Ivan Štarha
JÁMY 1252 - 2002
MINULOST A SOUČASNOST
2
Jámy se pøedstavují Poloha obce Jámy leí 6,4 km na jihovýchod od ïáru na silnici ze ïáru do Hodikova. Katastr obce sousedí na severu se ïárem a Veselíèkem, na východì se Slavkovicemi a Hlinným, na jihu s Obyètovem a Sazomínem a na západì s Vatínem. Obec leí na mírném k jihu obráceném svahu v nadmoøské výce 536 m pod vrcholem Vejdochem (661 m). Rozlohou katastru pøesahuje 1242 ha, èím se øadí mezi nejvìtí obce ïárska. Do roku 1850 náleely Jámy ke ïárskému, pùvodnì kláternímu panství, pak k soudnímu okresu Mìsto ïár a politickému okresu Nové Mìsto na Moravì, od roku 1949 ke správnímu okresu ïár nad Sázavou. V letech 1980-1992 vykonával správu obce Mìstský národní výbor, pøípadnì Mìstský úøad ve ïáøe nad Sázavou a v Jamách byl pouze obèanský výbor, od roku 1992 jsou Jámy opìt samostatnou místní obcí. Autobusové spojení mají Jámy na lince ïár nad Sázavou - Bobrová - Miroov s nìkolika spoji a do Dolní Roínky. Autobusová zastávka je na návsi a u høbitova. Nejblií zastávka eleznièní stanice na trati Tinov - ïár nad Sázavou ve Veselíèku je vzdálená 3 km, zastávka Jámy na nové trati Brno - ïár nad Sázavou, k ní vedla z Jam pouze polní cesta, byla v roce 1984 zruena.
Geologické pomìry Geologicky tvoøí podstatnou èást katastru obce pararuly, pokryté nìkde svahovými hlínami. Ruly vytváøí severovýchodnì od obce nejvyí kopec Vejdoch a dalí kóty: Na severu V rybníku 660 m, Na nivách èi Ve vrchách 636 m a Støíbrnou horku 654 m, na západì u køíe Køib 616 m, Na hlinech èi U køítka 586 m a v Kroutech (èi V hubci nebo V kopeèku) 594 m, na jihu pak Honský díle èi Za ploty 564 m a Kruna 549 m. Jak je podrobnìji popsáno ve Vlastivìdì moravské, probíhají v rule od severozápadu k jihovýchodu granulitové íly, ruly augitické, grafitického køemence, amfibolických bøidlic a amfibolitù, pegmalitù a ilných granitù, ostatní èásti katastru jsou pak pokryty svahovými hlínami, v údolích potùèkù pak mladími naplaveninami. Podnebí O podnebí se doèítáme v kronice z roku 1929: Podnebí je drsné. V létì vedrem vechno prahne, v zimì pak, která èasto ji v øíjnu zaèíná a do dubna trvá, dostavují se tøeskuté mrazy. Jaro bývá detivé a nepøíjemné, plné snìivých pøehánìk, èím jarní setba a do kvìtna se opozdí. Nejlepí roèní poèasí bývá tu na podzim. Z vìtrù pøevládá vítr západní, který pøináí dé a bouøky, pak drsný a studený severák. Prùmìrná teplota roèní bývá 6,3°C, prùmìrná výka sráek 72,5 cm. 3
4
Pomístné názvy Scelování pozemkù v padesátých a edesátých letech zmìnilo podstatnì vzhled jamského katastru. Pùvodní názvy pozemkù jsou zachyceny v obecní kronice, z ní jsme je mohli pøevzít do této publikace. Polím po levé stranì silnice ke ïáru se øíká Na dílech (pole u Havlíèkova køíe a k lukám), následují louky zvané Dlouhé louky, polím za nimi se øíkalo Za dlouhýma loukama, polím za nimi u lesa k hájence se øíkalo Ve vartatocích. Po pravé stranì silnice ïárské to byly trati Na hájkách (za høbitovem), Na javoøe, Na kopeèku, Na kopaninách, Na Horkách a Na panský (za lesem k Mìlkovicím). Pøi pìinì ke ïáru jsou pozemky U myslivárnì, Pochvaldy (pole za hájenkou) a Za vùbcí (pole za lesem zvaným Vùbec). Po pravé stranì silnice k Veselíèku jsou trati Vejdochy, Pod Vejdochy, les Spoleènice a loukám v lese se øíká U iroké studnì. Ve smìru k Slavkovicím je po levé stranì tra Vejdoch, po pravé stranì U eredné, pole i louky po obou stranách se nazývaly V návdavkách. Lesy pod Vejdochem se jmenují Hajné lesy. Po pravé stranì silnice k Hlinnému jsou trati Za humny, U sádek (Hudeèkova a Pochopova sádka k è. 33 a 14) a Na Roubkách. Na levé stranì cesty smìrem k Hodíkovu se øíká Za humny, Na Roubkách (od Kostelencova køíe), U kaní, po pravé stranì cesty jsou pak louky Na táborce, pole Na pøíhonì a V brabitích. Ve smìru k Obyètovu jsou trati:Vobícka (od Muátkových humen), V brabitích, Pekelnice (k Zálomùm), Na Chymrovech (táhnou se a k potoku u Zálom, kde se øíká V Krunách). Ve smìru k Sazomínu jsou trati Za ploty (za chalupou u Kadlù - è. 92), Ouzké dílky, V Krunách (kde je pole a les patøící k rychtì) a Za Kruny (pøi hranicích samzomínských). Ve smìru na Vatín byly trati: Za ploty, za Vosièí ( od Slámovy pazderny è. 105), U líbku, pak Vlèí háje, U hranic (kde je rozboøený bývalý mlýn Køítek a k vatínským hranicím), Na hlinech, Na Køíbì (kde je Janderkùv køí), Ve svobodech (lesy od hájenky k Vatínu) a V koutech. Pøi pìinì ke ïáru jsou trati U myslivárnì, Pochvaldy (pole za hájenkou) a Za vùbcí (pole za lesem zvaným Vùbec).
Názvy lesù Na silnici ke ïáru nad Sázavou je les Horka, dále smìrem k Mìlkovicím Ve vrchách, Na Koblásnici a Maánova kouta (k silnici od Veselíèka k Mìlkovicím). Pøi silnici k Veselíèku je les Spoleènice, dále Obhrázená, Spálená a pøi hranicích slavkovských Hajný les. U hranic hlinìnských je les eredná. Od hájenky smìrem k Vatínu jsou lesy zvané Ve svobodech, pøi pìinì ke ïáru je les Vùbec. Lesy za hájenkou po stranách cesty na silnici ke ïáru se jmenují Na zelených cestách.
5
Památky a pomníky Jedinou památkovì chránìnou budovou v Jamách je fara, její stavba je kladena do poloviny 17. století. Podle dostupných pramenù byla vak postavena a tìsnì pøed rokem 1792 spolu s novostavbou kostela. Druhou evidovanou památkou jsou Boí muka z poèátku 18. století, umístìná u polní cesty smìrem od Hájku k lesu eredná na pozemku usedlosti è. 54. V roce 1962 je nechal faráø Josef Hladký rozebrat s úmyslem postavit je u høbitova. K tomu vak nedolo a památka byla v roce 1984 znovupostavena na pùvodní místo. Boí muka tvoøí ètyøhranný asi 2 m vysoký sloup zavrený kaplicí. Na její zadní stranì je letopoèet 1831, vpøedu a po bocích stopy po vsazených kovových deskách, nahoøe elezný dvouramenný køí.
Novì postavená Boí muka na .....
Pøed farou byl zbudován malý pomníèek faráøi Václavu Bezdìkovi, který pùsobil v Jamách v letech 1878 a 1890 a zaslouil se o povznesení obce, ustavení dobrovolného hasièského sboru a pøedevím o rozvoj bramboráøství. Pomníèek má nahoøe vytesaný pozlacený køí, pod ním pozlacený reliéf hlavy knìze s nápisem P. V. BEZDÌK 1878 - 1890. V roce 1928 byl v rohu kolní zahrady odhalen pomník padlým v první svìtové álce. Trnová koruna a z ní vyrùstající lípa se znaky ètyø zemí Èeskoslovenské rupubliky mìla symbolizovat boj za svobodu. Dnes je pomník pøemístìn do parèíku na návsi, nìkteré fotografie padlých na nìm bohuel chybí. 6
Køíe V obci a v jejím katastru byla postavena více ne desítka køíù. U vchodu do kostela stojí kamenný køí s litým pozlaceným spasitelem, postavený v roce 1848. Posvìcen byl podle staré kroniky faráøem Antonínem Kolárským za úèasti rychtáøe Josefa Nedvìda (è. 18), pùlmistra Jana Petrlíka (è. 36) a konelù Josefa Holemáøe (è. 25) a Josefa Bratránka (è. 24) 22. øíjna 1848. Pozlacení Krista zajistil v roce 1892 faráø Frantiek Vítek. Také dalí køí stál pøímo ve vsi. Vítkùv køí u stavení è. 40 byl postaven jako podìkování za uzdravení majitelky domu z tìké nemoci. Byl na nìm nápis: Ke své cti a chvále Boí a na podìkování Pánu Kristu vìnují manelé Jan a Josefa Sochorovi è. d. 40. Havlíèkùv køí stojí od roku 1888 na levé stranì silnice smìrem ke ïáru. Podstavec je ze uly, na litém køíi tabulka s nápisem: Pochválen Pán Jeí Kristus. Poutníèe, tu málo prodli, Otèe ná se vroucnì modli: by nám Bùh milostiv byl, høíchy nae odpustil. Tento køí k uctìní pìti ran Krista Pána vìnovali rodièe Jakub a Aneka a novomanelé Josef a Frantika Havlíèkovi, rolníci z Jam è. 1, roku 1888. Po stranách køíe stojí dvì lípy. Ve stínu lípy na Køíbì na mezi u pole stojí Janderkùv køí. Je na místì, kde ji ve válce prusko-rakouské v roce 1866 stával døevìný køí. Køí je vysoký, celý ze uly. Zbudoval ho v roce 1888 majitel statku è. 8 Frantiek Juda. Po pravé stranì cesty k Sazomínu pod dìdinou je Faráøùv køí, který dal postavit nákladem 50 zl. v roce 1893 u farního pole a louky faráø Frantiek Vítek. U litého køíe, který má podstavec ze uly, je zasazen javor. Pochopùv køí stojí za dìdinou u cesty k Vatínu mezi dvìma javory. Je z kamene a byl postaven v roce 1846. Starýho køí stojí pod jasanem za rychtou. Byl vysoký, celý ze uly a byl postaven v roce 1899 na památku padesátiletého manelství majitele rychty Jana Starého a jeho manelky Marie. Dnes je køí litý , zasazený do ulového podstavce. Køí u cesty k Hodikovu (na Roubkách)) je køí Kostlencùv. Postavil ho Josef Kostelenec (è. 26) na památku své cesty do Svaté zemì v roce 1901. Sochorùv køí stojí na levé stranì silnice k Hlinnému. Je kamenný, postavený v roce 1886, u køíe jsou dvì lípy. Martinùv køí je blíe k Hájku pøi cestì vedoucí k eredné, po které se døíve, dokud nebyla silnice, jezdilo k Hlinnému. Je z kamene, do nìho je vytesáno Pochválen buï Jeí Kristus. Dvoøákùv køí je po levé stranì cesty odboèující ze silnice k Veselíèku pod Vejdoch. Podstavec je postavený z kamene,køí litý a pochází z roku 1903. Stojí pøi nìm javor. Døíve stával na hranicích mezi pozemky usedlostí è. 37 a 20 za dìdinou nedaleko domku è. 53 Mládkùv køí. Byl døevìný a kdy èasem seel a vítr ho povalil, nebyl ji obnoven. 7
Památné stromy V zahradì rychty è. 13 stál mohutný 180 let starý jilm. Obvod jeho kmene ve výi 1 m byl pøes 3,5 m. V roce 1984 byl napaden houbovitou chorobou a musel být skácen. Prastará památná lípa, evidovaná od roku 1995 jako památný strom, vévodí kopci Køíb. Pod ní je ji zmínìný Janderkùv køí. Na rozcestí silnic Jámy Hodikov - Hlinné stával mohutný 800 let starý buk, kterého vyvrátila vichøice v roce 1948. Na jeho místì postavila rodina rychetníka v Hlinném v roce 1952 nový køí. Ze starých lip u kostela, zasazených zde asi ji v 17. století, zùstaly tøi, dalí byly se souhlasem MNV skáceny v roce 1947. Jedna stará lípa je také pøed è. 6.
Bouèek na rozcestí - Jámy-Hlinné-Hodikov
Bouèek na rozcestí - Jámy-Hlinné-Hodikov
Starý jilm v zahradì è. p. 13
Jámy na poèátku dìjin Nejstarí písemná zpráva Jámy jsou podle dochovaných písemných pramenù jednou z nejstarích osad na Vysoèinì. Kdy v roce 1252 zaloil Boèek z Obøan s tchyní Sibylou, manelkou Eufemií a vagrovou Elikou po nìkolika marných pokusech cisterciácký kláter Fons sanctae Mariae jako filiálku klátera v Nepomucku na samé hranici mezi 8
Èechami a Moravou, dal mu do vínku øadu vesnic na celé Moravì. V Blízkosti klátera to vak byly pouze vsi ïár a Jámy a nekolonizovaný pohranièní prales, v nìm byly teprve postupnì zakládány dalí vesnice. Vedle ïáru jsou tedy Jámy jedinou osadou dneního ïárska, která existovala ji pøed vznikem klátera. Kolonizace ïárska Dosud nekolonizovanou oblast od Køianova a k èeským hranicím získal v roce 1240 Pøibyslav z Køianova, který se pokusil zaloit v místech pozdìjího ïáru na èeskomoravském pomezí kláter, co uskuteènil a jeho ze Boèek z Obèan. Jestlie se v roce 1240 píe o této oblasti jako o neosídleném pohranièním lese, urèeném ke kolonizaci, mùeme zaloení Jam a ïáru poloit do let 1240 a 1252. A souèasnì mùeme pokládat za samozøejmé, e zakládání dalích osad se opíralo nejen o ïár, který byl novì zaloeným kláterem budován jako mìsteèko, ale také o druhou v roce 1252 ji osazenou osadu, tedy o Jámy. V kolonizaci oblasti pokraèovali dìdicové Pøibyslava z Køianova, pøedevím vagr manelky Boèka z Obøan a podporovatel klátera Smil z Lichtenburka. Øada novì zaloených osad se brzy po svém zaloení stala majetkem ïárského klátera. Cisterciáci Cisterciácký øád si k zaloení klátera na pomezí Èech a Moravy nevybral Pøibyslav z Køianova náhodou. Byl to jeden z øádù, o který se mohla opøít kolonizace dosud neobsazených území. Pøímo ve stanovách mìl budování dvorcù, které se staly základem vesnic, tvoøících kláterní velkostatek. Zákaz pouívání masových pokrmù ve stanovách øádu podnìcoval budování rybníkáøství, které dosáhlo znaèného rozmachu pøedevím po husitských válkách. Jámy v roce 1407 Jámy byly nejen nejstarí osadou tvoøícího se ïárského panství, ale také osadou nejvìtí. Podle nejstarího ïárského urbáøe mìly v roce 1407 31 gruntù. Vìtí byla pouze mìsteèka ïár (93 usedlostí) a Dolní Bobrová (47). Z dalích vesnic, patøících kláternímu panství v roce 1407, mìla Nová Ves 26, Radeínská Svratka 19, Slavkovice 16, Vysoké, Poèítky a Radòovice 14, Lhota 13, Miroov 9 a Sklené jen 8. Poèet obyvatel lze srovnáním s jinými prameny pøedhusitského období odhadnout na 217. Také velikostí gruntù se Jámy v pøedhusitské dobì výraznì liily od ostatních vesnic panství. V roce 1407 zde bylo 5 celolánových gruntù a 20 gruntù pùllánových, jen 4 grunty ètvrtlánové a 2 podsedci, tedy usedlíci s velmi malou rozlohou pùdy. Na celolánových gruntech hospodaøili rychtáø, Mike, imon, Novák a Perkel, na pùllánech Michal, Hudcová, Andres, imek, Jindra, Vanìk, dalí Michal, Petr, mlynáø, tìpán, Mika, Toman, Jírek, Tevsel, kováø, Hanu Perètl, vdova, Kapar, Èinèel a Dorner, který ovem z pùllánu uprchl, take jeho usedlost byla v roce 1407 neosazena. Ètvrlán dreli Mates, Petr vec, Kublar 9
a Drle, na podsedcích jsou jmenováni Písnikl a lepcholb. I kdy byla mnohá jména usedlíkù kláterním písaøem zkomolena, jde o první jména obyvatel vesnice, s nimi se setkáváme. Na rozdíl od ïáru, v nìm v roce 1407 pøevaují jména nìmecká, jde z pøeváné vìtiny o jména èeská.
10
Vrchnostenské platy a dávky. Penìní dávky vrchnosti platili poddaní roènì ve dvou termínech. Rychtáø z Jam odvádìl na sv. Jiøí do ïáru 4 kopy a 8 groù, na svatého Václava pak 4 kopy a 16 groù. K tomu pøistoupilo 48 groù za roboty, celkem tedy dostávala kadoroènì ïárská kláterní vrchnost z vesnice 9 kop a 12 groù. Vedle penìní èine odvádìli poddaní ïárskému kláteru té platy naturální. Byly to pøedevím slepice èi kuøata, kterých pøipadla v Jámách jedna na lán, a vejce, kterých pøipadlo 10 na pùllán. Celkovì tak z Jam odcházelo roènì do ïáru 16 slepic a 320 vajec. Po husitských válkách V dobì husitských válek, pravdìpodobnì v roce 1422, byl ïárský kláter znièen husity. Èásti kláterních statkù se ujala okolní lechta. Jámy s okolím pøely do rukou pánù na Velkém Meziøíèí. Kdy vak v roce 1436 pohnal zemský komoøí Jot Hecht z Rosic bratry Václava a Jiøíka z Kravaø, e neprávem drí vesnice ïárského klátera Obyètov, Jámy, Sazomín, Vatín, Kotlasy, Pokojov a dalí tøi pozdìji zaniklé vsi, z nich mají uitky pøicházet do markrabìcí komory, byly vesnice vráceny ke ïárskému panství. Kláter vak byl obnoven a za vlády Jiøího z Podìbrad. Do jaké míry se doèasný zánik klátera dotkl obyvatel kláterních vesnic, prameny neprokazují. Urbáø, vyhotovený po obnovení klátera v roce 1462, vak na výraznìjí zmìny neukazuje. Poèet usedlostí v nìkterých vesnicích panství se sice zmenil, v Jamách naopak o jednu usedlost vzrostl. Po ïáru a Dolní Bobrové zùstaly celé 15. století nejvìtí osadou panství. Podle urbáøe z roku 1462 i dalího urbáøe, sepsaného v roce 1483, bylo v Jamách 32 usedlostí, poèet obyvatel lze odhadnout na 224. Výraznìji se vak v Jamách zmìnila velikost jednotlivých gruntù. Namísto pìti zde urbáø z roku 1462 nael jen 2 celolánové grunty, namísto dvaceti 22 gruntù pololánových, 3 ètvrtlánové a 1 grunt o osminì lánu. Podsedci nejsou uvedeni. Do roku 1483 vak vzrostl poèet celolánových gruntù opìt na 5, pololánù bylo 23, poèet meních gruntù zùstal nezmìnìn. Navíc uvádí nejmladí urbáø dvoulánový dvùr bez naturálních a penìních dávek, tedy svobodný. Penìní dávky v roce 1462 èinily na sv. Jiøí 4 kopy a 48 groù, na sv. Václava 5 kop, robotní dávky byly zvýeny na 56 groù a 4,5 denáru. Celkem tedy lo do ïárského klátera 10 kop, 44 groù a 4,5 denáru. Naturální renty èinily 19 3/4 kusu slepic a 375 vajec, podle urbáøe z roku 1483 pak 17 1/4 kusu slepic a 235 vajec. V druhé polovinì 15. století je v Jamách uvádìn vrchnostenský dvùr, roboty v obci vak zùstaly reluovány. Usedlíci z druhé poloviny 15. století Podle urbáøe z roku 1462 hospodaøili na usedlostech v Jámách láníci Prokop, Judex rychtáø, Vaòková, Jiøík Saiper, Hanu, Ondra a Matìj Koj, pùlláníci rychtáø Vencl, Endres, Endresùv syn Michal, tìpán, Michal Nepil, Michal ze Sazomína, 11
Michal Piek, mlynáø, Martin, Míèa, Vala Hudec, Sable, Jirková, Poláèek, Vanìk Sochor, Palec, Paul, Zigel, ustr, Hanu Perksl, Vajs Hensel a Kuncel, ètvrtláníci Haek, Taysl a Jirek a pùl ètvrti lánu Kapar. V roce 1483 se pak v urbáøi setkáváme s tìmito jmény: láníci Kuba, Duchek, Hanu, Martin a Janek, pololáníci Vencl, Vítek, imon, Jan Drlík, Jírek, Neøád, Ondøej, Karásek, Vavøinec, Michal, Michálek, Mertl, Kica, Jake, Maek, Jakub, Vávra, Zigel, dalí Jakub, Pyek, Hensl a Endrl, ètvrtláníci Bratran, Michal a Pysnek a pùlètvrtník Grandová. Køestní jména usedlíkù nám tedy v nìkolika pøípadech doplòují pøízviska, základ pozdìjích pøíjmení. První øemeslníci Kláterní urbáøe uvádí i øemeslníky a mlynáøe. Nejvíce øemeslníkù bylo pøirozenì ve ïáøe a v Bobrové, jen ojedinìle se objevují na vesnicích. V Jamách byl v roce 1407 poddanský mlýn a dva øemeslníci - kováø a vec. Oba byli zároveò sedláky, obhospodaøujícími mení usedlosti. Mlynáøe a evce uvádí i urbáø z roku 1462, v urbáøi z roku 1483 vak nejsou ani mlynáø, ani vec uvedeni. První zánik klátera Po Jiøím z Podìbrad pøevzali zakladatelská práva nad kláterem potomci èeského krále, minsterberská kníata Albrecht, Jiøí a Karel, kteøí pøepustili fundátorství olomouckému biskupovi Stanislavovi. Tato zmìna zakladatelského rodu znaènì ovlivnila celkový vývoj ïárského panství. Kláter i poddaní, kteøí byli vesmìs augpurské konfese, se této zmìnì bránili. Nakonec mnii kláter opustili a celé panství pøelo do majetku olomouckého biskupství, které mìlo vyivovat ve ïárském kláteøe 12 mnichù. Kardinál Frantiek z Ditrichtejna vypovìdìl v roce 1617 z panství vechny, kdo nechtìli pøistoupit ke katolictví a posléze prohlásil celé kláterní zboí za své osobní vlastnictví výmìnou za panství Chropynì, co vedlo k úplnému zániku klátera. Kardinál Frantiek z Ditrichtejna sice povýil v roce 1607 ïár na mìsto, potvrdil a rozíøil mu svobody, kterých mìsteèko dosud uívalo, o osudu kláterních poddaných vak z jeho období nemáme ádné zprávy. Svobodný dvùr Svobodný dvoulánový dvùr v Jamách je uveden pouze v urbáøi z roku 1483, ve starích uvádìn není a o jeho starích osudech prameny mlèí. Je pravdìpodobné, e svobodný dvùr byl v Jamách od vzniku vesnice a e lo o majetek prvního lokátora, tedy zakladatele vesnice. Dochované písemné prameny nám bohuel o majitelích tohoto dvora neøíkají témìø nic. Snad z nìho pocházela Kateøina z Jam (de Yam), která se psala pozdìji z Otradic a byla manelkou Jana, øeèeného Bidlo z Olomuèan. V roce 1407 jí vloil Lacek z Kravaø 60 kop praských groù roèního platu vìna na vsi Otradicích, které pøijal Petr z Náramèe. Odpor proti vkladu vìna na Otradicích vak vznesl Mikulá z Raèic, který prohlásil, e k Otradicím má vìtí právo. Více dokladù o svobodnickém rodu, který se psal z Jam, bohuel nemáme. 12
Ve druhé polovinì 15. století dreli dvùr v Jamách Václav Jamský se synem Mikuláem, od nich ho za sto zlatých uherských v hotovosti koupil 4. dubna 1487 pro uvarování nesnází ïárský kláter. Co bylo myleno tìmi nesnázemi se mùeme pouze domnívat. Snad hrál majitel svobodného dvora urèitou roli v dobì husitských válek, kdy se páni z Kravaø ujali správy Jam a dalích okolních vesnic. K této domnìnce vak vede jen nahoøe citovaná souvislost mezi Kateøinou z Jam a Lackem z Kravaø. Datum pøevodu svobodného dvora v Jamách z rukou drobných lechticù z Jam èi Jamských do rukou klátera je vymezen dvìma ïárskými urbáøi. V roce 1462 dvùr zøejmì kláteru jetì nepatøil, v roce 1483 je vak ji jako majetek klátera uveden, i kdy bez poddanských povinností. Zøejmì k tomu dolo záhy po obnovení klátera Jiøíkem z Podìbrad. Dìdièná rychta Podle citovaných ïárských urbáøù byl rychtáø v Jamách povinen ïárské vrchnosti stejným platem jako ostatní celoláníci. Bylo to 16 gr. na sv. Václava a stejný plat o sv. Jiøí. Po koupi dvora spojil zøejmì ïárský kláter rychtu s drbou svobodného dvora, èím byl jamský rychtáø povýen do kategorie dìdièných rychtáøù. Svobodný dvùr s rychtou prodala vrchnost v roce 1487 za 100 zlatých uherských opatrnému Janovi (Drlíkovi), enì jeho i dìtem, erbóm a jich budúcím s lánem roli, s lesy, s lukami a se vím, co ke dvoru dosud náleelo. Kupující sloil 20 zl. závdavku a zavázal se platit kadý rok o sv. Jiøí dalích 20 zl. a do vyprení celé sumy. Ke dvoru pøedala vrchnost novému majiteli právo lovu a tøetinu pokut, vymìøených za mení pøeèiny. lo zøejmì o práva, která patøila ke dvoru pøed jeho zakoupením ïárským kláterem. Pokuty a tresty ze ètyø vin velkých, jakoto háøství, zlodìjství, násilí a mordéøství, si vrchnost ponechala. Nový majitel pak musel pøevzít vechny povinnosti rychtáøe, tedy úroky z té vsi a vechny poplatky vybírati od lidí a do klátera nám a naim budúcím podávati, roboty neb jiné vìci, co by jim bylo rozkázáno, z té vsi vypravovati mají. Pokud by v budoucnu chtìl nový majitel rychtu prodat, odkázat nebo smìnit, smìl to udìlat pouze èlovìku robotnému, který by se nám hodil a byl øádu sedlského. Souèasnì povolil ïárský kláter rychtáøi vaøit a enkovat na rychtì pivo, co bylo zøejmì také jedním z práv bývalého svobodného dvora. Nový majitel dvora a rychty vak brzy po uzavøení kupní smlouvy zemøel a jeho manelka a dìti nemohly splnit podmínky smlouvy. Proto opat Vít, pøevor Tomá a celý konvent ïárského klátera prodali usedlost 11. èervence 1488 místnímu poddanému, novému rychtáøi Václavovi, který splatil 40 zl. uherských závdanku a zavázal se zbytek splácet po 15 zlatých roènì. A listina, vydaná opatem Vítem v roce 1513, nám situaci rychty blíe vysvìtluje. Patøil k ní od starodávna jeden poplatný lán, z nìho rychtáø odevzdával vrchnosti vechny bìné platy, a druhý lán svobodný, patøící pùvodnì ke svobodnému dvoru. Pouze tohoto lánu se týká listina z roku 1488. Jestlie tedy 13
pùvodní svobodný grunt byl podle urbáøe z roku 1483 dvoulánový, zùstala zøejmì jeho èást majetkem vrchnosti a jen èást zùstala od poddanských platù a robot osvobozena, ovem za cenu sluby vrchnosti, vykonávané z titulu rychtáøe. Osvobození rychty od platù kláteru Pøed rokem 1513 vybudoval ïárský kláter mezi Jámami a Hlinným rybník, kterým zatopil èást pozemkù, náleejících k rychtì. ïárský opat Vít a pøevor Vavøinec jménem celého konventu jako náhradu tìchto zatopených pozemkù odpustili 24. dubna 1513 rychtáøi i jeho potomkùm plat z tohoto poplatného lánu, pokud mu ovem pozdìji pozemky nenahradí jinými. Souèasnì se rychtáø musel zavázat, e nebude bránit pøípadnému rozíøení rybníka na úkor svých pozemkù. Listina, objasòující nám postavení jamského rychtáøe, je jediným písemným dokladem o vesnici z celého 16. století. Rychtáø Václav je uvádìn jako svìdek jetì v roce 1562. lo zøejmì o nového stejnojmenného majitele rychty.
Jamská rychta
Za Ditrichtejnù a po obnovení klátera Kardinál Frantiek z Ditrichtejna po pøevzetí ïárského panství potvrdil ïáru a Vojnovu Mìstci dosavadní privilegia, stanovil podmínky vykonávání odúmrti, naøídil øemeslníkùm sdruovat se v cechy, ïár povýil na mìsto a polepil mu znak, povolil mìstu a mìsteèku vaøení a enk piva, enkování vína a nìkteré dalí svobody. Pro vesnice ïárského panství je vak podstatné, e zavedl novou evidenci poddanských gruntù na celém panství - nechal poøídit novou gruntovnici pozemkovou knihu. 14
Jámy v nejstarí pozemkové knize Nejstarí pozemková kniha ïárského panství zachycuje v Jamách 34 usedlostí. Nejstarí zápis pochází z roku 1623, nejmladí z roku 1643, zpravidla vak údaj pøináí informace o majiteli gruntu pøed rokem zápisu, stanovené splátky, v knize nejèastìjí nazývané vejminky èi výminky, nìkdy uvádí i jméno pøedelého majitele, tedy celkem posloupnost tøí dritelù gruntu. Velikost gruntù není uvádìna. V odhadu, zda lo o grunt lánový, pololánový èi jetì mení, se mùeme orientovat pouze podle jeho ceny. Splátky na gruntu jsou nejèastìji urèeny dìtem pùvodního majitele, nìkdy vdovì, ojedinìle byly dosud nesplaceny splátky pøedelých usedlíkù. Pokud pøebíral grunt po zemøelém otci syn, zavázal se, e bude matku pøi tom statku chrániti a iviti a do smrti a jednu krávu jí na své píci chovati. Dcerám pùvodního majitele zpravidla náleely vedle stanovení výe platu 1 kráva, 2 jalovice, u vìtích gruntù i nìkolik prasat, slepic a husí a nový majitel býval povinen zajistit jim slunou výpravu, nìkdy je pøímo uvedena svatební veselka. Z hospodáøského náèiní jsou u gruntù uvádìny zpravidla vùz, pluh, rádlo a brány, pokud byl grunt prodáván v dobì, kdy jetì nebylo zaseto, bývalo souèástí prodeje nìkolik mìøic ita, ovsa a jeèmene. Mnoství dobytka, pokud je v zápise zachyceno, se lií podle velikosti gruntu. Nejèastìji to byly dvì klisny, kráva, jalovice, nìkolik sviní, hus a kolem deseti slepic. Stará rychta jamská Takto je nazván zápis o prodeji rychty dne 4. bøezna 1626 Øehoøovi ímù ze ïáru. íma koupil rychtu po zemøelém rychtáøi Markovi za 400 zl. Pøed zahájením splátek musel 10 zl. v pøíèinì neopatrnosti ohnì do dùchodù J. V. K. (jeho vysoké kníecí) Milosti poloit. Rychta byla zøejmì znaènì pokozena poárem, který zavinil majitel. Pøedchozí rychtáø, Marek, zøejmì na rychtì nehospodaøil dlouho, nebo na ní jetì vázly splátky dìdicùm pøedelého rychtáøe Jana. V zápisu jsou vedle splátek dìdicùm vyèísleny i desátky, které ze dvou lánù patøících k rychtì plynuly vrchnosti. Bylo to 8 mìøic ita a 7 mìøic ovsa. Ponìvad vak v dobì pøevodu byl jeden lán pustý, mìl z nìj rychtáø odvádìt jen o sv. Jiøí 15 groù, o sv. Václavu dalích 15 groù, 2 slepice, 1 kuøe a 25 vajec. Jamské grunty v první polovinì 17. Století Pohleïme na zápisy jamských gruntù v nejstarí ïárské pozemkové knize v poøadí, v jakém byly do knih zapisovány. Z roku 1623 je zde jediný zápis, týkající se gruntu Øíhy Holomáøe. lo o sirotèí grunt po Vavøinci Holomáøovi v cenì 200 zl., který pøebíral syn Øíha Holomáø. Nový majitel musel ivit a do smrti matku a vypravit sestru Kateøinu. V roce 1624 byly do gruntovní knihy zapsány pøevody dvou usedlostí. Mení grunt imona Martinù byl prodán za 159 zl. bratru pùvodního majitele Janovi. Grunt po zemøelém Petru Volivovi koupil za 131 zl. Kapar Hamzálkù, který 15
16
byl nadále podle gruntu nazýván Kapar Voliva. Na gruntu musel nový majiel vychovat dìti pùvodního hospodáøe Markétu a Pavla a Markétì dát vìno. Tøetí zápis z roku 1624 se týkal gruntu Sochorova, který koupil za 300 zl. imek Slonkù ze Svratky. Stejnì jako pøedelý majitel pøevzal i imek po gruntu pøízvisko Sochor a zápis byl nadepsán Grunt imka Sochorova V roce 1625 byl prodán za 130 zl. sirotèí grunt po Filipovi Muátkovi synu Janovi, který mìl vyplatit sourozence Matìje a Kateøinu. Z roku 1626 je v gruntovnici nahoøe zmínìný zápis o jamské rychtì a prodej sirotèího gruntu po Jakubu Slámovi za 200 zl. Matouovi z Újezda, který se nadále psal Matou Sláma. Nový majitel mìl dát vìno sirotkùm Jakuba Slámy Dorotì a Marianì. V roce 1627 prodal Matou Bratránek za 120 zl. grunt synu Václavovi, který se zavázal chovat na gruntì otce a do smrti, vyvdat sestru Marianu a bratru Jakubovi dát 10 zl. za klisnu a po pìti mìøících ita a ovsa. V roce 1628 byly zapsány do pozemkové knihy pøevody dvou dalích jamských gruntù. Havel Dvoøáèek prodal za 80 zl. svùj grunt synu Pavlovi, kdy si na usedlosti vymínil výmìnek pro sebe a svou manelku. V téme roce prodal synu Václavu Svatoòovi za 100 zl. grunt jeho otec Bartoò, vymíniv si pro sebe výmìnek. Také v roce 1629 pøibyly do gruntovnice zprávy o dvou dalích usedlostech. Øíha Holemáø prodal za 150 zl. grunt bratru Vítovi s podmínkou, e na usedlosti bude a do smrti ivit matku. Vítek Mládek pak prodal grunt za 9O zl. Jírovi Mládkovi. Snad lo o syna. Dalí zápis pochází z roku 1633, kdy imek Sochor ze Svratky prodal grunt v cenì 300 zl. bratru Matìjovi, který se mìl postarat o Dorotu, Salomenu a Jana. V roce 1634 koupil mení usedlost za 30 zl Jan Omáèka od Klímy Omáèky. Podrobnìjí údaje zápis neobsahuje, snad lo také o syna. Tøi grunty v Jamách byly prodány v roce 1635. imon Juda koupil za 40 zl. grunt od své matky, kterou mìl ivit na usedlosti do smrti a vypravit bratry Matìje a Tomáe a sestru Dorotu. Jan ikl koupil za 60 zl. sirotèí grunt po Vítovi iklovi, na nìm dosud vázly splátky dìdicùm pøedelých majitelù, a koneènì Václav Pochop prodal za 250 zl. grunt synu Matìjovi. I na tomto gruntì vázly jetì splátky dìdicùm pøedelých majitelù, Václavovi, Pavlovi a Vítkovi, kteøí byli vyplaceni a v roce 1641. Z roku 1636 je v gruntovní knize struèný zápis, podle nìho Petr Slávka pøevzal po otci v Jámách grunt se závazkem, e na nìm bude do smrti ivit matku. Druhý zápis se týká gruntu, který Jíra Sochor prodal za 25 zl. Václavu Macákovi. V zápise je zmínìn rybník, který zøejmì k usedlosti patøil. Usedlost je nazvána Grunt Václava Macáka na Sochorovì. 17
O rok pozdìji koupil Martin Trèka za 80 zl. grunt od Jana ikla s podmínkou vybavení dcer pùvodního majitele Kateøiny a Mariany. Poslední dva zápisy jsou v gruntovnici z roku 1643. Matìj Kuchaø koupil za 50 zl. grunt Kateøiny Jiskrové zvaný na Jiskrovì a Jan Maøák koupil za 30 zl. usedlost od otce Jana. Musel vyplatit dva bratry a sestru a jamskému záduí musel sloit 1 zlatý moravský. Obnovení klátera Poslední dva zápisy nejstarí ïárské gruntovnice byly ji zapsány novým, pøesnìji øeèeno staronovým dritelem ïárského panství. Dne 29. záøí 1638 toti Maxmilián kníe z Ditrichtejna prodal panství cisterciáckému øádu, který uvedl do klátera mnichy a obnovil tak bývalý ïárský kláter. Majitelé usedlostí v roce 1657 V roce 1657 byl na Moravì sepsán první celomoravský katastr usedlostí, tak zvaný lánský. Nejstarí dochovaný lánové rejstøík, z nìho jsme vypsali usedlíky k roku 1657, byl na ïárském panství sepsán 6. záøí 1674. O sedm let starí, ze 7. listopadu 1667, je pøiznávací list k dani domovní, který obsahuje jména hospodáøù a údaj o velikosti gruntù. Soupis zachytil v Jamách 29 osazených usedlostí s pozemky v rozsahu 626 mìøic a 4 usedlosti pusté v rozsahu 37 1/4 mìøice. Poøadí gruntù je v tomto katastru stejné jako v lánovém rejstøíku. Vedle jmen majitelù z roku 1667 je v katastru uveden rozsah pùdy ve výsevkových mìøicích. Jíra Lojek vlastnil 19 mìøic pùdy, Václav Omáèka 12 mìøic, Matìj edivej 19, Matou Sláma 22, Matìj Pochop 30, Jan rychtáø 65, Matou Plachej 26, Jan Judka 17, Jakub Dvoøák 19, Pavel astnej 20, Ambro Holemáø a Tomá Kováø 17 1/2, Jakub Janderka 20 1/2, Urban Hlávka 23, Jan Martinù 27, Mikulá Mládek 7 1/2, Vávra Sochor 18, Tomá Janovský 24, Václav Saratov 29, Jakub Sochor 33, Burian Machù 16, Jíra Maan 20, Martin Trèka 16 1/2, Blaej Kostelný 19, Ondra Bratránek 18, Václav Molva 11, Pavel Nedvìd 26 1/2, Matìj Buèek 20 a Matìj Muátkù 11 mìøic. Pusté byly usedlosti Anny Ondrukové v rozsahu 18 mìøic, grunt Kaberdovský (8 mìøic), usedlost Matìje Hemzálka (11 1/2 mìøice) a Molvovská (10 mìøic). Peèe obce Jámy Na katastru zvaném rektifikaèní akta je pod papírovou plikou pøititìna jamská peèe. Má prùmìr 25 mm, uprostøed peèetního pole polovina kozla ve skoku, kolem ne zcela zøetelný opis: x SIGIL IN IAM a drobnìjím písmem letopoèet, s nejvìtí pravdìpodobností 1667. Peèe se stejným znamením uíval jamský rychtáø k ovìøení vech potøebných dokumentù a do roku 1850. Datum peèeti je shodné s termínem vyhotovení nahoøe citovaných pøiznávacích listù k dani domovní. Snad byla vyhotovena k ovìøení tohoto dokumentu, i kdy dochovaný exempláø nebyl pøedstavenými obce zpeèetìn. 18
Peèe obce Jámy z roku ....
