkce částečně shrneme výše uvedené. Základní kapitál je tvořen vklady společníka či společníků. Jeho hodnota uvedená ve výpisu z obchodního rejstříku je informace zavádějící, neboť společnost těmito prostředky jiţ nemusí disponovat. Přitom povinnost vytvořit základní kapitál u společnosti s ručením omezeným (dále pouze SRO) a akciové společnosti (dále pouze AS) má v podstatě garanční funkci, totiţ ţe společnost bude disponovat majetkem ke splnění závazků vůči věřitelům alespoň ve výši základního kapitálu. Bohuţel zákon nikde nestanovuje povinnost drţet tento majetek a v kombinaci s tím, ţe společnost odpovídá věřitelům veškerým svým majetkem, je tato garanční úloha naprosto omezená. Jak uvádí Jan Dědič: „Tato tzv. garanční funkce je problematická. Nelze souhlasit s názorem, ţe základní kapitál je mírou, jíţ společnost odpovídá za závazky společnosti, protoţe společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem, nikoli jen majetkem do výše základního kapitálu. A naopak, pokud nemá společnost majetek ve výši základního kapitálu, nemohou věřitelé uspokojit své pohledávky do výše základního kapitálu, ale jen do výše majetku společnosti.“ Jan Dědič a kol., komentář k Obchodnímu zákoníku, díl I, Praha: Polygon, 2002 (dále pouze [Dědič 2002]), str. 355 „Pokud jde o uhrazovací funkci, je ve skutečnosti značně omezená, jednak tím, ţe společnosti s ručením omezeným zpravidla nemají příliš vysoký základní kapitál, jednak tím, ţe jak uvedeno shora, ani vysoký základní kapitál není zárukou, ţe společnost má reálně k dispozici prostředky odpovídající základnímu kapitálu (snad jen s určitou výjimkou okamţiku vzniku společnosti). Pro úplnost však je třeba dodat, ţe novela zakázala společnosti s ručením omezeným rozdělovat zisk nebo jiné vlastní zdroje mezi společníky či funkcionáře, jestliţe vlastní kapitál, zvýšený o tu část rezervního fondu (nebo ty rezervní fondy), kterou nesmí podle zákona pouţít k plnění společníkům, zjištěný z řádné nebo mimořádné účetní závěrky je, nebo v důsledku rozdělení zisku, by byl niţší neţ základní kapitál (§ 123 odst. 2 ve vazbě na § 178 odst. 2 a odst. 3 ObchZ).“ [SRO 2006, str. 36]
13
Výše zmíněná ochrana věřitelů vyplývá z ustanovení obchodního zákoníku, nicméně se jedná pouze o aktivity společnosti ve prospěch společníků, nebo zákon ukládá sníţit základní kapitál, a to v případě, ţe výše vlastního kapitálu je niţší neţ výše základního kapitálu zvýšená o připočitatelnou výši rezervního fondu. Jedná se například o tato ustanovení: ustanovení § 123 odst. 2 a § 178 odst. 2 a 5 ObchZ, kdy valná hromada není oprávněna rozhodnout o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů, ustanovení § 144 a § 208 odst. 2 a 4 ObchZ, kdy představenstvo akciové společnosti a valná hromada nesmí rozhodnout o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, ustanovení § 161a odst. 1 písm. c) o zákazu souhlasu k získání vlastních akcií, pokud by to přivodilo úpadek společnosti. Pro kaţdou ze zákonem upravených společností, které základní kapitál tvoří, – komanditní společnost (dále pouze KS), SRO, AS – je určena jiná výše základního kapitálu. Otázkou je, zda má smysl zákonem tuto výši určovat, kdyţ je v průběhu ţivota společnosti fakticky různá a její některé funkce nejsou dostatečně realizovatelné. Například v případě „ready made“ společností se jedná pouze o číslo na výpisu z obchodního rejstříku, protoţe po zaloţení takové společnosti, je základní kapitál zakladatelem vybrán z účtu a pouţit jinde. Coţ jistě není dle zákona v pořádku, ale v tomto případě je úmysl zákonodárce a text zákona jedna věc, a všeobecná praxe věc druhá. Zákon však stanovuje jen spodní hranici základního kapitálu a je na libovůli či záměrech společníků a jejich finančních moţnostech nebo finančních moţnostech společnosti, jak bude základní kapitál zvyšován nebo sniţován. Základní kapitál musí ze zákona (ustanovení § 58 odstavec 2 ObchZ) tvořit KS, SRO a AS v případě veřejné obchodní společnosti je tvorba základního kapitálu dobrovolná. „Základní kapitál můţe vytvářet i veřejná obchodní společnost, dohodnou-li se společníci na vkladech ve společenské smlouvě (viz § 80 ObchZ). Tato společnost jej však povinně nevytváří. Vytvoří-li veřejná obchodní společnost základní kapitál dobrovolně, nezapisuje se ani výše základního kapitálu ani výše vkladu společníka do obchodního rejstříku.“ [Dědič 2002, str. 354] 14
U AS a SRO se výše základního kapitálu zapisuje do obchodního rejstříku. V případě KS je situace odlišná, protoţe ačkoli tvoří základní kapitál, tento se do obchodního rejstříku nezapisuje. „Povinně vytváří základní kapitál komanditní společnost, neboť musí mít alespoň jednohu komanditistu. Vklady komanditistů jsou totiţ povinné a musejí činit nejméně pět tisíc Kč (viz § 93 odst. 1 a § 97a ObchZ). U komanditní společnosti se výše základního kapitálu nezapisu-je do obchodního rejstříku, avšak zapisuje se výše vkladu kaţdého komanditisty a rozsah jeho splacení [§ 28 odst. 2 písm. b) a § 93 ObchZ].“ [Dědič 2002, str. 354] Tvorba základního kapitálu jako zákonem stanoveného poţadavku u SRO a AS je tedy dána zákonem a jeho zápis do obchodního rejstříku v tomto případě myšleno při jeho zvýšení má konstitutivní účinky.
15
2. Zvýšení a snížení základního kapitálu v SRO a AS 2.1 Zvýšení základního kapitálu Zvýšení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným upravuje § 142 a následující ObchZ a v případě AS § 202 a následující ObchZ. Slouţí spíše jako alternativa půjčky společníka společnosti nebo příplatku k základnímu kapitálu dle ustanovení §121 odst. 1 a 2. Oproti půjčce spočívá výhoda zvýšení základního kapitálu v nenavyšování sumy cizích zdrojů, a tím k nezvyšování zadluţenosti společnosti, a také oproti postupu dle ustanovení §121 je moţné celou částku vyplatit zpět společníkům postupem dle § 146 tedy sníţením základního kapitálu. Následující část výkladu je moţné aplikovat společně na obě společnosti. Předně je nutné se zabývat podmínkou přípustnosti zvýšení základního kapitálu u SRO stanovených v ustanovení § 142 ObchZ, zde ještě s přihlédnutím k ustanovení § 105 odst. 3 ObchZ. „Převzetí nového vkladu jinou osobou neţ společníkem není moţné, pokud by tím počet společníků přesáhl hranici určenou v § 105 odst. 3 ObchZ, tj. padesát společníků.“ [SRO 2006, str. 254] Důleţité je také ustanovení § 142 ObchZ. Přípustnost zvýšení základního kapitálu řeší ustanovení § 203 odst. 1 ObchZ jak peněţitým, tak nepeněţitým vkladem, přičemţ vkladem se rozumí označení majetku, kterým v tomto případě společník či akcionář plní svou vkladovou povinnost vůči společnosti. Vkládá-li se nepeněţitý majetek, musí splňovat kritéria hospodářské vyuţitelnosti ve vztahu k předmětu podnikání společnosti (§ 59 odst 2 ObchZ) a musí být téţ zcizitelný, coţ plyne z povinnosti převést vlastnické právo k takovému majetku na společnost. Nepeněţitým vkladem bývají nejčastěji věci movité a nemovité, pohledávky, jiné majetkové hodnoty, nehmotný majetek a věcná práva jsou oproti tomu velmi výjimečné. Pokud se zvyšuje základní kapitál pomocí vkladu věci, můţe to být jak věcí movitou tak nemovitou. V takovém případě je potřeba nechat takovou věc ocenit posudkem znalce dle ustanovení § 59 odstavce 3 Obchodního zákoníku. Druhy vkladů a způsob, jakým je moţné je 16
do společnosti vloţit, budou podrobně rozebrány v následující kapitole o vkladech do obchodních společností. Zvýšit základní kapitál u SRO peněţitým vkladem je moţné jen za splnění podmínky uvedené v § 142 ObchZ. Zvýšení pomocí peněţitého vkladu se téţ nazývá efektivní zvýšení základního kapitálu. Při tomto postupu se zvýší hodnota čistého obchodního majetku o pohledávku společnosti za společníkem z titulu navýšení základního kapitálu. Tato pohledávka je pak uhrazena peněţitým vkladem společníka. Peněţitým vkladem můţe zvýšit základní kapitál jak stávající společník, tak nově přistupující společník. Postup při zvýšení peněţitým vkladem předpokládá splnění následujících podmínek: splnění podmínky splacení předchozích peněţitých vkladů, platné usnesení valné hromady, účinné převzetí závazku ke zvýšení vkladu, splacení vkladu, zápis zvýšení do obchodního rejstříku. V případě
efektivního
zvýšení
základního
kapitálu
mají
ostatní
společníci
dle ustanovení § 143 odstavce 1 ObchZ přednostní právo k převzetí závazku k novému vkladu. Přednostní právo můţe vyloučit společenské smlouva, nebo se ho můţe společník na valné hromadě vzdát. Lhůta pro vyuţití přednostního práva je lhůtou, jejíţ zmeškání má za následek zánik přednostního práva. V případě, ţe společník nevyuţije svého přednostního práva, otevírá tak cestu ostatním společníkům nebo případnému novému společníkovi. Souhlas
valné
hromady
musí
splňovat
náleţitosti
stanovené
v § 143
odstavce 3 ObchZ. V případě určení lhůty pro převzetí vkladu je tato lhůta propadná, její zmeškání má za následek nemoţnost převzít závazek. Závazek se přebírá písemným prohlášením s ověřeným podpisem. Valná hromada hlasuje 2/3 hlasů všech společníků. 17
Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat údaje uvedené v § 143 odstavce 4 ObchZ. Není-li toto splněno, pak není valná hromada řádně svolána se všemi z toho vyplývajícími důsledky. V případě zvýšení nepeněţitým vkladem u SRO i AS musí předcházet jmenování znalce.
2.2 Jmenování znalce Řízení o jmenování znalce soudem se zahajuje na návrh osoby oprávněné k podání návrhu. Osobou, navrhovatelem, je při zaloţení společnosti zakladatel a u jiţ existující společnosti při zvýšení základního kapitálu sama společnost. Řízení nelze zahájit bez návrhu. Ze své podstaty se jedná o nesporné řízení. Příslušným soudem, který je určen k podání návrhu na zahájení řízení, je krajský soud určený dle sídla společnosti. Dle textu § 59 odstavce 3 ObchZ a § 85a OSŘ by se mohlo zdát, ţe místně příslušným soudem je obecný soud navrhovatele čili okresní soud. S tímto se nelze i s ohledem na literaturu a judikaturu ztotoţnit. Uvádíme názor M. Bartošíkové: „Občanský soudní řád neobsahuje ustanovení, podle kterého by bylo moţno určit místní příslušnost, stanovuje ji tedy obchodní zákoník, a to tak, ţe místně příslušným soudem je obecný soud navrhovatele. Z ustanovení § 85 odst. 1 a 2 OSŘ pak vyplývá, ţe je-li navrhovatel fyzickou osobou, je jeho obecným soudem okresní soud, v jehoţ obvodu má bydliště, je-li právnickou osobou, je jím soud, v jehoţ obvodu má sídlo. Věcná příslušnost pak vyplývá z ustanovení § 9 odst. 3 písm. c) OSŘ, které určuje, ţe ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, rozhodují jako soudy prvního stupně krajské soudy, popřípadě z ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) OSŘ (při zvýšení základního kapitálu), které určuje, ţe ve statusových věcech obchodních společností rozhodují jako soudy prvního stupně rovněţ krajské soudy. Věcně příslušným soudem pro jmenování znalce bude tedy při zaloţení společnosti v prvním stupni krajský soud, v jehoţ obvodu má navrhovatel či navrhovatelé (tj. budoucí zakladatel či zakladatelé) bydliště či sídlo a při zvýšení základního kapitálu krajský soud, v jehoţ obvodu má společnost sídlo (§ 85a OSŘ).“ [SRO 2006, str. 42]
18
Připojuji dodatek Jana Dědiče: „K řízení o návrhu na jmenování znalce pro ocenění nepeněţitého vkladu v prvním stupni je podle ustálené judikatury příslušný krajský soud.“ [Dědič 2002, str. 371] S výše uvedeným souvisí i rozhodnutí Městského soudu v Praze: č. 37 K řízení o jmenování znalce za účelem ocenění nepeněţitého vkladu do obchodní společnosti (§ 59 odst. 3 ObchZ ve znění zákona č. 370/2000 Sb.) je dána věcná příslušnost krajských soudů. (Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. 35 Co 127/2001, [R 37/2002 civ.]) Obchodní zákoník taxativně vymezuje okruh účastníků řízení o jmenování znalce, neboť řízení o jmenování znalce nelze povaţovat za rejstříkové řízení a obecná ustanovení občanského soudního řádu (§ 90 a násl. OSŘ) pro určení účastníků řízení pouţít nelze. Dle předchozího tedy účastníky takového řízení jsou navrhovatel (navrhovatelé) a znalec, o jehoţ jmenování soud rozhoduje. Navrhovatel můţe a v praxi to i často činí, soudu navrhnout osobu znalce. Soud však není takovýmto návrhem osoby znalce vázán, je stanovena výjimka ze zásady vázanosti soudu návrhem na zahájení řízení (§ 153 odst. 2 a § 167 odst. 2 OSŘ), coţ vyplývá z poţadavku Druhé směrnice. Zákon ji upravil v ustanovení § 59 odst. 3 ObchZ, kde výslovně určuje, ţe soud není případným návrhem osoby znalce vázán. Soud tedy můţe ze své vůle a shledá-li pro to důvody (např. jestliţe zjistí, ţe znalec není nezávislý na společnosti, nebo není znalcem pro obor, kterého se ocenění týká apod.), jmenovat znalcem jinou osobu, neţ kterou navrhovatel označil v návrhu. Je otázkou, zda se pak, při vyuţití tohoto práva, rozšíří počet účastníků o soudem jmenovaného znalce. Soud jmenovaného znalce odvolá, pokud porušuje závaţným způsobem své povinnosti. O návrhu na určení nebo odvolání znalce musí soud rozhodnout do 15 dnů od doručení návrhu.
