Vyšší odborná škola zdravotnická Vsetín, náměstí Svobody 809, 755 11 Vsetín
Absolventská práce
2013
Martin Kuchař
Vyšší odborná škola zdravotnická Vsetín náměstí Svobody 809, 755 11 Vsetín
„Schizofrenie - problematika komunikace“ Absolventská práce (PRŮZKUMNO - VÝZKUMNÁ PRÁCE)
Zpracoval:
Martin Kuchař student denního studia oboru diplomovaná všeobecná sestra
Vedoucí práce: Mgr. Jana Kalčáková
Vsetín, duben 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité prameny jsem uvedl v seznamu literatury.
Ve Vsetíně 2. dubna 2013 Podpis autora ………………………
PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucí mé práce, paní Mgr. Janě Kalčákové, za cenné rady, připomínky, ochotu a trpělivost při zpracování mé absolventské práce.
4
0 Obsah 0 Obsah ..................................................................................................................... 4 1 Úvod ....................................................................................................................... 6 2 Cíl práce a pracovních hypotéz ........................................................................... 7 2.1 Cíl práce ........................................................................................................... 7 2.2 Pracovní hypotézy ............................................................................................ 7 3 Charakteristika problému ................................................................................... 8 3.1 Co je to schizofrenie......................................................................................... 8 3.2 Historie ............................................................................................................. 8 3.3 Klasifikace schizofrenie ................................................................................... 9 3.4 Léčba schizofrenie ......................................................................................... 10 3.5 Incidence a prevalence schizofrenie............................................................... 10 3.6 Jak jednat s pacientem se schizofrenií ........................................................... 11 3.7 Doporučené postupy komunikace se schizofrenickým pacientem ................ 11 3.7.1 Dosažení spolupráce ................................................................................ 12 3.7.2 Vcítění se ................................................................................................. 13 3.7.3 Vychovávejte ........................................................................................... 14 3.7.4 Angažujete se ........................................................................................... 15 3.7.5 Ukončení rozhovoru ................................................................................ 16 3.8 Nejčastější problémy v komunikaci se schizofrenickými pacienty ............... 16 4 Metodika ............................................................................................................. 18 4.1 Metodika dotazníku ....................................................................................... 18 4.2. Metodika otázek ............................................................................................ 19 5 Výsledky výzkumu .............................................................................................. 24 5.1 Zjištěné výsledky a grafické znázornění výsledků výzkumu......................... 24 5.2 Analýza zjištěných výsledků .......................................................................... 42 6 Návrh na řešení zjištěných nedostatků ............................................................. 43 7 Závěr .................................................................................................................... 44 8 Resumé v českém jazyce ..................................................................................... 45
5
9 Resumé v cizím jazyce ........................................................................................ 46 10 Seznam použité literatury ................................................................................ 47 10.1 Monografie ................................................................................................... 47 12 Seznam použitých zkratek ............................................................................... 48 13 Seznam příloh .................................................................................................... 49
6
1 Úvod
Schizofrenie je duševní onemocnění, které narušuje schopnost člověka vnímat podměty z okolí, myslet a chovat se adekvátně v běžném životě. Projevuje se například poruchami emocí, jednání a myšlení. Nemoc ovlivňuje jak postiženého jedince, tak rodinu, mezilidské vztahy, narušuje pracovní a studijní kariéru, omezuje ve využívání volného času a bytí vůbec. Patří mezi psychotická onemocnění. Psychóza je závažná duševní porucha, je léčitelná. Závažným způsobem zasahuje do osobnosti nemocného, do jeho vztahu s okolím, mění způsob, jakým pacient vnímá sám sebe, své okolí a jakým způsobem s okolím komunikuje. Okolí má mnohdy z nemocného strach. Bojí se jeho nepředvídatelnosti, nebezpečnosti, ale současně i o jeho sama. Člověk se schizofrenií se uzavírá ve svém světě, realita druhých lidí se mu stává cizí. Okolí nemocného má strach z jeho nebezpečnosti a nevypočítatelnosti. Tenhle strach vychází z toho, že někteří pacienti v akutním stádiu onemocnění bývají neklidní, zvláštně se chovají a někdy bývají i agresivní. Pacientovo chování vychází z velké úzkosti, okolí má z něho strach a proto někdy dochází ke konfliktům. Po zklidnění nemocného se mění i jeho komunikace s okolím a dojde k vyjasnění situace. Statistiky dokazují, že násilné činy páchají schizofrenici stejně často jako zbytek populace. Proto je důležité, aby se zdravotnický personál, pracující jak v psychiatrických léčebnách tak i mimo ně, naučil správně komunikovat s pacienty s tímto postižením.
7
2 Cíl práce a pracovních hypotéz
2.1 Cíl práce
Cílem mé práce je poukázat na deficit odborných informací a školení pro střední zdravotnický personál zaměřený na správné postupy v komunikaci s psychotickými pacienty. Zároveň přispět touto prací ke zvýšení informovanosti středního zdravotnického personálu. Myslím si, že má práce je určena zdravotníkům, kteří pečují o psychiatricky nemocné, ale i žákům a studentům zdravotnických škol.
2.2 Pracovní hypotézy
Hypotéza č. 1 zní: Předpokládám, více jak 20% nedostatečnou informovanost personálu ve správných způsobech jednání s psychotickými pacienty v PL. Hypotéza č. 2 zní: Předpokládám, že více jak 40% personálu používá nevhodné vzorce zvládání projevů nemoci, které vedou ke zvyšování agresivity, narůstání paranoidity a k nespolupráci s léčbou.
8
3 Charakteristika problému
3.1 Co je to schizofrenie
Schizofrenie je chronická duševní porucha, různě ovlivňující myšlení, konání, emoce, vnímání, náladu a sociální interakce. Pojem schizofrenie pochází z řeckých slov σχίζω (schizó), což znamená „rozdělení“ a z φρενός (phrenos)- mysl. Definice schizofrenie je sporná, kvůli nedostatku objektivních diagnostických kritérií a obtížnost výzkumu takového stavu. Hlavní kód je F.20 a má různá dělení. (viz lit. č. 7)
3.2 Historie
Písemné doklady o schizofrenii je nutno hledat už ve starověkém Egyptě, v druhém tisíciletí př. n. l. Myšlenkové poruchy, demence, deprese, tedy příznaky typické pro schizofrenii jsou podrobně popsané v knize Srdce. Studie staré řecké literatury poukazuje, že v té době neexistovala žádná diagnostická kritéria, která by v současnosti splnila kritéria pro schizofrenii. Léčba duševních poruch spočívala v exorcismu, vyhánění démonů, od neškodných praktik, jako jsou například vystavení pacienta určitým druhům hudby, až po nebezpečné prostředky, například uvolnění zlých duchů vrtáním otvorů do lebky pacienta. Choroba jako taková byla popsána doktorem Emilem Kraepelinem v r. 1887. Kreapelin v roce 1887 si první všiml rozdílů v psychotických poruchách. Věřil, že demence praecox je primární onemocnění mozku. Rozlišoval to od jiných forem demence (jako je Alzheimerova choroba, která se vyskytuje ve starším věku). Pojem „schizofrenie“ je mladší než 100 roků, poprvé ho použil v roce 1911 Eugen Bleuler, švýcarský psychiatr. Jako první popsal pozitivní a negativní symptomy. Bleuler změnil název onemocnění, protože Kreapelinův termín byl zavádějící. Slovo schizofrenie znamená roztříštěná mysl, ne rozpolcená osobnost, jak je to špatně chápané širokou veřejností.
