Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
9 2012
Vyčítají nám nevěřící, že věříme? Ne! Vyčítají nám, že podle víry nežijeme. Víra – to jsou kořeny a kořeny není vidět. O tom, že se modlíme, chodíme do kostela i k svátostem – o tom nemusíme mluvit. To jsou kořeny. Kořeny sají mízu a ta také není vidět. Ale ta míza pomáhá vytvářet květy a plody. Jestli dokážeme z té síly, kterou načerpáme v kostele, v modlitbě, vypěstovat plody, které jsou vidět, potom bude úroda pro Boha v této v této zemi veliká. „Hořící srdce,“ P. Alois Pekárek
Jak na to jít, to máme v evangeliích a ve Skutcích apoštolů, nebo ze svědectví těch, kteří i v dnešní době položí život za právo, spravedlnost, nebo projeví lásku a milosrdenství tam, kde už končí všechna naděje. Příkladů bezpočet, jen si jich všímat. Máme přehled o životě církve v naší zemi i ve světě? Nezajímá nás to? Raději si pustíme hry na počítači, nebo civíme na nesmyslné pořady, které často ničí náš osobní prostor tím, že zlo je v médiích prezentováno jako něco normálního, a zlo pak už od dobra nerozeznáme? Začíná školní rok, čas předsevzetí. Kéž se nám daří napomáhat dobrému všude, kam naše kroky povedou. Zvláště to platí pro nás dospělé, abychom se věnovali dětem a mládeži, abychom je svým životem uváděli do světa hodnot, které přijmou a které je v životě podrží, které jim i celé společnosti dávají perspektivu v životě zde i na věčnosti. Jiří Höfer Upozorňujeme na informace ohledně jednání mezi státem a církvemi, zvl. o církevních restitucích, které jsou ve vyvěšeny ve skříňce ve vstupu do kostela. Útoky některých politiků jsou xenofobní a rozpoutávají ve společnosti nenávist.
INFO Z FARNOSTI
UDÁLO SE V pátek 24. 8. při mši sv. ke svátku sv. Bartoloměje jsme poděkovali Otci Edwardovi za 5 let působení v naší farnosti. S pomocí obětavých farníků se mu podařilo mnoho dobrého. Bohu díky za vše.
Pan farář Edward o opravách za posledních 5 let: Jistě jste si všimli, že se opravuje střecha kostela sv. Bartoloměje. Bylo to nezbytné, a oprava se uskutečňuje za pomoci havarijního fondu magistrátu. V roce 2011 restaurátoři fixovali v kostele fresky, zrestaurované v r. 1991, aby se dál neničily vlivem prostředí. Následovalo odvlhčení obvodového zdiva kostela systémem drenáží a zásypu hrubým štěrkem. Pak byl kostel vymalován. Oprava fary byla dokončena před třemi léty a teď je fara centrem celé řady aktivit. Byla upravena také zahrada a dvorek za farou, takže je tam dnes oáza klidu a příjemného prostředí jak pro dospělé, tak pro děti. Ty se po setkáních na faře nebo po bohoslužbě mohou protáhnout na řadě zařízení a vyřádit se i na trampolíně. V zahradě je i pódium, které už je s povděkem využíváno při koncertech a divadelních představeních.
Z tábora farnosti v Hrádku u Vlašimi. Účastníci byli spokojeni s táborem, na které se hrála po celou dobu táborová hra. Začalo to tím, že papež svolal setkání čtyř světových náboženství a poslal čtyři skupiny, aby zjistily rozdíly mezi nimi. Tak se účastníci dovídali, jaká jsou velká světová náboženství. Nechyběla ani noční „bojovka,“ při které Šimon a Tomáš spadli do bahniska a byli pěkně zřízeni. Matouš prohlásil, že bojovka byla hloupá, protože tam byli převlečení lidi a on čekal, že tam budou opravdová strašidla. Nejpůsobivější dojem vyvolaly jiskry, které poslouchaly Katku - asi proto, že byla vedoucí. Katka Poláková měla celý tábor pečlivě připravený a uplatnila všechny zkušenosti ze skautingu. Pomáhali jí Anička, Anežka, Áda, Kryštof, Vojta, Tomáš, Jonáš, Klárka. Kuchyni úspěšně vládla Renata Poláková a že se jí i dalším jídlo dařilo, to potvrzovali všichni účastníci. Tak se už děti a mládež mohou těšit na další tábor.
