MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra Sportovní medicíny a zdravotní tělesné výchovy
Výživa dětí a mládeže Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jana Juříková, Ph.D.
Vypracovala: Zuzana Plachká 4. ročník RVS
Brno, 2007
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma „Výživa dětí a mládeže“ vypracovala samostatně za použití uvedené literatury a internetových zdrojů a souhlasím s umístěním bakalářské práce ve studovně FSpS MU.
V Brně 24. dubna 2007
………………………………. Zuzana Plachká
Děkuji touto cestou vedoucí bakalářské práce, paní Mgr. Janě Juříkové Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a vstřícné konzultace, které mi umožnily snadnější zpracování tématu.
Obsah Úvod ……………………………………………………………………………. 5 1. Výživa kojenců …………………………………………………………….. 6 1.1 Období výhradně mléčné 0 – (4.) 6. měsíc ………………... 6 1.2 Období nemléčných příkrmů (4.) 6. – 7. měsíc ……………. 7 1.3 Období kojenecké výživy 7. – 12. měsíc ……………………. 9 1.4 Pitný režim kojenců …………………………………………….. 10 2. Výživa batolat a dětí v předškolním věku 1 – 6 let ………….......... 11 2.1 Obiloviny a přílohy ……………………………………………... 11 2.2 Zelenina ………………………………………………………….. 14 2.3 Ovoce ……………………………………………………………. 16 2.4 Mléko a mléčné výrobky ……………………………………... 18 2.5 Maso, ryby, vejce ………………………………………………. 19 2.6 Další složky potravy …………………………………………….. 22 2.7 Pitný režim ……………………………………………………….. 25 3. Výživa školních dětí a mládeže …………………………………..…... 27 3.1 Potravinová pyramida …………………………………….….. 28 3.2 Snídaně …………………….……………………………………. 29 3.3 Svačiny ………………………………………………………..…. 30 3.4 Obědy ………………………………………………………..….. 31 3.5 Večeře ……………………………………………………….….. 32 4. Obezita …………………………………………………………………… 33 5. Poruchy příjmu potravy …………………………………………..……. 35 5.1 Mentální anorexie ……………………………………….…….. 35 5.2 Mentální bulimie ………………………..………………….…... 36 5.3 Rozpoznání a léčba poruch příjmu potravy .............……. 36 Závěr ………………………………………………………………………….. 38 Resumé ……………………………………………………………………..... 39 Literatura ……………………………………………………………………... 40 Seznam příloh ……………………………………………………………….. 42
Úvod
Práce je zaměřena na výživu dětí od narození do 18 let. Dětská výživa má svá specifika a energetická potřeba, množství vitaminů a minerálních látek se v jednotlivých fázích života dítěte mění. Každý rodič by si měl uvědomit, že dítě není malý dospělý, a poskytnout mu kvalitní stravu pro jeho správný vývoj. Výživa má zásadní význam pro správný růst a vývoj organismu. Je důležité, aby dítě přijímalo stravou dostatek energie, vitaminů a minerálních látek a aby byl zachován správný poměr hlavních složek potravy. Optimální příjem energie je individuální. Závisí na věku, pohlaví, výšce, hmotnosti, fyzické aktivitě a zdravotním stavu jedince. Se správnou výživou je spojen i pitný režim. Při nedodržení těchto zásad a nerespektování požadavků na zvýšený příjem některých živin v jednotlivých fázích vývoje, může dojít k poruchám růstu, oslabení imunity, malnutrici či obezitě. Dodržením pravidel správné výživy v dětství,
se
může
často
perspektivně
předejít
nejrůznějším
onemocněním. Stravovací návyky vytvořené v dětství si dítě přenáší do dospělosti.
5
1.Výživa kojenců
„Nejvhodnější výživou pro novorozence a malé kojence je kojení
vlastní
ukončeného
matkou. šestého
Výlučné měsíce
kojení
života
a
se
doporučuje
pokračování
do
kojení
s postupným zaváděním vhodného příkrmu do dvou let života dítěte i déle.“ [4]
1.1 Období výhradně mléčné 0 – (4.) 6. měsíc
V tomto období je dítě plně kojeno. Potřebné denní množství mléka je od 150 do 180 ml na 1 kg hmotnosti dítěte. Pokud dítě nemůže být ze závažných důvodů kojeno, krmí se náhražkami mateřského mléka – umělou výživou, tzv. počátečními mléky. Ta se svým složením co nejvíce přibližují nutričním hodnotám obvyklým u mateřského mléka, jak ukazuje tabulka I [4, 7].
Tabulka I Porovnání hodnot mateřského mléka s umělou výživou [13, 14] Průměrná výživová hodnota na 100ml Bílkoviny [g] Sacharidy [g] Tuky [g]
Mateřské mléko
Umělá výživa (Hero baby lactum1)
0,9 – 1,2
1,3
7
7,4
3,5
3,6
Umělá výživa, její dostupnost, bezpečnost přípravy i podání zabezpečuje růst a vývoj dítěte bez ohrožení. Nikdy se však nestane
6
plnohodnotnou stravou a bude vždy jen náhražkou mateřského mléka. Mateřské mléko zajišťuje zdravý růst a vývoj dítěte. Obsahuje živé buňky a imunologicky aktivní protilátky, které poskytují narozenému dítěti obranyschopnost. Dítě je pak odolnější vůči nejrůznějším nemocem a lze říci, že je odolné vůči infekcím, které prodělala jeho matka. Kojení a výživa mateřským mlékem má ochranný význam mnohem déle, než jen v období kojení. Kojené děti v pozdějším věku trpí méně často různými záněty žaludku a střev. Také je prokázána souvislost se zvýšeným výskytem cukrovky u nekojených nebo krátce kojených a poté uměle živených dětí. Dlouhodobě kojené děti bývají inteligentnější a lépe vidí [4]. Dítě se naučí od prvních dnů a týdnů regulovat množství přijaté stravy a pak méně často trpí nechutenstvím, bulimií, mentální anorexií nebo obezitou [4, 5].