(viz lit. č. 3, 4)
9
3.3 Klasifikace schizofrenie
Současná klasifikace MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí - desáté vydání) rozděluje schizofrenii na následující typy podle tabulky č. 1 : Tabulka č. 1 : typy schizofrenie podle MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí - desáté vydání)
F20.0
Paranoidní schizofrenie
F20.1
Hebefrenní schizofrenie
F20.2
Katatonní schizofrenie
F20.3
Nediferencovaná schizofrenie
F20.4
Postschizofrenní deprese
F20.5
Reziduální schizofrenie
F20.6
Simplexní schizofrenie (viz lit. č. 4)
Novotný et al. popisuje: Paranoidní schizofrenie - je charakterizována paranoidně-halucinatorním syndromem. Dominuje vztahovačnost, perzekuční blud, halucinace bývají bludně interpretované. Pacient může konat pod vlivem bludných koncepcí. Hebefrenní schizofrenie - začíná v adolescenci, jsou přítomny strukturované poruchy myšlení, které jsou roztříštěné. Je to porucha afektivně-nepřiměřená, objevuje se neadekvátnost, překvapující hrubost a vulgárnost, plané vtipkování. Katatonní schizofrenie - vyskytují se neproduktivní a produktivní příznaky katatonního syndromu. Je charakterizována různými psychomotorickými poruchami od hyperkinéze přes stupor až po negativismus. Reziduální schizofrenie - dominuje negativní symptomatika, ploché emoční prožívání, smazání čtvrt osobnosti. Je výsledkem reziduí po proběhlých akutních atak. Patří sem i stavy, kde při dlouhodobém průběhu zůstávají známky floridních příznaků.
10
Schizofrenie simplex - pozvolna se rozvíjející porucha bez jasných pozitivních psychotických symptomů, s postupným rozvojem změn osobnosti oproti premorbidnímu stavu. Překrývá se se schizotypní poruchou a schizoidní poruchou osobnosti mající známky autismu a strukturálních poruch myšlení. Nediferencovaná schizofrenie - zahrnuje v sobě více příznaků, které neumožňují přiřazení k žádnému popisovanému typu. (viz lit. č. 1, 3)
3.4 Léčba schizofrenie
Léčba schizofrenie se liší podle fáze onemocnění, ve které se postižený nachází, a podle míry dalšího postižení: -
Při akutních stavech je hlavní metodou léčby podávání léků (psychofarmak); k zabránění relapsu nemoci je opět nejdůležitější pravidelné užívání psychofarmak; mezi akutními epizodami nemoci v době zmírnění nebo vymizení příznaků; se dostávají do popředí psychoterapeutické metody léčby; pokud schizofrenie postihla výrazně sociální dovednosti nemocného a přispěla tak k jeho invalidizaci, jsou pak důležité socioterapeutické metody léčby. (viz lit. č. 1)
3.5 Incidence a prevalence schizofrenie
Schizofrenie se vyskytuje přibližně u 1 % světové populace. Výskyt tohoto onemocnění v různých kulturách a rasách je konstantní. Kolibáš, Kořínková (1998) se zmiňuje o výraznějších odchylkách v prevalenci onemocnění, které se našly v relativně malých, uzavřených společnostech (v polární oblasti Švédska a u původních obyvatel na Tchan-wanu). Postihnuti jsou jak muži, tak ženy. Rozdíl je v nástupu onemocnění u mužů (20-25 letech věku) a u žen (25-30 letech věku). Výjimečně se popisuje i začátek okolo 45. roku věku, tehdy se diagnostikuje jako parafrenie. Brzký začátek se vyskytuje častěji než pozdní. Za brzký začátek se považuje nástup onemocnění kolem 15. roku života. (viz lit. č. 6, 4)
11
3.6 Jak jednat s pacientem se schizofrenií
Pacienti trpící schizofrenií se často cítí odděleni od celého světa, mají dojem, že jsou izolováni. Dodržování zásad správné komunikace s pacientem zvyšuje jeho ochotu i schopnost více důvěřovat okolí, které mu může pomoci. Je potřebné dodržovat dvě základní zásady. Pacienta se nebát a nedávat mu najevo, že jeho chování a řeč nejsou normální. Strach je to nejhorší v komunikaci s pacientem se schizofrenií, co zdravotník může prožívat. Strach je vidět, i když se jej snažíme skrýt. Nemocný ho vycítí a tím spíše může být agresivní. Projevem nezvládnutí situace ze strany zdravotnického personálu je dávat najevo, že nemocný mluví „nesmysly“ a to pohledem, intonací nebo jinými neverbálními způsoby. Také se nedoporučuje formální odsouhlasení pacientovy bludné produkce, protože to vyvolává pacientovu nedůvěru. To může ztížit spolupráci nemocného na léčbě nebo vést k agresivitě. (viz lit. č. 3, 2) 3.7 Doporučené postupy komunikace se schizofrenickým pacientem
Pokud jde o komunikaci s pacientem se schizofrenií, zdravotník přechází do jiné komunikační roviny, musí se „naladit“ na stejnou komunikační hladinu, na které komunikuje pacient. Nemocný kvůli své diagnóze nemůže komunikovat v rovině zdravého člověka, proto se zdravý musí přizpůsobit nemocnému, vyjít mu naproti. Podstatné je, abychom se snažili pacientovi porozumět. Dáme najevo, že sice nechápeme vše, co říká, ale akceptujeme ho jako člověka, je námi vítán, snažíme se s ním domluvit. Pokud prožívá strach nebo má nějaký problém, snažíme se mu pomoci. Uděláme to takovou formou, která bude pro pacienta přijatelná. K navázání kontaktu je důležité vytvořit atmosféru bezpečí. Až pak můžeme nabízet terapeutické možnosti (léky, injekce, hospitalizace, atd.). Projevy nemoci jsou někdy tak bouřlivé, že se nám kontakt nepodaří navázat, pacient nespolupracuje, dokonce může být agresivní. V takovém případě nezbude než přivolat více lidí, tím není řečeno, že se má použít násilí. Častokrát neklidný nebo agresivní pacient se podrobí, když vidí přesilu lidí, popřípadě policistu, aniž by bylo potřeba fyzického omezení. Značnou roli v uvedeném postoji a komunikační dovednosti zdravotnického personálu hraje letitá zkušenost a praxe. (viz lit. č. 3, 6)
12
3.7.1 Dosažení spolupráce
Navazování kontaktu s pacientem během prvních chvil setkání. -
Pozdrav;
-
oslovení jménem;
-
představení se a podání ruky;
-
uvedení klienta na místo rozhovoru;
-
sdělení času, který je k dispozici;
-
zaujetí klidné empatické naslouchající pozice.
Vřele vítejte a komunikujte. Chovejte se jako při setkání hostitele s hostem. Nezajímejte se tolik o jeho medicínské problémy než o jeho vlastní osobu. Dosáhněte vzájemné důvěry a pocitu pohody. Zaměřte se na společné problémy a životní zkušenosti. Pozorujte výrazy, které pacient používá, a také je používejte. Velmi časté je používat a osvojit si klíčová slova pacienta. Při navazování kontaktu s pacientem se zdůrazňuje: -
Úsměv;
-
správné a pevné podání ruky;
-
oční kontakt.
