MINULOST A SOUČASNOST

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 25. listopad Léta Páně 2012

12

PROSINEC

MINULOST A SOUČASNOST V  říjnu t. r. jsme měli důvod k  velké radosti. Počet našich patronů, tj. „oficiálních“ přímluvců u Boha, se zvýšil více než o polovinu. V pražské katedrále bylo blahořečeno 14 mučedníků z  kláštera u  Panny Marie Sněžné v  Praze. Sice jen někteří pocházeli z naší země, ale všichni zde vydali – v nejvyšším stupni – svědectví o své víře. Bratři neopustili klášter, i když si byli vědomi hrozícího nebezpečí. Tamější františkánská komunita byla povražděna 15. února 1611. Možná někoho napadne, proč se nyní zabýváme událostí, od níž uplynulo již více než 400 let. Nebylo by lépe věnovat se aktuálním problémům a ty řešit? Je třeba říci,

že Boží lid se vždy díval zpět, a to nejen proto, že tam nacházel vzory pro svůj život. Již lid Staré smlouvy, tj. starozákonní Izrael, si připomínal mocné skutky, které Bůh vykonal prostřednictvím svých služebníků, Abraháma, Mojžíše, Davida a  dalších. Připomínal si také utrpení, které museli snášet. Stejně postupovali a postupují i křesťané. Tímto postojem k minulosti vlastně chválíme Boha za vše, co pro nás vykonal. Nacházíme tak sílu pro své současné konání. Ať je pro nás takovou chválou i  posilou také připomínka události, která se stala před více než 2000 léty  – vánoční oslava Kristova narození.  MM st.

2/ XII

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Hned v neděli, kdy naposledy vyšla Vinice, tj. 28. října odpoledne, se konalo divadelní loutkové představení nejen pro děti pod vedením Dany Vackové za účasti řady loutkoherců a dobrovolníků. Ve čtvrtek 1. listopadu jsme se radovali ze Slavnosti všech svatých. Bohoslužba byla jak ráno u sv. Mikuláše, s následným setkáním při čaji, tak večer v kostele sv. Václava. Den poté jsme při bohoslužbě pamatovali na všechny zemřelé. Mši předcházela, jak jinak, zajímavá přednáška Dr. Kateřiny Lachmanové s  názvem Smíření přes hranice smrti. Ve čtvrtek 8. listopadu se konala v sále u sv. Václava přednáška s P. Pavlem Budským na téma Jak se žije v Ekvádoru.

O druhém farním víkendu se vypravily naše farní děti s  dobrovolníky na drakiádu – doufám, že si každý účastník přivedl svého draka. Ve středu 14. listopadu v  sále u  sv. Václava jsme byli obohaceni o  další přednášku, tentokrát sestry Veroniky Barátové z Komunity blahoslavenství, s názvem Nenechte se svést. Dotkla se v ní vztahu křesťana k hnutí New Age, ezoterice atp. V  pátek 23. listopadu se v  sále u  sv.  Václava konalo další setkání bývalých vršovických ministrantů aneb Legio Angelica. Tuto neděli, 25. listopadu, se bude konat předvánoční setkání dobrovolníků, kteří se aktivně podílejí na životě farnosti. @

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (Mt 5,16) •  Máme seznam ochotných lidí, kteří pomůžou s jakoukoli potřebou v domácnostech – např. výměna žárovky, manipulace se záclonami, nárazový úklid, nákup, pomoc při vyřizování na úřadech, ... Dobrým skutkem od potřebných bude sdělit nám svou potřebu buď osobně nebo Pavlovi Zezulkovi na tel. 723 922 996 nebo email [email protected],

Jarce Nagyové na tel. 776 858 828 nebo email [email protected], případně Hance Rechnerové na tel. 721  444  323 nebo email [email protected], aby dobrým lidem bylo umožněno dělání dobrých skutků. Proto prosíme – dejte vědět. •  Prosíme o přihlášení dobrovolníků z řad dětí, mládeže a dospělých k účasti na Tříkrálové sbírce 2013, zápisem v kostele sv. Václava nebo na níže uvedené kontakty fachy, do 2. neděle adventní. Na této celostátní charitativní

