Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech Bakalářská práce

Autor:

Marek Vršecký Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ondřej Kuchař

Duben 2013

Prohlášení Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou

práci

zpracoval

samostatně

a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. ………………………………………………… Marek Vršecký V Praze dne 29. dubna 2013

Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce JUDr. Ondřeji Kuchařovi za cenné rady, připomínky poskytnuté při konzultaci a za odborné vedení při zpracování bakalářské práce.

Anotace: Cílem této bakalářské práce je analýza právní problematiky obchodních společností. Tato bakalářská práce pojednává především o kapitálových společnostech v české právní úpravě, přičemţ v závěru práce je pro srovnání uvedena německá právní úprava. Bakalářská práce se zaměřuje na základní pojmy práva kapitálových společností – základní kapitál, vklad a podíl. V bakalářské práci je uveden proces zaloţení a vzniku, dále důvody neplatnosti a rovněţ způsoby a důvody zrušení včetně procesu zániku. Část bakalářské práce se týká likvidátora, jeho postavení a funkcí a celkovému průběhu likvidace. Bakalářská práce se detailně věnuje základním pojmům, které se týkají kapitálových společností, u kterých je vţdy uvedena definice, rozdělení z pohledu různých kritérií a také jejich funkce. Poslední část bakalářské práce se zabývá společností s ručením omezeným a akciovou společností v německé právní úpravě, včetně charakteristiky těchto společností, postupu vzniku, zaloţení, důvodů neplatnosti stejně jako důvody zrušení a zániku z pohledu speciálních zákonů. Klíčová slova: kapitálová společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, základní kapitál, vklad, podíl, Spolková republika Německo Anotation: The aim of this bachelor thesis is an analysis of the legal issues surrounding trading companies. This thesis primarily deals with trading companies in recent Czech legislation with German legal regulation presented at the end for comparison. It concentrates on the basic laws governing trading companies - institutes of registered capital, share deposits and shares. It focuses on the founding and establishment of trading companies and the grounds for nullity alongside ways and reasons for abatement, including the process of extinction. The legal status and functions of the liquidator will also be discussed, as well as the overall process of liquidation.

The thesis includes the basic terms which relate to trading companies. These terms will be discussed regarding their definition, functions and classification regarding the various criteria. The last part of this thesis deals with limited liability companies and joint stock companies and their characteristic in German legislation. This part also recounts the process of establishment, creation, nullity and abatement of trading companies in light of special laws. Key words: trading company, limited liability company, joint stock company, registered capital, share deposit, bussines share, Germany

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.

Kapitálová obchodní společnost v české právní úpravě ...................................................... 9 1.1 Zaloţení, vnik kapitálové obchodní společnosti v české právní úpravě................ 10 1.2 Neplatnost kapitálové obchodní společnosti v české právní úpravě ..................... 12 1.3 Zrušení a zánik kapitálové obchodní společnosti v české právní úpravě .............. 15 1.3.1 Způsoby a důvody zrušení společnosti .................................................... 16 1.3.2 Likvidace společnosti, likvidátor, průběh likvidace ................................ 17

2.

Základní kapitál ................................................................................................................. 21 2.1 Základní kapitál - pojem ........................................................................................ 21 2.2 Zásady právní úpravy ............................................................................................ 23 2.3 Základní kapitál – funkce ...................................................................................... 25 2.4 Základní kapitál ve společnosti s ručeným omezeným ......................................... 27 2.5 Základní kapitál v akciové společnosti .................................................................. 28

3.

Vklad ................................................................................................................................. 30 3.1 Vklad – pojem, funkce........................................................................................... 30 3.2 Druhy vkladů ......................................................................................................... 32 3.2.1 Vklady peněţité ....................................................................................... 32 3.2.2 Vklady nepeněţité ................................................................................... 33

4.

Podíl................................................................................................................................... 34 4.1 Podíl - pojem ......................................................................................................... 34 4.2 Podíl – druhy, funkce............................................................................................. 35 4.2.1 Kvalitativní stránka podílu ...................................................................... 35 4.2.2 Kvantitativní stránka podílu .................................................................... 37 4.3 Obchodní podíl u společnosti s ručeným omezeným ............................................ 38 4.3.1 Společný obchodní podíl ......................................................................... 38 4.3.2 Převod obchodního podílu ....................................................................... 39 4.3.3 Přechod obchodního podílu ..................................................................... 39 4.3.4 Zastavení obchodního podílu .................................................................. 40 4.3.5 Postiţení obchodního podílu společníka výkonem rozhodnutí ............... 41 4.4 Obchodní podíl u akciové společnosti ................................................................... 41

5.

Komparace se Spolkovou republikou Německo ............................................................... 42 5

5.1 Společnost s ručením omezeným .......................................................................... 45 5.2 Akciová společnost ................................................................................................ 49 5.3 Shrnutí 52 Závěr ......................................................................................................................................... 54 6.

Přehled pouţitých zdrojů ................................................................................................... 56 6.1 České zdroje .......................................................................................................... 56 6.2 Zahraniční zdroje ................................................................................................... 57

6

Seznam použitých zkratek Aktg

Aktiengesetz (německý zákon o akciových společnostech)

BankZ

zákon o bankách

BGB

Bürgerliches Geseztbuch (německý občanský zákoník)

GmbHG

Gesellschaft mit beschränkter Haftung Gesetz (němcký zákon o společnosti s ručením omezeným)

HGB

Handelsgesetzbuch (německý obchodní zákoník)

ObchZ

obchodní zákoník

OSŘ

občanský soudní řád

OZ

občanský zákoník

7

Úvod Předkládaná bakalářská práce se věnuje tématu základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech. Cílem této bakalářské práce je nejen analýza kapitálové obchodní společnosti v české a zahraniční právní úpravě, ale téţ objasnění problematiky základního kapitálu, vkladu a podílu, včetně vymezení obecných definic, které se váţou k tématu a popsání různých funkcí a teoretické rozčlenění. Struktura bakalářské práce je rozvrţena celkem do pěti kapitol – (1) kapitálová obchodní společnost v české právní úpravě, (2) základní kapitál – pojem a funkce, (3) vklad – pojem, funkce a druhy vkladů, (4) podíl - pojem, funkce a druhy podílů a (5) komparace s německou právní úpravou. První kapitola se týká obecného vymezení pojmu kapitálová obchodní společnost, jejího zaloţení a vzniku, dále důvodů neplatnosti, jejího zrušení a zániku. Do této kapitoly je rovněţ zahrnuta likvidace, postavení likvidátora, jeho funkce a celkový průběh tohoto procesu. Základní kapitál je právní pojem a institut, který má podstatný význam pro zákonnou úpravu kapitálových obchodních společností, a proto je tomuto pojmu věnována samostatná kapitola. V této části je vymezen pojem základního kapitálu, zásady právní úpravy, mezi které patří zásada vázanosti základního kapitálu a zásada zachování základního kapitálu, dále jsou pak uvedeny funkce základního kapitálu. Závěrem této kapitoly je popsán základní kapitál společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti podle současné právní úpravy. Vkladem se rozumí právní institut, jenţ pouţívá obchodní zákoník v souvislosti s úpravou vnitřních vztahů společníka a společnosti. Na vymezení pojmu vklad navazuje část, která se věnuje různým významům v obchodněprávním smyslu, přičemţ pojem vklad v zásadě vyjadřuje sepětí společníka a společnosti, nicméně nelze vyloučit jeho význam jako předmětu plnění, který se společník zavazuje společnosti poskytnout. Po této teoretické části následuje vymezení druhů vkladu podle jejich právní povahy; tedy rozdělení vkladu na peněţité a nepeněţité. Další kapitola obsahuje definici podílu jak v obecné, tak i zvláštní obchodněprávní rovině, která se týká podílu společnosti s ručením omezeným. Dále jsou uvedeny druhy a funkce podílu s tím, ţe je akcentována kvalitativní a kvantitativní stránka podílu. Na konci této kapitoly je hlouběji rozebrán obchodní podíl společnosti s ručením omezeným včetně 8

jeho převodu, přechodu, zastavení a jeho postiţení výkonem rozhodnutí. A pro srovnání je popsán i obchodní podíl u akciové společnosti. Poslední částí bakalářské práce je komparace s německou právní úpravou, která je i přes shodné právní kořeny s českým právním řádem v některých ohledech značně rozdílná. Tato kapitola se věnuje obecnému rozdělení společností dle německé právní nauky, dále je uvedena společnost s ručením omezeným včetně její modifikace, která je důsledkem reformy v roce 2008. Tato kapitola je uzavřena charakteristikou akciové společnosti a shrnutím, které obsahuje základní rozdíly mezi českými a německými právními formami kapitálových společností.

1. Kapitálová obchodní společnost v české právní úpravě Kapitálové obchodní společnosti je moţné charakterizovat tak, ţe jde o společnosti povinně vytvářející základní jmění minimálně ve výši určené zákonem, jejichţ zakladatele z toho důvodu zavazuje vkladová povinnost, přičemţ ručení společníků za závazky společnosti je omezené. Pro prosperitu společnosti nejsou primárně důleţité osobní vlastnosti jejich společníků, ale síla jejich kapitálové účasti na společném podnikání. „Obchodní společnosti se zakládají za účelem podnikání. Podnikání je právně definováno jako činnost prováděná soustavně, samostatně, vlastním jménem podnikatele, na jeho odpovědnost a za účelem dosaţení zisku.“1 Kapitálové obchodní společnosti mohou být zaloţeny i k jiným účelům, např. pro plnění určitých obecně významných a prospěšných cílů v obcích a krajích. Předmět podnikání kapitálových obchodních společností není v zásadě nijak omezen, pouze na ty činnosti, které jsou právním řádem zakázány. V kapitálových obchodních společnostech jsou společníci především investoři a řízení společnosti je pověřeno vnitřním orgánům, jejichţ soustavu určuje zákon, který rovněţ stanoví základní rozdělení působnosti těchto orgánů. Nejvyšším orgánem, jemuţ je vyhrazeno rozhodování o věcech, které se principiálně mohou týkat činnosti a existence společnosti, je shromáţdění společníků, valná hromada. Realizací elementárních řídících činností jsou pověřeny výkonné orgány a vnitřním dozorem nad nimi potom orgány dozorčí. Výkonné a

1

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 186. ISBN 978-80-7357-577-9.

9

dozorčí orgány mohou být obsazeny i osobami, které nejsou společníky, mají však k řízení společností potřebnou odbornou kvalifikaci.2 V souvislosti s tím, zda existuje vedle valné hromady jen jeden orgán slučující výkonné i dozorčí činnosti nebo zda je ve společnosti soustava výkonných a dozorčích orgánů, které disponují určitou specializací a jsou vzájemně oddělené, rozpoznáváme vnitřní strukturu monistickou (valná hromada a jeden další orgán) nebo dualistickou (valná hromada a speciální orgány výkonné a dozorčí). Kaţdá obchodní společnost je subjektem právních vztahů, které vznikají buď ve vnitřní, nebo vnější sféře společnosti. Za vnější vztahy v obchodní kapitálové společnosti označujeme všechny právní vztahy, do nichţ vstupuje obchodní kapitálová společnost jako právnická osoba s jinými právnickými a fyzickými osobami. Vnitřní vztahy v kapitálové obchodní společnosti vznikají uvnitř společnosti, za jejich subjekty je povaţována společnost sama, její společníci, členové orgánů společnosti, případně další osoby, které se podílejí na činnosti společnosti. Tyto vztahy se váţou na samotnou existenci a právní postavení společnosti, práva a povinností společníků. „Typickým vnitřním vztahem je např. společnický vztah společníka a společnosti, jehoţ obsahem jsou práva a povinnosti společníka a který je vyjádřen podílem na obchodní společnosti.“ 3

1.1 Založení, vnik kapitálové obchodní společnosti v české právní úpravě Vznik kapitálové obchodní společnosti, která má status právnické osoby, je procesem, který se skládá z řady právních skutečností s rozdílnými právními důsledky. Základem procesu vzniku obchodní společnosti je uzavírání smluv, u tohoto procesu je moţné rozlišit etapu, která spočívá v uzavření smlouvy a má obvyklé obligační účinky (tzn. vznikají práva a povinnosti jenom smluvním stranám a nenastávají ţádné právní následky vůči třetím osobám), od etapy, která dává vznik novému právnímu subjektu odlišnému od společníků a působí i vůči třetím osobám stojícím vně společnosti. První fáze se nazývá „zaloţení“, druhá „vznik“ společnosti.4 2

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 188. ISBN 978-80-7357-577-9. 3 FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 189. ISBN 978-80-7357-577-9. 4 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 78. ISBN 80-7357-149-8.

10

Typickým právním úkonem, jímţ se zakládá obchodní kapitálová společnost, je společenská smlouva. Uzavření společenské smlouvy probíhá podle obecných pravidel uzavírání smluv, coţ znamená, ţe předpokladem uzavření smlouvy je konsensus všech společníků. Další smluvní náleţitosti je moţno vyvodit z obecných ustanovení o uzavírání smluv, zejména v občanském a obchodním zákoníku. Občanský zákoník bude aplikovatelný, především pokud se jedná o pravidla týkající se způsobilosti zakladatelů k právním úkonům, dovolenosti, váţnosti, určitosti, srozumitelnosti, faktické moţnosti právního úkonu.5 Předpokladem vzniku smlouvy bude dohoda, jejíţ poţadavek vyplývá z obecné úpravy občanského zákoníku, ovšem v souladu se zvláštní úpravou uzavírání smluv v obchodním zákoníku: dohoda o podstatných částech smlouvy (srov. § 57 odst. 3 ve spojení s § 269 odst. 1 ObchZ). Nutno přihlédnout, ţe vztahy týkající se obchodních společností jsou absolutními obchodními závazkovými vztahy ve smyslu § 261 odst. 3 písm. a) ObchZ, takţe jsou na ně plně aplikovatelná obecná ustanovení o závazcích včetně ustanovení o uzavírání smluv. Některá zvláštní kontrakční pravidla vyţaduje obchodní zákoník v rámci obecných ustanovení o obchodních společnostech, zejména dodrţení písemné formy smlouvy (§ 57 ObchZ), která vyplývá ze zákonné implicitní formulace. Pro kapitálové společnosti je předepsána forma notářského zápisu a podpisy všech společníků rovněţ vyţadují úředně ověřenou pravost. Výjimečným případem z tohoto hlediska je zaloţení akciové společnosti, u níţ nedochází k uzavření společenské smlouvy: „její funkci nahrazují zakladatelská smlouva a zejména stanovy. Avšak v těch případech, kdy společnost o určité právní formě můţe zaloţit i jedna jediná osoba (§ 105 odst. 2 a § 162 odst. 1 ObchZ), nahrazuje společenskou smlouvu zakladatelská listina, kterou vyhotoví a podepíše jediný zakladatel společnosti. Pro tato právní jednání se běţně pouţívá generálního označení: zakladatelské dokumenty.“6 Společnost jako právnická osoba vzniká dnem zapsání do obchodního rejstříku (§ 62 odst. 1 ObchZ). V této souvislosti se nejčastěji hovoří o tzv. prvozápisu společnosti. Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku musí být podán ve lhůtě 90 dnů od zaloţení společnosti, popř. od doručení ţivnostenského průkazu nebo jiného podnikatelského oprávnění. V případě zmeškání této lhůty nelze podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. 5

PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 79. ISBN 80-7357-149-8. 6 ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 14. ISBN 978-80-7400-048-5.