Povzbuďte klienta k vylíčení problémů. Používejte otevřené otázky. Vyhýbejte se otázkám typu kdy, proč, co, kde a podobně. Reagujte na líčení problémů. Nestačí jen „hmm“. Z vaší reakce musí být jasný zájem. Některé další možné reakce zdravotnického personálu: -
Parafráze (opakovaní pacientových vět, svými slovy, ne doslovně);
-
povzbuzení;
-
zvolit zájem o téma, které je pro klienta důležité, ale nechce o něm hovořit;
-
sumarizace (shrnutí základních informací, které jsem se od pacienta dozvěděl);
-
přímo a klidně se zeptat, co se chci dozvědět;
-
zopakovat, jaký je účel rozhovoru;
-
vrátit klienta zpět k jádru rozhovoru.
13
Když klient povídá o svých problémech, je důležité, aby se zdravotník soustředil na to: -
Co klient říká,
-
co zdravotník na něm vidí,
-
jak se on - zdravotník- cítí.
Stanovte si, na čem budete pracovat. Důležité je, vyslechnout si všechny potíže. („Je ještě něco, co by jste chtěl vědět?“) Hledání jádra problému pomáhá zachytit použití: -
Verbálních klíčů (jsou to důležitá slova a fráze o pocitech, starostech, problémech);
-
neverbálních klíčů (změny v pantomimice, v očním kontaktu, mimice, atd.).
Na verbální a neverbální klíč je potřeba reagovat. Dané problémy je potřeba rozvinout: -
Položením otevřené otázky;
-
požádáním o příklad;
-
vyžádáním objasnění;
-
komentováním neverbálních klíčů. (viz lit. č. 6)
3.7.2 Vcítění se
Vytvořte příjemné prostředí. Vaše neverbální chování a prostředí usnadňuje nebo ztěžuje možnost vcítění se do klienta. Je potřeba, aby zdravotník dbal o pacientovo pohodlí a důstojnost. Má vždy první klientovi sdělit, co bude dělat, a po vykonaném vyšetření vždy říct, co zjistil. Musí se vyvarovat odbornému žargonu. Když pokládáte otázky a nasloucháte, dívejte se na klienta. Posaďte se tak, aby vaše hlavy byly ve stejné výšce. Dbejte na to, aby mezi vámi a pacientem nebyla žádná překážka. Vytvořte pocit bezpečí Povzbuďte klienta, aby vám řekl, co cítí a myslí si. Zajímejte se o to, co klient používá, jak životní situace ovlivňují jeho nemoc, jak onemocnění ovlivňují jeho život.
14
Když klient cítí, že mu rozumíme, zvyšuje to produktivitu rozhovoru. Doporučuje se: -
Zeptat se, co si klient myslí o svých potížích;
-
je nutné projevovat empatii.
Kroky v projevení empatie k pacientům: -
Zjistěte emoci, zamyslete se, co se v klientovi odehrává;
-
řekněte klientovi, jakou emoci u něj vidíte;
-
ověřte si správnost svého úsudku;
-
vyjádřete své porozumění;
-
respektujete, že se musí první klient se svou emocí vyrovnat, nabídněte svou pomoc a podporu.
Zdravotnický personál dává pacientovi příležitost vyslovit své mínění, vyhýbá se rychlým, neuváženým úsudkům, umožní klientovi, aby se svěřil se svými pochybnostmi. Dávejte najevo, že jste si myšlenek a citů všimli. Nehodnoťte je však. Dejte najevo, že si všímáte jeho mimiky. Výraz ve tváři sděluje city, ale ne vždy poznáme jaké. Jeho komentování dává klientovi možnost hovořit o citech. Můžete říct i něco o sobě, ale pouze, když se to hodí. Nevyprávějte o svém životě. Nechte spíše klienta sdílet s vámi nějakou společnou zkušenost, pokud si myslíte, že to klientovi přispěje. (viz lit. č. 6)
3.7.3 Vychovávejte
Odhadněte klientovy znalosti. Obvykle klienti zapomenou asi 50% toho, co zdravotnický personál řekl, už ve chvíli, kdy odcházejí. Je důležité dát jim informace, které vyplní mezery ve znalostech. Snažte se zjistit, co klient ví a co neví. Předvídejte otázky a obavy. Zodpovězte všechny otázky. Klienti se chtějí ptát, ale ne vždy to udělají. Předpokládejte otázky.
15
Ověřte si, že klient opravdu porozuměl. Zeptejte se, zda se klient zeptal na vše, na co se chtěl zeptat. Zeptejte se, jak a čemu klient porozuměl. Zjistěte, zda všemu rozumí, co je pro něj důležité. (viz lit. č. 6)
3.7.4 Angažujete se
Je důležité, aby se klient stal vašim partnerem v péči o své zdraví. Mějte na paměti, že je to klient, kdo rozhoduje, zda se bude řídit doporučeními nebo ne. Asi 50% klientů dodrží instrukce. Komplexní léčba kolísá s úrovní spolupráce. Nespokojený klient říká, že zdravotnický personál: -
Pospíchal na něj;
-
nedával pozor;
-
při rozhovoru s ním telefonoval, bavil se s ostatním personálem;
-
nenaslouchal.
Klient je spokojený, když zdravotnický personál: -
Naslouchá;
-
není hrubý;
-
je zdvořilý;
-
jedná jako rovný s rovným;
-
nezatajuje informace;
-
má zájem o klienta;
-
používá srozumitelnou řeč. (viz lit. č. 6)
16
3.7.5 Ukončení rozhovoru
Zdravotnický personál zopakuje pacientovi důležitost léčby. Potvrdí postup a důležitost jednotlivých kroků. Podporuje naději v pacientův úspěch. Rozloučí se s pacientem. (viz lit. č. 6)
3.8 Nejčastější problémy v komunikaci se schizofrenickými pacienty
Nejčastější problémy v komunikaci lze rozložit do 5 specifických druhů zásad komunikace: 1. Ignorování klienta nebo ignorování jeho pokusů o vzájemnou komunikaci. Například zdravotník odejde nebo se zabývá něčím jiným, zatímco pacient mluví. Ignorování toho, co pacienta zajímá, náhlá změna tématu, nevhodně, bez upozornění. Klient se může cítit ignorován v důsledku dlouhé čekací doby, pokud není vysvětlena a omluvena. 2. Druh komunikace, znemožňující či znesnadnění participace pacienta. Pacient vykládá o svých potížích, náhle je přerušen nevhodnou otázkou lékaře, a tak je nucen nechat si pro sebe něco důležitého, co chtěl říct nebo lékař vede monolog. Často se kladou uzavřené otázky, které omezují možnost volného vyjádření a kladení specifických otázek, které dávají pacientovi malou možnost objasnit a vysvětlit hlavní obtíž. 3. Vzdalování se, distancování se od pacienta. Může docházet k vyhýbání se očnímu kontaktu, užívání neosobní mluvy. Zdravotníci často skrývají vlastní emoce. Domnívají se, že nedávání najevo emocí, jak na ně pacient a jeho obtíže působí, je profesionální přístup. Často se porušují konverzační pravidla jako představení se, odpovědi na otázky, často se nestarají, co pacienta zajímá.
