Vyhodnocení dostupných výzkumů a dat o bezdomovectví v ČR a návrhy postupů průběžného získávání klíčových dat
Věra Kuchařová Jana Barvíková Kristýna Peychlová Sylva Höhne Externí spolupráce: Petr Holpuch (Příloha k části 1.1.1)
VÚPSV, v.v.i. Praha 2015
Publikace byla schválena ediční vědeckou radou ve složení: doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (VÚPSV, v.v.i. Praha) Ing. Martin Holub, Ph.D. (VÚPSV, v.v.i. Praha) Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D. (FSV UK Praha) Ing. Robert Jahoda, Ph.D. (MU Brno) Ing. David Prušvic, Ph.D. (MF ČR) Ing. Jan Mertl, Ph.D. (VŠFS Praha) Ing. Jan Molek, CSc. (JU České Budějovice) doc. Ing. Olga Poláková, CSc. (Metropolitní univerzita Praha)
Vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Praha 2, Karlovo náměstí 1 jako svou 484. publikaci Vyšlo v roce 2015, 1. vydání, počet stran 219 Tisk: VÚPSV, v.v.i. Recenze: Ing. Jiří Růžička Mgr. Ilja Hradecký ISBN 978-80-7416-204-6 http://www.vupsv.cz
Abstrakt Předkládaná monografie shrnuje výsledky projektu, jehož cílem bylo shromáždit a vyhodnotit existující domácí zdroje dat (statistiky, sčítání, dokumenty aj.) a provedené výzkumy problematiky bezdomovectví v širokém chápání tohoto společenského jevu. Tam, kde je to možné, byly zjišťovány počty osob spadajících do různých kategorií bezdomovců a lidí tímto jevem ohrožených (tzv. zjevných, skrytých a potenciálních bezdomovců) vymezených na základě Evropské typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení ETHOS. Zároveň byla vyhodnocena kvalita a spolehlivost dostupných zdrojů dat a hledány možnosti jejich rozšíření a zkvalitnění. Zpracované vyhodnocení ukazuje, že při snaze vytvořit co nejspolehlivější ucelený obraz o rozsahu bezdomovectví na určitém území je nutné respektovat jeho různé mody a projevy. Pro některé však v ČR nejsou k dispozici relevantní statistická data v žádoucím rozsahu a hloubce nebo nejsou vůbec sledována. Proto monografie neposkytuje odhad souhrnného počtu bezdomovců v ČR, ale komentuje aktuálně dostupná data a vytyčuje zdroje a přístupy, které by mohly vést ke zpřesnění a rozšíření současného povědomí o stavu bezdomovectví na našem území. Text je členěn do kapitol podle operačních kategorií typologie ETHOS a podkapitol podle jednotlivých národních subkategorií. Závěr každé podkapitoly představuje vyhodnocení v ní uvedených dat a návrhy, jak je rozšířit nebo rozvinout, popř. zamyšlení nad tím, zda je vůbec z ekonomického hlediska a z hlediska jejich širší využitelnosti potřebné určitý typ dat sbírat v té podobě, v jaké k tomu vybízí současné vymezení českých národních subkategorií ETHOS. Ukazuje se potřeba jejich revize a aktualizace. Klíčová slova: bezdomovectví; Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení ETHOS; bydlení, osoby bez přístřeší; pobytové sociální služby; azylové domy; noclehárny, sčítání bezdomovců Abstract The presented monograph summarizes the results of a project the aim of which was to assemble and evaluate existing domestic data sources (statistics, censuses, documents etc.) and completed research projects focusing on homelessness in the broadest sense of the word. Where possible, the numbers of people in the different categories of homeless and of people vulnerable to becoming homeless (i.e. apparent, hidden and potential homeless), defined in accordance with the European Typology of Homelessness and Housing Exclusion (ETHOS) were looked for. Simultaneously the quality and reliability of the available data sources was evaluated and possibilities of their broadening and refinement were examined. The resulting analysis shows that in order to produce a reliable image of homelessness on a particular area it is necessary to respect its different modes and manifestations. For some of them, however, relevant statistical data are not available in the desired extent and depth or are not being collected at all in the Czech Republic. Hence the monograph does not provide an estimate of the aggregate number of homeless people in the Czech Republic, but comments the currently available data and identifies sources and procedures which could lead to the refinement and broadening of the contemporary knowledge of the state of homelessness in the Czech Republic. The text is structured into chapters according to the ETHOS operational categories, and these are further subdivided according to national subcategories which have been defined for the Czech Republic. The conclusion of each chapter provides an evaluation of the data used therein and proposals of broadening or developing the data sources, or possibly a discussion regarding the need to collect a particular type of data in the form given by the structure of the Czech national ETHOS subcategories, with respect to the economic
efficiency of such an undertaking and to the broader utility of the data. The need to revise and update these subcategories is apparent. Key words: homelessness; European Typology of Homelessness and Housing Exclusion ETHOS; housing; people sleeping rough; residential social services; homeless hostels; night shelters; homeless census
Obsah
Seznam užívaných zkratek ............................................................................ 7 Úvod ............................................................................................................. 9 Bez střechy 1.
Osoby přežívající venku ............................................................................. 19 1.1 Veřejné prostory nebo venku (na ulici) ................................................... 19
2.
Osoby v noclehárně .................................................................................. 28 2.1 Noclehárna ......................................................................................... 28
Bez bytu 3.
Osoby v ubytovnách pro bezdomovce .......................................................... 35 3.1 Azylový dům pro bezdomovce ............................................................... 35 3.2 Přechodná ubytovna ............................................................................ 55 3.3 Přechodné podporované ubytování ........................................................ 61
4.
Osoby v pobytových zařízeních pro ženy ...................................................... 64 4.1 Pobytové zařízení pro ženy ................................................................... 64
5.
Osoby v ubytovnách pro imigranty .............................................................. 72 5.1 Přechodné bydlení (azylová zařízení pro žadatele o azyl) ........................... 72 5.2 Ubytovny pro migrující pracovníky ......................................................... 79
6.
Osoby před opuštěním instituce .................................................................. 82 6.1 Věznice a vazební věznice .................................................................... 82 6.2 Zdravotnická zařízení ........................................................................... 86 6.3 Zařízení pro děti ................................................................................. 90
7.
Uživatelé dlouhodobější podpory ............................................................... 105 7.1 Pobytová péče pro starší bezdomovce .................................................. 105 7.2 Podporované bydlení pro bývalé bezdomovce ........................................ 112
Nejisté bydlení 8.
Osoby žijící v nejistém bydlení .................................................................. 8.1 Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel .......................................... 8.2 Bydlení bez právního nároku ............................................................... 8.3 Nezákonné obsazení pozemku.............................................................
117 117 120 123
9.
Osoby ohrožené vystěhováním ................................................................. 125 9.1 Výpověď z nájemního bytu ................................................................. 125 9.2 Ztráta vlastnictví bytu ........................................................................ 126
10. Osoby ohrožené domácím násilím ............................................................. 128 10.1 Policejně zaznamenané domácí násilí ................................................. 128
5
Nevyhovující bydlení 11. Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách.......................................137 11.1 Mobilní obydlí ..................................................................................137 11.2 Neobvyklá stavba .............................................................................139 11.3 Provizorní stavba..............................................................................142 12. Osoby žijící v nevhodném bydlení ..............................................................145 12.1 Obydlené neobyvatelné byty ..............................................................145 13. Osoby žijící v přelidněném bytě .................................................................147 13.1 Nejvyšší národní norma definující přelidnění .........................................147 Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS ........................................................................................................155 Závěr .........................................................................................................169 Literatura ...................................................................................................175 Přílohy Příloha č. 1 ETHOS - Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení z bydlení v prostředí ČR .............................................................................185 Příloha č. 2 Možnosti a meze sčítání osob bez přístřeší v ČR................................187 Příloha č. 3 Azylové domy v ČR ubytovávající matky s dětmi ..............................202 Příloha č. 4 Azylové domy v ČR ubytovávající otce s dětmi .................................207 Příloha č. 5 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte - průměrný měsíční počet příjemců za rok 2013 ................................................................................210 Příloha č. 6 Osoby žijící v přelidněných bytech ..................................................211 Příloha č. 7 Příjemci dávek v hmotné nouzi ......................................................214 Příloha č. 8 Dotazník použitý v první fázi pražského sčítání bezdomovců v roce 2010 ..........................................................................................217
6
Seznam užívaných zkratek
Seznam užívaných zkratek Zkratka AD
Význam Azylový dům
ASZ
Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády ČR
ČCE
Českobratrská církev evangelická
ČR
Česká republika
ČSSZ
Česká správa sociálního zabezpečení
ČSÚ
Český statistický úřad
DnB
Doplatek na bydlení
DPC
dům na půli cesty
EA
ekonomicky aktivní Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení (European Typology on Homelessness and Housing Exclusion) Evidence klientů (software pro evidenci klientů sociálních služeb)
ETHOS EK EU FEANTSA IC
Evropská unie Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci (European Federation of National Organisations working with the Homeless/ Fédération européenne des Associations Nationales Travaillant avec les Sans-Abri) intervenční centrum
IKSP
Institut pro kriminologii a sociální prevenci
ILO
Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization)
MHD
městská hromadná doprava
MMR ČR (MMR)
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
MOP
Mimořádná okamžitá pomoc (dávka pomoci v hmotné nouzi)
MP
Městská policie
MPSV ČR (MPSV)
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
MŠMT ČR (MŠMT)
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR
MZ ČR (MZ)
Ministerstvo zdravotnictví ČR
MV ČR (MV)
Ministerstvo vnitra ČR
NNO
nestátní nezisková organizace
NPV
OSN
NewPeopleVision (software pro evidenci klientů sociálních služeb) obecně prospěšná společnost (forma právnické osoby podle starého občanského zákoníku – zákona č. 40/1964 Sb.) obec s rozšířenou působností občanské sdružení (forma právnické osoby podle starého občanského zákoníku zákona č. 40/1964 Sb.) Organizace spojených národů
OSP MMB (MMB)
Odbor sociální péče Magistrátu města Brna (Magistrát města Brna)
o.p.s. ORP o.s.
OSPOD
orgán sociálně-právní ochrany dětí
OV
ochranná výchova
PŠD
povinná školní docházka
PnŽ
Příspěvek na živobytí
SAD
SLDB
Sdružení azylových domů v ČR, o.s. Výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností (European Union – Statistics on Income and Living Conditions) Sčítání lidu, domů a bytů
SPOD
sociálně-právní ochrana dětí
ÚP ČR (ÚP)
Úřad práce ČR
USA
Spojené státy americké (United States of America)
SILC (EU-SILC)
7
Seznam užívaných zkratek
Zkratka ústavní výchova
VOŠ
vyšší odborná škola
VŠ
vysoká škola
VŠPS
Výběrové šetření pracovních sil
VTOS
výkon trestu odnětí svobody
ZDVOP
zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zapsaný spolek (forma právnické osoby podle nového občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb.) zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
z.s. ZSS
8
Význam
ÚV
Úvod
Úvod Tato monografie je vytvořena na základě požadavku MPSV vyhodnotit existující domácí výzkumy, sčítání a data v oblasti bezdomovectví v širokém chápání tohoto termínu a společenského jevu, který je tímto termínem označován a je „mnohovrstevným společenským problémem“, jak se píše ve Stanovisku poroty Konsensuální konference o bezdomovectví 5. prosince 2014 (První stanovisko poroty po konferenci, 2014). Zadavatelé formulují potřebu systematicky vyhodnotit stávající znalosti o výskytu a rozsahu bezdomovectví a identifikovat oblasti, kde chybí data klíčová pro tvorbu příslušných politik, mj. tím, že „problematika bezdomovectví je v ČR poznamenána poznatkovým deficitem, a to jak na straně veřejnosti, tak u tvůrců politik. Chybí přesnější empirické poznatky, které umožňují efektivní tvorbu a realizaci veřejných politik zaměřených na její řešení a prevenci. Fakt, že údaje o bezdomovcích nejsou detailněji známy, znesnadňuje také mezinárodní srovnání.“ Pro překonání tohoto deficitu je třeba jednak shromáždit všechny dostupné informace a data podle funkční definice bezdomovectví (tj. včetně lidí nacházejících se v různých fázích obvyklých trajektorií vedoucích k bezdomovectví), a jednak vytvořit koncepci dalšího sledování tohoto jevu. Cílem práce na zadaném úkolu tedy bylo provést jakousi inventuru v dosud používaných zdrojích dat (statistikách, sčítáních, dokumentech aj.) a provedených výzkumech problematiky bezdomovectví. Konkrétně to znamenalo zjistit, tam, kde je to možné, počty různých kategorií bezdomovců a lidí tímto jevem ohrožených (tedy tzv. zjevných, skrytých a potenciálních bezdomovců - viz mj. Hradecký a kol., 2012a), vyhodnotit dostupná data a hledat možnosti rozšíření a zkvalitnění různých druhů dat. Touto snahou vlastně tato studie plní doporučení podkladového materiálu Jak zkvalitnit rozsah dostupných informací o bezdomovství na regionální, národní a evropské úrovni (Edgar a kol., 2008, s. 12), který shrnul doporučení směřující k zavedení jednotných národních systémů sběru dat o problematice bezdomovectví využitelných pro mezinárodní komparace. Základním koncepčním východiskem je dokument MPSV Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020 z roku 2013, kde se píše: „Jde především o užívání a uplatňování funkční definice bezdomovectví ETHOS (viz příloha „ETHOS - Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR“)1 ve všech záležitostech týkajících se problematiky bezdomovectví a vyloučení z bydlení. Bezdomovcem je podle této definice: • osoba, jejíž bydlení je nejisté nebo neodpovídá standardům bydlení v daném prostředí (z důvodu chudoby, zadlužení, provizorního charakteru ubytování, před propuštěním z instituce, pobytu bez právního nároku, ohrožení domácím násilím apod.), • osoba v ubytovacím zařízení pro bezdomovce, • osoba spící venku (bez střechy) - „na ulici“.“ V této zprávě předkládáme především komentovaný přehled zdrojů dat o různých kategoriích lidí, kteří se stali bezdomovci nebo jsou v tomto směru ve své aktuální životní situaci ohroženi. Náš metodologický postup vychází z typologie ETHOS, 1
Viz: http://www.feantsa.org/spip.php?article120&lang=en, dále např. Hradecký a kol 2007, Hradecký a kol. 2012a aj.
9
Úvod
což znamená v zásadě postup podle jejích jednotlivých kategorií ve snaze zjistit a zhodnotit dosavadní relevantní data a výzkumné výsledky a navrhnout možné další způsoby, jak příslušné kategorie kvantitativně podchytit. Cílem bylo jednak zjistit objem kategorií (tj. počet osob v ČR, které do každé z kategorií spadají), což však má u všech více nebo méně závažné limity, a jednak nabídnout možné postupy kvantifikace na základě vyhodnocení těch dosavadních. Vzhledem k mnohovrstevnatosti jevu bezdomovectví, proměnlivosti situace, a tedy dynamice pohybu bezdomovců prostorově i mezi koncepčními kategoriemi, není možné všechny tyto osoby zachytit nějakou jednotnou universální metodikou. Proto o sledovaném jevu nevyhnutelně existují data různého charakteru, jež jej zachycují ve třech podobách - stock, flow, prevalence (viz Edgar a kol., 2007, s. 186). Tyto podoby odpovídají různým přístupům ke kvantifikaci bezdomovců - jako počet osob k určitému datu, jako objem osob, které využily danou sociální službu během určitého časového období nebo se během daného období ocitly v některé z definovaných životních situací bezdomoví. Tato různorodá povaha dostupných zdrojů výrazně znesnadňuje úkol celkově vyčíslit jev bezdomovectví v ČR jako celek. Při práci na tomto úkolu jsme dospěli k závěru, že při snaze vytvořit co nejkonkrétnější a nejspolehlivější ucelený obraz o rozsahu bezdomovectví je nutné respektovat různé mody a projevy tohoto jevu. Nesnažíme se tedy dospět k souhrnnému vyjádření jakkoli odhadované nebo pravděpodobnostní početnosti bezdomovců v různých podobách bezdomovectví, ale o shromáždění aktuálně co nejspolehlivějších dat ke každé sledované kategorii ETHOS. Hradecký (2006) problém velké rozmanitosti zdrojů dat, a tím jejich kvality a spolehlivosti, zmiňuje již v Národní zprávě o bezdomovství v České republice 2006: „Statistické údaje, které se týkají bezdomovství a problematického bydlení, nemají stejnou vypovídací hodnotu. Některé jsou poměrně objektivně zjistitelné při sčítání obyvatel, které periodicky provádí Český statistický úřad. Jde zejména o údaje o nejistém a nepřiměřeném bydlení, v operačních kategoriích 9-13, zčásti také v kategoriích 5-8. V kategoriích 2-4 lze počítat zejména s údaji, které pocházejí od poskytovatelů sociálních služeb. U chybějících údajů se musíme spokojit se sekundárními zdroji, které však mohou mít větší nebo menší validitu. Nejobtížnější, ale z hlediska problematiky bezdomovství nejdůležitější, je zjišťování v operační kategorii 1“ (s. 16). Od vydání této studie byla vykonána řada dalších prací na upřesnění převodu ETHOS do národních subkategorií, což však hlavně rozkrývalo nedostatečnost stávajících zdrojů dat a forem zjišťování počtů bezdomovců. Metodika zpracování Hlavním inspiračním zdrojem pro naši práci se stala rozsáhlá studie z roku 2012, zpracovaná kolektivem autorů pod vedením I. Hradeckého a L. Prudkého „Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020“, která byla podkladem pro formulování Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020 (Koncepce prevence..., 2013). Zdroje a postupy jejich zpracování a využití, které jsou uvedeny v jejich studii, jsme se snažili zhodnotit z hlediska aktuálních možností. Ty se ovšem příliš nelišily od tehdejších, mj. kvůli krátké době, která od jejího zpracování uplynula. Také ale proto, že po tu dobu nebyla vyvíjena žádná snaha metodologii zjišťování počtu bezdomovců zlepšovat. Tak komplexní problematika, jako je bezdomovectví, je podchycena v celé škále zdrojů informací, a to s různou mírou úplnosti a spolehlivosti. Hlavními jsou statistická data, vyčerpávající (jako např. Sčítání lidu, domů a bytů) a výběrová šetření, ad hoc
10
Úvod
šetření, registry, výkazy a další. Proto jsme si kladli za cíl podchytit pokud možno celou šíři potenciálních zdrojů. Hlavní zdroje dat, které jsme analyzovali, byly následující: - Sčítání lidu, domů a bytů v roce (SLDB) 2011 - Další projekty na zjišťování počtu bezdomovců - sčítání provedené Ministerstvem vnitra ČR - Regionální sčítání bezdomovců ve velkých městech (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, Ústí nad Labem) a dalších městech ČR (např. Havířov, Opava, Olomouc, Vsetín) - Databáze a výsledky statistického zjišťování Ministerstva práce a sociálních věcí ČR - Databáze a statistické ročenky Ministerstva spravedlnosti ČR a Vězeňské služby ČR - Statistické ročenky Ministerstva zdravotnictví ČR - Datové zdroje a rozbory Ministerstva pro místní rozvoj ČR - Databáze a statistické ročenky Ministerstva školství ČR - Data policejní - kriminalistické statistiky - Data, evidence, zjišťování relevantních nestátních neziskových organizací - Publikované výsledky rozborů bezdomovectví Předkládaná studie je členěna dle typologie ETHOS. Její čtyři koncepční kategorie Bez střechy, Bez bytu, Nejisté bydlení a Nevyhovující bydlení jsou základem struktury celého textu. Tyto oddíly jsou dále členěny do kapitol podle názvů operačních kategorií a dále pak do částí podle jednotlivých národních subkategorií2. Účelem této struktury je poskytnout přehled o tom, nakolik je možné jednotlivé národní subkategorie naplnit daty, z jakých zdrojů i jak spolehlivě. V průběhu zpracování studie bylo vedle nedostatku některých dat třeba vyrovnat se s překážkou, že řada dostupných zdrojů informací a dat pokrývá více subkategorií nebo, častěji, jednu či více subkategorií plně a z další(ch) jen část. To platí především o regionálních sčítáních ve velkých městech, kde někdy nebývá rozlišování pomocí tzv. „laické typologie“ vycházející z vnímání veřejnosti na zjevné, skryté a potenciální bezdomovce zcela kompatibilní s rozlišením operačních kategorií ETHOS. Není to jen metodologický „nedostatek“, ale spíše takto různá zjišťování reflektují mnohotvárnost sledovaného jevu. I na základě těchto zjištění vznikla samostatná pátá kapitola doplňující čtyři vymezené koncepční kategorie ETHOS s názvem „Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS,“ v níž jsme se pokusili shrnout kategorie osob, které typologie ETHOS alespoň ve své české adaptaci konsistentně nepostihuje, ale jimž je také nezbytné věnovat při studiu jevu bezdomovectví zvláštní pozornost, neboť se jedná o osoby v životních situacích, které jsou podle dostupných dat a názorů expertů mnohdy klíčovým předstupněm reálné ztráty střechy
2
Při vymezení obsahu jednotlivých národních subkategorií jsme vycházeli především z Komentáře k národním subkategoriím podle typologie ETHOS, který je součástí publikace Definice a typologie bezdomovství Hradeckého a kol. (2007). Jak ukazují následující kapitoly, stávající vymezení některých národních subkategorií je příliš vágní (např. děti před opuštěním instituce a děti před opuštěním pěstounské péče) a bylo by žádoucí přistoupit k jeho zpřesnění. Revidovaný komentář k národním subkategoriím podle typologie ETHOS by měl být dostupný široké odborné veřejnosti.
11
Úvod
nad hlavou. Za určitých okolností se mohou dostat do situací, které je řadí do různých kategorií ETHOS od osob „v nejistém bydlení“ až po osoby „bez střechy“.3 Další komplikace, na niž jsme v průběhu zpracování tohoto rozboru narazili, pramení z toho, že u každé ze skupin bezdomovců, rozlišovaných podle vnímání veřejností (Hradecký a kol. 2012a, s. 21), tj. na zjevné, skryté a potenciální, se potýkáme s relativně odlišnými, ale vždy nemalými metodologickými problémy. To sice není nijak překvapující zjištění, avšak hlavní těžkosti je vhodné zde v úvodu zmínit. V případě zjevných bezdomovců je to zejména problém jejich dosažení (řada z nich není evidována nebo není dosažitelná na adrese, vyznačují se dynamickým pohybem v prostoru). U potenciálních bezdomovců je nasnadě ten problém, že neexistuje prověřená metodika měření (respektive podložené odhady) toho, do jaké míry jsou v rámci relevantních skupin někteří jedinci a rodiny ohroženy ztrátou stávajícího (provizorního) bydlení, tedy pravděpodobnosti jejich propadnutí do bezdomovectví. To platí obdobně u skrytých bezdomovců, u nichž však máme oproti potenciálním poněkud přesnější data o těch základních sociálních skupinách, v rámci nichž se bezdomovci vyčleňují. I vyhodnocení limitů a potenciálu různých zdrojů dat je předmětem této zprávy. Nakonec je třeba připomenout komplikaci znesnadňující vyjádření celkového výskytu bezdomovectví plynoucí z rozmanitosti situací bezdomovectví a ohroženého bydlení a s tím související rozmanitosti dat a jejich zdrojů. To způsobuje, že se nelze vyhnout situaci, kdy jsou některá data stavová, průřezová, zatímco jiná vypovídají o výskytu jevu za určité období, obvykle rok. Závěr každé kapitoly představuje vyhodnocení v ní uvedených zdrojů a návrhy, jak je rozšířit nebo rozvinout, popř. zamyšlení nad tím, zda je vůbec z ekonomického hlediska a z hlediska širší využitelnosti potřebné určitý typ dat sbírat v té podobě, v jaké k tomu vybízí vymezení českých národních subkategorií ETHOS. V něčem se tyto návrhy překrývají, v mnohém jsou pro každou národní subkategorii nebo operační kategorii specifické. V návaznosti na tuto zprávu by bylo žádoucí diskutovat o těchto námětech v odborné veřejnosti a postupně vytvořit metodiku kombinující obecněji uplatnitelné a specifické postupy zjišťování výskytu a rozsahu bezdomovectví. Nicméně jak názorně ukazují výše popsané skutečnosti, není ani za předpokladu potenciálního rozšíření a zpřesnění dále popsaných datových zdrojů možné pokládat předkládaný rozbor za metodický návod k vyčíslení celkového objemu bezdomovectví v ČR. Jak bylo naznačeno výše a jak ukazují jednotlivé kapitoly, operační kategorie ETHOS se v řadě případů překrývají a jen v omezeném množství případů je možné duplicity způsobené logikou této typologie odfiltrovat. Z tohoto hlediska se jakékoli snahy o sečtení všech osob v ČR spadajících do okruhu vymezeného typologií ETHOS pomocí existujících zdrojů dat jeví jako prakticky neproveditelné. Pokud je nicméně tento cíl naší prioritou, jeví se jako příhodné otevřít na MPSV debatu o vytvoření nového celostátně uplatnitelného integrovaného informačního systému pro povinnou evidenci uživatelů sociálních služeb, který by nejen dal poskytovatelům okamžitý přehled o historii využívání sociálních služeb u jednotlivých klientů, ale zároveň by umožnil v případech kvantifikace osob v určitých skupinách uživatelů (jako sčítání bezdomovců) efektivní a průběžný sběr dat, v nichž by byly duplicity do maximální možné míry vyloučeny (zavedení takového systému v jednotlivých evropských státech doporučují a základní rysy jeho struktury nastiňují např. Edgar a kol., 2008). Takový systém by navíc umožňoval získat poměrně přesný přehled jak o průřezovém počtu 3
12
V případě snahy o souhrnné vyčíslení všech bezdomovců a osob vyloučených z bydlení v ČR může kvantifikace skupin osob zmíněných v této kapitole sloužit jako doplňující (kontrolní) informace, do souhrnného odhadu počtu osob by bylo nutno zahrnout jen ty osoby, které splňují definici některé z národních subkategorií ETHOS.
Úvod
osob v dané populaci a jejích podskupinách (objem k jednomu okamžiku), tak o výskytu sledovaného jevu za určité období. Při vytváření tohoto systému by kromě zvážení účelnosti vynaložených finančních prostředků bylo mj. nezbytné důkladně ošetřit ochranu osobních dat klientů i zvážit etické otázky týkající se např. možné stigmatizace nových klientů určité služby na základě obeznámenosti jejích pracovníků s osobní historií klientů. Inspiraci při tvorbě takového systému by bylo možné čerpat např. v Dánsku, Holandsku, Irsku nebo Maďarsku, kde systémy tohoto druhu již nějakou dobu fungují (viz Benjaminsen a kol., 2014, s. 28-29; obecně také Edgar a kol., 2008). Je zřejmé, že by takový systém jen obtížně dokázal podchytit osoby, které do kontaktu s žádnou sociální službou nepřijdou (ať už se jedná o část osob přežívajících venku nebo např. o osoby bydlící přechodně u příbuzných nebo přátel) nebo využívají těchto služeb anonymně, a mohl by odradit některé potenciální klienty od jejich využívání z důvodu obav z „prozrazení“ (kvůli dluhům, trestným činům, ukrývání před pachatelem domácího násilí apod.). Dá se však předpokládat, že by i přesto mohl podchytit značnou část bezdomovectvím ohrožené populace. Existující software databáze používané jednotlivými poskytovateli sociálních služeb na našem území (např. NewPeopleVision /SAD/ nebo ESIP /Naděje/, viz také část 7.1.1) tímto způsobem momentálně využitelné nejsou především proto, že nejsou mezi poskytovateli plošně rozšířeny a ani nebyly zavedeny k tomuto účelu. Nicméně zkušenosti s jejich využíváním, jejich možnosti a limity pro praxi i statistické účely by mohly být užitečné při tvorbě národního (popřípadě jen lokálního) systému evidence klientů sociálních služeb4. Pokud bychom k projektu sečtení osob bez domova v ČR přistupovali skrze metodu jednorázového kontaktního „úplného sčítání“ (viz především část 1.1.1 a příloha č. 2), která staví na osobách přežívajících venku jako na jádru sledované populace a umožňuje vyčíslit pouze průřezový objem bezdomovectví, byl by úkol ošetření duplicit v rámci samotného sčítání a rozboru dat náročnější, ale alespoň částečně zvládnutelný, jak ukazujeme v příloze č. 2. Tam, kde je to na místě, poukazujeme na možnosti využití pravidelných censů pro zjišťování počtu bezdomovců a upozorňujeme na jejich limity. V roce 2011 byly poprvé kvantifikovány počty bezdomovců v rámci celostátního sčítání lidu, domů a bytů. Stalo se tak mj. na podnět nařízení Komise (EU) č. 519/20105. Bylo to umožněno použitím změněné metodiky spočívající ve zpracování výstupů podle obvyklého pobytu (kdy osobám bez domova byla přiřazena jako adresa obvyklého pobytu adresa místa sečtení) a podpořeno spoluprací se Sdružením azylových domů a Asociací poskytovatelů sociálních služeb (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014). Sečteny byly proto pouze osoby, které využívaly k datu sčítání služeb příslušných zařízení6. Omezené možnosti kvantifikace bezdomovců v rámci sčítání a při použité metodice ve vztahu k rozsahu a pestrosti forem bezdomovectví se však projevily i dalšími způsoby. Mnohé byly konstatovány v příslušných publikacích ČSÚ (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014). Především se koncepce sčítání lidí bez domova vůbec neopírala o funkční definice jejich typů ETHOS. Oproti doporučení Evropské komise dále nebyli odlišeni 4
O vytvoření vlastního jednotného systému evidence (úkonů, intervencí, hodin) v oblasti registrovaných sociálních služeb do budoucna uvažuje i Magistrát hl. m. Prahy.
5
Nařízení Komise (EU) č. 519/2010, ze dne 16. června. 2010, kterým se přijímá program statistických údajů a metadat pro sčítání lidu, domů a bytů stanovený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008
6
Toto omezení bylo zdůvodněno tím, že pouze s těmito skupinami lidí bez domova je možno náležitě komunikovat a společnost jim může poskytovat pomoc. „Statistici získali sčítací komisaře z řad zaměstnanců azylových domů. Ti se snažili se svými klienty vyplnit všechny informace, které by jinak dotyčný člověk dal těžko dohromady“ (Géblová 2012).
13
Úvod
tzv. prvotní a sekundární bezdomovci7. Při publikování výsledků sčítání tak byly zveřejněny počty a provedeny rozbory pouze o těch tzv. primárních bezdomovcích, kteří byli dotázáni podle aplikované metodiky, tedy ti, kteří využívají služeb nouzového a dočasného ubytování. Další kategorie bezdomovců a lidí vyloučených z bydlení podle ETHOS, včetně tzv. sekundárních bezdomovců v pojetí doporučení Evropské komise (Baptista a kol., 2012, s. 51), byly zahrnuty do celkového počtu obyvatel. Část z nich byla zahrnuta do kategorií „bydlící mimo byty“ a „bydlící v zařízeních“, avšak není možné je spolehlivě identifikovat a alespoň odhadovat jejich počty. Přesto se o to v publikaci pokoušíme, avšak zdůrazňujeme, že je třeba pokusné odhady brát pouze jako orientační. Lidé definovaní pro české Sčítání 2011 jako bezdomovci odpovídali vymezení kategorií ETHOS 1-4 (Baptista a kol., 2012, s. 29), ale spíše jen 2-4. Demografická struktura sečtených osob neodpovídá zjištěním z jiných kvantifikací bezdomovců, např. vyšším podílem žen, což ovlivnilo i podíly osob podle rodinného stavu a věku (vliv počtu zúčastněných azylových domů pro matky s dětmi, závislost na přístupu pracovníků zařízení)8. Další problémy pramení ze způsobu dotazování, který nebral zřetel na specifika této sociální skupiny pramenící z odlišné životní situace a trajektorie, jež k ní vedla. Nebyl např. přizpůsoben obsah sčítacího formuláře (proti čemuž stojí argument, že vyhodnotit data vyžaduje jejich srovnání s běžnou populací). Byla vyslovena i kritika k etickým aspektům výzkumného dotazování u tohoto typu lidí - např. Mandys a Nežádalová (2011) citují sociálního pracovníka, který použité metodice vytýká malý ohled na citlivost situace bezdomovce, rozpor se zákonnými povinnostmi sociálních pracovníků, kteří byli v případě bezdomovců sčítacími komisaři (což ale přispělo k proveditelnosti tohoto sčítání), a také nerozlišování osob bez domova a osob žijících v běžné komerční ubytovně. Zaměřit se jako na samostatnou skupinu na osoby v těchto ubytovnách navrhovala i ředitelka Sdružení azylových domů.9 V mezinárodní komparaci bylo sčítání bezdomovců v rámci Sčítání lidu, domů a bytů 2011 vyhodnoceno v publikaci „Counting Homeless People in the 2011 Housing and Population Census (Baptista a kol., 2012). Ta ukázala na řadu obtíží společných pro sledované země, počínaje (ne)podchycenými kategoriemi bezdomovců dle ETHOS, a tím i podhodnocením počtu bezdomovců, přes problémy operacionálního vymezení statusu bezdomovce, po obtíže s použitím metodiky, založené na zachycení bezdomovců využívajících zařízení, která jim poskytují pobytové a další služby (s. 65). Tato publikace vyjmenovává tři obtíže sčítání bezdomovců v rámci censů: že ne všichni bezdomovci žijí na oficiálně uznaných nebo dostupných místech, že u mnohých je problém jejich vysoké mobility a že status bezdomovce je přechodným stavem a nemusí být právě v době sčítání zachycen (s. 67). Připomíná se zde, že celonárodní 7
Zde se argumentovalo metodologickými problémy: „České sčítání kategorizaci bezdomovců neaplikovalo, protože pro určení sekundárního bezdomovectví neposkytovaly zjištěné informace dostatek podkladů. Stanovený postup provedení sčítání a následného zpracování výsledků dokázal určit pouze primární bezdomovce. Sekundární bezdomovci se sečetli standardním způsobem v místě ubytování v rozhodný okamžik sčítání a délka pobytu na dané adrese nebyla zjišťována. Místem jejich obvyklého pobytu se stalo většinou místo sečtení, pokud nedeklarovali jinou adresu jako faktické bydliště. Zahrnuti byli do celkového počtu obyvatel podle místa obvyklého pobytu a podle způsobu jejich bydlení v rozhodný okamžik (v bytě, v zařízení, nouzově mimo byt). Tyto osoby jako bezdomovci tedy identifikovány nebyly, přestože individuálně mohly mít charakteristiky sekundárního bezdomovectví podle mezinárodní metodiky. (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014) Tento požadavek byl splněn evropskými zeměmi jen výjimečně (Baptista a kol., 2012).
8
Aktivní přístup jednotlivých zařízení, jejich rozmístění do krajů a jejich zaměření druhotně ovlivnilo jak počet sečtených bezdomovců, tak především jejich složení z hlediska věku, pohlaví a dalších demografických charakteristik, které v úhrnu neodpovídaly odhadům z jiných datových zdrojů (výzkumné projekty, odhady magistrátů velkých měst aj.) (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení, 2014).
9
Viz tiskovou zprávu ČSÚ: http://www2.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu
14
Úvod
censy nikdy nemohou sloužit jako dostatečný zdroj dat o bezdomovectví, ale to nesnižuje jejich potřebnost. Diskutováno je několik návrhů na zkvalitnění sčítání bezdomovců v rámci censů. Jedním z řešení je zahrnutí relevantní otázky do sčítacího archu pro běžnou populaci, zjišťující zda člověk někdy v minulosti nebo v současnosti zažil „bydlení na ulici“ nebo ztrátu bydlení (mj. by to omezilo problémy s definováním, koho chápat jako bezdomovce pro potřeby sčítání). To ovšem naráží na snahy prosazovat administrativní data jako hlavní zdroj informací o počtu bezdomovců místo periodických sčítání. Přesto se tento přístup doporučuje pro jeho specifické přednosti, ale musí být jen jednou z možností. Navrhovaná otázka zní (s. 69): „Zažila/a jste někdy v posledních 2/5/10 letech některou z těchto situací? - musel/a jste spát na ulici - musel/a jste pobývat u přátel, příbuzných nebo jiných lidí, protože jste neměl/a jiné místo na bydlení - musel/a jste přespat v nouzovém nebo přechodném ubytování, protože jste neměl/a jiné místo na bydlení (např. noclehárně, azylovém domě pro ženy či emigranty, azylovém domě nebo ubytovně pro bezdomovce apod.) - musel/a jste pobývat v nějaké jiné formě nejistého bydlení (např. kde Vám hrozilo /soudní/ vystěhování, domácí násilí, v bytě, na nějž jste neměl/a právní nárok atd.).“ V souvislosti se zjevnou nedostatečností většiny existujících zdrojů dat o bezdomovcích a osobách bezdomovectvím ohrožených, i s obtížemi, na něž naráží snahy aplikovat typologii ETHOS v českém prostředí, se jeví jako nezbytné východisko pro další práci v této oblasti nalézt jednotný a co možná jednoduchý způsob klasifikace bezdomovců a osob bezdomovectvím ohrožených a průběžného sběru dat, který by byl uplatnitelný na různých úrovních rozboru a kompatibilní s mezinárodními postupy. Na základě rozboru představeného v této monografii navrhujeme, aby východiskem těchto snah byla již mezinárodně i v českém prostředí do jisté míry uplatňovaná typologie ETHOS, ovšem za předpokladu, že bude nejprve provedena důkladná revize a aktualizace českých národních subkategorií, které z různých důvodů neodpovídají (dnešní) reálné situaci, jak ukazují jednotlivé kapitoly studie. „Laické“ dělení na zjevné, skryté a potenciální bezdomovce asi nebude možné z veřejného ani odborného diskursu zcela „vymýtit“, byť by se mohlo zdát, že by to v zájmu sjednocení terminologie bylo vhodné. Nebylo by to však pravděpodobně ani žádoucí, neboť jde svým způsobem o užitečnou rétorickou zkratku pro vyjádření základních rysů problematiky. Při snahách o kvantifikaci a kvalitativní analýzu bezdomovectví by ale bylo vhodné držet se i na obecné úrovni koncepčních kategorií ETHOS a vyhnout se množení konceptuálních i operacionálních překryvů při souběžném užívání „laického“ dělení a této typologie, popř. dalších alternativních typologií, které logicky vznikají při realizaci lokálních sčítání (v návaznosti na potřeby zadavatele či realizátora výzkumu nebo rozborem odkrytou reálnou strukturu zkoumané populace). Aktuálně či potenciálně dostupná data o jednotlivých kategoriích ETHOS není možné z důvodu jejich variantní povahy jednoduše harmonizovat, jak naznačují naše rozbory představené v jednotlivých částech monografie i související doporučení. Z tohoto důvodu bude při dalších snahách o zlepšení spolehlivosti jednotlivých existujících zdrojů10 a případné zavádění nových způsobů sběru dat11 nezbytné, aby byly 10
např. Sčítání lidu, domů a bytů; statistické zjišťování MPSV
15
Úvod
sledované kategorie (resp. národní subkategorie) co nejúčelněji vzájemně vymezeny. Data za každou ze (sub)kategorií by pak měla být sbírána metodou co nejefektivnější právě pro ni tak, aby se do nejvyšší možné míry zamezilo překryvům a duplicitám.
11
16
např. celostátní informační systém; pravidelná výběrová šetření v zařízeních poskytujících sociální služby
Bez střechy
Bez střechy
1. Osoby přežívající venku Koncepční kategorie: BEZ STŘECHY Operační kategorie: 1. Osoby přežívající venku Životní situace: 1.1 Veřejné prostory nebo venku (na ulici) Generická (druhová) definice: Osoby přežívající na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování Národní subkategorie: 1.1.1 Osoby spící venku (ulice, pod mostem, nádraží, letiště, veřejné dopravní prostředky, kanály, jeskyně, odstavené vagony, stany, garáže, prádelny, sklepy a půdy domů, vraky aut)
1.1 Veřejné prostory nebo venku (na ulici) 1.1.1 Osoby spící venku (ulice, pod mostem, nádraží, letiště, veřejné dopravní prostředky, kanály, jeskyně, odstavené vagony, stany, garáže, prádelny, sklepy a půdy domů, vraky aut) Podle Hradeckého a kol. (2007), autorů české adaptace typologie ETHOS, „jsou to osoby, které nemají možnost ukrýt se 24 hodin denně před nepřízní počasí kdekoliv uvnitř. Přežívají převážně venku s častým užíváním veřejných a veřejně přístupných vnitřních a vnějších prostor. Nemají stálé místo pro nocování. Spí převážně na krytých nebo nekrytých veřejných nebo veřejně přístupných místech (např. na ulici, pod mostem, na nádraží, na letišti, ve veřejných dopravních prostředcích, v kanálech, jeskyních, odstavených vagonech, ve stanech, garážích, prádelnách, sklepích a půdách domů, ve vracích aut), a to bez právního nároku a bez souhlasu majitele. Místa nocování častěji nebo méně často podle vnějších podmínek mění. Tyto osoby mohou být současně uživateli sociálních služeb denních center a terénních programů (streetwork) podle zákona o sociálních službách.“ V souladu s tvrzením poslední uvedené věty se tato kategorie do velké míry prolíná s kategoriemi 2.1.1 (osoby v nízkoprahové noclehárně) a 2.1.2 (osoby sezonně užívající k přenocování prostory zařízení bez lůžek), neboť značná část z osob přežívajících venku alespoň výjimečně využívá služby nocleháren v závislosti na svých finančních prostředcích, na počasí, na potřebě využít hygienického zázemí apod. Z tohoto předpokladu vycházely i dosavadní snahy o sečtení bezdomovců přežívajících venku v některých lokalitách v ČR a reflektuje jej i přiložený návrh metodiky sčítání osob v těchto kategoriích (viz níže). Počet: cca 19 000 osob podle Hradeckého a kol. (2012) - jedná se o značně problematický odhad (viz diskuse níže) Zdroj: Hradecký a kol. (2012a), Odbor prevence kriminality MV ČR (2011)
19
Bez střechy
Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Jediný odhad celkového počtu osob v České republice, které by šlo (se značnou mírou benevolence - důvody viz níže) kategorizovat jako „přežívající na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování,“ uvádí Hradecký a kol. (2012a). Autoři pracují s konceptem tzv. „zjevného bezdomovectví“, který rámcově odpovídá souhrnně kategoriím ETHOS č. 1.1 (veřejné prostory nebo venku /na ulici), 2.1 (noclehárna), potažmo dalším (viz níže). Hradecký a kol. (2012a, s. 20) k použité definici „zjevného bezdomovectví“ uvádějí: „Situace lidí přespávajících na veřejných místech, v parcích, v dopravních prostředcích, na nezákonně obsazených pozemcích a v nezákonně obsazených domech. Zjevné bezdomovství se blíží kategorii 1 ETHOS.“ (zvýraznění vlastní) Na pozdějším místě najdeme zmínku, podle níž autoři textu do kategorie zjevného bezdomovectví zřejmě zahrnují kategorie „ETHOS 1.1, 2.1, 8.2 a částečně 8.1“ (s. 67), tedy nejen kategorii osob přežívajících na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování (1.1), kterou se zabýváme zde, ale rovněž kategorii osob bez obvyklého bydliště využívajících k přespání nízkoprahové noclehárny (2.1, viz příslušná kapitola metodiky) - tyto dvě kategorie dohromady tvoří širší koncepční kategorii 1 „bez střechy“ - a dvě kategorie osob žijících v nejistém bydlení, a to a) v bytě nebo v budově bez právního nároku (8.2) a b) na nezákonně obsazeném pozemku (8.3) (tato kategorie byla v textu zjevně chybně zaměněna s kategorií 8.1 - přechodné bydlení u přátel nebo příbuzných - jak doložil jeden z autorů a jak vyplývá z logiky věci). Už samotné vymezení cílové populace je tedy - jak ukázáno - nejednoznačné vzhledem k jeho srovnatelnosti s typologií ETHOS. Metoda, jakou byla data pro uskutečnění daného celkového odhadu získána, rovněž naznačuje, že data v uvedeném souhrnu vypovídají o jen velmi obtížně definovatelné populaci bezdomovců a vydávat je za odhad celkového počtu bezdomovců v jedné nebo dvou konkrétních kategoriích ETHOS je velmi diskutabilní. Metoda, kterou autoři používají k získání odhadu celkového počtu „zjevných bezdomovců“ v ČR, je v postupných krocích popsána v textu (Hradecký a kol., 2012a, s. 67-70), na tomto místě ji proto nebudeme podrobněji rozebírat; představíme ji pouze ve stručnosti a rovnou znázorníme její úskalí. Autoři pracují s počty získanými v rámci dotazníkového šetření MV ČR 2011, v němž byla oslovena všechna města v ČR s více než 25 000 obyvateli (celkem 47 nezahrnuje Prahu) s prosbou o zodpovězení sady otázek týkajících se počtu „zjevných“, „skrytých“ a „potenciálních“ bezdomovců a nabídky sociálních služeb zaměřených na danou cílovou skupinu v lokalitě, aktivit městské policie a dostupnosti zdravotní péče pro bezdomovce. Účelem šetření bylo podle informací MV ČR především „získat bližší a ucelenější informace o tom, zda (a pokud ano, tak v jaké míře) zasahuje fenomén bezdomovectví ostatní regiony (tj. mimo Prahu - pozn. aut.), resp. větší města v těchto regionech na území celé republiky. Na základě získaných informací se pokusit o určité srovnání zatíženosti problémem bezdomovectví mezi těmito městy;“ šetření tedy nebylo prováděno za účelem získání dat pro studii Hradeckého a kol. (2012) - pro účely této studie byla získaná data použita až jako sekundární. Z toho důvodu není zřejmé, jestli je Hradeckým a kol. (2012) uváděná definice zjevného bezdomovectví postavená na charakteru dat získaných ministerstvem, nebo se spíše jedná o jakousi teoretickou definici, kterou autoři studie následně aplikují na data, která MV ČR získalo.
20
Bez střechy
Počty, se kterými Hradecký a kol. (2012a) pracují, zahrnují: 1)
počty uvedené v 45 navrácených dotaznících vyplněných zástupci oslovených měst z řad pracovníků místních sociálních odborů, zástupců místních složek městské policie, popř. dalších (starostů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb),
2)
počty získané dodatečně za účelem uskutečnění dané studie od zástupců krajských úřadů dvou měst, která se šetření MV ČR nezúčastnila - Liberec a Teplice,
3)
odhad počtu „zjevných bezdomovců“ v Hl. m. Praze volně stavějící na výsledku pravděpodobnostního propočtu uskutečněného jako součást sčítání bezdomovců v Praze v roce 2010 (Šnajdrová, Holpuch, 2010).
Výsledné číslo 19 271 bezdomovců je výsledkem pravděpodobnostního propočtu, který vztahuje odhady počtu zjevných bezdomovců v jednotlivých městech v ČR s více než 25 000 obyvateli k celkovému počtu obyvatel v těchto městech a jeho procentuálnímu podílu k celkové populaci krajů, na jejichž území se tato města nacházejí. Následně je zohledněn podíl velikosti obyvatelstva malých obcí v daných krajích a pomocí dopočtu do 100 % proveden hrubý odhad celkového počtu bezdomovců v nich. Tento odhad pro každý kraj je nakonec navýšen o koeficient 38,5 % podle německé metodiky, který by měl podle autorů odpovídat předpokládanému „rozdíl[u] mezi počtem osob zjištěných jednorázově a celkovým počtem lidí bez bydlení“ (s. 69). Pro názornost kopírujeme tabulky naznačující postupné kroky použité kalkulace a výsledné počty za jednotlivé kraje.
Ústecký
F
G
Hodnota H. krát 1,38: celkový počet zjevných bezdomovců
E
Počet zjevných bezdomovců v kraji (součet C. plus G.)
D
Procento pro dopočet F. krát hodnota C.
Populace obcí do 2000 k populaci kraje (SLDB 2001) v %
C
Procento pro dopočet do 100 (mínus hodnota D. a hodnota E.)
Populace měst zahrnutých do šetření MV k populaci kraje v %
B
Počty bezdomovců na ulici z průzkumu MV
A Moravskoslez.
Počet obyvatel ve městech z průzkumu MV
Kraj
Počet obyvatel SLDB 2011
Tabulka č. 1 Postup propočtu odhadu počtů zjevných bezdomovců
H
I
1 236 028
668 430
1 787
54,1
14,8
100-68,9=31,1
556
2 343
3 233
830 371
265 334
1 520
34,0
18,6
100-52,6=47,4
720
2 240
3 091
1 169 788
457 224
862
39,1
28,9
100-68=32
276
1 138
1 570
Olomoucký
639 946
172 863
980
27,0
34,1
100-1,1=28,9
283
1 263
1 743
Jihočeský
637 460
159 270
665
25,0
32,9
100-7,9=42,1
280
945
1 304
Liberecký
439 262
85 330
370
25,1
23,7
100-48,8=51,2
189
559
771
Karlovarský
310 245
87 021
260
28,0
19,8
100-7,8=52,2
136
396
546
Plzeňský
574 694
169 935
230
29,6
32,6
100-2,2=37,8
87
317
437
Jihomoravský
Středočeský
1 274 633
172 151
174
13,5
43,0
100-6,5=43,5
76
250
345
Zlínský
590 459
155 948
187
26,4
29,2
100-5,6=44,4
83
270
373
Královéhr.
555 683
135 868
100
24,5
30,6
100-5,1=44,9
45
145
200
Pardubický
518 228
90 000
200
17,4
37,3
100-4,7=45,3
91
291
402
Vysočina
512 727
49 515
175
9,7
42,4
100-2,1=47,9
84
259
357
3 000
4 140
Liberec
300
414
Teplice
250
345
14 166
19 271
Praha
celkem
10 532 214
Zdroj: Hradecký a kol. (2012a, s. 69)
21
Bez střechy
Tabulka č. 2 Odhady počtů zjevných bezdomovců v krajích a za celou ČR Kraj Praha
Počty zjevných bezdomovců propočtem (stav) 3 000
Počty zjevných bezdomovců průběžné (stav násoben koeficientem 1,38) 4 140
Středočeský
250
345
Jihočeský
945
1 304
Plzeňský
317
437
Karlovarský
396
546
2 490
3 436
Liberecký
859
1 185
Královéhradecký
145
200
Ústecký
Pardubický
291
402
Vysočina
259
357
Jihomoravský
1 138
1 570
Olomoucký
1 263
1 743
Zlínský Moravskoslezský Celkem
270
373
2 343
3 233
14 166
19 271
Zdroj: Hradecký a kol. (2012a, s. 70)
Popsaná metoda pravděpodobnostního propočtu se jeví jako opodstatnitelný způsob, jak získat hrubý odhad velikosti cílové populace jako podíl z celkového počtu obyvatel na určitém území, obzvláště jedná-li se o už tak obtížně uchopitelnou kategorii osob, jakou jsou bezdomovci. V tomto ohledu tedy lze popsaný postup považovat za adekvátní. Uvedený odhad celkového počtu nicméně trpí jinými nedostatky, které jsou dány charakterem použitých dat jako takových. Kromě výše zmíněných pochybností je nutné mít při práci s ním na paměti i další diskutabilní stránky těchto dat: 1. Už čísla získaná ministerstvem vnitra během šetření z roku 2011 jsou sporná. Z odpovědí uvedených jednotlivými městy (která jsme pro účely uskutečnění zde předkládaného rozboru získali od MV ČR) je na první pohled patrné, že použitá otázka, jíž byl počet „zjevných bezdomovců“ v šetření zjišťován, byla v každém městě pochopena trochu jiným způsobem a uvedené počty tedy pokaždé vypovídají z hlediska kategorizace ETHOS o jinak strukturované skupině obyvatel. Položená otázka zněla: „Můžete alespoň odhadnout, kolik osob ve vašem městě lze označit za bezdomovce? V tomto případě jsou tím míněny osoby zjevně bez domova přežívající venku nebo v noclehárně? Pokud ano, jak byl odhad učiněn?“ (otázky k problematice bezdomovectví pro města realizující Městské programy prevence kriminality, 2011). Samotná tato formulace poskytuje poměrně široký prostor pro to, jak bude interpretována - respondentovi (tj. zástupci/ům daného města - viz výše) je prakticky ponechána možnost si pojem „bezdomovec“ vyložit zcela po svém (je na něm, zda se při zpracování odpovědi bude řídit mezinárodně uznávanými vědeckými definicemi nebo vlastním „selským rozumem“). Navíc působí dojmem, že si respondent má vybrat, zda za „bezdomovce“ bude vydávat osoby přežívající „venku,“ „v noclehárně“ nebo obojí. Často poměrně podrobné, důsledně vypracované odpovědi poskytnuté jednotlivými zúčastněnými městy pak potvrzují, že výklad otázky byl napříč nimi
22
Bez střechy
skutečně různorodý. Zatímco některá města uvedla odhady počtu osob vycházející z průběžných statistik místních bezpečnostních složek nebo poskytovatelů sociálních služeb o lidech, kteří by podle klasifikace ETHOS pravděpodobně skutečně spadali do operační kategorie 1) („osoby přežívající venku“) nebo alespoň nadřazené, širší koncepční kategorie „bez střechy“ (kterou tvoří operační kategorie 1 a 2), jiná města uvádějí čísla, která jsou součtem počtu uživatelů místních sociálních služeb zahrnujících denní nízkoprahová centra (tj. osob alespoň částečně spadajících do operační kategorie 1), ale i noclehárny (operační kategorie 2) a azylové domy (operační kategorie 3 životní situace 3.1). V dalších odpovědích se pak objevují i počty osob v komerčních ubytovnách (životní situace 3.2) nebo osob s evidovanou adresou trvalého bydliště na městském úřadě (obtížně interpretovatelná kategorie, která může zahrnovat jak bezdomovce spadající do kterékoli z kategorií ETHOS, tak osoby, které z různých důvodů - např. ve snaze vyhnout se exekuci - nechtějí zveřejňovat adresu svého faktického bydliště, ale nelze je kategorizovat jednoznačně jako zjevné, skryté nebo potenciální bezdomovce). V případě měst, která poskytla čísla vycházející z jednoho nebo více jednorázových lokálních sčítání bezdomovců, se obvykle snaha o určitou kategorizaci osob bez domova objevuje a daná data se tedy jeví jako navzájem rámcově srovnatelná, ačkoliv kategorizace použité v jednotlivých městech se téměř nikdy jednoznačně nepřekrývají. K počtům uvedeným jednotlivými městy: lze se domnívat, že počty pocházející pouze od místně příslušných pracovišť městské policie (MP) zahrnují trochu jinou skupinu osob (tj. ty, s nimiž MP přijde do kontaktu - osoby jednoznačně se pohybující ve veřejném prostoru) než počty, které uvedou místní poskytovatelé sociálních služeb, nebo které odhalí strukturovaná sčítání bezdomovců zacílená jak na osoby v „terénu“ (na ulici, v dopravních prostředcích, v opuštěných domech, zahrádkářských koloniích apod.), tak na osoby zdržující se v prostorách zařízení poskytujících sociální služby. Mezi těmito osobami mohou být i takové, které se ve větší míře viditelně ve veřejném prostoru nepohybují, ale na rozdíl od mnohých venku se pohybujících osob spíše přijdou do kontaktu právě s ambulantními a terénními sociálními službami (hypoteticky se jedná o osoby, které se snaží svou situaci řešit - osoby pobývající v noclehárnách, u přátel apod., využívající hygienického příslušenství a denního zázemí v denních centrech, hledající práci). Čísla použitá v kalkulaci Hradeckého a kol. (2012) tedy zahrnují nejen odhady „zjevných“ bezdomovců provedené v souladu s definicí, kterou autoři užívají, dosažené různými metodami (lokální sčítání provedené za použití některé z mezinárodně známých metod, dokumentace městských strážníků, odhady poskytovatelů sociální služeb či jiné), ale mísí se v nich i počty osob, které se dané definici zásadně vymykají. Data za jednotlivá města jsou tedy v celkovém souhrnu velmi obtížně srovnatelná a zařaditelná. 2. Pro Hl. m. Prahu používají Hradecký a kol. (2012a, s. 69) výsledky pražského sčítání bezdomovců z roku 2010 (Šnajdrová, Holpuch, 2010), z jehož výsledků bez bližšího vysvětlení důvodu a použitého postupu „vyvozují“ počet zjevných bezdomovců v Hl. m. Praze na 3 000 osob, ačkoliv Šnajdrová a Holpuch (2010) svým pravděpodobnostním výpočtem docházejí k výslednému „přibližnému celkovému počtu bezdomovců nocujících v době sčítání na veřejných prostranstvích“ 3 300 osob, resp. intervalu 2 800-4 000 bezdomovců (při zohlednění metodiky náhodného výběru a z toho pramenící pravděpodobné odchylky v datech, s. 29). Uvedené vyvozené číslo, tj. 3 000 bezdomovců nocujících venku, je navíc v Hradeckého a kol. (2012, s. 70) výpočtu navýšeno stejně jako data získaná ze všech ostatních krajů o zmíněný koeficient 38,5 %, bez ohledu na to, že v rámci pražského sčítání 2010 byla použita zcela svébytná
23
Bez střechy
metodika sběru dat, pro niž platí přímo stanovený výše uvedený interval minimálního a maximálního pravděpodobného počtu. Ten navíc výsledná hodnota „průběžného počtu bezdomovců“ v kraji Hl. m. Praha, konkrétně 4 140 bezdomovců, přesahuje. Výsledek je proto nutno i na této dílčí úrovni brát jako pouze orientační. Jak vyplývá z uvedeného, metoda použitá při výpočtu odhadovaného objemu „zjevného bezdomovectví“ použitá ve výše citovaném materiálu trpí zásadními nedostatky z důvodu nejednotnosti v charakteru použitých dat za jednotlivá města. Dále, jak bylo rovněž řečeno, použitý zdroj pracuje s poněkud nejasně vymezenou kategorií „zjevného bezdomovectví,“ která podle dostupných údajů zahrnuje skupinu osob výrazně přesahující námi sledovanou kategorii ETHOS 1.1.1 (podrobnosti viz výše). Nicméně, jedná se v tuto chvíli o jediný zdroj, navíc relativně nedávného data vzniku, který se pokouší o postihnutí počtu zjevných bezdomovců na celém území ČR. Proto s ním lze i navzdory popsaným nedostatkům pracovat jako s orientačním údajem o velikosti populace spadající do kategorie 1.1.1, budeme-li mít na paměti, že údaj do značné míry zahrnuje pravděpodobně i osoby nocující v noclehárnách (kategorie 2.1), tedy celou koncepční kategorii 1 „bez střechy,“ a dále alespoň částečně i osoby nocující v bytech, budovách a na pozemcích, k nimž nemají právní nárok (kategorie 8.2, resp. 8.3), potažmo osoby spadající do dalších kategorií ETHOS. Pro doplnění zmíníme ještě lokální sčítání prováděná v Praze a v Brně, která údaje o počtu osob spadajících do kategorie 1.1 uvádějí alespoň částečně odděleně od počtů osob spadajících do jiných kategorií ETHOS. Tyto výstupy sice nejsou pro celkový obraz počtu osob v dané kategorii v ČR jako celku v tuto chvíli klíčová, ale v nich použitá metodologie lépe respektuje kategorizaci bezdomovecké populace podle typologie ETHOS než postup, kterým byla data získána v rámci šetření MV ČR. Z tohoto důvodu budou zkušenosti nabyté autory těchto studií cenné při dalších diskusích o vhodné metodice pravidelného monitorování počtu bezdomovců v ČR co možná odpovídající lokálně specifickým podmínkám sběru dat (daným velikostí jednotlivých obcí, jejich pokrytím sociálními službami a dalšími službami pracujícími s bezdomovci, hustotou osídlení atd.). Nástin toho, jak by tato metodika mohla vypadat v případě koncepční kategorie „bez střechy“ (operační kategorie 1 „osoby přežívající venku“ a 2 „osoby v noclehárně“), obsahuje příloha č. 2. Sčítání bezdomovců Praha 2004 (Hradecký, Kosová, Myšáková, Omelková, Sedláček, 2004) Autoři této studie uvádějí, že jimi získané výsledné číslo (3 096 osob) vypovídá o 65 až 75 % populace „zjevných“ bezdomovců v Praze. „Zjevné bezdomovectví“ je ve studii definováno následovně: „Zjevné bezdomovství bylo realizační skupinou vymezeno prostřednictvím definic, které pro potřeby Evropské unie vypracovala FEANTSA: 1) Stav bez přístřeší, definovaný jako spaní mimo klasické ubytovací kapacity, který je nejviditelnější formou bezdomovství; 2) kategorie bez bytu, která odpovídá situaci nouzového ubytování nebo dlouhodobého pobytu v institucích.“ (s. 1) Tato definice je výrazně širší, než vymezení, které používá text analytického materiálu „Bezdomovectví v hlavním městě Praze“ (Kosová, Omelková, Sedláček, 2004), který byl publikován spolu s výsledky sčítání: „Zjevné (viditelné) bezdomovectví je zastoupeno skupinou bezdomovců, u nichž lze jejich sociální status bez problémů určit a objektivně doložit.
24
Bez střechy
Zjevní bezdomovci jsou zpravidla závislí na službách organizací zřízených kraji, obcemi nebo poskytovanými nestátními neziskovými organizacemi. Jde o lidi, „kteří se otevřeně různým způsobem hlásí ke statusu člověka na ulici“. Vymezení zjevného bezdomovectví koresponduje s prvními dvěma body definice bezdomovectví podle FEANTSA (viz kap. 3) - první kategorie bezdomovectví určená jako stav bez přístřeší, druhá kategorie bezdomovectví jako stav bez bytu. Podskupinu zjevných bezdomovců tvoří dobrovolní bezdomovci.“ (s. 13) Jak ukazuje rovněž rozbor získaných výsledků obsažený v textu, snahou autorů bylo skutečně postihnout (do jisté míry) onu šířeji definovanou skupinu osob, zahrnující i počet osob pobývajících v institucích (nemocnicích, psychiatrických léčebnách, věznicích a protialkoholních záchytných stanicích), které lze označit za bezdomovce a spadající tedy do kategorií ETHOS 6.1 („věznice a vazební věznice“) a 6.2 („zdravotnická zařízení“), které nemají možnost bydlení po propuštění nebo zůstávají déle z důvodu absence bydlení. Jiné kategorie ETHOS spadající do koncepční kategorie „bez bytu“ nicméně zahrnuty nejsou. Uvedený součet byl získán metodou úplného sčítání, pomocí níž byli samostatně sečteni bezdomovci pobývající v lůžkových zařízeních, v denních centrech, v institucích, v městské hromadné dopravě a v „terénu“ (pohybujících se ve veřejném prostoru mimo MHD), a to jednotně k datu 19. února 2004. Protože nás v této části zajímají pokud možno pouze osoby spadající do kategorie ETHOS 1.1, zaměříme se pouze na tu část dat z citovaného sčítání, která podle dostupných informací právě těmto kategoriím odpovídá. Budou to osoby sečtené v terénu, v MHD, popř. v denních centrech (zde by jejich zařazení mělo být při dalším použití této metody předmětem přímého dotazování, neboť formou, jakou byly sečteny, nebylo zjištěno místo jejich obvyklého noclehu). Autoři studie docházejí k následujícím součtům: 1 545 osob sečtených v terénu, 323 osob sečtených v MHD a 411 osob sečtených v denních centrech. Souhrnně se tedy jedná o 2 279 osob z celkového zjištěného počtu, jejichž situace by měla rámcově odpovídat vymezení kategorie ETHOS 1.1. Terénní sčítání bylo uskutečněno pomocí dobrovolných sčítacích komisařů, kteří se v časovém rozmezí 20.00 až 22.00 hodin v daný den pohybovali po území Prahy v předem vytyčených 82 sčítacích okrscích a bez osobního kontaktu zaznamenávali počet bezdomovců pohybujících se v daném území. V místech „obtížně přístupných“ osobám zvenčí nebo „potenciálně rizikových“ bylo provedeno tzv. „terénní samosčítání“ prostřednictvím „spolupracujících bezdomovců“, u něhož byly zjištěné počty sníženy o 4 % za účelem zamezení duplicitám (Hradecký a kol., 2004, s. 7). Sčítání v MHD bylo provedeno sčítacími komisaři na vybraných 21 sčítacích stanovištích při „uzlových a konečných zastávkách tramvajových linek a v koncových stanicích tras metra“ (s. 5). Sčítacích komisařů pro sčítání v terénu a v MHD bylo celkem 242. Sčítání v denních centrech bylo provedeno tak, že všechna zařízení tohoto typu v Praze byla dotázána na počet osob zdržujících se v jejich prostorách v době sčítání. Při zvolení této metody je vždy nutné počítat s tím, že zjištěná data budou vystihovat cca 65 až 75 % z celkové velikosti cílové populace a v čím větším městě bude metoda aplikována, tím bude tento podíl pravděpodobně nižší. Především v menších obcích bude pravděpodobně jednou z relativně spolehlivých metod. Otázka její aplikace v celostátním měřítku je nicméně diskutabilní z důvodu a) personální nároč-
25
Bez střechy
nosti (při současném sčítání ve všech vytyčených obcích), b) rizika vzniku duplicit (při postupném sčítání ve vytyčených obcích) a c) rizika nepostihnutí osob pohybujících se mimo území obcí (resp. mimo území vytyčených okrsků). Tato úskalí se částečně snažíme reflektovat v přiloženém návrhu metodiky celostátního sčítání. Sčítání bezdomovců na území Hl. m. Prahy - Závěrečná zpráva (leden - srpen 2010) (Šnajdrová, Holpuch, 2010) Autoři této monografie identifikovali v roce 2010 na území Hl. m. Prahy 3 300 osob „nocujících na veřejných prostranstvích, tj. na místech, ‘která svou povahou nejsou k nocování určená’“ (Šnajdrová, Holpuch, 2010, s. 6). V kontrastu s ostatními kategoriemi osob, které výzkumníci v rámci sčítání postihli, považujeme tuto skupinu za rámcově odpovídající kategorii ETHOS 1.1. Počet byl zjištěn metodou zpětného záchytu využívající kontaktu s bezdomovci přes denní centra i v terénu, která je detailně popsána v textu závěrečné zprávy, a proto ji zde nebudeme vysvětlovat. Jejími důležitými prvky jsou menší personální náročnost než v případě metody úplného sčítání (oproti 242 sčítacím komisařům zapojeným do pražského sčítání metodou úplného sčítání v roce 2004 se zde zapojilo pouze 11 osob v první fázi a 14 osob ve fázi druhé) a možnost ověření/zjištění místa obvyklého bydliště u sčítaných osob. Za její nedostatek lze považovat pravděpodobnou menší přesnost než u metody úplného sčítání, protože výsledný odhad celkového počtu bezdomovců v lokalitě je postaven na pravděpodobnostním výpočtu, z nějž je možné usuzovat na poměrně rozsáhlý interval (autoři zde uvádějí 2 800 až 4 000 osob; Šnajdrová, Holpuch, 2010, s. 29), v němž se celkový počet sledovaných osob nachází, spíše než jedno orientační číslo. Vzhledem k tomu, že získaný výsledný počet je vyšší než číslo získané při sčítání v roce 2004 a zároveň se předpokládá, že počet osob bez domova v daném období narostl, nelze ze srovnání výsledků usuzovat, která z metod je spolehlivější. Pro území obce tak velké jako je hl. m. Praha se nicméně za účelem minimalizace nákladů jeví tato metoda jako vhodná. Zjišťování počtu lidí bez domova v Brně - Zpráva o výsledcích projektu (Magistrát města Brna, Oddělení sociální prevence a pomoci, 2014) Jedná se již o třetí realizaci tohoto projektu, který se v Brně provádí ve čtyřletých intervalech od roku 2006. Jeho cílem je „zjistit a aktualizovat informace o fenoménu bezdomovectví na území města Brna“ a „přispět k celkové odborné znalosti tohoto fenoménu“. Autoři sčítání vycházeli při přípravě jeho postupu z typologie ETHOS. Informace o počtu osob pohybujících se venku získali zaprvé na základě „jednorázového sčítání“ v terénu (tzv. metoda „úplného sčítání“), který obsahoval „prakticky všechny ulice města Brna, dále prostředky městské hromadné dopravy a v neposlední řadě nejrůznější zahrádkářské kolonie a jiné lokality (vybydlené domy, odstavené vagony apod.), ve kterých lidé bez domova z nejrůznějších důvodů přebývají“ (Magistrát města Brna, 2014). Terén byl díky znalostem místních sociálních kurátorů o pohybu a místech přebývání osob bez domova rozdělen do 58 sčítacích okrsků. Sčítání probíhalo, jako i během předchozích realizací tohoto projektu, v jeden den v zimním období ve večerních hodinách (konkrétně 4. 3. 2014 v čase 19:00-22:00), kdy se předpokládá, že sčítané osoby budou už na svých nocležištích (tedy buď venku, nebo v noclehárnách a jiných lůžkových zařízeních). Sčítací komisaři, kterými byli „pracovníci Oddělení sociální
26
Bez střechy
prevence a pomoci OSP MMB, studenti VOŠ a VŠ z oborů zaměřených na sociální práci a členové komunity Sant’ Egidio“, sečetli bezdomovce bezkontaktně, tj. bez oslovování a dalšího bližšího kontaktu s nimi. Z důvodu zajištění bezpečnosti a dostupnosti bylo sčítání na odlehlých místech a v méně bezpečných místech provedeno za denního světla s předstihem. Souběžná druhá část projektu sestávala ze získání počtu osob bez domova přebývajících v předem kontaktovaných lůžkových zařízeních, nočních krizových centrech, komerčních ubytovnách a jiných institucích (zdravotnická zařízení a věznice). Pro omezení duplicit byla zařízení požádána o počet osob pobývajících v nich k datu realizace terénního sčítání. Lokální sčítání za využití obdobných postupů byla realizována v uplynulých cca sedmi letech také ve městech České Budějovice, Frýdek-Místek, Havířov, Olomouc, Opava, Ostrava, Plzeň, Tábor, Ústí nad Labem a Vsetín. Je pravděpodobné, že tento seznam není vyčerpávající. Z jejich zkušeností bereme inspiraci na některých místech této metodiky i v návrhu metodiky celostátního sčítání osob v kategoriích 1 a 2 v příloze č. 2. Doporučení: 1. Pokud má MPSV zájem průběžně monitorovat do budoucna pravidelně počty osob bez domova v co možná nejpřesnějším souladu s typologií ETHOS, bylo by žádoucí zavést takovou metodu sčítání, která a) zajistí použití jednotné operační definice při sběru dat na jednotlivých územích a b) umožní ve výsledných datech odlišit jednotlivé operační kategorie (potažmo jejich národní subkategorie) od sebe navzájem. V případě koncepčních kategorií 1 a 2 navrhujeme použití metodiky celostátního sčítání osob bez střechy, která vychází z dobrých dosavadních lokálně specifických zkušeností se sčítáním bezdomovců v některých českých městech a aplikuje je v adekvátní míře a upravené podobě na celostátním měřítku - viz příloha č. 2. 2. Máme-li při odhadování celkového počtu osob v kategorii ETHOS 1.1.1 v ČR vycházet z dat, která jsou momentálně dostupná, jeví se jako spolehlivé řešení vyjít z místních rozborů počtu osob bez domova platných pro jednotlivá města, zjištěné počty osob spadajících do dané kategorie využít při odhadu počtu bezdomovců ve městech se srovnatelnými charakteristikami (velikost, poloha, míra nezaměstnanosti apod. - lze použít metodu náhodného geografického vzorku - viz příloha č. 2) a zjištěné počty pak formou pravděpodobnostního propočtu použitého Hradeckým a kol. (2012) použít pro získání odhadu celkového počtu bezdomovců v kategorii 1.1.1 v ČR. 3. Ve městech, kde nebyla provedena žádná sčítání, lze aplikovat postup částečně nastíněný šetřením MV ČR, a to získání potřebných informací o počtech bezdomovců od představitelů místních složek městské policie. Podle informací zjištěných při přípravě předkládaného vyhodnocení se nicméně ukázalo, že si ne všechny složky MP v republice vedou záznamy o počtu bezdomovců v lokalitě. Z těchto zjištění si rovněž bereme inspiraci v přiloženém návrhu metodiky celostátního sčítání osob v kategoriích 1 a 2 (viz příloha č. 2).