19
Obchodní zákoník v ustanovení § 59 odst. 4 dále určuje minimální obsah znaleckého posudku, a to: a) popis nepeněţitého vkladu, b) pouţité způsoby jeho ocenění a údaj o tom, zda hodnota nepeněţitého vkladu, ke které vedou pouţité způsoby ocenění, odpovídá alespoň částce, která se má započítávat na vklad do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, c) částku, kterou se nepeněţitý vklad oceňuje. Nedodrţení některé ze tří uvedených náleţitostí znaleckého posudku způsobí jeho vadu a tudíţ nemoţnost provést vklad. Soudní praxe se ustálila na povinnosti poţadavku minimálně dvou oceňovacích metod pro stanovení co nejobjektivnější hodnoty vkladu. Tento fakt není v literatuře zcela přijímán viz: „Dikce písmena b) se zdá nasvědčovat tomu, ţe kaţdý nepeněţitý vklad by měl být oceněn alespoň dvěma různými způsoby, tento závěr však nelze z dikce zákona dovodit zcela jednoznačně, neboť je z ní moţno učinit i závěr, ţe znalec můţe (tedy nikoli musí) pouţít více způsobů ocenění. Druhá z obou moţností se jeví logičtější, neboť v některých případech nebude pouţití více způsobů ocenění účelné (např. u některých movitých věcí), první však více odpovídá znění zákona.“ [SRO 2006, str. 44] Odlišný názor, který však více odpovídá praxi, zastává J. Dědič: „Z mnoţného čísla obsaţeného v §59 odst. 4 písm. B) ObchZ („pouţité metody“) plyne, ţe znalec je povinen pouţít nejméně dvě oceňovací metody.“ [Dědič 2002, str. 375] Ke jmenování znalce a poţadavku obchodního zákoníku a také Druhé směrnice pak literatura dodává: „Úprava jmenování znalce nebo znalců pro stanovení hodnoty nepeněţitého vkladu ad hoc soudem vyplývá z poţadavku čl. 10 Druhé směrnice a byla jedním z nejvíce napadaných ustanovení novely. Této úpravě bylo vytýkáno především zbytečné prodluţování procesu vzniku společnosti či zvýšení základního kapitálu a rovněţ zvýšené nebezpečí korupce znalců či soudců při jejich jmenování. Poţadavek stanovení hodnoty vkladu 20
posudkem znalce jmenovaného soudem však je obsaţen v čl. 10 První směrnice a jedinou alternativou k němu by bylo jmenování znalce ve správním řízení. Spor nakonec rozhodlo samo Evropské společenství, kdyţ na přímý dotaz České republiky sdělilo, ţe musí jít o individuální jmenování znalce soudem v kaţdém jednotlivém případě a nepostačuje, jestliţe společnost (či její zakladatelé) vybere sama znalce ze seznamu vedeného soudem.“ [SRO 2006, str. 42] Je-li tedy nepeněţitý vklad řádně oceněn, je moţné na valné hromadě rozhodnout o zvýšení základního kapitálu pomocí oceněného nepeněţitého vkladu.
2.3 Rozhodování valné hromady při zvyšování základního kapitálu Valná hromada se svolává pozvánkou, která musí mít zákonem stanovené náleţitosti. V případě společnosti s ručením omezeným je ale moţné postupovat dle ustanovení § 129 Obch. Zákoníku. U akciové společnosti toto moţné není, zákon nikde tuto moţnost pro AS nestanovuje. Obchodní zákoník tedy neumoţňuje v akciové společnosti konat valnou hromadu bez řádného svolání, tedy ani v případě, ţe se sejdou všichni akcionáři, není dle mého názoru toto moţné. Soud sice neprohlásí valnou hromadu za neplatnou a ani akcionáři nebudou takovouto valnou hromadu rozporovat, nicméně podle ustálené judikatury není-li valná hromada řádně svolána a vedena nejedná se o valnou hromadu. Valná hromada hlasuje v případě schvalování zvýšení základního kapitálu tzv. kvalifikovanou většinou hlasů 2/3 všech společníků a 2/3 hlasů přítomných akcionářů. U SRO valná hromada musí rozhodnout o částce, o kterou se zvyšuje základní kapitál, o lhůtě, do níţ musí být závazky ke zvýšení vkladu nebo k převzetí nového vkladu převzaty, a téţ popřípadě o předmětu nepeněţitého vkladu a částce, která se započítává na vklad společníka na základě znaleckého posudku. V případě SRO je z dikce zákona zcela vyloučen postup dle ustanovení § 141 odst. 1 ObchZ, jak dokazuje Jan Dědič: „O zvýšení základního kapitálu je oprávněna rozhodnout výlučně valná hromada. Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat náleţitosti podle § 143 odst. 4 ObchZ. Působnost rozhodovat o zvýšení základního kapitálu nemůţe společenská smlouva na rozdíl
21
od akciové společnosti přenést ani v omezeném rozsahu na statutární orgán (jednatele) ani nelze nahradit rozhodnutí valné hromady dohodou společníků podle§ 141 odst.1 ObchZ.“ [Dědič 2002, str. 1239] V případě prvního rozhodnutí valné hromady, tedy o částce, o kterou se zvyšuje základní kapitál, není vcelku ţádných pochyb, valná hromada určí pevnou částku. Je potřeba mít na zřeteli pouze, a to hlavně v případě hodnoty stanovené znaleckým posudkem, ustanovení § 109 odst. 2 ObchZ. V případě určení lhůty k převzetí nového vkladu je valná hromada limitována pouze ustanovením společenské smlouvy, která určuje lhůtu pro splacení vkladu. Valná hromada můţe rozhodnout, ţe jsou společníci povinni převzít nový vklad v den konání valné hromady. Závazek k novému vkladu se přebírá prohlášením, na kterém musí být ze zákona úředně ověřený podpis. V tomto případě je potřeba dávat pozor na způsob, kterým je podpis ověřen ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 Notářského Řádu, který si nyní proto rozebereme: § 74 Ověřování pravosti podpisu (1) Legalizací notář ověřuje, ţe fyzická osoba před ním v jeho přítomnosti listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině se jiţ nacházející před ním uznala za vlastní. Pro zjištění totoţnosti této osoby platí § 64. Toto ustanovení dále dokládá např. P. Bílek: „Pravost podpisu na předloţené listině lze ověřit dvěma způsoby podle okolností případu. Je-li jiţ podpis na listině připojen, ověřující osvědčí prohlášení dotčené osoby, kterým uznává podpis na listině za vlastní. V tomto případě je pravost podpisu ověřena zprostředkovaně prostřednictvím osoby, která prohlásila, ţe podpis na listině je její podpis. Podepsala-li určitá osoba listinu před ověřujícím v jeho přítomnosti, osvědčuje notář tuto skutečnost. Právní předpisy, které vyţadují ověření pravosti podpisu na některých listinách, nazývají ověření pravosti podpisu nepřesně úřední ověření podpisu a nerozlišují mezi dvěma způsoby ověření, s výjimkou ustanovení § 132 odst. 3 a § 190 odst. 3 ObchZ a § 39 odst. 8 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných draţbách, ve znění pozdějších předpisů, která výslovně vyţadují, aby listina byla před ověřujícím podepsána. Přitom je zcela zřejmé, ţe ověření skutečnosti, ţe osoba listinu podepsala, je mnohem průkaznější, neţ kdyţ dotčená osoba prohlásí, ţe podpis na listině je jejím podpisem. Je zajímavé, ţe právní předpisy nerozlišují v poţadavku na úřední ověření podpisu ani v těch případech, kdy jedním z hlavních důvodů tohoto poţadavku je hledisko jistoty, kdy byl právní úkon učiněn. Z tohoto pohledu nelze 22
z uznání podpisu za vlastní na listině, jejímţ obsahem je například kupní smlouva, jednoznačně dovodit, kdy byla smlouva uzavřena. Moţnost provést legalizaci na základě prohlášení o uznání podpisu za vlastní umoţňuje i antidatování listin.“ Bílek P., Drápal L., Jindřich M., Wawerka K.: Notářský řád a řízení o dědictví, 4. vydání. Praha: 2010, 1118 s. (dále jen [Notářský řád 2010]), str. 304 Z výše uvedeného plyne ( a rejstříkové soudy jiţ po několik let na toto reflektují), ţe aby bylo jednoznačně prokázáno dodrţení lhůty k převzetí závazku k novému vkladu, musí být podpis na tomto prohlášení ověřen podpisem před notářem, nikoli uznán za vlastní. Shora uvedený postup se aplikuje na zvýšení základního kapitálu pomocí nových vkladů stávajících společníků. V případě, ţe do společnosti přistupuje nový společník s novým vkladem je potřeba, aby se stávající společníci vzdali svého přednostního práva 143 odst. 2 ObchZ a valná hromada rozhodla, ţe můţe přistoupit nový společník s novým vkladem. Na tento postup se v literatuře pohlíţí různě: „V literatuře není jednotný názor na to, zda souhlas valné hromady s převzetím vkladu na zvýšení základního kapitálu můţe dát tatáţ valná hromada, která rozhodla o zvýšení základního kapitálu, nebo zda je nutno po uplynutí lhůty k uplatnění přednostního práva svolat novou valnou hromadu. Tak např. Dědič, J. v Komentáři k obchodnímu zákoníku. Praha: Prospektrum, 1997, s. 392 a rovněţ v Komentáři k obchodnímu zákoníku. Praha: POLYGON, 2002, s. 1238, vyslovuje názor, ţe konání další valné hromady není nutné, naproti tomu Pelikánová, I. v Komentáři k obchodnímu zákoníku. 2. díl. Praha: Linde, 1995, s. 357 a Eliáš, K. v monografii Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 207, vyslovují názor opačný. Přikláníme se spíše k názoru, ţe o převzetí vkladů bez vyuţití přednostního práva můţe rozhodnout táţ valná hromada, ovšem za předpokladu, ţe rozhod-ne o osobách, které převezmou vklad, konkrétně, tj. jednoznačně je identifikuje; nepostačí pouhé vyslovení paušálního souhlasu k tomu, aby vklady na zvýšení základního kapitálu převzal kdokoli.“ [SRO 2006, str. 254]
23
V praxi postup, při kterém na jedné valné hromadě dojde k vzdání se práva stávajících společníků, a zároveň valná hromada určí jmenovitě toho, kdo je oprávněn jako nový společník přistoupit s novým vkladem, nečiní ţádné potíţe. SRO můţe zvýšit svůj základní kapitál téţ pomocí vlastních zdrojů. Zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti se označuje jako nominální zvýšení, neboť nemá ţádný vliv na výši čistého obchodního majetku, na rozdíl od předchozího způsobu. V tomto případě se do základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti účetně převádí část disponibilních zdrojů společnosti. Dojde tím automaticky ke zvýšení vkladu kaţdého společníka v poměru odpovídajícím jeho dosavadnímu vkladu. Z ustanovení § 144 a zároveň za pouţití § 208 odst. 1 aţ 5 a odst. 6 písm. a), b), na které odkazuje § 144 ObchZ, vyplývá, ţe podmínkou zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů je schválení řádné, mimořádné nebo mezitímní účetní závěrky. Tato musí být ověřena auditorem s výrokem “BEZ VÝHRAD”. Účetní závěrka musí být sestavena z údajů zjištěných nejpozději ke dni, od něhoţ v den rozhodování valné hromady o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů neuplynulo více neţ šest měsíců. Překáţkou tohoto způsobu zvýšení základního kapitálu bude, jestliţe vlastní kapitál zjištěný z řádné nebo mimořádné účetní závěrky je, nebo by v důsledku pouţití zisku na zvýšení základního kapitálu byl, niţší neţ základní kapitál společnosti, zvýšený o: dříve převzaté vklady na zvýšení základního kapitálu, jestliţe zvýšený základní kapitál nebyl ke dni sestavení řádné nebo mimořádné účetní závěrky zapsán v obchodním rejstříku, o tu část rezervního fondu nebo ty rezervní fondy, které podle zákona a společenské smlouvy nesmí společnost pouţít k plnění společníkům. Usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti musí obsahovat nejméně: částku, o niţ se základní kapitál zvyšuje, označení vlastního zdroje nebo zdrojů společnosti, z nichţ se základní kapitál zvyšuje, v členění podle struktury vlastního kapitálu v účetní závěrce a novou výši vkladu kaţdého společníka. 24
V případě AS rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu zásadně přísluší také valné hromadě akciové společnosti. Na rozdíl od SRO je u akciové společnosti moţné za podmínek stanovených zákonem a stanovami toto rozhodnutí svěřit představenstvu. „I v tomto případě však valná hromada uplatňuje zásadní vliv na rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu, neboť jen na jejím rozhodnutí závisí, zda představenstvu rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu svěří, a o pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu zákon stanoví, ţe nahrazuje rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu a ţe pověření musí určit jmenovitou hodnotu, druh, formu a podobu akcií vydaných na zvýšení základního kapitálu.) K rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu vyţaduje zákon oddělené hlasování a souhlas kvalifikované většiny alespoň dvou třetin hlasů přítomných akcionářů kaţdého druhu akcií, které společnost vydala nebo místo nichţ vydala zatímní listy.“ Dědič, J., Štenglová, I., Kříţ, R., Čech, P.: Akciové společnosti. 7., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 697 s. (dále pouze [AS 2012]) U akciové společnosti je téţ zákonem, a to ustanovením § 203 odstavce 1 ObchZ, vyţadována podmínka přípustnosti zvýšení základního kapitálu. V případě splácení emisního kurzu akcií pomocí nepeněţitých vkladů se na ocenění takového vkladu aplikuje stejný postup jako u SRO, viz výše. Valná hromada AS můţe rozhodnout o těchto způsobech zvýšení základního kapitálu: zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií, podmíněné zvýšení základního kapitálu, zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, kombinované zvýšení základního kapitálu, zvýšení základního kapitálu rozhodnutím představenstva. Zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku je konstitutivním zápisem, coţ znamená, ţe účinky zvýšení základního kapitálu nastávají aţ ode dne zápisu jeho nové výše do obchodního rejstříku (§ 173 odst. 2, § 202 odst. 5 ObchZ).