3/ XII akci se opět (doufám) budeme podílet ve dnech 3.–10. 1. 2013 ve tříčlenných skupinkách vedených dospělými. Prostředky by měly být v naší arcidiecézi využity na podporu pobytových služeb seniorů (Domov seniorů Mukařov, Azylové bydlení pro seniory – azylový dům Praha 8-Karlín) a na péči o lidi s Alzheimerovým onemocněním, v naší farnosti pro potřebné jednotlivce a rodiny. Tak snad i zviditelníme jeden z dobrých aspektů církve, přispějeme na potřebné, možná svým muzicírováním i  k  dobré náladě, jak se nám stává, a  zvláště někteří trošku překonáme, že se nám nechce, pokud ovšem toto činění vidíme jako dobré. Zároveň prosíme i ty, kteří by viděli jako dobré koledování v  domech, kde bydlí, aby se také zapsali. •  Do 3. neděle adventní bude opět v  kostele sv. Václava probíhat sbírka balíčků vánočního pečiva a  dárečků pro osamělé seniory a  dárků pro děti z dětského domova v Milovicích, kam jezdíme na návštěvy. S  přáním dobře prožité adventní doby Hanka [email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

Setkání pastorační rady Pastorační rada se sešla v úterý 23. října. Představil se nám Martin Peroutka, náš nový pastorační asistent. Prvním bodem programu byly páteční mše svaté v  kostele sv. Václava. Bylo domluveno, že v zimním období se

budou konat v boční lodi kostela, kde je umístěn svatostánek. V lavicích před svatostánkem se zapne topení. Před bohoslužbou bude možnost přijetí svátosti smíření. Mluvilo se o akcích během letošního adventu. Na sobotu 15. prosince je plánována adventní duchovní obnova. Jako každý rok se můžeme těšit na roráty v kostele sv. Mikuláše od 7 hodin ráno. Uskuteční se každý den (s  výjimkou neděle) od 17. prosince do 24. prosince včetně. V pondělí 17. prosince bude možnost přijmout svátost smíření v kostele sv. Václava, účast přislíbili i další kněží. Během letošního adventu se chceme pokusit o ztišení před nedělními bohoslužbami (výsledek akce farnosti Čisté víno). Jednalo by se o dobu mezi skončením růžence a bohoslužbou v 8.30 h a  o  10 min před bohoslužbou v  10.30 hodin. V lednu 2013 nás čeká společenský večer farnosti, který se uskuteční v pátek 11. ledna v  Kulturním domě barikádníků, letos s  názvem Prvorepublikový dýchánek. V sobotu 12. ledna se bude konat dětský karneval. LH

Večeře s Alfou Vážení čtenáři, až budete číst tyto řádky, budou mít kurzy Alfa již svoji první polovinu za sebou. Chtěl bych se s vámi podělit o  jeden zázrak, kterého jsme každý večer svědky. Nevím, jak k němu dochází a ani co všechno je za ním schováno. Jenom vím, že se opakuje se železnou pravidelností. Jak se ten zázrak pozná? Jednoduše!

4/ XII Každé úterý v  19.00 se otevřou dveře z „kostelní“ kuchyně do sálu, kde kurzy Alfa probíhají, a naše „vařilky“ začnou na stoly nosit vynikající jídlo. Pokud by se jednalo o dvě nebo tři porce, nebylo by na tom zase nic až tak divného. Ale na stolech se během několika minut objeví dvacet až třicet nádherně nazdobených talířů. Nejpikantnější je na tom skutečnost, že pokaždé přijde jiný počet hostů (někdy i členů týmu) a ještě se nestalo, že by se na někoho nedostalo! Ale to stále ještě není všechno. Během půlhodiny zmizí talíře ze stolů a po přednášce přijde čas na zákusky, kávu a  čaj. Nejedná se o  nedělní bábovku (i když ani tu bych já rozhodně upéct nedovedl), ale o  několik vynikajících druhů zákusků a pokaždé jiných. Než proběhne závěrečná diskuse s hosty a večer skončí, tak to všechno zmizí a naše „kostelní“ kuchyně je čistá, beze stop, že by se tam kdy něco dělo. Pouze vlhké utěrky na topení prozrazují, že zde někdo byl. Tak to je ten zázrak našich vařilek, který se tak pravidelně opakuje. Jak to tak bývá, většinou za každým zázrakem něco je. Neumím vařit, neznám „technologické postupy při