27
Bez střechy
2. Osoby v noclehárně 2.1 Noclehárna 2.1.1 Osoby v nízkoprahové noclehárně Koncepční kategorie: BEZ STŘECHY Operační kategorie: 2 Osoby v noclehárně Životní situace: 2.1 Noclehárna Generická (druhová) definice: Osoby bez obvyklého bydliště, které využívají nízkoprahové noclehárny Národní subkategorie: 2.1.1 Osoby v nízkoprahové noclehárně Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 34) „osoby v nízkoprahové noclehárně podle zákona o sociálních službách mají možnost nocování na lůžku a osobní hygieny. Noclehárna je zpravidla prvním záchytným bodem, k sociálnímu začlenění, k reintegraci v případě, že je dostupná návazná služba. Služby noclehárny neposkytují možnost 24hodinového ubytování. Mezi těmito osobami jsou však takové, které oscilují mezi kategoriemi, zejména mezi kategoriemi 1 a 2.“ Při sestavování metodiky monitoringu bezdomovců nás zajímá počet všech osob, které v jeden okamžik v celé ČR využívají služeb nocleháren - především za předpokladu, že bychom byli schopni zmapovat počet osob v koncepční kategorii 1 („bez střechy“), s níž se tato kategorie prolíná. Počet: 305 Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Nejvhodnějším zdrojem pro získání přehledu o počtu osob pobývajících v jeden okamžik ve všech noclehárnách v ČR jsou statistiky MPSV pocházející ze statistického zjišťování MPSV a sumarizované ve Statistické ročence v oblasti práce a sociálních věcí. Statistická ročenka za rok 2013 (s. 74) uvádí počet celkem 305 osob přijatých k 31. 12. 2013 k celoročnímu, týdennímu i dennímu pobytu v noclehárnách. Nicméně vzhledem k tomu, že noclehárny podle § 63 zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. poskytují sociální služby ambulantní, a ne pobytové, je způsob vykazování uživatel přihlášených k jednotlivým druhům pobytu nejasný. Obdobně jako v případech jiných zdrojů dat analyzovaných v tomto textu je tedy nezbytné s tímto číslem nakládat obezřetně. Za celý rok 2013 bylo v noclehárnách evidováno celkem 19 656 osob, z toho 14 459 mužů, 5 197 žen a žádné děti. Pro informaci uvádíme tabulku představující rozklad tohoto čísla podle krajů.
28
Bez střechy
Tabulka č. 3 Počet uživatelů (klientů) nocleháren k 31. 12. 2013 Kraj
Děti a mládež do 18 let
Dospělí Muži
Ženy
Hl. m. Praha
0
4 606
Středočeský kraj
0
412
1 110 68
Jihočeský kraj
0
271
1 328
Plzeňský kraj
0
427
74
Karlovarský kraj
0
80
18
Ústecký kraj
0
987
34
Liberecký kraj
0
204
41
Královéhradecký kraj
0
253
44
Pardubický kraj
0
3 010
1 966
Kraj Vysočina
0
0
0
Jihomoravský kraj
0
288
45
Olomoucký kraj
0
380
54
Zlínský kraj
0
237
13
Moravskoslezský kraj
0
3 304
402
Česká republika
0
14 459
5 197
Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 76 (tabulka č. 6.3, 3. část, str. 1)
Vzhledem k tomu, že počet klientů nocleháren se během roku mění nejenom v souvislosti s počasím a předpokládá se jejich využívání především pro krátkodobé pobyty, je pravděpodobné, že uživatelé průběžně mezi noclehárnami cirkulují (a jsou tedy nejspíše na řadě míst zaevidováni opakovaně). Není tedy možné z čísla udávajícího celkový počet klientů v noclehárnách za rok nic usuzovat. Jedná se pravděpodobně spíše o celkový počet noclehů než unikátních uživatelů, ale je zároveň možné, že jednotliví poskytovatelé nocleháren vykazují počty uživatelů různě. Pokud se chceme vyhnout zkreslením způsobeným nejasným způsobem vykazování počtu uživatelů nocleháren směrem k MPSV, nabízí se možnost počet osob pobývajících v jeden okamžik v noclehárnách v ČR nějakým způsobem zprůměrovat. Takový postup používají Hradecký a kol. (2012a) k odhadu počtu osob v azylových domech a domech na půli cesty (podrobně viz část 3.1). Autoři v tomto případě vycházejí z celkových kapacit zkoumaných zařízení, které jsou následně násobeny koeficientem 90 % na základě předpokladu, že daná zařízení jsou během roku průměrně vytížena z 90 %. Při souhrnném součtu kapacit nocleháren v ČR 431 lůžek v roce 2013 (Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 72)12 by průměrná 90% vytíženost odpovídala 387 lůžkům, resp. osobám využívajícím služeb nocleháren po celé ČR v jeden okamžik. Vzhledem k tomu, že se číslo poměrně výrazně liší od výše uvedeného celkového vykázaného počtu uživatelů k 31. prosinci 2013 (387 ku 305 je rozdíl cca o čtvrtinu) a nemáme podrobnější informace k průměrné vytíženosti nocleháren (ta se podle expertních informací může výrazně lišit pro noclehárny provozované v místech, kde existují další zařízení poskytující možnost noclehu nebo pobytu pro osoby bez přístřeší, a noclehárny, v jejichž blízkosti žádná taková zařízení nefungují), bylo by spekulativní uvádět i takto získaný odhad jako stěžejní.
12
Z toho 344 lůžek bylo (podle výstupů statistického zjišťování MPSV pomocí standardizovaných výkazů) určeno pro celoroční pobyty a 87 pro pobyty denní.
29
Bez střechy
Nakonec stojí za zvážení ještě výsledky dotazníkového šetření MV ČR (Otázky k problematice bezdomovectví, 2011), z nichž vyplývá, že řada, ne však zdaleka všechna, z dotazovaných měst do dotazníku k otázce na odhad počtu osob bez přístřeší uvedla souhrnný odhad počtu osob žijících venku a osob přebývajících v noclehárnách, popř. i pouze osoby v noclehárnách. Toto zjištění je v souladu s tvrzením Hradeckého a kol. (2012) i předpokladu, z něhož vycházela mj. obě pražská sčítání osob bez domova v letech 2004 a 2010 a další městská sčítání osob bez domova prováděná např. v Brně, Olomouci, Plzni, Vsetíně ad., že skupiny osob venku a v noclehárnách se značně prolínají a nelze je tedy od sebe jednoznačně oddělit. I z tohoto důvodu je tedy vhodné doporučit, aby se v případě užívání Hradeckého a kol. (2012) odhadu celkového počtu bezdomovců v ČR ve výši cca 19 000 osob s tímto číslem pracovalo jako se souhrnným počtem osob přežívajících venku a osob v noclehárnách (s ohledem na všechny výhrady k postupu, jakým autoři k tomuto číslu došli - viz část 1.1.1). Doporučení: 1. Pro základní přehled o počtu osob v noclehárnách postačí výstupy statistického zjišťování MPSV, ačkoli se jeví jako vhodné přihlédnout i k odhadu vycházejícímu z průměrné 90% vytíženosti kapacit. 2. Pokud bychom chtěli k monitoringu počtu osob v noclehárnách přistupovat důkladněji a znát např. jeho výkyvy v průběhu roku nebo například trajektorii noclehů těch osob, které během roku střídají noclehy venku a v noclehárnách, bylo by užitečné tyto informace zjišťovat formou nárazových šetření v noclehárnách, popř. v rámci celostátního sčítání osob bez domova, jak jej navrhujeme v příloze č. 2.
2.1.2 Osoby sezonně užívající k přenocování prostory zařízení bez lůžek Koncepční kategorie: BEZ STŘECHY Operační kategorie: 2 Osoby v noclehárně Životní situace: 2.1 Noclehárna Generická (druhová) definice: Osoby bez obvyklého bydliště, které využívají nízkoprahové noclehárny Národní subkategorie: 2.1.2 Osoby sezonně užívající k přenocování prostory zařízení bez lůžek Tato kategorie byla do české adaptace typologie ETHOS přidána právě na základě výše uvedené skutečnosti, že objem poptávky po možnosti noclehu se v průběhu roku mění nejen v závislosti na počasí. V krizových obdobích, tj. především v době mrazů, ale i jiných výkyvů počasí, pak poskytovatelé ambulantních služeb často zpřístupňují k nouzovému přespání prostory svých zařízení, která nejsou primárně určena k noclehu, popř. zajišťují prostory nové např. formou vyhřívaných stanů.
30
Bez střechy
Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 35) „tuto službu nabízejí poskytovatelé sociálních služeb ve svých zařízeních zpravidla v době, kdy klimatické podmínky znemožňují nocování venku, především v zimním období. Pobyt osob zde je legální, je to prostor vytápěný a poskytuje zpravidla možnost základní hygieny. Přenocování za podobných podmínek bývá nabízeno také v jiných prostorách bez lůžek, nejen v zařízeních sociálních služeb.“ Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Pro tuto kategorii nejsou dostupná žádná data, o něž by bylo možné se opírat. Lokální poskytovatelé nebo zástupci měst obvykle v zimním období zveřejňují informace o počtu osob, kterým byl v dané lokalitě nouzově poskytnut nocleh, ale data nejsou celorepublikově nijak evidována. Vzhledem k tomu, že se u osob, které těchto služeb využijí, jedná z většiny o osoby, které by se jinak pohybovaly venku nebo využily služeb noclehárny, budou počty těchto osob zahrnuty v odhadech týkajících se velikosti kategorií 1.1.1 a 2.1.1 (viz např. příloha č. 2). Doporučení: Nejlepší způsob monitoringu počtu osob, kterým byl poskytnut nouzový nocleh v krizových obdobích, který se nabízí za současných podmínek, je dotazem na zástupce všech obcí v ČR, v nichž bylo nouzové ubytování nějakou formou osobám bez přístřeší poskytnuto. Vzhledem k sezónní či příležitostné povaze této služby, jejímu chybějícímu legislativnímu rámování a skutečnosti, že její uživatelé, nacházejí-li se v situaci bez přístřeší dlouhodoběji, budou spolehlivěji započteni v rámci souvisejících národních subkategorií, jeví se tato subkategorie jako nadbytečná. Při případné aktualizaci struktury českých subkategorií ETHOS by bylo vhodné ji zcela vypustit.
31
Bez bytu
Bez bytu
3. Osoby v ubytovnách pro bezdomovce 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Generická (druhová) definice: Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Podle Hradeckého (2007, s. 35) „azylový dům podle zákona o sociálních službách umožňuje pobyt v zařízení po dobu 24 hodin denně, u osob schopných práce se zpravidla předpokládá zaměstnání, hledání zaměstnání nebo příprava do zaměstnání (např. rekvalifikace)... Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Služba zahrnuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí a výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Ubytování, případně poskytnutí stravy se poskytuje za úplatu. Příčiny pobytu osob v azylovém domě: tíživá životní situace vzniklá např. ztrátou zaměstnání a příjmu sloužícímu k úhradě bydlení, problémy v rodinných a partnerských vztazích, problémy s alkoholem či jinými návykovými látkami, špatný zdravotní stav, zdravotní postižení, návrat z výkonu trestu, opuštění zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, opuštění zařízení pro děti a mládež po dosažení zletilosti, opuštění zřízení pro seniory, ztráta bydlení z ekonomických důvodů (exekuce) a další.“ Tato kategorie zahrnuje osoby pobývající ve všech různých typech azylových domů a v domech na půli cesty, což jsou sociální služby poskytované podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Jedná se tedy mj. například i o azylové domy (se skrytou adresou), které ubytovávají osoby, které jsou obětmi domácího násilí (kategorie ETHOS 4.1.1 a 4.1.2), a jak bude patrno z tabulek uvedených níže, i o ubytování, které je registrováno jako sociální služba „azylový dům,“ ale ve skutečnosti se jedná o samostatné bydlení s podporou, které v české právní úpravě pro cílovou skupinu „osoby bez přístřeší“ neexistuje (kategorie ETHOS 3.3.1). Níže uvedená data tedy nezbytně zahrnují i osoby spadající do těchto kategorií, o nichž samostatně hovoříme v příslušných částech této publikace. Hradecký a kol. (2012a) s údaji za celou tuto kategorii pracují souhrnně a dokonce k ní přidávají i další kategorie ETHOS za účelem získání odhadovaného celkového počtu „skrytých bezdomovců“ v ČR - viz níže.
35
Bez bytu
Počet: 5 500 - 6 500 Zdroj: Hradecký a kol. (2012a), Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Na tomto místě představíme zdroj, který se pokusil o propočet celkového počtu osob v ČR spadajících do kategorie 3.1. V následujících částech se pak budeme věnovat příslušným národním subkategoriím ETHOS a dostupným číselným údajům, které vypovídají o velikosti daných skupin bezdomovců. Hradeckého a kol. (2012) studie představuje pokus o propočet reálné velikosti populace bezdomovců pobývajících v daný okamžik ve všech azylových domech (AD) a domech na půli cesty (DPC) v ČR. Výsledné číslo autoři získali výpočtem založeným na předpokladu, že kapacity těchto zařízení jsou v celoročním průměru využívány cca z 90 %. Údaje o celkových kapacitách všech azylových domů a domů na půli cesty v ČR za rok 2010 (viz Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2010) tak podle informací uvedených v textu v prvním kroku snížili o 10 %, čímž získali odhad celkového počtu osob pobývajících v daném roce ve všech azylových domech a domech na půli cesty ve výši 6 027 osob. Při přímém srovnání uvedených dat s ročenkou nicméně není jasné, s jakými počátečními počty při výpočtu operovali. V následujících částech proto budeme postupovat obdobně, ale s využitím konkrétních aktuálních dílčích dat (tam, kde jsou dostupná) za jednotlivé typy azylových domů, jak je dělí ETHOS. Pozn.: S cílem postihnout nějakým způsobem i obtížně postihnutelné kategorie „osob pobývajících v jiných pobytových zařízeních, než jaká určuje ZSS13“ - „osoby ve zdravotnických a léčebných zařízeních a případně i v dalších zařízeních určených pro ‘výchovu‘ a ve veřejných či soukromých ubytovnách“ (Hradecký a kol., 2012a, s. 71) určili autoři publikace na základě kvalifikovaného odhadu uskutečněného v rámci autorského týmu koeficienty, kterými násobili získané odhady počtů osob v AD a DPC, aby získali odhad velikosti populace zmiňovaných osob, které souhrnně označují jako „skryté bezdomovce“. Tato poměrně sporná část kalkulace je nicméně v rámci této části mimo náš záměr, proto ji ponecháváme stranou. Pro představu uvádíme relevantní část tabulky s 90% podíly souhrnných kapacit AD a DPC v jednotlivých krajích.
13
36
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
Bez bytu
Tabulka č. 4 Odhad počtu „skrytých bezdomovců“ v AD a DPC v krajích Kraj
Skrytí bezdomovci (90 % z kapacit AD a DPC v krajích)
Praha
747
Středočeský
496
Jihočeský
371
Plzeňský
208
Karlovarský
178
Ústecký
526
Liberecký
138
Královéhradecký
268
Pardubický
230
Vysočina
199
Jihomoravský
707
Olomoucký
562
Zlínský
377
Moravskoslezský
1 067
Celkem
6 074
Zdroj: Hradecký a kol. (2012a, s. 71)
Pro kontext: pro rok 2010 uvádí Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí celkovou kapacitu AD v ČR 6 037 lůžek a celkovou kapacitu DPC v ČR 410 lůžek, tj. celková kapacita těchto zařízení byla 6 447 lůžek. Souhrnný počet klientů AD v ČR k 31. 12. 2010 byl celkem 5 217, v DPC to bylo celkem 323 osob, celkem tedy 5 540 cca o 500 osob méně, než kolik předpokládá výše uvedený odhad (počet odpovídá cca 80 % z celkových kapacit AD a DPC používaných Hradeckým a kol., 2012, a cca 85 % z celkových kapacit AD a DPC, jak je uvádí Statistická ročenka). Zdá se tedy, že použití uvedeného 90% koeficientu by mohlo generovat odhady nadsazené oproti reálnému evidovanému počtu klientů. Tomu nasvědčují i zjištění z našeho rozboru navrácených dotazníků ze šetření MV ČR (Otázky k problematice bezdomovectví, 2011), které naznačují, že řada AD je sice celoročně průměrně z 90 % vytížená, ale existuje i řada výrazně méně vytížených AD. Bez znalosti dalších relevantních skutečností a podrobného rozboru způsobů, jak odhad počtu osob v AD z celkových kapacit generovat, není možné určit jiný adekvátnější koeficient, kterým bychom se více přiblížili reálnému počtu a přitom odhad naopak výrazně nesnížili. Proto budeme v následujících částech pracovat s 90% koeficientem, který nicméně může být při použití na celorepubliková čísla nadsazený. Kdybychom uvedená data chtěli srovnat s aktuálními údaji (viz Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013), vypadaly by jednotlivé počty následovně (pracujeme pro stručnost jen se souhrnnými daty za ČR): Tabulka č. 5 Kapacita a 90% vytíženost AD a DPC v ČR v roce 2013 Rok 2013
Celková kapacita AD v ČR 6 661
90% podíl z kapacity AD 5 995
Celková kapacita DPC v ČR 355
90% podíl z kapacity DPC 319
Souhrnná kapacita AD a DPC v ČR celkem 7 016
90% podíl ze souhrnné kapacity AD a DPC v ČR 6 314
Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, vlastní výpočty
37
Bez bytu
Souhrnná kapacita AD a DPC v ČR za období 2010-2013 vzrostla o 569 lůžek. Odhadovaný počet klientů odpovídající 90% podílu kapacity se liší mezi roky 2010 a 2013 o 240, což je výrazně odlišný výsledek od reálného rozdílu mezi kapacitami, který je ale pravděpodobně způsoben tím, že Hradecký a kol. (2012a) pracovali s jinými daty (jejichž původ je nejasný), navíc za jednotlivé kraje. Je důležité zdůraznit, že je tento odhad vyšší než celkový evidovaný počet klientů těchto zařízení k 31. 12. 2013, a to i přesto, že MPSV za tento rok eviduje celkem 4 665 neuspokojených žádostí o přijetí do AD (v každém kraji minimálně v řádu několika desítek) a 316 neuspokojených žádostí o přijetí do DPC (jen v některých krajích). Důvodem může být jak možnost, že hlavní nápor žadatelů o umístění do těchto zařízení během daného kalendářního roku připadl na jiné období (jinými slovy období volných kapacit v zařízeních v jednotlivých lokalitách se ne vždy překrývají s obdobími, kdy je po umístění zvýšená poptávka), tak předpoklad, že mnozí žadatelé byli odmítnuti i navzdory volným kapacitám z důvodu nesplnění některých konkrétních kritérií pro přijetí. Co se týče souhrnného počtu klientů v AD a DPC v roce 2013, uvádí MPSV následující údaje. Tabulka č. 6 Počet klientů AD a DPC k 31. 12. 2013 Rok 2013
Počet klientů celkem k 31. 12. 2012
AD DPC Celkem
Počet přijatých v roce 2013
Počet propuštěných v roce 2013
Počet klientů k 31. 12. 2013
5 108
11 324
11 024
285
500
502
5 380 283
5 393
11 824
11 526
5 663
Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 Pozn.: ve všech případech se jedná souhrnně o klienty přihlášené k celoročním a týdenním pobytům
S přihlédnutím k propočtům uvedeným výše lze tedy celkovou populaci osob obývajících azylové domy a domy na půli cesty provozované registrovanými poskytovateli sociálních služeb odhadovat na cca 5 500 až 6 500 osob. Data MPSV ani jiné dostupné statistiky neumožňují získat představu o tom, zda a kolik existuje azylových domů a domů na půli cesty, které nejsou provozovány registrovanými poskytovateli sociálních služeb; a neumožňují tedy učinit odhad, jak velká je potenciální část populace bezdomovců v kategorii 3.1, která přebývá v takových zařízeních. Za předpokladu, že tato skupina ale není nikterak objemná, by ji měl uvedený početní interval pokrýt.
Doporučení: 1. Pro průběžné sledování počtu osob v ČR spadajících do kategorie ETHOS 3.1 jsou dostačující výsledky statistického zjišťování MPSV, jak je uvádí Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí. 2. V případě, že bychom při zjišťování tohoto čísla chtěli vycházet z celkových dostupných kapacit, bude nutné ověřit vhodnost 90% koeficientu používaného Hradeckým a kol. (2012).
38
Bez bytu
3.1.1 Muži v azylovém domě Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Generická (druhová) definice: Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Národní subkategorie: 3.1.1 Muži v azylovém domě Vzhledem k charakteru veřejně dostupných dat ze statistik MPSV budeme ve vztahu k této kategorii hovořit obecně o všech mužských klientech evidovaných azylovými domy, tj. bude se jednat jak o muže žijící v azylových domech určených pouze pro muže, tak o muže žijící ve smíšených azylových domech, a zároveň jak o muže žijící samostatně, tak o muže žijící v AD v partnerském páru a/nebo s dítětem. Na základě zjištěných kapacit AD určených pouze pro muže ukazujeme, jak by bylo teoreticky možné dospět k odhadu celkového počtu mužů ubytovaných v AD samostatně. Počet: cca 2 000 Zdroj: statistika MPSV Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Podle statistického zjišťování MPSV bylo k 31. 12. 2013 v azylových domech v ČR přihlášeno celkem 1 992 mužů (výše uvádíme zaokrouhleno na cca 2 000) následující tabulka ukazuje rozklad tohoto čísla podle krajů. Tabulka č. 7 Počet mužů-uživatelů azylových domů k 31. 12. 2013 Kraj
Muži
Hl. m. Praha
289
Středočeský kraj
83
Jihočeský kraj
60
Plzeňský kraj
50
Karlovarský kraj
48
Ústecký kraj
217
Liberecký kraj
37
Královéhradecký kraj
41
Pardubický kraj
38
Kraj Vysočina
72
Jihomoravský kraj
189
Olomoucký kraj
233
Zlínský kraj
180
Moravskoslezský kraj
455
Česká republika
1 992
Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 77 (tabulka č. 6.3, 3. část, str. 2)
39
Bez bytu
Jedná se souhrnně o všechny dospělé muže přihlášené v daný okamžik k pobytu v AD - ať už jde o AD zaměřené na jakoukoli cílovou skupinu a ať už muž žije v AD samostatně nebo s partnerkou, dítětem či v úplné rodině. Jsou zde zahrnuti jak muži pobývající v AD celoročně, tak osoby přihlášené k týdennímu pobytu. Vyhledávání v Registru poskytovatelů sociálních služeb (dále také jen Registr) za použití klíčového slova „muže“ v názvech zařízení vygenerovalo třináct azylových domů, které jsou vyhrazeny pouze pro muže a tuto skutečnost uvádějí i ve svém názvu, s celkovou kapacitou 360 lůžek - jejich přehled ukazuje následující tabulka. Tabulka č. 8 Azylové domy pouze pro muže identifikované v Registru poskytovatelů sociálních služeb pomocí klíčových slov Název Armáda spásy, Azylový dům pro muže Azylový dům pro muže Palackého Azylový dům pro muže Třebíč Dům sv. Petra pro muže
Poskytovatel
Místo
Kapacita (počet lůžek)
Armáda spásy, z.s.
Havířov
39
Centrum sociálních služeb Ostrava, o.p.s.
Ostrava
21
Diecézní charita Brno
Třebíč
24
Farní charita Prachatice
Prachatice
13
Charita Olomouc
Olomouc
46
K srdci klíč, o.p.s.
Praha
26
K srdci klíč, o.p.s.
Most
30
Oblastní spolek ČČK Louny
Louny
22
Azylový dům pro muže
Oblastní spolek ČČK Louny
Žatec
28
Azylový dům pro muže
SKP - CENTRUM, o.p.s. Sociální služby města Žďár nad Sázavou TEP, centrum sociálních služeb, Veselí nad Lužnicí Centrum sociálních služeb Praha
Pardubice
23
Žďár nad Sázavou
24
Veselí nad Lužnicí
10
Praha
54
Azylový Azylový v Praze Azylový v Mostě Azylový
dům pro muže dům pro muže dům pro muže dům pro muže
Azylová ubytovna pro muže Azylový dům pro muže Azylový dům pro muže Celkem
360
Zdroj: iregistr.mpsv.cz ; služby vyhledány pomocí kritérií druh: „azylové domy“, formy poskytování služby: „pobytové“, věková kategorie 18+, klíčové slovo z názvu: „muž“; ze seznamu výsledků vybrány jen AD vyhrazené pouze pro muže
Při další práci s Registrem poskytovatelů sociálních služeb a s výsledky dotazníkového šetření MV ČR z roku 2011 jsme náhodně zjistili informace o dalších AD, které se profilují jako pouze pro muže, ačkoli v názvu tuto specifikaci nemají a v Registru poskytovatelů sociálních služeb je proto obtížné je jednorázově identifikovat. Přehled těchto celkem deseti náhodně identifikovaných zařízení a jejich kapacit představuje následující tabulka, v níž uvádíme i kumulovaný součet kapacit všech identifikovaných AD pro muže a pro srovnatelnost i 90% podíl z celkové kapacity všech těchto azylových domů v souladu s metodikou použitou Hradeckým a kol. (2012, viz výše).
40
Bez bytu
Tabulka č. 9 Azylové domy pouze pro muže identifikované v Registru poskytovatelů sociálních služeb na základě doplňujících informací Název
Poskytovatel
Místo FrýdekMístek Bruntál, Rýmařov,
Kapacita (počet lůžek)
34 azylové bydlení + 4 samostatné bydlení
BETHEL Frýdek-Místek
Slezská diakonie
BETHEL Bruntál, Rýmařov
Slezská diakonie
BETHEL Karviná
Slezská diakonie
Karviná
BETHEL Třinec
Slezská diakonie
Třinec
Městská charita České Budějovice Oblastní charita Hradec Králové Středisko křesťanské pomoci Jihlava
České Budějovice Hradec Králové
Armáda spásy, z.s.
Opava
Elim Vsetín Farní charita Beroun
Vsetín
podle webu poskytovatele je 31 kapacita celkem 29 (23 azyl + 6 „na bytech“) 36
Beroun
11
Azylový dům Sv. Pavla Dům Matky Terezy Hradec Králové Středisko křesťanské pomoci Jihlava (azylový dům pro muže) Centrum sociálních služeb Samaritán azylový dům Azylový dům Elim Azylový dům sv. Jakuba
Jihlava
38
Poznámka ke kapacitě
53 39 Bruntál, 14 Rýmařov 44 azylový dům, 5 tréninkové bydlení 34 azylové bydlení, 5 52 tréninkové bydlení, 13 OÁZA Nebory 49
25 32 24
Celkem
351
Kumulovaná kapacita - součet tabulek č. 8 a 9:
711
90% podíl z kumulované kapacity:
640
Zdroje: Dotazníkové šetření MV ČR 2011, iregistr.mpsv.cz (kapacity), webové stránky jednotlivých zařízení
Ačkoli tento seznam částečně rozšiřuje seznam AD jmenovaných v předchozí tabulce, není možné jej považovat za vyčerpávající. Podle informací z webových stránek některých zařízení vyhrazuje navíc řada poskytovatelů v AD určených primárně např. pro cílovou skupinu „rodiny s dětmi“ několik míst i pro samostatné muže, což ovšem v celkovém množství není možné uvedeným způsobem dohledat. Pokud bychom chtěli důsledně identifikovat všechny kapacity AD v ČR vyhrazené pouze pro muže, bylo by nutné zjistit si informace alespoň z webových stránek každého AD v Registru poskytovatelů sociálních služeb pro osoby od 18 let věku.14 Z uvedených čísel vyplývá, že celostátní kapacity v azylových domech určených pouze pro muže jsou schopny ubytovat minimálně přibližně třetinu (640) z celkového počtu mužů pobývajících v jednom okamžiku v azylových domech (2 000). Tato informace je nicméně nedostatečná pro to, abychom mohli uskutečnit odhad počtu celkového počtu mužů žijících v AD samostatně. Vzhledem k tomu, že počet kapacit v azylových zařízeních určených naopak pouze pro ženy, resp. pro matky s dětmi (viz následující části), je ve vztahu k celkovému počtu žen evidovaných v azylových zařízeních mnohem vyšší, než je uvedený poměr kapacit výhradně určených pro muže k celkovému počtu ubytovaných mužů, je zřejmé, že většina azylových domů, které slouží k ubytovávání žen i mužů, je z většiny obývána rovněž muži. 14
Ke dni 8. 12. 2014 evidoval Registr poskytovatelů sociálních služeb celkem 184 azylových domů pro osoby od 18 let věku.
41
Bez bytu
Doporučení (analogicky jsou uvedena v části 3.1.2): 1. Reálný celkový počet mužů pobývajících v azylových domech za konkrétní rok je možné přesně vyvodit ze statistik MPSV sumarizovaných ve Statistické ročence v oblasti práce a sociálních věcí. 2. V případě zájmu o podrobnější znalost počtu mužů žijících v AD jako jednotlivci by bylo vhodné monitorovat kromě celkového počtu klientů AD v rozkladu na muže, ženy a děti (řádek č. 47 ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb), rovněž celkový počet mužů a žen ubytovaných jako jednotlivci a mužů a žen ubytovaných v rámci rodinných jednotek (tj. jako samoživitelé nebo rodiče v rámci úplných rodin). Viz také části 3.1.2-3.1.5. 3. Obdobně by mohlo být užitečné, kdyby MPSV v rámci pravidelného statistického zjišťování monitorovalo kromě celkového počtu kapacit v AD také počet kapacit z celku, které jsou určeny výhradně pro muže, pro ženy, pro matky/otce/rodiče s dětmi a pro úplné rodiny (to by bylo možné rozšířením požadavku o vyplnění dostupných kapacit ve formuláři ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb - řádek č. 21 - o požadavek na uvedení kapacit k dispozici pro tyto jednotlivé skupiny). Je ovšem zřejmé, že řada AD nemá kapacity výlučně vyhrazené pro jednotlivé skupiny - tento postup by tedy nikdy nebyl zárukou získání přesných dat - doporučení uvedené v bodě 2 se tedy jednoznačně jeví jako spolehlivější. 4. Beze změn v obsahu informací zjišťovaných v rámci statistického zjišťování MPSV by bylo možné údaje o velikosti kategorie mužů žijících v AD jako jednotlivci zjišťovat také pomocí pravidelných nebo jednorázových dotazníkových šetření mezi azylovými domy v ČR, realizovanými buď na reprezentativním vzorku AD, nebo v ideálním případě - vyčerpávajících.
3.1.2 Ženy v azylovém domě Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Generická (druhová) definice: Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Národní subkategorie: 3.1.2 Ženy v azylovém domě Vzhledem k charakteru veřejně dostupných dat ze statistik MPSV budeme ve vztahu k této kategorii hovořit přednostně obecně o všech klientkách evidovaných azylovými domy provozovanými registrovanými poskytovateli sociálních služeb, tj. bude se jednat jak o ženy žijící v azylových domech určených pouze pro ženy, tak o ženy žijící ve smíšených azylových domech a zároveň jak o ženy žijící samostatně, tak o ženy žijící v AD v partnerském páru a/nebo s dítětem. Na základě odhadu získaného v následující části 3.1.3 se pokoušíme vyvodit, jak velká by mohla být skupina žen žijících v AD jako jednotlivci.
42
Bez bytu
Počet: cca 1 900 (zahrnuje všechny ženy v azylových domech, ne jen ženy žijící samostatně) Zdroj: statistika MPSV Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Podle statistického zjišťování MPSV bylo k 31. 12. 2013 v azylových domech v ČR přihlášeno celkem 1 907 žen (výše uvádíme zaokrouhleno na cca 1 900) následující tabulka ukazuje rozklad tohoto čísla podle krajů. Tabulka č. 10 Počet žen-uživatelek azylových domů k 31. 12. 2013 Kraj
Ženy
Hl. m. Praha
274
Středočeský kraj
180
Jihočeský kraj
83
Plzeňský kraj
134
Karlovarský kraj
67
Ústecký kraj
210
Liberecký kraj
41
Královéhradecký kraj
56
Pardubický kraj
63
Kraj Vysočina
42
Jihomoravský kraj
208
Olomoucký kraj
165
Zlínský kraj
130
Moravskoslezský kraj Česká republika
254 1 907
Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 77 (tabulka č. 6.3, 3. část, str. 2)
Jedná se souhrnně o všechny dospělé ženy přihlášené v daný okamžik k pobytu v AD - ať už jde o AD zaměřené na jakoukoli cílovou skupinu a ať už žena žije v AD samostatně nebo s partnerem, dítětem či v úplné rodině. Jsou zde zahrnuty jak ženy pobývající v AD celoročně, tak přihlášené k týdennímu pobytu. Pokud nás zajímá zjistit pouze počet žen žijících v AD samostatně, je velmi obtížné tuto informaci získat. Z Registru poskytovatelů sociálních služeb není možné zjistit reálný počet azylových domů v ČR vyhrazených pouze pro samostatně žijící ženy vzhledem k tomu, že řada AD pro ženy ubytovává jak ženy žijící jednotlivě, tak ženy-matky s dětmi. Tuto skutečnost ilustruje tabulka v příloze č. 4 - především sloupec „Poznámky k cílové skupině“, který upřesňuje okruh osob, které jsou v každém AD ubytovávány. Téměř žádné z těchto AD nespecifikují počet lůžek, která mají vyhrazena pouze pro samostatné ženy. Řada dalších AD ubytovává dospělé osoby žijící samostatně nebo v párech bez dětí, ale z dostupných informací (tj. bez kontaktu s každým z těchto azylových domů) není možné jakkoli vyčíst souhrnný počet kapacit určených pouze ženám, obdobně jako v případě skupiny „muži v azylovém domě“ v předchozí části metodiky. Důvodem je mj. to, že v řadě AD jsou žadatelé ubytováváni podle aktuálně dostupných kapacit.
43
Bez bytu
Počet žen žijících v AD samostatně tedy není možné nijak kvalifikovaně odhadnout. Pokud bychom vycházeli z odhadu počtu matek žijících v AD s dětmi (viz část 3.1.3), který jsme stanovili na cca 650-1 300 osob, mohl by se počet žen ubytovaných v AD samostatně pohybovat v intervalu 700-1 350 osob (což je rozdíl mezi celkovým počtem žen v AD - 2 000 - a předně uvedeným intervalem), s přihlédnutím k tomu, že nějaká část žen z tohoto intervalu spadá do kategorie „úplné rodiny v azylovém domě“ (3.1.5). Vzhledem k tomu, že i námi získaný odhad počtu osob v kategorii 3.1.3 není dostatečně podložený, jeví se jako riskantní vydávat tyto počty za směrodatné. Doporučení (analogicky jsou uvedena v části 3.1.1): 1. Reálný celkový počet žen pobývajících v azylových domech za konkrétní rok je možné přesně vyvodit ze statistik MPSV sumarizovaných ve Statistické ročence v oblasti práce a sociálních věcí. 2. V případě zájmu o podrobnější znalost počtu žen žijících v AD jako jednotlivci by bylo vhodné monitorovat kromě celkového počtu klientů AD v rozkladu na muže, ženy a děti (řádek č. 47 ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb) rovněž celkový počet mužů a žen ubytovaných jako jednotlivci a mužů a žen ubytovaných v rámci rodinných jednotek (tj. jako samoživitelé nebo rodiče v rámci úplných rodin). Viz také části 3.1.1 a 3.1.3-3.1.5. 3. Obdobným řešením by bylo, aby MPSV v rámci pravidelného statistického zjišťování monitorovalo kromě celkového počtu kapacit v AD také počet kapacit z celku, které jsou určeny výhradně pro muže, pro ženy, pro matky/otce/rodiče s dětmi a pro úplné rodiny (to by bylo možné rozšířením požadavku o vyplnění dostupných kapacit ve formuláři ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb - řádek č. 21 - o požadavek na uvedení kapacit k dispozici pro tyto jednotlivé skupiny). Tuto informaci je nicméně pravděpodobně potřeba zjišťovat především na krajské, popř. obecní úrovni. Je zároveň zřejmé, že řada AD nemá kapacity výlučně vyhrazené pro jednotlivé skupiny - tento postup by tedy nikdy nebyl zárukou získání přesných dat - doporučení uvedené v bodě 2 se tedy jednoznačně jeví jako spolehlivější. 4. Beze změn v obsahu informací zjišťovaných v rámci statistického zjišťování MPSV by bylo možné údaje o velikosti kategorie žen žijících v AD jako jednotlivci zjišťovat také pomocí pravidelných nebo jednorázových dotazníkových šetření mezi azylovými domy v ČR, realizovanými buď na reprezentativním vzorku AD, nebo - v ideálním případě - vyčerpávajících. Tento postup by pro průběžný orientační přehled o velikosti této kategorie pravděpodobně stačil.
3.1.3 Matky s dětmi v azylovém domě Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Generická (druhová) definice: Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Národní subkategorie: 3.1.3 Matky s dětmi v azylovém domě
44
Bez bytu
V této kategorii se jedná o smíšenou skupinu osob, která sestává z matek a jejich nezaopatřených dětí žijících v azylových domech společně. Naší snahou při zpracování této části bylo získat přehled nejen o souhrnném počtu osob spadajících do této kategorie (tedy souhrnně matek i dětí), ale pokud možno i zvlášť o počtu matek a počtu dětí (přihlášených k pobytu v AD společně). Nicméně vzhledem k tomu, že statistiky MPSV, které jsou jednoznačně nejucelenějším zdrojem celorepublikových dat v této oblasti, pracují ve vztahu k počtům klientů azylových domů pouze buď s kategoriemi „žena“, „muž“ a „děti a mládež do 18 let“ (Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 77), nebo s cílovou skupinou „rodiny s dítětem/dětmi“ (Registr poskytovatelů sociálních služeb), která navíc zahrnuje jak matky, tak otce s dětmi, je velmi obtížné v těchto údajích takto definovanou skupinu oddělit. Počet: - data nejsou sledována - cca 2 000 osob celkem podle našeho velmi hrubého odhadu Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, Registr poskytovatelů sociálních služeb Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 uvádí pouze souhrnný počet žen (1 907) a souhrnný počet dětí (1 481) ubytovaných v azylových domech k 31. 12. 2013 - viz následující tabulka. Tabulka č. 11 Počet žen a dětí užívajících azylové domy k 31. 12. 2013 Kraj
Děti a mládež do 18 let
Ženy
Hl. m. Praha
133
274
Středočeský kraj
116
180
Jihočeský kraj
112
83
70
134
Plzeňský kraj Karlovarský kraj
12
67
166
210
Liberecký kraj
16
41
Královéhradecký kraj
85
56
Pardubický kraj
92
63
Kraj Vysočina
32
42
Ústecký kraj
Jihomoravský kraj
189
208
Olomoucký kraj
119
165
28
130
Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Česká republika
311
254
1 481
1 907
Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 77 (tabulka č. 6.3, 3. část, str. 2)
Údaj o celkovém počtu žen v tomto případě o mnohém nevypovídá, protože bez vazby na počet společně ubytovaných dětí nelze rozlišit, kolik žen v AD žije samostatně, kolik s jedním a kolik s více dětmi.
45
Bez bytu
Údaj o počtu dětí je rovněž problematický, ale má o něco více vypovídající hodnotu. Nelze určit, kolik z evidovaných dětí je v AD ubytovaných s matkami, kolik s otci a kolik v rámci úplných rodin, ani kolika ne/úplným rodinám celkový počet evidovaných dětí odpovídá, navíc jsou pravděpodobně v součtu zahrnuty i nezletilé těhotné ženy nebo matky s dětmi, které jsou sice rodičkami, ale zároveň jsou samy dětmi (v ročním výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb není popsán postup odlišení těchto matek od ostatních osob do 18 let věku). Lze nicméně předpokládat, že toto číslo se blíží reálnému celkovému počtu dětí v rámci sledované kategorie ETHOS 3.1.3 (matky s dětmi v azylovém domě), a to z toho důvodu, že podíl nezletilých matek v celkovém součtu pravděpodobně není výrazný a stejně tak dětí, které žijí v AD s otci nebo v úplných rodinách, je pravděpodobně jen velmi malá část z celkového součtu (viz také části 3.1.4 a 3.1.5). Předpokládáme tedy, že se počet dětí v rámci kategorie ETHOS 3.1.3 ubytovaných v azylových domech spolu s matkami pohybuje kolem 1 200 osob. Protože by ovšem bylo problematické usuzovat z tohoto počtu na počet matek, které jsou s těmito dětmi v AD společně registrovány, pokoušíme se na následujících řádcích o nalezení alternativního postupu, jak odhadnout, kolik z žen registrovaných v AD je matkami ubytovanými společně s těmito dětmi. V rámci našeho rozboru Registru poskytovatelů sociálních služeb jsme identifikovali celkem 131 azylových domů v ČR, které cílí na skupinu „rodiny s dětmi“, popř. mají v názvu klíčová slova „ženy“ nebo „matky“ (viz tabulka v příloze č. 3). Kategorie osob, které jsou v těchto AD skutečně ubytovávány, se zjevně mísí, jak naznačují informace uvedené u jednotlivých AD v Registru nebo na jejich webových stránkách, i proto, že značná část zařízení zřejmě postupuje při rozhodování o přidělení místa podle aktuální situace žadatele a množství i charakteru aktuálně dostupných lůžek. Nelze tedy z tohoto celku jednoznačně odlišit počet lůžek, která jsou vyhrazena pouze pro ženy žijící samostatně, pro ženy-matky, pro děti a pro otce, popř. i pro samostatné muže (viz část 3.1.1). Zároveň některá z těchto zařízení nejsou určena výhradně pro cílovou skupinu rodičů s dětmi a uvedené kapacity proto mohou zahrnovat i lůžka, která zařízení využívají pro osoby spadající do jiných skupin. Na rozdíl od případu, kdy jsme se snažili odhadnout počet kapacit v AD určených výhradně pro muže, se dá předpokládat, že je tímto seznamem 131 zařízení zachycena většina AD ubytovávajících matky s dětmi - je zde nicméně naopak obtížné vyčistit získaná data od kapacit využívaných i pro osoby spadající mimo kýženou cílovou skupinu. Navíc je pořád možné, že azylové domy, které se na danou cílovou skupinu zaměřují, ale nejsou podle ní zařazeny do Registru a neuvádí tuto skutečnost v názvu, mohly být opomenuty. V tabulce uvedené v příloze č. 3 jsme se nicméně pokusili o provedení součtu kapacit ve zmiňovaných zařízeních, které jsou s největší pravděpodobností určeny výhradně matkám a dětem. (Snahou bylo v jednoznačných případech podle informací z Registru nebo webových stránek zařízení odfiltrovat kapacity určené jiným cílovým skupinám a zahrnout pokud možno pouze ty, které jsou určeny pro matky s dětmi.) Při provádění výpočtů naznačených v tabulce jsme postupovali následovně: 1. U všech zařízení poskytujících azyl matkám s dětmi jsme zaznamenali celkové kapacity uvedené v Registru poskytovatelů sociálních služeb. 2. U zařízení, která přímo v Registru uváděla počet lůžek vyčleněných pro matky, resp. děti, jsme dané počty uvedli do příslušných sloupců tabulky (tyto případy jsou v tabulce označeny šedě). U zařízení s velkou kapacitou (cca 30 a více lůžek), která
46
Bez bytu
v Registru uváděla širší výčet cílových skupin, kterým slouží, než pouze „rodiny s dětmi“, jsme se snažili počet lůžek vyhrazených pouze pro matky, resp. děti, dohledat na webových stránkách zařízení a zjištěné údaje jsme rovněž uvedli v daném sloupci tabulky. Snahou bylo u v co nejvíce případech odfiltrovat lůžka vyčleněná jednotlivcům. Uvedené počty lůžek vyčleněných pro „těhotné ženy“ jsme započítali do počtu lůžek pro matky, protože kromě jednoho případu jsou těhotné ženy ubytovávány v AD určených pro cílovou skupiny „rodiny/matky s dětmi“ zřejmě podle momentálně dostupných kapacit. 3. Rozdělení kapacit u zařízení zmiňovaných v předchozím bodě ukázalo, že většina AD ubytovává matky s dětmi v poměru cca 1:2 (počítá se s průměrnou kapacitou dvou lůžek pro děti na každé jedno lůžko pro matku). Na základě této znalosti jsme u zařízení, která neuvedla počet lůžek vyčleněných pro matky, resp. pro děti, provedli odhad počtu lůžek, které jsou v nich pravděpodobně k dispozici pro matky, a to tak, že z celkové kapacity byl vypočten třetinový podíl. 4. Na základě stejné logiky jsme ve sloupečku uvádějícím kapacitu lůžek pro děti u zbývajících zařízení doplnili kapacitu ve výši rozdílu celkové kapacity a odhadované kapacity pro matky. 5. V řádku „Odhad počtu uživatelů - 90% podíl z kapacity“ jsme pak na základě metody Hradeckého a kol. (2012) vypočítali 90% podíl ze součtu odhadovaných kapacit ve všech AD pro matky a pro děti. 6. Pomocí této metody jsme dospěli k odhadu cca 1 300 matek a cca 2 600 dětí ubytovaných společně v azylových domech v ČR. Toto číslo je zjevně nadsazené, protože odhad počtu dětí v AD je téměř dvojnásobkem výše uvedeného počtu dětí evidovaných v AD v 31. 12. 2013 (1 481 dětí), zatímco odhad počtu s dětmi společně ubytovaných matek se danému počtu evidovaných dětí téměř rovná. Tento nesoulad je možné vysvětlit čtyřmi důvody: 1) v řadě AD jsou kromě rodin ubytovávány i těhotné ženy bez dětí, otcové s dětmi a jednotlivci (jak naznačují i poznámky k cílové skupině v posledním sloupci tabulky), kteří doplňují kapacity nezaplněné matkami s dětmi; 2) dá se předpokládat, že značná část matek je v AD ubytována pouze s jedním dítětem (bylo by však už příliš spekulativní snažit se podíl těchto matek odhadnout); 3) v uvedené kalkulaci se jedná pouze o hrubý odhad podložený velice kusými informacemi; 4) jak bylo ukázáno v části 3.1, 90% podíl z celkové kapacity je pravděpodobně jako koeficient pro odhad reálného počtu klientů ubytovaných v azylových domech příliš nadsazený. Výsledky popsaného výpočtu nelze z uvedených důvodů považovat za realistické, ale z logiky použité k jejich získání můžeme částečně vycházet při odhadu počtu matek ubytovaných společně s dětmi v AD, pokud bereme MPSV evidovaný počet dětí v AD jako opěrný bod. Se značnou dávkou nepřesnosti bychom mohli předpokládat, že počet matek ubytovaných v AD společně s dětmi se bude nacházet někde mezi polovinou počtu evidovaných dětí (vycházíme z výše používaného poměru matek a dětí 1:2), tj. cca 650 osob, a výše vypočteným odhadem počtu matek v AD cca 1 300 osob. Můžeme tedy hovořit o intervalu počtu matek v kategorii ETHOS 3.1.3 cca 650-1 300 nebo hrubém odhadu cca 950 matek. To odpovídá přibližně polovině evidovaného celkového počtu žen v AD (cca 1 900, viz začátek této části). V součtu lze tedy velmi hrubým odhadem hovořit o celkovém počtu přibližně 2 000 osob (950 matek a 1 200 dětí je celkem cca 2 150 osob) v kategorii ETHOS 3.1.3 „matky s dětmi v azylovém domě“.
47
Bez bytu
Doporučení: 1. Jak je patrné z uvedeného, z aktuálně dostupných dat nelze spolehlivě vyvodit odhad počtu matek a dětí společně registrovaných v azylových domech v ČR. Za účelem pravidelného sledování počtu osob v této kategorii (a následujících kategoriích 3.1.4 a 3.1.5) by nicméně mělo být možné rozšířit seznam informací získávaných v rámci statistického zjišťování MPSV tak, aby formulář ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb zjišťoval kromě počtu klientů v rozkladu na muže, ženy a děti a mládež do 18 let (řádek 49) také počet osob evidovaných v AD společně, tj. počet dětí ubytovaných společně s matkami, resp. s otci, počet dětí v AD žijících v úplných rodinách a celkový počet těchto rodin (tj. rodičovských párů), počet matek (samoživitelek) ubytovaných společně s dětmi a počet otců (samoživitelů) ubytovaných společně s dětmi. 2. Odhady počtu rodičů a dětí ubytovaných společně v AD by bylo rovněž možné činit na základě sledování kapacit pro jednotlivé cílové skupiny v AD a získání 90% podílu z nich (viz výše). Vzhledem k tomu, že řada AD nemá kapacity výlučně vyhrazené pro jednotlivé cílové skupiny a použití tohoto koeficientu generuje jen orientační výsledky, je pravděpodobně spolehlivější metodou zavést do statistického zjišťování MPSV přímo kategorie společně ubytovaných rodin/rodičů s dětmi. 3. Počet matek s dětmi v azylových domech by rovněž šlo zjišťovat metodou nárazových (nebo pravidelných) šetření na vzorku vybraných azylových domů v ČR, která by poskytla představu o podílu osob z celku, které v AD žijí v rámci rodinných jednotek.
3.1.4 Otcové s dětmi v azylovém domě Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Generická (druhová) definice: Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Národní subkategorie: 3.1.4 Otcové s dětmi v azylovém domě V této kategorii se jedná o smíšenou skupinu osob, která sestává z otců a jejich nezaopatřených dětí žijících v azylových domech společně. Naší snahou při zpracování této části bylo zjistit, jak je možné získat přehled nejen o souhrnném počtu osob spadajících do této kategorie (tedy souhrnně otců i dětí), ale pokud možno i zvlášť o počtu otců a počtu dětí přihlášených k pobytu v AD společně. Nicméně, jak jsme ukázali i v předchozí části, vzhledem k tomu, že statistiky MPSV pracují ve vztahu k počtům klientů azylových domů pouze buď s kategoriemi „žena“, „muž“ a „děti a mládež do 18 let“ (Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 77), nebo s cílovou skupinou „rodiny s dítětem/dětmi“ (Registr poskytovatelů sociálních služeb), která navíc zahrnuje jak matky, tak otce s dětmi, je velmi obtížné v těchto údajích takto definovanou skupinu odlišit.
48
Bez bytu
Počet: - data nejsou sledována - cca 120 osob podle našeho velmi hrubého odhadu Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013, Registr poskytovatelů sociálních služeb Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Jedinými aktuálně dostupnými zdroji dat pro zjišťování informací o objemu osob v této kategorii jsou výstupy ze statistických zjišťování MPSV (Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013) a informace z Registru poskytovatelů sociálních služeb. Jak bylo uvedeno výše a v částech 3.1.1 a 3.1.3, Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 (s. 77) uvádí pouze celkový počet mužů a celkový počet dětí evidovaných v AD v daném roce. V předchozí části jsme rozvedli důvody, proč je obtížné na základě dat tohoto charakteru získat realistickou představu o tom, kolik z evidovaných jednotlivců je ubytováno společně (ať jako úplné nebo neúplné rodiny). U kategorie „matky s dětmi v azylovém domě“ jsme předpokládali, že většina dětí evidovaných azylovými domy v ČR je ubytována s matkami (tj. ne s otci nebo v úplných rodinách), což naznačuje mimo jiné skutečnost, že většina AD zaměřujících se na cílovou skupinu „rodiny s dětmi“ se profiluje jako AD pro „ženy a matky s dětmi“, „matky s dětmi“, „těhotné ženy a matky s dětmi“ atp. (tuto skutečnost uvádějí AD přímo v názvu zařízení, v upřesňujících informacích k cílové skupině v Registru poskytovatelů sociálních služeb, na vlastních webových stránkách nebo nám ji jejich zástupci podali na základě e-mailového dotazu - viz sloupec „Poznámka k cílové skupině“ v tabulce v příloze č. 4). Všechny ostatní identifikované AD zaměřené na cílovou skupinu „rodiny s dětmi“ buď neupřesňují, zda ubytovávají pouze určitý typ rodin pak předpokládáme, že cílí na „rodiny s dětmi“ v celé jejich šíři, tj. vč. matek a otců samoživitelů a jejich dětí i úplných rodin, potažmo jiných příbuzných s dětmi v péči nebo všechny jednotlivé typy rodin výslovně jmenují jako součást své cílové skupiny (jedná se o případy, kde se nám nepodařilo podrobnější informace získat pomocí emailového dotazu). Žádný z AD pro „rodiny s dětmi“ se neprofiluje jako AD výhradně určený pro otce s dětmi a ani metodou vyhledávání v Registru pomocí klíčových slov z názvu („otce“) nebyly žádné takové AD dohledány. Z uvedeného předpokladu a skutečností zjištěných z Registru vycházel v předchozí části provedený odhad počtu žen-matek žijících v AD společně s dětmi, kdy jsme do celkového objemu kapacity, o který jsme se při výpočtu opřeli, zahrnuli veškeré kapacity v AD teoreticky dostupné pro „rodiny s dětmi“. Získaný odhad dostupných kapacit pro matky s dětmi a z něho vycházející hrubý odhad velikosti této skupiny byl tedy logicky velmi nadsazený, neboť - jak už bylo popsáno v předchozí části - zahrnuje i lůžka reálně využívaná širším okruhem osob, včetně otců s dětmi. Na základě dostupných informací předpokládáme, že podíl lůžek využívaných otci s dětmi z celkových kapacit pro rodiny bude poměrně nízký, stejně jako podíl mužů-otců z celkového evidovaného počtu mužů v AD (1 992, viz část 3.1.1), resp. podíl dětí žijících s otci z celkového počtu dětí v AD (1 481, viz část 3.1.3). Jediná metoda, která se jeví jako použitelná pro získání odhadu počtu osob v rámci skupiny „otcové s dětmi v azylovém domě,“ je výpočet vycházející z počtu lůžek, která jednotlivé AD uvádějí jako přímo nebo za určitých okolností určená přímo pro otce s dětmi, popř. zahrnující i kapacity AD cílících na „rodiny s dětmi“, které blíže nespecifikují typ rodin, jimž jsou lůžka určena. Při zahrnutí těchto lůžek do výpočtu
49
Bez bytu
ovšem předpokládáme, že získané číslo bude velmi nadsazené, neboť tato místa jsou obsazována především matkami, o čemž svědčí jak informace uvedené v záznamech k jednotlivým AD v Registru, tak odpovědi zástupců jednotlivých AD, které jsme kontaktovali s dotazem na upřesnění počtu ubytovávaných otců. Tabulka v příloze č. 4 ukazuje seznam 42 azylových domů z celku uvedeného v tabulce k předchozí části (matky s dětmi), které jsme identifikovali jedním z výše popsaných způsobů jako AD ubytovávající i otce s dětmi. Poznámky pod tabulkou upřesňují způsob, jakým byly získány podrobnosti k velikosti kapacity a k počtům otců s dětmi reálně ubytovaných v letech 2013 a 2014, a co uvedená čísla přesně značí. K výsledkům, které tabulka prezentuje, jsme dospěli následujícím způsobem: 1. U všech zařízení, která jsme identifikovali jako potenciálně ubytovávající otce s dětmi (viz výše), jsme zaznamenali celkové kapacity uvedené v Registru poskytovatelů sociálních služeb. 2. Pro orientaci jsme zachovali sloupec uvádějící kapacitu lůžek pro matky z tabulky použité v části 3.1.3. 3. U zařízení, která přímo v Registru, na svých webových stránkách nebo na základě našeho e-mailového dotazu uvedla počet lůžek vyčleněných pro otce a jejich děti (popř. počet otců s dětmi ubytovaných v zařízení v letech 2013 a 2014), jsme tyto počty uvedli do sloupců nazvaných „Z celku pro otce...“. U zařízení, u kterých se podrobnější informace nepodařilo zjistit, jsme ve sloupci pro maximální možnou dostupnou kapacitu pro otce použili stejný počet lůžek jako je k dispozici pro matky, na základě předpokladu, že v případě potřeby je ve všech těchto AD možné ubytovat takový počet otců, jaký je v nich počet lůžek pro rodiče celkově. Naopak, ve sloupci uvádějícím minimální kapacitu pro otce jsme u zařízení, k nimž jsme nezískali bližší informace, uvedli číslo 1, na základě předpokladu, že každé z těchto zařízení bude schopno ubytovat alespoň jednoho otce s dětmi. 4. Průměrný poměr počtu reálně ubytovaných otců a dětí v AD, které nám zaslaly své statistiky o této skupině za roky 2013 a 2014, byl cca 1:1,5. Z toho jsme vycházeli při odhadu počtu dětí připadajících na každého teoreticky ubytovaného otce uvedeném ve sloupcích nazvaných „Pro děti (ubytované s otci) - 1,5x kapacita pro otce.“ 5. Pomocí této metody jsme dospěli k maximalistickému odhadu cca 460 otců s celkem cca 690 dětmi, kteří by mohli být současně ubytováni společně v azylových domech v ČR za předpokladu maximálního využití dostupných kapacit pro tuto cílovou skupinu. Tento odhad je nezbytně velmi nadsazený a neodpovídá realitě. 6. Obdobně jsme zároveň dospěli k minimalistickému odhadu cca 50 otců s cca 70 dětmi současně potenciálně obývajících všechny AD v ČR dostupné pro tuto cílovou skupinu. 7. Na základě výsledků těchto dvou kalkulací by se reálný celkový počet otcůsamoživitelů žijících v AD v ČR měl pohybovat v intervalu 50-460 a počet s nimi žijících dětí v intervalu 70-690. Vzhledem k tomu, že celkový počet dětí v kategorii 3.1.3 jsme odhadovali na cca 1 200 z celkových 1 481 dětí evidovaných statistickým zjišťováním MPSV, neměl by celkový počet dětí žijících s otci být vyšší než 281 (1 481-1 200=281) a pravděpodobně bude nižší, protože část dětí žije v úplných rodinách nebo s jinou osobou než otcem/matkou. Zdá se proto, že uvedený minimalistický odhad počtu otců a dětí by mohl být relativně blízko k realitě.
50
Bez bytu
V součtu lze tedy na základě uvedeného velmi hrubého odhadu hovořit o celkovém počtu cca 120 osob (50 otců a 70 dětí) v kategorii ETHOS 3.1.4 „otcové s dětmi v azylovém domě“. Reálný počet ale může být jak vyšší, tak nižší, protože jsme s velkou pravděpodobností nerozpoznali část AD z tabulky, které ve skutečnosti otce s dětmi vůbec neubytovávají, ale zároveň jsme možná neodhalili AD, které tuto skupinu ubytovávají i navzdory tomu, že oficiálně uvádějí užší specifikaci své cílové skupiny (např. pouze matky s dětmi). Doporučení: 1. Z aktuálně dostupných dat nelze spolehlivě vyvodit realistický odhad celkového počtu otců a dětí společně registrovaných v azylových domech v ČR. Za účelem pravidelného sledování počtu osob v této kategorii (stejně jako v kategoriích 3.1.3 a 3.1.5) by nicméně mělo být možné rozšířit seznam informací získávaných v rámci statistického zjišťování MPSV tak, aby formulář ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb zjišťoval kromě počtu klientů v rozkladu na muže, ženy a děti a mládež do 18 let (řádek 49) také počet osob evidovaných v AD společně, tj. počet dětí ubytovaných společně s matkami, resp. s otci, počet dětí v AD žijících v úplných rodinách a celkový počet těchto rodin (tj. rodičovských párů), počet matek (samoživitelek) ubytovaných společně s dětmi a počet otců (samoživitelů) ubytovaných společně s dětmi. 2. Odhady počtu rodičů a dětí ubytovaných společně v AD by bylo rovněž možné činit na základě sledování kapacit pro jednotlivé cílové skupiny v AD a získání 90% podílu z nich (viz výše). Vzhledem k tomu, že řada AD nemá kapacity výlučně vyhrazené pro jednotlivé cílové skupiny a použití tohoto koeficientu generuje jen orientační výsledky (viz rozbor dostupných zdrojů v části 3.1), je pravděpodobně spolehlivější metodou zavést do statistického zjišťování MPSV rovnou kategorie společně ubytovaných rodin/rodičů s dětmi, jak navrhujeme v předchozím bodě. 3. Počet otců s dětmi v azylových domech by rovněž šlo zjišťovat metodou nárazových (nebo pravidelných) šetření na vzorku vybraných azylových domů v ČR, která by poskytla představu o podílu osob z celku, které v AD žijí v rámci rodinných jednotek.
3.1.5 Úplné rodiny v azylovém domě Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Generická (druhová) definice: Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Národní subkategorie: 3.1.5 Úplné rodiny v azylovém domě V této kategorii se jedná o skupinu osob žijících v AD společně coby úplné rodiny, tj. matka, otec a dítě/děti. Hradecký a kol. (2007) tuto skupinu blíže nespecifikují, ale předpokládáme, že se nemusí jednat o sezdané rodičovské páry ani o biologické rodiče dítěte - jde spíše rámcově o podobu rodinné jednotky sestávající z ženy, muže a minimálně jednoho dítěte.
51
Bez bytu
Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Velikost této skupiny je velice obtížné vyvozovat z aktuálně dostupných dat, protože neexistují informace, na jejichž základě by bylo možné soudit, kolik z celku evidovaných mužů, žen a dětí žije v AD s celou rodinou. V porovnání s předchozími dvěma kategoriemi (matky s dětmi v AD, otcové s dětmi v AD) není možné počet vyvozovat z - už tak neúplných a nespolehlivých - informací o kapacitách azylových domů pro tuto cílovou skupinu, protože není možné bez osobního kontaktu se zařízením dohledat, které AD pracující s cílovou skupinou „rodiny s dětmi“ skutečně ubytovávají i úplné rodiny. Potenciálně se jedná o všechny AD uvedené v tabulce v příloze č. 4, u nichž ve sloupci „Úplné rodiny“ uvádíme číslo 1 (viz poznámky pod tabulkou); celkem to je 23 azylových domů. Informaci o tom, že úplné rodiny skutečně ubytovávají, nám nicméně potvrdilo jen devět ze všech oslovených azylových domů (oslovili jsme všechny AD v této tabulce), které k 31. 12. 2013 ubytovávaly celkem 42 úplných rodin se 115 dětmi a k 9. 12. 2014 celkem 46 úplných rodin se 120 dětmi. (Několik AD naopak upřesnilo, že úplné rodiny neubytovávají, což je v tabulce v příloze zaznamenáno ve sloupci „Poznámka...“ a ve sloupci „Úplné rodiny“ znázorněno číslem 0.) Přehled AD, které potvrdily, že ubytovávají i úplné rodiny, poskytuje následující tabulka.
52
Bez bytu
Tabulka č. 12 Azylové domy ubytovávající úplné rodiny Název
Poskytovatel
Místo
Kapacita (počet lůžek)
Počet úplných rodin k 31. 12. 2013
V rámci toho dětí
Počet úplných rodin k 9. 12. 2014
V rámci toho dětí
Azylový dům pro rodiny s dětmi
Sociální služby Karviná, příspěvková organizace
Karviná
75
13
38
8
25
Azylové domy
ESTER, z.s.
Javorník u Jeseníku, Bílá Voda, Uhelná
70
9
30
7
22
Azylové ubytování pro matky a rodiny s dětmi o.s. Společnou cestou
Společnou cestou, o.s.
Praha
39
2
4
0
0
Sociální ubytovna Klatovy
Městský ústav sociálních služeb Klatovy, příspěvková organizace
Klatovy
40
1
4
5
11
Slezská diakonie
Orlová
40
0
0
4
16
Centrum J.J.Pestalozzihoo. p.s.
Chrudim
30
0
0
4
5
Naděje
Litoměřice
83
13
29
15
36
Azylový dům (Fibichova)
Pomoc v nouzi, o.p.s.
Sokolov
12
0
0
0
0
AD Svaté Ludmily-Centrum pro podporu sociálně slabých rodin
Farní charita Starý Knín
Nový Knín
HANNAH Orlová, azylový dům Centrum J.J.Pestalozzihoo. p.s. - azylový dům Dům Naděje Litoměřice
27 Celkem
4
10
3
42
115
46
Pozn.
celkem za 2013: 4 rodiny a 6 dětí
celkem za 2014: 4 rodiny a 6 dětí celkem za 2013: 13 rodin a 32 dětí, celkem za 2014: 18 rodin 5 a 37 dětí 120
Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb, e-mailová komunikace s pracovníky zařízení
Vzhledem k tomu, že z těchto dílčích informací nelze vyvozovat žádné spolehlivé závěry, nebudeme se zde pokoušet o odhad celkového počtu úplných rodin, které je možné v jeden okamžik evidovat v azylových domech v ČR. Předpokládáme ale, že celkový počet úplných rodin v AD by mohl být přibližně srovnatelný s počtem otců (viz část 3.1.4). Doporučení: 1. Za účelem sledování celkového počtu úplných rodin v azylových domech v ČR by bylo možným řešením zavést do formuláře ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb ke kapacitám, potažmo k počtům evidovaných klientů, kategorie cílových skupin „muži jednotlivci“, „ženy jednotlivci“, „otcové s dětmi“, „matky s dětmi“ a „úplné rodiny“ tak, aby bylo možné počty těchto skupin v rámci statistického zjišťování MPSV sledovat v souladu s typologií ETHOS (obdobně viz doporučení k částem 3.1.1 až 3.1.4).
53
Bez bytu
2. Vzhledem k tomu, že zavedení nových cílových skupin do statistického zjišťování MPSV může být administrativně zbytečně náročné v porovnání s šíří využitelnosti těchto dat, bylo by možné tyto informace sledovat formou průběžných nebo jednorázových dotazníkových šetření, v rámci nichž by pokud možno byly kontaktovány všechny AD poskytující služby rodinám s dětmi obdobně, jako jsme se to stručně pokusili zrealizovat v rámci našeho vyhodnocení . Takové šetření by pochopitelně mohlo posloužit i ke zjištění širšího okruhu informací o AD, které nelze jinak získat.
3.1.6 Osoby v domě na půli cesty Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Generická (druhová) definice: Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Národní subkategorie: 3.1.6 Osoby v domě na půli cesty Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 36) „domy na půli cesty podle zákona o sociálních službách poskytují pobytové služby na přechodnou dobu zpravidla osobám do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež. Poskytují také služby osobám, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Poskytovaná služba zahrnuje kromě ubytování také zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Ubytování se poskytuje za úplatu.“ Tato kategorie zahrnuje ženy, muže i mládež do 18 let (předpokládáme, že v této skupině se jedná o osoby krátce před dovršením 18. roku života). Počet: 300 Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 (s. 74, 76) uvádí, že k 31. 12. 2013 bylo v domech na půli cesty (DPC) v ČR evidováno celkem 283 osob tento počet vzhledem k pravděpodobnosti alespoň mírného nárůstu v průběhu let zaokrouhlujeme na cca 300 osob. Pro ilustraci uvádíme v následující tabulce i rozklad tohoto čísla na dílčí skupiny osob (muže, ženy, děti a mládež do 18 let).
54
Bez bytu
Tabulka č. 13 Počet uživatelů domů na půli cesty k 31. 12. 2013 Kraj
Děti a mládež do 18 let
Hl. m. Praha
Dospělí Muži
Ženy
0
20
13
Středočeský kraj
1
19
12
Jihočeský kraj
0
1
3
Plzeňský kraj
0
6
0
Karlovarský kraj
0
14
7
Ústecký kraj
0
5
4
Liberecký kraj
0
12
3
Královéhradecký kraj
0
4
1
Pardubický kraj
3
11
7
Kraj Vysočina
3
3
2
Jihomoravský kraj
0
13
6
Olomoucký kraj
0
3
4
Zlínský kraj
0
26
14
Moravskoslezský kraj
2
41
20
Česká republika
9
178
96
Zdroj: Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí 2013 (s. 76)
Pokud bychom při odhadu celkového počtu osob v DPC postupovali podle Hradeckého a kol. (2012), tj. cestou výpočtu 90% podílu z celkových kapacit DPC, vypadal by výpočet následovně: počet lůžek v AD celkem v roce 2013 podle Statistické ročenky: 355 355 * 0,9 = 319 Výsledek je vyšší než evidovaný počet uživatelů podle Statistické ročenky, ale pořád se pohybuje kolem orientačního čísla 300. Informaci o počtu osob v této skupině pocházející ze statistického zjišťování MPSV považujeme za dostatečně spolehlivou, není tedy nutné dalších rozborů. Doporučení: Informace o celkovém počtu uživatelů DPC pocházející se statistického zjišťování MPSV je pro účely sledování počtu bezdomovců v této kategorii ETHOS dostatečná.