Pouť na sv. Hostýn. Na pouť na Hostýn se vypravilo 5 našich farníků. Již večer měli krásný zážitek, když sestoupili k Vodní kapli, kde vyslechli krásné zpěvy Panně Marii 2
v hebrejštině. Všichni si odnesli pocit silného duchovního zážitku a milostí, zprostředkovaných Pannou Marií.
Akademické týdny v Novém Městě nad Metují. Na přelomu července a srpna se na Pavlátově louce u Nového Města nad Metují uskutečnil již 22. ročník Akademických týdnů. Jejich návštěvníci si mohli vyslechnout přednášky odborníků na různá témata z oblasti psychologie, filozofie, historie, přírodních věd, umění aj. Zárověň měl každý možnost položit přednášejícímu své dotazy k dané problematice. Letos zazněla např. přednáška prof. Jana Sokola na téma Evropa a my, katolického filozofa Jiřího Fuchse o kouzlu nové morálky, teologa dr. Vojtěcha Eliáše, který hovořil o stupních víry, Petrušky Šustrové přednášející na téma Rusko s Putinem, a našlo se i mnoho dalších zajímavých témat. Krom toho jsou do programu zařazeny večerní koncerty, promítání filmů a celou atmosféru dotváří i doprovodné výstavy - letos to byly fotografie Jindřicha Štreita s názvem Brána naděje. Každý, kdo není lhostejný ke svému okolí ani k sobě, si zde přijde na své. Návštěvu AT vřele doporučuji, protože dokáže otevřít nové obzory a obohatit. Navíc se koná na krásném místě, je zde možnost hlídání dětí a cenově je tato akce dobře dostupná. Více se můžete dozvědět na adrese akademicketydny.info. Jana Höferová Příště snad zpráva i ze setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou.
BUDE SE DÍT Pražská pěší svatováclavská pouť do Staré Boleslavi Milí farníci, rádi bychom Vás pozvali v pátek 28. září, v den kdy byla v desátém století zabita jedna z klíčových postav našich dějin, kníže Václav, na Pražskou pěší pouť do Staré Boleslavi. V roce 2003 se zrodila Národní svatováclavská pouť, duchovní slavnost, která se otevřela věřící i nevěřící společnosti a která se zakrátko stala přední duchovní akcí v Čechách a hlavní událostí státního svátku svatého Václava, Dne české státnosti. Vrcholem pouti je jako každoročně slavnostní mše svatá v 10.00 hodin, kterou bude celebrovat Mons. Jan Graubner spolu s českými a moravskými biskupy. Letos se můžete těšit i na něco navíc… 3
Jako každý rok zahájíme naši pouť 28. září v 05:00 hod. v kostele sv. Bartoloměje. Po páté hodině pak vyrazíme po trase Kyje – Satalice – Jenštejn – Stará Boleslav. V Jenštejně bude krátká zastávka s malým občerstvením a ke konci pouti na nás pak čeká malé překvapení v podobě setkání s kardinálem Dukou v zámeckém parku v Brandýse - zhruba v 9:15 hod. Podrobné informace budou v ohláškách a na www.farnostkyje.cz Těšíme se na vás ! Lucie Zemanová a Pavel Kubas
PRO DĚTI
Najdi 10 rozdílů a pastelkami vybarvi. Něco pro zasmání. "Modlíte se doma vždy před jídlem?" ptá se policista kolegy. "Ne, proč? Moje žena vaří výborně!"