Lánový rejstøík z roku 1674 Soupis z roku 1674 zachytil v Jamách 32 osazených usedlostí a jednu usedlost oznaèenou jako stará poustka, tedy usedlost pustou ji v dobì vzniku prvního rejstøíku. Ta je v rejstøíku nazvána Kabrdovská a mìla rozsah pouhých 12 mìøic. Nezdanìné, zøejmì vrchnostenské pùdy, bylo v Jamách 52 mìøic. ïárské panství bylo v rejstøíku vymìøováno, podobnì jako nìkolik dalích panství na Vysoèinì, v mìøicové soustavì, pøeváná èást panství v Brnìnském kraji, k nìmu ïárské panství od vzniku krajù náleelo, vak byla uvádìna v soustavì lánové. Celkovì katastr zachytil 122 kusù polí o výmìøe 721 výsevkových mìøic a 5 osmin, pøi pøevodu na lány lo o 4 celé a 6 2/4 achtle. Vechny usedlosti v Jamách byly zaøazeny ve 3. bonitní tøídì, v ní byly pøedpokládány nejnií výnosy. Vìtina usedlostí mìla pole ve 3 - 4, jen výjimeènì v pìti kusech, rychta v esti kusech. Majitelé usedlostí se proti roku 1667 pøíli nezmìnili, nové mìøení vak u nìkolika gruntù dosti výraznì zmìnilo jejich rozsah. 4 kusy polí Pavla Lojka obnáely 19 mìøic, 4 kusy Václava Vomáèky 11 mìøic, 4 kusy Matìje edivého 19 mìøic, 5 kusù Kapara Slámy 18 mìøic, 5 kusù Pavla Pochopa 30 mìøic, 6 kusù Jana rychtáøe 65 mìøic, 4 kusy Bartonì Plachého 30 mìøic, 3 kusy Jana Judka 19 mìøic, 3 kusy Jakuba Dvoøáka rovnì 19 mìøic, 3 kusy Pavla astného 18 mìøic, 3 kusy Petra Ondruky rovnì 18 mìøic, 4 kusy Tomáe Kováøe 15 mìøic, 3 kusy Jakuba Macáka 12 mìøic, 4 kusy Jakuba Janderky 19 mìøic a 1 achtel, 3 kusy Urbana Hlávky 14 mìøic, 5 kusù Jakuba Martinù 26 mìøic, 2 kusy Mikuláe Mládka 9 mìøic, 4 kusy Vávry Sochora 21 mìøic, 4 kusy Tomáe Janovského 19 mìøic, 5 kusù Havla Svatonì 31 mìøic, 4 kusy Jakuba Sochora 25 mìøic, 4 kusy Buriána Machù 16 mìøic, 3 kusy Jíry Maana 14 mìøic, 3 kusy Jana Trèky 15 mìøic, 4 kusy Blaeje Kostelence 19 mìøic, 4 kusy Pavla Hemzálka 18 mìøic, 4 kusy Václava Bratránka 23 mìøic, 3 kusy vdovy po Václavu Molvovi Justýny 12 mìøic, 4 kusy Pavla Nedvìda 25 mìøic, 3 kusy Pavla Muátka 7 mìøic a 4 achtle, 3 kusy Matìje Buèka 13 mìøic, 5 od roku 1656 pustých kusù Ambroe Holemáøe 32 mìøic, obecního pole bylo 18 mìøic. 19
Lánový rejstøík z roku 1674
20
Druhá pozemková kniha V roce 1653 byly podle titulního listu obnoveny a napraveny gruntovní knihy usedlostí, pøíluejících k rychtì jamské a vatínské. Tato nová pozemková kniha navazuje na zápisy v nejstarí knize, za zápisy splátek pak její písaø ponechal vdy nìkolik volných listù, aby na nich mohly být prùbìnì zapisovány nejen splátky, ale i vechny dalí majetkové zmìny. Vìtina zápisù v této knize konèí a v poslední ètvrtinì 18. století. Pøehled majitelù gruntù podle této knihy poslouil jako hlavní podklad k závìreèné kapitole této knihy Nejstarí jamské usedlosti a jejich majitelé. Pozemková kniha prokazuje pomìrnì èasté zmìny majitelù gruntù, provádìné z naøízení vrchnosti, a nepøímo i tìké postavení hospodáøù v 17. a první polovinì 18. století. Jsou zde informace o hospodáøích, kteøí sbìhli z gruntu, i o tìch, kterým vrchnost dvùr odebrala pro patné hospodaøení. V roce 1677 sbìhl z gruntu (è. 35) Tomá Janovský. V roce 1673 musel Jakub Kamínek z gruntu u Macákù (è. 4) pro velkou lenost postoupit grunt Janovi Poèáteckému. Ten vak v roce 1679 z gruntu sbìhl. V roce 1720 musel ten nedbalý Mikulá Macák na Sochorovì (è. 36) pøenechat grunt Pavlovi Ondrouovi, ale ji v roce 1730 byl grunt toho nedbalce Pavla pøedán ebestiánu Nedvìdovi. Podobný osud èekal usedlost Na Kostelencovì. V roce 1738 ji od toho nedbalce Vojtìcha Nedvìda pøevzal Václav Vaíèek. V roce 1739 pøevzal Bernard Svatoò grunt na Buèkovì (è. 31) od toho Jiøíka (Dostála) nedbalce. O dva roky pozdìji pøevzal od Pavla Maana, toho nedbalýho hospodáøe, kterej ten grunt velmi spustil usedlost (è. 28) Václav Maøík z Vatína. Pusté usedlosti I kdy se vrchnost snaila nevýnosné grunty obsadit novými hospodáøi, zùstalo vlivem útrap tøicetileté války i tvrdého postupu vrchnosti vùi poddaným v Jamách nìkolik pustých usedlostí. V lánovém rejstøíku z roku 1674 je uvedena stará poustka kabrdovská (snad pozdìjí è. 30). Znamená to, e usedlost byla pustá ji v roce 1657. Od roku 1656 byla podle tohoto katastru pustá také usedlost Ambroe Holemáøe. V soupise z roku 1667 jsou uvedeny dokonce tøi pusté usedlosti - Anny Ondrukové, grunt Kabrdovský, usedlost Matìje Hemzálka a poustka Molvovská. Do roku 1749 se vak podaøilo vechny tyto usedlosti osadit. Rektifikaèní akta z roku 1749 Plné tøi ètvrtiny století platil pro vymìøování daní katastr z roku 1674. Nový byl na ïárském panství sepsán v roce 1749. Je ovìøen peèetí jamské rychty z roku 1667, podpisy rychtáøe a pùlmistra v nìm vak chybí. První rubriky tohoto nového katastru opisují údaje lánového rejstøíku, poøadí hospodáøù na jednotlivých gruntech zùstává nezmìnìno. Dále je zde jméno souèasného hospodáøe, výèet polí s poètem kusù a výmìrou, uvádìjící vùbec po prvé pomístné názvy, stejnì jsou popsány pastviska a úhory, slouící jako pastviny, pøípadnì zahrady. U luk je vedle jména 21
uveden poèet dvouspøeních fùr sena a otavy, které se z luk sklidí. Samostatnì jsou uvedeny lesy, rybníky a øemeslníci, kteøí nevlastnili ádnou pùdu. Devatináctimìøicovou usedlost Pavla Lojka vlastnil Mikulá Lojek, pole mìl pøedevím Za humny, z luk, pøevánì v Koutech, sklidil 1 3/4 fùry sena. Usedlost Václava Vomáèky drel Frantiek Vomáèka, pole mìl pøedevím Za ploty, z luk sklidil 3 1/4 fùry. Usedlost Matìje edivého drel Valentin edivý, který mìl pole na Pøíhonì a Mezi cestama, z luk sklidil 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Usedlost Kapara Slámy vlastnil Martin Sláma, vìtí èást polí mìl na Pøíhonì, z luk sklidil 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. K usedlosti patøil také rybníèek. Tøicetimìøicový gunt Pavla Pochopa drel imon Pochop. Vìtí èást polí mìl rovnì na Pøíhonì, z luk na líbku a Mezi rybníky sklidil 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Také k jeho usedlosti patøil rybníèek. Rychtu vlastnil Matìj Starý. Podle katastru k ní patøilo 56 mìøic orné pùdy - na Klínku, za lebem a na Javoøe, 92 mìøic pustiny, hlavnì na Hliníku a na Vejdoe, z luk, hlavnì u Hlinýho, a z Dolní louèky sklidil 3 fùry sena a 2 fùry otavy. Také k rychtì patøil rybník a jako jediná jamská usedlost mìla rychta 12 mìøic lesa. Tøicetimìøicovou usedlost Bartonì Plachého s rybníèkem drel Václav Plachej. Pole mìl pøevánì v Krunách, z luk Palouky a u Rybníèka sklízel 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Usedlost Jana Judky drel Frantiek Judka, pole mìl na Køinách, na Køibu a na Vejdoe, z luk sklízel 3 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Také k této usedlosti patøil rybníèek. Grunt Jakuba Dvoøáka patøil Jírovi Dvoøákovi. Pole mìl za Nedvìdovy a na Køibì, z luk sklízel 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Grunt Pavla astného vlastnil Antonín Michálek. Obdìlával 17 mìøic pole na Køibì a na Dílech, 1 mìøici ponechal ladem. Z luk, hlavnì na Køibì, sklízel 3 fùry sena a fùru otavy. K usedlosti patøil té rybníèek. Usedlost Petra Ondruky vlastnil Václav Ondruka, který mìl pole na Vejdoe, za Ploty a na Krunách. Z osmnácti mìøic zùstaly dvì mìøice ladem. Z luk, hlavnì na líbku, odváel 1 1/8 fùr sena Usedlost Tomáe Kováøe drel Vít ikl. 15 mìøic orné pùdy, z ní 2 mìøice leely ladem, mìl mimo jiné za Ploty a na Roubkách, z luk sklízel 1 3/4 fùry sena. Usedlost Jakuba Macáka vlastnil Matou Macák. Z dvanácti mìøic pole, hlavnì za Ploty, nechal 2 mìøice ladem. Z luk sklízel pouze 3/4 fùry sena. Grunt Jakuba Janderky vlastnil Ondøej Janderka. K usedlosti patøilo 12 mìøic a 1 achtel pùdy na Dílech, na Køibì a na Krunách a rybníèek. Z luk, hlavnì na Køibì, sklízel 3 1/2 fùry sena a fùru otavy. Usedlost Urbana Hlávky drel Fabián Hlávka. Obdìlával 12 mìøic pùdy a 2 mìøice nechal ladem. Byly to díly za Plotem, na Krunách a na Vejdoe. Hospodáø vlastnil rybník a z luk, hlavnì na líbku, sklízel 2 1/3 fùry sena. 22
estnáctou usedlostí, zapsanou v rektifikaèních aktech, byl estadvacetimìøicový grunt Jakuba Martinù, který mìl pole na Dílech a na Køibì, z luk Nad mlejnem a z Palouku sklízel 3 fùry sena a fùru otavy. Také k této usedlosti patøil rybníèek. Usedlost Mikuláe Mládka o devíti mìøicích drel Blaej Mládek. Pole mìl pod Muátkovým a Za humny, z luk ve stejných místech sklízel 1 fùru sena. Dalí usedlost, pùvodnì Vávry, nyní Václava Sochora, mìla 21 mìøic polí na Vejdoe a za Ploty, louky vynáely 4 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy, z toho louka v Krunách celé 2 fùry sena a vechnu otavu. Souèástí usedlosti byl i rybník. Grunt Tomáe Janovského drel Luká Janovský. Patøilo k nìmu 19 mìøic na Dílech a za Ploty. Z luk se sklidilo 2 1/4 fùry sena. Nejvýnosnìjí louka byla Za humny. Usedlost Josefa Svatonì mìla 23 mìøic, z toho 6 mìøic zùstávalo ladem. Pole byla na Krunách, Za rychtou a Za humny, z luk ve vartatoích, Za humny a v Krunách se sklízelo 3 3/4 fùry sena a 1/4 fùry otavy. Pod èíslem 21 je v rektifikaèních aktech zapsána usedlost ebestiána Sochora, kterou døíve drel Jakub Sochor. Stejnì jako v pøedelém katastru patøilo ke gruntu 15 mìøic polí Mezi cestama, na Krunách a za Ploty, z luk Palouèky, za Humny a v Krunách se sklízely 3 fùry sena, k usedlosti patøil rybník. Nìkdejí estnáctimìøicovou usedlost Buriana Machù vlastnil Antonín Mach. Pole mìl za Rychtou, na Dílech, na Roubkách a za Loukou, 1 mìøici a 4 achtle pùdy mìl ladem, z luk v Hájích a na Dlouhý sklízel fùru sena a 1/4 fùry otavy. Podstatnì se zmìnila nìkdejí ètrnáctimìøicová usedlost Jíry Maana. Drel ji Václav Maan, mìla 28 mìøic polí v Krunách, za Rychtou a na Díle, z luk v Obièkách a v Krunách sklízel 4 fùry sena a 1/4 fùry otavy, vlastnil té rybník. Usedlost Jana Trèka drel Lorenc Trèek, který obhospodaøoval 15 mìøic na Køibì, na Krunách a na Díle, z nich nechal 3 mìøice ladem. Ze ètyø luk pod Rybníkem a na Dlouhý sklízel 2 fùry sena. Usedlosti Karla Kostelence (døíve Pavel Kostelence) bylo namìøeno 17 mìøic polí na Køibì, mezi Cestama a na Krunách, z nich byly 4 mìøice ladem. Z luk Palouèky a na Dlouhý se sklíela 1 fùra sena a 1/4 fùry otavy. Jako 26. je ve fasi uvedena osmnáctimìøicová usedlost Lorence Hemzálka, kterou døíve drel Pavel Hemzálek. K usedlosti patøila pole za líbky, za Humny a na Dílech, z luk za Rychtou a za Humny se sklízelo 2 1/2 fùry sena a 1/4 fùry otavy. Usedlost Matese, pùvodnì Vondry, Bratránka mìla podle nového výkazu 19 mìøic polí a 3 mìøice pastvin Mezi cestama, na Krunách a za Ploty, z luk v Krunách a na Dlouhý se sklidilo 4 1/4 fùry sena a 1 1/2 fùry otavy. Ke gruntu patøil rybník. Usedlost Jarolíma Molva mìla 12 mìøic polí za Ploty a na Hemrovách, z nich 1 ladem leící mìøice slouila jako pastvina. Z luk na Dlouhý a pod Hrázou se sklidily 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Grunt Havla Nedvìda drel Matìj Nedvìd, který mìl 29 mìøic polí u líbka, Pod cestou, na Vejdoe a za Muatkovy. Z luk u líbku a na Chemrovský sklidil 3 1/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. K usedlosti imona Muátka, která po novém mìøení mìla 10 mìøic 4 achtle pole za Humny a na Pøíhonì, patøil rybník. Z luk za Humny se sklidila fùra sena a 1/2 fùry otavy. 23
Pod èíslem 31 byla zapsána usedlost Bernarda Buèka (døíve Matìj Buèek), k ní patøilo 10 mìøic polí za Rychtou a k Hlinnýmu, z luk Mezi poli a ve vartatocích sklízel majitel 2 1/2 fùry sena. Ke gruntu Rudolfa Holomáøe (døíve Ambro Holemáø) patøilo 28 mìøic obdìlávaných polí a 4 mìøice pastvin za líbky, na Pøíhonì a u Dlouhý, rybník a z luk na Dlouhý a za Humny se sklízelo 3 1/4 fùry sena a 1 1/4 fùry otavy. Starou poustku Kabrdovskou s dvanácti mìøicemi polí u Dlouhý louky, za Rychtou a na Roubkách drel v roce 1749 Filip Kabrda. Z luk na Dlouhý, u Kany a za Humny sklízel 2 fùry sena. Obecní pole v rozsahu 18 mìøic mìly v nájmu edivej, Sláma, Kostelenec a Muátko. 35 mìøic obecních pastvin bylo hlavnì na Støíbrné hoøe, z luk Pastýøka, Bezkovnice, Spoleènice, Obicka, Vejpustek, Brabiín a Zátoky se sklízelo 7 1/2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. V obecní kovárnì bydlel kováø Václav Hlubna. Domky bez pùdy dreli nádeníci imon Chotský, Matìj Michálek, Tomá Zavadil, Matìj Lojek a Anton Juda, krejèí Mikulá ikl, zedník Vilém Padalík, ebrák imon Vondrák, mlatec Václav Kròák a vdova ofie Machová. Celkem tedy zachytila rekrifikaèní akta 44 domù, posledních pìt domkù bez pùdy vak pravdìpodobnì byly domky podruské, náleející k nìkterým ze selských usedlostí. V soupise domù z 1. øíjna 1755 toti nejsou uvedeny. Soupis domù z roku 1755 Ji zmínìný soupis domù z 1. øíjna 1755 zachytil v Jamách jednu usedlost (Josefa Starého) oznaèenou za lánovou, 29 usedlostí oznaèených za pololánové, tøi chalupnické domky (Filip Kabrda, Vojtìch Molva a Matìj Mládek), tøi domky nádeníkù (Vít Hemzálek, Tomá Zavadil a imon Vomáèko), domek ebraèky ofie Machové a obecní kovárnu Václava Kováøe. Dùm øezníka Matìje Kropáèka patøil vrchnosti. Urbariální fase 1775 V øadì moravských katastrù zaujímá významné místo urbariální fase, sepsaná k 31. prosinci 1775. Nejde o katastr v pravém slova smyslu, nýbr o soupis poddaných, poøízený podle patentu ze 13. srpna 1775, obsahující povinnosti vùèi vrchnosti a kostelu. Obsahuje jméno dritele usedlosti, konskripèní øíslo, zavedené na Moravì v roce 1771, jméno dritele v roce 1749, v Jamách ve vìtinì pøípadù nahrazené bìnì uívaným jménem gruntu, výmìru polí v mìøicích a achtlích, výmìru dalí zemìdìlské pùdy vèetnì sklinì sena a otavy ve fùrách, výi roèní kontribuce, vechny platy a èine vrchnosti s uvedením termínù, výi robot a dalí povinnosti. Usedlosti jsou v soupise seøazeny podle velikostních kategorií, novì zaøazené konskripèní èíslo a jméno gruntu èi pøedelého majitele vak umoòuje sestavení tabulky hospodáøù na jednotlivých usedlostech od data vzniku nejstarího moravského katastru. 24
V Jamách byla do první velikostní kategorie, jako dvùr, zaøazena usedlost Josefa Starého Na rychtì, která obdrela konskripèní èíslo 13. K usedlosti patøilo 56 starých moravských mìøic polí v devíti kusech, 2 achtle zahrady, 55 mìøic pastviny a pùdy leící ladem, z luk se sklidilo 15 dvojspøeních fùr sena a otavy, k usedlosti patøilo té 12 mìøic lesa a jako souèást dvora je uvedena i dominikální pùda v rozsahu 140 mìøic a 2 achtle ve ètrnácti kusech. Do kategorie láníkù bylo v Jamách zaøazeno 17 gruntù v rozsahu 19 a 30 mìøic polí, nìkolik mìøic èi achtelù pastvin a dalích pozemkù. Byla to usedlost Václava Plachého, zvaná na Plachýho, která obdrela èíslo 12, usedlost Ondry Martinù s è. 2, usedlost Václava Sochora dolního (v soupise domù z roku 1755 byl nazván Untersochor), kterou v roce 1749 drel Mates Sochor, s èíslem 33, usedlost Václava Maana s èíslem 28, usedlost Alexandra Holemáøe, zvaná na Holemáøovým s èíslem 21, usedlost Isidora Pochopa na Pochopovým s èíslem 14, usedlost imona edivého na edivýho s èíslem 16, usedlost Frantika Judy s è. 11, Matìje Slámy s èíslem 15, Jiøího Dvoøáka na Dvoøákovým s èíslem 10, Antona Michálka na Michálkovým s èíslem 9, Ondøeje Janderky na Janderkovským s èíslem 8, Fabiána Hlávky na Hlávkovským s èíslem 3, Matoue Bratránka na Bratránkovým s èíslem 24, Václava Ondruky na Pranýho s èíslem 7, Matese Nedvìda na Nedvìdovským s èíslem 1 a Josefa Svatonì s èíslem 34. Mezi pololány bylo zaøazeno 12 usedlostí, které obhospodaøovaly 11 a 17 mìøic polí. Byla to usedlost Mikuláe Lojka na Dolealovým s èíslem 18, usedlost Frantika Vomáèky na Vomáèkovým s èíslem 17, usedlost Víta ikla na Trèkovì nebo iklovì s èíslem 5, usedlost Matoue Macáka na Macákovým s èíslem 4, usedlost Jana Janovského na Janovskýho s èíslem 35, usedlost ebestiána Sochora (Obersochor) na Sochorovì, která mìla na rozdíl od ostatních pololánù pøes 24 moravských mìøic, s èíslem 36, usedlost Antonína Macha na Machovì s èíslem 29, usedlost Vavøince Trèky na Jiskrovým s èíslem 27, usedlost Karla Kostelence na Kostelencovì s èíslem 26, usedlost Lorence Hemzálka na Hemzálce s èíslem 25, imona Muátko na Muátkovým s èíslem 20 a Bernarda Buèka na Buèkovì s èíslem 31. Tøi usedlosti s rozsahem polí od 7 do 11 moravských mìøic byly zaøazeno do kategorie domkáøù. Matìj Mládek na Mládkovým dostal popisné èíslo 37, Vojtìch Molva s èíslem 22 a Filip Kabrda s èíslem 30. Domkáøù bez pùdy bylo 6. imon Chobotský v è. 48, Matìj Michálek v è. 43, Tomá Zavadil, imon Vodrák v è. 39, Sofie Machová v è. 46 a Václav Chlubna v è. 44. Tereziánský katastr moravský Údaje katastrù poddanské i vrchnostenské pùdy, sepsané za Marie Terezie, ukazují rozsah rustikální pùdy i pøehled úøednì stanovených robot k roku 1768. V Jamách bylo k tomuto datu zachyceno 710 mìøic 6 1/2 achtle orné pùdy, 25
2 achtle zahrad, 51 mìøic a 1 achtel pùdy leící ladem, 73 mìøic a 1 achtel pustiny, 45 mìøic a 4 achtle pastvin a 15 mìøic lesa. Z luk se sklidilo 117 dvouspøeních fùr sena a otavy, z rybníkù bylo mono získat 26 kop kaprù a 39 1/2 kopy tik. Robotou bylo povinno 19 sedlákù s jedním konìm 2,5 dne a s jedním volem rovnì 2,5 dne, 10 ètvrtláníkù s jedním konìm 1,5 dne a jedním volem 1,5 dne, 3 chalupníci pak byli povinni 3 dny pìí robotou. Statistická data z doby zániku klátera Po zruení ïárského opatství císaøským reskriptem ze dne 4. øíjna 1784 a pøevzetí jeho majetku náboenským fondem byl zpracován podrobný odhad a popis panství. Rozsáhlý spis, který komise dokonèila v roce 1787, pøináí základní údaje nejen o vlastním hospodáøství zrueného klátera, ale i o vesnicích ïárského panství. Jámy byly nadále nejvìtí vesnicí ïárského panství. V 71 domech ilo 94 rodin a 549 obyvatel. Pøi kostele bylo podle popisu panství pouze kaplanství. Dvoøák nerobotoval, platil vak 6 zl. 8 kr. èine. 4 nejvìtí sedláci robotovali s dvouspøeím po 156 dnech roènì, celkem tedy 624 dní a platili celkem 9 zl. 56 kr. 2 d. èine. Dalích 5 sedlákù robotovalo dvouspøeím po 78 dnech, celkem tedy 390 dnù a platilo 12 zl. 6 kr. 3 2/4 d. Dalích 13 sedlákù mìlo pøedepsáno po 130 dnech, tedy celkem 1690 dnù ruèní roboty a 24 zl. 4 kr. 1 3/4 d. èine. Navíc byli povinni tak zvaným sypaným desátkem, tedy naturálními dávkami 109 mìøic a 6 1/4 achtelù (osmin) ita, 8 mìøic a 5 2/4 achtelù jeèmene a 144 mìøic a 4 2/4 achtlelù ovsa. 10 nejmeních sedlákù robotovalo po 104 dnech, tedy celkem 1040 dnù ruèní roboty a platilo 17 zl. 52 kr. a 2 2/4 d. èine. 24 domkáøù na poddanské pùdì robotovalo po 26 dnech, tedy 624 dní ruèní roboty a platilo 7 zl. 26 d. èine, 1 domkáø na vrchnostenské pùdì robotoval rovnì 26 dnù roènì a platil 35 d. èine.
Za nových ïárských vrchností Po zruení klátera spravoval ïárské panství státní náboenský fond. A v roce 1826 koupil panství ïár se statkem Nové Veselí a panství Vojnùv Mìstec Josef Vratislav z Mitrovic. Jeho dcery Josefina knìna Schwarzenberková, Gabriela knìna z Ditrichtejna a Antonie hrabìnka Gyulayová postoupily v roce 1831 panství Frantiku Josefu kníeti z Ditrichtejna-Proskau-Leslie. Kdy v roce 1858 vymøel Josefem z Ditrichtejna rod Ditrichtejnù po meèi, byl majetek rozdìlen mezi ètyøi dcery. ïárské panství pøipadlo hrabìnce Klotyldì Clam-Gallasové. Po ní dìdily dcery Eduardina Khevenhúllerová a Klotylda Festeticsová. Kdy v roce 1925 Eduardina Khevenhöllerová zemøela, dìdila po ní Eleonora Kinská, rozená ClamGallasová, po prvé provdaná za kníete Schwarzenberga, pak za Zdeòka Radoslava Kinského. 26
Josefinský katastr Stav obce bezprostøednì po zruení ïárského klátera nám pøibliuje dalí moravský katastr, sestavený v roce 1787 a nazvaný podle panovníka, podle jeho pøíkazu byl zpracováván, josefinský. Jde o první spoleèný soupis dominikálu i rustikálu, tedy vrchnostenské i poddanské pùdy, na jeho základì mìlo dojít té ke stejnému zdaòování tìchto dosud odlinì evidovaných pozemkù. Katastr vak po úmrtí Josefa II. nebyl dokonèen a plánovaná daòová reforma nebyla provedena. Pro kadou obec se zachovaly dva svazky podrobného soupisu pùdy, první podle topografických èísel, druhý podle èísel domù. Sumáø je zpracován podle domovních èísel. V katastru vak jsou stejnì jako v pøedelých soupisech zachyceny pouze dosud zdaòované selské usedlosti, v Jamách tedy onìch známých 33 gruntù. Jejich majitele k roku 1787 uvádíme v kapitole Nejstarí jamské usedlosti a jejich majitelé (domovní èísla 1-5, 7-18, 20-22, 24-31 a 33-37). K nim pøibylo pouze domovní èísla 38 a 44 - domkáøské usedlosti Ondøeje Molvy a Frantika Sochora, kteøí obhospodaøovali necelé jitro (jitro = 0,5755 ha) polí a luk. Obecní pøedstavení V roce 1787 podepsalo josefinský katastr, ovìøený novì v roce 1781 poøízenou peèetí, est zástupcù obce. Byl to rychtáø Matìj Starý, majitel zákupní rychty, pùlmistr imon Bratránek a zvolenci Kapar ikl, Matou Hudeèek, Jiøí Juda a Jiøí Holemáø. Zatímco rychtáø byl zástupcem vrchnosti v obci, pùlmistr a zvolenci (pozdìjí výboøi èi zastupitelé) zastupovali pøedevím zájmy obce. Po josefinských reformách nevykonával funkce rychtáøe v Jamách dùslednì majitel zákupní rychty. V roce 1806 stvrdili popis hranic mezi obecním a vrchnostenským lesem pod Støíbrným vrchem rychtáø Frantiek Toman a pùlmistr Jiøík Janderka. Stavbu kamenného køíe na høbitovì a opravu Boích muk v roce 1831 zajioval rychtáø Josef Starý (majitel rychty), pùlmistr Tomá Kostelenec a radní Frantiek Mièka, imon Sochor a Jan Mach. Elaboráty stabilního katastru z roku 1844 podepsali rychtáø Tomá Kostelenec a pùlmistr Jan Mach. Postavení kamenného køíe u kostela v roce 1848 zajistili rychtáø Josef Nedvìd z è. 18, pùlmistr Jan Petrlík z è. 36 a konelé Josef Holemáø z è. 25 a Josef Bratránek z è. 24. Zakupování selských usedlostí A do josefinských reforem byly povaovány selské usedlosti za majetek vrchnosti, pøedaný do správy sedlákùm. Proto mohla vrchnost o své újmì odebrat usedlost patnì hospodaøícím a pøedat ji novému majiteli. Aby se toto právní nazírání k jednotlivým usedlostem zmìnilo, museli se majitelé jednotlivých gruntù na nich zakoupit. Na ïárském panství bylo zakupování asi dokonèeno v roce 1830, z kterého se v archiváliích ïárského velkostatku zachovalo 13 zákupních smluv sedlákù z Jam, podepsaných na jedné stranì zástupcem vrchnosti, na druhé stranì 27
usedlíkem a dvìma svìdky, liících se pouze výí zákupní sumy. Frantiek ikl (è. 5) zaplatil 53 zl. 39 kr., Josef Bratránek (è. 7) 58 zl. 21 kr., Ondøej Juda (è. 8) 78 zl. 6 kr., Frantiek Dvoøák (è. 10) 96 zl. 4 kr., Jan Mach (è. 11) 74 zl. 11 kr., Jan Muátko (è. 20) 26 zl. 40 kr., Václav Molva (è. 22) 48 zl. 34 kr., Tomá Kostelenec (è. 26) 66 zl. 18 kr., Jan Pochop (è. 28) 144 zl. 5 kr., Jan Mach (è. 29) 51 zl. 39 kr., Frantiek Kabrda (è. 30) 50 zl. 59 kr., Frantiek Svatoò (è. 34) 198 zl. 11 kr. a imon Nevrkla (è. 35) 72 zl. a 52 kr. Ostatní grunty byly zøejmì zakoupeny ji v pøedelých letech, jejich zákupní smlouvy se nedochovaly. Jamské domy v roce 1820 Matrika pozemkového výnosu, pozemkový katastr vyhotovený pro Jámy 9. kvìtna 1820, pøináí mimo jiné cenné údaje o velikosti domù, v nich jamtí usedlíci bydleli. Vech 86 v soupise zachycených domù bylo pøízemních. Sedláci s výjimkou rychty mìli 1 a 2 svìtnice a komoru, chalupníci vìtinou jen jednu místnost. Grunty è. 1 - Josef Mièa a è. 2 - Václav Martinù mìly svìtnici a komoru, è. 3 - Josef Molva dvì svìtnice a komoru, è. 4 - Josef Homoláè a è. 5 - Frantiek ikl svìtnici a komoru, chalupník è. 6 - Frantiek ikl jen svìtnici, sedlák è. 7 Josef Bratránek svìtnici a komoru, sedláci è. 8 - Ondøej Janderka a è. 9 - Tomá Dvoøák dvì svìtnice a komoru, sedláci è. 10 - Frantiek Dvoøák, è. 11 - Jan Mach a è. 12 - Frantiek Mièka svìtnici a komoru, è. 13 - Josef Starý tøi svìtnice a komoru, è. 14 - Josef Juda a è. 15 - Josef Sláma dvì svìtnice a komoru, è. 17 - Jakub Krejèí dvì svìtnice a komoru, è. 19 - Josef Nedvìd svìtnici a komoru, è. 19 domkáø Tomá Muátko jen svìtnici, sedláci è. 20 - Ondøej Muátko a è. 21 Václav andera svìtnici a komoru, è. 22 - Václav Molva dvì svìtnice a komoru, è. 23 - chalupník Frantiek Molva jednu svìtnici, sedláci è. 24 - Josef Bratránek, è. 25 - Josef Holemáø, è. 26 - Tomá Kostelenec a è. 27 - Jakub Trèka svìtnici a komoru, è. 28 - Jan Pochop dvì svìtnice a komoru, è. 29 - Ondøej Mach, è. 30 - Frantiek Kabrda a è. 31 - Frantiek Koál svìtnici a komoru, chalupník è. 32 Josef Nedvìd jen svìtnici, sedláci è. 33 - Jan Hudeèek dvì svìtnice a komoru, è. 34 - imon Svatoò svìtnici a komoru, è. 35 - Antonín Nevrkla a è. 36 imon Sochor dvì svìtnice a komoru, è. 37 - Ondøej Muátko svìtnici a komoru. Domkáøi od è. 38 do è. 46 - Jan touraè, Václav Bratránek, imon ikl, Josef Mike, Jiøí Hlávka, Jakub Michálek, Václav Sochor, Josef Kabrda a Ondøej Sochor mìli jen svìtnici. Jednu svìtnici mìla té obecní kovárna è. 47, domkáè Jakub Hudeèek è. 48, obecní pastouka è. 49 a domkáøi è. 50 a 54 - Josef Janderka, Václav Mièka, Jan Vomáèko, Jan Bratránek a Václav Kabrda. Domkáø . 55 Frantiek Toman mìl vedle svìtnice té komoru, dalí domkáøi è. 56 a 70 jen svìtnici. Byli to Josef Svatoò, Josef tursa, imon Nedvìd, Frantiek Juda, Václav Maán, Jakub Blaíèek, Matou Chobotský, Josef Martin, imon Mach, Tomá Janderka, Josef Kabrda, imon Hlávka, Josef Hlávka, Josef Sochor a Jan Juda. Fara è. 71, v této dobì pouze kaplanka, mìla 3 svìtnice a komoru, domkáøi è. 72 a 80 Martin Juda, Jan Holemáø, Ondøej Muátko, Martin Vítek, Antonín ikl, Frantiek 28
Michálek, Josef Mièka, Josef Pazour a Benedikt ebek mìli jen jednu svìtnici, ve kole è. 81 byla svìtnice a komora, domkáøi è. 82 - Jan Mach, è. 83 - Frantiek Vojtíek a è. 84 - Tomá Kostelenec mìl jen svìtnici, è. 85 bylo neobsazeno, vrchnostenský dùm è. 86 (hájenka) mìl dvì svìtnice a komoru a domek è. 87 - Jakub Nedvìd, pouze svìtnici. Celoroèní domovní daò èinila u vìtiny domù 20 krejcarù, z celé vesnice to dìlalo rovných 30 zlatých. Indikaèní skizza V roce 1835 zpracoval geometr Václav Schröter nejstarí dochovanou mapu celého katastru obce Jámy. Kolorovaná mapa ukazuje, e na jednotlivé grunty, postavené v oválu kolem návsi, navazují vedle nevelkých zahrad polní trati. Vechny selské grunty vak mìly dalí polnosti ve vzdálenìjích èástech katastru. Polní trati jsou vìtinou pøerueny loukami kolem potùèkù, protékajících katastrem. Louky kolem hlavního potoka, vytékajícího z obce smìrem k øece Oslavì, byly obecní. Rozsáhlejí lesy, náleející ïárskému velkostatku, byly jen na okraji katastru smìrem ke ïáru a ke Slavkovicím, ve smìru na ïár byl i vìtí les, pøísluející k jamské rychtì. Mení lesíky byly té na okraji katastru ve smìru na Sazomín a na Hlinné. Z obce vycházely cesty do ïáru, na silnici ïár Slavkovice, dvì cesty do Slavkovic, cesty do Hlinného, do Hodíkova, Obyètova, Sazomína a Vatína, ostatní cesty konèily v polích uvnitø katastru. Na okraji lesù ïárského velkostatku vedle polí jamských sedlákù byla panská myslivna (è. 86). Oválnou náves utvoøily selské grunty è. 1 a 39, èíslované od horní èásti proti smìru hodinových ruèièek. Na návsi byly tøi rybníèky, pod vesnicí dva na sebe navazující vìtí rybníky, uprostøed návsi kostel, fara a nìkolik domkáøských usedlostí. Dalí domky stály pøi cestì ke Hlinnému a nad cestou do Slavkovic, nìkolik domkù stálo pod vesnicí pøi cestì do Vatína. Grunty byly postaveny vìtinou z pevného materiálu, hospodáøské budovy v zadních traktech gruntù byly døevìné. (viz barevná obrazová pøíloha) Vceòovací operát Jednotlivé èásti vceòovacího operátu, který je souèástí stabilního katastru, byly pro Jámy sepsány v letech 1840-1844. Podle nich ilo v Jamách v roce 1840 632 obyvatel - 292 muù a 340 en. O tøi roky pozdìji to vak bylo jen 570 obyvatel 265 muù a 305 en v 91 domech a 157 domácnostech. Vichni obyvatelé Jam se ivili zemìdìlstvím. Ve velkých selských usedlostech pomáhali pacholek, dìveèka a pasák. Ve vsi se v roce 1841 chovalo 35 koní, 43 volù, 203 krav, 22 kusù mladého dobytka, 81 ovcí a 42 kusù vepøového dobytka. Na velkých gruntech chovali 2 - 4 konì, 2 - 4 voly, 2 - 4 krávy, 1 - 2 kusy mladého dobytka, 6 - 8 ovcí a 1 - 2 prase. Trním mítem, kde zemìdìlci mohli prodávat mladý dobytek, drobné zvíøectvo a zemìdìlské pøebytky a nakupovat potøebné zboí, byl samozøejmì ïár. 29
Domy ve vsi byly vesmìs nízké, zèásti kamenné, zèásti ze døeva. Prùmyslové závody v obci nebyly. Vyvázání gruntù z poddanských povinností Jakousi teèkou za obdobím, kdy Jámy podléhaly vrchnostenskému úøadu ve ïáøe, byl protokol ze 30. øíjna 1851, kterým byli jamtí poddaní vyvázani z povinností k vrchnosti. Poplatky za vyvázání jednotlivých usedlostí se pohybovaly mezi sedmi a tøiceti zlatými. Nejvyí poplatek, 30 zl.a 2 kr, byl vymìøen Janu Starému z è. 13. 23 zl. 5 kr. platil Frantiek Juda z è. 14, 22 zl. 55 kr. Jáchym Martinù z è. 2 a Jan Pochop z è. 28, o 11 kr. ménì Josef Hudeèek z è. 33, 16 zl. 39 kr. zaplatili Frantiek a Josefa iklovi z è. 5, Josef a Frantika Bratránkovi z è. 7, Frantiek Dvoøák z è. 10, Jan Mach z è. 11 a imon Nevrkla z è. 35. O 13 kr. ménì museli museli zaplatit Matou Mièka z è. 1, Frantiek Mièka z è. 12 a Frantiek Svatoò z è. 34. 14 zl. 46 kr. bylo vymìøeno Josefu a Marii Bratránkovým z è. 24, 14 zl. 27 kr. Frantiku Koálovi mladímu z è. 31, 12 zl. 54 kr. Janu Dvoøákovi z è. 9 a zl. 14 kr. Matouovi a Marii anderovým z è. 21. Èástku 10 zl. 48 kr. zaplatili Prokop Molva (è. 3), Josef Holemáø (è. 4), Frantiek a Mariana Judovi (è. 8) a Josef Bratránek (è. 16). Jen o krejcar ménì platili Josef Sláma (è. 15), Josef Holemáø (è. 25) a Jan a Dorota Petrlíkovi (è. 36). Nad 10 zlatých (10 zl. 38 kr.) bylo vyvázání stanoveno na gruntì Jana a Anny Muátkových è. 20. Po 9 zl. 45 kr. platili Jan Krejèí è. 17, Josef a Marie Nedvìdovi è. 18, Frantiek a Marie Kostelencovi è. 26, Jan Trèka è. 27, Jan Mach è. 29 a Frantiek Kabrda è. 30. 7 zl. 49 kr. zaplatil za vyvázání Josef Molva (è. 22) a pouhých 5 zl. 23 kr. Josef a Anna Muátkovi è. 37. Celkem dosáhly v Jamách poplatky za vyvázání z poddanských povinností èástky 465 zl. 27 kr.