výrobě“, nedokážu si představit, kdo všechno a kdy musí učinit ten prvotní záhadný rituál vrhnutí cibule do rozpáleného hrnce (nejsem kuchař, možná se na začátku dělá úplně něco jiného). Ani netuším, jak onen dotyčný zjistí, kolik tam té cibule vlastně má vrhnout. Ale vrhne pokaždé včas a správné množství! Vždy při skončení večera se na sebe zlobím, že jsem za ten zázrak našim vařilkám nepoděkoval. Když končíme, tak jsou již doma, protože tu cibuli musely „vrhat do hrnce“ někdy hodně brzy a nyní již odpočívají (nebo spíše doma dohánějí to, co zameškaly v  průběhu odpoledne vařením pro Alfu). Když tak procházím tou opuštěnou, vzorně uklizenou kuchyní a zlobím se na sebe, hřeje mě na druhou stranu pocit, že se tady odehrál zázrak, přímo tady v  té místnosti. Zázrak nikterak malý a  zázrak beze všech okázalostí, takový, jaký zázrak má být. A tak touto cestou děkuji našim vařilkám, věřím tomu, že takto dělají pro naše hosty tu nejlepší vizitku křesťanství v praxi, možná daleko cennější, než jsou všechny naše přednášky. Takže Jarmilo, Marie, Boženko, Ludmilo, Evo, Jitko a Stáňo, děkujeme.  Michal Žilka

R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky: Mám velkou radost, že mohu farnosti i touto cestou představit svého nástupce na pozici pastoračního asistenta. Jmenuje se Martin Peroutka.

Martin Peroutka

Martine, jsi čerstvě otcem. Řekni nám na začátek něco o manželce a dceři. S manželkou se známe už ze střední školy, je to skvělá grafička a saxofonistka, zajímá se o  současné konceptuál-

5/ XII ní umění, před mateřskou dovolenou učila výtvarnou výchovu na gymnáziu Na Pražačce a  přitom dostudovávala pedagogickou fakultu. Dcera se nám narodila malinkatá a měla trošku těžké první hodiny po porodu, ale je zdráva a  zdárně tloustne. Mám trošku podezření, že objektivně je to spíš srandovní miminko, ale mně samozřejmě připadá nádherná, voňavá a geniální… Přestože přicházíš do farnosti zvenku, nejsi ve Vršovicích zcela cizí. Tvoje rodina zde má jisté kořeny. Vlastně měla tahle farnost rozhodující vliv na mou konverzi ke křesťanství. Tady se totiž pod vlivem mojí tety a  mého strýce, manželů Škochových, obrátili moji sourozenci, David a Lenka Peroutkovi. Z  bratra je dnes kněz v mnišském řádu bosých karmelitánů. Tehdy, to bylo myslím ještě za Slavíka, tu hrál tvrdý křesťanský bigbít, mně bylo asi osm let a bratr mě sem párkrát vzal. Brzy nato jsem k překvapení rodičů začal chodit na náboženství a dal se pokřtít. Přišlo mi, že když tomu věří můj starší a chytřejší brácha, musí to být pravda. Ve farnosti jsou stále aktivní moji bratranci a kmotra mojí manželky tu donedávna učila náboženství. Co jsi studoval a kde všude pracoval? Studoval jsem propagační výtvarnictví na Výtvarné škole Václava Hollara, naštěstí nás tam kromě těch reklamních plakátků, které mě bavily vlastně ze všeho nejmíň, učili i klasické výtvarné disciplíny: figurální kresbu, malbu, modelování a všechny klasické grafické techniky od suché jehly po sítotisk. Donedávna jsem se propagační grafikou