25
2.4 Snížení základního kapitálu Sníţení základního kapitálu v akciové společnosti a ve společnosti s ručením omezeným je limitováno minimální výší základního kapitálu danou zákonem. Ta je u společnosti s ručením omezeným stanovena na 200 000 Kč a v akciové společnosti na 2 000 000 Kč. Ve společnosti s ručením omezeným je kromě splnění ostatních zákonem stanovených náleţitostí povinnost také určit, jak bude naloţeno s částkou, o kterou se základní kapitál sniţuje. Ve většině případů bývá tato částka vyplacena společníkům. Je to v podstatě způsob, jak vrátit „bezúročnou“ půjčku do společnosti, bereme-li, ţe jako půjčka slouţilo zvýšení základního kapitálu. Usnesení valné hromady SRO o sníţení základního kapitálu musí podle ustanovení § 146 odst. 1 ObchZ obsahovat: (1) částku, o kterou se základní kapitál sniţuje, (2) údaj, jak se mění výše vkladů společníků, (3) údaj o tom, zda částka odpovídající sníţení základního kapitálu bude celá nebo zčásti vyplacena společníkům nebo zda jim bude prominuta povinnost splatit vklad anebo jakým jiným způsobem bude s touto částkou naloţeno. Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat návrh údajů předepsaných v ustanovení § 146 odst. 1 ObchZ jako součást usnesení valné hromady. Zde je moţné se legálně dle ustanovení § 129 ObchZ vzdát práva na řádné a včasné svolání valné hromady. Sníţení základního kapitálu můţe pro věřitele společnosti být určitým ohroţením jejich postavení. Obchodní zákoník proto stanoví dosti podrobně další postup společnosti při sniţování základního kapitálu. Jednatelům společnosti ukládá, aby opakovaně zveřejnili oznámení o přijetí rozhodnutí valné hromady o sníţení základního kapitálu a jeho výši dvakrát po sobě s časovým odstupem 30 dnů, a to v Obchodním věstníku ve lhůtě 15 dnů od přijetí tohoto rozhodnutí. V oznámení musí vyzvat věřitele společnosti, aby do 90 dnů od druhého zveřejnění přihlásili své pohledávky vůči společnosti. To neplatí, jestliţe se sniţuje základní kapitál za účelem úhrady ztráty nebo vytvoření rezervního fondu. Věřitelé, kteří na základě výzvy společnosti nepřihlásí své pohledávky včas, nemají právo na jejich přiměřené zajištění. To však neznamená, ţe se nemohou domáhat uspokojení svých splatných pohledávek, jde jen o právo na dodatečné zajištění. 26
V praxi se bylo moţno setkat s problémem, kdy dodrţení lhůty pro zveřejnění výzvy věřitelům bylo velmi těţké, a to z důvodu termínů, ve kterých byl Obchodní věstník schopen tato oznámení uveřejnit. Porušení povinnosti zveřejnit oznámení věřitelům v zákonem určených lhůtách totiţ má za následek nemoţnost zapsat sníţení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Rejstříkové soudy však tolerovaly odchylku kolem jednoho aţ dvou dnů.
2.5 Rozhodování valné hromady při snižování základního kapitálu Valná hromada hlasuje o sníţení základního kapitálu alespoň 2/3 hlasů všech společníků. Rozhodnutí o sníţení základního kapitálu AS přísluší pouze valné hromadě akciové společnosti. Ta hlasuje alespoň 2/3 hlasů přítomných akcionářů kaţdého druhu akcií, které společnost vydala nebo místo nichţ vydala zatímní listy; oddělené hlasování se ze zákona nevyţaduje, jestliţe akciová společnost sniţuje základní kapitál pouze s pouţitím vlastních akcií nebo zatímních listů. V některých případech zvláštní zákony stanoví povinnost podrobit rozhodnutí valné hromady o sníţení základního kapitálu státnímu dohledu nebo souhlasu orgánu státu, nebo jinak omezují moţnost rozhodnout o sníţení základního kapitálu. „Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) BankZ je banka povinna vyţádat si ke sníţení základního kapitálu předchozí souhlas České národní banky; to neplatí, jde-li o sníţení základního kapitálu k úhradě ztráty. Usnesení valné hromady, učiněné bez poţadovaného předchozího souhlasu, je neplatné. Podle ustanovení § 18 odst. 6 PojZ lze rozhodnutí valné hromady pojišťovny nebo zajišťovny o sníţení základního kapitálu přijmout jen s předchozím souhlasem České národní banky, jinak je neplatné. Česká národní banka udělí souhlas se sníţením základního kapitálu, jestliţe tento kapitál neklesne pod stanovenou hranici a zároveň disponibilní míra solventnosti neklesne pod poţadovanou míru solventnosti (§ 76 PojZ) ani pod poţadovanou výši garančního fondu (§ 77 PojZ); v takovém případě se má za to, ţe tím není ohroţena dobytnost pohledávek věřitele. Podle ustanovení § 20 odst. 3 ObalZ nesmí autorizovaná společnost sníţit svůj základní kapitál za jiným účelem neţ k úhradě ztráty nebo k plnění povinností stanovených zákonem.“ 27
[AS 2012,strana 524 ] Zápis sníţení základního kapitálu do obchodního rejstříku je konstitutivním zápisem, coţ znamená, ţe účinky sníţení základního kapitálu nastávají aţ ode dne zápisu jeho nové výše do obchodního rejstříku. Sníţením základního kapitálu nesmí dojít ke zhoršení dobytnosti pohledávek věřitelů, k čemuţ dochází tehdy, pokud v důsledku plnění, jeţ má být poskytnuto věřitelům, je ohroţeno plnění závazků společnosti. Toto nebezpečí lze eliminovat dostatečným zajištěním pohledávek věřitelů. Věřitelé mají moţnost přihlásit své pohledávky podle § 215 ObchZ a ţádat od společnosti jejich zajištění.
28
3. Vklad, druhy vkladů a k čemu slouží 3.1 Vklad Vkladem společníka je podle ustanovení § 59 odst. 1 ObchZ „souhrn peněţních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se určitá osoba zavazuje vloţit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti“. Vklad společníka do společnosti je tedy jeho investicí do společnosti ať peněţní či nepeněţitou. Zákon preferuje spíše vklad peněţní před nepeněţitým, viz ustanovení § 59 odst. 1 ObchZ věty první a téhoţ § odst. 2, z kterého vyplývá omezení moţnosti vkladu nepeněţitého do základního kapitálu. Znaky vkladu jsou: předmět, účel. U vkladu je velmi důleţité z hlediska jeho „vlastností“ zcizitelnost, hospodářská vyuţitelnost, musí být schopen být vloţen a musí být moţné vlastnické právo ke vkladu převést na společnost. Z hlediska peněţitého vkladu není problém s tím, co se vkládá – tj. peníze. Určitý problém můţe nastat z hlediska toho, zda je moţné vloţit i cizí měnu a jak vyřešit přepočet kurzu a případný kurzový rozdíl. „O peněţitý vklad jde pouze tehdy, jsou-li předmětem závazku splatit vklad peníze jako platidlo; není důleţité, zda jde o měnu českou nebo zahraniční.“ [Dědič 2002, str. 358] 3.1.1 Výše vkladu Ve společnosti s ručením omezeným je zákonem stanoven minimální vklad, který je společník povinen do společnosti vloţit. S tím, je vţdy spojeno, jeho ručení za dluhy společnosti. Dnes platí zpřísnění, kdy společník, který nesplatil svůj vklad, ručí za souhrn nesplacených vkladů všech společníků na rozdíl od předchozí úpravy, kdy ručil pouze do výše 29
nesplaceného vlastního vkladu. Zde také platí, ţe tohoto ručení se společník nezbaví tím, ţe svůj vklad doplatí, ale aţ publikací této skutečnosti v obchodním rejstříku. Jde tedy o zápis konstitutivní. Výše vkladu kaţdého společníka SRO musí činit minimálně 20 000 Kč, a to bez ohledu na počet společníků či dosaţenou výši základního kapitálu. „Tato podmínka musí být splněna i v případě, ţe k dosaţení minimální předepsané hodnoty základního kapitálu postačuje menší hodnota vkladu (tj. má-li společnost více neţ 5 společníků nebo pokud některý ze společníků vkládá větší vklad). Hodnota (výše) vkladu kaţdého společníka musí být uvedena ve společenské smlouvě či zakladatelské listině § 59 odst. 3, § 110 odst. 1 písm. d) ObchZ. Uvedení těchto hodnot je další podstatnou náleţitostí společenské smlouvy (listiny) a jejich neuvedení způsobuje neplatnost společenské smlouvy (listiny).“ [SRO 2006, str. 40] Kaţdý společník se můţe podílet na zaloţení společnosti pouze jedním vkladem. Minimální výše vkladu je zákonem stanovena, horní hranice však nikoli. Podmínkou je dělitelnost vkladu společníka bezezbytku tisícem. Nové vklady společníka se k původním přičítají. Celková výše všech vkladů společníků pak musí souhlasit s výší základního kapitálu společnosti (§ 109 odst. 2 ObchZ). Od novelizace obchodního zákoníku zákonem č. 142/1996 Sb. určuje ustanovení § 59 odst. 3 ObchZ i pro společnost s ručením omezeným povinnost stanovit hodnotu nepeněţitých vkladů na základě posudku znalce (tj. osoby zapsané v seznamu znalců a oprávněné ke zpracování takového posudku podle zákona č. 36/1967 Sb. Vklad dle ustanovení obchodního zákoníku můţe být jak do základní ho tak do vlastního kapitálu společnosti. „Pro vklad do základního kapitálu pouţívá obchodní zákoník v § 58 odst. 1 legislativní zkratku „vklad“. Z toho lze dovozovat, ţe mohou existovat i vklady mimo základní kapitál. Obchodní zákoník vklady společníků mimo základní kapitál označuje různými pojmy jako emisní áţio (např. § 67, §111, §163 a) či příplatky (např. §67, §121).“ [Dědič 2002, str. 353]
30
V případě vkladu postupem dle ustanovení § 121 jde pouze a výlučně jen o vklad peněţitý, coţ vyplývá i ze samotného textu § 121 odst. 1,2 a 4, kdy zákon hovoří o příplatku. V případě, ţe by valná hromada schválila příplatek formou nepeněţitého vkladu, jde dle mého názoru o neplatný úkon pro rozpor se zákonem, a společnost se nikdy nestane vlastníkem takovéhoto nepeněţitého vkladu. V případě, ţe společník nesplní svoji povinnost k peněţitému vkladu, či jeho části, je ze zákona § 113 odst. 2 ObchZ sankcionován. Ustanovení o výši úroku z prodlení je dispozitivní co do jeho výše. Z výkladu M. Bartošíkové vyplývá, ţe „...této povinnosti nemůţe být ţádný společník zproštěn, ledaţe jde o sníţení základního kapitálu prominutím dluhu (§ 113 odst. 1 ObchZ). Dohoda o vzdání se práva na splacení vkladu uzavřená mezi společností s ručením omezeným a společníkem, stejně jako dohoda o prominutí dluhu (§ 574 ObčZ) – s výjimkou dohody při sníţení základního kapitálu – by byla v takovém případě absolutně neplatná. Podle § 68a odst. 4 ObchZ však při prohlášení neplatnosti společnosti soudem povinnost společníků splatit nesplacené vklady trvá jen, jestliţe to vyţaduje zájem věřitelů na splnění závazků neplatné společnosti.“ [SRO 2006, str. 46] Pro peněţité i nepeněţité vklady určuje zákon několik lhůt a to i v závislosti na tom, zda jde o splacení při zaloţení společnosti či v případě zvýšení základního kapitálu. Obchodní zákoník v ustanovení § 59 odst. 2 a § 111 odst. 1 určuje, ţe všechny nepeněţité vklady do společnosti s ručením omezeným musí být splaceny před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku anebo před podáním návrhu na zápis zvýšení jejího základního kapitálu. Před zápisem musí být zakladatelem či společníkem splacena nejméně zákonem určená část peněţitých vkladů. Před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku pak musí být splaceno téţ celé emisní áţio a na kaţdý peněţitý vklad musí být splaceno nejméně 30 %. Celková výše splacených peněţitých a nepeněţitých vkladů v případě SRO musí být alespoň 100 000 Kč. To v případě zaloţení společnosti. Před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu musí být rovněţ na kaţdý peněţitý vklad splaceno 30 % anebo musí být uzavřena dohoda o započtení, coţ je v případě započtení pohledávky společníka za společností oproti pohledávce společnosti za společníkem z titulu nesplaceného vkladu. Má-li společnost jediného zakladatele, musí tento
31