Samostatná obec po roce 1850 Rok 1850 pøinesl zásadní zmìnu do vývoje obce. Rychtáøe, pùlmistra a konely, jmenované do funkcí majitelem ïárského panství, nahradil volený obecní výbor, z nìho se rekrutovala obecní rada v èele se starostou. Prvním starostou samostatné obce Jámy byl Frantiek Svatoò, po nìm se v této funkci vystøídali Josef Nedvìd, Jan Starý, Frantiek Nevrkla, Jan Dvoøák, Frantiek Mièka, v letech 18841890 Jan Muátko, v letech 1890-1896 Jan Kostelenec, pak Frantiek Nevrkla, v letech 1905-1908 Frantiek Koál, 1908-1911 Frantiek Holemáø, 1911-1914 Josef Kostelenec a v dobì první svìtové války 1914-1919 opìt Frantiek Holemáø. Obecní rada mìla monost pro urèité èinnosti vytváøet komise. V Jamách vak byla na pøíkaz okresního hejtmanství ustavena a v roce 1884 pouze komise zdravotní. V roce 1896 zvolil obecní výbor výbìrèího obecních daní a pøiráek, kterým se stal Frantiek Nevrkla, v roce 1910 byl pak Frantiek Nevrkla zvolen prohliitelem dobytka a masa. 30
Sídlem obecního úøadu se stal bývalý selský statek u Macákù, který obec v roce 1913 opravila. Èestní obèané Tìsnì pøed koncem první svìtové války, 22. záøí 1918, jmenoval obecní výbor èestnými obèany obce Jam øíské poslance Frantika Staòka a Karla Sáblíka ze Slavkovic. Oba se zaslouili o rozvoj zemìdìlského podnikání na Vysoèinì, pøedevím podnikání drustevní formou. Vývoj poètu domù a obyvatel Po roce 1850 se v desetiletých intervalech konalo ve vech obcích Rakouskouherské monarchie sèítání domù a obyvatel. V roce 1850 mìly Jámy údajnì 707 obyvatel, v roce 1857 zachytil sumáø sèítání lidu v Jamách 93 domù a 773 obyvatel. V následujících letech do roku 1910 se poèet obyvatel pøíli nemìnil, výraznì vak rostl poèet domù. V roce 1869 to bylo 95 domù a 696 obyvatel, v roce 1880 115 domù a 682 obyvatel, o deset let pozdìji 116 domù a 675 obyvatel, v roce 1900 118 domù a 698 obyvatel a v roce 1910 120 domù a 669 obyvatel. Struktura obyvatelstva v roce 1857 Podle ne zcela pøesných údajù statistiky z roku 1857 bylo v Jamách 37 sedlákù, 72 chalupníkù, 7 továrních dìlníkù, 133 pracujících v zemìdìlství, 26 zamìstnancù v øemeslech a v prùmyslu, 7 ostatních zamìstnancù, 390 en a dìtí, 1 invalida a 67 nádeníkù za denní mzdu. Pruská invaze v roce 1866 Výsledek bitvy u Hradce Králové ve válce Rakouska s Pruskem v roce 1866 se projevil i v Jamách. Dne 10. èervence se ubytoval na jamské faøe táb pruské armády v èele s princem Albrechtem, v hospodáøských objektech se utáboøilo 8 hulánù s koòmi a 96 polních èetníkù k ochranì prince bylo rozloeno na síni a na pùdì, øada dalích vojákù se ubytovala v boudách pøed farou, dalí dùstojníci tábu nali ubytování ve kole. Podle farní kroniky byla fara celá zotvíraná, patrole pruské lítaly na koních na vecky strany okolo Jam jako èerti, a zvony na vìi musely na ten èas, co v Jamách trvali, mlèet, nebo pøedstírali, e jich zvonìním zrazujeme. Osení okolo Jam bylo vecko znièeno. Pole s pøekrásným item, lnem, bramborami a ovsem se podobala silnici, take se ani nepoznalo, co se na nich pìstovalo. Prutí vojáci ali ito avlemi a stavìli z nìho boudy. Nastal obrovský nedostatek potravin. Sám faráø v kronice poznamenal, e 5 dní nemìl v ústech ani kousek chleba. Vojáci se v Jamách støídali a do 15. záøí, kdy si teprve vesnice oddechla. Jámy v sedmdesátých letech 19. století Stav obce v dobì svého pøíchodu do Jam, v roce 1878, zachytil ve svých vzpomínkách faráø Václav Bezdìk. Ves byla v této dobì na pokraji úpadku. Z hospodáøských plodin se pìstovalo jen ito, brambory, oves a len a selo se nìco 31
málo jetele. Louky se nehnojily a kadý rok nìkolik polí z kadého statku odpoèívalo, leelo úhorem. Výnosy sedlákù ovlivòoval úpadek lnáøského prùmyslu, pokles ceny lnu, který byl dosud hlavním zdrojem pøíjmù obyvatelstva. Sedláci upadali do dluhù a do bídy, oddávali se pití koøalky, karbanu a zlodìjství. Ves podle faráøe Bezdìka slynula svou neupraveností, pole byla zanedbaná, po obci jáma na jámì - skuteèné jámy. Selské statky se zmenovaly, pole byla rozprodávána. Ze starých jamských usedlostí byl rozprodán grunt è. 3 u Hlávkù èásteènì, grunt è. 4 u Macákù úplnì, grunt è. 6 u iklù úplnì, è. 7 u Vondruù èásteènì, è. 10 u Judù èásteènì, è. 16 u Vomáèkù úplnì, è. 17 u Lojkù o nìco pozdìji èásteènì, è. 25 u Bratránkù z èásti, è. 28 u Trèkù úplnì, è. 29 u Machù úplnì, è. 31 u Kabrdù èásteènì. A v poslední tøetinì 19. století si zaèali noví majitelé pozemky opìt pøikupovat a tak alespoò èásteènì obnovovat døívìjí stav. Obecní zamìstnanci Volený starosta mìl za svou slubu obci urèitou odmìnu. V roce 1899 to bylo 70 K roènì. Úèetní dostával za vedení úètù 42 K, kostelník a písaø brali kadý 20 K, obecní sluha 55 K, hutaø, neboli polní hlídaè 45 K a ponocný 30 K. V roce 1897 byl obecním hutaøem Franiek Bratránek z è. 64. Za slubu pobíral 60 zl. roènì. Pøed rokem 1905 byl obecním sluhou Frantiek Dvoøák, který byl této funkce zbaven pro drzé chování. V roce 1907 se stal obecním sluhou Frantiek Vrána, kterému obec platila 60 K, ale v roce 1910 mu bylo sluné zvýeno na 80 K. V roce 1907 pøijatý obecní ponocný Josef Mièa dostal 90 K. V roce 1911 byli pøijati dva polní hlídaèi - Frantiek Bratránek a Valentin Kostelec za 16 K mìsíènì a polovinu pokuty, kterou stanovovala obecní rada. Katastr obce jim byl rozdìlen na dvì poloviny. V téme roce byla kostelníkovi zvýena mzda o 10 K, musel vak pøijmout dalí úkol - natahovat novì poøízené hodiny. Usnesení proti kodám zpùsobovaných dobytkem Dne 16. kvìtna 1910 odhlasoval obecní výbor 8 bodù usnesení, kterým mìlo být zabránìno kodám dobytkem a drùbeí na polích a o nì se mohli opírat polní hlídaèi pøi doporuèování pokut. Od tohoto data bylo dovoleno pásti dobytek a drùbe jedinì na spojovacích cestách, tedy na cestách spojujících jednu obec s druhou, ale zakázáno pásti na cestách, které vedou do polí a slouí k sváení obilí. Meze a bøehy mohli hospodáøi pronajat pouze na vyítí, kdo by na cizím pozemku al nebo trhal trávu bude pokutován, pokud nemá povolení od majitele. Pasení dobytka na mezách mezi obilím se pøísnì zakazuje. Husy bez pasáka, potulující se za okruhem obce, budou zajmuty a podle jejich poètu majiteli vymìøena pokuta. Obecní majetek Nepoèítáme-li pøiráky k daním, které byly kadoroènì upravovány podle plánovaných potøeb obce, pøináel kadoroèní pøíjmy obecní majetek - lesy, 32
pole a rybníky. Podle zachovaného úètu z roku 1899 pøinesly tyto nemovitosti do obecní pokladny celkem sluný pøíjem - 2750 zl. 38 kr. Vedle kadoroènì vytìeného a prodaného døíví pøináely obecní pozemky také pøíjem z honitby. Po roce 1850 si honitbu a do roku 1901 pronajímal ïárský velkostatek. V roce 1901 ji podle novì stanovených podmínek vydrail jamský faráø Jan Filípek, který ji mìl zøejmì v nájmu i v dalích letech. V roce 1913 mu ji obec pronajala na dalích 6 let za poplatek 100 K roènì. V roce 1893 stanovil obecní výbor podmínky pronájmu obecních rybníkù i obecních pozemkù. Obecní rybníky vydrail v roce 1893 na est let za 116 zl. 50 kr. roènì Josef Hajátko z Budèe. lo o rybníky u kostela, u koly a pod dìdinou. Rybníky u kostela a u koly se obec zavázala do 15. kvìtna vyèistit. V podmínkách pronájmu stanovilo obecní zastupitelstvo poøadí lovení: nejprve dolní rybník, pak u koly a u kostela. Tím bylo zaruèeno, e obec nezùstane bez vody. Draební výlohy a opravy rybníkù mìla provádìt obec, kody vzniklé pøívalem nebo prùtrí vak obec neplatila. Rybník Posmíek pronajala obec v roce 1911 Václavu Starému, pøed tím vak musel být vyèitìn. Také pole a louky byly pronajímány na est let. Nájemné se muselo platit pøedem, kdo nemìl sám dostateèné záruky, musel si opatøit rukojmího, pokud nájemce nezaplatil do skliznì, mohla mu obec úrodu zabavit. Danì z pozemkù i z nájmu platila obec. Nájemci museli pozemky øádnì oetøovat, u vìtích celkù mìli nájemci sami zasadit mezníky a chránit vrbièky kolem luk. Obec si vymínila, e kvùli zavodòování mùe na pronajatých pozemcích vyhloubit pøíkopy. Do nájmu byly dány pozemky, které dosud leely ladem a byly vyuívány jako pastva a èást tzv. býkovnice, rozsáhlé louky, kterou mìli dosud k uívání dva sedláci, chovající obecní býky. Obecní kovárna a kováø Od starodávna vlastnila obec kovárnu. V roce 1887 ji mìl spolu s obecními pozemky, které k ní byly vyèlenìny, pronajatu Frantiek Vrána, který vak dosud nesloil podkováøskou zkouku a navíc dluil nájemné za obecní pozemky. Proto mu obec ponechala jen 4 a pùl mìøice za roèní plat vèetnì kovárny 10 zl., zbytek pozemkù pronajala v drabì a kováøi pøikázala, aby sloil podkováøské zkouky. Kdy v roce 1915 pronajala obec kovárnu na tøi léta za 80 K roènì spolu s polem v cenì 6 K za mìøici J. Padalíkovi, stanovila mu i podmínky, za kterých mìl pracovat: za pøibití staré podkovy smìl úètovat 15 haléøù, za opravu a pøibití podkovy 30 haléøù, za novou podkovu vyrobenou ze eleza hospodáøe 40 haléøù a za novou podkovu z kováøova eleza 6O haléøù.
Kovárna 33
Vzhled obce V osmdesátých letech 19. století se zásluhou neúnavné agitace faráøe Bezdìka výraznì zmìnil vzhled obce. Zavezením zdraví kazících louí dolo k ozdravìní i zkrálení celé obce. Byl opraven kostel a kola, k ní bylo pøistavìno první poschodí, kolem celého høbitova byla vybudována kamenná zeï, neupravená prostranství pøed jednotlivými statky na západní i východní stranì vesnice byly zmìnìny v iroké silnice, v roce 1879 byl kolem silnice od kostela na høbitov vysázeno pøes 150 lipek, javorù, jilmù, katanù, jasanù a dubù a upraveno okolí kostela, kde byl pùvodní høbitov.
Èást rychty a chalupa na místì dnení vily è.p. 103
K uctìní svatby korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou tìpánkou byl vysázen na horním výpustku nad rybníèkem Posmíkem, který leel ladem a slouil jen k pasení dobytka a husí, lesík, èítající pøes 1200 stromkù. Èistý výnos z tohoto lesa mìl být vìnován ve prospìch jamských chudých, kostela, fary a koly. Spojení Jam s okolím V roce 1888 byly zahájeny práce na stavbì silnice do Hodikova, podrobnìji zachycené Václavem Bezdìkem v protokolní knize obecního zastupitelstva. Obecní výbor zvolil trasu Maánovou ulièkou a stezníkem Hlinìnským k Bouèku a odtud k Hodíkovu, èím se silnice vyhnula pøíkrému kopci v Zálomech. Majitelé se 34
uvolili za pøimìøenou náhradu poskytnout pozemek o íøce 4 sáhù. Jetì v roce 1885 musely být dokonèeny pøíkopy a zbudovány kanály, aby se na podzim mohly vozit brambory do hodikovské krobárny. V tée dobì se stavìla té silnice na hranice ïárské. V roce 1888 se silnice ze ïáru a do Hodikova stala okresní silnicí druhé tøídy. Souèasnì byly zahájeny práce na silnièním spojení pøes Hlinné a Petrovice do Nového Mìsta na Moravì a z Hodikova pøes Bohdalec do Rousmìrova a na Velké Meziøíèí. V roce 1908 se stavìla silnice z Jam do Slavkovic a Radòovic, na kterou zemský stavební úøad pøispìl subvencí 1000 K. V roce 1910 se obec pøipojila k ádosti obce Obyètova o postavení silnice II. tøídy Jámy - Obyètov, v roce 1913 se pak zasazovala o stavbu silnice do Sazomína jako odboèky ze silnice Jámy Obyètov. Rozvoj bramboráøství Brzy po pøíchodu faráøe Bezdìka do Jam zøídil, údajnì na Bezdìkovu radu, praský architekt Ale Linsbauer v Hodíkovì krobárnu, která umonila jamským i ostatním sedlákùm v okolí pøekonat úpadek, zavinìný poklesem zájmu o len. Pìstování brambor si vyádalo i nové zpùsoby obdìlávání pùdy, které umonily zbavit pole neádoucího plevele. Pouívání umìlých hnojiv pak pøináelo stále vyí výnosy brambor a tím i dobré ekonomické výsledky dosud upadajícího hospodaøení. Ovocná kolka V roce 1888, na památku ètyøicetiletého panování Frantika Josefa I., zaloil faráø Václav Bezdìk na pustém místì u koly ovocnou kolku, která mìla podle zápisu v kostelní báni v roce 1890 ji kolem 8OO jabloní, 300 lip, 200 hruek, 3OO javorù, 300 jilmù, 18 oøechù, 5O tøení, keøe rybízù a angretu. Ovocné stromky byly v následujících letech prodávány obèanùm k zaloení a zkvalitòování zahrad a ovocných sadù, ostatní stromy pomáhaly ke zkrálení obce. Po odchodu faráøe Bezdìka do Obyètova pøevzala ovocnou kolku do své správy národní kola. Snaha o rozvoj koíkáøství Podle pamìtního zápisu v kostelní báni usiloval faráø Bezdìk v obci o zavedení a rozvoj koíkáøství. Kolem potokù bylo vysázeno asi 15 druhù vrbového proutí a Antonín Sochor byl vyslán do koíkáøské koly ve Valaském Meziøíèí, aby se tam nauèil koíkáøství a pomohl koíkáøství v obci zavádìt. Po návratu z Valaského Meziøíèí vyuèoval koíkáøství na novì zaloené kole v Novém Mìstì na Moravì. Ta vak byla po nìkolika letech pro nezájem zruena. Stavy polí a dobytka V roce 1899 bylo v Jamách 657 ha polí, 203,8 ha luk, 2,7 ha zahrad, 47,9 ha pastvin, 296,3 ha lesù a 4 ha rybníkù. Vekeré plochy bylo 1237,37 ha, stavební plo35
chy 5,21 ha. Souèasnì vykázaná délka obecních cest byla 26 309 m, vzdálenost do Slavkovic 700 m, do Vatína 750 m, do Obyètova 770 m, do Veselíèka 800 m, do Sazomína 950 m a do Mìlkovic 1600 m. V roce 1900 bylo v obci vykázáno 1207 ha hospodáøské pùdy, z toho 663 ha polí, 289 ha lesù, 204 ha luk, 48 ha pastvin a 3 ha zahrad. V roce 1857 vykázala statistika v Jamách 14 koní, 5 valachù a 1 høíbì, 2 býky, 229 krav, 234 jalovic a telat a 52 volù, z drobného dobytka 25 ovcí a jen 3 kozy. Do roku 1910 se skladba zmìnila hlavnì u taných zvíøat. V obci se pìstovalo 57 koní, 502 kusy skotu, 193 kusy vepøového dobytka a 5 ovcí. Drobný dobytek nebyl uveden. Mrazy a vedra, sucho a záplavy Stará kolní kronika byla vìnována pøedevím záleitostem koly a fary, uèitelé vak do ní zapsali i události, které ovlivnily ivot celé vesnice. Jednìmi z takových mimoøádných událostí byly výkyvy poèasí. Tak v roce 1885 byl neobyèejnì teplý duben, od poèátku kvìtna se vak poèasí podstatnì zmìnilo. V noci z 15. na 16. kvìten napadlo tolik snìhu, e snìhové závìje zùstaly leet nìkolik dnù. Nedaleko Ostrova dokonce v snìhové vánici této noci zahynuli dva vozkové a podobných pøípadù prý bylo na Vysoèinì více. Dne 6. záøí 1902 pøekvapila Jámy bouøe s prùtrí mraèen. Obrovské mnoství vody, valící se od Vejdochu, nièilo ploty, odnáelo døíví z dvorù, spláchlo ryby z rybníkù. Rùzné pøedmìty z horní èásti obce byly po bouøi rozneseny po dvorech a kùlnách v celé obci, ryby z rybníkù nalézali obèané ve chlévech, ovoce se stromù bylo otluèeno, úroda na polích z vìtí èásti znièena. V létì 1904 bylo tak velké sucho, e v Jamách vyschly témìø vechny studny. Jen u Janderkù (è. 2) a u Táferských (è. 8) zùstalo ve studních trochu vody, která musela dostaèovat pro celou vesnici. Rybníky na návsi i Obecník vyschly úplnì, voda pro dobytek se musela dováet ze Sádkù u Hlinného. Slavnosti Stará kolní kronika pøinesla i nìkolik zpráv o modernìji øeèeno kulturním ivotì v obci. lo pøedevím o slavnosti na poèest vládnoucího habsburského rodu, poøádané po celé monarchii. Tak 24. dubna 1879 byla dùstojnì oslavena støíbrná svatba císaøských manelù. Po bohoslubì se konala slavnost za pøítomnosti èlenù místní kolní rady a zastupitelstev vech pøikolených obcí. Hlavní projev, vysvìtlující význam panovnického rodu, mìl uèitel, pak dìti zazpívaly národní hymnu, pøed kolou byly vysazeny dva památné stromy a po závìreèné øeèi faráøe zaznìla jetì jednou hymna. Dalí mimoøádnou událostí konce 19. století, oslavovanou v celém RakouskoUhersku, bylo 50. výroèí panování císaøe Frantika Josefa I. Oslava se 2. prosince 1898 konala i v Jamách. Po bohoslubách, kterých se zúèastnily vechny kolní dítky, èlenové obecní rady a zastupitelstva obou pøikolených obcí, èlenové místní kolní rady, hasièi ve stejnokrojích a - jak uvedl pisatel kolní kroniky - mnoství 36
zboného lidu, následovala ve kole slavnost s projevem øídícího uèitele, ukonèená zpìvem rakouské hymny. Pro jamské obèany vak byla asi významnìjí oslava stoletého zaloení místního kostela dne 17. èervence 1892. V pøedveèer slavnosti, v sobotu v 7 hodin veèer, celou hodinu vyzvánìly jamské zvony, po následujícím poehnání la pak hudba a velké mnoství lidu na kopec Vejdoch, kde byla zapálena hranice a støílelo se z hmodíøù. V nedìli byl ji v 5 hodin budíèek, v 7 hodin me, v pùl desáté jeli organizátoøi slavnosti, kolní dìti, hasièské spolky z Jam a ze Slavkovic s hudbou k Hudeèkovu køíi vstøíc novomìstskému dìkanovi Frantiku Kunstmúllerovi, který slouil za spoluúèasti dalích deseti knìí mi a poehnal nová obøadní roucha. Jámy v adresáøi z roku 1911 V letech 1911-1939 vylo nìkolik celomoravských adresáøù, podávajících vedle pøehledu øemeslníkù a ivnostníkù, jejich seznam byl základním cílem adresáøù, té základní informace o obcích. Podívejme se tedy, co se mohl ètenáø tohoto adresáøe o Jamách v roce 1911 dovìdìt. Vedle nám ji známých údajù o poètu obyvatelstva k roku 1910 a o nejblií eleznièní stanici a potì (ïár) je zde seznam obecních pøedstavených, jméno faráøe, èlenù místní kolní rady a uèitelù na obecné kole a seznam spolkù. Spolu se starostou Josefem Kostelencem tvoøili obecní radu Jan Muátko è. 7, Frantiek Juda (v lexikonu Jùda) è. 14 a Josef Sochor è. 46. Výbor doplnili faráø Jan Filípek, Frantiek Holemáø è. 6, Frantiek Holemáø è. 25, Josef Juda è. 24, Frantiek Král, Václav Mièka, Václav Pazour a Václav Starý è. 13. Ze spolkù je uveden jen odbor Národní jednoty. Sbor dobrovolných hasièù zøejmì do adresáøe nebyl nahláen. ivnostnskou èást obce pøedstavovali vedle Spoøitelního a záloenského spolku hokynáø Josef Nedvìd, hostince Frantiek Muátko a Antonín Ubr, kteøí mìli souèasnì zapsaný obchod smíeným zboím, Ubr pak té øeznictví, koláø Frantiek Svatoò, obchod hrnèíøským zboím a nádobím Anna Kopeèková, obchod vejci, máslem a drùbeí Antonie Stránská, øezník a kramáø Boh. Hrbek, stolaø Frantiek Nedvìd a zámeèník Michal Nedvìd.
Léta 1914 - 1938 oèima obecní kroniky Kronika obce Jam Zákonem è. 80 ze dne 20. ledna 1920 byla kadá politická obec povinna zaloit obecní kroniku, v ní mìly být popsány události první svìtové války a v dalích letech pravidelnì zachycovány nejdùleitìjí události v obci. V Jamách byl kronikáø jmenován a usnesením obecního zastupitelstva ze dne 5. února 1928, pøesto první jamský kronikáø, øídící uèitel Josef ustáèek, splnil metodický pokyn k vedení kroniky a podrobnì popsal události první svìtové války a celé období dvacátých let. Kroniku vedl a do roku 1937, kdy byl zvolen obecním kronikáøem uèitel Josef Juda. Ten vak svùj úkol nesplnil. 37
První svìtová válka Veobecná mobilizace devatenácti roèníkù, muù od 21 do 39 let, naøízená 26. èervence 1914, byla i v Jamách záhy vybubnována a v obci vylepeny luté mobilizaèní vyhláky. U v pondìlí 27. èervence odjela z vesnice první èást záloníkù. Hned v prvním týdnu války se konaly odvody koní a byl poøizován soupis dobytka, záhy dolo k prudkému zdraení potravin. Povinné dodávky byly postupnì zvìtovány a záhy vymáhány rekvizicemi jak u sedlákù, tak ve mlýnech. Ji v roce 1915 byly zavedeny potravinové lístky, po nich následovaly lístky i na dalí spotøební zboí. Nedostatek masa si vynutil zavádìní bezmasých dní, kdy se maso nesmìlo jíst ani prodávat. Na vojnu byli odvádìni i osmnácti a devatenáctiletí, v roce 1916 k nim pøibyli mui, staøí 43 a 50 let. Na práci na polích tak zùstaly jen eny a mláde ve vìku 15 - 17 let. Italtí uprchlíci z jiních Tyrol a rutí zajatci Na samém poèátku války byli do Jam posláni italtí uprchlíci z jiních Tyrol, kteøí odjeli a po válce, nedostatek pracovních sil pøivedl do vsi v roce 1916 pracovní oddìlení jedenácti ruských zajatcù. Tak se Jámy na nìkolik let staly obcí, v ní ilo nìkolik národností. S italskými uprchlíky se podle kroniky obèané dobøe snáeli, zajatci bydleli v chaloupce u Vomáèkù a po jednom i dvou si je rozebírali hospodáøi. Rekvizice kovù a zvonù V roce 1917 si válka vynutila rekvizice mosazných, mìdìných, cínových a bronzových vìcí. Nejtíe jamtí obèané nesli rekvizici zvonù, které se naposledy rozeznìly 16. kvìtna 1917. Mení zvon o váze 280 kg byl sputìn na provazech oknem, vìtí, váící 525 kg, musel být rozbit a snesen z kostelní vìe po èástech. V èervenci byl rekvirován i umíráèek, váící 25 1/2 kg. Vechny tøi zvony byly ocenìny na 2564 K, "zaplacených" ve váleèných pùjèkách. Na vìi zùstal jen poledník, na který bily vìní hodiny ètvrtì, celé hodiny pak bily na nárazník eleznièního vagónu. Pomník padlým Na bojitích první svìtové války padlo 21 jamských obèanù. Z podnìtu uèitele Josefa Judy se záhy po válce zaèalo uvaovat o zbudování pomníku tìmto padlým. Na konto budoucího památníku byly odvádìny výnosy z divadelních pøedstavení, organizovaných pøedevím novì ustavenou místní osvìtovou komisí, výnosy ze zábav a dalích akcí. Stavba pomníku byla zadána St. Kravkovi ve Mìstì ïáøe. Výnosy ze zábav, dobrovolnými sbírkami po obci spolu s dary drustevního lihovaru a záloenského spolku se podaøilo získat 13 558 Kè, za které byl pomník zbudován. Ke slavnostnímu odhalení dolo v roce 10. výroèí vzniku Èeskoslovenska - 18. listopadu 1928. Do památníku z bílého mramoru byly vsazeny fotografie vech 21 padlých: Jan Blaha, Josef Fiala, Frantiek Holemáø, Frantiek Hlávka, 38
Metodìj Holemáø, Frantiek Havlíèek, Alois Juda, Jan Kabrda, Jan Král, Antonín Kabrda, Mil. Muátko, Frantiek Mach, Josef Michálek, Karel Nedvìd, Antonín Nedvìd, Jan Sochor, Frantiek Svatoò, Antonín Svatoò, Ignác marda, Frantiek Toman a M. Vomáèko. Jamtí legionáøi V zahranièních legiích bojovalo a domù se astnì vrátilo 9 legionáøù. Nejsloitìjí cestu pøes celé Rusko a lodí do Terstu prodìlali Alois Bratránek z è. 118, Frantiek Svatoò z è. 73 a Jan Juda z è.70, poèátkem roku 1919 se vrátili Josef Kostelenec z è. 84, Frantiek Kondrát z è. 45, Jan Grigar z è. 81, Josef a Karel Hudeèkovi z è. 33 a Jan Svatoò z è. 92. Volby do obcí Jedním z prvních zákonù v roce 1918 vzniklé Èeskoslovenské republiky byl nový volební zákon z 31. ledna 1919, podle nìho probíhaly volby obecních funkcionáøù v následujících letech. První probìhly v Jamách 13. èervna 1919. Nejvìtí poèet mandátù v patnáctièlenném obecním zastupitelstvu získala strana èeských socialistù (7), republikánská (agrární) strana získala 6 a strana lidová 2 mandáty. Starostou byl zvolen Jan Havlíèek, kandidující za stranu republikánskou. Ten pøevzal funkci od Frantika Holemáøe, vykonávajícího starostenskou funkci od roku 1914. Dalí obecní volby se uskuteènily 14. záøí 1923. Kandidátky v nich pøedloily 3 politické strany. Republikáni získali v obecním zastupitelstvu 6 míst, lidovci 4 a ivnostenská strana rovnì 4 mandáty. Starostou se stal Jan Havlíèek, v radì zasedali rolníci Jan Muátko a Frantiek Holemáø, stolaø a rolník Josef Novotný a domkáø Frantiek Svatoò. Obecním sluhou byl Inocenc Mach. V dalích obecních volbách 16. øíjna 1927, získala republikánská strana 118 hlasù a 6 mandátù, strana lidová 86 hlasù a 4 mandáty, domkáøsko-zemìdìlská strana 90 hlasù a 5 mandátù. Starostou se stal rolník Josef Juda, kandidující za stranu republikánskou. Do obecních voleb 27. záøí 1931 byly sestaveny 4 kandidátky: republikánská, domoviny domkáøù, malorolníkù a dìlníkù, strany lidové a volební skupiny lidových malozemìdìlcù, domkáøù a dìlníkù. První kandidátka získala 119 hlasù a 5 mandátù, druhá 109 hlasù a 5 mandátù, tøetí 63 hlasù a 3 mandáty a ètvrtá 48 hlasù a rovnì 3 mandáty. Starostou zùstal Josef Juda. Obecní komise a rady Po volbách v roce 1919 bylo ustaveno 5 obecních komisí: finanèní, lesní a polní, obecního hospodáøství, stavební a domovského práva a chudinská. Záhy na to byla zøízena místní osvìtová komise, jejím jednatelem byl Josef Juda, a knihovní rada, na její doporuèení se obecní zastupitelstvo rozhodlo zøídit obecní knihovnu, pro ní se obci podaøilo získat název Masarykova knihovna obèanská. 39
Volby do vyích zastupitelských orgánù První volby do Národního shromádìní (poslanecké snìmovny a senátu) se uskuteènily v dubnu 1920. Ve volbách do poslanecké snìmovny získaly podstatnou èást volièù tøi strany - èetí socialisté 110, republikáni 109 a lidová strana 76 hlasù. V dalích volbách v roce 1923 byl nastoupen pak trend, který v Jamách pøevládal po celé období první republiky. 129 hlasù do poslanecké snìmovny zde získali republikáni, 118 lidovci, 2O strana ivnostenská. Ve volbách do okresního zastupitelstva novomìstského okresu v roce 1928 získali v Jamách republikáni 188 a lidovci 93 hlasù, ve volbách do zemského zastupitelstva republikáni 166, lidovci 94 hlasù. Podobné byly i výsledky voleb do poslanecké snìmovny 27. øíjna 1929. Z 319 volièù odevzdalo 181 hlasù stranì agrární (republikánské), která zvítìzila v celé republice, a 114 èsl. stranì lidové, která v celorepublikových výsledcích skonèila v tomto roce a na místì pátém. Sociální demokraté získali 7, národní socialisté 6, ivnostníci 5 a KSÈ 4 hlasy. Poslední prvorepublikové volby se uskuteènily 19. kvìtna 1935. Z 348 volièù dalo v Jamách své hlasy 211 stranì agrární, 89 stranì lidové, 30 sociální demokracii, 9 ivnostenské stranì støedostavovské, 5 èeské stranì národnì sociální a 2 hlasy KSÈ. Podobnì vyznìly o týden pozdìji i volby do okresního a zemského zastupitelstva. Politické strany Podle celostátní evidence mìly svoje místní odboèky v Jamách tøi politické strany - republikánská, lidová a ivnostensko- obchodnická strana støedostavovská. O jejich pùsobení v politickém a kulturním ivotì obce vak nejsou ádné doklady. Pouze agrárníci zaloili slavnostním aktem 6. ledna 1929 místní jednotu republikánského dorostu, do ní se podle kroniky pøihlásilo na ustavující schùzi 50 èlenù. Sèítání lidu Ve dnech 16. - 19. února 1921 probìhlo v republice první pováleèné sèítání lidu. V Jamách bylo napoèítáno 662 osob, z toho 654 Èechù, domù uvedla statistika 118. Pøi dalím sèítání, které se uskuteènilo 2. prosince 1930, bylo v Jamách vykázáno 122 domù a 678 obyvatel, z toho 331 muù a 347 en, a na jednu osobu vichni èeské národnosti. Podle náboenského vyznání lo pøevánou vìtinou o øímskokatolíky, 5 osob bylo bez vyznání, 2 uvedli náboenství èeskoslovenské, 1 evangelické a 1 je ve statistice uveden mezi ostatními. Jámy v adresáøi z roku 1924 Adresáø ivností, prùmyslu a zemìdìlství, vydaný v roce 1924, doplòuje nìkteré údaje obecní kroniky. V Jamách je uvedeno 662 obyvatel, vichni èeské národnosti, potu a telefon mìla obec ve ïáru na Moravì, eleznièní stanici ve Slavkovicích. Obecní majetek tvoøilo 160 mìøic polí a luk a 150 mìøic lesa. Obecní dluhy dosahovaly èástky 25.789 Kè, obecní pøíjmy obnáely obecní 40
pøiráku 31 % k základním daním, 480 Kè byla pøedpokládaná dávka ze zábav. Pøíjmy z obecního majetku nejsou vyèísleny. Dále jsou zde uvedeni obecní pøedstavení, farní úøad se svými zamìstnanci, místní kolní výbor a obecná kola, porodní asistentka Marie Sochorová, 47 rolníkù, Spoøitelní a záloenský spolek, bednáø Frantiek Grygar, hostince a obchody smíeným zboím Antonína Martinù a Josefa Muátko, koláø Frantiek Svatoò, kováøi Frantiek Milfajt a Jan Padalík, krejèí Josef Hlaváè, obchodník dobytkem a øezník Jan Paleèek, kramáøství Josef Martinù, obchody vejci a máslem Michal Nedvìd a Antonie Stránská, obchod uzeninami Antonín Martinù, øezník Václav Borovský, sedláø Josef Jelínek a stolaø Josef Novotný. Ze spolkù byl v Jamách Sbor dobrovolných hasièù a Národní jednota pro jihozápadní Moravu. Proti roku 1911 tedy poèet øemeslníkù a ivnostníkù v Jamách podstatnì vzrostl. Domy a jejich majitelé koncem dvacátých let Sèítání lidu a domù v roce 1921 zachytilo v Jamách 118 domù, sèítání v roce 1930 122 domù, obecní kronika pak uvádí 125 domovních èísel, mezi nimi vak tøi èísla chybìla, vèetnì dlouhodobì uívaných názvù a jmen majitelù: è. 1 u Havlíèkù nebo u Nedvìdù - Jan Havlíèek, rolník è. 2 u Martinù - Josef Martinù, rolník è. 3 u Hlávkù - Alois Muátko, rolník è. 4 u Macákù - obecní dùm è. 5 u Paleèkù - Jan Paleèek, øezník è. 6 u Krejèích - Bohuslav Doleal, domkáø è. 7 u Vondruù - Jan Muátko, rolník è. 8 u Janderkù - Frantiek Juda, rolník è. 9 u Michálkù - Alois Juda, rolník è. 10 u Dvoøákù - Frantiek Dvoøák, rolník è. 11 u Judù - Frantiek Svatoò, rolník è. 12 u Plachých - Václav Mièka, rolník è. 13 u Starých - Václav Starý, rychetník è. 14 u Pochopù - Frantiek Juda, rolník è. 15 u Slákù - Franiek Sláma, rolník è. 16 u edivých - Jan Bratránek, rolník è. 17 u Vomáèkù - Frantiek ikl, rolník è. 18 u Lojkù - Václav Nedvìd, rolník è. 19 u Tomíkù - Václav Nedvìd è. 20 u Muátkù - Frantiek Muátko, rolník è. 21 u Holemáøù - Josef andera, rolník è. 22 u írù - Václav ír, rolník è. 23 u Frolínkù - Josef Hlávka, domkáø è. 24 u Bratránkù - Josef Juda, rolník è. 25 u Hemzálkù - Frantiek Holemáø, rolník 41
è. 26 u Kostelencù - Josef Kostelenec, rolník è. 27 u Holánù nebo u Trèkù - Antonín Holán, rolník è. 28 u Milfajtù nebo u Maanù - Frantiek Milfajt, kováø è. 29 u Machù - Josef Kabrda, rolník è. 30 u Kabrdù - Jan Kabrda, rolník è. 31 u Buèkù - Antonín Sláma, rolník è. 32 Drustevní lihovar è. 33 u Sochorù - Josef Hudeèek, rolník è. 34 u Svatoòù - Josef Svatoò, rolník è. 35 u Janovských - Frantiek Nevrkla, rolník è. 36 u Petrlíkù nebo u Horních Sochorù - Frantiek Starý, rolník è. 37 u Mládkù - Josef Hudeèek, rolník è. 38 u tourákù - Antonín Sochor, domkáø è. 39 u Zemských - Frantiek Svatoò, domkáø è. 40 u Vítkù - Karel Sochor, domkáø è. 41 u Vranù nebo u afáøù - Josef Kolbábek, domkáø è. 42 u Zavadilù - Jan Havlíèek, domkáø è. 43 u u Kubínù - Jan Sochor, domkáø è. 44 u Dobrovolných - Cyril Mièa, domkáø è. 45 u Konrádù nebo u Kostelníkù - Frantiek Konrád, domkáø è. 46 u Marínù - Josef Sochor, domkáø è. 47 u Ponocných - Obecní dùm - kovárna è. 48 u amlù - Josef Martinù, hostinský a kupec è. 49 u Pastejøù - Josef Svatoò, domkáø è. 50 u Padalíkù - Frantiek Doleal, domkáø è. 51 u Mièkù - Jan Laka, domkáø è. 52 u Kropáèkù nebo u Beblínù - Frantiek Kropáèek, domkáø è. 53 u Zahrádeckých nebo u Závadských - Alois Bratránek, domáø è. 54 u Táferských - Frantiek Mièka, rolník è. 55 Starého chaloupky è. 56 u Chalupù - Josef Krejèí, koláø è. 57 u Kohoutovských - Karel ikl, domkáø è. 58 u Janù - Karel Sochor, koikáø è. 59 u Borovských - Václav Borovský, domkáø è. 60 u Rychtíkù - Cyril Mach, domkáø è. 61 u Maøù - Josef Vomáèka, domkáø è. 62 u Haèkù - Frantiek Nedvìd, domkáø è. 63 u Durèákù - Josef Svatoò, domkáø è. 64 u Mandákù - Frantiek Bratránek, domkáø è. 65 u Babíkù - Vincencie Svatoòová, výmìnkáøka è. 66 u Basaøù - Antonín Sláma starí, domkáø è. 67 u Tesaøù - Bedøich Vonward, domkáø è. 68 u Budíkù - Josef andera, domkáø è. 69 u Granatýrù - Frantiek Melichar, domkáø 42
è. 70 u Janeèkù - Josef Kali, domkáø è. 71 Fara è. 73 u Kubernù - Antonín Král, zedník è. 74 u Kopeèkù nebo u Kejmerù - Antonín Wasserbauer, domkáø è. 75 u Martínkù - Josef ikl, obuvník è. 76 u Macákovských - Hugo Peòáz, domkáø è. 77 u Vopìnkù - Jan Kabrda, domkáø è. 78 u Konventských - Jan Bratránek, domkáø è. 79 u Nedìlkù - Frantiek Holemáè, domkáø è. 80 u Beneù - Josef Svatoò, domkáø è. 81 u kolských - Jan Grygar, domkáø è. 82 u Chaloupkù - Matylda Hlávková, domkáøka è. 83 u Cupalù - Frantiek Sláma, domkáø è. 84 u Rájeckých - Josef Kostelenec, domkáø è. 85 u Humpolákù - Karel Mièa, domkáø è. 86 Hájenka è. 87 u Morkusù nebo u Pazourù - Josef Dostál, domkáø è. 88 u Tomanù - Anna Tomanová, domkáøka è. 89 kola è. 90 u Truhláøù - Josef Zmekal, domkáø è. 91 u Rùièkù - Josef Homolka, domkáø è. 92 u Kadlù - Alois Novotný, stolaø è. 93 u Bednáøù nebo u Koutníkù - Frantiek Grygar, bednáø è. 94 u Rájeckých - Jan Kabrda, domkáø è. 95 Kostelencova chaloupka k è. 26 è. 97 Havlíèkova chaloupka k è. 1 è. 98 Martinova chaloupka k è. 2 è. 99 u Novotných - Josef Novotný, stolaø è. 100 Frantiek Novotný, tesaø è. 101 Dvoøákova pazderna è. 102 Plachého výmìnek è. 103 Starého vila è. 105 Slámova pazderna è. 106 Vomáèkova pazderna è. 107 u Hajných - Josef Toman, domkáø è. 108 Lojkova chaloupka è. 109 anderova chaloupka è. 110 Holánova chaloupka è. 111 Kabrdova (Machova) chaloupka k è. 29 è. 112 Kabrdova chaloupka k è. 30 è. 113 Sochorova (Hudeèkova) pazderna è. 114 Svatoòova chalouka k è. 34 è. 115 Nevrklova pazderna è. 116 u Èermákù - Josef Muátko, hostinský a kupec 43
è. 117 u Trefulkù - Karel Sochor, domkáø è. 118 u Zahrádeckých - Karel Sochor, koikáø è. 119 u Zámeèníkù - Josef Nedvìd, zámeèník è. 120 u Jelínkù - Josef Jelínek, sedláø è. 121 u Hlaváèù - Rudolf Krka, koláø è. 122 u kapù - Josef kapa, obuvník è. 123 u Novotných - Karel Novotný, domkáø è. 124 u Novotných - Alois Novotný, tesaø è. 125 u Dolealù - Frantiek Doleal, dìlník.