3.2 Přechodná ubytovna 3.2.1 Osoby ve veřejné možnost bydlení)
komerční
ubytovně
(nemají jinou
Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce
55
Bez bytu
Životní situace: 3.2 Přechodná ubytovna Generická (druhová) definice:
Osoby ve veřejných ubytovnách s krátkodobým ubytováním, které nemají vlastní bydlení
Národní subkategorie: 3.2.1 Osoby ve veřejné komerční ubytovně (nemají jinou možnost bydlení) Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 36) jde o „osoby, které využívají služeb veřejných komerčních ubytoven, protože nemají jinou možnost bydlení. Tento typ ubytování nesouvisí se zákonem o sociálních službách.“ Jako možná rizika života v tomto typu ubytování jmenují autoři „samostatnost v rozhodování, absenci sociální podpory, riziko ztráty ubytování ve finanční tísni“ a skutečnost, že při využívání služeb ubytoven „není návaznost na vyšší integrační stupeň, např. sociální bydlení“ (mj. z toho důvodu, že nejsou součástí systému sociálních služeb). Nezbytná samostatnost v rozhodování a skutečnost, že v těchto ubytovnách je možné žít dlouhodobě, jsou nicméně zmíněny jako možné výhody veřejných komerčních ubytoven oproti jiným formám přechodného bydlení (především těm, které mají formu sociálních služeb). Tyto aspekty, které jsou chápány jako jedny z hlavních důvodů, proč některé skupiny obyvatel takové ubytovny upřednostňují např. před ubytováním v azylových domech, zmiňují i Pelíšková a kol. (2012, s. 3-5) v úvodních částech rozboru potřebnosti sociálních ubytoven a zdůrazňují, že kromě toho ubytovny „poskytují střechu nad hlavou, prostor pro sociální kontakty a také určitou právní ochranu“ (s. 24). Tyto autorky mimo jiné zdůrazňují, že ubytovny mají význam pro osoby (jak jednotlivce, tak rodiny), které nejsou z různých důvodů (sociální kompetence, zodpovědnost, ale asi i platební schopnost) schopny si udržet nájemní bydlení nebo nemohou dostát nárokům, které na nájemce získání nájemního bytu klade (předpokládáme, že se jedná především o nároky právní a finanční; Pelíšková a kol., 2012, s. 24). Práce Pelíškové a kol. (2012, s. 19-20) připomíná, že navzdory nedostatečnému právnímu zarámování těchto služeb v ČR neexistují jen ubytovny komerční, provozované soukromými majiteli (které bývají v posledních letech častým tématem mediálních i odborných diskusí), ale rovněž ubytovny obecní ve vlastnictví měst a obcí, které je v některých případech provozují alespoň částečně zároveň jako sociální zařízení a ubytovny jsou tak integrovány do sociální a bytové politiky obce. Mohou být mj. využívány jako přístřeší po vystěhování z bytu (viz část 3.2.2). Osoby žijící v obecních ubytovnách nebyly do české adaptace typologie ETHOS zařazeny. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že pro provoz („sociálních“) obecních ubytoven není v současné době v české legislativě dostatečný právní základ a existující zařízení tohoto typu jsou tedy buď provozována obdobně jako zařízení komerční, nebo jsou klasifikována jako sociální služba azylový dům a spadají tedy do kategorie ETHOS 3.1. Vzhledem k nedostatku relevantních dat týkajících se kteréhokoli z obou typů ubytoven (tj. soukromých i obecních) se v této části rozdíly mezi nimi dále nezabýváme. Hradecký a kol. (2007, s. 36) upozorňují, že této kategorii je v současné době blízká subkategorie 5.2.1 (migrující pracovníci - cizinci ve veřejné komerční ubytovně - viz dále). S tím souvisí skutečnost, že skupina osob využívajících různých typů ubytoven ke krátkodobému či dlouhodobému pobytu je značně heterogenní a pravděpodobně nelze o všech těchto osobách hovořit jako o „skrytých bezdomovcích“. V této souvislosti je důležité zmínit i to, co naznačují mj. Pelíšková a kol. (2012), že kvalita ubytování v provozovnách označovaných jako „ubytovny“ je velmi různorodá - ačkoli se v některých případech jedná o ubytování se sdíleným sociálním zařízením, kde čtyři
56
Bez bytu
dospělé osoby sdílí jednu místnost, jindy může jít o samostatné bytové jednotky pronajímané rodinami nebo i jednotlivci. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: O celkovém počtu a souhrnných kapacitách veřejných komerčních ubytoven v ČR neexistují žádné ucelené údaje. Hradecký a kol. (2012a, s. 71) představují pouze odhad počtu osob v souhrnné kategorii „skrytých bezdomovců“, jejímž základem jsou odhady celkového počtu osob v azylových domech (AD) a domech na půli cesty (DPC) v jednotlivých krajích (viz celá část 3.1). Tato čísla autoři násobí koeficienty vyvozenými na základě vlastního kvalifikovaného odhadu, aby je navýšili o přibližný počet dalších „skrytých bezdomovců,“ konkrétně osob „pobývajících v jiných pobytových zařízeních, než jaká určuje [zákon o sociálních službách].“ Mezi tato zařízení autoři zahrnují „osoby ve zdravotnických a léčebných zařízeních a případně i v dalších zařízeních určených pro ‘výchovu‘ a ve veřejných či soukromých ubytovnách.“ Tímto způsobem navyšují odhad souhrnného počtu osob v AD a DPC přibližně o 2 000 osob teoreticky v jeden okamžik pobývajících ve všech těchto zařízeních v ČR. Uvedený odhad je pro účely této metodiky bezpředmětný, neboť zahrnuje (teoreticky) příliš širokou škálu kategorií, se kterými zde pracujeme odděleně. Navíc není zcela zřejmé, jakým způsobem autoři dospěli k výši používaných koeficientů a odkud pocházejí počty, na nichž vystavěli odhad souhrnného počtu osob v DPC a AD (jak ukazujeme v části 3.1). Problematikou veřejných komerčních ubytoven se zabývala např. studie Deloitte (2014) „Analýza socioekonomické situace příjemců sociálních dávek na ubytovnách“ zpracovaná pro MPSV, která ovšem neuvádí žádný údaj o celkovém počtu těchto zařízení v ČR ani o souhrnném počtu osob v nich žijících. Výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) tuto kategorii také neosvětlují, protože poskytují pouze souhrnnou informaci o počtu osob žijících v „zařízeních“ (celkem 194 456 osob v ČR), což může opět zahrnovat širokou škálu typů ubytování (příslušná data SLDB zahrnují osm typů, komerční ubytovny jako samostatná kategorie mezi nimi nejsou, pouze „ubytovny a svobodárny“ s celkovým počtem osob 28 143 a blíže nedefinovaná zařízení v „obytných domech“ s počtem osob 37 607, mezi nimiž i ubytovny mohou být, aniž bychom znali, v jakém podílu).15 Agentura pro sociální začleňování (ASZ) k problematice ubytoven zpracovala lokální studii v lokalitě Větřní (Pelikánová, Šmoldas, 2013) a dlouhodobě se otázkami podmínek a kvality ubytování v soukromých ubytovnách zabývá, ale žádnými odhady celkového počtu osob na těchto ubytovnách nedisponuje. Ačkoli se ve veřejném diskurzu o tomto tématu někdy operuje s číslem 100 000 osob, které bývá vydáváno
15
„Zařízením“ se při sčítání rozuměl především způsob bydlení osob - odlišný od bydlení v bytech a mimo byty. Charakteristickými rysy zařízení může být kromě společného bydlení (jedna, dvě nebo více osob bydlí např. společně v pokoji) i společné vybavení (např. kuchyň, sociální zařízení, koupelny, haly) a zajištění některých služeb (např. stravování, praní prádla, úklid apod.)“. Tato definice tak zahrnuje i zdánlivě nelogickou kategorii „obytné domy,“ (Obyvatelstvo podle způsobů bydlení, ČSÚ 2014).
57
Bez bytu
mj. za odhad ASZ16, není zřejmé, odkud toto číslo pochází. Na základě konzultace se zástupcem ASZ Romanem Matouškem soudíme, že se toto číslo ve své původní podobě vztahuje spíše k šířeji pojaté skupině osob žijících „mimo standardní bydlení,“ jak naznačuje mj. i Matoušek (2014). Vzhledem k tomu, že se u veřejných komerčních ubytoven jedná o zařízení, která nepodléhají žádné regulaci, nemají jednotnou podobu a nejsou nikde systematicky registrována, je velmi obtížné o nich a osobách v nich žijících v současné době zjišťovat jakékoli souhrnné informace. Proto není možné z aktuálně dostupných dat počet osob žijících v těchto ubytovnách vyvozovat. V kapitole „Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS“ uvádíme počty příjemců dávky „doplatek na bydlení“ (DnB), kteří bydlí na ubytovnách. Je to jen segment populace, která spadá do kategorie ETHOS 3.2.1, ale ačkoli je podle expertních předpokladů významný, opět nemáme podklady pro odhad podílu těchto lidí ze všech ubytovaných. Zahrnuje však mnohé jedince v té etapě životní trajektorie, kdy nemají možnost bydlení v bytě a současně je pro ně obtížné zajistit si nebo financovat jinou formu bydlení.17 Statistiky MPSV registrují za rok 2014 přes 17 tisíc příjemců DnB, kteří žijí na ubytovnách. Doporučení: V ČR chybí přehled o veřejných komerčních ubytovnách jako celku - ať už se to týká jejich počtu, velikosti jejich kapacit a reálných počtů osob v nich žijících nebo výše poplatků za ubytování (nájmu) a za další služby, počtu osob na místnost, vybavenosti a dalších kvalitativních aspektů poskytovaných služeb či sociodemografické struktury uživatelů atd. Některými z těchto aspektů se zabývají výše uvedené případové studie (Pelikánová, Šmoldas, 2013; Pelíšková a kol., 2012), z jejichž závěrů je nicméně obtížné usuzovat na kvantitativní stránky této problematiky v celé její šíři. I vzhledem k tomu, že jsou služby komerčních ubytoven tématem trvajících kontroverzních diskusí v rámci odborné i laické veřejnosti a jsou veskrze nahlíženy jako z hlediska lidských práv vysoce problematický typ podnikání, bylo by z různých důvodů užitečné realizovat komplexní studii mapující reprezentativním způsobem co největší počet těchto zařízení a jejich služby. To se nicméně zároveň jeví jako velice náročný úkol, neboť získat přístup k provozovatelům těchto zařízení, popř. přímo k jejich obyvatelům, bude pravděpodobně velmi obtížné (jak ukazují Pelíšková a kol., 2012, s. 6). Pokud by taková studie byla realizována, bylo by z ní pak pro účely monitoringu bezdomovectví možné mj. čerpat údaje o celkovém počtu osob, které v ubytovnách žijí.
16
viz např. Doplatek na bydlení po půl roce neskončí (2014), Kopačková (2014)
17
Zde odhlížíme od velkého problému neopodstatněných poplatků za ubytování v komerčních ubytovnách, často přesahujících náklady na bydlení v bytech, a problematiky nároků na příspěvek a doplatek na bydlení osob takto ubytovaných.
58
Bez bytu
3.2.2 Osoby v přístřeší po vystěhování z bytu Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.2 Přechodná ubytovna Generická (druhová) definice: Osoby ve veřejných ubytovnách s krátkodobým ubytováním, které nemají vlastní bydlení Národní subkategorie: 3.2.2 Osoby v přístřeší po vystěhování z bytu Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 36-37) jde o „osoby vystěhované z bytu po soudní exekuci,“ které „mohou být ubytovány v tzv. přístřeší. Není to byt, může to být např. pokoj v penzionu. Délka pobytu může být určena na měsíc nebo taky jen na týden.“ Hradecký a kol. (tamtéž) jmenují v souvislosti s touto kategorií následující rizika: „absence sociální podpory, riziko ztráty ubytování ve finanční tísni po vypršení doby ubytování, není návaznost na vyšší integrační stupeň, např. sociální bydlení“. Nutná samostatnost v rozhodování v této životní situaci je zároveň považována za příležitost (použití termínu „příležitost“ zde interpretujeme jako faktor, který může osobě v dané situaci přispět k tomu, aby se z ní dostala). Vymezení této kategorie se nicméně vztahuje k situacím, pro jejichž vznik vymezoval podmínky starý občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.), jehož platnost byla zrušena k 1. 1. 2014 vstoupením v platnost nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Pronajímatelé bytů byli podle ustanovení § 712 starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) povinni nájemcům, jimž dali výpověď z bytu, zajistit bytovou náhradu, a to ve formě: 1. náhradního bytu, tj. bytu, „který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti“ a „který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený náhradní byt). Soud může na návrh pronajímatele z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní byt o menší podlahové ploše než vyklizovaný byt“ (odst. 2 § 712 zákona č. 40/1964 Sb.), a to za situace, kdy pronajímatel vypověděl nájem s přivolením soudu v těchto případech: „a) potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence; b) je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo s domem naložit tak, že byt nelze užívat nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat; c) jde-li o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostorů chce tento byt užívat.“ (§ 711a zákona č. 40/1964 Sb.) 2. náhradního ubytování, tj. „byt[u] o jedné místnosti nebo pokoj[e] ve svobodárně nebo podnáj[mu] v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce, a to v případě rozvodu, kdy jednomu z rozvedených manželů bylo soudně určeno právo dále užívat společně užívaného bytu jako nájemce, druhému rozvedenému manželovi tak vzniklo právo na náhradní byt a soud na základě platných okolností
59
Bez bytu
rozhodl, že rozvedený manžel má právo jen na náhradní ubytování“ (odst. 3 § 712 zákona č. 40/1964 Sb.); 3. přístřeší, tj. „dočasné[ho] ubytování do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor[u] k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby, nejdéle však na dobu 6 měsíců, a to za situace, kdy pronajímatel vypověděl nájem bez přivolení soudu v těchto případech: a) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě; b) jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky podle § 686a odst. 3; c) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt; d) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas; e) jde-li o byt zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba; toto ustanovení se nepoužije, pokud nájemce dovršil 70 let věku,“ (odst. 2 § 711 zákona č. 40/1964 Sb.) Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), platný od 1. 1. 2014, už o institutu bytové náhrady nehovoří (viz např. Pododdíl 2: Zvláštní ustanovení o nájmu bytu a nájmu domu, §§ 2235-2301), pouze ve vztahu k ustanovení starého občanského zákoníku stanoví následující: „Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno řízení o neplatnosti výpovědi nájmu bytu, dokončí se podle dosavadních právních předpisů; právo nájemce na bytovou náhradu nebo na jiná plnění podle dosavadních právních předpisů nejsou dotčena.“ (§ 3076 zákona č. 89/2012 Sb.) Podle nového občanského zákoníku je možné získat nárok na bytovou náhradu v případě výpovědi z bytu pouze v případě, že si tento závazek pronajímatel s nájemcem ujednají v nájemní smlouvě. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Vzhledem k tomu, že statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR (Statistický přehled soudních agend, 2010, s. 28) v oblasti nájmu bytů evidují pouze občanskoprávní spory týkající se výpovědí z nájmu bytu a případné spory týkající se práva na bytovou náhradu zřejmě zahrnují v kategorii „ostatní spory z nájmu bytu, obytných místností a podnájmu“, není možné dohledat, kolik osob v ČR je (resp. bylo do zrušení platnosti starého občanského zákoníku) ubytováno v přístřeší nebo v bytových náhradách obecně.
60
Bez bytu
Jiné statistiky, jako např. výsledky Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB 2011) rovněž nejdou do takové hloubky, aby registrovaly počty osob žijících v bytech, které jim byly poskytnuty jako bytová náhrada (přístřeší) - kategorie „jiné bezplatné užívání bytu“, kterou SLDB 2011 užívá jako jeden ze sledovaných „právních důvodů užívání bytu,“ může zahrnovat širokou škálu právních nároků, z níž osoby v bytových náhradách pravděpodobně tvoří jen část - celkový počet osob v této kategorii, tj. 289 801 (Definitivní výsledky SLDB 2011), proto pro náš rozbor velikosti kategorie ETHOS 3.2.2 nemá žádnou vypovídací hodnotu. Jak bylo řečeno v předchozí části, některé veřejné ubytovny provozované obcemi mohou být využívány mj. jako bytová náhrada po vystěhování z bytu a některé obce zjevně poskytují osobám v nouzi možnost zažádat si o přidělení bytové náhrady z bytů, které obec vlastní (např. Praha 8)18, ale ani tyto služby nejsou nijak souhrnně evidovány (viz také část 3.2.1). Z těchto důvodů není možné poskytnout jakýkoli odhad počtu osob v této kategorii. Doporučení: Vzhledem ke zrušení právní povinnosti pronajímatelů zajistit bytovou náhradu a tedy předpokladu, že soudní spory týkající se zajištění bytových náhrad prakticky zmizí z agend českých soudů, neexistuje v současné době způsob, jak jednoduše počet osob v této kategorii zjišťovat. Tuto subkategorii proto doporučujeme při případné aktualizaci struktury českých národních subkategorií ETHOS ze seznamu vypustit.
3.3 Přechodné podporované ubytování 3.3.1 Bydlení s podporou výslovně určené pro bezdomovce Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce Životní situace: 3.3 Přechodné podporované ubytování Generická (druhová) definice: Bezdomovci podporou
v přechodném bydlení se sociální
Národní subkategorie: 3.3.1 Bydlení s podporou výslovně určené pro bezdomovce Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 37) „přechodné podporované ubytování je podle zákona o sociálních službách určeno jiným cílovým skupinám. Přechodné podporované ubytování pro bezdomovce není v ČR známo.“ V českém zákoně není definována sociální služba s podporou pro osoby bez přístřeší - jediná skupina, na niž cílí samostatného bydlení“, jsou osoby, „které mají sníženou zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně 18
samostatného bydlení sociální služba „podpora soběstačnost z důvodu duševního onemocnění,
viz „Zásady pronajímání bytů v domech ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřených Statutem hl. m. Prahy, v platném znění, do správy městské části Praha 8“
61
Bez bytu
jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby“ (odst. 1 § 43 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). Řada států v posledních letech stále častěji v přístupu k problematice bezdomovectví nahrazuje dříve hojně využívaný princip „Housing ready“ („propustné bydlení“) principem „Housing first“ („bydlení nejdříve“, „bydlení především“), který stojí právě na poskytování samostatného bydlení v bytech spolu s pravidelnou sociální prací namísto jakéhosi zásluhového systému založeného na postupu od sdíleného (nouzového) bydlení nižší kvality až k samostatnému bydlení (Busch-Geertsema, 2013). Jak jsme se přesvědčili během přípravy předkládaného vyhodnocení, někteří čeští poskytovatelé také začínají provozovat služby tohoto typu pro osoby bez přístřeší, resp. „osoby ohrožené sociálním vyloučením“. V řadě případů se nicméně jedná spíše o jakousi „střední variantu“ kombinující prvky z obou principů (viz např. Třístupňový propustný systém, 2009). Příklady, s nimiž jsme se setkali, jsou tzv. „Program bydlení s doprovodným sociálním programem“ určený především pro osamělé matky s dětmi ve vyloučených romských lokalitách, provozovaný občanským sdružením Centrom v Ostravě19, projekt „Příležitost pro osoby vyloučené z bydlení“ organizace Romodrom, o.p.s. v Moravskoslezském kraji, či tzv. „tréninkové byty,“ které provozují někteří poskytovatelé při azylových domech. Tyto programy nicméně zatím stojí mimo působnost zákona o sociálních službách, popř. jsou registrovány jako jiný blízký typ služby, např. azylový dům, chráněné bydlení nebo pobytová sociální rehabilitace. V posledních dvou případech se jedná o typ služeb primárně poskytovaných osobám s různými druhy zdravotního postižení - pouze malá část služeb tohoto typu v Registru poskytovatelů sociálních služeb cílí na osoby bez přístřeší a jiné cílové skupiny, které jsou ohniskem našeho zájmu v této monografii. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Vzhledem k tomu, že v ČR v současnosti není definována sociální služba samostatného bydlení s podporou pro osoby bez přístřeší, je velmi obtížné o kategorii osob využívajících tohoto typu služeb zjistit číselné údaje, protože poskytovatelé, kteří tyto služby provozují, je nemají registrovány, nebo je poskytují v rámci jiné své registrované služby. Pro tuto kategorii proto neuvádíme žádné číselné údaje, ale předpokládáme, že se počet osob v ní pohybuje v řádu maximálně několika stovek, neboť programy, v rámci nichž jsou ohrožené osoby ubytovávány tímto způsobem, jsou v ČR zatím ojedinělé. Pro příklad: občanské sdružení Centrom uvádí, že v roce 2012 se jeho programu samostatného bydlení s podporou, registrovaného jako sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi v ambulantní a terénní formě, zúčastnilo 510 klientů. Romodrom, o.p.s. zatím zprostředkoval pronájem několika jednotlivých bytů v projektu „Příležitost pro osoby vyloučené z bydlení“, financovaného Evropským sociálním fondem v Moravskoslezském kraji, realizovaného v období duben 2014 - červen 2015 v Bohumíně jako součást terénního programu organizace. Kapacita přechodových bytů Pasáž provozovaných Společností Podané ruce, o.p.s. jako chráněné bydlení pro osoby s chronickým duševním onemocněním, které ale zároveň byly na konferenci „Přístup Romů k bydlení: dilema konceptů Housing First a Housing Ready“ v Lichtenštejnském paláci v Praze 22. října 2014 jako podporované bydlení pro osoby bez přístřeší, jsou čtyři místa. 19
62
viz též národní subkategorie 7.2.1
Bez bytu
Filtr Registru poskytovatelů sociálních služeb odhalil celkem sedm zařízení poskytujících sociální službu sociální rehabilitace v pobytové formě (samostatné bytové jednotky s podporou) určené (i) pro jiné cílové skupiny než osoby se zdravotním postižením (konkrétně osoby bez přístřeší, osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy, oběti domácího násilí, trestné činnosti nebo obchodu s lidmi, osoby v krizi či rodiny s dětmi) - jejich celková kapacita je 84 lůžek. Jejich seznam ukazuje následující tabulka. Tabulka č. 14 Zařízení poskytující pobytovou sociální službu sociální rehabilitace jiným cílovým skupinám než osobám se zdravotním postižením Název
Poskytovatel
Místo
Kapacita (počet lůžek)
Dětské centrum JČ kraje, o.p.s.
Strakonice
Farní charita Beroun
Králův Dvůr u Berouna
Na počátku, o.p.s.
Brno
15
Byty sociální rehabilitace Humpolec
Oblastní charita Havlíčkův Brod
Humpolec
12
BETHEL Karviná, sociální rehabilitace
Slezská diakonie
Karviná
16
Dům Sv. Eufrasie
Služby Dobrého Pastýře
Ludgeřovice
STROOM DUB, o.p. s.
STROOM DUB, o.p. s.
Dub u Prachatic
Dětské centrum JČ kraje, o.p.s. Sociální rehabilitace pobytová Byty Na počátku
15
6
6
14
Cílová skupina
rodiny s dítětem/dětmi bez přístřeší, v krizi, vedou rizikový způsob života rodiny s dítětem/dětmi, oběti domácího násilí oběti domácího násilí, trestné činnosti, osoby opouštějící školská zařízení ÚP, osoby v krizi, vedoucí rizikový život, rodiny s dětmi
Pozn. ke kapacitě 5 dospělých, 5 starších dětí, 5 do 3 let
4 matky + děti
bez přístřeší oběti domácího násilí, obchodování s lidmi, osoby v krizi, bez přístřeší kromě osob s postižením také osoby vedoucí rizikový způsob života
Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb
Při rozboru kapacit azylových domů jsme narazili na tři azylové domy provozující vedle běžného azylového bydlení zároveň tréninkové byty s celkovou kapacitou 15 lůžek (viz tabulka č. 9 v části 3.1.1 - sloupec „Poznámka...“; dům BETHEL Karviná je zároveň zahrnut i v tabulce č. 14 výše). Předpokládáme, že takových zařízení je v ČR více, ale je obtížné je vzhledem k nejednotnosti v typu jejich registrace identifikovat. Doporučení: Za situace, kdy bydlení pro bezdomovce s podporou není oficiálně uznaným typem sociální služby a ojedinělé případy jeho poskytování mají oficiálně několik různých forem, nelze pro tuto kategorii dát žádné vhodné doporučení, jak tuto kategorii pravidelně sledovat. Aktuálně je jedinou možností vyhledat a kontaktovat poskytovatele a zjišťovat informace přímo od nich.
63
Bez bytu
4. Osoby v pobytových zařízeních pro ženy 4.1 Pobytové zařízení pro ženy 4.1.1 Ženy ohrožené domácím násilím pobývající na skryté adrese Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 4 Osoby v pobytových zařízeních pro ženy Životní situace: 4.1 Pobytové zařízení pro ženy Generická (druhová) definice: Ženy ubytované krátkodobě v zařízení z důvodu ohrožení domácím násilím Národní subkategorie: 4.1.1 Ženy ohrožené domácím násilím pobývající na skryté adrese Operační kategorii uvádí studie Hradecký a kol. (2007, s. 37) tak, že „popisuje postavení žen, které se ukrývají před domácím násilím. Jde o ženy, které v důsledku ohrožení zdraví či života domácím násilím odešly od svého partnera a ukrývají se v azylovém domě nebo bytě, často i se svými nezletilými dětmi. Obě subkategorie se registrují podle zákona o sociálních službách jako azylové domy. Vzájemně se od sebe liší zpravidla kapacitou (na skryté adrese bývají byty), ale hlavně utajením nebo zveřejněním adresy“. Ženy ohrožené domácím násilím bývají cílovou skupinou i dalších pobytových služeb sociální prevence, jako jsou domy na půli cesty nebo krizová centra, pokud poskytují i (příležitostné) ubytování (byly zmíněny v předchozích částech). Podle výzkumu IKSP z roku 2013 (Martinková, Slavětínský, Vlach, 2014) pětina žen-respondentek, které se uchýlily před násilnickým partnerem do AD, byla ubytována v AD s utajenou adresou. Pro tuto skupinu většinou platí fakta uvedená v následující části o národní subkategorii 4.1.2, rozdíl je hlavně v utajení adresy pobytu. K problematice domácího násilí jsou uvedeny další informace v kapitole 10. Počet: - počty klientek nejsou systematicky sledovány, mj. z důvodu důvěrnosti dat - podle velikosti kapacit azylových domů s utajenou adresou registrovaných v Registru poskytovatelů sociálních služeb lze počet odhadovat minimálně na 120 Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb - uvádí kapacity, nikoliv počty klientů
64
Bez bytu
Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Pro zjišťování počtů žen ubytovaných krátkodobě v pobytových zařízeních z důvodu ohrožení domácím násilím neexistují (spolehlivé) zdroje dat. Obtížnost získání kvantitativních dat o této skupině se násobí i tím, že jde o situaci s intimními a choulostivými atributy, kdy je vyžadována diskrétnost přístupu a utajení pobytu před násilnickým partnerem. Poskytovatelé služeb pro oběti domácího násilí na utajené adrese z přirozených důvodů nedávají detailní informace o využívání svých zařízení. Jako náhradní zdroj lze využít Registr poskytovatelů sociálních služeb MPSV a početnost této kategorie skrytého bezdomovectví odvodit z počtu deklarovaných míst v azylových domech se skrytou adresou. Pobytové služby na utajené adrese poskytuje 25 zařízení sociálních služeb, z nich 15 deklaruje poskytování služeb obětem domácího násilí20. Registr poskytovatelů sociálních služeb však zahrnuje jen 6 služeb s utajenou adresou, které uvádějí jako cílové skupiny oběti domácího násilí, v tom 4 azylové domy (viz tabulka č. 15)21, jiné jsou evidovány jako krizová pomoc (1 zařízení) nebo sociální rehabilitace (1 zařízení), obojí nabízející i pobytové služby. Celkem je zde zhruba 120 lůžek (spíše o něco více). Při hrubém odhadu obložnosti 200 % to znamená, že tuto službu asi využívá za rok cca 240 žen ohrožených domácím násilím (vč. menšího počtu matek s dětmi bez přístřeší a výjimečně jiných skupin, kterým daná zařízení také poskytují služby), což lze považovat spíše za minimální odhad (srv. s údajem o obložnosti lůžek v azylových domech uvedeným níže; je nutné brát v úvahu, že se některé ženy dostávají do těchto zařízení z důvodu domácího násilí opakovaně). Pro odhad stavové situace v počtu obětí domácího násilí v azylových domech použijeme předpoklad 90% vytíženosti lůžek. Podle tohoto postupu lze početnost případů lidí (s převahou žen) ohrožených domácím násilím, kteří se stávají skrytými bezdomovci, odhadnout zhruba na 110. Zde je však možné počítat s téměř stoprocentním využitím vzhledem k malé nabídce lůžek. Tedy s výskytem případů v počtu zhruba 120. Pro srovnání lze uvést, že v roce 2014 za první pololetí řešil jen Bílý kruh bezpečí, o.s. jako jedna z organizací pomáhajících mj. obětem domácího násilí 131 případů, za celý rok 2013 to bylo 305 případů.22 Brněnská Persefona, o. s. uvádí celkem 326 osob obětí domácího násilí, kterým poskytla pomoc za rok 2013.23
20
Obětem domácího násilí poskytuje služby celkem 88 AD (na skrytých i zveřejněných adresách).
21
Celkem 9 azylových domů umožňuje pobyt na utajené adrese obětem domácího násilí nebo takovým cílovým skupinám, že mohou zahrnout i ženy (matky s dětmi) mající problémy s násilnickým partnerem.
22
viz http://www.bkb.cz/o-nas/statistiky/
23
viz http://www.persefona.cz/n-domaci-nasili.php?page=dn-statistiky
65
Bez bytu
Tabulka č. 15 Kapacity azylových domů se skrytou adresou Azylový dům A
B
C
D
Počet klientů
65
-
neuvedeno
33
Počet lůžek
24
64
20 (4 dospělé uživatelky a 16 dětí)
neuvedeno
Počet klientů Počet lůžek Počet intervencí
Krizová pomoc
Sociální rehabilitace
65
neuvedeno 15 Služba je poskytována klientům s psychiatrickou diagnózou od věku 19 let.
4 (30 min. jednání) - 300
Pozn.: A,B,C,D = jednotlivé azylové domy v databázi Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb
4.1.2 Ženy ohrožené domácím násilím pobývající v azylovém domě Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 4 Osoby v pobytových zařízeních pro ženy Životní situace: 4.1 Pobytové zařízení pro ženy Generická (druhová) definice: Ženy ubytované krátkodobě v zařízení z důvodu ohrožení domácím násilím Národní subkategorie: 4.1.2 Ženy ohrožené domácím násilím pobývající v azylovém domě
Ženy ohrožené domácím násilím24 přicházejí do azylového domu (AD) z domova, příp. z jiného přechodného ubytování, často jiného azylového domu (Martinková, Slavětínský, Vlach, 2014). Tyto ženy v některých případech opouštějí svůj domov opakovaně a kromě AD využívají např. dočasný pobyt u příbuzných nebo známých aj. (Hradecký a kol., 2012b, s. 17). Ohrožení bezdomovectvím je u této skupiny zvyšováno tím, že odchodem z bytu sdíleného s partnerem mohou ztratit (možnost) zaměstnání nebo sociální kontakty a sociální podpůrné sítě, a tedy také snížením (zdrojů) příjmů. AD jsou registrovány podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. v platném znění25, běžně není vedena statistická evidence o sociálním složení jejich 24
Podle trestního zákona č. 40/2009 Sb. může v domácnosti docházet k trestným činům podle § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí, § 198 Týrání svěřené osoby, § 353 Nebezpečné vyhrožování, § 354 Nebezpečné pronásledování, § 145 Těžké ublížení na zdraví, § 146 Ublížení na zdraví § 185 Znásilnění i dalších
25
(1) Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, b) poskytnutí ubytování,
66
Bez bytu
klientů a příčin jejich pobytu v AD. Registr poskytovatelů sociálních služeb obsahuje informace o celkových kapacitách (souhrnně pro všechny deklarované cílové skupiny – srv. s kapitolou 3, části 3.1.2 až 3.1.3), statistika MPSV údaje o celkových počtech klientů k datu 31. prosince daného roku. Je tedy obtížné odlišit obyvatelky AD pobývající v nich z důvodu ohrožení domácím násilím (pokud jsou takové ženy cílovou skupinou poskytované služby, nebývají jedinou, zatímco data o uživatelích se týkají všech uživatelů). Některé ženy možná vyhledávají nocleh i v dalších zařízeních sociálních služeb i mimo sociální služby26. Některá další zařízení poskytují pobytové služby matkám s dětmi, lidem v krizové situaci či obětem trestné činnosti, takže i v takových mohou ženy ohrožené domácím násilím zřejmě nalézt útočiště. Ženy ubytované v AD z důvodu domácího násilí velmi často mívají (v dále zmíněném šetření IKSP je to 98 %) s sebou malé děti. Ty bývají započítávány do celkové kapacity. Počet: - data nejsou sledována - mohla by to být část z odhadovaného počtu 900 klientek azylových domů, které mají oběti domácího násilí mezi svými cílovými skupinami Zdroj: potenciální zdroje nerozlišují tuto kategorii (jako náhradní zdroj byl použit Registr poskytovaných sociálních služeb - databáze za rok 2011) Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: •
Statistiky MPSV o klientech sociálních služeb
Registr poskytovatelů sociálních služeb Registr poskytovatelů sociálních služeb, dostupný na ministerských webových stránkách, obsahuje základní údaje o poskytovatelích. V souhrnných údajích o pobytových sociálních službách ve statistikách MPSV, zpracovaných z dat registru z roku 2011 (tabulka č. 16), je evidováno 167 pobytových služeb pro oběti domácího násilí (azylové domy a domy na půli cesty), z nichž 156 uvedlo celkově kapacitu 3 930 lůžek. Údaje o počtech klientů v roce 2011 uvedlo jen 49 poskytovatelů, a to celkem 1 247. Kromě toho poskytují pobytové služby dvě z 19 intervenčních center. Otázkou je, jak je možno z těchto dat odvodit potenciální počet klientů umístěných z důvodu toho, že se tito lidé (převážně ženy) uchýlili do zařízení před domácím násilím.
c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 26
Např. ve výzkumu Deloitte 2014 uvedlo 7 % ubytovaných ve sledovaných ubytovnách jako důvod tohoto bydlení rodinné rozepře.
67
Bez bytu
Tabulka č. 16 Počty klientů a počty lůžek v pobytových zařízeních vybraných sociálních služeb podle jejich deklarovaných cílových skupin* Vybrané cílové skupiny Oběti domácího násilí azylové domy celkem a domy na půli cesty Počet služeb Počet lůžek** Počet klientů**
Osoby bez přístřeší azylové domy celkem a domy na půli cesty
Uvedeny obě kategorie azylové domy celkem a domy na půli cesty
167
105
247
209
111
85
3 930 (156) 1 247 (49)
2 876 (97) 1 068 (38)
6 893 (225) 1 768 (68)
6 261 (191) 1 621 (59)
2 802 (100) 929 (34)
2 332 (77) 850 (30)
* Služby mohly být určeny i dalším cílovým skupinám. Registr zaznamenal celkem 235 služeb azylových domů, z nich 218 uvedlo počty lůžek (7 115) a 67 uvedlo počet klientů (2 006) ** v závorce uvedeny počty služeb, u kterých byl v registru uveden počet lůžek, resp. počet klientů, celkový počet služeb deklarujících uvedené cílové skupiny je o něco vyšší (u některých pobytových služeb byly uvedeny jen počty klientů, u některých jen počty lůžek, u některých obojí) Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb, vlastní součty z databáze MPSV za rok 2011
Protože poskytovatelé častěji uvádějí počet lůžek než klientů, je jednou z možností odhadu počtu takových klientů zjistit, jak se lůžka využívají, a odvodit, nakolik jsou využívána danou sociální skupinou. Dokument MPSV „Vybrané statistické údaje o financování sociálních služeb a příspěvku na péči“ za rok 2010 udává míru využití (obložnosti) lůžek v azylových domech ve výši 228 %. Je to odhad za rok 2010, kdy bylo v azylových domech hlášeno pro všechny cílové skupiny celkem 6 037 lůžek. V roce 2013 to bylo 6 661 lůžek (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2010, 2013). Naproti tomu ve studii Hradecký a kol. (2012a) se vychází z předpokladu, že kapacity AD a domů na půli cesty (DPC) jsou v průměru k určitému datu využívány cca z 90 % (s. 70). Podle výzkumu IKSP (Martinková, Slavětínský, Vlach, 2014, s. 29) pobývá asi pětina žen-obětí domácího násilí v azylových domech do jednoho měsíce, necelá čtvrtina více než jeden až tři měsíce a celkově necelé tři čtvrtiny do šesti měsíců. Obměna je tedy dost vysoká, avšak některé ženy (ve výzkumu 12 %) přicházejí z jiného azylového domu (tedy celkově jsou v AD dlouhodobě a opakovaně). Pokud bychom uvažovali, že obložnost by v případě obětí domácího násilí byla vzhledem k uvedenému 200 %, a použili data z roku 2011, můžeme provést odhad počtu žen (a zanedbatelně mužů) ohrožených domácím násilím v AD následovně. Lůžka uvedlo 97 ze 105 zařízení poskytujících pobytové služby, tj. 92 %, a to v počtu 2 876, takže za všechna zařízení lze uvažovat o zhruba 3 000 lůžkách v zařízeních, která poskytují pobytové služby mimo jiné osobám ohroženým domácím násilím. Tomu by při zmíněné obložnosti odpovídalo hrubým odhadem za rok 6 000 klientů. To však není v souladu s dalšími fakty. Např. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí uvádí za rok 2013 celkem 1 907 klientek AD (kromě počtu 1 481 dětí a mládeže do 18 let, kde není rozlišeno pohlaví). Použijeme-li předpoklad využití lůžek k určitému datu na 90 %, získáme stavový odhad počtu všech klientek. Při počtu 3 000 lůžek jich tak odhadem bývá obsazeno 2 700. Oběti domácího násilí má mezi cílovými skupinami (podle dat z roku 2011) 37 % AD, je pro ně tedy „připraveno“ zhruba něco přes 1 000 lůžek využívaných průměrně 900 klienty/kami (za rok zhruba 2 000), z nichž velká (nevíme jak) část jsou oběti domácího násilí.
68
Bez bytu
Statistické zjišťování MPSV27 o práci sociálních pracovníků a jejich klientech Činnost sociálních pracovníků je evidována pomocí ročních výkazů, které uvádějí mj. počty vybraných skupin klientů k 31. prosinci daného roku. Osoby ohrožené domácím násilím však nepředstavují v těchto výkazech jednu sledovanou skupinu, ale mohou být zahrnuty do několika sledovaných skupin (oběti agrese a trestné činnosti a domácího násilí, osoby, které ztratily přístřeší nebo se nacházejí v nejistém nebo neadekvátním bydlení, rodiny s dětmi). Evidované počty klientů tedy poskytují jistou orientační informaci o výskytu ohrožení bezdomovectvím v důsledku domácího násilí, ale jen doplňkovou. Data jsou tříděna podle krajů. Na konci roku 2013 bylo evidováno 1 076 klientů sociálních pracovníků v kategorii oběti agrese a trestné činnosti a domácího násilí, nejvíce v Praze a Moravskoslezském kraji. Tabulka č. 17 Počet klientů sociálních pracovníků k 31. 12. 2013 Klienti oběti agrese a trestné činnosti a domácího násilí Praha
172
Středočeský kraj
69
Jihočeský kraj
26
Plzeňský kraj
29
Karlovarský kraj
21
Ústecký kraj
94
Liberecký kraj
85
Královéhradecký kraj
13
Pardubický kraj
45
Kraj Vysočina
60
Jihomoravský kraj
85
Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj ČR celkem
125 37 215 1 076
Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 107 (tabulka č. 9.1)
Databáze o příjemcích dotací MPSV na sociální služby Dalším potenciálním zdrojem přesných informací o skutečných počtech klientů sociálních služeb vybrané kategorie může být výkaz/přehled o dotačním řízení MPSV v oblasti sociálních služeb, kde jsou mj. data o příjemcích dotací na sociální služby pro osoby ohrožené domácím násilím vč. počtu a struktury jejich klientů. Základní nevýhodou je, že jde o důvěrná data MPSV, které by muselo samo zpracovat souhrnné anonymizované počty. Dalším omezením využitelnosti je, že žádosti o dotace jsou předkládány na konci roku pro rok následující, takže žadatelé uvádějí přesná čísla za rok předchozí, odhady počtu klientů za rok, kdy je žádost podávána, a odhad potřeb kapacit na rok, k němuž jsou tato data vztažena. Navíc jen část poskytovatelů sociálních služeb žádá a získává dotace. Pokud by byla data z tohoto zdroje využita, umožňovala by získat údaje o osobách ohrožených domácím násilím v pobytových zařízeních jednak jako o jejich převažující cílové skupině (takto jsou cílové skupiny ve
27
Podle Programu statistických zjišťování ČSÚ. http://www.czso.cz/vykazy/vykazy.nsf/i/program_statistickych_zjistovani
69
Bez bytu
formuláři zjišťovány) a jednak jako o jedné z více cílových skupin. Vždy však jen o zařízeních v databázi příjemců. Celkové počty klientů obětí domácího násilí všech zařízení by bylo třeba opět odhadovat. •
Výběrová šetření
Výzkum Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) z roku 2013: Dosavadní sporadické údaje vypovídající konkrétně o ženách ohrožených domácím násilím pobývajících v azylovém domě mají charakter výběrových šetření, mohou tedy podat informace spíše o struktuře, zázemí a životních trajektoriích osob zažívajících domácí násilí. Kromě vlastního přínosu takových informací mohou pomoci při odhadování počtů těchto osob z dat vyjmenovaných výše. Taková výběrová šetření využívají metody záměrného výběru s dobrovolnou účastí a dotazování formou anonymně vyplněných dotazníků. Příkladem je výzkum Institutu pro kriminologii a sociální prevenci z roku 2013 (Martínková, Slavětínský, Vlach, 2014). Dotazovány zatím byly převážně ženy v AD bez utajené adresy - jen pětina žen, které vyplnily dotazník, pobývala v AD s utajenou adresou. Výzkum se zabývá problematikou partnerského domácího násilí. Dotazováno bylo 124 žen28 bydlících v azylovém domě z důvodu opuštění bytu proto, že se k nim partner choval násilně či jinak nepřístojně. Hlavní zjištění lze shrnout do těchto bodů: - některé pobývaly v AD opakovaně, některé z těchto a cca pětina ze všech dotázaných předpokládá přejít do dalšího AD; - téměř polovina chtěla zůstat v AD co nejdéle - lze dedukovat, že návrat do bytu, kde žije násilnický partner, je pro ně těžko přijatelný a jinou možnost nemají nebo dost dobře nepřichází v úvahu; - polovina chce strávit v AD co nejkratší dobu; - 60 % uvažuje o tom, že po opuštění AD by si našla podnájem, což nemusejí finančně zvládnout, protože většina má jako jediný zdroj příjmů příspěvky od státu; - výjimečně mají šanci bydlet u příbuzných; - ojediněle připustily, že asi „skončí na ulici“; - polovina chce žádat o sociální byt (při jejich nedostatku je jejich šance omezená); - reálně většině „hrozí“, že jejich jedinou šancí na bydlení bude návrat k partnerovi. Z těchto poznatků lze dedukovat, že pokud jednou oběti domácího násilí (ženy, matky) opustí domov, mají malou šanci na jiné „regulérní“ bydlení a nezlepší-li se jejich domácí situace a nedostanou-li pomoc ve formě sociálního bydlení, roste pravděpodobnost jejich ztráty bytu a posléze střechy nad hlavou. Výběrové šetření tohoto typu nemůže poskytnout informaci o počtu osob spadajících do operační kategorie 4 „osoby v pobytových zařízeních pro ženy“ jednak proto, že nelze zajistit reprezentativitu, protože výběr respondentek závisí na znalostech míst jejich ubytování, které nebývají dostatečné/vyčerpávající, a jednak proto, že v případě této kategorie žen je nutno obzvlášť citlivě dbát na dobrovolnost
28
70
Dotazník byl anonymní, ženy jej vyplňovaly samy a dobrovolně.
Bez bytu
účasti na sčítání. Takové šetření však poskytuje poznatky, které napomáhají/mohou napomoci odhadu počtu jedinců (zde žen, obvykle s dětmi), kteří jsou v rámci dané operační kategorie ohroženi bezdomovstvím. •
Zjišťování jako součást jednorázových (regionálních) sčítání zjevných a skrytých bezdomovců
Zjišťování počtu bezdomovců ve velkých městech lze a bývá mj. prováděno tzv. metodou sčítání osob bez přístřeší, které jsou identifikovány v rámci šířeji chápané populace „zjevných bezdomovců“, v níž jsou tradičně rozlišovány tři kategorie sčítaných osob podle místa jejich noclehu (viz např. příloha č. 2, s. 4; Baláš, Hežová, Loukota a kol., 2010 aj.). Jednou z nich jsou „speciální ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší (noclehárny a azylové domy)“. Osoby v azylových domech jsou v těchto sčítáních zjišťovány různým způsobem. Zjistit, kolik ze sčítaných osob v azylovém domě jsou ženy ubytované z důvodu ochrany před domácím násilím, je možné tam, kde informace výzkumníkům podávají provozovatelé AD, ale i v tomto případě by bylo třeba přísně zachovávat anonymitu a ochranu osobních údajů. Doporučení: 1. Ve výkazu MPSV o klientech sociálních pracovníků (Výkaz V(MPSV) 26-01) odlišit jako samostatnou kategorii oběti domácího násilí, zjištěné počty však zřejmě budou podhodnocovat počty reálné, protože osoby zažívající domácí násilí a v ohrožení domácím násilím se obracejí také/spíše přímo na relevantní NNO (možná, že častěji než na sociální pracovníky obecních úřadů), takže míra zachycení osob s těmito problémy nemusí být vysoká ani odpovídající skutečným počtům obětí. 2. Statistiky Policie ČR upravit tak, aby z nich bylo možné vyčíst případy domácího násilí, tzn. vyčlenit je z případů trestných činů, které jsou páchány podle relevantních paragrafů trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., nejen trestného činu „Týrání osoby žijící ve společném obydlí“. Evidovat také zvlášť případy, kdy byla oběť převezena do bezpečí, kdy byl násilnický partner (pachatel) vykázán z bytu a kdy bylo vykázání prodlouženo. 3. Zavést pravidelné sledování všech forem „náhradního“ ubytování, které zvláště vyčlení osoby umístěné z důvodu ohrožení domácím násilím: a. v zařízeních pobytových (AD) a ambulantních (noclehárny) sociálních služeb rozšířit v tomto smyslu stávající výkazy MPSV, b. v obecních ubytovnách zavést v evidenci klientů odlišení podle důvodu pobytu a shromažďovat agregovaná data za celou ČR, např. prostřednictvím krajských úřadů, c. v komerčních ubytovnách hledat cesty spolupráce s poskytovateli ubytování za účelem získání dat o jejich klientech v žádoucím třídění. 4. V případných výběrových šetřeních nebo v rámci regionálních sčítání, příp. celostátního, jak je navrženo v příloze, požadovat zvlášť informace o klientech azylových domů a dalších relevantních zařízení podle důvodu jejich pobytu, vč. ohrožení domácím násilím. 5. Vzhledem k tomu, že operační kategorie 4 je díky legislativnímu zakotvení azylových domů pro ženy ohrožené domácím násilím plně obsažena v operační kategorii 3, nabízí se doporučení při případné aktualizaci struktury českých národních subkategorií ETHOS tuto kategorii přímo podřadit operační kategorii 3, resp. životní situaci 3.1.
71
Bez bytu
5. Osoby v ubytovnách pro imigranty 5.1 Přechodné bydlení (azylová zařízení pro žadatele o azyl) 5.1.1 Žadatelé o azyl v azylových zařízeních Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 5 Osoby v ubytovnách pro imigranty Životní situace: 5.1 Přechodné bydlení (azylová zařízení pro žadatele o azyl) Generická (druhová) definice: Imigranti migrace
v přechodných
ubytovnách
z důvodu
Národní subkategorie: 5.1.1 Žadatelé o azyl v azylových zařízeních Zatímco ve verzi typologie ETHOS, která je aktuálně uvedena na webových stránkách Evropské federace národních sdružení pracujících s bezdomovci (FEANTSA) a je i součástí příloh naší publikace, národní subkategorie 5.1.1 nese název „Žadatelé o azyl v azylových zařízeních“, v Komentáři k národním subkategoriím podle typologie ETHOS v rámci publikace Definice a typologie bezdomovství Hradeckého a kol. (2007, s. 37-38) je nazvána „Žadatelé o azyl a azylanti v azylových zařízeních“. Pro úplnost přehledu o problematice související s touto národní subkategorií v souladu s jejím původním vymezením uvádíme na tomto místě i data o azylantech, byť žadatelé o azyl a azylanti mají jiné právní postavení a osoby, které již získaly mezinárodně právní ochranu a dlouhodobý pobyt, mohou být posuzováni podle životní situace podobně jako občané ČR, tzn., že jejich zahrnování do operační kategorie 5 může být sporné. Institut azylu/uprchlictví ČR je zakotven v čl. 43 Listiny základních práv a svobod. Azyl spolu s doplňkovou (subsidiární) formou ochrany spadají pod pojem mezinárodní ochrana. Problematiku udělování mezinárodní ochrany upravuje řada mezinárodních smluv a zákonů České republiky. Základním právním předpisem je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Azylová zařízení slouží k hromadnému ubytování žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany za podmínek zaručujících zachování lidské důstojnosti. Azylovými zařízeními se podle zákona o azylu rozumí přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko. Rozlišení azylových zařízení spočívá v účelu, který jednotlivá střediska plní (viz dále v textu). Jejich zřizovatelem je Ministerstvo vnitra, provozuje je Správa uprchlických zařízení, jež je organizační složkou státu. Žadatelem o udělení mezinárodní ochrany se rozumí cizinec, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, nebo cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v jiném členském státě Evropské unie, je-li Česká republika příslušná k jejímu posuzování. Postavení žadatele má po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany, případně po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR podle zvláštního právního předpisu, má-li tato žaloba odkladný účinek.
72
Bez bytu
Azylantem se rozumí cizinec, kterému byl podle výše uvedeného zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Osobou požívající doplňkové ochrany se rozumí cizinec, který nesplňuje důvody pro udělení azylu podle výše uvedeného zákona, ale byla mu udělena doplňková ochrana, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany. Hradecký a kol. (2007, s. 38) pro tuto subkategorii v jejím širším vymezení zahrnujícím i azylanty (viz výše) identifikovali tato rizika: právní postavení žadatelů o azyl; odmítnutí azylu a existenční podmínky po dobu odvolání. Příležitosti spatřovali v sociální práci v azylových zařízeních; v praxi přidělování bytů azylantům od obcí, které za to dostávají finanční prostředky od státu; silnou ochranu ze strany státu a Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Počet: - 707 osob podalo žádost o udělení mezinárodní ochrany v roce 2013, - mezinárodní ochranu ve formě azylu či doplňkové ochrany Ministerstvo vnitra ČR ve výše uvedeném roce udělilo 351 cizincům a dalším 201 osobám byla doplňková ochrana prodloužena, - mezinárodní ochrana formou azylu byla v roce 2013 udělena 95 žadatelům, - formou doplňkové ochrany byla mezinárodní ochrana v roce 2013 udělena ve 256 případech. Zdroj: Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2013 Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: •
Statistiky Ministerstva vnitra ČR
Žadatelé o mezinárodní ochranu Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2013 (s. 144-145) popisuje vývoj v počtech žadatelů o mezinárodní ochranu takto: „V roce 2013 byl již desátý rok v řadě zaznamenán meziroční pokles podaných žádostí o mezinárodní ochranu. Od roku 2003, kdy bylo registrováno 11 400 žadatelů, jejich počet vytrvale klesá. V roce 2013 v České republice požádalo o udělení mezinárodní ochrany celkem 707 osob, což je historicky nejnižší počet. Zatímco mezi lety 2011 a 2012 se počet podaných žádostí téměř nezměnil, v roce 2013 bylo podáno o 46 žádostí (6,1 %) méně. V dlouhodobém kontextu se však tempo poklesu podaných žádostí o mezinárodní ochranu výrazně zpomaluje. Tento trend bez výraznějších výkyvů ukazuje na celkovou stabilizaci problematiky mezinárodní ochrany v České republice. Snižování počtu žadatelů o mezinárodní ochranu započalo vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004 a souvisí zejména s aplikací tzv. dublinského nařízení29, které stanovuje kritéria pro určení členského 29
Nařízení Rady (ES) č. 43/2003 ze dne 18. 2. 2003
73
Bez bytu
státu příslušného (odpovědného) k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Ve srovnání s dalšími členskými zeměmi Evropské unie jsou počty uchazečů o mezinárodní ochranu v České republice podprůměrné. Česká republika registruje výrazně méně žadatelů o azyl než sousední Německo, Rakousko i Polsko a podobný počet uchazečů jako Irsko či Portugalsko. Stejně jako v roce 2012 tak i v roce 2013 se České republice vyhnuly migrační vlny ze západobalkánských zemí a spíše okrajově byla zasažena zvýšenou migrací syrských uprchlíků nebo migrantů ruské státní příslušnosti hlásící se k čečenské národnosti. Stejně tak se České republiky výrazněji nedotýká migrace zejména z afrických zemí, kdy se nelegální migranti30 dostávají přes Středozemní moře do Itálie a dále do členských zemí Evropské unie. V kontextu problematiky mezinárodní ochrany v členských zemích Evropské unie není Česká republika zemí, kterou by žadatelé o mezinárodní ochranu preferovali.“ Tabulka č. 18 Počet žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR v období 2003-2013 Rok Počet žadatelů Meziroční změna v %
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
11 400
5 459
4 021
3 016
1 878
1 656
1 258
833
756
753
707
+34,4
-52,1
-26,3
-25,0
-37,7
-11,8
-24,0
-33,8
-9,2
-0,4
-6,1
Zdroj: Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2013
Z celkového počtu 707 žádostí o mezinárodní ochranu podaných v roce 2013 jich bylo 498 podáno poprvé (tj. 70,4 %) a 209 opakovaně31 (tj. 29,6 %), to je o 2 % vyšší podíl prvně podaných žádostí než v roce 2012. „Celkem v České republice v roce 2013 žádali o mezinárodní ochranu státní příslušníci z 55 zemí. Nejvíce žadatelů pocházelo stejně jako v roce 2012 z asijských zemí (43,6 %), následováni žadateli z evropských zemí (38,3 %). Podíl afrických žadatelů dosahoval téměř 8,5 %, nejméně žadatelů o mezinárodní ochranu bylo zaznamenáno ze zemí amerického kontinentu 6,1 %. Meziročně přibylo nejvíce žadatelů z amerického kontinentu, naopak největší úbytek byl zaznamenán u evropských žadatelů. Hlavní zdrojové země uchazečů o mezinárodní ochranu se v roce 2013 v porovnání s rokem 2012 mírně proměnily. Největší skupinou žadatelů zůstali státní příslušníci Ukrajiny32 (20,7 % z celkového počtu žádostí). Stejně jako v roce 2012 byli žadatelé ze Sýrie druhou nejpočetnější skupinou. Na celkovém počtu podaných žádostí se podíleli 9,8 %. Mezi pěti nejčastějšími státními příslušnostmi dále figurovali státní příslušníci Ruska (7,6 %), Vietnamu (6,9 %) a Arménie 30
Nařízení Rady (ES) č. 43/2003 ze dne 18. 2. 2003
31
Cizinci mohou podávat nové žádosti ihned poté, co vstoupí v platnost rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany u předchozí žádosti.
32
Státní příslušníci Ukrajiny zůstávají nejpočetnější skupinou žadatelů o mezinárodní ochranu již od roku 2004.
74
Bez bytu
(5,9 %). Těchto pět státních příslušností podalo dohromady více než polovinu všech žádostí o mezinárodní ochranu“ (Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2013, s. 145). „V roce 2013 Ministerstvo vnitra vydalo celkem 978 rozhodnutí v řízení o udělení mezinárodní ochrany a 225 rozhodnutí v řízení o prodloužení doplňkové ochrany. Ke dni 31. 12. 2013 bylo evidováno 317 osob v řízení (tj. osob, o jejichž žádosti dosud nebylo rozhodnuto). Mezinárodní ochranu ve formě azylu či doplňkové ochrany Ministerstvo vnitra ve výše uvedeném roce udělilo 351 cizincům. Ve stejném období byla dalším 201 osobám doplňková ochrana prodloužena. Mezinárodní ochrana formou azylu byla v roce 2013 udělena 95 žadatelům. Meziročně jde téměř o dvojnásobný počet udělených azylů. Nejčastěji byl azyl udělen státním příslušníkům Myanmaru, kterým byl udělen celkem v 29 případech, což je o 14 více než v roce 2012. Tito cizinci přišli do České republiky v rámci programu přesídlování. Dále získalo azyl 12 státních příslušníků Ruska (v roce 2012 pouze 3), 9 státních příslušníků Ukrajiny (v roce 2012 jich bylo 7) a 7 státních příslušníků Arménie (v roce 2012 nebyl registrován žádný). Formou doplňkové ochrany byla mezinárodní ochrana v roce 2013 udělena ve 256 případech. Meziročně narostl rovněž počet udělených doplňkových ochran, a to celkem o cca 72 %. Nejčastěji byla udělena státním příslušníkům Sýrie (98 osob) a Běloruska (68 osob). Doplňková ochrana byla prodloužena nejčastěji státním příslušníkům Běloruska (43 osob), následně Sýrie (30 osob), Iráku (26 osob), Uzbekistánu (19 osob) a osobám bez státní příslušnosti (19). V průběhu roku 2013 bylo v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany vydáno celkem 627 negativních rozhodnutí (tj. 64,2 %), kdy bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany, zastavení řízení nebo zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné,“ (Zpráva o situaci ... v roce 2013, s. 148-149). Azylová zařízení Přijímací středisko slouží k ubytování cizince do doby provedení úkonů uvedených v § 4633 zákona o azylu nebo po dobu, kterou stanoví tento zákon. Přijímací 33
(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko do: a) provedení identifikačních úkonů podle § 47, b) provedení lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob, c) doby vydání průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (§ 57), d) ukončení karantény nebo jiného opatření v souvislosti s ochranou veřejného zdraví, lze-li je uskutečnit v přijímacím středisku. (2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko na mezinárodním letišti ani po ukončení úkonů uvedených v odstavci 1. (3) Cizinec, jemuž bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno z důvodu nepřípustnosti jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a písm. b), nesmí opustit přijímací nebo pobytové středisko až do doby, než bude dopraven do členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany, s výjimkou opuštění za účelem vycestování z území.
75
Bez bytu
střediska jsou na území ČR dvě, a to přijímací středisko Zastávka (u Brna) a přijímací středisko na mezinárodním letišti Praha-Ruzyně. Ke dni 31. prosince 2013 byla jejich celková kapacita 247 lůžek. Tabulka č. 19 Kapacita přijímacích středisek v roce 2013 Přijímací střediska
Kapacita
Zastávka
202
Praha-Ruzyně
45
Celkem
247
Zdroj: Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2013
Pobytové středisko slouží k ubytování žadatele o udělení mezinárodní ochrany do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Na území ČR jsou nyní dvě pobytová střediska, a to v Havířově a Kostelci nad Orlicí. Tabulka č. 20 Kapacita pobytových středisek v roce 2013 Pobytová střediska
Kapacita
Havířov
151
Kostelec nad Orlicí
275
Celkem
426
Zdroj: Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2013
V obou typech středisek jsou vedle ubytovacích a stravovacích služeb v nabídce i sociální služby poskytované sociálními pracovníky, psychosociální asistence a volnočasové aktivity. Do každého ze středisek pravidelně dojíždí pracovníci nestátních neziskových organizací (Zpráva o situaci ... v roce 2013). Azylanti a osoby požívající doplňkové ochrany Integrační azylové středisko slouží k přechodnému ubytování azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany. Toto ubytování se poskytuje nejdéle na dobu 18 měsíců, ministerstvo vnitra jej může výjimečně povolit i na dobu delší než 18 měsíců. Všem ubytovaným azylantům i osobám s udělenou doplňkovou ochranou je zde poskytována asistence sociálního pracovníka, poradenství zaměřené k získání bydlení, zaměstnání a další integrační aktivity a kurzy českého jazyka. V ČR byla k 31. prosinci 2013 provozována tři integrační azylová střediska (v roce 2012 byla provozována čtyři), nacházejí se v obcích Brno - Židenice, Jaroměř - Josefov (Jaroměř), Předlice (Ústí nad Labem). Zatímco v roce 2012 bylo azylantům k dispozici celkem 32 ubytovacích jednotek (obsazovaných podle velikosti a charakteru ubytovaných rodin) s maximální kapacitou 126 lůžek, v roce 2013 to bylo celkem 25 ubytovacích jednotek s maximální kapacitou 100 lůžek (Zpráva o situaci ... v roce 2012, s. 140; Zpráva o situaci ... v roce 2013, s. 151).
76
Bez bytu
Tabulka č. 21 Kapacita integračních azylových středisek v roce 2013 Integrační azylové středisko
Počet ubytovacích jednotek
Počet lůžek
Jaroměř
10
36
Předlice
12
44
Brno Celkem
4
20
25
100
Zdroj: Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2013
Vytíženost ubytovacích kapacit azylových zařízení v roce 2013 „V roce 2013 přišlo do azylových zařízení celkem 623 nově příchozích cizinců - žadatelů o udělení mezinárodní ochrany (včetně novorozenců narozených v průběhu pobytu matky v azylovém zařízení). Nejčastěji přicházeli do azylových zařízení státní příslušníci Ukrajiny (121 osob, tj. 19,4 %), Sýrie (65 osob, tj. 10,4 %) a Ruska (43 osob, tj. 6,9 %). Kapacita přijímacích středisek byla v průměru vytížena na 15 %. Kapacita pobytových středisek byla vytížena v průměru na 45 %, přičemž do těchto údajů jsou započítávány pouze osoby fyzicky pobývající v těchto zařízeních, jsou-li započteny osoby pobývající v pobytových střediscích fyzicky a cizinci hlášeni zde evidenčně (a odcházející pobývat mimo pobytová střediska), byla by pobytová střediska vytížena v průměru na 101 %. Přijímací a pobytová střediska by v součtu byla vytížena fyzicky pobývajícími klienty na 34 % a evidenčně hlášenými osobami na 70 %. Žadatelé o mezinárodní ochranu ubytovaní v pobytovém středisku mají možnost na základě žádosti toto středisko dlouhodobě opustit. V roce 2013 tuto možnost využívalo průměrně 56 % evidovaných žadatelů o udělení mezinárodní ochrany“ (Zpráva o situaci ... v roce 2013, s. 152). •
Statistiky MPSV
Registr poskytovatelů sociálních služeb k 7. prosinci 2014 obsahoval záznamy: a) o šesti poskytovatelích, kteří v rámci sociální služby azylový dům poskytují pobytové služby vedle dalších cílových skupin34 i azylantům a imigrantům: - Diakonie ČCE - Středisko celostátních programů a služeb (adresa zařízení nebyla zveřejněna) - Diecézní charita Plzeň - Azylový dům Domažlice (Domažlice 1) - Farní charita Beroun - Azylový dům sv. Jakuba (Beroun 1), Azylový dům sv. Josefa (Lochovice) - SOZE - Azylový dům pro cizince (Brno) - Statutární město Brno - Azylový dům pro mladé dospělé (Brno) 34
Jde např. o oběti domácího násilí; oběti obchodu s lidmi; oběti trestné činnosti; osoby bez přístřeší; osoby komerčně zneužívané; osoby v krizi; osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách; osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy; pachatelé trestné činnosti; etnické menšiny.
77
Bez bytu
- Statutární město Brno - Azylový dům pro mládež ( AD I) (Brno) b) o třech poskytovatelích, kteří v rámci sociální služby dům na půli cesty poskytují pobytové služby vedle dalších cílových skupin35 i azylantům a imigrantům ve věkové kategorii dorost 16-18 let (1x) a mladí dospělí 19-26 let (4x): - DOM - Dům otevřených možností, o.p.s. - DOM BYDLO (Praha 8), DPC Bydlo (Praha 2) - Ekumenická síť pro aktivity mladých, o.p.s. - Domov na půli cesty Maják (Praha 4) - Organizace pro pomoc uprchlíkům- Podporované bydlení pro mladé uprchlíky (Praha 9) Data o počtech uživatelů těchto služeb za cílovou skupinu „azylanti“ nejsou k dispozici. Sledovaná národní subkategorie se ale v případě azylantů pravděpodobně překrývá se subkategoriemi 3.1.1-3.1.6, neboť pro azylanty už platí z hlediska přístupu k bydlení stejné podmínky jako pro občany ČR. Z tohoto důvodu není možné počet azylantů (osob požívajících mezinárodní ochrany) ubytovaných v běžných azylových domech pro osoby bez přístřeší a v souvisejících krizových životních situacích na základě dostupných dat vydělit. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013 (s. 107, tabulka č. 9.1) uvádí 348 klientů sociálních pracovníků sociálních odborů na obecních úřadech v ČR z cílové skupiny „imigranti“. Doporučení: 1. Detailnější kontextové informace a anonymizovaná dílčí data mohou poskytnout neziskové organizace zaměřené na pomoc a integraci cizinců a poskytovatelé uvedených sociálních služeb. 2. Počet azylantů, resp. cizinců s jiným pobytovým statusem, v běžných azylových domech by bylo možné sledovat skrze rozšíření informací zjišťovaných ročním výkazem MPSV o sociálních službách o počet klientů-cizinců (popř. v rozkladu na azylanty a osoby s jiným typem pobytu). 3. Předpokládáme, že i na základě informací a doporučení uvedených v této publikaci bude provedena revize národních subkategorií ETHOS a jejich definic. V rámci této revize by bylo vhodné vypořádat se s v úvodu zmíněným rozporem v názvech národní subkategorie 5.2 užívaných v publikacích Hradecký a kol. (2007) a Hradecký a kol. (2012) a na webu Evropské federace národních sdružení pracujících s bezdomovci (FEANTSA), týkající se ne/zahrnutí azylantů. Vývoj a zdůvodnění změn ve vymezení národních subkategorií od roku 2007 by následně bylo žádoucí popsat v textu dostupném odborné veřejnosti.
35
78
Jde např. o děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy; osoby do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče; osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy; osoby v krizi; etnické menšiny.
Bez bytu
5.2 Ubytovny pro migrující pracovníky 5.2.1 Migrující pracovníci - cizinci ve veřejné komerční ubytovně (nemají jinou možnost bydlení) Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 5 Osoby v ubytovnách pro imigranty Životní situace: 5.2. Ubytovny pro migrující pracovníky Generická (druhová) definice: Osoby v ubytovnách pro migrující pracovníky Národní subkategorie: 5.2.1 Migrující pracovníci - cizinci ve veřejné komerční ubytovně (nemají jinou možnost bydlení) Hradecký a kol. (2007, s. 38) uvádějí, že v ČR není známa kategorie ubytoven pro migrující pracovníky. Zahraniční migrující pracovníci (imigranti) zpravidla využívají ubytování ve veřejných komerčních ubytovnách, ilegální imigranti v segregovaných více nebo méně skrytých ubytovnách provozovaných často jejich krajany. Za rizika u této subkategorie Hradecký a kol. (2007) považují nižší právní postavení; ilegální pobyty ilegálních imigrantů na území ČR; závislost na šedých strukturách na hraně zákona; nelegální práce beze smlouvy a bez zdravotního pojištění; mzdy nižší než zákonem stanovené minimum; nebezpečí snadné ztráty zaměstnání; zneužitelnost pro trestnou činnost. Příležitosti rozeznávají v dočasnosti zvoleného způsobu života za účelem zlepšení vlastní ekonomické situace a v možnosti návratu do vlasti nebo migrace do jiné země. Současně upozorňují, že subkategorie 5.2.1 je v současné době velmi blízká subkategorii 3.2.1 „Osoby ve veřejné komerční ubytovně“. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Cizinci jsou od roku 2001 identifikováni ve Sčítání lidu, domů a bytů; nejčerstvější údaje poskytuje SLDB 2011. V celkovém počtu cizinců v roce 2011 byly zastoupeny osoby sečtené prostřednictvím sčítacích formulářů 59,6 % a osoby doplněné z Informačního systému evidence obyvatel Ministerstva vnitra ČR 40,4 %. Vysoký podíl osob zařazených z administrativního zdroje zkresluje celkové výsledky sčítání36 (údaje sledované pouze ve sčítacích formulářích za tyto osoby zkrátka chybí), některé výsledky jsou proto publikovány pouze v relativních, nikoliv v absolutních počtech. V březnu 2014 vydal ČSÚ souhrnnou analytickou publikaci Cizinci v České republice podle dat sčítání lidu, která je zdrojem většiny zde uváděných dat k této subkategorii.
36
Zatímco ve vztahu k celkovému počtu obvykle bydlících obyvatel představuje počet osob zařazených z administrativního zdroje 3,4 % obyvatel, v případě cizinců činil tento podíl 40,4 % (Cizinci v České republice podle dat sčítání lidu, 2014).
79
Bez bytu
„K rozhodnému okamžiku sčítání (půlnoc z 25. na 26. 3. 2011) žilo v České republice celkem 422 276 cizinců. Nejčastěji to byli občané jiné země Evropské unie (35,7 %) nebo občané evropské země mimo EU (40,3 %). Třetí nejvyšší zastoupení měli občané zemí Asie (20,3 %). Na občany zemí severní Ameriky, Afriky, karibské oblasti, jižní a střední Ameriky a Oceánie připadlo zbylých 3,7 % populace cizinců. Nejvyšší míru zastoupení měli občané Slovenska a Ukrajiny. K početnějším skupinám dále patřili občané Vietnamu, Ruska a Polska“ (Cizinci v České republice podle dat sčítání lidu, 2014, s. 3). Jak ukazuje tabulka č. 22, převážná většina cizinců žila v bytech (86,7 %) a přibližně desetina jako jednotlivci v ubytovacích zařízeních (10,5 %). O těchto zařízeních nemáme bližší informace, nevíme tedy, kolik z nich představují veřejné/komerční ubytovny. Nicméně je zjevné, že v porovnání s občany České republiky (1,1 %) je u cizinců bydlení v zařízeních mnohem častější. Tabulka č. 22 Cizinci podle způsobu bydlení k 26. 3. 2011 (v %) Způsob bydlení Státní občanství Cizinci celkem
Byt 86,7
Nouzové obydlí vč. mobilního 2,2
Rekreační objekt
Zařízení
Bezdomovci
Celkem
0,3
10,7
0,1
100,0
z toho: Slovensko
85,6
1,3
0,4
12,5
0,2
100,0
Ukrajina
87,5
2,6
0,5
9,4
0,0
100,0
Vietnam
93,0
2,6
0,1
4,2
0,1
100,0
Rusko
88,5
2,0
0,2
9,2
0,0
100,0
Polsko
89,7
0,7
0,2
9,3
0,1
100,0
Zdroj: Cizinci v České republice podle dat sčítání lidu (2014)
Ilegální imigrace Po vstupu České republiky do Schengenu u nás došlo k výraznému poklesu nelegální migrace. Navzdory tomu, že vývoj v posledních letech ukazuje, že pro mnohé cizince se Česká republika stává zemí cílovou, je nadále využívána především k nelegální migraci do dalších evropských zemí. V roce 2013 bylo při nelegální migraci na území České republiky zjištěno celkem 4 153 cizinců. Z tohoto celkového počtu bylo při nelegálním pobytu odhaleno 3 974 osob (tj. 95,7 %) a 179 osob zjištěno při nelegální migraci přes vnější schengenskou hranici ČR. Pokud jde o nelegální pobyt, v meziročním srovnání byl zaznamenán nárůst o 498 osob. (Zpráva o situaci ... v roce 2013) S ohledem na zaměření naší publikace vybíráme dostupná data vztahující se k nelegálnímu pobytu na území ČR a zcela pomíjíme data související s tranzitní nelegální migrací: • „U 127 osob zadržených pro nelegální pobyt (tj. 3,2 % z celkového počtu) bylo zjištěno, že již v minulosti neúspěšně žádaly o poskytnutí mezinárodní ochrany na území České republiky. Mezi cizinci zadrženými v roce 2013 pro nelegální pobyt byly také osoby, které svévolně opustily azylová zařízení v jiném členském státě a bez dokladů cestovaly do dalších států Evropské unie. Skutečnost, že nelegálně
80
Bez bytu
pobývající cizinci jsou žadatelé o mezinárodní ochranu v některém členském státu, byla odhalena u 144 osob.“ (Zpráva o situaci ... v roce 2013, s. 114) • „Zhruba u pětiny osob zadržených v roce 2013 pro nelegální pobyt (777 osob, tj. 19,6 %) bylo zjištěno, že jim bylo již jednou vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění a osoby neuposlechly příkazu k vycestování z území České republiky nebo vycestovaly a opětovně na území vstoupily. Nejčastěji se jednalo o státní příslušníky Ukrajiny (268 osob, tj. 34,5 %), Slovenska (190 osob, tj. 24,5 %) a Vietnamu (83 osob, tj. 10,7 %).“ (Zpráva o situaci ... v roce 2013, s. 116) • „V uplynulém období byl při pobytových kontrolách zjištěn zvýšený počet občanů třetích zemí, kteří nedisponovali pobytovým oprávněním v České republice, ale na území pobývali a pracovali na základě víza typu „D“ vydaného jiným členským státem, a to hlavně Polskem. Organizátoři tohoto způsobu nelegální migrace při styku s úřady předkládají účelově vytvořené smlouvy, kdy mezi sebe a cizince, který pracoval na vízum typu „D“, právně vkládají další osobu, která je nedostižitelná (nemá žádný pobyt na území a neexistuje žádný způsob, jak se s ní spojit).“ (Zpráva o situaci ... v roce 2013, s. 121) Skutečné počty ilegálních imigrantů, kteří v ČR neregulérně pracují, jak už vyplývá ze samotné podstaty problému, nejsou známy (Hofírek, Nekorjak 2008). Neregulérní práce se týká pravděpodobně zejména imigrantů z Ukrajiny a z Vietnamu, neboť jak vyplývá z policejních statistik, bývají občané z těchto zemí při porušování pobytového režimu přistiženi nejčastěji. V roce 2013 bylo Státním úřadem inspekce práce při kontrolách zaměřených na odhalování nelegální práce zjištěno 1 467 nelegálně zaměstnávaných cizinců z třetích zemí a 289 občanů ze států Evropské unie (mimo občany České republiky). (Zpráva o situaci ... v roce 2013). Není ovšem známo, jak velký podíl v těchto počtech měli ilegální imigranti. Koordinace a spolupráce v oblasti boje s nelegálním zaměstnáváním cizinců je zajišťována prostřednictvím Meziresortního orgánu pro potírání nelegálního zaměstnávání cizinců, jehož gestorem je MPSV ČR. Kromě úředně registrovaných případů (policejní statistiky, Státní úřad inspekce práce) jsou využívány expertní odhady, nicméně žádný takový odhad, který by bylo možno považovat za aktuální, není dostupný. Doporučení: Podle našeho názoru v současné době neexistuje způsob, jak jednoduše počet osob v této národní subkategorii zjišťovat. V případě ilegálních neregulérně pracujících imigrantů to ani není možné z podstaty tohoto jevu.