zakladatel splatit vklad v celém rozsahu před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. V zákoně jsou téţ stanoveny přísnější podmínky pro splacení vkladů a to v případech jestliţe se všechny obchodní podíly spojí v rukou jediného společníka. Pak je tento společník povinen nejpozději do tří měsíců od spojení obchodních podílů zcela splatit všechny nepeněţité vklady anebo převést část obchodního podílu na jinou osobu. 3.1.2 Nepeněžitý vklad Z hlediska nepeněţitých vkladů je důleţitá dle ustanovení § 59 odst. 2 ObchZ hospodářská vyuţitelnost takovéhoto vkladu. Je potřeba odůvodnit, proč společnost takovýto vklad potřebuje více neţ peníze. Nepeněţitými vklady jsou nejčastěji věci movité a nemovité, zřídka to mohou být i peněţité pohledávky nebo směnky. „Jestliţe je předmětem vkladu společníka peněţitá pohledávka, směnka nebo šek, nejde o peněţitý vklad, nýbrţ o vklad nepeněţitý. V souvislosti se směnkou nebo šekem by mohlo jít o peněţitý vklad pouze tehdy, pokud by směnka nebo šek zajišťovaly splnění peněţitého závaz-ku společníkovi, resp. jejich prostřednictvím by se peněţitý závazek společníka plnil.“ [Dědič 2002, str. 358] M. Bartošíková pak dodává, ţe „podle ustanovení § 59 odst. 2 ObchZ, v platném znění, můţe být nepeněţitým vkladem do společnosti s ručením omezeným jen majetek, který má zjistitelnou hospodářskou hodnotu a který můţe společnost hospodářsky vyuţít ve vztahu k předmětu svého podnikání. Jinými slovy, předmětem vkladu můţe být jen takový majetek, který můţe sama společnost vyuţít při vlastní činnosti, ať jiţ přímo při podnikatelské činnosti (např. výrobní prostředky, prostředky k zabezpečování sluţeb) anebo k zabezpečení chodu společnosti (budova, ve které bude sídlit management apod.). Judikatura rejstříkových soudů jiţ dříve dovodila, ţe za hospodářskou vyuţitelnost ve vztahu k předmětu podnikání společnosti nelze zásadně povaţovat moţnost prodat či směnit předmět vkladu v nezměněném (v rámci předmětu podnikání nezpracovaném) stavu a pouţít získané prostředky k hospodářské činnosti společnosti. Nic však např. nebrání tomu, aby v případech, kdy je předmětem podnikání 32
společnosti koupě zboţí za účelem jeho prodeje a prodej, bylo do společnosti vloţeno zboţí, se kterým má společnost obchodovat. Není však ani vyloučeno, aby předmětem vkladu byl např. materiál, který společnost zpracovává při své podnikatelské činnosti.“ [SRO 2006, str. 55] „Výslovně obchodní zákoník zakazuje vklady spočívající v závazcích týkajících se provedení prací nebo v poskytnutí sluţeb, tj. vklady takových majetkových hodnot, které jsou bezprostředně spjaty s osobou vkladatele a které od něho nelze oddělit a převést jakýmkoli způsobem na společnost. Nepeněţitým vkladem nemůţe být podle ustanovení § 59 odst. 8 ObchZ ani pohledávka vkladatele vůči společnosti.“ [SRO 2006, str. 38–39]
3.2 Splacení vkladu 3.2.1 Splacení peněžitého vkladu Peněţité vklady se při vzniku společnosti podle ustanovení § 109 odst. 3 ve vazbě na § 163a odst. 4 ObchZ splácejí na zvláštní účet u banky, který za tím účelem zřídí správce vkladu na firmu zakládané společnosti. V případě zvýšení základního kapitálu je postup obdobný s tím, ţe institut správce vkladu je nahrazen osobou jednatele společnosti. Judikaturou je pak uloţeno postupovat analogicky k ustanovení § 204 odst. 2 ObchZ. Jak ale komentuje M. Bartošíková: „Určité rozpaky vzbuzuje v praxi úprava § 109 odst. 3 ObchZ, pokud jde o její aplikaci na zvýšení základního kapitálu. Tyto rozpaky vyplývají především z toho, ţe odkaz na přiměřené pouţití ustanovení § 163a odst. 3 a 4 ObchZ je začleněn do odstavce týkajícího se jinak problematiky nepeněţitých vkladů a dále z toho, ţe právní úprava akciové společnosti upravuje splácení peněţitých vkladů při zvýšení základního kapitálu speciálně v § 204 odst. 2 ObchZ, přičemţ na toto ustanovení právní úprava společnosti s ručením omezeným neodkazuje. V usnesení ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 1173/2003 k tomu Nejvyšší soud uzavřel, ţe „celé ustanovení § 109 ObchZ upravuje vklady společníků do základního kapitálu 33
společnosti s ručením omezeným, a to jak vklady při zaloţení společnosti, tak vklady při zvýšení základního kapitálu.“ [SRO 2006, str. 50–51] Peněţitý vklad je podle ustanovení § 339 odst. 2 ObchZ splacen v okamţiku, kdy byla příslušná částka připsána bankou ve prospěch příslušného účtu, nikoli v okamţiku, kdy byla odepsána z účtu vkladatele, popřípadě odeslána. Ke splacení pomocí kapitalizace pohledávek, která byla jiţ zmíněna výše, nyní přidáme i stanovisko literatury. „Z ustanovení § 59 odst. 8 a § 108 odst. 2 ObchZ vyplývá, ţe proti pohledávce společnosti s ručením omezeným na splacení vkladu není přípustné započtení, ledaţe s tím vysloví souhlas valná hromada při zvyšování základního kapitálu společnosti (kapitalizace pohledávek). V souvislosti se splácením vkladů je třeba se zabývat otázkou povahy vkladu v cizí měně a jeho splacením. Zastáváme názor, ţe obchodní zákoník nevylučuje, aby se vkladatel zavázal ke vkladu v cizí měně (tím není dotčeno ustanovení § 58 odst. 1 ObchZ), přičemţ takový vklad je podle našeho názoru vkladem peněţitým. Pro splacení takového vkladu nebo jeho části před zápisem společnosti nebo zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku bude muset společnost zřídit odpovídající účet u banky. Je otázkou, zda lze vklad převzatý v cizí měně splatit v měně české. Podle našeho názoru by bylo takové splacení porušením společenské smlouvy či jiného závazku k převzetí vkladu, to neplatí, dojde-li k jejich změně.“ [SRO 2006, str. 54] Úprava splácení vkladů na zvýšení základního kapitálu akciové společnosti je poněkud nelogická, neboť nejenţe v ustanovení § 204 odst. 1 ObchZ odkazuje na přiměřené pouţití úpravy celého § 163a ObchZ, tedy i jeho čtvrtého odstavce, ale § 204 odst. 2 ObchZ výslovně upravuje způsob splácení vkladů na zvýšení základního kapitálu, coţ je vzhledem k uvedenému zcela nadbytečné.
34
3.2.2 Splácení nepeněžitých vkladů před vznikem společnosti Pro nepeněţité vklady splácené před vznikem společnosti nestanoví obchodní zákoník jednotný způsob splácení, ale upravuje jej v závislosti na povaze předmětu vkladu. Přitom stanoví jednak obecný způsob splacení vkladu a v případě některých nepeněţitých vkladů i odchylný způsob. Pro splacení nepeněţitého vkladu je vţdy důleţité nejen jeho předání správci vkladu, ale i jej právně relevantním způsobem na společnost převést, např. při vkladu nemovitosti je třeba provést vklad katastru nemovitostí. 3.2.3 Splacení nemovitosti Jestliţe je nepeněţitým vkladem nemovitost, jsou k jeho splacení nezbytné dva úkony vkladatele. Musí předat správci vkladu písemné prohlášení o splacení vkladu nemovitosti s úředně ověřeným podpisem a musí mu předat rovněţ vkládanou nemovitost. Předáním takového prohlášení spolu s předáním nemovitosti správci vkladu je vklad splacen. Vlastnické právo k nemovitosti, která je předmětem vkladu, však společnost nabývá aţ zápisem do katastru nemovitostí. Písemné prohlášení podle § 60 odst. 1 ObchZ je jednostranným právním úkonem vkladatele. Náleţitosti tohoto úkonu obchodní zákoník nestanoví. Z povahy věci a z poţadavku určitosti právních úkonů však vyplývá, ţe toto prohlášení musí jednoznačně identifikovat vkládanou nemovitost tak, aby na jeho základě mohl být povolen vklad do katastru nemovitostí a musí obsahovat projev vůle vkladatele vloţit nemovitost do společnosti. Z hlediska vkladu nemovitosti je potřeba mít na zřeteli, ţe dle ustanovení zákona č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ve vztahu k ustanovení § 133 odst. 3 ObčZ lze vkladem do katastru nemovitostí nabýt vlastnické právo pouze k těm nemovitostem, které se v katastru nemovitostí evidují. To v tomto případě znamená, ţe se jedná o tyto nemovitosti: (1) pozemky v podobě parcel, (2) budovy spojené se zemí pevným základem, a to i)
budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo, 35
ii) budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téţe parcele, (3) byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle zákona č. 72/1994 Sb. v budovách, (4) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci podle písmena b) nebo c), poţádá-li o to vlastník nemovitosti nebo jiná osoba oprávněná z práva, které se zapisuje do katastru, (5) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou odléhat evidenci podle písmena b) nebo c), v souvislosti se vznikem, změnou nebo zánikem věcného práva k nim, (6) stavby spojené se zemí pevným základem, o nichţ to stanoví zvláštní předpis. V případě nemovitostí nezapsaných v katastru nemovitostí platí: „Není-li nemovitá věc vkládaná do obchodní společnosti předmětem evidence v katastru nemovitostí, nelze podle našeho názoru vycházet z ustanovení § 60 odst. 1 ObchZ, ale je třeba vycházet z ustanovení § 133 odst. 3 ObčZ podle kterého, převádí-li se nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví okamţikem účinnosti smlouvy, která je právním důvodem převodu vlastnického práva. Vlastnické právo podle ustanovení § 60 odst. 1 ObchZ přechází na společnost dnem jejího vzniku, a to na základě písemné smlouvy o vkladu uzavřené mezi vkladatelem a správcem vkladu podle § 60 odst. 2 ObchZ.“ [SRO 2006, str. 56] Vklad nemovitosti do základního kapitálu společnosti je osvobozen od daně z převodu nemovitostí, zůstane-li vkladatel společníkem společnosti alespoň po dobu pěti let. Příslušné zákony však nestanovují povinnost společníka vlastnit obchodní podíl, nebo výši vkladu ve stejné výši jako v době vkladu nemovitosti. Doloţme si tento proces na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
36
9 Afs 70/2009-66, [2023/2010 Sb. NSS] 2023 Daň z příjmů: vznik vlastnického práva k nemovitostem; daňově uznatelné náklady na tvorbu rezerv na opravy a odpisování majetku k
§ 60 odst. 1 obchodního zákoníku
k
§ 28 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném
pro zdaňovací období roku 2006 k
§ 7 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů,
ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2006 I. vlastnické právo k nemovitostem, které jsou předmětem nepeněţitého vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti při zvýšení základního kapitálu, vzniká společnosti aţ vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí a nikoli jiţ splacením nepeněţitého vkladu. II. V období mezi splacením nepeněţitého vkladu a vkladem vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení dle § 60 odst. 1 Obchodního zákoníku má obchodní společnost předmětné nemovitosti toliko v drţbě a nikoli ve vlastnictví. V tomto období proto není obchodní společnost oprávněna uplatňovat ve vztahu k tomuto majetku daňově uznatelné náklady na tvorbu rezerv na opravy a odpisování hmotného majetku dle § 7 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, a § 28 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2009, čj. 9 Afs 70/2009-66) 3.2.4 Splacení věci movité Je-li předmětem nepeněţitého vkladu movitá věc, je podle ustanovení § 60 odst. 2 ObchZ vklad splacen předáním této věci správci vkladu, pokud společenská smlouva nebo zakladatelská listina nestanoví něco jiného. Podle ustanovení § 60 odst. 1 ObchZ společnost nabývá vlastnické právo k předmětu vkladu dnem svého vzniku, tj. ke dni svého zápisu do obchodního rejstříku.
37
3.2.5 Splacení podniku nebo jeho části Vklad do základního kapitálu, jehoţ předmětem je podnik nebo jeho část (§ 59 odst. 5 ObchZ), je podle ustanovení § 60 odst. 2 ObchZ splacen uzavřením písemné smlouvy o vkladu, kterou jménem společnosti uzavírá správce vkladu a předáním podniku (části podniku) správci vkladu. 3.2.6 Splacení know-how Z ustanovení § 59 odst. 2 a § 60 odst. 2 ObchZ vyplývá, ţe vkladem do společnosti s ručením omezeným můţe být i know-how. Za know-how se převáţně označují výrobní, organizační a obchodní poznatky či postupy, které nejsou chráněny průmyslovými právy a které se vytvořily zejména zkušeností z dlouholeté praxe. Splacení vkladu spočívajícího v know-how vyţaduje podle ustanovení § 60 odst. 2 ObchZ dva kroky. K jeho splacení je třeba uzavření písemné smlouvy o vkladu, kterou jménem společnosti uzavírá správce vkladu a která musí zajistit dohled správce vkladu nad vkládaným know-how do vzniku společnosti. Kromě toho vyţaduje obchodní zákoník ke splacení takového vkladu i předání dokumentace, v níţ je know-how popsáno. 3.2.7 Splacení pohledávky Obchodní zákoník určuje (§ 59 odst. 6 ObchZ), ţe je-li předmětem vkladu pohledávka, pouţijí se pro její převod na společnost přiměřené ustanovení o postoupení pohledávky, tedy ustanovení § 524 a násl. ObčZ. V těchto ustanoveních se určuje, ţe pohledávku lze převést písemnou smlouvou, k jejímuţ převodu není nutný souhlas dluţníka, postoupení pohledávky však je vkladatel povinen bez zbytečného odkladu dluţníkovi oznámit (§ 526 odst. 1 ObčZ). V případě vkladu do společnosti s ručením omezeným je zákonem a obchodním rejstříkem vyţadován souhlas druhého manţela s pouţitím prostředků ve společném jmění manţelů . V případě akciové společnosti by to mělo platit také, neboť se jedná o stejný princip. Ovšem akciové společnosti do nedávné doby tento institut obcházely moţností mít akcie na majitele.