1.2 Období nemléčných příkrmů 4. (6.) – 7. měsíc
Toto období by se též dalo nazvat obdobím přechodným. K mateřskému mléku nebo mléku umělé výživy se začínají přidávat kašovité příkrmy. Příkrmem se označují nemléčné a některé z mléka připravené doplňky, které se přidávají do stravy kojence. Vhodná doba pro zavádění příkrmu je kolem šestého měsíce věku dítěte. Doba pro podání prvního nemléčného příkrmu je dána nejen vývojem funkce trávícího ústrojí, ale i stupněm rozvoje schopností dítěte [2, 7]. Od 6. měsíce života se začínají dítěti prořezávat první zoubky a v ústech se tvoří více slin. Svaly jazyka a úst jsou již dostatečně silné a dítě rádo věci kouše. Dítě již sedí s oporou a koordinuje pohyby 7
hlavy. Proto je schopné polykat ze lžičky stravu hustší konzistence než je mléko. Zažívací ústrojí a další orgány, které se podílejí na příjmu stravy, trávení a vylučování, jsou v tomto období obvykle schopny změny. Mateřské mléko sice stále pokrývá potřeby růstu a chrání proti většině nemocí, ale dítě už se dostalo do období, kdy je vhodné začít s podáváním jiné stravy [4]. Začíná
se
jednodruhovými
zeleninovými
polévkami,
rozmixovanou zeleninou, dále se přidává ovocné pyré z jablek nebo banánů, které se nepřislazuje. Každý nový druh ovoce nebo zeleniny se podává s odstupem 3 – 4 dnů. Časový odstup je nutný pro zjištění případné nesnášenlivosti nové potraviny. Zde jsou uvedeny příklady potravin nevhodných pro kojence, které mohou vyvolat alergickou reakci. Z ovoce jsou to citrusy, ananas, kiwi, černý a červený rybíz, ostružiny, angrešt, maliny a jahody. Ze zeleniny se sem řadí rajčata, papriky, celer, křen, ředkvičky a pórek. Dále sem patří luštěniny, vlašské ořechy, arašídy, mandle, pistácie, sezamová semínka, kakao, čokoláda, med, ryby a mořské plody, tvaroh a sýry, vaječný bílek, neupravené kravské mléko, kozí a ovčí mléko. Naproti tomu, jsou potraviny pro kojence vhodné. Z ovoce je to banán, povařené jablko, hruška, broskev, meruňka, švestka dále třešně, vodní meloun, hroznové víno. Ze zeleniny se sem řadí brokolice, květák, růžičková kapusta, špenát, mrkev, cuketa, lilek, artyčok, patison, okurka a kedluben. Dále sem patří kukuřice, brambory, rýže, bílé maso – kuřecí, krůtí, králičí, telecí, jehněčí dále maso vepřové a mladé hovězí. A po ukončeném 6. měsíci se může podávat i strava obsahující oves, pšenici, pohanku, ječmen a rostlinný olej [2, 7]. Vyzkoušená zelenina se pak různě kombinuje s masem a postupně se zvyšuje množství příkrmu na úkor mléka [4]. 8
1.3 Období kojenecké výživy 7. – 12. měsíc
Základním kamenem jídelníčku je v tomto období mléko, buď mateřské nebo pokračovací, spolu se zeleninou a ovocem. Po 7. měsíci se jídelníček obohacuje o obiloviny bohaté na vitamin B12 a o maso. Z příloh je pro dítě do jednoho roku nejlepší rýže a brambory. Do jídelníčku je vhodné též zařadit zeleninovou polévku se slepičím žloutkem. Vaječný bílek však není do jednoho roku pro dítě vhodný, protože na něho může vzniknout alergie projevující se jako atopický ekzém, v extrémním případě dušností. Kravské mléko, ochucené jogurty, tvarohy, smetánky a jiné mléčné výrobky se dětem mladším 1 roku nepodávají. Nejsou vhodné pro svůj vysoký obsah tuků a bílkovin, zatěžují organismus a bílkovina kravského mléka může vyvolat alergickou reakci. Ovocné a jiné ochucené jogurty pak často obsahují různá barviva, dochucovadla a konzervanty [4, 7]. V 9. měsíci se v závislosti na vývoji mléčného chrupu podává i syrová zelenina, těstoviny, rýže a cereálie, které podporují žvýkání [2]. Mezi 10. a 12. měsícem věku se strava kojence přibližuje stravě batolecí.
1.4 Pitný režim kojenců
Příjem tekutin u kojence od šesti měsíců do jednoho roku věku je 900 – 1200 ml/den.
Velkou část z celkového objemu tekutin u kojenců tvoří mléko. Mateřské mléko může být dlouho i jedinou tekutinou pro kojené dítě. S tím, jak roste množství nemléčných jídel, se přidávají kromě mléka i další tekutiny. Nejvhodnější je kojenecká voda. Další 9
možností jsou ovocné šťávy, například jablečné nebo hruškové, ty se zavádí mezi osmým až devátým měsícem. Kvůli vyššímu obsahu cukru je však vhodné je ředit 1 : 1 lépe 1 : 2, a to buď vodou nebo slabým čajem. V koncentrovaném stavu by tyto šťávy neměly obsahovat více než 15 g cukru ve 100 ml. Vhodné jsou i šťávy zeleninové a čaje určené pro kojence. Největší díl z těchto tekutin by měla tvořit kojenecká voda [4, 7].
10
2. Výživa batolat a dětí v předškolním věku (1 – 6 let)
Batolecí věk je období, kdy rodič přenáší své stravovací návyky na dítě. Dítě konzumuje modifikovanou stravu dospělých. Pokrmy by měly být lehce stravitelné, nekořeněné, jen málo solené a nenáročné na kousání. Dítě musí procvičovat žvýkání, ale tužší stravu ještě rozkousat nedokáže. Příjem tuků u batolete od jednoho roku do dvou let věku by se měl pohybovat okolo 30 – 35 % z celkového denního energetického příjmu. Postupně by se však ve stravě měly omezovat živočišné tuky a místo nich upřednostňovat tuky rostlinné, které obsahují pro tělo nezbytné nenasycené mastné kyseliny. Od dvou let by podíl tuků neměl přesahovat výše uvedených 30 %. Zavádění nových druhů potravin je v každém věku spojené s rizikem alergické reakce, a proto je dobré, stejně jako u kojenců, zavádět nové druhy zeleniny, ovoce a další potraviny postupně, s odstupem několika dnů, abychom mohli rozpoznat případnou alergii na některé z nich. Čím je dítě starší, tím se jeho strava více podobá stravě dospělých [3, 5].
2.1 Obiloviny a přílohy
Obiloviny, chléb, těstoviny, a rýže tvoří nejdůležitější skupinu potravin, a to nejen pro dospělé. Spolu se zeleninou jsou podávány jako přílohy, které tvoří základ jídelníčku. Přílohy nebo obiloviny by vždy měly tvořit alespoň jednu třetinu pokrmu.
11
Orientační denní množství obilovin podle věku: Roční dítě: asi 60 – 80 g (jeden až dva krajíce) Batole 2 – 3 roky: asi 120 g Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: asi 170 g [3]
Obiloviny jsou pro organismus důležité především proto, že obsahují vlákninu, důležité minerální látky, například železo, a také vitaminy skupiny B, které jsou důležité pro správnou funkci nervového systému, kůže, sliznic a dále se podílejí na tvorbě červených krvinek. U batolat se neupřednostňují celozrnné výrobky, protože kousky semen, zrnek nebo ořechů, které pečivo obsahuje, by mohly takto malé děti vdechnout. Malé děti obvykle čerstvé celozrnné pečivo hůře snášejí, protože je nadýmá. Čím je ale dítě starší, tím více by mělo být v jídelníčku celozrnných obilovin. Celozrnné výrobky obsahují kromě různých semínek a koření také celou řadu přídatných látek – aditiv, která obecně zlepšují vlastnosti potraviny, jako například chuť, křehkost atd. Řadíme sem barviva, okyselující látky, emulgátory, antioxidanty a konzervační látky. Mnoho z těchto látek je pro dítě nevhodných, a proto se nesmí v dětské výživě používat. Ovesné vločky obsahují nejvíce bílkovin, tuků a minerálních látek ze všech obilovin. Před podáním se musí minimálně na hodinu namočit do mléka, vody nebo jogurtu. Batolatům podáváme vločky pouze povařené. Corn flakes a další cereálie obsahují sice většinou méně vlákniny a jsou často přislazovány, ale u dětí jsou oblíbené a často díky nim vypijí mléko, které jindy odmítají [3, 5, 6].