81
Bez bytu
6. Osoby před opuštěním instituce 6.1 Věznice a vazební věznice 6.1.1 Osoby před opuštěním věznice Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 6 Osoby před opuštěním instituce Životní situace: 6.1 Věznice a vazební věznice Generická (druhová) definice: Bez možnosti bydlení po propuštění Národní subkategorie: 6.1.1 Osoby před opuštěním věznice Návrat z výkonu trestu je jedním z typických startů cest k bezdomovství (Hradecký a kol., 2012a, s. 38). Pro vyhodnocení rozsahu tohoto ohrožení však nejsou k dispozici statistiky o počtech těch propuštěných z výkonu trestu, kteří nemají domov/ přístřeší. Dostupné jsou jen obecné údaje o výkonech trestu a vazby a o některých podobách propuštění (podle Statistické ročenky Vězeňské služby ČR) a o osobách propuštěných z vězení, kterým je poskytována pomoc sociálními pracovníky sociálních odborů městských úřadů (podle Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí). Lidé, kteří nemají v době propuštění z výkonu trestu stálé bydlení, mohou žádat o pomoc v této oblasti jednak sociálního pracovníka věznice ještě před propuštěním a jednak sociálního kurátora v místě hlášeného trvalého bydliště. Zde je možnost tyto osoby evidovat.37 Těmto lidem, pokud nemají takové trvalé bydliště, kam by se mohli po propuštění vrátit, bývá nabídnuto ubytování v azylových domech nebo v domech na půli cesty (Hradecký a kol. 2007, s. 36). V obou případech nejsou ve statistikách lidé propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby evidovány jako samostatné kategorie.
37
Podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., § 92: Obecní úřad obce s rozšířenou působností a) zajišťuje osobě, které není poskytována sociální služba a je v takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo její život nebo zdraví, poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, a to v nezbytném rozsahu; místní příslušnost se řídí místem trvalého nebo hlášeného pobytu osoby, b) koordinuje poskytování sociálních služeb a poskytuje odborné sociální poradenství osobám ohroženým sociálním vyloučením z důvodu předchozí ústavní nebo ochranné výchovy nebo výkonu trestu, osobám, jejichž práva a zájmy jsou ohroženy trestnou činností jiné osoby, a osobám, jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností; přitom spolupracuje se zařízeními pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, s Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, správními úřady a územními samosprávnými celky, c) na základě oznámení poskytovatele zdravotních služeb zjišťuje, zda je nezbytné poskytnout osobě umístěné ve zdravotnickém zařízení služby sociální péče a zprostředkovává možnost jejich poskytnutí; v případě, že nelze služby sociální péče osobě poskytnout, sděluje neprodleně tuto skutečnost poskytovateli zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení je osoba umístěna, d) na území svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních služeb a realizuje činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob; přitom spolupracuje s krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem.
82
Bez bytu
Počet: - data nejsou celostátně sledována - cca 2 300 osob, které mohou mít problémy se zajištěním bydlení po propuštění - odhad podle Statistické ročenky Vězeňské služby za rok 2013 (podrobněji níže) Zdroj: Statistické ročenky Vězeňské služby za rok 2013 Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: V případě sledování počtů osob před opuštěním výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby lze místo spolehlivých dat o jejich ohrožení bezdomovectvím nebo o pokračování dlouhé trajektorie vedoucí k němu získat spíše kontextuální údaje ze statistik zobrazujících jev, který přispívá vzniku bezdomovectví. •
Statistiky Vězeňské služby ČR
Počty osob propuštěných z vězení V roce 2013 bylo propuštěno celkem 11 748 osob (v tom 9 871 odsouzených, zbytek propouštěných z vazby), z toho 6 836 v lednu, kdy byla vyhlášena amnestie prezidentem Václavem Klausem. V ostatních měsících bylo propuštěno průměrně asi 450 osob měsíčně (300 osob odsouzených). Jsou to nižší počty než v předchozích letech38 (tabulka č. 23). Vzhledem k amnestii uvádíme pro srovnání data za rok 2012. Někteří odborníci odhadují, že z propuštěných vězňů zhruba pětině hrozí zjevné bezdomovectví (Hradecký a kol., 2012b, s. 119). V jiných dokumentech jsme nenašli jinak prováděné odhady nebo jiné způsoby zjišťování míry rekrutace zjevného či skrytého bezdomovectví. Pokud by se takový odhad použil na data z roku 2013, dostalo by se do postavení bezdomovce asi 2 350 propuštěných vězňů, zaokrouhleno je to přibližně 2 300 osob. Tabulka č. 23 Propuštění vězněných osob za rok 2013 (vybrané měsíce) Propuštění
Leden
Únor
Březen
Květen
Červen
Červenec
Září
Říjen
Prosinec
Celkem
2012 Obvinění
211
192
186
219
203
171
173
176
203
2 309
Odsouzení
998
964
1 054
1 135
1 075
1 029
1 030
1 023
954
12 427
1 209
1 156
1 240
1 354
1 278
1 200
1 203
1 199
1 157
14 736
230
134
138
174
155
172
131
159
118
1 877
Odsouzení
6 606
270
244
293
284
310
296
336
324
9 871
Celkem
6 836
404
382
467
439
482
427
495
442
11 748
Celkem 2013 Obvinění
Zdroj: Statistické ročenky Vězeňské služby za rok 2012 a 2013
38
Stav vězňů na konci roku 2011 byl celkem 23 170 osob (a výrazně přesahoval kapacity věznic). Počty propuštěných z vězení v roce 2006 činily 14 354 osob a v roce 2010 pak 15 781 osob (nárůst téměř o 10 %). (Hradecký a kol., 2012b, s. 38)
83
Bez bytu
•
Statistiky MPSV
Statistiky MPSV evidují počty propuštěných vězňů podle data žádosti o pomoc, takže se v nich udávané počty za daný rok nekryjí s počty vězeňské statistiky. Dále evidují počty klientů sociálních kurátorů z hlediska práce s nimi, tj. krátko-/dlouhodobosti a podle toho, zda se stali klienty až po opuštění věznice. Publikovány nejsou údaje o tom, kolik klientů se na sociální kurátory obrací s problémem absence bydlení a v kolika případech jsou tyto problémy (vy)řešeny a s jakým výsledkem. Z porovnání dat vězeňské statistiky o propuštěných vězních a dat o sociální práci s osobami propuštěnými z vězení (tabulka č. 24) lze odvodit základní závěr, že jednorázovou pomoc po propuštění využívá zhruba 60 % těch propuštěných, jimž byla poskytnuta pomoc až po opuštění vězení. Nicméně pro mnoho z nich je potřebná dlouhodobá nebo opakovaná pomoc. Poměr počtu těch, kdo využívají jednorázovou pomoc a kdo využívají déletrvající nebo opakovanou pomoc, je 3:2, tedy pomoc sociálních kurátorů této skupině je častěji jednorázová. I když samozřejmě neplatí, že všichni propuštění, kteří se obrátili o pomoc na sociálního kurátora, mají problémy s bydlením, jimi vyžadovaná pomoc se často týká předpokladů pro „normální“ bydlení. Sociální kurátoři poskytují odborné poradenství k existenčním otázkám, mezi nimiž je kromě bydlení a zaměstnání také nedostatek financí, pomoc při vyřízení sociálních dávek, vyřízení dokladů, řešení dluhů atd. Dokumentace, kterou vedou sociální pracovníci, by tedy měla umožnit odlišit potenciální bezdomovce. Tabulka č. 24 Sociální práce s osobami propuštěnými z vězení v roce 2013 Z toho
Počet osob propuštěných z vězení
jimž byla poskytnuta jednorázová pomoc po propuštění z vězení
jimž byla poskytována pomoc po propuštění z vězení
Hl. m. Praha
1 646
600
701
321
Středočeský kraj
185
Územní jednotka
s nimiž se pracovalo již v průběhu trestního řízení před propuštěním z VTOS
1 816
785
430
Jihočeský kraj
747
297
200
73
Plzeňský kraj
699
336
201
251
Karlovarský kraj
742
284
244
75
1 967
1 180
501
396
Liberecký kraj
836
363
169
56
Královéhradecký kraj
581
254
129
71 208
Ústecký kraj
Pardubický kraj
474
219
128
Kraj Vysočina
491
211
129
74
1 531
627
624
274
Olomoucký kraj Jihomoravský kraj
852
365
244
160
Zlínský Kraj
533
248
240
178
1976
1028
679
417
Celkem ČR
14 891
6 797
4 619
2 739
ČR 2012
13 556
5 835
3 925
1 269
ČR 2006
14 354
6 010
4 582
1 870
Moravskoslezský kraj
Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 108 (tabulka 9.2 Sociální práce s osobami propuštěnými z vězení a ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy v roce 2013) Pozn.: VTOS = výkon trestu odnětí svobody
84
Bez bytu
Dávky hmotné nouze vyplácené MPSV Osoby propuštěné z VTOS mohou za vymezených podmínek získat dávku mimořádné okamžité pomoci (MOP)39. Jednou z vymezených podmínek je návrat z výkonu trestu za okolností, které nezaručují náležité společenské začlenění, tedy mj. vhodné bydlení. Jak ukazuje následující tabulka, tato pomoc je přiznána velkému počtu odcházejících ze zařízení zmíněných v poznámce pod čarou. Mezi nimi jsou daleko nejvyšší počty propuštěných vězňů (60 % všech vyplacených dávek MOP z důvodu sociálního vyloučení). S ohledem na počty osob opouštějících vězeňská zařízení (byť bohužel nemáme data za stejné roky) se tak nepřímo potvrzuje oprávněnost výše provedeného odhadu podílu lidí v situaci potenciálních bezdomovců mezi propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody. Tabulka č. 25 Počet vyplacených dávek MOP z důvodu sociálního vyloučení - Typ životní situace: Propuštění z výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody Období Rok 2011
Počet vyplacených dávek 8 189
Březen 2014
362
Červen 2014
209
Zdroj: data MPSV (data za rok 2013 nejsou k dispozici)
• Jednorázová (výběrová) šetření osob opouštějících VTOS nebo vazbu, příp. detenční ústav, byla většinou doposud prováděna jako součást regionálního sčítání bezdomovců. Snahou je provést ve věznicích úplné sčítání osob, které jsou (po propuštění) potenciálními bezdomovci dle operačních kategorií ETHOS 1 a 2 (srv. Baláš a kol., 2010). Doporučení: 1. Výkazy resortu MPSV by měly odlišovat mezi propuštěnými vězni ty, kteří se na ně obracejí s problémem nevyhovujícího nebo absentujícího bydlení. 2. „Vězeňští kurátoři“ by měli zaznamenávat případy, kdy vězni před odchodem z VTOS nebo při opouštění věznice „oznámí“ absenci bydlení, aby mohli takovou informaci na žádost poskytnout pro potřeby monitoringu bezdomovectví. 3. Podobně by sociální kurátoři na sociálních odborech městských a obecních úřadů měli vést evidenci těch osob, propuštěných z VTOS, vazby a ústavů pro výkon zabezpečovací detence, které nemají zajištěné bydlení a kolika byla jakým způsobem poskytnuta pomoc. V současnosti již takovou evidenci vede Magistrát města Brna (dle informace pracovníků Odboru sociální prevence a pomoci Magistrátu města Brna), což jim pomáhá v samotné jejich práci i pro potřeby zpracování zpráv a výkazů o sociální práci apod. Lze se poučit i z jejich metody, založené na krátkém 39
Mimořádná okamžitá pomoc je poskytována osobám, které se ocitnou v situacích, které je nutno bezodkladně řešit. Zákon stanoví šest takových situací, z nichž šestá se týká „Ohrožení sociálním vyloučením“. Jde např. o situace osob vracejících se z vězení, z dětského domova a z pěstounské péče po dosažení zletilosti nebo po ukončení léčby chorobných závislostí. Dávku lze poskytnout až do výše 1 000 Kč. V průběhu roku může být poskytnuta opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky životního minima jednotlivce, tj. maximálně částku 13 640 Kč.
85
Bez bytu
dotazníku pro kurátory, kde se uvádějí údaje o pobytech a pohybech jejich klientů i o pomoci jim poskytnuté.
6.2 Zdravotnická zařízení 6.2.1 Osoby před opuštěním zdravotnického zařízení Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 6 Osoby před opuštěním instituce Životní situace: 6.2 Zdravotnická zařízení Generická (druhová) definice: Zůstává déle z důvodu absence bydlení Národní subkategorie: 6.2.1 Osoby před opuštěním zdravotnického zařízení Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 39) jde o osoby opouštějící zdravotnická zařízení, ve kterých se dlouhodobě zdržovaly, a jsou tak vystaveny rizikům, která mohou negativně ovlivnit jejich začlenění zpět do běžného života. Jde o osoby, které opouštějí: • léčebny pro dlouhodobě nemocné • psychiatrické léčebny • léčebná zařízení pro chorobné závislosti, detoxikační centra • nemocnice Nedávná kolektivní studie o bezdomovectví (Hradecký a kol., 2012b, s. 117) o této skupině lapidárně konstatuje, že údaje o této skupině potenciálních bezdomovců nejsou k dispozici. Podle našich zjištění se situace nezlepšila. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Náhradními dostupnými zdroji jsou zde statistiky MPSV a MZ. Jak ukážeme níže, nejsou plně vyhovující, takže nejpřesnější údaje je zřejmě nutné získat z jednotlivých nemocnic a zařízení na požádání, nejspíše pro potřeby sociálních odborů a potažmo pro statistické účely, příp. v ad hoc šetřeních k problematice bezdomovců. Nemocnice však počty a údaje o pacientech, kteří ukončili léčbu, ale nemohou se vrátit do domácího prostředí, systematicky nesledují a neevidují. Důvodů je více, mj. tyto: Většinou jde o případy, kdy se lidé mají kam vrátit (do svého domova nebo k příbuzným apod.), ale nemohou tam dostat potřebnou péči, výjimečně jde o lidi bez domova, z nichž část přichází do nemocnice už jako (zjevní či skrytí) bezdomovci. Nicméně v případě, že by se z uvedených důvodů nemohli vrátit do svého bytu
86
Bez bytu
(protože jde o domácnost jednotlivce nebo partner/spolubydlící nemůže/neumí/nechce poskytovat péči), ale měli by šanci jít k příbuzným/přátelům, kteří by o ně pečovali, dostávají se z hlediska typologie ETHOS případně do kategorie 8.1.1 „Osoby přechodně bydlící u příbuzných nebo přátel“ (teoreticky mající jinou možnost bydlení, reálně ne). Pokud pacient po ukončení léčebného pobytu v nemocnici nemá kam se vrátit (žádnou z možností zmíněných v předchozím odstavci) a přitom potřebuje péči druhé osoby z důvodu omezené soběstačnosti, nemocnice oznamují/mají oznamovat jeho případ příslušnému sociálnímu odboru, který má povinnost takovému pacientu pobyt s péčí zabezpečit. Pacient pak jednak zůstává v nemocnici po minimální nutnou dobu a jednak nemocnice už dále nesleduje, jak je zajištěn jeho další pobyt. Nakolik to tak v praxi funguje, záleží na osobnostním a odborném, zodpovědném přístupu aktérů na straně zdravotnických zařízení i sociálních odborů. Z uvedených důvodů lze informace o lidech, kteří po ukončení léčby mají problémy s bydlením, získat jen přímým dotazem u jednotlivých zdravotnických zařízení. Tito lidé jsou zachyceni též ve statistikách o klientech sociálních pracovníků, avšak nikoliv jako samostatná kategorie, takže konkrétní data o nich k dispozici nejsou. Dále uvádíme statistické údaje, která rámcově ilustrují situaci, v níž se rekrutují potenciální bezdomovci z osob opouštějících zdravotnická zařízení. Zdroje uvádějící data o uživatelích služeb sociální péče po ukončení léčebné péče: •
Statistiky MPSV
Statistické zjišťování MPSV se přímo na osoby opouštějící zdravotnická zařízení jako potenciální klienty sociálních služeb a příjemce sociálních dávek nezaměřuje. Ve zjišťovaných počtech stávajících klientů a příjemců nacházíme jako explicitně sledovanou skupinu osoby po ukončení léčby drogové závislosti pouze v případě příjemců dávek mimořádné okamžité pomoci. Sociální služby evidují jako cílovou skupinu osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách. Registr poskytovatelů sociálních služeb V listopadu 2014 na Portálu MPSV poskytovatelé sociálních služeb následné péče40 uvedli v součtu 258 lůžek určených pro osoby ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách při celkovém počtu 21 služeb. Datový soubor o poskytovatelích sociálních služeb za rok 2011 evidoval u 18 služeb 362 klientů pobytových a ambulantních služeb následné péče v souhrnu. 40
§ 64 zák. 108/2006 Sb.: Služby následné péče (1) Služby následné péče jsou ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) sociálně terapeutické činnosti, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (3) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb v zařízeních následné péče obsahuje vedle základních činností uvedených v odstavci 2 tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy.
87
Bez bytu
Výkazy o vyplacených nepojistných sociálních dávkách Také zde můžeme využít vykázaná data pouze jako informaci ilustrující situaci námi sledované skupiny, konkrétně o počtech příjemců dávky mimořádné okamžité pomoci (MOP), kterými jsou však v rámci této národní kategorie pouze osoby po ukončení léčby chorobné závislosti. Jsou jich nevelké počty. Lze předpokládat, že zachycují nejvíce sociálním vyloučením ohroženou část této sociální kategorie. Pro celkové počty bezdomovců jsou to nevýznamné počty. Tabulka č. 26 Počet vyplacených MOP z důvodu sociálního vyloučení - Typ životní situace: Propuštění po ukončení léčby chorobné závislosti Období
Počet vyplacených dávek
Rok 2011
306
Březen 2014
12
Červen 2014
4
Zdroj: data MPSV (data za rok 2013 nejsou k dispozici)
•
Zdravotnická statistika
Údaje o dalších skupinách v rámci dané národní subkategorie bychom měli mít možnost najít ve zdravotnické statistice. Jak dále ukážeme, opět jsou k dispozici jen data nepřímo ilustrující kontext odchodů lidí ze zdravotnických zařízení. Týkají se ročních kapacit a výkonů. Celkovou situaci zobrazuje tabulka č. 27. V publikovaných statistikách nejsou data o příchodech a odchodech do zdravotnických zařízení, takže nejsou k dispozici ani základní údaje pro odhady těch lidí, pro které odchod ze zařízení vytváří problém při zajištění střechy nad hlavou. Tabulka č. 27 Lůžková péče ve zdravotnických zařízeních - hospitalizovaní pacienti, ČR Druh zařízení Nemocnice Léčebny pro dlouhodobě nemocné Léčebny TBC a respiračních nemocí
2011
2012
2 132 135
2 181 415
40 754
42 203
4 885
4 233
Psychiatrické léčebny
40 876
40 655
Rehabilitační ústavy
10 649
9 731
Ozdravovny
1 971
1 637
Hospice
3 875
4 050
36 044
34 500
Ostatní lůžková zařízení Zdroj: Statistická ročenka České republiky 2013
88
Bez bytu
Tabulka č. 28 Léčebny pro dlouhodobě nemocné podle krajů, 2012 Území
Zařízení
Lůžka
Česká republika
Místa
73
7 204
11
1 283
Středočeský kraj
6
680
Jihočeský kraj
4
364
Plzeňský kraj
2
350
Karlovarský kraj
5
433
Ústecký kraj
6
485
Liberecký kraj
1
59
Královéhradecký kraj
5
438
Pardubický kraj
2
186
Kraj Vysočina
5
494
Jihomoravský kraj
2
363
Olomoucký kraj
7
613
Hl. m. Praha
Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
4
414
13
1 042
4 4
Zdroj: Síť zdravotnických zařízení. Praha: ÚZIS 2013
Zdravotnická statistika dále také eviduje ve zdravotnických zařízeních 139 oddělení následné péče se 6 994 lůžky a 46 495 hospitalizovanými pacienty v roce 2012. Tabulka č. 29 Odborné léčebné ústavy pro děti i dospělé (lůžková část) podle krajů k 31. 12. 2012*
21 470
Hospitalizovaní pacienti 137 007
Ošetřovací dny (tis.) 6 848
Hl. m. Praha
2 781
14 696
901
Středočeský kraj
2 294
17 259
704
824
5 697
246
1 771
6 269
590
433
1 675
140
1 311
5 773
422
Území Česká republika
Lůžka
Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj
308
5 035
77
Královéhradecký kraj
1 026
6 082
257
Pardubický kraj
1 276
12 850
422
Kraj Vysočina
1 987
8 884
639
Jihomoravský kraj
1 378
9 018
464
Olomoucký kraj
1 841
12 751
558
Zlínský kraj
1 459
9 443
495
Moravskoslezský kraj
2 781
21 578
935
* zahrnují léčebny pro dlouhodobě nemocné, léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy, ozdravovny, hospice a ostatní lůžková zařízení Zdroj: Statistická ročenka České republiky 2013
89
Bez bytu
Uvedená data tvoří rámec problematiky propojení ukončování dlouhodobější zdravotní péče různého typu s ohrožením bezdomovstvím. Nemáme však rozpracované odůvodněné postupy, jak, jakými parametry či indexy provádět odhady kvantifikující rozsah tohoto jevu. Doporučení: Pokud by byly nemocnice a další zdravotnická zařízení povinny oznamovat sociálním odborům ORP a magistrátům případy osob, které při odchodu ze zdravotnického zařízení nemají možnost se vrátit do vyhovujícího bydlení, pak sociální odbory těchto orgánů mající povinnost zajistit/pomoci k získání vyhovujícího bydlení, by měly ve výkazech o svých klientech uvádět samostatně takové případy (jejich počty). Mělo by to být zařazeno do ročních výkazů sociální práce (podobně jako údaje o vězních opouštějících zařízení VTOS či mladých lidí opouštějících výchovná a podobná zařízení). Protože taková povinnost neexistuje, měly by tyto případy evidovat nemocnice, ale tam vzniká problém, jakou formou (a v jakém formuláři) a komu je vykazovat, protože to přesahuje kompetence a „oblast zájmu“ zdravotnických zařízení a systému zdravotnictví. Byla by zde potřeba meziresortní spolupráce. Pokud se ukáží jako neproveditelné oba naznačené způsoby statistické evidence osob „s nejistým osudem ohledně bydlení“ - potenciálních bezdomovců odcházejících ze zařízení zdravotnické péče, bude třeba jejich počty zjišťovat formou ad hoc šetření v rámci široce koncipovaných akcí na zjišťování počtu (sčítání) bezdomovců.
6.3 Zařízení pro děti 6.3.1 Osoby před opuštěním dětské instituce Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 6 Osoby před opuštěním instituce Životní situace: 6.3 Zařízení pro děti Generická (druhová) definice: Bez možnosti bydlení Národní subkategorie: 6.3.1 Osoby před opuštěním dětské instituce Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby, které opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči dle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy (dále jen zákon o výkonu ústavní výchovy), tedy diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy. Nicméně pro úplnost je možno tento výčet rozšířit i o zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), jež jsou zařízeními sociálně-právní ochrany dle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Děti bývají do institucionální péče umísťovány pro ekonomické, sociální důvody, výchovné problémy a poruchy chování. Velký podíl dětí v ní setrvává dlouhodobě a až do dospělosti. V návaznosti na dospělost dítěte ředitel školského zařízení ukončí pobyt dítěte v zařízení:
90
Bez bytu
- dosáhne-li zletilosti, pokud v zařízení dobrovolně nesetrvá do ukončení přípravy na povolání, - dosáhne-li věku 19 let, byla-li mu prodloužena ústavní výchova nebo ochranná výchova, pokud v zařízení dobrovolně nesetrvá do ukončení přípravy na povolání41. O nadcházejícím propuštění dítěte ze zařízení má ředitel ústavu povinnost informovat v zájmu zaručení návaznosti péče příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to nejméně šest měsíců před propuštěním dítěte. Dále pak musí umožnit dítěti, které má být propuštěno ze zařízení z důvodu zletilosti, jednání se sociálním kurátorem.42 Dítěti, jemuž byl ukončen pobyt v zařízení z výše uvedených důvodů, se podle jeho skutečné potřeby v době propouštění a podle hledisek stanovených vnitřním řádem zařízení poskytne věcná pomoc nebo jednorázový peněžitý příspěvek. Dále má být dítěti ve spolupráci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí poskytována poradenská pomoc spojená se zajištěním bydlení a práce. Podpora mladých dospělých propuštěných z ústavních zařízení po dosažení zletilosti je v kompetenci sociálních kurátorů. I tento stručný popis naznačuje, že podpora osob opouštějících školská zařízení po dosažení zletilosti je právními předpisy více méně nastavena. Její praktické naplňování je však často považováno za nedostatečné vzhledem k situaci a potřebám těchto klientů - pomoc ze strany sociálních pracovníků/kurátorů úřadů se mnohdy jeví jen jako formální a omezující se na poskytnutí jednorázové finanční pomoci nebo zprostředkování ubytování. „Děti, které opouští dětský domov, především potřebují v začátcích své životní cesty průvodce, který jim pomůže vždy, když mají problém. Naučí je postupně řešit nesnáze a dovede je až k samostatnosti.“43 Hradecký (2014) v ČR postrádá státem garantovaný systém služeb sociální prevence, který by dítěti po opuštění institucionální péče zaručoval důstojné podmínky pro život a plynulý přechod do dospělého života. Po dosažení dospělosti a opuštění ústavní péče řada z těchto mladých dospělých čelí potížím, které vyplývají jednak z jejich rodinné a osobní zátěže, absence pozitivních vzorů a sociální opory v rodinném zázemí a jednak z negativních dopadů institucionální péče a výše zmíněných systémových nedostatků: - neznají hodnotu peněz, neumějí s nimi hospodařit, - neumějí požádat kompetentní orgány o pomoc, - hůře shánějí práci, často kvůli nedokončenému vzdělání (dosahují nižšího vzdělání, než umožňuje jejich vrozená inteligence), - při sebemenších problémech se vzdávají a často nedokáží setrvat v pracovním poměru, - bývají naivní, snadno naletí a dostanou se do nesnází, navazují povrchní vztahy,
41
§ 24 odst. 5 zákona o výkonu ústavní výchovy Pro úplnost uvádíme další okolnosti, které dle tohoto ustanovení vedou k ukončení pobytu dítěte v zařízení i před dosažením jeho zletilosti: - jestliže soud zrušil ústavní výchovu nebo ochrannou výchovu nebo jestliže uplynula stanovená doba trvání ústavní výchovy, s výjimkou případu, kdy ke dni uplynutí této doby není skončeno řízení soudu o prodloužení nebo zrušení ústavní výchovy, - jestliže rozhodnutí soudu o osvojení nebo o svěření dítěte do pěstounské péče nabylo právní moci, - po uplynutí doby trvání předběžného opatření nebo po jeho zrušení soudem.
42
§ 24 odst. 1 zákona o výkonu ústavní výchovy
43
http://www.mujbyt.org/clanek.php?menu=13&menu1=18&menu2=10&menu3=28
91
Bez bytu
- nejsou schopni/nemají možnost zajistit si takový standard bydlení a spotřeby, na který byli ze zařízení zvyklí, což může vést k trestné činnosti anebo prostituci ve snaze získat rychle prostředky na pokrytí svých potřeb apod. (Hradecký, 2014), - dříve či později mohou být ohroženi bezdomovectvím (někteří se po opuštění instituce nemají kam vrátit, standardní bydlení pro ně může být nedostupné nebo si jej nedokáží udržet; kapacity domů na půli cesty jsou nedostatečné a startovací/ sociální bydlení, o něž by stáli více než o sociální služby, většinou nedostupné; situace se ještě komplikuje v případě brzkého mateřství, je-li mladá matka bez zázemí; ani návrat do původní rodiny není zárukou udržení se ve standardním bydlení, mnohdy právě naopak). Podle Krška44 (2011, s. 34): „Dětským domovům bývá často vytýkáno, že jedinci, kteří je opouštějí, nejsou dostatečně samostatní. Problém však leží v úplně jiné rovině. Děti z dětských domovů nejsou připraveny o nic méně než děti, které opouštějí běžné rodiny. V řadě případů naopak. Musí však být na tento krok připraveny mnohonásobně lépe. Odchod ze zařízení je totiž tím, že je dán zákonem, násilný a mladý člověk se v případě selhání nemůže vrátit zpět tak, jak je to běžné v rodinách. Přes snahu řady nestátních organizací neexistuje v současné době dostatečná podpora a asistence pro děti odcházející ze zařízení.“ Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Údaje o dětech a mládeži ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy sleduje především Statistická ročenka školství45, nicméně počty osob před opuštěním dětské instituce tento ani jiný pramen nesleduje46. Statistická ročenka školství sleduje počty dětí, které byly trvale propuštěny z dětských domovů, dětských domovů se školou a výchovných ústavů bez rozlišení věku. U diagnostických ústavů sleduje tzv. rozmístění dětí do výchovných ústavů, dětských domovů a dětských domovů se školou - ani tyto údaje nejsou sledovány v závislosti na věku dítěte. Pro účely národní subkategorie 6.3.1 tedy tyto údaje nejsou relevantní. Z celkového počtu 6 549 dětí ve školním roce 2013/14 umístěných ve školských zařízeních ústavní/ochranné výchovy47 jich více než polovina, tedy 3 597
44
Alexandr Krško je ředitelem dětského domova v Novém Strašecí.
45
Data Statistické ročenky školství jsou veřejně dostupná z webových stránek: http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp.
46
A to i navzdory výše zmíněné zákonné povinnosti ředitele ústavu informovat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o nadcházejícím propuštění dítěte ze zařízení nejméně 6 měsíců před propuštěním dítěte.
47
Pro úplnost celkového přehledu o dětech v institucích uvádíme, že dle dostupných statistických údajů bylo v resortu zdravotnictví v průběhu roku 2013 do kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do 3 let přijato 1 740 dětí a 1 850 jich bylo propuštěno - nejčastěji do vlastní rodiny (1 056), do osvojení (326) a
92
Bez bytu
dětí, bylo starších 15 let a z toho 686 starších 18 let (viz tabulka č. 30). Po dosažení 18 let dítě v zařízení pobývá: a) byla-li mu prodloužena ústavní výchova nebo ochranná výchova (max. do 19 let), b) i když mu skončila soudem nařízená/uložená ústavní/ochranná výchova, pokud v zařízení dobrovolně setrvává do ukončení přípravy na budoucí povolání na základě dobrovolně prodlouženého pobytu48 (max. do 26 let). Tabulka č. 30 Počty umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy (školní rok 2013/2014)
Zařízení
Dětský domov Dětský domov se školou Výchovný ústav Diagnostický ústav Celkem
4 253
411
Děti a mládež - z toho po ukončení povinné školní docházky od 15 do 18 let 885
697
204
125
14
343
1 146
9
997
105
1 111
453
55
225
21
301
6 549
679
2 232
686
3 597
Celkem do 26 let
- z toho plnící povinnou školní docházku* od 15 let
- z toho po ukončení povinné školní docházky 18leté a starší 546
- z toho 15leté a starší celkem** 1 842
Zdroj: Statistická ročenka školství 2013-2014 (H1.2 Zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy - děti a mládež podle věku - podle zařízení a zřizovatele) Pozn.: *) Podle Školského zákona je školní docházka v ČR povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku. **) Údaje v tomto sloupci jsou na každém řádku součtem příslušných hodnot tabulky ve sloupcích „z toho plnící povinnou školní docházku od 15 let“, „z toho po ukončení povinné školní docházky od 15 do 18 let“ a „z toho po ukončení povinné školní docházky 18leté a starší“.
Ve školním roce 2013/14 v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy po dosažení zletilosti na základě dobrovolně prodlouženého pobytu pobývalo 569 osob (viz tabulka č. 31) z celkového počtu 686 osob starších 18 let.
do jiné formy náhradní rodinné péče (267), do dětského domova (91) a do domova pro osoby s postižením (28). 48
Zařízení může na základě žádosti poskytovat plné přímé zaopatření zletilé nezaopatřené osobě po ukončení výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let, podle smlouvy uzavřené mezi nezaopatřenou osobou a zařízením nejpozději do 1 roku od ukončení ústavní výchovy nebo ochranné výchovy (§ 2 odst. 6 zákona o výkonu ústavní výchovy). Ředitel zařízení je povinen informovat ji o možnosti podat žádost o uzavření smlouvy o prodlouženém pobytu, v jeho přímé kompetenci je o této žádosti rozhodnout - vyhovět jí, či zamítnout (§ 24 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. b) zákona o výkonu ústavní výchovy).
93
Bez bytu
Tabulka č. 31 Počty umístěných ve školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy po dosažení zletilosti na základě dobrovolně prodlouženého pobytu (školní rok 2013/2014) Počty dětí a mládeže do 26 let - z toho na základě dobrovolného Celkem pobytu po dosažení zletilosti 4 253 486
Zařízení Dětský domov Dětský domov se školou Výchovný ústav Diagnostický ústav Celkem
697
9
1 146
58
453
16
6 549
569
Zdroj: Statistická ročenka školství 2013-2014 (tabulka H1.1 Zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy - počet zařízení, prostorové podmínky, děti a mládež - podle zařízení a zřizovatele)
MPSV shromažďuje údaje o dětech s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou umístěných v ústavních zařízeních v rámci Ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí (tabulka XII). Pro účely národní subkategorie 6.3.1 „Osoby před opuštěním dětské instituce“ jsou využitelné údaje o počtech dětí, u nichž byla ve sledovaném roce ukončena ústavní výchova, ochranná výchova nebo umístění v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tyto počty jsou sledovány ve vztahu k důvodům, jež vedly k ukončení ústavní nebo ochranné výchovy, tzn. návrat do původní rodiny, umístění do náhradní rodinné péče, zletilost a ostatní. Z těchto sledovaných důvodů je pro účely národní subkategorie 6.3.1 relevantní důvod zletilosti, který v roce 2013 vedl k ukončení ústavní nebo ochranné výchovy nebo umístění ve ZDVOP49 u 1 059 dětí umístěných v zařízeních (viz tabulka č. 32). Nicméně ani tento údaj nelze chápat jako celkový počet osob opouštějících dětské instituce, neboť nezahrnuje ty, kteří ve školských zařízeních ÚV/OV setrvávají po 18. roce věku a opouštějí je později.50 Tabulka č. 32 Počty dětí, u nichž byla v roce 2013 ukončena ústavní výchova, ochranná výchova nebo umístění v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z důvodu zletilosti Děti S nařízenou ústavní výchovou
Počet dětí 990
S uloženou ochrannou výchovou
35
Umístěné ve ZDVOP na základě rozhodnutí soudu Umístěné ve ZDVOP na základě žádosti zákonného zástupce, žádosti dítěte, žádosti OSPOD se souhlasem rodiče Celkem
19 15 1 059
Zdroj: Roční výkaz sociálně-právní ochrany dětí za rok 2013 (tabulka XII. Děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou umístěné v ústavních zařízeních)
49
ZDVOP - zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
50
Jak již bylo výše uvedeno, a) ústavní/ochranná výchova (ÚV/OV) může být prodloužena do 19 let; b) osoby starší 18 let mohou v zařízeních ÚV/OV setrvávat až do 26 let, pokud se připravují na budoucí povolání, přestože již došlo k ukončení jejich ÚV/OV. Oproti tomu ve ZDVOP není možné ubytování osob starších 18 let ani na základě dohody.
94
Bez bytu
Jiný resortní zdroj, Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí (tabulka 9.2 Sociální práce s osobami propuštěnými z vězení a ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy v roce 201351), uvádí počet osob propuštěných ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a taktéž podíl těch osob, jimž byla poskytována pomoc sociálním nebo jiným odborem úřadu52. Tato data jsou sbírána prostřednictvím tzv. Ročního výkazu o sociální práci53 (část III, řádek 13 tohoto výkazu), jež vyplňují krajské a obecní úřady zpravidla prostřednictvím sociálních kurátorů. U osob propuštěných ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy se jedná o celkový počet úřady evidovaných osob po dosažení zletilosti. V roce 2013 (viz tabulka č. 33) šlo o 695 osob, z toho 372 z nich byla poskytnuta pomoc (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013). Je třeba upozornit, že údaj o počtu propuštěných ze školských zařízení ústavní/ochranné výchovy po dosažení zletilosti není validní pro nesrovnalosti v evidenci a jeho nejednotné vedení úřady. Oproti tomu údaj o počtu osob, jimž byla sociálními kurátory poskytována pomoc, je považován za spolehlivý. Tabulka č. 33 Počty evidovaných osob propuštěných ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy po dosažení zletilosti v roce 2013 Územní jednotka Hl. m. Praha
Počty propuštěných ze školských zařízení ústavní/ ochranné výchovy po dosažení zletilosti 64
z toho počet osob, jimž byla poskytována pomoc 31
Středočeský kraj
76
55
Jihočeský kraj
30
16
Plzeňský kraj
30
13
Karlovarský kraj
76
35
116
63
Ústecký kraj Liberecký kraj
26
8
Královéhradecký kraj
36
15
Pardubický kraj
27
12
Kraj Vysočina
25
20
Olomoucký kraj
39
28
Jihomoravský kraj
39
20
Zlínský Kraj
26
16
Moravskoslezský kraj
85
40
695
372
Celkem ČR
Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013, s. 108 (tabulka 9.2 Sociální práce s osobami propuštěnými z vězení a ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy v roce 2013)
Tabulka č. 34 ukazuje vývoj těchto údajů v posledních pěti letech. Přes jisté kolísání je patrná mírně sestupná tendence související dle našeho předpokladu především se snižováním počtu dětí v institucích. Nicméně to, že počty propuštěných 51
Do roku 2012 byly tyto údaje publikovány v tabulce 9.1 Sociální práce s příslušníky marginálních skupin.
52
Tj. počet osob po dosažení zletilosti, jimž byla ve sledovaném roce poskytována pomoc, nikoli jednorázová, včetně osob, s nimiž pracoval sociální kurátor před propuštěním (dle definice Ročního výkazu o sociální práci za rok 2013).
53
Do roku 2012 pod názvem Roční výkaz o sociální práci s příslušníky marginálních skupin
95
Bez bytu
ze školských zařízení v evidenci sociálních kurátorů jsou výrazně nižší než počty propuštěných v evidenci OSPOD (tabulka č. 32)54, považujeme za doklad toho, že sociální kurátoři obecně nejsou ti, kdo reálně poskytují asistenci a podporu mladým dospělým odcházejícím z institucí. Tabulka č. 34 Počty evidovaných osob propuštěných ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy v ČR v letech 2009-2013
2009
Počty propuštěných ze školských zařízení ústavní/ ochranné výchovy po dosažení zletilosti 717
2010
735
394
2011
709
366
2012
623
334
2013
695
372
Rok
z toho počet osob, jimž byla poskytována pomoc 429
Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí (tabulka 9.2 v roce 2013, tabulky 9.1 v letech 2009-2012)
Pokud jde o ZDVOP, jelikož se jedná o zařízení sociálně-právní ochrany, statistické údaje o nich vede MPSV. Nicméně ani počty dětí v nich umístěných/je opouštějících nejsou sledovány v závislosti na věku. Roční výkaz sociálně-právní ochrany dětí, jakož i Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí pouze uvádějí souhrnné údaje o počtu dětí umístěných v daném roce ve ZDVOP (v roce 2013 to bylo celkem 1 451 dětí) a o počtech dětí pobývajících v těchto zařízeních k 1. lednu a k 31. prosinci daného roku. Jediným údajem za tato zařízení relevantním pro účely národní subkategorie 6.3.1 je tedy výše zmíněný počet ukončení umístění ve ZDVOP z důvodu zletilosti (v roce 2013 celkem 34 případů). Hradecký a kol. (2012a) uvádějí vlastní odhad počtu dětí, které v roce 2012 vstoupily do života mimo zařízení, v nichž byly dosud, v intervalu 800-1 000. Způsob, jakým k odhadu tohoto čísla dospěli, však neuvádějí. V posledních letech počet dětí umísťovaných do dětských domovů klesá, naopak počet dětí umísťovaných do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc roste. Lze předpokládat, že počet dětí umísťovaných do školských zařízení typu dětských domovů bude do budoucna nadále klesat v souvislosti se současnými prioritami vlády v oblasti náhradní péče a dalším rozvojem pěstounské péče. Pro stanovení kvalifikovaného odhadu počtu osob před opuštěním dětské instituce doporučujeme např. následující dvě varianty, které se liší výkladem spojení „před opuštěním dětské instituce“ v názvu subkategorie. Zatímco první varianta počítá s osobami až po dosažení zletilosti, druhá varianta uvažuje již dospívající starší 15 let. Logika spočívá v jiném zaměření služeb a podpůrných programů, jež těmto 54
96
Údaje v Ročním výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí jsou vyplňovány OSPOD, které pracují s dětmi do 18 let, a údaje v Ročním výkazu o sociální práci vyplňují oddělení pracující v rámci sociálních odborů s dospělými (sociální kurátoři). Roční výkaz o výkonu sociálně-právní ochrany dětí obsahuje počty dětí, kterým skončila ÚV/OV s 18. rokem a následně opustily zařízení, některé z nich potřebují po dosažení zletilosti pomoc od sociálního odboru a tak se, jak předpokládáme, dostanou i do evidence Ročního výkazu o sociální práci. Kromě nich jsou v evidenci Ročního výkazu o sociální práci ještě ti, kteří opustili zařízení později od dosažení zletilosti (např. po ukončení prodloužené ÚV/OV, po ukončení dobrovolného pobytu v zařízení). Dle našich informací jsou pracovníci OSPOD vedeni k tomu, aby sociálním kurátorům předávali seznamy dětí, které v daném roce dosáhnou zletilosti, aby s nimi mohli navázat spolupráci ještě v ústavním zařízení. Očekávali bychom proto, že počty evidovaných ve výkazu sociální práce budou vyšší než ve výkazu SPOD právě proto, že zahrnují i dospělé klienty ubytované v zařízeních ÚV/OV na základě dohody nebo rozhodnutí soudu, kteří toto zařízení již opustili.
Bez bytu
věkovým skupinám mají být nabízeny pro úspěšné zvládnutí vykročení do samostatného života. Zatímco v období mezi 15. rokem a dosažením zletilosti spočívají především v posilování osobních kompetencí a dovedností (samostatnost, odpovědnost, finanční gramotnost apod.), v období bezprostředně předcházejícím opuštění instituce přibývá či převažuje pomoc při zajištění/zprostředkování bydlení, legálních zdrojů příjmu a podpůrných služeb. 1. Odhad počtu osob před opuštěním instituce po dosažení zletilosti pro kalendářní rok: součet počtu dětí, u nichž byla v daném roce ukončena ústavní výchova, ochranná výchova nebo umístění v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z důvodu zletilosti (Roční výkaz sociálně-právní ochrany dětí - tabulka XII. Děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou umístěné v ústavních zařízeních, sloupec 5, řádky 182+183+183b+183c55) + počet osmnáctiletých a starších ubytovaných v zařízeních pro výkon ÚV/OV (Statistická ročenka školství, tabulka H1.2 Zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy - děti a mládež podle věku - podle zařízení a zřizovatele, sloupec po ukončení PŠD - z celku ve věku - 18leté a starší, řádek celkem). V roce 2013 tento součet činil 1 745 (1 059 + 686) osob. Vzhledem k nedostatku spolehlivých údajů o počtu osob opouštějících dětské instituce po dosažení zletilosti v daném roce doporučujeme pro odhad počtu zletilých osob před opuštěním dětské instituce v daném kalendářním roce uvažovat interval 1 300 - 1 500 osob. 2. Rozšířená varianta počítá se všemi dětmi v institucích staršími 15 let, smyslem její formulace je umožnění perspektivy náhledu na jejich přípravu na opuštění instituce v delším časovém horizontu. Základem tohoto odhadu by byly počty dětí umístěných v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy ve věku od 15 let, tj. 3 597 dětí za rok 2013 (Statistická ročenka školství, tabulka H1.2 Zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy – děti a mládež podle věku - podle zařízení a zřizovatele, součet celkových hodnot ve sloupcích „plnící PŠD56 15leté a starší“, „po ukončení PŠD od 15 do 18 let“ a „po ukončení PŠD 18leté a starší“.). Za zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc relevantní údaje bohužel chybí. Vzhledem k tomu, že pobyt dítěte ve ZDVOP by měl být pouze přechodný (jeho maximální délka je upravena zákonem o sociálně-právní ochraně dětí v rozsahu 3-12 měsíců), než bude nalezeno stabilnější řešení jeho situace (návrat do rodiny, pěstounská péče, ústavní péče), v těchto zařízeních by děti neměly setrvávat dlouhodobě a zletilosti by v nich měl dosáhnout minimální počet zde umístěných dětí. Z nedostatku jiných dat tedy doporučujeme uvažovat s údajem o počtu dětí, jimž bylo ukončeno umístění v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z důvodu zletilosti (Roční výkaz sociálně-právní ochrany dětí - tabulka XII. Děti s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou umístěné v ústavních zařízeních, sloupec 5, řádky 183b+183c57). V roce 2013 by tedy pomocný součet pro tuto variantu činil 3 631 dětí. Doporučujeme tedy pro odhad celkového počtu osob starších 15 let před opuštěním dětské instituce uvažovat interval 3 6003 800 osob. Závěrem tedy na základě dostupných údajů uvádíme, že v roce 2013 byl celkový počet osob před opuštěním z dětské instituce z důvodu zletilosti a mezi 18. a 26. rokem věku 1 745 osob. Odhadujeme, že dětské instituce ročně opouští 1 300-1 500 osob ve věku 18-26 let. Nicméně je třeba mít na zřeteli, že více než polovina všech 55
Čísla tabulky, sloupců a řádků odpovídají Ročnímu výkazu sociálně-právní ochrany dětí za rok 2013.
56
PŠD - povinná školní docházka
57
Čísla tabulky, sloupců a řádků odpovídají Ročnímu výkazu sociálně-právní ochrany dětí za rok 2013.
97
Bez bytu
umístěných v dětských institucích (3 600-3 800 osob) je nyní ve věku 15-26 let, tedy ve věku blízkém opuštění instituce. Doporučení: 1. Údaje o počtech dětí před opuštěním dětské instituce z důvodu zletilosti by jako novou položku mohlo sledovat MPSV v rámci Ročního výkazu o výkonu sociálněprávní ochrany dětí, který je naplňován prostřednictvím oddělení sociálně-právní ochrany dětí obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Počty dospělých (18-26 let) před opuštěním dětské instituce by mohl monitorovat Roční výkaz sociální práce. Pak by ovšem bylo třeba přesněji definovat vymezení této kategorie - co přesně znamená „před“ opuštěním dětské instituce. Dosud jsou sledovány pouze počty dětí s ústavní/ochrannou výchovou a umístěných ve ZDVOP. Lze doporučit sledovat počty dětí v péči zařízení dle jejich věku a pro účely národní subkategorie 6.3.2 též ve věkové kategorii 15-26 let. Bylo by rovněž žádoucí sledovat odchody dětí ze zařízení dle jejich věku, zejména pokud jde o věkovou kategorii 15-26 let. Jak bylo zmíněno, v současné době je více než polovina všech umístěných v dětských institucích ve věku 15-26 let. Předpokládáme, že v souvislosti s transformací pobytových služeb bude tento podíl dále narůstat, neboť mladších dětí umísťovaných do zařízení bude stejně jako v ostatních zemích procházejících touto transformací postupně ubývat. Sledování počtu dětí v péči zařízení/opouštějící zařízení dle věku a v kategorii 15-26 let by obcím s rozšířenou působností a krajům umožnilo v předstihu účinně reagovat na jejich potřeby při přechodu do samostatného života (podpůrné služby, startovací bydlení, sociální bydlení, prostupné bydlení, domy na půli cesty, chráněné bydlení apod.). 2. Údaje o počtech dětí před opuštěním dětské instituce ve vztahu k věku by jako novou položku mohlo sledovat MŠMT v rámci Statistické ročenky školství, jak již bylo uvedeno v předchozím bodě, bylo by však nezbytné přesněji definovat vymezení této kategorie - co přesně znamená „před“ opuštěním dětské instituce. Lze doporučit sledovat počty dětí v péči zařízení/opouštějící zařízení dle jejich věku a pro účely národní subkategorie 6.3.2 ve věkové kategorii též 15-26 let. Sledování počtu dětí v péči školských zařízení dle věku a v kategorii 15-26 let by resortu školství a zřizovatelům těchto zařízení umožnilo v předstihu účinně reagovat na jejich potřeby při přechodu do samostatného života. 3. Roztříštěnost statistik o dětech a mládeži v institucionální péči je odrazem resortní roztříštěnosti systému péče o ohrožené děti a nedostatečné koordinace aktivit těchto resortů a subjektů v nich působících. Bylo by žádoucí, aby byla tato resortní roztříštěnost překonána a systém péče o ohrožené děti byl podobně jako např. na Slovensku sjednocen pod jeden resort. Současně by bylo žádoucí, aby byl sjednocen systém statistického zjišťování ve výkazech MPSV (pravděpodobně podrobnějším vymezením sledovaných položek v instrukcích), především pokud jde o Roční výkaz o sociální práci, konkrétně o údaj o počtu zletilých propuštěných ze zařízení, kde mezi úřady a patrně i jednotlivými kurátory panuje nejednotnost. 4. Bylo by žádoucí provést reprezentativní výzkum o životních drahách dětí, které dospěly v dětské instituci - nejsou k dispozici data o tom, kolik z nich je skutečně ohroženo bezdomovectvím58, do jaké míry se v rané dospělosti mohou spolehnout 58
98
Hradecký a kol. (2012a) předpokládají minimální podíl osob opouštějících dětské instituce putujících do bezdomovectví v rozsahu 20 %. Autoři neuvádějí zdůvodnění tohoto podílu. Hradecký (2014) zmiňuje, že v průzkumu provedeném v říjnu 2013 v nízkoprahovém denním centru Naděje v Praze s 200 klienty tohoto zařízení jich 28 % uvedlo, že má ve své životní historii zkušenost s dětskou institucí (zařízení pro
Bez bytu
na podporu své biologické rodiny a jak velký podíl z nich při přechodu do dospělosti potřebuje podpůrné služby. 5. Bylo by žádoucí provést výzkum mapující přípravu dětí v ústavní péči na jejich osamostatnění. V současné době jsou děti na nároky dospělého života připravovány především vychovateli v zařízeních. Mezi jednotlivými zařízeními jsou v tomto ohledu ovšem značné rozdíly, a to i v rámci stejného typu instituce. V některých dětských domovech např. děti nakupují a účastní se přípravy jídel a vaření denně, jinde jen o víkendech, nebo ještě méně často. Některé domovy zřídily i vlastní cvičné byty pro dospívající svěřence (např. Frýdlant, Písek). Někde se děti účastní programů neziskových organizací, které pomáhají mladým lidem s přípravou na samostatný život, jinde jsou nedostupné - předpokládáme, že vedle osvícenosti vedení domova má vliv i jejich dostupnost (problematická v příhraničních odlehlých oblastech) a geografická blízkost zařízení k velkým městům, kde sídlí pomáhající neziskové organizace, ale také míra využívání nabídek projektů neziskových organizací obecně (aktivnější domovy se více dostávají do povědomí pomáhajících organizací a je k nim směřováno více nabídek). Podle Krška (2011, s. 33) se po transformaci dětských domovů na zařízení rodinného typu problémy související s nesamostatností dlouhodobě umístěných dětí podstatně zmírnily: „V řadě dětských domovů se v rámci rodinných skupin děti učí základním činnostem potřebným pro budoucí život včetně hospodaření s financemi. V samostatnosti je patrný rozdíl mezi dětmi, které byly dlouhodobě umístěné v dětských domovech před transformací, a dětmi, které přišly po ní.“ Ačkoliv v přípravě na život ústav nikdy nemůže plnohodnotně nahradit funkční rodinu, bylo by vhodné provést evaluaci změn, které byly v uplynulých letech v dětských domovech a dětských domovech se školou zavedeny v souvislosti s jejich transformací. 6. Bylo by žádoucí provést výzkum mapující oporu mladých dospělých po odchodu ze zařízení. Jak již bylo naznačeno v úvodu, pomoc ze strany sociálních pracovníků/ kurátorů úřadů se mnohdy jeví jen jako formální a navzdory snaze řady nestátních organizací neexistuje v současné době dostatečná podpora a asistence pro děti odcházející ze zařízení. Ředitelé a vychovatelé z dětských domovů zmiňují, že jejich podpora bývalých chovanců mnohdy odchodem ze zařízení nekončí, ač v této fázi k tomu již nemají tolik možností. 7. Veškeré výzkumy vztahující se k dětem opouštějícím dětské instituce a dospělým, kteří jimi v dětském věku prošli, by měly důsledně rozlišovat mezi jednotlivými typy institucí (v rámci školských zařízení přinejmenším dětské domovy a výchovné ústavy, ideálně i dětské domovy a dětské domovy se školou) a výsledky za tyto typy prezentovat odděleně. Tuto zásadu bohužel nedodržují ani výstupy (Gjuričová, 2007) svým významem a rozsahem ojedinělého průzkumu, věnovanému kriminální kariéře dětí, které během let 1995-2004 opustily ústavní zařízení MŠMT. Data, která jsou z tohoto šetření prezentována, hovoří o dětech z institucionální péče obecně, přitom referují o útěcích z ústavní péče, problematickém chování a bezdomovectví dětí na útěku, trestné činnosti svěřenců v době jejich umístění a po skončení institucionální péče, výkonu vazby a trestu odnětí svobody, přičemž není rozlišováno mezi výkon ÚV/OV). Přitom bezmála polovina z nich (48 %) byli ve věku do 26 let. Žádný reprezentativní výzkum však dosud nebyl proveden. Z dat ze systému OKstat lze zjistit počet příjemců dávky hmotné nouze „mimořádná okamžitá pomoc“ (MOP), kteří v žádosti o dávku uvedli jako důvod svého sociálního vyloučení životní situaci „propuštění z ústavní či ochranné výchovy nebo pěstounské péče“. Těmito daty disponuje odbor 65 MPSV. V roce 2011 z tohoto důvodu o MOP požádalo 175 příjemců této dávky. Tato informace však pro analytické účely ve vztahu k této subkategorii nemá příliš vysokou hodnotu, neboť není známo, kolik z těchto příjemců bylo propuštěno z ústavní či ochranné výchovy. Současně počet příjemců může být výrazně ovlivněn tím, že potenciální žadatelé, kteří by splňovali podmínky nároku na tuto dávku, o ní nemusí mít povědomí.
99
Bez bytu
klienty dětských domovů a výchovných ústavů. Na rozdíl od dětských domovů jsou do výchovných ústavů umísťovány děti s výraznými poruchami chování, jejichž delikventní chování a trestná činnost často předchází tomuto umístění a zpravidla bývá i jeho důvodem. Je logické, že problémové chování a trestná činnost chovanců výchovných ústavů bude pokračovat i po dobu umístění v zařízení a po propuštění ve vyšší míře oproti dětem z dětských domovů. Nejsou-li data vztahující se k sociálně patologickému vývoji chovanců prezentována s rozlišením za oba typy ústavních zařízení, dochází k jejich dezinterpretaci a v očích odborné i laické veřejnosti je nespravedlivě deformován obraz dětí z dětských domovů, což může mít nežádoucí důsledky pro jejich úspěšné začlenění do společnosti.
6.3.2 Osoby před opuštěním pěstounské péče Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 6 Osoby před opuštěním instituce Životní situace: 6.3 Zařízení pro děti Generická (druhová) definice: Bez možnosti bydlení Národní subkategorie: 6.3.2 Osoby před opuštěním pěstounské péče Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby, které po dosažení plnoletosti opouštějí zvláštní zařízení pro výkon pěstounské péče nebo individuální pěstounskou péči. Jelikož zařízení pro výkon pěstounské péče byla novelou zákona o sociálněprávní ochraně dětí z roku 2012 jako zvláštní forma pěstounské péče zrušena, v následujícím textu se věnujeme pouze individuální pěstounské péči. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Systém OKstat umožňuje zjistit počty osob, jimž byl ve sledovaném období vyplacen příspěvek při ukončení pěstounské péče59 a počty dětí pobírající příspěvek na úhradu potřeb dítěte60 (v PP) v třídění dle věku. Přístup do těchto dat aplikace OKstat 59
Příspěvek při ukončení pěstounské péče Nárok na dávku má fyzická osoba, která byla ke dni dosažení zletilosti v pěstounské péči, a to ke dni zániku nároku této osoby na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Příspěvek při ukončení pěstounské péče náleží osobě jen jednou. Formulář žádosti: https://formulare.mpsv.cz/okdavky/cs/form/edit.jsp?CMD=EditForm&FN=PPUkonc140101102D&SSID=g 0UeKOeS1YT2O95bkBKI1bWf~BevWZCV
60
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezletilé nezaopatřené dítě svěřené do pěstounské péče. Příspěvek se poskytuje do dosažení zletilosti dítěte nebo nejdéle do 26 let, jestliže jde o nezaopatřené dítě podle zákona upravujícího státní sociální podporu, které trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby s osobou, která byla do dosažení jeho zletilosti osobou pečující. Formulář žádosti:
100
Bez bytu
má odbor 65 MPSV (odbor analýz a statistik). Data o příjemcích těchto dávek ve věkovém rozlišení nejsou publikována, odbor 65 MPSV je poskytuje na vyžádání. Data o osobách pobírajících příspěvek při ukončení pěstounské péče jsou k dispozici počínaje rokem 2013, kdy byl tento příspěvek zaveden. Zatím tedy není možné sledovat jejich vývoj v průběhu let. Podle Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2013 bylo ve sledovaném roce vyplaceno 537 dávek příspěvku při ukončení pěstounské péče (viz tabulka č. 35). Tabulka č. 35 Počty vyplacených příspěvků při ukončení pěstounské péče v roce 2013 Územní jednotka
Počet vyplacených dávek
Hl. m. Praha
21
Středočeský kraj
75
Jihočeský kraj
37
Plzeňský kraj
27
Karlovarský kraj
18
Ústecký kraj
38
Liberecký kraj
28
Královéhradecký kraj
29
Pardubický kraj
34
Kraj Vysočina
24
Olomoucký kraj
36
Jihomoravský kraj
59
Zlínský Kraj
33
Moravskoslezský kraj Celkem ČR
78 537
Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013
Údaje z OKstat, jež poskytl odbor 65 MPSV, uvádí za rok 2013 jako počet příjemců příspěvku při ukončení pěstounské péče 596 osob, tedy vyšší údaj než přináší Statistická ročenka 2013. Žadatel ve formuláři žádosti o dávku uvádí své rodné číslo v ČR, aplikace OKstat je tedy schopna poskytnout údaje i o věku příjemce dávky (viz tabulka č. 36). Na základě toho můžeme usuzovat, že po dosažení zletilosti došlo v roce 2013 k ukončení pěstounské péče v 18 letech pouze ve čtvrtině případů - vzhledem k věku se lze domnívat, že šlo především o osoby, které ukončily svou přípravu na budoucí povolání bez maturitní zkoušky, tedy jen se základním vzděláním nebo absolvováním tříletého učebního oboru. Nejvyšší počet ukončení, více než čtvrtina, připadala na 19. rok věku, zde je patrná souvislost s ukončením studia na středním vzdělávacím stupni. Počínaje 20. rokem již počet ukončení, respektive trvání pěstounské péče jen klesá, třetí čtvrtina ukončení připadá na 20. a 21. rok věku a poslední čtvrtina na období 21. až 26. roku.
https://formulare.mpsv.cz/okdavky/cs/form/edit.jsp?CMD=EditForm&FN=PPUhr140101102&SSID=6SF~ Nbonf5zExnuJd6hMXKcVh_B.BP8N
101
Bez bytu
Tabulka č. 36 Počty příjemců příspěvku při ukončení pěstounské péče za rok 2013 podle věku oprávněné osoby Trvalá adresa oprávněné osoby - kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj
Počet příjemců dávky za rok 2013 podle věku oprávněné osoby 18
19 9
20
21
5
5
22 2
23 4
24 1
25 1
Celkem
26 1
2
30
13
33
14
8
5
1
4
1
1
80
Jihočeský kraj
9
12
9
3
4
2
0
0
1
40
Plzeňský kraj
8
8
4
3
5
0
0
1
1
30
Karlovarský kraj
8
3
2
5
0
0
2
0
1
21
Ústecký kraj
19
7
5
4
2
1
3
1
3
45
Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj
11
6
5
3
1
0
1
1
2
30
8
9
5
1
1
3
1
0
3
31
Kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Zlínský kraj Ostatní Celkem
7
8
6
5
2
4
0
3
2
37
5
6
7
3
2
2
0
0
1
26
9
24
10
5
4
2
3
3
1
61
11
10
5
4
4
1
1
2
0
38
23
21
18
6
5
2
7
3
3
88 38
10
9
4
3
3
0
3
4
2
0
1
0
0
0
0
0
0
0
1
150
162
99
55
42
19
26
20
23
596
Zdroj: MPSV, 65. odbor analýz a statistik
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se poskytuje ve výši odpovídající jedné ze čtyř věkových kategorií (I. do 6 let, II. od 6 do 12 let, III. od 12 do 18 let, IV. od 18 do 26 let). V aplikaci OKstat61 je možno pro účely národní subkategorie 6.3.2 sledovat data za poslední věkovou kategorii 18-26 let, kdy pěstounskou péči opouští nejvíce mladých dospělých ohrožených potenciálním bezdomovstvím. V roce 2013 dosahoval průměrný měsíční počet příjemců tohoto příspěvku dle věku oprávněné osoby v této věkové kategorii hodnoty 2 128. Pro účely predikce je však vhodné sledovat i data v nižších věkových skupinách. Žadatel ve formuláři žádosti o dávku uvádí rodné číslo dítěte, to umožňuje sledovat počty dětí, jimž příspěvek náleží dle jejich věku. Doporučujeme sledovat počty dětí v pěstounské péči ve věku 15-26 let. Jak je patrné z tabulky č. 37, průměrný měsíční počet oprávněných ve věku 15-26 let v roce 2013 činil 4 488 osob, přičemž více než polovina z nich byla ve věku 15-17 let. Tabulka v příloze č. 5 ukazuje průměrný měsíční počet příjemců příspěvku na úhradu potřeb dítěte za rok 2013 podle věku oprávněné osoby od 0 do 26 let (respektive přibližnou věkovou strukturu dětí v pěstounské péči), a sice v krajském rozlišení. Tabulka č. 37 Průměrný měsíční počet příjemců příspěvku na úhradu potřeb dítěte za rok 2013 dle věku oprávněné osoby (15-26 let) Průměrný měsíční počet příjemců dávky za rok 2013 dle věku oprávněné osoby 15
16
17
18
19
20
21
801
754
805
681
559
337
221
22 156
23 78
Zdroj: MPSV, 65. odbor analýz a statistik
61
Přístup k datům aplikace OKstat má 65. odbor analýz a statistik MPSV.
102
24 64
25 32
26
Celkem 0
4 488
Bez bytu
Celkový měsíční průměrný počet příjemců příspěvku na úhradu potřeb dítěte v roce 2013 byl 12 573. Děti a mladí lidé ve věku 15-26 let představovali více než třetinu z oprávněných a mladí lidé ve věku 18-26 let téměř šestinu. Tabulka č. 38 na základě výše využívaných dat o příjemcích příspěvku na úhradu potřeb dítěte a příspěvku při ukončení pěstounské péče za rok 2013 přináší přibližné počty dětí v pěstounské péči ve věku 15-26 let a umožňuje jejich srovnání s přibližnými počty zletilých, jimž byla mezi 18. a 26. rokem ukončena pěstounská péče. Zdůrazňujeme, že se jedná o přibližná data, neboť jsou odvozena z průměrných měsíčních počtů příjemců těchto dávek v průběhu roku 2013. Tabulka č. 38 Odhad počtů dětí v pěstounské péči dle věku (15-26 let) v roce 2013
15
801
Počty zletilých, jimž byla v daném věku ukončena pěstounská péče -
16
754
-
17
805
-
18
681
150
19
559
162
20
337
99
21
221
55
22
156
42
23
78
19
24
64
26
25
32
20
Věk
Počty dětí v pěstounské péči v daném věku
26 Celkem 15-26 let - z toho ve věku 18-26 let
0
23
4 488
596
2 128
596
Zdroj: MPSV, 65. odbor analýz a statistik a vlastní výpočty
Nejsou k dispozici data, ani kvalifikované odhady, kolik osob, jež dospěly v pěstounské péči, je ohroženo chudobou a bezdomovectvím. Z našich výzkumů62 víme, že řada pěstounů dětem, které mají v pěstounské péči, spoří nebo z vlastních prostředků pořizuje bydlení pro období po ukončení pěstounské péče. Z dat ze systému OKstat lze zjistit počet příjemců dávky hmotné nouze „mimořádná okamžitá pomoc“ (MOP), kteří v žádosti o dávku uvedli jako důvod svého sociálního vyloučení životní situaci „propuštění z ústavní či ochranné výchovy nebo pěstounské péče“. Jde o data, jimiž disponuje odbor 65 MPSV. V roce 2011 z tohoto důvodu o MOP požádalo 175 příjemců této dávky. Tato informace však pro analytické účely ve vztahu k této subkategorii nemá příliš vysokou hodnotu, neboť není známo, kolika z těchto příjemců byla ukončena pěstounská péče. Současně počet příjemců může být výrazně ovlivněn tím, že potenciální žadatelé, kteří by splňovali podmínky nároku na tuto dávku, o ní nemusí mít povědomí.
62
HC191/10 Zmapování ekonomické situace pěstounských rodin a zařízení pro výkon pěstounské péče (2010) - závěrečná zpráva z projektu byla určena pouze pro vnitřní potřebu MPSV a nikdy nebyla uveřejněna.
103
Bez bytu
Doporučení: 1. Údaje o počtech dětí před opuštěním pěstounské péče by jako novou položku mohlo sledovat MPSV v rámci Ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí, který je naplňován prostřednictvím oddělení sociálně-právní ochrany dětí obecních úřadů s rozšířenou působností. Dosud jsou sledovány pouze počty dětí v pěstounské péči. Zavedení sledování údajů o počtech dětí před opuštěním pěstounské péče by však vyžadovalo zpřesnění definice této kategorie např. ve vztahu k věku. Její omezení dobou zletilosti nepovažujeme za vhodné už s ohledem na standardní věk při ukončení středního vzdělávacího stupně s maturitou, který v ČR činí 19 let. (Jak bylo výše uvedeno, tři čtvrtiny ukončení pěstounské péče po dosažení zletilosti v roce 2013 nastaly po dovršení devatenáctého roku věku dítěte.) Vzhledem k častým odkladům zahájení školní docházky lze dále počítat s jeho zvyšováním u významného podílu dětské populace obecně. Děti v pěstounské péči se vzhledem ke své životní historii před příchodem pěstounské péče (zanedbávání, deprivace, traumatizace), popřípadě genetickým vlivům, navíc častěji potýkají s poruchami učení a studijními obtížemi, které mohou vyústit v opakování ročníku a rok ukončení středního vzdělávacího stupně ještě oddálit. Lze doporučit sledovat počty dětí v pěstounské péči dle jejich věku a pro účely národní subkategorie 6.3.2 ve věkové kategorii 15-26 let. Věk dětí v pěstounské péči může být sledován a) prostřednictvím vlastních statistik ORP s OSPOD postupovaných krajům, b) rozšířením sledovaných položek v rámci Ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí, c) zpracováváním a publikováním statistických dat OKstat k příspěvku na úhradu potřeb dítěte/příspěvku při ukončení pěstounské péče dle věku oprávněné osoby. Očekáváme, že v souvislosti se zásadními změnami, k nimž dochází v doprovázení pěstounských rodin od roku 2013 na základě novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, bude přípravě dětí na odchod z pěstounské péče věnována účinnější pozornost než v období před transformací. Nicméně máme za to, že systematické sledování počtu dětí v pěstounské péči dle věku a v kategorii 15-26 let by obcím s rozšířenou působností a krajům umožnilo v předstihu účinně reagovat na jejich potřeby při přechodu do samostatného života (podpůrné služby, startovací bydlení, sociální bydlení, prostupné bydlení, domy na půli cesty, chráněné bydlení apod.). 2. Bylo by žádoucí provést reprezentativní výzkum o životních drahách dětí, které dospěly v pěstounské péči - nejsou k dispozici data o tom, kolik z nich je skutečně ohroženo bezdomovectvím, do jaké míry se v rané dospělosti mohou spolehnout na podporu své biologické nebo původní pěstounské rodiny a jak velký podíl z nich při přechodu do dospělosti potřebuje podpůrné služby.
104
Bez bytu
7. Uživatelé dlouhodobější podpory 7.1 Pobytová péče pro starší bezdomovce 7.1.1 Muži a ženy v seniorském věku nebo invalidé dlouhodobě ubytovaní v azylovém domě Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 7 Uživatelé dlouhodobější podpory Životní situace: 7.1 Pobytová péče pro starší bezdomovce Generická (druhová) definice:
Senioři a osoby invalidní dlouhodobě ubytované v azylovém domě
Národní subkategorie: 7.1.1 Muži a ženy v seniorském věku nebo invalidé dlouhodobě ubytovaní v azylovém domě Senioři patří k sociálním skupinám, které se k bezdomovectví dostávají formou tzv. krátké trajektorie, a jsou mezi nimi skupinou hodně početnou. Jak píše Hradecký a kol. (2007, s. 5), „pokud jde o vlivy ústící do „skokového“ propadu do bezdomovství, je situace seniorů obvykle méně strukturovaná. Nejčastěji je u nich zdrojem nepřekonatelný rozpor mezi mandatorními výdaji domácnosti (především náklady na bydlení, základní potraviny a zdravotní péči) a příjmy, bez dalšího sociálního zázemí, které by mohlo pomoci.“ Podle I. Hradeckého (201463) „Jsou známy programy zaměřené na pomoc seniorům bez domova, ale zatím jsou dost ojedinělé. Zaměřují se hlavně na bezpečné stáří, předpokládá se dlouhodobý pobyt, který se obvykle stává trvalým, protože získat místo v běžném domově pro seniory pro (bývalého) bezdomovce je obtížné, i když péči potřebuje.“ V roce 2012 ve studii, kterou Hradecký a kol. (2012b) uskutečnili, nebyly provedeny odhady počtu takových seniorů pro nedostatek relevantních podkladů. Podobně tomu bylo se zdravotně postiženými bezdomovci. Popsaná situace nadále přetrvává. Počet: data nejsou sledována Zdroj: aktuálně neexistuje zdroj spolehlivých subkategorii za ČR nebo alespoň (některé) regiony
dat
postihujících
tuto
národní
Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Azylové domy (AD) a další zařízení pobytových služeb sociální prevence sice uvádějí seniory a zdravotně postižené mezi cílovými skupinami, ale ti nebývají jedinou 63
Podkladový materiál „Klíčová otázka č. 1: Co znamená pro společnost bezdomovství?“ pro jednání Konsensuální konference o bezdomovectví v ČR, pořádané MPSV ve dnech 26.-27.11.2014. (viz: www.bezdomovectvi.info)
105
Bez bytu
cílovou skupinou (zařízení na ně nebývají specializovaná) a nebývá (ani nemůže být) uváděno, kolik kapacit zařízení je určeno právě těmto skupinám. Častější jsou případy, kdy pobytová zařízení uvádějí seniory mezi věkovými kategoriemi klientů, když zahrnou i ty nejstarší. Počty seniorů a invalidů jako potenciálních uživatelů pobytových služeb azylových domů by bylo sice teoreticky možné odvozovat z počtu neúspěšných žadatelů o umístění v pobytových zařízeních služeb sociální péče, avšak pouze s velkou nepřesností. Takové odhady by nemohly být dost spolehlivé, aniž by byly brány v úvahu další informace o těchto žadatelích, které však nejsou k dispozici. Šlo by pouze o údaje ilustrující sociální skupiny, z nichž se mohou rekrutovat obyvatelé AD v seniorském věku nebo invalidní. Např. neúspěšná žádost o umístění do domova pro seniory nebo pro zdravotně postižené nemusí znamenat, že neúspěšný žadatel nemá jinou možnost bydlení. Podle Registru poskytovatelů sociálních služeb MPSV existuje řada pobytových a ambulantních služeb, kde jsou ubytováni senioři a invalidní (zdravotně postižené) osoby. Azylový dům, který uvádí (mladší) seniory jako cílovou skupinu, však byl v listopadu 2014 evidován jen jeden se 7 lůžky, poskytující ubytování maximálně na 3 měsíce. Mladší senioři (65-79 let) a starší senioři (80 a více let) jsou však také identifikovatelní jako klienti AD podle kritéria „věková skupina“, což znamená, že v AD mají stejné podmínky, jako jiné demograficko-sociální skupiny, jimž je daný AD otevřen. Ale také to, že v registrech a výkazech nejsou samostatně uváděny jejich počty. Možnosti a limity jednotlivých zdrojů dat a informací jsou u této národní subkategorie následující: • Registr poskytovatelů sociálních služeb v listopadu 2014 zaznamenává 68 azylových domů, které dle svých deklarací poskytují služby mj. také mladším seniorům (65-79 let) a také 34 těch, které poskytují pobyt (současně též) starším seniorům (80 a více let). Některé se však specializují na takové cílové skupiny, mezi nimiž se senioři vyskytují výjimečně. Informace o tom, nakolik se který azylový dům věnuje specificky pobytovým službám pro seniory a především jaké jsou jeho kapacity a počty klientů, lze spolehlivě získat především dotazováním přímo v zařízeních. O něco méně spolehlivé informace ohledně počtu klientů lze získat z databází MPSV, které umožňují statistické třídění dat. Dva následující datové zdroje nejsou veřejné; jsou určené, a tedy dostupné, pro práci pracovníků MPSV: • Databáze MPSV, zpracovávaná na základě každoročních výkazů sociálních služeb. Tato databáze64 neposkytuje informace o seniorech jako specifické výhradní skupině uživatelů sociálních služeb s výjimkou domovů pro seniory a pěti azylových domů, které uvádějí seniory jako cílovou skupinu a ostatní deklarované skupiny se s ní „překrývají“65 (uváděli 175 klientů, nikoliv kapacity). Zjistit lze jen lůžkové kapacity AD, v nichž bývají ubytováni mimo jiné také lidé v seniorském věku (od 65 do 80 let nebo bez horní věkové hranice). V roce 2011 bylo registrováno 59 AD, přijímajících seniory ve věku 65-80 let, s kapacitou 1 887 lůžek, z nich 19 ubytovávalo i starší seniory a ty měly kapacitu 618 lůžek. Za předpokladu, že senioři setrvávají v AD obvykle (téměř) celý rok, byl by v jejich případě počet lůžek a (roční kapacita) klientů 64
Autorky této monografie mají k dispozici data za rok 2011.