38
Z judikatury (např. Nejvyšší soud, 22 Cdo 700/2004, [R 68/2005 civ.]) plyne, ţe vloţíli za trvání manţelství jeden z manţelů vklad do SRO či AS a majetek pouţitý k vkladu je ve společném jmění manţelů (SJM), pak i obchodní podíl nebo akcie tvoří SJM. Na tuto oblast se zaměřím v pojednání o obchodním podílu. Je třeba ale mít na zřeteli, ţe bez vkladu, který je v SJM, nemůţe být v SJM i podíl. Je moţná sporné, zda koupě obchodního podílu nevylučuje mé tvrzení, nicméně s podílem je spjat i vklad. 3.2.8 Vypořádací podíl Podle ustanovení § 61 odst. 2 ObchZ má kaţdý společník, jehoţ účast ve společnosti s ručením omezeným zanikne za jejího trvání jinak neţ převodem obchodního podílu, právo na vypořádání, čili vypořádací podíl. Právo na vypořádací podíl vznikne tedy jen v případě, ţe se obchodní podíl uvolní. „Právo na vypořádací podíl vzniká společníkovi (jeho dědici či právnímu nástupci) pouze tehdy, jestliţe se obchodní podíl uvolní a přejde na společnost. Při převodu obchodního podílu nedochází k jeho uvolnění s přechodem na společnost, proto není na společnosti, aby jej vypořádala, ale vypořádání provedou mezi sebou převodce a nabyvatel obchodního podílu. Právo na vypořádací podíl samozřejmě nevznikne ani právnímu nástupci společníka, který se sám stal společníkem, protoţe ani v tomto případě nedochází k uvolnění obchodního podílu a jeho přechodu na společnost – formálně právně zde sice dochází k zániku účasti společníka na společnosti, ale s universální sukcesí, čímţ je zachována kontinuita účasti na společnosti.“ [SRO 2006, str. 111] Obecně platí, ţe vypořádací podíl se vyplácí v penězích. Obchodní zákoník však připouští, aby společenská smlouva umoţnila výplatu vypořádacího podílu jinak neţ v penězích. V případech zemědělských společností je toto častým jevem. Důleţité je, ţe společnost nemůţe jako vypořádací podíl poskytnout společníkovi více, neţ odpovídá zákonným způsobem stanovené výši vypořádacího podílu a ani méně. Splatnost vypořádacího podílu stanoví obecně obchodní zákoník ve vazbě na schválení účetní závěrky, na jejímţ základě byla zjištěna jeho výše, popřípadě na doručení posudku znalce, který tuto výši stanovil, společnosti. V případě SRO ustanovení § § 150 odst. 3 ObchZ určuje splatnost vypořádacího podílu jinak. V tomto ustanovení je téţ určeno, jak má společnost naloţit s uvolněným 39
obchodním podílem, který na ni přešel v důsledku zániku účasti společníka, coţ můţe nastat např. úmrtím společníka či ukončením jeho účasti ve společnosti. Společnost jej pak můţe převést na jiného společníka nebo na osobu třetí. O převodu uvolněného obchodního podílu rozhoduje valná hromada. Nedojde-li k takovému převodu obchodního podílu do šesti měsíců, rozhodne valná hromada buď o sníţení základního kapitálu, nebo o tom, ţe stávající společníci převezmou uvolněný obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů, nebo o tom, ţe ho můţe převzít za úplatu třetí osoba. V případě úplatného převodu uvolněného obchodního podílu je zákonem stanovena výše úplaty a to hodnotou vyplaceného vypořádacího podílu.
40
4. Podíl ve společnosti 4.1 Vymezení obchodního podílu Obchodní zákoník obecně pouţívá pro vyjádření účasti společníka ve společnosti pojem „podíl“ (§ 61 ObchZ), o kterém stanoví, ţe představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Obchodní podíl se ze zákona určuje poměrem vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak. V praxi je nejvhodnější postupovat tak, ţe společenská smlouva připustí odchylku od tohoto stanovení ohledně výše obchodního podílu. Obchodní podíl aţ na výjimku u AS nemůţe být představován cenným papírem, viz ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ a jak připomíná M. Bartošíková: „Stejný závěr vyplývá z ustanovení § 1 odst. 1 CenP, který příkladmo vyjmenovává cenné papíry s tím, ţe určuje, ţe jiné listiny neţ v něm uvedené jsou cenným papírem pouze tehdy, jestliţe to o nich stanoví právní předpis. Protoţe ţádný právní předpis nevymezuje cenný papír, ve kterém by byla inkorporována práva společníka vyplývající z jeho účasti na společnosti s ručením omezeným (či některé z osobních společností), nelze takový cenný papír vydat.“ [SRO 2006, str. 71] V uvedeném ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ je uvedeno, ţe pro účely obchodního zákoníku se podíl společníka oceňuje mírou jeho účasti na čistém obchodním majetku společnosti, jeţ připadá na jeho podíl, nestanoví-li zákon jinak. Je tedy moţné a v praxi poměrně časté, ţe obchodní zákoník umoţňuje pro společnost s ručením omezeným stanovit výši obchodního podílu bez vazby na výši vkladu společníka, a proto rovněţ umoţňuje – na rozdíl od úpravy akciové společnosti (§ 155 odst. 7 ObchZ) – zaloţit nerovné postavení společníků ve společnosti. Není proto problém, aby společník s vkladem 20 000 Kč měl obchodní podíl ve výši 90%. Toto řešení však můţe skýtat svá úskalí, pokud není řádně odůvodněno, coţ vysvětluje M. Bartošíková: „V této souvislosti však je třeba si uvědomit, ţe jestliţe společníci ve společenské smlouvě vyuţijí moţnosti nabízené jim ustanovením § 114 odst. 1 ObchZ a stanoví výši 41
obchodního podílu bez vazby na výši vkladu anebo jen s omezenou vazbou na jeho výši, měl by být takový postup vţdy odůvodněn jiným přínosem takto „zvýhodněného“ společníka pro společnost. Jinak by mohlo jít o výkon práva příčící se zásadám poctivého obchodního styku, které, jak vyplývá z ustanovení § 265 ObchZ, nepoţívá právní ochrany a příslušná část společenské smlouvy by mohla být z toho důvodu neplatná. Pro výpočet obchodních podílů společníků by pak platilo základní pravidlo upravené v ustanovení § 114 odst. 1 ObchZ.“ [SRO 2006, str. 72]
4.2 Nabytí obchodního podílu Podle ustanovení § 114 odst. 2 ObchZ můţe mít kaţdý společník pouze jeden obchodní podíl. Společník můţe svůj obchodní podíl nabýt několika způsoby: originárním nabytím, coţ znamená převzetí vkladu do základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, a to při jejím zaloţení nebo při přistoupení nového společníka s novým vkladem, kdy se zvyšuje základní kapitál; derivativním nabytím, nebo-li odvozeným nabytím v případě převodu obchodního podílu smlouvou podle § 115 Obch.Z nebo přechodem, tj. děděním, nebo v důsledku fúze, rozdělení či převodu obchodního jmění na společníka.
4.3 Obchodní podíl ve společném majetku Jeden obchodní podíl můţe být společným majetkem více osob (§ 114 odst. 3 ObchZ). Tyto osoby pak nejsou kaţdá jednotlivě společníky společnosti s ručením omezeným, ale všechny dohromady představují jediného společníka. Tito spoluvlastníci obchodního podílu se musejí dohodnout a zmocnit jednoho z nich, který je pak bude na valné hromadě zastupovat a vykonávat tak práva společníka. Spoluvlastnictví obchodního podílu je pak upraveno pomocí příslušných ustanovení Občanského zákoníku. Z toho také plyne, ţe pokud si podíloví spoluvlastníci budou přát, je moţné tento společný podíl vypořádat a rozdělit mezi spoluvlastníky. V tomto případě pak na společnosti vzniknou nové obchodní podíly. Toto je však moţné jen se splněním podmínky, ţe bude zachována minimální výše vkladu společníka tj. 20 000 Kč. 42
Obchodní zákoník neřeší podrobnosti vztahů mezi spolumajiteli obchodního podílu, určuje však, ţe na tyto vztahy se pouţije přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví, coţ si ujasníme na textu M. Bartošíkové: „Z uvedených ustanovení o spoluvlastnictví upravených v § 136 a násl. ObčZ především vyplývá, ţe není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto něco jiného, platí nevyvratitelná domněnka, ţe podíly spolumajitelů na obchodním podílu jsou stejné. „Jak se uvádí shora, vyplývá z právní úpravy spoluvlastnictví téţ, ţe z právních úkonů týkajících se obchodního podílu jsou jeho spolumajitelé oprávněni společně a nerozdílně. Dále pak z právní úpravy spoluvlastnictví vyplývá, ţe o hospodaření se společným podílem rozhodují spolumajitelé většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spolumajitele soud. Rovněţ jde-li o důleţitou změnu společného podílu, mohou přehlasovaní spolumajitelé ţádat, aby o změně rozhodl soud. “ [SRO 2006, str. 92] Z ustanovení § 141 ObčZ vyplývá moţnost dohody mezi spolumajiteli o zrušení spolumajitelství a o vzájemném vypořádání. Dojde-li k takové dohodě, je podle ustanovení § 141 odst. 2 ObčZ kaţdý ze spolumajitelů povinen vydat ostatním na poţádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla-li jiţ dohoda o zrušení spolumajitelství a o vzájemném vypořádání písemnou formu.“ „Z praktického hlediska pak lze poukázat na to, ţe i pro rejstříkové řízení je písemná dohoda potřebná.“ [SRO 2006, str. 93]
4.4. Obchodní podíl ve společném jmění manželů Podle ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ stane-li se jeden z manţelů za trvání manţelství společníkem obchodní společnosti nebo členem druţstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů druţstva, účast druhého manţela na této společnosti nebo druţstvu, s výjimkou bytových druţstev.