11

Zakladatelé společnosti by museli zopakovat kroky vedoucí k zaloţení a vzniku společnosti znovu. „Den, k němuţ má být společnost zapsána, lze rejstříkovému soudu navrhnout, pak platí, ţe ji soud (jsou-li pro to splněny právní podmínky) k navrţenému dni do obchodního rejstříku zapíše.“7 Ovšem uvedené neplatí, jestliţe rejstříkový soud vydá usnesení o povolení zápisu aţ po uplynutí navrţeného dne. V takovém případě ji soud do obchodního rejstříku zapíše ke dni, kdy jeho usnesení nabylo právní moci (§ 31 odst. 4 ObchZ). Po vzniku společnosti musí osoba pověřená správou vkladů splnit následující povinnosti: předat bez zbytečného odkladu předměty vkladů společnosti, a to včetně všech plodů a uţitků vydat písemné prohlášení o splacení vkladů nebo jejich částí jednotlivými společníky, toto prohlášení se připojuje k návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku pokud by společnost nevznikla, je správce vkladů povinen vrátit spravované předměty vkladů jednotlivým zakladatelům včetně všech plodů a uţitků. Zakladatelé ručí za splnění této povinnosti společně a nerozdílně.8

1.2 Neplatnost kapitálové obchodní společnosti v české právní úpravě Institut neplatnosti společnosti si v českém právu dlouho a obtíţně probojovával cestu. Kdybychom

v minulosti

nebyli

vystaveni

harmonizačnímu

tlaku

ze

strany

EU,

pravděpodobně by nedošlo k přijetí této úpravy. Tato problematika se objevila i jako závazný standard národní právní úpravy v první směrnici Rady ES (směrnice č. 68/151/ES). „Její článek 11 dovoluje zákonodárství členských států, aby upravilo neplatnost obchodní společnosti, ovšem pouze za respektování podmínek, které stanoví směrnice.“9 V roce 2000 došlo k zákonodárnému přijetí názvu „neplatnost společnosti“, který byl v minulosti několikrát odmítnut. Tato zákonodárná změna neodstranila všechny doktrinální pochybnosti o správnosti názvu „neplatnost společnosti“, jelikoţ určitá část odborné společnosti setrvala na stanovisku, ţe by bylo vhodnější mluvit o „zrušení společnosti“. Přesto 7

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 16. ISBN 978-80-7400-048-5. 8 FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 233. ISBN 978-80-7357-577-9. 9 FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 255. ISBN 978-80-7357-577-9.

12

je moţné povaţovat tuto změnu za odůvodněnou a koncepčně správnou, a to nejen s přihlédnutím k směrnici, jejíţ transpozice by vyvolala nutnost odlišit případy zrušení společnosti podléhající úpravě směrnice od případů zrušení společnosti, které směrnici nepodléhají.10 O neplatnost společnosti se jedná v případě, ţe při zaloţení společnosti a v souvislosti s ním došlo k vadám. Jsou to tedy nedostatky, které mohou vzniknout ještě předtím, neţ společnost jako právnická osoba vznikne a které v případě jiných právních úkonů jsou důvody jejich neplatnosti. Z hlediska pojmů nelze rušit něco, co doposud nevzniklo. Je moţno namítnou, ţe neplatnost společnosti můţe nastat v případě, ţe uzavřená společenská smlouva je platná, ale dojde k jiné vadě procesu zakládání, např. nesplacením vkladů (součást předepsané formy). I to je však jev, který známe v souvislosti s obecnou neplatností právního úkonu, protoţe i zde můţe způsobit nedostatek, který tkví mimo tento vlastní úkon, dojde-li v souvislosti s jeho uzavíráním k jakémukoli rozporu se zákonem (srov. § 39 OZ, ale srov. § 3a ObchZ; např. nedostatek způsobilosti k právním úkonům).11 Základní ustanovení je § 68a ObchZ, tím se vyjadřuje pojetí, ţe za určité situace nejde o neplatnost zakladatelského dokumentu společnosti jako právního aktu, ale o neplatnost společnosti jako právní instituce. Jiţ zmíněné pojetí má právní význam i z hlediska specifických právních následků neplatnosti společnosti. To je moţné určit ze skutečnosti, ţe neplatnost společnosti anuluju následky vyvstalé z neplatného právního úkonu a zakládá závazek vrátit bezdůvodné obohacení. S institutem neplatnosti se pojí i jiné právní účinky: společnost prohlášená za neplatnou vstupuje do likvidace a její majetkové poměry se vypořádají postupem uvedeným podle § 70 Obchz a násl. Společnost je moţné prohlásit za neplatnou jen soudním rozhodnutím. To lze vydat na návrh i bez návrhu (ex officio), vţdy však jen z důvodů, které zákon taxativně uvádí v § 68a odst. 2 ObchZ. Tyto důvody jsou následující: 1. Zakladatelský dokument nebyl vůbec pořízen; 2. Zakladatelský dokument nebyl pořízen v zákonné formě; 3. Zakladatelský dokument neobsahuje; a) údaj o firmě společnosti nebo o předmětu činnosti, a to vţdy;

10

PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 80. ISBN 80-7357-149-8. 11 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 81. ISBN 80-7357-149-8.

13

b) anebo údaje o vkladech společníků či o základním kapitálu, jsou-li pro zakladatelské dokumenty společností o určitých právních formách takové náleţitosti předepsány jako obligatorní; 4. nebyly respektovány předpisy o minimálním splacení vkladů; 5. skutečný předmět podnikání nebo činnosti společnosti jsou zakázány nebo odporují veřejnému pořádku; 6. všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům; 7. v rozporu se zákonem je počet zakladatelů niţší neţ dva.12 Rozhodnutím soudu o neplatnosti společnosti má stejné následky jako zrušení společnosti. V tom je charakterizován základní nástroj ochrany třetích osob. Z právního hlediska je vytvářena situace, jako kdyby společnost vznikla a poté měla zaniknout, coţ určuje, ţe právní vztahy, do nichţ vstoupila, vznikly a nyní je nutno je vypořádat. Znamená to, ţe společnost dnem právní moci rozhodnutí soudu vstupuje do likvidace a tím se zruší. Vůči třetím osobám se uplatní princip publicity a to z důvodu toho, ţe vstup do likvidace musí být zapsán do obchodního rejstříku a zveřejněn. Do té doby není moţno vstup do likvidace namítat. Neméně významné je ustanovení, podle něhoţ právní vztahy, do nichţ společnost vstoupila, nejsou rozhodnutím dotčeny, proto jsou všechny právní úkony nadále platné. Společníkům přetrvává povinnost splatit vklady, pokud je to potřebné k uspokojení věřitelů. „Zákonodárce tedy původní vkladovou povinnost změnil v akcesorický ručitelský závazek omezený velikostí upsaného vkladu.“

13

Pokud by nebylo zapotřebí pouţít splacených částek

vkladů pro uhrazení závazků, nemá smysl trvat na jejich splacení, jelikoţ by poté musely být společníkům opět vráceny. Je třeba upozornit, ţe pouţitelnost institutu neplatnosti společnosti přichází v úvahu aţ po pravomocném povolení jejího zápisu do obchodního rejstříku, teprve aţ toto povolení zakládá překáţku uvedenou v § 68a odst. 1 ObchZ. Dokud není vydáno takovéto soudní usnesení, lez neplatnost zakladatelského dokumentu společnosti namítnout.

12

§ 68a odst. 2 ObchZ. ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 17. ISBN 978-80-7400-048-5. 13 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 87. ISBN 80-7357-149-8.

14

1.3 Zrušení a zánik kapitálové obchodní společnosti v české právní úpravě Česká právní úprava rozlišuje pojmy zrušení a zánik společnosti (obdobně jako zákonodárce rozlišuje zaloţení a vznik společnosti). Jednou právní skutečností dochází ke zrušení společnosti, se kterou je spojena řada podstatných právních následků, jinou právní skutečností dochází k jejímu zániku. Zánik společnosti stojí téměř na konci řady právních skutečností a jejich právních důsledků směřujících ke zmizení této právnické osoby. Zánikem společnosti přestává existovat určitá právnická osoba, přičemţ na jejím místě vzniká uţ nový, či nikoli. „Naproti tomu zrušením společnosti přestává pouze jedna fáze její existence a nastává fáze závěrečná, kdy právní osobnost přeţívá s neúplnou právní subjektivitou jenom za účelem dosaţení zisku14.“ Zrušení společnosti se nepovaţuje za přesnou obdobu zaloţení společnosti, protoţe, jak bylo zmíněno, zaloţení společnosti představuje uzavření smlouvy a vznik závazkového vztahu mezi zakladateli, zatímco zrušení společnosti nevede k zániku smlouvy mezi společníky. Závazkový vztah mezi nimi dál trvá, i kdyţ jen v omezené míře. „Popsaná konstrukce je obecně vyjádřena v našem občanském zákoníku, jehoţ § 20a odst. 1 OZ upravuje zrušení právnické osoby („právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak15“) a odst. 2 vymezuje její zánik („právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak16“). Obchodní zákoník je s touto konstrukcí v souladu. Jádrem právní úpravy v obecné rovině je jeho § 68 a 69 ObchZ.“17 Mezi formy zrušení společnosti řadíme: s likvidací a bez likvidace. Likvidaci lze povaţovat za častější následek zrušení společnosti, zrušení společnosti bez likvidace se stále chápe jako výjimka z pravidla. Nicméně tato výjimka má praktický význam, protoţe tam, kde zákon výslovně nestanoví, ţe není třeba, se k likvidaci vţdy musí přistoupit. Likvidace by měla být provedená formálně a rigidně předepsaným postupem, je nezbytná i v těch případech, kdy společnost byla zrušena, aniţ by od svého vzniku vyvinula jakoukoli činnost, a to i v případě, je-li bez majetku a pohledávek i závazků. 14

PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 90. ISBN 80-7357-149-8. 15 § 20a odst. 1 OZ. 16 § 20a odst. 2 OZ. 17 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 90. ISBN 80-7357-149-8.

15

Zrušit společnost bez likvidace lze jen v případě zrušení s právním nástupcem, kde není zapotřebí uskutečňovat majetkové vypořádání, protoţe v právních poměrech zrušené společnosti bude pokračovat jeden nebo několik univerzálních sukcesorů. Často se hovoří o zrušení s právním nástupcem jako o zrušení „bez likvidace“, coţ však není dostatečně přesné, protoţe bez likvidace můţe být výjimečně zrušena společnost i v jiných případech, kde zákon umoţňuje likvidaci neprovádět (např. jestliţe po konkursu nezbude ţádný majetek).18

1.3.1 Způsoby a důvody zrušení společnosti Naše

právní

úprava

rozlišuje

dobrovolné

a

nucené

zrušení

společnosti.

K dobrovolnému zrušení společnosti dochází dohodou všech společníků, nebo rozhodnutím kompetentního orgánu. K nucenému zrušení dochází rozhodnutím soudu, ale také k němu můţe dojít rozhodnutím správního úřadu nebo zákonem, ovšem tyto způsoby nejsou v současnosti v našem právním řádu normovány. Základní úpravu v tomto směru zajišťuje § 68 odst. 6 ObchZ, který obsahuje osm skutkových podstat vedoucích obecně k nucenému zrušení. Nastane-li některý z důvodů uvedený v § 68 odst. 6 ObchZ, soud můţe rozhodnout o zrušení společnosti. Zrušení společnosti je věc soudcovského uváţení, přičemţ rozhodující v tom směru bude závaţnost protiprávního stavu. Řízení probíhá před krajskými soudy jako nesporné (§ 200e OSŘ), zahájit je lze pouze na návrh: a to na návrh jakékoli osoby, která na vydání zrušovacího rozhodnutí má právní zájem a prokáţe jeho existenci, případně na návrh státního orgánu, který nemusí osvědčovat právní zájem. Je-li důvod, na jehoţ základě lze společnost zrušit, odstranitelný, soud společnosti stanoví přiměřenou lhůtu k jeho odstranění. K této základní úpravě se připojují některé další důvody, které vedou k nucenému zrušení společnosti. Zejména jde o sankci, která se projevuje v neplatnosti společnosti, kterou můţe soud prohlásit i bez návrhu podle § 68a ObchZ.19 Důvody zrušení společnosti lze rozeznat na obecné a zvláštní. Obecné důvody uvádějí obecná ustanovení obchodního zákoníku o společnostech, protoţe se z pravidla týkají všech společností. Mezi jednotlivé obecné důvody dobrovolného zrušení společnosti uvádí § 68 odst. 3 ObchZ na prvním místě uplynutí času. Je – li společnost podle výslovného určení zakladatelského dokumentu zaloţena na určitou dobu (srov. § 62 odst. 3 ObchZ), pak se 18

PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 91. ISBN 80-7357-149-8. 19 ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 76. ISBN 978-80-7400-048-5.

16

uplynutím této doby zrušuje. Rovněţ druhý důvod, zrušení společnosti dosaţením účelu, pro nějţ byla zaloţena (tj. byl – li takový účel výslovně v zakladatelském dokumentu uveden), nereflektuje nic jiného neţ důsledek zaloţení společnosti na určitou dobu (např. zaloţení společnosti za účelem zhotovení určité stavby). Nicméně v praxi dochází nejčastěji ke zrušení společnosti podle § 68 odst. 3 písm. c) ObchZ, tedy z blíţe neurčených příčin hospodářských nebo sociálních, k němuţ dochází rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti.20 Mezi zvláštní důvody rušení obchodních společností patří speciální ustanovení v rámci úpravy jejich jednotlivých právních forem. Např. u společnosti s ručením omezeným sem spadají případy uvedené v § 151 Obchz aj.

1.3.2 Likvidace společnosti, likvidátor, průběh likvidace Likvidace je zákonem upravený postup, u něhoţ dochází k vypořádání majetkových poměrů zrušené společnosti. Cílem likvidace je vykonat veškerá práva společnosti a splnit všechny její povinnosti tak, aby obchodní jmění bylo principiálně redukováno na určitou peněţitou částku v jejím majetku. Tato peněţitá částka se nazývá likvidační zůstatek, který má být rozdělen mezi společníky. Následně má dojít k výmazu společnosti z obchodního rejstříku, coţ teprve znamená její zánik jako právnické osoby. Fáze likvidace znamená trvající existenci právního subjektu, jehoţ způsobilost je omezena, ovšem jenom na jednání směřující k zániku tohoto subjektu. Současná právní úprava zná i výjimky z uvedeného principu, pokud přinášejí naději na moţnou záchranu společnosti. Provedení likvidace je svěřeno osobě, která se nazývá likvidátor. Tato osoba můţe pocházet ze společnosti samotné a stát s likvidátorem z vůle společnosti nebo můţe být ustanovena zvenčí nebo jmenována soudem. Zásadně by likvidátorem měla být fyzická osoba, ale i z tohoto pravidla jsou známé výjimky.21 Do likvidace společnost vstupuje ke dni, k němuţ je zrušena (§ 70 odst. 2 ObchZ). Vstup do likvidace i osoba likvidátora se zapisují do obchodního rejstříku, oboje však má deklaratorní význam. Návrhy na tyto zápisy podává likvidátor, pokud tak neučiní, zapíše oboje do rejstříku ex officio soud, okamţikem kdy se o likvidaci společnosti dozví. I po vstupu do likvidace platí pro společnost stejné normy jako pro společnost aktivní, zároveň společnost po vstupu do likvidace neztrácí např. status podnikatele. „Stejně tak vstupem 20

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 77. ISBN 978-80-7400-048-5. 21 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 97. ISBN 80-7357-149-8.

17

společnosti do likvidace nekončí funkce a funkční období jejích orgánů: ovšem s tou výhradou, ţe působnost statutárních orgánů přechází v podstatném rozsahu na likvidátora. Odpadne-li v průběhu likvidace likvidátor, vykonává jeho působnost dočasně statutární orgán společnosti, dokud nebude stanoven nový likvidátor.“22 Likvidace je postupem, který by se měl principiálně uţít jenom pro společnosti, jejichţ majetek postačuje k úhradě závazků. Pokud se ukáţe, ţe tomu tak není, je likvidátor povinen podat návrh na prohlášení konkursu (§72 odst. 2 ObchZ). Nicméně v praxi se ukázalo, ţe konkurs není v některých případech východiskem, protoţe jeho provedení vyţaduje vynaloţení určitých prostředků. Je-li společnost v takové situaci, ţe nemá ani na tyto prostředky, konkurs nemůţe být prohlášen nebo bude zrušen a pokud společnost nedisponuje ţádným majetkem, není třeba likvidaci provádět. V případě zamítnutí návrhu na konkurs pro nedostatek majetku dokonce přímo soud navrhuje výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Nicméně skutečnost, ţe společnost nemá majetek, ji nezbavuje povinnosti provést po svém zrušení likvidaci. „Nedostatek majetku musí být spojen s uvedeným soudním rozhodnutím, jestliţe má být moţno od likvidace upustit.“23 Provedení likvidace je nezbytné, pokud bylo vydáno uvedené soudní rozhodnutí, ale společnost přece jenom určitým majetkem disponuje, ačkoli hodnota majetku je natolik nízká, ţe není dostačující ani k provedení konkursu, ani k uspokojení všech věřitelů. Zákon č. 370/2000 Sb. se pokusil v § 75 odst. 5 a 6 ObchZ toto dilema vyřešit úpravou postupu pro případy, kdy je nezbytné likvidaci provést, avšak majetek nedostačuje k uspokojení věřitelů a návrh na konkurs byl zamítnut pro nedostatek majetku nebo byl ze stejného důvodu konkurs zrušen. „Likvidace společnosti je vratný proces. Aţ do okamţiku započetí s rozdělováním likvidačního zůstatku můţe společnost, resp. ten její orgán, který rozhodl o likvidaci, své rozhodnutí zrušit.“

24

Od tohoto okamţiku se likvidační proces zastaví, likvidátor jako orgán

společnosti končí a své funkce se v plném rozsahu opět ujímají statutární orgány. Jestliţe o zrušení společnosti a o jejím vstupu do likvidace rozhodl soud, není v moci společnosti popřít rozhodnutí soudního výroku. Soud můţe na návrh dle (§ 68 odst. 8 ObchZ) své původní rozhodnutí zrušit a obnovit tím předešlý stav.