65
Tím je myšleno, že jde o osoby v krizi, bez přístřeší, oběti trestných činů či domácího násilí apod., nikoliv např. o matky s dětmi.
106
Bez bytu
téměř vyrovnaný (údaj o lůžkách by mohl být brán jako přibližný počet klientů), avšak senioři tvoří většinou jen (neznámou) část celé klientely těchto AD. •
Databáze dotačního řízení pro poskytovatele sociálních služeb
Tato databáze je dalším nepřímým zdrojem informací o počtech dané skupiny skrytých bezdomovců, protože ne všichni poskytovatelé služeb žádají o dotace MPSV. Jen do jisté míry lze předpokládat, že alespoň jejich struktura z hlediska cílových skupin a druhů služeb odpovídá celému souboru poskytovatelů v ČR. Pro ilustraci možností této databáze se zde blíže podíváme opět na data z roku 2011. Tehdy byl v rámci dotačního řízení zjišťován odhad počtu uživatelů vybraných pobytových služeb za rok 2010, provedený žadateli o dotace. Mezi těmi, kteří deklarovali poskytování pobytových služeb, bylo evidováno 62 azylových domů, které mezi cílovými skupinami uváděly seniory a zdravotně postižené, jejich odhadovaný počet uživatelů byl 4 270, žádný azylový dům se však na seniory specificky nezaměřoval. Zúžíme-li výběr na seniory s různými sociálními problémy, ale nikoliv zdravotně postižené osoby, je evidováno 24 služeb s 1 875 uživateli.66 Pro potřeby zjišťování počtu potenciálních bezdomovců seniorů nebo zdravotně postižených by bylo třeba alespoň jednu z uvedených databází MPSV upravit tak, aby byly samostatně uváděny údaje o počtech klientů seniorů a zdravotně postižených v azylových domech nebo takové údaje, ze kterých je možno využívání AD těmito cílovými skupinami spolehlivěji odhadovat. Obecně dostupné jsou následující statistiky založené na resortním zjišťování a publikované jednak Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR ve Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí a jednak Českým statistickým úřadem ve Statistické ročence České republiky. •
Statistiky MPSV dle ročních výkazů statistického zjišťování MPSV67
Tyto statistiky uvádějí počty azylových domů, jejich kapacitu lůžek i počty klientů, avšak jejich složení podle cílových skupin, tedy ani počty seniorů či zdravotně postižených, se ani z nich vyčíst přesně nedají68. Statistiky MPSV za rok 2013 uvádějí podrobnější informace pouze o osobách v zařízeních sociální péče pro seniory a zdravotně postižené, příp. domovech se zvláštním režimem (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013, tab. 6.1 až 6.3). Vytíženost lůžek se v těchto zařízeních pohybuje okolo 95 % a s výjimkou domovů se zvláštním režimem je vykazován vysoký počet neuspokojených žádostí o umístění. Z těchto statistik nicméně nelze vyčíst, pro kolik seniorů a zdravotně postižených se jedná o jedinou relevantní z „potenciálních“ možnosti bydlení pod střechou, tedy u kolika lidí by nezískání tohoto bydlení mohlo vést k bezdomovství69. Vzhledem 66
Potenciální bezdomovci se mohou rekrutovat i z klientů zařízení služeb sociální péče, avšak v nevelkém a hlavně neznámém rozsahu. Také v této databázi nalézáme seniory jako výhradní cílovou skupinu především v domovech pro seniory (v počtu 477 a s více než 40 tisíci ubytovaných). Pokud jde o sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních a o chráněné bydlení, odhad klientů dosahuje 187. Důvodem pobytu ani zde nebývá nemožnost bydlení, ale spíše/také potřeba celodenní osobní péče, kterou klient nemá možnost jinde dostávat.
67
Viz formulář ročního výkazu o sociálních službách a sociální péči http://www.vykazy.cz/vykazy/vykazy.nsf/i/psz_2015_ministerstvo_prace_a_socialnich_veci
68
Srv. s hodnocením těchto statistik v dalších částech v rámci kapitoly 3.
69
A také nakolik jsou počty ovlivněny chováním žadatelů, kteří při dlouhodobém deficitu těchto služeb volí strategie „předběžných přihlášek“ apod.
107
Bez bytu
k vysokým počtům neuspokojených žádostí o umístění v domovech pro seniory se lze domnívat nejen, že takové umístění je velmi žádoucí alternativou k „běžnému“ bydlení ve vlastním bytě nebo s příbuznými, ale i že „běžné“ bydlení je často perspektivně nejisté. Obdobně je tomu v případě klientů zařízení pro zdravotně postižené. Jak ukazují data MPSV (tabulka č. 39), jen zhruba šestina klientů domovů pro seniory končících v nich pobyt odchází do jiného bydlení, z nichž část může být ohrožena bezdomovstvím.
celkem
muži
ženy
Počet neuspokojených žádostí
Osoby v zařízeních k 31.12.
Přijatí na přechodný pobyt
Tabulka č. 39 Osoby v domovech pro seniory a dalších zařízeních podle pohlaví, důvody ukončení pobytu, rok 2013 Ukončení pobytu
propuštění
zemřelí
Domovy pro seniory
36 598
9 339
27 259
191
60 809
1 915
10 095
Domovy se zvláštním režimem*
11 564
3 579
7 981
34
15 488
863
3 122
Domovy pro osoby se zdravotním postižením*
12 956
6 594
5 716
59
2 715
807
581
* dopočet do celku tvoří počty mladých lidí do 18 let (nerozlišení podle pohlaví): 646 v Domovech pro osoby se zdravotním postižením a 4 v domovech se zvláštním režimem Zdroje: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí, MPSV
•
Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB)
Počty osob ubytovaných v zařízeních pro seniory zjišťují také pravidelná sčítání lidu, domů a bytů (SLDB), zaznamenávají však opět především klienty domovů pro seniory70. Z těchto dat lze vyčíst dílčí informaci o jisté odkázanosti seniorů na bydlení v takovýchto zařízeních. Podle dat SLDB mělo 60 % osob bydlících v zařízeních pro seniory v nich současně obvyklý i trvalý pobyt, tedy nemělo kam odejít „do svého“ (z dat MPSV by za rok 2013 takový podíl činil necelých 22 000). Lze však předpokládat, že většina těchto lidí zůstává v domovech pro seniory do konce života, jak ukazují údaje o počtech a struktuře ukončení pobytu v domovech pro seniory ve Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí (zde tabulka č. 39), případně může odejít k příbuzným apod. Propuštěno je za rok zhruba 2 000 lidí, čili 5 % z celku klientů, a lze se domnívat, že mezi nimi je podstatně menší podíl těch „bez zázemí domova“, než je mezi všemi uživateli služeb domovů pro seniory dle zjištění SLDB. •
Počty příjemců nejnižších důchodů
Osoby ohrožené bezdomovectvím, u nichž v životní trajektorii směřující k tomuto stavu hraje roli vyšší věk nebo horší zdravotní stav, lze dle předpokladů hledat také mezi příjemci nejnižších důchodů. Mohlo by jít o potenciální doplňkový zdroj pro odhady
70
Ve SLDB 2011 jsou osoby v zařízeních pro seniory charakterizovány, stejně jako všechny kategorie osob v zařízeních, negativní definicí tak, že jsou to osoby ubytované v prostorách nesplňujících parametry bydlení v bytech, Způsob provedení cenzu přitom umožnil určit druh zařízení pouze v případě, kdy bylo zařízení současně druhem domu, což by v případě zařízení pro seniory (na rozdíl od jiných) nemuselo znamenat významné zkreslení, nicméně počty jsou oproti datům MPSV nižší.
108
Bez bytu
počtů potenciálních nebo skrytých bezdomovců seniorů nebo invalidů, který však ukazuje jen rámec ohrožení bezdomovectvím, protože poskytuje informaci o jednom zdroji příjmů jednotlivců, o kterých neznáme jejich rodinné zázemí a další zdroje příjmů. Strukturu nejnižších vyplácených starobních a invalidních důchodů v roce 2013 ukazuje tabulka č. 40. Jejich příjemci mohou být i lidé vážně ohrožení chudobou, často spojenou s absencí bydlení, avšak úroveň příjmů a tím méně jednoho typu příjmu, ještě zřejmě nemusí spolehlivě vypovídat o celkové životní úrovni. Zajímavý poznatek k tomu nabízí např. I. Šimíková (2012), když ve svém hodnocení situace příjemců dávky na živobytí píše, že „v souboru se pak ve významném počtu neobjevují domácnosti, mezi jejichž členy patří starobní či invalidní důchodci. Pokud se pak objevují, tak zhruba v polovině případů jako osaměle žijící. Domácnosti s invalidními důchodci jsou pak zastoupeny častěji než domácnosti s důchodci starobními .... Zdá se, že starobní, ale i invalidní důchod je nadále relativně dobrou ochranou před upadnutím do absolutní chudoby, i když samozřejmě není zárukou ochrany před relativní a zcela jistě také subjektivní chudobou“ (s. 59). Z hlediska hodnocení rozsahu problému bezdomovectví je však třeba velmi vážně brát v úvahu tyto počty (jakkoliv vzdáleně) potenciálních bezdomovců. Zřejmě nemalá část z nich je však umístěna v domovech pro seniory a dalších zařízeních služeb sociální péče. Část však může být také ubytována i v neregistrovaných zařízeních poskytujících pobytové služby pro seniory, kde může vzniknout problém nízké kvality ubytování nebo i ztráty schopnosti hradit tyto služby vzhledem k jejich nákladnosti ve vztahu k příjmové situaci seniora či zdravotně postiženého71 a tedy počátek cesty k bezdomovectví. Tabulka č. 40 Počty příjemců nejnižších důchodů k 31. 12. 2013 Starobní důchody vyplácené sólo Měsíční výše
Počty příjemců muži
ženy
celkem
1-2 999
2 309
2 825
5 134
3 000-3 499
1 114
3 603
4 717
3 500-3 999
1 184
3 270
4 454
Invalidní důchody vyplácené sólo Měsíční výše 1-2 999
Počty příjemců muži
ženy
celkem
750
1 264
2 014
3 000-3 499
2 676
4 412
7 088
3 500-3 999
1 547
2 705
4 252
71
Srv. http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-na-svobode/neregistrovane-sluzby/; Ubytovací zařízení poskytující péči bez oprávnění. 2015. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/ user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Socialni_sluzby/SZ-neregistrovana_web.pdf
109
Bez bytu
Souhrn všech vyplácených důchodů Měsíční výše
Počty příjemců muži
ženy
celkem
1-2 999
3 184
4 315
7 499
3 000-3 499
3 876
8 188
12 064
3 500-3 999
2 873
6 222
9 095
Zdroj: Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění. Praha: ČSSZ. 2013.
Doporučení: Statistiky sociálních služeb vzhledem k důvodům uvedeným na začátku této části neevidují jako samostatnou kategorii počty seniorů či zdravotně postižených lidí ubytovaných v azylových domech; počty uživatelů v seniorském věku nebo invalidních by bylo třeba zjišťovat přímými dotazy u provozovatelů azylových domů, tedy v rámci kategorií ETHOS 3.1.1 a 3.1.2, případně dalších (např. 3.2.1). To se děje obvykle v rámci regionálního zjišťování výskytu bezdomovců (např. viz Magistrát města Brna 2014; Buriánek, 2011; Šnajdrová, Holpuch, 2010), a to na bázi spolupráce se všemi relevantními zařízeními sociálních služeb ve městě, která poskytují informace o počtech a věku, pohlaví (příp. další) aktuálně přítomných skrytých (příp. potenciálních) bezdomovců. Nabízí se také možnost využití databází poskytovatelů pobytových sociálních služeb, a to za použití některého ze dvou systémů, o nichž píše už (Hradecký, 2006): „Jedním z nich je program NewPeopleVision (NPV)72, který používají někteří členové SAD73, druhým je systém Evidence klientů (EK), který používá Naděje74. Důvodem sběru dat je u obou systémů především potřeba vlastní sociální práce s každým jednotlivcem.“ (s. 9). Pro potřeby statistického zjišťování by bylo třeba informační systémy pro evidenci seniorů, stejně jako dalších cílových skupin, v azylových zařízeních sjednotit a systematizovat a zajistit technické předpoklady jejich aplikace. V zájmu evidence sledovaných sociálních skupin této národní subkategorie je také žádoucí zlepšit výkazy a statistické sledování prováděné MPSV. Pro potřeby zjišťování počtu potenciálních bezdomovců seniorů nebo zdravotně postižených by bylo třeba alespoň jednu z uvedených databází MPSV upravit tak, aby byly samostatně uváděny údaje o počtech klientů seniorů a zdravotně postižených v azylových domech nebo takové údaje, ze kterých je možno využívání AD těmito cílovými skupinami spolehlivěji odhadovat. Konkrétně lze navrhnout: 1. Podpořit azylové domy a další zařízení pobytových služeb, poskytující ubytování seniorům či zdravotně postiženým, při využívání statistické evidence programu NewPeopleVision (NPV). To vyžaduje podpořit je v zajištění materiálního vybavení, softwaru a příslušné kvalifikace personálu (zajišťující správné využití programu i diskrétnost práce s daty).
72
Software pro evidenci klientů sociálních služeb, viz http://handyprojects.com
73
viz www.azylovedomy.cz
74
viz www.nadeje.cz
110
Bez bytu
Takto vytvořená databáze může poskytnout informace jak o počtech ubytovaných řešících nebo ohrožených ztrátou střechy nad hlavou, ale také o jejich struktuře podle demografických a sociálních ukazatelů a okolností, které vedly k příchodu a odchodu z AD.75 Tedy potažmo vysvětlení, za jakých okolností a z jakých příčin právě senioři a zdravotně postižení potřebují pomoc ve formě ubytování v AD. 2. V databázích (výkazech) MPSV o poskytovaných relevantních sociálních službách (zejména o azylových domech) zjišťovat počty skutečných uživatelů (nejen kapacit) podle věkových kategorií 65-80 let a nad 80 let (příp. jako jedné kategorie), a to v rámci obecně detailnějšího zjišťování věkové struktury klientů (optimálně o mladých dospělých, dospělých ve věku 26 až 65 let a o seniorech). Takto zjišťované údaje o počtech skrytých nebo potenciálních bezdomovců v seniorském věku a zdravotně oslabených tak budou přímo propojena s informacemi o službách, které využívají právě tyto skupiny. 3. Sledovat potenciální možnost ztráty bydlení u lidí, kteří: (a) odcházejí z domovů pro seniory a zařízení pro zdravotně postižené nebo tam nenacházejí umístění (zejména z důvodu naplněné kapacity), (b) pobírají nejnižší starobní nebo invalidní důchody a jsou příp. současně příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi. V obou případech by bylo třeba zjišťovat v širším záběru jejich životní podmínky. Problémem zde je, že tyto tři skupiny lidí a jejich zmíněné životní situace spadají do kompetence tří odlišných subjektů - (a) pobytových zařízení sociálních služeb, (b) úřadů práce vyplácejících příslušné dávky a (c) ČSSZ. Reálné by proto bylo takové zjišťování provádět tam, kde se takovéto informace o jedincích koncentrují (nebo by měly), tedy kde s nimi pracují sociální pracovníci. Dnešní systém, který do velké míry odděluje poskytování sociálních služeb a péče od sociálních dávek, tomu není příliš nakloněn. Je tu nicméně možnost zaměřit na tyto otázky ad hoc výběrová šetření (např. zde uvedené v příloze č. 2), která ovšem mohou poskytnout opět jen poklady pro odhady počtů, ale i podněty pro zdůvodnění použitých metodik odhadů. Je otázkou, jestli je nutné či žádoucí tuto kategorii ETHOS sledovat v podmínkách ČR samostatně, protože zde nebývají azylové domy seniory využívány dlouhodobě ve vyšším rozsahu, než je tomu u jiných věkových skupin, resp. že se azylové domy v ČR na takovou službu nespecializují (zřejmě na rozdíl od /některých/ jiných zemí). Doporučujeme sloučit tuto kategorii se subkategoriemi 3.1.1 a 3.1.2 a tyto sledovat v (mj.) v členění podle věku a zdravotního stavu.
75
srv. http://www.handyprojects.com/prehled-funkci
111
Bez bytu
7.2 Podporované bydlení pro bývalé bezdomovce 7.2.1 Bydlení bezdomovce
s podporou
výslovně
určené
pro
bývalé
Koncepční kategorie: BEZ BYTU Operační kategorie: 7 Uživatelé dlouhodobější podpory Životní situace: 7.2 Podporované bydlení pro bývalé bezdomovce Generická (druhová) definice: Dlouhodobé bezdomovce
bydlení
s podporou
pro
bývalé
Národní subkategorie: 7.2.1 Bydlení s podporou výslovně určené pro bývalé bezdomovce Typologie ETHOS zahrnuje také kategorii 7.2 „Podporované bydlení pro bývalé bezdomovce“, avšak k té nebyla zatím (ve struktuře českého systému sociálních služeb) nalezena analogická národní subkategorie. Podporované bydlení zaměřené specificky na bývalé bezdomovce v ČR téměř neexistuje (viz Hradecký a kol., 2007, 2012a), ale situace se v poslední době pozvolna mění. Je to stejná situace jako v případě operační kategorie 3, životní situace 3.3 „Přechodné podporované ubytování“. Různé formy ubytování poskytovaného lidem bez domova, které však nevyhovují charakteristice dlouhodobosti, jsou zahrnuty také v jiných relevantních kategoriích analyzovaných zde z hlediska typologie ETHOS. Ty formy bydlení s asistencí sociálních pracovníků, které jsou poskytovány lidem bez domova, jsou buď registrovány jako různé druhy sociálních služeb, a jsou tedy špatně dohledatelné (viz část 3.3.1), nebo nejsou vůbec registrovány jako sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb., a pak nejsou evidovány v žádné databázi. Takové formy pomoci bezdomovcům však již dnes poskytují některé NNO a např. oblastní diecézní charity (např. v Mostě, Ostravě). Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje, sporadické dílčí informace lze získat pouze u poskytovatelů relevantních služeb Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: V následující části textu uvádíme informace o několika konkrétních poskytovatelích poskytujících služby vyhovující charakteristice „dlouhodobého bydlení s podporou určeného pro bývalé bezdomovce“, o jejichž existenci jsme se v rámci projektu dozvěděli. Informace o těchto službách poskytovaných oblastními středisky Diecézní charity ČR lze získat jednotlivě na oblastech nebo náhodně v denním tisku. Ve výroční zprávě Charity ČR je pouze údaj o centrech pomoci (pro lidi bez přístřeší, vězně, klienty v nouzi aj.), kterých je 33, ale zpráva neuvádí počet klientů či kapacity
112
Bez bytu
(zdůvodněno tím, že „v těchto typech služeb nelze kvůli zachování anonymity nebo typu provozu klienty evidovat“) - Výroční zpráva Charity Česká republika 2013. Dílčí informace poskytují individuální poskytovatelé služeb propustného či třístupňového bydlení76. Jako příklady dobré praxe lze uvést: - Charita Ostrava:77 Charitní středisko sv. Lucie zajišťuje startovací byty pro stávající uživatele sociálních služeb azylových domů v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení, kteří splňují stanovená kritéria: ₋
jsou starší 18 let,
₋
pobírají legální příjem (včetně důchodů, dávek apod.),
₋
mají základní fyzické, samostatného života,
₋
aktivně přistupují k řešení své nepříznivé sociální situace.
psychické
a
praktické
předpoklady
k
zvládnutí
Služba Startovací byty je poskytována terénní a ambulantní formou v 18 bytech v Ostravě a v roce 2013 měla 27 uživatelů. - Charita Most: za roky 2012-2013 pomohla 22 rodinám.78 - Centrom, o.s., Ostrava: Realizuje třístupňový propustný systém bydlení v romských komunitách - program bydlení s doprovodným sociálním programem. Aktuálně organizace provozuje 9 bytů tzv. 2. stupně (bydlení s podnájemní smlouvou a kontraktem na sociální program) v Ostravě - Vítkovicích a 21 bytů v Ostravě-Radvanicích.79 Doporučení: Aktuálně je jedinou možností, jak zjišťovat počty osob využívajících služeb bydlení s podporou, vyhledat a kontaktovat poskytovatele a zjišťovat informace přímo od nich. Bylo by žádoucí shromažďovat kvantitativní i kvalitativní informace o aktivitách charitativních a neziskových organizací poskytujících a zprostředkujících třístupňový propustný systém bydlení, zejména o uživatelích těchto služeb, prostřednictvím krajských úřadů. Smyslem je nejen postupně sledovat vývoj počtu jedinců a domácností zapojených do takových programů, ale také posilovat tento systém šířením poznatků dobré praxe. Vhodným podnětem pro systematické sledování této skupiny bezdomovců by bylo zařazení takovýchto služeb do systému sociálních služeb.
76
Sociální prostupné bydlení zahrnuje tři stupně bydlení podle míry asistence bydlícím osobám a naopak jejich autonomie: azylové bydlení, tréninkové bydlení a garantované bydlení. Viz např. Snopek, Matoušek (2014).
77
viz http://ostrava.caritas.cz/lide-bez-domova/startovaci-byty-lucie/
78
viz http://www.mpsv.cz/cs/19849
79
viz http://www.centrom.cz/index.php/tristupnoveho-bydleni
113
Nejisté bydlení
Nejisté bydlení
8. Osoby žijící v nejistém bydlení 8.1 Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel 8.1.1 Osoby přechodně bydlící u příbuzných nebo přátel (nemají jinou možnost bydlení) Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 8 Osoby žijící v nejistém bydlení Životní situace: 8.1 Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel Generická (druhová) definice: Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel Národní subkategorie: 8.1.1 Osoby přechodně bydlící u příbuzných nebo přátel (nemají jinou možnost bydlení) Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 41) jde o osoby, které nemají jinou možnost bydlení a u příbuzných nebo přátel bydlí z nutnosti. Toto bydlení je zpravidla časově omezeno, bez smlouvy a s omezeným soukromím. Může se jednat také například o bydlení v domě nebo bytě patřícím druhému z manželů po rozvodu, bydlení mladých rodin u rodičů jednoho z partnerů, bydlení u příbuzných nebo přátel po rozvodu nebo rozpadu faktické rodiny. Pokud jde o potenciálně přítomná rizika, autoři se obávají negativních dopadů na psychiku osob žijících v těchto podmínkách (emoční problémy, vznik různých psychických poruch, negativní vliv na psychický vývoj dítěte) a předpokládají časté problémy v oblasti mezilidských vztahů s tím, že omezené soukromí rodin může vést k různým projevům dysfunkce rodiny (např. problémy v partnerských vztazích, při výchově dětí, rozpad manželství atd.), přičemž mají za to, že takto ohroženy jsou zejména mladé rodiny. U svobodných a rozvedených osob předpokládají možné problémy a omezení v navazování partnerských vztahů a zakládání rodiny. Příležitosti k řešení těchto problémů vidí v činnosti občanských a rodinných poraden a dalších neziskových organizací, poskytujících služby na podporu rodiny (Hradecký a kol., 2007). Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Počty osob přechodně bydlících u příbuzných nebo přátel nejsou za ČR dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. Z grafu č. 1, který pochází z výběrového šetření ČSÚ „Životní podmínky 2012“80 je možno vyčíst podíly osob v tzv. bezplatném bydlení (tzn. bydlení u příbuzných, 80
Jedná se o pravidelné šetření o příjmech a životních podmínkách domácností v ČR, opakované ve čtyřletém intervalu. V rámci programu EU-SILC (European Union - Statistics on Income and Living Conditions) jej povinně zabezpečují i všechny ostatní členské země Evropského společenství. Do šetření
117
Nejisté bydlení
známých nebo ve služebním bytě) v krajích ČR. Podíl osob ohrožených chudobou v bezplatném bydlení byl výrazný zejména v Praze (10,7 %), v Libereckém kraji (23,9 %) a v Kraji Vysočina (16,9 %)81. Graf č. 1 Podíly osob podle formy bydlení a kraje v roce 2012
Zdroj: ČSÚ, Sequensová (2014)
Doporučení: Jelikož počty osob přechodně bydlících u příbuzných nebo přátel bez jiné možnosti bydlení nejsou v ČR sledovány s ohledem na kategorizaci ETHOS, lze nyní odkázat pouze na dílčí informace a případné evidence vedené pro vlastní potřebu jednotlivých obecních úřadů (zejména sociální odbory a OSPOD ORP), poskytovatelů sociálně-právního poradenství, soudů, oddělení Policie ČR a městské policie.
v roce 2012 bylo na celém území České republiky zahrnuto 7 112 domácností z předchozích tří let a nově bylo navštíveno dalších 3 600 náhodně vybraných domácností. 81
Sequensová (2014)
118
Nejisté bydlení
8.1.2 Osoby v podnájmu (nemají jinou možnost bydlení) Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 8 Osoby žijící v nejistém bydlení Životní situace: 8.1 Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel Generická (druhová) definice: Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel Národní subkategorie: 8.1.2 Osoby v podnájmu (nemají jinou možnost bydlení) Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 41) jde o osoby bydlící v podnájmu s platnou podnájemní smlouvou, v případě, že nemají jinou možnost bydlení (nejedná se o bydlení mladých, často vzdělaných lidí v podnájmu ve velkých městech před založením rodiny). Hradecký a kol. (2007) pro tuto subkategorii považují za rizika vysoké tržní podnájemné ve velkých městech, které pro tuto příjmovou skupinu představuje nadměrné finanční zatížení spojené s rizikem existenční tísně; nejistotu při ztrátě příjmu; velké riziko náhlé ztráty bydlení (ve smlouvách často velmi tvrdé důvody pro zánik smlouvy); zpravidla nedostatek finančních prostředků na získání vlastního bydlení. Příležitosti k řešení těchto problémů rozeznávají v existenci občanských a rodinných poraden a dalších neziskových organizací, poskytujících služby na podporu rodiny. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Počty osob v podnájmu bez jiné možnosti bydlení nejsou za ČR dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. V tabulce č. 41 uvádíme počty příjemců dávky hmotné nouze doplatek na bydlení za červen 2014, kteří bydlí v podnájmu (dle údajů vyplněných při žádosti o dávku ve formuláři Informace o užívaném bytu). Data pocházejí ze systému OKstat, pro účely této publikace je poskytl odbor 65 MPSV. V červnu 2014 bylo mezi příjemci doplatku na bydlení 5 001 osob bydlících v podnájmu, v krajském srovnání se výrazně vymyká Moravskoslezský kraj. Jelikož se jedná o příjemce dávek hmotné nouze, předpokládáme, že jde převážně o osoby, které nemají jinou možnost bydlení než v podnájmu, jakkoliv se nedomníváme, že jde o jejich celkový počet za ČR.
119
Nejisté bydlení
Tabulka č. 41 Počet příjemců doplatku na bydlení za červen 2014 bydlících v podnájmu Trvalá adresa osoby - kraj
Forma bydlení - podnájem
Hlavní město Praha
405
Středočeský kraj
468
Jihočeský kraj
193
Plzeňský kraj Karlovarský kraj
75 83
Ústecký kraj
494
Liberecký kraj
207
Královéhradecký kraj
98
Pardubický kraj
53
Kraj Vysočina
66
Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj Zlínský kraj ostatní celkem
250 436 2 015 155 3 5 001
Zdroj: MPSV, 65. odbor analýz a statistik
Doporučení: Jelikož počty osob v podnájmu bez jiné možnosti bydlení nejsou v ČR sledovány s ohledem na kategorizaci ETHOS, lze nyní odkázat pouze na dílčí informace a případné evidence vedené pro vlastní potřebu jednotlivých obecních úřadů (zejména sociální odbory a OSPOD ORP), poskytovatelů sociálně-právního poradenství, soudů, oddělení Policie ČR a městské policie. Lze rovněž doporučit pravidelně k určitému měsíci v roce sledovat v OKstat výše zmíněný ukazatel o počtech příjemců dávky hmotné nouze doplatek na bydlení bydlících v podnájmu, jenž by měl být vyhodnocován při započtení všech společně posuzovaných osob.
8.2 Bydlení bez právního nároku 8.2.1 Osoby bydlící v bytě bez právního důvodu Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 8 Osoby žijící v nejistém bydlení Životní situace: 8.2 Bydlení bez právního nároku Generická (druhová) definice: Bydlení bez právního nároku, nezákonné obsazení budovy Národní subkategorie: 8.2.1 Osoby bydlící v bytě bez právního důvodu
120
Nejisté bydlení
Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 42) jde „o osoby bydlící v bytě bez právního nároku, bydlení bez smlouvy, bez jakékoli právní ochrany či nároku na náhradu v případě vystěhování. Jsou to také osoby v podnájmu bez podnájemní smlouvy. Jsou to také osoby bydlící v bytě, kdy právní důvod byl, ale odpadl, např. při bydlení ve společné domácnosti (příbuzní, zletilé děti i známý), nájemce nebo majitel zpočátku s tím souhlasil, mohlo však dojít ke změně situace a pak může nájemce nebo majitel podat k soudu žalobu na vyklizení. Soud většinou žalobě vyhoví a rozhodne i o tom, zda vyklizení je s náhradou bytu, ubytování, přístřeší, anebo bez náhrady. Podle toho se pak odvíjí i další situace této osoby. Podobně tomu může být i při přechodu nájmu k bytu v případě, že nebyly splněny podmínky pro přechod.“ Hradecký a kol. (2007) u této subkategorie spatřují velké riziko okamžité ztráty bydlení, které v některých případech může vést k některým rizikům dle operační kategorie 1 Osoby přežívající venku. Další rizikem je, že tyto osoby mají většinou nedostatek finančních prostředků na získání vlastního/jiného bydlení. Příležitost autoři spatřují ve využití další nabídky poskytovatelů sociálních služeb a dalších organizací, zabývajících se pomocí této cílové skupině, např. streetwork, azylové domy, sociální kurátoři. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Počty osob bydlících v bytě bez právního důvodu nejsou za ČR dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. Doporučení: Jelikož počty osob bydlících v bytě bez právního důvodu nejsou v ČR sledovány s ohledem na kategorizaci ETHOS, lze nyní odkázat pouze na dílčí informace a případné evidence vedené pro vlastní potřebu jednotlivých obecních úřadů (zejména sociální odbory a OSPOD ORP), poskytovatelů sociálně-právního poradenství, soudů, oddělení Policie ČR a městské policie.
8.2.2 Osoby v nezákonně obsazené budově Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 8 Osoby žijící v nejistém bydlení Životní situace: 8.2 Bydlení bez právního nároku Generická (druhová) definice: Bydlení bez právního nároku, nezákonné obsazení budovy Národní subkategorie: 8.2.2 Osoby v nezákonně obsazené budově Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby v nezákonně obsazené budově (obytný dům, tovární hala, garáže apod.) bez souhlasu majitele. Týká se to také osob
121
Nejisté bydlení
ve squatech, pokud nemají možnost bydlet jinde. Nicméně u této subkategorie „je třeba rozlišovat mezi osobami, často mladými i z dobře situovaných rodin, které si zvolily squatting jako alternativní způsob života, a osobami, které nemají jinou možnost bydlení“. (Hradecký a kol., 2007: 42). Autoři (Hradecký a kol., 2007, s. 42) u této subkategorie identifikovali tato rizika: většinou naprosto nevyhovující bydlení; velká míra zdravotního rizika (návykové látky, různé formy infekčních onemocnění); častá trestná činnost; velká míra sociálního vyloučení; rizika podobná jako u osob v operační kategorii 1 Osoby přežívající venku. Příležitosti vnímají ve využití další nabídky poskytovatelů sociálních služeb a dalších organizací zabývajících se pomocí této cílové skupiny (streetwork, azylové domy, sociální kurátoři apod.). Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Počty osob v nezákonně obsazené budově nejsou za ČR dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. Osoby, které odpovídají národní subkategorii 8.2.2 „Osoby v nezákonně obsazené budově“, bývají zahrnuty v domácích městských sčítáních lidí bez domova (např. Magistrát města Brna, Oddělení sociální prevence a pomoci, 2014). Nicméně ač se metodologie těchto sčítání odkazuje na kategorizaci ETHOS, (sub)kategorie ETHOS nebývají zachovány. Např. v Brně byly tyto osoby započítány do širší kategorie „Lidé venku“, která zahrnuje osoby, jež nevyužívají žádné z definovaných pobytových zařízení a které v rozhodném okamžiku sčítání svoji situaci řešily z různých důvodů pobytem „venku“ (na ulici, v zahrádkářské kolonii, squatu, nebo jiném nocležišti či tábořišti). Takové sloučení však bohužel znemožňuje zjištění počtu osob v rozlišení (sub)kategorií ETHOS. Doporučení: Jelikož počty osob v nezákonně obsazené budově nejsou v ČR sledovány s ohledem na kategorizaci ETHOS, lze nyní odkázat pouze na dílčí informace a případné evidence vedené pro vlastní potřebu jednotlivých obecních úřadů (zejména sociální odbory ORP), oddělení Policie ČR a městské policie. Např. Městská policie Hl. m. Prahy sleduje pro své vlastní účely výskyt bezdomovců na území hlavního města, jejž dokumentuje prostřednictvím mapy bezdomovectví. Tato mapa zachycuje místa koncentrace bezdomovců jak z hlediska jejich denního výskytu ve veřejném prostoru, tak místa noclehu mimo sociální služby, jako jsou odlehlé pozemky a zahrady zahrádkářských kolonií, ale i nejrůznější opuštěné objekty (garáže, trafostanice, boudy, bývalé tovární objekty, zámek, stadion, rozvaliny rozpadlých budov). Jednotlivá místa jsou v mapě opatřena kótami, ty jsou pak specifikovány v legendě formou tabulky členěné dle obvodu městské policie. Ke každému číslu kóty je v tabulce uvedena její lokalita, počet zaznamenaných osob dle pohlaví, souhrnný údaj o místě jejich posledního bydliště (Praha/jiné) a národnosti (česká/jiná). Dokument uvádí pouze souhrnnou statistiku za jednotlivé policejní obvody a Hl. m. Prahu, která bohužel není členěna podle typu lokality. Bez rizika nepřesností tedy nelze
122
Nejisté bydlení
bez součinnosti se zpracovatelem dokumentu vyčíst údaje o počtu osob, náležících do národní subkategorie 8.2.2 osoby v nezákonně obsazené budově. Mají-li být zjišťována data ve vztahu ke kategorizaci ETHOS, lze jen doporučit, aby při městských sčítáních či v policejních a obecních statistikách byla do budoucna co možná nejdůsledněji uplatňována.
8.3 Nezákonné obsazení pozemku 8.3.1 Osoby na nezákonně obsazeném pozemku (zahrádkářské kolonie, zemnice) Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 8 Osoby žijící v nejistém bydlení Životní situace: 8.3 Nezákonné obsazení pozemku Generická (druhová) definice: Nezákonné obsazení pozemku Národní subkategorie: 8.3.1 Osoby na nezákonně obsazeném pozemku (zahrádkářské kolonie, zemnice) Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 42) jde o osoby žijící na nezákonně obsazeném pozemku bez souhlasu majitele, např. v zahrádkářské kolonii, na opuštěném pozemku tovární haly, v zemnici ve státním nebo obecním lese. U této subkategorie uvádějí shodná rizika a příležitosti jako u subkategorie 8.2.2 „Osoby v nezákonně obsazené budově“. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Počty osob na nezákonně obsazeném pozemku nejsou za ČR dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. Osoby, které odpovídají národní subkategorii 8.3.1 osoby na nezákonně obsazeném pozemku, bývají zahrnuty v domácích městských sčítáních lidí bez domova (např. Magistrát města Brna, Oddělení sociální prevence a pomoci, 2014). Nicméně ač se metodologie těchto sčítání odkazuje na kategorizaci ETHOS, (sub)kategorie ETHOS nebývají zachovány. Např. v Brně byly tyto osoby započítány do širší kategorie „Lidé venku“, která zahrnuje osoby, jež nevyužívají žádné z definovaných pobytových zařízení a které v rozhodném okamžiku sčítání svoji situaci řešily z různých důvodů pobytem „venku“ (na ulici, v zahrádkářské kolonii, squatu, nebo jiném nocležišti či tábořišti). Takové sloučení však bohužel znemožňuje zjištění počtu osob v rozlišení (sub)kategorií ETHOS.
123
Nejisté bydlení
Doporučení: Jelikož počty osob na nezákonně obsazeném pozemku nejsou v ČR sledovány s ohledem na kategorizaci ETHOS, lze aktuálně odkázat pouze na dílčí informace a případné evidence vedené pro vlastní potřebu jednotlivých obecních úřadů (zejména sociální odbory ORP), oddělení Policie ČR a městské policie. Např. Městská policie Hl. m. Prahy sleduje pro své vlastní účely výskyt bezdomovců na území hlavního města, jejž dokumentuje prostřednictvím mapy bezdomovectví. Tato mapa zachycuje místa koncentrace bezdomovců jak z hlediska jejich denního výskytu ve veřejném prostoru, tak místa noclehu mimo sociální služby, jako jsou odlehlé pozemky a zahrady zahrádkářských kolonií, ale i nejrůznější opuštěné objekty (garáže, trafostanice, boudy, bývalé tovární objekty, zámek, stadion, rozvaliny rozpadlých budov). Jednotlivá místa jsou v mapě opatřena kótami, ty jsou pak specifikovány v legendě formou tabulky členěné dle obvodu městské policie. Ke každému číslu kóty je v tabulce uvedena její lokalita, počet zaznamenaných osob dle pohlaví, souhrnný údaj o místě jejich posledního bydliště (Praha/jiné) a národnosti (česká/jiná). Dokument uvádí pouze souhrnnou statistiku za jednotlivé policejní obvody a Hl. m. Prahu, která bohužel není členěna podle typu lokality. Bez rizika nepřesností tedy nelze bez součinnosti se zpracovatelem dokumentu vyčíst údaje o počtu osob, náležících do národní subkategorie 8.3.1 osoby na nezákonně obsazeném pozemku. Mají-li být zjišťována data ve vztahu ke kategorizaci ETHOS, lze jen doporučit, aby při městských sčítáních či v policejních a obecních statistikách byla napříště co možná nejdůsledněji uplatňována.
124
Nejisté bydlení
9. Osoby ohrožené vystěhováním 9.1 Výpověď z nájemního bytu 9.1.1 Osoby, které dostaly výpověď z nájemního bytu Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 9 Osoby ohrožené vystěhováním Životní situace: 9.1 Výpověď z nájemního bytu Generická (druhová) definice: Výpověď z nájemního bytu Národní subkategorie: 9.1.1 Osoby, které dostaly výpověď z nájemního bytu Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby, které dostaly výpověď nájemní smlouvy na byt, např. pro dluhy na nájemném, a také osoby, kterým vypršela nájemní smlouva na dobu určitou. Zvláštním případem, nikoliv však výjimečným, je hromadné přestěhování či vystěhování nepohodlných sociálně vyloučených komunit z moci úřední do odlehlých lokalit, neboť tato praxe prohlubuje sociální vyloučení a zakládá budoucí vážnější problémy. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Počty osob v ČR, které dostaly výpověď z nájemního bytu, nejsou dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. Doporučení: Do jisté míry informacemi o osobách, které se dostaly do rizikové situace z důvodu výpovědi z nájemního bytu, disponují sociální odbory obcí s rozšířenou působností, které ve struktuře ORP představují jediný formální článek určený k řešení problematiky sociálního vyloučení, jež ztráta bydlení představuje, byť jejich kompetence vůči vlastníkům nemovitostí jsou velice omezené, a to i tehdy, je-li pronajímatelem město zřizující sociální odbor (Milota, 2014). Lze se domnívat, že právě nedostatek možností účinně pomoci řešit situaci osob, které jsou ohroženy ztrátou bydlení, je jedním z důvodů, které přispívají k nižší obeznámenosti měst a obcí s těmito případy. Mezi formálními aktéry, kteří se jako první dozvídají o krizové situaci související se ztrátou bydlení nebo její hrozbou mohou dále být: • odbory sociálně-právní ochrany dětí, je-li ohrožena rodina s dětmi; • poskytovatelé (terénních) sociálních služeb (působící v sociálně lokalitách) poskytující sociálně-právní a dluhové poradenství;
vyloučených
125
Nejisté bydlení
• zdravotnické služby (praktičtí lékaři, nemocnice, psychiatrické léčebny, LDN atd.); • vězeňská služba, nastupuje-li nájemník výkon trestu, pronajímatel by o tom měl být zpraven, aby bylo možno udržet nájem; • policie, je-li přítomna sporu o vyklizení bytu, zejména jedná-li se o nelegální vystěhování (bez exekučního titulu); • soudy, neboť mnoho případů ztráty bydlení se otevřeně řeší nejdříve u soudu (Milota, 2014). Podle Miloty (2014) by se mělo řešení krizové situace ztráty bydlení hledat v koordinované spolupráci a jednání jednotlivých aktérů v zájmu udržení bydlení. Podle našeho názoru by bylo užitečné, kdyby mezi nimi byl nastaven systém komunikace, spolupráce a sdílení informací v mezích, jež jednotlivým aktérům ukládá zákon (např. pokud jde o dodržování povinnosti zachování mlčenlivosti). Informace, které by pak byly podkladem ke zpracování statistických údajů za subkategorie 9.1.1 a 9.1.2 na obecní, krajské a národní úrovni formou ročních výkazů, by mohly být postupovány sociálním odborům obcí s rozšířenou působností, jejichž pracovníci by v jednotlivých případech mohli zastávat roli case managera. Další variantou je nastavit systém přímého sběru statistických dat od všech aktérů. Nicméně je nezbytné uvážit ekonomickou náročnost sběru těchto dat ve vztahu k jejich využitelnosti.
9.2 Ztráta vlastnictví bytu 9.2.1 Osoby ohrožené vystěhováním z vlastního bytu Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 9 Osoby ohrožené vystěhováním Životní situace: 9.2 Ztráta vlastnictví bytu Generická (druhová) definice: Ztráta vlastnictví bytu Národní subkategorie: 9.2.1 Osoby ohrožené vystěhováním z vlastního bytu Podle Hradeckého a kol. (2007, s. 43) jde o osoby, „které zůstaly v bytě např. při propadnutí vlastnictví bytu, při exekuci na majetek pro zadluženost, při neschopnosti splácet hypotéční úvěr, kdy bylo na byt nebo dům vloženo zástavní právo. Osoby, které setrvaly v domě nebo bytě po uplynutí výpovědní doby při exekučním prodeji. Soud většinou rozhodne i o tom, zda vyklizení je s náhradou bytu, ubytování, přístřeší, anebo bez náhrady. Podle toho se pak odvíjí i další situace této osoby.“ Při ztrátě vlastního nebo nájemního bydlení Hradecký a kol. (2007) spatřují riziko sociálního propadu až na ulici ve smyslu operační kategorie 1. Při hromadném vystěhování nepohodlných komunit do odlehlých lokalit pak hrozí jejich velmi hluboké sociální vyloučení a vznik ghett. Zpravidla ani nejsou dostupné sociální služby, které by mohly jednat s ohroženými osobami a domácnostmi, protože se o jejich problému neví, dokud jsou ještě v bytě. Nelze opomenout riziko odebrání dětí a rozpadu rodiny.
126
Nejisté bydlení
Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Počty osob, které jsou v ČR ohrožené vystěhováním z vlastního bytu, nejsou dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. V kapitole „Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS“ uvádíme data o osobách, které žijí v nájemních bytech a mají velké problémy s placením nájemného a obecně s finančním zajištěním bydlení, což bývá jedním z právně uznaných důvodů vystěhování. Např. v roce 2011 téměř 38 tisíc příjemců doplatku na bydlení bydlelo v nájemních bytech (statistiky MPSV), odhadem 180 tisíc domácností v nájemních bytech (čtvrtina takových) vydávalo za bydlení přes 40 % a více z disponibilních příjmů, v některých případech to bylo skoro 100 % (desetina domácností v nájemních bytech platila 60 % a více ze svých příjmů, tj. cca 1 200 domácností) - dle Horákové a kol. (2013, s. 94; zde více ve zmíněné kapitole, část 2). Doporučení: Viz doporučení pro subkategorii 9.1.1 „Osoby, které dostaly výpověď z nájemního bytu“.
127
Nejisté bydlení
10. Osoby ohrožené domácím násilím 10.1 Policejně zaznamenané domácí násilí 10.1.1 Osoby ohrožené domácím násilím - policejně zaznamenané případy - oběti Koncepční kategorie: NEJISTÉ BYDLENÍ Operační kategorie: 10 Osoby ohrožené domácím násilím Životní situace: 10.1 Policejně zaznamenané domácí násilí Generická (druhová) definice: Případy, kdy policie zasáhla k zajištění bezpečí oběti domácího násilí Národní subkategorie: 10.1.1. Osoby ohrožené domácím násilím - policejně zaznamenané případy - oběti Domácí násilí, které vede některé jedince k opuštění domova, může probíhat jak mezi partnery, tak na mezigenerační bázi. První možnost je zřejmě nejčastější, alespoň ve zjevné podobě. V obou případech oběti často nemají jiné řešení, než že opouštějí domov. Proto byl 14. března 2006 přijat zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Tento zákon umožňuje od 1. 1. 2007 vykázání pachatele domácího násilí ze společně obývaného bytu či domu na dobu 10 dnů. Předběžným opatřením je možno požádat o prodloužení této doby, a to maximálně na dobu jednoho roku. Zároveň byla zřízena tzv. intervenční centra. Ta poskytují přechodnou odbornou pomoc a nehmotnou podporu v konkrétních případech domácího násilí a zároveň koordinují interdisciplinární spolupráci mezi dalšími navazujícími službami na úrovni kraje. V případech vykázání spolupracují s Policií České republiky. Vykázání v ČR je nově upraveno s platností od 1. 1. 2009 v zákonu č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně v §§ 44 až 47 „Oprávnění vykázat z bytu nebo domu i z jeho bezprostředního okolí“. Hradecký a kol. (2007, s. 43 an.) charakterizují tuto operační kategorii takto: „Jsou to osoby ohrožené domácím násilím, nejen ženy, ale i osoby v seniorském věku, zletilé a nezletilé děti a samozřejmě i muži. Do této operační kategorie patří případy, kdy policie zasáhla k zajištění ochrany. Může nastat některá ze tří situací, které v sobě skrývají různá rizika: 1. Policie rozhodne o vykázání násilné osoby na 10 dní, ohrožená osoba podá návrh na předběžné opatření prodloužení vykázání na 1 měsíc s možností prodloužení až na 1 rok a soud rozhodne kladně - ohrožená osoba nemusí odejít ze svého domova, má čas na řešení své rodinné a bytové situace, naopak vykázaná osoba okamžitě spadá do ostatních koncepčních kategorií zejména Bez střechy nebo Bez bytu.
128
Nejisté bydlení
2. Policie rozhodne o vykázání násilné osoby na 10 dní a ohrožená osoba nepodá návrh na předběžné opatření, nebo ho podá a je soudem zamítnuto - ohrožená osoba nemusí odejít ze svého domova, ale má pouze 10 dnů na rozhodnutí, jak dále situaci řešit. Je i nadále ohrožena potenciálním násilím a možností ztratit domov ze dne na den, pokud se rozhodne řešit krizovou situaci odchodem do azylového domu nebo využít jiné formy krátkodobého ubytování. 3. Policie je přivolána k případu, který byl ohlášen jako domácí násilí, ale nerozhodne o vykázání - ohrožená osoba je i nadále ohrožena potenciálním násilím a možností ztratit domov ze dne na den, pokud se rozhodne řešit krizovou situaci odchodem do azylového domu nebo využít jiné formy krátkodobého ubytování.“ Ve výzkumu IKSP provedeném mezi ženami, které byly v minulosti donuceny využít služeb azylového domu po odchodu z domova před násilnickým partnerem, uvedla necelá třetina z dotázaných, že při jejich odchodu z domova asistovala policie (Martínková, Slavětínský, Vlach, 2014, s. 32). Statistiky ukazují, že roční počty vykázání navzdory malému kolísání celkově trvale vzrůstají (tabulka č. 44 níže). Počet: zjištěné případy trestného činu „týrání osoby žijící ve společném obydlí“ - 572 (rok 2013) Zdroj: Statistické přehledy kriminality za rok 2013
Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: •
Statistiky Policie ČR:
Domácí násilí se projevuje mnoha způsoby a může tak nabývat za daných okolností charakteru různých trestných činů, kvůli kterým se stává předmětem zásahu policie. Zahrneme-li různé kriminální chování, které má v různé míře charakteristiky domácího násilí nebo činů s ním souvisejících, lze vyjmenovat asi deset trestných činů. Je to podle trestního zákona č. 40/2009 Sb., především § 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí, ale v domácnosti může docházet i k dalším trestním činům, např. podle § 198 Týrání svěřené osoby, § 354 Nebezpečné pronásledování, § 145 Těžké ublížení na zdraví, § 146 Ublížení na zdraví a dalších. Trestný čin přímo popisující daný jev je „týrání osoby žijící ve společném obydlí“ (objasněnost zjištěných případů v roce 2013 dosáhla 85,7 % - podle dat v tabulce č. 42). Kriminalistické statistiky vypovídají o těch aktech domácího násilí, které se staly předmětem policejního vyšetřování, takže zachycují jen část celého rozsahu výskytu tohoto jevu. Uvádíme je zde pro ilustraci jeho závažnosti a obtížnosti jej represivními metodami eliminovat nebo redukovat, stejně jako prokazovat spáchání relevantních trestných činů (tabulka č. 42).
129
Nejisté bydlení
Tabulka č. 42 Výskyt vybraných trestných činů spojených s domácím násilím Trestný čin
Počet zjištěných případů
Z toho objasněno
Recidivisté
Týrání osoby žijící ve spol. obydlí
572
490
Týrání svěřené osoby
186
139
34
Nebezpečné pronásledování
520
380
175
5 378
3 892
2 001
Úmyslné ublížení na zdraví
221
Zdroj: Statistické přehledy kriminality za rok 2013
Pokud se podrobněji zaměříme na trestný čin Týrání osoby žijící ve společném obydlí, kriminalistické statistiky (tabulka č. 43) ukazují, že ženy se ho dopouštějí spíše výjimečně a naopak jsou to ony, kdo se stává obětí domácího násilí, a to často do té míry, že případ řeší policie. Její úlohou je jednak zajistit bezpečí obětí a jednak vyšetření, zda se jedná o trestný čin. Počet těchto trestných činů se dlouhodobě (zhruba od roku 2007) pohybuje v širokém rozmezí okolo 600, což zřejmě souvisí s vyšší aktivitou policie v souvislosti s platností výše zmíněného zákona č. 273/2008 Sb. Jak také ukazuje tabulka, vyšetřovány jsou za celou ČR zhruba 2/3 zjištěných případů. V řadě krajů je to výrazně méně. Tabulka č. 43 Zjištěné případy trestného činu Týrání osoby žijící ve společném obydlí v roce 2013 podle krajů Kraj
Zjištěno celkem případů
ČR Praha
Vyšetřováno osob
- z toho ženy
572
392
14
72
50
2
Středočeský
74
53
1
Jihočeský
29
18
0
Plzeňský
27
16
1
Ústecký
50
35
0
Královéhradecký
18
8
0
Jihomoravský
79
59
6
Moravskoslezský
55
40
2
Olomoucký
41
32
0
Zlínský
21
12
0
Vysočina
32
15
0
Pardubický
20
13
0
Liberecký
31
22
2
Karlovarský
23
19
0
Pozn.: v roce 2014, leden-září, bylo v ČR zjištěno 427 případů, je tedy možno očekávat nárůst Zdroj: Statistické přehledy kriminality za rok 2013
Policie ČR (PČR) zejména od roku 2007 vykonává důležitou funkci zajišťovat vykázání pachatele domácího násilí ze společně obývaného bytu či domu. Za dobu leden 2007 - říjen 2014 se tak stalo v 8 728 případech (tabulka č. 44). Po jejich dynamickém nárůstu se jejich počet více méně ustálil na zhruba 1 400 případech za rok. Vykázání je nejčastější v Ústeckém kraji, nejdynamičtěji vzrostlo v daném období v Praze. Relativně nízká úroveň se udržuje v Plzeňském kraji. Policejní statistiky
130
Nejisté bydlení
dále ukazují, že počet ohrožených osob v případě vykázání je téměř dvojnásobný proti počtu osob vykázaných - 2 569 ohrožených a 1 307 vykázaných, z toho žen 1 886, resp. 27 (Martínková, Slavětínský, Vlach, 2014, s. 20). Násilníky jsou tedy především muži, ohroženými jsou ženy, velmi často s dětmi. Tabulka č. 44 Přehled počtu vykázání policií ČR dle krajů v roce 2013
Jihočeský
50
37
35
84
72
64
63
I. - X. 2014 50
Jihomoravský
82
72
82
87
118
150
128
98
719
Kraj
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
20072013 405
Karlovarský
32
46
49
79
137
111
97
95
551
Královéhradecký
34
22
16
44
45
52
41
29
254
Liberecký
30
36
68
62
82
104
113
79
495
Moravskoslezský
213
110
111
108
135
97
107
102
881
Olomoucký
44
35
43
61
112
100
94
72
489
Pardubický
61
39
44
73
92
104
83
72
496
Plzeňský Hlavní město Praha Středočeský
16
22
14
27
23
30
39
40
171
59
34
48
104
123
138
155
172
661
79
67
59
64
121
106
111
93
607
Ústecký
81
87
134
133
202
204
156
118
997
Vysočina
32
26
39
51
42
43
73
61
306
Zlínský Celkem vykázání
49
46
36
81
126
102
101
74
541
862
679
778
1 058
1 430
1 405
1 361
1 155
7 573
Zdroj: Bílý kruh bezpečí ve spolupráci s APIC ČR. http://www.domacinasili.cz/statistiky/
•
Statistiky MPSV:
Statistická data MPSV nerozlišují jako samostatnou kategorii klientů sociálních pracovníků oběti domácího násilí. V ročních výkazech MPSV jsou tyto oběti zahrnuty do společné kategorie obětí agrese a trestných činů.
131
Nejisté bydlení
Tabulka č. 45 Počty klientů sociálních pracovníků k 31. 12. 2013 Územní jednotka
Počty obětí agrese, trestné činnosti a domácího násilí
Hl. m. Praha
172
Středočeský kraj
69
Jihočeský kraj
26
Plzeňský kraj
29
Karlovarský kraj
21
Ústecký kraj
94
Liberecký kraj
85
Královéhradecký kraj
13
Pardubický kraj
45
Kraj Vysočina
60
Olomoucký kraj Jihomoravský kraj Zlínský Kraj Moravskoslezský kraj Celkem ČR
85 125 37 215 1 076
Zdroj: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013 (tabulka 9.1 Počty klientů sociálních pracovníků k 31. 12. 2013, vybraná data)
V ČR je v současné době 19 intervenčních center82. V roce 2013 využilo jejich služeb v celé ČR 3 320 osob, z toho 2 826 žen, 426 mužů a 68 dětí a mládeže do 18 let (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013, tab. 6.3; počty jsou nižší, než uvádí Asociace pracovníků intervenčních center, viz níže). Registr poskytovatelů sociálních služeb: V roce 2011 bylo evidováno jako poskytovatelé pobytových služeb pro oběti domácího násilí 166 pobytových služeb, z nichž 156 uvedlo lůžkovou kapacitu celkem ve výši 3 930 a 49 služeb uvedlo dohromady za daný rok 1 247 klientů83 (blíže viz část 4.1.2).
82
Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1415694450730_1.
83
Poskytovatelé služeb ne vždy uvádějí počty klientů nebo počty lůžek, proto ten rozdíl mezi počtem poskytovatelů a počtem služeb, u nichž lze z tohoto zdroje získat informace o kapacitách. Na druhou stranu se poskytovatelé obvykle zaměřují na více cílových skupin a nemusí nutně vždy mít klienty z té, která nás zajímá, ač jí služby nabízejí.
132
Nejisté bydlení
•
Data Asociace pracovníků ohrožených domácím násilím:85
intervenčních
center,
o.s.84
-
počty
osob
Intervenční centra (IC) poskytují na základě § 60a zákona č. 108/2006 Sb. povinně pomoc všem osobám ohroženým domácím násilím, tzn. nejen těm, o kterých se dozví od Policie ČR na základě vykázání/zákazu vstupu, ale také těm, kteří se na IC obrátí tzv. přímo z ulice. Statistické údaje umožňují porovnat veškeré kontakty s těmi, které se uskutečnily výhradně na základě předání informace od PČR. IC evidují mj. i vyšší počty dětí, které jsou přítomny nebo jsou také oběťmi domácího násilí. Webové stránky asociace uvádějí, že intervenční centra byla v roce 2013 kontaktována 3 883 osobami, z toho 433 muži, 3 346 ženami, 103 dětmi. Je to více, než uvádějí statistiky MPSV. Dle evidence intervenčních center bylo v roce 2013 evidováno 1 367 případů vykázání násilné osoby ze společného obydlí na základě rozhodnutí Policie ČR (dle zákona č. 135/2006 Sb.). V rámci celkového počtu vykázání označila Policie ČR 1 988 osob za ohrožené, z toho 172 muže a 1 401 ženu a 415 nezletilých dětí. V roce 2013 došlo v ČR průměrně (dle hrubého výpočtu) k 1 vykázání na 7 693 obyvatel. Stále se udržuje značný rozdíl mezi jednotlivými kraji při průměrném výskytu 83 případů na jeden kraj. Kraje ČR s nejvyššími počty vykázání jsou: Ústecký Hl. město Praha Jihomoravský
156 případy 155 případů 129 případů
MPSV, do jehož kompetence spadají intervenční centra a další sociální služby pro oběti domácího násilí, neposkytuje na svých stránkách aktuální údaje a rozbory tohoto jevu. Relativní čísla umožňující objektivnější srovnání byla publikována za rok 2008,86 kdy bylo zaznamenáno 679 případů vykázání v celé ČR. Z toho ve 406 případech podaly ohrožené osoby žádost o vydání předběžného opatření soudu, kterým chtěly vykázání prodloužit. V 79 % případů (tj. 319) soud žádosti vyhověl. Patnáct intervenčních center evidovalo v roce 2008 celkem 8 805 dalších kontaktů s uživateli služby mimo ta, která byla spojena s policejním vykázáním násilné osoby (těch bylo 3 763), což poukazuje na to, že problém je daleko četnější, než ilustrují policejní akce.
84
V intervenčních centrech je na základě vykázání ze společného obydlí nabídnuta pomoc osobám ohroženým násilným chováním vykázané osoby nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání. Pomoc intervenčního centra může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení osoby násilným chováním dozví. Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové. Služby intervenčních center jsou poskytovány bezplatně. (http://www.mpsv.cz/cs/4228)
85
http://www.domaci-nasili.cz/
86
http://www.mpsv.cz/files/clanky/6199/komentar.pdf
133
Nejisté bydlení
Tabulka č. 46 Největší a nejmenší počet vykázání v přepočtu na počet obyvatel v krajích v roce 2008 Nejčetnější případy vykázání 1 vykázání na počet kraj obyvatel Karlovarský 6 630
Nejméně četné případy vykázání 1 vykázání na počet kraj obyvatel Hl. město Praha 35 100
Ústecký
Plzeňský
25 120
Královéhradecký
25 110
Moravskoslezský
9 500 11 670
Doporučení: 1. Policie ČR by měla evidovat nejen trestné činy spojené s domácím násilím, ale i další řešené případy, kde došlo k domácímu násilí, bez ohledu na jeho formu, a další policejní postup; jak uvádí I. Hradecký v citované pasáži, každé z potenciálních možností řešení nese nějakou formu ohrožení ztráty bytu nebo střechy, proto by měly být všechny případy evidovány a konkretizovány jejich okolnosti; 2. Policie ČR by měla centrálně shromažďovat tyto údaje a systematicky předávat anonymní (statistické) informace o případech domácího násilí a jejich řešení resortu práce a sociálních věcí; 3. Je žádoucí využít aktivit Bílého kruhu bezpečí a Asociace pracovníků intervenčních center při monitorování domácího násilí a případů vykázání pachatele domácího násilí; tyto organizace by měly být v této činnosti podpořeny (nejen) finančně, aby jejich práce byla součástí systému monitorování domácího násilí a jeho dopadů (nejen) na bydlení jeho obětí; 4. K poznání incidence a dopadů domácího násilí a jejich monitorování by přispěla záměrná spolupráce mezi občanskými poradnami, NNO poskytujícími služby osobám ohroženým a obětem domácího násilí a sociálními odbory obcí všech typů.
134
Nevyhovující bydlení
Nevyhovující bydlení
11. Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách 11.1 Mobilní obydlí Osoby, které odpovídají operační kategorii 11 (lidé obývající mobilní obydlí jako např. maringotky, karavany a hausbóty bez jiné možnosti bydlení; dále osoby žijící v nestandardních budovách, které nejsou určeny k bydlení, jakými jsou nouzové přístřešky, boudy, chatrče či zahradní domky a staveniště, ovšem se souhlasem majitele, a konečně lidé obývající provizorní stavby) se při městském sčítání lidí bez domova pokusilo sečíst např. město Brno (Magistrát města Brna, Oddělení sociální prevence a pomoci, 2014). Byla zvolena metoda bezkontaktního, jednorázového sčítání formou terénního šetření mj. v nejrůznějších zahrádkářských koloniích a jiných lokalitách (vybydlené domy, odstavené vagony apod.), ve kterých lidé bez domova z nejrůznějších důvodů přebývají. Pro vytipování těchto lokalit bylo využito dlouhodobé zkušenosti sociálních kurátorů při práci s lidmi bez domova. Ač metodologie výzkumu vycházela přímo z kategorizace ETHOS, výsledky tohoto sčítání byly uveřejněny v rámci širší kategorie, přesahující rámec operační kategorie 11, která byla nazvána „Lidé venku“. Ta pak zahrnuje osoby, které nevyužívají žádné z definovaných pobytových zařízení a které v rozhodném okamžiku svoji situaci řešily z různých důvodů pobytem „venku“, (na ulici, v zahrádkářské kolonii, squatu nebo jiném nocležišti či tábořišti)87. Toto sloučení tak bohužel neumožňuje získat odpověď na otázku, kolik osob v Brně skutečně žije v nouzovém bydlení ve smyslu operační kategorie 11, natož v rozlišení dle jejích národních subkategorií. Jelikož počty osob žijících v nevyhovujícím bydlení nejsou v ČR sledovány s ohledem na kategorizaci ETHOS, lze odkázat pouze na informace a případné evidence obecních úřadů, Policie ČR a městské policie. Např. Městská policie Hl. m. Prahy sleduje pro své vlastní účely výskyt bezdomovců na území hlavního města, jejž dokumentuje prostřednictvím mapy bezdomovectví. Tato mapa zachycuje místa koncentrace bezdomovců jak z hlediska jejich denního výskytu ve veřejném prostoru (vybrané parky, lesoparky, náměstí, viadukty, nádražní haly), tak místa noclehu mimo sociální služby, jako jsou odlehlé pozemky a zahrady zahrádkářských kolonií, ale i nejrůznější opuštěné objekty (garáže, trafostanice, boudy, bývalé tovární objekty, zámek, stadion, rozvaliny rozpadlých budov). Jednotlivá místa jsou v mapě opatřena kótami, ty jsou pak specifikovány v legendě formou tabulky členěné dle obvodu městské policie. Ke každému číslu kóty je v tabulce uvedena její lokalita, počet zaznamenaných osob dle pohlaví, souhrnný údaj o místě jejich posledního bydliště (Praha/jiné) a národnosti (česká/jiná). Dokument uvádí pouze souhrnnou statistiku za jednotlivé policejní obvody a Hl. m. Prahu, která bohužel není členěna podle typu lokality. Bez rizika nepřesností tedy nelze bez součinnosti se zpracovatelem dokumentu jednoduše vyčíst údaje o počtu osob náležících do kategorie 11. Limity statistických dat uváděných v následujících částech představuje odlišnost vymezení subkategorií ETHOS a kategorií sledovaných Sčítáním lidu, domů a bytů, jež je hlavním a většinou jediným možným zdrojem dat. Krom toho, jelikož SLDB nesleduje kvalitativní parametry bydlení mimo byty, není známo, nakolik se skutečně jedná o nevyhovující, nouzové bydlení, natož v jakém podílu osoby v tomto obydlí
87
Jednalo se o 515 osob (433 mužů a 82 žen) z celkového počtu 1 950 lidí bez domova.
137
Nevyhovující bydlení
žijící skutečně nemají jinou možnost bydlení a nakolik jde o jejich svobodnou volbu, pragmatické řešení osobní situace apod.
11.1.1 Osoby žijící v mobilním obydlí, např. maringotka, karavan, hausbót (nemají jinou možnost bydlení) Koncepční kategorie: NEVYHOVUJÍCÍ BYDLENÍ Operační kategorie: 11 Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách88 Životní situace: 11.1 Mobilní obydlí Generická (druhová) definice: Mobilní obydlí, které není určené pro obvyklé bydlení Národní subkategorie: 11.1.1 Osoby žijící v mobilním obydlí, např. maringotka, karavan, hausbót (nemají jinou možnost bydlení) Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby, které obývají mobilní obydlí (např. maringotku, karavan, hausbót), která nejsou určená pro trvalé bydlení. Jejich užívání tohoto obydlí je legální, mají je ve vlastnictví nebo v nájmu. Nemají jinou možnost bydlení v bytě. Počet: 925 (Není ovšem známo, kolik z nich skutečně nemá jinou možnost bydlení v bytě, respektive u jak velkého počtu osob se jedná o dobrovolné osobní rozhodnutí vyplývající z jejich životního stylu.) Zdroj: SLDB 2011 Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Data o osobách, které obývají mobilní obydlí, jsou periodicky sledována také v rámci SLDB v rámci kategorie „osoby bydlící v nouzových objektech vč. mobilních“ k 26. 3. 2011 mělo v mobilních objektech obvyklé bydliště 925 osob (SLDB 2011)89. Sociodemografické údaje o osobách v mobilních obydlích pocházející ze SLDB 2011 jsou publikovány ve společné kategorii s osobami v tzv. nouzových obydlích, a sice pod názvem „osoby bydlící v nouzových objektech vč. mobilních“. V nouzových objektech zahrnujících oba tyto typy obydlí mělo obvyklé bydliště k 26. 3. 2011 celkem 17 759 osob. Jelikož osoby v nouzových obydlích mají v této kategorii naprostou početní převahu nad osobami v mobilních obydlích (16 834 vs. 925 osob), uvádíme sociodemografické charakteristiky osob bydlících v nouzových objektech v části věnované osobám v nouzovém bydlení (viz 11.3.1.). Doporučení: 1. Doporučujeme, aby data o osobách, které obývají mobilní obydlí, byla průběžně systematicky sledována prostřednictvím systému OKstat. Žadatelé o dávky hmotné 88
Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby žijící v provizorních a nestandardních budovách nebo v budovách, které nejsou určené k bydlení s odkazem na zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon.
89
Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 28
138
Nevyhovující bydlení
nouze příspěvek na živobytí/doplatek na bydlení ve formuláři Informace o užívaném bytu, který je povinnou přílohou žádosti o tyto dávky, v části C „Byt“ označují typ svého současného bydlení. Jednou z nabízených možností je „jiný než obytný prostor (houseboat, obytný vůz)“. Daty z OKstat disponuje 65. odbor analýz a statistik MPSV, podle vyjádření tohoto odboru tato data bohužel nejsou k dispozici. Umožnění sledování těchto dat by mohlo přispět ke zpřesnění odhadu počtu osob odpovídajících národní subkategorii 11.1.1 a průběžnému sledování vývoje tohoto ukazatele i ve vztahu k jiným sledovaným statistickým údajům o příjemci dávky, byť tato data přirozeně nezachytí osoby, které nemají jinou možnost bydlení než obývání mobilního obydlí, ale nepobírají některou z těchto dvou dávek hmotné nouze. 2. Doporučujeme, aby formulace „nemají jinou možnost bydlení“ vyskytující se v názvech národních subkategorií ETHOS byla vymezena definicí.