12
Orientační denní množství teplých příloh podle věku (brambory, těstoviny, rýže v uvařeném stavu): Roční dítě: asi 80 g Batole 2 – 3 roky: asi 100 g Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: asi 120 g [3]
Chléb, obiloviny, těstoviny, rýže a brambory dodávají tělu především energii ve formě škrobu. V průběhu celého dne se rozdělují na tři hlavní jídla a svačinu, aby v důsledku nepravidelného příjmu energie dítě nemělo pocit hladu. Klasickými přílohami u nás jsou uvařené nebo opékané brambory, bramborová kaše, hranolky, těstoviny, rýže a houskové knedlíky. Nejvhodnější tepelná úprava brambor je vaření nebo pečení ve slupce. Brambory nesmí být nahnilé, naklíčené nebo zelené. Zelené skvrny obsahují jedovatou látku solanin, který sice vařením z velké části přechází do vody, ale zbylé množství, které je pro dospělého člověka neškodné, může dítěti způsobit problémy. Rýže je pro svůj relativně nízký obsah bílkovin dobře stravitelná a bílkoviny v ní obsažené jsou velmi hodnotné. Neobsahuje lepek a má nízký obsah tuku. Vhodnější je rýže natural, protože v procesu výroby neprochází mletím a leštěním, čímž si zachovává větší množství živin, vlákniny, minerálních látek a vitaminů. Z těstovin se upřednostňují těstoviny celozrnné, které mají opět větší obsah vlákniny, minerálních látek a vitaminů [5, 6].
2.2 Zelenina
Zelenina spolu s obilovinami tvoří základ jídel. Pro kojence a batolata je nutné většinu druhů zeleniny tepelně zpracovat, a to
13
buď vařením nebo dušením, aby ji mohli dobře strávit a nenadýmala je.
Orientační denní množství zeleniny podle věku: Roční dítě: asi 100 g syrové zeleniny Batole 2 – 3 roky: asi 120 g syrové zeleniny Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: asi 180 g syrové zeleniny [3]
Zelenina má velký obsah vody. Bílkovin, tuků a cukrů má jen malé množství. Z toho vyplývá, že je chudá na kalorie, ale zato obsahuje mnoho minerálních látek jako je vápník, draslík, železo a vitaminů, zejména pak vitaminu C a β-karotenu (provitaminu A) [3]. Vitaminy jsou nestabilní látky. Ničí je teplo, světlo a kyslík ze vzduchu. Obzvlášť vitaminy rozpustné ve vodě, například vitamin B a C, jsou velmi nestabilní a tělo si nedokáže vytvořit jejich zásobu na rozdíl od vitaminů rozpustných v tucích. Aby byl zajištěn jejich dostatečný
příjem,
mělo
by
dítě
sníst
alespoň
polovinu
doporučeného množství zeleniny v syrovém stavu.
Vitamin C je nejvýznamnějším antioxidantem a posiluje imunitní systém. Obsažen je převážně v kiwi, citrusech, černém rybízu, jahodách,
ze
zeleniny
pak
v brokolici,
kapustě,
paprice,
bramborách atd. β-karoten, provitamin A, je obsažen v mrkvi, pažitce, kapustě, rajčatech nebo meruňkách. V těle se pak β-karoten přetváří na vitamin A, který je důležitý pro dobrý zrak a imunitní systém.
Vápník je stavebním kamenem kostí a zubů, z rostlinných zdrojů je hůře využitelný než z živočišných. Hlavním zdrojem je mléko
14
a mléčné výrobky, v zelenině je obsažen zejména v pažitce, špenátu, kapustě, hlávkovém salátu nebo jarní cibuli. Další důležitou minerální látkou obsaženou v zelenině je draslík. Ten se podílí na regulaci vody a udržuje minerální rovnováhu v organismu. Organismus se špatně vyrovnává jak s nedostatkem tak s přebytkem. Zdrojem jsou luštěniny, rajčata, fenykl, špenát, dále sušené ovoce, brambory nebo mléčné výrobky. Železo hemoglobinu
je
důležité
(červeného
(červeného svalového
pro
krvetvorbu,
krevního
v těle
barviva)
a
je
součástí
myoglobinu
barviva). Nadbytek železa je nežádoucí.
Kvalitním zdrojem železa je maso, hlavně hovězí a rybí, vejce a kuřecí játra. Rostlinnými zdroji jsou špenát, čočka, rýže, rajčata a brambory. Jejich vstřebatelnost je horší, ale zlepšuje ji vitamin C.
Vhodnou tepelnou úpravou zeleniny je dušení a blanšírování. Většina výše uvedených minerálních látek je na rozdíl od vitaminů vůči teplotě a kyslíku odolná. Při vaření jich přechází většina do vody, a proto je vhodné použít vývar ze zeleniny pro přípravu polévky nebo kaše. Výjimku v tomto případě tvoří luštěniny a špenát. Voda ze špenátu obsahuje vysoké množství dusíku, z luštěnin v ní zůstává většina látek, které nadýmají. Vláknina obsažená v zelenině má příznivý vliv na střevní činnost, pozitivně ovlivňuje hladinu krevního cholesterolu a brání zácpě. V zimě, kdy není na trhu dostatek kvalitní syrové čerstvé zeleniny, používá se zelenina zmrazená. Po rozmrazení se musí rychle zpracovat a znovu už se nezamrazuje. Zelenina vypěstovaná ve skleníku pro děti není vhodná, protože následkem hnojení mívá vysoký obsah dusíku [5, 6].
15
2.3 Ovoce
Orientační denní množství ovoce podle věku: Roční dítě: asi 100 g Batole 2 – 3 roky: asi 120 g Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: asi 180 g [3]
Ovoce obsahuje méně výživných látek, vitaminu C a β-karotenu než zelenina. [3] Zato má větší obsah cukrů, a proto bývá u dětí oblíbenější. Má také jiné cenné látky, jako například vlákninu, pektiny, které napomáhají dobrému trávení, a také velký obsah vody. Významný je velký podíl vody v syrovém ovoci. Dítě by mělo sníst alespoň jeden velký kus ovoce denně. Vhodné je dávat ovoce ke svačině nebo jako dezert po hlavním jídle. Přednost má syrové ovoce, protože tepelným zpracováním se některé vitaminy a minerální látky ničí. Nejvíce minerálních látek, vlákniny a vitaminů je obsaženo ve slupkách ovoce. Bohužel se v nich také zachytává mnoho škodlivin. Jde o postřikové látky a těžké kovy (z výfukových plynů), které na slupkách ulpívají. Proto je důležité ovoce vždy důkladně omýt pod tekoucí vodou. Plesnivé nebo nahnilé ovoce by se nemělo jíst vůbec [3, 6].
Ovocné šťávy
U kupovaných ovocných šťáv se doporučuje upřednostnit stoprocentní džusy před „nektary“ a výrobky, které neobsahují chemické konzervační látky a přídavky cukrů. Vhodné je tyto šťávy ředit vodou.
16
Kompoty a marmelády
Kompoty
rozhodně
nemohou
nahradit
čerstvé
ovoce,
protože tepelnou úpravou ovoce ztrácí většinu vitaminů. Avšak vláknina a minerální látky v něm zůstávají. Nevýhodou je také velký obsah cukrů (až 25 %) , který je nutný pro konzervaci. Kompot se může využívat jako vhodný doplněk stravy, zejména v zimních měsících, kdy je čerstvého ovoce nedostatek. Marmelády mají ještě větší obsah cukru než kompoty, a to až 60 %. Marmeláda si však uchovává obsah vlákniny, a ta má schopnost příznivě ovlivňovat hladinu cholesterolu v krvi [3].
Sušené ovoce
Obsah vitaminů v sušeném ovoci je zhruba stejný jako u kompotu a marmelády. Minerální látky a vláknina zůstávají zachovány, avšak vitaminy se sušením ničí. Obsah cukru je stejný jako u čerstvého ovoce. Sušené ovoce také pomáhá proti zácpě. To je dáno vysokým obsahem vlákniny. Při nákupu sušeného ovoce se musí dbát na to, aby ovoce nebylo ošetřeno sírou. Děti na toto ovoce mohou reagovat příznaky podobnými alergii. Kandované ovoce obsahuje oproti ovoci sušenému více cukru a často i umělá barviva. Není proto ve větší míře pro děti vhodné [6].