22

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 78. ISBN 978-80-7400-048-5. 23 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 98. ISBN 80-7357-149-8. 24 ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 78. ISBN 978-80-7400-048-5.

18

Třeba podotknout, ţe po celou dobu likvidace musí být firma společnosti označena dovětkem „v likvidaci“. Likvidátor je osobou (nejčastěji fyzickou), které je svěřen úkol uskutečnit všechny úkony všechny spojené s likvidací. Jmenováním likvidátora do funkce na něj přechází funkce statutárního orgánu. Likvidátor jedná jménem likvidované společnosti a to v celém rozsahu její omezené právní subjektivity (§ 72 ObchZ). To znamená, ţe likvidátor je oprávněn uskutečňovat jenom úkony směřující k zániku společnosti. V tomto rozsahu se dosavadní působnost statutárního orgánu pozastavuje. Osoby zastávající funkci statutárního orgánu nebo jeho členů ustanovením likvidátora ve svých funkcích nekončí a nevymazují se z obchodního rejstříku. Podle § 68 Odst. 5 ObchZ, jeţ je interpretován tak, ţe statutární orgán disponuje nepatrným zbytkem působnosti směřující dovnitř společnosti (nikoli jednatelským oprávněním). Valná hromada vykonává svou funkci i nadále a společníci mají právo na informace. Likvidátorem můţe být z obecného hlediska jen fyzická osoba, přesto existují dvě výjimky. „Prvá se týká bank, dle § 36 BankZ mohou funkci likvidátora bank zastávat jen právnické osoby. Druhá plyne z věty druhé § 71 odst. 2 ObchZ, jejíţ norma umoţňuje soudu za určitých okolností jmenovat právnickou osobu likvidátorem jakékoli společnosti.“25 „Jmenuje-li likvidátora soud, můţe i bez souhlasu dotčených osob ustanovit jako likvidátora některého ze společníků, statutární orgán společnosti nebo jeho člena. „26 Pro osobu likvidátora zákon výslovně nestanovil ţádné podmínky týkající se jeho nezbytných vlastností. Nicméně je zcela nepochybné, ţe likvidátor musí být plně způsobilý k právním úkonům. Obchodní společnosti nejsou proto při svém rozhodování omezeny. Mezi způsoby ustanovení likvidátora do funkce patří podle obchodního zákoníku: Likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti: jedná se o subsidiární pravidlo pro ty případy, kdy sám obchodní zákoník, společenská smlouva stanovy společnosti neurčují jiný způsob jmenování likvidátora. Podle speciálních ustanovení obchodního zákoníku, jeţ se vtahují na kapitálové společnosti, jmenuje likvidátora nejvyšší orgán společnosti: dle § 125 odst. 1 písm. i ObchZ) valná hromada společnosti s ručením omezeným a podle § 219 odst. 1 ObchZ valná hromada akciové společnosti.

25

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 79. ISBN 978-80-7400-048-5. 26 FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 263. ISBN 978-80-7357-577-9.

19

Likvidátora můţe jmenovat ten, kdo je uveden ve společenské smlouvě či stanovách společnosti: Jen zákon můţe u akciové společnosti stanovit jiný způsob jmenování likvidátora neţ valnou hromadou. Úprava ve společenské smlouvě je moţná jen u společnosti s ručením omezeným.27 Orgán, který likvidátora jmenoval, určuje jeho odměnu. U likvidátorů jmenovaných soudem určuje odměnu soud dle vyhlášky č. 479/2000 Sb. Odměna nenáleţí statutárním orgánům společnosti a jejich členům, společníkům, kteří byli soudem jako likvidátoři jmenováni podle § 71 odst. 2 věta druhá ObchZ. Likvidátorovi lze přiznat zálohu na jeho odměnu: „ustanovení § 71 odst. 6 ObchZ umoţňuje jak soudu, tak orgánu, který jmenuje likvidátora, právo na zálohu přiznat, nicméně na přiznání zálohy není právní nárok a záleţí jen na orgánu či osobách, které likvidátora jmenují, zda zálohu přiznají. Soud bude o přiznání zálohy rozhodovat ve vazbě na podmínky likvidace, zejména na její sloţitost, a tedy i očekávanou dobu trvání.“28 Funkce likvidátora končí jeho odvoláním, smrtí, vzdáním se funkce nebo nemoţností výkonu funkce. Nesporný okamţik, kdy jeho funkce končí je pouze u zániku funkce likvidátora smrtí a u vzdání se funkce (§ 66 odst. 1 ObchZ), neboť likvidátor je orgánem společnosti. Jestliţe je likvidátor odvolán, měl by být okamţik zániku jeho funkce určen v rozhodnutí o odvolání. Pro všechny zmíněné způsoby zániku funkce likvidátora stanoví obchodní zákoník obecné pravidlo: pokud likvidátor zemře či nemůţe působnost likvidátora vykonávat nebo pokud se vzdá dalšího výkonu své působnosti, jmenuje se nový likvidátor stejným způsobem, kterým byl jmenován likvidátor původní a tato změna se zapíše do obchodního rejstříku. Pokud není likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje nového likvidátora soud. V tomto meziobdobí vykonává působnost likvidátora statutární orgán společnosti. V průběhu likvidace, pokud se uskutečňuje standardním postupem, likvidátor je povinen oznámit všem věřitelům, ţe společnost vstoupila do likvidace. Dále je povinen tento fakt zveřejnit v obchodním věstníku. Součástí těchto oznámení musí být výzva, aby všichni věřitelé ve lhůtě, která nesmí být kratší neţ tři měsíce dle § 73 ObchZ, přihlásili své

27

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 262. ISBN 978-80-7357-577-9. 28 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 297 – 298. ISBN 978-80-7400-354-7.

20

pohledávky. Neučiní-li tak, pohledávky nezanikají, přesto praktická naděje na jejich uspokojení je při likvidací menší. Na konci likvidace předloţí likvidátor návrh na rozdělení likvidačního zůstatku valné hromadě nebo společníkům ke schválení. Pokud by návrh nebyl schválen, nebrání tím výmazu společnosti z obchodního rejstříku. „Likvidátor je povinen do 30 dnů od rozdělení likvidačního zůstatku (ukončení likvidace) podat návrh na výmaz společnosti

z rejstříku.“29

Můţe

dojít

k

případu,

ţe nedojde

ke schválení

podílu

na likvidačním zůstatku, ať uţ proto, ţe s ním společníci nesouhlasí, nebo proto, ţe se v potřebném počtu k jeho schválení nesejdou, coţ před novelou provedenou zák. č. 370/2000 Sb. řešila pouze judikatura, začlenila uvedená novela do zákona řešení, které je s touto judikaturou v souladu. Současně však poskytla společníkům, kteří se cítí návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku poškozeni, moţnost domáhat se ochrany svých práv soudní cestou.30

2. Základní kapitál 2.1 Základní kapitál - pojem Základní kapitál je právní pojem a institut, který má podstatný význam pro zákonnou úpravu kapitálových obchodních společností. Obchodní zákoník jej definuje jako peněţité vyjádření souhrnu peněţitých i nepeněţitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti.31 Pojem základního kapitálu souvisí s financováním společnosti a způsoby, kterými společnost získává prostředky nezbytné pro realizaci své činnosti. Základní kapitál představuje z tohoto hlediska institut popisující zdroje financování činnosti obchodní společnosti, které se rozdělují na finanční zdroje vlastní a cizí. Výše základního kapitálu je určena součtem výše vkladů všech společníků do základního kapitálu. Základní kapitál musí být vyjádřen v jednotkách české měny, coţ stanovila novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. Před přijetím 32

této novely docházelo k pochybám, zda můţe být základní kapitál vyjádřen i v cizí měně. 29

PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 100. ISBN 80-7357-149-8. 30 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 306. ISBN 978-80-7400-354-7. 31 § 58 odst. 1 ObchZ. 32 Blíţe DĚDIČ, Jan, KUNEŠOVÁ - SKÁLOVÁ, Jana. Společnost s ručením omezeným z právního a účetního pohledu. 1. vydání. Praha: POLYGON, 1999, s. 73. ISBN 80-7273-000-2.

21

Výše základního kapitálu musí být uvedena ve společenské (zakladatelské) smlouvě či listině, případně ve stanovách společnosti. U kapitálových společností se výše základního kapitálu zapisuje do obchodního rejs tříku. Společnost disponuje takovým kapitálem, který je zapsán v obchodním rejstříku, jelikoţ zápis má konstitutivní charakter. Účetní vyjádření vlastních zdrojů reprezentuje tzv. vlastní kapitál, kam patří zejména základní kapitál a např. nerozdělený zisk. Cizí zdroje reprezentují především bankovní úvěry. Jako vlastní zdroje z hlediska způsobu jejich nabytí jsou označovány zdroje financování, které společnost získává v prvé řadě svou vlastní činností (čistý zisk), za další pocházejí od společníků obchodní společnosti – zde jsou majetkově tvořeny peněţitými i nepeněţitými vklady, jeţ společníci převádějí na společnost plněním své vkladové povinnosti, případně jinými příspěvky, ze které společnost neposkytuje protiplnění a které přispívá k posílení její hospodářské pozice. Důleţitým aspektem vlastních zdrojů je to, ţe nezatěţují společnost povinností po určité době finanční prostředky vracet a povinností platit za jejich uţití úhradu např. ve formě úroků. Jako cizí zdroje jsou označovány ty zdroje, jejichţ původ je zpravidla od třetích osob – jedná se zejména o úvěry. Cizí zdroje představují závazek, spočívající v tom, ţe společnost po určité době vrátí osobě, která je poskytla, nominální hodnotu toho, co bylo poskytnuto, a příslušný úrok. Cizí zdroje v podobě závazku je společnost povinna uhradit a formou úroku zaplatit i za jejich pouţití. Pouţívání cizích zdrojů ve velkém rozsahu vede k zadluţenosti společnosti a její finanční nestabilitě. Zároveň omezuje volnost rozhodování při řízení společnosti, neboť je nezbytné přihlíţet k zájmům věřitelů. Cizí zdroje mohou poskytnout i společníci, pokud by pocházely od společníků, je jejich právní reţim odlišný od vkladů. Nelze je pokládat za práva a povinnosti, které tvoří obsah společnického vztahu společníka a společnosti. Naopak jsou poskytovány jako úvěry nebo půjčky na základě příslušných smluv, které zakládají práva a povinnosti jako běţný závazkový vztah. Z pohledu účetního jsou vlastní i cizí zdroje financování uváděny na pasivní straně účetní rozvahy, čímţ je vyjádřena jejich zdrojová povaha v protikladu k aktivům zachycující majetek, který byl z těchto zdrojů obstarán. U cizích zdrojů jde z hlediska právního o dluhy společnosti, které bude muset splatit. U vlastních zdrojů tvořených zejména účetní poloţkou základního kapitálu se z pohledu právního jiţ zmíněné účetní pasivum nekryje s právním 22

pojmem dluhu, neboť základní kapitál není dluhem společnosti. Jde tu ve smyslu právním o „nepravé pasivum“.33

2.2 Zásady právní úpravy Česká právní úprava vymezuje tyto zásady, řadí se tam: zásada vázanosti základního kapitálu a zásada zachování základního kapitálu. Zásada vázanosti základního kapitálu odůvodňuje zařazení základního kapitálu do pasiv v kapitálové společnosti. Tím má být docíleno nezávislosti společnosti na skutečnostech, jeţ by mohly nastat u jednotlivých společníků, a zároveň tím vylučuje poţadavek společníků na vrácení vkladů. Vázanost rovněţ brání rozdělení základního kapitálu mezi společníky během trvání společnosti i libovolným změnám výše základního kapitálu. Princip vázanosti vyplývá z právní povahy kapitálových společností, které podnikají jako samostatné právnické osoby a na nichţ se společníci účastní toliko svými vklady, aniţ by osobně ručili za závazky společnosti 34. Základním kapitálem vázaná část aktiv společnosti primárně slouţí jako garance pro věřitele společnosti. Institut základního kapitálu klade důraz na ochranu právního postavení třetích osob, které vstupují do vztahů s kapitálovými společnostmi, před rizikem plynoucím z toho, ţe tyto společnosti podnikají vlastním majetkem, společníci osobně neručí za závazky společnosti a mohou být zcela anonymní (akciová společnost). Společníci kapitálových společností nemají povinnost osobně snášet nepříznivé výsledky podnikání společnosti a věřitelé nemají v jejich osobách náhradní subjekt, který je moţno postihnout, jestliţe společnost neplní své závazky. Zásada zachování základního kapitálu se snaţí zajistit existenci rovnosti mezi majetkem společnosti a číselnou hodnotou základního kapitálu. K ochranným pravidlům, která jsou promítnuta v obchodním zákoníku a jsou projevem této zásady, zejména náleţejí: Povinnost vytvářet základní kapitál v zákonem stanoveném rozsahu s ohledem na formu obchodní společnosti, Povinnost splatit vklady před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku a zbylou část později s ohledem na zákonem stanovenou 33


23

lhůtu. Pokud vklady do základního kapitálu jsou nepeněţité, jsou vkladatelé povinni je splatit v celém rozsahu před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku, Zákaz poskytovat z majetku společnosti úvěry a půjčky za účelem nabytí podílu ve společnosti. Tento zákaz byl téměř plně prolomen v novelizaci druhé směrnice, která dovoluje členským státům za podmínek, které zajistí především finanční stabilitu společnosti, poskytnout z majetku společnosti zálohy, úvěry či půjčky nebo zajišťovat závazky s cílem umoţnit třetí osobě nabytí vlastních akcií (tzv. finanční asistence). Tato moţnost se promítla do českého práva novelizací obchodního zákoníku zákonem č. 215/2009 Sb. v ustanoveních o společnosti s ručením omezeným (§ 120a ObchZ) a o akciové společnosti (§ 161f ObchZ), Zákaz vrácení vkladů, prominutí splacení vkladu a započtení vkladové povinnosti na jinou pohledávku, kterou má společník za společností – jako výjimku zákon připouští kapitalizaci pohledávek, Zákaz vyplení podílu na zisku v případě, ţe by zdroje pro výplatu nebyly vytvořeny a výplata by šla na úkor majetku, jímţ je kryta poloţka základního kapitálu, Povinnost tvorby rezervního fondu z čistého zisku dosaţeného v daném účetním období v zákonem stanovených případech, Povinnost řídit se zákonem stanovenými postupy při zvyšování a sniţování základního kapitálu, včetně speciálních pravidel pro ochranu věřitelů. 35 Při realizaci podnikatelských aktivit kapitálových obchodních společností je zřejmé, ţe nedotknutelnost a vázanost základního kapitálu nemůţe ztrátě majetku společnosti

35

Blíţe FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 199 – 200. ISBN 978-80-7357-577-9. PELIKÁNOVÁ, Irena. Doktrína udrţení základního jmění a privatizace. Právní praxe v podnikání, 1999, č. 7 – 8, str. 1 – 6. ISSN 1210-4043.