17
4. Vyjádření, která jsou dvojsmyslná nebo protikladná. Obvyklé je používání odborného žargonu, který pacienty mate či zavádí. Častá je kontradiktornost verbálního a neverbálního sdělení, když se snaží pacienta uklidnit, přestože je skutečnost jiná. Klienti se spíš spoléhají na neverbální sdělení. 5. Odmítavý postoj ke klientovi (ponížení, negativní hodnocení apod.) Změnou nejlépe dosáhneme zlepšením dovedností, osvojením komunikačních praktik, které vedou k pocitu ocenění vlastní hodnoty klienta a napomáhají vytvořit podporující, neohrožující prostředí. (viz lit. č. 6, 5)
18
4 Metodika
4.1 Metodika dotazníku
K získání nezbytných informací pro zpracování mé absolventské práce použiji formu anonymního dotazníku (viz příloha č. 1), který je určen pro zdravotnický personál Psychiatrické léčebny v Kroměříži. Dotazník bude sestaven ze dvou částí. V první budu zjišťovat počet odpracovaných let v psychiatrické léčebně, dosažené vzdělání a pohlaví respondentů.
Druhá část se již bude zabývat problematikou komunikace s pacienty se
schizofrenií. Kvůli jednoznačnosti vyhodnocování jsem volil uzavřený typ otázek. Hypotézu č. 1 budou potvrzovat otázky č. 1, 3, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 11. V každé otázce je pouze jedna správná odpověď, za kterou dostanou jeden bod. Podle počtů bodů rozdělím soubor do tří podskupin. První podskupina bude zahrnovat respondenty, kteří dosáhnou 1 – 3 bodů. Druhá podskupina pro respondenty, kteří dosáhli v daných otázkách 4 – 6 bodů. Třetí skupina pro ty, co dosáhnou 7 – 9 bodů. Počet dosáhnutých bodů 1 – 3, bude vypovídat o nízké informovanosti respondentů v dané problematice. 4 – 6 dosáhnutých bodů, bude vypovídat o částečné informovanosti. 7 – 9 bodů o dobrém přehledu v problematice komunikace s psychotickým pacientem. Hypotézu č. 2 budou potvrzovat otázky č. 2, 3, 4, 6, 9, 12, 13, 14. Budou ohodnoceny stejným způsobem jako v hypotéze č. 1. Rovněž budou vytvořeny tři podsoubory, v první podskupině budou respondenti, kteří dosáhli 1 – 2 body, ve druhé podskupině budou ti, kteří dosáhli 3 – 5 bodů a ve třetí podskupině budou ti, kteří dosáhnou 6 – 8 bodů. První podskupině budou respondenti se špatnými vzorci zvládání projevů nemoci. Ve druhé ti, kteří mají některé návyky správné, jiné méně. Ve třetí ti, kteří mají osvojené správné komunikační dovednosti. Plánuji udělat pilotní výzkum minimálně u 3 respondentů sloužící pro zjištění, zda budou otázky a odpovědi správně a jednoduše položeny a respondenty pochopeny.
19
4.2. Metodika otázek V první části dotazníku se zaměřuji na základní sociometrické informace. K nim patří zjištění pohlaví respondentů a dosaženého vzdělání. Otázka je uzavřená a má 4 možné odpovědi. Dále na délku praxe, která je rozdělena do 7 možných variant. Dosažený stupeň vzdělání: □VŠ
□ střední odborná škola
□ vyšší odborná škola
□ nižší střední vzdělání (bez maturity)
Pohlaví : □ muž
□ žena
Počet let praxe : □ do 1 roku □ do 3 let □ do 5 let □ do 10 let □ do 15 let □ do 20 let □ více jak 20 let
Otázka č. 1 zní: Když Vás pacient obviňuje z krádeže jeho věcí, pokoušíte se ho přesvědčovat o opaku? Tahle otázka mi poslouží k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 1. Otázkou zjišťuji povědomost respondentů o doporučení, že se bludy nemají vyvracet. Otázka je uzavřená se 4 odpověďmi:
20
A) ANO B) NE, nepokouším se pacientům vyvracet jejich bludy ani je v nich neutvrzuji C) Nevím D) Pacientovi neodpovídám Stává se Vám často, že jste svým chováním přispěl k agresivitě pacienta? Otázka č. 2 zní: Přispěl jste někdy svým chováním k agresivitě pacienta? Otázkou budu zjišťovat, zda svým chováním, vystupováním a projevy vyvolávají či potencionálně mohou vyvolat agresivitu u pacientů. Tahle otázka mi poslouží k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 2. Otázka je uzavřená se 3 odpověďmi, které zní: A) ANO, je možné, že jsem přispěl k agresi pacienta, byl jsem jím napaden. B) NE, doposud jsem nebyl nemocným napaden, či jinak ohrožen C) Nevím
Otázka č. 3 zní: Pokud je pacient agresivní, zvládám to tak, že: Dotaz je zaměřený, zda respondenti umí adekvátně zvládat situace s agresivním pacientem. Tahle otázka mi poslouží k potvrzení nebo vyvrácení obou hypotéz. Otázka je uzavřená a respondenti si můžou vybrat ze 4 odpovědí: A) S pacientem promluvím klidným tónem, pokusím se zvládnout komunikaci řešením aktuální příčiny agrese B) Použiji omezovací prostředky v případě, kdy hrozí sebepoškození a napadení personálu C) Informuji lékaře a další postup je volen dle jeho ordinace D) Všechny odpovědi jsou správné
Otázka č. 4 zní: Když Vás pacient přesvědčuje o něčem, co není pravda. Vyvracíte mu jeho přesvědčení? Cílem této otázky je zjistit, zda umí s pacientem jednat tak, aby nevyvolávali nedůvěřivost a agresivitu pacienta. Tuhle otázku chci použít k potvrzení nebo vyvrácení obou hypotéz. Je uzavřená se 4 možnostmi:
21
A) Ano, trvám na tom, aby získal pacient náhled na realitu za každou cenu B) Ne, dle zásad jednání s psychiatrickým pacientem to není správné C) S pacientem nevedu delší rozhovory D) Pacientům pouze nařizuji, delší dialog s nimi nevedu
Otázka č. 5 zní: Stalo se Vám, že pacient nerozuměl některým z výrazů, které běžně využíváte v komunikaci s ním? Otázkou zkoumám, zda respondenti přizpůsobují svůj slovník rozumovým schopnostem pacienta. Tahle otázka mi poslouží k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 1. Je uzavřená a má 3 možné odpovědi: A) ANO, často se mi stává, že používám příliš mnoho odborných termínů B) NE, s pacientem se snažím mluvit, co nejjednodušeji C) Nevím, nedokážu posoudit
Otázka č. 6 zní: Vyjednáváte s pacientem (např. o užívání léků)? Zde zjišťuji, zda si respondenti umí poradit s nedůvěřivostí a negativismem pacientů. Tuhle otázku chci použít k potvrzení nebo vyvrácení obou hypotéz. Otázka je uzavřená a dotazovaný má na výběr ze 4 možností: A) Ne, pokud pacient odmítá, medikaci mu nepodám. B) Ano, snažím se ho přesvědčit o nutnosti léků a při tom se odvolávám na lékaře. C) Použiji donucovacích prostředků tak, aby pacient užil léky i proti své vůli. D) S pacientem zásadně nevyjednávám, musí respektovat moje nařízení