chybìla tedy è. 72, 96 a 104. Domek è. 72 vyhoøel 1. øíjna 1927 a nebyl obnoven. Chaloupka è. 96 byla v roce 1926 zbourána a è. 104 mìla pazderna, která vyhoøela v roce 1910. Pozemková reforma Zákon o pøídìlu pùdy, na jeho základì mìli dlouholetí pachtýøi právo zakoupení pozemkového majetku od velkostatkù, se v Jamách výraznìji neprojevil. Jediný jamský pachtýø hostinský Josef Muátko koupil od ïárského velkostatku 3 mìøice polí v trati Panský. Ani v dalích letech nebyl o pùdu ïárského dvora v Jamách zájem. Podle závìreèné statistiky bylo do Jam odprodáno jednomu zájemci 2 ha zemìdìlské a 8 ha vekeré pùdy, její cena se pohybovala mezi 2500 a 5000 K za hektar. Obecní hospodaøení Ve tøicátých letech mìla obec 19,45 ha polí, 10,15 ha luk, 0,22 ha zahrad, 8,77 ha pastvin, 20,05 ha lesù a 2,17 ha rybníkù. Obecní honitba byla pronajímána veøejnou drabou. V roce 1931 ji získal na 6 let za 1000 Kè Václav Starý, v roce 1937 za 3060 Kè Josef Brabenec ze Sazomína. Výtìek z obecního majetku èinil roènì kolem 18 OOO Kè. Od roku 1934 byla obec èlenem Lesního drustva Pøibyslav, které pøevzalo znaènou èást lesù ïárského velkostatku. Elektrizace obce Záhy po elektrizaci Mìsta ïáru projevily Jamy zájem o zavedení elektøiny do obce. V bøeznu 1927 poádal starosta Frantiek Havlíèek Západomoravské elektrárny o sdìlení podmínek k elektrizaci. Podle poètu obyvatel musela obec upsat 7O akcií v nominální hodnotì 21.000 Kè a tím se stala akcionáøem Západomoravských elektráren, a.s. v Brnì. Souèasnì upsala 5% dluní úpisy, drahotní pøíplatek na stavbu trafostanice a stavební pøíspìvek na stavbu pøípojky vysokého napìtí, která vedla do Jam od Petrovic pøes Hlinné, v celkové èástce 206.575 Kè, kterou si vypùjèila v Obecní spoøitelnì Mìsta ïáru. Èástku 122.500 Kè splatila obec ji 14. prosince 1928, na vlastní pøipojení musela vak jetì dlouho èekat. A v bøeznu 44
1929 byly zahájeny vlastní práce, ale i ty postupovaly pomalu. Na návsi a po vesnici zazáøilo 18 árovek a v domech si mohli majitelé otoèit vypínaèem elektrického osvìtlení a v úterý 27. srpna 1929. A v roce 1931 dostala obec od ministerstva veøejných prací stavební pøíspìvek 62.400 Kè, 54 svìtelných a 44 motorových pøípojek do domù platil kadý majitel usedlosti sám. Krutá zima 1929 Rok 1929 zaèal v celé republice tuhými mrazy, které vystupòovaly v polovinì února a trvaly a do poèátku bøezna. Teplomìr na oknì koly namìøil ve dnech 10., 11. a 13. února 26o R, co pøestavuje 32,5o C. Vichøice, která mrazy doprovázela, zpùsobila kalamitu v dopravì, na 75 % zvìøe v lesích zahynulo, zmrzly brambory ve sklepích, dobytek, hlavnì mladí, ve chlévech i dalí domácí zvíøata. Zamrzly studny a èerpadla. Pro nedostatek topiva byla ve kolách zastaveno vyuèování. V Jamách se neuèilo ve dnech 18. - 28. února. Obecní kronika poznamenala, e není pamìtníka takové zimy za posledních 153 let. koda na ovocných stromech se poznala a na jaøe, kdy zùstala vìtina stromù suchá. Ovocná kolka Po kruté zimì 1929 opìt vzrostl zájem obèanù o stromky z obecní kolky, zaloené v roce 1888. Ve veøejné drabì 16. listopadu 1931 bylo prodáno 47 jabloní a 8 hruní. V dubnu 1933 bylo prodáno 22 jabloní, 6 jabloní-zákrskù a 9 hruní, o rok pozdìji 69 jabloní a 7 hruní, ákùm 7. a 8. kolního roèníku bylo navíc dáno 11 jabloní zdarma.V roce 1935 bylo prodáno domácím obèanùm 29 jabloní a 6 vestek. Vojenské manévry na Horácku Ve dnech 28. srpna a 1. záøí 1930 probíhaly mezi Velkým Meziøíèím a Novým Mìstem na Moravì rozsáhlé vojenské manévry, které se dotkly i Jam. Pro obyvatele Jam to byla zajímavá podívaná, bìhem ní nikoho nenapadlo, e se za nìkolik let dostane v souvislosti s vývojem v sousedním Nìmecku celá èeskoslovenská armáda do bojové pohotovosti. Celou sobotu 30. srpna se bojovalo pøímo v katastru obce o kopec Vejdoch, kde bylo a do 2. záøí sídlo tábu. Manévrùm odtud pøihlíel generál Syrový, dalí generálové, poslanci i zemský president Èerný.
Léta okupace Obecní zastupitelstvo Napjatá mezinárodní situace konce tøicátých let se projevila i ve sloení nového obecního zastupitelstva. Tradièní politické strany, agrárníci a lidovci, se pro obecní volby rozdìlily na dvì skupiny. Agrárníci - sedláci a agrárníci - chalupníci získali 45
po ètyøech mandátech, lidovci - sedláci, lidovci - chalupníci a sociální demokraté po dvou mandátech, národní socialisté pak jeden mandát. Starostou se stal domkáø Josef Sochor, kandidující za agrárníky - chalupníky, místostarostou Stanislav Kali z kandidátní listiny lidovcù - chalupníkù. Na samém poèátku okupace se vak vedení obce zmìnilo. Stanislav Kali se nevrátil v roce 1938 z mobilizace a jeho funkci pøevzal Josef andera. Starosta Josef Sochor zemøel v prosinci 1941 na tuberkulózu. Za nìho se podle zápisu ve staré kronice zaèal v obci budovat vodovod, byly opravovány polní cesty, opravena kovárna a obecní dùm. Kronika k tìmto aktivitám souèasnì poznamenala: Ponìvad byl chalupník, byly mu se strany sedlákù kladeny vemoné pøekáky. Pamìtní lípy Tìsnì po obsazení Èeskoslovenska nìmeckou armádou a utvoøení protektorátu Èechy a Morava, 24. kvìtna 1939, byly z podnìtu sedláøe Josefa Jelínka zasazeny pøed obecní kovárnou v Jamách dvì pamìtní lípy - první presidentu Osvoboditeli T. G. Masarykovi, druhá presidentu Eduardu Beneovi. Slavnostní projev uèitele Antonína Kubíka pøi této akci byl jasným dùkazem pomìru pøedstavených obce k novému uspoøádání státu. Jámy v prvním roce okupace Sèítání lidu z prosince 1939 zachytilo v Jamách 661 obyvatel. Základní pøehled o obci na poèátku okupace pøinesl Adresáø pro prùmysl, ivnosti, obchod a zemìdìlství, vydaný v roce 1939. V kapitole o Jamách jsou jmenováni bednáø Frant. Grygar, hostintí Alois Juda a Josef Muátko, kteøí mìli souèasnì obchody smíeným zboím, Josef Muátko té trafiku, hrnèíøi Anna Kopeèková a Antonín Wasserbauer, koláøi Josef Krejèí a Rudolf Krka, kováøi Antonín Michal a Frantiek Milfajt, drustevní lihovar, obchody máslem a vejci Michala Nedvìda a Antonína Wasserbauera, obuvník Josef Svatoò, porodní asistentka Marie Sochorová, rolníci Marie Dvoøáková, Jan Havlíèek, Josef Hudeèek, Frantiek Juda, Josef Kostelenec, Josef Martinù, Václav Mièka, Frantiek Starý, Václav Starý, Kateøina Svatoòová a Josef andera, øezník Jan Paleèek, sedláø Josef Jelínek, spoøitelní a záloenský spolek, vadleny Frantika Havlíèková, Anna Martinová a Ludmila Svatoòová, trafikant Frantiek Svatoò a truhláøi Frantiek Nedvìd a Alois Novotný. Nové zápisky ve staré kronice Rokem, kdy pan øídící ustáèek ukonèil psaní obecní kroniky, otevøel starosta starou, témìø století neuívanou pamìtní knihu, do ní zapsal nìkolik úvah nad událostmi kritických let 1938 a 1940, zpracoval seznam starostù obce v letech 1851-1938 a popsal základní události tohoto období. Kromì bìných zpráv o poèasí (velké detì v roce 1938, bouøe a krupobití 28. èervence 1939) popsal i první rok okupace, která se dotkla i samotné vesnice. lo o zákaz doínkové slavnosti celého 46
Horácka, která byla plánována na 6. srpna 1939, a o povinný odvod koní 10. listopadu 1939 v Bohdalovì, bìhem nìho museli odevzdat po jednom koni Václav Starý, Josef Hudeèek, Jan Paleèek Frantiek Starý, Frantiek Vrbas a Václav Mièka, 28 koní pak muselo být pøipraveno k odevzdání na zavolání. V kruté zimì roku 1940 museli podle zákona z èervence 1939 vichni mui i eny od osmnácti do edesáti let zdarma odklízet sníh ze silnic. Zavádìní nìmèiny Od roku 1941 se i na obecné kole v Jamách vyuèovala nìmèina. Uèitelé a veøejní zamìstnanci museli sloit zkouky z nìmèiny, o rok pozdìji byly zavedeny dvojjazyèné nápisy. Èeské názvy obcí byly ponìmèeny, pokud to bylo moné, byly pøeloeny do nìmèiny.Na dopisech z okresního úøadu nebyly proto v adrese Jámy, nýbr Gruben. Lihovar i záloenský spolek musely do svých stanov zapsat nìmecké názvy. Lihovar tak musel v úøedním styku pouívat název Genossenschaftliche Spiritusbrennerei in Gruben, registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung, záloenský spolek pak Spar- und Vorsschusverein in Gruben, eingetragene Genossenschaft mit unbeschränkten Haftung. Váleèné hospodáøství Od prvních let okupace zaèala okupaèní správa zasahovat do hospodaøení mìst, obcí i jednotlivcù. Ji v roce 1940 byly vyhláeny sbírky na nìmecký èervený køí. Pøedstavenstvo jamského lihovaru se rozhodlo vìnovat na tyto potøeby 500 Kè. V následujících letech se sbíralo teplé atstvo a obuv pro nìmeckou armádu. Záhy zaèalo pøídìlové hospodáøství, zemìdìlcùm byly zvyovány dodávky, vymáhané v pozdìjích letech i konfiskacemi, dodávky brambor do lihovaru byly omezeny ve prospìch brambor konzumních, odváených z Vysoèiny nejen do moravských mìst, ale i do øíe, sbìr eleza a kovù postihl v roce 1924 ulité jamské zvony. Dne 3. dubna 1942 byly vechny tøi zvony sundány a jamtí usedlíci je museli na svých povozech odvézt do ïáru na nádraí. Zatímco v první svìtové války byly alespoò ve znehodnocené mìnì zaplaceny, nìmecká okupaèní moc je konfiskovala bez jakékoliv náhrady. Nucené práce Stejnì jako v letech první svìtové války, objevil se i v Jamách nedostatek pracovních sil v zemìdìlství. Øada osob, pracující dosud u sedlákù, byla nucenì nasazena do továren v Nìmecku nebo nìmeckých továren na území protektorátu. V posledních váleèných letech i do továren v blízkém okolí, jejich výrobky byly urèeny pro nìmeckou brannou moc. Dne 8. bøezna 1944 byl totálnì nasazen do ïárské továrny na obuv i uèitel jamské obecné koly, v ní se od tohoto data uèilo jen ve dvou tøídách. 47
Zánik ivností Váleèné hospodáøství, zvlátì nasazování na nucené práce, pøineslo zánik èásti jamských ivností. Ji v roce 1941 se vzdali Josef Hlávka è. 98 ivnosti krejèoské, Hugo Peòáz è. 76 ivnosti stolaøské a Anna Kopeèková prodeje kuchyòského nádobí na trzích a poutích, o rok pozdìji Josef Paleèek obchodu s dobytkem. Partyzáni Pøes pomìrnou blízkost ïáru, kde sídlila vedle protektorátních èetníkù i nìmecká policie, je i z Jam zachováno nìkolik písemných hláení o pobytu partyzánù, kteøí v hlubokém týlu naruovali nìmecké zásobování i dopravu. lo vesmìs o zprávy o tak zvaném nuceném zásobování. První pøípad byl èetnické stanici v Ostrovì nad Oslavou hláen v prosinci 1944. Dne 18. prosince v 18 hodin 30 minut pøili do usedlosti Josefa Muátka v Jamách è. 7 dva neznámí mui a poádali o odìv a boty. První byl asi 170 cm vysoký, obleèený v dlouhé kalhoty a kabát bez vesty, druhý, jen asi 160 cm vysoký, byl obleèený do dlouhého zimáku a vysokých bot. Oba byli asi 35 let staøí, bez pokrývky hlavy, hovoøili slovensky. Vynutili si vysoké boty, které patøily synovi majitele Bohuslavu Muátkovi, a mení z nich vzal ze skøínì krátký zimník a dvoje kalhoty. Ve v cenì asi 2 500 K. Po ètvrthodinì odeli. Za chvíli na to se dva neznámí mui, zøejmì zmínìní partyzáni, ptali na návsi ètrnáctiletého Frantika andery, kde je èíslo 5. Ten jim ukázal a neznámí veli do domu è. 5 Jana Paleèka. Zde se otázali, zda má cigarety, jeden z nich vzal se stolu kapesní nù a odeli bez dalích poadavkù. Ke druhému pøípadu dolo 8. dubna 1945. V noci ve 2 hodiny 35 minut poadovali jídlo a pití pod pohrùkou likvidace celé rodiny v usedlosti pana Muátka dva èesky a slovensky mluvící partyzáni, z nich jeden byl obleèen do uniformy protektorátního èetníka. Hláení o akci bylo podáno ráno v 9.30 hod. na èetnické stanici v Ostrovì nad Oslavou, jetì tý den pøiel dálnopis do Brna na zemské èetnické velitelství. Osvobození Osvobození se ïársko doèkalo a na samém konci války. Ve dnech 8. a 9. kvìtna 1945 krouila nad obcí ruská letadla, která shazovala letáky s výzvou k nìmeckým vojákùm, aby sloili zbranì. Partyzáni vyzvali obèany ke stavìní zásekù u Bouèka, v Horkách k Veselíèku a na Zelených cestách. V noci z 9. na 10. kvìtna byla pak vesnice svìdkem rozkladu nìmecké armády, prchající od Vatína smìrem k Jamám. Po cestách, na lukách a v polích jezdily tanky a motorizované jednotky, které se boøily a zùstávaly vìzet. Vojáci zapalovali vozidla, celá krajina záøila a otøásala se výbuchy. A 10. kvìtna k deváté hodinì ranní dorazily do Jam první motorizované jednotky Rudé armády. Jetì tý den veèer a celý následující den procházely vesnicí proudy nìmeckých zajatcù, smìøující k Novému Mìstu. Kolony Rudé armády projídìly v následujících dnech èasto vesnicí. Nìkdy se zdrely jen krátce, nìkdy i nìkolik dní. Kolem vesnice se pásla stáda koní, které zpùsobovaly znaèné kody, byly vak brzy pochytány a odvedeny. 48
Osvobození - sobvìtská vojska v Jamách (1945)
kola Poèátky koly v Jamách Poèátky vyuèování kolních dìtí v Jamách mùeme spojovat se vznikem kostela. Ten vak byl velmi dlouho pouze kostelem filiálním, proto zde nebylo osoby, která by byla za kolní vyuèování plnì odpovìdná. V kláterním urbáøi z roku 1766 jsou sice zachyceny poitky jamského uèitele, co ovem nedokazuje, e v Jamách v této dobì uèitel skuteènì pùsobil. V roce 1774, kdy byl vydán tereziánský øád kolní, uzákoòující povinnou kolní docházku, je v Jamách uveden kantor Ondøej Molva, který si bral dceru Matìje Starýho. Kdy vak v roce 1786, dva roky po vzniku lokálního kaplanství, provádìl velkomeziøíèský dìkan, do jeho kompetence podle zmínìného tereziánského kolního øádu dohled nad triviálními kolami náleel, v Jamách vizitaci, nenael tu podle své zprávy ani kolu, ani øádného uèitele. V soupise dìtí, které mìly jamskou kolu navtìvovat, bylo zapsáno 55 ákù (23 hoi a 32 dívky) z Jam, 42 (20 hochù a 22 dívek) ze Slavkovic a 34 (16 hochù a 18 dívek) z Hlinného. V zimním období vyuèoval mláde jakýsi tkadlec (lo zøejmì o ji zmínìného Ondøeje Molvu) a faráø podle moností vyuèoval katechismu. Ke zmìnì dolo a v roce 1787, kdy bylo zøízeno novomìstské dìkanství. To vedlo k ustavení øádného uèitele i v Jamách. Záhy na to, v roce 1788, se zmìnil kolní obvod jamské triviální koly. Byly toti odlouèeny Slavkovice, v nich byla zøízena samostatná kola, naopak pøikolen Vatín a nová osada Veselíèko. Stará kola Do konce 18 století probíhalo v Jamách vyuèování v soukromých domech uèitelù. A v roce 1800 pøistoupil Náboenský fond ke stavbì kolní budovy. 49
Stavba byla podle kolní kroniky zahájena v dubnu 1800 a jetì v tomto roce byla dokonèena. Místo pro kolu vak nebylo zvoleno pøíli vhodnì. Budova trpìla znaènou vlhkostí, proto musela být velmi èasto dùkladnì opravována. Pøes finanènì nároèné opravy v letech 1807 a 1812 musela být v roce 1819 opìt opravena, novì pokryta, nahozena, byl dán rákos na podlahu a vymìnìny i dveøe. Aby náboenský fond byl uetøen opakujících se nákladù na opravu koly, bylo rozhodnuto postavit novou kolní budovu na pøíhodnìjím místì. Tak byla první jamská kola, která mìla popisné èíslo 81, po ètvrtstoletém pùsobení prodána v drabì a vydraené peníze pouity na novostavbu. Místní koldozorci V obcích, v nich byly zøízeny triviální koly, byli jmenováni místní koldozorci, kteøí ruèili dìkanovi za øádný chod koly. V Jamách byl prvním takovým koldozorcem podle staré kolní kroniky jmenován 10. února 1817 Frantiek Toman z è. 13. Pøi generální vizitaci koly dne 19. èervence 1819 pøevzal tuto funkci Jan Bratránek z è. 7, v roce 1823 rychtáø Josef Starý z è. 13, v roce 1837 celoláník Frantiek Mièka z è. 12 a posledním koldozorcem pøed vznikem místní kolní rady byl od 6. února 1863 rolník Frantiek ikl z è. 5.
Nová kolní budova Nová kolní budova, è. 89, byla postavena v roce 1825 Náboenským fondem, který nesl hlavní finanèní náklady. Ruèní práce a potahy musely zajistit pøikolené obce - Jámy, Hlinné, Veselíèko a Vatín. V roce 1826 pøevzal funkci zøizovatele koly nový majitel ïárského panství kníe Ditrichtejn. ïárské panství dávalo roènì na vytápìní koly 13 sáhù mìkkého døíví, pøikolené obce vak musely døíví ke kole vlastním nákladem pøivést, sedláci z Jam 6 1/2 sáhu, z Hlinného 3 1/4 sáhu a z Vatína rovnì 3 1/4 sáhu. Kdy byla v roce 1853 ve Vatínì postavena kola, odmítli Vatíntí tento dovoz. Spor se dostal a pøed okresní hejtmanství v Novém Mìstì na Moravì, které rozhodlo, e za rok 1853 bude døíví dovezeno na úèet obce Vatína, pro dalí léta vak byl Vatín tohoto úkolu zprotìn. Odvoz døíví byl pak rozdìlen mezi ostatní obce: Jámy 7 sáhù, Hlinné 3 1/2 sáhu a nová osada Veselíèko, která dosud tuto povinnost nemìla, 2 1/2 sáhu. ïárská vrchnost pøispívala ke zdárnému chodu koly i jinými formami. Ve kolní kronice je napøíklad poznámka, e v roce 1852 daroval kníe Ditrichtejn jamské kole nová kamna, jejich instalaci vak musela zajistit obec. Kdy 25. èervence 1900 navtívily dìdièky Klotyldy Clam-Gallasové Eduardina Khevenhúllerová a Klotylda Festeticová Jámy a vyslovily spokojenost se zpìvem ákù místní koly v kostele, poukázal podle kolní kroniky dùchodenský úøad v Zámku ïáøe kole dvacetikorunu na zakoupení nìjakého pøedmìtu pro kolu na trvalou památku vysoce vzácné návtìvy. 50
Pøed budovou bývalé koly è.p. 81
Budova nové koly
áci Jamské koly - øídící uèitel ustáèek
Pøíjmy prvních uèitelù Ve staré kolní kronice je vloeno nìkolik výkazù pøíjmù jamských uèitelù. Tak v roce 1823 vykázal uèitel celkový pøíjem 98 zl. 30 kr. V hotovosti od Náboenského studijního fondu pobíral 39 zl. 55 kr., na kolném 34 zl. 45 kr., koledy 16 zl. 15 kr., tola 3 zl. 12 kr., za paije 30 kr., výtìek z pole 4 zl. 15 kr. a z louky 1 zl. 8 kr. 51
V dalích letech se pøíjmy uèitele mìnily jen nepatrnì. V roce 1824 to bylo 116 zl., v roce 1825 139 zl. 37 kr., v roce 1828 uèitel Vojtìch Sobotka vykázal 132 zl. 58 kr., výkaz Václava Svobody, potvrzený kaplanem Antonínem Kolárským a rychtáøem Antonínem Rùièkou za rok 1840 uvádí 99 zl. 2 kr., v roce 1846 pouhých 94 zl. 55 kr., o rok pozdìji 106 zl. 12 kr., v roce 1852 98 zl. 25 kr., v roce 1853 pak 125 zl 6 kr. kolní knihovna Od roku 1840 vedl jamský uèitel výkazy o kolní knihovnì. Vedle katechismu, evangelia a slabikáøù bylo v ákovské knihovnì 12 svazkù knihy Josefa Liboslava Zinglera Pøítel mládee, které kole vìnoval faráø Antonín Kolárský. V roce 1846 pøibyly abecední tabulky a dalí knihy vìnované pøi vizitaci P. Kolárským - Vìrný raditel, Pravidla dobropísemnosti èeské, Proè a proto pøi umìní poèetním a dalí. V roce 1849 byl ji v knihovnì Struèný dìjepis zemì èeské a moravské, poèátkem edesátých let mìla knihovna ji 36 svazkù, mezi nimi i knihu Al. V. embery O rovnosti jazyka èeského a nìmeckého na Moravì a Slovník pro ètenáøe novin M. Fr. Klácela. Rozíøení koly Výnosem zemské kolní rady ze 3. února 1874 bylo povoleno rozíøit jednotøídní obecnou kolu v Jamách na dvoutøídku. Ke skuteènému rozíøení dolo vak a v roce 1880, kdy bylo, jak je zapsáno ve kolní kronice po vícerém naléhání jak se strany slav. c. k. okresní tak i vys. c. k. zemské kolní rady pøikroèeno k pøestavbì koly. Stavba byla nákladem obcí Jámy a Hlinné podle projektu a stavebního dozoru Josefa Sadílka z Nového Mìsta na Moravì zahájena 24. èervna 1880 a ukonèena 23. øíjna tého roku. Následující den, 24. øíjna, byla budova kolní slavnostním zpùsobem církevnì posvìcena a svému úèelu odevzdána. O øádný chod prací i o øádné úètování peèoval dvanáctièlenný stavební výbor, který mìl 6 èlenù z Jam a 6 èlenù z Hlinného. Èlenem výboru byl i faráø Václav Bezdìk a uèitel Karel ùra. Spolu s dokonèením stavby bylo aktivováno poduèitelské místo, na které byl v roce 1881 pøijat Václav tikar. Od 1. ledna 1882 zaèalo na kole v Jamách vyuèování enským ruèním pracím. První industriální uèitelkou v Jamách byla Marie Kaitánová. Nadace Waignerova V roce 1880 odkázal Cyril Waigner ze ïáru obci Jamné 800 zl. ke zøízení kolní nadace, její úroky mìly být kadoroènì pouity: jedna pìtina ve prospìch kolní knihovny, jedna pìtina na opatøení kolních potøeb a vyuèovacích pomùcek pro áky a tøi pìtiny na oblek a obuv chudým kolním dítkám. Místní kolní rada K rozíøení dosavadní jednotøíky v Jamách na dvojtøídní kolu dolo výnosem nového kolského orgánu. V roce 187O byly toti koly vyòaty z kompetence 52
církve a pøevzaty do správy státních orgánù - zemské kolní rady na úrovni zemì, okresních kolních rad na úrovni okresù a místních kolních rad, které peèovaly o koly v jednotlivých obcích. V Jamách se stal pøedsedou místní kolní rady faráø Václav Kuèera, po nìm rolník Josef Petrlík, po jeho pøestìhování do Vatína Frantiek Dvoøák z è. 10. Dalími èleny byli v prvním období Frantiek Mièka a Josef Petrlík z Jam a rolník Jan amla z Hlinného. V druhém období pøili do místní kolní rady Josef Petrlík z Jam a Frantiek Janù z Hlinného, v dalím období Josef Petrlík a Josef Kabrda z Jam a Frantiek Mièa z Hlinného, pak pøedseda Jan Muátko a èlenové Frantiek Dvoøák z Jam a Antonín Janù z Hlinného. V roce 1905 stál v èele místní kolní rady Frantiek Nevrkla, v letech 1909-1913 Josef Juda. Místopøedsedou byl v této dobì Frantiek Janù z Hlinného, èleny Frantiek Nevrkla a Josef Novotný z Hlinného. Od konce dvacátých let byl pøedsedou místní kolní rady Frantiek Sláma è. 15, námìstkem Jan Havlíèek è. 1, èleny sedláø Josef Jelínek, hostinský Alois Juda a øídící uèitel Josef ustáèek. Dalí osudy a zánik koly Výnosem zemské kolní rady z 11. února 1898 byla obecná kola v Jamách rozíøena od kolního roku 1899/1900 na trojtøídní. V roce 1904 si budova vyádala rozsáhlou opravu. Byla pokryta zinkovým plechem, opatøena dvìma bleskosvody, opraveny zdi a poøízena nová fasáda, to ve nákladem 2943 K Trojtøídní kolou zùstala jamská obecná kola i po roce 1928, kdy byla v Hlinném na výmìnku rychty otevøena jednotøídní expozitura jamské koly. V roce 1928 byla v rámci elektrizace zavedena elektøina i do koly. Jako perlièku zde je moné uvést, e kdy pøi bouøi 10. srpna 1929 uhodil blesk do koly a pokodil pojistky, povaoval to pan øídící za chybu v elektroinstalaci a podpoøil tím názor odpùrcù elektrizace, e vedení vysokého napìtí pøitahuje pøi bouøkách do obce blesky. O prázdninách 1933 byla kola opravena a vymalována. V roce 1946 byla kola v dùsledku odchodu mnoha poèetných rodin do pohranièí zmenena na dvojtøídku. Stav koly vyadoval neustálé drobné i rozsáhlejí opravy. V roce 1955 byly ve kole vybudovány splachovací záchody, v roce 1958 byla provedena generální oprava celé koly, v roce 1975 dolo k rekonstrukci elektrického vesení. Poèet ákù vak stále klesal. V roce 1975 klesl jejich poèet na 28 a kola se opìt zmìnila v jednotøídku. V roce 1976 získala dokonce novou fasádu, ale od 1. záøí 1978 chodili do jamské jednotøídky jen první a tøetí roèník, áci vyích roèníkù dojídìli do ïáru, od 1. záøí 1979 byla pak jednotøídní Základní devítiletá kola v Jamách zcela zruena a áci pøevedeni na 1.ZD , pozdìji na 4. ZD ve ïáøe nad Sázavou. Inventáø koly pak pøevzal místní národní výbor. Nakalivé nemoci ve kole Bìhem svého pùsobení se jamská kola nevyhnula uzavøení, vynucené epidemií nakalivých nemocí. Dne 9. dubna 1904 muselo být zastaveno vyuèování pro epidemii spalnièek. Mnohem tragiètìjí dùsledky mìla epidemie spály v roce 53
1932. Od 25. øíjna do 6. listopadu byla kola zavøena, vyuèování muselo pak být nahrazováno ve volných ètvtrcích. Dvì kolní dìti zemøely, dvì byly dlouhodobì hospitalizovány v nemocnici v Nìmeckém Brodì. Uèitelé a správci koly Prvním uèitelem v Jamách, který uèil ve svém bytì, byl Frantiek Kabrda z è. 30. Po nìm uèil jamské dìti Josef Molva, pak jeho bratr domkáø Jeroným Molva. Dalím uèitelem byl Jeronýmùv syn domkáø a tkadlec Ondøej Molva è. 38. Ve svém bytì uèil jetì domkáø a krejèí Josef Bratránek a první léta svého uèitelování i Vojtìch Sobotka, rodák z Bohdalova, který byl oficielnì povìøen správou koly 26. bøezna 1797. V Jamách pùsobil pìt rokù jako pomocník a plných 28 let jako uèitel. Dalích 18 let uèil v Jamách jeho syn Josef Sobotka, který zemøel 7. záøí 1839. Po jeho smrti zastupoval uèitele pomocník Jan Kubík ze Zámku ïár. Dne 15. února 1840 nastoupil na jamskou kolu bývalý uèitel na hlavní kole v Polné Václav Svoboda, který zemøel 25. listopadu 1852. Po krátkém zastupování Janem Kubíkem nastoupil do koly 4. února 1853 Antonín Rohlík, rodák ze Slavkovic. V Jamách uèil jen dva roky a tøi mìsíce, pak odeel do Zámku ïáru. Od kvìtna do srpna 1855 zastupoval v Jamách pomocník z Nového Veselí, dne 7. srpna 1855 zde pak nastoupil Josef Votava, který odeel do penze v roce 1874. Od 1. dubna 1875 a do 1. záøí 1902 uèiteloval pak v Jamách Karel ùra, o nìm faráø Václav Bezdìk napsal do pamìtního zápisu, uloeného v roce 1890 do bánì kostelní vìe: veliký bojovník proti kole náboenské, na nìm se osvìdèuje pøísloví "uèitel knìze nepøítel". Od 1. záøí 1902 pùsobil v Jamách Antonín Promberger, který pøiel do obce z Chroustova a uèitel zde 8 let. Dne 13. èervna 1910 odeel na vlastní ádost na odpoèinek. Dalích 10 let, od 29. srpna 1910 do 1. záøí 1920 spravoval kolu v Jamách Rudolf Kleveta, rodák z Boskovic. Spolu s ním v Jamách uøili Josef Juda, Frantiek Hutar a industriální uøitelka Karla Svítilová. Dnem 1. záøí 1920 pøevzal pak správu koly Josef ustáèek, autor jamské obecní kroniky, který pøiel do Jam z Bøezí. Na trvalý odpoèinek odeel 1. ledna 1936. Dnem 1. záøí 1937 byl ustanoven øídícím uèitelem na obecné kole v Jamách Antonín Kubík, rodák z Javorku, který dosud uèil v Daòkovicích, ale ji v roce 1938 odeel do dùchodu. Správu koly pøevzala uèitelka Bìta Ostrá, v roce 1946 se øídícím uèitelem stal Frantiek Bene, který v roce 1953 pøeel uèit do ïáru a odstìhoval se do vlastního domku v Ostrovì na Oslavou. Na jeden rok ho vystøídal Ale Zavadil, který pøiel do Jam z Níkova a odeel do Studnice. Od roku 1954 øediteloval v Jamách Stanislav Køí, v roce 1965 pøezal správu koly Frantiek Novák. Ten byl v roce 1975 pøeloen do Obyètova. Øeditelkou jednotøídky byla ustanovena jeho manelka Jiøina Nováková, v následujícím roce se vak Frantiek Novák vrátil do Jam. K 1. záøí 1978 odeel Frantiek Novák do Vepøové a do Jam nastoupil místní rodák Josef Holemáø, který stejnì jako manelé Novákovi dojídìl do koly ze ïáru nad Sázavou. 54
Pionýrská organizace V roce 1950 se pod nátlakem okresního inspektora podaøilo pøi jamské kole ustavit pionýrskou organizaci. V roce 1952 mìla ji 10 èlenù ze ètrnácti ákù 4. a 5. postupného roèníku. Dne 20. dubna sloili tito pionýøi, vedení øeditelkou mateøské koly Elikou Výteèkovou, pionýrský slib. V následujících letech se poèet pionýrù zvolna zvìtoval. V roce 1956 zùstalo mimo organizaci jen 5 ákù ze tøiceti v pionýrském vìku, o rok pozdìji bylo v pionýru ji vech 28 ákù. Od roku 1955 vedli jamské pionýry støedokoláci ze ïáru. Lidová kola zemìdìlská V roce 1944 poádala obec o zøízení lidové koly zemìdìlské, která byla od kolního roku 1944/45 skuteènì povolena. lo o jakýsi kurs pøi národní kole. Zda bylo na této kole skuteènì zahájeno vyuèování, není v dokladech obecné koly doloeno. Rozhodnì vak kola nemìla dlouhého trvání. Mateøská kola V roce 1948, po zmìnì národní koly z trojtøídní na dvojtøídku, byla v uvolnìné místnosti v pøízemí koly zøízena mateøská kola. Øeditelkou kolky byla Elika Výteèková, po ní manelka øeditele národní koly Vìra Køíová. Místnost v národní kole vak záhy pøestala vyhovovat. Provoz byl bez stravování, svaèinu si dìti nosily, na obìd si je maminky braly domù. Nezdravou vlhkost tøídy neodstranilo ani obloení stìn heraklitem v roce 1957. V roce 1959 uvaoval MNV o pøesídlení kolky do bývalého hostince Marie Muátkové v è. 116. Kdy se vak uvolnil rodinný domek è. 102, doporuèilo pøedstavenstvo jednotného zemìdìlského drustva jeho koupi a adaptaci na kolku. K pøestìhování dolo v roce 1972, kdy mohlo být pøi kolce zavedeno i stravování dìtí. Uèitelky v mateøské kole se èasto støídaly. V r. 1975 odela do dùchodu øeditelka Andìla Trojanová, vystøídala ji Jaroslava Klímová, která byla øeditelkou kolky a do 31. prosince 1997, kdy odela do starobního dùchodu. V roce 1998 pøevzala správu mateøské koly Ivana Mátlová ze ïáru nad Sázavou. kolku v této dobì navtìvovalo 26 dìtí, v roce 1979 povolil okresní hygienik 23 dìtí, i kdy kapacita kolky byla stanovena na 19 dìtí. Provoz byl od 7.00 do 16.30 hod. V roce 1993 byl objekt, v nìm JZD postavilo mateøskou kolu, vrácen pùvodnímu majiteli. Obec za její pronájem musela platit, v roce 1994 ji pak odkoupila a stavebnì oddìlila od pùvodní usedlosti.
55
Kostel a fara Jamský kostel Odkaz jednoho zlatého k jamskému záduí, zapsaný v roce 1643 na gruntì Jana Macáka, je pravdìpodobnì nejstarí písemnou zprávou o jamském kostele. Ponìvad v kláterních análech není o stavbì kostela v Jamách ádná zpráva, byl zøejmì vybudován za Ditrichtejnù, tedy pøed rokem 1638. Kdy zakladatel farní kroniky pátral po datu postavení pùvodního kostela, zjistil, e kostel byl v dobì, kdy se v Jamách konaly bohosluby jen kadou tøetí nedìli, vykraden. Zlodìji nenali ádné cennosti, pouze nìjaké písemnosti, které roztrahli a rozházeli po høbitovì. Jejich zkázu dovril dé. Proto se v roce 1784 ji nepodaøilo doloit datum stavby kostela. Pùvodní kostel mìl zdìnou sakristii, 1 oltáø, døevìný knìský kùr, kazatelnu, 3 zvony na kostele o váze 13, 6 a 3 centy a na høbitovì ohrazeném zdí kostnici. Byl zasvìcen svatému Martinu - biskupu. Posvícení se od roku 1672 slavilo v nedìli po sv. Martinu a patronem kostela byl ïárský kláter. Výbava kostela byla chudá: byla tu schránka na ostatky, mìdìný vyzlacený kalich s palenou, 2 kasuly se tolami a manipuly, bursa s pallou, velum na kalich, 2 poltáøky na mení knihu, alba, humerál, cingulum, 4 ubrusy, korporál, purifikatorium, 6 podloních rouek, 12 rouek (strophiola), 2 ruèníky, starý misál, 2 døevìné køíe, zvoneèek, 2 cínové svícny, 2 cínové konvièky s miskami, skøíò v sakristii, 2 schránky, mosazná nádobka na svìcenou vodu, 4 korouhve, máry, papírové obrazy a nìjaké drobnosti. Jmìní kostela tvoøily jen malé odkazy na tøech domech. Varhany, slouící do roku 1907, nesly letopoèet 1760. Kostel byl filiální, sluby boí v Jamách slouil ïárský kaplan kadou tøetí nedìli. Do roku 1691 mìli údajnì farníci dokonce povolení, aby mohli sami pohøbívat mrtvé. Podle kroniky byla rakev uloena a èásteènì zasypána, církevní obøad pak probìhl a pøi nejblií cestì knìze do Jam.
Kostel - boèní vchod
Kostel - zadní vchod 56
Obraz - nad vchodem do zakristie
Hlavní oltáø
Sv. Metodìj
Kazatelna a obraz sv. Ludmily (1947)
Obraz - Pán Jeí pøítel dítek
Køí na stropì kostela
Køí na stropì kostela (celkový pohled
Strop - sv. Matou
Strop - sv. Jan
57
Oltáø Paní Marie Karmelské severní strana kostela
tolové poplatky Po generální vizitaci ïárského klátera 22. èervna 1679 stanovil ïárský opat Edmund výi tolových poplatkù pro záduí ve ïáøe, v Jamách a v Obyètovì: Od posluhování nemocnému velebné svátosti neb posledního pomazání dokonce nic, leè by kdo chìl z panské vùle co dáti. Od køtu buïto na novou vodu neb køimo, tøebas i blíòata byly, od potøebnìjích slepici a 4, 5, 6, 7, 8 gr., od monìjích pak nanejvej 10 groù. Od suvodu estinedìlky, nemá-li své svíèky, 2 gr. Od ohláky trojí k stavu svatého manelství 6 gr. Od zdavkù 12, 15, 20, 25, nanejvej 30 gr. Od funusu nebo prùvodu mrtvého neb malého (cantor poloviènì) 8 neb 10 gr. Od funusu s konduktem 15 gr., nejvej 1 kopu. Za mi ètenou 30 gr., za mi zpívanou nanejvej 2 kopy, a kdyby byla s kázáním, tehdy 3 kopy. Desátky ke ïárské faøe Rozhodnutí opata o výi tolových poplatkù je zapsáno v druhé pozemkové knize pro obec Jámy. O dvacet let mladí, ze 16. øíjna 1699, je v tée knize Contract aneb narovnání panem faráøem ïárským, co mu kadoroènì ves Jámy dávati má, aby jim pro sluby boí kaplana choval, který by jednu nedìle neb svátek v Jamách a druhou nedìle neb svátek v Obyètovì novým zpùsobem pøisluhoval. Ze smlouvy je patrné, e v Jamách mìly být bohosluby jednou za 14 dní. Za to museli sedláci pøipravit a odvézt na faru do ïáru roènì fùru døíví, vichni usedlí vèetnì podruhù, pokud chovali krávy, dávali 3 krát roènì ejdlík másla, na vánoce kadý podle moností koledu, na posvícení koláè, na velikonoce kadý 4 vejce. Sedláci navíc dávali desátek ita, jeèmene a ovsa. V seznamu jsou uvedení jmenovitì se stanovenými povinnostmi, které u vìtiny èinily 2 a 3 achtle ita a ovsa a pùl achtle jeèmene, jen rychtáø mìl desátky podstatnì vyí - lo o 1 míru 2 achtle ita, 2 míry jeèmene a 1 míru 2 achtle ovsa. 58
Tyto desátky platili jamtí osadníci a do roku 1762, kdy v souvislosti s jednáním o zøízení lokalie byla sepsána nová smlouva. Stavba kostela a zøízení farnosti Po zruení klátera zøídil náboenský fond v roce 1784 v Jamách lokalii, v ní zajioval sluby boí kaplan Florián Málek. To vedlo v roce 1792 ke stavbì nového kostela z pevného materiálu. Budova byla pokryta indelem, vybavena rákosovými stropy a vydládìna kamennými deskami. V této podobì slouila do roku 1812, kdy byl kostel i s vìí opravován, dány nové rákosové stropy a uvnitø svìtlelutì vymalován. Souèasnì byly opraveny varhany a hodiny, zruen høbitov u kostela a za dìdinou zaloen nový høbitov, poøízen umíráèek a upraven i oltáø. Opravy byly z vìtí èásti hrazeny dobroèinnými dary. V roce 1847 získal kostel od kníete Frantika Ditrichtejna obraz patrona kostela sv. Martina od vídeòského malíøe Töpela v cenì 400 zl. konvenèní mince. Stará obecní kronika zaznamenala, e obraz bez rámu pøivezl z Vídnì Jan Dvoøák z è. 9, 19. øíjna 1847 byl obraz za pøítomnosti vrchního ïárského panství postaven na oltáø a 24. øíjna posvìcen. V roce 1851 byla do kostela pøedevím z darù vìøících poøízena køíová cesta, o dvì léta pozdìji byl poøízen nový ornát. V této dobì byly na vìi 4 zvony, tøi pravdìpodobnì pøenesené odjinud, ètvrtý litý pøímo pro Jámy. První, tøinácticentový, mìl nápis Léta Pánì 1530 byl tento zvon vyslán ke cti a chvále Pánu Bohu. Druhý (poledòák), tìký 6 centù, Mater Dei miserere. Ad honorem Sti Michaelis 1536. Tøetí o váze 3 centy Verbum Domini manel in aeternum, a ètvrtý s nápisem Sancta Maria, Ste Martine et omnes Sancti orate pro nobis. Velký zvon byl údajnì pùvodnì majetkem kostela v Zámku ïáøe, z kostela na Zelené Hoøe ve Zïáøe pocházely i dubové lavice jamského kostela. Ve patném stavu nalezl faru i kostel faráø Frantiek rámek pøi svém pøíchodu do Jam. V kronice si postìoval, e nemá nadìji na zlepení situace vzhledem k úmrtí kníete Ditrichtejna, velikomyslného patrona naeho, právì nyní v neblahých pomìrech patronátních, an se posud neví, komu panství pøipadne. V roce 1863 opravil poduèitel Jan Hron z Nového Veselí, samouk, za 50 zl. varhany podle faráøe tak dobøe, e by si odborník za tuto práci úètoval nejménì ètyønásobek. Jamské matriky, samostatná pro narozené, oddané a zemøelé, jsou vedeny od roku 1784 pro lokalii, její obvod tvoøily Jámy, Hlinné, Slavkovice a Veselíèko. Nejstarí zápis v matrice narozených pochází z 22. listopadu 1784, kdy byla pokøtìna Kateøina, dcera domkáøe Simona Svatonì a jeho manelky Viktorie z Jam è. 34. Køtil ji místní kaplan Florián Málek. Stejné rodiny se týká i nejstarí zápis v matrice oddaných, kdy si 11. listopadu 1784 bral ètyøicetiletý vdovec Jan Svatoò tøicetiletou Markétu. Nejstarí zápis v úmrtní matrice je ze 14. listopadu 1784, kdy zemøela Tereza iklová z è. 4. Matriky tedy dokazují, e lokalie, v Jamách, oficielnì zøízená 22. øíjna, zahájila èinnost v listopadu 1784.
59
V roce 1868 byla jamská lokalie povýena na farnost. To vedlo k provedení rozsáhlejích úprav kostela, které zajioval faráø Václav Bezdìk, pùsobící v Jamách od roku 1878. Vedle úprav starého høbitova a vysázení nových stromù byly prolámány nové dveøe do sakristie, cihelná podlaha nahrazena prkennou, v roce 1884 pak byl naproti boèním dveøím kostela postaven nový oltáø P. Marie Karmelitské podle návrhu architekta Barvitia se sokami sv. Josefa a sv. Anny. K tomuto oltáøi se kadoroènì konala mariánská pou v nedìli po 16. èervenci. Opraveny byly také varhany a v kostele i sakristii provedena ventilace. Pøed oslavami stého výroèí jamského kostela, které za úèasti nìkolika faráøù z okolí probìhly 17. èervence 1892, byl kostel malíøem Víkem z Ústí nad Orlicí za pomoci místních farníkù vymalován. Dne 22. kvìtna 1894 bìhem veèerní májové pobonosti udeøil blesk do kostelní vìe. Pokodil varhany a strop pod kruchtou, na ní na tìstí nikdo nebyl. Rok na to byla vì a støecha kostela pobita pozinkovým plechem. V roce 1907 byly nákladem 3100 K zakoupeny od firmy Tuèek z Kutné Hory nové varhany. Dalí opravy se kostelní vì doèkala v roce 1908. V roce 1912 byly na vìi instalovány nové vìní hodiny. Podle rozhodnutí obecního zastupitelstva mìly být zakoupeny od firmy Moravus v Brnì, pøedseda kostelního konkureèního výboru vak zajistil jejich koupi v Praze. Dùkladné opravy prodìlal kostel v roce 1947, kdy MNV dal souhlas s vykácením starých lip kolem kostela, jejich koøeny sahaly a pod dlabu. Byl poøízen nový strop chrámu, který hrozil ji delí dobu sesutím a zabudována nová okna. Dalími rozsáhlejími úpravami vèetnì nového elektrického vedení a osvìtlení i opravy a pozlacení kostelní bánì proel chrám v roce 1975. V roce 1979 byla pak provedena generální oprava varhan. Poslední oprava vìe, která si vyádala celou novou vazbu, byla provedena na jaøe 1995, kdy dostala vì mìdìnou støechu.
Fara Dnení fara è. 71, která je evidována jako památka údajnì z poloviny 17. století, byla podle dochovaného projektu a plánkù postavena v roce 1789. Pùvodní obydlí knìze prý stávalo v místech è. 103 (Starého vila), tedy na protìjí stranì ulice v sousedství rychty. První kaplan, ustanovený pro Jámy, prý chodil "poøídkou" a jedl u sousedù, kteøí ho ivili, svou vlastní døevìnou licí. V roce 1868 bylo pøi faøe posaveno hospodáøské stavení. Za faráøe Bezdìka byla fara opravena a rozíøena farská zahrada, osázena novými stromy, opatøena studní a nádrkou na vodu s dvìma besídkami. V letech 1928-1929 byla fara dùkladnì opravena. Dalí opravy, tentokrát ji s povolením památkového úøadu, se farní budova doèkala v letech 1972-1974, kdy byly pøedevím odizolovány vnìjí zdi, pøistavìno podkroví s okny do zahrady a k silnici, aby prùèelí s lomenou støechou zùstalo v pùvodní podobì. Také dveøe hlavního vchodu, replika vyrobená místním truhláøem J. Suchým, zùstaly v pùvodní podobì. 60
Fara
Plán na stavbu fary (1789) 61
Nejstarí duchovní správci V obecní kronice je vlepena fotokopie alba, zhotoveného v roce 1984 k dvousetletému výroèí duchovní správy v Jamách, v ní jsou uvedeni vichni faráøi a administrátoøi jamského kostela. Prvním správcem jamské farnosti byl bývalý ïárský mnich Florián Málek, rodák z Chrasti. V roce 1811 pøiel do Jam z Fryavy kromìøíský rodák Frantiek imík, po nìm administroval krátce jamskou faru Jan Vanìk, 23. bøezna 1836 byl pak na jamskou faru dosazen Antonín Kolárský.
Duchovní správcové kostela sv. Martina
Èeský spisovatel a buditel Antonín Kolárský Antonín Kolárský, narozený v roce 1794 v Pardubicích, studoval v Praze a bohosloví v Hradci Králové. Na knìze byl vysvìcen v roce 1820. Ji jako student pøispíval do Hyllosu, do Lidových novin, do Pøítele mládee, pozdìji do Moravských novin a Havlíèkova Slovana. Zúèastnil se øady vlasteneckých podnikù, pùsobil horlivì k národnímu uvìdomìní, zakládal knihovny a rozdával lidem èeské knihy. V Jamách pùsobil v letech 1836-1853, zaloil a podstatnì rozíøil jamskou kolní knihovnu. Byl pøítelem Karla Havlíèka Borovského, který ho snad i na jamské faøe navtívil. Do Jam pøiel z Polné, v roce 1854 se stal faráøem ve Velké Losenici. Jeho osobu zmínil i Malý slovník nauèný z roku 1882. 62
Dalí jamtí faráøi V letech 1853-1860 pùsobil v Jamách Mikulá Steindl, rodák z Dolních Kounic, který pøeel z Jam na faru obyètovskou. Pak se zde vystøídali bývalý kaplan v Zámku ïáøe Frantiek rámek v letech 1860-1865 a Hubert Zelinka 1866-1867. Oba pøeli z Jam na faru v Zámku ïáøe. V roce 1867 byl na jamskou faru dosazen Václav Kuèera, který v roce 1877 onemocnìl a o rok pozdìji odeel do ïáru. O rozvoj celé obce se zaslouil faráø Václav Bezdìk, rodák z Tøebeova u Rychnova nad Knìnou, který zde pùsobil od roku 1878. Dne 19. øíjna 1890 se odstìhoval do Obyètova. Ètvrt roku, od 19. øíjna 1890 do 16. ledna 1891, administroval jamskou faru Eduard Wichta z Nového Veselí. Dne 20. ledna 1891 se pøistìhoval a 29. ledna byl slavnostnì uveden nový faráø Frantiek Vítek, rodák z Týnitì v Èechách, který dosud pùsobil jako kaplan v Polné. Dne 16. øíjna 1898 odeel do Nového Veselí. Po nìm krátce administroval faru Frantiek Kuèera, dosud kaplan v Novém Veselí. Dne 23. února 1899 byl na jamskou faru instalován faráø Jan Filípek, o nìm kronikáø poznamenal, e to byl mu ryzího charakteru, vzácné èeské povahy, pøímý a otevøený, nebojácný a nepoddajný. Hrdá a pøímá jeho povaha nebyla náchylná nikdy k fali a pøetváøce, vdy dovedl kráèeti s duchem èasu a po pravé cestì. A do své smrti zùstal velkým nepøítelem politické pøemrtìnosti a pro své pøímé a poctivé jednání byl daleko iroko ctìn a váen. V roce 1927 odeel na odpoèinek, který trávil ve vile rychetníka Václava Starého. Zemøel 27. èervence 1929. Na jeho místo byl 5. èervence 1928 slavnostnì instalován Jaroslav Suk, který se vak ji 1. záøí 1932 stal faráøem v Zámku ïáøe. Pak dojídìl do Jam kaplan Jan Navrátil z Mìsta ïáru, od února 1933 faráø Matìj Lebeda z Obyètova. Novým administrátorem farnosti se stal Frantiek Drábek, který 1. února 1935 vstoupil do armády a byl pøidìlen k vojenskému útvaru v Luèenci na Slovensku. Od 1. øíjna 1935 se stal administrátorem farnosti Josef Dostál, 1. øíjna 1936 pøevzal faru Frantiek Zacha, dosud faráø v Mrákotínì, který v Jamách pùsobil do roku 1942. Dalí jamský faráø Alois áva byl v roce 1945 pøeloen do Mutìnic, podle kronikáøe "dobrý knìz, který se poctivì a svìdomitì staral o kostel", ale v obci mìl nepøátele, jejich stínosti zapøíèinily jeho pøeloení. V srpnu 1946 bylo uprázdnìné místo obsazeno Josefem Hladkým, který pøiel do Jam z Rosic. V letech okupace byl jako synovec armádního generála Ludvíka Svobody vìznìn v koncentraèním táboøe. Zemøel 7. kvìtna 1970. Po nìm se stal administrátorem Jaroslav Marek, pùvodem ze Sazomína, který zajistil opravu fary. Dne 12. listopadu 1974 se pak stal jamským faráøem Eduard ikula, rodák z Nedvìdice, který do Jam pøiel z Prosetína. V roce 1992 odeel ze zdravotních dùvodù do Charitního domova v Moravci, kde zemøel 7. èervna 1994. Novým faráøem se stal ThDr. Alois Uèeò, který inicioval dalí opravu vìe a støechy kostela. Zemøel vak náhle 19. prosince 1994. Od tohoto data zùstává jamská fara neobsazena a je administrována knìzi z okolních farností. Kostelní konkurenèní výbor Spolu s patronátem, který mìl nad jamským kostelem ïárský kláter èi ïárský velkostatek, od roku 1930 pak Lesní drustvo Pøibyslav, které v rámci pozemkové 63
reformy získalo 6000 ha lesù bývalého velkosatku, peèoval o hospodaøské zabezpeèení kostela, fary i høbitova, který byl povaován za kostelní majetek, kostelní konkureènní výbor. Èlenové tohoto výboru se rekrutovali ze zástupcù vech pøifaøených obcí. V roce 1895 byl pøedsedou Frantiek Mièka, v roce 1896 Frantiek Dvoøák, s ním Jámy ve výboru zastupovali Josef Hudeèek, Frantiek Juda a Frantiek Muátko, v letech 1907-1912 byl pøedsedou kostelního konkureèního výboru Václav Starý. V roce 1895 si kostelní konkurenèní výbor vypùjèil od obce na opravu høbitovní zdi 1000 zl. se slibem, e vrácení pùjèky zajistí prosazením daòové pøiráky v rozpoètech vech obcí farnosti. Rozpoèet kostelního konkureèního výboru hradil z jedné tøetiny velkostatek, dalí dvì tøetiny pøifaøené obce podle poètu vìøících. Na rok 1912, kdy byla z pøíkazu okresního hejtmanství plánována stavba nové márnice a zakoupeny vìní hodiny, èinil rozpoèet 1940 K. Na obec Jámy pøipadlo 452,03 K, na patronátní velkostatek 646,66 K a na dalí tøi obce 893,34 K. Obce zajistily poadovaný pøíspìvek rozpoètu 17 % obecní pøirákou. Osud jamských zvonù Pùvodní zvony pøeèkaly na vìi jamského kostela bez problémù nìkolik století. Mnohem sloitìjí osud je èekal ve století dvacátém. V roce 1911 musel být velký zvon rozbit a za 850 K pøelit v Dippoltovì slévárnì v Praze. Brzy na to, v roce 1917, byly vechny zvony zrekvirovány. Nové zvony byly v roce 1924 objednány u firmy Diepold v Praze. První sv. Martin o váze 562 kg zakoupil kostelní konkurenèní výbor za 15 174 Kè (kilogram zvonoviny byl poèítán za 27 Kè), druhý sv. Florián o váze 184 kg koupil Spoøitelní a záloenský spolek v Jamách za 4968 Kè a tøetí sv. Josef, váící 39 kg, koupil za 1053 Kè faráø Jan Filípek. K slavnostnímu posvìcení zvonù ïárským dìkanem Josefem Latovièkou dolo 20. èervence 1924. Ani tím vak pohnutý osud jamských zvonù neskonøil. Dne 3. dubna 1942 byly vechny tøi zvony, ulité v roce 1924, okupantskou mocí bez náhrady zabaveny a v Jamách zùstal na dlouhou dobu jen starý poledòák. A v letech 1978-1979 byly v dílnì rodiny Dytrychovy v Brodku u Pøerova ulity dva nové zvony: První o váze 220 kg s nápisem Pane, zachovej nám víru. Vìnovali farníci jamtí L. P. 1978, druhý o váze 180 kg s nápisem Blahoslavená Zdislavo, pros za nae rodiny. Ulití tìchto dvou zvonù stálo 23.800 Kès, materiál 21.000 Kès a elektroinstalace k zajitìní jejich provozu 5000 Kès.
Spoøitelní a záloenský spolek Dne 28. února 1909 se selo v Jamách 55 zájemcù z Hliného a z Jam, kteøí se stali zakládajícími èleny Spoøitelního a záloenského spolku. Schùzka se prohlásila ustavující valnou hromadou, zvolila první funkcionáøe budoucího spolku a povìøila je poádat Krajský soud v Jihlavì o zapsání do rejstøíku spoleèenstev. 64
Rekvírace zvonù - 3.7.1943
Rekvírace zvonù - 3.7.1943
Sv. Josef
Sv. Martin
Sv. Florián
Sv. Florián
Rekvírace zvonù - 3.7.1943
Rekvírace zvonù - 3.7.1943 65
Rekvírace zvonù - 3.7.1943
Stanovy spolku Spoøitelní a záloenský spolek v Jamách, zapsané spoleèenstvo s neobmezeným ruèením se sídlem v Jamách, si stanovil tyto úkoly: 1. Bude poskytovati svým èlenùm pùjèky k úèelùm hospodáøským nebo ivnostenským dle jejich úvìrnosti nebo skuteèné potøeby a opatøovati k tomu peníze. 2. Bude pøijímati na úrok peníze od èlenù i neèlenù. 3. Bude opatøovati a zprostøedkovati mezi svými èleny kup a prodej movitého i nemovitého zboí s vylouèením vech neèlenù. 4. Bude podporovati hospodáøská a ivnostenská spoleèenstva v obvodu. 5. Bude poøádati pro èleny pouèné pøednáky o otázkách hospodáøských. V dalích letech se nìkteré odstavce stanov mìnily, základní úkoly vak plnilo drustvo beze zmìny. Z významnìjích doplòkù stanov povolila valná hromada v roce 1934 hospodaøení s cennými papíry, v roce 1937 zaèlenila do stanov monost spoleèného nákupu hospodáøských strojù. V roce 1941 si muselo drustvo podle vládního naøízení è. 268/41 Sb. nechat zapsat nìmecký název a bylo pøevedeno z obvodu Krajského soudu v Jihlavì ke Krajskému soudu v Brnì. Èleny spolku mohli být svéprávní plnoletí obyvatelé obcí Jámy, Hliné, Slavkovice a Veselíèko, tedy jamské farnosti. Poplatek za pøijetí do spolku, zápisné a zároveò èlenský podíl èinil 10 K a zájemci o èlenství ho sloili ji na ustavující valné hromadì. Správu spolku zajiovalo pøedstavenstvo, dozorèí rada a valná hromada, výkonem èinnosti byl povìøen pokladník. Do rejstøíku spoleèenstev Krajského soudu v Jihlavì byl spolek zapsán 4. bøezna 1909. Tento den se oficielnì stal dnem jeho ustavení. K pravidelné podle zákona povinné revizi se drustvo pøihlásilo v Ústøední jednotì èeských hospodáøských spoleèenstev úvìrních pro Moravu a Slezsko v Brnì. 66
Valná hromada v roce 1923 stanovila, e pùjèky èlenùm do 5000 Kè povoluje pøedstavenstvo, do 40 000 Kè spolu s dozorèí radou, vyí pouze valná hromada. Vklady byly úrokovány 5 %, zápùjèky 6,5 %. Funkcionáøi spolku Na ustavující valné hromadì byl zvolen starostou spolku Josef Kostelenec a námìstkem starosty Frantiek Janù, oba z Jam, èleny pøedstavenstva pak Josef Novotný z Hliného, Frantiek Nevrkla a Josef Sochor z Jam. Do dozorèí rady byli zvoleni Vincenc Janù, Josef Kubica, Josef Král a Frantiek Hudeèek z Hliného, Josef Sláma a Josef Martin z Jam. Podle stanov musli být na kadé valné hromadì vylosováni dva èlenové pøedstavenstva a nahrazeni novými, vìtinou vak byli èlenskou základnou navreni zpìt do funkcí. A v roce 1921 nahradil v pøedsta venstvu Josefa Sochora Josef Svatoò, v roce 1926 nahradil Frantika Janù jeho syn Jan, v roce 1932 odstoupil pro nemoc starosta, jeho funkci pøevzal Josef Nevrkla a námìstkem starosty se stal krejèovský mistr Josef Muátko, v roce 1940 pøijal pøedsednickou funkci Josef Svatoò a novým èlenem pøedstavenstva se stal Jan Sochor. Agendu drustva vedl zapisovatel a pokladník. Velmi dlouho jím byl Jan Muátko. Pokladník byl také jediným funkcionáøem, kterému valná hromada odhlasovávala, i kdy ne kadoroènì, finanèní odmìnu. Èlenská základna Poèet èlenù drustva se postupnì zvìtoval. V roce 1918 mìlo drustvo 136 èlenù, v roce 1931 167, v roce 1934 ji 180 èlenù. Jen nepatrnì kolísající poèet èlenù vykazovalo drustvo a do roku 1946, kdy mìlo 176 èlenù, v roce 1948 jen 152. Zhruba polovina èlenù byla z Jam, ostatní z dalích tøí vesnic, náleejících k jamské farnosti. V roce 1920 to bylo 70 èlenù z Jam, 31 z Hlinného, 25 ze Slavkovic a 12 z Veselíèka, v roce 1923 77 z Jam, 33 z Hlinného, 25 ze Slavkovic a 15 z Veselíèka, v roce 1936 87 z Jam, 35 ze Slavkovic, 33 z Hlinného a 20 z Veselíèka. Hospodáøské výsledky Od svého vzniku vykazovalo drustvo kadoroènì urèitý bilanèní zisk. Po odsouhlasení odmìny pokladníkovi bylo v roce 1919 pøevedeno do reservního fondu 1015 Kè, v roce 1923 2765 Kè, v roce 1929 4659 Kè, v roce 1939 5830 K, v roce 1944 1559 K, o rok pozdìji 11 654 Kès na zvlátní úèet. Podle mladích stanov mìlo drustvo monost urèitým zpùsobem podporovat èinnost svých èlenù. K tomu vak docházelo a v posledních letech pùsobení zálony. V roce 1941 odhlasovala valná hromada koupi malého elektrického motoru na pohon èistièky obilí. V roce 1943 byl vznesen návrh, aby poøídila vozovou váhu na eleznièní stanici Slavkovice, pøedstavenstvo vak rozhodlo, e je 67
tøeba se v této vìci nejdøíve obrátit na ústøedí. Ke stavbì pak zøejmì nedolo. Na zbudování pomníku padlých pøispìl spolek èástkou 1000 Kè. V roce 1946 pak zálona poskytla 2000 Kès na telefonizaci obce. Zánik drustva Dne 30. srpna 1945 bylo Zemským národním výborem v Brnì odvoláno pøedstavenstvo a do drustva dosazena národní správa, do ní byli jmenováni Josef Svatoò, Josef Kolbábek, Jan Sochor a Jan Muátko z Jam a Frantiek Svoboda z Veselíèka. V roce 1946 byla sice národní správa odvolána a valná hromada zvolila nové pøedstavenstvo ve sloení starosta Jan Sochor, místostarosta Josef Svatoò Josef Kolbábek z Jam, Frantiek Svoboda z Veselíèka a Cyril Klíma z Hlinného, toto pøedstavenstvo vak ji nemohlo plnì rozvinout pùvodní èinnost. V roce 1948 byl rozhodnutím ministerstva financí zmìnìn název drustva na Zálona-Kampelièka v Jamách, drustvo s obmezeným ruèením a podle zákona è. 181/48 Sb. se tato zálona stala ústavem lidového penìnictví, co znamenalo zánik pùvodního spolku.
Drustevní lihovar Rozvoj bramboráøství Pìstování brambor dosáhlo v Jamách ji koncem minulého století vysokého stupnì. Blízkost v roce 1880 zaloené krobárny Linsbauerovy v Hodíkovì usnadòovala jejich odbyt, proto se pìstovaly témìø na ètvrtinì zemìdìlské pùdy v obci. V okolních obcích se podle kroniky vysmívali, e v Jamách se na jaøe neseje, ale sází a na podzim Jamáci neklidí, ale vybírají. Úpadek hodíkovské krobárny a vznik meních soukromých krobáren v okolí znamenal zvýení zájmu o pìstování brabor i v dalích vesnicích a souèasnì ztíení odbytu dosavadních pìstitelù. Po zaloení drustevních lihovarù v Obyètovì a ve Mìstì ïáøe se nìkolik rolníkù stalo èleny tìchto nových provozù, vzdálenost od ïáru i nesjízdné cesty do Obyètova vak odbìr vypìstovaných bramborù nadále komplikovaly. Vznik lihovarského drustva v Jámách Problémy s odbytem brambor podnítily nìkolik hospodáøù ustavit v Jamách lihovarské drustvo a zøídit lihovar. Poèet lihovarù v Èeské republice byl po roce 1918 ústøedními hospodáøskými institucemi pøísnì evidován, v roce 1925 vak zanikl lihovar velkostatku ve Vraòanech u Kralup, proto mohl nový lihovar v Jamách vzniknout. Ustavující valná hromada Drustevního lihovaru v Jamách, zapsaného spoleèenstav s obmezeným ruèením, se sela 8. bøezna 1926. Ji na ustavující 68
schùzi se do drustva pøihlásilo 54 èlenù z Jam, 6 z Hlinného a 1 z Veselíèka, kteøí upsali 230 podílù po 1400 Kè se zápisným 100 Kè na jeden podíl.
Úèel drustva Podmínkou zahájení èinnosti drustva bylo schválení jeho stanov Krajským soudem v Jihlavì. K tomu dolo 16. dubna 1926. Úèelem drustva bylo podle stanov: a/ Zaøíditi a provozovati drustevnì zemìdìlský lihovar ke zpracování bramborù, vypìstovaných od èlenù, a v pøípadì, e tyto následkem neúrody nestaèí, i jiných krobovitých a cukernatých surovin k výrobì lihu. b/ Zpenìovati líh a jiné hotové výrobky a zuitkovati odpadky pøi výrobì získané, zejména výpalky, ve prospìch èlenù tím zpùsobem, e se jim pøenechají jako krmivo pro dobytek buï bezplatnì, nebo za náhradu stanovenou pøedstavenstvem. c/ Podporovati èleny vemi vhodnými prostøedky ve zvelebení výroby bramborù, pøípadnì ostatních plodin, jako i chovu a výkrmu dobytka a dle potøeby k tomuto úèelu provozovati vlastní polní hospodáøství. d/ Pìstovati spoleèenstevní ivot mezi èleny pouèováním jich o naøízeních, která jsou zemìdìlství prospìná a slouí hmotnému a mravnímu povznesení èlenù. Drustvo se zapojovalo i do veøejných akcí obce. Na pomník padlých v první svìtové válce pøispìlo èástkou 1000 Kè. Poèet èlenù se do konce prvního roku èinnosti drustva rozíøil na 75, poèet podílù na 280, v následujícím roce klesl na 70 ølenù a 171 podílù, do roku 1930 se poèet èlenù drustva zvýil na 79, poèet podílù na 301, poèátkem ètyøicátých let mìlo drustvo 83 èlenù a 309 podílù. Mimo Jámy bylo èleny drustva nìkolik hospodáøù z Hlinného, z Veselíèka a ze Slavkovic. Po roce 1948 mìlo drustvo 80 èlenù a 312 podílù. Drustvo se záhy zapojovalo do veøejných akcí obce. Na pomník padlých v první svìtové válce pøispìlo v roce 1928 èástkou 1000 Kè, v roce 1932 se pak pøedstavenstvo rozhodlo vìnovat na hasièskou støíkaèku 1000 Kè, polovinu ihned, druhou polovinu v roce 1933. V roce 1928 pøistìlo drustvo 500 Kè Zemìdìlskému svazu na Horácku, v roce 1930 100 Kè Sokolu ve Mìstì ïáøe, v téme roce 20 Kè Osvìtovému sboru ïár na zakoupení zemìdìlských diapozitivù, v roce 1930 50 Kè Hospodáøské kole ve ïáøe. 5O Kè posílalo pak nìkolik let po sobì na vánoèní nadílku slepcùm. Podstatnì vìtí nadace vak dostávala okresní organizace agrární strany. Od roku 1929 to bylo témìø pravidelnì 200 a 5OO Kè roènì. Pod vlivem agrární strany pracoval i zmínìný Zemìdìlský svaz na Horácku. V roce 1935 vìnovalo pak drustvo 200 Kè na pomník senátora K. Sáblíka a Ant. vehly, který mìl být postaven ve Slavkovicích. 69
Stavba lihovaru Upotøebitelné souèástky lihovaru ve Vraòanech byly zakoupeny za 85 350 Kè, oprava vadných souèástí a dodávka nových strojù byla zadána kodovým závodùm v Hradci Králové, pro budovy lihovaru zakoupeny pozemky od Josefa Judy è. 24, Frantika Holemáøe è. 25 a Josefa andery è. 21 za prùmìrnou cenu 4OOO Kè za mìøici. Záhy po ustavení drustva se zaèalo s lámáním kamene v Horce. V èervnu byla vypsána soutì na stavbu budovy podle projektu stavitele Ing. Hemaly z Køianova. Dne 19. èervna byla stavba zadána podnikatelùm Janu Makovi a Ferdinandu Kubálkovi z Mìsta ïáru, dokonèena byla pøes detivé léto, které práce ztìovalo, pozdì na podzim 1926, kdy byly namontovány i stroje. Zkuební výroba byla zahájena 26. prosince 1926. Drobné nedostatky a opravy strojního zaøízení byly provedeny v roce 1927 souèasnì s poøízením 400 m dlouhého gravitaèního vodovodu ze sádky Frantika Judy è. 14 a rybníka Josefa Hudeèka è. 33. Polní cestu k lihovaru souèasnì nahradila pevná silnice. Na stavbu se spotøebovalo asi 160 000 cihel, 980 m3 kamene, 400m3 písku, 218 m3 kulatiny a tesaøského døíví, 47 m3 øeziva, 390 q vápna, 350 q cementu, 145 q travers, 225 balíkù lepenky, 6 vagonù radiálních cihel na komín, 1600 hurdisek, dále mnoství amotových cihel na obezdìní parního kotle, cementových dladic, cementových rour, eternitu a dalího materiálu. Materiál a na výjimky dováeli èlenové lihovarského drustva. Budova lihovaru s pozemkem, skladitìm lihu na 120 vagónù brambor vèetnì vodovodu a silnice byly poøízeny za 660 813 Kè, strojní zaøízení s invetáøem si vyádalo nákladu 459 772 Kè, celkem tedy 1,120 585 Kè. V roce 1928 zadalo drustvo instalaci elektrického odvìtlení za 4800 Kè Západomoravským alektrárnám v Brnì, v létì 1929 byly provádìny nìkteré dalí stavební práce, pøedevím upravena støecha. V roce 1935 pak byla za 6313 Kè zadána firmì Kubálek pøístavba skladitì lihu. Funkcionáøi drustva Èleny pøedstavenstva Drustevního lihovaru v Jámách, zapsané spoleènosti s ruèením omezeným, jak znìl oficielní název drustva, byli na ustavující valné hromadì zvoleni Václav Starý, Frantiek Starý, Josef Juda, Jan Havlíèek, Alois Juda a Frantiek Svatoò, vichni z Jam. Také do dozorèí rady bylo zvoleno 5 hospodáøù z Jam - Josef Hudeèek, Frantiek Nevrkla, Frantiek ikl, Josef Muátko a Antonín Wasserbauer a 1 èlen z Hlinného - Josef Král. Schùze pøedstavenstva, která se sela ihned po skonèení ustavující valné hromady, zvolila starostou Václava Starého, námìstkem Frantika Starého a pokladníkem Jana Havlíèka. V roce 1949 rezignoval na svou funkci Frantiek Starý a místopøedsedou drustva se stal Josef Juda. Správce, který v budovì lihovaru bydlel, pobíral sluné 1400 Kè, v roce 1929 mu pøedstavenstvo pøiznalo novoroèné ve výi mìsíèního platu. Mohl dret 70
a z prostøedkù lihovaru vychovat jedno prase, 10 slepic a nìkolik hus, od roku 1934 dvì prasata do váhy 100 kg, 10 hus, 15 slepic, králíky a holuby. Funkci správce vykonával Kamil ák, od roku 1935 Jaroslav Starý z Podolí. Nový správce dostal první rok jen 800 Kè, od roku 1937 1200 Kè mìsíènì. Kadoroènì dostával té remuneraci za dobré výrobní výsledky. V roce 1938 to bylo 3000 Kè. V dobì kampanì pracoval v lihovaru jako ètvrtý dìlník praktikant za 15 Kè dennì. Dìlníci dostávali kadoroènì bezplatnì modrý pracovní oblek. Administrativu drustva vedl místopøedseda, který za to pobíral roènì 4000 Kè, pokladník dostával první léta 3000 Kè, vedle nich platilo drustvo 600 Kè externistovi za zpracování bilance. Od roku 1933 tato platba odpadla a pokladníkovi byla zvýena odmìna na 4000 Kè. Za provádìní revize úètù dostali èlenové pøedstavenstva a dozorèí rady 20 Kè. Výroba lihu Lihovar odebíral brambory jen od svých èlenù, kterým umonil pokraèovat v zavedeném intenzivním pìstování brambor. Nadøízené hospodáøské orgány povolily výrobu 750 hl lihu, co umonilo zpracovat 100 a 125 vagónù brambor roènì. Ji v první kampani bylo vak zpracováno 114 vagónù brambor a vyrobeno 1234 hl lihu. Výnosnost tedy dosáhla 10,4 l z metrického centu. S podobnými výsledky se setkáváme i ve výrobních zprávách z dalích let. V kampani 1928/29 bylo zpracováno 113 vagónù brambor a 349 q jeèmene, vyrobeno bylo 1338,70 hl lidu, co znamenalo výnosnost 11,86 l. V kampani 1929/30 zpracoval lihovar 96 vagónù brambor a 276 q jeèmene a vyrobil 1168 hl lihu pøi výnosnosti 12,15 l. Navíc bylo vyrobeno 401 q suchého krobu, který byl prodán ïárské firmì Amylon, ovem se ztrátou. Jeèmen vypìstovaný èleny drustva se vzhledem k pøírodním podmínkám ukázal jako nekvalitní, proto se valná hromada 8. února 1931 rozhodla, e bude kupovat kvalitnìjí jeèmen z jiních oblastí. Pøesto byl v dalích letech jeèmen od èlenù opìt vykupován. V kampani 1930/31 bylo zpracováno 8410 q brambor a vyrobeno 878,82 hl lihu, co pøedstavovalo výnosnost 10,45 l. O rok pozdìji bylo zpracováno 10 863 q brambor a 247 q jeèmene, pøi výnosnosti 10,45 l bylo vyrobeno 1180,72 hl lihu. Pøi výrobì bylo spotøebováno 268 q uhlí a 546 m3 kalamitního døeva, èím se podle výroèní zprávy uetøilo 18 000 Kè. V kampani 1932/33 zpracoval lihovar 14 046 q brambor a 297 q jeèmene, vyrobeno bylo 1536,58 hl lihu pøi výtìnosti 10,9 l. V kampani 1933/34 bylo spotøebováno 13 930 q brambor, 458 q ita a 357 q jeèmene, vypáleno bylo 1551,49 hl lihu. V kampani 1934/35 bylo zpracováno 14 191 q brambor a 565 q jeèmene, z nich bylo vyrobeno 1566,23 hl lihu. V následující kampani bylo z 9700 q brambor a 208 q jeèmene vyrobeno 1016,96 hl lihu, co znamenalo výtìnost 11,41. Za období 1936/37 bylo zpracováno 12 237 q brambor a 162 q jeèmene, pøi výtìnosti 11,57 l tak vyrobeno 1416,87 hl lihu. V posledním pøedváleèném roce 1937/38 zpracoval lihovar 12 498 q brambor a 190 q jeèmene, vyrobil pøi výtìnosti 11,8 l 1483,18 hl lihu. Dalí provozní výsledky lihovaru jsou známy 71
a z výrobního roku 1944/45, kdy bylo zpracováno 1930 q brambor a pøi výtìnosti 11,9 l bylo vyroveno 224,4 hl lihu. O rok pozdìji bylo zpracováno 4930 q brambor a 100 q jeème a vyrobeno 563,11 hl lihu, co pøedstavovalo výtìnost 11,5 l. Vedle výroby lihu drustvo od poèátku ètyøicátých let celou dobu pùsobení zajiovalo pro èleny sadbové brambory a zprostøedkovalo i jiné sluby.vykupovalo i konzumní brambory, prùmyslové brambory pak distribuovalo jiným výrobnám. Zánik drustva Dne 20. èervna 1945 bylo pøedstavenstvo drustva nahrazeno národní správou, do ní byli jmenováni Josef Dvoøák, Frantiek Doleal a Frantiek Hudeèek, ale ji 23. záøí 1945 bylo zvoleno nové pøedstavenstvo: Josef Juda, Frantiek Juda, Josef Dvoøák, Frantiek Svatoò a Jan Kabrda z Jam a Václav karka z Hlinného. Starostou byl zvolen Josef Juda. Toto pøedstavenstvo pracovalo jen do 1. srpna 1948, kdy byla do drustva dosazena nová národní správa: Milo Kostelenec z Veselíèka a Václav karka z Hlinného, dodateènì dnem 29. ledna 1949 rozíøená o Jana Holemáøe z Jam. V srpnu 1951 obdrelo drustvo rozhodnutí Ústøední rady drustev, e se stává lidovým drustvem ve smyslu § 157 ústavy 9. kvìtna. lo vak o pouhou formalitu. I kdy drustvo formálnì existovalo, lihovar pracoval od roku 1948 jako závod národního podniku Moravské lihovary, kterým byl k 1. lednu 1953 delimitován novì ustavenému národnímu podniku Horácké lihovary Havlíèkùv Brod. A k datu delimitace byl Lidovým soudem v Jihlavì proveden výmaz drustva z podnikového rejstøíku. Po roce 1953 pracoval lihovar jako provozovna Horáckých lihovarù, pozdìji krobáren Havlíèkùv Brod, závod ïár nad Sázavou. Výrobní kapacita se výraznìji nemìzmìnila. Napøíklad v roce 1978 se vyrobilo 1486 hl lihu. V bøeznu 1985 pokodil budovu poár v kotelnì, k vánìjím kodám vak díky vèasnému zásahu hasièù nedolo. Po roce 1990 byl závod závod privatizován. Spoleèníci Josef Kostelenec a Jiøí Janù zaloili firmu Lihovar Jámy, spoleènost s r. o., která byla protokolována 14. dubna 1993.
Sbor dobrovolných hasièù Poèátky sboru Po velkém poáru, který v roce 1888 zcela znièil usedlosti è. 15, 16 a 17 a znaènì pokodil usedlost è. 14, se v roce 1889 zasadil faráø Václav Bezdìk o ustavení hasièské jednoty, která mìla záhy 30 èlenù, novou hasièskou kùlnu, sluný stejnok72
roj, na úèet obce byla poøízena støíkaèka, 4 velké a 8 malých ebøíkù a postupnì doplòováno dalí pøísluenství. Náèelníkem hasièù se stal starosta obce, hostinský a kupec Frantiek Muátko z è. 116, pøedsedou faráø Václav Bezdìk, èleny výboru rolníci Frantiek Mièka a Frantiek Dvoøák. V roce 1895 odsouhlasil obecní výbor 5 zl. za pøípøe k pøespolním poárùm se støíkaøkou a ètyømi mui. Výbor rozhodl, e zapøaeny budou konì ty, které nejdøíve k odjezdu pøipraveni státi budou u hasièské kolny, pokud je ovem velitel uzná za schopné. V roce 1905 byla koupena nová ruèní støíkaèka. Nové hasièské potøeby byly opatøovány i v dalích letech. V roce 1910 poskytla obec hasièskému sboru pùjèku 100 K na zakoupení dalích hasièských potøeb, v roce 1912 pak zakoupila za 66,4O K pro hasièský sbor hadice. V roce 1935 bylo rozhodnuo zakoupit auto a na nìj namontovat èerpadlo. Auto bylo zakoupeno od kodových závodù v Brnì za 11 500 Kè, èerpadlo stálo 14 500 Kè. Pùjøku na zakoupení poskytl místní spoøitelní a záloenský spolek. Z novìjí doby Po roce 1948 byl Sbor dobrovolných hasièù pøejmenován na poární sbor, k pùvodnímu názvu se vrátil a v roce 1995. V roce 1956 zaèala výstavba nové zbrojnice, pøedané do uívání u pøíleitosti oslav 70. výroèí trvání sboru v roce 1959. V roce 1957 pøevzal sbor motorovou støíkaèku DS 16, v roce 1967 zakoupil sbor nákladní automobil Tatra 805, v roce 1969 mu byla pøidìlena nová støíkaøka DS 12 a byly zahájeny práce na pøebudování rybníèka u kostela v poární nádr. Novou poární støíkaèku PPS 12 si sbor poøídil v roce 1985, souøasnì byla zabudována siréna na vyhlaování poárního poplachu.
Hasièi u Kostelòáka 73
V roce 1995 zakoupila obec pro hasièný sbor od armády vyøazenou poární støíkaèku,a dalí dostala od tábu CO zdarma. To byl ji nìkdejí poární sbor od 7. února 1995 protokolován jako nezisková organizace zajiující protipoární ochranu a ostatní záchranné práce se staronovým názvem Sbor dobrovolných hasièù Jámy. V roce 1999 odkoupila obec pro sbor od ministerstva vnitra skøíòové vozidlo Avia, nebo stávající vozidlo T 805 nebylo ji mono udret pro nedostatek náhradních dílù v provozuschopném stavu. Nové vozidlo se vak pro svoji výku nevelo do vrat a hasièské sbrojnice si vyádala rozsáhlou stavební úpravu. Od zaloení poøádal sbor hasièská cvièení, ji v období první republiky se zúèastnil øady cvièení okrskových, v roce 1972 se konalo okrskové cvièení v Jamách, v nìm se místní sbor umístil jako druhý, dorostenci obsadili první místo. Cvièení se zúèastnilo i drustvo ákù, ustavené v roce 1970. Z hasièské statistiky K prvnímu zásahu sboru pøi poáru v Jamách dolo v roce 1895, kdy hoøela stodola u è. 18. Do roku 1918 uskuteènil sbor 12 zásahù, v letech 1918-1938 11, v letech 1938-1960 zasahoval u pìti poárù a dvou pøípadù povodní, v letech 1960-1995 u jedenácti poárù a jedné povodni. V poslední dobì to byly zásahy pøi poáru lihovaru v roce 1985, poáru kravína v roce 1995 ,poáru pily v roce 1998 a v roce 2001 poáru suárny øeziva p.Tecla. Na poli kulturním uspoøádal sbor do roku 1968 78 hasièských plesù, 19 taneèních výletù, 42 taneèních zábav, sehrál 15 divadelních her, uspoøádal 10 zájezdù po republice a 3 masopustní makarní prùvody. Ve funkci starostù sboru se vystøídali Václav Bezdìk, Frantiek Mièka, Jan Filípek, Josef Kostelenec, Václav Starý, Frantiek Muátko, Alois Novotný, Jaroslav Sláma, Jaroslav Muátko,Cyril Holemáø a Miroslav Mach, ve funkci velitelù a náèelníkù Frantiek Muátko, Antonín Promberger, Frantiek Koál, Jan Havlíèek, Václav Starý, Antonín Waserbauer, Alois Novotný, Frantiek Mináè, Cyril Mach, Jaroslav Muátko, Václav Kabrda, Josef Chroust a Jaroslav Ptáèek. V roce 1998 mìl sbor 54 èlenù, z toho 46 muù, 5 en a 3 mladistvé.
Jámy po roce 1945 Kronikáøi Obecní kroniku, po dobu okupace uzavøenou, pøevzal v roce 1945 uèitel Frantiek Bene, který v ní struènì zachytil události let 1945-1952. Dne 20. února 1959 byl povìøen funkcí kronikáøe øeditel národní koly Stanislav Køí, který vak kroniku nepsal. Události z let 1974-1975 s nìkolika retrospektivními pohledy do let, 74
kdy kronika psána nebyla, zachytila uèitelka Jiøina Nováková, léta 1976-1979 Frantiek Svatoò a kroniku obèanského výboru od roku 1980 psal Cyril Holemáø. Správní úøady Okresní úøad v Novém Mìstì na Moravì nahradil v roce 1945 okresní národní výbor, soudy a ostatní úøady zùstaly beze zmìny do roku 1949. V tomto roce byl okresní národní výbor pøesunut z Nového Mìsta na Moravì do ïáru nad Sázavou, kde zùstal okresní soud a dalí úøady, pokud se nestaly souèástí ONV. ïár zùstal sídlem správních úøadù i po reorganizaci v roce 1960, kdy se obvod okresu podstatnì zvìtil. Místní národní výbor Obecní zastupitelstvo s obecní radou a starostou nahradil v roce 1945 místní národní výbor s radou a pøedsedou MNV. Prvním pøedsedou MNV v Jamách se stal øídící uèitel Frantiek Bene, který záhy odeel konat vojenskou slubu a funkci pøedsedy pøijal Václav ír. Osídlenci pohranièí Vysídlení nìmeckého obyvatelstva z pohranièního území umonilo bezzemkùm obsadit Nìmci oputìné usedlosti. Také z Jam odelo do pohranièí nìkolik rodin. Ji v roce 1945 se odstìhoval do Rantíøova u Jihlavy J. Svoboda a rodina Kropáèkova odela na Svitavsko. V roce 1946 smìøovali vystìhovalci z Jam do Norberèan v okrese Moravský Beroun. Podle kroniky to byli Jan Vali, Josef Soka, J. Chlubný, Fr. Pohanka, J. Pohanka, Král, B. Doleal, V. Vonvald, J. Michalèetin, J. Toman s rodinami a dvì rodiny Bratránkových. Celkem se z Jam odstìhovalo 168 osob. V obci se ovem toto vystìhovalectví projevilo nedostatkem pracovních sil ve vìtích zemìdìlských usedlostech. Strojní drustvo a drustevní prádelna Nedostatek pracovních sil v zemìdìlství vedl v roce 1946 v souladu s doporuèeními vlády k zaloení zemìdìlského strojního drustva, které zakoupilo z akce UNRRA traktor. Zakladatelé drustva se vak dohodli na tak vysokých vstupních podílech, e drobní zemìdìlci nemohli této mechanizace vyuít. O rok pozdìji vìnovalo ministerstvo zemìdìlství obci praèku a byla zøízena drustevní prádelna, i kdy vìtinou hospodynìk pøijata s urèitými rozpaky. Volby v roce 1946 V kvìtnu 1946 probìhly v osvobozené republice první volby do Národního shromádìní, jejich výsledky se promítaly i do sloení národních výborù. V Jamách zvítìzila lidová strana, která obdrela 168 hlasù, na druhém místì 75
se umístila strana komunistická se 106 hlasy, národní socialisté získali 51 a sociální demokraté pouhé 2 hlasy. S pøihlédnutím k výsledkùm tìchto voleb obdrela lidová strana v plénu místního národního výboru 9 køesel, KSÈ 4 a národní socialisté 2. Starostou zùstal Václav ír. Pováleèný rozvoj obce Od roku 1945 se kadoroènì výraznì mìnil ráz obce. V roce 1946 byly opraveny prameny, jímané v roce 1939 za starosty Josefa Sochora, a zachycen nový pramen k obecnímu vodovodu, který vak stále nestaèoval ke krytí potøeby celé obce. V téme roce byl do obce doveden telefon a v hostinci u Muátkù zøízena veøejná hovorna. V následujícím roce nahradil obecního sluhu s trubkou místní rozhlas s osmi reproduktory. Bylo té provedeno tìtování a zahájena dùkladná rekostrukce cesty pøes vesnici, na kterou navázalo dládìní okolí koly a kostela, pokraèující - ji za meního nadení - v roce 1948. Akce na zvelebení obce pokraèovaly i v následujících letech. V roce 1949 bylo pøikroèeno k zaváení rybníka pod kolou a úpravu terénu na høitì, v téme roce bylo v sále F. Judové zøízeno kino. Ohlas únorových událostí Stejnì jako v ostatních obcích byl i v Jamách po 25. únoru 1948 ustaven devítièlenný akèní výbor, do jeho èela byl zvolen øídící uèitel Frantiek Bene. Akèní výbor odvolal pøedsedu MNV, na jeho místo postoupil místopøedseda Alois Novotný. Z pléna MNV byli odvoláni 4 èlenové lidové a 1 národnì socialistické strany. Také pøedseda místní skupiny Jednotného svazu èeských zemìdìlcù Frantiek Juda byl zbaven funkce. Novým pøedsedou se stal F. Kolbábek. Odpor k únorovým zmìnám se projevil v kvìtnových volbách, pro nì byla v celé republice stanovena jednotná kandidátka. V Jamách bylo z 322 odevzdaných hlasù 44 bílých lístkù a 38 obálek bylo neplatných. Byly buï prázdné nebo obsahovaly obraz presidenta Benee, pøípadnì výstøiky z novin. Socializace vesnice Brzy po únoru 1948 postihly i Jámy první kroky socializace. Zaèátkem bylo zaloení pøípravného výboru JZD, který pod pøedsednictvím Josefa Kolbábka mìl 7 èlenù, zaloit drustvo se mu vak nepodaøilo. Socializace zemìdìlství v Jamách musela proto hledat jinou cestu. Zahájena byla pod hlavièkou II. pozemkové reformy sestátnìním hospodáøství bývalé rychty, které pøesahovalo 50 ha polí, luk a lesa. Ponìvad se nepodaøilo zøídit JZD, byla pùda dána k dispozici MNV a prozatímnì pronajata zájemcùm, pozdìji pak pøevzata státními statky. Hospodaøení jamské farmy vak bylo od poèátku problematické, k zajitìní skliznì musely být organizovány brigády. V roce 1952 musel kronikáø poznamenat, e vedoucí státního statku, v poøadí ji druhý, nedbal o øádné hospodaøení a svým liknavým a lhostejným postojem zavinil znaèné ztráty. Proto musel být vymìnìn. Pøesto pøela do majetku státu dalí usedlost. Záminkou ke konfiskaci dalí 76
zemìdìlské usedlosti bylo neplnìní veterinárních opatøení v dobì, kdy se v obci rozíøila slintavka a kulhavka. Josef Kostelenec (è. 26) byl odsouzen do vìzení, ke konfiskaci usedlosti a byl mu zakázán pobyt na okrese. Pro patné hospodaøení státního statku musel konfiskovanou pùdu na krátký èas pøevzít MNV, který ji pøidìloval pøes odpor zemìdìlcù do nuceného nájmu. Dalím zemìdìlcem, který byl vystìhován z obce a byl mu konfiskován majetek, tentokrát pro neplnìní dodávkových povinností, byl Václav Mièka (è. 12). Dalí etapou socializace byla snaha o zruení soukromých obchodù. Ponìvad pøesvìdèování dvou místních obchodníkù spotøebním drustvem Rozvoj Havlíèkùv Brod o zaèlenìní do socialistického obchodu zùstalo neúspìné, zøídil Rozvoj v Jamách prodejnu v obecní kovárnì. ivnosti postupnì zanikaly. Ji v roce 1946 dal Václav Michálek do klidu kováøství a podkováøství. Nìkteré øemeslníky pøevzal do správy místní národní výbor, který zøídil nìkolik provozoven MNV. Byla to nejen provozovna stavební údrbáøská, ale i holièství, zajiované bývalým holièem po ukonèení pracovní doby v továrnì. Dalí ivnosti byly zaèlenìny do okresních komunálních podnikù. Místní národní výbor V roce 1950 se ètyøi èlenové z øad KSÈ vzdali funkcí a na jejich místa pøeli noví funkcionáøi z øad mládee. Do MNV pøila také první ena - B. Tomanová. Èinnost MNV zajioval placený tajemník. Pøed rokem 1960 jím byl Frantiek Novotný. První komisí, která byla pøi MNV ustavena, byla komise zemìdìlská, jejím úkolem bylo zaloit v obci jednotné zemìdìlské drustvo, na období pøedváleèné navázala komise finanèní, z pøíkazu ONV byla zøízena komise trestní. Její dodateèné ustavení vysvìtlil MNV prostì - zatím jí nebylo v obci tøeba. Funkci pøedsedy MNV zastával Frantiek Svatoò, plénum národního výboru mìlo 11 èlenù, rada vèetnì pøedsedkynì výboru en byla estièlenná. V souvislosti s rozsáhlou integrací obcí se v roce 1960 jednalo o slouèení Jam a Hlinného. Jamtí zastupitelé s návrhem souhlasili, ke slouèení vak nedolo. Proto nový místní národní výbor pùsobil i nadále pouze pro Jámy. Èleny MNV se stali Jan Klíma, Alois Sochor, Josef Mach, Alois Novotný, Václav ír, Marta Machová, Cyril Holemáø, Frantiek Bratránek, Marie Holemáøová, Marie Novotná, Richard Egner, Stanislav Køí a Jaroslav Starý. Pøedsedou MNV byl zvolen Jan Klíma. Národní výbor mìl pìt komisí, v jejich èele stáli èlenové rady - Frantiek Bratránek v èele komise finanèní a plánovací, Václav ír v èele komise zemìdìlské, Alois Sochor v èele komise kolské a kulturní, Alois Novotný v èele komise pro sluby a místní výrobu, pøedseda Jan Klíma v èele komise pro výstavbu a ochranu veøejného poøádku. Pøedseda stanul i v èele dodateènì z pøíkazu ONV ustavené komise trestní. Po volbách v roce 1964 se stal pøedsedou MNV vedoucí prodejny Josef Hron a tajemníkem zedník Josef Mach. Národní výbor mìl 11 èlenù, mezi nimi tøi eny. 77
Po volbách v roce 1976 stanul v èele MNV traktorista Josef Karmazín, místopøedsedou se stal Jaroslav Marek, funkci uvolnìného tajemníka vykonával opraváø zemìdìlských strojù Josef Mach. Dopravní obslunost Záhy po zøízení okresního národního výboru ve ïáøe získaly Jámy autobusové spojení s okresním mìstem. Od 16. dubna 1949 projídìla tøikrát týdnì obcí soukromá autobusová linka Bobrová - ïár, nahrazená po zahájení stavby ïárské slévárny pìti spoji dennì, které provozovala Èeskoslovenská autobusová doprava ïár. Po dokonèení nové eleznièní trati Brno - Havlíèkùv Brod mohly Jámy vyuívat novou eleznièní zastávku, vzdálenou od obce asi 20 minut chùze, ta vak byla v roce 1984 zruena. V roce 1977 byla zavedena sobotní a nedìlní autobusová linka ïár nad Sáz. - Miroov. Nová tváø vesnice Úpravy obce, zahájené po roce 1945, pokraèovaly i v padesátých letech. V roce 1952 byla provádìna úprava návsi, hlavním úkolem následujícího roku bylo budování vodovodu, nebo vìtina studní v obci byla závadných, koncem padesátých let jednal národní výbor intenzivnì o zajitìní nových prostor pro mateøskou kolu. Na pøelomu edesátých a sedmdesátých let byla v Jamách vybudována øada objektù, které výraznì zmìnily tváø vesnice. Vedle objektù JZD za humny è. 26 a 27 to byly pøedevím prodejna smíeného zboí drustva Jednota, pohostinství a kulturní dùm nad kostelem. Vechny vozovky v obci získaly také bezpraný povrch a byla provedena èásteèná kanalizace. Prodejna byla slavnostnì otevøena v øíjnu 1972, restaurace dokonèena na jaøe 1974, tøetí èást stavby - kulturní dùm byla slavnostnì otevøena koncem roku 1975. V letech 1976-1988, kdy provoz hostince i kulturního domu zajioval Jan Kremláèek, se v Jamách uskuteènila øada akcí nejen místních organizací, ale i podnikù ze irokého okolí. Jamská restaurace i kulturní dùm byly známy v irokém okolí. Do roku 1974 bylo postaveno 12 nových rodinných domkù pod Hájkem a 6 ve støedu obce, mnoho starých domù bylo opraveno a pøestavìno. V dalích letech výstavba rodinných domkù pokraèovala. Na návsi u kostela byl vydládìn rybník a upraven na vodní nádr s kamennou obrubou. Po zøízení poty byla hovorna pøenesena na potovní úøad. V roce 1974 bylo ji v obci dalích 12 úèastnických stanic. V budovì MNV bylo otevøeno zdravotní støedisko, v nìm ordinoval kadý pátek praktický lékaø a jednou za ètvrnáct dní dìtská lékaøka. Spoleèné hospodaøení pøineslo zásadní zmìnu do vzhledu katastru. Zmizely meze, zanikly mnohé polní cesty, jiné byly opraveny a zpevnìny, zrueny byly nìkteré rybníèky. Zanikl Posmíek u Hájka, rybník u kostela byl pøemìnìn na poární nádr, rybníèek pod kolou zasypán a na jeho místì vybudováno høitì. Pomník padlých byl pøemístìn od koly na náves pod è. 77. 78
Spoleèenské organizace Poèátkem padesátých let byly v celé republice zruena nejen drustva, ale té vechny spolky. Èást z nich byla nahrazena tak zvanými dobrovolnými spoleèenskými organizacemi. V Jamách byla na samém poèátku padesátých let byla ustavena pomìrnì aktivní rada en, záhy zmìnìná ve výbor en pøi místním národním výboru. Pøedsedkynì výboru en byla v padesátých letech automaticky èlenkou rady MNV. Jen malý ohlas mìla po roce 1948 agitace pro ustavení Èeskoslovenského svazu mládee. V roce 1952 mìl pouhých 7 èlenù. Po válce zaloená místní skupina Èeskoslovenského èerveného køíe mìla v sedmdesátých letech 115 èlenù. Ve stanici první pomoci, o její zøízení se zasadila, byla zøízena ordinace a poradna pro lékaøe, který dojídìl do Jam ze ïáru. Pøedsedkynì skupiny M. Novotná obdrela v roce 1971 za 11 bezplatných odbìrù krve bronzovou medaili prof. Janského. Jako ve vìtinì vesnic byla i v Jamách vedle Svazu mládee a z nìkdejího výboru en utvoøeného Èeskoslovenského svazu en, ustavena Tìlocvièná jednota Sokol, Myslivecké sdruení a místní skupina Chovatelù drobného zvíøectva. Místní èástí mìsta ïáru nad Sázavou Pøi dalí integraci obcí, v roce 1980, byl v Jamách zruen místní národní výbor a Jámy se staly místní èástí mìsta ïáru nad Sázavou. V ivotì obce, který organizoval obèanský výbor podléhající ïárskému MìstNV, se vak pøíli nezmìnilo. I kroniku obce, zmìnìné na místní èást, si Jámy vedly nadále. V roce 1984 se jejího vedení ujal Cyril Holemáø, který zpìtnì zachytil období od roku 1980. Pøedsedou patnáctièlenného obèanského výboru v Jamách se stal Josef Karmazín, v plénu MìstNV ve ïáøe nad Sázavou mìly Jámy 5 zástupcù. ivot obce probíhal od roku 1980 ve stejných kolejích jako v dobì, kdy ji spravoval místní národní výbor. Hlavní èinnost byla zamìøena na dalí budování obce. lo o dvì hlavní akce - vodovod a kanalizaci. Ponìvad pùvodnì plánované napojení na vodovod z vírské pøehrady se ukázalo vzhledem k nedostatku vody jako nereálné, byly provedeny nové hloubkové vrty v trati leby, postaven vodojem na Vejdochu, provedeny rozvody po celé vesnici a v roce 1989 zahájen zkuební provoz, v první fázi pouze s uitkovou vodou. Ji v roce 1981 byla pøedána podniku Vodovody a kanalizace dokonèená II. etapa kanalizace a v roce 1982 byl zahájen zkuební provoz èistírny odpadních vod. Z drobnìjích akcí byly odbahnìny a opraveny nìkteré dlouho neudrované rybníky. Tuto akci i budování vodovodu vánì naruily prudké detì 17. a 18. kvìtna 1985, kdy se protrhla hráz rybníka v trati "Za krùny" (Pochopùv), voda se pøehnala pøes hráz rybníka Janovských, kde odnesla èást hráze a zcela znièila rybík Starýho u Boroviny. 79
Voda pøímo odtlaèila jeho hráz a valila se dále do øeky Oslavy k Obyètovu. Po celé období byly pøestavovány nebo stavìny nové rodinné domky, spolu s nimi novostavby, pøestavìny byly usedlosti è. 17, 37 a dalí.mizely staré grunty. Na místì usedlosti è. 21 byly v roce 1988 posaveny dvì.
Jednotné zemìdìlské drustvo Meninové drustvo Pøípravný výbor JZD v Jamách, schválený v roce 1950 okresní drustevní radou, zùstal dlouho pouze pøípravným výborem, který nevyvíjel ádnou èinnost. Meninové jednotné zemìdìlské drustvo, které mìlo pouhých 15 èlenù, se podaøilo ustavit a v roce 1953. Pøedsedou byl Jan Mièa, odmìna za pracovní jednotku byla 9 Kès a naturálie. Drustvo vlastnilo 74,55 ha zemìdìlské, z toho 59,17 ha orné pùdy, 7 koní, 24 krav, 30 kusù ostatního hovìzího dobytka, 7 prasnic a 35 ostatních prasat, nemìlo ádné mechanizaèní prostøedky. Pozemky zùstaly roztøítìny, s jejich obdìláváním pomáhala strojní traktorová stanice, úèetnictví vedli pracovníci ONV ïár. K rozíøení drustva dolo v roce 1956, kdy pøistoupilo 23 èlenù s výmìrou 75 ha zemìdìlské pùdy. Souèasnì byly drustvem pøevzaty usedlosti neplnièù dodávkových povinností - Josefa andery è. 21 a Frantika Starého è. 36. Drustvo tak obhospodaøovalo 290,59 ha vekeré a 223,25 ha zemìdìlské pùdy. Po pøijetí pùvodních majitelù usedlostí è. 21 a 36 se zvýil poèet èlenù drustva na 50. Vìtinové drustvo Vìtinovým se drustvo stalo a v roce 1959, kdy mìlo 125 èlenù, vlastnilo 546,94 ha pùdy a obhodpodaøovalo 399,81 ha zemìdìlské pùdy. Jetì v roce 1961 vak v Jamách soukromì hospodaøilo 12 zemìdìlcù, kteøí obhospodaøovali 54,86 ha pùdy. Z obilnin se pìstovaly na nejvìtích plochách oves a ito, velké plochy zaujímaly brambory, ale také jetel, pìstoval se i hrách, trávy a jetel na semeno a námel. Velmi dobrých výsledkù dosahovalo drustvo v pìstování lnu. V letech 1959-1962 provádìlo drustvo na scelených pozemcích rozsáhlé melioraèní práce. Odvodnìno bylo na 200 ha polí a luk. Pøedsedové drustva se èasto støídali. Po Janu Mièovi byl v roce 1955 postaven do èela drustva Jan Holemáø, v roce 1959 Frantiek Vrbas, v roce 1960 Antonín Holán, pak Cyril Holemáø, v letech 1963-1970 Václav ír, pak Karel Muátko z Veselíèka. Agronomem byl v letech 1953-1958 Frantiek Vrbas, pak Václav ír, v letech 1963-1970 Cyril Holemáø, po nìm Jan paèek. Zootechnikem byl dlouho 80
Josef Juda, vedoucím stavební skupiny Frantiek Bratránek, mechanizátorem Jaroslav Starý. První traktor drustvo zakoupil v roce 1958, v roce 1960 mìlo 1 pásový a 6 kolových traktorù, 4 samovazy, 2 mlátièky, silání øezaèku, trhaè lnu a dalí mechanizaèní prostøedky. V roce 1970 to ji byly 2 pásové traktory, l9 traktorù kolových, nákladní auto, 2 sklízecí mlátièky a 5 bramborových kombajnù. Mnoství mechanizaèních prostøedkù i v dalích letech stále narùstalo. ivoèiná výroba byla velmi dlouho rozdrobena v nìkolika objektech. Dojnice byly ustájeny na devíti místech, hovìzí dobytek na jedenácti místech, prasnice a prasata na sedmnácti místech. Do roku 1960 byl adaptován vepøín s kapacitou 100 kusù, postavena nová drùbeárna pro 250 ks slepic a adaptována druhá na 200 kusù, adaptován byl kravín pro 60 kusù a stáj pro skot pro 29-30 kusù dobytka. V roce 1963 byla dokonèena nová betonová kolna a adaptován kravín pro 136 kusù, v letech 1961-1964 postaven nový ètyøøadý kravín, pozdìji byla postavena bramborárna, silání jámy, sýpky a dalí stavby, které zmìnily celkový vzhled vesnice. Mimo jiné lo i o 4 bytové jednotky pro èleny JZD. V roce 1974 ji drustvo chovalo 960 kusù skotu, z toho 320 dojnic, 700 kusù prasat, z toho 105 prasnic. V téme roce byla zahájena stavba teletníku pro 530 telat. První slouèení drustev Rokem 1974 skonèilo samostatné JZD Jámy svou dvacetiletou èinnost slouèením s JZD Hlinné a JZD Veselíèko. Pøedsedou slouèeného drustva se stal Josef Bláha z Hlinného. O rok pozdìji, k 1. lednu 1975, pøevzalo drustvo hopodáøství státního statku v Jamách, který byl v této dobì souèástí Plemenáøského podniku ve ïáøe nad Sázavou, s 240 ha zemìdìlské pùdy, z toho 200 ha orné a 40 ha luk. Po slouèení se státním statkem tak drustvo obdìlávalo 1060 ha zemìdìlské pùdy. Ve vìtinì ekonomických ukazatelù se øadilo mezi nejlepí drustva na ïárském okrese. Zánik malého drustva Takto rozíøené JZD Jámy pùsobilo vak pouhé dva roky. K 1. lednu 1976 dolo k zaèlenìní jamského i dalích drustev irokého okolí do JZD se sídlem ve Slavkovicích, zaujímající vesnice Jámy, Hlinné, Veselíèko, Slavkovice, Jiøíkovice, Petrovice, Radòovice, Køídla, Nová Ves, Olená, Pohledec, Zubøí a Marovice s rozlohou 5493 ha zemìdìlské pùdy. Jetì v tomto roce pùsobili vak v Jamách dva soukromí zemìdìlci - Miloslav Vencálek obhospodaøoval 3,79 ha a Bohumil Mièa 5,92 ha zemìdìlské pùdy. Z funkcionáøù JZD Jámy pøeel do slouèeného drustva do stejné funkce agronom jamského drustva Jan paèek, bydlící vak v Herálci. V roce 1977 dostalo toto drustvo pøi oslavách Dne armády v kulturním domì v Jamách název JZD Vzlet Èeskoslovenské lidové armády se sídlem ve Slavkovicích, pozdìji pøeneslo sídlo do Nového Mìsta na Moravì. 81
I kdy pøelo sídlo drustva po roce 1976 do Slavkovic a pak do Nového Mìsta na Moravì, neustalo v Jamách v budování nových provozních objektù a tím k podstatné zmìnì vzhledu obce. Jamská obecní kronika se podrobnì vímá výsledkù hospodaøení slouèeného drustva, statistické údaje pro støedisko Jámy jsou vak zachovány a z doby po roce 1990. V roce 1992 obhospodaøovalo støedisko Jámy 610 ha zemìdìlské pùdy. Na 139 ha pìstovalo brambory, výnos v tomto roce byl 22,7 tun na hektar. Obilí bylo pìstováno na 471 hektarech, z toho penice na 189 ha s výnosem 5,22 tun, jeèmen jarní na 161 ha s výnosem 3,82 tun, ito na 80 ha s výnosem 4,89 t., hrách na 37 ha s výnosem 4,39 t., oves na 25 ha s výnosem 4,83 t. a ozimý jeèmen na 15 ha s výnosem 4,33 t. V celém drustvu pøevaoval chov skotu, který se po roce 1990 jevil jako nerentabilní Dne 29. èervence 1995 vyhoøel v Jamách v této dobì ji nevyuívaný kravín spolu se skladem slámy, 6. èervna 1998 vyhoøela pak drustevní pila.