24

zabránit.36 Pokud by výsledky hospodaření nebyly příznivé, můţe dojít k případu ztrátové rozvahy, jestliţe společnost např. utrpěla takové ztráty, ţe poloţka základního kapitálu uvedená v pasivech není dostatečně kryta aktivy. Proto je povinností přijmout v těchto situacích mimořádná opatření, která upravuje obchodní zákoník (např. § 193 odst. 1 ObchZ), jeţ by mohly vyústit aţ k podání insolvenčního návrhu. Ochranné působení základního kapitálu není moţné přeceňovat. Elementárními argumenty, které podporují odklon od teorie základního kapitálu, jsou spojeny s jeho mizivou vypovídací schopností, pokud jde o skutečnou hospodářskou situaci společnosti. Uvádí se, ţe základní kapitál selhává při ochraně věřitelů a je velmi nespolehlivým ukazatelem platební schopnosti společnosti. Pro věřitele mají podstatnější význam aktuální údaje z účetní bilance, případně další ukazatelé platební schopnosti společnosti, neţ fixní suma základního kapitálu. 37

2.3 Základní kapitál – funkce Mezi zásadní funkce základního kapitálu, které autoři uvádí ve svých odborných publikacích, patří tyto: garanční funkce vůči věřitelům funkce měřítka zisku a ztráty společnosti funkce míry účasti společníka na společnosti.38 Garanční funkce vůči věřitelům téţ nazývána jako princip ochrany věřitelů, nicméně tato funkce se jeví do jisté míry jako problematická. Určitá výše základního kapitálu je nezbytně nutná k zaloţení kapitálové společnosti (s ohledem na to, zda se jedná o akciovou společnost nebo o společnost s ručením omezeným), ovšem je obtíţné zjistit, zda společnost během trvání své existence dodrţuje minimální limit výše základního kapitálu.

36

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 47. ISBN 978-80-7400-048-5. Ve starší literatuře nalézáme např. instruktivní pojednání o funkci základního kapitálu v díle KIZLINK, Karel. Akciová společnost v konkursu. Brno: Nakladatelství Barvič a Novotný, 1924, s. 22. 37

ČERNÁ, Stanislava. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl. Praha: ASPI, 2006, s. 78. ISBN 80-7357164-1. ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 48. ISBN 978-80-7400-048-5. 38 DĚDIČ, Jan. Právo obchodních společností. Prospektrum, 1998, s. 93. ISBN 80-7175-064-6. ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 43. ISBN 978-80-7400-048-5.

25

Můţe se zdát pomíjivé, ţe společnost ručí za své závazky pouze do výše základního kapitálu, na němţ by se mohli uspokojit věřitelé. Ve skutečnosti tomu tak není, neboť společnost odpovídá celým svým majetkem, coţ se vztahuje na společnost s ručeným omezeným, tak na akciovou společnost, dle výslovného znění ObchZ. V případě, ţe je výše obchodního majetku vyšší neţ základní kapitál odpovídá společnost do hodnoty obchodního majetku a naopak, jestliţe je výše obchodního majetku niţší neţ základní kapitál odpovědnost dosáhne pouze do hodnoty výše obchodního majetku. Na základě těchto skutečností stanovil obchodní zákoník povinnost vkládat do sbírky listin účetní závěrku a zprávu auditora. Tím je umoţněno věřitelům zjistit skutečný stav hospodaření společnosti. Zmíněná garanční funkce základního kapitálu vypovídá jen o tom, nakolik jsou potřeby společnosti kryty vlastními zdroji a do jaké míry lze předpokládat, ţe společnost má skutečně majetek, který je hodnotově základním kapitálem vyjádřen. Ovšem neznamená to, ţe společnost skutečně majetkem disponuje. Zákonná úprava se proto snaţí zajistit, aby skutečně existovala rovnost mezi majetkem společnosti a číselnou hodnotou základního kapitálu. Je tedy zřejmé, ţe garanční funkce je úzce spojena se zásadou zachování základního kapitálu, která je typická zejména pro kapitálové společnosti. 39 Garanční funkci lze chápat v rámci teorie obchodního práva jako nejvýznamnější funkci základního kapitálu. Společnost musí mít zákonem stanovenou minimální výši základního kapitálu za celé období své existence. Na druhou stranu nikdo nemůţe zabránit situaci, kdy čistý obchodní majetek je niţší neţ samotný základní kapitál.40 Funkce měřítka zisku a ztráty společnosti je také do jisté míry problematická a to důvodu toho, ţe základní kapitál je řazen na straně pasiv účetní rozvahy rovněţ jako poloţky zisku a ztrát. Tyto poloţky nejsou vázány na základní kapitál a neovlivňují jeho výši. Tato vazba by se mohla projevit pouze v případě, ţe by hospodářský výsledek společnosti byl záporný, čímţ můţe dojít k situaci, ţe hodnota čistého obchodního majetku bude niţší, neţ výše základního kapitálu. Tato ztráta společnosti se vţdy nemusí projevit v poklesu čistého obchodního majetku, jelikoţ společnost můţe disponovat vysokými kapitálovými fondy, fondy ze zisku či nerozděleným ziskem z minulých let. Naopak je-li společnost v konjunktuře a skončí se ziskem, můţe být hodnota čistého obchodního majetku vyšší, neţ

39

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 52. ISBN 978-80-7400-048-5. 40 Blíţe DĚDIČ, Jan, KUNEŠOVÁ - SKÁLOVÁ, Jana. Společnost s ručením omezeným z právního a účetního pohledu. 1. vydání. Praha: POLYGON, 1999, s. 76 – 77. ISBN 80-7273-000-2.

26

je výše základního kapitálu. Tato skutečnost nemusí nutně znamenat, ţe společnost dosahuje zisku, ale můţe vést k tvorbě kapitálových fondů. Během účetního období se velikost majetku společnost mění podle toho, zda společnost nakupuje nebo prodává, v závislosti na sjednané době splatnosti faktur a plnění uzavřených smluv. Míra zisků a ztrát a velikost majetku společnosti jsou proto proměnlivé a k porovnání s výší základního kapitálu dochází jen tehdy, pokud je účetní závěrkou zachycen určitý časový okamţik, k němuţ se porovnání provede.41 Funkce míry účasti společníka na společnosti se u kapitálových společností odvozuje z poměru výše jejich vkladů k celkové výši základního kapitálu. Tento poměr určuje velikost jejich podílu na společnosti, a zároveň i moţnost projevovat svou vůli při řízení její činnosti a rozhodování o záleţitostech společnosti. Tato funkce se jednoznačně projevuje u akciové společnosti, protoţe jsou společnická práva vtělena do cenného papíru, tedy akcie, jejíţ nominální hodnota reprezentuje určitou část základního kapitálu. Součet nominálních hodnot všech akcií je roven základnímu kapitálu. Výše uvedený poměr je zakotven v § 114 odst. 1 ObchZ pro společnosti s ručeným omezeným, podle kterého účast společníka na společnosti představuje jeho obchodní podíl, jehoţ výše se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu pouze tehdy, nestanoví-li společenská smlouvy jinak.42 Rozsah majetkových i nemajetkových společnickýh práv určuje (odhlédneme-li od toho, ţe je připustitelné jiné řešení ve společenské smlouvě či stanovách, dle obchodního zákoníku), přímo velikost podílu společníka na společnosti. Výše majetkové účasti společníka na společnosti je rozhodující pro počet hlasů, kterými společník rozhoduje na valné hromadě.

2.4 Základní kapitál ve společnosti s ručeným omezeným Základní kapitál společnosti s ručeným omezeným, je povinně tvořen z vkladů společníků. Minimální výše základního kapitálu, která je zákonem přípustná musí činit 200 000 Kč a minimální výše vkladu jednoho společníka je 20 000 Kč. Minimální výše základního kapitálu je kogentní povahy, coţ platí pro zaloţení a vznik společnosti i pro sniţování jejího základního kapitálu, který nesmí být sníţen pod tuto hranici.

41

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 201. ISBN 978-80-7357-577-9. 42

ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 226. ISBN 978-80-7400-354-7.

27

Společník se můţe zúčastnit pouze jedním vkladem na základním kapitálu společnosti, který můţe být stanoven pro jednotlivé společníky rozdílně, ale částka vkladu musí být vţdy dělitelná na celé tisíce, celková výše všech vkladů společníků musí souhlasit s výší základního kapitálu.43 Hodnota základního kapitálu společnosti můţe představovat garanci ekonomické stability společnosti ve vztahu ke třetím osobám, s ohledem na finanční moţnosti společníků, jeţ jsou omezené a nejsou vázáni neomezenou ručitelskou povinnosti za závazky společnosti. Z tohoto hlediska je povaţována společnost se základním kapitálem 200 000 Kč za velmi nedůvěryhodnou. „Výše základního kapitálu ve vztahu k předmětu podnikání či činnosti společnosti ani struktura předmětů, kterými má být plněna vkladová povinnost společníků, nejsou zákonem předepsány – zde záleţí na ekonomickém rozhodnutí zakladatelů a společníků společnosti.“ 44 Během trvání společnosti můţe dojít k poklesu výše vkladu či základního kapitálu v rámci procesu sniţování základního kapitálu společnosti. O tomto procesu rozhoduje výhradně valná hromada, toto rozhodnutí nemůţe platně učinit jiný orgán společnosti. Naopak společník se můţe zavázat ke zvýšení svého vkladu v rámci procesu zvyšování základního kapitálu. V průběhu tohoto procesu mu zákon uděluje přednostní právo k převzetí další vkladové povinnosti. Tento závazek můţe být převzat i v niţším rozsahu, neţ je předepsané zákonné minimum pro výši vkladu, jelikoţ se jedná o zvýšení jiţ existujícího vkladu.

2.5 Základní kapitál v akciové společnosti Akciová společnost je typickým příkladem kapitálové společnosti, jejíţ základní kapitál je rozvrţen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Základní kapitál společnosti je podstatný institut při poskytování informací o vnitřních majetkových poměrech společnosti. K nejpodstatnější ustanovením vztahujícím se k základnímu kapitálu společnosti, která vycházejí ze zásady vytvoření a zachování základního kapitálu patří: Povinnost vytvářet základní kapitál v minimální výši, kterou určuje zákon u akciové společnosti takto: pokud je akciová společnost zakládána na základě veřejné nabídky akcií (sukcesivní zaloţení), potom 20 000 000 Kč, pokud je

43


28

zakládána bez veřejné nabídky akcií (simultánní zaloţení), potom 2 000 000 Kč. Povinnost splatit nepeněţité vklady v celém rozsahu před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku, peněţité vklady musí být splaceny z 30% a zbylou část do jednoho roku od vzniku společnosti, případně od zvýšení základního kapitálu. Zákaz úpisu vlastních akcií, zákaz nabývání vlastníc akcií společností Povinnost dodrţovat zákonem stanovené postupy při zvyšování a sniţování základního kapitálu společnosti, v nichţ jsou obsaţena speciální pravidla pro ochranu věřitelů. Účinnost zvýšení či sníţení základního kapitálu se projeví aţ okamţikem zápisu do obchodního rejstříku.45 Změna výše základního kapitálu se projevuje, dle účinků v majetkové sféře společnosti. Na tomto základě rozlišujeme na jedné straně změny základního kapitálu označované jako efektivní (konstitutivní) a na druhé straně změny nazývané jako nominální (deklaratorní). Efektivní změna výše základního kapitálu je výsledkem zvětšení či zmenšení majetku společnosti. To nastává úpisem a převzetím nových vkladů při zvýšení základního kapitálu. Společnost získá nový majetek, anebo sníţí své závazky (kapitalizací pohledávek). Při efektivním sníţení základního kapitálu je výsledkem plnění společníkům, které posouvá vztah mezi vlastním kapitálem společnosti a jejím (sníţeným) základním kapitálem, z čehoţ vyplývá posun meze zákazu vyplácení vlastních zdrojů společnosti ve smyslu § 178 ObchZ. Při nominálních změnách základního kapitálu dochází k účetní operaci v pasivech společnosti. Tato změna se musí projevit v počtu akcií či ve změně jejich jmenovité hodnoty.46 Při nominálním zvýšení základního kapitálu dochází účetně k přesunu disponibilních vnitřních zdrojů do základního kapitálu, avšak vlastní kapitál se nemění. Podobně při nominálním sníţení základního kapitálu dojde k poklesu jeho výše jen účetní operací, rovněţ bez ovlivnění objemu vlastního kapitálu společnosti. 47 45

PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 548. ISBN 80-7357-149-8. 46 DĚDIČ, Jan, KŘÍŢ, Radim, ČECH, Petr, ŠTENGLOVÁ Ivana. Akciové společnosti. Praha. C. H. Beck, 2007, s. 13. ISBN 80-7179-587-2. 47 ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 361. ISBN 978-80-7400-048-5.

29

3. Vklad 3.1 Vklad – pojem, funkce Vklad je právní institut, který pouţívá obchodní zákoník při úpravě vnitřních vztahů společníka a společnosti. Prostřednictvím vkladu je vyjádřeno, ţe zmíněné vztahy jsou majetkové povahy a ţe právní postavení společníka ve společnosti má principiálně majetkový základ. Dle § 59 ObchZ jde o souhrn peněţních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se určitá osoba zavazuje vloţit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti.48 V obchodním zákoníku slovo vklad není uţíváno jednoznačně. Z hlediska právní terminologie lze vklad vyloţit různými způsoby, které je nezbytné dovodit výkladem a respektovat při aplikaci právní úpravy. Pojem vklad lze uţít ve třech různých významech: 1.

Jako vklad je chápán vlastní předmět vkladu, tj. věci, práva a jiné majetkové

hodnoty, které společníci vnášejí do základního kapitálu společnosti. Splněním vkladové povinnosti společníka přecházejí tyto věci, práva a jiné majetkové hodnoty do vlastnictví společnosti, 2.

Jako označení pro vkladovou povinnost, tedy závazek společníka nebo

budoucího společníka vyplývající ze společenské smlouvy, případně zakladatelské listiny, listiny upisovatelů či prohlášení o převzetí vkladu, poskytnout společnosti předmět vkladu, 3.

Vklad je téţ chápán jako součást základního kapitálu společnosti, tedy číselné

vyjádření rozsahu majetkových zdrojů, které společník poskytl společnosti. Tento rozsah zdrojů k základnímu kapitálu je v podstatě určující pro právní postavení společníka a jeho účast na výsledcích hospodaření společnosti i pro velikost rozhodovacího vlivu, který společník ve společnosti má.49 S ohledem na vyjádření právní podstaty vkladu má z těchto tří významů podstatný význam pojetí druhé, jeţ nám objasňuje spojení společníka a společnosti jako dvou samostatných právních subjektů. Zároveň určuje, jak zmíněné spojení vzniká a jaký má obsah. Společník a společnost mohou vstupovat do různých právních vztahů, v této souvislosti je podstatné, jak je vymezen okruh vztahů, které se dají označit jako vkladové. 48

§ 59 odst. 1 ObchZ. FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 203. ISBN 978-80-7357-577-9. 49

30

Tedy zda jde o určitou skupinu těchto vztahů, která je specifická z hlediska právního postavení společníka, společnosti i třetích osob, anebo zda pojem vklad zahrnuje všechny vztahy, v nichţ se společník zavazuje poskytnout společnosti určité plnění, jeţ má majetkovou povahu. Vezmeme-li v úvahu druhé pojetí vkladu, které označuje pouze ty právní vztahy společníka a společnosti, v nichţ vkladová povinnost společníka představuje současně jeho závazek poskytnout společnosti zdroje vlastního financování jejího majetku a souhrn všech těchto závazků tvoří v peněţním vyjádření základní kapitál společnosti. Protiváhou tohoto závazku společníka je potom získání účasti na společnosti, případně zvýšení této účasti. Zmíněné znaky vkladu jsou zachyceny v ustanovení § 58 odst. 1 ObchZ a v ustanovení § 59 odst. 1 ObchZ, které vystihuje účelové zaměření vkladu k zaloţení nebo posílení účasti společníka na společnosti.50 Vymezení vkladu dvěma základními znaky: 1.