11.2 Neobvyklá stavba 11.2.1 Osoby žijící v budově, která není určena k bydlení, např. osoby žijící na pracovišti, v zahradních chatkách se souhlasem majitele Koncepční kategorie: NEVYHOVUJÍCÍ BYDLENÍ Operační kategorie: 11 Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách Životní situace: 11.2 Neobvyklá stavba Generická (druhová) definice: Nouzový přístřešek, bouda, chatrč, barák Národní subkategorie: 11.2.1 Osoby žijící v budově, která není určena k bydlení, např. osoby žijící na pracovišti, v zahradních chatkách se souhlasem majitele Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby bydlící v nouzovém přístřešku, rekreační chatě, v kempu, které nejsou určené pro trvalé bydlení, ale obyvatelé mají k jejich užívání právní důvod, vlastnictví, nájem apod. Jsou to také osoby žijící na pracovišti, osoby žijící v zahradních chatkách se souhlasem majitele. Počet: 32 408 osob v domech mimo byty a 35 480 osob v rekreačních objektech (není ovšem známo, u jak velkého počtu osob se jedná o skutečně nevyhovující bydlení údaje o úrovni a vybavení bydlení nejsou u bydlení mimo byt zjišťovány, rekreační objekty se ve skutečnosti kvalitou bydlení mnohdy rovnají obytným domům /podrobněji viz dále/). Zdroj: SLDB 2011 (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014) Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Bydlení v rekreačních objektech SLDB 2011 v rámci skupiny osob bydlící mimo byty a zařízení (nouzové bydlení) sledovalo i skupinu osob bydlících v rekreační chatě, chalupě. V realitě však toto
139
Nevyhovující bydlení
bydlení mnohdy nouzovému neodpovídá a nelze jej považovat za nevyhovující bydlení ani ve smyslu této koncepční kategorie (respektive národní subkategorie) ETHOS: „Bydlení v rekreačních objektech je zahrnuto do tzv. „nouzového bydlení“ mimo byty a zařízení proto, že tyto objekty nepatří podle metodiky sčítání do domovního ani do bytového fondu. Jsou to budovy s číslem evidenčním, které byly postaveny a zkolaudovány jako objekty určené k rekreaci (nikoliv k bydlení). Nepovažují se proto za obytné objekty, přestože v některých konkrétních případech by se komfortem bydlení mohly bytům v obytných domech rovnat. Také zákon č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel umožňuje, aby si občan zvolil místem trvalého pobytu90 adresu objektu, který je „označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci“91. V rekreačních objektech proto mají občané regulérní trvalé pobyty. Z důvodu srovnatelnosti dat ale metodika sčítání tento fakt nijak nezohledňuje. Osoby bydlící v rekreačních objektech jsou samostatně identifikovatelné, nejsou ale k dispozici údaje o vybavení a úrovni bydlení, protože v případě bydlení mimo byt se tyto údaje nezjišťovaly ani nezpracovávaly.“ (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 24) S vědomím této metodologické problematičnosti je třeba k údaji o celkovém počtu osob bydlících v rekreační chatě, chalupě přistupovat. Dle SLDB 2011 v rekreačních objektech ke dni sčítání bydlelo 35 480 osob (z nich 79 %, tedy 28 tisíc osob, mělo v témže objektu i pobyt trvalý), přičemž mezi roky 2001 a 2011 se jejich počet téměř ztrojnásobil. Přesto se ve vztahu k celkovému počtu obyvatel stále jedná pouze o marginální způsob bydlení, týká se jen 0,3 % z počtu obvykle bydlícího obyvatelstva. „Důvody bydlení v rekreačních objektech mohou být jak ekonomické, tak mohou být cílenou volbou stylu života92. O obou možnostech svědčí i široká škála věku osob tímto způsobem bydlících, i různé typy domácností, ve kterých osoby v rekreačních 90
Trvalý pobyt Trvalým pobytem se rozumí adresa pobytu občana České republiky nebo cizince po 5 letech nepřetržitého pobytu na území ČR, která je zapsána v registru obyvatel. Obvyklý pobyt/místo obvyklého pobytu „V souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady o sčítání lidu, domů a bytů č. 763/2008 jsou definitivní výsledky SLDB 2011 zpracovány a publikovány za obvykle bydlící obyvatelstvo, resp. podle místa obvyklého pobytu. Místo obvyklého pobytu osoby je definováno jako místo, kde osoba obvykle tráví období svého každodenního odpočinku bez ohledu na dočasnou nepřítomnost z důvodu rekreace, návštěv, pracovních cest, pobytu ve zdravotnickém zařízení apod. a kde je členem konkrétní domácnosti. Pojem obvyklý pobyt na rozdíl od trvalého pobytu není zakotven v české legislativě (s výjimkou aplikací přímo použitelných předpisů EU), v koncepci sčítání je využit poprvé a není veřejnosti známý. Z toho důvodu nebylo místo obvyklého pobytu zjišťováno přímo otázkou na sčítacím formuláři, ale odvozeno z dalších údajů. Pro odvození místa obvyklého pobytu osoby byla určující deklarace na sčítacím formuláři týkající se skutečného bydliště osoby v rozhodný okamžik sčítání, bez ohledu na adresu evidenční. Vyhodnocovány byly i další pomocné informace o faktickém bydlišti před rokem, údaje o místě trvalého pobytu, resp. místě pobytu cizince s povolením k pobytu, a místě sečtení.“ (http://www.czso.cz/sldb2011/faq.nsf/hlasodpoved?openform&parentunid=3A4070573AAF0D8AC1257A9 90026AF8A)
91
Viz § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel
92
V České republice je chataření a chalupaření („druhé bydlení“) národním fenoménem. Od druhé poloviny 20. století dochází ke stírání rozdílů mezi prvním a druhým bydlením („druhá domácnost“ mnohdy dosahuje standardu komfortu a vybavenosti městských bytů jejich majitelů) a od 90. let i ke změně využívání rekreačních objektů směrem k trvalému bydlení, zvláště v oblastech s výhodným dopravním napojením na velké město nebo v jeho blízkosti (Bičík a kol., 2001).
140
Nevyhovující bydlení
objektech žijí“ (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 24). Nejvyšší zastoupení osob bydlících v rekreačních objektech bylo ve věkové skupině 50-59 let. Ženy tvořily z počtu osob bydlících v rekreačních objektech necelých 47 % a tento podíl byl v podstatě stejný v celém věkovém spektru. Necelá polovina všech osob bydlících v rekreačních objektech žila v úplných rodinách (49,7 %), většinou v rodinách tvořených manželským párem. 14,5 % osob v rekreačních objektech žilo v neúplných rodinách. Více než čtvrtina osob tvořila domácnost jednotlivce (25,4 %), přičemž více než tři čtvrtiny domácností jednotlivců bydlících v rekreačním objektu byly v produktivním věku. Pro srovnání ještě dodejme, že v celkové populaci České republiky úplné rodiny v roce 2011 představovaly 62,5 % z počtu osob v domácnostech a osoby v domácnostech jednotlivců jen 13,9 %. Bydlení v domech mimo byty Při SLDB 2011 bylo zjištěno 32 408 osob bydlících v domech mimo byty (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 27). Tyto osoby nebydlely v bytech ani v zařízeních, jejich adresa obvyklého bydliště byla přitom v domě s číslem popisným (tedy v budově trvalého charakteru). „Tři pětiny takto bydlících osob byly v různých provozních budovách, dalších 15 % bylo v obytných domech. Zastoupení dalších druhů domu bylo rovnoměrné. Ve 2 627 případech byla adresa obvyklého pobytu osoby na adrese obecního úřadu, resp. ohlašovny pobytu. Byly to případy sečtených osob, které na formuláři uvedly adresu ohlašovny jako své „faktické“ bydliště. V rámci zpracování příslušný algoritmus tuto adresu odvodil jako obvyklé bydliště. Vzhledem k neexistenci bytu nebo zařízení na dané adrese zůstaly pak tyto osoby jako bydlící mimo byty“ (tamtéž). Graf č. 2 Osoby bydlící mimo byty podle druhu domu k 26. 3. 2011
Zdroj: Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 27
Mezi osobami bydlícími mimo byty v domech převažovali muži (63 %) a z hlediska věkové struktury mladší osoby. V produktivním věku bylo 84,4 % osob, zatímco osoby v poproduktivním věku a dětská složka do 14 let byly zastoupeny minimálně.
141
Nevyhovující bydlení
Nejpočetněji byly zastoupeny věkové skupiny 20-29 let a 30-39 let, v obou více jak polovina osob tvořila domácnost jednotlivce. Nestandardnímu způsobu bydlení odpovídá nestandardní struktura dle druhu domácnosti vyznačující se extrémně nízkým zastoupením osob v rodinných domácnostech (20,5 %) - bezmála třetina osob bydlících mimo byty tvořila nerodinnou domácnost a polovina domácnost jednotlivce (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 26-27). Tabulka č. 47 Osoby bydlící mimo byty v domech podle věku a typu domácnosti k 26. 3. 2011 (podíly v %) Osoby v dom. celkem Osoby celkem 0-14
Typ domácnosti nerodinné rodinné jednotlivci dom. dom.
Osoby v dom. celkem
Typ domácnosti nerodinné rodinné jednotlivci dom. dom.
100,0
100,0
100,0
100,0
100,0
49,5
30,0
20,5
5,9
x
4,1
22,9
100,0
x
20,7
79,3
15-19
4,4
3,7
3,8
7,0
100,0
41,5
25,8
32,7
20-29
23,1
25,4
25,5
14,2
100,0
54,4
33,0
12,6
30-39
22,6
23,8
23,5
18,3
100,0
52,1
31,3
16,6
40-49
17,5
18,3
18,0
14,7
100,0
51,8
30,9
17,3
50-59
12,7
12,8
13,7
11,2
100,0
49,7
32,2
18,1
60-64
4,0
4,2
3,4
4,5
100,0
51,4
25,5
23,1
65+
6,3
5,9
6,4
7,0
100,0
46,5
30,7
22,8
nezj.
3,4
6,0
1,5
0,0
100,0
86,4
13,6
0,0
Zdroj: Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 28
Přibližně třetina osob mimo byty byla pracující, ale u téměř stejného podílu osob (31 %) zůstala ekonomická aktivita nezjištěna. Více než polovina osob mimo byty v domech (55 %) měla na stejné adrese kromě obvyklého pobytu i pobyt trvalý (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 27). Doporučení: Viz doporučení v úvodu kapitoly 11.
11.3 Provizorní stavba 11.3.1 Osoby žijící v provizorních stavbách nebo v budovách bez kolaudace Koncepční kategorie: NEVYHOVUJÍCÍ BYDLENÍ Operační kategorie: 11 Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách Životní situace: 11.3 Provizorní stavba Generická (druhová) definice: Provizorní stavba Národní subkategorie: 11.3.1 Osoby žijící v provizorních v budovách bez kolaudace
142
stavbách
nebo
Nevyhovující bydlení
Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o osoby obývající prostory např. bez kolaudace, osoby žijící v provizorních a nestandardních budovách nebo v budovách, které nejsou trvale nebo dočasně určené k bydlení, ale dané osoby mají k jejich užívání právní důvod, vlastnictví, nájem apod. Počet: 16 834 osob (Není známo, u jak velkého počtu osob se skutečně jedná o nevyhovující bydlení - kvalitativní parametry nebyly zjišťovány, ve skutečnosti např. v případě nezkolaudovaných domů jde mnohdy o standardní způsob bydlení.) Zdroj: SLDB 2011 (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014) Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Výše uvedené definici národní subkategorie 11.3.1 se nejvíce blíží kategorie „osoby v nouzových obydlích“ sledovaná v rámci SLDB 2011. V nouzových obydlích mělo obvyklé bydliště k 26. 3. 2011 celkem 16 834 osob. „Mezi tzv. nouzové objekty patřily budovy s nouzovými čísly nebo bez čísla, ale i např. dosud nezkolaudované obytné domy, kterým číslo popisné nebylo k rozhodnému okamžiku sčítání dosud přiděleno. Úroveň bydlení této skupiny osob tedy fakticky mohla být značně rozdílná, např. osoby bydlící v nezkolaudovaných domech mohly mít v některých případech v podstatě standardní způsob bydlení. Podle metodiky sčítání ale objekt bez čísla popisného není domem určeným k bydlení a kvalitativní parametry bydlení se proto nezjišťovaly“ (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 28). Sociodemografické údaje o osobách v nouzových obydlích pocházející ze SLDB 2011 jsou publikovány ve společné kategorii s osobami v mobilních obydlích, a sice pod názvem „osoby bydlící v nouzových objektech vč. mobilních“. V nouzových objektech, zahrnujících jak nouzová obydlí, tak mobilní obydlí, mělo obvyklé bydliště k 26. 3. 2011 celkem 17 759 osob. Jelikož osoby v nouzových obydlích mají v této kategorii naprostou početní převahu nad osobami v mobilních obydlích (925 osob), uvádíme sociodemografické charakteristiky osob bydlících v nouzových objektech na tomto místě. „Věkové složení osob v nouzových objektech v porovnání se skupinou nouzově bydlících v domech vykázalo téměř trojnásobný podíl dětí do 14 let. Nejpočetněji zastoupenou věkovou skupinou byly osoby ve věku 3039 let, s výrazným odstupem následovaly věkové kategorie 40-49 a 2029. Osoby nejpočetnější věkové skupiny 30-39 let byly přitom více než z poloviny v rodinných domácnostech“ (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 28).
143
Nevyhovující bydlení
Tabulka č. 48 Osoby bydlící v nouzových objektech podle věku a typu domácnosti k 26. 3. 2011 (podíly v %) Osoby v dom. celkem osoby celkem 0-14
100,0
Typ domácnosti nerodinné rodinné jednotlivci dom. dom.
Osoby v dom. celkem
100,0
100,0
100,0
100,0
Typ domácnosti nerodinné rodinné jednotlivci dom. dom. 44,6
7,5
47,9 92,7
15,7
x
15,3
30,2
100,0
x
7,3
15-19
5,8
4,4
11,2
6,4
100,0
32,9
14,4
52,7
20-29
13,3
15,1
16,0
11,2
100,0
50,8
9,0
40,3
30-39
26,5
24,0
22,0
29,6
100,0
40,4
6,2
53,4
40-49
14,1
15,2
13,5
13,2
100,0
48,0
7,1
44,8
50-59
9,1
12,3
12,0
5,7
100,0
60,1
9,8
30,1
60-64
3,6
5,3
3,4
2,0
100,0
66,6
7,1
26,4
65+
4,4
7,5
3,1
1,7
100,0
76,5
5,3
18,2
nezj.
7,5
16,2
3,5
0,0
100,0
96,1
3,5
0,3
Zdroj: Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 28
„Zatímco věková struktura bydlících osob v nouzových objektech vykazovala podobné tendence jako u osob bydlících mimo byty v domech, rozložení osob podle typu domácnosti bylo zcela odlišné. Struktura osob podle typu domácnosti v nouzových objektech se více blížila struktuře celé populace - hodnoceno z pozice základních trendů, kdy nejvyšší podíl připadá na domácnosti rodinné a minimální podíl na vícečlenné nerodinné domácnosti. Přestože rozdíly v kvantitativním vyjádření byly značné, zejména u podílu jednotlivců, který byl ve srovnání s populací celkem zhruba trojnásobně vyšší, základní trend byl v podstatě zachován a např. zastoupení vícečlenných nerodinných domácností bylo srovnatelné“ (Obyvatelstvo podle způsobu bydlení 2014, s. 27-28). Osoby s obvyklým pobytem v nouzových objektech byly zhruba z poloviny pracující (48 %), 7 % bylo nezaměstnaných a dvě pětiny ekonomicky neaktivní (tamtéž, s. 28). „Z porovnání adresy trvalého a obvyklého pobytu mělo 44,4 % osob bydlících v nouzových objektech trvalé bydliště ve stejné obci a obdobný podíl (45,6 %) představovaly osoby s trvalým bydlištěm v jiné obci (častěji i v jiném kraji). Desetina osob v nouzových objektech trvalý pobyt na území republiky neměla, byly pouze obvykle bydlící. Shoda bydliště obvyklého a trvalého v nouzových objektech neexistovala, protože dle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel v nouzovém objektu nebo v objektu bez čísla občan trvalé bydliště mít nemůže“ (tamtéž, s. 28). Doporučení: Viz doporučení v úvodu kapitoly 11.
144
Nevyhovující bydlení
12. Osoby žijící v nevhodném bydlení 12.1 Obydlené neobyvatelné byty 12.1.1 Osoby žijící v nevhodném objektu - obydlí se stalo nezpůsobilým k obývání (dříve mohlo být obyvatelné) Koncepční kategorie: NEVYHOVUJÍCÍ BYDLENÍ Operační kategorie: 12 Osoby žijící v nevhodném bydlení Životní situace: 12.1 Obydlené neobyvatelné byty Generická (druhová) definice: Bydlení v objektu označeném podle legislativy jako nevhodné k bydlení93
národní
Národní subkategorie: 12.1.1 Osoby žijící v nevhodném objektu - obydlí se stalo nezpůsobilým k obývání (dříve mohlo být obyvatelné) Podle Hradeckého a kol. (2007) jde o obydlí, které se stalo nezpůsobilým k obývání, když dříve k bydlení určeno bylo, např. vinou živelné události, zanedbanou údržbou domu, obydlí s hygienickou závadností, vlhkostí apod. Také se jedná o bydlení v domě, kde majitel svévolně způsobí neobyvatelnost bytu. Hradecký a kol. (2007) dále uvádí, že rodinám s nezletilými dětmi obývajícím toto bydlení hrozí riziko odebrání dětí a umístění v instituci. Nicméně na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2011 důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry. Počet: data nejsou sledována Zdroj: nejsou k dispozici žádné relevantní zdroje
93
Pokud jde o českou národní legislativu, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je bytem prostorově oddělená část domu sloužící k bydlení. Technické požadavky na stavby sloužící k bydlení určuje vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. V souladu s § 3 písm. g) této vyhlášky se bytem rozumí soubor místností, popřípadě jedna obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen. Obytnou místností je část bytu, která splňuje požadavky předepsané touto vyhláškou, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m2. Kuchyň, která má plochu nejméně 12 m2 a má zajištěno přímé denní osvětlení, přímé větrání a vytápění s možností regulace tepla, je obytnou místností. Pokud tvoří byt jedna obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m2; u místností se šikmými stropy se do plochy obytné místnosti nezapočítává plocha se světlou výškou menší než 1,2 m.
145
Nevyhovující bydlení
Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: Doporučení: 1. Jelikož počty osob žijících v nevhodném objektu nejsou v ČR systematicky sledovány, lze odkázat pouze na informace a případné evidence jednotlivých obecních úřadů, respektive sociálních odborů obcí s rozšířenou působností. 2. Žadatelé o dávky hmotné nouze příspěvek na živobytí/doplatek na bydlení ve formuláři Informace o užívaném bytu, který je povinnou přílohou žádosti o tyto dávky, v části C „Byt“ vyplňují údaje o svém současném bydlení. Mj. jsou v pokynech instruováni, aby v kolonce „Snížená kvalita bytu“ zapsali ANO, pokud se jedná o byt se sníženou kvalitou (původně označovaný jako III. nebo IV. kategorie nebo byt s částečným základním příslušenstvím bez ústředního vytápění). Umožnění vyhodnocování těchto dat sledovaných v rámci systému OKstat by mohlo poskytnout údaje využitelné pro národní subkategorii 12.1.1 a pro jejich statistické zpracování ve vztahu k jiným sledovaným statistickým údajům o příjemci dávky a společně posuzovaných osobách.
146
Nevyhovující bydlení
13. Osoby žijící v přelidněném bytě 13.1 Nejvyšší národní norma definující přelidnění 13.1.1. Osoby žijící v přelidněných bytech Koncepční kategorie: NEVYHOVUJÍCÍ BYDLENÍ Operační kategorie: 13 Osoby žijící v přelidněném bytě Životní situace: 13.1 Nejvyšší národní norma definující přelidnění Generická (druhová) definice: Definované jako překračující nejvyšší normu podle rozměru nebo počtu místností Národní subkategorie: 13.1.1 Osoby žijící v přelidněných bytech Počet: není systematicky sledováno, protože v ČR neexistuje oficiální definice přelidněného bytu Lze s jistou rezervou přiblížit situaci při použití kritérií přelidněnosti používaných při Sčítání 2001 (a podobně Eurostatem) aplikovaných na data Sčítání 2011, podle kterých: 305 tisíc lidí žilo v bytech s více než dvěma osobami na obytnou místnost; 761 tisíc lidí žilo v bytech s obytnou plochou méně než 10 m2 na osobu; 77 tisíc obyvatel žilo v bytech s více nepříznivými charakteristikami: žijí v nich dvě či více hospodařících domácností, mají obytnou plochu nižší než 10 m2 na osobu, žije v nich dvě a více osob na jednu obytnou místnost a celkově v nich bydlí šest a více osob. Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů 2011 Na stránkách Eurostatu se píše: „Slušné bydlení za dostupnou cenu v bezpečném prostředí je základním právem a potřebou. V mnoha evropských zemích je zajištění této potřeby, jež zmírňuje chudobu a sociální vyloučení, stále ještě značným problémem… míra přelidněnosti domácností popisuje podíl lidí žijících v přelidněné domácnosti ve vztahu k počtu místností v domácnosti, její velikosti a věku a rodinné situaci jejích obyvatel.“94 Operuje se zde tedy s počtem místností, nikoliv podlahovou plochou bytu. To mj. znamená, že hodnocení kvality bydlení je částečně ovlivněno kulturními a společenskými i stavebními zvyklostmi každé země. Např. v ČR dlouhodobě trpící nedostatkem kvalitních bytů nebylo splnění hlediska vlastní místnosti pro každého dospělého jedince či pár (a odvozený požadavek pro děti podle věku a pohlaví, viz níže) chápáno jako hlavní kritérium (ne)přelidněnosti, zatímco v jiných zemích je to „tradiční“ požadavek. V ČR se více sledovala obytná plocha na osobu.
94
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained /index.php/Housing_ statistics/cs
147
Nevyhovující bydlení
V ČR neexistuje zákonná norma, podle níž by byt mohl být kvalifikován jako přelidněný. V letech 1980-1991 Český statistický úřad pro potřeby sčítání obyvatel používal statistickou kategorii přelidněného bytu definovanou jako byty, ve kterých připadá na jednu osobu méně než 10m2, a byty, ve kterých na jednu místnost připadají více než dvě osoby. Kombinují se zde obě hlediska. V roce 2001 připadalo v každém desátém bytě (v 380 tisících bytů) na jednu osobu méně než 10 m2 obytné plochy (čtvrtina těchto bytů byla obydlena více cenzovými domácnostmi, v pětině žila více než jedna hospodařící domácnost), „to znamená, že téměř 400 tisíc bytů bylo přelidněno“95. V roce 2011 bylo takových bytů 188 tisíc a žilo v nich 760 tisíc lidí (Byty podle SLDB, 2013). Ve 29 tisících z nich bydlely dvě či více hospodařících domácností. Statistiky EU (Eurostat) definují přelidněnost a sníženou kvalitu bytů takto: míra závažné deprivace v oblasti bydlení je definována jako procentuální podíl osob žijících v domácnosti, jež se považuje za přelidněnou a která současně vykazuje alespoň jedno z kritérií deprivace v oblasti bydlení (např. chybějící koupelnu či toaletu v bytě, prosakující střechu nebo nedostatek světla v bytě). Přelidněné byty jsou pak v Eurostatu definovány s ohledem na charakteristiky bytu a jeho obyvatel, takže v tomto pojetí člověk žije v přeplněné domácnosti v případě, že ta nemá k dispozici minimální počet místností definovaný jako: jedna místnost na domácnost, jedna místnost pro dospělé partnery, jedna místnost pro jedince ve věku 18 a více let, jedna místnost na dvojici jednotlivců stejného pohlaví ve věku 12-17 let, jedna místnost pro každého jedince ve věku 12-17 let nezahrnutého v předchozí kategorii, jedna místnost na dvě děti mladší dvanácti let. Dostupné (náhradní) zdroje - jejich potenciál a limity: •
Sčítání lidu, domů a bytů
V publikovaných datech Sčítání 2011 nejsou jako zvláštní fenomén sledovány přelidněné byty obdobně jako to bylo ve Sčítání 2001, nicméně odlišení bytů podle plochy obytných místností na osobu a odlišení bytů podle počtu osob na jednu obytnou místnost lze v datech vyhledat. Je tedy možné aplikovat vymezení přelidněných bytů používané v roce 2001. V ČR bylo podle dat Sčítání 2011 v obydlených bytech průměrně 0,76 osob na jednu místnost o ploše minimálně 8 m2. Současně bylo mezi výše zmíněnými 188 tisíci bytů (5 % bytových domácností) s plochou méně než 10 m2 na osobu 41 tisíc takových, kde žily více než dvě osoby na jednu místnost96 (viz příloha č. 6). Celkově bylo přes 58 tisíc takových bytů, v nichž žily více než dvě osoby na obytnou místnost. V těchto bytech bydlelo 305 tisíc lidí (včetně bytů, kde žily právě dvě osoby na jednu místnost - 149 tisíc bytů - v nich bydlelo celkem 610 tisíc lidí). Podle neoficiálního vymezení, konkrétně podle kritéria „více než dvě osoby na obytnou místnost“ žilo tedy v ČR v roce 2011 přes 300 tisíc lidí v přelidněných bytech (3 % osob v bytech). Kritérium alespoň 10 m2 na osobu však nesplnilo více bytů a v takových žilo 761 tisíc lidí (7,5 % osob v bytech).
95
Struktura bytového fondu. Praha: ČSÚ 2003. http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/p/4112-03, část „5. ÚROVEŇ BYDLENÍ“, s. 3. Zlepšování situace ilustruje fakt, že „V roce 1991 bylo bytů, kde na jednu osobu připadalo méně než 10 m2 obytné plochy přes 460 tisíc“ (tamtéž, s. 3).
96
Dle definice používané ČSÚ jde o místnosti ve velikosti alespoň 8 m2; Byty podle sčítání lidu, domů a bytů - Česká republika. 2011, Praha: ČSÚ 2013. Při započítání bytů s právě dvěma osobami na místnost jde o 86 tisíc domácností.
148
Nevyhovující bydlení
Z publikovaných dat ze Sčítání nelze získat počty osob splňujících přesně obě tato kritéria (pouze bytů, jak je uvedeno výše). Kvantifikovat celkovou míru nevyhovujícího bydlení v intencích pojetí Eurostatu na základě Sčítání lidu, domů a bytů umožňují jen primární data, která o domácnostech poskytují informace nejen týkající se vztahu počtu obyvatel a prostorových charakteristik bytů, ale také jejich vybavení a kvalitativních charakteristik. Zde se však podívejme, jak dva sledované ukazatele přelidněnosti charakterizují vybrané typy domácností (tabulka č. č. 48) a nakolik se liší míra přelidněnosti ohrožených typů domácností v případě, že žijí v bytech v tzv. ostatních budovách, tj. mimo rodinné a bytové domy. Celkově i konkrétně v případě bytů v ostatních budovách je nejhorší situace, kdy společně bydlí více rodin nebo více hospodařících jednotek. Tři a více hospodařících domácností žije v 17,5 tisícech bytů celkem (necelá 0,5 % bytů) a v takových bytech dosahuje počet osob na jednu místnost hodnoty 2,18. V ostatních budovách jich je „jen“ 890. Obyvatelé v takových domácnostech mají především menší obytný prostor než 10 m2 na osobu, přičemž tento ukazatel je příznivější pro domácnosti v ostatních budovách. V nich naopak více ovlivňuje přelidněnost vyšší celkový počet osob v bytě a soužití již dvou (úplných) rodin v jedné hospodařící domácnosti, což je obvykle výraz trojgeneračního soužití z důvodu nedostupnosti požadovaného bydlení pro mladou rodinu. Může se jednat i o nerodinné domácnosti, v nichž spolu žijí odděleně hospodařící jednotlivci. V ostatních budovách také relativně častěji než v jiných žijí ve stísněných podmínkách rodiny prarodičů s vnoučaty. Tabulka č. 49 Typy domácností, v nichž podíly těch, které naplňují charakteristiky přelidněnosti bytů, přesahují 10 % (absolutní hodnoty uvedeny v tisících, podíly v % se vztahují k příslušnému typu domácnosti)* Obytný fond celkem Typ bytové domácnosti, počet osob v bytě Bytové domácnosti celkem
Obydlené byty celkem
do 9,9 m na osobu abs.
Druh domu - ostatní budovy
2,01 a více osob na míst.
2
Podíl v%
abs.
Podíl v%
Obydlené byty celkem
do 9,9 m2 na osobu abs.
Podíl v%
2,01 a více osob na míst. Podíl v%
abs.
4 104,6
188,2
5
58,06
1
51,59
2,1
4
1,06
2
16,4
914
6
0,20
1
0,06
0,01
12
0,00
2
65,8
9,25
14
3,42
5
0,26
0,05
18
0,03
11
2 úplné rodiny
30,7
3,91
13
1,33
4
0,09
0,02
21
0,01
12
ostatní 2 rodiny
34,5
5,19
15
1,99
6
0,17
0,03
16
0,02
10
3 a více rodin
0,60
0,16
26
0,95
16
-
-
173,00
21,48
12
8,48
5
3,17
0,37
12
0,21
7
50,8
4,99
10
1,72
3
0,84
0,09
11
0,05
6
17,51
7,63
44
5,50
31
0,89
0,33
37
0,30
34
5
192,20
27,94
15
12,85
7
1,93
0,28
14
0,18
9
6
119,32
32,75
27
18,13
15
1,76
0,54
31
0,47
27
BD = 1 HD z toho domácnosti prarodičů s vnoučaty tvořené 2 a více rodinami Z toho:
BD = 2 HD
-
z toho: úplná rodina a jednotlivec BD = 3+ HD Podle počtu členů domác.
* podrobněji v tabulce v příloze č. 6 Pozn.: ostatní budovy - zahrnují všechny další druhy budov kromě rodinných a bytových domů; BD = bytová domácnost; HD = hospodařící domácnost Zdroj: Byty podle Sčítání… 2013
149
Nevyhovující bydlení
V tabulce č. 50 a v příloze č. 6 jsou z přehledu domácností tříděných podle počtu hospodařících domácností v bytě, počtu osob v bytě a na jednu obytnou místnost velikosti od 8 m2 a podlahové plochy bytu na osobu vybrány byty s počtem osob na místnost 2 a více a byty s podlahovou plochou na osobu menší než 10 m2 s různým počtem osob na místnost. Z nich jsou dále vyčleněny (označeno modrým pozadím) ty, které se vyznačují souběhem nejnižších ukazatelů kvality bydlení z hlediska životního prostoru obyvatel bytů i vztahů mezi nimi - tj. byty s jednou hospodařící domácností a s 3 a více obyvateli v bytě nebo se 2 a více hospodařícími domácnostmi s 2 a více obyvateli v bytě a současně s 2 a více obyvateli na jednu obytnou místnost a s méně než 10 m2 plochy na osobu97. Zjištěny byly počty uvedené v následující tabulce. Tímto postupem se opět dostáváme k číslu zhruba 300 tisíc lidí žijících v nevhodných bytových podmínkách z hlediska koncentrace osob v jednom bytě. Tabulka č. 50 Počty bytů a osob v bytech vykazujících známky přelidněnosti Charakteristika bytu Byt s jednou hospodařící domácností, minimálně 3 osoby v bytě Byt se dvěma a více hospodařícími domácnostmi, minimálně 2 osoby v bytě Celkem
52 212
Odhadovaný počet osob* 236 317
16 664
99 256
68 876
335 573
Počet bytů
* odhad vypočten vynásobením počtu bytů počtem bydlících osob s tím, že za počet v poslední kategorii „6 a více osob“ byl dosazen jako odhad poloviny intervalu počet 7 (vychází z předpokladu, že čím vyšší počet osob v bytě, tím méně častý je výskyt takového bytu) Zdroj: Byty podle SLDB 2011 – Česká republika. Praha: ČSÚ 2013
Z hlediska ohrožení bezdomovectvím je potenciálně kritičtější situace v bytech s více hospodařícími domácnostmi, i když tento fakt sám o sobě neimplikuje možnost, že některý z obyvatel bytu jej může za určitých okolností opustit, aniž by měl náhradu. Nejnižší standard (potenciálně nejvyšší ohrožení) vykazuje 10 971 bytů se 76 797 obyvateli, tj. bytů vykazujících více nepříznivých charakteristik: žijí v nich dvě či více hospodařících domácnosti, mají obytnou plochu nižší než 10 m2 na osobu, žije v nich dvě a více osob na jednu obytnou místnost a celkově v nich bydlí šest a více osob. V roce 2011 bylo v ČR 230 tisíc bytů tzv. se sníženou kvalitou (bývalé III. a IV. kategorie)98, tedy necelých 6 %99. Její definice částečně koresponduje s vymezením „nekvalitního bydlení“ používaného Eurostatem. Z těchto bytů je 5,5 tisíce v ostatních budovách, 105 tisíc v rodinných domech a 120 tisíc v bytových domech (Definitivní výsledky SLDB 2011, ČSÚ, data z tab. 121). Výběrová šetření mj. ukazují, jaké sociodemografické skupiny obývají takové byty. Tabulka č. 51 ukazuje, jak se znaky nekvalitního bydlení vyskytují v domácnostech s nízkými příjmy. Data ilustrují, že i v případě nízkopříjmových domácností nejsou ty charakteristiky bytů, které jsou využívány v definicích nevyhovujícího bydlení Eurostatem i ČSÚ, těmi hlavními problémy pro obyvatele těchto bytů. Ze sledovaných kvalit bytů je nejčastějším problémem vlhký byt. 97
98
99
V zájmu alespoň částečné srovnatelnosti s daty podle metodiky Eurostat jsou zde zahrnuty byty se „2 a více“ osobami na místnost a nikoliv s „více než 2 osobami na místnost“, což je kritérium používané v ČSÚ. Základní výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011. Praha: ČSÚ 2012. Byt se sníženou kvalitou je byt bez ústředního vytápění a s částečným nebo společným základním příslušenstvím, nebo byt bez ústředního vytápění a bez základního příslušenství, nebo byt s ústředním vytápěním bez základního příslušenství (viz § 2 zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu ve znění platném do konce roku 2012, tedy v době sčítání 2011). Vybrané údaje o bydlení 2013. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky 2014, s. 15
150
Nevyhovující bydlení
Tabulka č. 51 Charakteristiky bydlení nízkopříjmových domácností Méně než ŽM Počet domácností (absolutní počet)
1,00 -1,49 ŽM
179 941
191 140
19,8
15,9
7,8
7,3
12,0
8,3
hluk z domu, resp. ulice
19,1
19,2
znečištěné okolní prostředí
18,6
20,8
vandalství, kriminalita v okolí
17,2
17,8
velkou zátěží
59,7
60,5
určitou zátěží
35,6
38,9
4,7
0,5
Problémy s bydlením (relativní počty v %): vlhkost v bytě tmavý byt malý byt
Náklady na bydlení jsou:
vůbec nejsou zátěží Zdroj: Životní podmínky 2013
Pouze další zpracování primárních dat sčítání umožní podívat se blíže, jaké domácnosti žijí v bytech s nízkou kvalitou z hlediska socio-profesního statusu osob v čele domácností a demografického složení domácností, tj. počtu dětí a dospělých a počtu ekonomicky aktivních (EA) mezi dospělými, stejně jako vztahů mezi hospodařícími domácnostmi (zda jde o širší rodinu, vícegenerační soužití apod.). Již z publikovaných dat lze prokázat, že v přelidněných bytech nejčastěji bydlí více rodin (hospodařících domácností) pohromadě (mezi byty se třemi a více hospodařícími domácnostmi je 44 % takových, kde na jednoho člena vychází méně než 10 m2 plochy), časté jsou přelidněné ty byty, kde žije šest a více osob (27 % z nich), a také ty, kde společně hospodaří dvě rodiny (12 % z takových bytových domácností). Přitom celkový podíl přelidněných domácností ve všech jejich typech tvoří zhruba 4 %. •
Statistiky Eurostatu
Statistiky Eurostatu poskytují ve srovnání s daty sčítání analytičtější pohled na přeplněné byty. Nahlížejí na problém přelidněnosti v širším kontextu nevyhovujícího bydlení a problému chudoby i mj. v kontextu podpory bydlení. Podle statistik Eurostatu (data SILC) a jeho definice přelidněnosti žije v ČR v přelidněných bytech 21 % populace. V rámci sektoru nájemních bytů vymezených v metodice Eurostatu jako „byty s redukovaným nájemným nebo využívané bezplatně“ se přelidněnost týká 26 % v nich žijících osob. Je to v obou případech o něco více oproti 17%, resp. 25% průměru zemí EU100. Mezi nimi se táhne hlavní dělicí linie ukazatelů míry přelidněnosti mezi postsocialistickými zeměmi a západními zeměmi.101 Ve výše zmíněných bytech s redukovaným nájemným žijí v ČR asi 4 % obyvatel (průměr EU je 11 %)102. Oproti jiným evropským zemím je tedy pro české obyvatele finančně zvýhodněné bydlení hůře dostupné. Bydlení v nich je však v podobné míře spojeno s přelidněností „v evropském pojetí“. 100
Viz Statistika bydlení. Eurostat
101
Viz http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/income_social_inclusion_living _conditions/ data/main_tables
102
Viz http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal /page/portal/ statistics/search_database
151
Nevyhovující bydlení
Míra přelidněnosti domácností u obyvatel ohrožených chudobou (tj. obyvatel žijících v domácnosti, kde ekvivalizovaný disponibilní příjem na osobu činí méně než 60 % národního mediánu) v EU-28 v roce 2012 činila 29 %, tedy přibližně o 12 procentních bodů více, než kolik tato míra činí pro celou populaci. V ČR žije z takto definovaných chudých domácností v přelidněných bytech 48 %, jejich podíl je tedy o 27 procentních bodů vyšší oproti podílu přelidněných mezi všemi domácnostmi.103 Mezi samoživiteli tvoří podíl přelidněných domácností 48 %. Data ukazují i genderové rozdíly, které však nejsou veliké (rozdíl jednoho procentního bodu). Stejně jako v datech sčítání se neukazuje ohrožení přelidněností u osob starších 65 let, spíše naopak, což potvrzuje známý fakt dlouholetého přežívání seniorů v bytech bez ohledu na změnu rodinné situace. •
Výběrová šetření o ekonomické situaci domácností
Vlastní propočty z primárních dat každoročního výběrového šetření „Životní podmínky“ za rok 2012 (SILC 2012) Protože pro potřeby tohoto vyhodnocení nebyly k dispozici primární data Sčítání 2011 a také v zájmu získání aktuálnějších dat, provedli autoři této monografie vlastní propočty z dat SILC 2012. Ty umožňují blíže popsat domácnosti a rodiny, které mají z různých hledisek (potenciální) problémy s udržením bydlení v „běžných“ bytech. Nevyhovující bydlení bylo sledováno mj. z hlediska definice přelidněnosti uplatňované ve statistikách Eurostatu. Rozbor vedl k těmto výsledkům: Míra přelidněnosti domácností, tj. podíl domácností žijících v přelidněných bytech dosahuje 16,4 %, což znamená 697 tis. domácností. Podíl osob žijících v přelidněných domácnostech činí 21 % (srv. publikovaná data Eurostat). To ale představuje 2 160,1 tis. osob (vysoké číslo vyplývá z použité mezinárodní metodiky, která neodpovídá dost dobře zvyklostem bydlení ohledně počtu osob na místnost v ČR). Podrobnější rozbor podle sociodemografických charakteristik přinesl o osobách žijících v přelidněných domácnostech tyto výsledky: ‐
Domácnosti podle typu: o čisté neúplné rodiny (40 % ze všech čistých neúplných rodin je přelidněno, 70,9 tis. domácností, 182 tis. osob), o smíšené neúplné rodiny (31 %, 108,7 tis. domácností, 314,8 tis. osob), o nerodinné domácnosti (28 %, 13,3 tis. domácností, 28 tis. osob), o smíšené úplné rodiny (18 %, 121,1 tis. domácností, 567,4 tis. osob)
‐
domácnosti s dětmi (27 %, 417 tis. domácností, 747,5 tis. dětí), s počtem dětí podíl přelidněných domácností narůstá
‐
domácnosti s nepracujícími členy: o nepracující - ostatní neaktivní (nikdo není ekonomicky aktivní /EA/ ani nezaměstnaný ani důchodce), 41 % o nepracující - nezaměstnaný (nikdo není EA, aspoň jeden člen je nezaměstnaný), 28 %
103
Viz http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/ portal/income_social_inclusion_living_conditions data/main_tables
152
Nevyhovující bydlení
o pracující - zaměstnané (aspoň jeden člen EA), 17 % ‐
žijící spíše v nájemním nebo družstevním bytě
‐
podle velikosti obce se častěji týká větších obcí, resp. domácností žijících v obcích s 10 000 a více obyvateli104
Míra přelidněnosti domácností u obyvatel ohrožených chudobou dosahuje 43,7 %, což představuje 432,6 tis. osob ohrožených chudobou a žijících v přelidněných domácnostech, a to v počtu 135 tis. domácností. V takových domácnostech žije: ‐
174 tis. dětí
‐
37,6 tis. čistých úplných rodin s dětmi, 23,3 tis. čistých neúplných rodin,
‐
22,6 tis. domácností jednotlivců - žen, 7,8 tis. domácností jednotlivců - mužů
V 71,3 tis. domácností ohrožených chudobou překračují výdaje na bydlení 40 % jejich disponibilních příjmů. V těchto domácnostech žije 88,9 tis. dětí, 13,8 tis. samostatně žijících žen a 3,5 tis. mužů, 26,5 tis. domácností vykazujících míru závažné deprivace v oblasti bydlení (viz dále). Míra závažné deprivace v oblasti bydlení, tzn. podíl domácností, které se považují za přelidněné a které vykazují alespoň jeden znak (ze čtyř) deprivace v oblasti bydlení (prosakující střecha/vlhkost v bytě, chybějící koupelna nebo toaleta v bytě, nedostatek světla/tmavý byt), činí 3,1 %, tj. 132,4 tis. domácností. Podíl osob žijících v těchto domácnostech je o něco vyšší, 4,1 %, tj. 422,4 tis. osob. O těchto domácnostech lze říci, že: ‐
čtvrtina z nich vykazuje více než jeden stupeň deprivace v oblasti bydlení,
‐
v těchto domácnostech žije 155,3 tis. dětí,
‐
je v nich 41,4 tis. čistých úplných rodin s dětmi a 15,8 tis. čistých neúplných rodin,
‐
náklady na bydlení přesahují 40 % disponibilních příjmů u 37,1 tis. domácností, ve kterých žije 102,6 tis. osob (z toho 43,2 tis. dětí); v těchto domácnostech: o 32,1 tis. domácností dostává sociální dávky, o 19,6 tis. domácností má nulové pracovní příjmy.
Ze stejných dat lze v publikovaných výsledcích šetření Životní podmínky 2013 zjistit další informace, např. o kvalitě bydlení různých příjmových skupin obyvatelstva, mj. členěných podle výše čistých peněžních příjmů domácnosti ve vztahu k životnímu minimu. Oproti lépe příjmově zajištěným domácnostem vykazují ty „chudé“ významně horší podmínky ohledně vlhkosti, velikosti bytu a méně výrazně u tmavého bytu. V ostatních sledovaných charakteristikách se neodlišují.
104
V datech a metodice Eurostatu dosahuje míra přelidněnosti bytů v ČR v hustě obydlených částech země 26 % a v řídce obydlených částech 16 %. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tessi174&lang uage=en
153
Nevyhovující bydlení
Doporučení: 1. Vytvořit oficiální definici požadavkům na bydlení v ta se ukazuje pro české přelidněných bytů a lidí v
přelidněných bytů, která by odpovídala bytové situaci a ČR a přitom byla kompatibilní s definicí Eurostatu, protože podmínky jako ne zcela adekvátní (nadhodnocuje počty nich žijících).
2. V rámci SLDB navrátit sledování kategorie přelidněných bytů podle takové definice. 3. Doplnit šetření Životní podmínky o český modul, který by zjišťoval údaje odpovídající české (neoficiální) definici přelidněného bytu. V těchto šetřeních pak sledovat charakteristiky rodin (domácností) a jednotlivců žijících v těchto bytech.
154
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS „Potenciální bezdomovci - lidé ohrožení bezdomovstvím - jsou v zásadě dvojího druhu podle tří základních trajektorií cest k bezdomovství“, píší autoři studie věnované mj. vyhodnocení extenzity problému bezdomovectví (Hradecký a kol., 2012a, s. 73). Pro dvě z těchto trajektorií (krátkou a dlouhou, tamtéž s. 38-39) se autoři pokusili odhadnout současné potence k bezdomovství. Vycházeli přitom z nutnosti redukovat pro svá šetření množství vlivů, které působí na potenciální bezdomovství, a soustředit se na ty, pro které jsou k dispozici validní údaje, a přitom nejde o průniky údajů. Pro odhady potencí k bezdomovství použili minimální podíly ze skupin, které jsou ohroženy bezdomovstvím. Tyto podíly byly odhadnuty na základě odborné diskuse. Pokusíme se zde o něco podobného s tím, že vyjdeme z hlubšího popisu těch sociálních skupin, které jsou bezdomovstvím nějak ohroženy, a lze o nich získat relevantní informace. Zaměřujeme se v této kapitole na ty skupiny, které nejsou explicitně obsaženy v typologii ETHOS a přitom vykazují charakteristiky sociálního „oslabení“ ve smyslu snížení schopností a možností zajistit si dostatečné zdroje pro pokrytí svých potřeb, vč. udržení nebo získání bydlení. Konkrétně se jedná o jedince vážně postižené nezaměstnaností, lidi s finančními problémy a ohrožené chudobou, vč. problému zadluženosti, a problému drogové závislosti. Zjištěné počty, často vypovídající nepřímo nebo dílčím způsobem o početnosti potenciálních bezdomovců, rekrutujících se z uvedených sociálních skupin, nelze jednoduše připočítat ke zjištěným počtům zjevných a skrytých bezdomovců. Často se s kategoriemi ETHOS prolínají (např. nezaměstnaní s lidmi na ubytovnách, zadlužení a bydlící v přelidněných či nevyhovujících bytech105). Jsou i proto hodni pozornosti v kontextu řešení bezdomovectví. I. Hradecký a kol. (2012a, s. 74-75) připomínají, že „pokud jde o práci s potenciálními bezdomovci v akutním ohrožení ztráty bydlení z ekonomických a sociálních důvodů... je třeba se zaměřit na „podporované bydlení těch, kteří v současnosti bydlí, nejsou bezdomovci, ale jejich životní podmínky, příjmy a možnosti jim neumožňují platit základní poplatky za bydlení“.
1.
Nezaměstnaní
Důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti jedince nebo člena domácnosti ve snížení příjmové úrovně se často promítají v omezení nebo dokonce ztrátě schopností pokrývat náklady na bydlení. Nezaměstnanost patří k základním negativním vlivům ústícím v případě dlouhého trvání či opakování až ve ztrátu bydlení a bezdomovectví. Týká se to především dlouhodobě nezaměstnaných, ale i lidí bez nebo s nízkým vzděláním a také mnohých mladých lidí, kterým problémy se získáním zaměstnání po absolvování studia a přípravy na povolání komplikují životní starty. V kombinaci s problémovým rodinným zázemím (snižujícím možnosti bydlení u rodičů) mohou takové podmínky vést k životu bez (stálého) přístřeší. V důsledku nezaměstnanosti se lidé mohou dostat do životních situací, jež jsou charakteristické pro různé národní subkategorie ETHOS.
105
blíže v dalším textu
157
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Nezaměstnanost absolventů škol Pokud se neúspěch v hledání zaměstnání u absolventů škol kombinuje s dalšími negativními jevy, může se takový jedinec dostat do situace, kdy z nouze volí bydlení v azylovém domě apod. (subkategorie ETHOS 3.1.1 - 3.2.1), případně se ocitá bez střechy (kategorie 1.1. a 2.1). V případě, že před ukončením studií žil v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, se ho může týkat kategorie 6.3. Míra nezaměstnanosti absolventů některých učebních oborů je přitom dlouhodobě vysoká a vzrůstá. V roce 2013 dosahovala u absolventů nižšího středního odborného vzdělání 35,6 % a u absolventů středního odborného vzdělání s výučním listem 26,2 %106 (Burdová, Vojtěch, 2013, s. 16). Přitom v letech 2003-2012 počet absolventů druhé jmenované skupiny klesal (na 23 942 v roce 2012), zatímco počet nezaměstnaných mezi těmito absolventy vzrůstal, stejně jako u absolventů nižšího středního odborného vzdělání (u nich však došlo v letech 2011-2012 k opětnému nárůstu). Obtížnost nalezení zaměstnání u těchto absolventů ukazuje srovnání počtu evidovaných107 a čerstvých108 nezaměstnaných absolventů daných stupňů vzdělání. V roce 2013 bylo v kategoriích E+H (kategorie viz v tabulce č. 52) 10 688 evidovaných nezaměstnaných absolventů a 7 483 čerstvých (Burdová, Vojtěch, 2013, s. 12), jejich míra nezaměstnanosti činila 19,3, resp. 27,4 %. Tito autoři považují za nejpřesnější dostupný ukazatel nezaměstnanosti absolventů míru nezaměstnanosti čerstvých absolventů. Tabulka č. 52 Čerství nezaměstnaní absolventi nižšího a středního odborného vzdělání s výučním listem v roce 2013 Kategorie vzdělání Střední odborné s výučním listem E, H Nižší střední odborné vzdělání - E Střední odborné s výučním listem - H
Počet absolventů 2012
Počet nezaměstnaných absolventů (duben 2013)
Míra nezaměstnanosti absolventů v % (duben 2013)
Počet nezaměstnaných absolventů (duben 2014)
27 310
7 483
27,4
7 784
3 368
1 198
35,6
1 440
23 942
6 280
26,2
6 344
Pozn.: Míra nezaměstnanosti vzrostla v období duben 2012-duben 2013 celkem o 10,7 procentních bodů, v kategorii E o 3,6 p.b. a v kategorii H o 11,1 p.b. Zdroj: Burdová, Vojtěch, 2013, s. 17; rok 2014 - Integrovaný portál MPSV
Počty nezaměstnaných absolventů a mladistvých v letech 2007-2013 celkově rostly, s vrcholem 31,4 tisíc v roce 2011, snížením a opětným nárůstem na 29,2 tisíc v dubnu 2014 (Integrovaný portál MPSV). Detailnější pohled na data o nezaměstnanosti absolventů škol (všech stupňů) v tabulce č. 53 ukazuje rozdíly mezi kraji, které nejen odrážejí rozdílnou celkovou míru 106
Podle novely školského zákona č. 472/2011 Sb. má střední odborné vzdělání tři stupně: úplné střední odborné s maturitní zkouškou; střední odborné vzdělání s výučním listem; nižší střední vzdělání (i toto nejnižší končí získáním výučního listu).
107
Tzn. fyzických osob do 25 let, které mají nejvýše 2 roky po ukončení školy.
108
Tj. těch, kteří úspěšně ukončili školu v období od 1. května předchozího roku do 30. dubna roku zjišťování.
158
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
nezaměstnanosti v jednotlivých krajích, ale i četnost celkových počtů absolventů v krajích. Současně je však pro všechny kraje společné to, že naprostá většina uchazečů je skutečně připravena nastoupit do zaměstnání, tj. neexistují u ní individuální překážky zaměstnání. Tabulka č. 53 Uchazeči o zaměstnání - absolventi a mladiství, listopad 2014 kraj
celkem
dosažitelní109
z celku absolventi
z celku s podporou
do 18 let
celkem
dosažitelní
Praha
1 465
1 450
1 297
170
23
23
Středočeský
3 000
2 984
2 610
395
63
61
Jihočeský
1 650
1 635
1 444
207
54
53
Plzeňský
1 279
1 265
1 054
228
35
32
820
807
606
218
10
10
Ústecký
2 686
2 662
1 973
715
56
55
Liberec
1 275
1 262
1 072
204
35
34
Královéhradecký
1 447
1 433
1 276
173
27
26
Pardubický
1 416
1 408
1 229
188
44
44
Vysočina
1 660
1 635
1 575
89
45
45
Jihomoravský
3 872
3 829
3 571
302
95
95
Olomouc
2 230
2 196
1 991
239
65
65
Zlínský
1 834
1 828
1 731
104
49
48
Karlovarský
Moravskoslezský Celkem ČR
4 087
3 942
3 447
640
86
84
28 721
28 336
24 876
3 872
687
675
Zdroj: Integrovaný portál MPSV
Za pozornost stojí dva aspekty. Předně jde o výrazný nepoměr mezi celkovým počtem nezaměstnaných absolventů a mladistvých a počtem těch, kteří dostávají podporu - jsou jich pouhá 2 %. Důvodem jsou stanovené podmínky nároku na podporu podle zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., v platném znění, podle něhož je jednou z podmínek nároku placení sociálního pojištění po dobu dvou let s alternativní možností existence náhradních dob pojištění, mezi které podle nové úpravy nepatří studium a příprava na povolání (s výjimkou přípravy zdravotně postižených). Druhým aspektem je skutečnost, že mladiství do 18 let představují 16 % všech nezaměstnaných lidí, kteří stojí na počátku své životní dráhy. Jsou to jedinci s obzvláště těžkým postavením na trhu práce a malými šancemi se uplatnit. Zhruba polovina z nich je v evidenci déle než pět měsíců.
109
Evidovaní nezaměstnaní, kteří nemají žádnou objektivní překážku pro přijetí zaměstnání. Za dosažitelné se nepovažují uchazeči o zaměstnání ve vazbě, ve výkonu trestu, uchazeči v pracovní neschopnosti, uchazeči, kteří jsou zařazeni na rekvalifikační kurzy nebo uchazeči, kteří vykonávají krátkodobé zaměstnání, a dále uchazeči, kteří pobírají peněžitou pomoc v mateřství nebo kterým je poskytována podpora v nezaměstnanosti po dobu mateřské dovolené.
159
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Odhad počtu mladých nezaměstnaných po ukončení profesní přípravy na úrovni středního vzdělání s výučním listem ohrožených bezdomovectvím: Použijeme-li odhad podle studie (Hradecký a kol., 2012a, s. 74), tj. 5 % z počtu „nezaměstnaných po vyučení“ a vyjdeme-li z počtu 18 171 (součet čerstvých absolventů a vyučených hledajících delší dobu po absolvování školy zaměstnání), pak odhad činí po zaokrouhlení 900 osob. Samostatně je vhodné sledovat počty mladistvých do 18 let (často bez ukončeného odborného vzdělání), mezi nimiž může být podíl ohrožených bezdomovectvím vyšší (nízká kvalifikace, často slabší rodinné zázemí a sociální návyky apod.). Z jejich počtu 3 872 při odhadu ohrožení 7 % a zaokrouhlení činí odhad 280 osob (uvedená procenta jsou jen návrhem, který není možno při aktuálních znalostech podložit empirickými důkazy). Vzhledem k tomu, že mladí dospělí v ČR často žijí u svých rodičů, přímé ohrožení bezdomovectvím u nezaměstnaných mladistvých a absolventů škol nemusí být velké, pokud nedojde ke kombinaci s dalšími faktory, např. návykovými látkami, a tito lidé nerozšíří řady osob v operační kategorii ETHOS 8 a 11.
Dlouhodobě nezaměstnaní a nezaměstnaní se základním vzděláním Schopnost finančně zvládnout nároky bydlení se snižuje v případě dlouhodobé nezaměstnanosti člena domácnosti a ještě více v případě domácnosti jednotlivce. Po poklesu v první dekádě tohoto století dochází v posledních třech letech k mírnému nárůstu počtu dlouhodobě nezaměstnaných, přitom po většinu posledních čtrnácti let je více osob obzvláště dlouho nezaměstnaných (2 a více let) oproti těm, kteří nemají zaměstnání 1-2 roky. Tabulka č. 54 Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti (počty v tisících) 1994
1997
2000
2003
2006
2009
2011
2012
2013
1-2 roky
29,2
38,6
108,5
77,5
76,9
50,5
72,6
70,1
73,4
více než 2 roky
15,4
31,2
106,2
119,1
124,4
58,1
71,1
91,0
89,2
Zdroj: Trh práce v ČR – časové řady 1993-2013
Aktuální vývoj je takový, že se snížil počet osob nezaměstnaných jeden rok a déle meziročně mezi třetím čtvrtletím roku 2013 a 2014 o 24,9 tis. a dosáhl 136,5 tis. osob. Podíl dlouhodobě nezaměstnaných z celkového počtu nezaměstnaných osob byl 43,7 %.110 Mezi dlouhodobě nezaměstnanými tvořili 71 % lidé se základním vzděláním a s vyučením. V rámci výběrového šetření pracovních sil jsou zjišťovány údaje i za osoby, které nepracují, aktivně práci nehledají a nesplňují tak podmínky ILO111 pro
110
Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS – 3. čtvrtletí 2014. ČSÚ http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/czam110314.docx.
111
Za nezaměstnané jsou podle definice ILO považovány osoby, které v referenčním období neměly žádné zaměstnání, neodpracovaly ani jednu hodinu za mzdu nebo odměnu a aktivně hledaly práci, do které by byly schopny nastoupit nejpozději do dvou týdnů.
160
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
nezaměstnané, ale přitom uvádějí, že by chtěly pracovat. Ve 3. čtvrtletí roku 2014 činil jejich počet 129 tis., tj. o 9,8 tis. méně než ve stejném období roku 2013. Většina osob, které by chtěly pracovat, však nemůže ihned nastoupit do případného zaměstnání. Nejpozději do 14 dnů je schopno nastoupit 50,4 tis. osob (Zaměstnanost a nezaměstnanost 2014). Mezi ostatními v hledání zaměstnání neaktivními osobami mohou být i lidé, jimž aktivní hledání zaměstnání komplikuje nevyjasněná nebo špatná situace ohledně bydlení, především absence stálého bydliště. Tabulka č. 55 Nezaměstnaní podle délky nezaměstnanosti a vzdělání v roce 2013 (v tisících)
celkem Celkem
368,9
Úroveň nejvyššího dosaženého vzdělání střední střední základní bez s maturitou maturity 71,5 163,3 102,9
vysokoškolské 31,3
Délka trvání nezaměstnanosti - méně než 3 měsíce
75,1
9,0
30,3
25,0
10,7
- od 3 měsíců do méně než 6 měsíců
59,0
7,5
26,4
20,0
5,1
- od 6 měsíců do méně než 1 rok
74,7
11,0
34,3
22,5
6,8
- od 1 roku do méně než 2 roky
72,1
14,8
31,4
20,9
5,0
- od 2 let do méně než 4 roky
54,3
14,9
25,9
10,7
2,8
- 4 roky a více
33,7
14,2
14,9
3,7
0,8
Zdroj: Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS - roční průměry 2013
Tabulka č. 55 ukazuje významný vliv vzdělání na dlouhodobé neúspěšné hledání zaměstnání, kdy lidé se základním vzděláním jsou třikrát častěji nezaměstnaní 1-2 roky a pětkrát častěji 2-4 roky než lidé s vysokoškolským vzděláním. Počet lidí vyučených bez maturity je šestkrát vyšší mezi nezaměstnanými 1-2 roky proti vysokoškolákům. V letech 2007-2013 se celkový počet nezaměstnaných s nejvýše dosaženým vzděláním základním pohybuje zhruba mezi 70-80 tisíci. Jak vyplývá z tabulky č. 55, dosáhl v roce 2013 podíl dlouhodobě nezaměstnaných (déle než jeden rok) mezi nimi 43,9 %.
Odhad počtu osob dlouhodobě nezaměstnaných ohrožených bezdomovectvím: Použijeme-li odhad podle studie (Hradecký a kol., 2012a, s. 74), tj. 2 % z počtu osob nezaměstnaných déle než jeden rok, a vyjdeme z ročního průměru za rok 2013, tj. zhruba 160 000 nezaměstnaných, pak odhad činí zhruba 3 tisíce osob. V rámci kategorizace ETHOS se může v důsledku jednat o osoby v „nejistém bydlení“, zejména operační kategorie 8 či subkategorie 9.1.1, pokud už nenáležejí do některé z kategorií „bez bytu“, operační kategorie 3.
2. Lidé s finančními problémy a ohrožení chudobou s dopadem na možnost udržení (získání) bydlení Chudoba patří k nejčastějším strukturálním příčinám bezdomovectví. Pro lidi s nízkými příjmy představují náklady na bydlení významnou položku v rodinném rozpočtu, jejíž pokrytí bývá problémem s ohledem na zajištění dalších potřeb rodiny.
161
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Podíl nákladů na bydlení v rámci rodinných rozpočtů dlouhodobě trvale vzrůstá. Nejvyšší náklady na bydlení jsou v nájemních bytech. Přitom nájemní bydlení využívá výrazně více chudých (29,8 % osob v roce 2012) oproti průměru a ještě častější je to u lidí materiálně deprivovaných. „Zatímco v průměru žilo v nájmu jen 16,3 % osob, mezi osobami ohroženými chudobou to bylo 29,8 % a v případě osob materiálně deprivovaných tento podíl tvořil 42,4 %“ (Sequensová, 2014). Autorka dále píše, že: „V krajích, kde je vysoký podíl osob ohrožených chudobou žijících v nájemních bytech, patří náklady na bydlení k vyšším. Naopak tam, kde je podíl bezplatného bydlení oproti ostatním krajům vysoký, patří náklady na bydlení k nejnižším.“ Vysoké jsou např. náklady na bydlení v Karlovarském kraji. Nižší jsou průměrné náklady v krajích s vysokým podílem bezplatného bydlení (tzn. bydlení u příbuzných a známých, ale i ve služebním bytě), zejména v Praze (10,7 %), v Libereckém kraji (23,9 %) a v Kraji Vysočina (16,9 %). Jsou to však kraje, které se liší počtem bezdomovců odhadnutým v práci Hradeckého a kol. z roku 2012. Metodika Eurostatu definuje (ne)dostupnost bydlení ve společnosti pomocí ukazatele vymezujícího domácnosti, které platí za bydlení „nadměrné sumy“. Tento ukazatel (Eurostat, SILC) vyjadřuje podíl obyvatel, jejichž náklady na bydlení přesahují 40 % jejich ekvivalizovaných (očištěných od příspěvků na bydlení) disponibilních příjmů. V zemích EU dosahuje průměrně 11 % (Statistika bydlení 2014). V analýze situace v bydlení v ČR v roce 2013, publikované Ministerstvem pro místní rozvoj ČR112, se vymezuje „bytová nouze“ zvýšenými náklady na bydlení v rámci rodinného rozpočtu. Analýza uvádí (s. 14, zvýraznění provedeno autory tohoto textu): „S použitím kvantifikací MPSV bylo v roce 2013 velmi hrubě odhadnuto množství domácností v „bytové nouzi“ na 100-120 tisíc (5055 tisíc domácností žijících v nájemních bytech s podílem nákladů na bydlení převyšujícím 65 % jejich příjmů, cca 30 tisíc bezdomovců - odhad odvozený z údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011, ostatní - kvalifikovaný odhad dalších domácností splňujících podmínky bytové nouze). Pokud se podíváme na výdaje na bydlení z pohledu sociálních skupin, v roce 2012 na ně vydávali největší část svých příjmů jednotlivci senioři. Po všech sociálních transferech (včetně příspěvku a doplatku na bydlení) činily výdaje na bydlení této skupiny domácností 31,3 % z jejich čistých peněžních příjmů. Další skupinou jsou samoživitelé s dětmi (27,6 %) a ostatní domácnosti jednotlivců (27,1 %). Výše podílu výdajů ve skupině jednotlivců je ovlivněna skutečností, že tito lidé často užívají byty větší velikosti, než jaké jsou považovány za přiměřené z pohledu sociální politiky státu.“ S využitím definice Eurostat jsme analyzovali (ne)dostupnost bydlení podle českých dat SILC 2012 a zjistili tyto skutečnosti: Náklady na bydlení přesahují 40 % disponibilních příjmů domácnosti (bez příspěvku na bydlení) v 13 % domácností. V absolutních číslech se jedná o 551,1 tis. domácností, a tedy o 926,6 tis. osob.
112
Vybrané údaje o bydlení 2013. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky 2014
162
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Mezi těmito domácnostmi převažují následující typy: ‐
jednočlenné domácnosti (27 % ze všech domácností jednotlivců, 335,3 tis. domácností)
‐
bezdětné domácnosti (14 %, 425,7 tis.), naopak 125,5 tis. domácností s dětmi (8,7 %)
‐
čisté neúplné rodiny (30 %, 56,6 tis.), převážně svobodných samoživitelů/lek (47 %)
‐
domácnosti jednotlivců - ženy (30 %, 228,2 tis.), muži (22 %, 107 tis.), nerodinné domácnosti (21 %, 9 tis.)
‐
domácnosti s nepracujícími členy: o nepracující - v kategorii ostatní neaktivní (nikdo není EA ani nezaměstnaný ani důchodce, jde obvykle o jedince studující, invalidní, na rodičovské dovolené, v domácnosti), 65 % o nepracující - nezaměstnaný (nikdo není EA, aspoň jeden člen je nezaměstnaný), 49 % o nepracující - důchodci (nikdo není EA ani nezaměstnaný, aspoň jeden člen je nepracující důchodce), 18 %
‐
nízká vzdělanostní úroveň domácnosti (oba partneři základní vzdělání/bez vzdělání), 25 %
‐
žijící v nájemním bytě (36 %), spíše s regulovaným nájemným
Data SILC nesledují jednotlivě dávky hmotné nouze (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení), pouze v souhrnu „pravidelné dávky hmotné nouze“. Výši těchto dávek uvedlo kolem 1 % domácností (69 tis. domácností). ‐
v 65 % těchto domácností přesahují náklady na bydlení 40 % jejich disponibilních příjmů,
‐
polovina domácností má děti,
‐
vyšší výskyt je v (čistých) neúplných rodinách a domácnostech jednotlivců-mužů.
Data MPSV umožňují sledovat příjemce dvou pravidelných dávek hmotné nouze samostatně a přitom popsat strukturu příjemců doplatku na bydlení podle typu bydlení. V příslušných výkazech je o používaném bytě zjišťováno více informací o příjemcích dávek, např. o kvalitě bytu (velikost, zda jde o byt se sníženou kvalitou, výše nájemného) a složení domácnosti, avšak podle těchto kritérií data nejsou běžně dále analyzována a nám se nepodařilo pro tuto publikaci hlubší rozbor získat. Na starších datech (z let 2008 a 2011) však byla provedena (Šimíková, 2012; Horáková, Jahoda, Kofroň, Sirovátka, Šimíková, 2012). Jak bylo zmíněno na jiném místě, je v ČR nejvíce nákladné bydlení v nájemních bytech, které je přitom relativně nejčastější v rodinách s nižšími příjmy. To je zřetelné i mezi příjemci doplatků na bydlení (tabulka č. 56). Mezi nimi však v relativních číslech113 přirozeně vyznívá jako nejméně příznivá situace v "jiné formě“ bydlení, v jejím rámci je nejčastější bydlení v ubytovnách, většinou komerčních. Bydlení v ubytovacím zařízení pro mnohé jedince i celé rodiny často představuje jedinou možnou alternativu před zjevným bezdomovectvím a životem na ulici, přičemž naprostá většina
113
Tedy z hlediska podílu příjemců dávky ze všeho obyvatelstva v dané formě bydlení.
163
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
z nich udává jako důvod bydlení na ubytovně finanční problémy (nedostatek peněz na nájemní bydlení, na kauci, na zařízení bytu, zadluženost) - Deloitte, 2014, s. 13. Dávky hmotné nouze, jmenovitě doplatek na bydlení (DnB), je pak pro mnohé hlavním zdrojem peněz na bydlení. Např. rozbor finanční situace příjemců příspěvku na živobytí (PnŽ) ukázal, že v některých domácnostech převyšují náklady na bydlení jejich příjmy před započtením pobírání dávky na bydlení. Skoro 2/3 těchto příjemců žijících v „jiné formě“ bydlení pokrývalo celé náklady na bydlení z DnB (Horáková, Jahoda, Kofroň, Sirovátka, Šimíková, 2012, s. 93). Problémem je, že „lidé, opustí-li prostor nájemního bydlení, mají jen velmi malou šanci k návratu. Nájemní bydlení na trhu získávají zpět velmi těžce“ (Zpráva o ubytovnách na Ostravsku 2013, s. 15). Tabulka č. 56 Počet příjemců doplatku na bydlení za červen 2014 Forma bydlení Trvalá adresa osoby - kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj
jiná celkem
vlastnická
nájemní
56
1 603
1 812
jiná (upřesnění) - z toho ostatní, azylový nezjištěno ubytovna podnájem dům 926 405 165 107
145
2 146
2 860
1 808
468
85
272
Jihočeský kraj
76
1 677
1 219
760
193
62
116
Plzeňský kraj
34
932
1 268
905
75
70
83
Karlovarský kraj
42
1 633
1 186
860
83
47
145
370
7 472
3 318
2 005
494
214
1 150
Liberecký kraj
55
1 927
1 040
573
207
49
175
Královéhradecký kraj
76
1 734
967
627
98
93
146
Pardubický kraj
37
1 080
650
381
53
66
55
Kraj Vysočina
38
719
903
629
66
45
107 258
Ústecký kraj
Jihomoravský kraj
129
2 990
2 299
1 334
250
241
Olomoucký kraj
219
3 297
2 452
1 503
436
138
278
Moravskoslezský kraj
169
9 160
7 467
3 973
2 015
430
1 255
73
1 273
1 622
1 048
155
122
118
0
50
37
21
3
1
4
1 519
37 693
29 100
17 353
5 001
1 828
4 269
Zlínský kraj Ostatní Celkem
Zdroj: data MPSV, 65. odbor analýz a statistik
Počty vyplacených dávek DnB vzrostly v letech 2007-2013 z 25 tisíc na 65 tisíc. Rozbor příjemců doplatku na bydlení ukázal další souvislosti. Např. že mezi nimi v posledních letech rostl podíl těch, kteří bydlí na ubytovnách a dalších formách „jiného bydlení“. V roce 2008 bydlelo v jiné formě bydlení 30 % příjemců DnB, v roce 2011 už 41 % a v červnu 2014 to bylo 43 %. Přitom v červnu 2014 bydlelo na ubytovnách 60 % příjemců DnB v jiném bydlení. I. Šimíková (2012, s. 42) uvádí, že „riziko prohlubující se chudoby, tedy neschopnost uhradit vlastními silami bydlení pro příjemce PnŽ se diferencuje podle typu bydlení, ve kterém daná domácnost bydlí“ a dále, že „bydlení v jiné formě se tak ukazuje jako významné riziko pro upadnutí do materiální chudoby v oblasti bydlení“. Toto riziko se přitom týká řady rodin s dětmi, byť mezi příjemci DnB převládají domácnosti bez dětí. Z hlediska struktury domácností v jiné formě bydlení pobírajících DnB žily v 31 % z nich nezaopatřené děti (v případě nájemního bydlení jich bylo 53 %), z toho v 19 % domácností tvořily neúplné rodiny.
164
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Také mezi příjemci PnŽ převládají bezdětné domácnosti, ale ty s dětmi tvoří významných 42 % z nich a i zde mezi nimi převládají neúplné rodiny. Mezi dospělými příjemci zcela převládají nezaměstnaní bez nároku na podporu v nezaměstnanosti a „příjmy domácností jsou takřka u poloviny domácností tvořeny dávkou příspěvku na živobytí a u více než 60 % sociálními příjmy složenými z příspěvku na živobytí a z dávek státní sociální podpory“ (Horáková, Jahoda, Kofroň, Sirovátka, Šimíková, 2012, s. 96).
Vzhledem ke zde uvedeným skutečnostem se ukazuje, že domácnosti a jedinci, kteří se propadají do chudoby a stali se příjemci DnB, často dlouhodobými (Šimíková, 2012), a současně bydlí na ubytovnách apod., jichž v červnu 2014 bylo 17 353, představují významný segment skrytého bezdomovectví, podle ETHOS patří zejména do kategorie 3.2.1. Také přes 37 tisíc jedinců příjemců DnB žijících v nájemním bydlení poukazuje na četnost těch, kteří se nacházejí z hlediska obvyklých životních trajektorií vedoucích k bezdomovectví v situaci zasluhující pozornost společnosti, protože jejich bydlení se může stát velmi nejistým (možnost „propadnutí“ do operační kategorie ETHOS 9.1). To platí i o lidech, kteří se do podobné situace mohou dostat v důsledku vysokého zadlužení a ztráty zdrojů příjmů (celkovou situaci popisuje následující, třetí, podkapitola).