––––––––––––––– Pana Kohna navštívila STB.Ptají se ho, kam se chce vystěhovat. Kohn mlčí. Tak mu dají mapu Evropy. Kohn kouká, prohlíží si ji a mlčí. Tak mu dají globus. Kohn s ním otáčí, dumá, prohlíží a nakonec řekne: "A nemáte nějaký jiný globus, kam bych se mohl vystěhovat?" Vybral Tomáš Velik
4
FEJETON
CIZÍ HOVORY Poslouchat cizí hovory je neslušné. Vychovaný člověk to ví, něco takového se mu oškliví a když přistihne svého bližního s uchem u dveří, opovržlivě zakašle. Pokud v domě zrovna nejezdí výtah, sbíhá či vybíhá okolo hlučných domácností po dvou schodech. Nerad tráví čas ve frontě, zvláště jsou-li v řadě před ním dvě sobě známé ženy. Někdy však před „nevyžádanými dialogy“ není úniku. Stojím přimáčknutý na dveře autobusu, jenž se v ranní špičce sune ke stanici metra. Nade mnou matka školou povinného dítka referuje své kamarádce o nehorázných praktikách mladého učitele, který si neuměl udělat ve třídě pořádek a vyhrožoval žákům, že si prozlobenou hodinu budou nahrazovat v pátek po obědě. – „A představ si, že to dvakrát opravdu udělal!“ Škvírou mezi batohem a panděrem zahlédl jsem kamarádku, jak nevěřícně kroutí hlavou. „Pochopitelně jsme to tak nenechali,“ líčí dál matka bojovnice, „domluvili jsme se s dalšíma rodičema a vlítli do ředitelny; no a to víš – rozvázali s ním pracovní poměr, normálně vyletěl.“ Panděro se poněkud nadmulo, ale stále ještě vidím kamarádku, kterak uznale přikyvuje. Bojovnice ovšem pokračuje: „ A teď nám ta holka doma brečí, že pan učitel odchází… No nezbláznila by ses?“ Tisknu hlavu k panděru a prohlížím si ánfas té ženštiny. Rád bych jí řekl, že si nevidí na špičku svého napudrovaného nosu, ale je mi to žinantní, jsem zbabělý. Navíc autobus právě zastavuje a valící se dav mne unáší do vestibulu metra. Jiná, neméně zajímavá sociální sonda se mně naskytla v naší samoobsluze, respektive supermarketu – jak se dnes říká. Nabíral jsem zrovna brambory, a vedle mě, u cibulí, pán a paní důchodového věku. Probírali – a tvrdě odsuzovali – jakousi politickou kauzu, korupční lotrovinu, jež se právě proflákla. „No ale kdybyste byl na jeho místě, tak to uděláte taky,“ zadeklamovala paní. Zbystřil jsem a očekával reakci. – „Ale to víte, že jó!“ Pán měl zcela jasno. Ach ouvej, povzdychl jsem si – a hodil shnilou bramboru zpátky do přepravky. Člověk zkrátka tu a tam něco nechtěně odposlechne, to se stává. Jenomže s rozvojem mobilních telefonů nastala úplně nová situace. Udivující absence taktu a studu, sociální inteligence limitně se blížící nule – to jsou nejspíše důvody, proč bývám co chvíli zatažen do těch nejprivátnějších sfér a ryze osobních problémů svých spoluobčanů. A tak mně neznámá paní na protějším sedadle deset minut tváří v tvář vyčítala průběh našeho manželství, mou promiskuitu a vztah k dětem po rozvodu. Ženy vůbec „řeší“ především chlapy a děti. Teenageři naopak své rodiče, případně vrstevníky a „kalby“. Legrační bývají borci, kteří kritizují (jiné) blbce ve firmě. Poněvadž jsem do těch záležitostí, byť nedobrovolně, vtáhnut – nabývám pocitu, že se mě také týkají a já bych neměl zůstat lhostejný, měl bych nějak reagovat. Říci třeba: „To jste vystihl velmi přesně!“ Nebo: „Tak si to tolik neberte!“ Ale, jak jsem už zmínil, bylo by mi to přece jen trapné. A taky se domní-
5
vám, že jakmile bych to jednou zkusil – už bych nepřestal. Pak by ovšem bylo jen otázkou času, kdy se domů vrátím s rozbitým obličejem. Patrně tedy nadále zůstanu pouze u pasivních náslechů. Jsou konec konců docela obohacující. Nedávno jsem například zjistil, jak asi vznikají některé vtipy. Čekal jsem na kamaráda a zaregistroval poblíž stojící mladou ženu s mobilem u ucha: „Takže ty jsi někde támhle?“ šveholila a nataženou rukou s vytrčeným ukazovákem mířila na opačný kout náměstí. Byla to blondýna…
Petr Střešňák
REFLEXE