2.4 Mléko a mléčné výrobky
Mléko
a
mléčné
výrobky
jsou
pro
lidský
organismus
nejdůležitějším zdrojem vápníku. Obsahují také důležité vitaminy a minerální látky. Odtučněné či nízkotučné mléčné výrobky nejsou pro malé děti vhodné a nemají pro ně žádný významný přínos. 17
Orientační denní množství mléka a mléčných výrobků podle věku: Roční dítě: minimálně 300 – 500 ml Batole 2 – 3 roky: minimálně 300 – 500 ml Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: 400 – 700 ml [3]
100 ml mléka odpovídá 30 g měkkého sýru (žervé) nebo 15 g tvrdého sýru.
Mléko
Mléko je kvalitním zdrojem vápníku, hořčíku a fosforu. Tyto látky jsou velmi důležité pro stavbu zubů a kostí. Mléko obsahuje také vitamin D nutný pro vstřebávání vápníku do kostí. Dále organismu mléko dodává vitamin B2, B12, zinek, jod, laktózu, živočišné bílkoviny a mléčný tuk.
Sýry
Na trhu je velké množství plátkových a tavených sýrů. Tavené sýry pro děti do šesti let nejsou doporučovány, protože obsahují fosfátové soli a vysoké množství tuku. Nejvhodnější jsou sýry termizované (žervé) a od tří let mohou být dětem podávány i sýry označované jako tvrdé. Plísňové a zrající sýry nejsou pro děti žádným přínosem a většinou jsou jimi odmítány pro svou výraznou chuť i vůni.
Kysané mléčné výrobky
Kysané mléčné výrobky jsou řazeny mezi funkční potraviny. To jsou takové potraviny, které nemají tabletovou ani práškovou formu 18
a musí obsahovat vyšší množství látek, které mají prokazatelně pozitivní vliv na zdraví. Neřadí se sem tedy ani potraviny obohacené o vitaminy a minerální látky. Kefíry, probiotické jogurty a acidofilní mléka patří k nejvhodnějším složkám stravy. Jsou dobrým zdrojem bifidogenních bakterií, které jsou součástí střevní mikroflóry. Při jejím narušení, například užíváním antibiotik, je vhodné podávat větší množství těchto výrobků, aby došlo opět k rovnováze, a tím se posílil i imunitní systém. Děti obvykle preferují ochucené mléčné výrobky, problémem je však vysoký obsah cukru. Proto je vhodné dětem podávat tyto výrobky smíchané s přírodním jogurtem nebo ředěné mlékem [5, 6, 8, 10].
2. 5 Maso, ryby, vejce
Maso, ryby a vejce jsou významným zdrojem bílkovin, vitaminů skupiny B a železa.
Maso
Orientační denní množství masa podle věku: Roční dítě: asi 40 g Batole 2 – 3 roky: asi 50 g Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: asi 60 g [3]
Maso je pro lidský organismus kvalitním zdrojem bílkovin, vitaminu B12 a železa. Hovězí maso obsahuje zinek, vepřové vitamin B1. Děti nemusí konzumovat maso každý den. Upřednostňuje se čerstvé a ne příliš tučné maso, jako je maso drůbeží a králičí, které se střídá s libovým vepřovým a hovězím. Samozřejmě v jídelníčku nesmí chybět ani ryby, a to jak sladkovodní, tak mořské. Maso musí 19
být vždy dostatečně tepelně upravené, nikdy ne polosyrové. Hrozí nebezpečí
infekce,
která
může
způsobit
průjmová
a
další
onemocnění. Mezi nejvhodnější tepelnou úpravu masa se řadí vaření a dušení. Dalšími možnostmi je smažení, opékání nebo grilování. Smažené řízky a jiné masné výrobky obsahují velké množství tuku, a proto by se neměly do jídelníčku zařazovat častěji než jednou týdně. Uzeniny nejsou vhodné nejen pro děti, ale měli by je v co nejmenší míře konzumovat i dospělí. Obsahují velké množství tuku, soli a dalších konzervačních látek. Mezi nejpřijatelnější druhy uzenin lze řadit šunku, šunkový a drůbeží salám.
Ryby
Orientační týdenní množství ryb podle věku: Roční dítě: 50 g Batole 2 – 3 roky: 70 g Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: 100 g [3]
Ryby jsou velice důležitou součástí stravy a na jídelníčku by se měly objevovat alespoň dvakrát týdně. Rybí maso obsahuje dostatek bílkovin a lze ho považovat za maso dietní, s výjimkou tučných ryb. Pro svůj velký obsah vody se ale maso brzy kazí. Obsahuje vitaminy A a B, minerální látky, mořské ryby navíc obsahují jod a tučné druhy také vitamin D. Nevýhodou rybího masa je již výše zmíněná rychlá kazivost, dále pak velké množství drobných kůstek a pro některé jedince to může být i charakteristický pach. Správnou úpravou se dá těmto nevýhodám předejít. Dětem se zvýšeným rizikem pro vznik alergií se podávají mořské ryby až od dokončeného druhého roku. Sladkovodní ryby mohou být podávány i dříve. Je ale
20
nutné z ryby předem odstranit kosti a upozornit dítě, že musí důkladně kousat.
Vejce
Orientační týdenní množství vajec podle věku: Roční dítě: 1 – 2 kusy Batole 2 – 3 roky: 1 – 2 kusy Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: 2 kusy [3]
Vejce obsahují cholesterol, dále kvalitní bílkoviny, minerální látky a v tucích rozpustné vitaminy. Vaječný žloutek obsahuje hodně tuku, vitamin A, vitamin D a železo. Vejce jsou také zdrojem vápníku, a tak mohou částečně vyřešit problém s jeho nedostatkem u dětí, které nesnáší kravské mléko. Vejce je dobré konzumovat v kombinaci se zeleninou, protože ta obsahuje vitamin C, který vejce postrádají, a také velké množství vlákniny, která účinně snižuje vstřebávání cholesterolu z vajec, což se týká především starších dětí a dospělých. Problémem může také být alergie na vaječný bílek, která u dětí není vzácná. Vejce jsou obsažena v knedlících, vaječných těstovinách, sušenkách, pečivu, moučnících, majonéze nebo omáčkách, takže jeden vaječný pokrm týdně obvykle stačí na
pokrytí
doporučeného
množství.
Nedostatečně
tepelně
upravená vejce se dětem nepodávají, protože je zde možné a časté riziko nákazy salmonelou [3, 5, 6, 8].
21
2.6 Další složky potravy
Sůl a koření
Sůl a koření jsou používány k dochucování pokrmů. Kořenit jídla by se ale dětem měla málo, protože mnohá koření jsou významnými alergeny. Koření se tedy používá jen v malém množství a pokud je to možné, tak čerstvé. Dává se přednost čerstvým nebo zmrazeným
bylinkám
před
sušenými.
Větším
problémem
je
nadměrné solení, které je typické pro současnou populaci. Dospělý člověk spotřebuje až dvakrát více soli než skutečně potřebuje. Nadbytek soli v našem organismu nadměrně zatěžuje ledviny. Pokud se solí jídlo dítěti, rozhodně se člověk nesmí řídit vlastní chutí. Dítě má na jazyku mnohem více chuťových pohárků než dospělý člověk, a proto vnímá chuť intenzivněji. Sůl je součástí mnoha hotových potravinářských výrobků jako jsou sýry, uzeniny, instantní polévky, slané sušenky, bramborové lupínky a omáčky [5, 6].