Otázka č. 7 zní: Stalo se Vám, že jste prezentoval pacientovi Vaše rady jako ty jediné správné? Cílem je se dozvědět, zda se umí respondenti vyvarovat nátlakovému stylu komunikace. Otázka je uzavřená se 3 možnostmi:
22
A) Ano, jedině to, co já a kolektiv zdravotníků řeknu/neme, má platnost. B) Ne, nechávám mu vlastní prostor na vytvoření si svého názoru. C) Nevím Otázka č. 8 zní: Cítíte se někdy vůči pacientu v „otcovské roli“? Otázkou chci zjistit, jestli respondenti svým chováním neupírají pacientům možnost svobodného rozhodování. Tahle otázka mi poslouží k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 1. Otázka je uzavřená a má na výběr 3 odpovědi: A) Ano, pacienti jsou jako malé děti a musí poslouchat a respektovat vše, co jim jako zdravotníci řekneme B) Ne, i pacienti jsou dospělí lidi s právem na vlastní rozhodnutí C) Nevím
Otázka č. 9 zní: Přizpůsobujete tempo řeči aktuálnímu psychickému stavu pacienta? Otázkou zjišťuji, zda respondenti přizpůsobují styl komunikace momentálním potřebám pacienta. Tuhle otázku chci použít k potvrzení nebo vyvrácení obou hypotéz. Otázka je uzavřená se 3 možnostmi: A) Ano, mluvím podle pacientova myšlenkového tempa B) Ne, vždy mluvím rychle C) Nevím, nedokážu posoudit
Otázka č. 10 zní: Využíváte ve své praxi metodu reflexe? Otázkou se chci dozvědět, zda jsou respondenti informovaní o nových metodách a postupech v komunikaci s pacienty. Tuhle otázku chci použít k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 1. Je uzavřená a má na výběr ze 3 odpovědí: A) Ano, hodně se mi to osvědčilo. B) Ne, nevyužívám, nemá to žádný smysl. C) Nevím, co to je.
23
Otázka č. 11 zní: Zaškrtněte správné tvrzení. Blud je přesvědčení: Touhle otázkou zkoumám, zda respondenti znají definici bludu. Tahle otázka mi poslouží k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 1. Je uzavřená a má 3 možnosti. A) Správné B) Nevývratné C) Nevím Otázka č. 12 zní: Měli jste někdy výhrady vůči nedostatečné péči o zevnějšek pacienta? Otázkou chci zjistit, zda jsou respondenti informování o negativních příznacích schizofrenie. Tahle otázka mi poslouží k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 2. Je uzavřená se 3 možnostmi: A) Ano, pacienty neustále kritizuji, že se nemyjí a chodí neupraveni B) Ne, jestli nedodržují hygienický standart, tak je motivuji C) Nevím Otázka č. 13 zní: Kritizoval jste někdy pacienta za chudost řeči nebo pohybů? Otázkou zkoumám, zda jsou respondenti informovaní o kognitivních deficitech u schizofrenie. Tuhle otázku chci použít k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 2. Otázka je uzavřená a dotazovaný má na výběr ze 3 možností: A) Ano, stále se dostávám s pacienty do konfliktu, jelikož neodpovídají dostatečně na mé dotazy B) Ne, pacienti se schizofrenií často trpí nedostatkem vůle C) Nevím Otázka č. 14 zní: Přesvědčoval jste někdy pacienta, že je nemocný? Tenhle dotaz slouží ke zjištění, zda jsou respondenti informovaní o anosognosii (bez náhledu na onemocnění). Tuhle otázku chci použít k potvrzení nebo vyvrácení hypotézy č. 2. Je uzavřená a má 3 možné odpovědi: A) Ano, často se s pacientem hádám, když se mě snaží přesvědčit, že je zdravý B) Ne, anosognosie je častým příznakem psychických poruch C) Nevím
24
5 Výsledky výzkumu
5.1 Zjištěné výsledky a grafické znázornění výsledků výzkumu
Průzkum byl prováděn v Psychiatrické léčebně v Kroměříži a zúčastnili se ho muži i ženy, různé délky praxe a vzdělání. Respondenti byli vybráni dle oddělení, kde jsou umístěni pacienti se schizofrenií. Celkem jsem rozdal 68 dotazníků a z toho se mi vrátilo 60 dotazníků. Výzkum jsem zpracoval z 60 dotazníků. V úvodu mého dotazníku jsem zjišťoval dosažené vzdělání respondentů. Zjistil jsem, že větší část 42 (70%) respondentů má středoškolského vzdělání, 9 (15%) respondentů nižší vzdělání, 6 (10 %) respondentů vystudovalo vysoké školy a 3 (5%) respondenti vyšší odborné školy. Úvodem: Dosažený stupeň vzdělání? Možnosti
počet
Počet v %
Nižší střední vzdělání
9
15 %
Středoškolské
42
70 %
Vyšší odborné
6
10%
Vysokoškolské
3
5%
Celkem
60
100 %
Dosažený stupeň vzdělání? 80%
70% 60% 50% 40% 70%
30% 20% 10%
15%
10%
0% Nižší střední
Středoškolské
Vyšší odborné
5% Vysokoškolské
25
Zjistil jsem, že na dotazník odpovídalo více mužů 36 (65%) než zbývajících 24 (35%) žen. Pohlaví Možnosti
počet
Počet v %
Muži
36
60 %
Ženy
24
40%
Celkem
60
100%
Pohlaví 70% 60%
50% 40% 30%
60%
20%
40%
10%
0% Muži
Ženy
26
V počtu odpracovaných let praxe jsem zjistil, že nejvíce odpovídali respondenti, kteří mají odpracováno v psychiatrické léčebně do 10 let a více jak 20 let praxe. Nejméně je zde pracujících do 3 let praxe. Počet let praxe Možnosti
počet
Počet v %
Do 1 roku
6
10%
Do 3 let
2
3%
Do 5 let
6
10%
Do 10 let
15
25%
Do 15 let
5
8%
Do 20 let
6
10%
Více jak 20 let
21
35%
Celkem
60
100%
27
V položce č. 1 jsem zjistil, že 58 (97%) respondentů se nepokouší pacientům vyvracet jejich bludy a zbytek respondentů 2 (3%) odpovědělo „Ano, žádný pacient mě nebude obviňovat z krádeže, to si nenechám líbit“. Tito dva respondenti patřili do skupiny od 1 roku do 3 let praxe. Tabulka č. 1 : Když Vás pacient obviňuje z krádeže jeho věcí. Pokoušíte se ho přesvědčovat o opaku? Možnosti
počet
Počet v %
ANO
2
3%
NE, nepokouším se
58
97 %
Nevím
0
0%
Pacientovi neodpovídám
0
0%
60
100%
pacientům vyvracet jejich bludy, ani je v nich neutvrzovat
Celkem
28
V položce č. 2 jsem zjistil, že 12 (20%) respondentů si je vědomo, že svým chováním přispělo k agresivitě pacienta. Větší část respondentů 39 (65%) odpovědělo, že pacienty zásadně neprovokují a posledních 9 (15%) respondentů neví, zda přispělo svým chováním k agresivitě pacienta. Tabulka č. 2: Přispěl jste někdy svým chováním k agresivitě pacienta? Možnosti ANO, je možné, že jsem
počet
Počet v %
2
3%
56
94 %
2
3%
60
100 %
přispěl k agresi pacienta, byl jsem jím napaden NE, doposud jsem nebyl nemocným napaden, či jinak ohrožen Nevím Celkem
29