i živil, ale to mě nebavilo a neuspokojovalo. Za ten výtvarnický základ jsem nicméně vděčný a  malování si pořád držím jako koníčka. No a pak jsem studoval na Husitské teologické fakultě teologii s  religionistikou. Zaměřoval jsem se na psychologii náboženství, práci mi vedl profesor Pavel Říčan, později na metodologii religionistiky, a tím se zabývám doteď. Zvláště mě zajímají takové ty kontroverzní výzkumy s modlícími se mnichy připojenými na elektrody atd. Část odborníků si z toho dělá takové svoje ateistické náboženství a druhá část to zase pobouřeně odsuzuje. Já se pokouším o nějaké střízlivé zhodnocení možností a  mezí těchhle přístupů. Kromě té grafiky jsem ještě několik let pracoval v Jedličkově ústavu, nejdřív jako osobní asistent, pak jako asistent pedagoga u  třídy praktické školy. To byla krásná práce a dobrá zkušenost. Zajímáš se o teologii i po skončení studia? Vidíš nějaký přínos teologie pro praxi života církve, příp. společnosti? Já pořád studuji religionistiku, takže se mimo jiné zabývám teologií jako určitým kulturním jevem zasluhujícím vědecký výzkum, ale v osobní rovině se samozřejmě zajímám o teologii jako věřící člověk. A líbí se mi důsledná, pevným pravidlům podřízená nebo o  vědecké poznatky opřená teologie. Nesouhlasím s tou novověkou opozicí víry a rozumu, je mi mnohem bližší scholastické pojetí víry hledající rozumové nahlédnutí. Skutečně mám, opět nejspíš pod vlivem mého bratra, velkou důvěru v  jinak poměrně přehlíženou a někdy snad i opovrhovanou neoscholastiku, protože

6/ XII pracuje s přesnými logickými postupy. Na druhé straně mě nesmírně oslovuje ten typ teologie, který představuje třeba Teilhard de Chardin. Myslím si, že tahle odvaha formulovat jinak, vést vážný dialog s fyzikálními vědami a používat koncepty, které jsou v současném intelektuálním prostředí živé a nosné, spoustě teologických prací chybí. Na druhou část té otázky asi momentálně odpovím jen, že rozhodně ano. Ten přínos je minimálně pro život církve naprosto zásadní, a podceňování teologie považuji za zdroj vážných potíží. Ale to prostě neumím shrnout stručně. Pastoračním asistentem jsi už zhruba dva týdny. Jaké jsou tvé první dojmy? Zatím se to na mě trošku valí. Sotva stíhám ty pravidelné, rutinní povinnosti a přitom tu čeká spousta více či méně rozsáhlých projektů, kterým bych se měl věnovat. Ale po dlouhé době mě zas práce baví. Na jakou práci ve farnosti se nejvíc těšíš a čeho se naopak obáváš? Už teď jsem si vyzkoušel náboženství s předškolními dětmi a pastorační péči

v léčebně Oblouková. Tohle mě určitě bude bavit a je to přesně to, co mi v minulé práci chybělo. Nevím, jestli jsem v  tom obzvlášť dobrý, ale prostě něco takového potřebuju. Mám obavu, že pro mě je to někdy větším přínosem než pro ty klienty. No a čeho se obávám? Obecně vzato, jsem dost nepraktický člověk. V naší rodině říkáme, že jsme všichni mimoni, otec i bratr tím trpí taky. Když se všichni sejdeme, většinou skončíme vysoce abstraktní debatou o  nějakých paralelních světech. Tady mám být naopak v roli toho, kdo stojí nohama pevně na zemi, kdo má pořádek v úředních věcech, přehled, dokonce se čeká, že budu šikovným opravářem, pečlivým údržbářem, obratným vyjednavačem s úřady atd. Tyhle role pro mě nejsou úplně přirozené. Na druhé straně by mě asi dlouhodobě neuspokojovala práce, která by na mě nekladla zvláštní nároky a nestimulovala můj osobnostní rozvoj novými směry. Věřím, že se do toho časem dostanu, jen doufám, že do té doby nenasekám moc chyb. Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru.  JR

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatá Adéla (Adelheid), císařovna Jméno Adéla (ve staré češtině se používala i varianta Adléta) je v Čechách celkem běžné, ale sv. Adéla příliš známá není. Kdo tedy byla a jaké byly její životní osudy? Poslyšme dávný příběh. Píše se rok 931 a  v  Burgundsku ve Francii na královském dvoře Rudolfa II.