Konzervační látky
Konzervační látky přidávané do potravin se řadí do skupiny aditiv. Na obalu výrobku jsou pak ve složení označovány písmenem E a číslem. „Aditiva se dělí na: konzervanty, barviva, regulátory kyselosti,
trávící
soli,
kypřidla,
náhradní
sladidla,
aromata,
zahušťovadla, stabilizátory, emulgátory atp.“ [5] Z konzervantů se v dětské stravě může užít jen kyselina propionová E 280 – 283, z antioxidantů kyselina askorbová E 300 a tokoferoly E 307 – 309. „Z dalších aditiv se do dětské výživy mohou přidávat přírodní barviva E 100 – 101, 120, 140 – 141, 150, 160, 161 – 163, stabilizátor tuků kyselina citrónová ( E 330).“ [5] V potravinách pro děti se také užívá lecitin E 322 [5, 6]. 22
Sladkosti
Nadměrná konzumace sladkostí a pití sladkých nápojů způsobuje zubní kaz a nadváhu. To je také důvod proč dnes asi 50% tříletých dětí trpí zubním kazem. U šestiletých je to až 90%. Největším nebezpečím pro zuby je konzumace bonbonů, lízátek a jiných sladkostí mezi jídly. Zakazování sladkostí však není tou nejlepší cestou. Dobré je zacházet se sladkostmi a cukrem podobně jako s kořením či solí. V konzumaci sladkostí je velmi důležitý i příklad rodičů. Dle lékařů by se u dětí mělo šetřit s umělými sladidly. Do speciální dětské výživy se nesmějí přidávat vůbec. Děti by si neměly zvykat na sladké pochutiny a příliš slazené nápoje, protože by v pozdějším věku mohly mít problémy s obezitou [3, 6, 15].
Tuky a oleje
Tuky jsou pro náš organismus důležitým zdrojem energie. Dělíme je na tuky živočišné a rostlinné. U dětí do dvou let konzumaci tuků nijak zvlášť neomezujeme, jejich příjem by neměl klesnout pod 30 – 35 % celkového denního energetického příjmu. V předškolním věku se však situace mění a množství přijatých tuků by naopak nemělo přerůst výše uvedenou hranici 35 % celkové energie. Poměr rostlinných tuků ku živočišným by měl být 2 : 1. Rostlinné tuky a oleje, jako
například
olivový, slunečnicový nebo
řepkový obsahují
nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro organismus nezbytné. V tucích živočišných je těchto látek málo a navíc obsahují cholesterol. Při nadměrné konzumaci živočišných tuků, dochází také ke zvýšení hladiny cholesterolu v krvi. Spolu s tukem se také vstřebávají vitaminy v něm rozpustné (A, D, E, K) [3, 5, 16].
23
Vitamin A chrání vitamin C před oxidací, podílí se na zvyšování aktivity imunitního systému, udržuje správnou funkci a odolnost sliznic, zlepšuje stav kůže, vlasů a nehtů a posiluje zrak. Zdrojem je rybí tuk, játra, vejce, mléko a margarín. Vitamin D se účastní vstřebávání vitaminu A, ovlivňuje resorpci a ukládání vápníku a fosforu v kostech a má kladný vliv na imunitní systém. Zdrojem je rybí tuk, mléko a mléčné výrobky ale i sluneční záření. Při jeho nedostatku u dětí vzniká nemoc zvaná křivice, ta vede k deformacím dlouhých kostí, hrudníku, popřípadě páteře. Vitamin E je důležitým antioxidantem, snižuje srážlivost a rozpouští krevní sraženiny, odstraňuje únavu, brání vzniku svalových křečí a působí preventivně proti nemocem, zejména srdce a cév. Přírodními zdroji jsou obilné klíčky, rostlinné oleje, listová zelenina, luštěniny a vejce. Vitamin K brání vnitřnímu krvácení a podporuje správnou krevní srážlivost. Tvoří se pomocí střevní mikroflóry, nutná je konzumace zakysaných mléčných výrobků. Z přírodních zdrojů lze jmenovat listovou zeleninu, žloutek, olej ze sójových bobů, rybí tuk a chaluhy [3, 12].
Významným zdrojem tuku jsou také ořechy, protože dodávají důležité vitaminy a minerální látky jako jsou hořčík, draslík nebo železo. Pro děti do tří let však ořechy nejsou vhodné, protože zde hrozí jejich vdechnutí a také mohou vyvolávat alergie. Železo a draslík viz. kapitola 2.2. Hořčík je nutný pro asimilaci vitaminu C, vápníku, fosforu, sodíku a draslíku. Dále je potřebný pro správnou činnost nervové a svalové soustavy a pro uvolňování energie z glukózy. Zdrojem jsou fíky, banány, nemleté obilí, tmavá listová zelenina nebo mandle.
24
V dnešní době dochází k nadměrnému příjmu tuků, který má za následek nadváhu a obezitu. Je to hlavně díky konzumaci smažených a fritovaných pokrmů, které se v našem jídelníčku vyskytují stále častěji. Nejsou vhodné jak pro dospělé tak pro děti, a proto by se měli podávat maximálně jednou za týden [3, 5, 8, 16].
2.7 Pitný režim
Potřeba tekutin za 24 hodin: Roční dítě: 1200 – 1300 ml Batole 2 – 3 roky: 1500 – 1800 ml Starší batole a předškolní dítě 4 – 6 let: 1800 – 2000 ml [3]
Příjem tekutin by měl být rozložen rovnoměrně v průběhu celého dne. Základ pitného režimu by měly tvořit nekalorické nápoje, v ideálním případě slabě mineralizovaná voda, neslazený dětský nebo ovocný čaj. Nápoje obsahující kofein nebo alkohol jsou pro děti nevhodné. Nedoporučují se ani sladké limonády. Pití velkého množství sladkého džusu vede u dětí k tomu, že džus nahrazuje vysokoenergetickou stravu a také ke ztrátě chuti k jídlu. Džusy obsahují velké množství cukru, což může vést ke vzniku zubního kazu. Správný a dostatečný přísun tekutin pomáhá fyzicky aktivním dětem
snížit
riziko
únavy
a
přehřátí.
Riziko
hypertermie
a
dehydratace je u dětí vyšší než u dospělých, protože pocení je u nich méně účinné. Rychlost tvorby potu je u dětí 2,5 krát menší, neboť tvorba potu ve všech potních žlázách je pomalejší. A navíc teplota, při které se dětský organismus začíná potit, je zřejmě vyšší než u dospělých [11]. Prahu pocení dospělých dítě postupně dosahuje až na začátku dospívání. Dalším důležitým faktorem je, že 25
riziko poškození organismu horkem je u dětí větší při nižší míře dehydratace. Čím je dítě menší, tím větší je poměr povrchu těla ku jeho objemu a to znamená rychlejší nárůst teploty organismu v momentě, kdy okolní teplota překročí teplotu kůže. Rizikem přehřátí organismu je i větší množství tělesného tuku. Tito jedinci s mohutnou postavou jsou k přehřátí více náchylní, protože jejich schopnost zbavovat se tělesného tepla je menší. Děti, u kterých je špatně dodržován pitný režim, bývají podrážděné
a
mají
větší
tendenci
k onemocnění
ledvin
a
močových cest. Rodiče by u svých dětí neměly podceňovat dodržování správného pitného režimu a jít jim dobrým příkladem [3, 10, 11].