Sepětím vkladu se základním kapitálem společnosti – souhrnné peněţní

vyjádření vkladů všech společníků je rovno peněţnímu vyjádření velikosti základního kapitálu, změny velikosti vkladů u jednotlivých společníků, případně nové vklady, se vţdy odrazí ve změně velikosti základního kapitálu, 2.

Rozsahem plnění, k němuţ se společník zavázal při převzetí povinnosti vklad

poskytnout, je majetkovým základem účasti společníka na společnosti. Zmíněná účast je vyjádřena pojmem podíl. Vklad je tak nezbytný pro vznik účasti společníka na společnosti, tedy nabytí podílu, a principiálně podmiňuje téţ rozsah této účasti, tedy velikost podílu.51 Kaţdou povinnost společníka, kterou poskytne nějaké majetkové statky společnosti, nelze označit za vklad. Jen povinnost, která podle projevu vůle vkladatele, společníka či budoucího společníka (jestliţe chápe toto plnění jako vklad), směřuje k vytvoření majetku patřící společnosti. Majetek společnosti je vyjádřen ve výši základního kapitálu. V rámci uvedené charakteristiky vkladu se objevuje problém, který je spjat s ustanovením § 109 odst. 3 ObchZ, kdy zákon umoţňuje u nepeněţitých vkladů do společnosti s ručeným omezeným uvést částku, jeţ se započítává na vklad společníka. Tato

50

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 203. ISBN 978-80-7357-577-9. 51 ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 21 – 22. ISBN 978-80-7400-048-5.

31

částka je uvedena ve společenské smlouvě, případně v prohlášení o převzetí vkladu či zvýšení vkladu. Zbylá část hodnoty vkladu tvoří emisní áţio, nebo můţe být v penězích vrácena společníkovi, případně tvořit rezervní fond. U akciové společnosti se jedná o obdobný problém, jestliţe jde o emisní kurz akcie splacený nepeněţitým vkladem. Vklad je společnosti poskytován jako celek, avšak v jeho peněţním vyjádření se vydělují části, které nemají totoţný právní reţim. Tato skutečnost neovlivňuje povahu vkladové povinnosti samotné, řeší jen výši vkladu a určuje, jak se naloţí s tou částí jeho hodnoty, která danou výši přesahuje. 52

3.2 Druhy vkladů V předchozí kapitole jsme vycházeli z toho, ţe pojem vklad v zásadě vyjadřuje sepětí společníka a společnosti, nicméně nelze vyloučit jeho význam jako předmětu plnění, který se společník zavazuje společnosti poskytnout. Na základě ztotoţnění termínu vkladu s předmětem vkladu, je moţné vymezit druhy vkladu podle jejich právní povahy. „Obchodní zákoník rozlišuje mezi vklady peněţitými a nepeněţitými. Pro nepeněţité vklady pak stanoví některé odchylné podmínky, a to jednak v ustanoveních § 59 odst. 2–8 ObchZ, jednak v rámci právní úpravy jednotlivých forem obchodních společností. Vklady do obchodních společností nepodléhají zdanění.“53

3.2.1 Vklady peněžité Vklad představuje určitá peněţitá částka, kterou společník dává k dispozici společnosti. Poskytnout tuto částku lze v korunách i v zahraničních měnách, ovšem je-li vklad poskytnut v zahraniční měně, musí být stanoven i korunový ekvivalent, neboť § 58 odst. 1 ObchZ. Nám říká: „základní kapitál společnosti je peněţní vyjádření souhrnu peněţitých i nepeněţitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti (dále jen „vklad“). Musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Společník se zúčastní na základním kapitálu vkladem. Základní kapitál je součástí vlastního kapitálu.“ 54 Oceňování peněţitých vkladů je určeno rozsahem vkladu a nominální výší částky, kterou se společník zavazuje společnosti zaplatit, zákon v této souvislosti hovoří, dle § 59 odst. 1 ObchZ, ţe „vkladem společníka je souhrn peněţních prostředků nebo jiných penězi 52

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 22. ISBN 978-80-7400-048-5. 53 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 229. ISBN 978-80-7400-354-7. 54 § 58odst. 1 ObchZ.

32

ocenitelných hodnot, které se určitá osoba zavazuje vloţit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti.“55 V této souvislosti je důleţité zmínit, ţe vklady u nichţ předmět plnění netvoří peníze, jsou povaţovány za vklady nepeněţité, byť představují titul pro peněţité plnění a jsou ohodnoceny nominální hodnotou např. vklady dluhopisů či pohledávek oceněných jejich nominální hodnotou s výjimkou pohledávek podle ustanovení § 59 odst. 8 ObchZ.

3.2.2 Vklady nepeněžité Vklady nepeněţité rozdělujeme na vklady hmotné (movité a nemovité) a na nehmotné (práva a jiné majetkové hodnoty). K nehmotným vkladům patří především obchodní podíly na společnosti s ručeným omezeným a cenné papíry.56 Způsob oceňování nepeněţitých vkladů má prvořadý význam pro kapitálové společnosti, u nichţ by nemělo docházet k nadhodnocení nebo podhodnocení vkladů, coţ by vedlo k chybnému stanovení výše základního kapitálu společnosti. Proto musí být vytvořena soustava pravidel v rámci právní regulace, kterými by zabránila nadhodnocování nepeněţitých vkladů a zároveň upravila poskytování nepeněţitých vkladů. Pro nepeněţité vklady se stanoví některé odchylné podmínky, a to jednak v ustanoveních § 59 odst. 2–8 ObchZ, jednak s ohledem na právní úpravy jednotlivých forem obchodních společností. 1.

Nepeněţitým vkladem můţe být pouze majetek, jehoţ hospodářská hodnota je

zjistitelná a který můţe společnost hospodářsky vyuţít k předmětu podnikání. „ Moţnost hospodářského vyuţití nepeněţitých vkladů tedy zahrnuje především případy, kdy společnost můţe vklad přímo vyuţít při své podnikatelské činnosti (např. ve vkládané nemovitosti bude mít společnost umístěnu provozní jednotku). „57 2.

Zákon vylučuje z výčtu způsobilých předmětů vkladu Nepeněţité vklady, které

spočívají v závazcích týkajících se provedení prací či poskytnutí sluţeb. Z toho plyne, ţe za způsobilý předmět vkladu nelze povaţovat závazek spočívající ve vyuţití fyzických nebo duševních dovedností či znalostí společníka, tedy fyzické osoby, popřípadě jiných osob.

55

§ 59 odst. 1 ObchZ. FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 204. ISBN 978-80-7357-577-9. 56

57

ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 229. ISBN 978-80-7400-354-7.

33

Způsobilým předmětem vkladu není ani závazek společníka, tedy právnické osoby, provádět pro společnost práce či poskytovat jí sluţby v rámci svého předmětu podnikání.58 3.

Před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku musí být

splaceny všechny nepeněţité vklady tzn. ţe nepeněţité vklady by měly být splaceny před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Při zvyšování základního kapitálu by nepeněţité vklady měly být opět splaceny před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Tato povinnost se vztahuje podle ustanovení § 59 odst. 2 ObchZ na společnost s ručeným omezeným a na akciovou společnost, jelikoţ pouze u těchto společností se do obchodního rejstříku zapisuje výše základního kapitálu. 4.

Hodnota nepeněţitého vkladu musí být uvedena ve společenské smlouvě,

zakladatelské listině nebo zakladatelské smlouvě či v rozhodnutí valné hromady. V Případě kapitálových společností se tato hodnota stanoví na základě znaleckého posudku, který je zpracován znalcem nezávislým na společnosti a který byl tím účelem jmenován soudem. 5.

Povinnost společníka doplnit hodnotu nepeněţitého vkladu, jestliţe v době

vzniku společnosti nedosahuje tato hodnota částky stanovené při zaloţení společnosti. 6.

Pohledávka vůči společnosti nemůţe být nepeněţitým vkladem, můţe být

započtena proti pohledávce společnosti na splacení vkladu nebo emisního kursu, jen v případě, ţe tak stanoví zákon, jedná se o tzv. kapitalizaci pohledávek, jejíţ úprava se výhradně vztahuje ke kapitálovým společnostem. 59

4. Podíl 4.1 Podíl - pojem Základem kaţdé obchodní společnosti jsou společníci, kteří svým svobodným rozhodnutím a svým projevem vůle společnost jako její zakladatelé konstituovali a jejichţ vůle je pro činnost a existenci společnosti určující, jelikoţ společníci stanovili účel, pro který byla společnost zaloţena a jen jim náleţí rozhodování o tom, jakým způsobem bude tento účel naplňován. Vztah mezi společníky a společností je charakterizován svými subjekty tzn. společnost a společník, dále obsahem, tedy práva a povinnosti společnosti a společníků vůči sobě navzájem. Tento právní vztah vzniká a přetrvává uvnitř společnosti, můţe být 58

ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 230. ISBN 978-80-7400-354-7. 59 FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 204 – 206. ISBN 978-80-7357-577-9.

34

povaţován za určující pro jednání společnosti navenek, avšak právní postavení třetích osob mimo společnost neovlivňuje. Obchodní zákoník uţívá pro vyjádření existence tohoto právního vztahu pojem podíl, který sice vyjadřuje vázanost společníka na společnost, ale zároveň se osamostatňuje a představuje majetkovou hodnotu, která jako taková můţe být předmětem převodů a také dědění, můţe k ní být zřízeno zástavní právo a můţe se stát i předmětem exekuce. 60 Ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ. nám definuje podíl jako: „účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Kaţdý společník můţe mít pouze jeden podíl ve společnosti, ledaţe jde o akciovou společnost. Podíl ve společnosti nemůţe být představován cenným papírem, ledaţe jde o akciovou společnost. Pro účely tohoto zákona se oceňuje podíl mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku společnosti, jeţ připadá na jeho podíl, nestanoví-li zákon jinak.“61 Speciální úprava je u společnosti s ručeným omezeným, dle § 114 ObchZ ve vztahu k obecné úpravě, jiţ zmíněná definice § 61 odst. 1 ObchZ, vyjadřuje účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti společníka. Výše obchodního podílu se určuje podle poměru vkladů společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak.62

4.2 Podíl – druhy, funkce Podíl lez rozebrat po stránce kvalitativní (soubor práv a povinností tvořící obsah právního vztahu společníka a společnosti) a po stránce kvantitativní (velikost podílu a jeho hodnota).

4.2.1 Kvalitativní stránka podílu Podle výše uvedeného ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ je upravena kvalitativní stránka podílu. Velikost podílu je určena, dle speciálních ustanovení v závislosti na konkrétní právní formě společnosti. Hodnota podílu vyplývá rovněţ z obecného ustanovení § 61 odst. 1 ObchZ. „Systém práv a povinností společníků obchodních společností, v němţ kaţdé právo a kaţdá povinnost vedou společníka k určitému chování, jímţ přispívá k realizaci účelu, pro

60

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 207. ISBN 978-80-7357-577-9. 61 § 61a odst. 1 ObchZ. 62 § 114a odst. 1 ObchZ.

35

který byla společnost zaloţena a jímţ se podílí i na majetkových výsledcích činnosti společnosti.“63 Právní teorie vytvořila třídění podle povahy práv a povinností: 1. Právo obdrţet od společnosti určité plnění, do jejich rámce zahrnujeme: Právo na podíl na zisku. Toto právo nelze uplatnit, pokud by společnost nevytvořila ţádný čistý zisk, je tedy závislé na hospodářských výsledcích společnosti. Právo na vypořádání společníka a společnosti. Toto právo můţe nabývat různé podoby dle toho, zda k vypořádání dochází při zrušení společnosti s likvidací či při zániku účasti společníka za trvání společnosti. U prvního případu společníkovi vzniká po ukončení likvidace nárok na podíl v likvidačním zůstatku. U druhého případu můţe být společník vypořádán jednak cenou, kterou získá za podíl při jeho převodu (u převodu registrovaných akcií jde o kurs akcií na veřejném trhu), jednak vypořádacím podílem, jestliţe k zániku jeho účasti na společnosti vedou jiné právní skutečnosti (např. zrušení účasti společníka na společnosti s ručeným omezeným dle § 148 ObchZ). 2. Právo rozhodovat o záleţitostech společnosti, která se dělí: podle formy právní společnosti podílet se na řízení společnosti v jednání s ostatními společníky nebo rozhodováním na valné hromadě, právo na informace o záleţitostech společnosti. Obdobně jako se dělí práva, lze třídit i povinnosti na: 1. Povinnost poskytnout majetkové plnění, kam zejména spadá: vkladová povinnost – u kapitálových společností ji zakládá zákon povinnost kompenzovat ztráty společnosti – tato povinnost můţe být zaloţena společenskou smlouvou nebo zákonem (např. § 121 ObchZ.) 2. povinnost různé povahy vyplývající z pravidla ze společenské smlouvy. 63

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 57. ISBN 978-80-7400-048-5.

36

např. povinnost zdrţet se konkurenčního jednání – tato povinnost můţe nabývat různé intenzity v závislosti na právní formě společnosti – u společnosti s ručeným omezeným můţe vyplývat ze společenské smlouvy a u akciové nemusí mít ţádný právní význam, zejména vydala – li společnost akcie na majitele; ostatní povinnosti – jsou obvykle zaloţeny společenskou smlouvou a vyplývají z konkrétních poměrů dané společnosti.64 Práva a povinnosti společníku se dají třídit i hlediska toho, zda jsou určena jen pro některé společníky či skupiny společníků. Tento postup by byl v rozporu se speciální zásadou, a to se zásadou rovného zacházení se všemi společníky, jeţ řídí právní postavení společníků, pokud by společenská smlouva nebo stanovy přiznávala určitým společníkům větší rozsah práv či jim znepřístupnily některá práva. Tato zásada je výslovně uvedena v ustanovení § 56a ObchZ, který v odst. 1 zakazuje zneuţití většiny stejně jako menšiny hlasů ve společnosti.65 „Ke zneuţití většiny či menšiny hlasů podle § 56a odst. 1 ObchZ bude v praxi docházet u kapitálových společností zásadně při hlasování na valné hromadě, popřípadě u společnosti s ručením omezeným při rozhodování společníků mimo valnou hromadu. O zneuţití většiny půjde např. tehdy, jestliţe ovládající osoba či osoby jednající ve shodě vyuţijí váhy svých hlasů k přijetí opatření, která je zvýhodňují na úkor ostatních akcionářů.“ 66

4.2.2 Kvantitativní stránka podílu Určuje rozsah společnických práv a povinností, tedy míru, v níţ se společník na společnosti účastní. Právní postavení společníka ve společnosti neodvodíme jen z toho, ţe je ve společnickém vztahu nositelem oprávnění a povinností, ale je nezbytné zjistit, jak jsou práva a povinnosti veliká ve srovnání s ostatními společníky. Proto je velikost podílu

64

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 208 – 209. ISBN 978-80-7357-577-9. ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 61 – 62. ISBN 97880-7400-048-5. 65 § 56a odst. 1 ObchZ. 66 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 220. ISBN 978-80-7400-354-7.

37

relevantní veličinou, podle níţ lze určit, jakou váhu má pro ovlivňování činnosti společnosti kaţdý jednotlivý společník.67 Rozsah, v němţ společník vykonává svoje společnická práva a povinnost plnit svoje povinnosti společníka je určující pro velikost podílu. V obou těchto případech se jedná o práva a povinnosti, která jsou kvantifikovatelná. Velikost podílu je v českém právu chápána jako relativní veličina vyjádřená zlomkem nebo procentem. Podle kvantitativní stránky podílu, lze určit i jeho hodnotu, jde o ocenění podílu jako předmětu právního vztahu. Ekonomická pozice společnosti a její hospodářská perspektiva je určena právě podle hodnoty podílu. Hodnota podílu je proměnlivá v závislosti na výši čistého obchodního majetku, a tedy vlastně na hospodaření společnosti. Čistým obchodním majetkem je obchodní majetek společnosti (tj. věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty – § 6 odst. 1 ObchZ) po odečtení jejích dluhů (§ 6 odst. 3 ObchZ).68 Ocenění podílu rovněţ vyplývá při jeho převodu z dohody převodce a nabyvatele, případně ze stavu nabídky a poptávky na veřejném trhu např. akcie obchodované na regulovaném trhu jsou oceňovány kursem vytvářeným v závislosti na nabídce a poptávce. Zákon stanoví pro případy povinných převodů akcií, ţe jejich cena musí být přiměřená, tato přiměřenost je v některých případech dokládána znaleckým posudkem, dle § 156 odst. 4, § 186a odst. 4 ObchZ.