Svátek 16. 12. Burgundského a jeho ženy Berty čekají radostnou událost. Na svět přichází holčička a dostává jméno Adelaida. Roky utíkají a  Rudolf se poohlíží o  vhodném ženichovi, Adélce je sice pouhých 6 let, ale to není nic neobvyklého, zasnubují se i  mladší princezny.

7/ XII „V Itálii mají prince Lothara, ten by se k naší Adéle hodil!“ uvažuje král Rudolf a ihned jedná. Lotharovi rodiče nejsou proti, a tak se konají zásnuby. Do svatby je ještě daleko, a  tak se Adéla, stejně jako její urozený snoubenec, vzdělává ve všem, co má správná šlechtična znát. Adéla je dobrou žačkou, zbožnou a pokornou dívkou. Ač princezna, nikterak se nestydí starat se o  chudé a  ubohé. Léta utíkají jako voda, Adéle je 16 let a koná se slavná svatba. Novomanželé žijí v Itálii, Lothar vládne a Adéla se stará o chudé a nemocné. Brzy se jim narodí děvčátko Emma. Jenže život není pohádka, život je boj. Po třech letech manželství Lothar umírá a  do Itálie vniká jistý vévoda Berengar a prohlašuje se králem. Aby toho nebylo málo, drze žádá Adélu, aby se provdala za jeho syna Adalberta. „To určitě,“ pomyslí si Adéla a  nabídku odmítne. Berengar soptí vzteky. Nechává Adélu spolu s její malou dcerkou uvěznit na hradu Garda, kde Adéla i s dítětem žije v nouzi, navíc musí snášet ponižování a týrání, Berengar se ani neštítí bít ji za to, že odmítla jeho syna. Toto trápení trvalo čtyři měsíce. Poté se hradnímu kaplanovi povedlo mladou ženu i s děckem tajně vyvést z hradu, přeplavit přes Gardské jezero a ukrýt v  lesní jeskyni. V  přestrojení za žebráka pak oběma nosil jídlo. Nakonec se mu podařilo dostat se k samotnému biskupovi Adelhardovi, příteli jejího zesnulého muže Lothara. Ten se vdovy ujal a  nechal ji bezpečně převézt na hrad Canossu. Brzy poté vtrhl do Lombardie císař Ota I., Berengara vyhnal a  Adélu osvobodil. Dvacetiletá vdova se císaři zalíbila, ani Adéle nebyl Ota

lhostejný, navíc byl také vdovcem, a tak se roku 952 konala v Pavii velká svatba a Adéla se stala císařovnou. Manželství bylo šťastné a narodily se z něho čtyři děti. Adéla nezapomněla na doby nouze a strádání a pomáhala především chudým a potřebným. Ze svého nadbytku zakládala kláštery, kostely a nemocnice. Když se dověděla, že její dávný nepřítel Berengar na tom není zrovna nejlépe, povolala k císařskému dvoru obě jeho dcery a mateřsky se o ně starala. Roku 973 zemřel císař Ota I. a byl s velkou slávou za účasti mnoha významných hostí (mezi účastníky byl i nás biskup sv. Vojtěch) pohřben v  Magdeburgu. Na trůn nastoupil jeho syn Ota II. Jelikož byl ještě nezkušený, pomáhala mu jeho matka Adéla. To se ovšem nelíbilo některým velmožům ani mladé Otově manželce, řecké princezně Theofaně. Spor se vyhrotil v jednu chvíli natolik, že Ota II. svou matku vykázal z paláce. Ale brzy pochopil, že učinil velikou hloupost, a povolal ji zase zpět. V r. 983 císař Ota II. umírá a na trůn nastupuje jeho malý synek Ota III. Záhy ztrácí i matku a výchovy a vlády se ujímá babička Adéla. Krom syna Oty přežívá i své dvě další děti, Emmu a Mathildu. Když Ota III. dospěl, Adéla odešla do kláštera v Selzu v Alsasku, který sama založila, a  zde také 16. prosince 999 umírá. V r. 1097 byla kanonizována papežem Urbanem II. Světice je uctívána především ve Francii a v Německu, dále ve Švýcarsku. Zobrazována bývá v  knížecím rouchu, s císařskou korunou, kterou nese nebo drží. Často je zobrazována scéna, jak rozdává almužnu chudým. Jejím dalším atributem je loď. AK