43
Toto ustanovení odstranilo pochybnost a následující judikatura ještě dovymezila, ţe obchodní podíl v případě, ţe vklad či kupní cena bude zaplacena z prostředků v SJM bude součástí SJM. Tím pádem se na dispozici s ním aplikují téţ ustanovení občanského zákoníku upravující SJM, viz zápis rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1754/2009, [SR 11-12/2012 str. 414] 127. Převod obchodního podílu ve SJM § 145 odst. 2 ObčZ § 115 ObchZ 1. Převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, jenţ je ve společném jmění manţelů, na třetí osobu přesahuje výkon obvyklé správy majetku náleţejícího do SJM. 2. Absence souhlasu druhého manţela s převodem obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, jenţ je ve SJM, na třetí osobu zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu. Pokud se manţel relativní neplatnosti právního úkonu nedovolá, je předmětem vypořádání částka získaná za převod obchodního podílu, nikoliv hodnota tohoto podílu. Rozsudek NS z 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009 Toto samozřejmě i s pouţitím reţimu ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ dopadá také na akcie, jejichţ nabývání je běţným způsobem investování volných prostředků, včetně prostředků ze společného jmění manţelů. Dále k tomu můţeme doplnit například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, kde uzavřel, ţe „s obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková můţe být předmětem občanskoprávních vztahů.“ M. Bartošíková pak dodává, ţe „jestliţe i jen jeden z manţelů nabude za trvání manţelství a z prostředků patřících do společného jmění manţelů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manţelů, neboť to přímo vyplývá z výše citovaného kogentního ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) 44
ObčZ. Gramatický ani logický výklad navazujícího ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ takový závěr nevylučuje. Nestanoví-li eventuální dohoda manţelů o zúţení jejich společného jmění, uzavřená v souladu s ustanovením § 143a ObčZ, něco jiného, nelze (s ohledem na předcházející vymezení předmětu společného jmění manţelů) posledně citované ustanovení zákona vykládat jinak, neţ ţe jím není dotčena skutečnost, ţe následkem vynaloţení prostředků patřících do společného jmění, aniţ by se současně stali „kolektivními“ společníky ve společnosti s ručením omezeným, se obchodní podíl nabytý jedním z manţelů stává součástí společného jmění obou manţelů.“ „Proto je také omezen v nakládání s obchodním podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 ObčZ, neboť stejnou měrou jako náleţí jemu, náleţí i druhému manţelovi.“ [SRO 2006, str. 98] Přes vše výše uvedené zůstává jedna drobná otázka, jestliţe nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů druţstva, účast druhého manţela na společnosti, pak nemá druhý manţel práva společníka, nemůţe je vykonávat. Jedním z práv společníka je jeho právo obchodní podíl převést, shora uvedené by mu v tom ovšem mohlo zabránit a jak společník tak společnost by mohla být tímto silně poškozena. Nicméně další judikatura je poměrně konstantní a dále rozvíjí dané téma např.: Nejvyšší soud, 29 Cdo 673/2008, [C 7951] C 7951. Naléhavý právní zájem manţelky na určení, ţe její manţel je společníkem společnosti s ručením omezeným Manţelka, která není společníkem ve společnosti s ručením omezeným, se můţe, za situace, kdy je do obchodního rejstříku zapsán jako majitel obchodního podílu někdo jiný neţ manţel, se kterým má obchodní podíl ve společném jmění, domáhat určení, ţe manţel je společníkem společnosti s ručením omezeným. § 80 písm. c) OSŘ, § 143 odst. 2, § 145 odst. 2 ObčZ, § 114 ObchZ společné jmění manţelů, společnost s ručením omezeným, společník, ţaloba určovací Usnesení ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008 Nejvyšší soud, 22 Cdo 3450/2009, [R 131/2012 civ.] 45
Č. 131 K převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, který je ve společném jmění manţelů, na třetí osobu i po zániku společného jmění manţelů před jeho vypořádáním se pod sankcí relativní neplatnosti vyţaduje souhlas druhého z bývalých manţelů. Dojde-li k převodu obchodního podílu, který tvoří součást společného jmění manţelů, po zániku společného jmění manţelů do jeho vypořádání, je předmětem vypořádání částka získaná za jeho převod, nikoliv hodnota tohoto podílu. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009)
4.5 Rozdělení obchodního podílu Ustanovení § 117 ObchZ umoţňuje, za podmínek stanovených zákonem, obchodní podíl rozdělit. Rozdělení obchodního podílu však není moţné kdykoliv, neboť z obchodního zákoníku vyplývá několik omezení této procedury. Omezení vyplývá téţ ze shora podaného výkladu a judikatury, neboť ta se vztahuje na jakékoli dispozice s obchodním podílem. Omezení, která vyplývají přímo ze zákona, najdeme v taxativním výčtu § 117 odst. 1 ObchZ. Rozdělení obchodního podílu je moţné jen tehdy, jestliţe dochází k převodu obchodního podílu, nebo jeho přechodu na dědice či právní nástupce. Omezením moţnosti rozdělení obchodního podílu je i nezbytnost souhlasu valné hromady. Jestliţe valná hromada neudělí souhlas k rozdělení obchodního podílu, rozdělit jej nelze. Přitom Nejvyšší soud v usnesení ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97, publikované v časopisu Soudní judikatura, 1999, č. 3 uzavřel, ţe souhlas valné hromady s převodem části obchodního podílu zahrnuje i souhlas s rozdělením obchodního podílu, jehoţ část se převádí, a to i kdyţ to není v usnesení valné hromady uvedeno výslovně. Neboť to zcela jistě vyplývá z textu § 117 ObchZ. O přijetí usnesení valné hromady o rozdělení obchodního podílu rozhoduje prostá většina hlasů přítomných společníků. O rozhodnutí valné hromady, které se týká rozdělení obchodního podílu, musí být pořízen notářský zápis. Dalším omezením je pak moţnost, aby společenská smlouva rozdělení obchodního podílu vyloučila. Jestliţe společníci této moţnosti vyuţijí, ať jiţ při zaloţení společnosti nebo následně, začlení do společenské smlouvy ustanovení o tom, ţe rozdělení obchodního podílu 46
není moţné, nelze obchodní podíl rozdělit ani v případech, kdy to obchodní zákoník jinak umoţňuje. Mezi další omezení vyplývající ze zákona patří minimální hranice kaţdého jednoho samostatného obchodního podílu ve výši 20.000,- Kč a dále pak horní hranice omezení počtu společníků ve výši padesáti. Pokud by následkem rozdělení bylo překročení některého z těchto omezení, nebylo by moţné takové rozdělení provést. Při rozdělení obchodního podílu a jeho následném převodu můţe dojít k zániku účasti společníka na společnosti, a to v případě, ţe převede své rozdělené obchodní podíly na třetí osoby nebo stávající společníky. Při úmrtí společníka jeho účast na společnosti zaniká a jeho obchodní podíl v případě, ţe se dědí, můţe přejít na více dědiců, kteří si jej pak postupem uvedeným výše mezi sebe rozdělí v rámci vypořádání podílového spoluvlastnictví. Rovněţ při rozdělení obchodního podílu v důsledku právního nástupnictví mohou být nabyvateli částí rozdělovaného obchodního podílu dosavadní společníci (při dědění či při fúzi nebo rozdělení se sloučením), jimţ pak nabytá část obchodního podílu splyne s dosavadním obchodním podílem, nebo třetí osoby (při dědění či rozdělení se vznikem nových právnických osob anebo rozdělení se sloučením), které se stanou novými společníky. Jestliţe se rozděluje obchodní podíl v době, kdy vklad do základního kapitálu příslušející k rozdělovanému obchodnímu podílu není dosud splacen, přechází na nabyvatele – ať jiţ jde o nabyvatele ze smlouvy o převodu obchodního podílu, dědice, či jiné právní nástupce – částí obchodního podílu téţ povinnost splatit část vkladu odpovídající převzaté části obchodního podílu. Nabyvatelé částí obchodního podílu však nejsou ke splacení zavázáni společně, ale samostatně. Za splacení dluţných částí vkladu ručí u smlouvy o převodu obchodního podílu převodce (§ 115 odst. 3 ObchZ), u rozdělení obchodní společnosti ostatní subjekty vzniklé rozdělením (§ 220x odst. 1 a § 153d odst. 1 ObchZ). Rozdělení obchodního podílu má za následek změnu společenské smlouvy nebo změnu zakladatelské listiny na společenskou smlouvu. Vzhledem k tomu, ţe změna nastává rozdělením obchodního podílu, nevyţaduje se, aby o této změně hlasovala valná hromada. Ke změně společenské smlouvy totiţ dochází na základě právní skutečnosti, jejímţ důsledkem je rozdělení obchodního podílu. Jednateli společnosti pak vzniká podle ustanovení 47
§ 141 odst. 4 ObchZ povinnost, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl, vyhotovit úplné znění společenské smlouvy a uloţit jej, spolu s listinami prokazujícími změnu společenské smlouvy, do sbírky listin příslušného rejstříkového soudu, coţ nám dokladuje M. Bartošíková. „Jestliţe má společnost s ručením omezeným jediného společníka, je samozřejmé, ţe tento společník nemusí rozhodovat v působnosti valné hromady o souhlasu s rozdělením, takový souhlas lze presumovat z toho, ţe uzavřel smlouvu o převodu části obchodního podílu, či rozhodl v působnosti valné hromady o rozdělení společnosti. Rozdělením jediného obchodního podílu se mění zakladatelská listina společnosti na společenskou smlouvu. V této souvislosti je třeba se zabývat tím, zda smlouva o převodu obchodního podílu, která je právní skutečností, na jejímţ základě dochází ke změně společenské smlouvy a současně nahrazuje rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady, musí mít formu notářského zápisu. Tato otázka se v teorii i praxi povaţovala za spornou. Technická novela tento problém podle našeho názoru odstranila, kdyţ v ustanovení § 132 odst. 1 ObchZ určila, ţe formu notářského zápisu musí mít ta rozhodnutí jediného společníka, pro která se předepisuje o rozhodnutí valné hromady pořízení notářského zápisu. Ze shora uvedeného závěru, ţe jediný společník nemusí samostatně rozhodovat o rozdělení obchodního podílu, lze pak dovodit, ţe smlouva o převodu části obchodního podílu zahrnující souhlas jediného společníka s rozdělením musí mít, na rozdíl od smlouvy, která takový souhlas nezahrnuje, formu notářského zápisu.“ [SRO 2006, str. 101]
4.6 Zastavení obchodního podílu Zástavní právo k obchodnímu podílu se zřizuje zástavní smlouvou, která musí mít písemnou formu a podpisy na ní musí být úředně ověřeny. Obchodní zákoník vyţaduje v ustanovení § 117 odst. 8 ObchZ ve vazbě na ustanovení § 156 odst. 2 ObčZ, ţe pro tuto smlouvu se uplatní následující poţadavky označení zástavy, tj. zastavovaného obchodního podílu a pohledávky, kterou zástava zajišťuje. Další odchylky od obecné úpravy obsaţené v občanském zákoníku jsou, resp. se týkají, formy zástavní smlouvy, vzniku zástavního práva, způsobu náhradního uspokojení věřitele ze zástavy, práv věřitele k zástavě a zániku zástavního práva. 48
Jestliţe se vyţaduje ve společenské smlouvě souhlas s převodem obchodního podílu, je potřeba souhlasu téţ k uzavření zástavní smlouvy. Bez tohoto souhlasu zástavní právo nevznikne. Obchodní zákoník nestanoví, zda je k zastavení obchodního podílu třeba předchozí nebo zda postačuje následný souhlas valné hromady se zřízením zástavního práva. Nelze proto vyloučit ani následné schválení zřízení zástavního práva aţ po uzavření zástavní smlouvy. V praxi s přihlédnutím k právní jistotě účastníků se rozhodně nejedná o doporučovaný postup. K rozhodnutí valné hromady o souhlasu se zřízením zástavního práva postačuje prostá většina hlasů přítomných společníků. Zastavený obchodní podíl nelze po dobu trvání zástavního práva opětovně zastavit. Zástavní právo k obchodnímu podílu vzniká zápisem zástavního práva k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku. Návrh na zápis zástavního práva k obchodnímu podílu do obchodního rejstříku je oprávněn podat zástavní věřitel nebo zástavce. K návrhu se podle přílohy č. 9 vyhlášky č. 250/2000 Sb. přikládá zástavní smlouva a notářský zápis o usnesení valné hromady, kterým byl udělen souhlas ke vzniku zástavního práva. Zápis zástavního práva do obchodního rejstříku je konstitutivním zápisem. Jestliţe dluţník, jehoţ dluh je zajištěn zástavním právem, svůj závazek řádně a včas nesplní, je zástavní věřitel oprávněn prodat svým jménem obchodní podíl zástavce na náklady dluţníka v obchodní veřejné soutěţi nebo ve veřejné draţbě. K prodeji není potřebný souhlas valné hromady, a to ani v případě, ţe společenská smlouva vyţaduje souhlas valné hromady k převodu obchodního podílu. Poté, co se zástavní věřitel uspokojí z výtěţku prodeje, vydá bez zbytečného odkladu výtěţek převyšující jeho zajištěnou pohledávku, po odečtení účelně vynaloţených nákladů, dluţníkovi. Převodem obchodního podílu v obchodní veřejné soutěţi nebo ve veřejné draţbě zástavní právo k němu zaniká. Zřízení zástavního práva k obchodnímu podílu neznamená pro společníka zánik jeho práv, neboť ustanovení § 117a odst. 6 ObchZ výslovně určuje, ţe po dobu trvání zástavního práva vykonává společník i nadále práva spojená s účastí ve společnosti. Pro společníka ale plyne omezení ve smyslu plnění vůči jeho osobě, neboť veškerá plnění, na která vznikne po splatnosti zajištěné pohledávky společníkovi nárok na základě účasti ve společnosti, náleţí do výše zajištěné pohledávky a jejího příslušenství zástavnímu věřiteli a započítávají se
49
na zajištěnou pohledávku (příslušenstvím pohledávky jsou podle ustanovení § 121 odst. 3 ObčZ úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním). Nepodaří-li se zastavený obchodní podíl v obchodní soutěţi či veřejné draţbě prodat, má věřitel právo vykonávat práva spojená se zastaveným obchodním podílem, a to od okamţiku neúspěšného pokusu o jeho prodej. Obchodní zákoník téţ vysloveně stanoví, ţe se zástavní věřitel můţe se zástavcem dohodnout a přijmout jeho obchodní podíl na úhradu dluhu. V tomto případě se uzavírá mezi dluţníkem a věřitelem smlouva podle § 115 ObchZ. K převodu zastaveného obchodního podílu na úhradu dluhu není potřebný souhlas valné hromady ani v případech, kdy jej jinak společenská smlouva nebo zákon vyţadují. Ve smlouvě musí být – kromě náleţitostí nezbytných k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu – téţ uvedeno, ţe se obchodní podíl převádí na úhradu dluhu a rovněţ důvod a výše tohoto dluhu. Pro účely převodu zastaveného obchodního podílu na úhradu dluhu musí být hodnota podílu stanovena znalcem jmenovaným soudem na návrh zástavního věřitele. Převodem obchodního podílu na zástavního věřitele zástavní právo zaniká. Z § 162 odst. 1 ObčZ lze dovodit, ţe jestliţe zástavní věřitel vykonává práva spojená se zastaveným obchodním podílem podle § 117a odst. 7 ObchZ, je povinen vykonávat je s péčí řádného hospodáře. Vzniknou-li mu plněním této povinnosti účelně vynaloţené náklady, má proti zástavci právo na jejich náhradu. Za škodu vzniklou porušením povinností při výkonu práv ze zastaveného obchodního podílu, odpovídá zástavní věřitel podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu.
50
5. Nová úprava zákona o obchodních korporacích Nová právní úprava účinná od 1.1.2014 přináší mnoho nového a téţ i chyb a nedodělků. V následující části rozebereme ta ustanovení, která se týkají témat této práce, ovšem s přihlédnutím k dosavadnímu stavu výkladu a zdrojů kvalitních informací.