4.3 Obchodní podíl u společnosti s ručeným omezeným Obchodní podíl ve společnosti s ručeným omezeným je vyjádřen dle výše zmíněného speciálního ustanovení §114 odst. 1 ObchZ.

4.3.1 Společný obchodní podíl U společnosti s ručením omezeným ustanovení § 114 odst. 3 ObchZ připouští, aby jeden obchodní podíl byl společným majetkem více osob, přičemţ ţádná z těchto osob nemůţe samostatně vykonávat společnická práva a povinnosti ani s obchodním podílem disponovat. Společný obchodní podíl můţe vzniknout např. při dědění pro případ, ţe obchodní podíl, který je předmětem dědění, odpovídá minimální výši vkladu, a není tedy

67

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 57. ISBN 978-80-7400-048-5. 68 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 249. ISBN 978-80-7400-354-7.

38

moţné jeho rozdělení. Přípustný je také vznik společného obchodního podílu při zaloţení společnosti, jestliţe se ke splacení jednoho vkladu zaváţe více osob.

69

4.3.2 Převod obchodního podílu Společnost s ručeným omezeným není svou existencí vázána na osobní přítomnost konkrétních společníků, avšak společník nemůţe ze společnosti vystoupit svým jednostranným projevem vůle dle §148 odst. 1 ObchZ. Pro tuto situaci je upraven převod obchodního podílu. V obchodním zákoníku jsou upraveny dvě moţnosti převodu obchodního podílu, dle § 115 odst. 1 a 2 ObchZ: Převod na jiného z dosavadních společníků společnosti: tento převod je moţný, vyţaduje však souhlasu valné hromady. Úprava prvního odstavce je dispozitivní, připouští proto řadu odchylných řešení. 70 Např. společenská smlouva můţe vyloučit moţnost převodu obchodního podílu na jiného společníka, zejména můţe téţ vyloučit podmínku souhlasu valné hromady s převodem.71 Převod na třetí osobu mimo společnost: „Moţnost převodu obchodního podílu na třetí osobu podle § 115 odst. 2 ObchZ musí být ve společenské smlouvě upravena výslovně. Není však nezbytné, aby takovou moţnost upravovala společenská smlouva od počátku. Společníci, popřípadě valná hromada, mohou takovou změnu upravit v dohodě o změně společenské smlouvy, popřípadě v usnesení valné hromady o změně společenské smlouvy.“ 72

4.3.3 Přechod obchodního podílu V případě zániku právnické osoby, tedy společníka společnosti s ručeným omezeným či smrt společníka, tedy fyzické osoby není následkem zrušení společnosti, ale obě tyto zmíněné právní skutečnosti vedou ke změně v osobě majitele obchodního podílu a působí zánik původního společníka na společnosti.

69

FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 403 – 404. ISBN 978-80-7357-577-9. 70 FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 403 – 404. ISBN 978-80-7357-577-9. 71 DĚDIČ, Jan. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha : Polygon, 2002, s. 1032. ISBN 80-7273-071-1. 72 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 393. ISBN 978-80-7400-354-7.

39

Při zániku právnické osoby dle § 116 odst. 1 ObchZ mohou vzniknout dvě rozdílné situace: Při zániku právnické osoby přejde její obchodní podíl na jejího právního nástupce. Jedná se o přechod na základě zákona a není k němu nutný ţádný právní úkon ani ze strany společnosti např. souhlas valné hromady. Právní nástupce se stává ke dni zániku právnické osoby jejím společníkem a tím vstupuje do všech společnických práv a povinností zaniklé právnické osoby. Pokud tak stanoví společenská smlouva je přechod obchodního podílu na právního nástupce společníka, tedy právnické osoby vyloučen. Právnímu nástupci zaniklé právnické osoby, tedy společníka společnosti náleţí vypořádací podíl, dle § 116 odst. 3 ObchZ. Zánikem právnické osoby se uvolňuje obchodní podíl a společnost s ním musí naloţit řádným postupem, dle § 113 odst. 5 a 6 ObchZ. Pokud byla společníkem fyzická osoba a zemřela, dle ustanovení § 116 odst. 2 ObchZ je moţný přechod obchodního podílu na dědice zemřelého, přičemţ dědic nabývá právního postavení společníka smrtí zůstavitele, dle § 460 OZ. Z čehoţ plyne, ţe v případě přiměřeného pouţití § 156 odst. 10 ObchZ společnická práva vykonává tento dědic, je-li dědiců více, mají postavení majitelů společného obchodního podílu. 73

4.3.4 Zastavení obchodního podílu Mezi dispozičními oprávněními společníka figuruje podle nové speciální úpravy obchodního zákoníku také právo zastavit obchodní podíl (§ 117a ObchZ). Subsidiárně se uplatní obecná úprava zástavního práva v občanském zákoníku vůči úpravě zastavení obchodního podílu, coţ plyne § 117a odst. 8 ObchZ a rovněţ z § 154 OZ. Zástavní smlouva vyţaduje písemnou formu s ověřenými podpisy zástavního věřitele i zastávce. Zápisem zástavního práva do obchodního rejstříku dojde ke vzniku zástavního práva. Pokud je převoditelnost obchodního podílu spojena se souhlasem valné hromady, musí i se zastavením obchodního podílu souhlasit valná hromada. 74

73

ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 211 – 214. ISBN 978-80-7400-048-5. 74 PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006, s. 397 – 398. ISBN 80-7357-149-8.

40

4.3.5 Postižení obchodního podílu společníka výkonem rozhodnutí V obchodním zákoníku i v občanském soudním řádu je upravena moţnost postihu obchodního podílu společníka výkonem rozhodnutí. Konkrétně ustanovení § 148 odst. 2 ObchZ určuje, ţe pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postiţením obchodního podílu společníka nebo vydáním exekučního příkazu k postiţení podílu společníka po právní moci usnesení o nařízení exekuce zaniká účast společníka ve společnosti. 75 Jestliţe zanikne účast společníka tímto způsobem, postihuje (§ 320a výkon rozhodnutí pohledávkou povinného z práva na vypořádací podíl, jehoţ základ se vypočte dle § 61 odst. 2 ObchZ).76

4.4 Obchodní podíl u akciové společnosti Zápisem společnosti do obchodního rejstříku nebo ke dni zápisu zvýšení základního kapitálu získává upisovatel upsáním akcií podíl na společnosti a stává se tak akcionářem. Upisovatel se stává společníkem od okamţiku, kdy můţe vykonávat práva spojená s akcií, tj. vznikem společnosti či zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Akcie se řadí mezi tzv. deklaratorní cenné papíry, coţ znamená, ţe ztělesňuje právo, které existovalo před jejím vydáním. Od okamţiku vydání akcie, legitimuje akcionáře k výkonu akcionářských práv, to však neznamená, ţe před vydáním akcie, není akcionář oprávněn tyto práva vykonávat. Tomuto výkladu nasvědčuje i to, ţe novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. Začlenila do obchodního zákoníku úpravu, podle které je osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, oprávněna vykonávat práva akcionáře jako společníka i v případě, ţe společnost nevydala akcie nebo zatímní listy, a to ode dne zápisu společnosti či zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku 77. Podíl akcionáře na akciové společnosti má dvě základní zvláštnosti, jeţ jsou charakteristické pro akciovou společnost a zároveň tím odlišují akciovou společnost od ostatních obchodních společností, a to, ţe: podíl akcionáře na akciové společnosti se inkorporuje v cenném papíru, jakmile byl tento cenný papír vydán, kaţdý akcionář má účasti toliko na akciové společnosti a v takovém rozsahu, 75

§ 148 odst. 2 ObchZ. ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 218. ISBN 978-80-7400-048-5. 77 DĚDIČ, Jan, KŘÍŢ, Radim, ČECH, Petr, ŠTENGLOVÁ Ivana. Akciové společnosti. Praha. C. H. Beck, 2007, s. 47. ISBN 80-7179-587-2. 76

41

kolik akcií a o jaké jmenovité hodnotě vlastní. Coţ je určeno tím, ţe účast na akciové společnosti je spojena s cenným papírem a kaţdý z těchto cenných papírů vyjadřuje samostatnou majetkovou hodnotu. Podle obecné úpravy § 61 odst. 1 ObchZ představuje podíl míru účasti akcionáře ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Pro účely obchodního zákoníku se podíl oceňuje mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku společnosti, jeţ připadá na jeho podíl, nestanoví-li zákon jinak. Zákon však nestanoví, jak se míra účasti podílu akcionáře na čistém obchodním jmění zjistí. Podle názoru autorů78 je moţné vyjít z elementárních principů právní úpravy, z nichţ lze dovodit, ţe rozsah práv společníka akciové společnosti je principiálně odvozován od jmenovité hodnoty akcií (dle § 178 odst. 1, § 180 odst. 2, § 204a odst. 1, § 208 odst. 7, § 220 odst. 1 ObchZ), coţ znamená, ţe celková výše podílu akcionáře na akciové společnosti, vzniklá součtem podílů příslušejících k jeho akciím, je určena poměrem jmenovité hodnoty jeho akcií a základního kapitálu společnosti. Lze tedy hovořit o podílu akcionáře na základním kapitálu společnosti, jeţ je v zákonem stanovených podmínkách relevantní pro určení celkové výše podílu akcionáře na společnosti. 79

5. Komparace se Spolkovou republikou Německo Spolková republika Německo, jak zní její oficiální název, je federativním státem, který se skládá ze 16 spolkových zemí, přičemţ v kaţdé zemi je zemský sněm a zemská vláda. Německá ekonomika je povaţována v evropském měřítku za nejsilnější. Na poli světové ekonomiky jí patří čtvrté místo, hned po USA, Číně a Japonsku.80 Tato ekonomická charakteristika tvoří ze Spolkové republiky Německo významného hráče na evropské i světové ekonomické a politické scéně. Obchodní vztahy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo dosahují velmi vysoké úrovně, neboť Spolková republika Německo je povaţována za jednoho z

78

DĚDIČ, Jan, KŘÍŢ, Radim, ČECH, Petr, ŠTENGLOVÁ Ivana. Akciové společnosti. Praha. C. H. Beck, 2007, 944 s. ISBN 80-7179-587-2. 79 DĚDIČ, Jan, KŘÍŢ, Radim, ČECH, Petr, ŠTENGLOVÁ Ivana. Akciové společnosti. Praha. C. H. Beck, 2007, s. 47. ISBN 80-7179-587-2. 80 Kaţdoroční hodnocení provádí Mezinárodní měnový fond na základě kritéria hrubého domácího produktu.

42

nejvýznamnějších obchodních partnerů České republiky, neboť zhruba třetina českého vývozu a více jak jedna čtvrtina českého dovozu je realizována právě s touto zemí.81 Pro komparaci se Spolkovou republikou Německo jsem se rozhodl proto, ţe právní úprava předkládané problematiky, české a německé koncepce a některá ustanovení jsou si podobná, neboť právo české i německé má shodné kořeny v právu římském, obojí je zařazováno do románsko - germánského právního systému, ale přesto lze nalézt několik podstatných rozdílů týkajících se zejména kapitálových společností, základního kapitálu, vkladu a podílu. Jednotlivé právní formy společností jsou téměř totoţné jako v českém právním řádu, ovšem na rozdíl od české právní úpravy jsou některé právní formy společností upraveny v německém právním řádu ve zvláštních zákonech. Stěţejním předpisem německého obchodního práva je obchodní zákoník (dále také HGB)82. Vztah subsidiarity německého občanského zákoníku (dále také BGB)83 k německému obchodnímu zákoníku vyplývá z čl. 2 odst. 1 zákona k provedení obchodního zákoníku84, který stanoví, ţe v obchodních věcech se pouţije občanský zákoník, ovšem pouze v případě, nestanoví-li obchodní zákoník něco jiného. Ustanovení § 705 BGB stanoví, je společnost v obecné rovině je charakterizována těmito znaky – jedná se o společenství osob, které je zaloţeno na základě smlouvy; toto společenství je zaloţeno k dosaţení společného cíle, který musí být právním řádem dovolený; osoby, které uzavřely tuto smlouvu, se zavazují, ţe dosaţení stanoveného cíle budou podporovat. Společnosti se dále dle německé nauky rozdělují na osobní společnosti a korporace. Mezi osobní společnosti je řazena společnost občanského práva (BGB-Gesellschaft; Gesellsachaft des bürgerlichen Rechts), jeţ je obdobou sdruţení dle § 829 OZ, tichá společnost

(Stille

Gesellschaft),

partnerství

81

(Patnerschaft),

partnerské

rejdařství

Český statistický úřad. NĚMEČEK, Jiří. Jak obchodujeme s Německem [online] 28. 6. 2012 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/jak_obchodujeme_s_nemeckem20120628 82 V poznámkách pod čarou jsou u německých právních předpisů uváděny oficiální plné citace. Handelsgesetzbuch in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4100-1, veröffentlichten bereinigten Fassung, das zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 20. Dezember 2012 (BGBl. I S. 2751) geändert worden ist. 83 Bürgerliches Gesetzbuch in der Fassung der Bekanntmachung vom 2. Januar 2002 (BGBl. I S. 42, 2909; 2003 I S. 738), das zuletzt durch Artikel 6 des Gesetzes vom 21. März 2013 (BGBl. I S. 556) geändert worden ist. 84 Einführungsgesetz zum Handelsgesetzbuch in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4101-1, veröffentlichten bereinigten Fassung, das zuletzt durch Artikel 2 des Gesetzes vom 20. Dezember 2012 (BGBl. I S. 2751) geändert worden ist.

43

(Partenreederei).85 Z hlediska obchodního práva se k osobním společnostem ještě přiřazuje veřejná obchodní společnost (OHG; offene Handelsgesellschaft)86 a komanditní společnost (KG; Kommanditgesellschaft)87. Co se týče evropského měřítka, dále se k osobním společnostem řadí evropské hospodářské zájmové sdruţení (EWIV; europäische wirtschaftliche Interessenvereinigung). Do skupiny korporací spadá zaregistrovaný spolek (e.V.; eingetragener Verein), zaregistrované druţstvo (eG; eingetragene Genossenschaft). Typicky do obchodních korporací patří společnost s ručením omezeným (GmbH; Gesellschaft mit beschränkter Haftung – dále jen GmbHG)88 a akciová společnost (AG; Aktiengesellschaft – dále jen AktG)89. Co se týče evropských korporací, mezi ně jsou řazeny zvláštní forma evropské akciové společnosti (SE – z latiny Societas Europaea; Europäische Gesellschaft), která je vzhldem ke své povaze kapitálovou společností, a evropská druţstevní společnost (SCE – z latiny Societas Cooperativa Europaea; europäische Genossenschaft). Hybridní

formou

společnosti

je

komanditní

společnost

na

akcie

(KGaA;

Kommanditgesellschaft auf Aktien)90, která stojí na pomezí osobní a kapitálové společnosti, neboť v sobě zahrnuje prvky z obou těchto společností. Komparativní část této práce se zaměřuje pouze na společnost s ručením omezeným a akciovou společnost, přesto by bylo vhodné stručně uvést základní charakteristiku komanditní společnosti na akcie. U tohoto typu komanditní společnosti se jedná v podstatě o akciovou společnost, ve které alespoň jeden komplementář ručí za závazky společnosti osobně a neomezeně. Komanditisté za závazky neručí, ovšem podílejí se na základním kapitálu, který je rozloţen na akcie.

85

HÁSOVÁ, Jiřina. Právní otázky podnikání v SRN. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 121. ISBN 978-807400-411-7. 86 Veřejná obchodní společnost je upravena v německém obchodním zákoníku především v ustanoveních § 105 – 160 HGB. 87 Komanditní společnost je upravena v německém obchodním zákoníku především v ustanoveních § 161 – 177a HGB. 88 Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4123-1, veröffentlichten bereinigten Fassung, das zuletzt durch Artikel 7 des Gesetzes vom 21. März 2013 (BGBl. I S. 556) geändert worden ist. 89 Aktiengesetz vom 6. September 1965 (BGBl. I S. 1089), das zuletzt durch Artikel 3 des Gesetzes vom 20. Dezember 2012 (BGBl. I S. 2751) geändert worden ist. 90 Komanditní společnost na akcie je upravena v zákoně o akciových společnostech v ustanoveních § 278 – 290 AktG.