8/ XII

D I A L O G pocitů a rozumu: Pohledná, čtyřicátnice. Vysoká, štíhlá mladá paní s dlouhými vlasy sepnutými do culíku. Jenomže se na svět už dávno neculí ani neusmívá. Pracuje sice ve městě jako vedoucí výroby v jednom podniku, jinou radost však nemá. Poté, co se s manželem přestěhovali do vesničky, kam vede pouze slepá ulice a kde už snad ani ty lišky dobrou noc nedávají, přišla o všechno. Vlastní děti nemá, tak dříve chodila cvičit, tancovat a plavat s mládežníky. Nyní nemůže. Manžel jí sebral auto, prý ho potřebuje k podnikání. Místo toho jí koupil velkého psa, tři kočky a  stádo ovcí. Stará se o  ně ráda, to ano, jenomže nějakou lidskou duši, obyčejných pár slov s kamarádkou nebo alespoň tu a tam jít třeba na návštěvu k rodičům, to by ráda. Nedostane se však z  té pasti a  vlastně ani nemá za co. Na dům splácí hypotéku, navíc nedávno doplatila dluhy, které manžel udělal, tím, že nezaplatil daně. Hlavně že má tu svoji motorku, hlavně že chodí na tenis, hlavně že si koupil domů kulečník! – honí se jí hlavou. Prý „pan podnikatel“. Neteřím platí telefony, jí za několikastokorunový účet za hovory kdysi vyčinil tak, že už si telefonovat ani nedovolí. Třesoucíma se rukama oteví-

Kde je ta hranice? rá obálku s  modrým pruhem. Exekuce! Toho ještě ani nesplaceného domu. Manžel dlouhodobě neplatil zdravotní pojištění. Sto dvacet tisíc! Do třiceti dnů! To už neutáhne. Když se ho ptala, tak jí řekl, že „se to nějak udělá“. Jistě, tak jako posledně. To to také zaplatila celé za něho. Ale teď, to už nemá z čeho. Prostě to nejde. Uprostřed lesů a luk, uprostřed několika chalup, blízko samotných hranic, uprostřed pokoje s nedodělaným krbem stojí a hořké slzy zoufalství se jí kutálejí po tvářích. Co má dělat? Kde jsou ty hranice? Manžel tu není. Jel na tenis. Děti nemají. Jenom ty kočky proběhnou domem a z dálky zahrady je slyšet zabečení ovcí. Ovčácký pes tam bude s nimi. A ona? Kde má být? Opravdu Bůh tím známým „co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ myslel právě tohle? A co když se člověk splete při tom namlouvání? To hlídá kdo? Je to Jeho záměr nebo člověčí chtění, co dva lidi svede dohromady? Spousta otázek, jedna důležitější než druhá. Krásně by se na to téma dalo přemýšlet a povídat. Jenomže na stole leží ten papír, kde je napsáno, že do třiceti dnů a jinak… Co bude dál? Pavel Švarc

P R O S T O R pro sdílení myšlenek nápadů atp. Dodatek k úvodníku Malá poznámka k tomu, jak se dovědět víc o 14 mučednících: Buď na webu far-

nosti u P. Marie Sněžné, jehož adresa je www.pms.ofm.cz, nebo doporučujeme

9/ XII knížku, kterou napsal čtivou formou publicista Jiří Zajíc. Knížka má název Cena věrnosti a  je napsána tak, aby zaujala nejen křesťany. Pozoruhodné myšlenky obsahuje i  brožura Novéna k blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků. Obě publikace vydaly Paulínky v roce 2012. MM st.