26
3. Výživa školních dětí a mládeže
Děti jsou z pohledu stravovacích návyků a nutričních potřeb závislé na svých rodičích. V období růstu mají zvýšenou potřebu energie, bílkovin, vápníku a železa, což je dáno tvorbou nových tělesných tkání. Příjem bílkovin by se měl u dětí pohybovat v rozmezí 1,5 – 2,0 g/kg/den, v dospívání pak klesá na 1 – 1,5 g/kg/den. Optimální počet je 5 – 6 menších porcí jídla za den. U dětí mladšího školního věku (7 – 10 let) se růst zpomaluje a příjem energie se navyšuje jen pozvolna. Mladší školáci by měli vypít přibližně 1,5 – 2 litry tekutin za den. Dostatečný pitný režim napomáhá dětem ve škole udržet pozornost. Okolo 12. roku věku se děti dostávají do období tzv. růstového spurtu a mají potřebu jíst více než obvykle. Mají zvýšenou potřebu vápníku, fosforu, železa a vitaminu B12. Následuje období dospívání. Dospívání znamená velké změny, a to nejen po tělesné a duševní stránce ale i v případě stravování. Dochází k rozvoji nezávislosti v jejich chování. U nesportující populace se stravování vyznačuje nepravidelným příjmem potravy, větší konzumací jídel, která se dají vzít s sebou, zájmem o alternativní způsoby stravování a výběr stravy je do značné míry ovlivněn reklamou a vrstevníky. Dospívající chlapci prožívají v období puberty větší růstový spurt než dívky. Proto bývá častým problémem mladých sportovců dodat tělu dostatek energie jak pro podporu rostoucí tělesné výšky a pokrytí výdeje při tréninku tak i pro nárůst svalové hmoty a síly, což bývá jejich častým vytouženým cílem. Z tohoto důvodu se chlapci uchylují k doplňkům stravy či kulturistickým dietám. Tito sportovci mají též zvýšenou potřebu vápníku a měli by zvýšit příjem mléčných výrobků až na pět porcí za den.
27
U dívek v období puberty dochází k růstu do výšky, nárůstu tělesné hmotnosti a zvyšování množství tukové tkáně. Některé dívky však nepřijímají tyto tělesné změny s nadšením. Mezi nimi bývají často sportovkyně – baletky, gymnastky, krasobruslařky, kde malá štíhlá postava podmiňuje podávání dobrých výkonů. V těchto sportech může intenzivní trénink a úmyslné snižování energetického příjmu vést až k retardaci růstu a pohlavního vývoje. Mnohé z těchto mladých sportovkyň trpí poruchami příjmu potravy (viz. kapitola 5). Dívky také často v tomto období začínají s dietami, aby snížily množství tělesného tuku a občas experimentují s vegetariánstvím či módními dietami [11, 16, 17].
3.1 Potravinová pyramida
Potravinová
pyramida
je
pomocníkem
pro
vytvoření
správného zdravého jídelníčku. Tato pyramida je určena pro dospělé, ale může být použita i pro děti, samozřejmě s přihlédnutím k výše uvedeným odlišnostem výživy dětí a dospělých. Odlišnosti jsou dány především faktem, že dospělý organismus na rozdíl od dětského už neroste a nevyvíjí se. Pyramida zahrnuje doporučení pro výběr vhodných potravin a také jak často bychom je měli konzumovat. Mimo to je důležité zaměřit pozornost na množství a velikost porcí, která je závislá na mnoha faktorech jako je věk, pohlaví nebo pohybová aktivita dítěte. Strava by měla být pestrá a vyvážená a potravinová pyramida může být dobrým vodítkem jak toho docílit [22].
28
Obr. 1 Potravinová pyramida [22]
Největší část jídelníčku by měly tvořit potraviny, kterých je v pyramidě nejvíce, tedy ty co jsou umístěny v její spodní části. Čím je potravina výš, tím méně by jí mělo v jídelníčku být. Pro všechna patra pyramidy platí, že nejvhodnější potraviny jsou v daném poschodí umístěny nalevo. Vrchol pyramidy tvoří potraviny, které by měly být konzumovány pouze výjimečně.
3.2 Snídaně
Dalo by se říci, že snídaně je nejdůležitějším jídlem celého dne. V noci organismus sice odpočívá, ale stejně spotřebovává energii na udržení základních životních funkcí, jako je dýchání, srdeční akce, udržení tělesné teploty a funkci dalších vnitřních orgánů. Z toho vyplývá, že i po noci je nutné dodat energii a doplnit pitný režim. Snídaně by měla tvořit přibližně 20 – 25 % z celkového denního příjmu energie. Pokud organismus potřebnou energii 29
nedostane, pochopitelně tím trpí, což se u dětí může projevovat například špatným soustředěním se na školní úkoly. Správná snídaně by měla obsahovat například pečivo nebo chléb, u větších dětí upřednostňujeme celozrnné, namazané rostlinným tukem nebo pomazánkou, obložené šunkou či tvrdým sýrem. Za chybu se nepovažuje ani snídaně sladká, ale neměla by být na denním pořádku. Správnou volbou jsou i cereálie s mlékem nebo jogurtem, ovocná rýže, šlehaný tvaroh se zavařeninou nebo ovocný jogurt s pečivem. Naopak nevhodnou snídaní jsou párky s chlebem a hořčicí, smažená vejce se slaninou nebo pečivo s máslem a trvanlivým salámem. Nedílnou součástí by měl být kus ovoce nebo zeleniny. U snídaně by neměla chybět ani sklenice vody či ředěného džusu, nebo hrnek čaje či kakaa [16, 18, 19].
3.3 Svačiny
Svačiny můžeme rozdělit na dopolední přesnídávky a odpolední svačiny. Dopolední svačina by měla tvořit přibližně 15 % celkového denního energetického příjmu. Častým problémem u dětí navštěvujících základní školu je to, že rodiče se pro nedostatek času nevěnují přípravě svačiny a raději dají dětem peníze, za které si děti svačinu koupí sami. Děti si pak často vybírají sladkosti, sladké pečivo jako jsou například koblihy, produkty rychlých občerstvení a sladké limonády z automatů. Některé děti nesvačí vůbec, což také není vhodné řešení. Bylo dokázáno, že děti které jedí pravidelně mají lepší studijní výsledky a jsou ve škole pozornější.
Příkladem
vhodné
svačiny
je
houska
s pórkovou
pomazánkou a banán; celozrnný chléb s rostlinným tukem, šunkou a rajčetem; jogurt nebo přesnídávka s pečivem. Věc která by ale
30
rozhodně neměla chybět v žádné školní svačině je kousek ovoce nebo zeleniny a láhev s pitím [18].
Odpolední svačina by měla tvořit už jen asi 10 % celkového příjmu
energie. Vhodnější jsou
potraviny
s nižší
energetickou
hodnotou a nižším glykemickým indexem. Pokud je ale dítě odpoledne fyzicky aktivní, měla by se odpolední svačina přizpůsobit tomu co potřebuje. Správnou volbou pro odpolední svačinu je zelenina, méně sladké druhy ovoce jako jsou jablka, broskve nebo citrusy nebo pečivo s rostlinným tukem a šunkou. Nevhodné je sladké pečivo, trvanlivé salámy, paštiky, klobásy nebo sladké druhy ovoce jako třeba banány [19].
3.4 Obědy
Oběd by měl být hlavním jídlem dne. Tvořit by měl asi 30 – 35 % celkově přijaté energie. U školních dětí většina rodičů nemá přehled o tom co dítě všechno sní během pobytu ve škole. Většina dětí navštěvuje školní jídelny. Jídelníček těchto jídelen by měl odpovídat zásadám zdravé výživy a existují zde výživová doporučení pro školní jídelny. Mnozí rodiče se však domnívají, že tato doporuční nejsou jídelnami dodržována. Polévka nemusí být vždy nutnou součástí oběda. Pokud je jídlo samo osobě dostatečně vydatné nemusí mu předcházet talíř polévky. Naopak polévka může být podávána jako samostatný pokrm například rajská nebo bramborová doplněná pečivem. Opět by u zdravého oběda neměla chybět zelenina nebo ovoce. Proto pokud není zelenina přímo součástí pokrmu je vhodné přidat k jídlu ještě oblohu, salát nebo kompot [19].
31
3.5 Večeře
Večeře bývá obvykle posledním jídlem, ale nemusí to být vždy pravidlem. Měla by pokrýt asi 15 – 20 % denního energetického příjmu. Podobá se odpolední svačině, je dostatečně objemná a přitom méně energeticky vydatná. Podmínkou není ani večeře teplá. Obecně by se ale mělo vycházet z toho co jedinec za celý den snědl a večeří přitom doplnit to co ve stravě chybělo. Správnou večeří může být zeleninový salát se sýrem a pečivem, těstovinový salát s jogurtovým dresingem, chléb s pomazánkou a tvrdým sýrem nebo zelenina. Ne příliš vhodným řešením jsou sladké kaše, knedlíky s omáčkou, mléčné dezerty nebo sladké pečivo. V jídelníčku se může objevit i šesté jídlo, které nemusí být vždy druhou večeří. Poslední jídlo by se nemělo konzumovat později než 3 hodiny před spaním. Jednou z možností může být jogurt, šunka nebo kousek zeleniny. Nedoporučují se sladkosti, zmrzlina nebo další hlavní jídlo [19].
32
4. Obezita
Obezita se stává celosvětovým problémem a nárůst obézních osob je rok od roku větší. Bohužel přibývá i obézních dětí. U nás trpí nadměrnou hmotností asi13 % dětí, z toho kolem 6 % je obézních. Je dokázáno, že z obézních dětí jich 70 – 80 % zůstává obézních i v dospělosti. Ze statistik vyplývá, že dítě, které má jednoho z rodičů obézního, má 40 % pravděpodobnost, že se stane obézním. V případě,
že
jsou
obézní
oba
rodiče,
stoupá
tato
pravděpodobnost až na 70 %. Není doposud přesně známo, jak velké je procento dědičnosti této dispozice a do jaké míry je ovlivňována vnějšími faktory. Významnou roli jistě sehrává i společná kuchyně a stravovací zvyklosti v rodině. Více než sama obezita či nadváha se dědí rozložení tuku na těle. Pokud se tuk ukládá spíše na břiše, pak se jedná o obezitu androidní. Druhý typ obezity se nazývá gynoidní, je častější u žen a tuk se ukládá především v oblasti hýždí a stehen. Vznik obezity je tedy mnohem složitějším procesem než by se na první pohled mohlo zdát. Čím dříve obezita u dítěte vznikne, tím větší je nebezpečí dřívějšího nástupu zdravotních potíží. Obezita má vliv na látkovou výměnu,
zatěžuje
kostní,
kloubní
i
kardiovaskulární
systém.
Nadměrná hmotnost může vést v pozdějším věku k většímu riziku srdečně – cévních onemocnění. Příčinami obezity mohou být špatný denní režim, nedostatek pohybu, nadměrná spotřeba slazených nápojů a tuků. Čím dříve se zastaví nárůst váhy, tím větší má dítě šanci, že si obezitu nezachová do dospělosti. V raném věku se vytváří tukové buňky, jejichž počet se už většinou nikdy nesníží. Je proto nutné předcházet vytváření špatných stravovacích návyků a u dítěte
33
podporovat pohybovou aktivitu. Prevenci obezity je nutné zahájit již od narození. Důležitým faktorem v prevenci obezity je kojení. Je to nejpřirozenější výživa pro dítě, složení mléka se mění s potřebami dítěte a dítě si samo volí kolik mléka vypije.
Zde je uvedeno několik zásad pro zdravé hubnutí. Snažit se obohacovat jídelníček o nové chutné zdravé potraviny. Rodič by měl být dítěti vzorem při změně stravovacích návyků a také v pohybové aktivitě, chválit a oceňovat dítě za plnění dílčích cílů (například že bude jíst třikrát denně zeleninu) a zhubnuté kilogramy. Dále nepodceňovat množství jídla, které dítě může sníst mimo domov, například u kamarádů, babičky nebo ve škole. Rodič by neměl klást dítěti nadměrné cíle, protože čím menší postupné změny dítě udělá, tím je větší šance na udržení změněného chování [1, 16, 20].
34
5. Poruchy příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy u dětí mohou mít mnoho příčin. Přechodně odmítat potravu může dítě v případě rozvoje běžného onemocnění. Terminologické označení „dítě s poruchou příjmu potravy“ se používá pro děti, u kterých se vzájemně propojují obtíže tělesné a psychické. Tyto poruchy se mohou objevit už v raném věku.
5.1 Mentální anorexie
Pro tuto poruchu je typická péče o vzhled, tělo, kdy štíhlost znamená mládí, aktivitu a úspěšnost. Velkou roli zde sehrávají časopisy a televize, kde je stále zdůrazňován ideál krásy, reklama na dietní přípravky a různá cvičení. To ovlivňuje především dospívající děti. Mentální anorexie postihuje především pubertální a adolescentní dívky a mladé ženy. Výskyt se odhaduje asi u 1 % dopívajících dívek. U anorexie nejde o nechutenství ale o omezení příjmu potravy a přemáhání hladu s cílem snížit tělesnou hmotnost. Dívky nejprve omezují vydatná, tučná jídla, postupně pak redukují i potraviny s minimální energetickou hodnotou. Bývají velmi hubené, ale přesto jsou přesvědčeny o tom, že jsou tlusté, a to především v oblasti břicha, hýždí a stehen. Zvracení je jedním ze způsobů jak si udržet nízkou hmotnost v případě že jsou dívky rodinami donuceny jíst. Často nadměrně cvičí a bývají velmi aktivní. Před onemocněním jsou hodnoceny jako přizpůsobivé, často perfekcionalistky. Jakmile začnou mít problémy s jídlem, problém si nepřipouštějí, podvádějí a lžou. Omezování příjmu potravy a nadměrná pohybová aktivita u dospívajících dívek může mít za následek až zastavení procesu 35
dospívání. Dívky jsou podrážděné, trpí poruchami spánku, špatně se soustředí a sociálně se izolují. Jsou velmi citlivé na psychickou i fyzickou zátěž. Strach ze zvýšení tělesné hmotnosti je u těchto dívek značný [9, 21].
5.2 Mentální bulimie
Tato porucha se charakterizuje jako střídající se záchvaty přejídání,
spojené
s přehnanou
kontrolou
váhy
a
zvracením
bezprostředně po jídle. Kromě zvracení, bývají zneužívány i projímadla a léky na odvodnění organismu. Mentální bulimie se vyskytuje nejčastěji u dívek a žen kolem 16. až 18. roku. Výskyt v populaci je odhadován na 1 – 3 %. Řada případů souvisí s mentální anorexií, bulimičky v minulosti trpěly anorexií. Obě poruchy mají společné znaky a to zejména v postoji vůči tvaru postavy a váze. Bulimičky často trpí pocitem zahanbení a viny, jsou čím dál více uzavřené a postupně tak přichází o své přátele [9, 21].
