Dřevěné středověké artefakty z Jihlavy

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie

Dřevěné středověké artefakty z Jihlavy Bakalářská diplomová práce

Šimon Kochan

Vedoucí práce: PhDr. Irena Loskotová Konzultant: Mgr. David Zimola

Brno 2011

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Jihlavě dne ..

2

Na tomto místě bych rád poděkoval lidem, kteří mi byli nápomocni při vzniku této bakalářské diplomové práce, zejména vedoucí práce PhDr. Ireně Loskotové a svému konzultantovi Mgr. Davidu Zimolovi za jejich ochotnou pomoc. Mgr. Romaně a Mgr. Petrovi Kočárovým za provedení xylotomární analýzy. Svému bratru BcA. Filipovi Kochanovi za grafické zpracování a pomoc při programování interaktivního katalogu dřevěných artefaktů. Pavle Starůstkové, DiS. za pomoc při fotografické dokumentaci dřevěných artefaktů. Mgr. Františku Kostrouchovi za uspořádání pro mne velmi obohacující výstavy Dřevěné nálezy ze středověkých měst v Masarykově muzeu v Hodoníně a za jeho užitečné podněty. Poděkování také patří pracovníkům jihlavského pracoviště ARCHAIA Brno o.p.s. za umožnění studování literatury a nálezových souborů a poskytování potřebných informací, zvláště Bc. Alešovi Hochovi. Dále bych rád poděkoval Mgr. Janě Mazáčkové, Bc. Kateřině Doležalové a Mgr. Stanislavu Vohryzkovi za přínosné informace z literatury. V neposlední řadě patří dík mé rodině za velkou podporu. Nejvíce však děkuji tomu, jehož skutečné jméno neznám.

3

OBSAH 1. ÚVOD.................................................................................................................................................. 7 2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY JIHLAVSKA ................................................................................................. 8 2.1. Současné přírodní podmínky ........................................................................................................ 8 2.2. Přírodní podmínky ve středověku ................................................................................................ 9

3. HISTORIE JIHLAVY DO 16. STOLETÍ .............................................................................................. 11 3.1. Před založením města................................................................................................................. 11 3.2. Po objevení stříbra...................................................................................................................... 12 3.3. Královské horní město ................................................................................................................ 13 3.4. Od vypuknutí husitské revoluce až do počátku 16. století ......................................................... 15

4. ARCHEOLOGIE JIHLAVY, LOKALITY S NÁLEZY DŘEVĚNÝCH PŘEDMĚTŮ ............................... 17 4.1. Dějiny bádání .............................................................................................................................. 17 4.2. Lokality s nálezy dřevěných artefaktů ........................................................................................ 18 4.2.1. Matky Boží č. 4 a 6 ............................................................................................................... 19 4.2.2. Masarykovo nám. č. 39 – 41 ................................................................................................ 20 4.2.3. Masarykovo nám. – obchodní dům Prior ............................................................................ 21 4.2.4. Bedřichov – Pfaffenhof ........................................................................................................ 22 4.2.5. Dominikánská – proluka vedle č. 17 .................................................................................... 22 4.2.6. Palackého............................................................................................................................. 22

5. MATERIÁL ........................................................................................................................................ 24 5.1. Stavba dřeva ............................................................................................................................... 24 5.2. Konzervace dřeva ....................................................................................................................... 25 5.2.1. Před konzervací ................................................................................................................... 25 5.2.2. Vlastní konzervace ............................................................................................................... 26

6. DŘEVOZPRACUJÍCÍ ŘEMESLA ....................................................................................................... 27 6.1. Práce bednářů............................................................................................................................. 27 6.1.1. Nástroje bednáře ................................................................................................................. 28 6.1.2. Výroba dýhových misek ....................................................................................................... 29 6.1.3. Výroba ostatních bednářských produktů ............................................................................ 29 6.2. Práce soustružníků...................................................................................................................... 30 6.2.1. Soustruh............................................................................................................................... 30 6.2.2. Nástroje soustružníka .......................................................................................................... 32 6.2.3. Výroba soustruženého předmětu........................................................................................ 33 6.3. Ostatní dřevozpracující řemesla ................................................................................................. 34 4

6.3.1. Tesaři ................................................................................................................................... 34 6.3.2. Truhláři ................................................................................................................................ 35 6.3.3. Koláři .................................................................................................................................... 36 6.3.4. Košíkáři ................................................................................................................................ 36 6.3.5. Jiná ....................................................................................................................................... 37

7. UŽITÍ A ZPRACOVÁNÍ DŘEVA V JIHLAVĚ .................................................................................... 38 7.1. Užití dřeva ve středověkém městě ............................................................................................. 38 7.2. Dřevozpracující řemesla v Jihlavě ............................................................................................... 38

8. FUNKČNÍ SKUPINY ......................................................................................................................... 40 8.1. Vybavení domácnosti ................................................................................................................. 40 8.1.1. Kuchyňské a stolní nádobí ................................................................................................... 41 8.1.1.1. Dýhové misky................................................................................................................ 41 8.1.1.2. Soustružené nádoby ..................................................................................................... 44 8.1.1.3. Soustružená poklička .................................................................................................... 46 8.1.1.4. Lžíce .............................................................................................................................. 46 8.1.2. Provozní vybavení domácnosti (dílny) ................................................................................. 47 8.1.2.1. Vědra ............................................................................................................................ 47 8.1.2.2. Koště ............................................................................................................................. 47 8.1.2.3. Dřevěná lopatka ........................................................................................................... 47 8.1.2.4. Soustružený svícen ....................................................................................................... 48 8.1.3. Nábytek................................................................................................................................ 49 8.2. Hry a volný čas ............................................................................................................................ 50 8.2.1. Dřevěný mečík ..................................................................................................................... 50 8.2.2. Dřevěná koule ...................................................................................................................... 51 8.3. Řemeslná (domácí) výroba, nástroje a nářadí ............................................................................ 51 8.3.1. Ševcovské kopyto ................................................................................................................ 51 8.3.2. Cívka..................................................................................................................................... 52 8.3.3. Střenka nože ........................................................................................................................ 52 8.3.4. Násady ................................................................................................................................. 53 8.3.5. Raménkovité předměty ....................................................................................................... 53 8.4. Zbraně ......................................................................................................................................... 54 8.4.1. Dýka s dřevěnou rukojetí ..................................................................................................... 54 8.5. Stavební součásti ........................................................................................................................ 55 8.5.1. Střešní krytina ...................................................................................................................... 55 8.5.2. Vodovod............................................................................................................................... 56 5

8.6. Ostatní ........................................................................................................................................ 58 8.6.1. Kolíky ................................................................................................................................... 58 8.6.2. Výrobní odpad ..................................................................................................................... 58 8.6.3. Jiné ....................................................................................................................................... 58

9. XYLOTOMÁRNÍ ANALÝZA ............................................................................................................. 60 10. ZÁVĚR............................................................................................................................................. 61 11. SEZNAM UŽITÝCH ZKRATEK ....................................................................................................... 63 12. LITERATURA .................................................................................................................................. 64 13. INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................................................ 69 14. KATALOG ....................................................................................................................................... 70 Matky Boží č. 4 a 6 ......................................................................................................................... 71 jímka 5 ................................................................................................................................... 71 jímka 7 ................................................................................................................................... 75 Masarykovo náměstí č. 39 – 41 ..................................................................................................... 76 jímka 9 ................................................................................................................................... 76 jímka 10 ................................................................................................................................. 81 Palackého....................................................................................................................................... 85 vrstva 0201 ............................................................................................................................ 85 vrstva 0204 ............................................................................................................................ 87 Bedřichov Pfaffenhof ..................................................................................................................... 89 Smíchané nálezy z ul. Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykova nám. č. 39 – 41............................... 90

15. PŘÍLOHY ......................................................................................................................................... 95 15.1. Kresby ....................................................................................................................................... 97 15.2. Obrázky ................................................................................................................................... 105 15.3. Tabulky a grafy........................................................................................................................ 107

6

1. ÚVOD Snad žádným jiným materiálem nebyl člověk v celé době své existence obklopen tak, jako dřevem. Dřevěné byly jeho nástroje, obydlí i palivo pro zdroj tepla a světla apod. Používáno tak bylo ve všech oblastech jeho denního života. Nejinak tomu bylo i ve středověku. Stav jeho dochování je ve velkém nepoměru k této skutečnosti, jelikož dřevo poměrně málo odolává atmosférickým vlivům a škůdcům. Z důvodu tohoto relativně malého výskytu dřevěných artefaktů je u nás také málo souborných archeologických prací zabývajících se touto problematikou. K hlavním pracím patří CD-ROM J. Orny (2001), který zde představuje plzeňský soubor, největší kolekci dochovaných dřevěných artefaktů u nás. Z dalších souborných prací lze jmenovat diplomovou práci F. Kostroucha (2003) zpracovávající dřevěné nálezy z Olomouce či seminární práci P. Polánky (2001) o brněnských nálezech. Z jednotlivých článků patří k zásadním práce J. Kavána (1962a, 1987, 1990) ohledně technologií soustružnické a bednářské výroby. Cílem této bakalářské diplomové práce je katalogizace a vyhodnocení dřevěných předmětů z archeologických výzkumů na území Jihlavy, uložených ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě a nálezových souborech jihlavského pracoviště Archaia Brno o.p.s. Jako součást této práce byl vytvořen interaktivní katalog jihlavských dřevěných artefaktů, který je spustitelný v libovolném internetovém prohlížeči. Zde je každý artefakt popsán a doplněn fotografickou dokumentací ve vysokém rozlišení. Na začátku práce je pojednáno o přírodních podmínkách Jihlavska a historii města Jihlavy do 16. století. Další kapitoly jsou věnovány archeologii Jihlavy a lokalitám s nálezy dřevěných předmětů. Je zde krátce nastíněna stavba a konzervace dřeva. Následuje pojednání o středověkých dřevozpracujících řemeslech obecně i jejich zastoupení ve středověké Jihlavě. V kapitole o funkčních skupinách jsem se pokusil za pomoci archeologických, historických a etnografických poznatků roztřídit jednotlivé dřevěné artefakty podle jejich funkce, jakou zastávaly ve středověké hmotné kultuře. V poslední kapitole jsou shrnuty poznatky z xylotomární analýzy provedené na předmětech ze sbírek Muzea Vysočiny v Jihlavě.

7

2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY JIHLAVSKA 2.1. Současné přírodní podmínky Město Jihlava leží ve středu Českomoravské vrchoviny u zemské hranice mezi Čechami a Moravou. Jihlava i s okolím geomorfologicky náleží k vyšší jednotce provincie České vysočiny, Česko-moravské soustavy a v jejím rámci patří do podsoustavy Českomoravské vrchoviny. Náleží ke geomorfologickým celkům Hornosázavské pahorkatiny i Křižanovské vrchoviny a k podcelkům Jihlavsko-sázavské brázdy a Brtnické vrchoviny. Město samo se nachází v okrsku Jihlavské kotliny (Pisková 2009, 27). Jihlavská kotlina náleží k povodí řeky Jihlavy pramenící na jižních svazích Lísku u Jihlávky a vlévající se do střední nádrže Nové Mlýny. Řeka Jihlava, jež dala název vsi a pozdějšímu městu, je dlouhá 184,6 km. Druhým tokem, obtékajícím vyvýšeninu, na které stojí město Jihlava, je Jihlávka pramenící nedaleko obce Stajiště a ústící do Jihlavy asi 0,5 km od historického jádra Jihlavy severním směrem (Pisková a kol. 2009, 31). Českomoravská vrchovina s průměrnou nadmořskou výškou 512,5 m n. m. zabírá oblast téměř 12 000 km2, z toho 60 % činí kraj Vysočina. Převážnou část tvoří pahorkatina s četnými sníženinami pánví, kotlin a brázd. Vrchovinný reliéf, v němž se oblé vlny povrchu zvedají do nadmořských výšek nad 700, místy nad 800 m, zaujímá necelou třetinu oblasti. Nejvyšší vrchol tvoří Javořice (836,5 m n. m.). Pohořím probíhá hlavní evropská rozvodnice mezi úmořím Severního a Černého moře. Průměrná roční teplota 6 °C a průměrný roční úhrn srážek činící přes 800 mm zemědělství příliš nesvědčí. (Čech – Šumpich – Zabloudil a kol. 2001, 11-14). Geologicky je toto území součástí moldanubika, jež je tvořeno souborem hornin, který je rozšířen ve střední a jižní části Českého masívu. Je součástí rozsáhlejší, tzv. moldanubické zóny evropských Variscid, rozšířených i na území Německa a Francie. Je budováno katazonárně metamorfovanými horninami, pro které je charakteristický polymetamorfní vývoj, tzn. opakované procesy přeměny hornin. Horniny moldanubika jsou rozdělovány na dvě základní skupiny: jednotvárné a pestré. Základním typem jednotvárných hornin je biotitická až silimaniticko-biotitická pararula. Pestré horniny jsou tvořeny pararulami a migmatizovanými rulami značně proměnlivého petrografického složení. Hojné rozšíření mají i kvarcitické ruly a kvarcity, erlany, skarny, svory, krystalické vápence a grafitické horniny (Demek – Novák 1992, 44-45).

8

Flóra je součástí středoevropské květeny a skládá se převážně z lesních, lučních, vřesovištních a vzácněji rašelištních typů. Dnes zabírá přes 60 % území Jihlavska zemědělsky obhospodařovaná půda a kolem 30 % tvoří les s převahou smrkových monokultur. Původní jedlobukové a smrkové porosty jsou dnes dochovány pouze v nepatrných zbytcích ve vrcholových partiích (Pisková a kol. 2009, 32). 2.2. Přírodní podmínky ve středověku Celá oblast Jihlavska byla až do počátku vrcholného středověku pokryta pomezním pralesem. Lesní pokryv tohoto hvozdu můžeme rozdělit do několika klimatovegetačních stupňů charakterizovaných určitými druhy lesních stromů, které se ovšem mnohdy prolínaly podle expozice a reliéfu terénu. Pro rozhraní okrajových zón starého sídelního území a vlastního hvozdu zhruba na čáře Heraltice-Římov-Martínkov byl v převaze buk, další, již vlastní pásmo patřilo do jedlobukového stupně a nejvyšší „horské“ polohy náležely smrko-bukovému stupni. Šířka celého pomezního hvozdu mezi Čechami a Moravou je před započetím velké středověké kolonizace odhadována na 80 km (Měřínský 1987, 117). V 1. třetině 13. století zde již v plném proudu probíhá kolonizace, která znamenala hledání nových zdrojů půdy k obhospodařování a rozsáhlé porosty byly do počátku 14. století odlesněny tak, že podíl lesů se v oblasti Českomoravské vrchoviny zmenšil až na pouhých 30 %. Svojí roli sehrála na Jihlavsku i spotřeba dřeva v důlním podnikání. Toto mýcení znamenalo na našem území jednu z prvních ekologických katastrof vyvolaných člověkem, která se projevila například rozsáhlými povodněmi v jihomoravských úvalech (Měřínský 1987, 117-118). Co se týče klimatu, od počátku 13. stol. nastává příznivé tzv. klimatické optimum, charakterizované zvýšením průměrných teplot a nižšími úhrny srážek. To příznivě ovlivnilo kolonizaci a rozvoj obilnářství i v těchto klimaticky drsnějších polohách. Dokonce máme doklady o možném pěstování vinné révy (Pisková a kol. 2009, 32; srov. Rybníčková – Rybníček 1975, 147). Hledáním nových zdrojů půdy k obhospodařování vedlo ke zvýšení podílu zemědělské půdy ve srovnání se zalesněným územím. Ve 14. století můžeme pozorovat zhoršení klimatických podmínek, které spolu s morovými epidemiemi a válečnými událostmi 15. století vedly k masovému zániku vesnického osídlení (Pisková a kol. 2009, 32). Na místo zaniklých osad se ve značném rozsahu znovu navrátil les (Měřínský 1987, 118). Středověké přírodní podmínky můžeme sledovat pomocí analýz rostlinných zbytků odebraných při archeologických výzkumech na dnešním Masarykově nám. (Opravil 1981, 9

62-65) a v Židovské ulici (Kühn 1991, 17-36). Například odlesnění hvozdu nám dokládá přítomnost tří variet planě rostoucí trnky – světlomilné křoviny, pronikající z nižších poloh vysoko do podhůří všude tam, kde ji člověk trvale zbavil konkurence zapojeného lesního porostu. Bér sivý můžeme zase brát za indikátor příhodnějších klimatických podmínek v těchto vyšších polohách ve středověku (Opravil 1981, 64). Z dřevin se zde vyskytovala jedle bělokorá (Abies alba), také smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), borovice lesní (Pinus sylvestris), jalovec obecný (Juniperus communis), olše šedá a lepkavá (Alnus incana, A. glutinosa), bříza bílá (Betula alba), vrba bílá (Salix alba L.), jíva (Salix caprea), kalina obecná (Viburnum opulus L.), javor mléč (Acer platanoides L.), líska obecná (Corylus avellana) a topol (Populus sp.). Některé tyto dřeviny jsou zastoupeny v určených dřevěných artefaktech. Dále byl xylotomární analýzou dřevěných předmětů doložen jasan (Fraxinus), s otazníkem buk (Fagus), lípa (Picea) či jilm (Ulmus); viz příl. 3.2.

10

3. HISTORIE JIHLAVY DO 16. STOLETÍ 3.1. Před založením města Jak už bylo výše zmíněno, na území Jihlavska se rozprostíral hustý les, kam pravěký člověk i další osídlení protohistorického a raně středověkého období pronikalo pouze sporadicky. Svědčí o tom ojedinělé nálezy kamenných neolitických nástrojů, keltské i římské mince a některé další sporé nálezy. Jedná se spíše o doklady krátkodobého osídlení a především stopy obchodních cest spojujících území kulturně vyspělého Podunají se středočeským Polabím. S doklady trvalého osídlení se zde však nesetkáváme před 12. stoletím (Měřínský 1990b, 129). Od 12. století zde probíhá tzv. vnitřní kolonizace. Kolonizace postupovala do vyšších poloh podél toků řek a podél zemských stezek. Na kolonizaci okolí budoucí Jihlavy se podíleli během druhé poloviny 12. století třebíčští benediktini. Nejpozději od konce 12. století svou činností i želivský klášter a od 13. století se na ní podílely i šlechtické rody (Měřínský 1990b, 131-133; srov. Pisková a kol. 2009, 35-37). Na starší obchodní trasy jistě navazuje Haberská stezka zmiňovaná Kosmou roku 1101 (Kosmova kronika česká, 158). Směřovala ke Znojmu, Moravským Budějovicím, překračovala pomezní hvozd směrem na pozdější Polnou a Jihlavu, Německý Brod, u Golčova Jeníkova vycházela směrem na Čáslav a pokračovala do Polabí, později do Prahy. Zpočátku se jednalo o podružnou stezku, protože hlavní spojnicí Čech s Moravou byla cesta Trstenická. Významu nabyla patrně až ve 2. polovině 12. století v souvislosti se zvýšením významu znojemského údělu a na přelomu 12. a 13. století došlo k přesunu z původního směru od Příseky na Jihlavu (Měřínský 1990b, 130). V místech, kde se cesta brodila přes řeku Jihlavu, vznikla slovanská osada Jihlava s kostelíkem sv. Jana Křtitele. V roce 1984 zde provedený stavebně historický a archeologický průzkum prokázal základy této budovy, kterou lze rámcově datovat do konce 12. a počátku 13. století (Konečný 1988, 415). Název řeky Jihlavy (Giglaue, Ihlaua) je poprvé připomínán roku 1226 v listině papeže Honoria III. pro želivské premonstráty ohledně sporu o hranici klášterního lesa Borku. Druhá zmínka pochází z roku 1227 (Jaroš 1999, 12). První zmínka o osadě jménem Jihlava pochází z roku 1233 v souvislosti s odprodejem patronátu ke kostelu svatého Jana Křtitele a dalších okolních vsí znovu želivskému klášteru. 11

Touto listinou potvrzuje olomoucký biskup Robert převod jihlavského a humpoleckého zboží z držení řádu německých rytířů, zastoupenému komturem Hermannem Balkem želivskému klášteru s opatem Herrmannem, včetně patronátního práva ke kostelu sv. Jana Křtitele (Jaroš 1999, 12). V roce 1234 darovali moravský markrabě Přemysl, bratr krále Václava I. a královna Konstancie nově vzniklému klášteru cisterciaček Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova kromě jiného také statek Jihlava s mýtem a okolními vesnicemi. Držbu potvrzuje roku 1235 papež Řehoř IX. a roku 1238 král Václav I. (Jaroš 1999, 12). Někdy mezi léty 1238 a 1240 můžeme počítat s objevem ložisek stříbrné rudy. 3.2. Po objevení stříbra Po objevení bohatých stříbrných rud se král Václav I. snaží dostat toto území zpět. Činí tak roku 1240, kdy statky v okolí Jihlavy a Brtnice vyměnil tišnovskému klášteru za Bánov. V této době propukla tzv. „stříbrná horečka.“ Převážně z německy mluvících zemí sem proudí nejen prospektoři, horníci a další lidé spjatí s dolováním, ale i lidé zajišťující materiální a duchovní zabezpečení. S největší pravděpodobností lze s těmito migracemi spojovat zápis v kronice města Kolmaru v Alsasku, kde je k roku 1249 zaznamenán velký pohyb horního lidu do Čech. Někdy kolem roku 1243 sem přicházejí příslušníci dvou mendikantských řádů – minoritů a dominikánů (Jaroš 1999, 13). V okolí Jihlavy se rozvinula intenzivní těžba stříbrných rud, mimo jiné i v areálu nejstaršího těžebního okrsku na Starých Horách, kde byla přímo u kutišť zřizována sídliště a četné provozy. Tento rozsáhlý hornický areál byl v letech 2002-2006 archeologicky zkoumán a patří mezi nejlépe prozkoumané lokality tohoto druhu vůbec. Byly zde objeveny doklady důlní prospekce a těžby v podobě zbytků šachet a hald. Také pozůstatky zařízení na úpravu rudy v podobě obdélných jam, lineárních žlabů, objektů se stopami žáru a dalších artefaktů. Odkryty byly zahloubené dřevěné stavby sloužící v procesu těžby a úpravy rud, možná je i funkce obytná (Hrubý – Hejhal – Malý 2007, 238-269; Pisková a kol. 2009, 49-62). Někdy mezi léty 1240-1243 můžeme počítat se vznikem nového města Jihlavy na ostrohu chráněném pozdějším Koželužským potokem, Jihlávkou a řekou Jihlavou, přibližně 0,5 km vzdušnou čarou na jih od původní staré osady. Nová Jihlava byla postavena na tzv. „zeleném drnu“, v prostoru, který pokrýval les. Ten byl vyžďářen, což dokládá výskyt tenkých vrstviček z prachové hlíny s obsahem

12

spáleného dřeva, pozorovatelných u většiny stratigrafických situací ve městě (Dvořák – Horáčková – Vargová – Zatloukal 1999, 311). Velkorysá lokace města tzv. Nové Jihlavy bývá připisována mincmistrovi Eberhardovi. Mimořádně velké tržiště (dnešní Masarykovo nám.), kde se křížily obchodní komunikace, zabíralo rozlohu 3,6 ha (Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000, textový dvoulist I.). Brzy po polovině 13. století zde vznikají tři raně gotické chrámy se dvěma kláštery: minoritským s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, dominikánským s kostelem Povýšení sv. Kříže a chrám sv. Jakuba, ke kterému byla roku 1257 přenesena farní správa z kostela svatého Jana Křtitele ve Staré Jihlavě (Jaroš 1999, 13). Nejstarší profánní domy byly pravděpodobně celodřevěné a často nerespektovaly budoucí uspořádání města. Archeologicky zkoumané pozůstatky suterénů dřevohliněných domů se nacházejí pod současnými ulicemi i na místě pozdějších kamenných domů, např. v Husově ulici (Kováčik – Merta 2002, 4). 3.3. Královské horní město Po krátké epoše předlokační „divoké“ zástavby 40. a 50. let 13. století byla od roku 1270 výstavba města regulována stavebním řádem Přemysla Otakara II., nejstarším stavebním řádem v českých zemích. Podle něhož mají být domy vystavěny podle určitého plánu a se souhlasem městské rady a naopak mohou být strženy ty domy, které jsou městu na obtíž (Křesadlo 1992, 34). Od 2. poloviny 13. století se rozvíjí i profánní kamenná zástavba, zejména u příslušníků patriciátu v podobě raně gotických domů s podloubím (dnes např. Masarykovo nám. č. 1, 4, 7, 31, 39, 66, 67). Správu města představoval rychtář. Ve městě existoval špitál (připomínán již 1258), škola (1288) a mincovna (Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000, textový dvoulist I.). Nepřímým dokladem existence mincovny je smírčí smlouva mezi Václavem I. a Přemyslem z roku 1249, v níž Václav ponechal synovi správu Moravy, ale získal „polovinu výnosu jihlavské mince“. Za bezpečný doklad je považována až listina Přemysla Otakara II. z roku 1275 (Pisková a kol. 2009, 83-84). Finálním produktem zpracování stříbra jsou stříbrné denáry a brakteáty, jejichž ražbu lze předpokládat v některém honosném domě na náměstí. Je možné, že právě takovým domem mohl být komplex staveb objevený při rekonstrukci současné radnice (Pisková a kol. 2009, 84). 13

Počátky hradebního systému kolem města spadají do 2. poloviny 13. století. Předpokládá se, že na počátku bylo opevnění jednoduché – tvořené valem a dřevěnou palisádou. V poslední čtvrtině 13. století jsou hradby již kamenné, skládající se z hlavní zdi zpevněné hranolovými věžemi a později parkánové zdi zpevněné půlválcovými baštami. Obě hradební zdi byly prolomeny třemi velkými branami: Brtnickou, Matky Boží (dodnes stojící), Špitálskou a dvěma menšími: Křížovou a Českou (Měřínský 2008, 104-121; Jaroš 2002, 14). V 70. letech 13. století byla Jihlava zřejmě druhým největším a nejvýznamnějším městem království. Pro rozvoj města byla rozhodující četná královská privilegia např. právo skladu roku 1269 (Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000, textový dvoulist I; Jaroš 1999, 14). Nejdůležitějším dokumentem datovaným do 13. století je městské a horní právo. Představovalo nejstarší kodifikaci zvláštního městského práva u nás a byla též nejstarší kodifikací horního práva ve střední Evropě. Stalo se předlohou pro právní úpravy v dalších městech a horních místech a základem právního prostředí, které se v Jihlavě udrželo až do 16. století (Pisková a kol. 2009, 85). Zdroj jihlavského horního práva můžeme hledat zejména v alpských zemích, v Tyrolích. Zřejmě zachycuje zvyklosti i z jiných hornických oblastí. Například ze Saska, Harzu, Slovenska a snad i z domácího práva (Křesadlo 1999, 67). Na konci 80. let 13. století dochází pozvolna ke zmenšování výnosu dolů způsobované přírodními i technickými překážkami těžby. Od 90. let je jihlavské dolování zastíněno prudkým rozvojem bohatšího kutnohorského revíru. Roku 1300 je přesunuta jihlavská mincovna do Kutné Hory. Tím je završena první a zároveň nejbohatší fáze jihlavského hornictví (Křesadlo 1992, 19). V průběhu 14. a 15. století nemá již Jihlava dominantní postavení na poli těžby stříbra, její význam však neklesá díky úspěšně se rozvíjejícím řemeslům a obchodu. Po celé čtrnácté století se objevují snahy o organizaci řemesel v ceších. To s sebou přinášelo konflikty mezi zástupci řemesel a městskou radou a panovníkem, neboť v ceších bylo spatřováno narušení principu jednotné správy. Nicméně se cechy, jakožto progresivní prvek v organizaci výroby postupně prosazují. Ze 40. let 14. století známe první cechovní statuta, nejstarší krejčích z roku 1346, poté vlnařů, soukeníků, ševců, lazebníků, rybářů, kovářů, sedlářů, kolářů, brnířů, kožešníků a sladovníků (Křesadlo 1992, 47-48). Za hlavní obor v městském hospodářství je třeba pokládat obchod spojený s podnikatelskou činností. A to obchod jak místní, tak dálkový prospívající díky výhodné 14

poloze na obchodních cestách. Nejintenzivnější byly styky s Vídní. Rozvíjí se obchod s jihlavským pivem a postupně také suknem. Ve 14. století bylo v Jihlavě asi čtyřicet obchodních živností, mezi nimi převažovali kramáři, hokyníci a šenkýři. Maloobchod však nebyl ostře oddělen od výroby. Značná část výrobků zřejmě šla ke spotřebiteli přímo od výrobce (Pisková a kol. 2009, 147-150). Nemalý význam pro ekonomiku města představovala zdejší židovská obec. Vznikla roku 1345 z příkazu moravského markraběte Karla. Židé se usídlili kolem dnešní Židovské ulice, kde si postavili i synagogu a školu. Pod záminkou spojenectví s husity byli roku 1425 z města vyhnáni (Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000, textový dvoulist I.). V průběhu 14. století se mění správní poměry a do popředí se dostává městská rada jako samostatný orgán proti rychtáři jako zástupci panovníka a předsedovi městského soudu. Skládala se především z nejbohatších měšťanů - patriciátu, kteří měli zájem rozhodovat o hospodářských záležitostech (Křesadlo 1992, 49-50). Závěr 14. století byl poznamenán narůstajícími rozpory mezi bohatým městem a okolní šlechtou. Ta se často u Jihlavských zadlužovala a tím ztrácela své statky ve prospěch věřitelů. To vedlo k tomu, že jedné noci roku 1402 byla Jihlava přepadena skupinou svých opovědníků

vedených

Zikmundem

Křižanovským

z Rokštejna.

Přepad

v prostoru

minoritského kláštera byl odražen (Křesadlo 1986, 14). Tato událost měla pravděpodobně složitější pozadí a hlavním iniciátorem byl zřejmě markrabě Prokop při sporu s bratrem Joštem (Pisková a kol. 2009, 122). 3.4. Od vypuknutí husitské revoluce až do počátku 16. století Za husitských válek se město přiklonilo k Zikmundovi a později k Albrechtovi, což bylo způsobeno jednak německou národností většiny obyvatelstva, tak tím, že dosavadní nepřátelé města z řad okolní šlechty přešli na husitskou stranu. Jihlavští se účastnili hned prvního Zikmundova tažení proti husitům na jaře 1420. Díky své poloze byla Jihlava důležitým strategickým bodem katolické strany. V září 1423 město neúspěšně obléhal Jan Žižka. V následujících letech bylo několik dalších pokusů o dobytí, pevnost vždy odolala. Přesto však došlo k velkým hospodářským ztrátám. Široké okolí města bylo zpustošeno a těžba se zastavila (Křesadlo 1992, 58-61). Roku 1436 jsou v Jihlavě vyhlášena tzv. basilejská kompaktáta a císař Zikmund je přijat za českého krále, což znamenalo faktické ukončení husitských válek (Jaroš 1999, 2223).

15

Za vlády Jiřího z Poděbrad se opět rozhořely boje. Převážně německá Jihlava odmítla uznat jeho korunovaci a volbu, a tak ji musel husitský král dobýt. Stalo se tak na podzim 1458 po čtyřměsíčním obléhání. To se opakovalo ještě roku 1471 (Pisková a kol. 2009, 190-191). Tyto boje měly za následek dlouhé období, kdy se Jihlava nemohla dostat z krize. Oživení nastalo až na přelomu 15. a 16. století. V 16. století dosahuje středověký vývoj Jihlavy svého vrcholu. Zároveň však bylo postiženo řadou katastrof v podobě morových epidemií, požárů, zemětřesení a povodní. Zejména požáry změnily podobu města a obnova se postupně děla již v duchu renesanční architektury. Kvetla řemesla a obchod – oborem středoevropského významu se stalo soukenictví. To vše i přesto, že se Jihlava jako jediné moravské město účastnila prvního protihabsburského odboje a roku 1549 byla potrestána Ferdinandem I. a vyvázla s pokutou 25 000 tolarů a tzv. dědičnou pivní daní (Hoffmann – Jaroš – Pisková – Svěrák 2000, textový dvoulist I.).

16

4. ARCHEOLOGIE JIHLAVY, LOKALITY S NÁLEZY DŘEVĚNÝCH PŘEDMĚTŮ 4.1. Dějiny bádání Z důvodu malého výskytu pravěkých nálezů zůstávala Jihlava a její okolí dlouho mimo zájem archeologů. Změna nastala až s rozvojem archeologie středověku a zejména pak tzv. urbánní archeologie, která se zabývá výzkumy středověkých městských jader. David Zimola rozdělil historii zájmu o archeologii v Jihlavě do třech fází (Zimola 1996, 40-44; srov. Zimola 1998, 3-5). Dnes k těmto třem fázím můžeme předat i čtvrtou fázi. První fázi můžeme časově ohraničit vznikem muzea v 90. letech 19. století do 50. let 20. století. Nálezy z této doby jsou většinou náhodné nálezy jihlavských občanů. Druhá fáze jihlavské archeologie spadá do 50. a 60. let 20. století. V této době zde působí archeologové jako Josef Poláček a Ludvík Meduna, kterému se podařilo roztřídit starší nálezy. Z dalších archeologů zde působili také Věra Souchopová a Zdeněk Měřínský. Třetí fáze je vymezena 70. léty 20. století až počátkem 21. století. Jde o období systematického zájmu o jihlavskou středověkou archeologii. Ve druhé polovině 70. let zde byl činný Boris Novotný z AÚ ČSAV. Na počátku 90. let zde působili zaměstnanci Moravského zemského muzea v Brně pod vedením Zdeňka Měřínského. Dále Ondřej Šedo, Antonín Štrof a zejména Richard Zatloukal ve spolupráci s Muzeem Vysočiny v Jihlavě (Zimola 1998, 3-5). Počátkem 21. století se jihlavská archeologie dostala do nové fáze. Přímo ve městě dnes působí dvě specializovaná archeologická pracoviště. Od roku 2003 zde sídlí pracoviště ARCHAIA Brno, o. p. s., představované Petrem Hrubým a Petrem Hejhalem, a v roce 2005 Archeologické pracoviště Muzea Vysočiny, kde působí David Zimola a Milan Vokáč. Dalším charakteristickým rysem nového období jihlavské archeologie je rozvoj montánní archeologie a s ní související rozsáhlé záchranné výzkumy na území Starých Hor u Jihlavy. Ty jsou v současnosti nejprozkoumanější lokalitou tohoto typu v rámci střední Evropy. Dále dochází k prezentaci a publikaci výsledků archeologických výzkumů. Jmenujme např. nové periodikum Archeologické výzkumy na Vysočině nebo konferenci Stříbrná Jihlava pořádanou v tříletých intervalech již od roku 1995 a doprovázenou stejnojmenným sborníkem (Doležalová 2010, 28).

17

4.2. Lokality s nálezy dřevěných artefaktů Mimo lokalitu Bedřichov–Pfaffenhof se tyto lokality nacházejí v 3 km vzdáleném areálu historického jádra města – na území městské památkové rezervace (obr. 1 a 2).

Obr. 1: Lokality s nálezy dřevěných předmětů na území Jihlavy: a – městská památková rezervace Jihlava; b – Bedřichov–Pfaffenhof Jihlava.

18

Obr. 2: Lokality s nálezy dřevěných předmětů na území městské památkové rezervace Jihlava: 1 – Dominikánská; 2 – Masarykovo náměstí – obchodní dům Prior; 3 – Masarykovo náměstí 39 - 42; 4 – Matky Boží 4 a 6; 5 – Palackého.

Stručný přehled výzkumů s kontexty, z nichž pocházejí zpracované dřevěné předměty, je uveden před katalogem na straně 70.

4.2.1. Matky Boží č. 4 a 6 (v době výzkumu Obránců míru) Mezi léty 1975–1977 probíhal záchranný výzkum při hloubení základového výkopu při stavbě obchodního domu Drobného zboží v místě proluky po zřícených domech v ulici Obránců míru č. 6 a 4 (resp. Matky Boží). Výzkum začal na podzim za dohledu B. Novotného z Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Zachyceno bylo osm jímek s množstvím nálezů. Všechny jímky, kromě objektu č. 7, se nacházely na malých dvorech za zadními zdmi zřícených domů na parcelách č. 2643 a 2644 (obr. 3). Dochované jímky byly čtvercového či 19

lichoběžníkovitého půdorysu, paženy prkny a v rozích zpevněny vertikálně zaraženými trámy. U těch špatně dochovaných jímek lze předpokládat stejné konstrukční řešení. Spodní části jímek byly ještě zahloubeny desítky centimetrů do skalnatého rulového podloží. Nálezy z jímek představovaly keramiku, kůže, kosti, paleobotanické vzorky, sklo, bronz a dřevo. Všechny jímky jsou na základě těchto nálezů datovány do 14. – 15. století. Dřevěné artefakty obsahovaly jímky č. 5, 7 a 81 (Novotný – Karel – Dušek 1978, 49; srov. Novotný 1977, 84; 1978, 84; 1982, 3).

Obr. 3: Polohy jímek 1-7 na lokalitě Matky Boží č. 4 a 6.2

4.2.2. Masarykovo nám. č. 39 – 41 (v době výzkumu nám. Míru) V roce 1977 začal záchranný výzkum na parcelách č. 2627, 2632 a 2634 za domy stojícími na Masarykově nám. č. 39 – 41 a na pozemcích ze zbořených domů v Židovské (dříve Brožíkově) ulici na parcelách 2631 a 2633 (obr. 4), při příležitosti výstavby skladu za dohledu B. Novotného z Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Tento výzkum navazoval na výzkum z předešlého roku v Židovské ulici, probíhající v těsné blízkosti k těmto parcelám. Výkop 1

Jímka č. 8 podle literatury (Novotný – Karel – Dušek 1978, 8) obsahovala z dřevěných nálezů pouze zbytky dýhových misek. O které konkrétní fragmenty šlo bohužel nelze z důvodu pomíchání souboru určit (kat. 58, 59). 2 Novotný 1982, tab. 2; upraveno

20

na ploše 400 m2 dosahoval hloubky 3 m pod současnou úroveň terénu. Podařilo se zde odkrýt 7 objektů zřejmě, jako v předchozích případech se jednalo o jímky (označené č. 9–15), které ovšem byly při výkopu stavební jámy značně poškozeny. Obsahovaly keramický materiál, části kůže, vlasy a dřevěné artefakty. Tyto nálezy byly datovány do doby mezi koncem 13. až počátkem 15. století. Dřevěné nálezy pocházely z jímek č. 9, 10 a 143 (Novotný 1982, 9).

Obr. 4: Polohy jímek 9 – 15 na lokalitě Masarykovo nám. č. 39 – 41.4

4.2.3. Masarykovo nám. – obchodní dům Prior V roce 1978 byla sledována B. Novotným a J. Králem stavební jáma pro budovu OD Prior na parcele č. 2638. Tento rozsáhlý prostor přímo uprostřed náměstí se však nepodařilo dostatečně prozkoumat. Z výzkumu pochází archeologický materiál roztříděný do čtyř

3

Jímka č. 14 podle literatury (Novotný 1982, 15) obsahovala z dřevěných nálezů pouze zbytky dýhových misek v podobě dýh, zlomků den a nedochovaných obručí. Stejně jako u jímky č. 8 nevíme z důvodu pomíchání souboru, o které konkrétní fragmenty šlo (kat. 58, 59). 4 Novotný 1982, tab. 3.

21

objektů, u nichž chybí dokumentace. Jedná se o nálezy stolní a kuchyňské keramiky, prejzů a kostí datované do rozmezí 13. – 15. století. Bylo zde odebráno několik vzorků výplně odpadní jímky k paleobotanické analýze a mimo to k určení druhu dřevin z několika desek a částečně opracovaných zlomků dřeva. Nalezlo se zde i koště z březového proutí (Opravil 1981, 62, 64). 4.2.4. Bedřichov – Pfaffenhof V roce 1981 našel J. Luna při sběru na vyhrabané zemině dřevěnou lopatku. Vyhrnutá rašelinná zemina obsahovala keramický materiál datovaný rámcově do 13. – 14. století. Co se týče dokumentace nálezových okolností, existuje pouze hrubý nákres této lokality s označením nálezu lopatky, uložený v Muzeu Vysočiny v Jihlavě.5 Několik metrů od tohoto místa se nacházejí stopy po středověké hornické činnosti. 4.2.5. Dominikánská – proluka vedle č. 17 V roce 1990 zde byla v bývalém městišti původní středověké zástavby při výkopu pro kanalizační přípojku do budovy Horáckého divadla částečně narušena středověká odpadní jímka obsahující bohatý archeologický materiál. Část nálezů byla odevzdána Muzeu Vysočiny v Jihlavě a část pravděpodobně rozchvácena. Objekt byl ovzorkován a byly z něj vyzdviženy fragmenty středověké keramiky, skla, železné předměty, dřevo, kůže a pozůstatky rostlin. Samotný výzkum pod dohledem Z. Měřínského proběhl až roku 1992. Nalezenou keramiku lze datovat do 2. poloviny 14. až 1. poloviny 15. století. Bylo odebráno množství rostlinných zbytků pro paleobotanické analýzy, taktéž vzorky pro mikrobiologické a parazitologické analýzy. Velkou část nálezů představovaly zbytky dřev, jednak z konstrukcí jímek, dále pak zlomky větví, prken, trámů, ale i části soustružených nádob a bednářských misek6 (Měřínský 1992, 167). 4.2.6. Palackého V září a říjnu roku 2010 proběhl záchranný archeologický výzkum na ulici Palackého mezi křižovatkami s ulicemi Divadelní a Benešovou, vyvolaný stavebními pracemi při rekonstrukci a výměně STL plynovodu a přípojek. Výzkum provádělo jihlavské pracoviště společnosti ARCHAIA Brno o. p. s. pod vedením P. Hrubého. Podařilo se zachytit vrstvy odpadního a dorovnávacího charakteru, dokumentující nárůst terénu v tomto prostoru v minulosti. Zdokumentována byla dvě vodovodní potrubí z vrtaných kmenů propojených kovovými objímkami. S opatrností jedno můžeme klást do 17. a druhé do závěru 14. století. K dalším 5 6

Za tyto informace děkuji Mgr. D. Zimolovi. Tyto dřevěné artefakty se bohužel nepodařilo dohledat.

22

nálezům patří dva objekty, jež lze rámcově datovat do druhé poloviny 13. století. První je relikt nadzemní stavby, zřejmě srubové konstrukce, který obsahoval mimo typické keramiky s příměsí tuhy i pro areál města netypický soubor nálezů spojený s hornictvím, a to zbytky rudy, strusek či žíloviny. Druhou stavbou byl naopak zahloubený suterén náležející k blíže neurčitelné nadzemní stavbě, jehož vlhká zásypová vrstva (č. 0204) obsahovala značné množství nálezů z organických materiálů, především kožený či dřevěný odpad a dřevěné artefakty. Kožené artefakty by mohly naznačovat přítomnost ševcovské dílny. Vrstva č. 0201 datovaná taktéž do 2. poloviny 13. století je interpretována jako vrstva odpadního a komunikačního charakteru. Z ní pochází mimo značný počet minerálů, žíloviny, rudy a strusky, také dřevěné artefakty a další dřevěné zbytky (Hoch 2011).

23

5. MATERIÁL 5.1. Stavba dřeva Dřevem se rozumí hmota organického původu, která se vytváří přírodními procesy za spolupůsobení ovzduší a půdy v kmenech, větvích a kořenech dřevin. Dřevo představuje soubor rostlinných pletiv, jejichž většina buněk má zdřevnatělé buněčné stěny. Ve kmeni stromu směrem od obvodu ke středu rozlišujeme: kůru, kambium, dřevo a dřeň. Dřevo tvoří přibližně 70–93 % objemu stromu (Šlezingerová – Gandelová 2008, 9, 18). Kuželovitá až válcovitá stavba kmene s převahou podélně orientovaných vláknitých elementů způsobuje, že řezy vedené pod různým úhlem k jeho ose mají v různé vzdálenosti od ní různou kresbu. Rozlišujeme tři základní řezy dřevem (obr. 5) – jeden příčný a dva podélné: Příčný řez (transverzální) prochází v rovině kolmé na osu kmene. Letokruhy zde vytvářejí víceméně koncentrické přírůstové vrstvy. Radiální řez (středový, poloměrový) je podélný řez vedený rovnoběžně s podélnou osou kmene, prochází středem kmene - dření. Letokruhy zde tvoří téměř rovnoběžné pásy. Tangenciální řez (tečnový, fládrový) vede rovnoběžně s osou kmene v určité vzdálenosti od dřeně. Letokruhy ve střední části řezu vytvářejí parabolické útvary, na okraji řezu je jejich průběh téměř rovnoběžný (Šlezingerová – Gandelová 2008, 10-13).

Obr. 5: Základní řezy dřevem: příčný, radiální a tangenciální.7

7

Šlezingerová – Gandelová 2008, Obr. 2/4; upraveno.

24

Dřevo jehličnatých dřevin má v letokruzích výrazně rozlišeno jarní (světlejší a řidší část) a letní (tmavější a hustší část) dřevo. Zastoupení jarního dřeva bývá zpravidla vyšší. Dřevo listnatých dřevin se dělí na: a) dřeviny s kruhovitě pórovitou stavbou – má výrazné hranice letokruhů s rozlišením jarního a letního dřeva. Podíl letního dřeva je zpravidla vyšší. b) dřeviny s roztroušenou pórovitou stavbou – je bez výrazného barevného rozlišení jarního a letního dřeva, někdy jen s úzkou tmavší vrstvou na hranici letokruhu (Šlezingerová – Gandelová 2008, 20-21). Z hlediska chemického složení tvoří dřevo velmi složitý komplex různých látek, z nichž základ tvoří polymery celulosa (35-56 %), hemicelulosy (15-35 %) a lignin (15-36 %). Tyto hlavní složky dřeva tvoří 90-97 % v dřevním komplexu. Doprovodnými složkami dřeva, podle jeho druhu, jsou pryskyřičné látky, třísloviny, tuky, bílkoviny, éterické oleje, barviva, menší množství anorganických složek a další (Gandelová – Horáček – Šlezingerová 2008, 23-27; Págo 1985, 48). Čerstvé dřevo obsahuje značné množství vody - jehličnany 52-65 %, měkké listnáče 45-55 % a tvrdé listnáče 38-45 % (Szász 1991, 14). 5.2. Konzervace dřeva 5.2.1. Před konzervací Pokud se u nás při archeologickém výzkumu najde dřevo, tak se většinou jedná o vodou nasycené. Tak tomu bylo i v případě jihlavských nálezů. V důsledku jejich dlouhodobého uložení ve vlhké zemi bývá podstatně ovlivněno i chemické složení dřeva. Množství celulózy se sníží často až na desetinu původní hodnoty. Hlavní složku dřevní hmoty pak tvoří ligninový zbytek, který je vůči agresivnímu prostředí nejodolnější. Rozklad dřevní hmoty vede nutně ke snížení pevnosti a pružnosti materiálu, předměty jsou na povrchu měkké a snadno podléhají mechanickému poškození. I přes velký obsah vlhkosti a změnu chemického složení nemusí však být celkový vzhled dřevěných objektů příliš změněn. Po vyzvednutí mokrého dřeva ze země dochází na vzduchu k rychlému úbytku obsažené vody, což vede k sesychání, praskání, kroucení, případně až k úplné destrukci předmětu. Proto je nutné toto dřevo před konzervací chránit před snížením obsahu vody tím, že se uloží na potřebnou dobu (1 rok i déle) do nádoby s vodou s dezinfekčním prostředkem (Págo 1985, 55-56).

25

5.2.2. Vlastní konzervace Konzervaci mokrého dřeva lze provádět různými postupy, přičemž jsou sledována následující hlediska: a) odstranění vody bez objemových a strukturálních změn dřeva b) stabilizace dřeva s ohledem na vlivy (změny) prostředí c) zachování původního vzhledu i požadované pevnosti materiálu Konzervační metody možno rozdělit na tři typy: 1) metody dehydratační – při nichž, po odstranění vody, resp. její výměně za organická rozpouštědla, následuje zpevnění dřeva vhodnými petrifikačními prostředky 2) metody bez předchozí dehydratace – kdy ke zpevňování dřeva jsou používány vodné roztoky účinných látek 3) metody radiační – při nichž dochází po ozáření k polymeraci vhodných monomerů Jihlavské dřevěné nálezy ze 70. a 80. let byly pravděpodobně konzervovány pomocí polyethylenglykolu (tzv. PEGu). Tato metoda patří mezi metody bez předchozí dehydratace a nejpoužívanější postupy konzervace dřev. PEG je syntetická, polymerní látka voskovité konzistence. Princip spočívá v pronikání vodného roztoku PEG za zvýšené teploty do buněčných dutin dřeva, kde se ukládá až do stavu nasycení. 10–50 % roztok PEGu (podle velikosti konzervovaného předmětu) se pozvolně zahřívá na teplotu 40-70 °C a odpařená voda se doplňuje opět roztokem výchozí konzistence. Tím dochází k postupnému zahušťování lázně. Trvání tohoto procesu ovlivňuje několik faktorů, může trvat od dvou týdnů do několika měsíců. Po vyjmutí materiálu z horké PEG lázně a ochlazení dochází k jeho ztuhnutí uvnitř dřevní hmoty, čímž se zabrání objemovým změnám materiálu (Págo 1985, 56-58).

26

6. DŘEVOZPRACUJÍCÍ ŘEMESLA Musíme počítat s tím, že vedle všech níže uvedených dřevozpracujících řemesel současně přetrvávala domácí výroba, která byla nezávislá na řemeslné. Je nesnadné zjistit, v jakém poměru tyto dvě výroby byly provozovány, jelikož u množství produktů je problém určit, kterou výrobou byly zhotoveny. 6.1. Práce bednářů Mezi bednářské výrobky patří nádoby různých druhů, tvarů i velikostí, od drobných dýhových misek až po sudy. Bednářské výrobky máme doloženy již z doby laténské, římské (Zeman 1956, 86) a hradištní, kde ovšem převládají převážně nálezy kování. Mezi výjimky, kdy se dochovaly dřevěné části, patří slovanské vědérko z Mikulčic ze starého koryta řeky Moravy, které svědčí o vyspělé bednářské technologii Slovanů (Kaván 1990, 109-110). M. Janotka předpokládá, že bednářské nádoby se vyvinuly od jednoduchého používání přírodních dutin v podobě samorostů, přes složitější výrobu dlabáním z jednoho kusu dřeva až k náročné bednářské skladbě nádob. Kruhový tvar klenby nádoby vzniklý skladbou dýh stažených obručemi pak připomíná původní uložení štípaných dílů v kmeni stromu (Janotka 1963, 161).

Obr. 6: Bednář při usazování obruče, Zwölfbrüderbücher Norimberk (kolem r. 1425).8

8

Zwölfbrüderbücher Mendel I 025 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_025_r.jpg

27

6.1.1. Nástroje bednáře Základním nástrojem bednáře byl vždy poříz.9 Celkem lze rozeznat tři typy pořízů, ty lze dále dělit na dvě podskupiny. S dvojicí nebo pouze s jedinou rukojetí (obr. 7: a). Poříz s přímým ostřím sloužil k opracování rovných ploch a styčných částí dužin a povrchu. Pořízy s obloukovitým ostřím a dvěma rukojetěmi byly vhodné především k vybrání a opracování vnitřní zaklenuté části dužin. Známe i obloukovité pořízy s uzavřeným ostřím a jednou rukojetí (Kaván 1962a, 230).

a)

b) Obr. 7: Nástroje užívané bednáři: a) různé druhy pořízů, b) útorník.10

Dalším významným nástrojem byla speciální polohovatelná pilka tzv. útorník, pro vyřezání zářezu (tzv. útoru či zejku) v hraně dýhy pro vsazení dna (obr. 7: b). Jistě se používaly i další univerzální dřevoobráběcí nástroje jako sekera, nůž, možná i pila, hoblík a další. Z etnologických paralel máme doloženou tzv. bednářskou stolici sloužící k upevnění opracovávaného dílu (obr. 8). Můžeme předpokládat, že podobná zařízení používali i středověcí bednáři (Kaván 1990, 110).

9

Přehled archeologických nálezů pořízů z našeho území uvádí R. Krajíc (2003, 156 – 157). Pavlištík 1993, obr. 63, 64, 69.

10

28

Obr. 8: Bednářská stolice, tzv. dědek nebo strýc, z Hluku z konce 18. století.11 6.1.2. Výroba dýhových misek Dřevěná dýhová miska se vždy skládá z po létech štípaných dílů o síle 3–9 mm. Dýhy lichoběžníkovitého tvaru se rozšiřují k horní hraně, tvoří tak mírně kónicky rozevírající stěnu, ve které je z vnitřní strany vyříznut útorníkem žlábek pro dno a celá miska je pak stažena obroučkami. Dýhy jsou obroušené a ohlazené, okraj začištěný. Na sestavení jedné misky bylo zapotřebí nejčastěji 6–8 dýh, ale můžeme se setkat i s 11. (Kostrouch 2009, 486). Ve starší literatuře se předpokládá úprava dýžek do oblého tvaru pařením. (Frýda 1983, 288). Ale spíše se uvažuje, že byl tento požadovaný oblý tvar docílen úpravou pořízy za použití zvláštní šablony tzv. modly (Kaván 1990, 111). Obroučky vyrobené z máčených štípaných větví jsou vloženy do nezačištěných vnějších žlábků řezaných nožem na složené nádobce a na koncích spojeny zapletením. Nejčastěji byly misky opatřeny jedním vnějším žlábkem, méně dvěma a výjimečně třemi i více. Dno bylo vykrouženo kružítkem z dýhy silné 2-5 mm, u té byly poté hrany zkoseny na šířku rýhy ve stěnách (Frýda 1983, 288). Někdy se setkáme se stopami zalití dna po obvodu smůlou (Richter – Vokolek 1995, 82). Stopy po tomto zalití můžeme zřejmě najít i na jednom dnu z Jihlavy (kat. 24). 6.1.3. Výroba ostatních bednářských produktů Dalšími bednářskými výrobky, které se objevují ve středověkých archeologických nálezech, jsou dřevěné díže, vědra, sudy, škopky, kádě a další. Technika výroby je velmi podobná jako u dřevěných dýhových misek. Dřevěné obroučky bývaly však někdy u těchto větších nádob nahrazovány kovovými.

11

Foto: archiv autora. Výstava Dřevěné nálezy ze středověkých měst, Masarykovo muzeum v Hodoníně.

29

Tyto bednářské výrobky můžeme sledovat na množství středověkých iluminacích. Například vědra na známé scéně z bible Václava IV. (dat. 1389–1410; Kaván 1990, 118) zobrazující krále s lazebnicemi (obr. 9: a). Káď nám ukazuje detail ze scény Narození Páně (obr. 9: b) z Vyšebrodského oltáře (kolem roku 1350).

a)

b)

Obr. 9: Příklady velkých bedněných nádob v českých ikonografických pramenech: a) Vědra na scéně král s lazebnicemi z bible krále Václava IV. z let 1389–1410,12 b) Káď připravovaná na koupel na výřezu z obrazu Narození Páně z Vyšebrodského oltáře, kolem roku 1350.13

6.2. Práce soustružníků Toto odvětví výroby dřevěných předmětů je zřejmě technicky nejnáročnější. Mezi dřevěné předměty vyráběné na soustruhu patří misky, talíře, džbány, poháry, číše, pokličky, ale i pouzdra, čutory, rukojeti nástrojů, náboje kol, části nábytku a další. K materiálům používaným k obrábění na soustruhu nepatřilo pouze dřevo, ale i kost, parohovina nebo kámen. 6.2.1. Soustruh Soustruh máme zobrazen již ve starém Egyptě. Užívali jej také Etruskové a staří Římané. V orientu byl používán již v 9. století př. n. l. Jednalo se však zřejmě většinou o značně jednoduché vsedě obsluhované soustruhy na ruční pohon (Kaván 1987, 66). Na našem území je nepřímo doložen již v době laténské a to nálezem kování dřevěné konvice z Maloměřic (Meduna – Peškař 1990, 211-230), či přímo nálezy terčíků z parohoviny z keltského hradiště Stradonic. Také u laténských švartnových náramků lze pozorovat rotační obrábění. V době římské a době stěhování národů se k nám soustružené předměty dostávají zřídka v podobě 12

Bible Václava IV. [online]. 16. 12. 2009 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lazebnice_dve.jpg 13 Narození Páně z Vyšebrodského oltáře [online]. 20. 5. 2005 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Meister_von_Hohenfurth_002.jpg

30

drobných importů. Z 9. století pochází několik málo dřevěných soustružených zlomků z Mikulčic a Starého Města, z nichž některé jsou sporné, co se týče otázky soustružení (Hrubý 1965, 257). Nezvratným důkazem soustružení v tomto období na našem území jsou jehelníčky soustružené z parohoviny a soustružené přesleny (Kaván 1987, 86-90). Malé ruční soustruhy přetrvaly až do středověku (obr. 17), ale vedle nich předpokládáme výrobu již na pružinovém dřevěném soustruhu s přerušovaným pohybem, který využíval zpětnou sílu ohnutého pružného prutu tzv. vratiráhna. Takovýto soustruh máme vyobrazen v norimberské knize Zwölfbrüderbücher z počátku 15. století (obr. 10). Při práci na tomto stroji měl soustružník již obě ruce volné a mohl lépe zacházet s obráběcími noži. Tyto soustruhy jsou doloženy v etnografickém materiálu a dokonce ještě v 50. letech minulého století se užívaly v podomácké výrobě při výrobě dýmek a cigaretových špiček (Frýda 1983, 292). Soustruh na obrábění dřeva patří mezi zařízení na pomezí strojů a nástrojů. Spolu s hrnčířským kruhem, kolovratem, tkalcovským stavem a vodním kolem náleží k prvním jednoduchým strojům vůbec (Hoffmann 2009, 245).

Obr. 10: Soustružník u pružinového soustruhu, Zwölfbrüderbücher Norimberk (kolem 1425).14 Pokusy o rekonstrukci středověkých soustruhů se zabýval zejména B. A. Kolčin (1968) na základě nálezů z Novgorodu a W. Hensel (1956) podle polských nálezů. U nás se této problematice podrobně věnoval J. Kaván (1962a; 1987). 14

Zwölfbrüderbücher Mendel I 018 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_018_v.jpg

31

Soustruh se skládal ze stojanu – jakéhosi stolku, v jehož horní části je tzv. lože, v němž je usazena posuvná část tzv. koník (obr. 11). V koníku, který se po posunutí do požadované polohy upevnil kolíkem, byla zasazena rotující hřídel opatřená trnem. Na druhé straně lože se nacházel vřeteník, v němž byl zasazen rotující sloupek, taktéž opatřen trny. Kolem sloupku byl několikanásobně obmotán provaz, který se uvázal k pružné tyči nad soustružníkem nebo k závaží přes kladku. Druhý konec byl uvázán k pedálu pod soustruhem. Mezi trny se vsadila připravená surovina. Po sešlápnutí pedálu se hřídel roztočila a soustružník přikládáním nožů odebíral materiál z rotujícího polotovaru. Když se pedál pustil, nastal zpětný pohyb vyvolaný narovnáním vratiráhna. Této zpětné rotace soustružník na obrábění nepoužíval (Kaván 1987, tab. 2; Pavlištík 1993, 137).

Obr. 11: 1 – lože soustruhu; 2 – koník; 3 – vřeteník; 4 – sloupek; 5 – opěrka; 6 – pedál; 7 – soustružnický nůž. 15 6.2.2. Nástroje soustružníka K nástrojům na obrábění na soustruhu patří zejména zahnutý soustružnický nůž – tzv. strug (obr. 12: a), který sloužil především k vyhlazování vnitřních i vnějších stěn. Základními nástroji pro soustružení dřeva, hrubování povrchu a především vybírání dutin byly soustružnické nože (dláta) s šikmým, rovným, dvojitým rovným a půlkulatým ostřím (obr. 12: b). Všechny zmíněné nástroje však měly daleko širší uplatnění, než jen na soustružení (Kaván 1987, 92-94).

15

Pole lathe [online]. Nedat. [cit. dne 9. 5. 2011]. Upraveno; dostupné z: http://autonopedia.org/crafts_and_technology/Metal_work/Metalworking-The_Basics/13_The%20Lathe.html

32

a)

b) Obr. 12: a) strug, b) čepele soustružnických nožů (dlát).16 6.2.3. Výroba soustruženého předmětu Práce na soustruhu vyžadovala již značnou řemeslnou zručnost. Předmět se soustružil napříč vláknům dřeva, např. mísa vznikla z rozpůleného kmene. Soustružené předměty se nejprve nahrubo opracovaly, aby dostaly přibližný, o něco málo větší tvar plánovaného předmětu. Bylo tak učiněno z důvodu nízkých otáček soustruhu, jinak by vyčnívající části pro velké nárazy na nůž neumožnily soustružit. Hrubě opracovaný polotovar se připevnil do trnů na osu soustruhu. Nože a dláta byla přikládána k rotující surovině přes podpěrku. Nejprve se budoucí produkt opracoval zvenku plochým soustružnickým nožem s šikmým ostřím, poté se vybral z vnitřní strany, ale nechávaly se válcovité části jako opěrné body. Až po úplném dokončení stěn se strugem nádoba oddělila od těchto sloupků. Těmto sloupkům se říká odstroužky a nesou stopy otištěných upínacích trnů (obr. 13). Zbylé nedosoustružené výčnělky na dně i vnější straně nádoby se poté zarovnaly (Kaván 1987, 79).

Obr. 13: Znázorněný opěrný sloupek (mřížovaný) na polotovaru misky před odstraněním. 17 16 17

Kaván 1987, T. 26, T. 27. Barnycz-Gupinec 1959, obr. 20.

33

Nakonec se výrobek dočistil zaškrabáním, broušením případně i leštěním. Také mohl být zdoben řezbou či malováním (Kaván 1962b, 271). Stopy po soustružnických nožích jsou na hotových výrobcích velmi dobře patrné v podobě jemných souběžných rýžek. Některé starší nálezy nebyly vysoustruženy zvenku, ale pouze vnitřní funkční strana a vnější jen hrubě ořezána (Kaván 1962a, 224). Soustružníci používali především javorové dřevo, které svojí strukturou nejvíce vyhovuje poměrně pomalým šlapacím soustruhům. Vnitřní plocha nádob byla většinou vysmolena, na úpravu vnější strany se někdy používalo kování (Orna 2001, info). 6.3. Ostatní dřevozpracující řemesla Na rozdíl od bednářství a soustružnictví se v archeologické literatuře již ostatním dřevozpracujícím řemeslům tolik pozornosti nevěnuje. Je to pravděpodobně způsobeno značným výskytem a charakteristickým způsobem výroby artefaktů těchto dvou řemesel. 6.3.1. Tesaři Stopy po tesařské práci sahají až do pravěku. Objevují se pozůstatky po dřevěných konstrukcích domů, valů apod. U nás, u raně středověkých Slovanů můžeme uvažovat již o specializovaných řemeslnících. Jen tesař – odborník mohl zhotovit štípáním dlouhé fošny a desky, z nichž byly hrobové komory, rakve či studniční bednění dochované ve Starém Městě (Hrubý 1965, 257).

Obr. 14: Tesař při práci na stavební konstrukci, Zwölfbrüderbücher Norimberk (dat. 1446).18 18

Zwölfbrüderbücher Mendel I 067 [online]. 7. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_067_r.jpg

34

Ve 14. století se již tesaři běžně vyskytovali. K nástrojům, které užívali při kácení a štípání, patřila podtínací sekera, kladní (štípací) sekera, klínky a palice; k obrábění sekera hlavatá, bradatice, teslice rovná a oblá, různá dláta a pořízy, palička, skoble a měřící náčiní. K budování různých konstrukcí používali buď plných neopracovaných kmenů (kuláčů), nebo kmenů otesaných (trámů). K zastřešování a zastropování objektů, k podlahám, k bednění a k hotovení tesařského nábytku užívali štípaných fošen, desek, šindelů a dranic (Janotka – Linhart 1984, 105).

6.3.2. Truhláři Vyráběli především nábytek, zejména pak truhlice. Truhlářství se oddělilo od tesařství někdy ve 12. století. Ve 13. století byli truhláři jistě potřeba v nově vznikajících městech při stavbě a výbavě kostelů i měšťanských domů. V této době však byli více označováni jako stolaři. Předměty truhlářské produkce byly původně hotoveny ze štípaných dřevěných dílců, dranic nebo trámců. Teprve později se začalo užívat sloupových rámů s výplní. Soubor tehdejších pracovních nástrojů užívaných v truhlářství představovala sekera, dláta, teslice, hoblík, pořízy, nebozezy a pila (Janotka – Linhart 1984, 121).

Obr. 15: Truhlář při práci s hoblíkem, Zwölfbrüderbücher Norimberk (kolem r. 1425).19

19

Zwölfbrüderbücher Mendel I 021 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_021_r.jpg

35

6.3.3. Koláři Zhotovovali převážně kola a vozy; nazývali se také nápravníci (Frýda 1983, 287). Na venkově sortiment kolářské práce shrnoval téměř všechno složitější hospodářské nářadí: vozy, pluhy, kolečka, trakaře, brány, různé pomocné nářadí, žebříky, vozové žebřiny apod. Zajímavé je řešení kola, kde můžeme vidět přímou souvislost se stavbou stromu. Konstrukce kola je však svébytnější než přírodní předloha tím, že v maximální míře využívá podélné pružnosti i pevnosti dřeva (Janotka 1963, 161). Kolář při výrobě loukoťového kola nejprve připravil špice, poté vysoustružil náboj (hlavu), který se mohl okovat železnými pásy. Do náboje upevnil špice do vydlabaných otvorů. Poté vyrobil a připevnil loukotě, jež byly opatřeny otvory pro špice a čepy, kterými byly loukotě vzájemně propojeny. Sestavené kolo se dočistilo, zarovnalo pořízem a sekerou. Velkým nebozezem se vyvrtal kónický otvor pro čep nápravy. Nakonec se kolo okovalo obručí (Janotka – Linhart 1984, 126).

Obr. 16: Kolář sekerou zarovnává kolo, Zwölfbrüderbücher Norimberk (dat. 1451).20 6.3.4. Košíkáři Košíkářké výrobky patří mezi nejstarší na světě (doklady již od paleolitu) a zároveň jsou jedny z mála, jejichž výroba v podstatě v nezměněné formě přetrvává až do současnosti (Marková 2005, 13). Z doby halštatské pochází z hradiště Vladař unikátní dochovaná část jemně pletené ošatky z 5. století.21 Z Velké Moravy pocházejí zbytky pletených košů a rybářských vrší objevených v Mikulčicích (Marková 2005, 21). Do první poloviny 15. stol. je datovaný 20

Zwölfbrüderbücher Mendel I 073 [online]. 7. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_073_r.jpg 21 Výzkum unikátně dochovaných dřevěných konstrukcí z 5. stol. př. n. l. na hradišti Vladař (Karlovy Vary) [online]. 31. 7. 2009 [cit. 26. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.arup.cas.cz/cz/onas/tz-vladar.html

36

proutěný košík nalezený v Plzni (Frýda 1983, 294). Proutěné pletené koše známe především z vyobrazení ve Velislavově bibli, kde slouží k odnášení vinných hroznů (Orna 2001, info). Za košíkářský produkt můžeme považovat i proplétané ploty z proutí (Mészárosová – Polla 1983, 302). 6.3.5. Jiná Dřevozpracující řemesla se mohla více dělit na jednotlivé specializace. Setkáme se tak také s řezbáři, lžíčníky, češíři zhotovující dřevěné číše a láhevníky. S výrobou dřevěných nádob také souviseli smolaři-pekelnici.22 Z truhlářů se vydělili židelníci, stoličníci, lavičníci, postelníci, kolébečníci či lištáři. Lištář byl umělecký truhlář, jenž vykládal stěny a strop pokoje dřevěným taflováním. Pokud si tato truhlářská řemesla nezhotovovala prkna sama, řezali, strouhali a hladili pro ně prkna struhaři, prknáři či pilaři. Odvětví prknářů byli šindeláři zhotovující šindele. Z tesařů se vyčlenili stavníci, kotečnící a bůdnaři sestavující stavy, kotce a krámy. Dřevo užívali také růrníci vyrábějící dřevěné vodovodní potrubí, mostníci stavící mosty, žebříkáři, lodnáři, štítaři a střelci zhotovující převážně kuše. Ze střelců se vydělili lukaři, šípaři, toulaři a práčníci sestavující velké válečné praky. Velmi jemně se dřevem pracovali výrobci dřevěných hudebních nástrojů, huslaři, loutníci, pištělníci, bubnáři, kvinterníci a varhanáři. Vedle košíkářů se vyskytovali metláři, řešetáři, rohožníci a houžvaři. Soustružníci se mohli specializovat na přesličníky, vřetenáře, kalamáříky, či páterníky zhotovující nejen růžence, ale i módní korále (Orna 2001, info; Winter 1906, 143-146, 450-451).

Obr. 17: Páterník vyrábějící růžence na malém ručním soustruhu poháněném lukem, Zwölfbrüderbücher Norimberk (kolem r. 1425).23 22

Doložení již ve 12. století (Kaván 1962a, 220). Zwölfbrüderbücher Mendel I 013 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_013_r.jpg 23

37

7. UŽITÍ A ZPRACOVÁNÍ DŘEVA V JIHLAVĚ 7.1. Užití dřeva ve středověkém městě Již od vznikání města a okolních hornických provozů musíme předpokládat velikou spotřebu dřeva. Vzhledem ke stopám žďáření na místě vznikajícího města (Dvořák – Horáčková – Vargová – Zatloukal 1999, 311), můžeme říci, že dřeva bylo zpočátku k dispozici mnohem více, než byla potřeba. Tento způsob odlesňování však není ve středověku ničím neobvyklý. První ještě chaoticky rostoucí zástavba byla celodřevěná či dřevohliněná (např. Hejhal – Hrubý 2005, 126-147). Na konci 13. století, již po regulaci stavebním řádem,24 stále převažovalo dřevo jako materiál užívaný na stavbu domů a k nim patřícím přístavbám, hospodářským objektům i dalších příslušenství (Pisková a kol. 2009, 72). Také vybavení domu bylo z větší části dřevěné (viz níže). Podle odkryvu malého úseku palisádového žlabu u minoritského kláštera lze předpokládat, že první opevnění města tvořila dřevěná palisáda (Měřínský 2008, 107, obr. 3). S užitím dřeva se setkáme v celém středověkém městě. Například dláždění ulic předcházely dřevěné hatě, pod ulicí probíhal dřevěný vodovod do dřevěných kašen na náměstí apod. Bez dřevěných výrobků se neobešlo snad žádné řemeslo či povolání. Dřeva bylo užito od drobných osobních věcí středověkého člověka, přes jeho dům až po zdroj tepla. Celkový organismus města se z velké části skládal ze dřeva a byl na přísunu dřeva závislý. Obchod s dřívím měli v rukou dřevníci, kteří vozili do měst dřevo na prodej. Kde to umožňovala řeka, bylo dřevo plaveno po vodě plavci (Winter 1906, 918, 932). V horních městech musíme uvažovat o zvýšené spotřebě dřeva na různá důlní zařízení, od žebříků, rumpálů, vodních strojů, výztuže až po pálení k měkčení horniny a dřevěné uhlí (Hoffmann 2009, 306). Horní činností byly vymýceny lesy v okolí a tak se dřevo muselo dovážet odjinud. Postupně se ale spotřeba a těžba dřeva dostaly víceméně do rovnováhy s přirozeným přírůstkem (Hoffmann 2009, 114-115). 7.2. Dřevozpracující řemesla v Jihlavě V počátku města ještě nemůžeme počítat s přílišnou diferenciací dřevozpracujících řemesel. Spíše se jednalo o univerzálnější zpracovávatele.

24

viz kap. 3.3.

38

Jihlavští řemeslníci pracující se dřevem museli být jistě mistry ve svém oboru již při vznikání města. Jejich bohaté zkušenosti se stavbou důlních zařízení využil také král Václav I. při obléhání svého odbojného syna Přemysla na Pražském hradě roku 1249. Zde působili jako odborníci na stavbu obléhacích strojů (Křesadlo 1992, 23). V Jihlavě 15. století můžeme na základě písemných pramenů rekonstruovat řemeslné zastoupení jednotlivých dřevozpracujících řemesel. F. Hoffmann uvádí pro léta 1425–1442 osm řemeslných specializací odvětví dřevovýroby a to tesaře, stolaře, židelníka, bednáře, koláře, lžíčníka, rúrníka a košikáře. Pro rok 1425 jsou dřevozpracující řemesla zastoupena šestnácti hospodáři a čtrnácti podruhy, což dohromady činilo 9,8% z veškeré řemeslné výroby ve městě a tím se staví dřevozpracující řemesla na 5. místo v celkovém žebříčku řemesel této doby. Ve zmíněném roce je uváděno 6 tesařů, 4 stolaři, 4 židelníci, 7 bednářů, 6 kolářů, 1 lžíčník, 1 růrník a 1 košikář (včetně podruhů).25 Jistě i u dalších řemesel, která nejsou primárně počítána mezi dřevozpracující, můžeme počítat se zpracováváním dřeva. V průběhu husitských válek se počet dřevozpracujících řemeslníků snížil až na polovinu a roku 1438 tvořili pouhých 5% řemeslné výroby ve městě. Tento pokles můžeme vysvětlit jejich opuštěním města z důvodu lepšího uplatnění u vojska (Hoffmann 1961, 65, 67, 70, tab. IV.).

25

Někteří badatelé počítají mezi dřevozpracující řemesla i číšíře a střelce, kteří jsou v Jihlavě tohoto roku též uváděni.

39

8. FUNKČNÍ SKUPINY Dřevěné artefakty z Jihlavy uvedeny v této práci byly roztříděny do vytyčených funkčních skupin. Tento způsob dělení byl inspirován podle již definovaného systému U. Müllera (1996). Takovýto model dělení je užit například v prácích R. Krajíce (1998), F. Kostroucha (2003) a dalších. Některé artefakty mohly mít mnohem širší užití, než jaké je definováno funkční skupinou. Zde u jednotlivých dřevěných předmětů uvedené případné rozměry a popis jsou uváděny jen pro představu, podrobný popis a rozměry jsou uvedeny v katalogu. Výjimku tvoří části dýhových misek, jejichž parametry jsou zde rozebrány více, jelikož by se do katalogu nevešly. Ze zde uvedených nálezů se v katalogu nenachází nezdokumentované koště a část dřevěného vodovodu. Funkční skupiny jsou: 1. Vybavení domácnosti 1. 1. kuchyňské a stolní nádobí 1. 2. provozní vybavení domácnosti (dílny) 1. 3. nábytek 2. Hry a volný čas 3. Řemeslná (domácí) výroba, nástroje a nářadí 4. Zbraně 5. Stavební součásti 6. Ostatní

8.1. Vybavení domácnosti Mezi nálezy jsou zastoupeny předměty související s provozem domácnosti, úklidem domu, stejně tak zásobní a skladovací nádoby, výrobky sloužící ke stolování a přípravě jídla, či části nábytku.

40

8.1.1. Kuchyňské a stolní nádobí Tato skupina zahrnuje všechno nádobí a předměty sloužící k přípravě a konzumaci jídla. 8.1.1.1. Dýhové misky Mezi nejpočetněji zastoupené dřevěné předměty v archeologických nálezech patří bezesporu dýhové misky (respektive jejich části), tak tomu je i v případě nálezů z Jihlavy. Terminologie tohoto výrobku nebyla dosud ustálena, a tak se v literatuře objevují pod dalším označením jako například skládané misky, misky z dužin, bednářské misky, dřevěné díže, vědérka a další. Misku definujeme jako širokou a poměrně nízkou nádobu, jejíž průměr okraje je větší než celková výška. (Kostrouch 2009, 485). 8.1.1.1.1. Použití dýhových misek Dýhové misky byly nepochybně důležitou součástí vybavení středověké domácnosti. Jejich široké použití nám dokládají dobové iluminace. Např. na nástěnné malbě v kostele sv. Mikuláše v Möllnu zobrazený muž při zvonění popíjí z dýhové misky (obr. 18). Existuje i mnoho vyobrazení stolovacích scén, z nichž vyplývá, že sloužily převážně ke konzumaci tekutin. Ale vyskytují se i doklady jiného užití. Např. Osecké kalendárium z počátku 14. století zobrazuje odchytávání krve do dýhové misky při pouštění žilou. Na stejný úkon jsou použity i v rukopise Fabulae Aesopicae. Zde je vyobrazen i pes, který z dýhové misky pije (více o ikonografii dýhových misek v Kostrouch 2009, 495-497).

Obr. 18: Muž popíjející z dýhové misky na nástěnné malbě ze 14. stol. v kostele sv. Mikuláše v Möllnu (severní Německo).26 26

Der Kirche St. Nicolai von Mölln [online]. 14. 3. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://www.beiern.de

41

8.1.1.1.2. Výskyt dýhových misek Rozšíření dýhových misek v Evropě zabírá značné území. Největší koncentrace rozšíření dýhových misek je v zemích střední Evropy, nejsevernější a zároveň nejvýchodnější hranicí výskytu je estonský Tallinn, naopak nejjižnějším místem je maďarský Budín. Západní hranici rozšíření představují lokality v Porýní. Není vyloučeno, že se vyskytovaly i ve zbylé části západní Evropy (Kostrouch 2009, 491). Nejstarší misky datované do konce 12. století pocházejí z území Německa (Magdeburk), Švýcarska (Basilej, Curych) a Polska (Opole). V českých zemích jsou doloženy až od 13. století. Vyskytují se pak v podstatě v nepozměněné podobě až do 15. století. Definitivně mizí s nastupující renesancí v 16. století (Kostrouch 2009, 494). Z území naší republiky pocházejí dýhové misky již ze značného množství lokalit.27 Pokusy sledování četnosti obrouček či jiných tvarových odlišností v závislosti na dataci tento možný chronologický význam nepotvrdily. Tyto odlišnosti můžeme spíše přiřknout regionálnímu různění. (Klápště ed. 2002, 128). 8.1.1.1.3. Jihlavský soubor dýhových misek V našem souboru se nesetkáme s žádnou dochovanou celou dýhovou miskou, ale částmi v podobě dýh (144 kusů, kat. 02, 22, 38, 45, 58; příl. 3.1: b) a kulatých den (či spíše jejich zlomků, 36 částí, kat. 23, 24, 59; příl. 3.1: c). Je velmi pravděpodobné, že misky byly deponovány

již

v rozloženém

stavu.

Nasvědčuje

tomu

absence

celých

nebo

rekonstruovatelných nádob, které známe z jiných míst ČR.28 Jihlavské fragmenty misek jsou uváděny na lokalitách Matky Boží č. 4 a 6, Masarykovo nám. č. 39–42, Dominikánské a Palackého, avšak z důvodu pomíchání souboru nelze až na výjimky přiřadit nálezy ke konkrétní lokalitě. Fragmenty pěti dýh z ul. Palackého jsou datovány podle kontextů do 2. poloviny 13. století. Ostatní do rozmezí od konce 13. do počátku 15. století. Toto časové rozpětí koresponduje s celkovou dobou výskytu v našich zemích.

27

Lokality s dýhovými miskami (i fragmenty) z našeho území: Brno (Polánka 2001), Čáslav (Frolík a kol. 1999),

Hradec Králové (Richter – Vokolek 1995), Hradišťko u Davle (Richter 1982), Cheb (Šebesta 1979), Chrudim (Frolík – Sigl 1998), Jihlava (Novotný 1977, 1982), Karlštejn (Reichertová – Muk 1966), Kašperské Hory (Pícka – Hůrková – Schneiderwinklová 2009), Klatovy (Vondráčková 1996), Most (Klápště ed. 2002), Olomouc (Kostrouch 2003, 2009), Opava (Šikulová 1972), Ostrava (Král 1963), Plzeň (Orna 2001), Praha (Reichertová – Muk 1966), Sezimovo Ústí (Hrdličková – Richtr – Smetánka 1966), Uherský Brod (Pavelčík 1955), Vysoké Mýto (Šmejda 1999). 28

Není vyloučeno, že některé rekonstruovatelné misky byly poškozené neodborným vyjmutím.

42

Délky dýh se pohybují od 3,6 do 11,3 cm (Ø 6,9 cm) a síla mezi 0,3 až 0,9 cm (měřena vždy největší). Nejčastěji byly dýhy opatřeny jedním vnějším žlábkem (75 ks, 57%), méně dvěma (57 ks, 43%), se třemi a více se v našem souboru nesetkáváme. Výška prvního žlábku se pohybovala od 0,9 do 3,7 cm (Ø 1,8 cm), druhého od 2,5 do 7,3 cm (Ø 4,2 cm) od dolního okraje dýhy. Sledován byl vztah délky dýžek k počtu zářezů (po vzoru diplomové práce F. Kostroucha 2003, 25). Pouze jeden zářez měly dýhy délky od 3,6 do 5,8 cm. Pouze dva zářezy měly dýhy od 8 do 11,3 cm. V ostatních případech se délkové hodnoty vzájemně překrývají (příl. 3.1: d). Došel jsem k srovnatelným výsledkům jako v případě dýhových misek z Olomouce. F. Kostrouch uvažuje, že v případě překrývajících se hodnot (v našem případě 5,8–8 cm) mohly být misky s jedním vnějším zářezem ovinuty obroučkou několikanásobně (Kostrouch 2009, 487). Úhel rozevření okraje se pohyboval od 115° do 144° (Ø 128°).29 Každá dýhová miska byla opatřena dnem z jednoho kusu, které se vkládalo do útoru na vnitřní straně. Výška útoru se pohybovala v rozmezí 0,9-3,1 cm (Ø 1,5 cm) nad dolním okrajem podstavy. Z 36 částí den byla pouze dvě dochovaná a zbytek tvoří zlomky, z nichž 10 je rekonstruovatelného průměru. Průměr se pohyboval od 9 do 12 cm (Ø 10,8 cm) a síla dna od 0,2 do 0,5 cm (Ø 0,4 cm). Dochovaná dna byla na okraji jednostranně zešikmena pro vsazení do útoru (kat. 23, 24; příl. 1.4: 24). Musíme brát v úvahu, že dané rozměry byly většinou odebrány z dřevěného materiálu, který pozměnil svůj původní tvar, jak posdepozičními procesy, tak hlavně při nevhodném vysušení a následné konzervaci. Z těchto důvodu jsem také neodebíral šířky jednotlivých dýh, jelikož by naměřené hodnoty byly v mnoha případech značně neobjektivní. Dochovaná torza taktéž bohužel neumožňují přesnou rekonstrukci původní podoby misek, což vylučuje případný výpočet jejich objemu. Podle srovnaných parametrů dýh s jinými soubory lze však předpokládat obdobný objem: Olomouc 0,5–1 l (Kostrouch 2003, 23), Most 0,3–0,7 l (Klápště ed. 2002, 127). Podle naměřených parametrů dýh (délka, výška útoru, výšky vnějších žlábků, úhel rozevření, síla) jsem rozdělil jihlavské dýhy (144 kusů) do 62 skupin (příl. 3.1: b). Z toho lze usuzovat, že by mohly pocházet z minimálně 62 dýhových misek. Musíme však brát v úvahu, že jedna dýhová miska nemusela být vždy složena z dýh s naprosto stejnými parametry (odchylky až několik milimetrů). Tyto odchylky nemusí být způsobeny jen nepřesností při výrobě, ale i již výše zmíněnými deformacemi.

29

Ovšem z důvodu deformace velkého množství dýh nebylo možné objektivně změřit u všech.

43

Jako materiál byl u 25 dýh určen smrk, u 104 jedle/smrk, u 12 pouze, že jde o jehličnan a u 1 listnáč. U den bylo 27 fragmentů určeno jedle/smrk a 9 smrk (příl. 3.2). Tyto výsledky korespondují s výsledky z jiných souborů dýhových misek, kde také značně převažuje smrk. 8.1.1.1.4. Výzdoba dýhových misek J. Orna dělí výzdobu na čtyři základní skupiny (2001, info): 1. vyřezávané nožičky na spodní hraně stěny ve tvaru písmen M a obráceného V nebo obloučků přes celou šíři dílu stěny 2. seříznutí horních hran stěny do vnitřních oblouků 3. mezi díly stěny vložené houžve odlišného dřeva 4. na vnější straně stěny vypálené kružnice o průměru cca 1 cm s malým středovým kruhem uvnitř, tyto kružnice mohou být složeny do jednoduchých geometrických obrazců V jihlavském souboru máme zastoupení v první skupině. Jedná se o osm dýh s trojúhelníkovitými výřezy na spodní hraně, u nichž lze předpokládat, že vytvářely zdobenou podstavu s pravidelně se střídajícím obrazcem ve tvaru písmene „M“ (kat. 22). Podobná zdobení známe z misek z Brna (Polánka 2001, 22), Olomouce (Kostrouch 2009, 489) a Plzně (Orna 2001, studny). Do této skupiny lze také zařadit dýhu se seříznutými rohy v části podstavy a obdélným výřezem se třemi dílčími zářezy (kat. 02; příl. 1.1: 02). Druhá a čtvrtá skupina není zastoupena. Třetí skupinu nelze prokázat z důvodu nedochování žádné celé misky. 8.1.1.2. Soustružené nádoby 8.1.1.2.1. Soustružené mísy a talíře Ke konzumaci, přípravě nebo skladování potravin sloužily vedle keramických či bedněných nádob také soustružené talíře či mísovité nádoby. Tyto tvary se mezi dřevěnými soustruženými nálezy vyskytují nejvíce. Jejich výroba je doložena již v 9. století nálezem zlomku talíře ze Starého Města (Kaván 1962a, 228) a udržela se na venkově až do minulého století (Pavlištík 1993, 140). Drobný fragment misky z ul. Palackého datovaný do 2. poloviny 13. století nelze jednoznačně označit za soustružený, mohl být i dlabaný (kat. 39). Ostatní nádoby vyrobené z jednoho kusu dřeva, pocházející z jímek datovaných do konce 13. až počátku 15. století, jsou již bezpochyby soustružené.

44

Fragmenty velké soustružené mísy s rovným okrajem o rekonstruovaném značně velkém průměru 51 cm a výšce 14 cm (kat. 15; rekonstrukce příl. 1.3: 15) svědčí o velikosti užitého soustruhu. Na několika fragmentech jsou zřetelné zbytky reparace praskliny. K této míse zřejmě patří i další fragmenty (kat. 21). Nález fragmentu obdobné velké mísy pochází z Plzně (Orna 2001, Bezručova 15). Míse či talíři patřil soustružený fragment s mírně odsazeným kruhovým dnem (kat. 20). Taktéž dva fragmenty nádoby s odsazeným dnem a rozevírajícím se odlomeným okrajem (kat. 49; příl. 1.7: 49). K těmto nádobám patří také zlomky s ozdobnými rýhami na vnější i vnitřní straně (kat. 29, 30; příl. 1.5: 29, 30) a fragmenty talíře s rozevřeným okrajem (kat. 31; příl. 1.6: 31). 8.1.1.2.2. Jiné soustružené nádoby Do této skupiny patří poháry, džbány, či blíže neurčitelné zlomky nádob. Sedm fragmentů až mistrovsky vysoustruženého džbánu s uchem s odsazením na malé kónické nožce (kat. 01; rekonstrukce příl. 1.1: 01). Vnějšek je hlazený, zevnitř výdutě jsou patrny jemné rýhy po soustružení. Kolmo vytažený okraj je zúžený – pro pokličku nebo pro stažení. Páskové ucho nasedá nahoře těsně pod odsazeným ústím a dole končí na počínající výduti. Na dvou fragmentech jsou patrny pozůstatky po reparaci prasknutí. Tento dokonale řemeslně zpracovaný džbán nemá u nás analogie. Jistě patřil k honosnějšímu inventáři a zřejmě nebyl používán k běžnému stolování. Svým mistrovským provedením se mu snad může rovnat soustružená tenkostěnná miska na nízké nožce se zbytky ouška z nám. Svobody v Brně (Polánka 2001, obr. 13). Část soustruženého poháru „S“ profilace, který nese dvě ozdobné rýhy na vnější straně (kat. 04; příl. 1.1: 04), je zajímavý tím, že dokládá nezvyklé soustružení kolmo na dřeň kmene. Velké, možná mísovité, soustružené nádobě patří fragment dna s nožkou značně deformován do oválného tvaru (kat. 26; příl. 1.5: 26). Na dně je patrný zbytek odlomení od tzv. odstroužku. Dva fragmenty paří výduti nerekonstruovatelné nádoby (kat. 28). Dalších osm fragmentům patří k blíže neurčitelným soustruženým nádobám (kat. 57).

45

8.1.1.2.3. Reparace dřevěných soustružených nádob Na dvou výše uvedených soustružených nádobách můžeme pozorovat stopy po opravách. Dva fragmenty ze džbánu s uchem (kat. 01) nesou pozůstatky 10 kovových nýtků (kovové tyčinky o průměru 1-2 mm). B. Novotný píše o plechovém pásku s kovovými nýty (Novotný 1977, 85). Tento pásek se již nedochoval. Druhá nádoba (kat. 15), velká soustružená mísa, má na několika fragmentech zkorodované zbytky po nejméně 5 reparačních kovových skobách v rozestupech od 3,5 až 6 cm. Jedna je téměř zachovalá o délce 2,2 cm, šířce 0,5 cm a síle 0,2 cm. Po ostatních skobách jsou stopy koroze a zbytky zalomených trnů. Až na soustruženou mísu z Tábora (Krajíc – Chvojka 2007, obr. 46) jsem se s reparací dřevěných nádob v české literatuře nesetkal. Mísa z Tábora byla rozlomena napůl a pravděpodobně reparována pomocí drátu provlečeného otvory vyvrtanými u zlomu. Ze zahraničí pochází několik soustružených nádob s reparací z Novgorodu (Kolčin 1968, tab. 22, 23). Tyto reparace svědčí o tom, že dřevěné soustružené nádoby neměly zanedbatelnou hodnotu (zmíněný džbán s uchem měl jistě vysokou) a vyplatilo se je opravovat. 8.1.1.3. Soustružená poklička Soustružený kus o průměru 11 cm mohl sloužit jako miska, ale nejpravděpodobněji se jedná o pokličku na přikrytí nádoby (kat. 32; příl. 1.6: 32). Dřevěnou soustruženou pokličku u nás máme i z Kašperských Hor (Pícka – Hůrková – Schneiderwinklová 2009, 137), také několik kusů z Plzně (Orna 2001, katalog) z nichž některé jsou srovnatelné s jihlavskou. 8.1.1.4. Lžíce Náležely k vybavení domácnosti, ale mohly také patřit k osobní výbavě středověkého člověka. Lžíce vyřezávané a dlabané z jednoho kusu dřeva speciálním zahnutým nožíkem zhotovovali specializovaní lžíčníci,30 ale stejně tak mohly být i produkty domácí výroby. Z Jihlavy máme fragment dřevěné lžíce s miskovitě mělce vydlabanou oválnou jídelní částí, která přechází do zlomku držadla. Celkově zachovalá délka 8,6 cm a šířka 4,6 cm (kat. 07; příl. 1.2: 07). Tato poměrně mělká lžíce (jídelní hloubka pouze 0,8 cm) sloužila spíše ke konzumaci hustějších kašovitých jídel. Tvarově odpovídá jiným nálezům v ČR. 30

Jak už bylo uvedeno výše, v Jihlavě v letech 1425-1429 je uváděn ve skupině poplatníků jeden lžíčník podruh

(Hoffmann 1961, tab. IV.).

46

Dále je v literatuře uváděna v muzeu nedohledaná, silně porušená dřevěná lžíce z jímky 8 v ul. Matky Boží č. 4 a 6 s vydlabanou miskovitou prohlubní a zbytkem držadla o celkové délce 11,3 cm (Novotný – Karel – Dušek 1978, 56; srov. Novotný 1982, 8). Z území naší republiky pochází již značné množství dřevěných lžic. Vyskytují se většinou prosté, ale i zdobené vyřezáváním jako např. lžíce z Vysokého Mýta (Šmejda 1999, obr. 7: 1). 8.1.2. Provozní vybavení domácnosti (dílny) 8.1.2.1. Vědra Využití těchto bedněných nádob bylo poměrně široké. Sloužily nejen k používání v domácnosti, ale především k účelům hospodářským, skladovacím, k transportu apod. Z Jihlavy pochází tři větší dýhy z dřevěného vědra o výšce 34 cm a průměru dna cca 34 cm 31 (kat. 19). Další dýha s vykrojením po stranách pro uchopení pochází z menšího vědra (kat. 17; příl. 1.4: 17). Analogické nálezy dokonce celých věder s tímto držadlem pocházejí z Mostu (Klápště 2002, tab. 105:8) či z Plzně (Orna 2001, Smetanova 2/5). Jedná se o běžně užívaný tvar. Za součást tohoto vědra lze považovat také kulaté dno o průměru 20 cm, které rozměrově zapadá do útoru (kat. 18; příl. 1.4: 18). Pro tento účel má dno oboustranně zkosený okraj. 8.1.2.2. Koště V článku E. Opravila o paleobotanické analýze je zmínka o nálezu zbytku koštěte z březového proutí při stavbě OD Prior na Masarykově náměstí v Jihlavě (Opravil 1981, 64). Bez širšího komentáře nálezových okolností je datováno do rozmezí 13. – 15. století. Lze jen předpokládat, že bylo srovnatelné s jinými nálezy u nás jako např. koštětem z březových větví s jedlovou násadou z Kašperských Hor (Kočár – Kočárová – Petr 2009, 167). Dále známe také proutěná košťata z Olomouce (Kostrouch 2003, 42), Plzně (Orna 2001, katalog), Sezimova Ústí (Hrdlička – Richter – Smetánka 1966, 678) či Tábora (Krajíc a kol. 1998, 193). 8.1.2.3. Dřevěná lopatka Z Bedřichova Pfaffenhofu, jediné uvedené lokality mimo hradby středověkého města, pochází ze sběru dřevěný lopatkovitý předmět o délce 38,5 cm (kat. 48; příl. 1.7: 48). Jedná se o prkénko o rozměrech 14 x 25 cm a síle 2,4 cm, z něhož plynule vychází rukojeť o délce 13,5 cm. Mohlo by se jednat o předmět určený k míchání. Možná nejpravděpodobnější bylo 31

vypočítáno podle prohnutí dýh

47

jeho užití na praní prádla jako prací plácačka tzv. „píst“. Za pomoci takovéto plácačky se špína z namočeného prádla vytloukala (Smetánka 2004, 251). V bibli krále Václava IV. z let 1389–1400 je zobrazena pradlena u studny, jak pere prádlo tímto způsobem (obr. 19). Identický předmět pocházející z polského Hnězdna je taktéž interpretován jako pomůcka na praní (Hensel 1956 obr. 156). Nález stejného předmětu z Plzně (délka 38,8 cm, pracovní část 12 x 24 cm) je bez širšího komentáře pojmenován jako dřevěné hladítko (Orna 2001, Rooseveltova 13/15). Také dvě podobné dosud nepublikované dřevěné lopatky pocházejí z hornické lokality Cvilínku u obce Černov na Pelhřimovsku.32 Vzhledem k tomu, že nedaleko místa nálezu bedřichovské lopatky se také nacházejí terénní pozůstatky po středověkém hornictví, mohlo by se jednat i o předmět související s touto činností. Asi nelze těmto lopatkám určit jednotnou funkci.

Obr. 19: Pradlena vytlouká špínu z mokrého prádla za pomoci dřevěné plácačky, tzv. „pístu“. Miniatura z bible krále Václava IV. z let 1389–1400.33

8.1.2.4. Soustružený svícen Zajímavý soustružený svícnovitý předmět s miskou na kónické nožce zdobené prstencovitým vývalkem o výšce 8,7 cm a průměru mísovité části 8,5 cm (kat. 27; příl. 1.5: 27). Vzhledem k malé hloubce mísovité části (1,2 cm) nelze uvažovat o číši. Mohlo by se zřejmě jednat o svícen. Takovéto číšovité svícny máme doloženy ikonograficky (obr. 20).

32 33

za informaci děkuji Mgr. P. Hrubému, Ph.D. Husa – Petráň – Šubrtová 1967, obr. 56

48

a)

b)

Obr. 20: Číšovité svícny v ikonografických pramenech, výřezy: a) Codex Manesse (Curych), iluminace Bruder Eberhard von Sax z let 1300–1340,34 b) Moralia in Job (Rakousko) z let 1250–1260.35 8.1.3. Nábytek Nábytek zhotovovali truhláři, objevují se však i specializovaná řemesla na jednotlivé druhy nábytku, jako byli stolaři, stoličníci, postelníci, kolébečníci a další (Orna 2001, info). Také soustružníci mohli vyrábět některé díly nábytku. Ale taktéž mohl být některý nábytek produktem domácí výroby jako jiné části vybavení domácnosti (Měřínský 1990a, 22). Ikonograficky zobrazené části nábytku bývají především honosné kusy z církevního, či nobilitního prostředí. I takovýto bohatě řemeslně zpracovaný nábytek můžeme předpokládat u majetných měšťanů. Zobrazen bývá i nehonosný pravděpodobně rozšířenější. Jedná se zejména o lavice a sedačky s rovnýma nebo šikmo vsazenýma nohama doložené od 12. do 16. století. S nimi jsou konstrukčně shodné i nízké pracovní stolky. Různé typy stolů s dvěma širokými nohami, se čtyřmi profilovanými nohami spojovanými do oblouku a konečně stoly s podnožím ze dvou kozlů. Nejjednodušším tvarem postele je bedna na nízkých nožkách, vytvořená stejně vysokými postranicemi. Na jiném vyobrazení je postel, zkonstruovaná ze čtyř sloupků spojených latěmi, přičemž vnitřek je zřejmě vystlán slámou. Děti byly ukládány do kolébek dvojího typu. Jiným kusem nábytku, který se po staletí vyskytuje, je truhla. Bývá bez noh nebo na nízkých nožkách (Trkovská 1963, 264-265). Skříně jsou doloženy až od 15. století v převážně sakrálních objektech a lékárnách (Měřínský

34

Codex Manesse (48v) [online]. Nedat. [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://diglit.ub.uni-heidelberg.de/diglit/cpg848/ 35 Moralia in Job [online]. 25. 12. 2008 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://koho.rajce.idnes.cz/svicky/#Moralia_in_Job_AU_1250-60_273v.jpg

49

1990a, 22). Jako univerzální kus nábytku sloužila výše zmíněná truhlice. Sloužila jako prádelník, šatní skříň, knihovna, lavice, či trezor (Frolík a kol. 1999, 19).36 Interpretovat části nábytku v archeologickém materiálu bývá mnohdy značně složité. Z polského Opole máme nález bohatě zdobené postranice postele (Holubowitz 1956, obr. 74). U nás je to především unikátní dětská kolébka z Čáslavi (Frolík a kol. 1999, 39) či dvě dětské stoličky ze studně v Chebu (Šebesta 1979, 269). Zlomky shořelé desky s ornamentální řezbářskou výzdobou z Hradišťka u Davle J. Kaván interpretoval jako výplň nějakého nábytku (Kaván 1962a, 235). Další naše nálezy bývají většinou sporné. 8.1.3.1. Hranoly s čepem Pravděpodobně za součást nábytku lze považovat dva hranolové předměty (kat. 10, 11; příl. 1.2: 10, 11). Oba hranolovité předměty jsou z jedné strany ukončeny válcovým čepem. Menší (11,3 cm) je opatřen devíti hranami, větší (12,3 cm) desíti. Analogický osmihránek s čepem, ale bohatě zdobený vyřezávanými ornamenty pochází z Plzně (Frýda 1983, 293). 8.1.3.2. Dřevěné „kopýtko“ s trnem Hranatý dřevěný předmět tvaru kopýtka, ze kterého vychází hraněný trn (kat. 43). Tento předmět připomíná malé kovové kovadlinky tzv. babky.37 Mohlo by se tak jednat o podobně užívaný předmět v nějaké řemeslné dílně. Musel by však mít na sobě zřejmé stopy po opotřebování danou činností. Pravděpodobnější je užití jako nějaké součásti nábytku. 8.2. Hry a volný čas Také ve středověku patřily k dětství a zábavě různé hračky a hry. 8.2.1. Dřevěný mečík Z Jihlavy pochází dřevěný plochý mečík se zlomenou čepelí, vykrojeným jílcem a dvěma malými otvory na čepeli38 (kat. 35). V literatuře bývají dřevěné mečíky nejčastěji interpretovány jako dětské hračky, cvičné meče, dále bývají zaměňovány s tkalcovskými mečíky39 či se mluví o jakýchsi symbolických předmětech (Novotný 1982, 21). Nabízí se zde

36

Více o středověkém měšťanském nábytku: Petráň a kol. 1985, 644-653, 658-667; Winter 1906, 262, 845-848. Kovadlinka - babka viz Krajíc 2003, 167. 38 Bohužel je ztracen, tak můžeme vycházet jen z publikace B. Novotného (1982). 39 Tkalcovský mečík - celodřevěný předmět tvarem se podobající meči nebo noži, jehož jedna hrana byla rovná a druhá zaoblená, se užíval jako pomůcka při tkaní na vertikálním tkalcovském stavu nebo na menších typech stavů. Délka tkalcovského mečíku, který sloužil k přiražení zaneseného útku ke tkanině, byla odvozena od typu stavu a šířky zhotovované tkaniny, takže jeho velikost se mohla pohybovat od několika desítek do stovek milimetrů (Březinová 2007, 89). 37

50

však eventualita, že by se mohlo jednat také o pomůcky při zhotovování pochev na skutečné meče. Jelikož parametry několika těchto dřevěných mečíků odpovídají parametrům soudobých mečů (Tomášek 2005, 561-572). Dřevěný mečík se u nás našel také v Čáslavi datovaný do 2. poloviny 13. století (Frolík a kol. 1999, kat. 265), dále dva mečíky datované do 14. - poč. 15. století pocházejí z Brna (Polánka 2001, 31, 51). V zahraničí byly ve velkém množství nalezeny např. ve Staré Lagodě (9. stol.), v Gdaňsku (11. stol.), v Grozdnu (11. – 12. stol.) a především v Novgorodě (10. – 15. stol.; Streitová 1981, 54-55). 8.2.2. Dřevěná koule Zřejmě soustružená dřevěná koule o průměru 6,4 cm (kat. 09; příl. 1.2: 09). Obdobné koule se vyskytují u nás i v zahraničí již ve značném množství.40 Nejpravděpodobněji tyto koule sloužily ke hrám. O této možnosti svědčí nález sady stejně velkých dřevěných koulí a jedné malé koule, jakési obdoby hry pétanque ze středověké latríny z Freiburgu (Planck 1994, 305). Podobný nález pochází ze studny z 13. století z Würzburgu (Kühnel 1996, 40-41). 8.3. Řemeslná (domácí) výroba, nástroje a nářadí 8.3.1. Ševcovské kopyto Jedná se o dřevěný model nohy sloužící jako forma na výrobu i opravu boty. Na kopyto švec natáhl namočenou kůži a tvaroval ji do částí svršku. (Shromáždilová 2000, 70-71). Kopyta si pravděpodobně švec zhotovoval sám. Ševcovské řemeslo patřilo ve středověkém městě mezi nejrozšířenější. Roku 1425 je v Jihlavě uváděno přes 40 ševců (včetně podruhů) a jeden švec vetešník, který obuv pouze opravoval (Hoffmann 1961, tab. IV.). Z Jihlavy známe jedno celé kopyto z Masarykova náměstí (kat. 34; příl. 1.6: 34) a zřejmě část z Palackého ulice (kat. 42). Celé kopyto datované do 14. – 15. století odpovídá noze dnešní velikosti 42. Je určeno na pravou nohu a nese stopy v pravidelných řadách po vpichu šídlem na vnitřní a spodní straně. Klínovitý fragment z Palackého ulice datovaný do 2. poloviny 13. stol. doprovázely početné nálezy kusů kůží a fragmentů kožené obuvi. Z těchto nálezových okolností můžeme předpokládat blízkost ševcovské dílny. Z území naší republiky pochází několik kopyt z Hradce Králové, u nichž je možné sledovat i chronologický vývoj tvaru boty podléhající módě. Špička stratigraficky staršího 40

Výskyt devěných kolulí u nás: Brno (Flodrová – Loskotová 1995, 552), Hradec Králové (Richtr – Vokolek 1995, 85), Chrudim (Frolík – Sigl 1998, 108), Most (Klápště ed. 2002, 128), Plzeň (Orna 2001, info).

51

kopyta ze 14. století je více protáhlá a mírně vychýlená z osy (Richter – Vokolek 1995, 83, tab. 129). Také z Chrudimi pocházejí dvě ševcovská kopyta datovaná do konce 14. až počátku 15. století (Frolík – Sigl 1998, 47). Z Brna pocházejí dvě ševcovská kopyta dokonce s nedohotovenými koženými botami na nich.41

Obr. 21: Zobrazení dřevěných kopyt (vlevo nahoře) v ševcovské dílně, Zwölfbrüderbücher Norimberk (dat. 1426).42 8.3.2. Cívka Malá vyřezaná (možná částečně soustružená) cívka se zašpičatělými konci a zaoblenou střední částí dlouhá 8,6 cm (kat. 08, příl. 1.2: 08). Zúžená střední část sloužila na navinutí niti. Cívka mohla být užívána při řemeslné či domácí textilní produkci. Poté co se vyrobila nit spřádáním, převinula se z vřetene na cívku, tak aby byla připravena na další postupy textilní výroby. Pravděpodobně se nejedná o cívku, která byla zasazena do tkalcovského člunku či soukacího kola, jelikož není dutá (Březinová 2007, 80-81). Nález dřevěné cívky pochází též z polské Wroclavi (Wysocka 1999, tab. VI: 5). 8.3.3. Střenka nože Nůž patřil mezi víceúčelové nástroje, mohl být ve vybavení domácnosti, řemeslné dílny a dalších provozech. Také mohl patřit k osobním předmětům středověkého člověka.

41

dosud nepublikováno, za informaci děkuji Mgr. F. Kostrouchovi Zwölfbrüderbücher Mendel I 048 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_048_v.jpg 42

52

Z Jihlavy pochází dřevěná střenka nože, z jedné strany rovná, z druhé zaoblená se čtyřmi otvory (kat. 03; příl. 1.1: 03). Takovéto střenky se párově připevňovaly nýty k plochému kovovému jádru rukojeti nože skrz otvory ve střence. Celý zachovalý nůž s identickou dřevěnou střenkou pochází z Bratislavy (Polla 1974, obr. 1) či z Brna zatím nepublikovaný nůž z výzkumu Špalíčku.43 Tyto střenky se vyskytovaly v hojné míře a nemusely být jen dřevěné, ale i kostěné či parohové. 8.3.4. Násady Dřevěné násady mohly být součásti nástrojů či nářadí. Nejčastěji bývaly připevněny ke kovové části pomocí tuleje, objímky či trnu. Z Jihlavy pocházejí tři zlomky tyčí, u nichž by se dalo uvažovat, že sloužily jako násady případně rukojeti (kat. 44, 51 a 52). Jejich kulatý průměr se pohybuje mezi 2,8-3 cm. 8.3.5. Raménkovité předměty K artefaktům ne zcela jasného účelu patří dva raménkovité předměty. Menší o délce 34 cm (kat. 13; příl. 1.3: 13) má obdélný otvor uprostřed oblouku se zbytky zřejmě zalomeného jakéhosi dřevěného čepu a zkorodovanými částmi železa. Oba jeho konce jsou kulatého průřezu a nesou stopy opotřebování. Větší předmět o délce 41 cm má taktéž uprostřed oblouku hranatý otvor (kat. 14; příl. 1.3: 14). B. Novotný uvažuje, že by se mohlo jednat o rukojeti lisu (Novotný 1982, 11), či části vozů nebo nějakých hospodářských zařízení (Zimola 1996, 76). Po konzultaci s PhDr. Miroslavem Válkou, Ph.D., z Ústavu evropské etnologie FF MU v Brně jsem došel k závěru, že se nejedná o část jha k zápřahu zvířete, jelikož chybí na konci ramen jakékoliv stopy po upevňovacích otvorech či jiném způsobu připevnění k postroji. Hranaté otvory ve střední části oblouku měly zřejmě zamezit prokluzování. Domnívám se, že by se mohlo jednat o rukojeti velkých nebozezů. Podobný nález z Plzně, ale s více obloukovitě prohnutými rameny, o délce 36 cm máme taktéž interpretován jako rukojeť nebozezu (Orna 2001, Bezručova 15). Takto velké nebozezy máme doloženy i ikonograficky, např. na obraze Panny Marie Sedmibolestné (rok asi 1496) od Albrechta Dürera voják navrtává kříž takovýmto nebozezem (obr. 22; také obr. 14 a 16). Za pomoci těchto nebozezů se mohly také navrtávat otvory pro kolíky v trámové konstrukci jímky 10 na Masarykově nám. č. 39 - 41 (Novotný 1982, Taf. 6).

43

za informaci děkuji Bc. A. Hochovi

53

Obr. 22: Studie muže s nebozezem s dřevěnou rukojetí z obrazu Panna Marie Sedmibolestná od Albrechta Dürera (dat. asi 1496).44 8.4. Zbraně 8.4.1. Dýka s dřevěnou rukojetí Jedná se o část železné ledvinovité dýky s dochovaným dřevěným jílcem (kat. 12).45 V literatuře je spíše tento typ znám pod německým názvem Nierendolch.46 Kulatá rukojeť je vysoustružena do válcovitého tvaru, použité dřevo je dubové nebo bukové. Rukojeť 10,5 cm dlouhá je v dolní části vyřezaná do tvaru polokoulí zespodu zploštělých. Ostří je velmi dobře zachovalé, hřbet dýky je z větší části zničen korozí. Čepel byla pravděpodobně dutě zabroušena. Dřevěná rukojeť byla nalomena během výkopových prací. Tento typ dýky se ve středověku vyskytoval masově, to dokládá mnoho analogií nejen po Evropě, ale i u nás. Tvarově je velice blízká ledvinovité dýce z Prahy, která bohužel není blíže datována z důvodu postrádání nálezových okolností (Dragoun 1983, obr. 2: 1). Z novějších nálezů je třeba dýka z Čáslavi (Frolík a kol. 1999, 38), či nález dřevěného jílce z Brna (Flodrová – Loskotová 1995, tab. 5:2). Oba nálezy datované do 1. poloviny 14. století. Více o těchto dýkách pojednává Z. Dragoun (1983, 225-261). Z ikonografických pramenů máme k dispozici dokonce místní 44

Man with an Auger [online]. 5. 5. 2006 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:ADurerAugerBayonne.jpg 45 Přes značné úsilí se mi dýku nepodařilo vypátrat, proto zde uvedené popisné informace vycházejí jen z literatury. Novotný 1977; srov. Novotný 1982, Novotný – Karel – Dušek 1978. 46 Křížek – Čech 1999: Encyklopedie zbraní a zbroje, heslo dýka ledvinovitá: středověká dýka, jejíž jílec je jednoznačným falickým symbolem. Eufemistický název pochází z 19. století, v jiných jazycích je dodnes označována přímočařeji jako „dýka s koulemi“. Od 14. Století se s ní setkáváme na vyobrazeních rytířů a vojáků, ale v pozdějších stoletích používali dýku tohoto tvaru i měšťané a sedláci. Zůstala v módě až do 17. století, v Holandsku a Anglii ještě déle. Byla patrně vzorem pro skotskou dýku zvanou dirk.

54

pramen, jihlavský Kodex Jana z Gelnhausenu datovaný 1410–1420 (příl. 2.2). Na scéně konšelské přísahy je zachycena vertikálně umístěna v mošně na pravém boku přísahajícího měšťana (Dragoun 1983, 241). Ovšem, i když byl kodex ve městě napsán, nemůžeme počítat s tím, že by jeho malířská výzdoba byla dílem zdejších umělců (Pisková a kol. 2009, 243). Při výrobě dýky můžeme předpokládat spolupráci soustružníka s nožířem. Proto není bez zajímavosti, že přibližně na místě nálezu této dýky (jímka 7) se nacházel dům, kde v letech 1430-1431 sídlil nožíř Petr (Hoffmann 2004, 171). 8.5. Stavební součásti 8.5.1. Střešní krytina Šindel – dřevěná úzká destička opatřená na jedné straně drážkou, na druhé straně ostřím. Šindelové prkénko obdélného tvaru a většinou trojúhelníkového průřezu se štípalo po letech dřeva tzv. radiálním štěpem. Následně se dorovnalo pořízem, především ostrá hrana. Pomocí šindelářského struhu47 se na hřbetu vyhloubila drážka k zapuštění ostré hrany sousedního šindele. (Janotka 1963, 160-161). Při rekonstrukci středověké výroby šindelů můžeme přihlížet k bohatým etnologickým paralelám (Pavlištík 1993, 94-96). Přibíjení šindelů na střechy staveb nám znázorňuje mnoho dobových vyobrazení, kde jsou dobře patrny tvary a velikost šindelových prkének i jejich přibíjení dvěma hřeby. Například z iluminací bible Václava IV. z let 1389–1400 „tesaři na stavbě“ (obr. 23) či na detailu biblického výjevu „David staví oltář“ (Orna 2001, info).

Obr. 23: Pokrývač pobíjí střechu šindelem. Výřez z miniatury z bible krále Václava IV. z let 1389–1400.48

47 48

šindelářský struh v archeologických nálezech v ČR uvádí R. Krajíc 2003, 163 Husa – Petráň – Šubrtová 1967, obr. 89

55

Použití šindelů mohlo ale být i jiné, než jen k pokrývání střech. Ze srovnání s jinými lokalitami víme, že šindel byl používán také např. při konstrukci kamenných kleneb, a to jako bednění. Mohl se tedy do výplně objektu dostat jako odpad při stavbě kamenných sklepů nových obydlí (Frolík a kol. 1999, 15). Setkáváme se také s užitím šindelů v konstrukcích jednoduchých stěn jako například v jímce z Tábora. Mohlo se však jednat i o sekundární užití (Krajíc a kol. 1998, 192-193). Z Jihlavy je uváděn nález šindelů z ulice Matky Boží jímky č. 5, z nichž jeden je rekonstruovatelné délky 38 cm

49

(Novotný 1982, 5). Další nález pochází z ulice Palackého.

Jedná se o torzo šindele s odlomenou boční hranou 31 cm dlouhé a 7 cm široké (kat. 41). Z území ČR známe šindele z archeologického materiálu z Brna (Polánka 2001, 34), Čáslavi (Frolík a kol. 1999, 38), Kašperských Hor (Pícka – Hůrková – Schneiderwinklová 2009, 149), Mostu (Klápště 2002, 128), Olomouce (Kostrouch 2003, 43-44), Opavy (Opravil 1964, 221), Plzně (Orna 2001, info), Sezimova Ústí (Hrdlička – Richter – Smetánka 1966, 678) a Tábora (Krajíc a kol. 1998, 192). Až na drobné výjimky je drtivá většina zhotovena z jedlového dřeva (také smrk a borovice; Orna 2001, katalog). Délky se pohybují od 30 do 113 cm, nejčastěji kolem 70 cm. Jihlavské nálezy tedy patří k těm nejmenším a jsou srovnatelné s některými plzeňskými (Frýda 1983, 293). 8.5.2. Vodovod První jihlavský vodovod patří k nejstarším v českých zemích. První zmínka pochází z privilegia markraběte Jošta z roku 1389. Předpokládá se však, že vodovod fungoval již před uvedeným datem, privilegium pouze dodatečně schvaluje jeho užívání. V předhusitské době se jím mohla pochlubit jen Praha a o necelé tři desetiletí později také Brno. Většina našich měst si však tuto technologickou vymoženost zřizovala až od 16. století. Vodovod patřil k nejsložitějším a nejnákladnějším technickým zařízením středověkých měst (Hoffmann 2010, 149). Stavitele tohoto vodovodu neznáme a nemáme ani úplnou představu o jeho celkovém rázu a zařízeních. Vodovody stavěli zpravidla studnaři, zvonaři nebo puškaři. Všechna tato řemesla byla tehdy v Jihlavě zastoupena (Hoffmann 2010, 152). Samotný 49

Vzhledem k tomu, že tyto šindele nebyly v muzeu nalezeny a v literatuře Novotný – Karel – Dušek 1978, 52 se na rozdíl od Novotný 1982, 5 píše o keramických prejzech nikoli o dřevěných šindelích, musí se tato informace brát s jistou rezervou.

56

vodovod se skládal z vrtaných, přes jeden metr dlouhých kmenů, zasazených do sebe a spojených napevno kovovou objímkou. Tímto potrubím byla voda do města přiváděna pravděpodobně ze soustavy rybníků 3–4 km vzdáleného Pístova. Nebyla však až na výjimky rozváděna do domů, ale přiváděna do dvou kašen na náměstí, tehdy ještě dřevěných. K vodovodu náležely vodárenské věže, které důmyslnými stroji přečerpávaly vodu a umožňovaly její rozvádění po městě. Z Jihlavy je jedna tato věž doložena v místech dnešní křižovatky ulic Benešovou s Věžní. Tento vodovod fungoval pravděpodobně bez větších změn až do 17. století (Hoffmann 2010, 152-154). Při výzkumu v ulici Palackého se podařilo zdokumentovat část ramene vodovodu, pravděpodobně z konce 14. století. Odkrytá část se skládala ze dvou vcelku dobře zachovaných trubek, zasunutých do sebe a spojených kovovou objímkou (příl. 2.1). Potrubí vycházející z východního profilu mělo lehce oválný vrtaný otvor o průměru 8–10 cm, celkový průměr 20 až 25 cm a změřitelnou délku 1 m (část jí však zůstala skryta v profilu). V protějším profilu vystupovalo pouze 15 cm, průměr otvoru byl opět mezi 8–10 cm a průměr kmene přibližně 30 cm. Z výkopu zásypu bohužel nepochází žádná keramika, či jiný datovatelný materiál. I přesto lze tento nález, s určitou opatrností, zařadit do období vrcholného středověku (Hoch 2011, 26). Dřevěné potrubí bylo také zkoumáno například v Čáslavi (Frolík a kol. 1999, 17) či Plzni (Orna 2001, Solní 3).

Obr. 24: Stavba středověkého jihlavského vodovodu od G. Kruma (1959-60) 50 50

Hoffmann 2010, 148

57

8.6. Ostatní 8.6.1. Kolíky Použití kolíků může být značně široké od užívání jako nástroje až po součásti stavebních konstrukcí. Z našeho souboru pochází 5 celých kolíků různých tvarů a velikostí (kat. 05, 33, 50, 54, 55; příl. 1.1: 05, 1.6: 33, 1.8: 50, 54, 55) a několik částí (kat. 37, 40, 47 a 60). Délka dochovaných kolíků se pohybuje od 9 do 21 cm (Ø 13,9 cm). Kromě oboustranně zahroceného kolíku (kat. 33), který byl vytažen z konstrukce dřevěného bednění jímky (Novotný 1982, Taf. 6), neznáme jejich konkrétní funkce. 8.6.2. Výrobní odpad Při zpracovávání dřeva vzniká velké množství výrobního odpadu. Na základě těchto ekofaktů můžeme také rekonstruovat výrobní technologie (Neustupný 2007, 13). Například podle nálezů odstroužků můžeme rekonstruovat upevnění soustruženého předmětu v ose soustruhu. Jako výrobní odpad bylo interpretováno množství dřevěných odštěpků z výzkumu v ulici Palackého, vzniklých pravděpodobně při opracování materiálu na stavbu domu (Hoch 2011, 17). Za výrobní odpad můžeme také považovat některé další nalezené zlomky a třísky (kat. 47, 60). 8.6.3. Jiné Do této skupiny byly zařazeny předměty, které nemají jasnou funkci. 8.6.3.1. Půlkruhová destička s otvory Půlkruhová destička 21 cm dlouhá, se sedmi otvory v pravidelných intervalech po oválném okraji a stopami zřejmě sekundárních rýh po noži (kat. 16; příl. 1.4: 16). Tvarově připomíná stěnu kolébky výše zmíněného typu, jaký známe z Čáslavi. Pokud by se jednalo o takovýto tvar, velikostí by byla příliš malá a mohla by sloužit jako dětská hračka či ošatka. Pokud se jedná o zlomek větší kruhové či spíše oválné desky s otvory po celé délce okraje, mohlo se jednat o dno například proutěného košíku nebo klícky pro ptáky apod. 8.6.3.2. Oválný předmět s otvorem Poměrně velký (74 x 44 cm) dřevěný oválný nepravidelný obrobek s otvorem (kat. 25) jehož dva zesílené konce byly hrubě začištěny dlátem a střední části z těchto dvou stran byly

58

zúženy a mírně zaobleny. B. Novotný se domnívá, že mohlo jít o polotovar nějaké ohlávky (Novotný 1982, 11). 8.6.3.3. Kosodélná destička Plochá kosodélná destička (8 x 11 cm) se zahrocenou jednou stranou neznámého účelu (kat. 06; příl. 1.1: 06). Snad nějaký polotovar. 8.6.3.4. Špalík s příčným zářezem Uprostřed špalíku příčně vedený zářez kolem celého obvodu (kat. 36). Zřejmě pro uvázání provazu. 8.6.3.5. Prkénko s vrtanými otvory Fragment prkénka se dvěma vrtanými otvory, se stopami odlomení po obou stranách (kat. 46). 8.6.3.6. Odlomená tyčka štětcovitého tvaru Tyčka kulatého průřezu, na jedné straně seříznuta do plochého dlátovitého tvaru, druhý konec odlomen (kat. 53; příl. 1.8: 53). Mohlo by se jednat o fragment stilu, který se užíval na psaní do psacích tabulek. Hrotitou částí (odlomena) se vyrývaly písmena do tenké vrstvy vosku na dřevěné tabulce a zúženou dlátovitou částí stilu se umazávalo. Proti této možnosti svědčí značná délka předmětu (dochovaná délka 20,5 cm), kterou psací stily nedosahovaly. 8.6.3.7. Deska s otvorem a čepem Neznámé funkce je také deskovitý předmět s kruhovým otvorem a zlomky zalomeného čepu uvnitř otvoru (kat. 56).

59

9. XYLOTOMÁRNÍ ANALÝZA U předmětů uložených ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě byla provedena xylotomární analýza. Jednalo se o 258 vzorků z výzkumů ze 70. – 80. let (lok. Matky Boží č. 4 a 6, Masarykovo nám č. 49 – 41, Bedřichov – Pfaffenhof). Artefakty byly již po provedené konzervaci a takové dřevo je pro determinaci málo vhodné, neboť použité konzervační činidlo pronikne anatomickými strukturami dřeva a výrazně zhorší čitelnost determinačních znaků pod světelným mikroskopem. Vzorky dřeva byly analyzovány pomocí světelného mikroskopu upraveného pro pozorování v dopadajícím světle. Po provedení čerstvých řezů žiletkou (transversální, radiální a tangenciální řez) byly zlomky dřeva přímo prohlíženy při zvětšení 50x, 100x, a 200x. Výsledky analýzy jsou uvedeny v příl. 3.2. Z dřeva smrku (Picea), popř. jedle/smrku (Abies/Picea), byly vyrobeny zejména dna a dýžky skládaných misek a jeden kolík (kat. 33). Ze dřeva jedle nebo smrku (Abies/Picea) bylo dno a dýhy skládaných věder a některé ojedinělé nálezy jako dřevěná koule a násada (kat. 51). Zlomky soustružených nádob byly vyrobeny z roztroušeně pórovitého dřeva javoru (Acer a cf. Acer). Stejný materiál byl použit při výrobě soustružených džbánů, pokliček, talířů i velké mísy. Také ševcovské kopyto (kat. 34) bylo z roztroušeně pórovitého dřeva listnáče, podařilo se jej však determinovat jen jako javor/lípa (Acer/ Tilia). Dřevěná lopatka (kat. 48) byla pravděpodobně vyrobena z buku (cf. Fagus). Z buku bylo také torzo desky s otvorem (kat. 56). Z listnatého kruhovitě pórovitého dřeva byly vyrobeny možné dřevěné rukojeti nebozezu (kat. 13 a 14). Vzhledem k nečitelným anatomickým řezům lze dřevo z těchto artefaktů determinovat jen jako jasan/jilm (Fraxinus/Ulmus). Také fragment kolíku (kat. 60) a násada (kat. 52) byly vyrobeny ze dřeva jasanu (Fraxinus a cf. Fraxinus). Bohužel bez bližšího určení zůstává např. zlomek soustruženého poháru (kat. 04), zlomky soustruženého svícnu (kat. 27), fragment lžíce (kat. 07) a několika dalších artefaktů, u kterých provedená konzervace zcela znemožnila determinaci dřeva. Výsledky analýzy odpovídají také recentním paralelám při výrobě dřevěných artefaktů z hlediska užití materiálu: javor jako surovina soustružených předmětů bez ohledu na velikost; jedle a smrk jako surovina při výrobě štípaných artefaktů (skládané nádoby, konstrukční dřevo – štípané fošny, trámek); jasan případně jasan/jilm jako surovina silně namáhaných dřevěných artefaktů (násady, rukojeti nebozezů, kolíky) buk a lípa/javor jako surovina artefaktů vyřezávaných (lopatka, ševcovské kopyto) (Kočárová 2011). 60

10. ZÁVĚR Hlavním přínosem této práce je roztřídění dřevěných předmětů středověkého města Jihlavy, vyhodnocení jejich funkčního užití, xylotomární určení materiálu a přehledné prezentování v interaktivním katalogu. Vzhledem k tomu, že dřevěné výrobky vychází ze starších tradic a udržují si svůj osvědčený tvar a konstrukci, jsou tyto artefakty chronologicky necitlivé a je potřeba je datovat jinými způsoby, zejména podle doprovodného keramického materiálu. Zde prezentované nálezy pocházejí ze záchranných výzkumů v areálu historického jádra města Jihlavy, až na dřevěnou lopatku pocházející ze sběrů na lokalitě Bedřichov-Pfaffenhof vzdálené 3 km. Dřevěný materiál byl zpracován z výzkumů 70. - 80. let a z roku 2010 z vrstev v ulici Palackého. Z této ulice pochází nálezy datované do 2. poloviny 13. století a dřevěný vodovod datovaný do 2. poloviny 14. stol. Nález dřevěné lopatky z Bedřichova spadá do rozmezí 13. a 14. století. Nálezy z jímek na Masarykově náměstí č. 39 – 41 jsou rámcově datovány od konce 13. do počátku 15. století. Ostatní dřevěné nálezy pocházející z jímek v ulici Matky Boží č. 4 a 6 jsou datovány mezi 14. a 15. století. Z důvodu pomíchání souborů nálezů z výzkumů B. Novotného ze 70. let v ulici Matky Boží a Masarykova náměstí bylo nutné tyto nálezy roztřídit. Vzhledem k tomu, že se nedochovaly nálezové zprávy či jiná dokumentace, učinil jsem tak na základě publikování souborů v literatuře (Novotný 1977, 1978, 1982; Novotný – Karel – Dušek 1978). Toto třídění však nebylo bezproblémové, jelikož informace uvedené v textu se neshodovaly s informacemi uvedenými v obrázkových přílohách. Po vytřídění podle obou zdrojů jsem dal přednost informacím uvedeným v textu, jelikož informace pod obrázky si místy dokonce i protiřečily. Bohužel ne všechny nálezy se podařilo takto roztřídit, vznikla tedy skupina smíšené nálezy. V interaktivním katalogu jsou jednotlivé předměty popsány a fotograficky zdokumentovány. Součástí přílohy je kresebná dokumentace vybraných artefaktů, dále tabulky a grafy s parametry dýhových misek a s výsledky xylotomární analýzy. Nejvíce artefaktů reprezentovaly části bedněných nádob (185 fragmentů), méně již bylo soustružených nádob (18 ks), kolíků a jiných předmětů.

61

Převážná část dřevěných předmětů byla podrobena xylotomární analýze. Značná většina byla určena jako jedle nebo smrk (Abies/Picea), méně javor (Acer), ojediněle jasan (Fraxinus) a s otazníkem buk (Fagus), lípa (Tilia) a jilm (Ulmus). Jak nám ukazují středověké dřevěné artefakty z Jihlavy, tak dřevo obklopovalo středověkého člověka snad ve všech oblastech jeho každodenního života. Ať už se jednalo o přípravu jídla, či jeho konzumaci (dýhové misky či soustružené nádoby, lžíce, střenka nože), domácí či řemeslné práce (cívka, ševcovské kopyto, rukojeť nebozezu), čas zábavy (dřevěná koule, mečík) nebo čas boje (dýka). Dále dřevo sloužilo pro zařízení domu osvětlením (svícen), nábytkem a dalším provozním vybavením domu (koště, vědra, prací píst), nebo našlo využití jako materiál pro stavební prvky domu (šindele) či v infrastruktuře středověkého města (vodovod).

62

11. SEZNAM UŽITÝCH ZKRATEK AH

Archaelogica historica

AR

Archeologické rozhledy

AT

Archaeologia technica

AÚ

Archeologický ústav

cf.

nejisté určení

ČMM

Časopis Matice moravské

ČSAV

Československá akademie věd

ed.

editor

FF MU

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

FF ZČU

Filozofická fakulta Západočeské univerzity

FUMA

Forum urbes medii aevi

inv. č.

inventární číslo

kap.

kapitola

kat.

katalog

kol.

kolektiv autorů

lok.

lokalita

MZLU

Mendlova zemědělská a lesnická univerzita

nedat.

nedatováno

NŘ

Nová řada

o.p.s.

obecně prospěšná společnost

OD

obchodní dům

PA

Památky archeologické

PEG

polyethylenglykol

příl.

příloha

PV

Přehledy výzkumů

SNM

Slovenské národné múzeum

STL

středotlaková přípojka zemního plynu

tab.

tabulka

ÚAM FF MU Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity UJEP

Univerzita J.E. Purkyně

VSV

Vlastivědný sborník Vysočiny

VVM

Vlastivědný věstník moravský

ZČM

Západočeské muzeum

63

12. LITERATURA BARNYCZ – GUPIENEC, R. 1959: Naczynia drewniane z Gdaňska w 10. -13. wieku, Acta archeologica Universitalis Lodziensis nr. 8, Lodž. BŘEZINOVÁ, H. 2007: Textilní výroba v českých zemích ve 13. – 15. století. Poznání textilní produkce na základě archeologických pramenů. Praha. ČECH, L. – ŠUMPICH, J. – ZABLOUDIL, V. A KOL. 2002: Jihlavsko. In: MACKOVČIN, P. – SEDLÁČEK, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VII. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno. Praha. DEMEK, J. – NOVÁK, V. 1992: Vlastivěda moravská. Neživá příroda. Brno. DOLEŽALOVÁ, K. 2010: Středověké keramické lampy v Jihlavě a na Starých Horách u Jihlavy, Bakalářská diplomová práce na ÚAM FF MU, Brno. DRAGOUN, Z. 1983: Gotické dýky ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Archeologica Pragensia 4, 225-261. DVOŘÁK, J. – HORÁČKOVÁ, L. – VARGOVÁ, L. – ZATLOUKAL, R. 1999: Výzkumy v dominikánském a minoritském klášteře v Jihlavě, Pravěk NŘ 8/1998, 303-319. FLODROVÁ, M. – LOSKOTOVÁ, I. 1995: Výrobky brněnských řemeslníků 14. století, AH 20, 551-561. FROLÍK, J. – SIGL, J. 1998: Chrudim v pravěku a středověku. Obrazy každodenního života. Chrudim. FROLÍK, J. – HAZLBAUER, Z. – CHARVÁT, P. – ŠUMBEROVÁ, R. – TOMÁŠEK, M. 1999: Čáslav – Místo pro život – Svědectví archeologie, Praha. FRÝDA, F. 1983: Nálezy středověkého dřeva z Plzně, AH 8, 287-297. GANDELOVÁ, L. – HORÁČEK, P. – ŠLEZINGEROVÁ, J. 2008: Nauka o dřevě. Skripta MZLU v Brně. HEJHAL, P. – HRUBÝ, P. 2005: Dřevěná architektura 13. století v Jihlavě, Pelhřimově a Humpolci. In: FUMA II. Brno, 126-147. HENSEL, W. 1956: Slowiańszczyzna wczesnośredniowieczna, Warszawa. HOFFMANN, F. 1961: Jihlava v husitské revoluci. Havlíčkův Brod. HOFFMANN, F. 2004: Místopis města Jihlavy v první polovině 15. Století. Brno – Jihlava – Praha. HOFFMANN, F. 2009: Středověké město v Čechách a na Moravě. Praha. HOFFMANN, F. 2010: František Hoffmann devadesátiletý. Výbor studií a článků. Iglaviensia. Brno – Jihlava. HOFFMANN, F. – JAROŠ, Z. – PISKOVÁ, R. – SVĚRÁK, V. 2000: Jihlava. Historický atlas měst České republiky. Svazek č. 8. Praha – Jihlava. HOCH, A. 2011: Jihlava, Palackého. STL. Zpráva o provedení záchranného archeologického výzkumu, číslo akce A 084/2010, ulož. Archaia Brno. 64

HOLUBOWICZ, W. 1956: Opole w wiekach X - XIII. Katowice. HRDLIČKA, L. – RICHTER, M. – SMETÁNKA, Z. 1966: Výzkum v Sezimově Ústí v r. 1965, AR 18, 663-680. HRUBÝ, V. 1965: Staré Město – velkomoravský Velehrad. Praha. HRUBÝ, P. – HEJHAL, P. – MALÝ, K. 2007: Těžba a úprava rud na jihlavských Starých Horách ve 13. století (Montánní archeologický výzkum a aplikace přírodovědných analýz). In: Stříbrná Jihlava 2007. Jihlava, 238-269. HUSA, V. – PETRÁŇ, J. – ŠUBRTOVÁ, A. 1967: Homo faber. Pracovní motivy ve starých vyobrazeních. Praha. JANOTKA, M. 1963: Příprava a užití štípaného dřeva v tradiční výrobě, Český lid 50, 152-163. JANOTKA, M. – LINHART, K. 1984: Zapomenutá řemesla: Vyprávění o lidech a věcech. Praha. JAROŠ, Z. 2002: Nemovité památky Jihlavy. Havlíčkův Brod. JAROŠ, Z. 1999: Jihlava v datech. Historický kalendář města Jihlavy. Jihlava. KAVÁN, J. 1962a: Nálezy zlomků dřevěných nádob a nábytku ze 13. století, PA 53, 219-240. KAVÁN, J. 1962b: Středověké nálezy v Hrádku nad Nisou, AR 14, 268-272. KAVÁN, J. 1987: Soustružení od laténu po středověk v českých zemích, Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, AT, 7. a 8. seminář, 65-128. KAVÁN, J. 1990: Rekonstrukce bednářských technologií na základě archeologických pramenů z doby hradištní a středověku, Zkoumání výrobních objektů a technologií archeologickými metodami, AT, 10. seminář, 109-132. KLÁPŠTĚ, J. (ed.) 2002: Mediaevalia archaeologica 4, Archeologie středověkého domu v Mostě (čp. 226), Praha-Most. KOČÁR, P. – KOČÁROVÁ, R. – PETR, L. 2009: Rostlinné zbytky z výplní středověkých jímek z Kašperských Hor, AH 34, 161-172. KOČÁROVÁ, R. – 2011: Jihlava. Nálezová zpráva o determinaci dřeva z vrcholně středověkých artefaktů. Číslo analýzy 17/11. KOLČIN, B. A. 1968: Novgorodskie drevnosti. Drevjannye izdelija. Moskva. KONEČNÝ, L. 1988: K románské podobě a funkci kostela sv. Jana Křtitele v Jihlavě. In: Rodná země, Brno, 405-418. KOSMAS 1972: Kosmova kronika česká, eds. Marie Bláhová – Zdeněk Fiala. Praha. KOSTROUCH, F. 2003: Dřevěné nálezy z Olomouce. K problematice dřevěných artefaktů ve středověkém a raně novověkém městě. Diplomová práce uložená na FF ZČU v Plzni. KOSTROUCH, F. 2009: Středověké dýhové misky z Olomouce, AH 34, 483-499. KOVÁČIK, P. – MERTA, D. 2002: Záchranné archeologické výzkumy v Jihlavě na ulici Husova č. p. 26, 28 a 32, VSV, Oddíl věd společenských XIII, 3-14. KRAJÍC, R. a kol. 1998: Dům pasíře Prokopa. Tábor. 65

KRAJÍC, R. 2003: Sezimovo Ústí - Archeologie středověkého poddanského města 3. Kovárna v Sezimově Ústí a analýza výrobků ze železa I., II., Praha. KRAJÍC, R. – CHVOJKA, J. 2007: Táborský poklad: archeologický výzkum domu čp. 308. Tábor. KRÁL, J. 1963: Mittelalterliche Funde aus Ostrava im Jahre 1962, PV 1962, 66-68. KŘESADLO, K. 1986: Města ČSSR. Jihlava. Praha. KŘESADLO, K. 1992: Kapitoly z historie Jihlavy. Jihlava. KŘESADLO, K. 1999: Jihlavské právo. In: Dolování stříbra a mincování v Jihlavě. Jihlava, 66-78. KŘÍŽEK, L. – ČECH, Z. 1999: Encyklopedie zbraní a zbroje. Praha. KÜHN, F. 1991: Nález semen ze středověké Jihlavy se zvláštním zřetelem k peckám, VSV, Oddíl věd přírodních X, 17-36. KÜHNEL, H. (ed.) 1996: Alltag im Spätmittelalter. Graz, Wien, Köln. MARKOVÁ, G. 2005: Košíkářství. Řemesla, tradice, technika. Praha. MEDUNA, J. – PEŠKAŘ, I. 1990: K problematice rekonstrukce laténské dřevěné konvice s bronzovými kováními z Brna – Maloměřic, in: Pravěké a slovanské osídlení Moravy, Brno, 211-230. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1987: Příspěvek k možnostem rekonstrukce středověké krajiny, území zaniklých vesnic a typů sídlišť, in: AH 12/87, s. 111-128. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1990a: Provoz a vybavení domácnosti ve vyšším sociálním prostředí (měšťanstvo a šlechta) na základě pramenů archeologických, AH 15, 19-42. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1990b: Vývoj osídlení Jihlavska do 13. století (Nástin), VSV, Oddíl věd společenských 7, 129-137. MĚŘÍNSKÝ, Z. 1992: Výsledky záchranného archeologického výzkumu na staveništi Horáckého divadla v Jihlavě (1990-1991), VSV, Oddíl věd společenských VIII, 163-171. MĚŘÍNSKÝ, Z. 2008: Opevnění města Jihlavy v zrcadle archeologie. In: FUMA V. Brno, 104121. MÉSZÁROSOVÁ, K. – POLLA, B. 1983: Sredoveké výrobky z dreva vo svetle archeologických nálezov na Slovensku, AH 8, 41-71. MÜLLER, U. 1996: Holzfunde aus Freiburg/Augustinereremitenkloster und Konstanz. Herstellung und Funktion einer Materialgruppe aus dem späten Mittelalter. Stuttgart. NEUSTUPNÝ, E. 2007: Vymezení archeologie. In: KUNA, M. (ed.) Archeologie pravěkých Čech/1. Pravěký svět a jeho poznání. Praha. 11-22. NOVOTNÝ, B. 1977: Záchranný výzkum středověkých objektů v historickém jádru města Jihlavy, PV 1975, 84-87. NOVOTNÝ, B. 1978: Další nálezy ze středověkých jímek v historickém jádru města Jihlavy, PV 1976, 84-86. 66

NOVOTNÝ, B. 1982: Funde mittelalterlicher handwerklicher Erzeugnisse aus Iglau (Mähren), von der 2. Helfte des 13. bis zum Beginn des 15. Jahrhunderts. Wien. NOVOTNÝ, B. – KAREL, B. – DUŠEK, V. 1978: Středověké objekty ze 14. až z počátku 15. století v historickém jádru Jihlavy, VVM 30, 49-62. OPRAVIL, E. 1964: Středověké jámy a studny, AR 16, 219-224. OPRAVIL, E. 1981: Rostlinné zbytky z archeologického výzkumu v Jihlavě, in: PV 1979, 62-65. ORNA, J. 2001: Nálezy středověkých dřevěných předmětů v Plzni (katalog), CD-ROM, ZČM v Plzni. PÁGO, L. 1985: Úvod do muzejní konzervace a restaurování. Skripta FF UJEP, Brno. PAVELČÍK, J. 1955: Nálezy ze 13. století z Uherského Brodu, ČMM CXXIV, 143-148. PAVLIŠTÍK, K. 1993: Domácká výroba dřevěného nářadí a náčiní na Podřevnicku. Zlín. PETRÁŇ, J. a kol. 1985: Dějiny hmotné kultury I. Praha. PÍCKA, J. – HŮRKOVÁ, J. – SCHNEIDERWINKLOVÁ, P. 2009: Odpadní jímky z Kašperských Hor, AH 34, 103-159. PISKOVÁ, R. A KOL. 2009: Jihlava. Jihlava. PLANCK, D. (ed.) 1994: Archeologie in Baden - Württemberg. Stuttgart. POLÁNKA, P. 2001: Středověké dřevěné předměty v brněnských nálezech, Seminární práce na ÚAM FF MU, Brno. POLLA, B. 1974: Stredoveké drevené nálezy z výskumu Bratislava – most, Zborník SNM LXVIII - História 14, 157-173. REICHERTOVÁ, K. – MUK, J. 1966: Archeologický průzkum středověké podoby Starého Města pražského, AR 18, 680– 693. RICHTER, M. 1982: Hradišťko u Davle: městečko ostrovského kláštera. Praha. RICHTER, M. – VOKOLEK, V. 1995: Hradec Králové. Slovanské hradiště a počátky středověkého města. Hradec Králové. SHROMÁŽDILOVÁ, I. 2000: Kožedělná výroba v archeologických dokladech středověku, Diplomová práce na ÚAM FF MU, Brno. SMETÁNKA, Z. 2004: Legenda o Ostojovi. Archeologie obyčejného života. Praha. STREITOVÁ, M. 1981: Dřevěné užitkové a umělecké předměty u raně středověkých Slovanů, Diplomová práce na ÚAM FF MU, Brno. SZÁSZ, T. 1991: Pracujeme se dřevem jen s dobrými nástroji. Praha. ŠEBESTA, P. 1979: Výzkum středověké studny v Chebu, AH 4, 267-271. ŠIKULOVÁ, V. 1972: Záchranné akce v areálu středověké Opavy, PV 1971, 121-124. ŠLEZINGEROVÁ, J. – GANDELOVÁ, L. 2008: Stavba dřeva. Skripta MZLU v Brně. ŠMEJDA, L. 1999: K hmotné kultuře Vysokého Mýta ve středověku. In: Mediaevalia archaeologica 1, Praha-Brno, 169-192. 67

TOMÁŠEK, M. 2005: Dřevěný meč ze středověké Čáslavi. Nálezy dřevěných předmětů podobných chladným zbraním a jejich interpretace, AR 57, 561-572. TRKOVSKÁ, V. 1963: Iluminace v rukopisech 11. – 17. století jako národopisné prameny, Český lid 50/5, 257-269. VONDRÁČKOVÁ, K. 1996: Nálezy ze středověkých studní pod jezuitským kostelem v Klatovech, Sborník ZČM v Plzni, Historie XIII, 134-159. WINTER, Z. 1906: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha. WYSOCKA, I. 1999: Naczynia i drobne przedmioty drewniane z wrocławskiego Rynku In: Mediaevalia archaeologica 1, Praha-Brno, 101-124. ZEMAN, J. 1956: Dřevěná vědérka doby římské a otázky jejich dalšího vývoje, PA 47, 86-104. ZIMOLA, D. 1996: Středověká Jihlava ve světle archeologických pramenů, Diplomová práce na ÚAM FF MU, Brno. ZIMOLA, D. 1998: Archeologické výzkumy v Jihlavě, VSV, Oddíl věd společenských 11, 3-25.

68

13. INTERNETOVÉ ZDROJE Bible Václava IV. [online]. 16. 12. 2009 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lazebnice_dve.jpg Codex Manesse (48v) [online]. Nedat. [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://diglit.ub.uni-heidelberg.de/diglit/cpg848/ Der Kirche St. Nicolai von Mölln [online]. 14. 3. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://www.beiern.de Man with an Auger [online]. 5. 5. 2006 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:ADurerAugerBayonne.jpg Moralia in Job [online]. 25. 12. 2008 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://koho.rajce.idnes.cz/svicky/#Moralia_in_Job_AU_1250-60_273v.jpg Narození Páně z Vyšebrodského oltáře [online]. 20. 5. 2005 [cit. dne 31. 3. 2011]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Meister_von_Hohenfurth_002.jpg Pole lathe [online]. Nedat. [cit. dne 9. 5. 2011]. Upraveno; dostupné z: http://autonopedia.org/crafts_and_technology/Metal_work/MetalworkingThe_Basics/13_The%20Lathe.html Výzkum unikátně dochovaných dřevěných konstrukcí z 5. stol. př. n. l. na hradišti Vladař (Karlovy Vary) [online]. 31. 7. 2009 [cit. 26. 3. 2011]. Dostupné z: http://www.arup.cas.cz/cz/onas/tz-vladar.html Zwölfbrüderbücher Mendel I 013 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_013_r.jpg Zwölfbrüderbücher Mendel I 018 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_018_v.jpg Zwölfbrüderbücher Mendel I 021 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_021_r.jpg Zwölfbrüderbücher Mendel I 025 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_025_r.jpg Zwölfbrüderbücher Mendel I 048 [online]. 6. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_048_v.jpg Zwölfbrüderbücher Mendel I 067 [online]. 7. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_067_r.jpg Zwölfbrüderbücher Mendel I 073 [online]. 7. 2. 2011 [cit. dne 1. 4. 2011]. Dostupné z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mendel_I_073_r.jpg 69

14. KATALOG Součástí této práce je také elektronický katalog dřevěných předmětů, který se nachází na přiloženém CD-ROMu, jehož předností je interaktivní prohlížení s možností procházet fotografie ve velkém rozlišení. Tento katalog byl vytvořen v programu Adobe Dreamweaver. Níže uvedený katalog je přepsanou verzí elektronického katalogu a je zde pouze pro případ, kdy není možnost prohlížení CD-ROMu. Přehled základních informací kontextů kat. č. 01-12

13-35

36-47

lokalita Matky Boží č. 4a6

Masarykovo nám. č. 39 - 41

Palackého

způsob získání záchranný výzkum, Archeologický ústav ČSAV Brno, 1975-1976

kontext jímka 5

záchranný výzkum, Archeologický ústav ČSAV Brno, 1977

jímka 9

konec 13. – počátek 15. století, keramika, dřevo, kůže

jímka 10

záchranný výzkum, ARCHAIA Brno, o. p. s., 2010

vrstva 0201

konec 13. – počátek 15. století, keramika, dřevo, vlasy 2. polovina 13. století, vyrovnávka terénu, keramika, dřevo, kůže, uhlíky, kosti, minerály, žílovina, ruda, struska 2. polovina 13. století, zásyp zahloubeného objektu, keramika, zvířecí kosti, dřevo, kůže, textil 13. – 14. století, rašelina, keramika, dřevo konec 13. – 15. století

jímka 7

vrstva 0204 48 49-60

Bedřichov Smíchané: Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykovo nám. č. 39 - 41

sběr, J. Luna, 1981 záchranné výzkumy, Archeologický ústav ČSAV Brno, 1975-77

vrstva jímky

charakteristika 14. – 15. století, keramika, dřevo, kůže, sklo, kosti, paleobotanické vzorky 14. – 15. století, keramika, železo

Katalogové číslo (kat. č.) Toto číslo bylo přiděleno každému zpracovávanému dřevěnému artefaktu (či skupině artefaktů). Pod tímto číslem je artefakt označen v katalogu i v přílohách. Tyto čísla jsou v intervalu 1-60. Inventární číslo Inventární čísla jsou uvedeny u artefaktů uložených ve sbírkách Muzea Vysočiny v Jihlavě. Artefakty z ulice Palackého jsou ještě před evidencí.

70

Ostatní údaje Dále jsou rozepsány rozměry, popis a případné poznámky k artefaktu. U fragmentů dýhových misek jsou podrobnější informace rozepsány v podkapitole o dýhových miskách (str. 42-44) a v tabulkách (příl. 3.1). Po pravé straně je uvedena zjištěná dřevina a informace o publikování předmětu.

Matky Boží č. 4 a 6 jímka 5

01

Fragmenty soustruženého džbánu s uchem

výška po deformaci 18,8 cm, průměr největší výdutě cca 17,5 cm, průměr nožky 12 cm, výška nožky 1,1 cm, průměr vlastního dna 9,6 cm, šířka ucha 2,5 cm

Sedm deformovaných fragmentů džbánu s uchem soustruženého z jednoho kusu dřeva. Vnějšek je hlazený, zevnitř výdutě jsou patrny jemné rýhy po soustružení. Nádoba má odsazené dno kónického tvaru. Kolmo vytažený okraj je zúžený – pro pokličku nebo pro stažení. Páskové ucho nasedá nahoře těsně pod odsazeným ústím a dole končí na počínající výduti. Na dvou fragmentech jsou patrny pozůstatky kovových nýtků po reparaci prasknutí.

JO8/B/223 javor (?)

Novotný 1977, Novotný 1982, Novotný – Karel – Dušek 1978

71

02

Fragment dýhové misky

délka 11 cm, šířka horní dolní strany stěny 6,4 cm, šířka dolní strany před seříznutím 3,4 cm, výška zářezu pro obroučku 3,7 cm, výška útoru 1,8 cm

JO8/B/15931

Dýha s jedním zářezem pro obroučku, zdobená seříznutými rohy v části podstavy a obdélným výřezem se třemi dílčími zářezy.

smrk

Novotný 1977

03

Střenka nože

délka 9,3 cm, šířka 2 cm, síla 0,7 cm

JO8/B/15930 Dřevěná střenka nože, z jedné strany rovná, z druhé zaoblená má čtyři 2,5 cm od sebe vzdálené otvory.

neurčitelné

Novotný 1977, Novotný 1982

04

Zlomek soustruženého poháru

na výšku 6,7 cm, dochovaná šířka 4,7 cm, síla stěny 1,1 cm

JO8/B/15932

Část soustruženého poháru „S“ profilace nese dvě ozdobné rýhy na vnější straně.

listnáč

Novotný 1982

72

05

Oboustranně zahrocený kus dřeva

délka 9 cm, max. průměr 2 cm

JO8/B/15933

Vyřezaný, oboustranně zahrocený kolík oválného průřezu.

neurčitelné

Novotný 1977

06

Kosodélná destička

hrany 8 a 11 cm, síla 0,9 cm

JO8/B/226 Plochá kosodélná destička neznámého účelu.

listnáč

Novotný 1977

07

Fragment lžíce

zachovalá délka 8,6 cm, délka jídelní části 6,6 cm, zachovalá šířka jídelní části 4,6 cm, hloubka klenutí 0,8 cm

JO8/B/15934 Fragment dřevěné lžíce s miskovitě vydlabanou oválnou prohlubní a zlomkem držadla.

listnáč

Novotný 1977, Novotný 1982, Novotný – Karel – Dušek 1978

08

Cívka

celková délka 8,6 cm, délka hrotů 3 a 3,3 cm, délka zúžené střední části 1,3 cm, průměr střední části 0,9 cm, max. průměr 1,9 cm

JO8/B/213 Malá vyřezaná dřevěná cívka se zašpičatělými konci a střední částí kulatého průřezu.

neurčitelné

Novotný 1978, Novotný 1982, Novotný – Karel – Dušek 1978 73

09

Koule

průměr 6,4 cm

JO8/B/225 Dřevěná koule zřejmě soustružená.

jedle/smrk Novotný 1982

10

Hranol s čepem

celková délka 11,3 cm, délka čepu 2,5 cm, průměr 2,8 cm, průměr čepu 1,8 cm

JO8/B/214 Devítihranný hranolek s válcovitým čepem.

neurčitelné

Novotný 1977, Novotný 1982

11

Hranol s čepem

celková délka 12,3 cm, délka čepu 2,8 cm, průměr 2,5 cm, průměr čepu 1,7 cm

JO8/B/218 Desetihranný hranolek s válcovitým čepem.

listnáč

Novotný 1977, Novotný 1982

74

Matky Boží č. 4 a 6 jímka 7

12

Železná dýka s dřevěnou rukojetí

délka čepele 18 cm, ostří šířky 0,9 cm, hřbet nože o síle 0,9 cm, celková šířka čepele u rukojeti 2,3 cm, délka rukojeti 10,5 cm, průměr rukojeti 2,6 cm

nenalezena

Část železné ledvinovité dýky s dochovaným dřevěným jílcem. Kulatá rukojeť vysoustružena do válcovitého tvaru a v dolní části je vyřezaná do tvaru polokoulí zespodu zploštělých. Do středu plochého okrouhlého ukončení držadla je zaražen trn dýky ve tvaru trubičky o průměru 1,5 cm a světlosti 1 cm. Čepel zbraně je jednostranně broušená a kovářským svařením spojena ze dvou druhů ocelí různých tvrdostí. Ostří je z tvrdého materiálu, hřbet nože je měkčí. Ostří je velmi dobře zachovalé, hřbet dýky je z větší části zničen korozí. Čepel byla pravděpodobně dutě zabroušena. Dřevěná rukojeť byla nalomena během výkopových prací.

buk/dub

Dragoun 1983, Novotný 1977, Novotný 1982, Novotný – Karel – Dušek 1978

75

Masarykovo náměstí č. 39 – 41 jímka 9 13

Dřevěná rukojeť nebozezu (?)

délka 34 cm, průměry konců 2,6 a 2,5 cm, střední část 3,5 x 3,4 cm, obdélný výřez 3,6 x 1,9 cm

JO8/B/215

Raménkovitý dřevěný předmět s obdélným otvorem uprostřed oblouku se zbytky dřevěného čepu a zkorodovanými částmi železa. Obě strany ramen kulatého průřezu nesou stopy používání.

jasan/jilm

Novotný 1982

14

Dřevěná rukojeť nebozezu (?)

délka 41 cm, průměry konců 2,8 a 3,2 cm, střední část 4,6 x 5,5 cm, obdélný výřez 1,8 x 1,9 cm

JO8/B/216

Raménkovitý předmět s obdélným otvorem uprostřed.

jasan/jilm

Novotný 1982

15

Části velké soustružené mísy s reparací

šířka okraje až 3,1 cm, nejmenší síla dna 0,7 cm, rekonstruovaný průměr 51 cm, rekonstruovaná výška 14 cm

JO8/B/15866

6 fragmentů velké dřevěné soustružené mísy s rovným okrajem. Na několika částech zkorodované zbytky po nejméně 5 reparačních kovových skobách v rozestupech od 3,5 až 6 cm. Jedna téměř zachovalá o délce 2,2 cm, šířce 0,5 cm a síle 0,2 cm. Po ostatních skobách stopy koroze a zbytky zalomených trnů.

javor (?)

Novotný 1982

76

16

Půlkruhová destička s otvory

délka 21 cm, šířka 9,3 cm, síla 0,9 cm

JO8/B/15868

Půlkruhová destička se sedmi otvory a stopami zřejmě sekundárních rýh po noži.

jedle/smrk

Novotný 1982

17

Díl dřevěného vědra

délka 28,5 cm, spodní šířka 7,1 cm, horní šířka až 8,6 cm, šířka ve zúžení 7 cm, výška útoru 2,6 cm, síla 1,1 cm

JO8/B/219 Díl stěny dřevěného vědra s vykrojením po stranách pro uchopení.

jedle/smrk

Novotný 1982

18

Dno dřevěného vědra

průměr 20,2 cm, síla 1,1 cm

JO8/B/212

Kulaté dno dřevěného vědra s oboustranně zkoseným okrajem pro vsazení do útoru.

jedle/smrk

Novotný 1982

77

19

Tři díly vědra

délka 33–34 cm, horní šířka 8,5–14 cm, spodní šířka 8,5–12 cm, výška útoru 2,5 cm, hloubka útoru 0,4 cm, síla 1,5 cm

JO8/B/15865 Tři mírně prohnuté a rozšiřující se díly stěny vědra. Jeden od úrovně útoru odlomen. Podle prohnutí pocházejí z vědra o průměru cca 34 cm.

jedle/smrk

Novotný 1982

20

Část soustružené nádoby

průměr odsazeného dna 8,5 cm, síla 1,2 cm

JO8/B/15872

Fragment dna soustružené nádoby s mírně odsazeným dnem.

javor

Novotný 1982

21

Zlomky soustružené nádoby

síla okraje 3,1 cm, nejmenší síla dna 0,5 cm

JO8/B/15864

6 fragmentů soustružené nádoby zřejmě ze stejné mísy jako fragmenty JO8/B/15866.

javor

Novotný 1982

78

22

Fragmenty dýhové misky

délka 9,2–9,3 cm, horní šířka 3,4–6,8 cm, spodní šířka nad seříznutím 2,8–4,2 cm, výška spodního žlábku 3,4–3,7 cm, výška horního žlábku 6–6,3 cm, výška útoru 2,8–3,1 cm, síla 0,5–0,7 cm

JO8/B/15867

Osm dýh se dvěma vnějšími žlábky pro stažení a s trojúhelníkovitými výřezy na spodní hraně, u nichž lze předpokládat, že vytvářely zdobenou podstavu dýhové misky s pravidelně se střídajícím obrazcem ve tvaru písmene „M“.

5 ks jedle/smrk, 3 ks smrk

Novotný 1982

23

Dno dýhové misky

průměr 11 cm, síla 0,3 cm

JO8/B/15928 Kulaté dno dřevěné dýhové misky s jednostranně zkoseným okrajem pro vsazení do útoru.

jedle/smrk

Novotný 1982

24

Dno dýhové misky

průměr 12 cm, síla 0,4 cm

JO8/B/15929 Kulaté dno dřevěné dýhové misky s jednostranně zkoseným okrajem pro vsazení do útoru má po obvodu zřejmě zbytky po zalití pryskyřicí.

jedle/smrk

Novotný 1982

79

25

Oválný předmět s otvorem

max. délka 74 cm, max. šířka 44 cm, osy otvoru 37 cm a 25,5 cm

nenalezeno

Oválný dřevěný obrobek s otvorem, zřejmě polotovar.

–

Novotný 1982

80

Masarykovo náměstí č. 39 – 41 jímka 10

26

Část soustružené nádoby

průměr dna 12,8 a 10,9 cm, výška nožky 1,2 cm, dochovaná šířka 16,5 a 20 cm, dochovaná výška 10 cm

JO8/B/222

Fragment dřevěné soustružené nádoby s nožkou značně deformován do oválného tvaru. Na dně zbytek odlomení od tzv. odstroužku.

javor

Novotný 1982

27

Soustružené části svícnu (?)

výška 8,7 cm, průměr mísovité části 8,5 cm, výška nožky 6,2 cm, průměr nožky 5,1 cm, průměr ozdobného vývalku 2,8, síla mísovité části 1,1 cm

JO8/B/221

4 fragmenty soustruženého svícnovitého předmětu s miskou na kónické nožce zdobené prstencovitým vývalkem.

listnáč

Novotný 1982

81

28

Fragmenty soustružené nádoby

síla až 0,7 cm

JO8/B/15869

2 kusy výdutě soustružené nádoby.

javor (?) Novotný 1982

29

Fragmenty soustruženého talíře

síla 1 cm

JO8/B/15870

2 okraje soustruženého talíře se dvěma ozdobnými rovnoběžnými rýhami zevně a jednou rýhou z vnitřní strany.

javor

Novotný 1982

30

Fragment soustružené nádoby

síla stěny 0,8 cm, síla zúženého okraje 0,5 cm

JO8/B/15871

Zlomek okraje soustružené nádoby s ozdobnými soustruženými rýhami na vnitřní i vnější straně.

javor (?)

Novotný 1982

31

Fragmenty soustruženého talíře

síla stěny 0,8 cm, síla okraje 1,4 cm

JO8/B/15863

5 částí soustruženého talíře, okraj od zalomení rozevřen.

javor (?)

Novotný 1982

82

32

Soustružená poklička

maximální průměr 11 cm, dochovaná výška 4,3 cm, výška spodní kónické části 2,8 cm

JO8/B/224 Fragment zřejmě soustružené dřevěné pokličky.

javor (?)

Novotný 1982

33

Kolík

délka 11,5 cm, řez 2,3 a 2,5 cm

JO8/B/217 Na obou stranách zahrocený dřevěný kolík z konstrukce bednění jímky.

smrk (?)

Novotný 1982

34

Ševcovské kopyto

délka 26,7 cm, maximální šířka 7,3 cm, šířka ve zúžené části 1,8 cm, šířka paty 4,9 cm, maximální výška 10,2 cm

JO8/B/220 Dřevěné ševcovské kopyto na výrobu boty na pravou nohu se stopami po vpichu šídlem na vnitřní a spodní straně.

javor/lípa

Novotný 1982

83

35

Fragment dřevěného mečíku

zachovalá délka 63,7 cm, šířka čepele v horní části 5,5 cm a 4,7 cm ve spodní, oválný tvar hrušky rukojeti 5,5 x 4,1 cm, rukojeť 6,2 x 2,2 x 1,3 cm, síla čepele v horní části 1,3 cm a na přerušení 0,9 cm, síla hrušky rukojeti 1,3 cm

nenalezen

Dřevěný plochý mečík se zlomenou čepelí a dvěma malými otvory. Jeden otvor na kraji nahoře, druhý se nachází 11 cm níže na druhé straně.

–

Novotný 1982

84

Palackého vrstva 0201

36

–

Špalík s příčným zářezem

délka 12 cm, průměr 3,6 cm, hloubka rýhy 0,5 cm

Uprostřed špalíku příčně vedený zářez kolem celého obvodu. Zřejmě pro uvázání provazu.

–

Nepublikováno

37

–

Kolík

dochovaná délka 14,8 cm, max. průměr 1,6 cm

Neúplný dřevěný kolík.

–

Nepublikováno

38

–

Fragmenty dýhových misek

dochovaná dýha: délka 9,2 cm, výška útoru 1,8 cm, výška 1. žlábku 1,7 cm, výška 2. žlábku 5,4 cm, úhel rozšíření 123°, síla 0,7 cm

Části tří dýh, z toho pouze jedna je rekonstruovatelné délky. Další dvě od úrovně útoru chybí.

–

Nepublikováno

85

39

Fragment dlabané (soustružené?) misky

síla 0,4–0,7 cm

–

Zlomek okraje.

– Nepublikováno

40

Fragmenty kolíků a další zlomky

nejdelší 11 cm

–

9 zlomků kolíků, rukojeti (?) a dalších opracovaných dřev.

–

Nepublikováno

41

Fragment šindele

délka 31 cm, šířka 7 cm

–

Zlomek šindele se zachovanou drážkou pro usazení.

–

Nepublikováno

86

Palackého vrstva 0204 42

Fragment ševcovského kopyta (?)

dochované rozměry: délka 12,5 cm, šířka 5,5–5,8 cm, výška 3,5 cm

–

Nahoře seřezaný podlouhlý klínovitý předmět, ve spodní částí odštípnutý.

–

Nepublikováno

43

Část nábytku (?), dřevěná babka (?)

délka 9,4 cm, hlavice 5,6 x 4,3 cm, trn u paty 2 x 2,4 cm

–

Hranaté dřevěné „kopýtko“, ze kterého vychází hraněný trn.

–

Nepublikováno

44

Fragment násady

dochovaná délka 37,5 cm, průměr 2,8 cm

–

Rozštípnutá tyč kulatého průřezu.

–

Nepublikováno

87

45

Fragmenty dýhových misek

délka 7,4 cm, výška útoru 1,3 a 1,8 cm, výška 1. žlábku 1,7 a 1,2 cm, výška 2. žlábku 3,8 a 3,3 cm, úhel rozšíření 134° a 144°, síla 0,8 a 0,6 cm

–

Fragmenty dýhových misek v podobě dvou dýh se dvěma vnějšími žlábky.

–

Nepublikováno

46

Prkénko s vrtanými otvory

dochovaná délka 18 cm, šířka 4,8 cm, průměr otvorů až 0,5 cm, síla 2,1 cm

–

Fragment prkénka se dvěma vrtanými otvory, se stopami odlomení po obou stranách.

–

Nepublikováno

47

Fragmenty kolíků a další zlomky

nejdelší 30 cm

–

Odlomené kolíky, dřevěné klínky, výrobní odpad a další zlomky dřev.

–

Nepublikováno

88

Bedřichov Pfaffenhof

48

Lopatka (?)

celková délka 38,5 cm, délka pracovní části 25 cm, šířka pracovní části 14 cm

JO8/B/993 Plochá lopatka s rukojetí z jednoho kusu prkýnka.

buk (?)

Nepublikováno

89

Smíchané nálezy z ul. Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykova nám. č. 39 – 41

49

Torzo soustruženého talíře

síla 0,4 cm

JO8/B/15942

2 fragmenty soustruženého talíře s mírně odsazeným dnem.

javor (?)

Nepublikováno

50

Dřevěný kolík

délka 12,9 cm, horní průměr 2 cm

JO8/B/15940 Podélně rozlomený zahrocený kolík.

listnáč

Nepublikováno

51

Zlomek násady (?)

zachovaná délka 26 cm, průměr 3 cm

JO8/B/15941

Ulomená tyč téměř kulatého průřezu.

jedle/smrk

Nepublikováno

90

52

Zlomek násady (?)

zachovaná délka 15 cm, průměr 3 cm

JO8/B/15936

Zlomek tyče kulatého průřezu.

jasan (?)

Nepublikováno

53

Fragment stilu (?)

zachovaná délka 20,5 cm, průměr 1 cm, průměr zploštělé části 1,3 cm

JO8/B/15939

Tyčka kulatého průřezu, na jedné straně seříznuta do plochého dlátovitého tvaru, druhý konec odlomen.

jedle/smrk

Nepublikováno

54

Dřevěný kolík

délka 15 cm, horní průměr 2 cm

JO8/B/15935 Dřevěný kolík oválného průřezu.

neurčitelné

Nepublikováno

55

Dřevěný kolík

délka 21 cm, horní rozměry 3,5 x 2,4 cm, dolní průměr 1,7 cm

JO8/B/15938 Dřevěný kolík obdélného průřezu se stopami seříznutí do hrotu polygonálního průřezu.

listnáč

Nepublikováno

91

56

Deska s otvorem a čepem

deska 19 x 15 cm, síla až 3,1 cm, průměr otvoru 2,8 cm

JO8/B/15937

Dřevěná deska se zlomky dřevěného čepu v kulatém otvoru.

buk (?)

Nepublikováno

57

Fragmenty soustružených nádob

síla 0,2–0,8 cm

JO8/B/15926

8 fragmentů dřevěných soustružených nádob, z toho 3 s okrajem.

javor (?)

Nepublikováno

92

58

Fragmenty dýhových misek

délka 3,6–11,3 cm, výška útoru 0,9–3,1 cm, výška 1. žlábku 0,9–3 cm, výška 2. žlábku 2,5–7,3 cm, úhel rozšíření 115°–140°, síla 0,3–0,9 cm

JO8/B/15874 15904 a JO8/B/15905 15925

130 fragmentů dýhových misek v podobě dýh a částí dýh, z toho 74 dýh má jeden vnější žlábek a 46 dýh má dva vnější žlábky.

20 ks smrk, 98 ks jedle/smrk, 12 ks jehličnan

Novotný 1977, Novotný 1982, Novotný – Karel – Dušek 1978

93

59

Fragmenty dýhových misek

rekonstruovatelný průměr 9–13 cm, síla 0,2–0,5 cm

JO8/B/15873

34 zlomků kulatých den.

25 ks jedle/smrk, 9 ks smrk Novotný 1982, Novotný – Karel – Dušek 1978

60 –

Zlomky opracovaných dřev

JO8/B/15927

Fragmenty (cca 50 kusů) opracovaných a ohořelých dřev se stopami řezání (možná i recentními), štípání a krájení. Klacky, zlomky kolíků, výrobní odpad, neidentifikovatelné fragmenty.

1 ks listnáč, 12 ks jedle/smrk, 6 ks neurčitelné, 2 ks jehličnan, 1 ks jasan Nepublikováno

94

15. PŘÍLOHY Seznam příloh: 1. Kresby 1.1: Matky Boží č. 4 a 6, jímka 5 (01 – rekonstrukce džbánu s uchem inv. č. JO8/B/223; 02 – zdobená dýha inv. č. JO8/B/15931; 03 – střenka nože inv. č. JO8/B/15930; 04 – zlomek soustruženého poháru inv. č. JO8/B/15932; 05 – kolík inv. č. JO8/B/15933; 06 – kosodélná destička inv. č. JO8/B/226). 1.2: Matky Boží č. 4 a 6, jímka 5 (07 – fragment lžíce inv. č. JO8/B/15934; 08 – cívka inv. č. JO8/B/213; 09 – koule inv. č. JO8/B/225; 10 – hranol s čepem inv. č. JO8/B/214; 11 – hranol s čepem inv. č. JO8/B/218). 1.3: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 9 (13 – rukojeť nebozezu (?) inv. č. JO8/B/215; 14 – rukojeť nebozezu (?) inv. č. JO8/B/216; 15 – rekonstrukce soustružené mísy inv. č. JO8/B/15866). 1.4: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 9 (16 – půlkruhová destička s otvory inv. č. JO8/B/15868; 17 – dýha s vykrojením inv. č. JO8/B/219; 18 – dno dřevěného vědra inv. č. JO8/B/212; 24 – dno dýhové misky inv. č. JO8/B/15929). 1.5: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 10 (26 – dno soustružené nádoby inv. č. JO8/B/222; 27 – rekonstrukce soustruženého svícnu (?) inv. č. JO8/B/221; 29 – okraje soustružené nádoby inv. č. JO8/B/15870; 30 – okraj soustružené nádoby inv. č. JO8/B/15871). 1.6: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 10 (31 – okraje soustruženého talíře inv. č. JO8/B/15863; 32 – soustružená poklička inv. č. JO8/B/224; 33 – kolík inv. č. JO8/B/217; 34 – ševcovské kopyto inv. č. JO8/B/220). 1.7: Bedřichov (48 – lopatka inv. č. JO8/B/993); smíchané: Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykovo nám. č. 39 – 41 (49 – torzo soustruženého talíře inv. č. JO8/B/15942). 1.8: smíchané: Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykovo nám. č. 39 – 41 (50 – kolík inv. č. JO8/B/15940; 53 – fragment stilu (?) inv. č. JO8/B/15939; 54 – kolík inv. č. JO8/B/15935; 55 – kolík inv. č. JO8/B/15938).

2. Obrázky 2.1 : Pohled na část středověkého vodovodu v ulici Palackého. 2.2: Jihlavský Kodex Jana z Gelhausenu, Konšelská přísaha (1410–1420), umístění ledvinovité dýky u pasu měšťana.

95

3. Tabulky a grafy 3.1: Parametry částí dýhových misek 3.2: Výsledky xylotomární analýzy

96

15.1. Kresby

Příloha 1.1: Matky Boží č. 4 a 6, jímka 5 (01 – rekonstrukce džbánu s uchem inv. č. JO8/B/223; 02 – zdobená dýha inv. č. JO8/B/15931; 03 – střenka nože inv. č. JO8/B/15930; 04 – zlomek soustruženého poháru inv. č. JO8/B/15932; 05 – kolík inv. č. JO8/B/15933; 06 – kosodélná destička inv. č. JO8/B/226). 97

Příloha 1.2: Matky Boží č. 4 a 6, jímka 5 (07 – fragment lžíce inv. č. JO8/B/15934; 08 – cívka inv. č. JO8/B/213; 09 – koule inv. č. JO8/B/225; 10 – hranol s čepem inv. č. JO8/B/214; 11 – hranol s čepem inv. č. JO8/B/218).

98

Příloha 1.3: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 9 (13 – rukojeť nebozezu (?) inv. č. JO8/B/215; 14 – rukojeť nebozezu (?) inv. č. JO8/B/216; 15 – rekonstrukce soustružené mísy inv. č. JO8/B/15866).

99

Příloha 1.4: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 9 (16 – půlkruhová destička s otvory inv. č. JO8/B/15868; 17 – dýha s vykrojením inv. č. JO8/B/219; 18 – dno dřevěného vědra inv. č. JO8/B/212; 24 – dno dýhové misky inv. č. JO8/B/15929).

100

Příloha 1.5: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 10 (26 – dno soustružené nádoby inv. č. JO8/B/222; 27 – rekonstrukce soustruženého svícnu (?) inv. č. JO8/B/221; 29 – okraje soustružené nádoby inv. č. JO8/B/15870; 30 – okraj soustružené nádoby inv. č. JO8/B/15871). 101

Příloha 1.6: Masarykovo nám. č. 39 – 41, jímka 10 (31 – okraje soustruženého talíře inv. č. JO8/B/15863; 32 – soustružená poklička inv. č. JO8/B/224; 33 – kolík inv. č. JO8/B/217; 34 – ševcovské kopyto inv. č. JO8/B/220).

102

Příloha 1.7: Bedřichov (48 – lopatka inv. č. JO8/B/993); smíchané: Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykovo nám. č. 39 – 41 (49 – torzo soustruženého talíře inv. č. JO8/B/15942).

103

Příloha 1.8: smíchané: Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykovo nám. č. 39 – 41 (50 – kolík inv. č. JO8/B/15940; 53 – fragment stilu (?) inv. č. JO8/B/15939; 54 – kolík inv. č. JO8/B/15935; 55 – kolík inv. č. JO8/B/15938). 104

15.2. Obrázky

Příloha 2.1: Pohled na část středověkého vodovodu v ulici Palackého.51

51

Hoch 2011, obr. 24, 26.

105

Příloha 2.2: Jihlavský Kodex Jana z Gelhausenu, Konšelská přísaha (1410–1420),52 umístění ledvinovité dýky u pasu měšťana.

52

Pisková a kol. 2009, barevná příloha I, s. 8

106

15.3. Tabulky a grafy a) Legenda k tabulkám (rozměry v cm, úhly ve stupních) inv. č. l vú vž úr Ø tl

inventární číslo délka výška útoru výška vnějšího žlábku pro stažení houžvemi úhel rozevření misky průměr dna síla

b) Tabulka s parametry dýh lokalita smíšené: Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykovo nám. č. 39 - 41

inv. č. předmět počet l 15905 dýha 1 11,3 15906 dýha 1 10,6 15907 dýha 1 8,7 15908 dýha 1 8,2 15909 dýha 6 8,2 15910 dýha 6 8 15911 dýha 1 7,9 15912 dýha 1 7,7 15913 dýha 1 7,6 15914 dýha 5 7,3 15915 dýha 1 7 15916 dýha 1 6,9 15917 dýha 3 6,9 15918 dýha 1 6,6 15919 dýha 3 6,6 15920 dýha 2 6,5

vú 3,1 2,4 2,3 1,3 1,6 1,7 1,6 1,2 1,9 1,2 1 1,1 1,5 1,5 2,1 1,7

vž 2,7 1,7 1,4 1,4 1,6 1,6 1 1,1 1,3 1,5 1,5 1,6 1,4 1,2 1,5 1,5

vž2 7,3 6,1 4,9 3,7 4,6 5 4,4 3,6 4 3,7 3,6 3,2 3,3 3,8 3,8 3,1

úr 125 120 132 132 133 134 130 130 120 130 140

tl 0,8 0,7 0,5 0,8 0,6 0,8 0,6 0,6 0,7 0,5 0,6 0,4 0,7 0,5 0,6 0,6

15921 15922 15923 15924 15874 15875 15876 15877 15878

dýha dýha dýha dýha dýha dýha dýha dýha dýha

3 1 1 6 1 3 1 1 1

6,4 6,3 6,2 5,8 8 8 7,8 7,7 7,5

1,1 0,9 1,1 2 1,1 1,3 1,3 1,2 1,2

1,3 1,2 1 0,9 3 2,1 2,1 2,2 1,7

2,9 3,3 2,8 2,5 -

120 128 140 115 130 125 -

0,6 0,6 0,5 0,7 0,6 0,6 0,9 0,6 0,6

15879 15880 15881

dýha dýha dýha

4 1 6

7,4 7,3 7,3

1,3 1,2 0,9

2 2,2 2,1

-

125 130 -

0,6 0,5 0,6

Příloha 3.1: Parametry částí dýhových misek 107

dřevina jehličnan jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk 2 ks jedle/smrk, 1 ks smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jedle/smrk jehličnan jedle/smrk jedle/smrk 3 ks jedle/smrk, 1 ks smrk jedle/smrk jedle/smrk

Pokračování předchozí tabulky lokalita smíšené

MB č. 4 a 6; jímka č. 5 M nám. č. 39 41; jímka č. 9 Palackého; vrstva 0201 Palackého; vrstva 0204 počet celkem

inv. č.

předmět

počet

l

vú

vž

vž2

úr

tl

15882 15883 15884 15885

dýha dýha dýha dýha

2 1 4 1

7,2 7,1 7,1 7

1,5 1,1 1,4 1,2

2,3 2 1,7 2,2

-

126 125 126

0,7 0,6 0,7 0,6

15886 15887

dýha dýha

2 2

6,6 6,5

1 1,2

1,9 2,1

-

117 -

0,5 0,7

15888

dýha

4

6,5

1

1,5

-

123

0,7

15889 15890 15891

dýha dýha dýha

6 1 1

6,4 6,1 6

1 1,2 1,2

1,7 2,2 2,5

-

117 120 -

0,6 0,7 0,7

15892 15893 15894

dýha dýha dýha

5 1 2

5,9 5,5 5,5

1,1 0,9 1,5

1,6 1,6 2,3

-

140 123

0,6 0,6 0,6

15895

dýha

4

5,5

1,3

1,7

-

-

0,6

15896 15897 15898 15899 15900 15901 15902 15903 15904 15925 15925 15925 15925

dýha dýha dýha dýha dýha dýha dýha dýha dýha fragment d. fragment d. fragment d. fragment d.

8 2 3 1 1 1 2 1 1 2 4 3 1

5,2 5,1 5 4,8 4,6 4,2 4,1 3,9 3,6 -

1,4 1,1 1,1 1 1,4 0,9 1,1 1 1,1 -

1,7 1,1 1,5 1,3 1,5 1,2 1,2 1,1 1,2 -

-

133 122 127 118 127 127 130 130 -

0,5 0,6 0,7 0,6 0,6 0,7 0,5 0,6 0,7 0,7 0,5 0,4 0,3

15931

zdobená dýha

1

11

1,8

3,7

-

-

0,6

8 1 1 1 1 1 144

9,3 9,2 7,4 7,4

3 1,8 1,3 1,8

3,6 1,7 1,7 1,2

6,2 5,4 3,8 3,3

123 134 144

0,6 0,7 0,7 0,6 0,8 0,6

15867 zdobené dýhy dýha fragment dýhy 3 fragmenty d. dýha dýha

108

dřevina 1 ks jedle/smrk, 1 ks smrk smrk jedle/smrk jehličnan 1 ks jedle/smrk, 1 ks smrk jehličnan 2 ks jedle/smrk, 2 ks smrk 4 ks jedle/smrk, 2 ks smrk smrk jedle/smrk 4 ks jedle/smrk, 1 ks smrk smrk jehličnan 3 ks jedle/smrk, 1 ks smrk 6 ks jedle/smrk, 2 ks smrk jehličnan jedle/smrk jehličnan jehličnan jedle/smrk jedle/smrk jehličnan smrk 7 ks jedle/smrk, 3 ks smrk

smrk 5 ks jedle/smrk, 3 ks smrk -

c) Tabulka s parametry den dýhových misek lokalita Masarykovo nám. č. 39 - 41; jímka č. 9 smíšené: Matky Boží č. 4 a 6 nebo Masarykovo nám. č. 39-41

inv. č. 15929 15928 15873 15873 15873 15873 15873 15873 15873 15873 15873 15873 15873 celkový

předmět dno misky dno misky fragment dna misky fragment dna misky fragment dna misky fragment dna misky fragment dna misky fragmenty den m. fragment dna misky fragment dna misky fragmenty den m. fragmenty den m. fragmenty den m. počet

počet 1 1 1 1 1 1 1 3 1 1 5 13 6 36

Ø 12 11 13 12 11,5 11 10,5 10 9,5 9 -

tl. 0,4 0,3 0,5 0,4 0,5 0,4 0,4 0,3; 0,3; 0,4 0,4 0,3 0,4 0,3 0,2

dřevina jedle/smrk jedle/smrk 25 ks jedle/smrk; 9 ks smrk

d) Graf se znázorněním počtu zářezů v závislosti na délce dýhy

Délka dýhy [mm] počet 30 zářezů 1

40

50

60

70

2

109

80

90

100

110

cf. Acer

Acer/Tilia

cf. Fagus

cf. Fraxinus

Fraxinus

Fraxinus/Ulmus

cf. Picea

Picea

Conifera

Indeterminata

Indeterminata

javor?

javor/lípa

buk?

jasan?

jasan

jasan/jilm

smrk?

smrk

jehličnan

listnáč

neurčeno

cívka vyřezaná

1

deska s otvorem a čepem dno dýhové misky dýžky dýhové misky

1

CELKEM

Acer javor

druh artefaktu

jedle/smrk Abies/Picea

a) Tabulka s výsledky xylotomární analýzy

1 1

27

9

104

36

25 12

1

142

dno skládaného vědra

1

1

dýhy skládaného vědra

4

4

fošna/trámek

5

5

hranol s čepem kolík

3

1

1

1

kosodélná destička

1

1

2

2

8

16

1

1

koule

1

1

laťka

2

2

lopatka

1

1

lžíce násada?

1 1

1

2

odštěpek půlkruhová destička s otvory

1

1 2

soustružená nádoba

2

6 25

2

33

1

1

střenka nože

1

ševcovské kopyto CELKEM

1

1

rukojeť nebozezu stilus

1

1 150

6 25

1

Příloha 3.2: Výsledky xylotomární analýzy 110

1 1

2

1

1

2

1 34 14

8 11 258

cívka vyřezaná deska s otvorem a čepem dno dýhové misky dýžky dýhové misky dno skládaného vědra dýhy skládaného vědra fošna/trámek hranol s čepem kolík kosodélná destička koule laťka lopatka lžíce násada? odštěpek půloválná destička s otvory rukojeť nebozezu soustružená nádoba stilus střenka nože ševcovské kopyto

počet determinací (ks)

b) Graf zobrazující početní zastoupení dřevin u předmětů (258 ks)

140

120

100 Indeterminata (neurčeno)

Indeterminata (listnáč)

80 Conifera

Picea

cf. Picea

60 Fraxinus/Ulmus

Fraxinus

cf. Fraxinus

40 cf. Fagus

Acer/Tilia

cf. Acer

Acer

20 Abies/Picea

0

111

cívka vyřezaná deska s otvorem a čepem dno dýhové misky dýžky dýhové misky dno skládaného vědra dýhy skládaného vědra fošna/trámek hranol s čepem kolík kosodélná destička koule laťka lopatka lžíce násada? odštěpek půloválná destička s otvory rukojeť nebozezu soustružená nádoba stilus střenka nože ševcovské kopyto

c) Graf zobrazující procentuelní zastoupení dřevin u předmětů (258 ks)

100%

90%

80%

70%

60% Indeterminata (neurčeno)

Indeterminata (listnáč)

50% Conifera

Picea

40% cf. Picea

Fraxinus/Ulmus

30% Fraxinus

cf. Fraxinus

20% cf. Fagus

Acer/Tilia

10% cf. Acer

Acer

0% Abies/Picea

112

fotografie: Bc. Aleš Hoch Šimon Kochan Pavla Starůstková, DiS. kresby: Šimon Kochan grafy a tabulky: Mgr. Romana Kočárová Šimon Kochan web design: BcA. Filip Kochan

113