V položce č. 3 jsem se dozvěděl, že 54 (90%) dotazovaných by využilo všechny možné způsoby zvládání agresivity. Další 2 (3%) respondenti by s pacientem promluvili klidným tónem, pokoušeli by se zvládnout komunikaci řešením aktuální příčiny agrese. Patřili do skupiny 15 až 20 let praxe. 1 (2%) respondent by využil omezovací prostředky, když bude hrozit sebepoškození a napadení personálu. Patřil do skupiny 5 let praxe. 3 (5%) respondenti by informovali lékaře a další postupy by volili dle jeho ordinace. Patřili do skupiny 5 až 10 let praxe. Tabulka č. 3 : Pokud je pacient agresivní, zvládám to, tak že: Možnosti S pacientem promluvím
Počet
Počet v %
2
3%
1
2%
3
5%
54
90 %
60
100 %
klidným tónem, pokusím se zvládnout komunikaci řešením aktuální příčiny agrese Použiji omezovací prostředky v případě, kdy hrozí sebepoškození a napadení personálu Informuji lékaře a další postup je volen dle jeho ordinace Všechny odpovědi jsou správné Celkem
30
31
V položce č. 4 jsem zjistil, že 54 (90 %) respondentů ví, jak se mají zachovat, pokud je pacient přesvědčuje o něčem, co není pravda. Zbývajících 6 (10%) respondentů odpovědělo, že trvají, aby pacienti získali náhled na realitu za každou cenu. Tabulka č. 4 : Když Vás pacient přesvědčuje o něčem, co není pravda. Vyvracíte mu jeho přesvědčení? Možnosti Ano, trvám na tom, aby
počet
Počet v %
6
10%
54
90%
0
0%
0
0%
60
100%
získal pacient náhled na realitu za každou cenu Ne, dle zásad jednání s psychiatrickým pacientem to není správné S pacientem nevedu delší rozhovory Pacientům pouze nařizuji, delší dialog s nimi nevedu Celkem
32
V položce č. 5 jsem se dozvěděl, že 46 (77%) respondentů využívá správnou a srozumitelnou metodu komunikace s pacienty, 12 (20%) respondentům se stává, že používají příliš mnoho odborných termínu a zbývající 2 (3%) neví, zda využívají nějakou odbornou terminologii v komunikaci s pacienty. Tabulka č. 5 : Stalo se Vám, že pacient nerozuměl některým z výrazů, které běžně využíváte v komunikaci s ním? Možnosti ANO, často se mi stává, že
počet
Počet v %
12
20%
46
77%
2
3%
60
100%
používám příliš mnoho odborných termínů NE, s pacientem se snažím mluvit co nejjednodušeji C) Nevím, nedokážu posoudit Celkem
33
V položce č. 6 jsem zjistil, že 55 (92%) respondentů se snaží přesvědčit o nutnosti léků a při tom se odvolávají na lékaře, 3 (5%) si myslí, že pokud pacient odmítá tak mu medikaci nepodá a zbývající 2 (3%) respondenti by s pacientem nevyjednávali a museli by respektovat jejich nařízení. Tabulka č. 6 : Vyjednáváte s pacientem ( např. o užívání léků ) Možnosti Ne, pokud pacient odmítá,
počet
Počet v %
3
5%
55
92%
0
0%
2
3%
60
100%
medikaci mu nepodám Ano, snažím se ho přesvědčit o nutnosti léků a při tom se odvolávám na lékaře Použiji donucovacích prostředků, tak aby pacient užil léky i proti své vůli S pacientem zásadně nevyjednávám, musí respektovat moje nařízení Celkem
34
V položce č. 7 jsem se dozvěděl, že 58 (97%) dotazovaných nechává vlastní prostor na vytvoření vlastního názoru a 2 (3%) dotazovaní odpověděli, že neví. Tabulka č. 7 : se vám, že jste prezentoval pacientovi vaše rady jako ty jediné správné? Možnosti Ano, jedině to, co já a
počet
Počet v %
0
0%
58
97%
2
3%
60
100%
kolektiv zdravotníků řeknu/neme, má platnost Ne, nechávám mu vlastní prostor na vytvoření si svého názoru Nevím Celkem
35
V položce č. 8 jsem zjistil, že se 60 (100%) respondentů se necítí v otcovské roli, jelikož jsou pacienti dospělí lidi s právem na vlastní názor. Tabulka č. 8 : Cítíte se někdy vůči pacientu v „otcovské roli“? Možnosti
počet
počet v %
Ano, pacienti jsou jako malé
0
0%
60
100%
0
0%
60
100%
děti a musí poslouchat a respektovat vše, co jim jako zdravotníci řekneme Ne, i pacienti jsou dospělí lidi s právem na vlastní rozhodnutí Nevím Celkem
36
V položce č. 9 jsem se dozvěděl, že 56 (93%) dotazovaných přizpůsobuje tempo řeči pacientovi a mluví podle pacientova myšlenkového tempa, 4 (7%) dotazovaných odpovědělo, že neví. Tabulka č. 9 : Přizpůsobujete tempo řeči aktuálnímu psychickému stavu pacienta? Možnosti
počet
počet v %
56
93%
Ne, vždy mluvím rychle
0
0%
Nevím, nedokážu posoudit
4
7%
60
100%
Ano, mluvím podle pacientova myšlenkového tempa
Celkem
37
V položce č. 10 jsem zjistil, že 38 (63%) respondentů využívá a osvědčila se jim metoda reflexe, 22 (37%) respondentů neví, co to reflexe je. Tabulka č. 10 : Využíváte ve své praxi metodu reflexe? Možnosti Ano, hodně se mi to
počet
počet v %
38
63%
0
0%
22
37%
60
100%
osvědčilo Ne, nevyužívám, nemá to žádný smysl Nevím, co to je Celkem
38
V položce č. 11 jsem se dozvěděl, že 60 (100%) dotazovaných ví, že je blud přesvědčení nevývratné. Tabulka č. 11. : Zaškrtněte správné tvrzení. Blud je přesvědčení: Možnosti
počet
počet v %
Správné
0
0%
Nevývratné
60
100%
Nevím
0
0%
60
100%
Celkem
39
V položce č. 12 jsem zjistil, že 58 (97%) respondentů nemělo výhrady vůči nedostatečné péči o zevnějšek pacienta, pokud dodržují hygienický standart. 2 (3%) respondenti mají výhrady vůči nedostatečné péči o zevnějšek pacienta a stále pacientům nadávají, že se nemyjí a chodí neupraveni. Tabulka č. 12 : Měli jste někdy výhrady vůči nedostatečné péči o zevnějšek pacienta? Možnosti Ano, pacienty neustále
počet
počet v %
2
3%
58
97%
0
0%
60
100%
kritizuji, že se nemyjí a chodí neupraveni Ne, jestli nedodržují hygienický standart, tak je motivuji Nevím Celkem
40
V položce č. 13 jsem se dozvěděl, že 55 (92%) dotazovaných nekritizovalo pacienty za chudost řeči nebo pohybů. Zbývajících 5 (8 %) kritizuje pacienty za chudost řeči nebo pohybů a stále se s nimi dostává do konfliktu, jelikož neodpovídají dostatečně na jejich dotazy. Tabulka č. 13 : Kritizoval jste někdy pacienta za chudost řeči nebo pohybů? Možnosti Ano, stále se dostávám
počet
počet v %
5
8%
55
92%
0
0%
60
100%
s pacienty do konfliktu, jelikož neodpovídají dostatečně na mé dotazy Ne, pacienti se schizofrenii často trpí nedostatkem vůle Nevím Celkem
41
V položce č. 14 jsem zjistil, že 56 (93%) dotazovaných nepřesvědčovalo pacienty, že jsou nemocní a 4 (7 %) se často s pacientem hádá, když se je snaží přesvědčit, že je zdravý. Tabulka č. 14 : Přesvědčoval jste někdy pacienta, že je nemocný? Možnosti Ano, často se s pacientem
počet
počet v %
4
7%
56
93%
0
0%
60
100%
hádám, když se mě snaží přesvědčit, že je zdravý Ne, anosognosie je častým příznakem psychických poruch Nevím Celkem
Na základě analýzy souboru se hypotéza č. 1 nepotvrdila a hypotéza č. 2 byla rovněž nepotvrzena.