3. Zadluženost (nízkopříjmových) domácností Velmi častou příčinou ztráty bydlení a obtíží s udržením alespoň nějaké náhradní formy bydlení je zadluženost, která přináší mnohé ekonomické i sociální problémy ve vztahu k bezdomovectví (Hradecký a kol., 2012a, s. 15-16). V této studii se dále uvádí zadluženost jako faktor ovlivňující tzv. krátkou trajektorii směřující k bezdomovství: „Druhá trajektorie - pracovně ji označujeme jako „krátká“ - je založena na shluku vlivů, které mohou poměrně rychle vést k bezdomovství. Typické je spojení zadlužení, dlouhodobé nezaměstnanosti, zdravotních potíží, vysokých mandatorních nákladů na chod domácnosti, hledání řešení prostřednictvím dalších dluhů či útěku od řešení v kompenzacích (alkohol, gamblerství, drobné trestné činy apod.), které ústí v rozpad rodiny a vyloučení aktéra z domácnosti do situace bezdomovství“ (Hradecký a kol., 2012a, s. 39). Náš rozbor problému zadluženosti na datech z šetření Životní podmínky za rok 2012 (SILC 2012) se zaměřil na chudé rodiny definované jako domácnosti s příjmy pod 60 % národního mediánového ekvivalizovaného příjmu domácností - v daném roce jich bylo 424,2 tisíc a žilo v nich 990,3 tisíc osob. Ohledně těchto domácností rozbor ukázal tyto skutečnosti: ‐
ve více než polovině „chudých“ domácností (237,4 tis.) přesahují náklady na bydlení 40 % jejich disponibilních příjmů;
‐
25 tisíc „chudých“ domácností splácelo v roce 2012 nebo předchozím hypotéku nebo úvěr ze stavebního spoření, což se týkalo 77 tisíc osob;
‐
76 tisíc „chudých“ domácností splácelo nějaké půjčky z nákupů (zboží a služeb) na splátky nebo leasing či spotřebitelský úvěr, což zahrnuje 230,3 tisíc osob. Přitom podle deklarací dotazovaných pro necelé dvě třetiny z nich (47 tisíc domácností) je splácení těchto dluhů a úroků velkou finanční zátěží, zatímco pouze pro 0,5 tisíc domácností to zátěží není.
165
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Varovná jsou také další zjištěná čísla týkající se počtů „chudých“ domácností, které se někdy během posledních 12 měsíců dostaly do takových finančních problémů, že nebyly schopny zaplatit v termínu některou z následujících plateb: -
nájemné za byt - 49,6 tis. domácností,
-
platby za teplo, elektřinu, plyn, vodu - 66,2 tis. domácností,
-
splátka hypotéky nebo půjčky na tento byt/dům - 1,6 tis. domácností,
-
splátky ostatních půjček, úvěrů a leasingu - 19,8 tis. domácností.
Zadluženost je spojována s bydlením v sociálně vyloučených lokalitách a bydlením mimo nájemní, družstevní a vlastnický sektor. Jejím častým prvotním faktorem je nezaměstnanost, na kterou navazuje zadlužování na běžný chod domácností či život v nájemním bydlení. V tomto směru jsou na tom nejhůře rodiny samoživitelek a s více dětmi. U bezdětných (nejen) pak významnou roli hrají závislosti různého druhu. Zadluženost je obzvláště závažným komplikujícím faktorem u lidí, kteří si z různých důvodů neudrželi „běžné“ bydlení a chtěli by se do něj vrátit z ubytoven a azylových domů apod. Např. výzkum lidí na ubytovnách (Deloitte, 2014, s. 23-24, 27) ukázal mimo jiné: ₋
41 % zadlužených respondentů nezná přesnou výši svých dluhů a velká část dluhy nesplácí, což je podmíněno jejich finanční situací a výdajovými preferencemi,
₋
největším věřitelem respondentů, kteří dlužili, je stát (nedoplatky na zdravotním, sociálním pojištění a na daních) následovaný nebankovními institucemi,
₋
pouze 31 % respondentů uvedlo, že své dluhy splácí,
₋
podle výše dluhů se nejedná o závratné částky, ale pro respondenty v jejich finanční situaci jsou tyto dluhy velmi často limitující, zejména dluhy za bydlení, což je dalším limitujícím faktorem jejich přestupu do nájemního/vlastního bydlení,
₋
20 % respondentů uvádí, že je na ně vedena exekuce, zároveň na 15 % respondentů byla někdy v minulosti vedena exekuce.
Zvlášť tíživou situaci vytváří zadlužení u seniorů, kteří jsou v důchodu a již nepracují. V říjnu 2014 psaly Parlamentní listy, že podle České správy sociálního zabezpečení bylo v loňském roce provedeno téměř 71 tisíc exekucí na důchodech. Od roku 2007 se dokonce počet seniorů, kteří mají důchod zatížený exekucí, zdvojnásobil. Problémem seniorů je, že splácejí (mají splácet) dluhy, které jim vznikly v době ekonomické aktivity, ale po jejím ukončení se jim dramaticky snížily příjmy. Exekuce se v 76 % týkají čerstvých důchodců. Obzvlášť těžká je situace lidí, kteří v předdůchodovém věku ztratili zaměstnání a po odchodu do předčasného důchodu nezvládají splácet půjčky. Podle serveru Finance114 evidovala Exekutorská komora ČR v roce 2011 na 936 000 exekucí nařízených soudy, následující rok 820 000 exekucí a v roce 2013 pak 714 000. Tento sestupný trend však připisuje spíše většímu využívání institutů oddlužení a osobního bankrotu než promyšlenějšímu hospodaření rodin. Počet exekucí převyšuje počty dlužníků, protože na každého z nich mohlo být uvaleno více exekucí. Skutečný počet dlužníků čelících exekuci naopak může už vzhledem k vývoji zadluženosti českých domácností růst.
114
http://www.finance.cz/zpravy/finance/416797-pocet-exekuci-klesa-pomaha-i-oddluzeni/
166
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Zadluženost je jak faktorem vedoucím k bezdomovectví, tak faktorem limitujícím šanci se z něj dostat, a to v obou případech velmi závažným. Nicméně snaha vyčíslit potence tohoto jevu ve vztahu k bezdomovectví naráží mj. na to, že působí obvykle v kombinaci s dalšími faktory.
4. Problémoví uživatelé drog Závislosti na návykových látkách patří mezi časté příčiny ztráty bydlení a drogově závislí patří mezi „lidi s deficitem schopností pro samostatné bydlení s podporou nebo bez ní“ (Hradecký a kol., 2012a). Jak ukazuje tabulka č. 57, zobrazující výsledky Národního výzkumu užívání návykových látek z roku 2012, počty drogově závislých trvale rostou v absolutních i relativních číslech, přičemž se zpětný trend nedá očekávat. Přitom i problém velkého rozšíření tzv. legálních drog nelze v souvislosti s bezdomovectvím podceňovat. Tisková zpráva k uvedenému výzkumu udává, že „škodlivé nebo problémové pití alkoholu se týká 8,2 % populace, tedy přibližně 600 tisíc dospělých Čechů“. Tabulka č. 57 Problémoví uživatelé drog celkem* rok
Počet
Na 1 000 osob 15–64 let
2002
35 100
4,89
2003
29 000
4,02
2004
30 000
4,14
2005
31 800
4,37
2006
30 200
4,13
2007
30 900
4,20
2008
32 500
4,39
2009
37 400
5,04
2010
39 200
5,30
2011
40 200
5,51
2012
41 300
5,71
* Střední hodnoty prevalenčních odhadů problémového užívání drog provedených multiplikační metodou za použití dat z nízkoprahových programů v l. 2002–2012 Zdroj: Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012. http://www.vlada.cz/assets/ppov/protidrogova-politika/media/Vyrocni_zprava_o_stavu_ve_vecech_drog _2013-10_www02.pdf
Tak jako jiné faktory, užívání drog významně přispívá k sociální exkluzi a současně bývá překážkou úspěšné reintegrace sociálně vyloučených osob zpět do (většinové) společnosti, což platí i konkrétně v otázce bydlení závislých osob. Hradecký a kol. (2012) odhadují, že zhruba 10 % problémových uživatelů drog lze považovat za potenciální bezdomovce, což by znamenalo okolo čtyř tisíc.
167
Potenciální bezdomovci s nejednoznačným začleněním do typologie ETHOS
Shrnutí V této části, kterou jsme připojili k vyhodnocení datové evidence bezdomovectví v ČR, jsme se zaměřili na ty jevy, které přispívají k sociálnímu vyloučení a problémům se zajištěním bydlení a v typologii ETHOS nejsou explicitně zmíněny. Týkají se kategorií osob v této typologii vesměs průřezově. Týkají se širokých kategorií obyvatel a vyčíslit počty těch, u nichž sklouznutí do bezdomovectví hrozí bezprostředně, je přirozeně obtížné. Nicméně zde na závěr nabízíme určitou kvantifikaci. Pokusili jsme se o aktualizaci souhrnné tabulky o potenciálních bezdomovcích ze zprávy Hradeckého a kol. (2012), zde jen za vybrané skupiny, jimž jsme se věnovali v této kapitole. Využíváme minimální podíly v % osob putující do bezdomovství, jak byly stanoveny v uvedené studii. Tabulka č. 58 Odhady počtu potenciálních bezdomovců podle vybraných faktorů druh nezaměstnaní po vyučení (2013)* návraty z vězení (2013)** problémoví uživatelé drog (2012)*** dlouhodobě nezaměstnaní* osoby s nařízenou exekucí (uveden počet jednotlivých exekucí nařízených soudy, 2013)****
nejnovější zjištěné počty
minimální podíly v % putující do bezdomovství (osoby)+
odhad počtu
18 171
5%
900
11 748
20 %
2 750
41 300
10 %
4 130
160 100
2%
3 200
714 000
0,5 %
3 570
pravděpodobné relevantní kategorie ETHOS++ 8; 11; 13 2; 3.1; 3.2; 6.1.1; 8; 11 1.1; 3.1; 3.3; 6.2.1; 8; 9; 11; 12 1.1; 2; 3.1; 8; 9; 11; 12; 13
8; 9
+ dle Hradecký a kol. (2012a, s. 74) ++ do nichž by část z odhadnutého počtu (těžko blíže odhadnutelná) mohla náležet, popř. se snadno „propadnout“ Zdroje: * Burdová, Vojtěch, 2013 ** Statistika Vězeňské služby *** Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012 **** Exekutorská komora ČR
168
Závěr
Závěr Cílem projektu, jehož výstupem je tato publikace, bylo shromáždit a vyhodnotit existující domácí zdroje dat (statistiky, sčítání, dokumenty aj.) i provedené výzkumy problematiky bezdomovectví a na jejich základě zjistit či odhadnout počet osob v různých kategoriích bezdomovců a osob tímto jevem ohrožených podle Evropské typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení ETHOS. Úkolem bylo též hledat možnosti rozšíření a zkvalitnění různých druhů dat. Práce na projektu volně navázala na rozsáhlou publikaci z roku 2012, zpracovanou kolektivem autorů pod vedením I. Hradeckého a L. Prudkého „Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020“ (Hradecký a kol., 2012). Předkládaná publikace poskytla komentovaný přehled zdrojů dat o různých kategoriích osob, které se staly bezdomovci nebo jsou v tomto směru ve své aktuální životní situaci ohroženy. Publikace ilustruje obtížnost úkolu vytvořit co nejspolehlivější ucelený obraz o rozsahu bezdomovectví tím, že ukazuje, že pro některé mody a projevy bezdomovectví nejsou k dispozici vhodná statistická data v žádoucím rozsahu a hloubce, popř. vůbec. V jednotlivých částech jsme se pokusili shrnout pro každou danou národní subkategorii ETHOS aktuálně co nejrelevantnější zdroje dat a naznačit, jak je s nimi možné pracovat za účelem získání co nejspolehlivějšího odhadu počtu osob v dané národní subkategorii ETHOS. Především jsme se ale snažili poskytnout metodická doporučení týkající se rozšíření rozsahu a podrobnosti některých sbíraných dat či zahájení sběru dat o určité skupině obyvatel. Nicméně zahrnuli jsme i kritické úvahy o účelnosti sběru dat určitého typu, pokud by jejich smyslem bylo primárně či pouze přispět k rigoróznějšímu sčítání bezdomovců podle typologie ETHOS. Z těchto doporučení a úvah, která uzavírají jednotlivé části, rekapitulujeme ty závěry, které považujeme z hlediska celku za nejdůležitější. Pro monitorování počtu osob „bez střechy“: ‐
Pokud má MPSV zájem průběžně monitorovat do budoucna pravidelně počty osob bez domova v co možná nejpřesnějším souladu s typologií ETHOS, bylo by žádoucí zavést takovou metodu sčítání, která a) zajistí použití jednotné operační definice při sběru dat na jednotlivých územích a b) umožní ve výsledných datech odlišit jednotlivé operační kategorie (potažmo jejich národní subkategorie) od sebe navzájem (pro návrh metodiky viz přílohu č. 2).
‐
Pro základní přehled o počtu osob v noclehárnách postačí výstupy statistického zjišťování MPSV. Tyto statistiky nicméně poskytují spolehlivě pouze informaci o stavu (počtu uživatelů k určitému datu). Má-li se k monitoringu počtu osob v noclehárnách přistupovat důkladněji a chceme-li spíše získat představu o toku uživatelů v nich, popř. o výkyvech jejich počtu v průběhu roku nebo trajektorii noclehů osob, které během roku střídají noclehy venku a v noclehárnách, bylo by užitečné tyto informace zjišťovat formou ad hoc šetření v noclehárnách. Počet osob sezonně nocujících v prostorách zařízení bez lůžek (národní subkategorie ETHOS 2.1.2) nelze spolehlivě sledovat a dá se předpokládat jejich pokrytí v rámci sčítání osob v subkategoriích 1.1.1 a 2.1.1. Proto navrhujeme ji ze seznamu českých národních subkategorií vypustit.
169
Závěr
Pro monitorování počtu osob „bez bytu“: ‐
Pro průběžné sledování počtu osob v ČR spadajících do kategorie ETHOS 3.1 azylové domy (AD) a domy na půli cesty (DPC) - jsou dostačující výsledky statistického zjišťování MPSV, jak je uvádí Statistická ročenka v oblasti práce a sociálních věcí. V případě AD je možné, aby zjišťování tohoto čísla vycházelo z celkových dostupných kapacit; pak je ovšem důležité ověřit vhodnost 90% koeficientu používaného Hradeckým a kol. (2012). Toto doporučení je především relevantní pro snahy odvodit přibližný počet dílčích cílových skupin z kapacit vyhrazených pro tyto skupiny v případech, kdy AD kapacity výlučně vyhrazené pro jednotlivé skupiny osob mají (to se podle našeho předpokladu nicméně týká jen části AD v ČR).
‐
V rozsahu informací zjišťovaných v rámci statistického zjišťování MPSV by bylo možné údaje o velikosti kategorie mužů/žen žijících v AD jako jednotlivci zjišťovat také pomocí pravidelných nebo jednorázových dotazníkových šetření mezi azylovými domy v ČR, realizovanými buď na reprezentativním vzorku AD, nebo - v ideálním případě - vyčerpávajících, což by umožnilo získat např. další demografické nebo biografické údaje.
‐
V případě matek s dětmi/otců s dětmi/úplných rodin v AD nelze z aktuálně dostupných dat spolehlivě odhadovat jejich počty. Za účelem jejich pravidelného sledování by však mělo být možné rozšířit seznam informací získávaných v rámci statistického zjišťování MPSV tak, aby formulář ročního výkazu o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb zjišťoval kromě počtu klientů v rozkladu na muže, ženy a děti a mládež do 18 let také počet osob evidovaných v AD společně, tj. počet dětí ubytovaných společně s matkami, resp. s otci, počet dětí v AD žijících v úplných rodinách a celkový počet těchto rodin (tj. rodičovských párů), počet matek (samoživitelek) ubytovaných společně s dětmi a počet otců (samoživitelů) ubytovaných společně s dětmi.
‐
V ČR chybí přehled o veřejných komerčních ubytovnách jako celku - ať už se to týká jejich počtu, velikosti jejich kapacit a reálných počtů osob v nich žijících či dalších údajů. I vzhledem k tomu, že jsou služby komerčních ubytoven tématem trvajících kontroverzních diskusí a jsou veskrze nahlíženy jako z hlediska lidských práv vysoce problematický typ podnikání, bylo by nejvhodnější realizovat komplexní studii mapující reprezentativním způsobem co největší počet těchto zařízení a jejich služby.
‐
Počet osob ubytovaných v přístřeší po vystěhování z bytu nelze zjišťovat. Právní povinnost pronajímatelů zajistit bytovou náhradu navíc byla zrušena se vstoupením v platnost nového občanského zákoníku. Národní subkategorii 3.2.2 proto navrhujeme ze seznamu českých subkategorií ETHOS vypustit.
‐
Pro osoby v náhradním ubytování z důvodu domácího násilí lze (mimo některé z výše uvedených možností) pro zjišťování počtů odlišit ve výkazu MPSV o klientech sociálních pracovníků jako samostatnou kategorii oběti domácího násilí, data však zřejmě budou podhodnocovat reálné počty, protože osoby zažívající domácí násilí se obracejí také (možná častěji) přímo na relevantní NNO. Statistiky Policie ČR lze pro tyto účely doporučit upravit tak, aby z nich bylo možné vyčíst případy domácího násilí, tzn. vyčlenit je z případů trestných činů, které jsou páchány podle relevantních paragrafů trestního zákona č. 135/2006 Sb. Lze doporučit podřazení národních subkategorií spadajících do této životní situace (4.1) pod operační kategorii 3, resp. životní situaci 3.1, pokud dojde k námi navrhované aktualizaci struktury českých národních subkategorií ETHOS, a příslušnou formou (viz výše) upravit statistické sledování azylových domů v rámci statistik MPSV.
170
Závěr
‐
Pokud jde o imigranty, zde lze do jisté míry využít statistické zdroje MV, MPSV a data ze SLDB. Detailnější kontextové informace a anonymizovaná dílčí data by případně mohly poskytnout neziskové organizace zaměřené na pomoc a integraci cizinců a poskytovatelé vybraných sociálních služeb (azylový dům, dům na půli cesty) poskytující pobytové služby azylantům a imigrantům. Relevantní data o migrujících pracovnících ubytovaných na veřejných komerčních ubytovnách nejsou sledována. Vzhledem k nedostatečnosti dostupných dat a překryvům doporučujeme zvážit podřazení životní situace 5.2 pod situaci 3.2 alespoň při mapování objemu bezdomovectví v českém prostředí.
‐
U osob před propuštěním z instituce, nemajících zajištěné ubytování, jsou možnosti monitorování odlišné u jednotlivých cílových kategorií. Vzhledem k neexistenci závazného postupu existuje nejméně informací o osobách opouštějících zdravotnická zařízení. V případě opouštění zařízení pro výkon trestu odnětí svobody apod. lze zejména lépe využít evidenci činnosti sociálních kurátorů ve smyslu rozšíření resortních výkazů. Pokud jde o osoby před opuštěním dětské instituce a pěstounské péče, ukazuje se jako nezbytné přesněji definovat vymezení této kategorie, respektive co vlastně znamená ono „před“ v jejím názvu (např. ve vztahu k věku). Dle současné legislativy má sice ředitel ústavního zařízení povinnost informovat o nadcházejícím propuštění dítěte ze zařízení příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, a to nejméně 6 měsíců předem, tento údaj se však ve stávajících statistikách nevykazuje, natož ve vztahu k věku dítěte. A u pěstounské péče žádný podobný mechanismus ani nastaven není. Lze zvažovat sledování počtu dětí před opuštěním instituce/pěstounské péče také ve vztahu k zletilosti, nicméně to nepovažujeme za nejvhodnější vzhledem k významnému počtu osob, které i s ohledem na standardní věk při ukončení středního vzdělávacího stupně, který je v ČR 19 let, v ústavních zařízeních/pěstounské péči setrvávají i po 18. roce. Další variantou by bylo sledování počtu dětí a mladých dospělých podle věku (15-26 let nebo 18-26 let) s rozlišením na jednotlivé roky. Je však třeba počítat s tím, že OSPOD tyto děti sleduje pouze do dovršení 18 let, po dosažení zletilosti mají být (a ne vždy skutečně jsou) v péči sociálních kurátorů pro dospělé. Počty osob před opuštěním dětské instituce z důvodu zletilosti by nově mohlo sledovat MPSV v rámci Ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí, který je naplňován prostřednictvím OSPOD obecních úřadů s rozšířenou působností, ve vztahu k věku (15-26 let) by je mohly monitorovat i stávající statistiky MŠMT. Počty dospělých (18-26 let) před opuštěním dětské instituce by mohl monitorovat Roční výkaz sociální práce MPSV, jenž vyplňují krajské a obecní úřady zpravidla prostřednictvím sociálních kurátorů. Údaje o počtech dětí před opuštěním pěstounské péče by jako novou položku mohlo sledovat MPSV v rámci Ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Počty dětí v pěstounské péči v závislosti na věku mohou být nejsnáze sledovány a) prostřednictvím vlastních statistik ORP s OSPOD postupovaných krajům, b) rozšířením sledovaných položek v rámci Ročního výkazu o výkonu sociálně-právní ochrany dětí, c) zpracováváním a publikováním statistických dat OKstat k příspěvku na úhradu potřeb dítěte/příspěvku při ukončení pěstounské péče dle věku oprávněné osoby. Stávající roztříštěnost statistik o dětech a mládeži v institucionální péči je odrazem dosavadní resortní roztříštěnosti systému péče o ohrožené děti, přičemž zásadní mezery ve znalosti situace si vyžadují ad hoc šetření zaměřená na stěžejní aspekty této problematiky (např. jak velký podíl dětí opouštějících náhradní péči je skutečně ohrožen bezdomovectvím, do jaké míry se v rané dospělosti mohou spolehnout na podporu své biologické rodiny a jak velký podíl z nich při přechodu do dospělosti potřebuje podpůrné služby).
171
Závěr
‐
Vzhledem k neexistenci azylových domů určených specificky pro ubytování bezdomovců v seniorském věku a k nejednoznačnosti rozdílu mezi službami dlouhodobého a přechodného „bydlení s podporou“, které navíc v českém systému sociálních služeb zatím nemají jednoznačné zařazení, navrhujeme operační kategorii 7 (uživatelé dlouhodobější podpory) uvažovat jako součást kategorie 3 (osoby v ubytovnách pro bezdomovce).
Pro monitorování počtu osob v kategorii „nejisté bydlení“: ‐
Pokud jde o osoby přechodně bydlící u příbuzných nebo přátel bez jiné možnosti bydlení, osoby bydlící v podnájmu a osoby v nezákonně obsazené budově nebo pozemku, počty nejsou v ČR sledovány v intencích kategorizace ETHOS, proto lze nyní odkázat pouze na dílčí informace a případné evidence vedené pro vlastní potřebu jednotlivých obecních úřadů (zejména sociální odbory a OSPOD obcí s rozšířenou působností), poskytovatelů sociálně-právního poradenství, soudů, oddělení Policie ČR a městské policie. U podnájemců lze rovněž doporučit pravidelně k určitému měsíci v roce sledovat v OKstat ukazatel o počtech příjemců dávky hmotné nouze „doplatek na bydlení“, kteří bydlí v podnájmu, jenž by měl být vyhodnocován při započtení všech společně posuzovaných osob.
‐
Počty osob, které dostaly výpověď z nájemního bytu, a osob ohrožených vystěhováním z vlastního bytu nejsou dostupné, neboť nejsou systematicky sledovány. Informacemi o osobách, které se dostaly do rizikové situace z důvodu výpovědi z nájemního bytu, do jisté míry disponují sociální odbory obcí s rozšířenou působností, které ve struktuře ORP představují jediný formální článek určený k řešení problematiky sociálního vyloučení.
‐
Policejně zaznamenané případy osob ohrožených domácím násilím jsou evidovány lépe než jiné případy ohrožení bezdomovectvím, ale nejsou vyčerpány všechny možnosti. Policie by měla evidovat nejen projednávané trestné činy spojené s domácím násilím, ale i další řešené případy, kde došlo k domácímu násilí, bez ohledu na jeho formu a další policejní postup. K poznání incidence a dopadů domácího násilí a jejich monitorování by přispěla cílená spolupráce mezi občanskými poradnami, NNO poskytujícími služby osobám ohroženým a obětem domácího násilí a sociálními odbory obcí všech typů.
Pro monitorování počtu osob v kategorii „nevyhovující bydlení“: - Jelikož počty osob žijících v nevyhovujícím bydlení, ať jde o kteroukoliv subkategorii, nejsou v ČR sledovány v intencích kategorizace ETHOS, lze odkázat téměř výhradně na informace a případné evidence obecních úřadů, Policie ČR a městské policie. - Limity využívaných statistických dat ilustruje odlišnost vymezení subkategorií ETHOS a kategorií sledovaných Sčítáním lidu, domů a bytů, jež se při počátečních snahách o orientaci v této problematice logicky nabízí jako výchozí zdroj dat, má však závažné nedokonalosti. Jelikož SLDB nesleduje kvalitativní parametry bydlení mimo byty, není známo, nakolik se skutečně jedná o nevyhovující, nouzové bydlení, natož v jakém podílu osoby v tomto obydlí žijící skutečně nemají jinou možnost bydlení a nakolik jde o jejich svobodnou volbu, pragmatické řešení osobní situace apod. - Je žádoucí, aby data o osobách v jednotlivých cílových skupinách kategorie „nevyhovující bydlení“ byla průběžně systematicky sledována prostřednictvím
172
Závěr
systému OKstat na základě vyhodnocení již dnes zjišťovaných dat o příjemcích dávek, příp. rozšířeného zjišťování. - Je žádoucí vytvořit oficiální definici přelidněných bytů, která by odpovídala bytové situaci a požadavkům na bydlení v ČR a přitom byla kompatibilní s definicí Eurostat, používanou pro srovnání v rámci EU, a tedy relevantní i pro snahy srovnávat počty bezdomovců podle ETHOS, protože ta se ukazuje pro české podmínky ne zcela adekvátní (nadhodnocuje počty přelidněných bytů a lidí v nich žijících). Lze doporučit doplnění pravidelných šetření ČSÚ „Životní podmínky“ o český modul, který by zjišťoval údaje odpovídající české (byť zatím neoficiální) definici přelidněného bytu. Na závěr se ještě krátce vrátíme k pravidelnému Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB), jehož využitelnost pro potřeby zjišťování počtu bezdomovců podle typologie ETHOS byla na několika místech v této monografii rozebírána. Jak ukázal náš projekt, způsob, jakým se autoři SLDB v roce 2011 pokusili na základě nařízení Komise (EU) č. 519/2010 v rámci celostátního cenzu sečíst osoby bez domova, se potvrdil jako vysoce nepřesný. Sečteny byly pouze osoby využívající v den sčítání služeb vymezených typů zařízení (poskytujících nouzové a dočasné ubytování) zpřístupněných na základě spolupráce se Sdružením azylových domů a Asociací poskytovatelů sociálních služeb, a to způsobem, kdy s nimi v roli sčítacích komisařů sčítací arch vyplňovali zaměstnanci těchto zařízení. Osoby ve všech ostatních životních situacích podle typologie ETHOS byly zahrnuty do celkového počtu obyvatel. Jak ilustrují i naše rozbory vztahující se k jednotlivým národním subkategoriím typologie, spolehlivé informace o struktuře ani počtech bezdomovců v ČR tedy ze SLDB 2011 nelze čerpat. Stejný závěr činí o využitelnosti národních cenzů pro získání počtu osob bez domova v jednotlivých evropských státech i komparativní studie Evropské observatoře bezdomovectví (Baptista a kol., 2012). V něm je nicméně zároveň zahrnut i návrh na alespoň minimální zlepšení srovnatelnosti národních cenzů v otázce monitoringu výskytu bezdomovectví tím, že by obsahovaly identickou otázku týkající se toho, zda dotazovaná osoba v současnosti je nebo někdy v minulosti byla v situaci odpovídající některé z kategorií ETHOS (s. 69; viz také výše v úvodu této monografie). Otázka přesného znění této nové univerzální otázky by zajisté měla být předmětem diskusí na evropské úrovni, aby ve své konečné podobě skutečně napomohla v každém státě adekvátně (tj. spolehlivě a smysluplně) identifikovat kvalitativně srovnatelnou část populace a nepřispěla pouze k násobení obtížně použitelných výstupů. Jak jsme rovněž už rozebírali výše, vzhledem k tomu, že národní cenzy mohou podchytit jen část bezdomovecké populace, jak ji definuje ETHOS, a navíc kladou značné finanční nároky na státní rozpočet, je pro postup k získávání co nejpřesnějších dat o počtu a struktuře bezdomovců zároveň stěžejní, aby v ČR jako i v dalších státech EU - byla zpřesňována administrativní data týkající se uživatelů sociálních služeb tak, aby bylo možné značnou část těchto informací čerpat z nich. V tomto ohledu se jako jedna z vhodných variant nabízí zavedení celostátního evidenčního systému uživatelů sociálních služeb, který by při snahách o kvantifikaci bezdomovců navíc mohl účinně napomáhat omezení duplicit. Tato monografie ukázala, že zjišťování počtu osob bez domova podle typologie ETHOS v českém prostředí naráží na zásadní nedostatky aktuálně sbíraných dat, z nichž je v případě většiny kategorií ETHOS téměř nemožné vyčíst relevantní informace, o něž by se při odhadu skutečného počtu osob v té které kategorii dalo spolehlivě opřít. Monografie rovněž poukázala na skutečnost, že sčítání bezdomovců podle struktury typologie ETHOS může být v některých
173
Závěr
ohledech samoúčelné, což by mělo být důvodem ke zvážení jeho ekonomické a společenské účelnosti i pro případnou aktualizaci struktury českých národních subkategorií pro jejich praktičtější využití v dalších pokusech o sečtení osob bez domova v ČR.
174
Literatura
Literatura Baláš, O., Hežová, M., Loukota, R., Prokopová, L., Ptáče, L., Sejbal, J., Stanoev, M. Aktuální otazníky fenoménu bezdomovství - Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010. Brno: Centrum sociálních služeb, příspěvková organizace, Brno a Odbor sociální péče Magistrátu města Brna, 2010. Dostupné z: http://socialnipece.brno.cz/useruploads/ files/aktu%C3%A1ln%C3%AD_otazn%C3%ADky_fenom%C3%A9nu_bezdomovstv%C 3%AD.pdf Baptista, I., Benjaminsen, L., Pleace, N., Busch-Geertsema, V. Counting homeless people in the 2011 housing and population census. Brusel: European Observatory on Homelessness, FEANTSA. 2012. Benjaminsen, L., Busch-Geertsema, V., Filipovič Hrast, M., Pleace, N. Extent and profile of homelessness in European member states. A statistical update. Brusel: European Observatory on Homelessness, FEANTSA. 2014. Bičík, I. a kol. Druhé bydlení v Česku. Praha: Přírodovědecká fakulta UK, 2001. Burdová, J., Vojtěch, J. Nezaměstnanost absolventů škol se středním a vyšším odborným vzděláním - 2013. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2013. Buriánek, P. Analýza populace bezdomovců v Ústí nad Labem. Závěrečná zpráva z výzkumu. Ústí nad Labem: Oblastní Charita, 2011. Busch-Geertsema, V. Housing First Europe. Final Report. Brusel: European Commission, DG for Employment, Social Affairs & Inclusion, 2013. Dostupné z: www.housingfirsteurope.eu Cizinci v České republice podle dat sčítání lidu. Praha: ČSÚ, 2014. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/publ/170222-14-n_2014 Deloitte. Analýza socioekonomické situace příjemců sociálních dávek na ubytovnách. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Výsledky sociálního šetření realizovaného mezi příjemci DnB na ubytovnách. Výstup 2. etapy projektu, 2014. Edgar, B., Harrison, M., Watson, P., Busch-Geertsema, V. Measurement of Homelessness at European Union Level (commissioned and edited by European Commission - DG Employment, Social Affairs and Equal Opportunities). Dundee/Brussels: European Commission, 2007. Dostupné z: http://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=114&langId=en Edgar, B., Harrison, M., Watson, P., Busch-Geertsema, V. Jak zkvalitnit rozsah dostupných informací o bezdomovství na regionální, národní a evropské úrovni. Podkladový materiál pro národní semináře. MPHASIS: Společný postup v otázce bezdomovství prostřednictvím podpory a posilování informačních systémů. Dundee: University of Dundee, 2008. Géblová, A. Kolik u nás žije lidí bez domova? Statistika a my, roč. 10, č. 6, 2012.
175
Literatura
Gjuričová, J. Hodnocení systému péče o ohrožené děti. Analýza efektivity fungování systému péče o ohrožené rodiny vyplývající z průzkumu osudů dětí, které v letech 1995-2004 opustily institucionální péči. Policista, roč. 13, č. 12, 2007, příloha s. 1-8. Hofírek, O., Nekorjak, M. Neregulérní práce imigrantů v České republice. 2008. Dostupné z: http://www.migraceonline.cz/cz/e-knihovna/neregulerni-prace-imigrantuv-ceske-republice Horáková, M., Jahoda, R., Kofroň, P., Sirovátka, T., Šimíková, I. Příjmová chudoba a materiální deprivace v České republice podle indikátorů EU – vývoj v důsledku krize, fiskální konsolidace a sociální reformy. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2012. Hradecký, I., Kosová, P., Myšáková, M., Omelková, L., Sedláček, P. Sčítání bezdomovců Praha 2004 - výstupy z projektu. Praha, 2004. Hradecký, I. Národní zpráva o bezdomovství v České republice 2006, politická část zpracovaná pro Evropskou observatoř bezdomovství (The European Observatory on Homelessness). Praha, 2006. Hradecký, I. a kol. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje o.s., 2007. Hradecký, I. a kol. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020. Praha, 2012a. Hradecký, I. a kol. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020. Příloha 1-7. Praha, 2012b. Hradecký, I. Co znamená pro společnost bezdomovství? Anotace příspěvku na Konsensuální konferenci o bezdomovectví v ČR, Praha 26. - 27. listopadu 2014. Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020. Praha: MPSV, 2013. Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013-2020. Praha: MHMP. Dostupné z: http://socialni.praha.eu/public/3f/6e/ac/1877856_502944 _usneseni_rady_hmp_eBook_usneseni_c_2245_verejny.pdf Kopačková, D. Sociální bydlení a průzkum ubytoven. TZB-info, 6. 6. 2014. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/facility-management/11310-socialni-bydleni-a-pruzkum-ubytoven Kosová, P., Omelková, L., Sedláček, P. Bezdomovectví v hlavním městě Praze. Praha: Městské centrum sociálních služeb a prevence. Oddělení analýz a vzdělávání, 2004. Krško, A. Možnosti transformace dětských domovů v ČR v zařízení nového typu. Diplomová práce na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy na katedře pedagogiky. Vedoucí diplomové práce Věra Poláčková. Praha, 2011. Magistrát města Brna, Oddělení sociální prevence a pomoci [OSP MMB]. Zjišťování počtu lidí bez domova v Brně. Brno, 2014. Dostupné z: http://www.armadaspasy.cz/ sites/default/files/projects/brno_sb2014.pdf
176
Literatura
Mandys, J., Nežádalová, P. Dilemata sčítání bezdomovců v roce národního sčítání obyvatel. Aktuální otázky sociální politiky - teorie a praxe, roč. 5, 2011. Dostupné z: https://aosp.upce.cz/article/view/87 Martinková, M., Slavětínský, V., Vlach, J. Vybrané problémy z oblasti domácího násilí v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014. Milota, J. Prevence ztráty bydlení. Anotace příspěvku na Konsensuální konferenci o bezdomovectví v ČR, Praha 26.-27. listopadu 2014. Dostupné z: http://www.bezdomovectvi.info/cs/klicova-otazka-c-3/ Obyvatelstvo podle způsobu bydlení. ČSÚ, 2014. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/publ/170221-14-n_2014 Pelikánová, A., Šmoldas, M. Zmapování kapacit bydlení využívaného k ubytovávání sociálně znevýhodněných v obci Větřní s důrazem na soukromé ubytovny. Praha: Úřad vlády ČR - Odbor pro sociální začleňování (Agentura), 2013. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/ubytovny-nemohou-dlouhodobe-resit-situacisocialne-slabych-uvadi-vyzkum Pelíšková, V., Rohrerová, L., Dubnová, E., Šimková, H. Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé. Úkol B.10/BP Závěrečná zpráva. Brno: Ústav územního rozvoje, 2012. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/4ac18d7b-9914413e-b43a-52c4e8b7fdf9/B10-Zaverecna-zpr-2012.pdf První stanovisko poroty po konferenci. Konsensuální konference o bezdomovectví, konaná Ministerstvem práce a sociálních věcí 5. prosince 2014. Dostupné z: http://www.bezdomovectvi.info/cs/prvni-stanovisko-poroty-po-konferenci/ Sequensová, V. Chudí mají nadprůměrné náklady na bydlení. Statistika a my, č. 1, 2014. Dostupné z: http://www.statistikaamy.cz/2014/01/chudi-maji-nadprumernenaklady-na-bydleni/ Sládek, J. Snopek, J. Prostupné bydlení. Manuál dobrých praxí. Praha: Agentura pro sociální začleňování, 2014. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/prostupnebydleni-metodika-a-manual-dobrych-praxi Snopek, J., Matoušek, R. Prostupné bydlení. Metodika. Praha: Agentura pro sociální začleňování, 2014. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/prostupne-bydlenimetodika-a-manual-dobrych-praxi Šimíková, I. Analýza databáze příjemců dávek hmotné nouze. Praha: VÚPSV, v.v.i., 2012. Šnajdrová, Z., Holpuch, P. Sčítání bezdomovců na území Hl. města Prahy. Závěrečná zpráva. Praha: ABL, a.s., 2010. Trh práce v ČR - časové řady 1993-2013. Praha: ČSÚ, 2014. Ubytovací zařízení poskytující péči bez oprávnění. Zpráva ze systematických návštěv veřejného ochránce práv. 2015. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/ user_upload/ochrana_osob/ZARIZENI/Socialni_sluzby/SZ-Neregistrovana_web.pdf
177
Literatura
Vybrané statistické údaje o financování sociálních služeb, Praha: MPSV, 2010. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/9198/Analyza_fin_SS.pdf Vybrané údaje o bydlení 2013. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 2014. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/0f40fca0-0fb5-4fb3-b7ec-9fe33f7bc 67f/Vybrane-udaje-bydleni-2013.pdf Výroční zpráva Charity Česká republika 2013. Dostupné z: http://www.charita.cz/res/data/016/001794.pdf?seek=1404990829 Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. Sekretariát rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, 2013. Dostupné z: http://www.vlada.cz/ cz/ppov/protidrogova-politika/media/vyrocni-zprava-o-stavu-ve-vecech-drog-v-cr-vroce-2012-113572/ Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2012. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2013. Zpráva o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2012. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, 2014. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS - roční průměry 2013. Praha: ČSÚ, 2014. http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/250132-14 Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS - čtvrtletní údaje 2. čtvrtletí 2014. Praha: ČSÚ, 2014. http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/250128-14 Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS - 3. čtvrtletí 2014. Praha: ČSÚ, 2014. http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/czam110314.docx
Právní předpisy Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (zrušený) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu
178
Literatura
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 472/2011 Sb., školský zákon Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby
Databáze, ročenky, registry OKstat Byty podle SLDB 2011 - Česká republika. Praha: ČSÚ 2013. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/14000-13 Definitivní výsledky SLDB 2011, ČSÚ. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/sldbvo/#! stranka=podle-tematu&tu=30735&th=&vseuzemi=null&v=&vo=null&void Integrovaný portál MPSV. http://portal.mpsv.cz/sz/stat/abs/polo Registr poskytovatelů sociálních služeb. Dostupné z: http://iregistr.mpsv.cz/socreg/ vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1416313877051_2 Síť zdravotnických zařízení. Praha: ÚZIS 2013. Dostupné z: http://www.uzis.cz/ katalog/zdravotnicka-statistika/sit-zdravotnickych-zarizeni Statistická ročenka České republiky 2013. Praha: ČSÚ 2013. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/0001-13-r_2013 Statistická ročenka školství 2013/2014 - výkonové ukazatele. Dostupné z: http://toiler.uiv.cz/rocenka/rocenka.asp Statistická ročenka Vězeňské služby za rok 2013. Praha: Vězeňská služba ČR, 2013. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3% AD/statistiky/Statistick%C3%A9%20ro%C4%8Denky/Rocenka_2013.pdf Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění. Praha: ČSSZ. 2013. Dostupné z: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/FF083D00-F1F2-4584-B2A3-61E42FF416F6/0/SR_2013.pdf
Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2013. Praha: MPSV ČR, 2014. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/3869 Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2010. Praha: MPSV ČR, 2011. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/3869 Statistické přehledy kriminality za rok 2014 (2013). Praha: Policie ČR, 2014. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/statisticke-prehledy-kriminality-za-rok-2014.aspx Statistický přehled soudních agend. Druhá část. Rok 2009. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2010. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k= 3397&d=47145
179
Literatura
Statistika bydlení. Eurostat. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics _explained/index.php/Housing_statistics/cs Struktura bytového fondu. Praha: ČSÚ 2003. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/ 2003edicniplan.nsf/p/4112-03 Základní výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011. Praha: ČSÚ 2012. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/05000-12 Zdravotnická ročenka České republiky. Praha: ÚZIS, 2013. Dostupné http://www.uzis.cz/katalog/rocenky/zdravotnicka-rocenka-ceske-republiky
z:
Formuláře Formuláře pro státní sociální podporu a pěstounskou péči. Dostupné z: https://formulare.mpsv.cz/okdavky/cs/welcome/index.jsp Roční výkaz o sociální práci za rok 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/15023 Roční výkaz o výkonu sociálně-právní ochrany dětí za rok 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/15023 Roční výkaz o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb za rok 2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/15023
Další zdroje Dětský domov, Hodonín. Dostupné z: http://www.mujbyt.org/clanek.php?menu=13& menu1=18&menu2=10&menu3=28 Domácí násilí - Statistiky a výzkumy. Persefona, o.s. Dostupné z: http://www.persefona.cz/n-domaci-nasili.php?page=dn-statistiky Doplatek na bydlení po půl roce neskončí, slibuje Tominová (aktualne.cz). MPSV, 6. 3. 2014. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/17412 Charitní středisko Sv. Lucie - startovací byty. Charita Ostrava. Dostupné z: http://ostrava.caritas.cz/lide-bez-domova/startovaci-byty-lucie/ Informace o dotazníku. Interní dokument MV ČR, odbor prevence kriminality. Praha, 2011. Konsensuální konference o bezdomovectví, konaná Ministerstvem práce a sociálních věcí 5. prosince 2014. Dostupné z: http://www.bezdomovectvi.info/cs/ Mapa bezdomovectví v Praze k 30. 6. 2014. Interní dokument Městské policie Hl. m. Prahy.
180
Literatura
Matoušek, R. Potřebnost sociálního bydlení v Česku. [prezentace PDF]. Agentura pro sociální začleňování, 2014. Dostupné z: http://www.armadaspasy.cz/sites/default/ files/projects/matousek_potreba_soc_bydleni.pdf Neregistrované služby. Veřejný ochránce práv. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/ ochrana-osob-omezenych-na-svobode/neregistrovane-sluzby Odbor prevence kriminality MV ČR: Dotazníkové šetření k problematice bezdomovectví, leden-únor 2011. [prezentace Power Point]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ ministerstvo-vnitra-se-zamerilo-na-problematiku-bezdomovectvi.aspx Otázky k problematice bezdomovectví pro města realizující Městské programy prevence kriminality. [Vyplněné dotazníky z 39 měst]. Interní dokument MV ČR, odbor prevence kriminality. Praha, 2011. Parlamentní listy 17.10. 2014. Exekuce se nevyhýbají nikomu - dětem, ani seniorům. Počty seniorů v exekuci ročně narůstají. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/ zpravy/kauzy/Exekuce-se-nevyhybaji-nikomu-detem-ani-seniorum-Pocty-senioru-vexekuci-rocne-narustaji-338237 Poznámky k vyhodnocení dotazníku k problematice bezdomovectví ve městech. Interní dokument MV ČR, odbor prevence kriminality. Praha, 2011. Příležitost pro osoby vyloučené z bydlení. Projekt. Romodrom, o.p.s. Dostupné z: http://www.romodrom.cz/new/obsah.php?id=26&index=1. Statistiky. Bílý kruh bezpečí, z.s. Dostupné z: http://www.bkb.cz/o-nas/statistiky/ Tisková zpráva k Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v ČR v roce 2012: Praha, 19. 11. 2013. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/protidrogova-politika/media/ VZ_2013-11-19_tiskova-zprava.pdf Třístupňový propustný systém bydlení v romských komunitách – program bydlení s doprovodným sociálním programem. Pilotní projekt řešení problematiky bydlení v oblastech sociálně vyloučených romských lokalit. [prezentace PDF]. RACIBORZ, Centrom, o.s., 2009. Dostupné z: http://www.kr-ustecky.cz/vismo/dokumenty 2.asp?id_org=450018&id=1653176&n=konference-socialne-vyloucene-lokality-vusteckem-kraji&query=t%C5%99%C3%ADstup%C5%88ov%C3%BD+program Výroční zpráva 2012. Občanské sdružení Centrom. Dostupné z: http://www.centrom.cz/phocadownload/vz/VZ2012.pdf Výsledky sčítání bezdomovců. Tisková zpráva ČSÚ ze dne 9.12.2012 Dostupné z: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu Závěry z vyhodnocení dotazníku. kriminality, Praha, 2011.
Interní
dokument
MV
ČR,
odbor
prevence
Zásady pronajímání bytů v domech ve vlastnictví hl. m. Prahy, svěřených Statutem hl. m. Prahy, v platném znění, do správy městské části Praha 8. Zveřejněno 23. 4. 2014. Dostupné z: http://www.praha8.cz/Zasady-pronajimani-bytu-v-domech-ve-vlastnictvihl-m-Prahy-sverenych-Statutem-hl-m-Prahy-v-platnem-zneni-do-spravy-mestskecasti-Praha-8.html
181
Literatura
Zpráva o ubytovnách na Ostravsku aneb Jsou ubytovny opravdu vhodným řešením pro bydlení rodin s dětmi a lidí bez domova? Ostrava: Občanské sdružení Vzájemné soužití, 2013. Dostupné z: http://esfdb.esfcr.cz/modules/products/detail.php?pid=13479
182
Přílohy
Příloha č. 1 ETHOS - Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR Příloha č. 2 Možnosti a meze sčítání osob bez přístřeší v České republice. Zhodnocení vhodných přístupů a návrh metodiky celostátního sčítání osob v koncepčních kategoriích ETHOS 1 a 2 Příloha č. 3 Azylové domy v ČR ubytovávající matky s dětmi Příloha č. 4 Azylové domy v ČR ubytovávající otce s dětmi Příloha č. 5 Příspěvek na úhradu potřeb dítěte - průměrný měsíční počet příjemců za rok 2013 Příloha č. 6 Osoby žijící v přelidněných bytech Příloha č. 7 Příjemci dávek v hmotné nouzi Příloha č. 8 Příloha k návrhu metodiky celostátního sčítání osob v koncepčních kategoriích ETHOS 1 a 2 - Dotazník použitý v první fázi pražského sčítání bezdomovců v roce 2010
P ří lo h a č
185
186
Příloha č. 2 Možnosti a meze sčítání osob bez přístřeší v České republice Zhodnocení vhodných přístupů a návrh metodiky celostátního sčítání osob v koncepčních kategoriích ETHOS 1 a 2
Příloha k části 1.1.1, kterou zpracoval Petr Holpuch ve spolupráci s Kristýnou Peychlovou
Úvod Ke sčítání osob bez přístřeší na celém území našeho státu lze přistoupit rozličnými způsoby. Aplikovatelné postupy se liší na jedné straně kvalitou poskytovaných výstupů a na straně druhé ekonomickou a organizační náročností. Cílem tohoto textu je přinést informace, na jejichž základě by bylo možné vyhodnotit, jakým způsobem zrealizovat sčítání osob bez přístřeší v České republice vzhledem k (zejména finančním) možnostem a očekáváním případného zadavatele cenzu. Následující text vychází z českých i zahraničních zkušeností a přináší návrhy a doporučení pro případnou realizaci takovéhoto projektu.
1.1 Organizační rámec pro sčítání osob bez přístřeší v ČR Sčítání osob bez přístřeší na území celého státu se stává v západních zemích v posledních dvaceti letech stále častějším jevem. Za pozornost stojí zejména projekty realizované v USA, z nichž pochází největší množství dostupných studií zabývajících se touto tematikou. Zatímco první systematičtější cenzus osob bez přístřeší v USA z roku 1990 byl silně kritizován za mnohá metodologická pochybení a špatnou organizaci (Martin, 1992), novodobé každoroční cenzy realizované od roku 2005 (od roku 2011 publikované pod hlavičkou „The State of Homelessness in America 20XX“) mají již velmi silné metodologické i organizační zázemí. Mimo v čase dobře srovnatelných a věrohodných dat jsou také zdrojem dobře zpracovaných metodických postupů (viz Dunton, Albanese, D’Alanno, 2014), z nichž mnohé lze využít i při případné realizaci obdobného cenzu v prostředí České republiky. Klíčem k získání přehledu o počtu osob bez přístřeší v celé České republice je vytvoření „komunikačního kanálu“, který by propojoval všechny české lokality s jedním centrálním bodem (hlavním koordinátorem projektu). Inspiraci lze hledat v USA, kde takovýto systém funguje pod názvem „Continuums of Care“ (NATEH, 2013, s. 30) a od roku 2011 zde jeho prostřednictvím probíhá každoroční standardizované sčítání osob bez přístřeší. Systém Continuums of Care představuje organizační strukturu, která je schopna komunikovat se všemi zařízeními poskytujícími služby osobám bez přístřeší a umožňuje tak v zemi organizovat systematický a v podstatě vyčerpávající sběr informací o rozsahu a podobě bezdomovectví. Tuto organizaci zaštiťuje úřad „U.S. Department of Housing and Urban Development“, který pak připravuje zprávy z těchto šetření.
187
V České republice taková struktura v současnosti neexistuje, proto, má-li dojít k národnímu cenzu osob bez přístřeší, bude nutné ji pro tyto potřeby vytvořit alespoň dočasně. Jelikož Česká republika je relativně malá země, mohou být pro takovýto komunikační kanál dostačující dvě hierarchické úrovně reprezentované hlavním koordinátorem projektu a skupinou lokálních koordinátorů projektu. 1. Hlavní koordinátor projektu • Osoba odpovědná za podobu a realizaci celého projektu • Zastřešuje lokální koordinátory projektu 2. Lokální koordinátoři projektu • Například osoby z organizací poskytujících servisní služby osobám bez přístřeší výhodou u takto rekrutovaných osob je znalost problematiky a přehled o jejím rozsahu v dané lokalitě, seznam kontaktů na tato zařízení lze nalézt v Registru poskytovatelů sociálních služeb a prostřednictvím sociálních kurátorů.115 • Lze rovněž zvážit lokální koordinaci z krajů či z obcí s rozšířenou působností. • Lokální koordinátoři mohou systematicky spolupracovat s lokálními neziskovými organizacemi, obecní (městskou) policií, církevními organizacemi a městskými úřady.
1.2 Operacionalizace116 sčítaných osob „Pokud přesně nedefinujeme podmínky, za nichž bude kontaktovaná osoba započtena, nebudeme logicky po skončení výzkumu schopni jasně říci, jací lidé se za našimi čísly skrývají. Používáme-li při cenzu kategorii „bezdomovec“, pak je nutné si jasně vymezit, jaké (měřitelné) podmínky musí zkontaktovaná osoba splňovat, aby byla do této kategorie zahrnuta.“ (Šnajdrová, Holpuch, 2010, s. 11) Před zahájením celostátního cenzu by měl být jasně vydefinován jeho účel. Měli bychom být schopni si odpovědět na otázku „proč budeme sčítat osoby bez přístřeší v celé ČR? Odpověď na ni nás dovede ke vhodné operacionalizaci. Pro (ne)započítání jednotlivce při sčítání osob bez přístřeší by mělo hrát hlavní úlohu místo jeho pravidelného přespávání. I v Evropské unii používaná standardizovaná typologie pro klasifikaci osob bez přístřeší ETHOS (viz FEANTSA) staví na místě noclehu jako základním rozlišovacím prvku třinácti operačních kategorií. Před realizací celostátního cenzu je žádoucí se s touto typologií seznámit a ujasnit si, které typy bezdomovectví chceme zachytit. V cenzech osob bez přístřeší realizovaných v ČR jsou v rámci šířeji chápané populace „zjevných bezdomovců“ tradičně rozlišovány dílčí kategorie sčítaných osob podle místa jejich noclehu, které ne vždy zcela odpovídají kategorizaci, kterou používá ETHOS. Takto byla operacionalizována cílová skupina při pražském sčítání osob bez přístřeší v roce 2010: „Za bezdomovce je v našem výzkumu považována osoba, která splňuje alespoň jednu z následujících podmínek:
115
viz odkazy v seznamu použité literatury
116
Operacionalizace je název procesu definování měřitelných podmínek, na jejichž základě bude osoba započtena (více viz Hendl, 2006, s. 54).
188
1. Nocuje ve speciálních ubytovacích zařízeních pro osoby bez přístřeší (noclehárny a azylové domy) (pozn. aut. - z hlediska ETHOS odpovídá operační kategorii č. 2 a životní situaci č. 3.1). 2. Nocuje obvykle na takových místech, „která svou povahou nejsou k nocování určená“. Konkrétně se jedná o místa pod výklenky rozličných staveb (například podmostí), squaty, provizorní přístřešky a „nocležiště“ v městské zeleni, prostředky a prostory MHD, vlaková nádraží, vagóny, cizí opuštěné objekty. (pozn. aut. - z hlediska ETHOS odpovídá operační kategorii č. 1 a alespoň částečně i operační kategorii č. 11) 3. Momentálně se nachází ve vězení, nemocnici či psychiatrické léčebně, avšak po opuštění těchto zařízení spadá do kategorie 1 nebo 2 (pozn. aut. - z hlediska ETHOS odpovídá životním situacím č. 6.1 a 6.2),“ (Šnajdrová, Holpuch, 2010, s. 19). Výše uvedená klasifikace je pro české prostředí typická - ostatní realizovaná sčítání na našem území (Praha, Brno, Olomouc, Plzeň, Ústí nad Labem) ji využívala v analogické podobě. Specifický přístup k operacionalizaci sčítaných osob (i k cenzu samotnému) představují tzv. „service-based“ techniky (viz například Russell, Barrett, 2010; Laird, Mulholland, Campbell-Jack, 2003), pro něž je kritériem započtení využívání některé ze servisních služeb pro osoby bez přístřeší, případně registrace v některém z těchto zařízení. Tyto metody (které nedovedou zachytit osoby, které příslušné sociální služby nevyužívají) bývají ospravedlňovány argumentem, že klíčové je získat přehled o osobách, které mají tendenci sociální služby využívat.
1.3 Metodologie Celostátní sčítání osob bez přístřeší je potřeba chápat jako soubor řady samostatných lokálních cenzů, které jsou organizovány v odlišných lokálních podmínkách. Je proto nepraktické (ne-li nemožné) ustanovit pro takovýto projekt jednu univerzální sčítací metodu. Úspěšné a kvalitní zvládnutí cenzu vyžaduje důslednou přípravu, během níž (na základě informací od lokálních koordinátorů) bude vyhodnoceno, jaké techniky jsou pro jednotlivé oblasti nejvhodnější. Tato kapitola proto představuje jednotlivé sčítací metody a postupy (včetně odkazů na zdrojové studie), které by mohly být v projektu celostátního sčítání osob bez přístřeší uplatnitelné. Volba vhodné metody v dané lokalitě by měla být výsledkem diskuse mezi hlavním koordinátorem a příslušným lokálním koordinátorem, který bude disponovat informacemi od svých místních spolupracovníků (neziskové organizace, obecní policie atd.). Veškeré sčítací metody cílící na skupinu osob bez přístřeší se zpravidla opírají o systém lokálních sociálních služeb. Noclehárny, azylové domy a denní centra jsou pro realizaci cenzu ideálním prostředím. Realizované výzkumy však ukazují (viz Šnajdrová, Holpuch, 2010, s. 6), že pravidelnými návštěvníky sociálních služeb pro osoby bez přístřeší může být i méně než polovina cílové skupiny. Existuje zde tedy značné množství osob nocujících na veřejných prostranstvích, které lze při sčítání postihnout pouze v terénu. Jednotlivé sčítací metody se mezi sebou liší právě tím, jak přistupují k osobám, které tyto sociální služby pravidelně nevyužívají. K celostátnímu cenzu osob bez přístřeší v ČR lze přistoupit dvěma základními způsoby. První cestou je ekonomicky i organizačně relativně nenáročná varianta, kdy budou veškerá data získána pouze prostřednictvím fungujících servisních zařízení pro
189
osoby bez přístřeší (takto byla získána data o počtu osob bez přístřeší Českým statistickým úřadem v roce 2011117). Tento přístup však skýtá také řadu úskalí. V případě, že jednotlivé kroky sčítání nejsou dostatečně ošetřeny proti vzniku duplicit a nejednoznačným výsledkům, může tento postup vést k tolika nepřesnostem, že se veškerá práce vynaložená na jeho uskutečnění může jevit jako zcela zbytečná (viz např. Mandys, Nežádalová, 2011). Cestou druhou je pak rozsáhlý, organizačně i finančně náročný výzkum, jenž si klade za cíl postihnout i ty osoby bez přístřeší, které servisní služby pravidelně nevyužívají. Tento text je koncipován jako podklad pro hledání vhodné aplikace druhého způsobu. 1.3.1 Přístupy ke sčítání osob bez přístřeší V této podkapitole jsou představeny základní metody, které byly použity v minulosti pro lokální sčítání osob bez přístřeší. Úplné sčítání v celé oblasti (například Hradecký a kol., 2004; Dunton a kol., 2014, s. 51) Tato metoda je jádrem každoročních cenzů osob bez přístřeší v USA (metoda je zde známá jako „Night of count“). Spočívá ve sčítání osob nocujících na místech, která nejsou k nocování určená (veřejná prostranství, opuštěné domy, nádražní vagony atd.), a to pokud možno v průběhu jedné vybrané noci. Povede-li se celé sčítání v rámci jedné noci, je možné jej provést bez osobního dotazování, pouze na základě pozorování. Pokud však trvá déle než jednu noc, případně je-li kombinováno se „service-based“ přístupem, je potom nezbytné provést s každým dotázaným osobní rozhovor pro vyloučení duplicitního započtení (Při sčítání v Praze v roce 2010 se osvědčilo pro identifikaci duplicit používání osobního identifikačního kódu, který sestával z prvního písmene jména, prvního písmene příjmení a z data narození - tedy ve formátu JPDDMMRR). Pro tuto techniku je nutno zajistit dostatečné množství sčítacích komisařů, kteří budou schopni zmapovat příslušnou lokalitu (sčítací okrsek) vyčerpávajícím způsobem. V čím menším časovém rozpětí se podaří sečtení provést, tím nižší je riziko duplicit. Metoda byla aplikována v Praze v roce 2004. Úplné sčítání na předem identifikovaných místech (například Buriánek, 2011; Bogard, 2001) Tomuto sčítání předchází fáze mapování míst, v nichž se členové cílové skupiny zpravidla nacházejí. Sčítací komisaři tedy nekontrolují celé území, nýbrž jen předem vytipovaná místa. Místa jsou identifikována například s pomocí lokálních neziskových organizací, obecní policie, církevních organizací i zdejších bezdomovců. Výhodou jsou nižší nároky na počet sčítacích komisařů a na organizaci samotného aktu sčítání. Data je nezbytné doplnit sčítáním v servisních zařízeních pro osoby bez přístřeší. Metoda byla aplikována v Ústí nad Labem v roce 2011. Metoda zpětného záchytu (například Šnajdrová, Holpuch, 2010; D’Onise, 2007) „Základní princip této metody je následující: Vyrazíme do prostředí, kde se pohybují členové námi zkoumané populace a spočítáme co nejvíce jednotlivců (spočítané jednotky určitým způsobem označíme). Později, například příští den, provedeme druhé sčítání, při němž sledujeme množství jednotek, které jsou označeny z 117
Výsledky tohoto šetření viz http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu
190
předchozího dne. Z těchto údajů je možné získat odhad počtu členů celé populace.“ (Šnajdrová, Holpuch, 2010, s. 14) První fázi sčítání je dobré provést v servisních organizacích - „označením“ je zde míněno vyplnění krátkého dotazníku. V druhé fázi je pak při „náhodné procházce“ sčítacích komisařů zkoumanou oblastí (městem) prostřednictvím krátkých rozhovorů zjišťováno, jaký podíl zkontaktovaných osob bez přístřeší byl započten v předchozí fázi. Výhodou je vyšší bezpečnost (není nutné chodit do nebezpečných míst v nočních hodinách) a nižší organizační náročnost sčítání v terénu, nevýhodou je relativně široký interval výsledného údaje (není možné získat přesné číslo). Metoda byla aplikována v Praze v roce 2010. Metoda náhodného geografického vzorku (Dunton a kol., 2014, s. 54) Metoda je vhodná pro sčítání osob bez přístřeší na rozlehlých územích při omezeném množství zdrojů (finančních i lidských). Území, na němž má proběhnout cenzus, rozdělíme do menších jednotek na základě jejich podobnosti z hlediska výskytu naší cílové populace (určité jednotky označíme jako oblasti s nízkým výskytem, jiné zase jako oblasti s vysokým výskytem). Reálné sčítání pak provedeme pouze na několika jednotkách, přičemž výsledky z těchto lokalit použijeme pro odhad množství cílové populace v ostatních oblastech. Metoda byla navržena pro potřeby národních cenzů osob bez přístřeší v USA. Sčítání v servisních zařízeních/ Service-based enumeration (například Russell, Barrett, 2010; Laird a kol., 2003) Technika zachycující výhradně osoby využívající sociální služby. Sčítání se odehrává zpravidla po dobu jednoho týdne v servisních zařízeních pro cílovou skupinu. Každý, kdo nějakou ze služeb využije, je zaregistrován pod jedinečným osobním kódem. Výhodou je snadná realizace a ekonomičnost, nevýhodou absence údajů o osobách, které servisní služby nevyužívají. Cestou ke sčítání může být rovněž vytvoření centrálního registru uživatelů těchto služeb a podmínění využívání služeb registrací uživatelů. 1.3.2 Geografie sčítání Česká republika má zkušenosti s cenzy osob bez přístřeší především v jednotlivých městech; jen v ojedinělých případech bylo sčítání prováděno na širším území (např. Plzeňský kraj, okres Vsetín). V případě sčítání na celostátní úrovni vyvstává potřeba vypořádat se určitým způsobem s různými velikostmi obcí, s příměstskými a nezastavěnými oblastmi. Pro tyto lokality je typické, že se v nich nemůžeme opřít o servisní zařízení, do nichž by se stahovala sčítaná populace, a zároveň by v nich působily osoby, které mají o rozsahu bezdomovectví v dané lokalitě přehled. Lze předpokládat, že volba vhodné metody pro jednotlivé lokality bude úzce spjata s jejich geografií. Rozdělení příslušného území do geografických oblastí podle předpokládaného výskytu cílové populace by mělo být úkolem lokálních koordinátorů projektu (viz Dunton a kol., 2014, s. 49). Pro největší česká města lze doporučit metodu úplného sčítání, případně metodu zpětného záchytu. Pro středně velká a menší města pak metodu úplného sčítání na předem identifikovaných místech. Situaci na venkově a v malých obcích bude potřeba vyhodnotit prostřednictvím lokálních koordinátorů (například ve spolupráci s obecní policií a místní samosprávou - v obcích, které obecní policii nemají), jelikož pro tyto oblasti v ČR neexistují žádná validní data monitorující výskyt osob bez přístřeší.
191
Lze předpokládat, že v těchto oblastech bude z důvodu minimálního výskytu osob cílové populace možné úspěšně aplikovat metodu náhodného geografického vzorku.
1.4 Postup pro koncipování cenzu osob bez přístřeší v ČR Z předchozích podkapitol vyplývá, že kombinací jednotlivých přístupů lze vytvořit velké množství variant návrhů celostátního cenzu. Zde je seznam pěti klíčových bodů, s nimiž se bude muset řešitel projektu vypořádat: 1. Jaké bude složení hlavního řešitelského týmu? • Hlavní koordinátor (organizační/manažerské schopnosti, orientace v sociální oblasti a sociologických metodách, shromažďování datových souborů z jednotlivých lokalit, odpovědnost za výstupy a rozpočet) • Sociolog/metodolog (zkušenosti s aplikací kvantitativních výzkumných metod, návrh a schválení designu výzkumu a metod pro jednotlivé oblasti, zpracování výstupů) • Statistik/analytik (čištění a analýza sebraných dat) 2. Kdo bude zastávat roli lokálních koordinátorů? a) Pracovníci na krajských úřadech b) Pracovníci na úřadech obcí s rozšířenou působností c) Zástupci neziskových organizací d) Zástupci obecní policie obcí s rozšířenou působností e) Jiné 3. Jaké nejmenší jednotky lokalit budou pro sčítání zvoleny? a) Obce (všechny nebo jen některé podle počtu obyvatel nebo typu?) b) Poskytovatelé sociálních služeb pro osoby bez přístřeší c) Policejní okrsky d) Jiné 4. Kdo bude v roli sčítacích komisařů? a) Dobrovolníci b) Zaměstnanci neziskových organizací c) Najaté osoby d) Policisté ve službě e) Jiný způsob 5. Jakou metodu sběru bude vhodné aplikovat na kterém území? a) Úplné sčítání v celé lokalitě b) Úplné sčítání na předem identifikovaných místech c) Metoda zpětného záchytu d) Metoda náhodného geografického vzorku e) Sčítání v servisních zařízeních f) Jinou
192
Při rozhodování o tom, jaký způsob realizace sčítání zvolit, bude nutné brát v potaz také otázku, které osoby či instituce s podílem na jednotlivých fázích sčítání (viz body 1 až 4 výše) bude vhodné či potřebné nějakým způsobem finančně či jinak za odvedenou práci odměnit. V případě, že řešitel bude mít k dispozici omezené finanční prostředky, tato rozvaha zásadně ovlivní výslednou zvolenou metodu. 1.4.1 Modelový příklad - sčítání s pomocí obecní (městské) policie Z hlediska finančních nákladů i organizace se jednou z nejefektivnějších variant jeví být sčítání založené na práci policistů obecní policie v terénu, které by bylo doplněné informacemi z neziskových organizací. V následujícím textu se nacházejí odkazy na metodické postupy, které jsou vždy podrobněji rozepsány (respektive doplněny odkazy) v podkapitole „Metodologie“ (viz výše). Uvádíme návrh postupu aplikovatelného za ideálních podmínek (tj. při dostatečném množství finančních prostředků a času, ochotě a schopnosti jmenovaných aktérů ke spolupráci). Tam, kde předpokládáme, že vyvstanou překážky, naznačujeme možné alternativní způsoby řešení daných kroků. Na základě rozhovorů s pracovníky městské policie v Praze i na základě studia výsledků dotazníkového šetření MV ČR realizovaného v roce 2011 (Odbor prevence kriminality MV ČR, 2011; Otázky k problematice bezdomovectví pro města realizující Městské programy prevence kriminality, 2011) lze předpokládat, že obecní policisté mají velmi dobrý přehled o lokalitách, které osoby bez přístřeší obývají. Některé obecní policie dokonce cíleně tato data shromažďují (např. právě Městská policie Hl. m. Prahy). Všude tam, kde se podaří dojednat spolupráci s policií, bude dobře aplikovatelná metoda úplného sčítání na předem identifikovaných místech. Podle webu Ministerstva vnitra ČR bylo k 1. 1. 2014 zřízeno 361 obecních (městských) policií s celkovým přibližným počtem 8 500 strážníků.118 Každá obecní policie je odpovědná za výkon své činnosti na území obce, která je jejím zřizovatelem, které by mohlo být v případě celostátního cenzu považováno za sčítací okrsek. To znamená, že v ideálním případě tj. kdyby se podařilo zajistit spolupráci se všemi obecními policiemi v ČR - by bylo zajištěno sčítání na území všech obcí, které mají zřízený orgán obecní policie. V obcích, které obecní policii nezřizují (předpokládáme, že se jedná obecně o obce s menším počtem obyvatel), by pak bylo nutné zajistit sčítání pomocí zjištění kvalifikovaných odhadů počtu osob pobývajících venku od institucí či osob, které se v jednotlivých případech jeví jako nejvhodnější zdroj informací – např. obecní policie jiné obce, která na základě smlouvy vykonává činnost i na území obce nemající obecní policii (odst. 5 § 1 a § 3a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii), lokálních poskytovatelů sociálních služeb pro osoby bez přístřeší nebo místní samosprávy. Příprava sčítání Byl by připraven krátký dotazník pro použití během první a druhé fáze sčítání, jehož hlavním cílem by bylo kromě zaznamenání všech jednotlivých osob v cílové populaci také odhalení duplicit při sčítání. Inspiraci pro tvorbu dotazníku lze nalézt například v závěrečné zprávě ze sčítání osob bez přístřeší v Praze z roku 2010, kdy bylo u každé sečtené osoby zaznamenáváno pohlaví, obvyklé místo noclehu a pro odfiltrování duplicit i osobní identifikační kód obsahující datum narození a iniciály (Šnajdrová, Holpuch, 2010, s. 47; viz také vzorový dotazník přiložený na konci tohoto textu). Takový dotazník zároveň umožňuje zjistit základní informace o sociodemogra118
2. 12. 2014 dostupné na http://www.mvcr.cz/clanek/uvod-do-problematiky-obecni-mestske-policie.aspx
193
fické struktuře osob v cílové populaci v každé jednotlivé obci (tj. alespoň na základě pohlaví a věku). Každou zvolenou metodou se pravděpodobně podaří zachytit širší okruh kategorií bezdomovců, než na jaký se rozhodneme cílit - např. při snaze sečíst osoby přežívající ve „veřejných prostorách nebo venku (na ulici)“, tedy v kategorii ETHOS 1.1, řešitel pravděpodobně narazí i na osoby pobývající v různých typech nezákonně obsazených budov (ETHOS 8.2.2), provizorních a neobvyklých staveb (ETHOS 11) a nevhodného bydlení (ETHOS 12) a další. Z toho důvodu bude stěžejní nechat si v dotazníku dostatek prostoru pro to, aby obvyklá nocležiště všech sečtených jednotlivců byla zaznamenána pokud možno přesně tak, jak je sčítaní jednotlivci uvedli, aby při následném zpracování dat mohly být získané údaje tříděny podle těch kategorií ETHOS, do kterých sečtení jednotlivci skutečně spadají. Každá obecní policie zapojená do šetření by měla v období bezprostředně předcházejícím termínu sčítání vytvořit mapu lokalit obývaných osobami bez přístřeší v daném městě/obci, která bude využita pro naplánování tras druhé (terénní) fáze úplného sčítání, kterou by měli zajistit právě strážníci obecní policie. Využitím obecní policie ať už pro realizaci úplného sčítání nebo pro získání kvalifikovaných odhadů o počtech a sociodemografické struktuře osob z cílové populace v obcích (viz „Realizace sčítání“ níže) by zde navrhované sčítání svým způsobem navazovalo na dotazníkové šetření MV ČR z roku 2011 (Odbor prevence kriminality MV ČR, 2011). Snahou realizátora navrhovaného sčítání by proto mělo být zaprvé seznámit se důkladně s výsledky šetření a především (v případě poskytnutí materiálů ministerstvem vnitra) s obsahem navrácených dotazníků a využít z nich plynoucích informací o angažovanosti a přístupu jednotlivých konkrétních obcí, resp. obecních policií k dané problematice - to přispěje k efektivnější a informovanější komunikaci s příslušnými orgány jednotlivých samospráv. Zadruhé, realizátor by se měl vyvarovat opakování metodologických nedostatků daného šetření, které jsou s ohledem na snahu uzpůsobit sčítání typologii ETHOS zásadní (ačkoli mohou být zanedbatelné z hlediska potřeb MV ČR, které byly motivem pro realizaci daného šetření). To se týká především důsledné operacionalizace sledovaných kategorií osob a k ní adekvátní formulace otázek tak, aby sčítací komisaři (strážníci), ale především zástupci obecních policií poskytující kvalifikované odhady (v případech, kdy se bude postupovat touto cestou) rozlišili bezdomovce ve své obci co možná nejpřesněji v souladu s kategoriemi ETHOS (ve zmíněném šetření je patrné míšení různých kategorií – viz část 1.1 předkládaného vyhodnocení). Vzhledem k tomu, že jak zajištění spolupráce všech obecních policií v ČR, tak finanční pokrytí úplného sčítání na území celého státu (i pokud by obecní strážníky v roli sčítacích komisařů mohly nahradit jinak rekrutované osoby) se jeví jako úkoly vysoce nerealistické, bude pravděpodobně možné uskutečnit úplné sčítání pouze v některých obcích. V takovém případě bude vhodné nespokojit se pouze s tím, že sčítání provedeme v obcích, které budou ochotny spolupracovat, ale uzpůsobit vzorek sledovaných obcí pokud možno podmínkám metody náhodného geografického vzorku. Realizace sčítání Nejdříve by byla uskutečněna tzv. první fáze sčítání. V průběhu dne sčítání v terénu by byly sečteny (za využití stejného dotazníku, který použije policie v následné fázi pro sčítání v terénu) všechny osoby, které využily některou ze služeb servisních zařízení pro osoby bez přístřeší. Sčítacími komisaři v zařízeních by měli být přímo pracovníci zařízení nebo osoby rekrutované pro daný účel z jedné z kategorií uvedených v bodu 4 v podkapitole 1.4. Umísťování strážníků do servisních zařízení by znamenalo nejen přítěž pro ně samé nad rámec jejich pracovních povinností, ale
194
zároveň by mohlo v uživatelích služby vzbuzovat obavy a odradit od toho, zařízení v daném čase navštívit, což by zbytečně ovlivňovalo jejich jednání. Pokud by cílem bylo zachytit pouze (či přednostně) osoby přežívající ve „veřejných prostorách nebo venku (na ulici)“ (ETHOS 1.1), byla by kontaktována denní centra, resp. poskytovatelé ambulantních služeb, mimo služeb pobytových. Pokud by snahou řešitele bylo důsledně zahrnout celou koncepční kategorii ETHOS „bez střechy“ (č. 1), což je opodstatněný přístup, neboť osoby, které využívají nocleháren, často střídavě nocují venku a v těchto zařízeních, bylo by nutné kontaktovat i noclehárny a provést sčítání i v nich. Sčítání v noclehárnách by bylo nicméně ideální provést v čase realizace terénní, tj. druhé fáze úplného sčítání, kdy se sčítané osoby budou chýlit k noclehu. V případě, že nebude možné v noclehárnách provést sčítání touto - kontaktní - cestou, tj. s využitím sčítacích komisařů, bylo by pak nutné požádat provozovatele nocleháren o poskytnutí alespoň souhrnných počtů osob, které se v noclehárnách zdržovaly v čase úplného sčítání. Touto metodou nicméně nebude možné u osob v noclehárnách vyloučit duplicity. Metodu je možné obdobně rozšířit tak, aby zahrnula i osoby pobývající v azylových domech (ETHOS 3.1) - u této kategorie by stačilo po předchozí domluvě získat pokud možno ode všech azylových domů v ČR údaje o tom, kolik osob v nich pobývalo přes noc v den sčítání. Touto metodou sice nebude možné u této skupiny vyloučit duplicity, ale vychází se zde z předpokladu, že osoby pobývající v azylových domech a venku se tolik vzájemně nemísí. Následně by byla provedena druhá fáze sčítání v terénu (a popř. v noclehárnách, viz výše), a to v jeden stanovený den, ideálně v čase (např. v dvouhodinovém intervalu večer), kdy jsou osoby sčítané populace již na svých nocležištích (viz Dunton a kol., 2014, s. 17, Hradecký a kol., 2004, s. 1). V rámci této fáze by obecní strážníci (pokud možno v rámci své běžné pracovní doby) v roli sčítacích komisařů provedli sčítání s dotazníkem. V případě, že se v některých lokalitách obecní policie do samotného sběru dat nezapojí, bude žádoucí pokusit se využít její spolupráce alespoň jednou z následujících forem, které by úplné sčítání prostřednictvím obecní policie v daných obcích musely nahradit:119 1. Provedení kvalifikovaných odhadů počtu osob spadajících do cílové populace na základě interní evidence obecní policie nebo ad hoc na základě profesní znalosti pohybu cílové populace na daném území. Kvalifikované odhady počtu osob na území obce by ideálně měly být doplněny i o souhrnné (orientační, odhadované) údaje o sociodemografické skladbě (pohlaví, věk) a obvyklých nocležištích dané populace odpovídající otázkám použitým v dotazníku pro úplné sčítání v ostatních obcích. 2. Vytvoření seznamu míst, kde se cílová populace zpravidla vyskytuje, za účelem naplánování tras pro realizaci úplného sčítání alternativními sčítacími komisaři zajištěnými pro sběr dat v dané obci (jedna z variant uvedených v bodě 4 v podkapitole 1.4 zvolená na základě dostupných finančních prostředků a dalších relevantních faktorů - např. blízkosti relevantních zařízení poskytujících sociální služby, univerzit apod.). 3. Poskytnutí informací umožňujících vytvořit pravděpodobnostní odhad počtu a socio-demografické struktury osob spadajících do cílové populace v dané obci. Jednu z těchto metod bude nutné použít i u obcí, které vlastní obecní policii nemají, a to skrze spolupráci s alternativní institucí, která se jeví v případě každé 119
Pořadí aktivit odráží priority sčítání – pokud nebude možno realizovat první aktivitu, bude se s obecní policií vyjednávat o druhé atd.