Myslivci a rybáøi Myslivecké sdruení Podle zákona o myslivosti z 18. prosince 1947 a pozdìji vydané smìrnice ministerstva zemìdìlství zaèaly po roce 1950 vznikat lidové myslivecké spoleènosti, dobrovolné spoleèenské organizace, které vak pøevzaly i úkoly nìkdejích honebních výborù, organizovaných jako samostatné komise obecních úøadù. V Jamách je honební výbor doloen od roku 1931. Novì vzniklá lidová myslivecká spoleènost písluela do obvodu Jednoty èeskoslovenského mysliveckého svazu ve ïáøe nad Sázavou, od roku 1966 okresním výborem mysliveckého svazu ve ïáøe. V Jamách byla myslivecká spoleènost jednou z organizací, které se nejvíce zapojovaly do veøejného ivota obce. Pùvodní sdruení obhospodaøovalo pouze honitbu v jamském katastru, v únoru 1979 se pak slouèilo s organizacemi z okolních obcí. Myslivci z Jam, Hlinného, Petrovic, Slavkovice a nìkolik èlenù té z Nového Mìsta na Moravì a ze ïáru nad Sázavou, celkem pøes 30 èlenù, myslivecky obhospodaøovalo celkem 2 529 ha pøevánì zemìdìlské pùdy od øeky Oslavy po silnici Nové Mìsto - ïár a od Mìlkovic a po eleznici ïár - Køianov. Rozorání mezi znamenalo podstatné sníení stavu drobné zvìøe, zato se objevila nová, dosud zde nevídaná zvìø. Do obory v honitbì Øeèice - Svratka byli vysazeni mufloni, kteøí se pøi zimní kalamitì dostali do okolních honiteb, v nich se zaèali dobøe mnoit. V osmdesátých letech se sporadicky v honitbì objevila i dosud vzácná èerná zvìø. V roce 1987 byl odhadován stav zvìøe v jamském revíru na 70 kusù svìøe srnèí, 250 zajícù, 30 baantù, 30 koroptví a 21 muflonù. 82
Podle nového zákona o myslivosti bylo 12. prosince 1992 zaregistrováno nové Honební spoleèenstvo Jámy pro katastr obce a èásti katastrù sousedních obcí Hlinného, Slavkovic, Veselíèka, Mìlkovic, Sazomína a Øeèice o celkové výmìøe 1668 ha, z ní témìø polovinu tvoøí orná pùda, asi ètvrtinu lesy, zbytek louky, pastviny a ostatní. Pro novou honitbu byly stanoveny normované stavy zvìøe: muflon 12 ks, srnèí 43 ks, zajíc 99 ks a baant 20 kr. Pøedsedou nového spoleèenstva se stal Frantiek Mièka z Hlinného, hospodáøem Ing. Josef Novotný z Jam. Podle registru má spoleèenstvo právo provozovat lov, odchyt zvìøe a odchov divokých zvíøat vèetnì pøidruených èiností. Na takto utvoøenou spoleènost navázalo 18. února 1993 ustavený spolek Myslivecké sdruení Jámy. Jamské rybníky Pozemkový katastr z roku 1749 prokazuje, e souèástí témìø kadého selského gruntu v Jamách byl rybník. Poèátky nìkterých z nich zøejmì sahaly a do období zaloení vesnice. Ryba byla v minulosti jednou ze základních potravin.Traduje se, e kdy pøiel koèí do Jam k sedlákovi do sluby, vymiòoval si, aby nebyly k obìdu ryby více ne dvakrát týdnì. Cyril Holemáø v druhém dílu obecní kroniky vypoèítal, e v Jamách bylo v minulosti nejménì 41 rybníkù a rybníèkù: 1. Ondruù nahoøe ve vastatokách k usedlosti è. 7 2.-3. Sochorù rovnì ve vastatokách (jeden z nich zaroslý lesem) k usedlosti è. 33 4. Hlávkù, tamté k usedlosti è. 3 5. Plachýho u Hájenky k usedlosti è. 12 6. Kostelencù, tamté k usedlosti è. 26 7. Slámù Pod Køibem k usedlosti è. 15 8. Pochopù, tamté k usedlosti è. 14 9. Dvoøákù, tamté k usedlosti è. 10 10. Janderkù, tamté k usedlosti è. 8 11. Sochorù Pod Horkými díly k usedlosti è. 33 12. Bratránkù V Krùnech k usedlosti è. 24 13. Pochopù, tamté k usedlosti è. 14 14. Janovskýho Za Krùny k usedlosti è. 35 15. Starýho, tamté k usedlosti è. 13 16. Pochopova sádka, v trati Roubka k usedlosti è. 14 17. Sochorova sádka, tamté k è. 33 18. Ondruù Za Maánkou k usedlosti è. 7 19. Holemáøù Za Humny k usedlosti è. 21 20. Muátkù, tamté k usedlosti è. 20 21. Holemáøù Na Roubkách k usedlosti è. 21 22. Starýho Pod Obecníkem k usedlosti è. 13 23. Mládkù V Obíckách k usedlosti è. 37 83
24. Petrlíkù U Hlinného k usedlosti è. 36 25. Vrbasù Na Spoleènici k usedlosti è. 54 26. Hlavkù Hajný les k usedlosti è. 3 27. Svatoòù, tamté k usedlosti è. 34 28. amlù, tamté k usedlosti è. 9 29. Hlávkù Pod Roubky k usedlosti è. 3 30. Kostelencù, tamté k usedlosti è. 26. V obci pak byly rybníky: 31. Posmíek - nahoøe V Hájku 32. Kohoutovskýho - na Vejpustku 33. Mládkù - pod Bednáøovy 34. Kalcovník - u Krejèího 35. Kostelòák nad Kostelem 36. Pod kolou - Pod zahradou 37. Obecník - pod vsí Na Chudobínì 38. Martinù Za humny è. 2 39. Pochopù, tamté è. 14 40. Machù, tamté è. 29 41. Sochorù, tamté è. 33. O obecních rybnících víme, e byly pronajímány. Vìtina rybníkù vak postupnì zanikla a zmìnila se v louky. A v posledních letech byla èást z nich odbahnìna a vyèistìna. Obnovení rybnièního hospodaøení umonilo také sníení mnoství pouívaných umìlých hnojiv a tím ozdravení vod. K chovu ryb se hodí rybník Hlávkù ve vartatokách, Pochopù, Janovskýho a Starýho na Krùnech, Obecník i soukromé rybníky Sochorova sádka, Machù a Sochorù za Humny. Od osmdesátých let se vìnuje pìstování a chovu ryb skupina rybáøù pod vedením Ing. Antonína Holána. Pìstuje se pøedevím kapr a lín, ale zkouí se dalí druhy ryb - amur, candát, cejn, sumec, mník, maréna a kapr èerný. V roce 1991 byly sloveny tøi rybníky, z nich bylo vyloveno 1400 kg ryb. Souèasnì bylo osazeno 4 - 5 tisíc kusù násadových ryb. Na potocích v katastru obce - na Hlinìnském potoku a Honzovském potoku s drobnými pøítoky hospodaøí sportovní rybáøská organizace rybáøského svazu.
Jamtí sportovci V padesátých letech, byla v Jamách ustavena dobrovolná tìlocvièná jednota Sokol, v ní byly soustøedìny vechny sportovní odvìtví. O zaèátcích èinnosti Sokola je vak jen velmi málo zpráv.Ale víme ,co vedlo mláde k jeho zaloení.Parta kamarádù,pokud byly pøíhodné podmínky, organizovala rùzné sportovní akce. Kadou nedìli dopoledne a nìkdy i v týdnu na veèer hrála 84
se odbíjená na dobré úrovni.Na plácku u Obecníka se hrála tvrdá a neúnavná utkání v kopané, nìkdy i vybíjené a podobných míèových hrách.V zimì mezi mantinely ze snìhu,nìkdy více ne metr vysokými,hrával se hokej.To ovem byly sportovní akce provozované v pøírodì.Mladí sportovci se domluvili a zakoupili stùl na stolní tenis a svoje první útoèitì nali v sále u Jùdù, který jim dlouhá léta dobøe slouil.Toto sportovní poèínání pøimìlo p.Aloise Homolku,p.Josefa Hrona a p.Aloise Holemáøe k rozhodnutí zaloit dobrovolnou tìlovýchovnou jednotu Sokol. To se stalo 15. Øíjna 1957.Od tohoto roku se hraje okresní pøebor muù ve stolním tenise a do roku 1977, kdy se oddíl odmlèel na dvanáct rokù pro potíe s hrací místností.Po zruení jamské národní koly pøevzal v roce 1988 TJ Sokol do správy kolní budovu, kterou upravil a od roku 1989 hrají opìt dvì mustva muù a jedno drustvo dorostu Okresní pøebory. achový oddíl byl zaloen v roce 1962 a tøi roky hrál Okresní pøebor a potom se také na deset rokù odmlèel.Od roku 1975 hraje pravidelnì Okresní pøebor. V roce 1980 Krajský pøebor a od roku 1988 pravidelnì Krajský oblastní pøebor. Podle nového spolkového zákona byl TJ Sokol Jámy protokolován jako nová organizace bez právního pøedchùdce 26. kvìtna 1993. V roce 1996 vznikl oddíl malé kopané, který hraje turnajovì okresní soutìe. Tradièní je pouové fotbalové utkání svobodných a enatých, za podpory divákù. Na poli kulturním poøádá Tj Sokol Jámy pøi vhodném poèasí lyaøské závody, taneèní zábavy, uskuteènilo se nìkolik zájezdù. Ve vedení TJ Sokol byli pøedsedové: Václav alát, Miroslav Egner, Josef Nedvìd, Karel alát, Jaromír Laka, Josef Dolhy, Josef Karmasín, Jaroslav Homolka, Josef Nedvìd. Pro dalí sportovní odvìtví vznikly samostatné organizace. Dne 21. února 1996 byl protokolován HC (hokejový klub) Jámy, 22. èervence 1998 pak Sportovní støelecký klub Jámy, který v souèasné dobì nevykazuje ádnou èinnost. HC Jámy, do jeho èela byl zvolen Michal Morkus, hrál v prvním roce své èinnosti okresní pøebor, v nìm se umístil na 3. místì, o rok pozdìji okresní pøebor vyhrál, v roce 1998 obsadil pod vedením Miroslava Bartonì druhé místo. Obec pøispìla finanènì nároèné èinnosti oddílu èástkou 15 OOO Kè, dalí finanèní prostøedky získali hokejisté sponzorskými dary a poøádáním taneèních zábav. V zimních mìsících jedenkrát roènì organizují zájezd dìtí na výcvik bruslení do sportovní haly ve ïáøe nad Sázavou.
Nejstarí jamské usedlosti a jejich majitelé V Jamách mìla ji v roce 1775 vìtina usedlostí svá jména, pod nimi byly usedlosti uvádìny i v úøedních dokumentech, jako byly napøíklad katastry. Pro vìtinu z nich se nám podaøilo zjistit majitele od první lánové vizitace v roce 1657, ojedinìle i majitele starí. Noví majitelé, kteøí se na grunt pøienili nebo usedlost koupili, a do uzákonìní pøíjmení v roce 1781 zpravidla pøebírali pøíjmení po gruntì. 85
è. 1 - na Nedvìdovským, u Havlíèkù Celolánovou usedlost koupil v roce 1655 Pavel, pojmenovaný v katastrech Nedvìd. V roce 1664 zde bydlel s manelkou Marianou a pìti dìtmi od jednoho do 24 let. Po jeho smrti v roce 1698 pøevzal usedlost syn Vít, dalím majitelem se stal v roce 1730 Matìj Nedvìd, který pøevzal usedlost od matky, v roce 1761 dìdil Matìjùv stejnojmenný syn, po jeho smrti v roce 1773 koupil usedlost Bernard Mièa, který pøedal grunt v roce 1793 synu Josefovi. V roce 1857 vlastnil usedlost Jakub Havlíèek, v roce 1929 rolník Jan Havlíèek. è. 2 - u Martinù Celolánovou usedlost prodal za 159 zl. v roce 1624 imon Martinù svému bratru Janovi. V roce 1664 pøevzal usedlost Janùv syn Jakub, jeho manelka se jmenovala Estera a domácnost tvoøily tøi dìti ve vìku 12 a 24 let. V roce 1694 se majitelem usedlosti stal Jakubùv syn Martin, v roce 1721 pak koupil usedlost Jakub Kaòa ze Stranova, který se zaèal po gruntì psát Jakub Martinù. Od roku 1757 na gruntì hospodaøil Jakubùv syn Ondøej, od roku 1779 jeho syn Václav Martinù, v roce 1857 Jáchym Martinù, v roce 1929 pak rolník Josef Martinù. è. 3 - na Hlávkovským, u Hlávkù Celolánovou usedlost koupil v roce 1641 Tomá Hlávka, v roce 1666 ji pøevzal syn Urban, který zde hospodaøil s manelkou Ludmilou a ètyømi dìtmi ve vìku 9 a 24 let. V roce 1698 pøevzal usedlost Kapar Hlávka, který ji v roce 1707 prodal ebestiánovi Krejèímu. V roce 1715 byl majitelem gruntu ebestián, syn Bartolomìje Hlávky, v roce 1746 pøevzal usedlost Fabián Hlávka, po nìm v roce 1760 Matìj ikl a rozhodnutím vrchnosti od roku 1774 Jarolím Molva, V roce 1787 drel usedlost Václav Molva, v roce 1857 Prokop Molva a v roce 1929 pak rolník Alois Muátko. è. 4 - na Macákovým, u Macákù Pololánovou usedlost pøevzal v roce 1645 Jan Macák od stejnojmenného otce. V roce 1666 je zde uvedena vdova Kaèa Macaèka se ètyømi dìtmi ve vìku 7 a 20 let. Dìdicem usedlosti se v roce 1668 stal nejstarí syn Matou, který vak záhy zemøel. V roce 1670 pøevzal usedlost Jakub Kamínek, psaný v katastrech Jakub Macák. Ji v roe 1673 musel vak usedlost pro velikou lenost postoupit Janu Poèáteckému, který vak z gruntu sbìhl. V roce 1679 pøevzal grunt Matìj Valenta, po jeho smrti v roce 1682 Vavøinec Hlávka, po nìm v roce 1698 Jiøík Jiskra a po jeho smrti v roce 1726 Vít Radostínskej. V roce 1760 pøevzal usedlost Matou Holemáø, nazvaný v roce 1749 Matou Macák, v roce 1760 jeho nevlastní syn Frantiek Michálek, po nìm jeho bratr Matìj Holemáø. Od roku 1781 hospodaøil na gruntì manel vdovy po Matìji Holemáøovi Antonín ikl. V roce 1799 pak pøevzal usedlost syn Matìje Holemáøe Jan Holemáø a v roce 1857 zde hospodaøil 86
Josef Holemáø. Do roku 1929 pøetrval název u Macákù, dùm vak náleel obci. Sídlil zde Obecní úøad, pak místní národní výbor, obèanský výbor a od roku 1990 opìt obecní úøad a obecní knihovna. Souèástí objektu je té poární zbrojnice. è. 5 - na Trèkovì èi na iklovým, u Paleèkù V roce 1637 koupil pololánovou usedlost Martin Trèka od Jana ikla, v roce 1653 ji koupil Luká Kováø, v roce 1655 pravdìpodobnì jeho syn Tomá, který zde v roce 1666 hospodaøil s manelkou Kaènou, stejnojmennou matkou a tøemi dìtmi ve vìku 2 a 22 let. V roce 1681 pøevzal usedlost ebestián, syn ebestiána Krejèího ze Sazomína, psaný té ebestián Sázavský. Ten ji v roce 1683 pøedal usedlost imonovi Chalupovi ze Svìtnova. V roce 1708 ji dìdil imonùv syn Teofil. Jeho synem byl zøejmì Vít Chalupský, který pøevzal podle zápisu grunt od svého otce. V katastrech z let 1749-1775 je uveden jako Vít ikl. V roce 1773 pak pøevzal usedlost po zemøelém Vítu iklovi syn Kapar, uvádìný zde i v roce 1787. V roce 1857 vlastnil usedlost Frantiek ikl, v roce 1929 øezník Jan Paleèek, v roce 1977 Jaroslav Marek. è. 7 - na Pranýho, u Vondruù Celolánový grunt, který pøevzal v roce 1655 od Jana Pranýho Tomá praný byl "na stavení drahnì sputìný". Ji v roce 1657 ho pøevzal Petr Maík, psaný té Ondrá. V roce 1666 zde hospodaøil s manelkou Annou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 a 9 let. V roce 1679 pøevzal grunt od vdovy Anny imon Vondrá, v roce 1707 ho pøedal synovi ebestiánovi (Ondruovi), po jeho smrti se v roce 1730 ujal gruntu Matìj ilhánek. V následujících letech se majitelé gruntu èasto støídali. V roce 1734 ho od Matìje ilhánka pøevzal Vít Michálek, po jeho smrti v roce 1738 ho vdova pøedala Samueli Hlávkovi, po smrti Samuela Hlávky se v roce 1740 stal majitelem imon Lojek, v roce 1743 Vít Blaek, od nìho v roce 1749 pøevzal grunt Václav Blaek, v roce 1774 do Václava Blaíèka Bartolomìj Zdrail a v roce 1789 imon Bratránek. V roce 1857 vlastnil grunt Josef Bratránek, v roce 1929 pak rolník Jan Muátko è. 8 - na Janderkovský, u Janderkù Celolánový grunt získal v roce 1655 po zemøelém Klímovi Jakub Janderka. V roce 1666 zde hospodaøil s manelkou Annou a ètyømi dìtmi ve vìku 3 a 13 let. V roce 1684 pøedal usedlost synu Bartoòovi, ten v roce 1724 synovi Martinovi. Po Martinovì smrti koupil usedlost v roce 1726 manel vdovy Ondøej Juda, nazvaný v kakastrech Janderka, v roce 1773 ji dìdil Jiøí Juda. V roce 1857 vlastnil usedlost, Frantiek Juda, v roce 1929 stejnojmenný majitel, tedy Frantiek Juda. è. 9 - na Michálkovým, u Michálkù V roce 1620 pøevzal celolánového gruntu astný Michalù èi Michálek po otci Jírovi. V roce 166O pøevzal usedlost od "Michala astnýho" syn Pavel, nazvaný v 87
soupisech z let 1667-1674 Pavel astný. V roce 1666 zde hospodaøil s manelkou Kateøinou a tøemi dìtmi ve vìku 7 a 30 let. Po Pavlovì smrti v roce 1698 koupil grunt Melichar, syn Jakuba Dvoøáka z Jam, po nìm dìdil v roce 1718 syn Antonín, nazvaný v katastrech Michálek, v roce 1757 pak pøevzal usedlost Jan Dvoøák, který zde hospodaøil jetì v roce 1787. V roce 1857 vlastnil usedlost Frantiek Dvoøák, v roce 1929 rolník Alois Juda, v roce 1977 Václav Lacina. è. 10 - na Dvoøákovým, u Dvoøákù O celolánové usedlosti máme nejstarí zprávu z roku 1628, kdy ji prodal Havel Dvoøáèek synu Pavlovi, po nìm ji pøevzal syn Jakub Dvoøák, nazvaný v roce 1666 Jakub Dvoøáèek. V tomto roce zde bydlel s manelkou Marynou a pìti dìtmi ve vìku 2 a 18 let. V roce 1688 pøevzal usedlost Jakubùv syn ebek, v roce 1724 od vdovy Justýny syn Jiøí Dvoøák, v roce 1761 pak jeho syn Jakub. V roce 1857 vlastnil usedlost Frantiek Dvoøák, v roce 1929 rovnì rolník Frantiek Dvoøák. è. 11 - u Judù Celolánovou usedlost koupil v roce 1635 imon Juda od své matky. V letech 1657-1666 zde hospodaøila Lída Judková èi Judka, v roe 1666 se ètyømi dìtmi ve vìku 4 a 40 let. V roce 1671 pøevzal usedlost syn Jan, v roe 1796 jeho syn Jiøík, v roce 1741 pak Jiøíkùv syn Frantiek Juda. V roce 1772 se stal majitelem uedlosti Ondøej Muatko, v roce 1778 Frantiek Sochor, podle zápisu jen do dospìlosti Ondøejova syna Josefa. V roce 1782 vak Frantiek Sochor postoupil grunt synovi Vácava Macha Josefovi, který byl majitelem usedlosti i podle katastru z roku 1787. V roce 1857 je zde uveden Tomá Bene, v roce 1929 rolník Frantiek Svatoò, v roce 1977 Josef Chroust. è. 12 - na Plachýho, u Plachých V roce 1653 získal celolánový sirotèí grunt Matou Plachej, který je zde v roce 1666 uveden s manelkou Mandalenou a ètyømi dcerami ve vìku 2 a 16 let. Po jeho smrti v roce 1670 pøevzal grunt Václav Doleal ze Slavkovic, který ho ji v roce 1673 postoupil Bartolomìji Martinovi, nazvanímu v roce 1674 Bartoò Plachej. V roce 1705 pøedal grunt synu Mikuláovi, ten v roce 1738 Vojtìchu Lojkovi, po nìm v roce 1749 získal grunt Václav Plachej, od nìho v roce 1759 imon Plachej, v roce 1772 od imona Plachého Václav Mièka, v jeho rodì zùstala usedlost i nadále. V roce 1802 ji dìdil Frantiek Mièka. Frantiek Mièka je zde uveden i v roce 1857, v roce 1929 vlastnil usedlost rolník Václav Mièka, který byl v roce 1952 vystìhován pro neplnìní dodávkových povinností a majetek mu byl zkonfiskován. è. 13 - na rychtì, u Starých Dìjinám jamské rychty, pùvodního svobodného dvora, jsme se vìnovali v pøedelých kapitolách. Po rychtáøi Markovi ji v roce 1626 koupil Øehoø imù 88
ze ïáru, v roce 1664 Jan Martinù z Jam, který je v soupise poddaných z roku 1666 nazván Jan Starý. S manelkou Zuzanou mìli tehdy 9 dìtí ve vìku 2 a 18 let. V roce 1690 dìdilusedlost syn Øehoø, který ji v roce 1735 pøedal synu Matìjovi. Po jeho smrti v roce 1758 pøevzal rychtu syn, rovnì Matìj, který je nadále psán s pøízviskem Starej nebo Starý. V roce 1789 se stal majitelem rychty Matìjùv syn Jan Starý, v roce 1793 pak vdova Viktorie. V roce 1857 je zde uveden Jan Starý. Rod Starých hospodaøil na rychtì a do 20. století. V soupise usedlíkù v obecní kronice z roku 1929 je jako majitel gruntu uveden Václav Starý s oznaèením rychetník. Také tato usedlost byla v padesátých letech konfiskována a majetek pøidìlen JZD. V roce 1977 zde bydleli Milan a Josef Karmazín a rodina Rousova. è. 14 - na Pochopovým, u Pochopù Celolánovou usedlost prodal v roce 1635 Václav Pochop za 250 zl. synu Matìjovi, který do roku 1641 vyplatil vechny závazky, váznoucí na gruntì. Matìj Pochop zde v roce 1666 hospodaøil s manelkou Markytou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 a 18 let, z nich tøináctiletý syn Pavel pøevzal usedlost v roce 1671. V roce 1708 dìdil jeho syn Jan, v roce 1729 pøevzal usedlost Isidor Juda, nazvaný v katastru z roku 1749 Isidor Pochop. Na gruntu mìl hospodaøit jen mìl do zletilosti Janova syna, usedlost vak zùstala v Judovì rodì. V roce 1761 ji od otce pøevzal Tomá Juda, v roce 1773 Josef Juda, který byl majitelem usedlosti jtì v roce 1787. V roce 1757 je zde uveden Frantiek Juda, v roce 1929 rovnì rolník Frantiek Juda. è. 15 - u Slámù Celolánovou usedlost, v nejstarí pozemkové knize oznaèenou jako Grunt Matoue Slámy, prodali v roce 1626 sirotci po Jakubovi Slámovi Dorota a Mariana za 20O zl. Matouovi z Újezda. Matou pøevzal po gruntu jméno Sláma. V roce 1662 získal grunt Matìj Muátko, který je soupise poddaných z roku 1666 nazván Matìj Sláma. Bydlel zde s manelkou Rozinou a esti dìtmi ve vìku 2 a 12 let. Nejstarí syn Kapar pøevzal usedlost v roce 1671. Po jeho smrti se v roce 1696 ujal gruntu Martin Malena ze Lhoty, manel jedné z Kaparových dcer. Od nìj koupil usedlost v roce 1791 Matìj Pochop, uívající v následujících letech pøízviska Matìj Sláma. V roce 1774 pøevzal usedlost Matìjov syn Antonín Sláma, v roce 1794 Antonínùv bratr Tomá. V roce 1857 je zde uveden Martin Sláma. Rod Slámù na gruntì hospodaøil jetì v roce 1929, kdy vlastnil usedlost Frantiek Sláma. è. 16 - na edivýho, u edivých Celolánovou usedlost získal v roce 1655 po zemøelém Vaclavovi edivým Matou edivej, který zde v roce 1666 hospodaøil s manelkou Evou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 a 18 let. Po jeho smrti dìdil v roce 1696 grunt syn Daniel, který ji v roce 1737 "pro selost vìku" pøedal synovi Valentinovi. Po Valentinovì smrti získal v roce 1754 usedlost imon Bratránek, nazvaný v katastru z roku 1775 imon edivej, v roce 1789 ji pøevzal syn Ondøej Bratránek, v roce 1857 je zde uveden Josef Bratránek a v roce 1929 zde hospodaøil rolník Jan Bratránek. 89
è. 17 - na Vomáèkovým, u Vomáèkù Pololánovou usedlost koupil v roce 1653 Václav Omáèka od Klímy, asi svého otce. V soupise z roku 1666 je uvádìn s manelkou Kateøinou a ètyømi dìtmi ve vìku 11 a 20 let. V roce 1677 pøedal usedlost synu Vavøincovi, ten nìkdy pøed rokem 1716 bratru Matouovi, Matou Vomáèka pak v roce 1719 synu Vojtìchovi. V roce 1731 koupil usedlost Frantiek Chobotský, nazvaný v katastrech z let 1749 a 1775 Frantiek Vomáèka, v roce 1758 pøevzal usedlost syn Václav Vomáèka, v roce 1779 pak Josef Krejèí ze Sazomína. V roe 1857 je zde uveden Jan Krejèí, v roce 1929 zde hospodaøil rolník Frantiek ikl, roce 1977 pak na usedlosti bydlel Josef Kropáèek. è. 18 - na Dolealovým, u Lojkù Pololánovou usedlost, zapsanou jako první v nejstarích katastrech, pøevzal v roce 1630 po zemøelém Jírovi Mládkovi Jíra Doleal, psaný té Lojek. V roce 1666 zde hospodaèil s manelkou Salomenou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 a 24 let. Nejstarí syn Pavel pøevzal usedlost v roce 1675. Po jeho smrti pøevzal v roce 1702 grunt syn Melichar, od nìho ji koupil v roce 1717 Václav Bártù z Radotína. Po smrti Václava Bártù èi Lojka dìdil v roce 1737 usedlost syn Mikulá, po nìm v roce 1757 Mikuláùv syn imon, v roce 1771 pak pøevzal grunt imona Bárty Josef Nedvìd, v roce 1798 pak Josefùv stejnojmenný syn, v roce 1857 opìt Josef Nedvìd. V roce 1929 byl è. 20 - na Muátkovým, u Muátkù Pololánovou usedlost získal v roce 1653 po Janovi Muátkovi Matìj Muátko. V roce 1664 ji koupil Václav Voliva, který je soupise poddaných z roku 1666 je uveden jako Václav Muátko s manelkou Annou a dvìma dìtmi ve vìku 7 a 10 let. V roce 1675 prodal Václav Voliva usedlost Pavlovi Jaroovi z Mìstce, který je v katastrech nazýván Pavel Muátko. V roce 1688 pøevzal grunt ebek Krejèí, o dva roky pozdìji Pavel Jaro, psaný v následujících letech Pavel Muátko. V roce 1723 pøevzal usedlost Pavlùv syn imon Muátko, v roce 1759 symonùv syn Ferdinand, v roce 1772 pak Václav Starý. V roce 1857 vlastnil usedlost Jan Muátko, v roce 1929 rolník Frantiek majitelem usedlosti Václav Nedvìd. Muátko. è. 21 - na Holemáøovým, u Holemáøù V roce 1623 byl prodán sirotèí grunt po Vavøincovi Holemáøovi synu Øehoøovi, který usedlost v roce 1629 prodal bratru Vítovi. Podle nejstarího dochovaného katastru byl grunt Ambroe Holemáøe od roku 1656 pustý. V soupise poddaných z roku 1666 je uvedena rodina Víta Holemáøe s manelkou Dorotou a ètyømi dìtmi ve vìku 18 a 26 let, nejstarí Ambro, který se v téme roce stal majitelem usedlosti. V roce 1692 ji dìdil syn Ondøej, v roce 1709 se stal hospodáøem "na Holemáøovým" Martin, syn Trèkù, v roce 1741 Rudolf ilhánek, který je 90
v rektifikaèních aktech nazván Rudolf Holemáø, v roce 1751 pøevzal usedlost Alexandr Holemáø, v roce 1761 Tomá Juda, v roce 1773 Matìj andera a v roce 1798 Václav Kabrda. V roce 1857 ji vlastnil Matyá andera, v roce 1929 pak rolník Josef andera. è. 22 - u írù Chalupnickou usedlost prodal v roce 1653 Kapar Molva Václavovi, v roce 1660 se stal jejím majitelem tesaø Jan Molva, v roce 1669 Matìj Sláma, za nìho usedlost zpustla. V roce 1673 ji koupil Václav Rùièka, v roce 1696 ji od vdovy Václava Rùièky koupil Matìj Koudela, jeho syn Eliá pøijal pøíjmí Molva. V roce 1746 se stal majitelem chalupy Jaromír Molva, v roce 1750 jeho bratr Josef Molva, v roce 1754 Vojtìch Nedìlka, který rovnì pøijal pøíjmìní Molva, v roce 1776 pak Jakub Molva, který byl majitelem chalupy jetì v roce 1787. V roce 1857 vlastnil domek Jan Holemáø, v roce 1929 rolník Václav ír. è. 24 - na Bratránkovým, u Bratránkù Celolánovou usedlost prodal v roce 1627 Matou Bratránek synu Václavovi, v roce 1663 ji pøevzal Václavùv syn Ondra, který je v soupise podaných z roku 1666 uveden s manelkou Kaèou, matkou Dorotou a ètyømi dìtmi ve vìku 10 a 18 let. V roce 1690 dìdil usedlost Ondrùv syn Martin, v roce 1723 vnuk Matou. O rok pozdìji byla usedlost pøipsána Matouovu bratru Petrovi, který vak bìhem roku zemøel a usedlost pøevzal zpìt Matou. A v roce 1754 dìdil jeho syn Jiøí, v roce 1780 pak vnuk Josef. V roce 1857 zde zde hospodaøil Josef Bratránek, v roce 1929 rolník Josef Juda. è. 25 - na Hemzálku, u Hemzálkù Pololánovou usedlost pøedal v roce 1653 Jakub Hemzálek synu Matìjovi, od nìho ji koupil v roce 1660 Martin Èech. V seznamu z roku 1667 je vak usedlost uvedena jako pustá. V roce 1669 ji pøevzal Pavel Rychtáøù, zvaný i Pavel Hemzálek, v roce 1733 ji pøevzal Mikulá Sochor, po jeho smrti v roce 1739 od matky syn Vavøinec Hemzálek. Ten prodal v roce 1759 usedlost zeti Jiøímu Vomáèkovi, jinak Holemáøovi, který zde hospodaøil jetì v roce 1787 Jiøí Holemáø. V roce 1857 byl majitelem usedlosti Josef Holemáø, v roce 1929 rolník Frantiek Holemáø. è. 26 - na Kostelencovì, u Kostelencù Pololánovou usedlost prodal v roce 1653 Øehoø Kostelenec synu Blaejovi, který zde v roce 1666 bydlel s manelkou Annou a tøemi dìtmi ve vìku 7 a 14 let. V roce 1690 pøevzal grunt Blaejùv ze Jan edivej, v roce 1706 koupil grunt od Janovy vdovy Estery Vojtìch Nedvìd, jemu vrchnost usedlost v roce 1738 pro patné hospodaøení odebrala a pøedala ji Václavu Vaíèkovi. Po jeho smrti 91
v roce 1746 dostal usedlost Karel Kostelenec, v roce 1777 pak jeho syn Ondøej. V roce 1857 vlastnil usedlost Frantiek Kostelenec, v roce 1929 rolník Josef Kostelenec. V roce 1977 zde byly kanceláøe JZD. è. 27 - na Jiskrovým, u Holánù Pololánovou usedlost "na Jiskrovì" koupil v roce 1643 Matìj Kuchaø od vdovy Kateøiny Jiskrové. V roce 1653 pøevzal usedlost Martin, oznaèovaný jako Martin na Jiskrové, v katastrech z let 1657-1667 nazvaný Martin Trèka, který zde v roce 1666 bydlel s manelkou Annou a tøemi dìtmi ve vìku 8 a 18 let. Dìdicem se v roce 1678 stal dvaadvacetiletý syn Jan, po jeho smrti v roce 1703 pøevzal grunt Jakub Pohanka ze Slavkovic, zøejmì manel vdovy po Janu Trèkovi. V roce 1727 pak pøevzal od svého otèíma grunt Vavøinec (Lorenc) Trèka, v roce 1763 jeho syn Jakub, uvádìný zde jetì v roce 1787, v roce 1857 pak na gruntì hospodaøil Jan Trèka. V roce 1929 byl majitelem usedlosti, její pùvodní název zanikl, rolník Antonín Holán. è. 28 - u Milfajtù Celolánovou sirotèí usedlosti koupil v roce 1653 Jíra Radostínský, nazvaný v katastru z roku 1657 Jíra Maan. Vrchnost pøidala ke gruntu Maanovský rybníèek, který pøed léty po smrti Jana Maana pøevzala vrchnost. V roce 1666 hospodaøil na gruntì Jíra Maan s manelkou Dorotou a tøemi dìtmi ve vìku 1 a 8 let, v roce 1689 dìdil jeho syn Havel, v roce 1725 vnuk Pavel. Od Pavla, za nìho grunt zpustl, pøevzal grunt v roce 1741 Václav Maøík z Vatína, nazvaný v katastrech Václav Maan. Od nìho pøevzal grunt Jan Maan aneb Pochop, po nìm v roce 1801 syn Jan Pochop, v roce 1857 je zde uveden Josef Pochop, v roce 1929 zde pak bydlel kováø Frantiek Milfajt. è. 29 - na Machovì, u Machù Celolánovou usedlost pøedal v roce 1653 Klíma Machù Burianovi, který zde v roce 1666 zde hospodaøil s manelkou Bìtou a dvìma syny ve vìku 15 a 18 let. V roce 1681 pøevzal usedlost jako pustou Vít Sochor, o rok pozdìji ji pro nedostatek zdraví postoupil Jakubovi Pohankovi ze Slavkovic, ten vak grunt nezlepil, ale "jetì více spustil". V roce 1693 pøevzal grunt Dobiá, syn Pavla Nedvìda, v roce 1695 ho pøedal Jakubovi Kuchaøi, v roce 1713 dìdil Jakubùv syn Jan, psaný po gruntì Mach, ji v roce 1721 vak pøevzal usedlost Jan Starýho z rychty, v roce 1733 ze Jana Starýho Antonín Kundrat, nazývaný v katastrech Antonín Mach, v roce 1761 pøevzal usedlost jeho syn Filip, v roce 1797 pak vnuk Ondøej Mach. V roce 1857 zde hospodaøil Jan Muátko, v roce 1929 rolník Josef Kabrda è. 30 - u Kabrdù V nejstarím katastru z roku 1674 je uvedena dvanáctimìøicová stará poustka 92
Kabrdovská. Podle rozsahu lo zøejmì pùvodnì o pololán, který byl pustý ji v roce 1657. V roce 1665 byl majitelem poustky Vávra Mládek, v roce 1666 Burian, v roce 1680 Øehoø Doleal, který asi pøevzal pøíjmí Kabrda, nebo v roce 1693 pøevzal usedlost od vdovy po Kabrdovi Josef Koudela z Hlinného, po jeho smrti v roce 1703 Matìj, syn Michala Pohanky ze Slavkovic, v roce 1739 po Matìjovì smrti Filip Kabrda asi vzhledem k dlouhodobému neobdìlávání gruntu, oznaèen jako chalupník, ovem vlastnící 11 mìøic a 6 achtlù pùdy. V roce 1761 dìdil usedlost syn Antonín, v roce 1793 pak Martin Kabrda, v roce 1857 je zde uveden Josef Kabrda, v roce 1929 zde pak hospodaøil rolník Jan Kabrda, v roce 1977 zde pak bydlel dùchodce Karel Svatoò. è. 31 - na Buèkovì, u Buèkù Pololánovou usedlost na Buèkovì koupil po smrti Jakuba v roce 1653 Tomá Buèek, v roce 1662 ji dìdil syn Martin Buèek, který zde v roce 1666 bydlel s manelkou Vorilou a osmiletým synem. V roce 1688 koupil grunt od své matky Matou Buèek, po jeho smrti v roce 1718 Kapar Mládek, psaný nìkdy té Kapar Hlávka, od nìho v roce 1726 Jiøík Dostál. Od tohoto Jiøíka nedbalce pøevzal grunt v roce 1739 Bernard Svatoò, nazvaný v roce 1749 Bernard Buèek, v roce 1758 Antonín Pochop, od nìho v roce 1772 Bernard Nedvìd a v roce 1778 Matou Hudeèek, který vlastnl usedlost jetì v roce 1787. V roce 1857 zde hospodaøil Frantiek Koál, v roce 1929 rolník Antonín Sláma. è. 33 - u Sochorù Celolánovou usedlost dìdil v roce 1633 Matìj Sochor po imku Sochorovi. V roce 1666 ji pøevzal Matìjùv dvacetiletý syn Jakub Sochor, v roce 1708 jeho syn ebestián. Od ebestiána Sochora koupil v roce 1727 grunt na Sochorovým Václav Kostelenec, který se po gruntì psal Sochor. V roce 1763 pøevzal usedlost Matìj Sochor, v roce 1769 ho koupil Josef Hudeèek, v roce 1797 ho pak pøevzal jeho syn Jan, v roce 1857 zde hospodaøil Josef Hudeèek. V drení tohoto rodu zùstala usedlost a do 20. století. V roce 1929 na ní hospodaøil rolník Josef Hudeèek. è. 34 - u Svatoòù V roce 1628 prodal Bartoò Svatoò celolánovou usedlost synu Václavovi. Václav Svatoò je zde roce 1666 uvádìn s manelkou Dorotou a tøemi dìtmi ve vìku 18 a 24 let. V roce 1669 se stal majitelem gruntu nejstarí syn Havel, v roce 1698 jeho syn Martin, v roce 1726 pøevzal od vdovy po Martinu Svatoòovi grunt syn Josef, v roce 1760 Josefùv stejnojmenný syn, v roce 1778 jeho bratr imon a v roce 1798 imonùv stejnojmenný syn imon Svatoò. V roce 1857 je zde uveden Jiøí Svatoò, v roce 1929 rolník Josef Svatoò. è. 35 - na Janovskýho, u Janovských Pololánovou usedlost pøevzal v roce 1643 Klime Janovský od matky Barbory. 93
V roce 1655 se ujal gruntu Marek Michálkù, psaný v roce 1657 Marek Janovský, v roce 1661 se stal majitelem usedlosti Tomá Janovský, který zde v roce 1666 bydlel s manelkou Annou a dvìma dìtmi ve vìku 1 a 3 let, v roce 1677 vak z gruntu sbìhl. Usedlost pøevzal Matou Kròák, od nìho ji v roce 1684 koupil Matìj Zeman ze Sazomína, který pøevzal pøíjmí Janovský. V roce 1719 dìdil usedlost jeho syn Blaej, od nìho koupil usedlost v roce 1736 Bartolomìj Svatoò, v roce 1743 ji pak pøevzal Luká Kapar èi Janovský. Po jeho smrti pøevzal grunt v roce 1757 ebestián Janovský, od nìho ho v roce 1769 koupil Pavel Nevrkla, v roce 1780 pøevzal pak grunt Pavlùv syn Ondøej, v roce 1857 je zde uveden Frantiek Nevrkla a v roce 1929 rolník Frantiek Nevrkla. è. 36 - na Sochorovì, pozdìji u Petrlíkù Usedlost "na Sochorovì" prodal v roce 1636 Jíra Sochor Václavu Macákovi, který je v katastru z roku 1657 nazván Václav Sochor. V roce 1665 koupil usedlost Vávra Mládek, po nìm ji v roce 1690 získal syn Matìj. Po Matìjovi smrti dìdil usedlost v roce 1713 syn Mikulá, v roce 1720 byl ten nedbalý Mikulá nucen pøedat grunt Pavlovi Ondrouovi, v roce 1730 ji od toho nedbalce Pavla pøevzal ebestián Nedvìd, v roce 1761 pøevzal grunt jeho syn Jakub, v roce 1773 Karel Michálek neboli Svatoò a v roce 1780 Václav Michálek, psaný v katastru z roku 1787 Václav Sochor. V roce 1857 je zde uveden Jan Petrlík a v roce 1929 zde hospodaøil rolník Frantiek Starý, který zemøel v roce 1976 a objekt pøevzalo JZD. è. 37 - na Mládkovým, u Mládkù Chalupnickou usedlost, k ní vak v roce 1775 náleelo 8 3/8 mìøice pùdy (ve srovnání s ostatními usedlostmi by lo o ètvrtlán), pøevzal v roce 1653 od otce Jíry Mikulá Mládek, který je v soupise poddaných z roku 1666 uveden s manelkou Kateøinou a sedmi dìtmi ve vìku 2 a 20 let. V roce 1682 koupil usedlost Matìj Koudela z Hlinného, v roce 1696 ebestián Krejèí ze Sazomína, v roce 1707 Kapar Hlávka, v roce 1753 jeho syn Matìj, psaný Matìj Mládek a v roce 1779 Jiøí Maan. V roce 1857 zde hospodaøil Josef Muátko, v roce 1929 rolník Josef Hudeèek a v roce 1977 zde bydlel Jan Bratránek.