Inzerát

Starší žena hledá pronájem pokoje s  možností mít zvířátko. Tel.: 736 412 054, [email protected].

Čisté víno Silentium Jako víno zraje pomalu, tak i naše snaha o řešení problémů je postupná. Rádi bychom se nyní zaměřili na čas před bohoslužbami, který by měl sloužit ke ztišení. O adventních nedělích se proto 10 minut před začátkem eucharistie objeví v kostele nápisy SILENTIUM. Věříme, že to přijmete s pochopením. Po bohoslužbě by se naopak mohly objevit nápisy COLLOQUIUM, protože to je čas setkání a povídání. MM

Z Á V Ě R E M . . . Přítel v soužení Tento měsíc bude mé zamyšlení krátké a  možná v  něm budete těžko hledat paralelu ve vlastním životě. Z nějakého důvodu si myslím, že tímto nešvarem trpí spíše ženy, ale kdoví… Jedna paní se setkala se svou starou známou. Povídaly si o  životě, co nového, a  zanedlouho si začala jedna z nich stěžovat na svého muže. Jistě ho měla velice ráda, ale chtěla si ulevit od drobných věcí, které ji neustále rozčilují. Druhá paní ji poslouchala a bylo jí přítelkyně líto. Chtěla ji hned nějak potěšit. Nebo ji uklidnit? Chtěla, aby věděla, že s ní drží basu a jako žena s ní soucítí. Nenapadlo ji nic lepšího, snad to nejhorší, než že si začala vymýšlet, že i její muž má kdejaké rozmary, ale

že se na ně snaží dívat s  humorem… A tak si obě ženy povídaly a přítelkyni se trochu ulevilo. Ano, to se může stát, když se snažíme uklidnit své přátele, ale copak si paní neuvědomila, že ublížila svému muži? Jistě, v dobrém úmyslu potěšit svou přítelkyni, ale za jakou cenu? Může se to stát komukoliv z nás. Je třeba vážit svá slova. A  tím spíše, měl-li by její muž skutečně nějaké rozmary, pak už jen z  lásky a  z  úcty k  němu by je neměla šířit dál. Až tedy i  naši bližní, i  nepřátelé, budou mít nějaké rozmary, které nás budou rozčilovat, nepovídejme si o nich s jinými, ale s nimi samotnými.  Křepelka na Vinici

10/ XII

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace OD 17. 12. NEPLATÍ POŘAD PRAVIDELNÝCH BOHOSLUŽEB Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Eucharistie 8.30 kostel sv. Václava

neděle

10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

středa

7.00 kostel sv. Mikuláše 8.00 kostel sv. Mikuláše

čtvrtek

16.30 kostel sv. Mikuláše (pro děti – 1x měsíčně dle oznámení) pátek

18.00 kostel sv. Václava 8.00 kostel sv. Mikuláše

sobota

Svátost smíření / duchovní rozhovor 7.30–8.15

neděle

kostel sv. Václava

čtvrtek 17.45–19.45 kostel sv. Václava pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

• Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Eucharistická adorace čtvrtek

17.45–19.45 20.00–21.00

kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek

15.30–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

Kontakty Pastorační asistent – Martin Peroutka telefon: 702 075 417; email: [email protected] Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300

11/ XII

K A L E N D Á Ř na prosinec 2012

Pastorační rada Přednáška Róbert Bezák, odvolaný trnavský arci­biskup, a trpící církev (RNDr. Miloslav Müller, Ph.D.) Zkouška sboru přesunuta na kůr u sv. Václava Setkání účastníků farního zájezdu do Jordánska Program pro děti a rodiče – sv. Mikuláš Duchovni rozhovory pro mladší děti Eucharistie pro děti Svátost smíření dětí Prohlídka kostela (PIS)

VÁC SÁL MIK FAR MIK FAR MIK

16.30 19.00 17.00– 19.00 19.30

Koncert sólových zpěvaček a dětského sboru Ekonomická rada Svátost smíření / duchovní rozhovor

MIK FAR VÁC

Farní charita

FAR

Pá So

16.30 16.00

MIK SÁL

16. 12. 17.–22. 12. 18. 12. 20. 12. 21. 12. 24. 12. – 1. 1. 24. 12.

