1. Vesmírná minulost
V
Artefakty na Marsu ydáme-li se kosmickou lodí směrem od Slunce, dostaneme se k planetě Mars. Urazili jsme asi 80 milionů kilometrů, což je přibližně polovina vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí. Na palubním počítači musíme přesně vypočítat okamžik setkání, protože Mars se otočí kolem Slunce za dva roky, a zkříží nám tak cestu pouze jednou. Na Mars – našeho nejbližšího souseda – se podíváme podrobněji: planeta nemá ochrannou atmosféru. Její povrch je vesmírným vlivům vystaven bez jakékoliv ochrany. Po vodě ani pa11
mátky. Bezútěšná, pro život nevhodná poušť. Potom přece jen objevíme malý kopeček. Vypadá jako obličej, jenž hledí do nebe. Co to má znamenat? Neznámé síly stvořily sochu v podobě obličeje. Kousek nalevo se tyčí několik útvarů, které se podobají pyramidám. Pomalu začínáme pochybovat, že by vznikly náhodou. Vypadají, jako by je vytvořila čísi ruka. Jak už bylo řečeno, na Marsu neprší a nefouká vítr, protože tam chybí hustá atmosféra. Že by na Marsu byla před mnoha tisíci lety? Od myšlenky, že by útvary vznikly náhodou, upustíme v okamžiku, kdy mezi obličejem a skupinou malých pyramid objevíme obrovskou pyramidu o pěti stranách. Je tak pečlivě a přesně vypracovaná, že se v žádném případě nemůže jednat o náhodný přírodní útvar. Jde o uměle vytvořené stavební dílo. „Cesta“ kosmickou lodí je samozřejmě jen vymyšlená, protože člověk se ještě nikdy nedostal tak daleko od Země. Pozorování však odpovídá dosavadním vědeckým objevům. Jak jsme došli k těmto poznatkům a co se vlastně kdysi stalo na Marsu? Oblast, na níž se artefakty nacházejí, se jmenuje Cydonia. V 70. letech minulého století přinesla sonda Viking z tohoto území mnoho fotografií. Některé byly dokonce smazány, jelikož nebylo možné 12
na nich nic objevit. Badatelé DiPietro a Molinaar obrázky dále zkoumali pomocí digitální fotografie a kontrastních změn. Nakonec objevili obličej a pyramidy. Velká pyramida je označována jako pyramida DM: jména obou badatelů začínají písmeny D a M. K vědcům se brzy připojil Richard Hogland. Zabýval se vztahy a souvislostmi mezi útvary nejen na území Marsu, ale rozeznal i souvislosti se starodávnými útvary na Zemi (například Stonehenge a Avebury). Výsledky své práce zveřejnil v knihách a na mnoha přednáškách: na jednu ho dokonce pozvali z OSN. Ze strany NASA se však nedočkal žádné reakce ani nabídky spolupráce. Hogland sám si však ještě nebyl jistý a požadoval další fotografie. Vzpomínám si na diskuzi s Hoglandem u příležitosti veřejné přednášky, během níž agenturu NASA prosil, aby během příští mise na Mars pořídila snímky Cydonie s lepším rozlišením a zveřejnila je. V následujících letech jsem bedlivě sledoval všechny publikované fotografie z Marsu. Mise Pathfinder a Global Surveyor buď nedodaly žádné nové záznamy, nebo nebyly zveřejněny. Na publikovaných snímcích Cydonie nebylo nic vidět. Některé sondy nejprve vůbec nedorazily do cíle; shořely nebo se zřítily. Žádný výsledek nepřinesly ani ruské mise. 13
V ezoterické a mytologické literatuře o Marsu se však něco dozvíme. Planetu obývaly starověké, vysoce vyspělé civilizace. Energii Marsu však nedovedly kontrolovat a planetu tak zničily, že se na ní už nedalo žít. Tvář hledící k nebi údajně slouží jako varování pro případné následovníky. Mnozí pozorovatelé si dokonce myslí, že v pravém oku vidí slzu. Je možné, že někde hluboko v naší paměti je uložena vzpomínka na tragédii, jež se na Marsu stala. Při nejmenší připomínce pak námi otřese podivný strach.
Asteroidový pás Opravdovou apokalypsou byl vznik asteroidového pásu. Podle matematických výpočtů se mezi Marsem a Jupiterem musela nacházet ještě jedna planeta. Jmenovala se Tiamat: tak to aspoň napsali Sumerové na hliněné destičky. Klínové písmo rozluštil v druhé polovině minulého století americký vědec Zecharia Sitchin. Podle starověkých záznamů zachytila naše Sluneční soustava nebeské těleso Nibiru. Sumerové ho nazývali Marduk. Těleso oběhlo kolem Slunce a poté opět zmizelo v kosmu.
14
Když Nibiru vnikl do Sluneční soustavy a i když ji opouštěl, srazil se s planetou Tiamat. Až na několik úlomků, jež krouží ještě dnes po původní dráze mezi Marsem a Jupiterem, byla Tiamat úplně zničena. Astronomové nazývají tyto pozůstatky Kuiperův pás. Dnes již zapomenutí astrologové Witteho Hamburské školy používali asteroidy k předpovědím a došli k pozoruhodným úspěchům. Planeta X „Zločinec“ Nibiru, kterému se dnes říká Planeta X, naši Sluneční soustavu neopustil. Od dramatické srážky krouží po oběžné dráze kolem Slunce a každých 3 600 let se vrací. Pak se otočí kolem Slunce a zmizí opět ve vesmíru. Planeta X zkříží dráhy planet vždy dvakrát: poprvé při příletu do Sluneční soustavy a podruhé při odletu. Pouze dráhy tří vnitřních planet (Merkuru, Venuše a Země) zůstávají nedotčeny. Při kataklyzmatické srážce Nibiru s Tiamat před mnoha a mnoha lety vznikla z úlomků Tiamat planeta Země a také náš Měsíc. Tak je to napsáno na hliněných tabulkách, které Sitchin přeložil.
15
Pokud by se kosmická katastrofa tak či onak odehrála, zůstala by uložená v paměti naší Matky Země jako veliké trauma. U Sumerů vyvolávaly pojmy Nibiru či Marduk obrovský strach. I my se Planety X velice bojíme. Nevíme přesně ani to, kdy se Planeta X dostala do Sluneční soustavy naposledy. Tudíž si nemůžeme ani vypočítat, kdy se vrátí. Existují hypotézy astronomů z let 2003 a 2004, které NASA částečně potvrdila, ale později k nim přistupovala s velkou rezervou. Všechny informace z tohoto pramene bychom měli ignorovat. Slouží jen k tomu, aby nás zmátly a nahnaly nám strach. Podle jiných výpovědí údajně Planeta X do naší Sluneční soustavy vnikla v roce 3761 před Kristem a ještě v roce 161 před Kristem. Potom bychom na tom byli dobře, jelikož by se objevila až v roce 3440. Rok 3761 před Kristem je zajímavý ještě z jiného důvodu: jedná se o začátek židovského kalendáře. V této době, kdy bylo v Mezopotámii (Iráku) zavedeno písmo, se začala vyvíjet i naše kultura a historické vědomí. Počátky lidské kultury jsou v našem vědomí i podvědomí spojeny s mocnými zásahy bohů a všeho nadpozemského. V šesté kapitole Genesis je napsáno, že synové Boží sestoupili 16
z nebes a viděli, že dcery člověka jsou krásné. Vybrali si mezi nimi ženy, jež jim porodily děti: těm se v ezoterické literatuře říká Anunaki. A zde se kruh uzavírá, neboť pro Anunaky byla planeta Nibiru jejich domovem, který každých 3 600 let putoval do naší Sluneční soustavy. Mezi německy mluvícím obyvatelstvem je sumerská mytologie mnohem méně známá než u našich anglosaských sousedů a na jihu. V únoru 2009 se v Římě konal kongres Návrat Planety X, Nibiru. Zúčastnili se ho všichni světoví experti, kteří se zabývají vesmírným tělesem Nibiru. Strach z vesmírných katastrof Nahnal-li jsem vám strach, můžete hned začít se stavbou protiatomového krytu a připravit si zásoby jídla nejméně na dva roky. Ne, to opravdu není nutné. Takovýto katastrofický scénář přenechám jiným autorům. Filozofie mé knihy spočívá na jiných základech. Možná ve vás mé líčení žádný strach nevyvolalo. V tom případě můžete přejít k další kapitole. Budete-li však k sobě upřímní, což opravdu není lehké, projdete si ještě jednou 17
mé popisy a sami sebe se zeptáte, zda s nimi souhlasíte, nebo nikoliv. Zůstanete-li úplně neteční, v tom případě ve vás strach nezakořenil a lekce je pro vás uzavřená. Pokud s mým líčením souhlasíte nebo ve vás vyvolalo opravdový zájem, potom se bojíte. Strach byste měli nejprve přijmout a poté se od něj osvobodit. K tomu vám pomůže technika duchovní učitelky Safi Nidiaye, kterou vás později naučím. Pokud mé líčení odmítáte a považujete ho za fantazírování, měli byste se vážně zamyslet nad tím, zda jste v sobě strach pouze nepotlačili. Správně diagnostikovat potlačovaný strach je totiž bez terapeuta či partnera, jenž má pro vás plné pochopení, takřka nemožné. Nyní opustíme téma vesmírných hrozeb a podíváme se, jak to vypadá na naší planetě.
18