44

Právní postavení komplementářů se řídí ustanoveními německého obchodního zákoníku, který upravuje komanditní společnost. Jinak se na jejich právní postavení vztahuje přiměřeně první kniha zákonu o akciových společnostech. Komanditní společnost na akcie se často vyskytuje ve dvou formách – společnost s ručením omezeným s prvky komanditní společnosti (GmbH & Co. KGaA) nebo jako akciová společnost smíšená s komanditní společností (AG & Co. KGaA). Německou zvláštností je tzv. veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost spojená se společností s ručením omezeným (GmbH & Co. KG). Německá právní úprava umoţňuje, aby veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost mohla být tvořena také společníky ze společnosti s ručením omezeným, ovšem nadále si uvedené společnosti zachovávají své základní rysy. Nicméně je výrazně změněna míra jejich ručení, resp. dochází k nahrazení ručením omezeným. To tedy znamená, ţe komplementář ve smíšené komanditní společnosti (GmbH & Co. KG), pokud je společností s ručením omezeným, neručí jiţ neomezeně. Takové spojení společnosti s ručením omezeným s komanditní společností je vhodné zejména pro podnikatele, kteří poţadují formu komanditní společnosti, ale zároveň je pro ně neomezené ručení příliš riskantní. U smíšené veřejné obchodní společnosti (GmbH & Co. OHG) to má za následek, ţe nejméně jeden ze společníků ručí omezeně. Je důleţité ovšem upozornit na to, ţe smíšená veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost nadále zůstávají těmito společnostmi se svými charakteristickými rysy, mění se pouze způsob ručení. Osobní či kapitálové společnosti musí mít vţdy za svým obchodním jménem zkratku právní formy (např. OHG, KG, GmbH, AG nebo jinou modifikaci těchto označení, neboť § 19 HGB stanoví, ţe společnost má povinnost uvádět za svou obchodní firmou buď plný název právní formy společnosti, nebo obecně známou zkratku pro tuto právní formu; není tedy zákonně vymezena zkratka právní formy jako v českém obchodním zákoníku). Nemá-li podnikatelský subjekt za svým jménem zkratku, případně následuje za jménem zkratka e. K., pak se jedná o fyzickou osobu, tedy obchodníka, který je zapsaný v obchodním rejstříku (eingetragener Kaufmann).

5.1 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je společností kapitálovou a tedy i právnickou osobou, v níţ sdruţují její společníci kapitál za účelem společného podnikání.

45

Za závazky odpovídá společnost věřitelům celým svým majetkem, společníci za závazky neručí. Společníky mohou být jak osoby fyzické a právnické, tak i osobní společnosti (např. OHG, KG). Společníkem můţe však být téţ jen jedna osoba. Německá úprava na rozdíl od české právní úpravy neurčuje v GmbHG maximální počet společníků.91 Dle § 35 GmbHG můţe jménem společnosti s ručením jednat jeden nebo více jednatelů. Jednatelem můţe být pouze fyzická osoba, která nemá omezenou způsobilost k právním úkonům, přičemţ nemusí být ani občanem Spolkové republiky Německo. Další omezení jsou uvedeny v § 6 odst. 2 GmbHG (např. jednatelem nesmí být osoba, u které neuplynulo pět let od odsouzení za trestné činy, které byly spáchány v souvislosti s insolvenčním řízením). Německé právo nepouţívá pro osoby jednající jménem právnické osoby výslovně pojem statutární orgán, jako je tomu v českém obchodním zákoníku. Společnost s ručením omezeným můţe být zaloţena ve zjednodušeném řízení, které je projevem velké reformy týkající se společnosti s ručením omezeným, která se uskutečnila v roce 2008. Zaloţení společnosti s ručením omezeným je moţné v tomto řízení pouze pokud má nejvýše tři společníky a jednoho jednatele. Jedná se o tzv. řízení na základě vzorového protokolu, který má zjednodušit zakládání tohoto typu společnosti, přičemţ GmbHG obsahuje dva vzorové protokoly. První z protokolů se pouţije v případě zaloţení společnosti jedním zakladatelem a druhý protokol se uplatní, pokud se společnost s ručením omezeným zaloţena více zakladateli. Od vzorových protokolů není moţné se odchýlit a rovněţ jako společenská smlouva musí být notářsky ověřena.92 Zavedením zjednodušeného řízení prostřednictvím vzorových

protokolů

došlo

k naplnění

jednoho

z cílů

reformy

-

zvýšení

konkurenceschopnosti, přičemţ dalšími cíli byla celková modernizace práva společnosti s ručením omezeným a potírání zneuţívání této právní formy.93 Druhým moţným způsobem zaloţeno společnosti s ručením omezeným je prostřednictvím společenské smlouvy, jejíţ náleţitosti jsou stanoveny v § 3 GmbHG. Mezi tyto náleţitosti obligatorně patří uvedení firmy a sídla společnosti, předmět podnikání, výše základního kapitálu a jmenovité hodnoty obchodních podílů, které kaţdý společník převzal proti vkladu na základní kapitál.

91

§ 105 odst. 3 ObchZ. BORMANN, Michael, KAUKA, Rolf, OCKELMANN, Jan. Handbuch GmbH-Recht. 2. vyd. Münster: ZAP Verlag, 2009, s. 9 – 10. ISBN 978-3-89655-385-0. 93 LEISTIKOW, Michael. Das neue GmbH-Recht. Mit MoMig. München: C. H. Beck, 2009, s. 21 – 23. ISBN 978-3-406-56659-2. 92

46

Kromě výše uvedených náleţitostí musí být ve společenské smlouvě podle § 5 odst. 4 GmbHG vymezen předmět věcného vkladu a jmenovitá hodnota obchodního podílu, na kterou se věcný vklad započítává v případě, ţe základní kapitál byl vytvořen věcnými vklady. Podle § 3 odst. 2 GmbHG je vyţadováno, aby ve společenské smlouvě bylo uvedeno, pokud je trvání společnosti omezeno jen na určitou dobu nebo jestliţe mají být společníkům uloţeny kromě vkladové povinnosti ještě další vůči společnosti. Společnost s ručením omezeným vzniká zápisem do obchodního rejstříku, který vede soud, v jehoţ obvodu má společnost sídlo. Návrh na zápis společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku je moţné dle § 7 odst. 2 GmbHG pouze, pokud je na kaţdý obchodní podíl splacena jedna čtvrtina jmenovité hodnoty. Věcné vklady musejí být splaceny v celé výši. Další podmínkou nutnou k zápisu je, aby základní kapitál byl celkově splacen v té míře, aby dosahoval minimálně jedné poloviny, tedy 12 500 EUR. Právní

úprava

základního

kapitálu

(Stammkapital)

a

obchodního

podílu

(Geschäftsanteil) se nachází v § 5 GmbHG. Výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným musí činit nejméně 25 000 EUR, v případě tzv. „mini“ společnosti s ručením omezeným, o které bude pojednáno dále, můţe být základní kapitál niţší. Ustanovení § 5 odst. 2 GmbHG uvádí, ţe obchodní podíl musí být uveden v celých eurech, není tedy stanovena výše jednotlivých podílů, takţe si společníci mohou tuto výši stanovit individuálně. Další zajímavostí je, ţe při zaloţení společnosti můţe společník převzít více podílů, přičemţ podle § 15 odst. 2 GmbHG je moţné získat další obchodní podíly, a to v okamţiku, kdy je společnost s ručením omezeným zapsaná do obchodního rejstříku. Z uvedeného vyplývá, ţe můţe být rozdílně stanovena výše podílů jednotlivých společníků, ale zároveň i výše jednotlivých podílů kaţdého společníka. Jediným omezením je dle § 5 odst. 3 GmbHG, který stanoví, ţe součet jmenovitých hodnot všech obchodních podílů musí odpovídat výši základního kapitálu, tedy obecně 25 000 EUR. Pokud jsou poskytnuty věcné vklady, ve společenské smlouvě musí být uvedeno, o jaký předmět se jedná a jmenovitá hodnota obchodního podílu, ke kterému se vklad váţe. Zajímavostí týkající se věcných vkladů je, ţe společníci musí ve zprávě o věcných vkladech uvést podstatné skutečnosti, která se týkají poskytnutých věcných vkladů a v případě převodu podniku na společnost je povinností uvést roční výsledky za poslední dva hospodářské roky. Nevyţaduje se tedy znalecký posudek.

47

Dle § 9 odst. 1 GmbHG je společník, který vloţil nepeněţitý vklad, který nedosáhl v okamţiku podání návrhu na zápis společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku uvedené hodnoty, povinen doplatit tento rozdíl v penězích. Jak jiţ bylo výše uvedeno, v roce 2008 proběhla rozsáhlá reforma týkající se společnosti s ručením omezeným. V rámci této reformy byla schválena další varianta společnosti s ručním omezeným, kterou je „mini“ společnost s ručením omezeným94 (UG nebo mini GmbH; Unternehmergesellschaft)95. Je důleţité uvést, ţe se nejedná o další právní formu.96 Základní kapitál této společnosti se pohybuje v rozmezí 1 – 25 000 EUR a před zápisem do obchodního rejstříku musí být splacen v celé výši, přičemţ nepřichází v úvahu u této společnosti vkládat věcné vklady. Zavedení této varianty představuje vhodné řešení, které spočívá ve zvýšení atraktivity a konkurenceschopnosti právní formy společnosti s ručením omezeným. Cílem bylo v rámci jiţ existující právní formy přijmout jistá zjednodušení jako je např. zaloţení společnosti s ručením omezeným pomocí jiţ zmiňovaných vzorových protokolů. Právní reţim „mini“ společnosti s ručením se řídí GmbHG, dále všemi právními předpisy německého práva, které se na společnost s ručením omezeným vztahují, kromě výslovné zvláštní úpravy v § 5a GmbHG.97 Na závěr této části budou stručně uvedeny důvody zrušení a případy neplatnosti společnosti s ručením omezeným, které jsou upraveny v ustanoveních § 60 – 77 GmbHG. Ke zrušení společnosti s ručením omezeným dojde podle § 60 GmbHG v případě, pokud například uplynula doba, na kterou byla zaloţena, usnesením společníků (k souhlasu se vyţaduje kvalifikovaná většina hlasů, pokud nestanoví společenská smlouva něco jiného), dále rozhodnutím soudu, soudu prvního stupně správního soudnictví nebo správního orgánu v případech taxativně vymezených v § 61 a 62 GmbHG (mezi tyto důvody patří např. situace, kdy není moţné dosáhnout účelu, pro který byla zaloţena nebo pokud podají ţalobu na zrušení společníci, jejichţ obchodní podíl odpovídá celkově jedné desetině základního kapitálu, příp. pokud společnost s ručením omezeným ohrozí veřejný zájem tím, ţe společníci přijali protiprávní rozhodnutí nebo dopustili, aby jednatel nezákonně jednal), dále právní mocí 94

LURATI, Max Christian, PASSARGE, Malte, TORWEGGE, Christoph et al. Das neue GmbH-Recht. 1. vyd. Freiburg, Berlin, München: Rudolf Haufe Verlag, 2009, s. 15 – 16. ISBN 978-3-448-08444-3. 95 Tento typ společnosti s ručením omezeným je upraven v § 5a GmbHG. 96 Vládní odůvodnění. Deutscher Bundestag Drucksache 16/6140, s. 95. Dostupné z: http://dip21.bundestag.de/dip21/btd/16/061/1606140.pdf 97 Vládní odůvodnění. Deutscher Bundestag Drucksache 16/6140, s. 31 a násl. Dostupné z: http://dip21.bundestag.de/dip21/btd/16/061/1606140.pdf

48

rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení zamítnutého pro nedostatek majetku. Zrušení společnosti s ručením omezeným se zapisuje do obchodního rejstříku, pokud není zrušena s likvidací. Společenská smlouva můţe uvést další důvody pro zrušení společnosti s ručením omezeným. Společnost s ručením omezeným se můţe stát neplatnou podle § 75 GmbHG pokud podána ţaloba neplatnost, a to z důvodu, ţe není ve společenské smlouvě uvedena výše základního kapitálu nebo předmět podnikání, coţ jsou podstatné náleţitosti společenské smlouvy podle § 3 GmbHG; nebo pokud je ustanovení týkající se předmětu podnikání neplatné. Aktivně legitimován je kaţdý společník, kaţdý jednatel, a pokud byla ustanovena dozorčí rada, tak pak kaţdý člen dozorčí rady. GmbHG dále stanoví, ţe vada, která postihuje ustanovení týkající se předmětu podnikání, můţe být zhojena rozhodnutím valné hromady. V okamţiku, kdy je neplatnost společnosti s ručením omezeným zapsána v obchodním rejstříku, pouţijí se pro vypořádání vztahů ustanovení týkající se zrušení společnosti s ručením omezeným, tedy § 66 – 74 GmbHG vztahující se k likvidaci a otázkám s ní souvisejících.

5.2 Akciová společnost Akciová společnost je hned po společnosti s ručením omezeným další právní formou kapitálové společnosti. Podle HGB se jedná se o obchodní společnost, ačkoliv předmět jejího podnikání nesouvisí s provozováním obchodní ţivnosti. Dle § 1 odst. 1 AktG je akciová společnost společností s právní subjektivitou, která ručí za své závazky celým svým majetkem; akcionáři za závazky neručí. Ustanovení § 28 AktG výslovně stanoví, ţe akcionáři, kteří jsou zapsáni ve stanovách, jsou zakladatelé akciové společnosti. Podle ustanovení § 76 a násl. AktG je k obchodnímu vedení a zastupování společnosti oprávněno představenstvo, které je tvořeno jednou nebo více osobami. Pokud činí základní kapitál akciové společnosti více jak 3 000 000 EUR, musí mít představenstvo této akciové společnosti nejméně 2 členy. Jediné omezení, které platí pro členy představenstva je podle § 76 odst. 3 AktG, je, ţe se musí jednat o fyzickou osobu, která má neomezenou způsobilost k právním úkonům.

49

Členem představenstva nemůţe být například osoba, které bylo zakázáno rozsudkem soudu nebo vykonatelným rozhodnutím správního orgánu vykonávat povolání nebo provozovat ţivnost v oboru, který odpovídá oboru podnikání akciové společnosti. Pokud představenstvo tvoří více neţ jeden člen, jsou tito členové oprávněni k obchodnímu vedení společně, ledaţe by společenská smlouva nebo jednací řád představenstva stanovil něco jiného. Pokud budou všechny akcie patřit samostatně nebo vedle akciové společnosti jednomu akcionáři, musí být bezodkladně oznámeno obchodnímu rejstříku jméno, příjmení, datum narození a místo bydliště tohoto jediného akcionáře. Akciová společnost můţe být zaloţena jednou či více osobami, které spolu uzavírají společenskou smlouvu, jejíţ náleţitosti jsou uvedeny dále. Společenská smlouva vyţaduje formu notářského zápisu a podle ustanovení § 23 AktG musí obsahovat především zakladatele společnosti, u akcií se jmenovitou hodnotou jejich jmenovitou hodnotu, u kusových akcií jejich počet, dále objem emise, a v případě, ţe je více druhů akcií, tak také určení druhu akcií, které kaţdý zakladatel upisuje, splacenou část základního kapitálu, obchodní firmu a sídlo společnosti, předmět podnikání a výši základního kapitálu. Dále je nutné, aby společenské smlouva obsahovala rozloţení základního kapitálu na akcie se jmenovitou hodnotou nebo na kusové akcie, u akcií se jmenovitou hodnotou jejich jmenovité hodnoty, u kusových akcií jejich počet, a dále pokud je více druhů akcií, pak určení tohoto druhu a počet akcií kaţdého druhu. Nezbytné je také uvedení, zda akcie zná na jméno nebo na majitele a dále počet členů představenstva nebo pravidla, na jejichţ základě bude jejich počet určen. Akciová společnost vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Zákon pouţívá pojem akcie ve třech různých smyslech – jako část základního kapitálu, oprávnění společníka jako akcionáře a jako cenný papír.98 Základní kapitál akciové společnosti je rozloţen na akcie a musí být v celých eurech, přičemţ minimální výše základního kapitálu činí 50 000 EUR. Akcie mohou být vydávány podle § 8 AktG jako akcie se jmenovitou hodnotou (Nennbetragsaktien) nebo jako kusové akcie (Stückaktien). Akcie se jmenovitou hodnotou musí znít nejméně na 1 EUR, přičemţ akcie s vyšší jmenovitou hodnotou musí být v celých eurech. Pokud by akcie zněla na jmenovitou hodnotu niţší, stala by se nicotnou. 98

KLUNZINGER, Eugens. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 16. vyd. Verlag, 2012, s. 161. ISBN 978-3-8006-4344-8.