5.1 Základní kapitál 5.1.1 Společnost s ručením omezeným Novela nově nestanovuje minimální výši základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným, pouze stanovuje nejniţší vklad ve výši 1 Kč na kaţdého společníka. Základním kapitálem je pak součet jednotlivých vkladů společníků. 5.1.2 Akciová společnost V případě AS zůstává základní kapitál ve výši 2 000 000 Kč, bohuţel zákonodárce znaven náročnou rekodifikací vypustil přechodné ustanovení, které by umoţnilo „starým“ AS ponechat si základní kapitál ve výši 1 000 000 Kč a tím je donutil po 1.1.2014 zvýšit jejich základní kapitál na hodnotu minimálně 2 000 000 Kč. K tomu jim samozřejmě stanovil lhůtu v §777 ZOK v délce 6 měsíců. Ke zvýšení minimálního základního kapitálu z 1 000 000,- Kč na 2 000 000,- Kč jiţ došlo dle ObchZ, resp. zákonem 370/2000 Sb., ten ale obsahoval přechodné ustanovení v čl. VIII., bodě 18, který umoţňoval společnostem s ručením omezeným i akciovým společnostem, které vznikly podle dosavadních právních předpisů, ponechat základní kapitál v původní výši. Nemohly však rozhodnout o sníţení základního kapitálu pod částku stanovenou tímto zákonem, a pokud by společnosti po účinnosti tohoto zákona zvyšovaly základní kapitál, měl být zvýšen alespoň tak, aby dosáhl výše základního kapitálu vyţadované tímto zákonem. Proto dnes vzniká otázka, zda musí navýšit akciová společnost po1.lednu 2014 základní kapitál na minimální částku 2 000 000,- Kč. Podle rejstříkové praxe, která se objevila bezprostředně po účinnosti ZOK, akciová společnost, bez toho aby zvýšila základní kapitál na 2 000 000 Kč nemůţe splnit podmínky dané jí § 777 odstavcem 2 a 5 ZOK, který hovoří o lhůtách, ve kterých se obchodní korporace 51
mají podřídit ZOK. V současnosti se však objevují i názory, které prezentuje prof. J. Dědič a JUDr. P. Čech, ţe akciové společnosti se základním kapitálem 1 000 000,- Kč tuto hodnotu základního kapitálu navyšovat nemusí, a to z důvodu neúplného zrušení přechodných ustanovení zákona 370/2000 Sb.. U základního kapitálu AS je v § 246 kromě jeho minimální výše 2 000 000 Kč upravena nově i moţnost mít základní kapitál sloţený v EUR a to v případě, ţe akciová společnost vede podle zvláštního zákona účetnictví v této měně. S tímto souvisí dále ustanovení § 15 a násl. a § 30 ZOK, dále zákon o účetnictví a druhá směrnice EU. Jak připomíná I. Štenglová a spol. ve svém komentáři: „K vedení účetnictví v eurech pak platí, ţe zvláštním zákonem podle § 246 odst. 1 je zákon č. 563/1991 Sb., který v § 19a ukládá účetním jednotkám, které jsou obchodními společnostmi a emitenty cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, pouţít pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie. Následným výkladem se pak dovozuje, ţe tyto jednotky mohou vést účetnictví v eurech – tento výklad však není zcela jednoznačný, praxe tak jako v mnoha jiných případech přinese snad jasnější pravidlo. Základní kapitál obchodní korporace je podle § 30 ZOK souhrn všech vkladů. Zákon o obchodních korporacích na rozdíl od obchodního zákoníku (§ 162 ObchZ) neumoţňuje zaloţení společnosti na základě veřejné nabídky akcií (sukcesivní zaloţení), stanoví proto jen jedinou hranici minimální výše základního kapitálu, která odpovídá nejniţší přípustné výši základního kapitálu při zaloţení společnosti bez veřejné nabídky akcií podle obchodního zákoníku. Současně zákon umoţňuje vyjádřit za zákonem stanovených podmínek základní kapitál v eurech, coţ předchozí úprava neumoţňovala.“ Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 1008 s. (dále jen [ZOK 2013])
52
5.2 Vklad Pojem „vklad definuje § 15/1 ZOK jako peněţní vyjádření hodnoty předmětu vkladu. U AS je to jmenovitá nebo účetního hodnota akcie (§ 247/2 ZOK), jedná se tedy o podíl na základním kapitálu společnosti. Předmět vkladu – v § 15/2 ZOK je nově oproti původní úpravě stanoveno, ţe se jedná o věc, kterou se společník nebo budoucí společník (vkladatel) zavazuje vloţit do obchodní korporace za účelem nabytí nebo zvýšení účasti v ní. Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouţí potřebě lidí viz. § 489 NOZ. Z toho nám paradoxně plyne, ţe předmětem vkladu můţe být i ţivé zvíře, i kdyţ není věcí – § 494 NOZ . Pozor dnes uţ na zákonem dané ustanovení § 709/3 a § 715/2 NOZ, kdy je zcela jasně řečeno, ţe vklad a následný podíl ve společnosti, nebo nabytá akcie jsou v SJM. Členění předmětů vkladů z hlediska úpravy obsaţené v § 15/3 ZOK pak vypadá takto: peníze (peněţitý vklad) jiná penězi ocenitelná hodnota (nepeněţitý vklad, který nemusí jiţ být vyuţitelný ve vztahu k předmětu podnikání, ale nadále nesmí jít o práce a sluţby – § 17/3 ZOK ZOK zavádí téţ novou terminologii ohledně vkládání vkladů nyní nazývané vkladová povinnost – § 15 ZOK, čímţ se nově rozumí: povinnost společníka vloţit věc do obchodní korporace za účelem nabytí nebo zvýšení účasti v ní – § 15/2 ZOK, přičemţ rozlišujeme: a) splacení – splnění vkladové povinnosti, jde-li o vklad peněţitý – § 15/3 ZOK, b) vnesení – splnění vkladové povinnosti, jde-li o vklad nepeněţitý – § 15/3 ZOK. Z hlediska vkladu tedy platí, ţe SRO a AS se od 1.1.2014 musí řídit následujícím ustanovením: 5.2.1 Pravidla pro vklad u SRO Základní poţadavky na vklad jsou ukotveny v § 142 ZOK, který poţaduje:
53
(1) Minimální výše vkladu je 1 Kč, ledaţe společenská smlouva určí, ţe výše vkladu je vyšší. (2) Výše vkladu můţe být pro jednotlivé podíly stanovena rozdílně. K tomuto bodu se vyjadřuje komentář k Zákonu o obchodních korporacích: 1. Úprava vkladu je regulována v § 15 a násl., v § 142 zákon pouze doplňuje minimální výši vkladu společníka – zákon tedy ponechává povinný vklad. Máme za to, ţe nemůţe být podíl bez vkladu (viz komentář u § 133), nicméně mohou být podíly s různými vklady. Zákon předpokládá vyjádření vkladu, a tedy i základního kapitálu v korunách, a to rozdílně od akciové společnosti (§ 246 odst. 2). Výše podílu je dispozitivní, ale nelze ji sníţit pod minimální hranici a vkladové povinnosti nemůţe být společník zproštěn (§ 150 odst. 2). Minimální výše vkladu dopadá jak na peněţitý, tak nepeněţitý vklad – tedy je-li druhý jmenovaný oceněn pod 1 korunu, nemůţe být pouţit. Absence údaje o výši vkladu ve společenské smlouvě je důvodem pro neplatnost společnosti podle § 92 odst. 2. 2. Předpoklad druhovosti podílů se promítá i do pravidla, ţe s podíly mohou být spojeny různé vklady, coţ by se mělo promítnout do jejich vymezení. Aby šlo o podíly jednoho druhu, měly by s nimi být spojeny vkladové povinnosti ve stejné výši. Pokud se podíly budou svým obsahem odvíjet pouze od zákona, bude stanovena pouze vyšší výše vkladu a stále půjde o základní podíl. Zákon nepřevzal dosavadní pravidlo o dělitelnosti podílů na celé tisíce, i to je tedy věcí společenské smlouvy. 3. Základní kapitál, coby součet vkladů, se zapisuje do obchodního rejstříku a minimální výše je rovna minimální výši vkladů. Tato informace je veřejně dostupná, tedy třetí osoby vědí, ţe vstupují-li do obchodních vztahů se společností, jejíţ základní kapitál je 1 koruna, musí spoléhat na jiné zdroje, neţ je základní kapitál. I proto ostatně § 40 předpokládá primární ochranu testem úpadku. [ZOK 2013] 5.2.2 Pravidla pro vklad u AS U akciové společnosti zahrnuje pojem „vkladová povinnost“ povinnost splatit emisní kurs upsaných akcií, coţ je vyloţeno v § 344 ZOK.
54
Splácení peněţitých vkladů (emisního kursu v penězích) při zaloţení je výslovně upraveno jen u kapitálových společností. Celý vklad se splácí jen na zvláštní účet u banky, a to v celé výši, nejen před zápisem do OR (§ 23/1 ZOK), coţ je vzhledem k moţnosti zaloţit SRO se základním kapitálem 1 Kč přinejmenším kuriózní. Při zvyšování základního kapitálu u SRO není stanoveno výslovné uvedení čísla účtu na rozdíl od AS, kde je tento údaj povinný. Účet musí být uveden jiţ v rozhodnutí valné hromady (§ 475/i ZOK). 5.2.3 Vnášení nepeněžitých vkladů U kapitálových společností, stejně jako dosud, je moţné vnést před zápisem společnosti nebo zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku viz. § 23/2 a § 29 ZOK. Pravidla pro vnášení se vztahují na všechny obchodní korporace. Vnášení nemovitostí do obchodní korporace se nemění (§ 19 ZOK), mění se však pojem nemovité věci v NOZ, coţ není z hlediska následné praxe nejlepší. Nemovitými věcmi jsou dle ustanovení § 498/1 NOZ i věcná práva k pozemkům a k podzemním stavbám a práva, která za nemovitosti prohlásí zákon (např. právo stavby – § 1242 NOZ). Z hlediska praxe v prvních několika letech mohou nastat komplikace zahrnující nejen interpretační potíţe, ale i potíţe technické ve vztahu ke katastru nemovitostí. U movitých věcí se v § 20 ZOK upravuje náhradní předání, tato úprava se však nevztahuje na pohledávky (viz § 21/2 ZOK), vztahuje se tedy nepochybně na know-how (jiţ se nevyţaduje zápis o předání), avšak jakým způsobem toto bude prokazatelné, není nikde zákonem stanoveno. Téţ u vkladu závodu nebo jeho části se jiţ k vnesení nevyţaduje předání závodu ani zápis o předání závodu viz. § 21/1 ZOK. Vnášení pohledávek a ostatních nepeněţitých vkladů se nemění viz.§ 21/2,3 a 22 ZOK. I kdyţ existuje určitá nejasnost ohledně zápočtu pohledávky oproti závazku společníka na zvýšení vkladové povinnosti, kdyţ v § 15 odstavci 3 je peněţitý vklad definován jen jako peníze – čímţ by mohlo být dovozeno, ţe takováto pohledávka je nepeněţitým vkladem. Oproti tomu
ustanovení § 190 odstavce 2 písm b) týkající se
rozhodování valné hromady hovoří o tom, ţe do působnosti valné hromady patří rozhodování o moţnosti započtení peněţité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splnění vkladové povinnosti. Z tohoto lze dovodit, ţe započtení není nepeněţitým vkladem. 55
Jak jsem jiţ podotkla výše, je zde chybně pouţitá terminologie v § 471, 472 ZOK, v nichţ jsou uváděny staré termíny dle ObchZ, tj, hovoří se o nepeněţitém vkladu. 5.2.4 Správa vkladů před vznikem obchodní korporace a její stanovení v § 18 a 24 ZOK Koncepce správy vkladu zůstává v podstatě stejná jako v ObchZ Správcem ale dnes můţe být kdokoliv, musí však být uveden v zakladatelském právním jednání tzn., ţe se můţe jednat o zakladatele nebo některého ze zakladatelů. Původní právní úprava v § 60 ObchZ určovala správcem vkladu jen zakladatele Na správce se neaplikuje ustanovení o správě cizího majetku dle § 1400 a násl. NOZ, ale ustanovení o příkazu dle ustanovení § 2430-2444 NOZ. Nadále je stanovena povinnost vydat prohlášení o rozsahu splnění vkladové povinnosti pro zápis do OR . Institut správce vkladů po vzniku obchodní korporace (§ 27 ZOK) je upraven obdobně jako v ObchZ. Nově je upraveno, ţe zakladatelské právní jednání můţe určit, ţe předměty vkladů, plody a uţitky nepředá korporaci (§ 27/1 ZOK). Vydal-li správce pro zápis do OR nepravdivé prohlášení o rozsahu splnění vkladové povinnosti, ručí za všechny dluhy, které budou uplatněny do 5 let od vzniku společnosti ve výši rozdílu dle § 24/2 ZOK, narozdíl od ustanovení ObchZ, kterým ručení zanikalo uplynutím 5 let od vzniku společnosti. 5.2.5 Odpovědnost za splnění vkladové povinnosti Ručení správce vkladu je řešeno v § 24/2 ZOK. ZOK stanovuje v ustanovení §26/1, obdobně jako v ObchZ, povinnost vkladatele zaplatit cenu vneseného vkladu, nepřejde-li na korporaci vlastnické právo. Vkladatel po převodu podílu ručí za splnění, ledaţe k převodu došlo na evropském regulovaném trhu – § 26/2 ZOK. Dosud za splnění převodu neručil ani při převodu na jiném zahraničním regulovaném trhu. Rozdílně je také předepsána povinnost doplatit rozdíl v ceně nepeněţitého vkladu. Zatímco v nové úpravě je tato povinnost stanovena za podmínky, kdy cena nepeněţitého vkladu 56
nedosáhla hodnoty uvedené ve společenské smlouvě v den nabytí vlastnického práva ( § 28 ZOK) , dříve byla tato povinnost stanovena, pokud jeho hodnota nebyla dosaţena v době vzniku společnosti nebo jeho splacení při zvyšování základního kapitálu ( § 59/7 ObchZ). Zde najdeme nepřesnost v chybném odkazu v § 28 ZOK na § 26 odst. 1 – správně má být odkaz § 26 odst. 2 ZOK, který se týká ručení za nesplnění povinnosti.
5.2.6 Zvýšení základního kapitálu Při popisu tohoto pojmu se z části uplatní to, co bylo výše napsáno o vnášení vkladů. Úprava zvýšení základního kapitálu u SRO se aţ tak podstatně nemění, nově jsou však upraveny účinky zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti (ruší se konstitutivní účinek zápisu do OR) dle § 216/2 ZOK. Dále je nová povinnost splnit vkladovou povinnost po zápisu zvýšení ZK i při neplatnosti nebo neúčinnosti převzetí vkladů nebo usnesení valné hromady viz § 217/1 ZOK. Zcela nové, a tudíţ nutné vést v patrnosti, je ustanovení, kdy dochází ke zrušení usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu a vkladové povinnosti ex lege. Tato situace nastane při: nepodání návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku do 2 měsíců od rozhodnutí VH (§ 218/1/a ZOK), kdy je právě potřeba dávat velký pozor při určování lhůt valnou hromadou – lhůta 2 měsíce je lhůtou propadnou, zamítnutí návrhu na zápis (§ 218/2/b ZOK), marném uplynutí lhůty 2 měsíců od odmítnutí návrhu (§ 218/2/c ZOK), nepřevzetí vkladové povinnosti ve lhůtě určené rozhodnutím valné hromady (§ 225/1 ZOK).