LAVICE JEN Z ČÁSTEČNĚ OPRACOVANÝCH KLÁD Tak se tak procházíme po Orlických horách, jsou prázdniny, blíží se letní večer, snad v noci nebude pršet. Jdeme z kopce na kopec, mezitím údolí, je to hezké a žádné drama. Orlické hory jsou v létě přátelské - občas borůvky, občas maliny, prostě příjemná únava po celém dni chůze. Jsme trochu uondaní z celého dne na cestě a poohlížíme se po nějakém příjemném lese na spaní. Přáli bychom si měkké jehličí. A zase jdeme na nějaký kopec, a už se začalo stmívat. A najednou stojíme kousek od kostela, který se tyčí na vrcholku kopce. Poměrně čerstvě omítnutá věž, opravená střecha, loď hrubá a dokonale zašlá. Někdo se staral, ale neměl sílu na všechno. Jdeme blíž, snad najdeme mříž, přes kterou uvidíme i vnitřek. Přicházíme k portálu a žádná mříž tam není, ovšem nejsou tam ani dveře. Podlaha z ušlapané hlíny, zdi neomítnuté, poničená chrámová loď. Oltář zajímavě improvizovaný, kolem něj téměř čerstvé květiny. Místo lavic jednoduše klády, jen částečně opracované, pod nimi špalky, aby se na kládách dobře sedělo. Po celém prostoru volně poházené poměrně čerstvé větvičky z nějakých keřů. Všechno hezky zašlé a zároveň živé. Kolem zdí panely s výstavou o zaniklých sídlech a objektech v okolí. Škola, statky, které po odsunu Němců zpust-ly, kaple, mlýn. Celý kostel je prázdný, ani venku nikdo, ti-cho, snad nějací holubi, jinak krásný večer v pustém chrá-mu. Součástí výstavy o zaniklých objektech je i historie Výstava o zaniklých objektech tohoto filiálního kostela sv. Matouše: jeho zděná podoba pochází z roku 1741, a i když naposledy zpustl podle očekávání v padesátých letech, ani předtím to neměl jednoduché. Čteme zápis z farní pamětní knihy v blízkém Deštném z roku 1833: „Již od časných ranních hodin bylo tak dusné vedro, že i všichni ptáci mlčeli. Vše jako by spělo vstříc katastrofě. Ve vůkolí se
6
rozhostilo mrtvé ticho a nad celými horami stála černá hrozivá mračna. Ta ve dvě hodiny odpoledne vyvolala strašlivou bouři. Kroupy a prudký lijavec bičovaly zemi a hromobití se valilo rána za ranou. Poslední úder blesku zasáhl kostelní věž a zapálil ji. Na první zvolání sem přispěchali farníci, ale pro nedostatek vody nemohl být dům Páně vyrván plamenům. I přes největší snahu o záchranu shořelo všechno až na holé zdi.“ Nyní na kostel dohlíží mimo jiné diecézní centrum života mládeže Vesmír. Vycházíme ven a chodíme po hřbitově, na němž svítí polorozpadlé náhrobky horalů. Víme, že když budeme spát blízko a bude pršet, můžeme se přinejhorším uložit do předsíně. Ale i když pršet nebude, je krásné vědět, že člověk spí pár metrů od chrámu, který je i v noci pro otevřený. Chrámu, který má místo lavic jen hrubě opracované klády. Petr Macháček FARNÍ KNIHOVNA
BARTOLOMĚJKA
Elias Vela: DUCH SVATÝ – PRAMEN ŽIVOTA Velmi srozumitelně a s mnoha ilustrativními příběhy nás E. Vela seznamuje s úlohou Ducha svatého v našem životě. Ukazuje, jak žít s Duchem svatým, a vysvětluje, proč je pro nás vztah k Duchu svatému tak důležitý. Nabízí i jednoduchou odpověď na otázku, na čem občas selháváme: snažíme se žít svatě, ale nedaří se nám to, snažíme se nehřešit, ale nejde nám to. Snažíme se být dobrými matkami, dobrými otci, dobrými pracovníky, ale často bez úspěchu. Příčina je přitom velmi jednoduchá: snažíme se o to sami, vlastními silami. Neprosíme o pomoc Ducha svatého, aby nám dal sílu k překonávání toho, co nám chybí. E. Vela srozumitelně vysvětluje rozdíly mezi dary, ovocem a charismaty Ducha svatého, představuje jeho roli ve Starém i Novém zákoně, popisuje křest Duchem svatým a hovoří o jeho úloze v dějinách spásy. Ukázka z kapitoly DUCH SVATÝ NA VÝCHODĚ – sv. Augustin a moře: Pokud bychom se lidským rozumem snažili pochopit podstatu Ducha, snažili bychom se o něco nemožného, a nikdy se nám to nepodaří. Myslím, že znáte příběh o sv. Augustinovi.