42
5.2 Analýza zjištěných výsledků
V hypotéze č. 1 jsem předpokládal, více jak 20% nedostatečnou informovanost personálu ve správných způsobech jednání s psychotickými pacienty v PL (psychiatrické léčebně). Výzkum nepotvrdil hypotézu. 82 % respondentů bylo zařazeno do kategorie s počtem bodů 7 – 9, co vypovídá o dobré informovanosti dotazovaných zdravotnických pracovníků. V hypotéze č. 2 jsem předpokládal, že více jak 40% personálu používá nevhodné vzorce zvládání projevů nemoci, která vede ke zvyšování agresivity, narůstání paranoidity a k nespolupráci s léčbou. Tato hypotéza byla rovněž nepotvrzena. 87 % respondentů bylo zařazeno do kategorie s počtem 6 – 8 bodů, co vypovídá o správných komunikačních dovednostech.
43
6 Návrh na řešení zjištěných nedostatků
Jedním z hlavních nedostatků je nedostatek publikací, určené střednímu zdravotnímu personálu, na téma zásad komunikace s psychotickým pacientem. Dalším problémem je nedostatek odborných seminářů zaměřených na školení SZP (střední zdravotnický personál) v komunikačních dovednostech s psychotickým pacientem. Učební plány se zcela vyhýbají tématu komunikace s psychiatrickým pacientem.
44
7 Závěr
Cílem mé práce bylo zjistit úroveň informovanosti SZP (střední zdravotnický personál) o nejnovějších doporučených postupech v komunikaci s psychotickými pacienty a zároveň zvýšit informovanost o této problematice. Oslovil jsem 68 zdravotnických pracovníků od zdravotnických asistentů až po magistry v ošetřovatelství. Dotazník jsem rozdával na psychiatrických odděleních, kde jsou hospitalizování pacienti se schizofrenií. Výzkum jsem zpracoval z 60 komplet vyplněných dotazníků. Výzkum proběhl pouze v Kroměříži. Stanovil jsem si 2 hypotézy. V hypotéze č. 1 jsem předpokládal, více jak 20% nedostatečnou informovanost personálu ve správných způsobech jednání s psychotickými pacienty v PL. Z mého výzkumu vyplynulo, že 82 % respondentů je dobře informovaných o správných způsobech jednání s psychotickými pacienty v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. V hypotéze č. 2 jsem se domníval, že 40% personálu používá nevhodné vzorce zvládání projevů nemoci, která vede ke zvyšování agresivity, narůstání paranoidity a k nespoluprácí s léčbou. Z dotazníku jsem se dozvěděl, že 87 % respondentů má správné komunikační dovednosti. Tato hypotéza se mi rovněž nepotvrdila.
45
8 Resumé v českém jazyce
V mé absolventské práci jsem se zabýval problematikou komunikace zdravotnického personálu (SZP) s psychotickým pacientem. Cílem této práce bylo zjistit informovanost středního zdravotnického personálu z Psychiatrické léčebny v Kroměříži o doporučovaných metodách komunikace s pacienty trpící schizofrenií. Osloveni byli SZP (střední zdravotnický personál), ošetřovatelé a vysokoškolsky vzdělaný zdravotnický personál z oddělení určených pro léčbu psychotických poruch. Dotazníky jsem rozdal 68 respondentům. Z celkového počtu rozdaných dotazníků se mi vrátilo 60 kompletně vyplněných. Dotazník byl anonymní a skládal se ze 2 částí (socio-demografické údaje a informovanost o správných způsobech komunikace s pacienty). Dotazník obsahoval celkem 14 uzavřených otázek. Dělal jsem pilotní výzkum u 3 respondentů. Sloužil mi pro určení správně a jednoduše položených otázek. Pro můj výzkum jsem si zvolil 2 hypotézy. V hypotéze č. 1 jsem předpokládal, více jak 20% nedostatečnou informovanost personálu ve správných způsobech jednání s psychotickými pacienty v PL. Z mého výzkumu vyplynulo, že 82 % respondentů je dobře informovaných o správných způsobech jednání s psychotickými pacienty v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Tato hypotéza se mi nepotvrdila. V hypotéze č. 2 jsem se domníval, že 40% personálu používá nevhodné vzorce zvládání projevů nemoci, která vede ke zvyšování agresivity, narůstání paranoidity a k nespoluprácí s léčbou. Z dotazníku jsem se dozvěděl, že 87 % respondentů má správné komunikační dovednosti. Tato hypotéze se mi rovněž potvrdila. Má práce nevychází ani nenavazuje na žádný dosavadní výzkum vztahující se k danému tématu. Může na ni navazovat další podrobnější výzkum.
46
9 Resumé v cizím jazyce
Resume in English My thesis is focused on the topic of communication of the sanitarian personnel and psychotic patients. The objective of this thesis is to find out how well is the sanitary personnel in Mental hospital in Kroměříž informed about recommended methods of communication with patients suffering from schizophrenia. I did my research with intermediate sanitary personnel, nurses and university-educated sanitary personnel from the Department of psychotic disorders. I gave out the questionnaires to 68 respondents. From that amount of questionnaires 60 of them came back completely filled out. The questionnaire was anonymous and consisted of two parts (socio-demographic data and the knowledge about correct treating of patients). The questionnaire consisted of 14 closed questions. Prior giving out the questionnaires I tested them with 3 respondents to validate the questions. For my research I chose two hypotheses. In hypothesis number 1 I presumed, that more than 20 % of the personnel is going to be inadequately informed about the right techniques of treating psychotic patients. From my research I concluded, that 82 % of respondents is well informed about these techniques. So I got this hypothesis unconfirmed. In hypothesis number 2 I presumed that 40 % of personnel use inappropriate techniques for dealing with illnesses which lead to increase of aggressiveness, paranoia and not cooperating with personnel. From my questionnaire I learned that 87 % of respondents have the right communication skills. So I got this hypothesis also unconfirmed. My thesis does not come from or is not build upon any other research related to given topic. On the other hand data used in this thesis can be used for other, detailed researches in the future.
47
10 Seznam použité literatury
10.1 Monografie
1. ČEŠKOVÁ, Eva. Schizofrenie a její léčba. Praha: Maxdorf, 2007. ISBN 978 – 80 – 7345 – 114 - 1
2. DOUBEK, Pavel. Psychóza v životě - život v psychóze : příručka pro pacienty trpící psychózou a jejich rodiny. Praha: Maxdorf, 2008. ISBN 978 – 80 – 7345 – 156 - 1.
3. KUČEROVÁ, Helena. Schizofrenie v kazuistikách. Praha: Grada Publishing, a. s, 2010. ISBN 978 – 80 – 247 – 2045 - 6.
4. NOVOTNÝ, Vladimír, et al. Špeciálna psychiatria. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2007. ISBN 978 – 80 – 223 – 2624 – 7
5. PEČEŇÁK, Ján, e tel. Kapitoly o schizofrénii. Martin: Osveta, 2005. ISBN 978 – 80 – 8063 – 201 – 4
6. RABOCH, Jiří; PAVLOVSKÝ, Pavel, et al. Psychiatrie. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978 – 80 – 246 – 1985 – 9
7. SMOLÍK, Petr. Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf, 1996. ISBN 80 – 85800 – 33 - 0
48
12 Seznam použitých zkratek
MKN - 10 – Mezinárodní klasifikace nemocí – desáté vydání; F 20.0 - paranoidní schizofrenie; F 20.1 - hebefrenní schizofrenie; F 20.2 - katatonní schizofrenie; F 20.3 - nediferencovaná schizofrenie; F 20.4 - postschizofrenní deprese; F 20.5 - reziduální schizofrenie; F 20.6 - simplexní schizofrenie; PL – psychiatrická léčebna; VŠ – vysokoškolské vzdělání; SZP – střední zdravotnický personál.
49
13 Seznam příloh
Příloha č. 1
Dotazník
Příloha č. 1 Dobrý den, jmenuji se Martin Kuchař a jsem studentem 3. Ročníku VOŠZ ve Vsetíně. Chtěl bych Vás požádat o vyplnění dotazníku, který je součástí mé absolventské práce na téma : „ Schizofrenie – problematika komunikace.“ Tento dotazník je anonymní a slouží pouze jako podklad pro vypracování absolventské práce. Pokud budete mít zájem o vyhodnocení tohoto průzkumu, výsledky budou k nahlédnutí v žákovské knihovně zdravotnické školy od června 2013. Vyznačte prosím pouze jednu možnost odpovědi. Dosažený stupeň vzdělání: □VŠ
□ střední odborná škola
□ nižší střední vzdělání (bez maturity)
Pohlaví : □ muž
Počet let praxe : □ do 1 roku □ do 3 let □ do 5 let □ do 10 let □ do 15 let □ do 20 let □ více jak 20 let
□ žena
□ vyšší odborná škola
Dotazník: 1. Když Vás pacient obviňuje z krádeže jeho věcí, pokoušíte se ho přesvědčovat o opaku? A) ANO B) NE, nepokouším se pacientům vyvracet jejich bludy ani je v nich neutvrzuji C) Nevím D) Pacientovi neodpovídám
2. Stává se Vám často, že jste svým chováním přispěl k agresivitě pacienta? A) ANO, je možné, že jsem přispěl k agresi pacienta, byl jsem jím napaden. B) NE, doposud jsem nebyl nemocným napaden, či jinak ohrožen C) Nevím
3. Pokud je pacient agresivní, zvládám to tak, že: A) S pacientem promluvím klidným tónem, pokusím se zvládnout komunikaci řešením aktuální příčiny agrese B) Použiji omezovací prostředky v případě, kdy hrozí sebepoškození a napadení personálu C) Informuji lékaře a další postup je volen dle jeho ordinace D) Všechny odpovědi jsou správné
4. Když Vás pacient přesvědčuje o něčem, co není pravda. Vyvracíte mu jeho přesvědčení? A) Ano, trvám na tom, aby získal pacient náhled na realitu za každou cenu B) Ne, dle zásad jednání s psychiatrickým pacientem to není správné C) S pacientem nevedu delší rozhovory D) Pacientům pouze nařizuji, delší dialog s nimi nevedu
5. Stalo se Vám, že pacient nerozuměl některým z výrazů, které běžně využíváte v komunikaci s ním? A) ANO, často se mi stává, že používám příliš mnoho odborných termínů B) NE, s pacientem se snažím mluvit, co nejjednodušeji C) Nevím, nedokážu posoudit
6. Vyjednáváte s pacientem (např. o užívání léků)? A) Ne, pokud pacient odmítá, medikaci mu nepodám. B) Ano, snažím se ho přesvědčit o nutnosti léků a při tom se odvolávám na lékaře. C) Použiji donucovacích prostředků tak, aby pacient užil léky i proti své vůli. D) S pacientem zásadně nevyjednávám, musí respektovat moje nařízení
7. Stalo se Vám, že jste prezentoval pacientovi Vaše rady jako ty jediné správné? A) Ano, jedině to, co já a kolektiv zdravotníků řeknu/neme, má platnost. B) Ne, nechávám mu vlastní prostor na vytvoření si svého názoru. C) Nevím
8. Cítíte se někdy vůči pacientu v „otcovské roli“? A) Ano, pacienti jsou jako malé děti a musí poslouchat a respektovat vše, co jim jako zdravotníci řekneme B) Ne, i pacienti jsou dospělí lidi s právem na vlastní rozhodnutí C) Nevím
9. Přizpůsobujete tempo řeči aktuálnímu psychickému stavu pacienta? A) Ano, mluvím podle pacientova myšlenkového tempa B) Ne, vždy mluvím rychle C) Nevím, nedokážu posoudit
10. Využíváte ve své praxi metodu reflexe? A) Ano, hodně se mi to osvědčilo. B) Ne, nevyužívám, nemá to žádný smysl. C) Nevím, co to je.
11. Zaškrtněte správné tvrzení. Blud je přesvědčení: A) Správné B) Nevývratné C) Nevím
12. Měli jste někdy výhrady vůči nedostatečné péči o zevnějšek pacienta? : A) Ano, pacienty neustále kritizuji, že se nemyjí a chodí neupraveni B) Ne, jestli nedodržují hygienický standart, tak je motivuji C) Nevím
13. Kritizoval jste někdy pacienta za chudost řeči nebo pohybů? A) Ano, stále se dostávám s pacienty do konfliktu, jelikož neodpovídají dostatečně na mé dotazy B) Ne, pacienti se schizofrenií často trpí nedostatkem vůle C) Nevím
14. Přesvědčoval jste někdy pacienta, že je nemocný? A) Ano, často se s pacientem hádám, když se mě snaží přesvědčit, že je zdravý B) Ne, anosognosie je častým příznakem psychických poruch C) Nevím