57
5.3 Podíl 5.3.1 Podíl obecně Pojem podílu, ne jiţ obchodního, je pro všechny korporace uveden v ustanovení § 31 ZOK, čili i pro akciové společnosti. Podíl je věcí podle § 489 NOZ a existuje k němu vlastnické právo. Podle ustanovení § 32/1 ZOK můţe nyní vlastnit jeden společník více obchodních podílů. Zcela nové je omezení, ţe podíl můţe být představován jen cenným papírem, a to jen v AS, SRO, nebo stanoví-li tak zvláštní zákon (komanditní společnost na investiční listy) – § 32/2 ZOK. 5.3.2 Spoluvlastnictví k podílu Existuje-li obchodní společnost, jsou spoluvlastníci společným společníkem a podíl spravuje správce společné věci dle § 32/4 ZOK a § 1134 aţ 1138 NOZ. Problémy nastávají ve vztahu mezi společným jměním manţelů a podílu, viz ustanovení § 709/3 a § 715/2 NOZ, kde je moţné dovodit, ţe vzniká účast druhého manţela a ten je pak zapsán do obchodního rejstříku jako spoluvlastník podílu. Tento výklad však není zcela jasný a dle prvních ohlasů z Nejvyššího soudu bude zachováno stávající pojetí. Rejstříkové soudy zatím mlčí a zachovávají stávající koncepci. 5.3.3 Přechod podílu Podíl přechází na dědice nebo právního nástupce právnické osoby, ledaţe to společenská smlouva zakáţe nebo omezí dle § 42 ZOK. Nepřejde-li podíl, má dědic nebo právní nástupce právo na vypořádací podíl dle § 36/1 ZOK. V akciové společnosti přechod podílu zakázat nelze.
58
5.3.4 Výše podílu Výše podílu se určuje poměrem vkladu k základnímu kapitálu (úprava je stále dispozitivní, viz § 133 ZOK). 5.3.5 Podíl na společnosti s ručením omezeným jako cenný papír Jak jsem zmínila výše, můţe nově být podíl v SRO představován cenným papírem, tzv. kmenovým listem dle § 137/1 ZOK, pokud tak určí společenská smlouva, a to jen k podílu, jehoţ převoditelnost není omezena ani podmíněna. Jde o cenný papír na řad (nelze zaknihovat). Nemůţe být veřejně nabízen ani přijat k obchodování na veřejném trhu a jeho náleţitost stanoví § 138 ZOK. Převod kmenového listu se děje rubopisem – § 1103/2 NOZ a § 210 ZOK, nadále nemusí být písemná smlouva o jeho převodu (umoţňuje to zřejmě ustanovení § 209/2 ZOK). Převod kmenového listu se zapisuje do seznamu společníků dle § 139 ZOK a také do obchodního rejstříku dle § 48/1/j ZVRPFO. Ze zákona nevyplývá jasně daná lhůta pro zápis změny jeho vlastníka Z výše uvedeného tedy plyne, ţe v případě kmenového listu zákonodárce z důvodu, o kterém nechci spekulovat, vymyslel způsob jak ukrýt vlastnickou strukturu SRO, coţ vychází levněji neţ akcie na majitele u AS. 5.3.6 Druhy podílů Podíly jsou rozlišeny na: základní podíl (§ 135/1 ZOK), podíl s pevným podílem na zisku (§ 161/3 ZOK), podíl s příplatkovou povinností (§ 162/2 ZOK), podíl s povinností společníka účastnice na činnosti SRO (§ 211/1 ZOK) a v podstatě libovolný podíl, nazvaný dle fantazie společníků, s nímţ mohou být spojena další práva a povinnosti, například určitá pracovní povinnost nebo upravené hlasovací právo.
59
Se všemi druhy podílů , kromě základních, se kterými nejsou spojena ţádná zvláštní práva a povinnosti , jsou spojena stejná práva a povinnosti (otázkou trochu zůstává, zda i co do převoditelnosti), jeţ musí určit společenská smlouva dle § 136 ZOK a zapisují se do obchodního rejstříku dle § 48/1/j ZVRPFO. Pro budoucího nabyvatele těchto zvláštních podílů bude tedy naprosto klíčové kontrolovat text společenské smlouvy 5.3.7 Zastavení podílu Zastavení podílu je i nadále moţné jen za stejných podmínek, za kterých jej lze převést dle § 32/3 ZOK a § 1320/1 NOZ. Obecná úprava zastavení podílu je obsaţena v § 1320 aţ 1327 NOZ. Je-li podíl představován kmenovým listem, pouţijí se ustanovení o zástavním právu k cenným papírům dle § 1320/2 NOZ. Úředně ověřené podpisy na zástavní smlouvě jiţ zřejmě nejsou nutné (dříve viz § 117a/1 ObchZ), ale tato smlouva musí být vyhotovena v písemné formě, jak stanovuje § 1314 NOZ. Dále je novou úpravou zrušen zákaz opětovného zastavení podílu (viz dříve § 117a/2 ObchZ). Společenská smlouva můţe zastavení podílu omezit nebo – coţ je nové – zakázat, jak uvádí § 1320 NOZ. Zástavní právo vzniká zápisem do OR (§ 1322/1 NOZ a § 48/1/f ZVRPFO), coţ je zajímavé ve vztahu k druţstvu, které je také obchodní korporací, neboť formulář obchodního rejstříku se zápisem zástavního podílu u druţstva nepočítá. V nové právní úpravě jiţ není stanoveno, ţe návrh na zápis a výmaz zástavního práva podává zástavní věřitel nebo zástavce (viz § 117a/3 ObchZ) a nově se tedy uplatní obecná úprava ZVRPFO. Tedy, ţe návrh podává SRO, a teprve tehdy, nepodá-li jej bez zbytečného odkladu, můţe návrh podat zástavce nebo zástavní věřitel. Přibyla nová povinnost zástavního dluţníka oznámit vznik zástavního práva společnosti, ledaţe orgán SRO dal souhlas k zastavení. Coţ je podle mého názoru v mnoha případech povinnost zbytečná, protoţe jak vyplývá z ustanovení §1322/2 NOZ se tato skutečnost zapisuje do veřejného rejstříku. Nově, narozdíl od předchozí právní úpravy, můţe zástavní věřitel vykonat hlasovací právo, je-li to dohodnuto, viz § 1323 NOZ.
60
Při prodeji zastaveného podílu se nevyţaduje souhlas orgánu SRO dle § 209/3 ZOK, přičemţ společníci mají předkupní právo (§ 209/3 a § 213/1 ZOK). 5.3.8 Rozdělení podílu Podíl společníka SRO lze rozdělit pouze v souvislosti s převodem nebo přechodem, neurčí-li společenská smlouva jinak (§ 43/2 ZOK), rozdělení je moţné omezit, jak upravuje § 145 ZOK. Díky absenci ustanovení, kterým byl dřívější § 141 odstavec 1 ObchZ, je dnes rozhodnutí o rozdělení podílu změnou společenské smlouvy a je potřeba o něm hlasovat 2/3 hlasů všech společníků. V AS se podíl rozděluje štěpením akcií (§ 342, 343 a 431 ZOK). 5.3.9 Obsah společenské smlouvy podle § 146/1 ZOK z hlediska podílu Nově je stanovena povinnost určit druhy podílů. Podíly, s nimiţ jsou spojena stejná práva a povinnosti, tvoří jeden druh. Podíly, s nimiţ nejsou spojena zvláštní práva nebo povinnosti, tvoří základní podíl (viz § 135/2 ZOK) kaţdého společníka, a práv a povinností s ním spojených. § 146/1d ZOK dovoluje vznik různých druhů podílů. Určení druhů podílů je nová náleţitost společenské smlouvy. 5.3.10 Převod podílu Převod podílu je realizovatelný smlouvou (kupní, darovací, směnnou) v písemné podobě s úředně ověřenými podpisy. Objevil se však drobný interpretační problém, zda i mezi stranami, nebo jen pro účinnost ve vztahu ke společnosti (pro srovnání ustanovení § 6 a § 209/2 ZOK). Ve smlouvě se nemusí uvádět výše ceny nebo způsob jejího určení (§ 1792/1 a § 2085/2 NOZ), dále pak nemusí být uváděn údaj o přistoupení ke společenské smlouvě (§ 209/1 ZOK). Zde je opětovný problém v absenci obdobného ustanovení, kterým byl dřívější § 141 odstavec 1, který taxativně uváděl, která rozhodování valné hromady se nepovaţují za rozhodování o společenské smlouvě. Je tedy otázkou, zda rozhodnutí o souhlasu s převodem podílu není změnou společenské smlouvy a je potřeba o něm hlasovat 2/3 hlasů všech společníků. 61
V praxi se objevil názor, ţe není, neboť samotné rozhodnutí o souhlasu s převodem podílu společenskou smlouvu nemění. K její změně dochází aţ účinnou smlouvou o převodu podílu. Tento názor zastává především JUDr. Petr Šuk, jeden ze spoluautorů ZOK předseda senátu Nejvyššího soudu – předseda senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, specializovaného na úpravu obchodních korporací. 5.3.11 Převod podílu mezi společníky Tento proces je bez omezení, ledaţe společenská smlouva podmíní převod souhlasem orgánu společnosti. Takovýto souhlas je předpokladem účinnosti smlouvy o převodu podílu (schvaluje se převod, ne smlouva). Účinky odstoupení od smlouvy při neudělení souhlasu nastávají do 6 měsíců od uzavření smlouvy, neurčí-li smlouva o převodu podílu jinak (§ 207/2 ZOK). Omezení neplatí v jednočlenné společnosti (§ 14 ZOK). Převod podílu na extranea řeší následně § 208 ZOK. Převod je moţný jen se souhlasem valné hromady, neurčí-li společenská smlouva jinak. Souhlas je předpokladem účinnosti smlouvy o převodu podílu. Dohaduje se, ţe jej bude moţné udělit i dodatečně. Pro moţnost dodatečného souhlasu svědčí ustanovení § 208/2 ZOK. Účinky odstoupení od smlouvy při neudělení souhlasu nastávají do 6 měsíců od uzavření smlouvy. Neurčí-li smlouva o převodu jinak, nelze vystoupit ze společnosti při nesouhlasu nebo bezdůvodném odmítnutí souhlasu s převodem.
62
Závěr Po prostudování materiálů a studiu pramenů, porovnání předchozí právní úpravy a současné právní úpravy mohu říci, ţe problematika je velmi rozsáhlá, zvlášť co se týče různých způsobů pohledu na ni. Převáţně jsem se zaměřila na téma z pohledu praxe, to znamená, ţe byly preferovány oblasti právní úpravy, které se dle mého názoru v praxi vyskytují nejčastěji. V mé práci převládá zaměření na SRO, neboť je to nejčastější forma společností, která existuje v ČR. Dle databáze ARES je v naší republice cca 372416 společností s ručením omezeným oproti 25631 společnostem akciovým. Z hlediska výběru literatury jsem se zaměřila na vyzkoušené a prověřené autory, kteří v této oblasti patří k našim předním a nejrespektovanějším, avšak převáţně se nepodíleli na přípravě nové právní úpravy. Poslední část práce je věnována nové právní úpravě. Ovšem z důvodu, ţe neexistuje dostatek pramenů k výkladu nových ustanovení, je tato kapitola zpracována zčásti heslovitě a je pouţita komparační metoda původního a nového znění. Bohuţel výklad některých ustanovení se často mění, coţ je logické vzhledem k tomu, ţe současná právní úprava je příliš nová, neţ aby zde existoval ustálený právní názor. Při porovnávání obou právních úprav se nemohu ubránit dojmu, ţe nová právní úprava i přes to, ţe byla zpracovávána bezmála deset let (myšleno tím jak ZOK, tak NOZ, neboť dnes spolu obě tyto normy úzce souvisí), není příliš terminologicky provázána a obsahuje i chybné odkazy. To, ţe se jedná o kompilaci různých právních úprav, přiznávají i sami tvůrci. Původní úprava (Zákon 513/1991 Sb. v platném znění) sice měla kvůli transpozici tzv. Druhé směrnice EU téţ několik problematických ustanovení, nicméně kontinuálně navazovala na předchozí právní úpravy a byla celistvě upravena v obchodním zákoníku s výjimkou právní úpravy sídla. Nová úprava je roztříštěna do NOZ a ZOK. Zvláště část týkající se obchodních korporací, která je obsaţena v NOZ, nemá ţádnou logickou návaznost na předchozí úpravy a je nepřehledně začleněna v systému NOZ.
63
Z počáteční zkušenosti po účinnosti NOZ a ZOK si dovoluji konstatovat, ţe můţe být ohroţena důvěra podnikatelů v určitou právní jistotu. Toto vyplývá z výše zmíněné nepřehlednosti nové právní úpravy.
64
Seznam literatury Literatura: BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava a ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, ISBN: 80-7179-441-4. 677 s., přístupná z internetu beck- online DĚDIČ, J., ŠTENGLOVÁ, I., KŘÍŢ, R., ČECH, P. Akciové společnosti. 7., přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2012., ISBN: 978-80-7400-404-9, 697 s., přístupná z internetu beck - online Komentáře: DĚDIČ, Jan a kol. Komentář k obchodnímu zákoníku, díl I. Praha: Polygon 2002, ISBN 807273-071-1 str. 355. BÍLEK, P., DRÁPAL, L., JINDŘICH, M., WAWERKA, K. Notářský řád a řízení o dědictví, 4. vydání. Praha: 2010, ISBN: 978-80-7400-181-9, 1118 s. ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013., ISBN 978-80-7400-480-3., 1008 s. Internetové zdroje: Právní informační systém beck-online Informační systém Ministerstva financí ARES Zákony: Zákon 40/1964 Sb. (ObčZ) Zákon 513/1991 Sb. (ObchZ) Zákon 89/2012 Sb (NOZ) Zákon 90/2012 Sb. (ZOK) Zákon 304/2013 Sb. (ZVRPFO)
65