94
Jamské povìsti Jamský kozel Kdy po obnovení ïárského klátera jezdili mnii s vozíkem taeným oslem po kláterních vesnicích, aby zde vybírali pøedepsaný desátek, chodil s nimi i otec Ambro, aby mohl poskytnout, ovem za patøièný úplatek, umírajícím poslední pomazání a zachránit je tak pøed plameny pekelnými. Toto jeho poèínání se nelíbilo ïáblovi, který byl pøipraven odnést umírající høíníky do pekla. Zásluhou otce Ambroe, který byl ochoten za kopu vajec zachránit pøed peklem i nejvìtího lotra, mu plány nevycházely. Ji dlouho mìl políèeno na èarodìjníka mlynáøe Bobka ve mlýnì na Køítku, ten se vak spojil s vodníkem a ïábla vdy pøelstil. Pøi jedné z cest za desátky se mnii s otcem Ambroem zastavili v Jamách, kde dal Ambro rozhøeení umírající Báøe Klimové, která kláteru slíbila jediný svùj majetek, který jí zùstal. Byl to kozel, vùdce stáda, o které Klimka pøila bìhem své dlouhé nemoci. Otec Ambro si øekl, e i kozel je dobrý a poruèil jamskému rychtáøi, aby kozla pohlídal, e si ho pøevezmou pøi zpáteèní cestì do ïáru. Vybrali desátky v Hlinném, v Øeèici a pøili do Hodíkova, kde umíral jakýsi lotr a háø. Ïábel po neúspìchu ve mlýnì na Køítku byl pøipraven odnést ho do pekla, otec Ambro ho vak za kopu vajec, které kláteru nabídla lotrova ena, pøed pekelnými mukami zachránil. To ïábla rozvzteklilo. Pøemýlel, jak by se mnichùm pomstil. Vìdìl, e pokud se ukáe ve své skuteèné podobì, mnii ho symbolem køíe zaenou. Promìnil se proto v kozla a kdy v lese Zálomy mnii s otcem Abroem odpoèívali, napadl je svými rohy. Mnii se domnívali, e je to kozel Klimky z Jam a nenapadlo je proto chránit se symbolem køíe. Ïábel jim splail oslíka, dùkladnì jim namlel a vechnu mouku, vejce, máslo a dalí potraviny, které posbírali od sedlákù v kláterních vesnicích, rozdupal a naházel do potoka. Potluèení, s rozbitým vozíkem, bez osla, který pøed rozvztekleným èertem-kozlem utekl, se pøibelhali do Jam, kde pøed rychtou uvidìli uvázaného kozla od Klimky - jediné, co ze své výpravy odvezli do klátera. A v Jamách si uvìdomili, e kozel, který je napadl pøi odpoèinku v lese Zálomy, byl pøemìnìný ïábel. Samozøejmì sklidili jak v Jamách, tak pøi cestì pøes ïár, mnoho posmìchu. A kdy brzy na to, v roce 1667, kdy ïárská kláterní vrchnost dávala rychtáøùm svých vesnic peèeti, obdrely Jámy peèe s pøední polovinou vztyèeného kozla s mohutnými rohy. Povìst o jamském kozlovi zpracoval do verované podoby Richard Neugebauer a otiskl ji ve sbírce Èertùv kámen. Zaèlenil do ní i jednu z verzí povìsti o mlýnì na Køítku èi Skøítku. Zbývá proto pouze dodat, e vodník, chránící dosud mlynáøe Bobka, se s ním rozkmotøil a utopil ho. Èert se tak doèkal alespoò jednoho z høíníkù, na kterého mìl políèeno. Mlýn potom zanikl, zùstal jen název na Køítku. Polovina kozla na peèeti z roku 1667 byla od poèátku povaována za jamský znak, který najdeme i na nové peèeti, poøízené v roce 1781, i na razítkách, které 95
uívala obecní samospráva po roce 1850. Figuru kozla, doplnìnou symbolikou z erbu pøedpokládaných zakladatelù vesnice pánù z Obøan èi Kuntátu, nalezneme i v novém znaku, který byl Jamám udìlen rozhodnutím pøedsedy poslanecké snìmovny Parlamentu Èeské republiky è. 41 ze dne 17. øíjna 1997. Znakem Jam se tímto rozhodnutím stal zeleno-støíbrnì polcený tít, vpravo vyniká pùl støíbrného kozla s èervenou zbrojí, v horní èásti levého pole tøi èerná bøevna. Souèasnì získaly Jámy i obecní prapor, který tvoøí zelená erïová èást s polovinou bílého kozla s èernou zbrojí, vynikající z vlající èásti, tvoøené sedmi vodorovnými pruhy, støídavì bílými a èernými, v pomìru 1 : 1 : 1 : 1 : 1 : 1 : 6. Pomìr íøky k délce listu je 2:3. Pøevzetím figury kozla do oficielního znaku se stala povìst o jamském kozlovi znakovou povìstí, jakými se mohou chlubit jen významné lechtické rody a nejvýznamnìjí mìsta. Skøítkùv mlýn Ve smìru z Jam na Vatín, nedaleko nìkdejí zastávky Jámy na eleznièní trati Brno - ïár nad Sázavou, stával na malém, ale bystrém potùèku velký mlýn, opøedený nìkolika povìstmi. Nejznámìjí zachytil ve sbírce U vyhaslých milíøù Vladimír acha. Ve mlýnì bývalo pøes den ivo, v noci se vak lidé tomuto místu vyhýbali. Sám mlynáø si stìoval, e ve mlýnì straí. Pøesto mlynáø prosperoval, lidé rádi mleli ve mlýnì, o nìm se tvrdilo, e v nìm v noci straí. Mlynáøka vude roznáela, e v noci bìhá po dvoøe èervené svìtýlko, e je to jistì skøítek. Také sousedé z Vatína i Jam nìkolikrát zahlédli v houtí smìrem ke mlýnu v noci svìtýlka, nikdo se vak ke mlýnu neodváil. Pouze mlynáø se synem vysedávali dlouho do noci ve Vatínì v hospodì a beze strachu se pozdì v noci vydávali k domovu. Na samotì v Bartaèkách, ve Vatínì i v Jamách se v tée dobì ztrácelo obilí, uzené maso, ale i nové boty, aty a peøiny, zkrátka ve, co se dalo odnést. Rychtáøi z Vatína se dokonce ztratily zlaté perky ze skøíòky, její klíèek nosila ena na krku. Ta spala u okna, v noci se jí zdálo, e ji nìkdo lechtá na krku, ale ihned usnula. Ráno zjistila, e má na krku øetízek bez klíèku a e její drahé perky zmizely. Za lupièe byl povaován skøítek ze mlýna. To vyprovokovalo rychtáøe k akci. Svolal radní, zavolali obecního policajta a v noci se vypravili ke mlýnu. Opatrnì se plíili lesem od Bartaèek, aby nevzbudili ve Vatínì podezøení. Na mlýnském dvoøe skuteènì uvidìli bìhat èervené svìtýlko, nebyl to vak skøítek, ale mlynáøka s dcerou. Vpadli dovnitø, hledali mlynáøe se synem, kteøí ji pøed jejich výpravou odeli z vatínské hospody, ale místo nich objevili ve døevníku tajnou komoru, plnou ukradených vìcí. Marnì se mlynáøka vymlouvala, e je tam nanosil skøítek. Kdy se k ránu oba "skøítkové" mlynáø se synem vraceli s plnými pytli zboí do mlýna, pøedal je rychtáø spravedlnosti. Oba byli odsouzeni. 96
Matka s dcerou mlýn neudrely, protoe v nìm nikdo nemlel. Odstìhovaly se proto do mìsta, budovy mlýna chátraly, a z nich zbylo jen nìkolik zdí, zarùstajících travou a mechem. Jak zanikly doly u Jam U Jam kdysi bývaly støíbrné achty.Vak se dodnes na jednom místì øíká Støíbrné horky, právì tam se kutalo.Vrchnost se horlivì starala o to, aby z dolù vyzískala co nejvíce. Povolala sem cizí horníky a posílala do achet i své poddané a ti pro ni dìlali.Víte,jak ty doly zanikly? Dejte si o nich vyprávìt. V Jamách il mladý mu a toho poslala vrchnost robotovat na achtu.Po pravdì øeèeno, pøiel nové práci na chu. Ne proto, e by se nadøel ménì ne na poli nebo v lese. Byla to robota stejnì tuhá, ale vydìlal si o mnoho víc, ne kdyby døel od slunka do slunka jako nádeník na panském. Zato jeho ena! Ta si v duchu pøedstavovala vecko, co mu pod zemí zaije a co se mu mùe stát. Vdy kadou chvíli vynesli z achty nìkoho pochroumaného a zmrzaèeného. Nebo co se vechno povídalo o podzemním skøítku permoníkovi! Marnì ji chlácholil, mìla strach. Jednoho dne horník narazil na tlustou ílu støíbra. Radost pohledìt,ale horí bylo, e se tu skála boøila a vypadalo to, e se kadou chvíli zøítí. Pantáto, øekl havíø, dejte mì jinam. Nic nebylo havíøovi platné prosit, e má strach. Musel jít kopat. Zabral se do díla, a jak kopal, ulomila se mu u krompáèe pice. Zdálo se mu e je to výstraha, a oddychl si, kdy ichta skonèila. Pøítí den mu pantáta vyhuboval, e mìl zbyteèný strach a poslal ho znovu kopat. Jak lámal skálu, najednou mu zarachotilo nad hlavou! Balvan velký jako stùl mu spadl zrovna vedle nohou, jen taktak odskoèil. Pøiel domù, s nikým nemluvil a ani jíst mu nechutnalo. I pøes pláè manelky el ráno do práce a znovu prosil pantátu, a ho do achty neposílá, e má dìti a kdo je bude ivit, kdy zùstane pod zemí. Pantáta odpovìdìl, e achta iví jeho, enu i dìti.On u nic neøekl a odeel. Vzal kladivo, dláta a krompáè a opatrnì kopal. Ale pohroma pøila zcela bez výstrahy. Najednou se pohnuly balvany zrovna pod ním, zaslechl jetì temný zvuk, jako by vedle nìho udeøil hrom - a bylo po vem. enì donesli u jenom zprávu, co se stalo, a hromádku mincí.Øekli jí, e její mu mìl tøiatøicet rokù, tak e dávají za kadý rok jeden støíbrný gro. ena se rozplakala a poslala støíbrné mince zpìt pánovi se vzkazem a jí vrátí mue! A a jsou proklety vechny jeho doly a vecko støíbro v nich! Bosá a prostovlasá bìela na achtu. Strhl se hrozný vítr a bylo slyet, jak to v povìtøí hvízdá a píská jako pekelná muzika. Jak pøila ke Støíbrné horce hroznì se podivila. achta zmizela, jen prach a dým se vznáel nad celým místem, kde stávala. V kraji se øíkalo, e ji vdova svou kletbou zaèarovala. Dolování u Jam zaniklo, havíøi odeli jinam, nebo se vrátili ke svým polím. Ale jednoho dne se prý zaène na Støíbrné horce zase kopat. To prokletí prý platí na tolik rokù, kolik má 97
kocour na tìle chlupù. A ta doba uplyne, vyvstanou zdejí doly. Ale to se jetì naèekáme!
Jak se ilo a jaké pomìry byly v Jámách v 19.a 20.století? Aèkoliv nabyl rolník ke své volnosti od roboty mnoho jiných neocenitelných svobod, kdy se stal neomezeným pánem ve svém hospodáøství, pøece blahodárné úèinky toho dostavovaly se velmi pomalu a to jen u nìkterých.Vdy mnohým rolníkùm právì svoboda pøinesla záhubu a zkázu. A do konce devatenáctého století bylo dost selského lidu, který nemìl vìtí snahu ani pokrok. Tak tomu bylo i v Jámách. Dokud trvala robota, nemìl rolník kdy, aby pøemýlel nad zvelebením svého hospodáøství a myslet na sebevzdìlání. A i kdy robota ustala, nebylo v Jámách a do 70-tých let 19.století mono pozorovat pokrok v ádném smìru a tehdejí obyvatelstvo bylo hodnì pod nynìjí úrovní dneního vzdìlání. Pokud se kolství týèe, vyuèoval jen jeden uèitel v Jámách v jedné uèebnì nynìjí, tehdy jen pøízemní kolní budovì. V èase potøeby vypomáhal pøi vyuèování té jamský obchodník Jan Kubík, který se v mládí k uèitelování pøipravoval a Frantiek Kabrda z èísla 30. Dìtí ve kolním vìku 6 a 12 let bylo sice mnoho, ale návtìva koly byla hojná jen v zimních mìsících. V létì byla úèast velmi malá, protoe odrostlejí dìti pomáhaly v hospodáøství. Bylo-li následkem toho kolní vzdìlání dìtí nedostateèné,bylo v tom ohledu jetì hùøe u lidí starích, kteøí do koly vùbec nechodili. Stávalo se proto, e i èlenové obecního zastupitelstva se neumìli podepsat. Nebylo zde ani knihovny ani nikdo neodbíral ádný èasopis. Od nepamìti se nikdo z Jam nevzdìlával v nìjakém vyím kolní ústavì a také nikdo z Jam pøedtím nestudoval, a teprve v letech 60-tých a 70-tých devatenáctého století dva synové z rychty, kteøí se pozdìji stali notáøi. Starí v Novém Mìstì a mladí v Kuntátì. Dìti ze selských statkù, po vychození obecné koly, zùstávaly doma vypomáhajíce svým rodièùm a do svého osamostatnìní. Odrostlé dìti domkaøù a podruhù pokud nenastoupily do sluby u vìtích hospodáøù, odcházely ponejvíce do Vídnì, hoi na uèení øemesel a dìvèata do sluby. V èervnu a èervenci odcházelo mnoho muù a en na nì do Rakous, nebo alespoò na jiní Moravu. Spolky nebyly ádné, divadlo se nehrálo. V hospodské místnosti bývaly jen prosté taneèní zábavy, zvané muziky, pøi domácí hudbì, k ní bylo nutné písemné povolení okresního úøadu ve ïáøe. Zaèátek muziky byl oznamován zahráním taneèního kousku pøed hospodou. Tancovaly se jen tance kolové. Vstupné se neplatilo ádné a chasníci platili vdy hudebníkùm pøímo za zahrání jednoho kousku. Takové muziky se odbývaly nìkolikrát v roce, zejména po tøi dny o posledním masopustì, o ostatcích, o posvícení a o pouti martinské. Nekonèívaly vdy vesele. Èasto vyznìly pøi velké rozjaøenosti chasy i ve rvaèky, zvlátì kdy se dostavili i chasníci z okolních osad. V té dobì se veobecnì svítilo lnìným olejem ve sklenìné lampièce, zasazené do plechového nebo døevìného podstavce, svíèkou se svítilo jen vyjímeènì. Velmi èasto se svítilo louèemi, tøískami. Oheò se ji tehdy rozdìlával sirkami, v chudích 98
rodinách vak dosud starím zpùsobem. Zejména kuøáci rozdìlávali oheò køesadlem. Tehdejí oblek vesnického lidu byl ponìkud odliný. V Jamách mui nosívali koenice, kalhoty z kùe kozlí nebo telecí, vìtinou èerné, zøídka luté, sahající hodnì pod kolena, kde se svazovali øemínkem. Obleèení o svátcích a nedìlích doplòovaly vysoké vyletìné holínky a vesty, které se zapínaly a ke krku dvìma øadami knoflíkù. Kolem krku se uvazoval na uzel átek, pøes který byl pøehnutý límec od koile. Kabáty se nosily dvojího druhu. Sváteèní byl osatý, buï tmavomodrý, zelený nebo hnìdý. Jinak se nosíval i v nedìli na poehnání kabát krátký zvaný penzl. Vichni chodili úplnì vyholeni, nosit vous bylo panské. Koile se ily doma, bývali hrubé, koudelné s paèesnými rukávy a krátkým límeèkem u ruky. Zámonìjí selky nosívaly o výroèních svátcích suknì hedvábné, na hlavì malý átek dozadu uvázaný a pøes nìj velký átek, zvaný plína. I svobodné eny v nedìli dopoledne nosily na hlavì velké plíny a odpoledne malé dozadu uvázané sazké nebo tibetové átky. Ve vední dny eny nosívaly plátìné nebo kanafasové suknì a k muzikám lehké kartounové aty nebo kacabajky s vystøieným ivùtkem. Na nohou nosily pantofle. Tehdejí obyvatelé se nemohli dopracovat vìtí zámonosti z mnoha dùvodù. Hlavnì to byl zaostalý zpùsob hospodaøení, pøi nìm hospodáø èasto nesklízel více ne v domácnosti spotøeboval. Take dociloval penìitého pøíjmu pouze za prodej lnu a nìjakého kusu dobytka. Nebylo tehdy nikoho, kdo by vládl vìtí hotovostí. Proto tehdy nebyly zálony a spoøitelny na blízku. Zápùjèky poskytovaly sirotèí pokladny. Vichni jamtí obyvatelé byli sice národnosti èeské, avak národního uvìdomìní napoøád postrádali. Jámy co do poètu obyvatel a domù mnoho nevzrostly. Ve starích domech bylo provedeno mnoho oprav a zøízeno pohodlnìjí bydlení. Témìø vude byla rozíøena hospodáøská stavení. Domy byly pokryty tvrdou krytinou místo døívìjích dokových nebo indelových støech. Úpravou domù, silnicí vedenou støedem obce, zaloením zahrad a vysázením stromù na návsi a kolem kostela, zavezením rùzných jam, získala vesnice oproti døívìjku lepí vzhled. Také ivot obyvatel Jam se od té doby podstatnì zmìnil. I sem pronikl moderní pokrok a dává obci jiný ráz. Nastala povinná návtìva koly, zaèaly se èíst rùzné odborné èasopisy, byla zøízena obecní knihovna, osvìtový a divadelní spolek. Blízká dráha zprostøedkovává uí styk se svìtem. Zvýila se inteligence obyvatelstva. Pouívá se rùzných strojù, odpadly nejtìí fyzické práce, vude nastal zlepený zpùsob hospodaøení. Souèasnì vnikají do obce rùzné mìstské zvyky a s nimi i zlozvyky. Pøi tom se uplatòují vlivy politického stranictví, které mají za následek vzájemné osoèování a roztøítìnost, která zabíhá tak daleko, e i místní dva hostince se rozdìlují podle dvou politických stran. Pøísluníci jedné strany navtìvují svùj hostinec, aby se nemuseli stýkat se svými nepøáteli, jimi jsou stoupenci druhé strany. Kadá strana poøádá schùze a zábavy zvlátì pro své pøísluníky. A tak jsou i politickým 99
stranictvím otráveny. Není více té vzájemné dùvìry a upøímnosti, bývalého druného ivota. A tak je moné celkem øíci, e bylo døíve i pøi ví té zmínìné zaostalosti u lidu více vnitøního klidu a spokojenosti, více utìenìjího pospolitého ivota.
Do tøetího tisíciletí Do tøetího tisíciletí, na jeho poèátku vzpomene obec 750. výroèí nejstarí písemné zprávy, vstupují Jámy za zcela zmìnìných podmínek. Dne 4. listopadu 1991 vzala rada mìsta ïáru na vìdomí ádost obce Jámy o osamostatnìní, k l. lednu 1992 byla Obec Jámy oficielnì zaprotokolována a 29. února 1992 se v Jamách uskuteènily první volby do zastupitelstva obnovené samostatné obce. Kandidátku pøedloily KDU - ÈSL, bývalá strana lidová, obnovená v Jamách ji koncem roku 1989, KSÈ a nezávislí kandidáti, z jejich øad byl zvolen starosta Jiøí ikl. V dalích volbách se èlenové obecního zastupitelstva témìø nezmìnili. Do tøetího tisíciletí tak vchází Jámy s jedenáctièlenným zastupitelstvem, v nìm je pìt zástupcù strany lidové, pìt nezávislých a jeden kandidující za KSÈM. Starostou zùstává Jiøí ikl, zástupcem starosty Josef Mach, èleny zastupitelstva Jan Muátko, Josef Chroust, Václav Lacina, Josef Ondráèek, Pavel Novotný, Josef Sochor, Josef Nedvìd, Josef tefáèek a Frantiek Bratránek. V roce 1990 byla také zaloena nová obecní kronika. Do roku 1995 ji vedl Cyril Holemáø, který tak navázal na kroniku obèanského výboru , od roku 1996 byla kronikáøkou obce pí.Olga Sýkorová a od roku 2001 se zápisùm vìnuje ing. Pavel Mazánek. Obecní majetek, spravovaný dosud mìstem ïárem, se po osamostatnìní postupnì vracel do majetku obce. Vyádalo si to vak øadu administrativních úkonù a jednání. V bøeznu 1992 pøevzala obec do své správy kulturní dùm. Prodejna smíeným zboím a hospoda zùstala majetkem Jednoty Velké Meziøíèí, ale byla pronajata , pozdìji prodána p. Bartoòovi. Pùvodní hostinec byl pøemìnìn na kavárnu, která vak v roce 1998 zanikla. V jejích prostorách zaèala firma PIKAO, spol. s.r.o., zøízená 25. února 1998, vyrábìt tìstoviny. Hospodu zøídil majitel obchodu p. Bartoò v sousedních prostorách bývalé prodejny. Rybník Obecník a Kalcovník pronajala obec Rybáøskému spolku Jámy, který se v obci ustavil. Nejvìtí akcí devadesátých let byla plynofikace obce, dokonèená v roce 1999. Dalí velkou investièní akcí v roce 2001 byla pøíprava nových stavebních parcel a následné vybudování kanalizace a ing. sítí v horní èásti obce. Podstatná èást zemìdìlské pùdy v katastru obce zùstala i po roce 1990 ve správì Zemìdìlského drustva Nové Mìsto na Moravì, støedisko Jámy. 100
Ekonomická situace drustva se vak po roce 1990 výraznì zhorila. Nápravy køivd, které minulý reim zpùsobil obèanùm, pøesto ovlivnily i ivot v obci Jámy. Ji v roce 1991 prodal vedoucí prodejny Jednoty Jaroslav Marek svùj dùm i novostavbu rodinného domku a odstìhoval se do Jimramova, kde pøevzal hotel, konfiskovaný jeho otci. V roce 1992 vracely Státní lesy postupnì jednotlivým obèanùm lesní pozemky, které v padesátých letech obhospodaøovalo JZD, pak je pøevzal stát. Také obec dostala zpìt svoje lesy a zaèala na nich hospodaøit. Kronikáø k tomu poznamenal, e lesy jsou z velké vìtiny v takovém stavu, e desítky let pøinesou pouze práci a ádný uitek. V roce 1993 byly vráceny pùvodním majitelùm v padesátých letech konfiskované domy. Václav Mièka dostal zpìt zpustlý a prázdný dùm è. 12, v nìm vak byla zemìdìlským drustvem postavená mateøská kola. Obec za její pronájem musela platit, v roce 1994 ji pak odkoupila a stavebnì oddìlila od pùvodní usedlosti. Také dìdicùm Josefa Starého byla vrácena stará jamská rychta è. 13. Bývalé hospodáøské stavení è. 1, øadu let neobydlené, získal Josef Havlíèek z Vatína, aby je obratem prodal firmì Tecl, chemická prádelna a èistírna ïár nad Sázavou. Ten zapoèal stavení opravovat a zøídil jako dalí èinnost suárnu øeziva. Pøehled starostù a pøedsedù MNV v Jámách Doba pùsobení
Starostové Frantiek Svatoò Josef Nedvìd Jan Starý Frantiek Nevrkla Jan Dvoøák Frantiek Mièka Jan Muátko Jan Kostelenec Frantiek Holemáø Jan Kostelenec Frantiek Holemáø Jan Havlíèek Jan Havlíèek Josef Juda Josef Juda Josef Sochor Josef Sochor Josef andera
? ? ? ? ? ? 1884 - 1890 1890 - 1896 1908 - 1911 1911 - 1914 1914 - 1919 1919 - 1923 1923 - 1927 1927 - 1931 1931 - 1936 1936 - 1938 1938 1941 1941 - 1945 101
Doba pùsobení
Pøedsedové MNV
1945 - 1945 1945 - 1948 1948 - 1950 1950 - 1960 1960 - 1964 1964 - 1976 1976 - 1980
Frantiek Bene Václav ír Alois Novotný Frantiek Svatoò Jan Klíma Josef Hron Josef Karmasin
1980 - 1991 1991 - 1992
Pøedseda obèanského výboru Josef Karmasin Milan Suchý
1992 -
Starosta Jiøí ikl
Vybrané ukazatele z výsledkù sèítání lidu,domù a bytù k 1.3. 2001 v Jámách Obyvatelstvo celkem
Z toho eny
Trvale obydlené domy
Trvale obydlené byty
547
270
133
165
Poèet obyvatel Obyvatelstvo celkem
V tom s pobytem trvalým dlouhodobým
547
547
Osoby Osoby doèasnì s krátkodobým pøítomné pobytem
-
13
-
Obyvatelstvo mui
eny
277
270
Obyvatelstvo podle vìku V tom pøibliném vìku Obyvatelstvo celkem 547
0 - 14 107
15 - 59
60 +
mui
eny
celkem
mui
eny
celkem
169
161
330
48
62
110
102
Obyvatelstvo podle ekonomické aktivity Z toho Z poètu pracujících s pracovitìm v jiné obci ÈR
pracující Obyvatelstvo celkem
547
mui
eny
celkem
abs.
%
abs.
%
abs.
%
abs.
%
134
48,4
88
32,6
222
40,6
159
71,6
rómská
ostatní a nezj.
-
-
Obyvatelstvo podle národnosti V tom národnost Obyvatelstvo celkem 547
èeská
moravská slezská slovenská nìmecká polská 35
508
-
4
-
-
Obyvatelstvo podle náboenského vyznání v tom Obyvatelstvo celkem
bez vyznání abs.
547
%
vìøící celkem abs.
%
134 12,8 426 77,9
v tom Církev Èeskobr. øímskocírkev katolická evangel. 425
Církev èsl. husitská
ostatní
-
-
1
nezjitìno
51
Domovní a bytový fond V tom Domy úhrnem
Trvale obydlené celkem
153
133
V tom neobydlené
z toho abs. rod. domy 130
20
Byty celkem
% 13,1
197
Trvale obydlené
neobydlené
abs.
%
abs.
%
165
83,8
32
16,2
Velikost trvale obydlených bytù Plocha v tis. m2 Poèet trvale obydlených bytù celkem
165
Obytných Kuchynì místností 2,5
9,2
Poèet obytných místností s plochou v m2 4 - 7,9
8 a více
31
516
103
Prùmìrný poèet Obytných místností Osob na 8 a více 1 obytnou místnost m2 nad 8 m2 Na 1 trvale bydl.byt osob
3,3
3,1
1,1
Neobydlené byty podle dùvodu neobydlenosti Neobydlené byty
celkem
32
Z toho dùvod neobydlenosti
Na 100 trvale obydlen. bytù
Podíl z celk. poètu bytù v %
19,4
16,2
Obydlen pøechodnì
Slouící k rekreaci
Nezpùsobilý k bydlení
abs.
%
abs.
%
abs.
%
2
6,2
4
12,5
7
21,9
Literatura a prameny: Nejstarí ïárské urbáøe 1407, 1462, 1483. K edici pøipravili: Metodìj Zemek a Josef Pohanka, Brno 1961. J. F. Svoboda, Odhad a popis panství ïárského r. 1787. Horácké listy 1929. J. F. Svoboda, ïárský okres. Vlastivìda moravská, Brno 1935, s. 221-228. Zemské desky brnìnské, IX, è. 73 a 74, s. 257. Pùhony, sv. III, è. 660, s. 146. Listináø Selského archivu, sv. III, è. 20, 21 a 99, s. 21-22 a 117-118. Archiv èeský, sv. IX, è. 46 a 49, s. 406 a 411. Tereziánský katastr moravský, Praha 1962, s. 68 a 245. Richard Neugebauer, Èertùv kámen. Vladimír acha, U vyhaslých milíøù. Bohuslav Pernica, Lidová vyprávìní Hasièská kronika okresu ïár nad Sázavou 1998. Moravský zemský archiv v Brnì: B 72 - Zemské èetnické velitelství, kart. 127 B 252 - Zemský president, správa z pøíkazu øíe, kart. 104 C 17 - Pozemkové knihy, è. 985, 12 118 C 47 - Krajský soud Jihlava, firemní rejstøík F 214 - Velkostatek ïár - Vojnùv Mìstec, è. 87, 421, 473, 478, 512, 530 E 8 - Cisterciáci ïár, sign. L 8 E 68 - Matriky, è. 15653, 15663 a 15668 Katastry: D 1 - Lánský rejstøík è. 264a, D 2 - Rektifikaèní akta è. 264, D 5 - Urbariální fase è. 75/B, D 6 - Josefinský katastr è. 3470, D 7 - Matrika pozemkového výnosu è. 315/Y, D 8 - Vceòovací operáty, D 9 - Indikaèní skizzy Západomoravské elektrárny, a.s. Brno, i.è. 1849. Státní okresní archiv ïár nad Sázavou: Národní kola Jámy Základní devítiletá kola Jámy Archiv obce Jámy Kronika (Protocolum Domesticum) fary Jámy 1784-1946 Kronika jamského rodáka Jana Starého-notáøe 104
Obsah
Jámy se pøedstavují
2
Jámy na poèátku dìjin
7
Za Ditrichtejnù a po obnovení klátera
13
Za nových ïárských vrchnosti
25
Samostatná obec po roce 1850
29
Léta 1914-1938 oèima obecní kroniky
36
Léta okupace
44
kola
48
Kostel a fara
55
Spoøitelní a záloenský spolek
63
Drustevní lihovar
67
Sbor dobrovolných hasièù
71
Jámy po roce 1945
73
Jednotné zemìdìlské drustvo
79
Myslivci a rybáøi
81
Sportovní organizace
83
Nejstarí jamské usedlosti a jejich majitelé
84
Jamské povìsti
94
Jak se v Jámách ilo v 19. a 20. století
97
Do tøetího tisíciletí
99 105
JÁMY 1252 - 2002
Minulost a souèasnost Vydala obec Jámy v roce 2001 k 750. výroèí nejstarí písemné zprávy Text: PhDr. Ivan tarha Foto: ? Grafické zpracování obálky : Jaroslav Homolka Pøedtisková pøíprava: Martin Smolík Tisk: Grafies 3 plus
Obrazová pøíloha
NOVÉ SYMBOLY
Peèe pouívaná v roce 1904
Peèe pouívaná v roce 1947
znak
prapor
Pøedávání symbolù obce Jámy pøedsedou parlamentu ÈR Miloem Zemanem starostovi jiøímu ikolvi
Závìreèné zasedání zastupitelstva obce - 2000
Zleva: Josef tefáèek, Josef Ondráèek, Václav Lacina, Jan Muátko, Josef Chroust, Jiøí ikl Josef Mach, Frantiek Bratránek, Josef Nedvìd, Pavel Novotný, Josef Sochor
Jámy - letecky (severní pohled)
Jámy - letecky (jiní pohled)
Jámy - letecky (støed obce, kostel sv. Martina)
Masopust 1995
Památná lípa na kopci Køíb
Oslava 110 let hasièù
Janderkùv køí
Starýho køí
Faráøùv køí
Havlíèkùv køí
Pochopùv køí
Dvoøákùv køí
Èernýho køí
Martinùv køí
køí na høbitovì
Kostelencùv køí
Sochorùv køí
Pomník - p.Václav Bezdìk
Javory u Pochopovýho kíe
Jamská rychta - léto 1941
Náves
Náves - na poèátku 20. století
Náves - zima 1913
Masopust
Jamská kapela
Zima v Jámách
Zima v Jámách
Od høbitova
Kostel - 1944
Pøed kostelem - 1947
Køí pøed kostelem (v pozadí obecní kovárna)
Kostel a fara - 1944
Kostel - 1947
Viadukt u Sazomína
Stavba dráhy 1943