195
takové obce, již chceme sledovat, jako nejvhodnější zdroj - obecní policie jiné obce vykonávající činnost i na území obce nemající obecní policii, lokálních poskytovatelů sociálních služeb nebo místní samosprávy (viz také výše v úvodní části kapitoly 1.4.1). Příklad postupu: „Sčítání v terénu s využitím obecní (městské) policie doplněné sčítáním v organizacích poskytujících servisní služby pro osoby bez přístřeší“ 1.
Zjištění možností spolupráce s obecními policiemi v celé ČR, popř. s obecními policiemi v obcích určených metodou náhodného geografického vzorku a započetí spolupráce.
2.
Určení data, kdy bude celostátní sčítání provedeno (ideálně ve spolupráci s obecními policiemi, které se mají zapojit).
3.
Určení lokálních koordinátorů z řad zástupců zapojených obecních policií podle dostupných personálních zdrojů a dalších podmínek (viz bod 2 v podkapitole 1.4).
4.
Kontaktování poskytovatelů všech ambulantních sociálních služeb cílové populaci v obcích, které se mají do šetření zapojit, a zajištění jejich spolupráce při realizaci sčítání ve zvolené datum - tj. umožnění pobytu sčítacího komisaře v zařízení/před zařízením během jeho provozní doby v den sčítání.
5.
V případě zájmu o zjištění počtů osob v různých typech zařízení/institucí (tj. rozšíření zaměření sčítání o další kategorie ETHOS, viz výše): kontaktování poskytovatelů sociálních služeb (noclehárny, azylové domy, domy na půli cesty), nemocnic, věznic atd. a zjištění možností jejich spolupráce - tj. poskytnutí informací o počtu osob spadajících do cílové populace pobývajících v nich v plánovaný den sčítání.
6.
Rozdělení ČR do sčítacích okrsků ve spolupráci s obecní policií jednotlivých zapojených obcí (například podle policejních okrsků jednotlivých obecních policií).
7.
Sestavení seznamů míst (map) výskytu osob z cílové populace na území každé obce.
8.
Příprava krátkého dotazníku, který zjišťuje pohlaví, dostatečně silný osobní kód bránící duplicitám, rok narození/věk (v případě, že by nebyl součástí osobního kódu), místo přespávání (jako možnosti odpovědí použít [předpokládané nejčastější] kategorie ETHOS a ponechat prostor pro popis místa, které se komisaři nepodaří zařadit do žádné z nich), místo sečtení (alespoň v rozdělení na „terén“ a „zařízení“) a zda se dotyčná osoba v daný den již zúčastnila sčítání na jiném místě.
9.
Sepsání standardizovaných instrukcí k postupu při sčítání a jeho doručení ke všem sčítacím komisařům (strážníci, případně jiné osoby provádějící sčítání v terénu, sčítací komisaři v servisních zařízeních).
10. V případě zájmu o zjištění počtů osob v různých typech zařízení/institucí (tj. rozšíření zaměření sčítání o další kategorie ETHOS, viz výše): odeslání žádosti o informaci o počtech přítomných „osob bez přístřeší“ všem prve osloveným zařízením a institucím (které přislíbily spolupráci) ke dni sčítání. 11. Přiřazení jednotlivých servisních zařízení pro osoby bez přístřeší k příslušným sčítacím okrskům. (To usnadní především následné zpracování dat, při němž bude užitečné moci třídit informace o sčítaných osobách mj. podle jednotlivých dílčích území.) 12. Realizace první fáze sčítání v servisních zařízeních poskytujících ambulantní služby pro osoby bez přístřeší v jejich provozních hodinách.
196
13. Realizace druhé fáze sčítání: večerní výprava městských/obecních strážníků (případně jiných zvolených sčítacích komisařů) na území sčítacích okrsků - se zaměřením na lokality obývané cílovou skupinou podle naplánovaných tras a vyplnění dotazníku se všemi přítomnými osobami, z jejichž vzhledu a chování lze usoudit, že by mohly spadat do cílové skupiny. (V případě, že je zahrnuto i sčítání v noclehárnách, pak budou někteří sčítací komisaři v celém vytyčeném časovém úseku provádět sčítání i v nich.) 14. V případě zájmu o zjištění počtů osob v různých typech zařízení/institucí (tj. rozšíření zaměření sčítání o další kategorie ETHOS, viz výše): sesbírání dat o počtech osob z cílové populace v dalších zvolených zařízeních a institucích. 15. Vytvoření odhadů za lokality, v nichž nebylo možné sčítání provést (viz metoda náhodného geografického vzorku). 16. Organizace a čištění dat a jejich následný rozbor. Z rozhodnutí zapojit do sčítání obecní policii plyne velké množství výhod, ale i některé nevýhody (viz níže). Jádrem úspěšného překonání níže nastíněných nevýhod se zdá být důsledně připravená komunikační strategie s představiteli obecní policie, která by metodologii sčítání osob bez přístřeší i samotný sběr dat představila jako nástroje, které pomohou zpřesnit interní evidence lokálních obecních policií, a tudíž mohou být přínosem i pro jejich vlastní práci. I v případě, že se nepodaří využít pro samotné sčítání obecní strážníky, mohou představovat obecní policejní stanice velmi významné informační a technické zázemí pro jiným způsobem rekrutované sčítací komisaře. Výhody zapojení policie: • Zkušenost policistů s kontaktem a s komunikací s osobami bez přístřeší, v mnohých případech se pravděpodobně s cílovou skupinou osobně znají. • Nepřítomnost strachu z cílové skupiny, který by mohl být u jiných osob v roli sčítacích komisařů překážkou v kontaktu. • Překryv působišť jednotlivých obecních policií s územími obcí, v nichž vykonávají svou činnost - tj. maximální využití obecní policie zajistí zachycení pohybu bezdomovců i na značné části území mimo zástavbu. • Znalost lokalit, kde se osoby bez přístřeší pohybují. • Výrazná úspora nákladů plynoucí z využití již existujících informací obecní policie. Dále, pokud by bylo možné provést sčítání v rámci pracovní doby strážníků působících v roli sčítacích komisařů, nebylo by nutné organizovat rekrutování velkého množství externích sčítacích komisařů. • Rámcová představa obecních policistů o míře výskytu cílové skupiny na území, za něž jsou odpovědní - schopnost provádět kvalifikované odhady. • Zaběhnutá a efektivní hierarchická struktura - vedení je schopno rychle předávat informace a instruovat podřízené články. Nevýhody zapojení policie: • Policisté mohou být (v některých lokalitách) osobami bez přístřeší vnímáni jako hrozba - žádost o určité osobní informace uniformovaným policistou může být vnímána jako perzekuce. • Pravděpodobně složitější cesta k domluvení spolupráce na celostátní úrovni (tj. ve všech obcích ČR).
197
• V tuto chvíli nelze odhadnout míru ochoty policistů angažovat se v projektu tohoto typu. • Závislost řešitelského týmu na ochotě místních samospráv, resp. obecních policií ke spolupráci - obce a obecní policie mohou projekt vnímat jako nespravedlivou/ nezvládnutelnou přítěž k vlastním (již tak náročným) povinnostem. • V případě, že strážníci, kteří se zapojí v roli sčítacích komisařů, nebudou moci sčítání realizovat během své běžné pracovní doby v rámci svých pravidelných obchůzek a nebude možné zajistit si jejich dobrovolnou výpomoc (což je vysoce pravděpodobné), bude pravděpodobně nutné zúčastněným strážníkům poskytnout finanční odměnu, která výrazně navýší rozpočet projektu. 1.4.2 Alternativní přístup: zapojení místních sociálních pracovníků Výše uvedený modelový příklad postupu sčítání lze s patřičnými úpravami použít i v případě, že se rozhodneme pro úplné sčítání v obcích využít místo obecních strážníků místních sociálních pracovníků. V takovém případě by bylo potřeba místo kontaktování obecních policií přednostně oslovit všechny poskytovatele sociálních služeb pracujících s cílovou populací v jednotlivých obcích ČR (resp. ve vzorku zvolených obcí) a zjistit možnosti zapojení jejich pracovníků do úplného sčítání i jejich případné ochoty a schopnosti poskytnout souhrnné kvalifikované odhady týkající se počtu a struktury cílové populace v obci, kde působí. Ideální by bylo přednostně žádat o zapojení takových pracovníků, kteří s cílovou skupinou pracují přímo v terénu nebo s ní aktivně pracují v zařízeních poskytujících sociální služby a jednotlivce z cílové populace tak znají osobně, umí s nimi komunikovat a mají s nimi veskrze pozitivní vztah. V případě využití sociálních pracovníků by bylo v místech s větším počtem různých poskytovatelů stěžejní rozhodnutí o tom, kdo bude stát v roli lokálního koordinátora - zda jím bude zástupce některého ze zúčastněných poskytovatelských subjektů, pracovník krajského či obecního úřadu či jiná osoba (viz bod 2 podkapitoly 1.4) - tak, aby byl schopen efektivně komunikovat se všemi zapojenými sčítacími komisaři, potažmo organizacemi (poskytovateli služeb). Otázka vymezení sčítacích okrsků bude v tomto případě pravděpodobně složitější než v případě obecní policie - okrsky bude nutno vytyčit nově. Nicméně nabízí se možnost rozdělení podle existujících městských částí nebo i zde využít rozdělení do policejních „rajónů“. Místní poskytovatelé sociálních služeb pracující s bezdomovci pohybujícími se v terénu rovněž alespoň ve větších městech mají často obce mezi sebou rozděleny do pracovních území působnosti. Bude nicméně důležité nezapomenout na území spadající do katastrálních území obcí, která jsou mimo zástavbu (to je v případě využití obecních policií v příslušných obcích zajištěno). V obcích, kde se využití sociálních pracovníků ukáže z jakýchkoli důvodů jako nemožné nebo nepraktické, by pak přišlo na řadu oslovení obecní policie. Výhody zapojení sociálních pracovníků: • Osobní znalost problematiky a zájem o ni • Osobní znalost cílové populace - důležitá např. i pro zamezení vzniku duplicit v sesbíraných dotaznících (díky osobní znalosti sčítaných jednotlivců rozliší sčítací komisař snáze osoby, s nimiž už dotazník ten den vyplnil a s nimiž ještě ne) • Pozitivní vztah k cílové skupině
198
• Odpadá negativní působení zapojení pracovníků represivních složek • Nepřítomnost strachu z cílové skupiny, který by mohl být u jiných osob v roli sčítacích komisařů překážkou v kontaktu. • Znalost míst pobytu a pohybu, denního rytmu cílové populace • Schopnost adekvátně s cílovou skupinou komunikovat • Přehled o počtech a sociodemografické struktuře osob z cílové populace v lokalitách, kde působí, důležitý v případě využití kvalifikovaných odhadů. Nevýhody zapojení sociálních pracovníků: • Ve většině větších obcí působí několik různých poskytovatelů sociálních služeb, které obvykle nemají mezi sebou sdílené registry uživatelů, které by byly využitelné pro získání souhrnných kvalifikovaných odhadů - tj. obzvláště pokud poskytovatelé nemají obce rozdělené mezi sebe na revíry, popř. pokud mezi nimi panuje jakási rivalita, může být v datech poskytnutých jednotlivými poskytovateli značný nesoulad. • Z důvodu většího množství poskytovatelů sociálních služeb působících v jednotlivých lokalitách a z důvodu případné rivality mezi nimi může být problém určit lokální koordinátory, kteří by zaštítili podíl všech zúčastněných poskytovatelů na sčítání. • Pravděpodobně zde bude obtížnější vytyčit okrsky než v případě obecní policie (může být problém najít způsob, jak pokrýt území mimo zástavbu). • Pravděpodobně méně efektivní vzájemná komunikace mezi sčítacími komisaři a koordinátory, roztříštěnost. • Otázka možnosti jejich zapojení v rámci běžné pracovní doby (už tak jsou vytížení, mají nízké platy) - pravděpodobně bude žádoucí finanční odměna, což výrazně navýší rozpočet.
1.5 Závěr Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že univerzální jednoduchá metoda pro získání validních celostátních údajů o počtech osob bez přístřeší pravděpodobně neexistuje. Jedná se vždy o flexibilní mix odlišných postupů, které reagují na podmínky jednotlivých lokalit. K vytvoření definitivní podoby návrhu cenzu osob bez přístřeší v ČR jsou nezbytné konkrétní informace o cílech sčítání, nárocích na jeho přesnost a zejména o výši přijatelného finančního rozpočtu. Při přípravě takového projektu je potřeba mít v záloze alternativní scénáře a postupy, jimiž bude možné reagovat na případné problémy v jednotlivých sčítacích okrscích. Nepodaří-li se z určitých důvodů aplikovat původně zamýšlený postup, je vždy možné použít některou z výše představených alternativních metod.
1.6 Literatura Bogard, C. Advocacy and enumeration. The American Behavioral Scientist 45 (1), 2001, s. 105-120. Buriánek, P. Analýza populace bezdomovců v Ústí nad Labem. Závěrečná zpráva z výzkumu. Ústí nad Labem: Oblastní Charita, 2011.
199
Dunton, L., T. Albanese, T. D’Alanno, eds. Point-in-Time Count Methodology Guide. U.S. Department of Housing and Urban Development, 2014. Dostupné z: https://www.hudexchange.info/resources/documents/PIT-Count-Methodology-Guide.pdf
FEANTSA. Typologie ETHOS. Dostupné z: http://www.feantsa.org/spip.php?action= acceder_document&arg=221&cle=8e3e51a42f60896a7e21557b9fda79992e7f8833&fil e=pdf%2Fcz.pdf Hendl, J. Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál, 2006. Hradecký, I., Kosová, P., Myšáková M., Omelková L., Sedláček P. 2004. Sčítání bezdomovců Praha 2004. Praha. Laird, A., Mulholland, S., Campbell-Jack, D. Rough Sleepers Initiative - Monitoring the target of ending the need to sleep rough by 2003. George street research, 2004. Dostupné z: http://www.scotland.gov.uk/Publications/2004/07/19670/40405 Mandys, J., Nežádalová, P. Dilemata sčítání bezdomovců v roce národního sčítání obyvatel. Aktuální otázky sociální politiky - teorie a praxe, 5, 2011, s. 66-72. Dostupné z: https://aosp.upce.cz/article/view/87 Martin, E. Assessment of S-Night Street Enumeration in the 1990 Census. Evaluation Review 16, 1992, s. 418–438. NATEH (National Alliance to End Homelessness). The State of Homelessness in America 2013. Washington, 2013. Dostupné z: http://www.endhomelessness.org/ library/entry/the-state-of-homelessness-2013 Russell, D., Barrett, F. 2010 Census Service-Based Enumeration Operation Assessment Report. United States Census Bureau, 2010. Šnajdrová, Z., P. Holpuch. Sčítání bezdomovců na území Hlavního města Prahy: Závěrečná zpráva, 2010. Dostupné z: http://socialni.praha.eu/public/44/9f/ae/187785 4_502943_zaverecna_zprava_scitani_bezdomovcu_hmp_2010.pdf
Další zdroje: Adresář sociálních kurátorů. Dostupné z: https://sluzbyprevence.mpsv.cz/index.php?id=28& Informace o dotazníku. Interní dokument MV ČR, odbor prevence kriminality. Praha, 2011. Mapa bezdomovectví v Praze k 30. 6. 2014. Interní dokument Městské policie Hl. m. Prahy. Odbor prevence kriminality MV ČR: Dotazníkové šetření k problematice bezdomovectví, leden-únor 2011. [prezentace Power Point]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/ ministerstvo-vnitra-se-zamerilo-na-problematiku-bezdomovectvi.aspx Otázky k problematice bezdomovectví pro města realizující Městské programy prevence kriminality. [Vyplněné dotazníky z 39 měst]. Interní dokument MV ČR, odbor prevence kriminality. Praha, 2011.
200
Poznámky k vyhodnocení dotazníku k problematice bezdomovectví ve městech. Interní dokument MV ČR, odbor prevence kriminality. Praha, 2011. Registr poskytovatelů sociálních služeb. Dostupné z: http://iregistr.mpsv.cz Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii Závěry z vyhodnocení dotazníku. Interní dokument MV ČR, odbor prevence kriminality, Praha, 2011.
201
202 Armáda spásy v Č R, z.s. Na počátku, o.p.s. C entrum sociálních služeb, příspěvková organizace C entrum sociálních služeb, příspěvková organizace Diecézní charita Brno
5 Armáda spásy, C entrum sociálních služeb Josefa Korbela
6 Domov pro dětský život
7 Domov pro matky s dětmi - Společná cesta
9 Domov sv. Markéty - azylové domy Brno
Město Č eský Krumlov C harita Č eský Těšín C entrum sociálních služeb Děčín, příspěvková organizace Diecézní charita Plzeň Diecézní charita Plzeň
15 C haritní dům pro matky v tísni
16 Azylový dům pro muže a matky s dětmi
17 Azylový dům Domažlice
18 Domov pro matky s dětmi v tísni - Domažlice
Hlinsko v Č echách Hodonín
Hradec Králové
Obecně prospěšná společnost Dlaň životu Diecézní charita Brno Oblastní charita Hradec Králové
Rybka, o.p.s.
22 Azylový dům pro těhotné ženy v tísni
23 Domov pro matky s dětmi Hodonín
24 Domov pro matky s dětmi Hradec Králové
25 Azylový dům Rybka Husinec
Husinec
Havlíčkův Brod
Oblastní charita Havlíčkův Brod
21 C haritní domov pro matky s dětmi Havlíčkův Brod
Frýdek-Místek Havířov
Slezská diakonie Armáda spásy v Č R, z.s.
19 SÁRA Frýdek-Místek, azylový dům pro ženy a azylový byt
Domažlice
Domažlice
Děčín
Č eský Těšín
Č eský Krumlov
Č eské Budějovice
Č eská Lípa
Břeclav
Bruntál
Brno
Brno
Brno
Brno
Brno
20 Armáda spásy, Dům pro matky s dětmi
13 Azylový dům Filia
14 Domov pro matky s dětmi
Diecézní charita Brno Farní charita Č eská Lípa Jeslová a azylová zařízení Č eské Budějovice
Domov svaté Agáty Břeclav
12 Azylový dům Jonáš
11
Slezská diakonie
Arcidiecézní charita Praha
4 Azylový dům sv. Gerarda pro matky s dětmi
8 Domov pro matky s dětmi - ZVONEK
Diecézní charita Brno
Blansko Brandýs n. Labem Stará Boleslav
Oblastní spolek Č Č K Beroun Beroun
2 Azylový dům Berounka
Aš
Místo
3 C entrum PRO Blansko
Poskytovatel Farní charita Aš
Název
1 Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni
10 C HANA Bruntál, azylový dům
Pořadí
Azylové domy v ČR ubytovávající matky s dětmi (tabulka je rozložená na pět stránek)
50
64
20
14
18
60
26
21
29
29
24
18
43
40
40
32
100
30
50
17
60
28
24
44
18
Kapacita (počet lůžek)
17
21
7
5
6
20
9
7
8
7
8
6
13
13
13
11
33
10
17
1
20
8
8
15
6
Poznámka k cílové skupině
matky, otcové nebo osoby, které mají dítě svěřené do 43 vlastní péče rodiny s dětmi, popřípadě matky s dětmi, které se ocitly 33 v krizové situaci
13
9
12
40
17 ženy a matky s dětmi
14
21 matky s dětmi
max. 1 otec s dětmi, max. 4 samostatní muži; ne úplné 17 rodiny
16
30 matky s dětmi matky s dětmi nebo těhotné 12 ženy
27 ženy nebo matky s dětmi
21 matky s dětmi, ženy ženy a matky s dětmi, těhotné 27 ženy
67 matky s dětmi
20
33
40 rodiny s dětmi - tj. i otcové těhotné ženy, max. 1 matka s 2 dětmi
20
16 matky s dětmi
29 matky s dětmi
12
Z celku pro děti (uvedená kapacita nebo rozdíl celkové kapacity a Z celku pro matky odhadované (uvedená kapacita kapacity pro nebo 1/3 z celku) matky)
Příloha č. 3
Diecézní charita Plzeň
Armáda spásy v Č R, z.s. Farní charita Karlovy Vary Sociální služby Karviná, příspěvková organizace Azylový dům Kladno, o.p.s.
33 Armáda spásy, Azylový dům pro matky s dětmi
34 Domov pro matky s dětmi v tísni Karlovy Vary
C harita Kojetín Salus, o.p.s. Fond ohrožených dětí Arcidiecézní charita Praha Farní charita Kralupy n. Vltavou
43 Azylový dům pro matky s dětmi v tísni
44 Domov pro matky a děti v nouzi - Salus, o.p.s.
45 Azylový dům FOD Košťany
46 Azylový dům pro matky s dětmi
Farní charita Beroun Farní charita Lovosice
53 Dům Naděje Litoměřice
54 Azylový dům sv. Josefa
55 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v Lovosicích
56 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v Lovosicích
Farní charita Lovosice
Naděje
51 Domov pro matky s dětmi v tísni - Domov sv. Moniky
52 Domov pro matky s dětmi
Oblastní charita Liberec Oblastní charita Liberec Diakonie Č C E - Středisko křesťanské pomoci v Litoměřicích
50 Domov pro matky s dětmi v tísni - Domov sv. Anny
49 Azylový dům pro matky s dětmi Agapé
Oblastní charita Kroměříž Oblastní charita Teplice v Č echách
48 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi
47 Azylový dům pro matky s dětmi sv. Máří Magdalény
42 Azylový dům pro matky s dětmi v nouzi
41 Sociální ubytovna Klatovy
32
Lochovice
Lovosice
Lovosice
24
24
30
83
Litoměřice Litoměřice
17
17
20
62
25
25
8
18
17
24
40
12
8
10
28
8
6
6
7
21
8
5
3
6
6
8
13
2
14
43 6
13
6
8
25
6
9
7
11
8
23
10
12
7
40
Liberec
Liberec
Krupka
Kroměříž
Kralupy n. Vltavou
Kralupy n. Vltavou
Košťany
Kopřivnice
Kojetín
Oblastní charita Klatovy Klatovy Městský ústav sociálních služeb Klatovy, příspěvková organizace Klatovy Občanské sdružení - Náš Domov Koclířov Koclířov
40 Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni
39 Azylový dům
Naděje Klášterec n. Ohří Městský ústav sociálních služeb Klatovy, příspěvková organizace Klatovy
38 Dům Naděje Klášterec nad Ohří
18
24
Kladno Oblastní spolek Č Č K Kladno Kladno
75
17
Karviná
Karlovy Vary
27
33 21
Jihlava Jindřichův Hradec Jirkov
24
70
30
36
44
Jeseník
C hrudim Javorník u Jeseníku, Bílá Voda, Uhelná
C homutov
C heb
37 Sociální dům OS Č Č K Kladno
36 Azylový dům Kladno, o.p.s.
35 Azylový dům pro rodiny s dětmi
Město Jindřichův Hradec
ESTER, z.s. Boétheia - společenství křesťanské pomoci Středisko křesťanské pomoci - Naděje pro život Jihlava
Sociální služby C homutov, příspěvková organizace C entrum J.J.Pestalozziho, o.p.s.
32 Domov pro matky s dětmi
31 SKP - Naděje pro život Jihlava
30 Azylový dům pro rodiče s dětmi
29 Azylové domy
28 C entrum J.J.Pestalozziho, o.p.s. - azylový dům
27 Sociální centrum Písečná (SC Písečná)
26 Azylový dům Betlém C heb
12
16
20 matky s dětmi
55 ženy a rodiny
24
11
11
matky s dětmi, příp. těhotné 13 ženy
41
17
20
5
12 matky i otcové s dětmi
11
16
27 všechny skupiny
4
29 ženy, muži, rodiny
27 rodiny, samostatní muži
12
11 matky i otcové s dětmi, úplné 50 rodiny pouze matky, těhotné ženy s 16 dítětem svěřeným do péče
18
14
22 ženy, matky i otcové s dětmi
16 pro matky, popř. i otce s dětmi
47 rodiny s dětmi i jednotlivci
muži, ženy, matky s dětmi - ne 24 otcové nebo úplné rodiny matky i otcové s dětmi i 20 jednotlivci (mladí dospělí)
matka nebo otec s dětmi; 14 lůžek pro děti; 23 lůžek pro 14 jednotlivce
203
204 Nový Jičín Nový Knín
Farní charita Č eská Lípa C harita Nový Jičín Farní charita Starý Knín Fond ohrožených dětí
64 Azylový dům Jonáš
65 C haritní dům bl. Matky Terezy - azylový dům AD Svaté Ludmily-C entrum pro podporu sociálně slabých 66 rodin
67 Azylový dům FOD Olomouc
89 Azylový dům pro ženy
Praha
25
56
35
Praha Praha
88 Azylový dům pro matky s dětmi Otevřené srdce
Otevřené srdce, o.p.s. C entrum sociálních služeb Praha
14
Praha
39 7
Praha
Společnou cestou, o.s.
87
40
60
28
50
20
24
35
22
Praha
Plzeň
Městská charita Plzeň
Petrovice u Karviné Plzeň
Fond ohrožených dětí
Slezská diakonie
Pardubice Petrovice
SKP - C ENTRUM, o.p.s. Obec Petrovice
Otrokovice
Ostrava
Ostrava
C harita Ostrava C harita sv. Anežky Otrokovice
Ostrava
C entrum sociálních služeb Poruba, příspěvková organizace
Proxima sociale, o.p.s. 85 Azylový byt Proxima Sociale, o.p.s. Azylový dům pro matky s dětmi - Diakonie Č C E - SKP v Praze Diakonie Č C E - Středisko křesťanské pomoci v Praze 86 C entrum sociálních služeb Praha 87 Azylový dům pro matky s dětmi
82 Azylový dům MÁ TA 83 Domov sv. Zdislavy pro matky s dětmi v tísni Azylové ubytování pro matky a rodiny s dětmi, o.s. 84 Společnou cestou
80 Lávka - azylový dům pro matky s dětmi 81 SÁRA Petrovice u Karviné, azylový dům
78 Nový domov Otrokovice 79 Městský azylový dům pro ženy a matky s dětmi
77 C haritní dům sv. Zdislavy
76 Domov pro matky s dětmi
75
52
Ostrava
Statutární město Ostrava C entrum sociálních služeb Ostrava, o.p.s.
74 Azylový dům pro rodiny s dětmi
Domov pro matky s dětmi
62 15
40
47
Orlová
Opava
15 39
Ostrava
70 Armáda spásy v Č R, Dům pro ženy a matky s dětmi
Olomouc
Olomouc
27 26
Ostrava
Armáda spásy v Č R, z.s.
69 Domov pro ženy a matky s dětmi
28 57
Slezská diakonie 71 HANNAH Orlová, azylový dům Armáda spásy, C entrum sociálních služeb pro ženy a matky s Armáda spásy v Č R, z.s. 72 dětmi Diakonie Č C E - středisko v Ostravě Azylový dům Debora 73
C harita Olomouc Statutární město Olomouc
68 Azylový dům pro ženy
Olomouc
Nový Bor
72
25
Náchod
54
7
40
44
20
Most Most
61 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v tísni
Farní charita Náchod
Moravský Krumlov
62 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v tísni 63 SV. ANNA Domov pro matky s dětmi
Mladá Boleslav
Mělník
Město Mělník R-mosty, o.s.
Ludgeřovice
Služby Dobrého pastýře
Město Moravský Krumlov Diakonie Č C E - Středisko sociální pomoci v Mostě Diakonie Č C E - Středisko sociální pomoci v Mostě
59 Azylový dům R-Mosty 60 Azylové bydlení pro matky s dětmi v tísni
57 Služby Dobrého pastýře 58 Azylový dům pro matky s dětmi Mělník
8
19
12
5
2
13
29
13
20
9
17
7
8
12
7
17
5
21
13
16
13
5
9
9
19
9
24
8
18
2
13
15
7
17
37
23
9
matky nebo úplné rodiny s 26 dětmi matky s malými dětmi a 5 těhotné ženy
58
27
40
část asi vyhrazena pouze pro 19 těhotné-oběti domácího násilí
33
ženy, matky, popř. otcové s 13 dětmi, těhotné ženy
16
23
15
35
10 ženy a matky s dětmi
41
rodiny s dětmi (samoživitelé, rodičovské páry - manželé nebo druh a družka, jiné osoby, kterým byly děti 27 svěřeny do péče), ženy
31
26
10
17 matky s dětmi
18
ženy nebo matky s dětmi; otcové s dětmi; max. 2 lůžka 19 pro samostatné muže muži, matky s dětmi, rodiny s 38 dětmi
48
17
36
5
27 matky s dětmi
29
matky s dětmi, nezletilé těhotné ženy a matky s 13 dítětem
Arcidiecézní charita Praha Kolpingova rodina Praha 8 Středisko křesťanské pomoci Horní Počernice
91 Č eská společnost AIDS pomoc, z.s. - Dům světla
92 Dům Gloria - Azylový dům pro ženy a matky s dětmi
93 Kolpingův dům - azyl pro matky s dětmi
Příbram Roudnice n. Labem
Město Příbram Farní charita Roudnice n. Labem
98 Azylový dům města Příbram
99 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v Domově sv. Josefa
Strakonice
Pomoc v nouzi, o.p.s. Pomoc v nouzi, o.p.s. Městský ústav sociálních služeb Strakonice
103 Azylový dům (Dvořákova)
104 Azylový dům (Slavíčkova)
Azylový dům (Sokolov-Jelínkova, C heb-C echovní, Hrnčířská, 105 Mar.lázně-Tyršova
106 MěÚSS Strakonice - Azylový dům
Šternberk Tábor
G-centrum Tábor
Uherské Hradiště Uherský Brod
Uničov
PETRKLÍČ , o.p.s. Oblastní charita Uherský Brod C entrum sociálních služeb Uničov, příspěvková organizace
115 Azylový dům pro matky (startovací - tréninkový byt) 3x
116 PETRKLÍČ , o.p.s.
117 Azylový dům pro matky s dětmi v tísni Uherský Brod
118 Domov pro matky s dětmi v tísni
40
Valašské Meziříčí
120 Azylový dům pro matky s dětmi
C harita Valašské Meziříčí
51
7
29
25
31
45
32
59
10
45
13
4
35
35
22
10
17
12
21
45
23
57
80
40
23
84
22
20
Domov pro seniory Orlická a Azylový dům pro matky s Domov pro seniory Orlická a Azylový dům pro matky s dětmi, dětmi, příspěvková organizace Ústí n. Labem 119 příspěvková organizace
Třinec
Trutnov Třebíč
Most k životu, o.p.s.
Svitavy
Tábor
Studénka
Fond ohrožených dětí
Studená
C harita Studénka Oblastní spolek Č Č K Svitavy Sociální služby Šternberk, příspěvková organizace
Rybka, o.p.s.
Sokolov
Sokolov
Sokolov
Diecézní charita Brno C entrum sociální pomoci Třinec, příspěvková organizace
113 Most k životu, o.p.s. 114 Domov pro matky Třebíč
110 Bydlení pro matky - otce s dětmi v tísni 111 Azylový dům FOD Tábor - Jeníčkova Lhota 112 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi
109 Azylový dům pro matky s dětmi
107 Azylový dům Rybka Studená 108 Byt pro matky v tísni
Sokolov
Pomoc v nouzi, o.p.s.
102 Azylový dům (Fibichova)
Sedlčany
Pomoc v nouzi, o.p.s.
101 Azylový dům Sv. rodiny pro matky s dětmi v Sedlčanech
Roudnice n. Labem
Naděje Křesťanský spolek Sedlčanska
100 Dům Naděje Roudnice nad Labem
Přerov
Armáda spásy v Č R, z.s.
97 Armáda spásy, Azylový dům pro matky s dětmi
96 Azylový dům pro osamělé rodiče s dětmi - ADDAR
Farní charita Prachatice Prachatice Azylové centrum prostějov, o.p.s. Prostějov
Praha
Praha
Praha
80 15
Praha Praha
95 C haritní domov sv. Dominika Savia pro matky s dětmi
94 Středisko křesťanské pomoci Horní Počernice - AD
90 Azylový dům Šromova
C entrum sociálních služeb Praha Č eská společnost AIDS pomoc, z.s.
12
17
2
10
21
10
15
11
20
3
15
4
1
12
12
7
3
6
4
7
15
8
19
27
10
7
28
7
7
5
27
28
ve výjimečném případě i 34 otcové s dětmi, ne úplné rodiny
5
19
4 ženy a matky s dětmi
21
30
21 ženy a matky s dětmi
39
7
30 matky i otcové s dětmi
9
3
15 rodiny a matky s dětmi matka nebo jiný rodinný příslušník s dětmi, ne úplná 23 rodina rodiny s dětmi, popřípadě matky s dětmi, které se ocitly 23 v krizové situac
7 rodiny a matky s dětmi
11 rodiny a matky s dětmi
8 rodiny a matky s dětmi
14
30 rodiny, samostatní muži
15
38 matky s dětmi
53
30 matky nebo otcové s dětmi
16
56 rodiny s dětmi
15
13
rodiny, samoživitelky s dětmi, páry a jednotlivci (muži i 53 ženy). obecně osoby HIV pozitivní 10 včetně rodin s dětmi
205
206 farní charita Veselíčko
Veselíčko u Milevska
Žamberk
Občanské sdružení C EMA Žamberk Fond ohrožených dětí Ječmínek, o.p.s.
129 Domov na skalách
130 Azylový dům FOD Žatec
131 Domov pro matky-otce-s dětmi C ELKEM:
Žďár nad Sázavou
4 000
3994,2 1300
1317
10 1463
30
9
11
14
10
10
7
4438
28
32
43
31
29
20
7
6
18 20
13
8
40
30
2600
2639
2933
20 matky i otcové s dětmi
19
21 ženy a matky s dětmi
29 matky i otcové s dětmi
21 matky i otcové s dětmi
19
13
13
12
27
22
Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb, webové stránky jednotlivých zařízení, vlastní výpočty. Tabulka obsahuje všechny AD z Registru poskytovatelů sociálních služeb vyhledané podle cílové skupiny "rodiny s dítětem/dětmi" nebo klíčových slov z názvu "matky", "ženy".
Výsledky uvedené v řádku "Odhad počtu uživatelů - 90% podíl z kapacity" jsou čistě orientační. Vzhledem k počtu osob v AD evidovaných statistickým zjišťováním MPSV se jeví jako značně nadsazené.
Sloupec "Poznámky k cílové skupině" obsahuje specifikaci cílové skupiny jednotlivých zařízení obzvláště v případech, kdy AD ubytovává širší škálu cílových skupin než jen matky s dětmi.
Pozn.: Šedě vyznačené buňky ve sloupcích "Z celku pro matky" a "Z celku pro děti" označují kapacity vyhrazené pro danou skupinu osob, které uvedla přímo jednotlivá zařízení (tj. nevycházejí z odhadu).
ZAOKROUHLENO (na sta):
Odhad počtu uživatelů - 90% podíl z kapacity
Znojmo
Diecézní charita Brno
128 Domov pro matky a otce v tísni Znojmo
Žatec
Zábřeh Zlín
C harita Zlín
125 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi v tísni
126 Domov pro matky s dětmi 127 C haritní domov pro matky s dětmi v tísni Zlín
Vyškov
C entrum sociálních služeb Vyškov, o.p.s. Město Zábřeh, Městská sociální zařízení
Vysoké Mýto
SKP - C ENTRUM, o.p.s.
Diakonie Č C E - středisko ve Vlašimi Vlašim Azylový dům pro ženy a matky s dětmi, o.p.s. Vsetín
124 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi ve Vysokém Mýtě
123 Azylový dům pro ženy a matky s dětmi, o.p.s.
122 DiakonieČ C E - středisko Vlašim - Dům pro matku a dítě
121 Farní charita Veselíčko - Domov sv. Alžběty pro matku a dítě
Oblastní charita Hradec Králové
Rybka, o.p.s.
Diecézní charita Plzeň
C entrum J.J.Pestalozziho,o.p.s. ESTER, z.s.
Domov pro matky s dětmi Hradec 3 Králové
4 Azylový dům Rybka Husinec
5 Azylový dům Betlém C heb
C entrum J.J.Pestalozziho,o.p.s. 6 azylový dům
7 Azylové domy
13 Sociální ubytovna Klatovy Domov pro matky a děti v nouzi 14 Salus o.p.s.
12 Azylový dům
11 Dům Naděje Klášterec nad Ohří
10 Azylový dům pro rodiny s dětmi
9 SKP - Naděje pro život Jihlava
8 Azylový dům pro rodiče s dětmi
Děčín
C entrum sociálních služeb Děčín, příspěvková organizace
Azylový dům pro muže a matky s 2 dětmi
Karviná
Salus o.p.s.
Kopřivnice
Klatovy
Klatovy
Klášterec n. Ohří
Sociální služby Karviná, příspěvková organizace Naděje Městský ústav sociálních služeb Klatovy, příspěvková organizace Městský ústav sociálních služeb Klatovy, příspěvková organizace
Jihlava
Jeseník
C hrudim Javorník u Jeseníku, Bílá Voda, Uhelná
C heb
Husinec
Středisko křesťanské pomoci - Naděje pro život Jihlava
Boétheia - společenství křesťanské pomoci
Brno
Armáda spásy v Č R, z.s.
Hradec Králové
Místo
Poskytovatel
Název Armáda spásy, C entrum sociálních 1 služeb Josefa Korbela
Pořadí
18
40
43
40
75
33
24
70
30
44
50
64
29
60
Kapacita (počet lůžek)
Azylové domy v ČR ubytovávající otce s dětmi (tabulka je rozložená na tři stránky)
6
13
14
13
25
11
8
23
10
7
17
21
7
20
Z celku pro matky (uvedená kapacita nebo 1/3 z celku)
6
13
14
13
25
11
8
23
10
7
17
21
1
20
Z celku pro otce (max.)
9
20
22
20
38
17
12
35
15
11
25
32
2
30
Pro děti (ubytovan é s otci) 1,5x max. Z celku kapacita pro otce (min.) pro otce
1
1
1
1
3
1
1
1
1
7
1
1
1
1
0
pro matky, popř. i otce s dětmi (naposledy v roce 2012 ubytován 1 otec+2 děti), úplné rodiny ne z 2 důvodu velikosti pokojů
2 matky i otcové s dětmi
2 ženy, muži, rodiny všechny skupiny (za rok 2013 i za rok 2014 celkem 1 otec s 1 2 dítětem)
2 rodiny, samostatní muži
2 ženy, matky i otcové s dětmi matky i otcové s dětmi, úplné rodiny - bez preferencí (za rok 2013 0 otců s dětmi; za rok 2014 celkem 3 otcové se 3 dětmi - z toho všichni ubytováni k 5 9.12.2014)
0
1
1
1
1
0
1
0
1
0
0
1
1
2
2
11
2
2
Úplné rodiny
matky, otcové nebo osoby, které mají dítě svěřené do vlastní péče rodiny s dětmi, popřípadě matky s dětmi, které se ocitly v krizové situaci (za rok 2013 celkem 2 otcové se 7 dětmi; pro rok 2015 výjimka o ubytování jednoho otce s dětmi - platí souhrnně pro oba AD poskytovatele Rybka, o.p.s.) matka nebo otec s dětmi; 14 lůžek pro děti; 23 lůžek pro jednotlivce matky i otcové s dětmi i jednotlivci (mladí dospělí), úplné rodiny (za rok 2013 a 2014 neubytováni žádní otcové) rodiny s dětmi (matky, otcové, úplné rodiny) i jednotlivci
2 rodiny s dětmi max. 1 otec s dětmi, max. 4 samostatní muži (za rok 2013 celkem 2 otcové s 5 dětmi; za rok 2014 celkem 3 otcové s 5 dětmi - z toho k 9.12.2014 2 ubytován 1 otec s 1 dítětem)
Pro děti (ubytovan é s otci) 1,5x min. kapacita pro otce Poznámka k cílové skupině
Příloha č. 4
207
208 Nový Bor Nový Jičín
Nový Knín
Orlová
Farní charita Č eská Lípa C harita Nový Jičín
Farní charita Starý Knín
17 Azylový dům Jonáš C haritní dům bl. Matky Terezy 18 azylový dům
AD Svaté Ludmily-C entrum pro 19 podporu sociálně slabých rodin
Fond ohrožených dětí
23 Azylový dům MÁ TA
Pomoc v nouzi, o.p.s.
32 Azylový dům (Slavíčkova)
Sokolov
Pomoc v nouzi, o.p.s. Pomoc v nouzi, o.p.s.
30 Azylový dům (Fibichova)
31 Azylový dům (Dvořákova)
Sokolov
Sokolov
10
17
12
45
Prostějov Roudnice n. Labem
84 40
Praha
Naděje
15
Praha
29 Dům Naděje Roudnice nad Labem
80
Praha
Č eská společnost AIDS pomoc, z.s. Středisko křesťanské pomoci Horní Počernice Azylové centrum prostějov, o.p.s.
39
40
20
52
40
27
57
28
83
8
Praha
Č eská společnost AIDS pomoc, z.s. 26 Dům světla Středisko křesťanské pomoci Horní 27 Počernice - AD Azylový dům pro osamělé rodiče s 28 dětmi - ADDAR
Azylové ubytování pro matky a rodiny 24 s dětmi o.s. Společnou cestou Společnou cestou o.s. C entrum sociálních služeb 25 Azylový dům Šromova Praha
Otrokovice
C harita sv. Anežky Otrokovice
22 Nový domov Otrokovice Plzeň
Ostrava
Slezská diakonie Statutární město Ostrava
20 HANNAH Orlová, azylový dům
21 Azylový dům pro rodiny s dětmi
Litoměřice
Naděje
16 Dům Naděje Litoměřice
Košťany
Fond ohrožených dětí
15 Azylový dům FOD Košťany
3
6
4
15
10
28
5
27
13
13
7
17
13
9
19
9
28
3
3
6
4
15
10
28
5
27
13
13
1
17
13
9
19
9
28
3
5
9
6
23
15
42
8
40
20
20
2
26
20
14
29
14
42
4
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
2
1
1
1
1
2
2 rodiny a matky s dětmi
2 rodiny a matky s dětmi
2 rodiny, samostatní muži rodiny a matky či otcové s dětmi (v roce 2014 celkem ubytován 1 2 otec+ 1 dítě)
2 matky nebo otcové s dětmi
2 rodiny s dětmi
matky nebo úplné rodiny s dětmi v případě potřeby možno ubytovat i otce, ale nemají 2 zájemce rodiny, samoživitelky s dětmi, 2 páry a jednotlivci (muži i ženy). obecně osoby HIV pozitivní včetně rodin s dětmi (nově registrovaná cílová skupina rodiny s dětmi, v uplynulých letech ale ze strany rodin s dětmi nebyla poptávka - děti často 2 ubytovány jinde)
2
ženy, matky, popř. otcové s dětmi, těhotné ženy (v roce 2013 celkem 1 otec+1 dítě; v roce 2014 celkem 2 otcové+3 děti - z toho k 9.12.2014 ubytován 1 otec+2 děti), úplné rodiny v 2 současnosti ne
2
3
2
2
2
2
3
matky i otcové s dětmi (za rok 2013 celkem 2 otcové + 2 děti; za rok 2014 celkem 1 otec + 1 dítě), úplné rodiny ne ženy a rodiny vč. otců a úplných rodin (v letech 2013 i 2014 celkem ubytován vždy 1 otec+1 dítě) ženy nebo matky s dětmi; otcové s dětmi; max. 2 lůžka pro samostatné muže muži, matky s dětmi, rodiny s dětmi matky i otcové s dětmi, úplné rodiny (za rok 2013 celkem 2 otcové se 4 dětmi, za rok 2014 žádní) rodiny s dětmi (samoživitelé, rodičovské páry - manželé nebo druh a družka, jiné osoby, kterým byly děti svěřeny do péče; cílová skupina rozšířena o otcovské a úplné rodiny r. 2014), ženy (k 31.12.2014 ubytováni 2 otcové+3 děti)
1
1
1
1
0
1
1
1
1
0
1
1
1
0
1
0
Ječmínek, o.p.s.
42 Domov pro matky-otce-s dětmi
Žďár nad Sázavou 535 482
1482,3
10
9
14
1647
30
28
10
17
3
15
12
12
7
460
457
508
10
9
14
10
1
3
15
12
12
7
690
685
762
15
14
22
16
2
5
23
18
18
11
50
49
54
2
1
1
1
1
1
2
1
1
1
70
73
81
matky i otcové s dětmi (v roce 2013 celkem 3 otcové+7 dětí - z toho k 31.12.2013 ubytováni 2 otcové+6 dětí; v roce 2014 celkem 3 otcové+7 dětí - z toho k 9.12.2014 ubytován 1 otec+1 3 dítě), ne úplné rodiny
2
2 matky i otcové s dětmi
2 matky i otcové s dětmi
ve výjimečném případě i otcové s dětmi (v roce 2013: 0; v roce 2 2014: 1 otec+1dítě)
2
2 rodiny a matky s dětmi matka nebo jiný rodinný příslušník s dětmi, ne úplná 2 rodina rodiny s dětmi, popřípadě matky s dětmi, které se ocitly v krizové 2 situaci matky i otcové s dětmi (v roce 2013 celkem 2 otcové+4 děti - z toho k 31.12.2013 ubytován 1 otec+1 dítě; v roce 2014 celkem 2 otcové+2 děti - z toho k 9.12.2014 ubytováno 0), ne 3 úplné rodiny
Ve sloupci "Úplné rodiny" uvádíme číslo 1 u azylových domů, které podle dostupných informací shrnutých ve sloupci "Poznámka..." potenciálně ubytovávají i úplné rodiny, číslo 0 u azylových domů, které je podle těchto informací pravděpodobně nebo určitě neubytovávají a nic u azylových domů, k nimž nemáme bližší informace. Řádek "celkem" u tohoto sloupce značí počet AD z celku, které ubytovávájí mj. i cílovou skupinu "úplné rodiny". Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb, webové stránky jednotlivých zařízení, e-mailová komunikace se zástupcem zařízení, vlastní výpočty. Tabulka obsahuje všechny AD identifikované v Registru poskytovatelů sociálních služeb jako ubytovávající mj. i otce s dětmi, popř. úplné rodiny.
Ve sloupcích nazvaných "Pro děti (ubytované s otci) - 1,5x kapacita pro otce" uvádíme vždy 1,5násobek odhadovaných kapacit pro otce na základě předpokladu, že na každého potenciálně ubytovaného otce připadne v průměru 1-2 děti (výsledky jsou zaokrouhleny na celá čísla). Jedná se o orientační maximální a minimální kapacitu pro děti ubytované společně s otci.
Ve sloupci "Z celku pro otce (min.)" uvádíme odhad minimálních dostupných kapacit pro otce za předpokladu, že v každém z AD v seznamu je v případě potřeby k dispozici alespoň jedno místo pro otce s dětmi. U AD, o jejichž kapacitách pro otce jsme byli schopni zjistit více podrobností, uvádíme zjištěné (minimální) číslo. U všech ostatních AD uvádíme číslo 1. Součet těchto čísel a 90% podíl z něho by měly značit přibližný minimální celkový objem kapacit pro otce a z něho odvozený odhad počtu otců v AD.
Ve sloupci "Z celku pro otce (max.)" jsou uvedeny předpokládané dostupné kapacity pro otce. Buňky vyznačené šedě značí dostupné kapacity pro otce v AD, které je výslovně uvádějí v Registru nebo na svém webu nebo nám na základě dotazu poskytly informaci o svých kapacitách pro otce s dětmi (sloupec "Poznámka..." u těchto případů obsahuje informaci o otcích s dětmi ubytovaných v letech 2013 a 2014). Č ísla uvedená v ostatních buňkách tohoto sloupce se rovnají kapacitám pro matky uvedeným ve sloupci "Z celku pro matky" - vycházíme z (maximalistického) předpokladu, že v případě potřeby je ve všech AD, které kapacity pro otce nespecifikují, možné ubytovat takový počet otců, jaký je v nich počet lůžek pro rodiče celkově. Vzhledem k tomu, že většina AD nicméně pravděpodobně přednostně ubytovává matky (viz také sloupec "Poznámky..."), je toto číslo zjevně nadsazené - proto ho bereme jako maximální možný objem kapacit pro otce. Buňky označené zeleně ve sloupci "Poznámka..." označují informace, které byly potvrzené skrze kontakt s příslušným AD.
Ve sloupci "Z celku pro matku" jsou uvedeny stejné údaje jako ve stejně pojmenovaném sloupci v tabulce "Příloha k části 3.1.3", ze kterých zde vycházíme při odhadu počtu lůžek pro otce.
Tři AD, o nichž jsou informace uvedeny kurzívou, jsou jediné, u nichž nebylo možné dohledat bližší specifikaci cílové skupiny.
0
0
0
0
1
0
1
0
1
23
Pozn.: Tabulka obsahuje všechny AD, které v Registru poskytovatelů soc. služeb nebo na svých webových stránkách specifikují, že přijímají kromě matek s dětmi i otce s dětmi, popř. výslovně uvádějí, že ubytovávají "rodiny s dětmi" obecně.
ZAOKROUHLENO:
C ELKEM: Odhad počtu uživatelů - 90% podíl z kapacity:
Fond ohrožených dětí
43
Znojmo
Diecézní charita Brno
41 Azylový dům FOD Žatec
Žatec
51
10
45
31
Šternberk
35
Zlín
Bydlení pro matky - otce s dětmi v 36 tísni Azylový dům FOD Tábor - Jeníčkova 37 Lhota
Studená
35
C harita Zlín
Sociální služby Šternberk, příspěvková organizace
35 Azylový dům Rybka Studená
Strakonice
22
Fond ohrožených dětí Tábor Domov pro seniory Orlická a Azylový dům pro matky s dětmi, příspěvková organizace Ústí n. Labem
Rybka, o.p.s.
34 MěÚSS Strakonice - Azylový dům
Sokolov
Domov pro seniory Orlická a Azylový dům pro matky s dětmi, příspěvková 38 organizace C haritní domov pro matky s dětmi v 39 tísni Zlín Domov pro matky a otce v tísni 40 Znojmo
Městský ústav sociálních služeb Strakonice
Azylový dům (Sokolov-Jelínkova, C heb-C echovní, Hrnčířská, Mar.lázně33 Tyršova Pomoc v nouzi, o.p.s.
209
210
12
13
7
4
6
16
6
9
9
3
13
13
32
8
0
151
Hlavní město Praha
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Plzeňský kraj
Karlovarský kraj
Ústecký kraj
Liberecký kraj
Královéhradecký kraj
Pardubický kraj
Vysočina
Jihomoravský kraj
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Zlínský kraj
Ostatní
C elkem
208
0
12
41
10
16
6
6
13
6
22
6
16
9
21
24
1
297
0
15
59
16
26
8
16
11
10
38
9
18
14
29
28
2
336
0
14
60
24
33
9
20
14
17
27
12
34
18
31
23
3
Zdroj: MPSV, 65. odbor analýz a statistik
0
Trvalá adresa oprávněné osoby kraj
424
2
15
76
21
36
13
30
19
15
36
15
38
22
47
39
4
519
2
21
96
39
40
24
23
17
23
52
22
38
26
54
42
5
569
0
20
97
29
55
25
27
25
26
60
30
40
32
53
50
6
633
1
20
113
37
52
39
27
28
29
53
28
38
37
70
61
7
672
1
34
107
43
57
34
31
35
35
70
24
38
43
62
58
8
704
1
44
119
53
62
33
48
35
29
66
25
33
38
70
48
9
667
1
31
120
41
59
29
37
32
28
79
22
37
37
73
41
10
692
0
32
131
44
60
22
38
31
34
83
29
38
37
70
43
11
687
0
39
121
52
70
34
26
33
24
71
23
34
39
74
47
12
743
0
40
131
49
77
32
32
41
24
79
32
51
47
63
45
13
783
2
44
137
62
77
26
40
38
42
76
41
40
45
66
47
14
801
1
46
120
53
87
28
45
41
50
81
35
33
53
79
49
15
754
1
43
127
49
76
22
32
30
37
79
28
39
46
82
63
16
805
0
50
125
62
77
28
40
30
35
93
29
44
42
80
70
17
681
0
41
104
56
69
25
30
34
37
63
23
32
48
73
46
18
559
1
32
89
45
61
17
29
34
21
45
20
25
37
61
42
19
Průměrný měsíční počet příjemců dávky za rok 2013 podle věku oprávněné osoby
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte - průměrný měsíční počet příjemců za rok 2013
337
1
13
64
33
28
17
13
17
16
23
11
14
27
36
24
20
221
0
14
37
20
22
10
8
10
9
16
10
9
16
23
17
21
156
0
9
32
19
13
5
7
7
4
16
5
6
9
12
12
22
78
0
7
15
5
11
5
4
3
2
8
3
2
3
4
6
23
64
0
6
13
3
8
4
4
3
1
6
1
0
3
8
4
24
32
0
4
4
2
5
1
3
1
2
2
1
0
2
3
2
25
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
26
12 573
14
654
2 170
880
1 190
499
625
591
562
1 260
490
701
737
1 257
943
C elkem
Příloha č. 5
Příloha č. 5
3 914 144 1 214 201
BD = 1 hospodařící domácnost
domácnosti jednotlivců
249 700 595 940 175 164
45 - 59
60 a více
vícečlenné nerodinné domácnosti
2 458 943 1 946 043
tvořené 1 rodinou
úplné rodiny
796 084
úplná rodina se závislými dětmi
644 272 512 900
45 - 59
60 a více
neúplné rodiny
v čele muž, bez závislých dětí
52 258
614 479
30 - 44
v tom:
79 529 607 697
15 - 29
z toho podle věku osoby v čele:
1 149 959
úplná rodina bez závislých dětí
v tom:
2 524 779
rodinné domácnosti
16 420
222 859
30 - 44
z toho domácnosti prarodičů s vnoučaty
132 831
15 - 29
z toho podle věku:
4 104 635
Obydlené byty celkem
Bytové domácnosti celkem
Typ bytové domácnosti, počet osob v bytě
2 549
30 567
19 286
30 630
45 538
6 053
60 927
40 586
101 513
132 080
141 330
914
10 439
3 755
1 624
1 168
745
7 339
159 108
188 223
abs.
0,049
0,060
0,030
0,075
0,076
0,077
0,035
0,052
0,054
0,056
0,056
0,060
0,006
0,007
0,005
0,006
0,006
0,041
0,046
podíl*
do 9,9 m na osobu
2
Obytný fond celkem
620
10 121
2 932
8 183
13 832
1 927
19 034
7 844
26 878
36 999
40 420
197
3 659
x
x
x
x
x
44 079
58 056
abs.
0,012
0,020
0,005
0,013
0,023
0,024
0,024
0,007
0,014
0,015
0,016
0,012
0,021
x
x
x
x
x
0,011
0,014
podíl*
2,01 a více osob na místnost
492
4 901
4 099
4 294
4 601
689
5 856
7 827
13 683
18 584
18 847
61
4 015
12 215
4 556
4 305
2 974
24 667
47 529
51 592
Obydlené byty celkem
25
281
182
217
335
57
462
329
791
1 072
1 119
7
172
83
25
24
17
149
1 440
2 140
abs.
0,051
0,057
0,044
0,051
0,073
0,083
0,079
0,042
0,058
0,058
0,059
0,115
0,043
0,007
0,005
0,006
0,006
0,006
0,030
0,041
podíl*
do 9,9 m2 na osobu
9
120
31
94
148
29
233
69
302
422
450
1
101
x
x
x
x
x
551
1 064
abs.
0,018
0,024
0,008
0,022
0,032
0,042
0,040
0,009
0,022
0,023
0,024
0,016
0,025
x
x
x
x
x
0,012
0,021
podíl*
2,01 a více osob na místnost
druh domu - ostatní budovy
Absolutní a relativní počty bytů s obytnou plochou menší než 10m2 na osobu a bytů s více než 2 osobami na obytnou místnost (tabulka pokračuje na další stránce)
Příloha č. 6
Příloha č. 6
211
212 220 082
v čele žena, se závislými dětmi
164 904 126 495
45 - 59
60 a více
20 860 17 506
BD = 3 a více hospodařících domác.
629 420 192 197 119 325
4
5
6 a více 10 144 961
760 861
229 020
32 753
27 943
47 552
37 325
35 311
7 633
2 190
4 918
21 482
155
5 190
3 905
9 250
5 457
8 136
13 725
2 885
15 600
9 531
2 887
abs.
0,075
0,274
0,145
0,076
0,051
0,029
0,436
0,105
0,097
0,124
0,257
0,150
0,127
0,141
0,043
0,049
0,073
0,091
0,071
0,048
0,068
podíl*
304 791
81 004
18 125
12 848
9 872
17 211
x
5 497
867
1 720
8 480
95
1 992
1 334
3 421
933
2 282
5 309
1 384
5 979
2 175
1 347
abs.
111 875
57 298
1 762
1 932
5 017
6 557
11 657
890
501
841
3 173
-
169
94
263
859
1 426
2 122
466
2 419
1 471
519
Obydlené byty celkem
Zdroj: Byty podle sčítání lidu, domů a bytů - Česká republika. 2011, Praha: ČSÚ 2013 (tabulky 804 a 805)
0,030
0,152
0,067
0,016
0,023
0,314
0,042
0,034
0,049
0,158
0,058
0,043
0,052
0,007
0,014
0,028
0,044
0,027
0,011
0,032
podíl*
2,01 a více osob na místnost
Pozn.: ostatní budovy - zahrnují všechny další druhy budov kromě rodinných a bytových domů
*podíl z příslušného typu domácnosti
Počet osob v bytech celkem
4 320 691
737 515
3
Počet hospod. domác. v bytech celk.
1 211 977
2
Byty s počtem osob:
50 784
neúplná rodina a jednotlivec
172 985
úplná rodina a jednotlivec
z toho:
BD = 2 hospodařící domácnosti
603
34 532
ostatní 2 rodiny
3 a více rodin
30 701
2 úplné rodiny
v tom:
65 836
187 067
30 - 44
tvořené 2 a více rodinami
31 722
15 - 29
z toho podle věku osoby v čele:
42 405 198 155
v čele žena, bez závislých dětí
Obydlené byty celkem
v čele muž, se závislými dětmi
Typ bytové domácnosti, počet osob v bytě
Obytný fond celkem do 9,9 m2 na osobu
63
26
9 820
3 456
539
279
436
357
380
326
45
93
374
-
27
20
47
33
63
148
32
167
abs.
0,088
0,306
0,144
0,087
0,054
0,033
0,366
0,090
0,111
0,118
-
0,160
0,213
0,179
0,038
0,044
0,070
0,069
0,069
0,043
0,050
podíl*
do 9,9 m2 na osobu
-
17
11
28
9
22
67
18
81
19
11
6 668
2 153
470
181
149
264
x
303
22
47
210
abs.
0,060
0,038
0,267
0,094
0,030
0,040
x
0,340
0,044
0,056
0,066
-
0,101
0,117
0,106
0,010
0,015
0,032
0,039
0,033
0,013
0,021
podíl*
2,01 a více osob na místnost
druh domu - ostatní budovy
7 681
6 878
0,51 - 0,74
0,75 - 0,99
1
2
81 380
1 372
30 281
39 205
11 512
15 764
16 467
17 133
6 376
7 185
6 516
7 297
159 108
44 079
x
236
x
x
x
x
x
4 036
x
x
417
2 650
7 339
x
417
x
17 274
x
x
x
3 362
x
3 616
5 368
3 833
33 870
x
42 215
295
10 626
x
x
12 793
x
3 988
3 692
2 277
633
560
34 864
16 065
240
6 384
17 773
x
x
11 700
4 324
2 214
1 028
92
171
43 926
9 035
31 945
594 124
701 624 x
4
3
88
7 096
x
9 738
x
3 514
1 198
334
231
4
57
22 260
10 301
x
155 802
5
11 071 127
96
5 593
4 617
2 696
2 386
1 127
502
496
242
258
29 115
13 977
9 411
190 491
celkem
6 175
4 158
1 774
2 971
1 253
225
136
33
2
26
16 849
8 678
7 220
68 879
6 a více
Zdroj: Byty podle sčítání lidu, domů a bytů - Česká republika. 2011, Praha: ČSÚ 2013. (tabulka 8)
1 499
41 352
2,01 a více osob
nezjištěno
16 129
44 798
2,00
1,50
1,51 - 1,99
18 853
18 460
1,01 - 1,49
18 260
6 758
0,50
1,00
7 555
do 0,49 osob
188 223
90 791
58 056
více než 2 osoby
Z bytů do 9,9 m² obytné plochy na osobu s počtem osob na místnost:
celkem
v tom s počtem bydlících osob
Byty s 1 hospodařící domácností
4 104 635 3 914 144 1 214 201 1 179 514
Obydlené byty celkem
2 osoby na místnost
Obytná plocha na osobu, počet osob na obytnou místnost 8 m² a více Obydlené byty celkem
Obydlené byty podle počtu hospodařících domácností
19
x
728
x
x
x
189
x
149
184
172
1 441
x
1 830
32 463
2
19
781
x
x
967
x
243
191
160
49
51
2 461
1 146
x
35 891
3
14
643
1 617
x
x
780
313
140
92
7
20
3 626
837
2 689
35 296
4
18
1 924
x
2 560
x
745
271
78
76
1
10
5 683
2 547
x
36 395
5
v tom s počtem bydlících osob
Byty se 2 a více hospodařícími domácnostmi
57
7 723
3 248
2 057
1 729
861
111
93
19
1
5
15 904
9 447
4 892
50 446
6 a více
213
Příloha č. 7 Příjemci dávek v hmotné nouzi Zdroj: data MPSV, 65. odbor analýz a statistik Průměrný měsíční počet příjemců příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení za rok 2013 kraj - výplatní místa
Příspěvek na živobytí
Hlavní město Praha
Doplatek na bydlení 7 748
3 300
12 227
4 996
Jihočeský kraj
7 104
2 741
Plzeňský kraj
5 850
2 448
Karlovarský kraj
6 538
2 661
24 183
10 683
Liberecký kraj
6 898
2 946
Královéhradecký kraj
6 845
2 482
Pardubický kraj
5 812
1 600
Středočeský kraj
Ústecký kraj
Kraj Vysočina
4 325
1 638
Jihomoravský kraj
14 043
5 337
Olomoucký kraj
12 399
5 599
6 112
2 885
Zlínský kraj Moravskoslezský kraj Celkem
30 104
15 700
150 187
65 015
Počet příjemců příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení za březen a červen 2014 Trvalá adresa osoby - kraj Hlavní město Praha
Příspěvek na živobytí za březen 2014
Doplatek na bydlení
za červen 2014
za březen 2014
za červen 2014
8 781
8 789
3 640
3 578
13 365
13 120
5 633
5 423
Jihočeský kraj
7 776
7 420
3 290
3 088
Plzeňský kraj
6 197
5 915
2 489
2 317
Karlovarský kraj
7 170
7 032
3 073
3 006
27 246
27 178
12 457
12 310
Liberecký kraj
7 841
7 688
3 321
3 197
Královéhradecký kraj
7 839
7 560
2 920
2 923
Pardubický kraj
6 434
6 087
1 920
1 822
Středočeský kraj
Ústecký kraj
Kraj Vysočina
4 724
4 488
1 967
1 767
Jihomoravský kraj
15 018
14 541
5 820
5 676
Olomoucký kraj
14 030
13 653
6 446
6 246
Moravskoslezský kraj
33 393
33 180
18 380
18 051
6 979
6 705
3 232
3 086
214
165
114
91
167 007
163 521
74 702
72 581
Zlínský kraj Ostatní Celkem
214
Počet vyplacených dávek mimořádné okamžité pomoci z důvodu sociálního vyloučení (MOPS) a celkem (MOP) v roce 2011 Typ životní situace
Počet vyplacených dávek MOP (celkem)
z toho MOPS 8 189
Propuštění z výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody Propuštění po ukončení léčby chorobných závislostí
306
Propuštění z ústavní či ochranné výchovy nebo pěstounské péče
175
Osoba bez přístřeší
2 257
Ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby
183
Jiná Celkem
2 791 120 458
13 901
Počet vyplacených dávek mimořádné okamžité pomoci z důvodu sociálního vyloučení (MOPS) a celkem (MOP) v březnu 2014 Typ životní situace
Počet vyplacených dávek MOP (celkem)
z toho MOPS 362
Propuštění z výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody Propuštění po ukončení léčby chorobných závislostí
12
Propuštění z ústavní či ochranné výchovy nebo pěstounské péče
9
Osoba bez přístřeší
35
Ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby
8
Jiná Celkem
58 5 428
484
Počet vyplacených dávek mimořádné okamžité pomoci z důvodu sociálního vyloučení (MOPS) a celkem (MOP) v červnu 2014 Typ životní situace
Počet vyplacených dávek MOP (celkem)
z toho MOPS 209
Propuštění z výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody Propuštění po ukončení léčby chorobných závislostí
4
Propuštění z ústavní či ochranné výchovy nebo pěstounské péče
8
Osoba bez přístřeší
9
Ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby
4
Jiná Celkem
29 5 046
263
215
Příloha č. 8
Příloha k návrhu metodiky celostátního sčítání osob v koncepčních kategoriích ETHOS 1 a 2 Dotazník použitý v první fázi pražského sčítání bezdomovců v roce 2010
218
Výtahy z oponentských posudků Ing. Jiří Růžička Použitá data jsou dle mého názoru zpracována přehledně. Oceňuji široké spektrum záběru při výběru zdrojů dat, které zahrnují výsledky analýz na místní i celostátní úrovni, statistiky, veřejné i interní registry a další. Jako nedostatek ve výběru zdrojů vnímám absenci informací/dat z krajských registrů či benchmarkingových systémů. K dnešnímu dni má řada krajů zpracovány vlastní sledovací a hodnotící mechanismy, kde je schopna nalézt kapacity a vytíženost sociálních služeb na svém území. Při četbě dokumentu je patrná snaha tvůrců o maximální vytěžení informačních pramenů. Při práci s daty autoři prezentují také vlastní úsudek, který dokládají vlastními analýzami relevantních zdrojů. Autoři obsáhle a výstižně popisují souvislosti ovlivňující zjišťování velikosti skupiny osob v rámci jednotlivých kategorií ETHOS. Dle mého názoru dokument přináší realizovatelné návrhy na opatření směřující k lepší schopnosti zjišťovat data o velikosti skupin osob v rámci kategorií ETHOS. Navržená řešení vycházejí z pečlivě zpracované rešerše informačních zdrojů. Navržená metodika celostátního sčítání osob v koncepčních kategoriích ETHOS 1 a 2, stejně jako využití softwarových nástrojů ke sběru dat jsou realizovatelné a bylo by dobré směřovat úsilí k zavedení navržených způsobů do praxe.
Mgr. Ilja Hradecký Jde o obtížné téma, ke kterému jsou značně nesourodé zdroje, zejména pro teprve nedávnou akceptaci exaktní typologie ETHOS. Soubor zdrojů je obdivuhodně rozsáhlý. Interpretace údajů, zejména číselných, je logická. Porovnání nesourodých údajů a kritická analýza dostupných zdrojů jsou vhodnou metodou pro řešení úkolu tohoto typu. Jednotlivá doporučení vycházejí z rozsahu známých a neznámých údajů v kategoriích. Výsledky jsou v případě ochoty odpovědných autorit k jejich implementaci velmi využitelné. Navržená doporučení jsou relevantní.
219