Jednou se Augustin procházel po břehu moře a rozjímal o tajemství Nejsvětější Trojice. Snažil se alespoň trochu proniknout do tohoto tajemství. Najednou na břehu uviděl malého chlapce, jak si hraje s vodou. Augustin viděl, že 7
chlapec lasturou přelévá vodu z moře do malé jamky, kterou si na břehu udělal. Jenže jamka neměla pevné dno a tak se voda, kterou do ní chlapec vléval, ztrácela a vracela se do moře. Augustin se chlapce zeptal: „Co to děláš?“ Chlapec ve své prostotě odpověděl: „Nevidíš? Přelévám moře do té jamky.“ Augustina rozveselila jednoduchost chlapce a řekl mu: „Copak nevidíš, že to nejde?“ Ale chlapec odpověděl: „Augustine, je snadnější přelít celý oceán do malé jamky, než pochopit Nejsvětější Trojici…“ Bůh poslal k Augustinovi svého anděla, aby ho poučil, že Bohu je zapotřebí se klanět, ne ho zavírat do schémat a měřítek lidského rozumu. V knihovně Bartolomějka se na Vás těší Věra Tůmová.
NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU Modlitba růžence před mší sv. je i v našem kostele tradicí. Připomínám, že na webu farnosti i na vývěsce je uvedeno, za koho se modlíme. Je dobře to vědět a na ten úmysl se skutečně modlit. Jen by bylo dobré, abychom modlitbu nerušili polohlasnými hovory, které jsou i neúctou k Bohu, který tam s námi přebývá. Tolik prosba paní Bidlové MARIINA LEGIE je mezinárodní katolická laická organizace. Byla založena roku 1921 v irském Dublinu, kde má dodnes své centrum. Jejím cílem je posvěcování svých členů a apoštolát, a to v co nejtěsnějším spojení s Pannou Marií. Spiritualita Mariiny Legie je založena na duchovním odkazu sv. Ludvíka M. Grigniona z Monfortu, na jeho učení o pravé mariánské úctě a na úplném odevzdání se Pánu Ježíši rukama Panny Marie. Tuto cestu žil a doporučoval Svatý Otec Jan Pavel II, který na ní také založil svůj pontifikát vyjádřený heslem " Totus Tuus" (=celý Tvůj). Skupinky Mariiny Legie se setkávají jednou týdně a jejich setkání mají pevný řád. Na programu schůzek je především modlitba: posvátný růženec, Magnificat, tj. modlitba, kterou nám odkázala sama Panna Maria, duchovní četba, studium a krátká promluva kněze. S Pannou Marií je cesta ke Kristu nejkratší, člověk na ní nebloudí, kráčí po ní s větší radostí a lehkostí. Panna Maria odstraní z tvého srdce úzkost a otrocký strach. Otevře tvé srdce a rozšíří je, aby běželo cestou přikázání Jejího Syna. Naše setkání jsou otevřená všem, můžete mezi nás kdykoliv nezávazně přijít a zkoumat své srdce, jestli i vy nemáte povolání pro tuto krásnou službu. Martina Prokešová Daruji koťata.
Ďoubalovi.
Tel. 725 456 298
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 30.9.2012. Technicky zajišťují: P.Fiala a J.Höfer. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