50

München: Franz Vahlen GmbH

Kusové akcie se podílejí na základním kapitálu ve stejném měřítku, ačkoliv na jmenovitou hodnotu nezní. Částka základního kapitálu, která připadá na jednu kusovou akcii, musí dosahovat minimální hranice 1 EUR, jinak jsou rovněţ nicotné. Co se týče akcie jako oprávnění akcionáře, tak pro kaţdého akcionáře představuje akcie soubor práv a povinností spojených se členstvím v akciové společnosti. V závislosti na velikosti oprávnění akcionáře jsou dále rozlišovány kmenové akcie (Stammaktien) a přednostní, resp. prioritní akcie (Vorzugsaktien), přičemţ prioritní akcie mohou být vydány jako akcie bez hlasovacího práva.99 Jak jiţ bylo uvedeno v náleţitostech společenské smlouvy, akcie jako cenný papír mohou znít na jméno (auf Name, Namensaktien) nebo na majitele (auf Inhaber, Inhaberaktien). Pokud nastane situace, ţe akcie jsou vydány před úplným splacením emisního kurzu, musí tyto akcie znít na jméno. Zatímní listy znějí vţdy na jméno, jinak by byly nicotné. Ke zrušení akciové společnosti dojde podle § 262 AktG např. z těchto důvodů uplynula doba, na kterou byla akciová společnost zaloţena, rozhodnutím valné hromady (k souhlasu se vyţaduje kvalifikovaná většina hlasů, pokud nestanoví společenská smlouva něco jiného), zahájením insolvenčního řízení, které se týká majetku akciové společnosti, dále právní mocí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení zamítnutého pro nedostatek majetku. Představenstvo má povinnost zapsat zrušení akciové společnosti do obchodního rejstříku. To neplatí zejména v případech, pokud bylo zahájeno insolvenční řízení nebo byl odmítnut návrh na zahájení insolvenčního řízení. Dále to neplatí, pokud soud stanovil, ţe společenská smlouva trpí vadou. V tomto případě je akciová společnost zrušena z úřední povinnosti. Po zrušení akciové společnosti se koná likvidace, pokud není nařízeno insolvenční řízení. Podle ustanovení § 275 AktG můţe kaţdý akcionář a kaţdý člen představenstva a dozorčí rady podat ţalobu na neplatnost, pokud společenská smlouva neobsahuje ustanovení o výši kapitálu nebo o předmětu podnikání, případně pokud jsou ustanovení o předmětu podnikání neplatná. Jiné důvody pro podání ţaloby jsou vyloučeny. Vada, kterou je postiţeno ustanovení týkající se předmětu podnikání můţe být zhojena podle zákona a změnou společenské smlouvy.

99

KLUNZINGER, Eugens. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 16. vyd. Verlag, 2012, s. 162. ISBN 978-3-8006-4344-8.

51

München: Franz Vahlen GmbH

5.3 Shrnutí Úprava společnosti s ručením omezeným je upravena ve zvláštním zákoně na rozdíl od české právní úpravy, ve které obchodní zákoník upravuje všechny právní formy obchodních společností. K zaloţení vyţaduje speciální zákon společenskou smlouvu ve formě notářského zápisu, ovšem umoţňuje i tzv. zřízení na základě vzorového protokolu. Obdobu Unternehmergesellschaft, která byla zavedena včleněním § 5a GmbHG do německého práva, české právo nezná. Co se týče náleţitostí společenské smlouvy, v české právní úpravě je zákonem stanovený obligatorní obsah společenské smlouvy širší na rozdíl od německé právní úpravy, která například nepoţaduje jmenování jednatelů ani lhůtu splacení vkladů společníků. Nemělo by zůstat bez povšimnutí, ţe německá právní úprava pouţívá dle české terminologie pro pojem vklad pojem „jmenovitá hodnota obchodního podílu“. Podle § 5 odst. 1 GmbHG musí činit základní kapitál společnosti s ručením omezeným nejméně 25 000 EUR, coţ je pro srovnání 625 000 Kč. V případě Unternehmergesellschaft je moţné, aby byl základní kapitál dle § 5a GmbHG ve výši 1 EUR. Podle ustanovení § 108 odst. 1 ObchZ musí výše základního kapitálu společnosti činit alespoň 200 000 Kč, coţ je pro srovnání 8 000 EUR.100 Podle § 5 odst. 2 GmbHG můţe společník převzít při zaloţení společnosti s ručením více vkladů; tato skutečnost se také odráţí ve společenské smlouvě. Podle § 109 odst. 2 ObchZ se společník můţe podílet na základním kapitálu společnosti s ručením omezeným pouze jedním vkladem a podle § 114 odst. 2 ObchZ můţe mít společník pouze jeden obchodní podíl. Podle § 7 GmbHG můţe být podán návrh na zápis do obchodního rejstříku teprve, kdyţ byla na kaţdý obchodní podíl, pokud nejsou dohodnuty věcné vklady, splacena čtvrtina jmenovité hodnoty. Celkově musí být na základní kapitál splaceno tolik, ţe celková suma splacených peněţitých vkladů spolu s celkovou sumou obchodních podílů, na které jsou poskytnuty věcné vklady, dosáhne poloviny minimální výše základního kapitálu. Podle § 111 ObchZ musí být před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku splaceno celé emisní áţio a na kaţdý peněţitý vklad musí být splaceno nejméně 30 %. Celková výše splacených peněţitých vkladů společně s hodnotou splacených nepeněţitých vkladů musí činit alespoň 100 000 Kč, coţ je polovina minimální výše základního kapitálu. 100

Převod je vypočítán na základě kurzu ČNB, který stanoví, ţe 1 EUR odpovídá zaokrouhleně 25 Kč.

52

Tento rys mají obě právní úpravy společný. Ovšem, pokud je společnost zaloţena jedním zakladatelem, můţe být zapsána do obchodního rejstříku, jen pokud je v plné výši splacen její základní kapitál. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, ţe tato právní úprava je podstatně přísnější neţ německá. Akciová společnost je stejně jako společnost s ručením omezeným upravena ve zvláštním zákoně. Ustanovení § 28 AktG výslovně stanoví, ţe akcionáři, kteří jsou zapsáni ve stanovách, jsou zakladatelé akciové společnosti. Česká právní úprava výslovně nepoţaduje, aby ve stanovách byli jmenovitě uvedeni akcionáři, nicméně stanovy obsahují, zda akcie zní na majitele nebo na jméno. Podle § 191 ObchZ je představenstvo statutárním orgánem, jenţ řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem. Podobně je k obchodnímu zastupování oprávněno představenstvo v německé akciové společnosti. Rozdílné je stanovení počtu členů představenstva, které v české akciové společnosti má nejméně tři členy; to neplatí, jde-li o společnost s jediným akcionářem. Představenstvo německé akciové společnosti je tvořeno jednou nebo více osobami. Pokud činí základní kapitál akciové společnosti více jak 3 000 000 EUR, musí mít představenstvo této akciové společnosti nejméně 2 členy. Shodně můţe být akciová společnost zaloţena jednou nebo více zakladateli. Rozdíl je akorát v terminologickém pojetí společenské smlouvy, kdy v české právní úpravě se vyskytuje pojem zakladatelské smlouvy, pokud je akciová společnost zaloţena více osobami; v případě, ţe je zaloţena pouze jednou osobou, tato smlouva se nazývá zakladatelskou listinou. Pojem akcie německý zákon o akciových společnostech nedefinuje. Výraznou odlišností jsou kusové akcie, které v české úpravě akciové společnosti nejsou zahrnuty, nicméně připravovaný zákon o obchodních korporacích, který by měl vejít v účinnost 1. 1. 2014 a jiţ úpravu kusových akcií obsahuje. Výše základního kapitálu se rovněţ liší. U české akciové společnosti činí výše základního kapitálu buď 20 000 000 Kč (pro srovnání 800 000 EUR), nebo alespoň 2 000 000 Kč (pro srovnání 80 000 EUR) v závislosti na způsobu zaloţení. Základní kapitál německé akciové společnosti je rozloţen na akcie, přičemţ minimální výše základního kapitálu činí 50 000 EUR (pro srovnání 1 250 000 Kč).

53

Závěr V České republice je moţné podnikat hned několik způsoby. K významným právním formám pro podnikání jsou řazeny obchodní společnosti. Předmět podnikání, ale pochopitelně i jiné důvody mohou vést k tomu, ţe výkon podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné není zcela vhodné, a proto se v tomto případě jako řešení nabízí podnikání prostřednictvím obchodních společností, které rozlišujeme na osobní a kapitálové. České obchodní právo zná veřejnou obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Z názvu bakalářské práce jiţ vyplývá samotné zaměření této práce, přičemţ jejím cílem byla v prvé řadě analýza kapitálové obchodní společnosti v české právní úpravě coby problematiky tvořící jednu ze základních částí obchodního práva. Ovšem rovněţ i vypořádání se s teoretickou rovinou základního kapitálu, vkladu a podílu, včetně vymezení obecných definic, které se váţou k tématu a popsání různých funkcí a teoretickému rozčlenění. Hlavní cíle práce stanovené v jejím úvodu byly naplňovány v průběhu zpracování jednotlivých kapitol. Obsah práce je systematicky rozdělen do pěti částí, přičemţ poslední část byla věnována zahraniční úpravě. Pro tuto kapitolu byla vybraná právní úprava Spolkové republiky Německo. Všechny části obsaţené v bakalářské práce popisují kapitálové společnosti především z pohledu zákonodárce a odborníků v dané oblasti. Během vypracování bakalářské práce nedocházelo k ţádným větším komplikacím, neboť česká právní úprava a také odborná literatura je, co se týče tohoto tématu, jasná. K otázce základního kapitálu, vkladu a podílu se jeden ze stěţejních předpisů obchodního práva - obchodní zákoník vyjadřuje výslovně a právní úprava v této sféře netrpí ţádnými vadami či problematickými pasáţemi. Obchodní zákoník upravuje obecné otázky obchodních společností, jak osobních, tak i kapitálových, jako je základní kapitál, vklad, podíl, zaloţení, vznik, důvody neplatnosti, zrušení, zánik a likvidaci v části druhé, hlavě první, dílu prvním. Jedná se o kompaktně upravenou oblast, která nečiní v praxi ţádné větší problémy. Odborná literatura, ze které bylo čerpáno, především z publikací od prof. Eliáše, prof. Pelikánové a JUDr. Faldyny, se shoduje ve všech otázkách. Ţádná oblast předkládané bakalářské práce není touto odbornou literaturou rozporována a nebyl v ní nalezen ţádný, natoţpak významně odlišný názor. 54

Velmi zajímavá byla právní úprava německá, která je upravena v závěrečné kapitole této bakalářské práce. Tato kapitola zahrnuje i shrnutí, které obsahuje základní rozdíly mezi českou a německou společností s ručením omezeným a českou a německou akciovou společností. Důvodem zařazení této úpravy byla skutečnost, ţe právní kořeny obou srovnávaných úprav jsou totoţné, avšak v průběhu doby došlo k jistým změnám, které jsou akcentovány na závěr kapitoly pojednávající o německé právní úpravě. Německá právní úprava můţe být v mnohých ohledech brána jako inspirativní pro českou právní úpravu, například v otázce tzv. Unternehmengesellschaft.

55

6. Přehled použitých zdrojů 6.1 České zdroje ČERNÁ, Stanislava. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl. Praha: ASPI, 2006. ISBN 80-7357-164-1. DĚDIČ, Jan. Právo obchodních společností. Prospektrum, 1998. ISBN 80-7175064-6. DĚDIČ, Jan, KUNEŠOVÁ - SKÁLOVÁ, Jana. Společnost s ručením omezeným z právního a účetního pohledu. 1. vydání. Praha: POLYGON, 1999. ISBN 80-7273000-2. DĚDIČ, Jan, KŘÍŢ, Radim, ČECH, Petr, ŠTENGLOVÁ Ivana. Akciové společnosti. Praha. C. H. Beck, 2007. ISBN 80-7179-587-2. DĚDIČ, Jan. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Polygon, 2002. ISBN 807273-071-1. ELIÁŠ, Karel, Jarmila POKORNÁ a Tomáš DVOŘÁK. Kurs obchodního práva: obchodní společnosti a družstva. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-807400-048-5. FALDYNA, František a kol. Obchodní právo, meritum. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. ISBN 978-80-7357-577-9. HÁSOVÁ, Jiřina. Právní otázky podnikání v SRN. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-411-7. KIZLINK, Karel. Akciová společnost v konkursu. Brno: Nakladatelství Barvič a Novotný, 1924. PELIKÁNOVÁ, Irena, ČERNÁ, Stanislava a kol. Obchodní právo. Společnosti obchodního práva a družstva. 2. díl, Praha: ASPI, a. s., 2006. ISBN 80-7357-149-8. PELIKÁNOVÁ, Irena. Doktrína udrţení základního jmění a privatizace. Právní praxe v podnikání, 1999, č. 7 – 8, str. 1 – 6. ISSN 1210 – 4043. ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-354-7. Český statistický úřad. NĚMEČEK, Jiří. Jak obchodujeme s Německem [online] 28. 6. 2012 [cit. 2013-04-10]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/jak_obchodujeme_s_nemeckem20120628 zákon č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 56

zákon č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 21/1992, o bankách, ve znění pozdějších předpisů

6.2 Zahraniční zdroje BORMANN, Michael, KAUKA, Rolf, OCKELMANN, Jan. Handbuch GmbH-Recht. 2. vyd. Münster: ZAP Verlag, 2009. ISBN 978-3-89655-385-0. KLUNZINGER, Eugens. Grundzüge des Gesellschaftsrechts. 16. vyd. Franz Vahlen GmbH Verlag, 2012. ISBN 978-3-8006-4344-8.

München:

LEISTIKOW, Michael. Das neue GmbH-Recht. Mit MoMig. München: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-3-406-56659-2. LURATI, Max Christian, PASSARGE, Malte, TORWEGGE, Christoph et al. Das neue GmbH-Recht. 1. vyd. Freiburg, Berlin, München: Rudolf Haufe Verlag, 2009. ISBN 978-3-448-08444-3. Vládní odůvodnění. Deutscher Bundestag Drucksache 16/6140. Dostupné z: http://dip21.bundestag.de/dip21/btd/16/061/1606140.pdf Handelsgesetzbuch in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4100-1, veröffentlichten bereinigten Fassung, das zuletzt durch Artikel 1 des Gesetzes vom 20. Dezember 2012 (BGBl. I S. 2751) geändert worden ist Einführungsgesetz zum Handelsgesetzbuch in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4101-1, veröffentlichten bereinigten Fassung, das zuletzt durch Artikel 2 des Gesetzes vom 20. Dezember 2012 (BGBl. I S. 2751) geändert worden ist Bürgerliches Gesetzbuch in der Fassung der Bekanntmachung vom 2. Januar 2002 (BGBl. I S. 42, 2909; 2003 I S. 738), das zuletzt durch Artikel 6 des Gesetzes vom 21. März 2013 (BGBl. I S. 556) geändert worden ist Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4123-1, veröffentlichten bereinigten Fassung, das zuletzt durch Artikel 7 des Gesetzes vom 21. März 2013 (BGBl. I S. 556) geändert worden ist Aktiengesetz vom 6. September 1965 (BGBl. I S. 1089), das zuletzt durch Artikel 3 des Gesetzes vom 20. Dezember 2012 (BGBl. I S. 2751) geändert worden ist

57

Základní kapitál, vklad a podíl v kapitálových společnostech

Recommend Documents