5.3 Rozpoznání a léčba poruch příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy se u malého dítěte dají zpozorovat poměrně snadno, neboť děti jsou ještě málo samostatné ve výběru stravy. U větších dětí to však již může být problém a porucha může dlouho unikat pozornosti rodičů. Často až lidé z okolí zpozorují, že není něco v pořádku. V takovém případě by si měl člověk v prvé řadě uvědomit, že tato onemocnění mohou dítě závažně ohrozit na životě. Takové dítě se pak brání vyšetřením, podvádí, schovává jídlo a předstírá, že je snědlo a tak podobně. To vše patří k charakteru onemocnění. Pokud je ambulantní léčba neúspěšná je nutné dítě 36
hospitalizovat. Většinou je třeba vytrhnout ho ze zajetých kolejí a stávajícího prostředí, nutná je téměř vždy spolupráce rodiny s psychologem či psychiatrem. Léčba dětí s poruchami příjmu potravy vyžaduje trpělivost. Toto jsou základní kameny pro úspěšnou léčbu těchto onemocnění. [9, 21]
37
Závěr Cílem práce bylo ukázat, jak by měla vypadat strava dítěte od narození do dospělosti. Upozornit na specifika dětské výživy, na některé nevhodné potraviny, dále na důležitost pitného režimu a správných stravovacích návyků. Strava by tedy měla být pestrá, bohatá na zeleninu a ovoce a nemělo by se také zapomínat na dostatečnou konzumaci mléka a mléčných výrobků. Optimální je příjem 5 – 6 menších porcí jídla za den. Důležité je i dodržování pitného režimu, kdy se upřednostňuje voda a neslazené nápoje. Dále práce seznamuje čtenáře s tím, jak by měly vypadat snídaně, obědy, svačiny a večeře školních dětí a mládeže a v neposlední řadě nastiňuje možné riziko obezity a poruch příjmu potravy.
38
Resumé
Výživa dětí a mládeže má svá specifika. Potřeba vitaminů a minerálních látek se v jednotlivých fázích života mění. Energetický příjem je závislý na věku, pohlaví, výšce, hmotnosti, fyzické aktivitě a zdravotním stavu dítěte. Významnou roli ve výživě hraje i pitný režim. Správnou výživou se může předejít nejrůznějším onemocněním v dospělosti a vytvoření správných stravovacích návyků snižuje riziko vzniku obezity a poruch příjmu potravy.
Resumé
Nutrition of kids and youth has its specificity. The need of vitamins and minerals changes during the individual phases of life. The income of energy depends on age, sex, height, weight, physical activity and on a health state of the child. A significant role in nutrition is held by a drinkable regime as well. A correct nutrition enables us to precede all sorts of illnesses in adulthood. Creating correct eating habits reduces the risk of obesity and of disorders in food intake.
39
LITERATURA
1. FOŘT, P. Stop dětské obezitě. 1. vyd. Praha: Ikar, 2004. 208 s. ISBN 80-249-0418-7
2. GREGORA, M. Péče o novorozence a kojence.1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. 80 s. ISBN 80-247-0060-3.
3. GREGORA, M. Výživa malých dětí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 96 s. ISBN 80-247-90022-X.
4. GREGORA, M., PAULOVÁ, M. Výživa kojenců. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 145 s. ISBN 80-247-1291-1
5. GREGORA, M. Jídelníček kojenců a malých dětí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. 164 s. ISBN 80-247-1514-7
6. HANREICH, I. Jídlo a pití malých dětí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2001. 108 s. ISBN 80-247-0100-6
7. KEJVALOVÁ, L. Výživa dětí od A do Z. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2005. 157 s. ISBN 80-7021-773-1
8. KONOPKA, P. Sportovní výživa. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, 2004. 125 s. ISBN 80-7232-228-1
9. KRCH, F., D. Bulimie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2000. 120 s. ISBN 80-7169-946-2
10. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 136 s. ISBN 80-247-0736-5 40
11. MAUGHAN, R., J., BURKE, L., M. Výživa ve sportu. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 311 s. ISBN 80-7262-318-4
12. MINDELL, E., MUNDISOVÁ, H. Nová vitaminová bible. 2. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s., Ikar, 2006. 576 s. ISBN 80-2490744-5
Internetové zdroje:
13. http://www.herobaby.cz/index.php?option=com_content&ta sk=view&id=7&Itemid=8 (čteno 14. 4. 2007) 14. http://www.chytrazena.cz/miminka/kojeni/slozenimaterskeho-mleka-273.html (čteno 14. 4. 2007) 15. http://zdrava-vyziva.abecedazdravi.cz/umela-sladidlaneskodi-ale-ani-neprospivaji (čteno 14. 4. 2007) 16. http://mojerama.cz/zdrave_deti.html (čteno 14. 4. 2007) 17. https://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_1379.h tml (čteno 14. 4. 2007) 18. http://www.fzv.cz/web/fzv-poskytuje/tiskovemeterialy/detskesvaciny/snidaneasvaciny (čteno 14. 4. 2007) 19. http://www.vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva-deti.html (čteno 14. 4. 2007) 20. http://www.stob.cz/search.php?rsvelikost=uvod&rstext=allphpRS-all&rstema=66&stromhlmenu=66 (čteno 14. 4. 2007) 21. http://www.rodina.cz/clanek2320.htm (čteno 14. 4. 2007) 22. http://www.vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva-deti/potravinovapyramida/potravinova-pyramida.html (čteno 14. 4. 2007)
41
Seznam příloh Příloha 1: Doporučené denní dávky jednotlivých složek potravy pro děti školního věku 7 – 14 let Příloha 2: Doporučené denní dávky jednotlivých složek potravy pro dospívající 15 – 18 let
42
Příloha 1: Doporučené denní dávky jednotlivých složek potravy pro děti školního věku 7 – 14 let [16]
Děti Výživový faktor
Všichni Chlapci Dívky 7 -10 11 -14 11 - 14
Energie [kJ]
9 000
10 500
9 500
Energie [kcal]
2 150
2 610
2 270
Bílkoviny [g]
75
90
80
Tuky [g]
65
75
70
Sacharidy [g]
316
363
330
Kyselina linolová [g]
7,5
9
8,5
Vápník [mg]
1 100
1 200
1 200
Železo [mg]
14
18
18
Vitamin A [mg]
700
900
900
Vitamin B1 [mg]
1
1,2
1,1
Vitamin B2 [mg]
1,3
1,7
1,6
Vitamin C [mg]
60
80
80
Vitamin E [mg]
10
12
10
Příloha 2: Doporučené denní dávky jednotlivých složek potravy pro dospívající 15-18 let [16]
Výživový faktor
Chlapci
Dívky
studující
fyz. pracující
studující
fyz. pracující
Energie [kJ]
11 500
12 500
9 000
10 000
Energie [kcal]
2 745
2 985
2 150
2 390
Bílkoviny [g]
95
105
75
85
Tuky [g]
85
95
65
75
Sacharidy [g]
400
428
316
343
Kyselina linolová [g]
10
11
9
10
Vápník [mg]
1 200
1 200
1 200
1 200
Železo [mg]
18
18
16
20
Vitamin A [mg]
1 000
1 000
900
900
Vitamin B1 [mg]
1,3
1,5
1
1,1
Vitamin B2 [mg]
2,0
2,2
1,5
1,6
Vitamin C [mg]
100
110
90
100
Vitamin E [mg]
14
15
12
12