Ne Po– So Út Čt Pá Po– Út Po

19.00 7.00

Předvánoční koncert malých flétnistů Adventní duchovní obnova – vede P. Jan Kotas, kanovník vyšehradský Koncert Carmina Bohemica Denně eucharistie s rorátními zpěvy

25. 12.

Út

26. 12. 27. 12.

St Čt

28. 12.

Pá

29. 12. 30. 12.

So Ne

31. 12. 1. 1.

Po Út

27. 11. 28. 11.

Út St

30. 11. 5. 12. 6. 12.

Pá St Čt

8. 12.

So

11. 12. 12. 12.

Út St

14. 12. 15. 12.

19.00 19.00

Mimořádné akce, změny, výjimky

18.30 19.00 16.30 15.00 16.30 17.30 14.00

19.00 8.00 18.00

7.00 16.00 00.00 10.30 8.30 16.00 18.00 17.00 18.00 8.00 7.30 8.30 10.30 16.00 10.30

FAR SÁL

VÁC, SÁL MIK

Pastorační rada FAR ODPADÁ eucharistie (nahrazena roráty) MIK ODPADÁ eucharistie (nahrazena roráty) VÁC ODPADÁ VEŠKERÝ PRAVIDELNÝ PROGRAM SÁL, VÁC, FAR, MIK Eucharistie s rorátními zpěvy MIK Eucharistie pro rodiny s dětmi VÁC Eucharistie půlnoční VÁC Eucharistie VÁC Eucharistie VÁC Svátost smíření / duchovní rozhovor VÁC Eucharistie s žehnáním vína VÁC Svátost smíření / duchovní rozhovor VÁC Eucharistie VÁC Eucharistie MIK Svátost smíření / duchovní rozhovor VÁC Eucharistie s obnovou manželských slibů VÁC Eucharistie s obnovou manželských slibů VÁC Eucharistie na poděkování za uplynulý rok VÁC Eucharistie VÁC

12/ XII

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 16.50–17.35 17.45–18.30 17.00–18.30 18.00–20.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.00–21.30 Út 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 18.30 19.00–22.00 19.30 Čt 8.45 15.30–17.00 16.45–17.30 16.45–18.00 17.30–18.45 18.30–21.00 19.00–20.00 19.00–22.00 20.00 Ne 7.30–8.30 15.00–17.00 16.30 19.00

Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Cvičení pro radost Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/ Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měsíčně dle oznámení Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /A. Pařízková/ Náboženství pro děti /P. Lovečková/ Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – sudé týdny Dramatický kroužek pro děti /D. Vacková/ Katechumenát /D. Hrabáková/ Duchovní služba /J. Vyšohlíd/ Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – 1. a 3. čtvrtek v měsíci Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měs. dle oznámení Loutkové divadlo /D. Vacková/ – poslední neděle v měsíci (říjen až březen, vyjma prosince) Modlitba Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci

FAR SÁL SÁL SÁL FAR FAR FAR SÁL SÁL FAR FAR FAR FAR SÁL FAR FAR FAR

č. 1

č. 1 č. 2 č. 1

č. 1 č. 1 č. 3 č. 1 a 2 1. p. č. 3 1. p.

FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR

č. 1 a 2 č. 3 č. 2 1. p. č. 3 č. 1 č. 3

SÁL FAR 1. p. FAR č. 1 SÁL

Vydává Římskokatolická farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice. cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 24. 12., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 12. 12. Kontakt: svatovinice@ centrum.cz, případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Lída Hobzová (LH), Miloslav Müller st. (MM st.), Hana Rechnerová, Michal Žilka. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi.