Roman tarha

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

.c z

s.

wz

ALOE

ww

w.

al

oe

Roman Štarha

.c z wz s. oe

Roman Štarha ALOE

al

Vydání první, bøezen 2013. Vydalo: Spoloènos Cactaceae etc., Èeská 17, 831 03, Bratislava. Tisk: FINIDR, s.r.o., Lipová 1965, 737 01, Èeský Tìšín. ISBN 978­80­969691­6­6 Copyright © 2013, Roman Štarha.

w.

Autor textù: Roman Štarha

ww

Autoøi fotografií      (poèet)   Roman Štarha     (389)   Petr Pavelka       (28)   Alexandre Viossat       (6)   Boris Vrškový         (6)  TomᚠMazuch        (3)  Pavel Hanáèek        (1) 

­ zkratka použitá pod obrázkem: ­ všechny fotografie bez dalšího oznaèení v závorce ­ PPv ­ AVi ­ BVr ­ TMa ­ PHa

Recenze: Jan Gratias

Fotografie  na  obálce:  (èelní strana).  (zadní strana). Doporuèená prodejní cena vèetnì DPH: 548 kè. Všechna  práva  vyhrazena.  Žádná  èást  této  publikace  nesmí  být  kopírována  a  rozmnožována za úèelem rozšiøování v jakékoli formì èi jakýmkoli zpùsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

       

 

 

 

 

5

Výskyt aloí   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

       

 

 

 

 

5

Ochrana aloí  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

       

 

 

 

 

6

Využití aloí   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

       

 

 

 

 

6

Léèivé úèinky aloí   

 

 

 

 

 

 

 

 

       

 

 

 

 

7

Chemické složení   

 

 

 

 

 

   

 

 

 

 

 

 

Pìstování aloí   

 

wz  

 

 

       

 

 

 

 

8

 

 

 

     

 

 

 

   10

s.

Taxonomie

.c z

Pøedmluva   

 

 

 

 

 

 

                               10

Speciální èást ­ vybrané druhy  v abecedním poøadí                               17  

 

 

Rejstøík taxonù s popisy 

 

 

 

 

 

 

 

                             212

 

 

 

 

 

 

                             213

ww

w.

al

oe

Použitá literatura 

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

5

ww

w.

al

.c z

oe

s.

, se kterými se její ètenáø mùže setkat  ve støedo­ a západoevropských sbírkách sukulentních  rostlin.  Jelikož  se  habitem  aloe focené  v  pøírodì  a  v  podmínkách  skleníkové kultury pomìrnì liší, pak z tohoto dùvodu jsou pro  názornou  dokumentaci  použity  zejména . K usnadnìní identifika­ ce rostlin poslouží popis, zatímco v poznámkách jsou  uvedeny  pìstitelské  zkušenosti a možnosti zámìn s jinými druhy.   Samotná  èeleï   byla  vyèlenìna , kdy pøed ètvrtstoletím z poèetné èeledi se jejich druhy dají v základu odlišit podle che­ mického složení a výrazné sukulence.  jsou vytrvalé  byliny  nebo  keøe,  polokeøe  i  stromy s dužnatými listy. Kvìtenství vyrùstající na dlouhé lodyze,  jsou  úžlabní  a  tvoøí  hrozen.  Stopkaté oboupohlavní  kvìty  jsou  tvoøeny  6  segmenty, pestík  má  tøídílný  semeník  s  jednou  ènìlkou a  vícelaloènatou  bliznou.  Plodem  je  tøípouzdrá tobolka  s  vìtším  poètem,  èasto  okøídlených, semen.

sm),  pøi  nìmž  jsou  prùduchy  otevøeny  v  noci, zatímco  pøes  den  se  uzavírají.  Cykly  otevírání prùduchù, jejich poloha a nižší hustota  i vrstva vosku na vnìjší stranì jsou tedy hlavními faktory úsporného hospodaøení s plyny a vodou. Stìžejní  oblastí  pøirozeného  výskytu  aloí jsou  subsaharská  Afrika,    Arabský  poloostrov a mnoho ostrovù v Indickém oceánu. Rostliny z  døíve  uznávané  sekce   jsou známy z ostrùvkù v Indickém oceánu. Zcela aty­ pické aloe nalezneme na Madagaskaru, kde    je rovn잠 nejvyšší  poèet  endemitù.  Naopak  více než zøejmá je pøíbuznost aloí „Afrického rohu“ a rostlin  z  Arabského  poloostrova. Nìkteré druhy jsou široce rozšíøené, hojné, kdy napøíklad   roste na obrovské ploše od Mali po Zambii.  na­ lezneme  od  jižní  Tanzanie  pøes  Rwandu a Keòu až po Etiopii. Také drobnolisté druhy mo­ hou být pomìrnì bìžné. Jako pøíklad mùže po­ sloužit  vyskytující se od jižní Afriky po rovník. Jiné taxony jsou striktnì ende­ mitické a navíc mohou být známy jen z jediné malé lokality, jako napø.  èi . Nìkteré druhy  aloí jsou známé jen z  jediného  kopce  nebo  kaòonu,  napøíklad  nebo .  Hlavní oblasti vý­ skytu jsou znázornìny na mapce.

wz

  Aloe  patøí  mezi  nejèastìji  pìstované  suku­ lenty. Celá èeleï , vèetnì rodu , je velmi  populární  mezi  odborníky  na  sukulentní flóru  a  v  dùsledku  znaèné  mediální  kampanì opìvující  léèivé  úèinky  „ “  se  o  tyto rostliny zaèali aktivnì zajímat i úplní botaniètí laici.   Doposud  bylo  v  èeledi   popsáno více než tisíc jmen, ovšem v samotném rodu je v souèasnosti uznáváno pøibližnì 560 taxonù. Každý  rok  pøibývají  stále  nové  popisy  druhù, ovšem pro pìstitele to není podstatný fakt, nebo v  evropských  sbírkách  aloí  se  bìžnì  pìstuje pøibližnì pouze padesát popsaných druhù. Tato publikace si neklade za cíl botanickou revizi rodu nebo vytvoøení èeské verze kompletní encyklopedie aloí. Kniha si

Aloe jsou xerofytní rostliny se specifickou fy­ ziologickou  stavbou,  která  jim  dovoluje  pøežití v suchých, aridních oblastech. Sukulence rostlin umožòuje úspìšnou vegetaci v oblastech s ex­ trémnì nízkým množstvím srážek. V ì t š i n a aloí  vykazuje  listovou  sukulenci  umožòující úspìšné  hospodaøení  s  tekutinami,  kdy  tato schopnost  je  umocnìna  voskem  pøítomným na povrchu listù. Stomata (prùduchy pro výmìnu plynù) jsou umístìny v nižších úrovních supra­ somatické jamky. Režim otevírání prùduchù je úzce spjat s CAM (crassulacean acid metaboli­

6

wz

.c z

  Hlavní  smìr  využití  aloí  je  jednoznaènì medicínsko–farmakologický. Aloe a jejich použití jsou zmiòovány již v øeckém herbáøi sepsaném Pedaniosem Dioscoridesem, který byl základem latinského .    Tato  díla  byla uznávaným  botanickým  základem  od  prvního do osmnáctého století n. l. Nalezneme zde for­ mální  základ  pro  vytvoøení  pojmenování  první aloe –  var.  Linnaeus (1753).    Mnoho druhù aloí je v souèasnosti z komerè­ ních dùvodù hromadnì vysazováno na plantá­ žích,  a  to  zejména  druhy: , ,  nebo .   Kromì  farmakologického  a  kosmetického využití aloí má nìkolik málo druhù i jiné praktické použití. Nìkteré druhy aloí jsou jedovaté. Nej­ známìjší z nich, keòská , obsahuje al­ kaloid conicein, který charakteristicky páchne, a proto je tato aloe domorodci oznaèována jako „krysí aloe“.  Jsou literárnì doložené pøípady in­ toxikace èi úmrtí savcù po požití listù nebo ex­ , , , traktu z listù   nebo .  Koøeny  byly domorodci po dlouhá léta použí­ vány k výrobì mýdla a také pro pøípravu smìsi na vyèiòování kùží. Such᠚áva  a   sloužila  k  výrobì  inkoustù a  k  barvení  tkanin.  Suché  a  rozdrcené  listy  èi   byly složkou šòupacích tabákù. Èerstvé listy    byly využívány k výrobì džemù. Kvìty mnoha druhù aloí, jako napøíklad , , nebo , byly domorodci pojídány. Samostatnou  kapitolu  mùžeme  vìnovat využití aloí v zahradnictví nebo jako objektu sbì­ ratelského zájmu. V oblastech, kde to klimatické podmínky dovolují, jsou vzrùstné druhy vysazo­ vány v parcích èi zahradách a není tedy vzác­ ností  vidìt  v  afrických  mìstských  výsadbách i desítky rùzných druhù aloí. V afrických mìstech jsou  na  ulicích  vysazovány  robustní  nebo .  Také výsadba keøo­ vitých aloí jako pøírodních plùtkù není neobvyklá, a tak tøeba v blízkém okolí zahradnické aglome­ race Naivasha v Keni jsou jednotlivé pìstební parcely oddìlovány výsadbou .    Rovnìž     je  velmi  bìžnì vysazovanou  rostlinou  a  také  její  uplatnìní na pozici ozdobné domácí rostliny je nezanedba­ telné. Pomalu rostoucí nebo drobnolisté druhy jsou pøedmìtem sbìratelského zájmu profesio­ nálních i amatérských botanikù, kde se nejvìtší oblibì  tìší  trávovité  jihoafrické  druhy  a  témìø všechny aloí z Madagaskaru.

oe

s.

Stanovištì výskytu aloí jsou rovn잠pestrá. Rostliny bývalé sekce  preferují husté porosty pøevážnì v nižších nadmoøských výškách,  kde  jsou  chránìny  pøed  dopadajícím sluneèním záøením. Opaèný extrém, tedy slunci exponované holé skály, preferují ,   nebo .  Nìkteré druhy  rostou  pouze  v  tìsné  blízkosti  vodních tokù nebo jen u vodopádù na tìchto tocích ( , , ). Existují také taxony, které rostou jak v podrostu akácií  èi køovin, tak i na úplnì volném prostran­ ství     ( , ). Aloe nalez­ neme  také  v  rùzných  nadmoøských  výškách od pøímoøských oblastí ( , , )  až  po  horské  pásmo s  nadmoøskými  výškami  okolo  3500  m  n.m. ( ). V pøírodì  aloe rostou v rozlièných pùdních substrátech, aèkoli ve skleníkové kul­ tuøe již tato vyhranìnost není nezbytná. Nìkteré druhy preferují pùdy s vyšším obsahem vápníku a hoøèíku ( , ), jiné pre­ ferují  žulu  ( ),    køemen  ( ) , ). Další nebo sádrovec ( rostliny mùžeme oznaèit za fakultativní halofyty ( , ),  nebo rostou pøímo na moøském pobøeží.

ww

w.

al

  Všechny druhy , s výjimkou ,  (Convention on jsou vedeny na seznamu the International Trade in Endangered Species of  Wild  Fauna  and  Flora).  Z  toho  vyplývá,  že obchod s tìmito rostlinami podléhá pøísné regu­ laci.  Z  celkového  poètu  popsaných  taxonù  jich 21  druhù  náleží  do  prvního  dodatku  CITES (Appendix I.), kdy obchodování je dovoleno jen ve výjimeèných situacích. Všechny ostatní aloe jsou  uvedeny  na  Appendixu  II.  Spousta  aloí  je rovn잠vedena v Èervené knize, pøièemž nìkteré taxony jsou øazeny ve stupních kriticky ohrožený nebo ohrožený.

7

wz

.c z

Tento  úèinek  je  zdùvodòován  zejména  pøí­ tomností polysacharidù a acetylovaných gluko­ mannanù v rostlinách.  Zmiòované látky stimulují fibroblasty  a  pojivové  tkánì,  èímž  podporují epiteliální  rùst.  Alternativním  mechanismem  je inhibice  vzniku  histaminu  èi  inhibice  bradykini­ nové  aktivity  pùsobením  rùzných  fenolických slouèenin. Využití aktivity uvedených slouèenin smìøuje  zejména  k  výrobì  kosmetických  pøí­ pravkù, kdy se gely, masti èi roztoky aplikují na pokožku. Gely èi masti jsou èiré, barvené, v rùz­ ných konzistencích a s rùzným množstvím aktiv­ ních složek.

s.

Gel z aloí pøímo a cílenì stimuluje imunitní systém. Aktivními složkami v tomto procesu jsou polysacharidy a mannany. Mechanismus úèinku zahrnuje stimulaci makrofágù k tvorbì cytokinù a oxidu dusnatého, zvýšení fagocytózy, množení makrofágù  a monocytù.

oe

Slouèeniny z gelu stimulují syntézu inzulínu.

ww

w.

al

  Použití  aloí  nebo  jejich  gelù  pro  léèebné úèely prokazatelnì sahají až do starovìku. Již staroegyptské královny Nefertiti a Kleopatra pou­ žívaly  kosmetické  pøípravky  vyrobené  z  aloí. Za  dob  Alexandra  III.  Makedonského    se  listy používaly k hojení ran vojákù. Lékaøi Aulus Cor­ nelius Celsus èi Claudius Galenus používali aloe k léèení a podrobný popis použití najdeme v díle Pedaniose Dioscoridese. V díle z prvního století našeho letopoètu – – autor popisuje použití aloe pøi léèbì zanícených ran, vøedù, zánìtù, vypadávání vlasù, hemeroidech èi aftì. V širším mìøítku byly aloe v Evrop젚íøeny v nìkolika vìtších vlnách: v sedmnáctém a osm­ náctém  století,  ve  tøicátých  letech  dvacátého století  a  naposledy  koncem  devadesátých  let minulého  století.  Souhrnnì  základní  prokaza­ telné úèinky šáv z aloí jsou tyto: laxativní, antip­ soriatický,  antikancerogenní,  antibakteriální, antivirotický,  imunomodulaèní,  antidiabetický, protizánìtlivý a obecnì hojení ran.

Aktivní složky gelu snižují množství mezibu­ nìèných mezer, brání pøístupu kyslíku do bunìk, zpùsobují  poškození  mitochondrií,  zpomalují dìlení bunìk.

Slouèeny z gelu aloí stimulují produkci TNF a cytokinù makrofágy, indukují apoptózu.

(

Gel  prokazatelnì  inhibuje  rùst  bakterií ., , ., , ,  a dalších).

Mechanismus spoèívá ve zvýšení produkce cytotoxických T bunìk, inhibici glykosylace gly­ koproteinù virù a inhibici replikace HIV a HSV–I.

8 Anthrachinony a anthrony

Chromony

ww

w.

al

oe

s.

Vìtšina známých chromonù extrahovaných z aloí jsou deriváty 8–C–glukosyl–7–hydroxy–5–me­ thyl–2–propyl–4–chromonu. Rùznorodost derivátù je závislá na stupni oxidace postranního propy­ lového øetìzce a metylaci hydroxylu v poloze 7. Chromony navíc mohou být volné jako aglykony, nebo mohou být vázány glykosidickou vazbou na  cukernou  složku.  Podobnì  jako  vìtšina dalších sekundárních metabolitù, i v této oblasti se pro vìtší pøehlednost používá spousta zkratek a triviálních pojmenování. Nejznámìjšími deri­ váty z této skupiny slouèenin jsou aloesin, alo­ eson, aloesol a jejich deriváty.

.c z

Anthrachinonové  a  anthronové  deriváty  byly identifikovány  zejména  v  koøenech,  ménì  pak v kmínku a v nepatrném množství jsou zastou­ peny v listech a kvìtech aloí. Vìtšina detekova­ ných  slouèenin  jsou  deriváty  3,8–dihydroxy– 1–methylanthrachinonu a 1,8–dihydroxy­3–methyl anthrachinonu.  Nejznámìjšími  zástupci  této skupiny látek jsou: aloesaponarin, chrysophanol.

wz

  Jestliže  se  list  aloe  naøízne  nebo  jinak poraní,  zaène  z  rány  proudit  nažloutlá,  rychle hnìdnoucí nebo èervenající tekutina. Pokud rost­ liny ochutnáme, pocítíme výraznì hoøkou chu. Dlouholeté medicínské využití je nejdùležitìjším faktorem, proè jsou aloe chemicky studovány a analyzovány již nìkolik desetiletí. V extraktech z rostlin byla identifikována pestr᠚kála rùzných typù organických slouèenin, jako jsou sacharidy, enzymy, vitamíny, esenciální aminokyseliny, ste­ roly,  mastné  kyseliny  èi  fenolické  slouèeniny. Zjednodušenì  øeèeno,    existují  dva  základní smìry bádání: první oblastí je analýza lectinù a cukrù, druhý okruh výzkumu tvoøí analýza feno­ lických slouèenin parenchymatického gelu (chro­ mony, anthrony, anthrachinony).

9

Tyto slouèeniny byly nalezeny v koøenech a kmínku. Mají biosyntetickou vazbu na anthra­ chinony a rovn잠mohou být volné nebo vázané O–glykosidickou vazbou na cukr. Nejvýznamnìj­ šími zástupci jsou prechrysophanol, aloesapo­ nol, aloechryson.

Polysacharidy vykazují v rostlinách rùzné funkce a jsou chemicky velmi rùznorodé. Stìny rostlin­ ných  bunìk  jsou  tvoøeny  zejména  celulózou, hemicelulózou a pektiny. Celulóza je enzyma­ ticky  biosyntetizována  z  molekul  glukózy, zatímco hemicelulóza vzniká z xylózy, glukózy, mannózy a galaktózy. Pektiny, jako kyselé poly­ sacharidy, mají skelet z rùznì esterifikovaných molekul  kyseliny  galakturonové.  Jako  další významné  polysacharidy  aloí  mùžeme  uvést mannany, galaktomannany nebo glukomannany.

Lectiny

.c z

Tetrahydroanthracenony

al

oe

s.

wz

Jedná se o rostlinné glykoproteiny s výraz­ ným  hemoaglutinaèním  efektem.  První  studie lectinù z aloí zapoèaly v padesátých letech, ale jejich identifikace byla provedena až v osmdesá­ tých letech 20. století. Tehdy zapoèala dùkladná studie lectinù z , byly dokázány a  objasnìny  struktury  dvou  aloctinù  a  zaèal výzkum jejich biologické a farmakologické akti­ vity.  Imunologický  a  farmakologický  výzkum intenzívnì pokraèuje i u dalších taxonù, zejména ( ) a . u

w.

Sacharidy

ww

Dlouho  se  vìøilo,  že  právì  polysacharidy stojí  za  vìtšinou  pozitivních  efektù  gelù,  a  tak jejich intenzívní výzkum zapoèal již ve 40. letech dvacátého století. Základní monosacharidy, zís­ kané  kyselou  hydrolýzou  cukerné  složky  gelù aloí,  jsou  mannóza  a  glukóza.  Minoritní  podíl mezi monosacharidy zaujímají galaktóza, xylóza, ramnóza a arabinóza.  Tyto cukry jsou zastou­ peny jako volné slouèeniny, O–acetylované deri­ váty (C3, C6 a C2) a také jako souèást glykosidù a glykoproteinù. Stejnì tak polymerací monosa­ charidù vznikají polysacharidy.

10

.c z

wz

  Vzhledem k širok頚kále klimatických, pùd­ ních i geografických podmínek výskytu aloí nee­ xistuje  jednoznaèná  odpovìï  na  otázku správného a úspìšného pìstování tìchto rostlin. Základními parametry pìstování v podmínkách støedoevropských skleníkù jsou dostatek svìtla, propustný, minerální, nejèastìji pH neutrální sub­ strát  a  støídmé  až  velmi  mírné  zavlažování.   Valná vìtšina aloí nemá ráda èasté poklesy zimních  teplot  pod  +10 oC  a  i  ty  taxony,  které bìžnì snesou teplotu  až do ­5 oC ( , , , ,  a další),  si nezaslouží zbyteèné experimentování s výrazným poklesem okolní teploty pøi zimní stagnaci.

ww

w.

al

oe

s.

  První formální taxonomii aloí nalezneme již v díle Linnaea – .  I pøes nìkolik revizí Linného systému lze v souèasnosti akceptovat pouze moderní náhled na problema­ tiku, který vychází jak z kombinace znalostí kla­ sicky posuzovaných morfologických znakù, tak i biochemického výzkumu morfologicky nezávis­ lých znakù.  V pøípadì  se v nejmoder­ nìjším  pohledu  na  vìc  jedná  o  identifikaci glukosidù anthronu a antrachinonových derivátù v tìlních šávách aloí.   Termín   (publikováno  jako )  zavedl  na  poèátku  osmnáctého  století nìmecký botanik J. G. C. Batsch. Pøesto se jeho taxonomie  neujala  a  byla  témìø  zapomenuta.   øazeny Prakticky  až  do  roku  1981  byly do èeledi .  Navzdory obrovské variabi­ litì  v  morfologii  i  anatomii  existuje  uvnitø  pozoruhodná cytogenetická uniformita. Navíc stále progresivnìjší a preciznìjší analýza chromozomù vedla k vymanìní  z èe­ ledi  sensu lato. V osmdesátých letech dvacátého  století  se  tedy  znovuobjevil  termín   a  souèasnì  kontroverzní  oznaèení .  Byla reklasifikována  èeleï a usta­  (vèetnì  Lem., veny základní rody:  A. Berger,  Bertrand a Leptaloe Stapf), , , , , ,  (vèetnì ) a .  Koncem osm­ desátých  let  byly  aloe  zaèlenìny  do  èeledi   jako  samostatná  podèeleï .  V  roce  1993  Smith  provedl  novou revizi s detailním objasnìním použití správného . Poslední práce tvaru jména èeledi – pøeøazují aloe do gigantické èeledi . Nejstaršími a nejvíce studovaným rody èeledi   jsou  a . Aèkoli byly aloe studovány mnoha botaniky, první odbornì  akceptovatelná  klasifikace  pochází od Bakera (1880). Následovaly výzkumy Bergera (1905, 1908), které poté daly základ odborným publikacím  z  padesátých  let  Groenewalda a  Reynoldse.  Ovšem  za  první  systematickou terénní  práci  lze  považovat  právì  až  studii dr.  G.  W.  Reynoldse  (1950,  1966),  na  kterou navázali L. C. Leach a D. S. Hardy.  Je  zøejmé, že  pùvodní  Bergerovy  klasifikace  i  následná pozorování byly založeny striktnì na pozorování vegetativních  a  reprodukèních  morfologických znakù, což bylo v dané etapì výzkumu rostlin jediné použitelné kritérium. Tyto zøejmé a snadno rozpoznatelné  charakteristiky  vedly  Bergera   do  dvou  sekcí: k  základnímu  rozèlenìní

 a . S širšími možnostmi pozorování a poznávání i skrytých charakteristik a  zejména  s  rozvojem  laboratorní  technologie a metodologie v oblasti pylové, chromozomální nebo chemické analýzy dochází k novým rekom­ binacím a k posuzování pøíbuzenských vztahù (Van Wyk, Viljoen – 2001). A zejména poslední zmiòované výzkumy vedly novodobé taxonomy k  zahrnutí     pouze  jako  sekce v obsáhlém rodu  (Rowley – 1997).   Tato publikace si neklade za cíl taxonomické revize nebo polemiky. Jsou zde použity literární údaje,  kdy  taxonomické  postavení  jednotlivých taxonù  mùže  být  kontroverzní  èi  diskutabilní. U nìkterých druhù chybí doplòující údaje z dù­ vodu stále neukonèeného terénního výzkumu.

Výbìr vhodného umístìní rostlin Aloe, jakožto zástupci nekaktusových suku­ lentù, vyžadují pomìrnì hodnì sluneèního svitu. Bohužel  u  vìtšiny  druhù  nelze  použít  metodu aplikovanou  na  kaktusech,  tj.  snížení  teploty a uklizení rostlin do chladného a suchého sklepa. Nadpolovièní vìtšina aloí vyžaduje svìtlo i v zim­ ních mìsících a snížením teploty v tomto období alespoò  èásteènì  zamezíme  deformaènímu rùstu rostlin. Ideálním øešením je pìstování aloí v celoroènì provozovaném, v létì dobøe odvìt­ raném skleníku. V zimì by se ve skleníku teplota mìla pohybovat okolo 12–18 oC pro rovníkové a  madagaskarské  druhy,  respektive  okolo 10–12 oC pro ostatní taxony. V létì by mìl být skleník vzdušný s pøístupem èerstvého, proudí­ cího vzduchu s možností umístìní èásti rostlin do polostínu nebo i do chladnìjších míst. Napøíklad

11

.c z

Velikost rostlin je tøeba vybírat podle mož­ ností pìstitele. Vlastnit vzrostlou , ,   nebo bujnì keøo­ vitì rostoucí  èi je pøe­ pych,  který  je  dopøán  pouze  majitelùm  obøích skleníkù. Vìtšina milovníkù aloí se musí spokojit se støednì vzrùstnými, málo odnožujícími nebo jen drobnými druhy.

Péèe o  rostliny

wz

Velmi  zjednodušenì  by  se  dalo  øíci,  že vìtšina aloí roste v jakémkoli substrátu. Otázkou ovšem je, jak dlouho potom rostliny žijí, s jakými pøírùstky, zda kvetou a podobnì. Úspìšné pìsto­ vání sukulentních rostlin má specifické nároky i na pìstební substrát. Pùda by v každém pøípadì mìla být propustná, nadpolovièní èást pìstební smìsi  by  mìla  být    minerální.  Èistì  minerální substrát (èistá pemza, písek nebo perlit) ovšem rovn잠není vhodný pro dlouhodobé pìstování, nebo pak už se dostáváme na úroveò hydropo­ nického vyživování rostlin. Minerální substráty používáme jen pro výsevy nebo zakoøeòování odnoží.  Substrát  by  mìl  rychle  pøijmout  vodu a zároveò pøimìøenì rychle vysychat.

ww

w.

al

oe

s.

, trávovité , ,  nebo  vyžadují letní teploty nej­ výše okolo 25 oC. Naopak  jiné druhy vyloženì vyžadují plné slunce. Proto nìkterým, zejména jihoafrickým druhùm, prospívá letnìní. Mùžeme je tedy v dubnu po skonèení výskytu nízkých tep­ lot umístit na kryté venkovní stanovištì, ze kte­ rého je do skleníku  èi jiného zimovištì sklízíme koncem øíjna až v listopadu. Aloe obecnì nejsou rostlinami vhodnými pro pìstování v bytì. Pokud má nìkdo široké para­ pety  u  oken  orientovaných  na  jih  nebo na východ, mùže nìkteré druhy aloí s úspìchem pìstovat. Znaèný poèet aloí je možné pìstovat na balkónì èi terase. Pro bytovou kulturu jsou nejvhodnìjší drob­ nolisté  druhy  jako , , ,  a další. Rovnìž okna smìøující na západ nejsou pro pìstování aloí úplnì nevhodná. Vìtšina druhù døíve spada­ jících do sekce  jsou rostliny èás­ teènì stínomilné, a proto kupøíkladu pìstování ,   nebo neèiní  na  takto  orientovaných  oknech  potíže. Zmiòovaným  taxonùm  ani  nijak  zvl᚝  nevadí zimní teploty pøevyšující +20 oC.

12

.c z

úèinnì  aplikovat  vhodný  fungicid.  Vìtší  škody páchají houbová onemocnìní u výsevù, kdy je opìt nejúèinnìjší prevence založená na použití sterilních výsevních substrátù a využití široko­ spektrálních fungicidù. O aloích se nedá øíci, že by výraznìji než jiné sukulenty pøitahovaly živoèišn頚kùdce. Nejèas­ tìji se mohou  vyskytnout rùzní škùdci z podøádu ,  konkrétnì  koøenovka  ( ) nebo vlnatky ( ). Ménì èasto pak nalezneme mšice ),  vzácnì  i  svilušku , nebo )  popøípadì  tøásnìnky ( ).  Zde  je  namístì  použití  vhodného akaricidu nebo insekticidu a dùležité je rovnìž pravidelné  støídání  typu  aktivních  látek  (nikoti­ noidy, pyrethroidy, karbamáty resp. organofos­ fáty).

wz

( (

Rozmnožování aloí

s.

Komerènì  jsou  dostupné  substrátové  premixy, které lze s úspìchem použít pro pøesazování a pìstování menšího množství aloí (napø. smìs pro kaktusy). Každý pìstitel má samozøejm전tu svou za­ ruèenou“ recepturu na pìstební pùdu. I já jsem odzkoušel nìkolik receptur složení, kdy jsem pro pøípravu svých smìsí používal rùzné typy štìrkù a  pískù  (bratèický,  skláøský),  pemzu,  antuku, lávu, perlit, lignocel, liadrain, bílou rašelinu, pøe­ paøenou hrabanku, vermikulit, vápenec, dolomit, zeolit a další materiály. V poslední dobì pro do­ spìlé  rostliny  používám  tuto  pìstební  smìs: 3 díly komerèního substrátu pro støedomoøské rostliny (svìtlá rašelina, písek, kùrový humus, jíl, pemza, liadrain), 1 díl perlitu,  osmocote exact standart 16–18 (2–3 g/litr substrátu). Pro rostliny rostoucí  na  vápenci  do  této  smìsi    pøidávám navíc 1 díl drceného vápence, frakce 0,3–0,5 cm. Spodní 2–3 cm výšky kvìtináèe vysypu praným kaèírkem  (frakce  0,5–0,8  cm)  a  rovn잠 vrchní 2 cm vrstva kvìtináèe je vysypána tímto deko­ raènì drenážním materiálem. Zálivka aloí nemá pøesná  pravidla  a  øídí  se  citem  a  zkušenostmi pìstitele. Jsou taxony, kterým neuškodí ani kaž­ dotýdenní zálivka ( ), ovšem jedi­ ná  nesprávná  zálivka  u  hlízovitých  nebo cibulovitých aloí ( , ) tyto  rostliny  definitivnì  zahubí.  Vìtšina  aloí pochází z oblastí, kde prší jen po krátké období roku. I u druhù tolerujících více vody by substrát nemìl být trvale mokrý a zalévat by se mìlo až po dokonalém vyschnutí substrátu po pøedchozí zálivce.  Obecnì  bych  doporuèil  pravidlo,  že ménì je nìkdy více. A vzhledem k tomu, že aloe jsou typické sukulentní rostliny, platí: málokterý sukulent zahyne na nedostatek závlahy, vìtšina z  nich  skonèí  na  pøemíru  pìstitelské  péèe a nadbytek vody. Dospìlé aloe pøesazujeme v pøedjaøí na za­ èátku vegetaèního období, jihoafrické druhy mù­ žeme  pøesazovat  i  v  záøí.  Drobné  a  pomalu rostoucí  druhy  pøesazujeme  ménì  èasto  než bujnì rostoucí rostliny. Rostliny tvoøící vøetenovi­ té koøeny, hlízku nebo cibulku pøesazujeme ne­ smírnì  opatrnì  a  to  v  delších  èasových intervalech. Pokud nechceme aloe gigantických rozmìrù, pak obecnì není tøeba rostliny pøihno­ jovat. Ve skleníkové kultuøe jsou rostliny èastìji než ve  volné  pøírodì  napadány  množstvím  chorob a  škùdcù.  Pøi  podzimním  poklesu  teplot  a  pøi vyšší vzdušné vlhkosti se mohou objevit houbová onemocnìní listù od pravých plísní, pøes skvrni­ tosti až po rzi. Vìtšinou se jedná jen o kosme­ tický  nedostatek  pìstovaných  rostlin  bez fatálních  následkù,  pøesto  je  zde  zapotøebí

ww

w.

al

oe

Množení vìtšiny aloí je snadné. V podstatì existují  tøi  základní  metody  množení:  množení , dìlením odno­ meristémovými kulturami žujících  rùžic  a  výsevem  semen.  První  zmiòo­ vaná metoda se využívá pøi komerèním množení rostlin.  Také  nìkteré  velmi  vzácné  taxony, novinky  a  multihybridní  rostliny  jsou  dále množeny metodou . Bylinné øízky, zejména keøovitì rostoucích druhù, snadno zakoøeòují, a to i bez použití rùs­ tových stimulátorù. Jedná se o nejbìžnìjší a nej­ snazší  metodu  množení.  Od  mateèních  rostlin odøezáním oddìlujeme jen vyzrálé øízky èi rùžice. Ránu  na  mateèní  rostlinì  ošetøíme  vhodným zásypem, vìtšinou postaèí prášek z døevìného uhlí, a necháme ranku dùkladnì zaschnout až do  vytvoøení  kalusu.  Pokud  chceme  tvorbu koøenù urychlit, použijeme vhodný stimulátor pro zakoøeòování  bylinných  øízkù.  Øízky  necháme nejprve zakoøenit v èistì minerálním substrátu (pemza, písek, perlit). Proces zakoøeòování pro­ vádíme  v  teple  a  se  zastínìnými  rostlinami, nejlépe v polostínu pod pìstebními pulty. Až po vytvoøení základního koøenového systému pøe­ sadíme  odnože  do  kvìtináèe  a  i  v  této  fázi  je vhodné rostliny zpoèátku pøistínit. Vìtšina aloí v kulturních podmínkách pravi­ delnì  kvete,  ovšem  doba  kvetení  je  zpravidla odlišná od termínù uvádìných pro výskyt kvìtù v  domovinì.  Je  nutné  si  uvìdomit,  že  valná vìtšina aloí není samosprašná a je tedy zapotøebí mít k opylení více rostlin stejného druhu, které vykvetou ve stejném termínu.

ww

w.

al

wz

oe

s.

Dále je tøeba mít na pamìti, že aloe velmi ochotnì tvoøí køížence. Získaná semena ošetøíme proti  sporám  hub.  U  semen  aloí  se  mi  nejvíce osvìdèilo „sprejován퓠semen pøímo ve sklado­ vacím sáèku, kdy do 100 ml 70% vodného roztoku 2–propanolu pøídám 5 ml 30% peroxidu vodíku. Samozøejmì k desinfekci je možné použít jaký­ koli jiný komerènì dostupný fungicid. Drobné, trávovité a vzácnìjší druhy aloí se množí výsevem semen. Semena klíèí pomìrnì rychle a vysokou klíèivost si uchovávají pøibližnì tøi  roky.  Životaschopná  semena  klíèí  obecnì na 70–90 % a pokud se neobjeví houbová one­ mocnìní jako „padání klíèících rostlin“, lze tento poèet semenáèkù dopìstovat do dospìlosti. Vý­ sevy se provádí na sterilní substrát, nejvíce se používá  agroperlit,  pemza  s  pískem  nebo  ko­ merèní výsevní substráty. Nejvhodnìjším termí­ nem pro výsev je pøedjaøí. Pokud ale vlastníte „výsevní boxy“ fytotronu, je možné vysévat prak­ ticky  po celý rok. Nádobami pro výsev mohou být komerènì vyrábìné plastové kvìtináèe nebo i krabièky. Semena vyséváme na povrch výsev­ ního substrátu a nezasypáváme. Jen druhy s vel­ kým køidélkem lehce pøesypeme 1 mm vysokou vrstvou písku. Výsev umístíme do vìtší krabice s prùhledným víkem, zalijeme vodou s fungici­ dem  proti  padání  klíèících  rostlin  (Previcur energy) a celou sestavu umístíme na svìtlé místo s teplotou 22–25 oC. Výsevy pravidelnì kontrolu­ jeme, odstraòujeme pøípadná plesnivá semena a podmokem doplòujeme  vodu s nepatrnou kon­ centrací  hnojiva.  V  dobì  vytvoøení  2–3  lístkù mùžeme zaèít výsevy vìtrat. Pikýrování  semenáèkù  je  vhodné  neuspì­ chat. Po vytvoøení jediného dìložního lístku rost­ linky  mají  jen  jeden  terminální  koøen,  který  se zaène dìlit zpravidla až po vytvoøení tøetího pra­ vého listu.

.c z

13

14

.c z

Støednì  vzrùstné  rostliny  s  délkou  listù do 40 cm lze dlouhodobì udržet v kvìtináèích o velikostech do 35x35 cm. Obecnì platí zásada, že kvìtináè by mìl být pøibližnì o polovinu až tøetinu menší než je aktuální prùmìr rùžice (po­ pøípadì než je délka dvou listù). Pøi tìchto pod­ mínkách aloe nerostou bujnì, dorùstají menších rozmìrù než v pøírodì, pøesto pravidelnì kvetou a nezabírají pøíliš místa. Stromovité a keøovité aloe a rostliny s délkou listù dospìlcù vìtší než 40 cm jsou vhodné pouze pro pìstitele s dostatkem prostoru. Pro sázení dospìlých rostlin volíme stabilní, nejlépe ètver­ hranné kvìtináèe s objemem nad 150 litrù. Slo­ žení substrátu je nutné volit s ohledem jak èasto a jak daleko se s rostlinami bude manipulovat.

ww

w.

al

oe

s.

wz

Nyní  je  zpravidla  vhodná  doba  k  prvnímu pøesazení semenáèkù. Semenáèe pøed pøesazením do nového sub­ strátu ošetøíme vhodným fungicidem a eventuální poranìní  necháme  nejménì  den  zaschnout. Poté semenáèe pøesadíme do patøiènì velkého kvìtináèe se substrátem, ve kterém budeme ná­ slednì pìstovat i dospìlé rostliny. Pokud ovšem pìstitel není okolnostmi nucen rostliny pøesazo­ vat, napøíklad z dùvodu výskytu houbové infekce, pak je vhodnìjší semenáèky pøesazovat až druhý rok od výsevu.

Pøesazování  dospìlých  rostlin  je  zcela na úvaze pìstitele. Drobnolisté a miniaturní aloe mùžeme  s  úspìchem  dlouhodobì  pìstovat v  relativnì  malých  kvìtináèích.  Celkem  dobøe prosperují  v  kvìtináècích  o  rozmìrech  6x6  až 10x10 cm bez nutnosti èastého pøesazování. Pro pìstování  drobných  aloí  s  cibulovou  bází  nebo ztloustlými koøeny volíme kvìtináèe hlubší.

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

15

16

ALOE

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

 ­ vybrané druhy v abecedním poøadí

A

17

køížencù a mezidruhových pøechodù. Bezproblé­ mová  aloe,  pìstuje  se  podobnì  jako  ostatní   Transaction  of  the  Royal bìžné jihoafrické druhy. Krátkodobì snese zimní pokles až k –4 oC. Nutný dobøe propustný, nejlépe Society of South Africa 5: 34 (1915). pískový  substrát.     je  velmi  èasto nabízena k prodeji komerèními supermarkety. Netvoøí kmínek, pokud ano, tak jen velmi krátký. Rostliny vytváøejí jednoduché rùžice pøi­   H. Perrier bližnì  jeden  metr  široké  a  vysoké.  Až  60  cm dlouhé  listy  dosahují  u  báze  8–12  cm  a  mají  Mém. Soc. Linn. Normandie, výraznì vzhùru zahnuté vrcholy, barva epidermis je  nejèastìji  jasnì  až  živì  zelená.  Jak  název Bot. 1: 17 (1926). napovídá, tento druh aloe je vyzbrojen tvrdými  Velmi variabilní druh. Rostliny bujnì od­ a  výraznými  zuby.  Po  okrajích  listù  a  také na svrchní i spodní stranì listù jsou umístìny èer­ nožují od báze až 1 m dlouhého kmínku. Listù je venohnìdé  trojúhelníkovité  zuby.  Každý  zub pøibližnì 20 a pøetrvávají asi 20 cm od terminálu. Velikost listù je variabilní, 20–30x4 cm, základní vyrùstá z hrbolkovitého základu a u forem  rostoucích severnì od Soutpansbergu barva  pokožky  je  zelená,  èasto  èervená  nebo je hrbolkovitá èást zubu výraznì svìtlejší než list. i nachová. Okraje listù nesou tvrdé, mdle hnìdé Rozestup okrajových zubù je 5–6 mm. Kvìtenství zuby, které jsou až 3 mm vysoké  a mají rozestup je u mladých rostlin jednoduché, ale u starších 1 cm. Kvìtní stvol je 50 cm dlouhý, vìtvený do jedincù se mùže vìtvit až ètyøikrát. Délka kvìten­ 2–3  ramen.  Hrozny  jsou  špièatì  válcovité, ství  je  100–120  cm.  Každý  hrozen  je  dlouhý 10–15x5–6 cm velké. Èervené kvìty jsou 30 mm a  úzký,  velmi  hustý,    postupnì  se  smìrem dlouhé, pøes ovarium mají šíøku 5,5 mm. Typové ke špièce zužuje. Trubkovité kvìty jsou dlouhé rostliny kvetou v kvìtnu až srpnu. Var.   Reynolds  je  nejdrobnìjší  varietou, až 4 cm a mohou mít žlutou až oranžovou barvu. která má kmínek pouze 30–40 cm dlouhý, listy V Jižní Africe vykvétá od kvìtna do èervence. jsou  15–20x1,5–2  cm  velké,  kvìty  mají  délku   Jižní  Afrika,  Zimbabwe,  Botswana. 20–25 mm a objevují se v èervenci. Var.   má  listy  18–20x2,8–3,2  cm  velké,  kvìtní Tato aloe se vyskytuje na rùzných místech v pro­ vincii Limpopo a také  v severní èásti Mpuma­ stvol asi 80 cm vysoký, pedicel je 8–10 mm dlou­ langa.  Smìrem  na  sever  sahá  její  zemìpisné hý a kvìty jsou 20 mm dlouhé. Semenáèe jsou rozšíøení  až  do  Zimbabwe.  Roste  výhradnì na vnìjší bázi listù proužkované. Var. na skalnatých místech, obvykle na loukách nebo je nejrobustnìjší ze všech variet a kvete v èer­ venci až srpnu. Var.  je drobnìjšího v otevøených køovinatých spoleèenstvích. vzrùstu, má zelené až žlutozelené listy s nevý­  Možná zámìna se vzhledem podob­ razným  podélným  proužkováním,  které  se nými  a . V juvenilním stadiu na slunci barví do bronzova. jsou tyto tøi taxony témìø nerozlišitelné, ovšem  Madagaskar. Typové rostliny nalez­  netvoøí kmínek a mívá svìže zelenou pokožku.  V pøírodì i  kultuøe  existuje  množství neme blízko Zazafotsy, ovšem rozšíøení taxonu je od provincie Tuleár po Fianarantsoa. Var.   roste  severozápadnì  od  Antani­   roste  v  okolí  mìsteèka mora.  Var. Benenitra, var.  u vesnice Itampolo a var. roste v okolí øeky Fiherenana blízko Andranovory.

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

  Pole–Evans

Velmi snadno se pìstuje, snadno se množí jak ze semen, tak i zakoøeòováním øízkù. Bylinné øízky oddìlujeme s pøibližnì 5­7 termi­ nálními  listy.  Èerstvý  øízek  ošetøíme  rùstovým stimulátorem, necháme zaschnout a poté umís­ tíme  do  minerálního  a  sterilního  substrátu. Po vytvoøení èekacích koøínkù pøesadíme. Dobøe snáší pìstitelské pøehmaty, dá se tedy øíci, že je vhodnou rostlinou pro zaèáteèníky.

A

oe

s.

wz

.c z

18

al

  A. Berger

 Das Pflanzenreich (Engler).

38: 206 (1908).

ww

w.

 Roste pøevážnì solitérnì, listù v rùžici je 15–20 a jsou 30–45x9–11 cm velké, špièky jsou èasto zaschlé a zkroucené. Barva epidermis je nažloutle  zelená  s  podélným  proužkováním nìkdy až tmavì zelená, vìtšinou zcela bez skvrn nebo  jen  nìkolika  málo  skvrnami.  Okraje  jsou tuhé  a  nesou  èervenohnìdé,  5–8  mm  dlouhé a  ostré  zuby  s  rozestupem  10–15  mm.  Kvìtní stvol je asi 1 m dlouhý a doširoka vìtvený 5–10 rameny. Hrozen kvìtu je konický, asi 20–25 cm dlouhý. 40–45 mm velké kvìty jsou korálovì èer­ vené  až  cihlovì  èervené.  V  domovinì  kvete v èervnu až èervenci. do míst Graskop a  Pilgrim´s Rest. Je velmi hojná ve  Schoemanskloofu  blízko  Machadodorpu.   Jižní Afrika. Roste v oblasti Mpuma­ Podle všeho se jeví jako nejzápadnìjší areál vý­ langa v blízkosti Lydenburgu v nadmoøských výš­ skytu této aloe mìsteèko Lydenburg. kách  1200–2000  metrù.  Vyskytuje  se  v  oblasti od Svazijské hranice severnì k Mariep Mountain.  Velmi blízkým, ne–li totožným, taxo­ Východní hranice rozšíøení  zasahuje nem je , která má nepatrnì užší

A

19 roste v hustých køovinatých stepích. Vzácnìji se vyskytuje i na otevøené planinì.

 byla v Evropì pìstována ještì  pøed  zavedením  Linnéovského  systému (1753). Druhový název Miller zvolil podle místa výskytu – Afrika.  mùžeme od ostatních aloí z této skupiny dobøe rozlišit podle výraznì štíhlejších a delších listù, dále podle výraznì ku­ želovitého tvaru kvìtenství a typicky natoèených kvìtù.  Od  blízce  pøíbuzné   se  odlišuje zejména užšími a široce rozevøenými listy, a také štíhlým  hroznem  vzhùru  orientovaných  kvìtù.  je bezproblémová aloe, pìstuje se podobnì  jako  ostatní  bìžné  jihoafrické  druhy. Nutný je dobøe propustný, nejlépe pískový, sub­ strát.   V nemrznoucích krajích se používá k ven­ kovní výsadbì, krátkodobì snese poklesy k 0 oC. Preferuje plné slunce a èerstvý vzduch.

  Miller

s.

wz

.c z

listy,  svìtlejší  a  kratší  kvìty  (jen  30–35  mm). V nekvetoucím stavu jsou témìø identické a prak­ ticky nerozlišitelné.  je snadno pìsto­ vatelným  druhem,  ovšem  pøi  teplotách  okolo 0–2 oC je náchylná k houbovým onemocnìním listù.

oe

 Gardeners Dictionary, ed. 8, no. 4 (1768).

ww

w.

al

Tento druh má 2 metry, vzácnì až 4 metry vysoký, vzpøímený kmen. Listy jsou podlouhlé, asi  65x12  cm  velké,  stoèené  smìrem  dovnitø a barva epidermis je temnì zelená až støíbroze­ lená. Po okrajích listù a nìkdy také na spodní nebo  vrchní  stranì  vyrùstají  naèervenalé,  až 5 mm vysoké zuby s rozestupem asi 15 mm. Od­ umøelé listy na rostlinì zùstávají. Kvìtenství je v nìkterých pøípadech jednoduché, ale èastìji se vìtví do dvou až ètyø ramen. Hrozny jsou cylin­ drické. Kvìty jsou záøiv젞luté až žlutooranžové a  charakteristicky  natoèené  vzhùru.  V  pøírodì kvete nejèastìji v èervenci až srpnu, ale v pøíhod­ ných podmínkách mùže v podstatì vykvést kdy­ koli v prùbìhu roku.  var.  Haw.,  var.  Haw., Haw.,   Baker, var.  Aiton,  Salm­ –Dyck,   (Mill.)  Haw.,  (Haw.) Haw.     Jižní  Afrika.  Oblast  výskytu  zaèíná u Gamtoos River a pokraèuje smìrem na východ k  Port  Alfred.  Je  také  známá  v  okrscích  Porth  vìtšinou Elisabeth a  Uitenhage.

  (Stapf) Reynolds   Journal  of    South  African Botany 13: 101 (1947). Rostliny  bez  kmínku  rostoucí  zpravidla solitérnì  nebo  jen  v  nepoèetných  skupinách. Koøeny uprostøed tloustnou a na obou koncích se  zužují.  Úzké  a  protáhlé  trávovité  listy  jsou 10–15x0,4–0,5 cm velké, tmavì zelené, bez skvrn a na okrajích jsou drobné, bílé, jen asi 0,5 mm vysoké  zoubky.  Rozestup  zubù  je  asi  1  mm. Kvìtní stvol je nevìtvený, 10–17 cm dlouhý, hro­ zen je kapitátní, 2–5x5 cm velký, pøibližnì 18 mm dlouhé  kvìty  jsou  bílé  se  zelenou  špièkou a nìkdy i se zeleným žilkováním. V kultuøe kvete v prosinci až únoru.

A

20   Schönland,  var.   Baker, (Baker) A. Berger,

 var.  Stapf.

wz

díme  na  minerální  substrát.  Pøesazujeme  až vyspìlé  semenáèe,  nejdøíve  ve  tøetím  roce života. Dospìlé rostliny pøesazujeme do minerál­ ního  a  propustného  substrátu. je uvedena v Appendix I CITES a obchod s ní je pøísnì regulován.

ww

w.

al

oe

s.

Blízce pøíbuzná  nemá bílé kvìty. Také od pøíbuzné  se liší vìtšími dvoupyskými bílými kvìty se zelenými špièkami  okvìtních  lístkù.  Ty  jsou  stoèené vzhùru, horní tøetina o nìco více než spodní tøe­ tina, což dodává kvìtùm jejich charakteristický dvoupyský vzhled. V kultuøe nepatøí mezi snadno pìstovatelné, vyžaduje mírné zastínìní a více vlh­ kosti. Je velmi náchylná na letní pøehøátí.  Rovnìž je náchylná na zahnívání koøenù. Pøesto v dob­ rých podmínkách v zimních mìsících pravidelnì vykvétá  a  nìkdy  je  možné  získat  nemnoho semen.  Vysévání  semen  je  obtížné,  z  dùvodu èastého „padán퓠mladých semenáèkù. Nejvhod­ nìjší termín pro výsev je èasné jaro. Drobnìjší semena je nutné ošetøit fungicidem. Výsev prová­

.c z

    Jižní  Afrika.  Výskyt  je  omezen na vrcholky kopcù v okolí Barbertonu v Mpuma­ langa.  Roste  v  horských  oblastech  na  trávou zarostlých vrcholcích.

A

21   Guillaumin

s.

 Madagaskar. Tento taxon by mìl rùst u  Tsivory,  ovšem  od  dob  popisu  jej  nikdo v pøírodì opìtovnì nenašel.

wz

Rostliny jsou malé, netvoøí kmínek, odno­ žují.  Listù  ve  vzpøímené  rùžici  je  asi  10,  jsou 15x1,5 cm velké, zelené až šedozelené s množ­ stvím  drobných  bílých  skvrn.  Okrajové  zoubky jsou svìtlé, asi 0,5–1 mm vysoké. Kvìtní stvol je nevìtvený, 30–35 cm dlouhý. Øídký hrozen kvìtù je do 10 cm dlouhý a je tvoøen jasnì bílými kvìty o velikosti 10 mm a šíøce až 14 mm, které mají tvar rozevøeného zvonku. Poupata jsou špinavì bílá,  nìkdy  se  zeleným  proužkem  èi  špièkou, ovšem   nemají  rùžovou  barvu.  Tyèinky i ènìlka zøetelnì èní ven z ústí kvìtu až 8 mm. V kultuøe kvete kdykoli od øíjna do kvìtna.   (Guillaumin) A. Bertrand.

.c z

 Bulletin du Muséum National d'Histoire Naturelle. Paris, ser. 2, 12: 353 (1940).

ww

w.

al

oe

 V nekvetoucím stavu se dá zamìnit s podobnou .   má vzpøíme­ má ten­ nìjší rùst listù v rùžici, zatímco denci  tvoøit  více  èi  ménì  rozevøenou  rùžici. V dobì kvìtu jsou oba druhy mezi sebou neza­ mìnitelné. V kultuøe se pìstuje snadno, dobøe se vegetativnì množí. Je známo množství køí­ žencù, zejména s blízce pøíbuznou . Tito køíženci nesou znaky obou rodièù, snadno se však poznají podle rùžových poupat a narù­ žovìlých až témìø bílých kvìtù se zelenou špiè­ kou. Velmi pùvabní jsou køíženci  X s obrvenými listy a velmi svìtlými   je uvedena v Appendix I CITES. kvìty.

A

22   Reynolds

  Rauh

 Journal of  South African Bo­ tany 22: 136 (1956).

 Tvoøí krátký kmínek, odnožuje od báze. Listy jsou úzké, asi 25–30x1,5 cm velké, temnì zelené,  bílé  okrajové  zuby  jsou  1  mm  dlouhé. Kvìtenství je 60 cm vysoké, jednoduché. Hrozen je díky dlouhému pedicelu široký, kvìty jsou ci­ trónov젞luté se zeleným støedovým proužkem, velmi podobné kvìtenství .

Rostliny s neznatelným kmínkem, odno­ žující do shluku nìkolika rùžic. Listù je v rùžici pøibližnì 12, jsou 20–25x5 cm velké, žlutozelené až zelené s oválnými, bílými teèkami nepravidel­ ného tvaru, které jsou uspoøádány do nesymet­ rických øad z obou stran listu. Okrajové zuby mají hnìdou špièku, jsou asi 2 mm vysoké a vzdále­ nost mezi nimi je 3–8 mm. Kvìtní stvol je 60 cm dlouhý, zpravidla jednoduchý, vzácnì vìtvený do 2–3 vìtví. Konicko–cylindrický hrozen kvìtù je 6–12x6 cm velký. Jednotlivé kvìty jsou 20–25 mm dlouhé,  rùžové  až  korálovì  èervené.  Tyèinky a blizna mírnì vyènívají z ústí kvìtu. Jedná se o jednu z nejmenších skvrnitých východoafric­ kých aloí.   Vyskytuje se zejména v okolí Amuda­ tu v severovýchodní Ugandì a také v severozá­ padní Keni. Roste na písèitých pùdách v otevøené buši a to v nadmoøských výškách 1000–1340 m.

s.

 je blízká okruhu rostlin , z okolí Taolagnaro, jako nebo  a s nejvìtší pravdìpodob­ ností je tento okruh rostlin nutné dále prozkoumat a  zrevidovat.  Pìstování  je  nesmírnì  snadné pokud si uvìdomíme, že rostliny pocházejí z tep­ lých oblastí Madagaskaru.   vyžaduje teplé zimování, v létì snese plné slunce. Snadno se  množí  zakoøeòováním  odnoží.  Je  uvedena v Appendix I CITES.

wz

    Madagaskar.  Popis  byl  proveden podle rostlin sbíraných v provincii Antananarivo, jižnì od Antsirabé v nadmoøské výšce 1400 me­ trù. Od dob pùvodního sbìru nikdo tyto rostliny v pøírodì nevidìl.

.c z

Cactus and Succulent Journal 62: 232 (1990).

ww

w.

al

oe

 Možná zámìna s mnohem bìžnìjší .    Základní  podkladová  zelená barva listù je u  tmavší,  také teèky jsou poèetnìjší, listy jsou u báze dvakrát širší  a  také  zoubky  jsou  více  markantní  než . Okraje listù jsou u èasto lemovány svìtlým až témìø bílým lemem. Nenároèná  na  pìstování,  snadno  se  množí odnožemi èi výsevem vitálních semen. Vyžaduje teplé  zimování  v  naprosto  suchém  substrátu. V evropských  sbírkách pomìrnì vzácná rostlina, k vidìní je jen ve specializovaných kolekcích.

A

23 Baker

ww

w.

al

oe

s.

    Angola.  Typové  rostliny  pocházejí z distriktu Cuanza Norte z okolí Pungo Andongo, var.   roste 11 km východnì od Gabela na exponovaných žulových skalách.

wz

.c z

 Transaction of the Linnean Velmi  variabilní  taxon,  který  má Society, Botany 1: 263 (1878). blízký pøíbuzenský vztah k . Dá se mno­ žit  pouze  výsevem.  Z  angolských  druhù  je  ve  Tvoøí až 60 cm dlouhý kmínek, vìtšinou sbírkách nejèastìjší právì  var. vzpøímený, nìkdy poléhavý. Na kmínku zùstávají , kterou lze množit zakoøeòováním odnoží, suché listy. Odnožuje vzácnì. Rùžice je složena pøesto nepatøí mezi bìžnì se vyskytující aloe. asi ze 14 listù, které jsou 15–20x5–7 cm velké, jasnì zelené až šedozelené, na spodní stranì s množstvím teèek, svrchní strana listù má teèek málo  nebo  nejsou  vùbec.  Nové  listy  jsou  na­ žloutle smaragdovì zelené. Okrajové zuby jsou 2–3 mm vysoké s rozestupem 4–7 mm. Kvìtenství 30 cm dlouhé se 2–3 rameny, hrozen je polohláv­ kovitý až krátce válcovitý, kvìty 25 mm dlouhé, oranžové  až  oranžovì  šarlatové.  Var. oproti typu výraznì odnožuje. Listy jsou menší než u typu, s vìtším množstvím teèek, které tvoøí nepravidelné pruhy.

A

24   L.  E.  Newton  & zuby  jsou  0,5–1  mm  vysoké,  bílé  nebo  matnì hnìdé a mají rozestup 7–10 mm. Kvìtenství je jednoduché, pøibližnì 15 cm dlouhé a nese asi  Bradleya 16: 114 (1998). 20x6 mm velké, šarlatové kvìty s nazelenalou špièkou uspoøádané v polohlávkovitém hroznu.   Tvoøí  kmínek,  který  mùže  být  až  1  m Na Madagaskaru kvete od kvìtna do srpna. Rost­ dlouhý a mívá v prùmìru asi 2 cm. Listù je asi liny popsané jako ssp.  mají modroze­ 10, v mládí jsou vzpøímené, v dospìlosti jsou po­ lené listy, øídce odnožují a navíc mají listy jen na dlouhlé a zkroucené dolù, asi 30x2 cm velké, ze­ terminálních èástech kmínku. lené  až  modrozelené.  Okrajové  zuby  jsou     Bojer, trojúhelníkovité, asi 2 mm vysoké a s rozestupem  Decary. 1–1,5 mm. Kvìtenství je jednoduché, asi 10 cm dlouhé a je tvoøeno 15–30 kvìty, které jsou èer­   Madagaskar. Vyskytuje se na vápen­ vené s bìlavým nebo nazelenalým proužkem. cových kopcích na Mahafaly plateau v nadmoø­ ských výškách 50 až 200 metrù.   Madagaskar. Roste severovýchodnì od Anivorana.   Výraznì  je  podobná a v nìkterých pøípadech je tìžké urèit, kde je hra­  Možná zámìna s . Zatím nice mezi obìma druhy. má mnohem je v kultuøe velmi vzácná a cenìná. Pìstování drobnìjší listy, zpravidla lukovitì prohnuté dolù. podobné jako u vìtšiny madagaskarských druhù Další pøíbuzná,  má vždy listy bez sekce . Vyžaduje mírnì humózní teèek. V našich krajích zatím vzácná a málo pìs­ pùdu s pøídavkem vápence a èásteèné pøistínìní. tovaná, teplomilná aloe. Snadno se vegetativnì množí. Zakoøeòování odnoží v minerálním sub­ strátu probíhá i bez použití koøenových stimulá­ torù. Všechny zmiòované madagaskarské druhy vyžadují velmi teplé zimování.

al

oe

s.

wz

.c z

G. D. Rowley

w.

(PPv).

H. Perrier

ww

 Mém. Soc. Linn. Normandie, Botany 1: 19 (1926). Velmi variabilní aloe. Rostliny s kmínkem 60–100 cm dlouhým, který odnožuje u báze nebo blízko báze. Kmínek døevnatí a èasto bývá skrytý v pùdì. Listy rostou zpravidla vzpøímené nahoru, nìkdy až pøitisknuté ke stonku, je jich 12–20, jsou protáhle trojúhelníkovité, 10–15x0,6–1 cm velké, šedozelené, na svrchní stranì bývají teèky øídce. Spodní  strana  listù  mívá  hodnì  nevýrazných svìtlých  teèek.  Špice  listù  bývá  zakulacená a zakonèená zpravidla 3 bílými zuby. Okrajové

A

25

 Cactus World 24: 130 (2006).

wz

  Rostliny  se  vzpøímeným  kmínkem  200– 300 cm dlouhým a 3–5 cm tlustým, na kterém zù­ stávají svìšené zaschlé listy. Rostliny se zpravi­ dla opírají o doprovodnou vegetaci. Zelených listù je  20–25,  jsou  široce  rozevøené  nebo  svìšené dolù. Velikost listù je 30–50x4–8 cm, na okrajích jsou 1–2 mm dlouhé zuby s rozestupem 1 cm. Kvìtní stvol je 1 metr vysoký, vìtvený 7–11 rame­ ny.  Válcovité hrozny jsou 15–20x5 cm velké, po­ mìrnì øídké. 30 mm dlouhé kvìty jsou èervené a z ústí jim èní blizna i prašníky asi 2 mm. Na Ma­ dagaskaru vykvétá od února do dubna.

která se obvykle pohybuje mezi 50 a 60 centime­ try. Jsou silnì stoèené dovnitø a doširoka roze­ vøené. Na okrajích mají pevné zoubkování, které má buï bílou nebo stejnou barvu jako list. Kvì­ tenství je zpravidla nevìtvené, 60–90 centimetrù vysoké.  Pøevažují  kvìtenství  jednoduchá,  ale nìkdy  se    stane,  že  se  rozvìtví  na  dvì  èásti. Hrozen kvìtù je kuželovitý a je složen z šarlato­ vých,  oranžových  èi  rùžových  kvítkù,  jejichž barva pozdìji pøechází do žlutých odstínù. V do­ movinì kvete od února èervence.  Medik., Salm–Dyck,  Lam, J. M. Wood & M. S. Evans,  var.  Aiton,  var. A. Berger,  var.  Ber­ ger.

.c z

J.–B. Castillon

ww

w.

al

oe

s.

  Madagaskar. Roste v provincii Maha­   Jižní Afrika, Zimbabwe, Malawi, Mo­ janga blízko Bekopaka v humusových kapsách na vápencových kopcích známých jako „tsingy“. sambik. Dále byla introdukována do nìkolika dal­ ších zemí, kde na mnoha místech zplanìla. Rostliny jsou v evropských botanic­  Snad by se dala zamìnit s kých zahradách pìstovány již více než dvì dese­   (ta  má  ovšem  mnohem  kratší  kvìtenství). tiletí.  Pomìrnì  dlouho  se  èekalo  než  vykvetly , která je a následnì byl proveden popis rostliny. Blízce Blízce pøíbuzná je rovnìž pøíbuznou rostlinou je , která ovšem štíhlejšího vzrùstu, tìlní šáva je mírnì nažloutlá a kvìtní stvol se vìtví asi do 4 boèních ramen. netvoøí kmínek. Vzhledem k rozmìrùm není ,  která   bìžnì  pìstovanou  rostlinou  v  soukro­ Patrnì  nejpodobnìjší  je m᠚irší listy a dvoubarevné kvìty.  Témìø bez­ mých sbírkách. problémová  rostlina,  snadno  pìstovatelná a široce rozšíøená jak mezi laiky, tak ve speciali­ zovaných sbírkách. Snadno se množí zakoøeòo­ váním odnoží. Léèivé úèinky této aloe znaly již naše babièky. Nebýt módní a reklamou propago­ vané mánie týkající se tzv. pravé aloe ( zùstala  by   exotickou  léèivou rostlinou každé domácnosti ještì hodnì dlouho. Krátkodobì snese zimní pokles až k bodu mrazu, pøesto  se  doporuèuje  zimování  pøi  teplotách blízkých +10 oC.

  Miller  Gardeners Dictionary ed. 8:

3 (1768).  Rostliny vytváøejí veliké, bohatì rozvìt­ vené keøe nebo stromky, které jsou vysoké pøi­ bližnì dva metry. Vrcholové rùžice se skládají z šedozelených až zelených listù rùzné délky,

A

26   Reynolds

 Lavranos, Rakouth & T. A. McCoy

 Journal of South African Bo­ tany 4: 21 (1938).

 Bradleya 25: 19 (2007).

.c z

  Rostliny  se  vzpøímeným  asi  metrovým kmínkem. Dvouøadì rostoucích listù je pøibližnì 30, jsou tuhé, modrozelené, asi 35x5 cm velké. Na okrajích listù jsou tuhé, hnìdé, 1–2 mm velké zuby, které mají rozestup 1 cm. Kvìtní stvol je 60 cm vysoký, nevìtvený. Hustý válcovitý hrozen je 10 cm dlouhý. Bílé kvìty jsou dlouhé až 3 cm a  z  ústí  jim  vyènívají  blizna  i  prašníky  asi 5–10 mm. Na Madagaskaru vykvétá v bøeznu.  Madagaskar. Roste v provincii Anta­ nanarivo na køemenných skalách s mírnì kyse­ lou pùdou.

wz

 Tento druh vytváøí husté keøíky støední ve­ likosti, skládající se z èetných plazivých kmínkù do délky 1 m. Listnatá èást výhonu je vzpøímená, bez ohledu na skuteènost, zda má èi nemá oporu v okolních keøích. Docela úzké, pøevrácené listy jsou až 20 cm dlouhé a 5 cm široké a jsou pomìr­ nì hustì uspoøádané do vrcholových rùžic. Tak jako u vìtšiny plazivých aloí jsou listy modroze­ lené barvy a mají èetné bìlavé skvrnky z obou stran. V zimì získává epidermis tmavì hnìdou až èervenou barvu. Okraje listù jsou bìlavé a mají podélnì rozmístìné témìø neznatelné zoubková­ ní o velikosti zubù 0,5 mm a rozestupem 5–8 mm. Kvìtenství  je  obvykle  jednoduché,  ale  nìkdy pøece jen jednou až dvakrát rozvìtvené. Bledì èervené kvìty jsou k sobì navzájem pevnì pøi­ tisknuté a tvoøí sevøený hlávkovitý hrozen.

ww

w.

al

oe

s.

  Rostliny  jsou  vzdálenì  podobné , které však mají mnohem menším zcela  jiný  typ  kvìtù  a  mnohem  kratší  kmínek. Pìstování je pomìrnì nároèné, vyžadují mírnì  Jižní Afrika. Rozšíøení je omezeno na kyselý  a  propustný  substrát. oblast Severního Kapska a Západního Kapska, nesnáší zálivku v prùbìhu léta a velmi snadno kde roste na písèitých pánvích. shnije.  Doporuèuje  se  zalévat  jen  na  podzim. Vzhledem k tomu, že se jedná o novinku, tak není   mùžeme  od  ostatních zatím mezi pìstiteli rozšíøená. plazivých aloí snadno poznat podle jejích užších, modrozelených listù, které mají na svém povrchu z obou stran bílé skvrnky. Semenáèe vypadají na rozdíl  od  dospìlých  rostlin  pomìrnì  odlišnì. V podstatì nemají rozetu, jen individuální, tlusté a krátké listy nepravidelnì umístìné na kmínku. Opravdová rùžice se zaène tvoøit asi po deseti letech.  V  našich  konèinách  se  ve  sklenících bìžnì  nevyskytuje,  pìstování  se  dá  pøirovnat pìstování . Velmi se vyjímá v kombinaci s dalšími poléhavými èi visícími sukulenty v zá­ vìsných kvìtináèích.

Lavranos  Cactus and Succulent Jour­ nal 49: 74  (1977). Rostliny øídce odnožují a tvoøí poléhavý kmínek. Listy jsou  temnì zelené, na slunci èer­ venají, jsou až 40x12 cm velké. V mládí jsou na pokožce  nepravidelnì  rozmístìné,  malé,  bílé skvrnky. Okrajové zuby jsou 4–5 mm vysoké, mají

A

27

  Keòa. Roste na nìkolika lokalitách v Rift Valley, vìtšinou na zarostlých skalách.  Není bìžnì pìstovanou aloí. Roste nesmírnì pomalu. Vyžaduje plné slunce, mini­ mální  zálivku  a  teplejší  zimování.  Nìkdy  bývá zamìòována  za ,  kdy  oba  taxony zasluhují další terénní prùzkum.

a dlouhých špièek. Jejich horní i spodní èásti jsou tmavì  zelené  a  na  povrchu  nalezneme  velké množství  roztroušených  teèek.  Nìkteré  z  nich jsou hrbolkovité a mají drobné na sobì drobné zoubky, zejména smìrem k vrcholové èásti listu. Listy jsou malé, jen asi 8–10x1–2 cm velké. Po okrajích listù jsou rozmístìny bílé, mìkké zoubky do velikosti  2 mm. Kvìtenství dorùstá 30–50 cm, hrozen je polohlávkovitý, 10–20 cm dlouhý. Kvìty jsou  matnì  èervené  nebo  rùžové,  asi  40  mm dlouhé  a pøes semeník mají prùmìr 7 mm. V pøí­ rodì vykvétá od srpna do listopadu.  Schult. & Schult.f.,  var.  Baker, var.  Baker,  Guillau­ min.

.c z

rozestup 6–15 mm. Povrch listù je na omak drsný. Kvìtní  stvol  je  70–140  cm  dlouhý,  rozvìtvený do 6–12 ramen, spodní ramena jsou dále vìtvená. Hrozny jsou válcovité a tvoøí je èervené kvìty.

wz

  Jižní Afrika, Lesotho. Vyskytuje se od Beaufort West v centrálním Karoo pøes Východní Kapsko a Lesotho po jihozápadní KwaZulu–Natal.

ww

w.

al

oe

s.

 Tato aloe je pomìrnì bìžná jak na pøírodních lokalitách tak i ve sbírkách milovníkù sukulentních rostlin. Jedná se o velmi nenároè­ nou rostlinku, extrémnì snadno pìstovatelnou a tedy vhodnou i pro zaèáteèníky. Pøi pìstování preferuje propustný a minerální substrát, i když snese i humózní pùdu a také èastìjší zalévání. Nedoporuèuje se pøíliš èasté pøesazování, nebo pak rostlina ztrácí miniaturní a kompaktní vzhled. Rostliny pøesazujeme, až když je kvìtináè tìsný  pra­ a boèní rùžice nemají kam rùst. videlnì kvete, a to i pøi pìstování v bytì. Toleruje pìstování na oknì orientovaném na východ èi jih. Snadno se množí oddìlováním a zakoøeòováním boèních roset. Krátkodobì toleruje zimní pokles teplot až k –7 oC, podmínkou je však suchý sub­ strát a velmi dobrá drenáž. Pøesto ideální teplota pro  zimování  se    pohybuje  mezi  +7  až +10 oC.

  Haworth Phil. Mag. 66: 280 (1825).

Rostliny nemají kmínek, hojnì odnožují. Listù v rùžici je 100–150. Rùžice jsou v prùmìru do 15 cm a mají velké množství úzkých, trojúhel­ níkovitých listù zužujících se do tenkých, suchých

A

28

Rostliny bez kmínku nebo jen s nepatrným kmínkem,  zpravidla  rostoucí  solitérnì.  Listù  je 10–14, rostou vzpøímenì a jsou 30–50x9–17 cm velké, zelené, èasto s množstvím nepravidelnì uspoøádaných skvrn. Okraje nesou mohutné, asi 5 mm vysoké zuby s hnìdou špièkou. Zuby mají rozestup 8–17 mm. Kvìtenství je až 170 cm vy­ soké, rozvìtvené do 8–10 vzpøímených ramen, hrozny jsou válcovité, asi 25–55 cm dlouhé. Sa­ motné kvìty jsou nejèastìji žluté, velmi vzácnì i èervené. Velikost kvìtù je 34–36 mm a mají prù­ mìr 6–8 mm, pedicel je dlouhý jen 6 mm. Z ústí èní blizna i prašníky asi 3–4 mm.

    Namibie.  Velmi  bìžná  u  pobøeží oceánu na východním okraji Namibské pouštì.

.c z

72: 22 (2000).

 Lavranos & I. S. Colle­ jsou 15–25x4–7 cm velké, zelené, nìkdy bílo ze­ lené, okrajové zuby jsou 2–3 mm vysoké, hnìdé, tvrdé, s rozestupem 5–15 mm. Kvìtenství je 50–  Cactus and Succulent Journal 75 cm vysoké, zpravidla se 2–3 rameny, kvìty jsou 20­25 mm dlouhé, šarlatové.

 je vzácnì pìstova­ nou  rostlinou,  která  nepatøí  mezi  bìžné  aloe. Je výraznì suchomilná a velmi náchylná na pøe­ lití, závlaha je vhodná mlžením nebo nárazovì jednou roèní zálivkou. Krátkodobì snese zimní pokles teploty až k –5 oC.

s.

    Saudská  Arábie.  Roste  v  provincii Hijaz blízko Ash–Shafa.  Známá je jen z žulového pohoøí mezi Al–Hadda a Taif.

wz

nette

(PPv)

ww

w.

al

oe

 Blízce pøíbuznou je od které se odlišuje širšími, modrými a ozubený­ mi  listy,  a  také  mnohem  více  rozvìtveným kvìtním stvolem s vìtšími kvìty. Vyžaduje pìs­ tování na plném slunci.

  A. Berger

  Botanische  Jahrbücher  für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie. Leipzig 36: 63 (1905).   Rostliny  bez  kmínku,  odnožující  až  do shlukù 20–40 rùžic. Rùžice je vzpøímená. Listy

(PPv)

B

29 Scott–Elliot

wz

s.

 Rostliny hustì odnožují od báze krátkého kmínku a tvoøí shluky až 100 rùžic. Listù v rùžici je asi 12, bývají podlouhle trojúhelníkovitého tva­ ru, jsou asi 7–10 cm dlouhé a 8 mm široké, zelené s èerveným nádechem, èasto se svìtlými skvr­ nami na povrchu. Skvrny jsou na spodní stranì listu poèetnìjší než na svrchní stranì, ale jsou známy i zcela neteèkované rùstové formy. Okra­ jové zuby jsou bílé, asi 1 mm vysoké a mají ne­ pravidelný rozestup okolo 1 mm. Celé kvìtenství je nevìtvené, 25–30 cm dlouhé, hrozny jsou po­ lohlávkovité, 3­5 cm dlouhé a øídké. U báze je kvìt meruòkový nebo oranžový a pøechází až do citrónov젞luté, špièka korunních lístkù je èasto zelená.  Barva  kvìtù  je  tedy  znaènì  variabilní. Kvìty jsou nejvýše 23 mm dlouhé.   je uvedena v Appendix I CITES.  P. V. Heath.

.c z

 Journal of the Linnean Soci­ ety, Botany 29: 60 (1891).

oe

  Madagaskar. Pùvodní rostliny pochá­ zely  z  blízkosti  Fort  Dauphin,  dnes  je  pùvodní lokalita znièena.

ww

w.

al

 Ve sbírkách se tato miniaturní aloe vyskytuje  velmi  èasto.  Nejbližšími  pøíbuznými  a také velmi po­ jsou žlutì kvetoucí dobná, rùžovì kvetoucí . U zmiòo­ vaných  taxonù  nelze  jednoznaènì  urèit  tvoøí rozlišovací znaky. S mnoho pøírodních pøechodù a hybridù. má  pokožku  pøevážnì  neteèkovanou,  ovšem nìkdy i teèkovanou. Polohlávkovité hrozny kvìtù   jsou  nejèastìji  žluté,  vzácnìji  pak  má vždy svìtle teèko­ oranžové. vanou pokožku s jemným bílým žilkováním, hroz­ ny  jsou  øídké,  protáhle  válcovité  a  asi  10  cm dlouhé. Typová   má epidermis pøevឭ nì teèkovanou, existují však i zcela neteèkované populace.  Hlavní  rozpoznávací  znak mají  být  právì  jasnì  záøivì  oranžové  kvìty se žluto–zelenou špièkou, ovšem jsou známy po­ pulace se subkapitátními hrozny témìø žlutých nebo i oranžov쭚arlatových kvìtù.  je pomìrnì  snadno  pìstovatelná,  teplomilná a bìžná aloe. Tvoøí poèetné trsy i v kultuøe a tím je velmi dekorativní. Dá se snadno množit rozdì­ lováním trsù a zakoøeòováním jednotlivých rùžic. V kultuøe tvoøí množství semen, je tedy možné rozmnožování výsevem. Velmi ochotnì hybridi­ zuje zejména s nebo .

B

30 Reynolds

  Reynolds

 Journal of  South African Bo­ Journal of South African Bo­ tany 30: 123 (1964). tany 19: 2 (1953).

.c z

 Keòa, Tanzanie. Známá je lokalita na  Taita  Hills,  asi  3  km  západnì  od  Mwatate, jihozápadnì od Voi.

 V pøírodì nezamìnitelná, nebo roste ostrùvkovitì. V nekvetoucím stavu je témìø k ne­ , kdy nìkteøí au­ rozeznání od tanzanské toøi oba taxony ztotožòují. Zatím je v kultuøe velmi vzácná a vzhledem k mohutnosti se témìø ne­ pìstuje ani v evropských botanických zahradách. Pøesto se pìstování jeví jako nenároèné, vyža­ duje pouze teplejší zimování.

oe

s.

  Zimbabwe,  Mozambik.  Vyskytuje se na skalách v pohoøí Chimanimani, typové rost­ liny rostou jen v kaòonech Haroni a Chisengu v nadmoøské výšce 370–380 metrù, varieta  roste jen v blízkosti øeky Makurupi­ ni.

Stromovitý druh. Tvoøí vzpøímený, jedno­ duchý, až 6 m vysoký a 10 cm tlustý kmínek, který je holý. Listù je v rùžici asi 25, jsou výraznì zkrou­ cené, asi 90x14 cm velké, šedozelené a nesou 5 mm vysoké okrajové zuby. Kvìtenství je 60 cm dlouhé, výraznì vìtvené, kvìty jsou karmínové až  oranžové  s  šedivou  špièkou.  Jako  jedna z mála aloí je toxická, domorodci jí nazývají „krysí aloe“.

wz

 Trávovitá aloe, která tvoøí kmínek, odno­ žuje až do 50 odnoží, kmínek je poléhavý nebo visící.  V  domovinì  roste  na  skalních  stìnách. Listù  je  asi  7–12,  rostou  vìtšinou  dvouøadì a nìkdy rùžicovitì, jsou dlouhé a úzké, jen asi 20–30x1–1,2 cm velké. Epidermis je žlutozelená až zelená se svìtlými skvrnami, zejména u báze listù. Jemné, drobné okrajové zuby jsou v roze­ stupu 2–4 mm. Kvìtenství je 50–60 cm dlouhé, zpravidla horizontální nebo visící dolù a nese asi 30–40 cm dlouhý, válcovitý hrozen oranžových nebo šarlatových kvìtù.  Varieta Ellert má nezøetelný kmínek a odnožuje více než typ. Listy jsou až 45–50 cm dlouhé a kvìtenství je 75 cm dlouhé a vzpøímené.

ww

w.

al

 Blízce pøíbuznou je , která má  ale  menší  kvìty  a  kratší  pedicel.  Podobné  a ,  kdy jsou    také všechny rostou na skalách pohoøí Chimanimani v Zimbabwe.  Zatím je v kultuøe vzácná a málo pìstovaná. Pøi pìstování si je tøeba uvìdomit, že tvoøí poléhavý kmínek a také to, že pochází z hor, ve kterých panuje po vìtšinu roku pøibližnì stejná teplota.  V  našich  podmínkách  nesnáší  v  zimì chlad a v létì horko.

(PPv)

B

  Thiselton–Dyer   Gardeners  Chronicle  568

s.

(1874).

wz

.c z

31

oe

Rostliny až s 18 m vysokým a 1 m širokým kmenem, který se dichotomicky dìlí. Listù je asi 20, mívají rozmìry 60–90x7–9 cm. Pokožka je jed­ notnì temnì zelená. Hákovité okrajové zuby jsou 1–1,5  mm  vysoké  a  rostou  s  rozestupem 7–15 mm, . Kvìtenství je 50–60 cm vysoké, obvyk­ le  se  2–4  rameny.  Vzpøímené  hrozny  bývají 10–20 cm dlouhé, husté a jsou tvoøeny matn젞lu­ tými,  oranžovými  nebo  i  lososovì  zbarvenými kvìty.  Tyèinky  i  blizna  èní  z  kvìtu  15–20  mm. V kultuøe kvete v prosinci.     Dyer, var.  (Dyer) Baker.

w.

al

zelené s množstvím matnì zelených až špinavì bílých teèek a èárek. Zuby jsou 1 mm vysoké, mìkké,    k vrcholu listu zpravidla chybí. Kvìtenství 50–60  cm  dlouhé,  nerozvìtvené  a  nese  asi 12–16 cm dlouhý, válcovitý hrozen kvìtù. Zvon­ kovité kvìty mají délku asi 13 mm, jsou korálovì èervenì zbarvené se svìtlejší špièkou korunních   Jižní Afrika, Svazijsko, Mosambik, An­ lístkù.   (Reynolds) gola.  Roste  zejména  v  pøímoøských  oblastech a nížinách v nadmoøských výškách do 400 metrù. P. V. Heath.

ww

  Madagaskar. Roste v provincii Fiana­  Vzhledem ke znaèným rozmìrùm ne­ patøí  mezi  bìžnì  pìstované  aloe.  I  semenáèe rantsoa na jižním okraji pohoøí Itremo. Vyhledává mají znaèné roèní pøírùstky. V USA je populární štìrbiny v žulovém podloží v nadmoøských výš­ kách 1200–2000 metrù. hybrid rex , což je køíženec x . Tyto rostliny se v jižní Kalifornii s ob­  Jedna z nejmenších a nejèastìji pìs­ libou využívají k venkovní výsadbì. tovaných madagaskarských aloí. Snadno se pìs­ tuje i množí, a to jak semenem tak i øízky. Vztah Reynolds mezi   a   je velmi diskuta­ bilní. Mnoho odborníkù se domnívá, že se jedná   Journal  of  South  African jen o dvì rùstové formy téhož taxonu s tím, že Botany 22: 132 (1956). je drobnolistá forma. je uvedena v Appendix I CITES.   Bez  kmínku,  hustì  odnožuje  do  shlukù rùžic. Koøeny jsou ztloustlé. Listù v rùžici je okolo 15,  jsou  protáhlé,  10–13x1  cm  velké,  tmavì

B

wz

.c z

32

  Lavranos

ww

w.

al

oe

s.

notlivé listy jsou 30x3 cm velké, jasnì zelené, okraje jsou svìtlejší a nesou 2 mm vysoké zuby  Kakteen und Andere Sukku­ rostoucí s rozestupem 8–12 mm. Kvìtní stvol je lenten 49: 161 (1998). až 60 cm vysoký, zpravidla nevìtvený a nese asi 12  cm  dlouhé,  válcovité  a  øídké  hrozny  kvìtù.  Rostliny odnožují od báze kmínku a tvoøí Kvìty  jsou  jasnì  èervené,  asi  17  mm  dlouhé. husté keøíky, které jsou asi 60 cm vysoké. Listù Hlavní období kvetení je kvìten až èerven. je 8–10 a jsou uspoøádány do øídké rùžice. Jed­

B

33   Madagaskar. Roste v provincii Anta­ nanarivo,  západnì  od  Bereva  na  bøezích  øeky Tsiribihina.

  L. C. Leach  Kirkia 10: 385 (1977).

  Asi  nejvìtší  pøíbuznost  má  s  var.  od které se odlišuje buj­ nìjším rùstem, delšími a štíhlejšími listy. Pìsto­ vání  je  bezproblémové,  pøesto  je  tento  taxon ve sbírkách jen vzácnì k vidìní.

.c z

Rostliny bez kmínku, odnožující, listy jsou až  30–50x9  cm  velké,  na  slunci  bronzové, s  množstvím  podlouhlých  dekorativních  skvrn, které  se    s  vìkem  èasto  ztrácejí.  Zuby  jsou 1–3 mm vysoké, s rozestupem 8–10 mm. Vzpøí­ mené kvìtenství je asi 0,8–1 m vysoké, rozvìtve­   H. Perrier né  do  6–10  boèních  ramen,  cylindrické  hrozny jsou tvoøeny korálovì rùžovými kvìty, které jsou  Mém. Soc. Linn. Normandie, 25–32 mm dlouhé.

1: 48 (1926).

wz

  D. R. Kongo, Tanzanie, Zambie. Vy­ skytuje se pouze u jižní èásti jezera Tanganika, kde roste na kolmých skalních stìnách a zpravi­ dla zakrytá keøi.

 Na svìtì není mnoho pìstitelù, kteøí tento  taxon  mají  ve  sbírce  a  je  ještì  mnohem ménì lidí, kteøí tyto aloe vidìli v pøírodì. Znaènì vzácný  druh.  Pìstitelské  nároky  má  podobné jako pøíbuzná, ale mnohem bìžnìjší, . Pìstovat ji mùžeme i v humóznìjší pùdì, nesnáší poklesy teplot pod +15 oC.

oe

s.

 Rostliny bez kmínku, solitérní, listù je asi 20–40,  jsou  pomìrnì  tuhé,    trojúhelníkovité, 30–40x7–9 cm velké, zelené s èerveným náde­ chem a zøetelným èerveným okrajem. Okrajové zuby  jsou  2–3  mm  velké,  naèervenalé,  tvrdé, s rozestupem 8–12 mm. Kvìtenství 60–80 cm vy­ soké, u mladých rostlin jednoduché, u starších rostlin bývá na hlavním stvolu 3–5 boèních vìtví. Asi 40 cm dlouhé hrozny jsou válcovité a jsou tvoøeny  znaèným  množstvím  pøisedlých  kvìtù, u kterých pedicel zcela chybí. Kvìty jsou žluté s oranžovými špièkami až oranžové, 15 mm dlou­ hé a 7 mm široké. V pøírodì kvete v èervnu až èervenci.

al

  Madagaskar. Roste na centrální vr­ chovinì od Ihosy po Betroka v nadmoøských výš­ kách 800–1400 metrù.

ww

w.

 V domovinì roste na trávou zarost­ lých skalách a kamenitém terénu. Má podobné nároky  jako  pøíbuzné   nebo .  nepatøí v Evropì mezi bìžnì pìstované aloe, ovšem na americ­ kém kontinentu je populární a využívá se zejmé­ na k venkovním výsadbám.

  Guillaumin  Bulletin du Muséum National d'Histoire Naturelle, Ser. 2, 14: 349 (1942).  Rostliny bez kmínku, odnožující u báze. Listù v rùžici je asi 10, jsou trojúhelníkovité, vzpøí­ mené až rozevøené, 15–20x1,4 cm velké, olivovì zelené s narùžovìlým okrajem. Povrch listù je drsný. Okrajové zuby jsou 0,5–1 mm vysoké, rù­ žové, s rozestupem 2 mm. Jednoduchý kvìtní stvol  je  jen  asi  10–15  cm  dlouhý,  kvìtenství  je

B

34

oe

s.

wz

.c z

  Madagaskar v provincii Toliara blízko hlávkovité a je tvoøeno asi 10 jasn젚arlatovými vesnice Bekopaka. Roste v kaòonu obklopujícím kvítky. Na Madagaskaru vykvétá v kvìtnu. øeku Manambolo. Madagaskar.  rostla v blíz­   I  když  jsou  tyto  rostliny  známy  již kosti letištì Taolagnaro, ovšem tato typová loka­ lita je nyní zcela znièena. Není znám᠞ádná jiná od roku 1964, kdy je sbíral Morat, na popis se , lokalita výskytu a rostliny vyskytující se ve sbír­ dlouho èekalo.  Blízce pøíbuznou je která roste v podobné krajinì ovšem jižnì od To­ kách jsou potomky rostlin z originálních sbìrù. liary. Od  se odlišuje delšími a jemnìji Blízce pøíbuznou je , proužkovanými listy, rozvìtveným a delším kvì­ která ovšem tvoøí kmínek a má válcovitý kvìtní tenstvím a lokalitou výskytu. hrozen.  V  kultuøe  je   zamìnitelná za podobnou .  Zásadní rozdíly jsou tyto:  má drsný list do 20x1,5 cm, okrajové zuby jsou maximálnì 0,5–1 mm vysoké  s roze­ stupem  2  mm  a  kvìty  jsou  záøivì  šarlatové     má  listy  do  15x na  krátkém  stvolu. 1–2  cm,  okrajové  zuby  jsou  vysoké  minimálnì 1–1,5 mm a bývají s rozestupem 3,5–8 mm, kvìty jsou žluté a hlavní kvìtní stvol je 70–85 cm dlouhý. Všechny  tøi  zmiòované  druhy  jsou  náchylné na hnilobu koøenù, zejména pokud jsou zalévány svrchu. Proto je radìji zaléváme jen podmokem.

Schultes & Schultes  Systema Vegetabilium, ed.

w.

al

7: 704 (1829).

Castillon

ww

 Adansonia sér. 3: 22 (2000).

 Rostliny s krátkým kmínkem, nìkdy odno­ žující od báze. Listù je 10–15 v široce rozevøené rùžici, jsou 30–70x4 cm velké, modrozelené až jasnì zelené, jemnì proužkované. Okraje jsou bíle  lemované,  zuby  buï  chybí,  nebo  jsou  jen 0,1–0,5 mm vysoké. Kvìtní stvol je až 70 cm vy­ soký, vzpøímený a rozvìtvený do 2–6 ramen. Hro­ zen  je  cylindrický,  asi  10  cm  dlouhý,  øídký. Èervené kvìty mají zelen頚pièky lístkù a z ústí èásteènì vyènívají prašníky a ènìlka. V domovinì kvete v kvìtnu až èervnu.

 Rostliny bez kmínku, odnožující, listy jsou vztyèené, úzce protáhlé, 10–15x1–1,25 cm velké, u  báze  rozšíøené  až  na  2,5  cm,  šedozelené. U báze mohou být drobné bílé skvrny, zejména na spodní stranì listù  a celá báze tvoøí jakousi

B

35

pouzdra listu. Okraje listù jsou ohranièeny bílými èarami a podél nich najdeme od sebe pomìrnì vzdálené  zoubky.  Zuby  jsou  pevné,  bílé,  asi 1–3 mm vysoké a mají rozestup 2–5 mm. Kvìtní stvol je jednoduchý, nevìtvený, 40–60 cm vyso­ ký. Hlávkovité kvìtenství je tvoøeno pomìrnì ve­ likými kvìty, které mohou být až 4 cm dlouhé. Lososovì  rùžové  kvìty  mají  trubkovitý  tvar, ovšem smìrem k ústí se  postupnì zužují. Praš­ níky i blizna mírnì èní z ústí kvìtu. V domovinì kvete od listopadu do února.   Reynolds.

.c z

bulvu. Bìlavé okrajové zuby jsou 0,5 mm dlouhé a rozestup mají 5 mm. Kvìtenství je jednoduché, stvol je asi 25–40 cm dlouhý. Drobné kvìty jsou bìlavì zelené nebo hnìdozelené, 8–15 mm vel­ ké. Z kvìtu vyènívají tyèinky i ènìlka s bliznou asi 6–8  mm.   má  sklony  kvést  bìhem celého  roku,  zejména  pak  v  kultuøe.  Nicménì za hlavní období kvetení je považováno jihoafric­ ké léto, tedy doba od listopadu až do února.   Haw.,  (Haw.) A. Berger.

ww

w.

al

oe

s.

wz

 Jižní Afrika. Domovinou je Východní Kapská provincie, od Uitenhage po Port Eliza­  Jižní Afrika. Pomìrnì rozšíøena v ob­ beth.  Roste  v  hustých  keøovitých  porostech lasti od severního KwaZulu–Natal pøes Mpuma­ v nadmoøských výškách do 100 m n. m. langu v Northern Province až po Eastern Cape Province. Roste v trávou zarostlém kamenitém  Tato trpaslièí aloe je snadno rozpo­ terénu  a  nadmoøských  výškách  od  600  do znatelná podle úzkých a protažených listù a ma­ 1800 metrù. lých,  hnìdozelených  kvìtù.  Tento  fakt  Na první pohled je podob­ zaznamenal  již  Haworth  v  pùvodním  popisu (1824), kdy rostliny popsal jako . ná ; oba druhy mají dosti široké listy, Posléze byly Bergerem øazeny do skupiny které pøíliš charakteristické pro skupinu trávovi­ .  patøí mezi snadno pìstova­ tých aloí nejsou. Avšak mùžeme urèit telné ovšem vzácné rostliny. Rostliny patøí mezi podle pøítomnosti krátkého kmínku, vzpøímenìj­ kriticky ohrožené druhy, kdy hlavní podíl na tom ších listù (ne široce rozprostøených) a podle jejích mají zemìdìlství, rozšiøování mìst a prùmysl. vìtších,  trubkovitých  kvìtù.  Typické  rostliny  mají nejširší listy ze všech trávovitých  je øídce pìstovaný druh. Jako aloí. u vìtšiny trávovitých aloí, také u tohoto druhu listy bìhem zimního období odumírají.

Baker

  Bulletin  of  Miscellaneous Information, Royal Gardens, Kew.: 84 (1892).  Jedná se o robustní druh s krátkým kmín­ kem o délce do 20 cm, listy jsou  50–60 cm dlouhé a  5–6  cm  široké,  u  ssp.     jsou  široké  až 7 cm. Na horní stranì listu mùžeme nìkdy najít nìkolik málo roztroušených bìlavých  skvrn, za­ tímco spodní strana je výraznì skvrnitá v okolí

B

wz

.c z

36

  Groenewald

s.

  Flowering  Plants  of  South Africa 20: tab. 761 (1940).

ww

w.

al

oe

 Rostliny nemají kmínek øídce odnožují od báze a tvoøí menší trsy rùžic. Listù v rùžici je asi 20, jsou 30–35x8–10 cm velké, špièky listù èasto zasychají  a  výraznì  se  kroutí.  Barva  listù  je temnì zelená, na slunci bronzová až naèervena­ lá se svìtlými podélnými pruhy a více èi ménì pravidelnì rozmístìnými skvrnami. Tuhé, hnìdì zbarvené  okrajové  zuby  jsou  2–3  mm  vysoké a mají rozestup 10–15 mm. Z jedné rùžice mohou vyrùstat souèasnì až tøi stvoly. Hlavní kvìtní stvol je 100–150 cm dlouhý s množstvím vìtví. Vìtví bývá 30–50 a spodní ramena se dále rozvìtvují. Na konci vìtví je hlávkovité (kapitátní) kvìtenství korálovì èervených, 20–27 mm dlouhých kvìtù. Pedicel je 15–20 mm dlouhý. Na pøírodních loka­ litách  se  kvìty  objevují  v  èervnu  až  èervenci, v kultuøe kvetou pøevážnì v zimním období.

 Jižní Afrika (Mpumalanga, Branddrai). Na rozdíl od ostatních skvrnitých aloí má   omezený  areál  výskytu v Mpumalanga, kde roste v blízkosti Ohrigstadu a smìrem na sever k øece Olifants (The Olifants River)  na skalnatých vrcholcích nebo v travna­ tých stráních ve skrytu keøù.

B

37

 Flora of Tropical East Africa, Aloaceae: 33 (1994).

Rostliny vytváøejí skupiny hustých rùžic. Každá rùžice dorùstá do 8 cm, ale u var. mohou rùžice mìøit až 30 cm. Výrazn젚edavé listy jsou široce trojúhelníkovité, délka je do 6 cm a šíøka listù je do 2 cm. Horní povrch bývá ob­ vykle bez jakýchkoliv teèek nebo zubù, na spodní stranì mùže být pár zoubkù. Okraje zdobí bílé, asi 3 mm vysoké zuby. Jednoduché kvìtenství je 40 až 60 cm vysoké, válcovitý hrozen kvìtù dosahuje 15 cm délky. Kvìty se vyskytují v odstí­ nech èervené, vzácnì i žluté barvy. Existují tøi variety, hlavním kritériem pro rozlišení je pøede­ vším velikost rostlin. Nejvìtší ze všech variet je  var.  (Haworth) Baker, jejíž rùžice mìøí v prùmìru až 30 cm a je tvoøena až 60 listy. 6 cm široké listy jsou asi 12–15 cm dlouhé a na okrajích se vyskytují 4 mm vysoké zuby s ro­ zestupem  8  mm.   var. Baker je støedních rozmìrù a je pøechodem mezi var.  a typovou varietou.  Haw., var.  (DC.) A. Berger,  Haw.,  DC, Roem. & Schult.

oe

s.

 Rostliny zpravidla zøídka odnožující, velmi staré rostliny mohou mít až 0,7 m dlouhý kmínek. Listy tvoøí kompaktní rùžici, která je široce roze­ vøená, jednotlivé listy jsou 50–80x10–20 cm velké, temnì zelené, èasto s tmavì bronzovým náde­ chem. Okrajové zuby jsou 2–3 mm vysoké a mají rozestup 10–20 mm. Kvìtní stvol je 150–200 cm dlouhý, bujnì rozvìtvený do 25–30 ramen, kdy spodní  ramena  jsou  vícenásobnì  vìtvená. Hrozny jsou 15–30 cm dlouhé a jsou tvoøeny ko­ rálovì rùžovými kvìty.

 Gardeners  Dictionary ed. 8 (1768).

.c z

  S. Carter in Polhill

  Miller

wz

  Od  nejblíže  pøíbuzných a  se odlišuje zejména hojnì vìtveným kvìtním stvolem a krátkými, kulovitì hlávkovitými hrozny. Další podobnou rostlinou je ,  která  má  ovšem  kvìtní  stvol  40– 100 cm dlouhý, vìtvený jen 5–7 rameny a zpravi­ dla jí chybí podélné proužkování listù. Rostliny se pomìrnì snadno pìstují v propustném sub­ strátu  a  patøí  mezi  bezproblémové,  krásné, skvrnité  aloe.  Krátkodobì  snese  zimní  pokles teplot až k –6 oC.

ww

w.

al

  Jižní Afrika. Vyskytuje se ostrùvkovitì   Tanzanie. Bìžnì se vyskytuje v hor­ ské  provincii  Iringa,  zpravidla  ve  stínu  køovin. v západním Kapsku v oblasti mezi Bredasdorp Roste na skalnatém masívu v kapsách s humu­ a Ashton na západì a Riversdale na východì. sem  Je bìžnì nabízena k prodeji komerè­ je  velmi  blízce  pøí­ ními velkopìstírnami sukulentních rostlin. Jedná buzná s , od které se liší odnožo­ se  o  velmi  èasto  pìstovanou,  miniaturní  aloi. váním a temnì zelenými listy. Pøi pìstování je Dobøe  se  jí  daøí  v  minerální,  propustné  pùdì, stejnì nenároèná jako její pøíbuzná, ovšem vzhle­ velmi snadno se množí jak odnožemi tak i se­ dem k robustnímu vzrùstu není v evropských sbír­ meny.  Krátkodobì  snese  zimní  pokles  teploty až k 0 oC. kách bìžnì pìstovaná.

B

wz

.c z

38

menáèe a mladé rostlinky jsou mnohem více de­ korativní než dospìlérostliny. U dospìlých  zase upoutá mohutný a kompaktní kvìtní   Record  of  the  Albany stvol.  Krátkodobì  snese  zimní  pokles  teploty museum. Grahamstown 2: 137 (1907). až k –8 oC.  Tvoøí krátký kmínek, nejvýše a velmi vzác­ Rauh nì 1 m vysoký a pokrytý starými listy. Roste so­ litérnì, velmi vzácnì se dìlí na 2–3 rùžice. Listy v  husté  rùžici  jsou  zakonèené  tvrdou  špièkou,  Kakteen und andere Sukku­ jsou 30x10 cm velké, zelené, nevýraznì prouž­ lenten 17: 2 (1966). kované  (proužky  jsou  zøetelné  u  semenáèù), s  množstvím  èervenohnìdých  zubù,  okrajové  Kmínek netvoøí, zpravidla roste solitérnì zuby jsou až 2 mm vysoké, nìkdy se svìtlejší nebo øídce odnožuje. Listù v rùžici je 10–20, jsou špièkou a mají rozestup 1–1,5 cm. Jednoduché asi 40–60x2,5–3,0 cm velké, tmavì zelené, velmi kvìtenství  s  obrovským  množstvím  20–25  mm èasto s èerveným nádechem, v mládí s nemnoha dlouhých kvìtù je 1–1,5 m vysoké, samotný vál­ svìtlými a podlouhlými skvrnami. Okrajové zuby covitý hrozen je až 1 metr dlouhý. Barva kvìtù je jsou asi 1–3 mm vysoké a mají rozestup 5–10 mm. nevýrazn젞lutá až žlutozelená, kvìty jsou pøi­ Kvìtenství je 65 až 90 cm dlouhé, vìtšinou jed­ sedlé. Typové rostliny v pøírodì kvetou od srpna noduché, v kultuøe se vìtví do  i 2 ramen. Kvìtní do øíjna. Var.  se odlišuje od var. hrozen  je  polohlávkovitý,  øídký.  Poupata  jsou  Reynolds zejména šíøkou listù a dobou kve­ žlutá s nazelenalou špièkou. Pedicel je 15–20 mm tení.  Var.   má  listy  až  50  cm  velké, dlouhý. Kvìty mají mdle žluté zbarvení, u báze hrozen je až 13 cm v prùmìru a pedicel je 4 mm dlouhý. Tato varieta roste jižnì od Tarkastadu. Obvyklá doba kvìtu je únor.

w.

al

oe

s.

  Schönland

ww

  Jižní Afrika, Lesotho. Rozlehlá oblast rozšíøení zahrnuje èásti území Západní, Východní a Severní Kapské provincie a dále zasahuje i do Free  State  a  západního  Lesotha.  Nadmoøská výška jednotlivých stanoviš se pohybuje mezi 1000 až 2000 metrù.

 Bìžnì pìstovaný a komerènì èasto nabízený druh. Tuto výraznou aloi mùžeme snad­ no poznat podle pevných, hustých rùžic a pøede­ vším podle dlouhých, štíhlých hroznù hadovitého tvaru.  Vykazuje  snadné  pìstování  i  na  plném slunci a vyžaduje dobøe propustnou zeminu. Se­

B

39

je nìkdy nevýraznì rùžové. Délka kvìtù je 15– po zaschnutí èervenohnìdá. Kvìtenství je dlouhé 20 mm a šíøka 7 mm. Z kvìtu èní tyèinky i ènìlka do 60 cm, vìtví se na 7–15 ramen a nese hlávko­ pøibližnì 3–5 mm. V pøírodì vykvétají v èervnu. vité hrozny oranžovì èervených kvìtù, které jsou 25–27 mm dlouhé a 6 mm široké. Z ústí kvìtu èní  Madagaskar. Roste na žulových ska­ tyèinky i ènìlka asi 3–6 mm. V Jižní Africe kvete od srpna do øíjna. lách mezi Taolagnaro a Manantenina.

Lavranos

.c z

  Jižní Afrika. Roste v Severním Kapsku v distriktu Calvinia. Typová lokalita je na Bokke­ veld platu, což je jediné známé místo výskytu.

wz

  je  èásteènì  podobná , ale lze ji rozpoznat podle jejích užších, vzpøímenìjších,  žlutozelených  listù,  které  jsou také tlustší, asi 4–5 krát delší než širší a více su­ kulentní. Nepatøí mezi bìžnì pìstované jihoafric­ ké aloe.   je pøi zalévání v létì náchylná k èerné a rezavé skvrnitosti. Krátkodobì snese zimní pokles teplot až k –2 oC. Latinský název této aloe  pøipomíná  farmáøe  Eliase  Buhra  z  Nieu­ woudtville, který ji jako první objevil.   Christian

s.

Okruh rostlin   a  èásteènì  i     je velmi komplikovaný a rostliny se navzájem liší více– ménì jen délkou polohlávkovitého kvìten­ ství.  V nekvetoucím stavu je   témìø k  nerozeznání  od ,  která  ovšem  má rùžová poupata a kvìty jsou pøisedlé (nemají pe­ dicel). Podobná je i , která ale má kratší a širší listy.   je zatím v kultuøe velmi vzácná a cenìná. Pìstování je pomìrnì snadné, vyžaduje propustný substrát, nepravidel­ nou zálivku a pomìrnì dosti slunce. Je náchylná k  houbovým  onemocnìním  a  skvrnitosti  listù. V kultuøe dorùstá menších rozmìrù než udává popis. Zároveò je, oproti popisu, mnohem èastìj­ ší výskyt narùžovìlých kvìtù než èist젞lutých. Vyskytuje se cel᠚kála zajímavých hybridù, které z tohoto druhu vycházejí.

Flowering  Plants  of  South Africa 16: 630 (1936).

ww

w.

al

oe

 Aloe bez kmínku, u báze se extrémnì roz­   Journal  of  South  African šiøuje a vytváøí hlízu až 10 cm v prùmìru. Listù Botany 37: 37 (1971). v rozevøené rùžici je nejvýše 15, vìtšinou však jich je jen okolo 5 a pøi zasušení rostliny zpravidla  Rostliny bez kmínku, hustì odnožující do úplnì zaschnou. Listy jsou protáhlé, až 30–50x øídkých shlukù rùžic. Listù je asi 16, jsou nejvýše 15 cm velké, epidermis je jasnì zelená, se zøe­ 40x9 cm velké, hladké, svìtle zelené, protáhle telnými èárami po délce listu. Okrajové zuby jsou trojúhelníkovité, proužkované s nepravidelnými asi 1 mm vysoké a vyrùstají z bílého lemu listu. skvrnami nebo mají na svém povrchu zøetelné Kvìtenství je maximálnì 60 cm vysoké, sestává skvrny ve tvaru písmene „H“. Okraje listù jsou se až ze 3–7 postranních stvolù. Hrozen kvìtù je naèervenalé a nesou drobné, témìø neznatelné, cylindrický, asi 10–20x8 cm velký, s menším po­ jen asi 1 mm vysoké zuby. Tìlní šáva je žlutá,

B

40

ètem kvìtù. Kvìty jsou nevýrazn젞luté až žluto­ hnìdé, nìkdy narùžovìlé.  A. Berger.

.c z

 Tanzanie, Zambie. Roste ostrùvkovitì na území od západní Zambie pøes jih Tanzanie po severní Malawi. Vyskytuje se v nadmoøských výškách 1200–1600 metrù. Roste v oblastech se­ zónních mokøadù a mokrých luk.

s.

wz

 Pøi pìstování je nutný dobøe propust­ ný substrát. Ve sbírkách velmi vzácná a cenìná. Patøí mezi  rostliny. Je tøeba zacho­ vávat  periodicitu  rùstu,  v  zimì  listy  zcela  za­ schnou,  ale  nepravá  cibule  pøetrvá  ve  stavu hibernace do jara. Na jaøe se koncem dubna za­ ènou tvoøit nové listy, které mají v polovinì èervna finální tvar rùžice. Až v tomto období je možné   Madagaskar. Vyskytuje se v provincii staré a uschlé listy odstøihnout. Mahajanga v Analamaitso forest. Var. roste  asi  85  km  jihozápadnì  od  Antsohihi a snadno lze odlišit od ostatních madagaskar­ ských aloí výraznou tendencí tvoøit dceøiné rùžice na kvìtním stvolu.

al

oe

 Velmi zajímavá aloe právì znaènou a netypickou tvorbou dceøiných rostlin. Ve sbír­ kách  se  pìstuje  minimálnì,  ovšem  je  bìžnì zastoupená  v  evropských  botanických  zahra­ dách. Nejjednodušší metodou množení je zako­ øeòování dceøiných rùžic a výsev semen. Pìstuje se  v  písèitém  substrátu,  semenáèe  je  lepší zpoèátku pøistínit. Kvete pomìrnì pozdì a kvìty se objevují v kvìtnu.

w.

H. Perrier

 Mem. Soc. Linn. Normandie

1: 22 (1926).

ww

Obvykle  solitérní  a  bez  kmínku,  nìkdy s krátkým kmínkem. Listù je 10–25, jsou široce rozevøené, 40–60x6–10 cm velké, jasnì zelené až žlutozelené, okraje nesou 5 mm vysoké zuby s rozestupem 10–15 mm. Hlavní kvìtní stvol je až 250 cm vysoký s množstvím boèních vìtví, které jsou dále rozvìtveny. Na vìtvích se tvoøí dceøiné rùžice. Hrozny jsou 15–40 cm dlouhé, válcovité a pomìrnì øídké, jsou tvoøeny 22–25 mm dlou­ hými,  èervenými  kvìty.  Varieta Reynolds  tvoøí  množství  dceøiných  rùžic  jen na hlavním kvìtním stvolu. Hlavní stvol je kratší oproti stvolu typových rostlin.

B

41   Reynolds

wz

s.

 Rostliny nemají kmínek a zpravidla rostou solitérnì.  Listù  je  asi  20  v  rùžici,  jsou 35–40x5–7 cm velké, podkladová barva je varia­ bilní  od  jasnì  svìtle  zelené  po  hnìdozelenou. Špièky listù mají tendenci zasychat a kroutit se. Svrchní strana listù je zdobena množstvím teèek, které tvoøí obvykle nepravidelné pruhy. Spodní strana listù je bez teèek a zpravidla velmi svìtlá, šedivá až bílo–zelená. Okrajové zuby jsou 3–5 mm vysoké a mají rozestup 10–14 mm. Kvìtní stvol je vzpøímený, asi 100–120 cm vysoký, vìtvený  nej­ výše asi 7 vertikálnì vztyèenými rameny. Velmi øídký  hrozen  je  protáhle  válcovitý  a  až  35  cm dlouhý. Pedicel je 10–15 mm dlouhý, kvìty jsou pøibližnì 30 mm dlouhé. Barva kvìtù je tmavì rùžová, v kultuøe rostliny kvetou v zimì.   Jižní Afrika (Mpumalanga, Buffelsvlei) na píseèných naplaveninách v nadmoøských výš­ kách 1000–1400 m, roste zpravidla pod keøi.

.c z

  Journal  of    South  African Botany 2: 31 (1936).

al

oe

 je dosti varia­  se od­ bilní druh a od nejblíže pøíbuzné lišuje zejména velikostí.  má navíc bujnì vìtvený kvìtní stvol až 2 m dlouhý a barva kvìtù je zpravidla od žluté po žlutooranžovou. Další pøí­ buzná, , má extrémnì hojnì vìtvený  kvìtní  stvol  a  kulovì  kapitátní  hrozny. Rostliny se snadno pìstují v propustném substrá­ tu a patøí mezi bezproblémové aloe, které snáší pokles teploty k 0 oC.   A. Berger

w.

  Tanzanie. Vyskytuje se ve východní Tanzanii,  zejména  v  okolí  mìsta  Morogoro.  Das Pflanzenreich 38: 237 Roste  na  skalnatých  útvarech  v  nadmoøských výškách do 1500 metrù.

(1908).

ww

  Kmínek  netvoøí,  hustì  odnožuje.  Listù v  kompaktní  rùžici  je  asi  20–30,  jsou 20–30x5–6  cm  velké,  jasnì  zelené,  lesklé,  na slunci èasto pøecházejí na výraznou mìdìnì èer­ venou, nìkdy mají nemnoho svìtlých teèek ze­ jména  na  spodní  stranì  listù.  Svìtlé  okrajové zuby  jsou    2–5  mm  vysoké  a  rozestup  mají 7–15 mm. Kvìtenství je 40–60 cm dlouhé, nìkdy s  1–3  postraními  vìtvemi,  hrozen  kvìtù  je 15–25 cm dlouhý   a je tvoøen korálovì èervenými kvìty se žlutým ústím a délkou až 35 mm.  Christian.

 Velmi blízká je , která roste severnìji, má výrazné skvrny na žlutozele­ ných  listech  a  kratší  pedicel.  Zmiòované  aloe vyžadují minerální substrát a nepravidelnou zá­ livku. Na plném slunci získávají výrazný bronzový až  mìdìný  nádech  listù,  což  umocòuje  jejich krásu.  Oba  tyto  pøíbuzné  taxony  jsou  jedno­ znaènì teplomilné a znaènì dekorativní. V zimì je  nutné  teplé  zimování,  v  letních  mìsících  je možné letnìní rostlin.

C

42 Reynolds

Hemsley

  Journal  of    South  African Botany 27: 5 (1961). 7915 (1903).

s.

  Madagaskar. Roste jižnì od Ambato­ finandrahana na velmi omezené ploše na vápen­ cových  skalách  v  nadmoøské  výšce  okolo 1400 metrù.

.c z

Tvoøí krátký kmínek, nìkdy až 1,3 m vyso­ ký, u báze øídce odnožuje, staré listy pøetrvávají na kmínku. Listy jsou 40x5–7 cm velké, zelené, zpravidla s mìdìnì èerveným nádechem. Okra­ jové zuby jsou 2–3 mm vysoké, tvrdé a rozestup mají 10–15 mm. Kvìtní stvol je 60–90 cm vysoký a vìtví se do 2–3 ramen. Válcovité hrozny jsou až 15 cm dlouhé. Jednotlivé kvìty jsou jasn젚ar­ latové, asi 45 mm velké. Varieta  roste v Zimbabwe na granitových kopcích a od typu se odlišuje solitérním rùstem a žlutým, nìkdy oran­ žovým kvìtem. Varieta  roste v Malawi a tvoøí extrémnì husté porosty.

wz

 Rostliny bez kmínku, odnožující, vytváøe­ jící husté, ale nepoèetné kolonie rostlin. Listù je 6–10,  rostou  dvouøadì,  jsou  5–8x1,4  cm  velké, šedozelené. Na okrajích listù jsou jemné 2–3 mm vysoké zoubky. Kvìtní stvol je jednoduchý, asi 20–25 cm dlouhý, hrozen kvìtù je øídký, asi 4 cm dlouhý.  Poupata  mohou  být  narùžovìlá,  kvìty jsou bílé, asi 10 mm dlouhé a 4 mm široké. Ty­ èinky i blizna jsou skryté uvnitø kvìtu. V pøírodì se kvìty objevují v únoru až bøeznu, v kultuøe již od listopadu.   (Rey­ nolds) P. V. Heath.

 Curtis’s Bot. Mag. 124: tab.

ww

w.

al

oe

  Možná  zámìna  s .  má listy tìsnì u sebe a také jsou na omak drsné.  kvete vždy bíle, markantní  je  také  velmi  øídký  hrozen  kvìtù.  má listy dále od sebe, tvoøí kmí­ nek, na omak je sametovì hladká a kvete oran­ žovì  až  èervenì.  Další  podobnou  rostlinou  je ,  která  je  však  mohutnìjší  a  má zcela odlišný typ rùžových kvìtù. je  nároèná  na  pìstování,  zejména  je  citlivá na složení substrátu a závlahu. Do pìstebního substrátu  pøidáváme  alespoò  tøetinu  drceného vápence nebo dolomitu. V Evropì je zatím velmi vzácná.   je  uvedena v Appendix I CITES.

C

43

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

    Zimbabwe,  Mozambik,  Malawi, oranžové až žluté, asi 2 cm dlouhé, kvìtenství je Zambie. Roste na žulových skalách v mìlkých až  100  cm  dlouhé.  Hlavní  období  kvìtu  je  od bøezna do kvìtna. žlábcích s trochou humusu.   Salm–Dyck, Extrémnì snadné pìstování, v ne­  A. Berger,   A. Berger, mrznoucích oblastech se používá k výsadbám  Baker. jako venkovní rostlina. Velmi dekorativní rostliny díky svému výraznì naèervenalému zabarvení   Eritrea, Etiopie. Bìžnì se vyskytuje epidermis, které lze pozorovat již na semenáè­ v údolích i na otevøených pláních. cích.  Pomìrnì snadno pìstovatelná, tep­   Schweinfurth lomilná a bìžná aloe. V mládí roste nejprve dvou­ øadì,  pozdìji  zaène  tvoøit  rùžici.  Semena  jsou  Bulletin de l'Herbier Boissier bìžnì  nabízena  k  prodeji,  ovšem  klíèivost 2: 67 (1894). je relativnì nízká. Semenáèe pøirùstají pomìrnì dobøe a nemají zvláštní nároky na pùdu èi zalé­  Polymorfní druh. Rostliny s krátkým kmín­ vání. V zimì vyžaduje teplotu nejménì 12 oC, kem, které odnožují od báze a nìkdy tvoøí shluky v létì je možné rostliny letnit. Pøi pìstování tvoøí až  2 m v prùmìru a asi 1 m vysoké. Listù v rùžici øídké trsy, je možné ji množit dìlením a zakoøe­ je 12–16, jsou úzce trojúhelníkovité, štíhlé, pøetr­ òováním odnoží. V kultuøe a je velmi dekorativní, vávají  na  terminální  èásti  kmínku  v  délce  až mívá  vìtší  èi  menší  množství  svìtlých  skvrn 20  cm,  jsou  velmi  èasto    zkroucené,  40–60x a  rùžový  až  èervený  okrajový  lem.  Rostliny 8–12  cm  velké,  temnì  zelené,  èasto  zdobené v evropských pìstírnách šíøené pod smyšlenými bílými,  perlièkovitými  skvrnkami.  Okraje  jsou názvy  var.  nebo doèervena zbarvené, okrajové zuby jsou  3–5 mm var.  pravdìpodobnì rovn잠patøí do okruhu vysoké,  temnì  èervenohnìdé.  Kvìty  jsou .

C

44

.c z

1–2 cm. Kvìtenství je zpravidla nevìtvené, hustý kapitátní  hrozen  je  tvoøen  èistì  žlutými  kvìty. Tato varieta kvete v èervenci. Var.  se od typu odlišuje jen asi 3 cm úzkými  listy  a  výraznì  drobnìjšími  okrajovými zuby. Roste v severních oblastech v Montagne de Ambre. Var.  je nejmenší formou z celého okruhu rostlin. Listy jsou velmi úzké, okraje jsou témìø paralelní, epidermis je modrozelená.  Todaro.   Madagaskar. Polymorfní druh z Cen­ tral Plateau. Rostou pøevážnì na trávou zarost­ lých skalách a horských plošinách.

  Baker

s.

 Journal of the Linnean Soci­ ety. Botany. London 20: 272 (1883).

wz

 Snadno se množí výsevem, ovšem semenáèe  jsou  náchylné  na  uhnívání  koøenù. Tyto aloe nejsou snadno pìstovatelné, zejména var.   je  nároènìjší  na  složení  pùdy

ww

w.

al

oe

 Typová varieta je pomìrnì veliká pøisedlá rostlina  bez  kmínku,  jen  výjimeènì  s  krátkým kmínkem. Listy jsou vzpøímené, modravì zelené, a to zejména v mládí, na plném slunci se zbarvují do èervena. Velikost listù je rovn잠variabilní, bý­ vají  30–50x5–6  cm  velké,  tuhé.  Okrajové  zuby jsou  pøibližnì  2  mm  vysoké  a  mají  rozestup 8–12  mm.  Kvìtenství  zpravidla  jednoduché, nìkdy  se  vìtví.  Hrozen  je  hlávkovitý, 7–9x9–10 cm velký a je tvoøen množstvím žlutých až žluto–oranžových kvìtù. Zvláštností je, že se nejdøíve otevírají horní kvìty. Tyèinky i blizna vy­ ènívají z ústí kvìtu až 1 cm.  je nejpùsobivìjší varietou, Var. roste  pouze  v  okolí  vesnice  Itremo  a  dále u Ambositra. Tvoøí hustou rùžici až stovky listù, které jsou i 60 cm dlouhé. Markantní je také kmí­ nek, který je až 4 m vysoký a vzpøímený. Barva listù je jasnì zelená až hnìdozelená, lesklá. Kvì­ tenství bývá zpravidla rozvìtvené, barva kvìtù je žluto–oranžová. Kvìty se objevují v záøí. Nìkteøí autoøi  tyto  rostliny  uvádìjí  jako  samostatný druh. Var.  se odlišuje od typové variety asi  40  cm  dlouhými  listy  s  bílými  okraji,  které mohou být zvlnìné. Kvìty jsou jasn젞luté, asi 35  mm  dlouhé  a  tyèinky  i  blizna  èní  z  ústí  až o 15 mm. Tato varieta roste jižnì od Mahatsinjo (Tsaratanana) v severním Madagaskaru. Var.  roste pouze v Itremu, listy jsou kratší a širší než u typu, jen asi 30x10–13 cm velké, šedomodré s výraznými èervenými zuby, které  jsou  až  5  mm  vysoké  a  mají  rozestup

C

.c z

45

oe

s.

a také je citlivìjší na houbová onemocnìní. Pøi pìstování volíme minerální substrát s pøídavkem køemenného písku a vápence. Zálivku provádíme jen  v  jarních  a  podzimních  mìsících.  Všechny variety bývají hojnì zastoupeny i ve sbírkách ne­ specializovaných na aloe. Pøi poklesu zimních teplot pod +10 oC se mohou na listech objevit nepìkné, hnìdé skvrny. Tyto skvrny se také ob­ jevují na rostlinách pìstovaných venku nebo let­ nìných rostlinách.

wz

(PPv)

  J.–B. Castillon

  Succulentes  2006  (3):  22

al

(2006).

w.

  Rostliny  odnožující  u  báze  a  vytváøející shluky rùžic. Poléhavý stonek je až 40 cm dlouhý a 1 cm široký. Listù je na stonku asi 30–40, jsou prohnuté,  trojúhelníkovité,  asi  6x1,5  cm  velké. Kvìtní stvol je asi jen 6–7 cm dlouhý a nese nì­ kolik oranžovì èervených kvítkù. Kvete od února do kvìtna.

ww

Madagaskar. Roste v provincii Toliara na  zvìtralých  vápencích  v  nadmoøské  výšce 100–250 metrù.

  Vysoce  dekorativní,  ale  stále  velmi vzácná  miniatura.  V  souèasnosti  patøí  mezi nejdražší  aloe  v  nabídkách  specializovaných prodejcù sukulentních rostlin. Pìstování se jeví jako  nenároèné.  Substrát  volíme  propustný, nejlépe s výrazným podílem pemzy a vápence. Zaléváme  opatrnì,  v  zimì  je  nutné  teplejší zimování.  Snadno hybridizuje s ostatními aloemi jak  v  pøírodì,  tak  i  v  kultuøe.  Velmi  efektní  jsou napøíklad køíženci s .

C

46

 Pro své obrovské plody byla  øazena do sekce  a její nej­ bližší  pøíbuznou  je ,  která  má  jinou epidermis a vìtší listy i zuby. Další pøíbuznou je ,  která  ovšem  nekvete  žlutì  nýbrž èervenì.  se pomìrnì snadno množí výsevem velmi vitálních semen. Pìstování je ne­ nároèné v libovolném pìstebním substrátu. Je náchylná na pøelití a následnou hnilobu koøenù. Vyžaduje pìstování v polostínu, kvìty se objevují v prosinci až únoru. Kvìtní stvol je markantnì kratší než listy. Rostlina vypadá, jakoby hrozen kvìtù vyrùstal pøímo z paždí tmavých listù. lze doporuèit pro pìstování v bytì.

s.

Rostliny  s  kmínkem  až  5  m  dlouhým a  1,5 cm širokým, hustì odnožující u báze a tvo­ øící shluky polodøevitých keøíkù. Listy pøetrvávají na terminálních 30–50 cm kmínku, jsou od sebe pomìrnì vzdálené a jsou 10–15x1,5–2,5 cm vel­ ké, zelené. Okrajové zoubky jsou pøibližnì  1 mm vysoké a smìrem ke špièce listù se zmenšují. Jsou bílé a rozestup mají asi 3 mm, kolem kmínku tvoøí list  jakousi "pochvu", která je obrvená. Kvì­ tenství je 20–30 cm dlouhé, zpravidla nevìtvené, hrozen nese až 30 šarlatových kvìtù, které mívají žlutozelené ústí. Døíve popsaná byla pøeøazena jako varieta k . Varieta  je typové rostlinì velmi podobná, ale je  po  všech  stránkách  mohutnìjší.  Varieta je pøechodovou formou mezi varietami  a .  var.  Schön­ land,  forma  Resende.

.c z

 Phil. Mag. 66: 281 (1825).

  Madagaskar. Lokalita výskytu není v  souèasnosti  známa.  Pravdìpodobnì  rostla v okolí Fort Dauphin.  Rostliny se množí z pùvod­ ních Boiteauových rostlin.

wz

  Haworth

oe

  Jižní Afrika. Rostlina je známá z nì­ kolika  lokalit  z  Východního  Kapska,  kde  roste v  trávou  zarostlých  stepích  a  pod  keøi. Již  Reynolds  tvrdil  (1950),  že  se  tento  taxon vyskytuje v severovýchodní Keni a poslední bo­ tanické expedice tento fakt potvrdily.

w.

al

 Latinské slovo „ciliaris“ znamen᠄br­ vitá“, což ukazuje na ochlupená pouzdra listù. Pomìrnì snadno pìstovatelná a velmi nenároè­ ná aloe. Nutno vést v patrnosti, že je to vzrùstnìj­ ší, popínavá a keøovitá rostlina. Podobná je   var. .  Krátkodobì  snese  zimní pokles teploty až k –6 oC, v létì nesnáší pøímé slunce a velmi èasto dojde k popálení a uschnutí listù. Doporuèuje se tedy rostliny trochu pøistínit.   (Guillaumin)  L.  E.  Newton  &

ww

G. D. Rowley

 Excelsa 17: 61 (1997).

 Rostliny bez kmínku a s široce rozevøený­ mi  listy  rùžice.  Listy  jsou  až  28x2,5  cm  velké, temnì zelené, okraje nesou tmavì zelenohnìdé zuby, které jsou až 3 mm velké a s rozestupem 1–2 mm. Kvìtní stvol je nevìtvený, asi 10­15 cm vysoký. Hrozen je válcovitý s množstvím citróno­ v젞lutých kvìtù. Plodem jsou velké, žluté tobolky bobulovitého tvaru.

C

wz

.c z

47

  Burchell

s.

 Travels in the interior of South Africa 1: 272 (1822).

ww

w.

al

oe

 Rostliny bez kmínku nebo u velmi starých jedincù s krátkým kmínkem, tvoøí shluky rostlin až 2 m široké. V rùžici  je asi 30–40 tvrdých, ko­ žovitých listù, které jsou pøibližnì 20x6–8 cm vel­ ké,  v  horní  tøetinì  mají  kýl.  Rùžice  nejsou vzpøímené, ale smìøují ven, což dodává porostu nesoumìrný vzhled. Okrajové zuby jsou hnìdé, tvrdé, asi 2–4 mm vysoké s rozestupem 1 cm. Kvìtní stvol je až 50 cm dlouhý a pomìrnì tlustý, zpravidla  nevìtvený  nebo  vzácnì  i  s  nìkolika   Reynolds rameny. Stvol je vždy naklonìný, nìkdy až vodo­ rovnì rostoucí. Hrozny jsou protáhlé, cylindrické,   Journal  of    South  African až 30 cm dlouhé se znaèným množstvím kvìtù. Botany 31: 271 (1965). Kvete v srpnu až záøí. Kvìty jsou nejprve èerve­ né,  po  opylení  blednou  a  dosahují  až  žlutých,  Rostliny vìtšinou s poléhavým kmínkem až 50 cm dlouhým, odnožující do hustých shlukù rùžic. Listù je asi 20–25, jsou 35x7–8 cm velké, lesklé, temnì olivovì zelené, na slunci výraznì èervenající. Nìkdy mohou mít na povrchu nìkolik svìtlých skvrn. Trojúhelníkovité zuby jsou 5 mm vysoké a mají rozestup 10–15 mm. Kvìtní stvol je až 60 cm dlouhý a vìtví se do 10 ramen, kdy spodní vìtve se vícenásobnì rozvìtvují. Válco­ vité  hrozny  kvìtù  jsou  7  cm  dlouhé,  pomìrnì øídké.  Temnì  vínovì  zbarvené  kvìty  jsou 20–25 mm dlouhé a 7 mm široké.   Keòa. Roste v oblasti skalních útvarù Kirima, jižnì od vesnice Voi.  Pìstování je snadné, vyžaduje mine­ rální, neutrální až mírnì kyselý substrát a nepra­ videlnou zálivku. Je citlivá na nízké teploty.

C

48

bílých èi slonovinových odstínù. Toto dvoubarev­ né rozložení kvìtù je velmi efektní. Podobnì jako u  ostatních  aloí  jsou  malá  okøídlená  semena umístìna  v  tobolkách  a  dozrávají  obvykle koncem ledna.   Schönland,   Schönland.

wz

  T. A. Mc Coy & Lavra­

nos

 Aloe 44: 53 (2007).

s.

  Snadno  pìstovatelná  rostlina.  Pøi pìstování nevyžaduje speciální složení substrá­ tu, ovšem podobnì jako u ostatních aloí volíme minerální  smìs.  Ve  volné  pøírodì  staré  rùžice uprostøed trsù odumírají a okolo vyrùstají mladé rostliny.  V  našich  podmínkách  odnožuje  málo a rostliny zùstávají kompaktní. V létì snese tep­ loty okolo +40 oC, v suchých zimách vydrží krát­ kodobì pokles až k –5 oC.   lze letnit již od bøezna. Pøi pìstování venku dostává kom­ paktní vzhled a vynikne hnìdé zbarvení ostrých zubù. Kyjovitý tvar kvìtù a naklonìné kvìtenství ji snadno odliší od pøíbuzných druhù. V našich podmínkách nekvete èasto, ovšem úspìšný pìs­ titel se kvìtù doèká.

.c z

  Jižní Afrika a Namibie. Roste na skal­ natých svazích nebo plochých kamenitých mís­ tech  v  nejsušších  èástech.  Distribuce  sahá  od Vanrhynsdorpu na jihu, k øece Gariep na severu a ve vnitrozemí po Upington, Kakamas a Pella.

al

oe

 Rostliny u báze kmínku odnožují , kmínek je  poléhavý,  listy  jsou  úzké,  protáhlé,  asi 30x3 cm velké, jasnì zelené, nìkdy s nemnoha matnými teèkami, u semenáèù jsou skvrny èas­ tìjší. Drobné, bílé okrajové zuby jsou 0,5–1,5 mm vysoké a s rozestupem 10 mm. Smìrem k vr­ cholu listu zuby zpravidla chybí. Kvìtenství je asi 20–25 cm dlouhé s nìkolika rameny, hrozny jsou do 7 cm dlouhé. Kvìty jsou oranžovì èervené.

ww

w.

    Oman.  Vyskytuje  se  v  provincii Dhofar, kde roste na skalách nad Dalqutem.  V juvenilním stadiu je blízce podobná , která má ovšem menší somálské listy, delší a více vìtvený kvìtní stvol. V kultuøe je zatím vzácná a málo rozšíøená.   A. Berger in Engler  Das Pfanzenreich IV. 38: 260 (1908).   Jedná  se  o  velké,  výraznì  rozvìtvené keøe  s  èetnými  plazivými  výhony  dlouhými  až jeden metr. Mírnì dužnaté listy jsou vzpøímenì protáhlé. Internodia mezi listy mají na sobì vý­ razné zelené proužkování. Kvìtenství dosahuje výšky nejvíce 30 cm a na druh patøící do skupiny popínavých  aloí  je  pomìrnì  velké.  Poupata v  horní  èásti  hroznu  jsou  naèervenalá  a  ènící

C

49 vzhùru, zatímco otevøené kvìty jsou žlutooranžo­ vé barvy  a smìøují dolù. Vykvétá v srpnu.  Baker.

wz

 Vzpøímenì protáhlé listy tohoto druhu , se nejsou tak zahnuté vzhùru jako u kterou je  nejvíce pøíbuzná. Její kvì­ tenství je rovn잠kratší, ménì mohutné a hrozny nejsou natolik výraznì kuželovité jako v pøípadì . U  je také markantnìjší rozdíl v poloze poupat, která èní vzhùru, a u ote­ vøených  kvìtù,  jež  visí  dolù.   je nároèná na pìstování a vyžaduje propustné, spíš kyselejší pùdy. Vzhledem k robustnímu  rùstu ji najdeme jen ve specializovaných kolekcích aloí nebo v botanických zahradách.

.c z

  Jižní Afrika. Roste v oblasti Západního Kapska blízko Simonstownu. Vyhledává písèité podloží v nadmoøských výškách okolo  200 metrù.

  Marloth & A. Berger

s.

  Botanische  Jahrbücher  für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie. Leipzig 38: 86 (1905).

ww

w.

al

oe

 Rostliny tvoøí kmínek, který dosahuje až 2 metrù a na kterém zùstávají uschlé staré listy v  celé  jeho  délce.  Listy  jsou  stoèené  dovnitø a jsou až 70 cm dlouhé a 12 cm široké, hladké, epidermis je namodralá až šedá. Okrajové zuby bývají narùžovìlé až èervenohnìdé, jsou 1–2 mm vysoké a mají rozestup 5–10 mm. Kvìtenství do­ sahuje až 300 cm délky a vìtšinou se nevìtví. Úzký hrozen kvìtù je cylindrický a až 1 m dlouhý, což je zásadní a jednoznaèný rozpoznávací znak. Ve fázi poupat jsou kvìty èervené nebo rùžové a jsou pøitisknuty ke stvolu, ale po otevøení dosta­ nou  kvìty  bledì  rùžovou  nebo  bìlavou  barvu. Kvete v prosinci až lednu.   Jižní Afrika. Výskyt  je omezen na severní oblast Clanwilliamu v oblasti Západního Kapska. Roste v nadmoøských výš­ kách od 300 do 600 metrù.   se  bìžnì  pìstuje na  americkém  kontinentu  jako  venkovní,  za­ hradní rostlina. V létì snáší bez problémù teploty okolo +40 oC, zimní pokles k 0 oC jim rovn잠ne­ uškodí. U nás je vzhledem k velikosti pìstována ménì, pøesto patøí ve skleníkových sbírkách mezi bìžné  druhy.  Listy  markantnì  pruhovaných semenáèù jsou nejprve dvouøadé, rùžici tvoøí až dospìlé rostliny.

C

50

Zahranièní pìstírny nabízejí k prodeji jak semenáèe, tak i meristémovì množené rost­  Mem. Soc. Linn. Normandie liny. Patøí mezi perly každé sbírky sukulentních rostlin. Pomìrnì nároèná na pìstování, vyžaduje 1: 33 (1926). hodnì propustný, minerální substrát se znaèným  Polymorfní taxon s nìkolika popsanými podílem  køemenného  písku.  Je  uvedena varietami. Kmínek je velmi krátký. Asi 15 cm dlou­ v Appendix I CITES. hé listy rostou vždy dvouøadì a jsou zkroucené, Engler modrozelené s výraznì zubatým okrajem. Kvì­ tenství má až 60 kvìtù a je pøibližnì 70 cm dlou­ Pflanzenwelt Ost–Afrikas 141 hé. Kvìty jsou bílé, narùžovìlé, nìkdy s tmavým støedovým pruhem. Vnìjší tepaly jsou zøetelnì (1895). volné. Typové rostliny kvetou v únoru až dubnu.  Tvoøí hustì odnožující, poléhavý kmínek. Forma  rostoucí  v  Itremu  je  oznaèována  jako   var.   H. Perrier, má Listy  jsou  20–30x3–4  cm  velké,  šedozelené, asi 12 cm dlouhé a 2,5 cm široké listy, kvìty jsou v mládí mohou být teèkované, pozdìji na spodní naèervenalé, s hnìdým nebo rudým støedovým stranì v blízkosti báze pøetrvávají jen malé bílé teèky. Okrajové zuby jsou bílé, 1–2 mm vysoké   var. proužkem. Lavranos & McCoy (1998) je nejmenším zástup­ a mají rozestup 10 mm. Kvìtenství je 45 cm dlou­ cem skupiny a má drobné, jen 14x4 cm velké lis­ hé, jednoduché, nebo vzácnì vìtvené do 2–3 ra­ ty, které jsou temnì zelené. V juvenilní fázi má men. Øídký hrozen je 15 cm dlouhý, 20–30x6 mm na  povrchu listù drobné bílé  výstupky a velmi velké kvìty jsou žluté, velmi vzácnì i èervené. svìtlé okrajové zuby.   var.     Keòa,  Tanzanie.  Roste  zejména   H.  Perrier  (1926),  má  listy  až 23x3,5 cm velké, povrch je zdoben bílými hrbolky, v okolí kráterového Lake Chala blízko hranièního kvìtní  stvol  je  nìkdy  rozdìlen,  kvìty  jsou mìsta Taveta. Roste na skalách, kmínky rostlin krémovì bílé, asi  55 mm dlouhé. Kvete v únoru visí ze skal. Nadmoøská výška lokality je 890 až 1000 metrù. až bøeznu.

oe

s.

wz

.c z

  H. Perrier

 Velmi blízká je  nìkdy bývají oba taxony ztotožòovány. je  keøovitì  rostoucí  aloe  vyžadující  pomìrnì velký prostor nebo pravidelné zmlazování seøe­ záním a zakoøenìním odnoží. Velmi vzácnì pìs­ tovaná, nepatøí mezi atraktivní druhy. Vyžaduje podobné zacházení jako vìtšina keòských aloí. V zimì je nutné teplejší zimování

ww

w.

al

  Madagaskar. Typové rostliny rostou na  køemenných  skalách  v  horách  Laniharina. Roste zejména v blízkosti øeky Mania v nadmoø­ ských výškách 1000–1500 metrù. Varieta   roste  v  pohoøí  Itongafeno a var.  roste v pohoøí Itremo v okolí Ambatofinandrahana na køemeni nebo zvìtralém pískovci.

C

51  H. Perrier

.c z

ww

w.

al

oe

s.

  Relativnì  malá,  ale  vysoce  dekorativní rostlina, a to zejména v mládí. Zpravidla nemá kmínek,  v  mládí  listy  rostou  dvouøadì,  pozdìji tvoøí  pøisedlou  rùžici  až  15  (–20)  cm  dlouhých a 5 cm širokých listù. Barva epidermis je variabil­ ní. Rostliny z okolí Ratovai (jižnì od Ambato) mají jasnì  zelené  listy,  rostliny  z  oblasti  Ivato  mají modro–šedé listy na slunci s výrazným èerveným nádechem.  Povrch listù je víceménì trnitý nebo hrbolkatý, a to z obou stran listu. Okrajové zuby jsou 2–3 mm vysoké a s rozestupem 0,5–1 cm. Kvìtenství je jednoduché, velmi vzácnì se vìtví, výška stvolu bývá do 30–50 cm. Hrozen je cylin­ drický, asi 10–15x3,5 cm velký, velmi hustý. Kvìty jsou citrónov젞luté až zlatavé a produkují znaè­ né  množství  nektaru.  Z  ústí  kvìtù  zøetelnì  èní prašníky.

  Madagaskar. Roste v oblasti Fiana­ rantsoa, zejména v Mont Rotovai na žulových skalách v nadmoøských výškách okolo 2000 m.

wz

 Bulletin du Muséum National d'Histoire Naturelle. Paris. 1: 47 (1926).

(PPv)

C

52

.c z

  Název  je  odvozen  od  kónického tvaru  hroznù  kvìtù.  Blízce  pøíbuznou  je  rostoucí v okolí Fianarantsoa, která však nemá výrùstky na povrchu listù ani v mládí a tvoøí asi 30 cm vysoký kmínek. Další blízce pøí­ buznou aloí je robustní , která je rovn잠hladkolistá, kvete oranžov젞lutými kvìty a má rozvìtvený kvìtní stvol. Všechny zmiòova­ né  taxony  snadno  rostou  v  minerálním a propustném substrátu. Vyžadují plné slunce, v zimì by teplota nemìla klesnout pod +12 oC.   Baker

w.

al

oe

s.

  Tato  aloe  roste  buï  jednotlivì  nebo v malých skupinkách vznikajících odnožováním u  báze.  Dosti  dlouhé  (60–80  cm)  a  vzpøímené listy,  kterých  je  16–20,  rostou  dvouøadì,  ale  na starších exempláøích mohou být nìkdy uspoøá­ dány spirálovitì. Šíøe listù je od 2 do 6 cm. Barva epidermis je svìže zelená. Podél okrajù listù lze spatøit  drobné,  bílé  zoubkování,  které  je  jen 1–2  mm  vysoké.  Báze  je  ze  spodní  strany  listù bíle  skvrnitá.  Výhradnì  jednoduché  kvìtenství bývá zpravidla vyšší, než je obvyklé pro vìtšinu trávovitých  aloí,  v  nìkterých  pøípadech  dorùstá totiž do výšky až 120 cm. Hrozny jsou kuželovité a  hustì  osázené  lososovì  rùžovými,  asi  4  cm dlouhými  kvìty  se  zelenou  špièkou.  Kvìty  se objevují u pobøežních populací v prosinci, zatímco vnitrozemské populace kvetou v lednu až bøeznu.   má  ostrý  kýl,  zoubky Popsaná  subsp. témìø úplnì chybí a kvete v dubnu až kvìtnu.  Regel.

wz

  Gardeners  Chronicke.  Lon­ don, ser. 1: 628 (1874).

    Jižní  Afrika,  KwaZulu–Natal.  Roste na  omezeném  areálu  na  trávou  zarostlých planinách.

ww

  mùžeme  od  ostatních trávovitých  aloí  rozlišit  podle  zvrásnìné  spodní èásti listu. Taxon lze zamìnit s pocházející z Východní Kapské provincie, podob­ ná  je  také  drobnìjší .  Není  pøíliš rozšíøená,  pøesto  patøí  mezi  relativnì  snadno pìstovatelné trávovité aloe. Ve sklenících zùstá­ vají listy stále zelené, zasychají pouze nejstarší listy. Zasychání je výraznìjší u zimujících rostlin a za nižších teplot. Výsev semen a rùst semenáè­ kù  je  snadný  pøi  použití  sterilního  a  pøevážnì minerálního substrátu.

I. Verdoorn  Flow. Pl. Afr. 45: tab. 1788

(1979).

 Tvoøí až 50x5 cm velký,  poléhavý kmínek a zpravidla neodnožuje. Listù v øídké rùžici je asi 16–20, jsou 40–50x11 cm velké, tmav젚edoze­ lené, svrchní strana je nevýraznì proužkovaná. Velmi drobné okrajové zuby jsou pøítomny jen na semenáècích, v dospìlosti zcela mizí. Kvì­ tenství je 45–60 cm dlouhé, vìtvené na 2–4 ra­ mena a nese  øídké, válcovité hrozny. Kvìty jsou pøibližnì 28–35 mm dlouhé, jasnì korálovì èer­ vené. Tyèinky i blizna èní z ústí kvìtu asi 5 mm.   Namibie,  Angola.  Roste  v  pohoøí Baynes v kaòonu øeky Kunene.  Doporuèuje se pìstování v závìs­ ných kvìtináèích a mìla by rùst rùžicí dolù. Pøi nevhodné  zálivce  do  støedu  listové  rùžice  je velmi náchylná na zahnívání. Nepatøí mezi bìžnì pìstované rostliny, pøesto ji lze vidìt ve specia­ lizovaných kolekcích aloí.

C

53

.c z

 Podobnì jako její pøíbuzná ogaden­   je  vìtšina  rostlin  pìstovaná ská v Evropì  pouze vegetativnì množenými klony.  se velmi snadno množí dìlením mateøských trsù rùžic. Pìstování je snadné ve velmi  propustném  a  minerálním  substrátu.  Pøi minimální zálivce lze dosáhnout kompaktního, až témìø pøírodního vzhledu rostlin.   Baker

 Journal of Botany, British and Foreign. London 22: 52 (1884).

s.

  Journal  of  South  African Botany 27: 77 (1961).

wz

  Reynolds  &  P.  R.  O. Bally

  Tato  aloe  roste  vìtšinou  osamocenì, kmínek v podstatì  nemá a je tvoøena hustì olis­ tìnými rùžicemi. Šedozelené listy jsou úzce pro­ táhlé,  60–90x12–15  cm  velké,  jejich  povrch  je hladký. Okraje listù jsou lemovány drobnými, asi 2 mm vysokými, ostrými zoubky, které mají èer­ venohnìdou barvu a rozestup 5–8 mm. Každé kvìtenství se vìtví do tøí až osmi ramen, hlavní stvol je až 175 cm vysoký. Hrozny jsou úzce pro­ táhlého nebo kuželovitého tvaru a jejich délka se pohybuje mezi 20 až 40 cm. Jsou rozlišovány tøi základní barevné formy: s kvìty výhradnì èerve­ nými nebo žlutými, ale byla také objevena forma dvoubarevná. Každý kvìt je trubkovitý a rovný, pøièemž ústí kvìtu je ponìkud obrácené vzhùru. Velikost kvìtu bývá 28–35x9 mm.   Pole–Evans,   Pole–Evans.

al

oe

 Rostliny odnožující od báze, s poléhavým kmínkem asi 10–20 cm dlouhým. Listù je 6–8, jsou protáhlé, asi 10x2 cm velké, prohnuté, uniformnì šedozelené,  bez  skvrn.  Na  okrajích  listù  jsou hnìdé, 2 mm vysoké zuby jsou posazeny s roze­ stupem  3–5  mm.  Jednoduché  kvìtenství  je 25–30 cm dlouhé a nese pomìrnì øídký válcovitý hrozen. Šarlatové kvìty se žlutozeleným ústím jsou 25 mm dlouhé a mají prùmìr 5 mm.

ww

w.

  Mosambik, Zambie, Malawi, Swazij­   Somálsko. Roste na kolmých skalách sko, Jižní Afrika, Zimbabwe a Botswana. Velmi Ahl Medow severnì od mìsteèka Erigavo v blíz­ bìžnì roste na skalnatých útvarech v nadmoø­ ských výškách 60–1500 metrù. Pravidelnì si ji fotí kosti cesty na Mait. napøíklad návštìvníci Viktoriiných vodopádù.

C

54   Lavranos

 Døíve byla   uvádìna jako málo odnožující forma , ovšem dnes je považována za regulérní druh. je  velmi  blízce  pøíbuzná s , ale poznáme ji podle širších, mohutnìjších  rùžic  a  podle  vìtších  a  hustých hroznù. Oba druhy jsou od sebe oddìleny zemì­ pisnì. V kultuøe bezproblémová, pìstuje se po­ dobnì jako ostatní bìžné jihoafrické druhy. Nutný dobøe propustný, nejlépe pískový, substrát.

 Kakteen und andere Sukku­ lenten 49: 160  (1998).

.c z

 Tvoøí èásteènì poléhavý kmínek, který od báze  odnožuje  a  vytváøí  tak  keøovitý  porost. Prohnuté  listy  jsou  12–15x2  cm  velké,  tmavì zelené. Okrajové zuby mají  nahnìdlou špièku, jsou 1,5 mm vysoké, a rozestup 5–6 mm. Kvìten­ ství  je  30–50  cm  dlouhé,  jednoduché,  hrozen 22  cm  vysoký.  Jednotlivé  kvìty  jsou  korálovì èervené, nìkdy s nažloutlými nebo svìtle zele­ nými konci lístkù, asi 28x4 mm velké. V pøírodì kvete od února do dubna.

wz

    Madagaskar.  Roste  pøibližnì  4  km jižnì  od  Ambatofinandrahany  na  vápencových skalkách v nadmoøské výšce 1400 metrù.

oe

s.

  Zatím  je  v  kultuøe  velmi  vzácná , a  cenìná.  Blízce  pøíbuznou  je která má svìtlejší neprohnuté listy, delší kvìtní stvol  a  roste  na  jiné  lokalitì.  Pìstování  je podobné jako u vìtšiny madagaskarských druhù. Vyžaduje  propustný  substrát  a  vyšší  teploty pøi zimování.   J.–P. Castillon  Cactus World 27: 177 (2009).

ww

w.

al

 Miniaturní aloe ze sekce , které  tvoøí nízké keøíky s nepravidelnì umístì­ nými  listy.  Listy  jsou  asi  10  cm  dlouhé,  tmavì trávovì  zelené,  nepravidelnì  zkroucené.  Bílé okrajové zoubky jsou až 2 mm vysoké s rozestu­ pem 8–10 mm. Velmi krátký kvìtní stvol dorùstá

D

55 asi 15 cm délky a nese øídký, válcovitý hrozen dolistá . V Keni jsou obì aloe vyu­ èervených kvìtù. Kvete v kvìtnu. žívány jako okrasné rostliny pro výsadbu okolo farem.     Madagaskar.  Rostou  suchém  lese blízko vesnice Daraina.

.c z

 Novinka z Madagaskaru, zatím velmi vzácná. Vykazuje blízkou pøíbuznost , ale má kratší a více zkroucené listy. Vy­ žaduje  zastínìní,  propustný  pìstební  substrát a pøídavek vápence.

  Notizblatt  des  Koniglichen botanischen Gartens und Museums zu Berlin. 4: 246 (1906).

wz

A. Berger

ww

w.

al

oe

s.

 Má až 2 m velký, vzpøímený nebo polé­ havý,  odnožující kmínek, na kterém zùstávají od­ umøelé  listy.  Listù  v  rùžici  je  asi  15–20,  jsou 40–60x6–9  cm  velké,  jsou  olivovì  zelené  až temnì zelené, èasto s výrazným èerveným náde­   Christian chem.  Mladé  listy  mohou  být  bíle  teèkované. Okrajové  zuby  jsou  2–4  mm  vysoké,  èerveno­   Flowering Plants of Africa hnìdé a s rozestupem 10–15 mm. Kvìtenství je 60–90 cm dlouhé, vìtví se do 3–8 ramen, hrozny 26: tab. 1016 (1947). jsou široce cylindrické. 35x8 mm velké kvìty jsou  Rostliny bez kmínku, zpravidla solitérní, šarlatové, ústí kvìtu je svìtlejší. nìkdy odnožující do nepoèetného shluku rùžic.  De Wild., Velmi variabilních listù je asi 24 a tvoøí kompaktní  Christian. rùžici, jsou 25–60x7,5–15 cm velké, temnì zele­   D. R. Kongo, Keòa, Uganda, Rwanda. né,  nìkdy  s  výrazným  èerveným  nádechem. Roste na travnatých pláních v nadmoøských výš­ Okrajové zuby jsou 2–5 mm vysoké, èervenohnì­ dé, s rozestupem 5–15 mm. Kvìtenství je cylin­ kách 800–1525 metrù. dricko–konické, stvol je 60–80 cm vysoký a vìtví  Keøovitá  se v evropských se do 8–12 vzpøímených ramen, kdy spodní ra­ sbírkách pìstuje málo. Pøíbuznou rostlinou je še­ mena jsou vícenásobnì vìtvená. Kvìty jsou šar­ latové, ústí mají svìtlejší a tvoøí válcovitý hrozen. V pøírodì kvete od prosince do února. Na lokali­ tách je tato aloe bìžná a vyskytuje se ve dvou lokálních formách.  Reynolds.     Etiopie.  Vyskytuje  se  v  regionu Shewa  na  vulkanických  skalách  severnì  od Addis Ababa. Typová lokalita se nachází u Debre Berhan v nadmoøské výšce 2700 metrù.  Rostliny z pøírody jsou variabilní, ale nezamìnitelné. Vzhledem k velikosti se u nás bìžnì nepìstuje a není èasto k vidìní ani ve spe­ cializovaných sbírkách sukulentních rostlin.

D

wz

.c z

56

Guillaumin

s.

 Bulletin du Muséum National d'Histoire Naturelle. Paris 2 (12): 318 (1941).

 Od blízce pøíbuzné  se odlišuje robustnìjším vzrùstem a neteèkovanými listy. Pìstování je velmi snadné pøi použití mine­ rálního substrátu, snadno se množí zakoøeòová­ ním odnoží.

al

oe

  Keøovitá  rostlina  odnožující  od  báze s dlouhým a štíhlým, asi 100–150 cm vysokým kmínkem. Listù je 10–14 a pøetrvávají jen na konci kmínku,  zpravidla  míøí  vzhùru,  jsou 15–20x0,8–1,2 cm velké. Barva epidermis je uni­ formnì temn젚edozelená s nádechem do modra a vždy je bez skvrn. Na okrajích listù jsou svìtlé zoubky s rozestupem 5–10 mm. Vzpøímené ne­ vìtvené kvìtenství je tvoøeno krátce válcovitým hroznem rùžovì–èervených kvìtù. V pøírodì vy­ kvétá v èervenci a srpnu.

ww

w.

    Madagaskar.  Vyskytuje  se  pouze v pobøežních porostech blízko Ambovombe.

  Rauh  Cactus and Succulent Journal

62: 230 (1990).  Rostliny tvoøí kmínek, od báze odnožují do  nepoèetných  shlukù  stonkù.  Kmínek  je  až 30  cm  dlouhý  a  1  cm  široký.  Listy  jsou  široce rozevøené a jsou po celé délce kmínku. Mají ve­ likost 15–25x1,5 cm, jsou zelené, nìkdy s naèer­ venalým  nádechem,  na  okrajích  jsou  drobné zoubky. Kvìtní stvol je vzpøímený, asi   20–30 cm dlouhý, nevìtvený a nese válcovitý hrozen pøi­ bližnì 25 mm dlouhých, èervených kvìtù.     Madagaskar.  Typovou  lokalitou  je vrchol Saint Louis blízko Fort Dauphin.  Spoleènì s blízce pøíbuznými  a  tvoøí jakýsi pøechod mezi sekcemi   a . Od zmiòo­ vaných  rostlin  se  odlišuje  tvorbou  zøetelného kmínku  a  tvarem  hroznu  kvìtù.  Pìstování  je snadné, v kultuøe vyžaduje pøistínìní. Je uvedena v Appendix I CITES.

D

57

Baker

s.

  Journal  of  the  Linnean Society. Botany 20: 271 (1883).

wz

.c z

kého  trojúhelníku.  Kvìtní  stvol  je  dlouhý  do 30 cm a hrozen je 6–10 cm velký.  var.  Perrier je pouze robustní formou . Listy dosahují až 25x6 cm, také zuby jsou robustnìjší.  var.  Perrier bujnì odnožuje do shlukù až o stovce rùžic. Listy jsou 15–20x5–6 cm velké, hrozen je válcovitý, asi 10–20 cm dlouhý. Kvìty jsou èervené a z ústí èás­ teènì èní prašníky i blizna. V dobì sucha se tyto aloe uzavírají a tvoøí jakousi hlávku.  var.   J.–B. Castillon jsou rostliny jasnì podélnì proužkované, v dobì sucha získávají èervený nádech. Rostliny odno­ žují do shlukù èítajících až 10 rùžic. Hrozen kvìtù u této variety je pouze 7–10 cm dlouhý.   Markant­ ní jsou bílé listeny.  var. J.–B. Castillon je blízce pøíbuzná tzv. „ “ Reynolds, která je dnes správnì oznaèo­ vané jako   J.–B. Castillon.  var. (Rauh & Petignat)  J.–B.  Castillon  &  J.–P.  Castillon  byla v  roce  1999  popsána  jako  samostatný  druh. Jedná se o odnožující rostliny se široce rozlože­ nými listy, které dosahují rozmìrù až 10–25x4 cm a jejichž povrch je výraznì skvrnitý svìtle žluto­ zelenými až témìø bílými teèkami. Kvìtní stvol je do  25  cm  délky  a  je  nevìtvený,  hrozen  je  až 6 cm vysoký, kvìty jsou 25–28 mm dlouhé, oran­

ww

w.

al

oe

 Nesmírnì variabilní okruh rostlin. Základní typ je bez kmínku nebo s krátkým kmínkem. Listù je  12  až  16  v  jedné  rùžici,  jsou  kopinaté a  10–13x3  cm  velké,  zelené  až  šedozelené a  zpravidla bez teèek, ovšem existují silnì teè­ kované populace. Okraje listù jsou  vždy ozdo­ beny  úzkým,  slámovì  zbarveným  proužkem. Okrajové  zuby  mají  rovn잠 slámové  zbarvení a jsou až    2 mm vysoké a mají rozestup 3–5 mm. Kvìtenství je 40–60 cm dlouhé, vìtvené nejvýše do 2–3 ramen, hrozny jsou protáhle válcovité, až 25 mm dlouhé kvìty bývají v odstínech  èervené.  var.  Perrier se od typu odlišuje velikostí listù, které jsou drobnìj­ ší, jen asi 10x5 cm velké, a pùsobí dojmem širo­

D

oe

s.

wz

.c z

58

ww

w.

al

žovì èervené se svìtlejším ústím. U této variety ènìlka i tyèinky èní z ústí kvìtu. Na lokalitì se navzájem prolínají formy zcela beze skvrn, které jsou velmi blízké popisu typových   až  po  extrémnì  skvrnité  rostliny.  Velmi zvláštní postavení zaujímá výraznì skvrnitá     forma  „ “,  která  mùže být  i  výraznì  teèkovaná,  drobná  i  robustní, a rovn잠má pomìrnì blízko k .

(PPv)

D

59

wz

  By  se  jedná  o  jednu  z  prvních popsaných  madagaskarských  aloí,  jsou s jednoznaèným vymezením okruhu tìchto rostlin spojeny  znaèné  problémy  a  nejasnosti.   var.   je  habitem  velmi blízká , která ovšem roste v jiné oblasti  a  odlišuje  se  dlouhým  hroznem  kvìtù.  var.  má hrozen dlouhý pouze 7–10 centimetrù, zatímco má  stvol  až  80  cm  dlouhý  a  na  nìm  øídký,  až 30 cm dlouhý hrozen kvìtù. Všechny poddruhy jsou  snadno  pìstovatelné  a  pravidelnì  kvetou. Doporuèuje  se  minerální,  propustný  substrát a  nepravidelná  zálivka.  Snadno  se  množí odnožemi i semeny.

.c z

  Madagaskar. Roste v Centrální ob­ lasti. Varieta  roste v údolí Onilahy blíz­ ko  Benenitry  na  skalách  v  nadmoøské  výšce 100–1000 metrù. Varieta roste v pro­ vincii Fianarantsoa, východnì od Ambalavao až po Zazafotsy na žulových výbìzích v nadmoø­ ských výškách 650–800 metrù. Varieta je známá pouze z typové lokality, která leží jihozá­ padnì  od  Ambalavao. var.  je robustní forma rostoucí v okolí Bethroka. Varieta  roste mezi Ambo­ vombe a Antanimora na granitových skalách.

nedostupná. Subsp.  roste v provincii Toliara  v  blízkosti  zálivu  St.  Augustin  Bay v nadmoøské výšce asi 100 metrù.

ww

w.

al

oe

s.

 Snadno pìstovatelný, ale velmi po­ malu rostoucí druh. Vyžaduje propustný substrát s obsahem vápence. Oba poddruhy se pìstite­ lùm  èasto  navzájem  pletou.  Pùvodní  rostliny v  evropských  sbírkách  spadají  pøedevším  do okruhu  subsp. . Mají pokožku spíš zelenou, zoubky jsou drobnìjší, hrbolky na svrch­ ní stranì nevýrazné, kvìtenství polohlávkovité, jen asi 2x2,5 cm velké a jednotlivé kvìty pùsobí   Reynolds  má jinou oranžovým dojmem. Subsp.   Journal  of    South  African lokalitu výskytu, výraznìjší hrboly a také vìtší, bílé zuby. Nádech epidermis je šedivý, hrozen Botany 24: 103 (1958). kvìtù je vždy cylindrický, až 4 cm dlouhý a sa­  Miniaturní rostliny, zpravidla bez stonku motné kvìty jsou èervené. Je uvedena v Appen­ nebo pouze s velmi krátkým stonkem, pomìrnì dix I CITES. hodnì odnožující a vytváøí shluky rùžic. Listy jsou 3x1,5 cm velké, je jich asi 8–10 v každé rùžici, epidermis je tmavì zelená s množstvím bílých hrbolkù. Okrajové zuby jsou mìkké, pouze 1 mm vysoké, bílé. Kvìtenství je asi 15 cm dlouhé, hro­ zen kvìtù je polohlávkovitý, kvìty jsou šarlatové, u  ústí  více  èi  ménì  oranžové.  Popsaná subsp.  Lavranos se od typu odlišuje užšími šedozelenými listy s velkým množstvím bílých tuberkulí a na spodní stranì listu je kýl. Zoubky jsou zøetelné, bílé a až 1,5 mm vysoké. Kvìtní  hrozen  je  až  4  cm  dlouhý.  Cylindrické kvìty  mají  široké  ústí.  Oba  poddruhy  kvetou od listopadu do èervna.  (Reynolds) P. V. Heath.   Madagaskar. Typové rostliny byly sbí­ rány Reynoldsem a následnì Rauhem u Anja­ mala,  ale  tato  lokalita  je  v  souèasnosti  témìø

D

60   A. Berger

al

oe

s.

wz

.c z

lená, v mládí nevýraznì teèkovaná. Okraje listù jsou bez zubù, pouze velmi mladí jedinci mohou   Botanische  Jahrbücher  für mít náznaky zoubkù. Kvìtní stvol je asi 90 cm Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ dlouhý,  vìtvený  do  2–4  vzpøímených  ramen. geographie. 36: 61 (1905). Hrozny jsou špièatì válcovité, øídce osázeny asi 30 mm dlouhými, korálovì èervenými kvìty.  Rostliny se vzpøímeným, krátkým, nejvýše do 50 cm dlouhým kmínkem, vìtšinou øídce od­   Oman. Roste v provincii Dhofar blízko nožují.  Listù  v  rùžici  je  asi  15–20,  pøetrvávají ústí  Wadi  Urzuq  v  nadmoøských  výškách v horních 20 cm rostliny, jsou nejvýše 40x7–8 cm 200–250 metrù. velké. Epidermis je tmavì zelená s hnìdým ná­ dechem, nìkdy mívá eliptické bílé teèky, jsou ale  Nejbližší pøíbuznou aloí je drobnìjší známy populace bez teèek. Ostré okrajové zuby  Lavranos. Oba zmiòované druhy jsou  2–3  mm  vysoké,  hnìdé  a  zároveò  nìkdy nejsou bìžnì pìstované ve sbírkách sukulent­ bývá viditelný jejich tmavší okrajový lem. Kvìten­ ních rostlin. V minerálním substrátu je pìstování ství je  1,2–1,5 m dlouhé, vìtví se na 3–8 ramen snadné, zaléváme nejvýše dvakrát roènì, a to a nese 28–35x8 mm velké, svìtle rùžové až rùžo­ podmokem. Pøi zalévání shora zùstávají na lis­ vé kvìty. Výrazné jsou svìtlé kvìtní listeny, asi tech nevzhledné skvrny. 12–15x6–8 mm velké.

w.

  Keòa,  Tanzanie.  Hojnì  rozšíøená v jižní Keni a severní Tanzanii.

  Masson

ww

Philos. Trans. 66: 310 (1776).  Nepatøí mezi bìžnì pìstované rost­ liny. Samotné hrozny kvìtù jsou ve fázi poupat  Tato ponìkud zvláštní stromová aloe má svìšené dolù, pøi otevírání kvìtù se narovnávají do  svislé  polohy.  Tento  jev  je  zcela  jedineèný hladké vìtve, ale odlupující se kùra z kmene je . ostrá. Kmen je až 9 m vysoký a u báze až 1 m a je znám pouze u madagaskarské široký.  Koruna  je  èasto  zahuštìná  v  dùsledku opakujícího  se  vìtvení  jednotlivých  výhonù.   Lavranos V pomìrnì malých rùžicích rostou zeleno–modré,  Cactus and Succulent Journal úzce protáhlé listy. Jejich šíøka se u báze pohy­ buje kolem 5 cm, délka pak 30–35 cm. Na okrajích 39: 167 (1967). listù jsou drobné, asi 1 mm vysoké, nenápadné  Roste solitérnì a nemá kmínek. Listù je žlutohnìdé zoubky. Na mladých rostlinách jsou v  rùžici  14–20,  jsou  vzpøímené  vzhùru,  nìkdy listy uspoøádány vertikálnì. Až na starších jedin­ i  stoèené  do  støedu  rùžice.  Velikost  listù  je  až cích  se  vytváøejí  klasické  rùžice.  Kvìtenství  je 45x15 cm, epidermis je modrozelená až šedoze­ krátké (30 cm), vzpøímené a rozvìtvené od tøí do

D

61

pìti hroznù. Výrazn젞luté kvìty jsou až 35 mm   Namibie, Angola. Roste na skalních dlouhé a baòaté. útvarech vrchoviny Otavi. Nejznámìjší lokalita je   Schinz, na vápencových skalách nacházejících se sever­ Haw.,  Willd. nì od Outjo .

al

oe

s.

wz

  Nìkteré  rostliny s menším poètem vìtví svým celkovým vzhledem pøipomínají , ale jsou snadno rozpozna­ telné podle menších rùžic a vzpøímených hroznù. Jiné stromy s vìtším množstvím vìtví   a hustšími korunami se zase výraznì podobají , ale  má pokaždé alespoò krátký kmínek. Pro svou robustnost je pìstována ome­ zenì. Ze semen roste rychle. Krátkodobì snese zimní pokles teplot až k –5 oC.

 Témìø bezproblémová rostlina, která nejprve  roste  dvojøadì  a  teprve  po  nìkolika letech zaène tvoøit rozetu. Snadno pìstovatelná v  propustném  substrátu,  ovšem  rozšíøená  jen u specialistù. Na slunci krásnì tmavì èokoládovì vybarvená, ve skleníku však bývá svìtlá, zelená. V  kultuøe  vykvétá  od  listopadu  do  ledna. Pro tvorbu semen je nutné rostliny pøemístit na teplejší  stanovištì.  Snadno  by  se  dala  zamìnit s   nebo ,  které však nemají listy tvaru hluboce zaøezaného „V“.

.c z

 Jižní Afrika, Namibie.

A. Berger

w.

  Neue  und  wenig  bekannte Pflanzen Deutsch–Sudwest–Africa: 14 (1914).

ww

 Rostliny bez kmínku, mají ztloustlé koøeny a rostou zpravidla solitérnì. Listù je asi 12 a jsou trojhranné, smìrem ke špici tvoøí "V" tvar. Jed­ notlivé listy jsou asi 20–25 cm dlouhé a 5–8 cm široké, èokoládovì hnìdé nebo tmavì hnìdoze­ lené s množstvím podlouhlých bílých skvrn, které se spojují do nepravidelných pøíèných pruhù. Kýl na  spodní  stranì  má  1  mm  bílý  okraj.  Jemné okrajové zuby jsou bílé, nejvýše 0,1 až 0,5 mm vysoké  a  s  rozestupem  1–2  mm.  Stvol  je 70–85 cm vysoký a vìtvený do 1–8 ramen. Kvìty jsou  bílorùžové  až  svìtle  rùžové,  mívají  zelené špièky,  asi 30 mm dlouhé a 6,5 mm široké. Z ústí èní blizna i prašníky asi 1 mm. V pøírodì vykvétá od ledna do bøezna.

D

62 A. Berger  Botanische Jahrbücher für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie 36: 64 (1905).

wz

.c z

 Aloe jen vzácnì odnožující, kmínek je až 3 m vysoký a zùstávají na nìm staré, seschlé listy. Listù je v rùžici okolo 30, jsou 60–65x7 cm velké, tmavì zelené, na slunci s èerveným náde­ chem.  Na  okraji  jsou  èervenohnìdé,  až  6  mm vysoké zuby. Kvìtenství je asi 1 m vysoké, kvìty jsou šarlatové.  var.  Reynolds se od typu odlišuje svìtle rùžovými kvìty.  Bojer,  Decorse ex Poiss,  var. Decary.

  T. A. McCoy & Lavranos

  Madagaskar. Bìžnì rozšíøená v zá­ padní  a  jihozápadní  èásti  ostrova,  kde  roste v aridním buši a na pobøeží v nadmoøských výš­ kách do 800 metrù.

 Cactus World 25: 209 (2007).

s.

 Rostliny tvoøí poléhavý èi pøevislý kmínek a zpravidla jsou solitérní. Kmínek bývá až 2 m dlouhý a 6 cm široký, nezùstávají na nìm staré listy.  Listù  je  16–20,  jsou  až  30  cm  dlouhé a u báze 11 cm široké, modrozelené. Okrajové zuby jsou èervené, až 6 mm vysoké a mají roze­ stup 5–15 mm. Zaschlá tìlní šáva je bezbarvá. Kvìtenství je 80–100 cm vysoké s 1–4 boèními rameny. Hrozny míøí vzhùru, jsou válcovité, asi 18–22x6 cm velké a jsou tvoøeny oranžovì rùžo­ vými kvìty. Pedicel je asi 15 mm dlouhý. Tyèinky i blizna vyènívají z ústí kvìtu asi 3–5 mm.

ww

w.

al

oe

 Rostliny rostou bez vìtších problé­ mù,  ovšem  nejedná  se  o  bìžnou  skleníkovou rostlinu. Dekorativní jsou formy s výraznými èer­ venými zuby.  Množí se výsevem a pokud ne­ chceme mít za krátkou dobu ve sbírce obrovitý strom, tak tuto aloi nehnojíme a radìji ani nepøe­ sazujeme.

  Keòa. Vyskytuje se na skalách seve­ rozápadnì  od  mìsteèka  Maralal,  kde  roste na kolmých skalních stìnách v místech zvaných Malasso Escarpment. Nadmoøská výška typové lokality je 2675 m n. m.

 Rostliny jsou podobné . Od  se liší netrsovitým rùstem, velmi øídkým odnožováním a výraznì tuhými listy. Kvìt     je  jasnì  èervený  se  žlutým  ústím  a  listy temnì zelené. Èásteènì je podobná i , která má ale rovn잠tmavou epidermis, roste keøovitì  a  na  kmínku  pøetrvávají  staré  listy. Všechny tøi zmiòované taxony jsou endemitické v Rift Valley v Keni. Rostliny jsou pojmenovány po Antonym a Marii Dodds, kteøí rostliny poprvé  témìø nevy­ objevili. V kultuøe se skytuje.

D

oe

s.

wz

.c z

63

al

  A. Berger

lokalita je na skalách Kideleko Rocks v blízkosti Kingobe v distriktu Pangani.

ww

w.

  Notizblatt  des  Koniglichen  Velmi atraktivní a snadno se množí botanischen Gartens und Museums zu Berlin. odnožemi. V nìmeckých botanických zahradách Leipzig 4: 263 (1907). je  bìžnì  pìstována.  Velmi  dekorativní  aloe,  Má velmi krátký kmínek, odnožuje a tvoøí ne však pøíliš bìžná, a proto cenìná rostlina. shluky  rùžic.  Listù  je  až  15–25,  jsou  nejvýše 20–30x5 cm velké, zelené, ale mnohem èastìji s výrazným èerveným nádechem, až èervenofi­ alové, zpravidla mohou mít nemnoho bílých te­ èek. Tvrdé okrajové zuby jsou výrazné, až 5 mm vysoké,  zpravidla  bílé  a  ve  stáøí  zakonèené tmavší špièkou. Kvìtenství je 40–60 cm vysoké, jednoduché nebo až tøikrát vìtvené. Kvìty jsou korálovì èervené, vzácnìji i žluté, na špièce ze­ lenožluté  a  uvnitø  nažloutlé.  Pedicel  je  6  mm dlouhý. Z kvìtu vyènívá blizna i tyèinky asi 4 mm.  Berger.  Tanzanie.  Pùvodnì objevena na již­ ním bøehu Pangani river a jako živý exempláø poslána do BZ Berlín. Dnes se na pùvodní loka­ litì  pìstuje  sisal  (agáve)  a  poslední  známá

D

64   Lavranos & T. A. McCoy

 Cactus and Succulent Journal U.S. 75: 258 (2003).

wz

 Madagaskar. Roste pouze na typové lokalitì severovýchodnì od Ambatofinandrahany v kapsách a štìrbinách na kolmých skalních stì­ nách v nadmoøské výšce 1400 metrù.

.c z

 Miniaturní rostlina s rùžicemi 3–8 cm v prù­ mìru, málo odnožující. Listù je v rùžici asi 8–15, jsou  široce  rozevøené,  úzké  a  protáhlé, 2,5–4,5x0,2–0,4 cm, šedozelené s naèervenalým nádechem, na okrajích jsou drobné, štìtièkovité zoubky jen asi 1 mm vysoké. Kvìtní stvol se ne­ vìtví, je asi 30 cm dlouhý, hrozen kvìtù je cylin­ drický,  až  6  cm  dlouhý,  øídký.  Drobné,  široce rozevøené, zvoneèkovité, asi 1 cm dlouhé kvìty jsou bílé,   u ústí pøibližnì 0,9 cm široké . V pøíro­ dì kvete v únoru až bøeznu.

ww

w.

al

oe

s.

liny se však pìstují bez problémù. vyžaduje minerální a propustný substrát s pøídav­ kem vápencové drti. V zimì vìtšina listù v rùžici zaschne. By v pøírodì tato aloe roste na pøímém slunci,  v  kultuøe  je  rozumnìjší  Udržení semenáèkù v prvním roce pìstovat v polostínu nebo alespoò pøistínìnou. života je pomìrnì nároèné. Semenáèe jsou vý­ V našich podmínkách kvete již od listopadu. raznì náchylné ke krèkové hnilobì. Dospìlé rost­

D

65   Christian

Journal  of    South  African Botany 6: 179 (1940).

.c z

  Solitérní  rostliny  bez  kmínku  nebo  jen s krátkým kmínkem do 20 cm, listù je asi 20, jsou 50–80x8–12 cm velké. Epidermis je temnì zelená s bílými teèkami, které se nìkdy mohou ztrácet. Nahnìdlé  okrajové  zuby  jsou  4–5  mm  vysoké, mají  rozestup  1–2  cm.  Kvìtní  stvol  dorùstá  do 2 m a je vìtvený 3–9 vzpøímenými rameny, hláv­ kovité kvìtenství je tvoøeno až 35–40 mm dlou­ hými oranžovì èervenými až korálovými kvìty. Z ústí nepatrnì èní blizna i prašníky. (PPv)

wz

  Malawi, Tanzanie, Zambie. Rostliny byly nejprve sbírány v severním Malawi, ovšem jsou bìžné i v jižní Tanzanii. Rostou v trnité buši v nadmoøských výškách 1000 – 2400 metrù.

ww

w.

al

oe

s.

  Velmi  blízce  pøíbuzná  je  drobnìjší , od které se odlišuje výskytem, veli­ kostí listù a typem kvìtenství. Blízká je ovšem i  a celý komplex tìchto tøí základ­ ních taxonù bude tøeba dùkladnìji prozkoumat. nepatøí vzhledem k velikosti k bìžnì pìstovaným  rostlinám,  pøesto  je  nenároènou a pomìrnì dekorativní aloí.   Schönland Rec.  Albany  Mus.  1:  289

(1905).   Solitérní  rostliny  bez  kmínku  nebo  jen s krátkým kmínkem do 20 cm, listù je asi 20, jsou 60–70x10–15 cm velké. Epidermis je žlutozelená s malými bílými teèkami, které se nìkdy mohou ztrácet. Nahnìdlé okrajové zuby jsou 5–6 mm vy­ soké,  mají  rozestup  10–15  mm.  Kvìtní  stvol dorùstá do 200 cm, je vìtvený 10­15 vzpøíme­ nými rameny. Válcovité kvìtenství je tvoøeno až 25–30x9  mm  velkými  cihlovì  èervenými  kvìty. Z ústí nepatrnì èní blizna i prašníky.   Jižní Afrika. Pøesná lokalita není zná­ má, vyskytuje se jihozápadnì od Mpumalanga ve Swazijsku, kde roste v nadmoøských výškách 1000 až 1500 metrù.  Velmi blízká je , která má vìtší listy  a  více  vìtvený  kvìtní  stvol.  Pìstování  je nenároèné.

E

oe

s.

wz

.c z

66

nižší  teploty.  Od  ostatních  trávovitých  aloí z  Východního  Kapska  (

al

  Salm–Dyck

 Monographia generum Aloes et Mesembryanthemi 5: tab. 5 (1849).

ww

w.

   a )  se  odlišuje širšími a delšími listy s teèkami u báze na spodní  Trávovitá aloe bez kmínku nebo s velmi stranì  listù.  Nejbližšími  pøíbuznými  rostlinami   a . krátkým kmínkem. Zpravidla solitérní nebo øídce jsou odnožující. Rozevøená rùžice listù je tvoøena až 40 cm dlouhými a u báze 9 cm širokými listy s tu­ hými,  svìtlými  okraji.  Spodní  strana  listù  bývá u báze teèkovaná. Trojúhelníkovité okrajové zuby jsou  1–3  mm  vysoké  a  mají  rozestup  3–5  mm. Kvìtní stvol je 0,3 až 0,5 m dlouhý, vzpøímený a nevìtvený. Hustý hrozen kvìtù je široce hláv­ kovitý, asi 5x10­12 cm velký. Kvìty jsou èervené nebo žluté, 20­24x7 mm velké. Z ústí èní tyèinky asi 3 mm a blizna 5 mm. V domovinì pøipadá hlavní období kvìtu na listopad až únor.   Jižní Afrika, Lesotho. Vyskytuje se ve Východním Kapsku od Bathurstu a Tarkastadu po západní KwaZulu–Natal a východní Swazjijsko.  Pìstování je podobné jako u ostat­ ních jihoafrických trávovitých aloí. V létì vyžaduje

E

67 Bullock

  Todaro

  Bulletin  of  Miscellaneous Informations, Royal Gardens, Kew (1932).

  Bez  kmínku,  pouze  ve  vyšším  stáøí s  krátkým  stonkem,  zpravidla  solitérní,  listù  je ve vzpøímené rùžici asi 16­20, jsou 60x15–18 cm velké, 2,5 cm tlusté, pokožka má zbarvení šedo­ zelené až modrozelené,  bez skvrn a s nevýraz­ nými èervenými okraji, tmavé okrajové zuby jsou až  3  mm  vysoké  a  mají  rozestup  15–22  mm. Zaschlá tìlní šáva je tmavì èervená. Kvìtenství je až 1 m vysoké, vìtvené až do osmi ramen, èasto však bývá kratší, hrozny jsou krátce válco­ vité, asi 8 cm dlouhé. Kvìty jsou nejèastìji žluté nebo oranžové s nazelenalými špièkami, vzác­ nìji i šarlatové a jsou asi 2–3x0,6 cm velké. Z ústí èní blizna i tyèinky asi 4 mm. V pøírodì vykvétá od øíjna do prosince.   (Schweinf.)   A.  Berger, A.  Berger, Hook,  var. Schweinf.

 Rostliny bujnì odnožují a tvoøí vzpøímený kmínek, ve stáøí asi 1 m dlouhý. Listù je 20–25, jsou  protáhle  trojúhelníkovitého  tvaru,  nejvýše 30–40x5–9 cm velké. Temnì zelená epidermis má rùžový až naèervenalý nádech, na slunci hodnì exponovaných místech mùže být pokožka až èer­ veno–hnìdá. Mladé rostliny nebo i mladé rùžice starších rostlin mohou být teèkované protáhlými, svìtle žlutými až žlutozelenými skvrnami. V do­ spìlosti se tyto skvrny ztrácejí. Výrazné okrajové zuby  jsou  až  7–9  mm  vysoké  a  mají  rozestup 10–15 mm. Kvìtenství je  50–70 cm vysoké, stvol je jednoduchý nebo nejvýše se 3 vìtvemi. Hrozny kvìtù jsou cylindrické až konicko–cylindrické, asi 18x9  cm  velké  a  jsou  tvoøeny  množstvím oranžovì  šarlatových,  asi  4  cm  dlouhých a 0,8 cm širokých kvìtù. Plnì otevøené kvìty mají žluté  ústí,  ze  kterého  èní  ènìlka  i  prašníky. V  pøírodì  vykvétá  nejèastìji  po  období  dešù, tedy od ledna do bøezna.

s.

wz

.c z

 Horti Regii Botanici Panormi­ tani 2: 25 (1882).

ww

w.

al

oe

  Etiopie. Velmi hojnì roste v oblasti Axum a Tigre v Etiopii a v Eritreji, v nadmoøských  Keòa. Roste na keòské stranì pohoøí výškách  1600–2500  m.  Vyhledává  kamenité Elgon na skalnatých výbìžcích v nadmoøských plánì s nízkými keøíky. výškách  1900–2400  metrù,  omezenì  také na Kokma Hills.  Nìkdy oznaèována jako „pravá “,  tedy  teoreticky  existuje  možná  zámìna   Od  nejbližších  pøíbuzných  – s  ( ). Pomìrnì odolná k po­  a  – lze tyto horské klesùm teploty k 0 oC. Robustní rùžice mùže mít rostliny  odlišit  podle  trojúhelníkovitých  listù prùmìr  až  1,2  m,  pøi  pìstování  vyžaduje  plnì a výrazných až robustních, tvrdých okrajových slunné místo. Patrnì nejvíce pøíbuznou rostlinou zubù.  Ze  stejné  oblasti  jako   byla .  Pìstování je  súdánská Carter, která má popsána  je snadné, rostliny nemají vyhranìné ná­ drobnìjší zuby (jen asi 3 mm vysoké), listy nepa­ roky na složení substrátu. Zaléváme minimálnì, trnì  užší  a  v  mládí  má  teèkované  listy. nejvhodnìjší termín zálivky je podzim.

E

oe

s.

wz

.c z

68

chladu okolo 2 oC v kultuøe je minimální teplotou pro bezpeèné zimování +8 oC. V létì je možné letnìní rostlin, ovšem jen pøi správné  aklimati­ zaci na pøímé slunce. V kulturních podmínkách tato aloe vykvétá zpravidla mezi èervnem až srp­ nem. Vzhledem k velmi omezené nabídce semen  množena jen vegetativnì. je vìtšinou Z keøovitých druhù aloí patøí jednoznaènì mezi nejvíce dekorativní druhy.

ww

w.

al

Dle mého názoru tyto nepatrné odlišnosti neza­ dávají dùvod k popisu nového druhu.  roste pouze na dvou pohoøích a to navíc jen na jejich východní stranì. Návštìv­ níci národního parku Elgon ji mohou vidìt hned u vstupní brány Chorlim. Dále tyto aloe dekorují horní okraje Mackingenyho i Kitumské jeskynì. Na západì Keni si v domorodých vesnicích oby­ vatelé  vysazují  tyto  keøovitì  rostoucí  aloe na okraje pozemkù nebo je sází jako živé ploty kolem  pøíjezdových  cest.  Právì  v  pøírodì  je nejvýraznìjší  rozdíl  mezi  znaènì  teèkovanou juvenilní formou a jednobarevnými listy dospì­ lých jedincù. Na pøírodních lokalitách roste spo­ leènì  se  snadno  odlišitelnými  druhy  –  a . Tato u nás zøídka pìs­ tovaná aloe je ponìkud vìtšího vzrùstu, nehodí se tedy do pøedokenních nebo malých skleníkù. Ve skleníku i v dobì kvìtuschopnosti sice dosa­ huje menších rozmìrù než v pøírodì, pøesto mùže být až 70–80 cm vysoká a rùžice mívají prùmìr 30 cm. Pìstuje se pomìrnì snadno, vyžaduje propustný, minerální substrát. Pøi použití hnojiv rychle doroste do keøovitého vzhledu. Aèkoli   v  pøírodì  bìžnì  odolávají  noènímu

E

69   A. Berger

ww

w.

al

oe

s.

  Somálsko,  Keòa.  Známá  je  lokalita nacházející  se  jižnì  od  Moyale  v  Keni.  Roste v píseèné pùdì v nadmoøských výškách 700 až 1400 metrù.

wz

 Rostliny øídce odnožují od báze a nemají kmínek. Listù je v rùžici asi 10, jsou  úzce kopi­ naté, zúžené, 12–20 (max. 27)x1–2,5 (max. 3) cm velké.  Barva  epidermis  je  nažloutle  zelená s množstvím bílých nebo nažloutlých teèek, které obèas  vytváøejí  nepravidelné  pøíèné  proužky. Drobné, nažloutle zbarvené, okrajové zuby jsou do 1 mm vysoké a rozestup mají 2–6 mm. Kvìten­ ství je 50–75 cm dlouhé, zpravidla jednoduché. Hrozen kvìtù je konicko–cylindrický, asi 5–8x6 cm velký, kvìty jsou 24–30 mm dlouhé, oranžovì èer­ vené, u ústí jasn젞luté.  B. Mathew & Brand­ ham.

.c z

  Botanische  Jahrbücher  für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie. Leipzig, 36: 59 (1905).

E

70  Možná zámìna se vzhledem podob­ nou, v Ugandì rostoucí , která má však  výraznì  širší  bázi  listù  (až  5  cm),  kvìt má jednobarevný (korálovì èervený), okrajové zuby jsou výraznìjší a asi 2 mm velké. Podobná je i vzhledem vzdálenìjší , která má ale  mnohem  vìtší  rozestup  okrajových  zubù a celkovì je robustnìjší.   je bez­ problémová,  pìstuje  se  podobnì  jako  ostatní keòské a somálské druhy. Roste relativnì poma­ lu, dá se tedy øadit k miniaturám. Pro úspìšné pìstování je nutný dobøe propustný, nejlépe pís­ kový substrát.

  Lavranos   Journal  of    South  African Botany 31: 71 (1965).

wz

  Jemen. Roste na vápencové náhorní plošinì východnì od Khuraibah (napøíklad     ve Wadi  Dawan)  v  nadmoøských  výškách 1375–1950 m.

s.

 Rostliny mají výrazný vìtvící se kmínek, který je až 15 metrù vysoký a má 15 cm v prùmì­ ru.  Listù  je  v  rùžici  pøibližnì  15–20,  jsou  mírnì stoèené  dolù  a  dosahují  velikosti  40–45x5  cm. Barva  epidermis  je  temnì  zelená,  okraje  mají svìtlejší lem. Svìtlé až bílé zuby jsou 2–3 mm vysoké a mají rozestup 3–5 mm. Kvìtní stvol je 50–60  cm  dlouhý,  vìtví  se  na  3–5  postranních ramen. Hrozny jsou válcovité, asi 16 cm dlouhé. Èervené kvìty bývají až 4 cm dlouhé.

.c z

Rostliny bez kmínku nebo jen s nepatrným kmínkem, zpravidla solitérní, výjimeènì odnožu­ jící do poètu 2–6 rùžic. Listù je 10–22, jsou ostøe trojhranné, velmi tuhé, 35x10 cm velké. Šedoze­ lená a neteèkovaná epidermis bývá s nahnìdlým nádechem, ostré okrajové zuby jsou až 4 mm vysoké, tmavì hnìdé, u báze listù jsou zkrouce­ né  a  øidší.  Kvìtenství  bývá  40–75  cm  vysoké a zpravidla má 3 boèní ramena. Husté hrozny jsou válcovité, asi 20 cm dlouhé, pedicel je èer­   Reynolds & P. R. O. Bally vený, asi 8 mm dlouhý,  kvìty jsou až 3 cm velké   Journal  of    South  African a záøiv젚arlatové. Tyèinky èní z ústí asi 4 mm, blizna asi 5 mm. Botany 24: 187 (1958).

al

oe

  Velmi  blízce  podobná  je , která roste v nižších nadmoøských výškách mno­ hem západnìji, je menší vzrùstem a má témìø nevìtvený  kvìtní  stvol.  Èásteènì  je  podobná i somálské .  nepatøí mezi bìžnì pìstované aloe, pìstujeme ji podob­   Somálsko. Roste v distriktu Erigavo nì jako ostatní jemenské druhy, tedy nepravidel­ v buši v nadmoøských výškách 1550 – 1850 metrù. ná zálivka a minerální substrát.

ww

w.

 Blízce pøíbuznou je pravdìpodobnì   z arabského poloostrova. Obì zmi­ òované  rostliny  nejsou  pro  svou  mohutnost bìžnì pìstovanými aloemi. Pøesto patøí mezi re­ lativnì snadno pìstovatelné druhy i když nesnáší pokles teploty pod +12 oC.

(BVr)

E

71 Christian

duje nepravidelnou zálivku, podle mých zkuše­ ností postaèuje pouze jedna jarní zálivka koncem   Flowering  Plants  of  South dubna.  Pìstební  substrát  volíme  minerální Africa 20: tab. 797 (1940). s pøídavkem hrubších kamenù.

ww

w.

al

oe

s.

 je citlivìjší na zálivku. Støednì tìžko pìstovatelná rostlina, malá vzrùs­ tem a v kultuøe stále vzácná. Pìstuje se podobnì jako skvrnité etiopské a somálské druhy. Vyža­

wz

  Keòa. Roste v severní èásti distriktu Turkana, západnì od jezera Turkana na skalách v blízkosti Lokitaung.

.c z

 Rostliny bez kmínku, velmi øídce odnožu­ jící. Listù je v rùžici 15–20, jsou široce rozevøené. Velikost listù je 20x5–9 cm a jsou modrozelené s  množstvím  podlouhlých,  nažloutlých  skvrn. Okrajové  zuby  jsou  trojúhelníkovité,  nejvýše 1,5 mm vysoké a s rozestupem 4–6 mm. Vzpøí­ mený kvìtní stvol je 50 cm vysoký a má až 7 ra­ men,  které  zaèínají  asi  od  poloviny  hlavního stvolu.  Hrozen  je  asi  20  cm  dlouhý,  válcovitý a  øídký.  Kvìty  jsou  nevýraznì  èervené,  asi 30x10 mm velké. Tyèinky èní z ústí asi 2 mm.

E

72   D. S. Hardy

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

Asi  40  cm  vysoké  kvìtenství  je  jednoduché, nìkdy  u  báze  vìtvené,  hrozen  je  pyramidálnì válcovitý a asi jen 10–20 cm dlouhý, tvoøený pøi­ Bothalia 10: 336 (1971). bližnì 20 kvìty. Barva kvìtù je jasnì èervená, Popis: Rostliny s krátkým kmínkem rostoucí soli­ nìkdy  se  svìtle  zeleným  pruhem.  V  pøírodì térnì nebo zøídka odnožující. Listy tvoøí asi 15 cm vykvétá v bøeznu až dubnu. Semena jsou drobná širokou, rozevøenou rùžici, jsou 8–16x2–4 cm vel­ a bez papírovitého køidélka. ké,  nevýraznì  šedozelené,  okraje  nesou   Madagaskar. Roste na køemenném markantní, èerné, asi 5–9 mm vysoké zuby. Kvìtní stvol je nevìtvený, asi 1 m vysoký, vzpøímený, podloží v blízkosti Ambatomenaloha v západní hustý  hrozen  je  cylindricko–kónický,  asi  26  cm èásti  pohoøí  Itremo  v  nadmoøských  výškách dlouhý a je tvoøen èervenými kvìty, které èasem 1500–1800 metrù. blednou èi žloutnou. Z ústí kvìtu výraznì vyèní­  Citlivìjší k zálivce, støednì tìžko pìs­ vají prašníky i ènìlka. tovatelná, malá vzrùstem a v kultuøe vzácná. Zá­   Namibie. Roste na omezeném areálu mìna  s  ostatními  druhy  aloí  je  velmi nepravdìpodobná.  Nejvíce  je  podobná asi 140 km jižnì od mìsta Aus. ,  která roste na stejné lokalitì, tvoøí  Nìkdy bývá øazena jako subspecies kmínek a bujnì odnožuje a není tak výraznì èer­ .  Podobná,  a  na od , od které se liší výraznými vená  jako èernými zuby, kratšími listy a drobnìjšími kvìty. shodném areálu rostoucí, je rovnìž , kterou lze snadno identifikovat podle 120 cm Pìstování  je nenároèné, ovšem zdlouhavé. V kultuøe se na první kvìty èeká i nì­ dlouhého kvìtního stvolu. kolik desetiletí. Pøesto se jedná o velmi dekora­ tivní, drobnolistou rostlinu, která je zahranièními pìstírnami bìžnì nabízena k prodeji.

  Bosser

 Adansonia 8: 508 (1968).

  Kmínek  chybí  nebo  je  jen  velmi  krátký, roste zpravidla solitérnì, by nìkteré populace i odnožují. Listù je asi jen 6–8 v rùžici. Kopinaté listy jsou 10–17 cm dlouhé a 2–4 cm široké, okraje jsou zakonèeny drobnými, èervenými, velmi tvr­ dými, asi 1,5 mm vysokými zuby s rozestupem 4–6 mm. Barva epidermis je rezavì zelená, na plném slunci až šarlatovì èervená nebo hnìdì rezavá.  Nìkdy  je  na  povrchu  nemnoho  skvrn.

(2x PPv)

E

73   L. C. Leach

s.

 Angola, Zambie, Namibie, Zimbabwe, Botswana. Roste na znaèném areálu v extrémnì horkých a suchých písèitých planinách.

wz

 Rostliny bez kmínku nebo s maximálnì 40 cm dlouhým poléhavým kmínkem. Listy tvoøí tìsnou rùžici, jsou 40–50 cm dlouhé a 7–8 cm ši­ roké, zkroucené, povrch mají výraznì teèkovaný svìtlými  až  bílými  nepravidelnì  rozmístìnými skvrnami.  Pilovité  zuby  jsou  3–5  mm  vysoké a mají rozestup 1–2 cm. Kvìtní stvol je 150 cm dlouhý,  vìtvený  do  3–5  ramen,  která  smìøují vzhùru.  Štíhle  válcovité  hrozny  kvìtù  jsou  asi 40x6 cm velké a tvoøí je 30 mm dlouhé temnì rùžové  kvìty,  které  ve  stáøí  žloutnou.  Tyèinky i blizna èní z ústí 7–8 mm. Hlavní období kvìtu je èerven a srpen. Engler & Gilg.

.c z

  Journal  of    South  African Botany 37: 249 (1971).

al

oe

 Od blízce pøíbuzné   se  odlišuje výraznì teèkovanými listy a obì dvì jsou blízce pøíbuzné stromovitì rostou­ . cí, ale ménì teèkované je velmi dekorativní, skvrnitá aloe, která se snad­ no pìstuje, a pøi nepravidelné a skrovné zálivce lze docílit pøírodního vzhledu tìchto rostlin. Vy­ žaduje minerální až témìø èistì písèitý substrát a plné slunce.   A. Berger

w.

 Notizblatt des Koniglichen bo­ tanischen Gartens und Museums zu Berlin  4: 247 (1906).

ww

 Jedná se o rostliny s jednoduchým kmín­ kem, na nìmž zùstávají zbytky odumøelých listù. Kmen  dosahuje  výšky  až  4–6  metrù. 80–100x15 cm velké listy jsou matnì zelené až zelené s nádechem do èervena, v dospìlosti se ohýbají dolù. Po okrajích mají listy èervenohnìdé zoubkování  tvrdých,  5–6  mm  vysokých    zubù, které mívají rozestup 15–25 mm. Horní èást listu je ve vìtšinì pøípadù hladká, jen vzácnì s ne­ mnoha zuby, ale na spodní stranì jsou nepravi­ delnì  roztroušeny  zuby  bìžnì,  zejména  pak u mladších rostlin. Kvìtenství  je až 100 cm dlou­ hé a je rozvìtveno do 10 až 15 ramen. Horní èást asi 25 cm dlouhého a válcovitého hroznu je vzpøí­ mená, ale jeho spodní èást je mírnì naklonìna. Každý hrozen je krátký, cylindrický a hustì oba­

len kvìty. Kvìty jsou trubkovité, pøibližnì 3 cm dlouhé a tmavì èervené nebo oranžovì èervené. Vzácnìji se vyskytuje žlutokvìtá forma.   Jižní  Afrika,  Mosambik,  Zambie, Zimbabwe, Malawi. Roste zejména na granito­ vých skalách ve výškách 500 až 1500 metrù.   je  blízce  pøíbuzná s , ale je ménì bìžná a mùžeme ji od   rozpoznat  podle  sytìjší  barvy kvìtù a èásteènì naklonìných vnìjších hroznù. Listy jsou u  rovn잠delší i širší a bývají více ozubené. Zvláštì pak mladé a zubaté rostli­ ny se mohou sp횠podobat nìkterým formám  èi .

F

74   Lesotho, Jižní Afrika.

  Miller

Možná zámìna se vzhledem podob­   z  oblasti  KwaZulu–Natal.  má hrozny kvìtù naklonìné a navíc má  Tvoøí kmínek, dorùstá zpravidla 2 metrù, listy  mnohem  více  pokryté  zuby  než ale vzácnì i 5 m. Listy jsou až 100 cm dlouhé z této subpopulace. V juvenilním stadiu je snadno , která ovšem pozdìji a 15 cm široké, matnì zelené, èasto našedlé èi zamìnitelná i s šedozelené nebo i naèervenalé. Okraje nesou tmavé zuby, nìkdy jsou zuby i na svrchní, ale mnohem  èastìji  pouze  na  spodní  stranì  listù. Kvìtenství se vìtví od 5 do 12 hroznù. Kvìty jsou vìtšinou  sytì  oranžovì  èervené,  vzácnì  i  bílé nebo žluté èi èervené. Hlavní období kvìtu v do­ movinì je kvìten až listopad. Od pøíbuzných aloí ji lze odlišit dle vzpøímených, sloupovitých hroz­ nù, jednotnì zbarvených kvìtù a podle nevìtve­ ného kmínku, na kterém pøetrvávají staré listy.  A. Berger,  Baker,  Haw.,  L.,  Haw., Masson,   Haw.,   Haw., Salm–Dyck, Spreng.  Gardeners Dictionary ed. 8:

nou

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

22 (1768).

F

75

s.

wz

.c z

nezaène tvoøit kmínek.  je bezproblémo­   S. Carter vá, pìstuje se podobnì jako ostatní bìžné stro­ movité jihoafrické druhy. Nutný dobøe propustný,  Kew Bulletin 51: 779 (1996). nejlépe pískový substrát. Velmi èasto nabízena komerèními  supermarkety.  Krátkodobì  snese  Rostliny bez kmínku, ale s hlízkou, která zimní pokles teplot až k ­4 oC. odnožuje u báze. Široce rozevøená a plochá rù­ žice je tvoøena z listù kterých je 6–10. Vyrùstají Reynolds z  hlíz,  které  jsou  èásteènì  zapuštìny  v  zemi a mívají prùmìr asi 5 cm. Listy jsou zkroucené,   Journal  of    South  African nejvýše 25–28x12 cm velké, epidermis je jasnì Botany 31: 279 (1965). zelená, spodní strana listù je tmavší. Špièky listù jsou  ohnuty  smìrem  vzhùru.  Zuby  jsou  velmi  Rostliny bez kmínku nebo jen s krátkým drobné, mìkké, jen asi 1 mm velké. Kvìtenství kmínkem, velmi øídce odnožující. Listù je v rùžici je  45–90  cm  dlouhé,  jednoduché,  cylindrické asi 12–16, jsou 35x5–6 cm velké, zelené, na slunci hrozny 20–30x6–8 cm jsou tvoøeny korálovì rùžo­ èervenající. Okrajové zoubky jsou 2–3 mm velké vými, asi 30–35 mm dlouhými kvìty, které mohou a  mají  rozestup  7–10  mm.  Kvìtní  stvol  je  až mít žluté okraje. Rostliny vykazují výrazné období 50 cm dlouhý, jednoduchý nebo jedenkrát vìtve­ dormance, které se projevuje úplným uschnutím ný. Hrozen je hlávkovitý, kvìty jsou 30 mm dlou­ listù. hé,  oranžové,  pøi  plném  rozevøení  nažloutlé. Nejprve  se  rozevírají  nejníže  umístìné  kvìty.  Zambie. Roste na malém území v se­ Kvete v kvìtnu až èervenci. verozápadní Zambii v blízkosti vesnice Kabompo v nadmoøských výškách 1077–1200 metrù.  Madagaskar. Roste pouze na typové lokalitì v blízkosti vesnice Andomaranomaitso na žulových skalách.

ww

w.

al

oe

 Druh se vyskytuje spoleènì s podob­ nou ,  která  ovšem  rozevírá  nejprve nejvýše umístìné kvìty. Blízce pøíbuznou k  je , která neodnožuje, má kratší listy, èervený kvìt a delší kvìtní stvol. Pìs­ tuje se podobnì jako pøíbuzné madagaskarské aloe, ovšem nepatøí mezi bìžnì pìstované taxo­ ny.

  nepatøí  mezi  bìžnì pìstované aloe. Rostliny byly známy jen z prvot­ ního objevu a znovu nalezeny byly až ve 21. sto­ letí  G.  Williamsonem.  Pokud  se  dodržuje sezónnost pìstování, jeví se jako bezproblémový druh. Výraznì teplomilný taxon.   Lavranos & L. E. Newton  Cactus and Succulent Journal 49: 113 (1977).  Rostliny nemají kmínek a rostou solitérnì. Listù je v rùžici asi 8–12, jsou kopinaté, 20–30x

F

76

6–7 cm velké, tlusté. Barva epidermis je tmavì zelená  bez  jakékoli  kresby,  na  exponovaných místech bývá nahnìdlá. Okraje mohou být bez zubù nebo mají svìtle hnìdé, drobné okrajové zuby jsou maximálnì 1 až 1,5 mm vysoké. Kvì­ tenství  má  asi  3–5  ramen,  hrozen  je  válcovitý, øídký a nese 10–20 kvìtù. Stvol je 35–40 cm dlou­ hý. Kvìty jsou jasnì èervené, nìkdy u ústí kvìtu žluté, 30–33 mm dlouhé.  Lavranos & Collenette.

vají  šarlatové  až  èervené  se  žlutozelenou špièkou, asi 28–30 mm velké.   Madagaskar. Roste v provincii Toliara severnì od Ambovombe.

wz

.c z

 Od velmi podobné  se odli­ šuje  zejména  èervenými  kvìty  ve  válcovitém hroznu,  tvrdšími  a  vìtšími  okrajovými  zoubky a jemnými bílými podélnými èárkami na epider­ mis. Vztahy mezi ,   a   Jemen.  Roste  v  oblasti  asi  12  km  potøebují další polní prùzkum a revi­ severnì  od  Sana’a  na  pískovcových  kopcích zi. Všechny tøi taxony se pìstují extrémnì snad­ u ústí do Wadi Dhahr. no, množí se jak odnožemi tak i semeny a patøí mezi  rostliny  vhodné  pro  zaèínající  pìstitele sukulentních rostlin. Blízce pøíbuznou je patrnì , která má výraznì rozvìtvený kvìtní stvol. Zatím velmi málo rozšíøená. Snadno pìstovatel­   Christian ná v minerálním, štìrkovì pískovém substrátu. Náchylná na pøelití, proto se doporuèuje zalévat Journal  of  South  Africa minimálnì. Botany 8: 167 (1942).

oe

s.

Keøovitì rostoucí aloe odnožující u báze 60­100x7 cm velkého kmínku. Prohnuté listy mají velikost 50x6­7 cm, pokožka je šedozelená a bez skvrn. Zuby bývají 1­2 mm vysoké a rostou s ro­ zestupem 10­20 mm. Kvìtní stvol se vìtví až do 6­8  ramen,  válcovité  hrozny  kvìtù  jsou 10­12x7­8 cm velké, husté. Pedicel je 12­14 mm dlouhý, šarlatové kvìty mají velikost 35x9 mm.

al

    Tanzanie.  Vyskytuje  se  v  pohoøí Usambara v severní Tanzanii, kde roste na ska­ lách v nadmoøských výškách 1000­1300 metrù.

w.

  Rauh & Gerold

Kakteen und Andere Sukku­ lenten 51: 122 (2000).

ww

 Rostliny hustì odnožují od báze krátkého kmínku a tvoøí shluky mnoha rùžic. Listù v rùžici je asi 10–12, jsou podlouhle trojúhelníkovitého tvaru, asi 9–13 cm dlouhé a 8 mm široké. Pokož­ ka je jasnì zelená s èerveným nádechem, èasto se svìtlými skvrnami na povrchu a skvrny jsou na spodní stranì listu poèetnìjší než na svrchní stranì. Skvrny bývají podélnì propojeny jemnými bílými èárkami. Okrajové zuby jsou bílé, asi 1 mm vysoké  a  mají  nepravidelný  rozestup  okolo 1–4 mm. Celé kvìtenství je nevìtvené, 30–35 cm vysoké, hrozny jsou válcovité a øídké. Kvìty bý­

  Tato  ve  sbírkách  témìø  neznámá rostlina pochází z izolovaných granitových kopcù v blízkosti vodopádù Soni. Blízce pøíbuznou je , kterou lze poznat podle menších a žlutých kvìtù. Lavranos & T. A. McCoy  Kakteen und Andere Sukku­ lenten 55: 284 (2004).  Rostliny nepoèetnì odnožující, bez kmín­ ku.  Listù  je  30–40,  jsou  vzpøímené,  asi  3–5x 0,9–1,1 cm velké, protáhle trojúhelníkovité, temnì zelené  až  nahnìdlé,  s  množstvím  svìtle  zele­ ných až bílých zubù na povrchu. Okrajové zuby jsou až 1 mm vysoké a s rozestupem 1,2 mm. Kvìtní stvol je dlouhý do 30 cm, nevìtví se, hro­ zen kvìtù je krátce válcovitý s asi 10–20 kvìty. Kvìty jsou krémovì až rùžovì–hnìdì zbarvené,

F

77 podlouhlé, prohnuté, asi 30 mm dlouhé. Tyèinky i ènìlka èní z ústí kvìtu.

ww

w.

al

wz

oe

s.

  Pìstování  zmiòovaného  taxonu  je nesmírnì nároèné. Klíèivost semen je pomìrnì dobrá, ovšem mortalita semenáèù bývá vysoká. Rovn잠 udržení  dospìlých  rostlin  pøi  životì  je záhadné  umìní  a  neexistuje  žádný  zaruèený postup, jak tyto madagaskarské klenoty zdárnì pìstovat.  Doporuèuje  se  minerální  substrát s  vysokým  podílem  køemenného  štìrkopísku, nepravidelná zálivka a nižší teploty v létì.   je  habitem  znaènì  podobná a  kvìtem  velmi  blízká .

.c z

Madagaskar. Roste pouze na typové lokalitì v Central Plateau západnì od Antsirabe.

(PPv)

F

wz

.c z

78

  Balfour

ww

w.

al

oe

s.

 V juvenilním stadiu a nekvetoucím   Nat.  Hist.  Socotra  at  Abd stavu je snadno zamìnitelná s mnohem bìžnìjší al Kuri: 511, tab. 26B (1903). ,  která  je  ovšem  robustnìjší  a  má vìtvený kvìtní stvol. Nìkteøí odborníci na aloe Popis: Má krátký, asi 10 cm dlouhý a 1–1,5 cm pokládají  za miniaturní formu tlustý kmínek. Odnožuje a tvoøí koberce stonkù.   Oba  zmiòované  druhy  jsou  snadno Listù je asi 8–10, jsou rozevøené, èasto prohnuté, pìstovatelné. Pøi pìstování jim prospívá letnìní. 8–12x2  cm  velké.  Epidermis  je  jasnì  zelená, svìtle  zelené  zoubky  jsou  mìkké,  asi  1  mm Pillans vysoké a jsou od sebe vzdáleny 5–8 mm. Kvìtní stvol bývá 15–20 cm dlouhý, vzpøímený, nevìtve­   South  African  Gardening. ný.  Válcovitý hrozen je 5–8 cm dlouhý a je tvoøen Cape Town 23: 140 (1933). korálovì  èervenými  kvìty  se  žlutým  ústím. V kultuøe kvete èasnì zjara, od bøezna do dubna.   Rostliny  bez  kmínku  nebo  jen  s  velmi malým kmínkem, zpravidla solitérní nebo øídce     Jemen.  Rozšíøení  je  omezeno  na odnožující. Listù v rozevøené rùžici je pøibližnì skalní útvary blízko Aduna a Adho Demal passu 20, jsou 40x8–10 cm velké, èasto mívají uschlou na Sokotøe. Roste v nadmoøské výšce  900 metrù. špièku. Zasychání špièek listù je normálním pro­ jevem  zdravého  rùstu  rostlin.  Barva  epidermis bývá  temnì  zelená  až  modrozelená,  èasto s šedavým nádechem. Na svrchní stranì listù je množství skvrn uspoøádaných do pøíèných pruhù, spodní strana je bez skvrn. Okraje listù nesou hnìdé, asi 3–4 mm vysoké a 10–15 mm vzdálené zuby.  Uschlá  tìlní  šáva  je  purpurová.  Kvìtní stvol dorùstá až do 2 metrù a je vìtvený až do 8 polovzpøímených ramen. Spodní ramena jsou dále  vìtvená.  Hrozny  jsou  válcovité,  asi 40x6–7  cm  velké,  kvìty  jsou  nejèastìji  žluté èi oranžové nebo vzácnì i šarlatové, asi 30 mm dlouhé a 9 mm široké. Pedicel je 6–9 mm dlouhý. V pøírodì kvete v bøeznu až dubnu.  Jižní Afrika. Roste v oblasti Mpuma­ langa, v blízkosti Burgersforu. Je hlavnì rozšíøe­ na  od  místa  Buffelsvlei  na  jihu  až  do  blízkosti Polokwane na severu. Roste v otevøené krajinì v nadmoøských výškách 500 – 1000 metrù.

F

79

 Flow. Pl. Afr. 49: tab. 1941 (1987).

  Má  blízkou  pøíbuznost  s  ostatními trávovitými  aloemi  Jižní  Afriky.  Od  podobných  èi  se odlišuje mno­ hem vìtšími kvìty. Další pøíbuzná, , je poléhavou až pøevislou aloí  s visícím kvìtním stvolem, který je ohnutý jen v horní èásti a pedicel je dlouhý jen do 20 mm. Pìstování je pomìrnì snadné. Vyžaduje propustný, mine­ rální  substrát  se  znaèným  pøídavkem  hrubì drceného dolomitu nebo vápence. Staré listy tvoøí u báze rostlin ochranný obal, který se nedoporu­ èuje od rostliny oddìlovat.

ww

w.

al

oe

s.

 Rostliny solitérní nebo zøídka odnožující z velmi krátkého stonku pokrytého starými listy. Listy rostou dvouøadì, vzpøímené, lineární, asi 25–35x1–2,5 cm velké, trávovì zelené s nìkolika bílými teèkami blízko báze. Okraje listù jsou svìt­ lejší a nesou asi 0,4 mm vysoké, bìlavé zoubky s rozestupem 2,5 mm. Kvìtní stvol je jednodu­

 Jižní Afrika. Vyskytuje se v Mpuma­ langa v blízkosti Pilgrim’s Rest a Lydenburgu, kde roste v travním porostu na vápencových ko­ peècích v nadmoøských výškách 1000–1800 m.

.c z

D. S. Hardy & Glen

chý, asi 40 cm dlouhý. Hlávkovitý hrozen je po­ mìrnì  hustý  a  je  tvoøen  35–40x11­13  mm velkými, èervenooranžovými kvìty s nazelenalou špièkou. Pedicel je 25–45 mm dlouhý.

wz

 Tato aloe byla pojmenována po panu Cyrilu  Fosterovi,  pìstiteli  aloí.  Dlouhé  hrozny kvìtù  jsou  velmi  variabilní  v  barvì.  Roste  ve stejné  oblasti  jako  blízce  pøíbuzná  která je celkovì drobnìjší, má polovièní  délku  kvìtního  stvolu  a  kvete  vždy rùžovì.  Pøesto  dle  mého  názoru  neexistuje jednoznaèné rozhraní mezi a   Pìstování  obou  zmiòovaných taxonù  je  nenároèné,  rostliny  snáší  i  drobné pìstitelské pøehmaty a vydrží i krátkodobý pokles teploty k –5 oC.

F

  Lavranos & Röösli  Cactus and Succulent Journal 66:5 (1994).

oe

s.

 Rostliny vytváøejí husté shluky rùžic. Listù není mnoho, jsou úzce trojúhelníkovité, 3–5 (max. 15) cm dlouhé a 1,5–2 cm široké a rùžici tvoøí na terminálu poléhavého, krátkého kmínku. Prùmìr rùžice  je  asi  6–8  cm,  u  robustních  jedincù  až 30 cm. Barva pokožky je tmavì zelená s bílými teèkami a výraznì zubatým okrajem. 20–55 cm vysoké kvìtenství je nejèastìji jednoduché, velmi vzácnì s nìkolika boèními vìtveními. Jednotlivé kvìty  jsou  pøibližnì  20­25x4  mm  velké,  záøivì karmínovì èervené u báze, ale vrchol koruny je témìø bílý se zeleným støedovým pruhem. Tyèin­ ky i blizna èní z kvìtu asi 1 mm. V pøírodì kvete v kvìtnu až èervnu.

wz

.c z

80

ww

w.

al

Velmi snadno se pìstuje. Nemá vy­ hranìné nároky na složení pùdu. V zimì je nutná vyšší  teplota,  minimálnì  +13 oC.  Množení  je možné  jak  odnožemi,  tak  i  výsevem  semen a jelikož se jedná o miniaturní aloi, je tento druh velmi  žádaný  mezi  pìstiteli  sukulentù.  Jsou známy dvì rùstové formy, kdy robustnìjší z nich byla  døíve  samostatnì  oznaèována  jako . Terénní výzkum potvrdil,   Madagaskar. Roste na granitových že  se  jedná  jen  o  odlišnou  formu . skalách v suché buši v Cap Manambato blízko Je uvedena v Appendix I CITES. Irahana. Je známá pouze z typové lokality.

(PPv)

G

81   Pillans

  Miller

  South  African  Gardening.  Gardeners Dictionary, Edition Cape Town 23: 213 (1933). 8: no. 16 (1768).

wz

.c z

  Kmínek  není  nebo  je  jen  velmi  krátký a  bývá  pokrytý  suchými  listy.  Zpravidla  roste soliternì,  jsou  ovšem  známy  bujnì  odnožující populace rostlin. Listy jsou zcela beze skvrn, do­ sahují délky do 40 cm a šíøe asi 10–15 cm. Listy mají výrazn젚edomodrou barvu a na povrchu jsou nevýrazné podélné èáry. Na okrajích listù jsou rozmístìny 4–5 mm vysoké, èervenohnìdé zuby, které mají rozestup asi 1 cm. Kvìtenstvím je  nerozvìtvený,  cylindrický  hrozen  asi  20  cm dlouhý, z jedné rùžice vyrùstají zpravidla až tøi 60–80 cm vysoké kvìtní stvoly. Barva až 4 cm dlouhých kvìtù je rùžová nebo bledì oranžová. V domovinì vykvétá v srpnu až záøí. Popsaná varieta   Haworth se od typu odlišuje tím, že na spodní stranì listù jsou øídce rozmís­ tìny  zuby,  pøedevším  pak  v  okolí  špièky  listu. Okrajové zuby jsou èervené,  5 mm velké. V do­ movinì kvete od srpna do záøí.  var.  Salm–Dyck,  var.   Salm–Dyck,  var.  Haworth,  var.  Namibie, Jižní Afrika. Typ pochází od Haworth,  var.  Aiton, Marinka  Springs  nedaleko  Warmbadu,  ovšem  De Candolle,  Baker. roste po obou stranách Orange river na skalách v nadmoøských výškách 150–800 metrù.  Jižní Afrika.  roste v suchých èástech Západní a Severní Kapské provincie, kde  Podobná je jen , která dává pøednost skalnatým kopcùm a horským sva­ ovšem postrádá podélné proužkování a má ex­ hùm v nadmoøských výškách 200–1300 metrù. trémnì drobné, nazelenalé kvìty. Objevuje  se  v  tìchto  místech:  Swellendam má dlouhé a štíhlé hrozny. Název taxonu je od­ na  jihu,  dále  pak  oblast    výskytu  pokraèuje vozen od staršího jména øeky Orange – Gariep severnì  k  Laingsburgu  v  Karoo  a  Stenkopfu river.  Nepatøí  mezi  bìžnì  pìstované,  náleží v Namaqualandu. ke  støednì  obtížným  rostlinám,  a  tak  se  s  ní setkáme sp횠ve specializovaných sbírkách.

ww

w.

al

oe

s.

 Tento druh obvykle roste osamocenì, ale velikost jednotlivých rostlin bývá rùzná, poèínaje malými jedinci bez kmínku až po vìtší, i 1 m vy­ soké exempláøe s krátkým a vzpøímeným kmín­ kem.  Díky  èetným  podélným  èarám  mají  listy charakteristický pruhovaný vzhled. Mladé rostliny mají listy z obou stran výraznì teèkované a urèité množství skvrn zùstává na listu i v dospìlosti. Listy jsou 30–40x5–8 cm velké. Podél hnìdých, rohovitých okrajù jsou rozmístìny drobné, ostré, trojúhelníkovité asi 2–3 mm dlouhé zuby, jež mají rozestup 10 mm. V chladu nebo delším suchu získává   naèervenalý nádech. Stvol je 80–120 cm vysoký, kvìtenství je jedno­ duché, nerozvìtvené a tvoøí jej jednoduchý, úzce válcovitý hrozen. Kvìty jsou 23–27 mm dlouhé, žluté až zelenožluté a z ústí jim asi 5 mm èní praš­ níky i ènìlka. Mladá poupata jsou naèervenalá a  bývají  více  ménì  zakryta  dlouhými  listeny. Kvete od èervence do záøí.  Dinter.

G

82 Pole–Evans   Transactions  of  the  Royal Society of South Africa  5: 30 (1915).   Rostliny  s  krátkým  kmínkem,  odnožují a  tvoøí  shluky  tìl.  Listù  je  asi  20,  jsou  45–55x 8–11 cm velké, štíhlé, šedomodrozelené, okraje jsou  narùžovìlé  a  nesou  2  mm  vysoké  zuby s  hnìdou  špièkou.  Kvìtní  stvol  je  až  1,75  m dlouhý, hojnì vìtvený až 10–18 témìø vodorovnì rostoucími rameny. Kvìty jsou žluté nebo svìtle rùžové, u báze nìkdy naèervenalé. Poupata jsou kulovitá a èervená, èímž se odlišují od podobných druhù aloí. Tyèinky èní z ústí kvìtu 10 mm.

.c z

 snadno poznáme podle dosti širokých listù modré barvy a kontrastních tmavì  èervených  zubù.  V  afrikánštinì  dostala jméno  Blouaalwyn,  které  znamená  doslova „modrá aloe“. Dalším typickým rozlišovacím zna­ kem jsou kuželovité hrozny na robustním stvolu. Pìstování je nenároèné, doporuèuje se nepravi­ delná zálivka v podzimním období. Krátkodobì snese zimní pokles teplot až k –3 oC.

wz

  Jižní  Afrika,  Zimbabwe,  Botswana. Pomìrnì  rozšíøený  druh,  jehož  areál  výskytu sahá  od  Limpopo  Valley  po  Sabi  Valley v Zimbabwe až po Plumtree v Botswanì. Pokud nekvete, je možné tento taxon .  Kvìtenstvím  je   ovšem  podobná  spíš , která má rovn잠vodorovnì vìtvená ramena, ovšem ramena jsou jen 2–4.

ww

w.

al

oe

s.

zamìnit  s

G

83   Schönland Record of the Albany muse­ um. Grahamstown 1: 121 (1904).

  Observationes  Botanicae in Horto Dyckensi: 3 (1822).

al

.c z

oe

s.

 Nemá kmínek, ale pomìrnì hodnì odno­ žuje, èímž tvoøí bohaté trsy. Listù je 10–20, jsou krátce trojúhelníkovité a uspoøádané do ploché rùžice, 15–20x6–7 cm velké a jsou výraznì bíle skvrnité i na spodní stranì listu. Skvrny jsou øa­ zeny do proužkù, ovšem zpravidla nejsou propo­ jené.  Špièky  listù  mají  výraznou  tendenci zasychat. Ostré a tvrdé èerveno–hnìdé zuby jsou 3–5 mm vysoké a mají rozestup 8–10 mm. Kvìtní stvol je až 90 cm vysoký a je vìtvený 4–7 rameny. Hrozen kvìtù je cylindrický a asi 20 cm dlouhý. Tvar kvìtù bývá kyjovitý, barva je nevýraznì èer­ vená.  Samotné  kvìty  jsou  28–30x9  mm  velké. Tyèinky i ènìlka pøesahují z ústí kvìtu asi 5 mm. Kvìty se objevují v srpnu až øíjnu.

wz

  Salm–Dyck

 Rostliny jsou bez kmínku nebo s krátkým kmínkem,  buï  solitérní  nebo  øídce  odnožující. Listù je v rùžici asi 12 a jsou rozevøené, špièky listù mají výraznou tendenci zasychat. Listy jsou pevné,  masité,  trojúhelníkovité,  asi 20–35x6–12  cm  velké.  Barva  listù  je  matnì  až leskle zelená, nìkdy se vyskytuje nevýrazné po­ délné proužkování. Podlouhlé, bílé skvrny tvoøí nepravidelné, bílé, pøíèné pruhy. Spodní strana listu je mdle šedozelená a neteèkovaná. Okraje listù jsou vyzbrojeny výraznými ostrými, tvrdými, tmavì hnìdými zuby, které jsou 4–6 mm vysoké a mají rozestup 10–15 mm. Listy pøi poranìní vy­ luèují žlutou šávu, která pøi zaschnutí èervená. Kvìtní stvol je 100–175 cm dlouhý s 3–10 vztyèe­ nými výhony, kdy nejnižší mohou být vícenásob­ nì  vìtvené.  Hrozny  kvìtù  jsou  kónicky cylindrické, 8–20x7 cm velké, kvìty bývají rùžové se  svìtlejším  ústím,  tyèinky  a  blizna  vyènívají z ústí jen velmi zøídka.  var.  nemá vùbec kmínek, listy jsou do 30x6–8 cm velké,  kvìtní  stvol  je  kratší,  jen  asi  50–120  cm vysoký a rozvìtvený do 3–5 ramen. Øídké hrozny kvìtù jsou konické, barva je jasnì cihlovì èerve­ ná  až  rùžová.  Tento  druh  kvete  od  èervna do èervence.   Reynolds,   Schönland, var.     Groenew., Groenew.,  Groenew.,  Pole–Evans,  Reynolds,  Reynolds.

ww

w.

Botswana, Jižní Afrika.  Botswana, Jižní Afrika, Kongo, Malawi,  je hojnì rozšíøena v suchém vnitrozemí Mosambik, Svazijsko, Zimbabwe. Jižní  Afriky.  Roste  v  Severní  Kapské  provincii v  okolí  Kimberley,  dále  pak  severnì  smìrem do Botswany, západních a centrálních èástí Free State a rovn잠se vyskytuje v Severozápadní pro­ vincii.  Nadmoøská  výška  jednotlivých  lokalit se pohybuje mezi 1 000 až 1 800 m n. m.  Je podobná  ( )  a  dále .  Od  zmiòovaných druhù se zásadnì odlišuje kyjovitým tvarem kvì­ tù.  Od  další  pøíbuzné, var. , se dá velmi snadno odlišit podle zøetelnì  vyènívajících  tyèinek  a  blizny.     je  velmi  snadno  pìstovatelný druh, který se v teplých oblastech využívá k ven­ kovním  výsadbám.  Bez  problémù  snáší krátkodobý pokles teplot až k –8 oC.

G

84

 Na øadì míst, kde se   vyskytuje,  je  bìžnìjší var. . Roste zde spoleènì s , zejména s formou v minulosti ozna­ èovanou jako . Nicménì listy  var.  jsou kopinaté, svìt­ leji zelené a uspoøádané do širokých rùžic. Rùži­ ce   var.   také  vytváøejí . dojem, že jsou upravenìjší než rùžice  var.  kvete v období ji­ hoafrické  zimy  (èervenec),  zatímco kvete v létì. Oproti podobné jsou teèky výraznìjší a vìtší. Krátkodobì snese zimní pokles až k –8 oC. V období dormance se všechny zmiòované taxony uzavírají do støedu rùžice a  okrajové listy zasychají.   Rostliny se snadno množí výsevem semen. Výsev musí být vlhký, nikoli pøemokøený. Pøesa­ zování je možné asi po roce. Množení je možné také  zakoøeòováním  odnoží.  Øezné  plochy  se ošetøí rùstovým stimulátorem a po zaschnutí ran je možné odnože zasadit do perlitu nebo jiného minerálního substrátu.

wz

.c z

var.

s.

 Nejvíce pøíbuzným druhem je .  Nicménì   lze  v  dobì  kvìtu snadno urèit podle výrazného šedobílého lesku na kvìtním stvolu a na kvìtech. Kvìtní stvol bývá u  vyšší než u . Mimo období kvìtu musíme pøi identifikaci rostlin mít na pamì­ ti, že  je mohutnìjším, solitérnì ros­ toucím  druhem.   je  nenároèná  na pìstování, u nás ve sbírkách pomìrnì vzácná. Snáší krátkodobý pokles teplot až k ­2 oC.

Baker

oe

 Journal of the Linnean Soci­ ety. Botany. London. 18, 165 (1880).

S. Carter & Brandham  Bradleya 1: 19 (1983).

 Rostliny bez kmínku, zpravidla solitérní nebo vzácnì odnožující. Listy jsou trojúhelníko­ vité,  asi  25x15  cm,  velmi  hladké,  dekorovány bílými teèkami, které tvoøí pøíèné proužky. Okra­ jové tvrdé, hnìdé zuby jsou asi 1–3 mm vysoké a rostou s rozestupem 2–8 mm. Okraj listù má zøetelný asi 1 mm široký, hnìdý lem. Kvìtenství je do 60 cm, maximálnì se 2–3 boèními rameny, hrozny  kvìtù  jsou  kapitátní.  Kvìty  jsou  jasnì oranžov젚arlatové, v ústí žluté, asi 20–23 mm dlouhé a 6 mm široké.

ww

w.

al

 Rostliny nemají kmínek, ale vytváøejí husté trsy  prostøednictvím  velkého  množství  odnoží. V jedné rùžici najdeme až 16–20 kopinatých, dolù stoèených listù sytì zelené barvy, které mohou být  40–45x7–8  cm  velké,  nevýraznì  podélnì proužkované a na jejich spodní i vrchní stranì najdeme èetné, svìtle žlutozelené skvrny. Tyto skvrny jsou protáhlé a splývají v nepravidelných zvlnìných pásmech. Na okrajích listù nalezneme rùžovì hnìdé zuby, které jsou 3–4 mm vysoké a  mají  rozestup  8–10  mm.  Z  rùžice  postupnì za  sebou  vyrùstají  až  dvì  kvìtenství,  každé z nich dosahuje délky 100 až 130 cm. Hlavní stvol je  rozvìtven  do  5–7  ramen,  spodní  ramena  se vícenásobnì vìtví. Hrozny kvìtù jsou válcovité, asi  15–25  cm  dlouhé  a  ne  moc  husté.  Tmavì rùžové kvìty jsou nad semeníkem charakteristic­ ky zúžené a u báze nafouklé. Délka kvìtù nepøe­ sahuje 30 mm. Tento druh v domovinì rozkvétá v lednu až únoru.

  Somálsko.  Roste  v  podrostu  keøù v Sheikh Passu a na Gaan Libah v nadmoøských výškách 1200 – 1700 metrù.

 Rostliny jsou velmi blízké   var. , od kterých se odlišují ze­   Jižní  Afrika.  Roste  v  centrální  èásti jména  lokalitou  výskytu  a  dále  hladkými, KwaZulu–Natal  smìrem  od  Pietermaritzburgu trojúhelníkovitými listy.  málo odnožuje. severnì  až  k  jihu  Mosambiku  v  nadmoøských Nároky na pìstování má podobné jako pøíbuzné výškách do 1000 metrù. skvrnité severokeòské aloe. Vyžaduje minerální a propustný substrát a nepravidelnou zálivku.

G

85

.c z

chem, výraznì teèkované množstvím drobných skvrn. Okrajové zoubky jsou jen 1 mm vysoké, bílé  a  s  rozestupem  2–5  mm.  Kvìtenství 80–110 cm vysoké, jednoduché. Válcovité hrozny jsou     25­30 cm vysoké a øídké. Jednotlivé èer­ vené  kvìty  jsou  25x5  mm  velké,  špièka  kvìtu mùže být být I svìtle rùžová. Blizna èní z kvìtu asi   1–2  mm. V domovinì  vykvétá v èervenci až srpnu.   Madagaskar. Roste na pískovcových skalách v provincii Antsiranana, nìkolik kilometrù od  Ambilobe. je  známá  jen z typové lokality.

ww

w.

al

oe

s.

wz

 By roste ve stejné oblasti jako drob­ , pøesto jsou oba taxony od sebe nìjší navzájem  snadno  odlišitelné.   má Cremers široce rozevøené, výraznì trojúhelníkovité listy a delší kvìty. I v soukromých sbírkách patøí  Adansonia 15: 498 (1976).  mezi vzácnì pìstované aloe. Pìsto­ vání  v  minerálním  substrátu  je  nenároèné.   Rostliny  bez  kmínku,  hustì  odnožující Rostliny zimujeme pøi teplotách 13­15 oC. a tvoøící koberce tìl. Tlustých listù je asi 6–12, jsou  úzce  trojúhelníkovité,  vzpøímené,    30–40x 2–5  cm  velké,  jasnì  zelené  s  èerveným  náde­

(PPv).

H

  A. Berger & Marloth

wz

.c z

86

  Glen

ww

w.

al

oe

s.

 Flow. Pl. Afr. 49 (3–4): tab. Botanische  Jahrbücher  für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ 1942 (1987). geographie. Leipzig 38: 85 (1905).  Rostliny jsou poléhavé, asi 1 metr dlouhý  Tento neobyèejný a zajímavý druh nemá kmínek tvoøí až s vyšším vìkem. Listù je 12–20, kmínek a vytváøí husté trsy až 20 vìjíøovitých rù­ zpravidla leží nebo visí dolù, jsou až 70x8 cm vel­ žic. Listy dosahují  okolo 17–20 cm délky a 8 cm ké, leskle zelené, nìkdy s naèervenalým náde­ šíøky, jejich povrch m᠞lutozelenou barvu, narù­ chem.  Okrajové  zoubky  jsou  vzhledem  k  listu žovìlé okraje a nem᠞ádné skvrny. Rovn잠zuby drobné,  jen  asi  2  mm  velké  a  mají  rozestup na  okraji  listu  chybí.  Zapouzdøená  báze  listu 10–12 mm. Kvìtní stvol je jednoduchý, asi 70 cm pøeènívá a trsy listù vytváøejí díky svému protileh­ vysoký, hrozen je konický a kvìty rùžové. Kvete lému  uspoøádání  charakteristické  vìjíøe.  Kvìty v èervnu a èervenci. jsou seskupeny v jednoduchých a krátkých hroz­   Jižní Afrika. Vyskytuje se v provincii nech,  stvoly  jsou  až  50  cm  vysoké.  Každý hlávkovitý hrozen nese maximálnì 30 trubkovi­ Mpumalanga  na  skalních  útvarech  nedaleko tých  kvìtù,  mírnì  kyjovitého  tvaru.  Kvìty  mají Ohrigstadu. oranžovoèervenou nebo šarlatovou barvu. Tento  výjimeèný  endemit  je  blízce .     Jižní  Afrika.  Vyskytuje  se  vzácnì pøíbuzný  k  robustní  a  bìžné Pìstování  je  nenároèné,  ovšem  vzhledem na nìkolika místech jihozápadního Kapska. k rozmìrùm se pìstuje minimálnì.  Tento nezamìnitelný taxon patøí mezi velmi obtížnì pìstovatelné druhy. Neexistuje jed­ noduchá rada pro úspìšné pìstování. V pøírodì se vyskytuje v oblastech s èastou mlhou a srឭ kami, které pøesahují 2000 mm za rok. Roste na podloží,  které  má  mírnì  kyselou  pùdní  reakci, èasto až okolo pH 4, a není tedy pøekvapující, že tyto rostliny v kultuøe udrží pøi životì jen opravdoví mistøi. Nemá ráda vápenec ani dolomit. Zkuše­ nosti ukazují, že je vhodné rostliny v zimì mlžit a v létì umístit do polostínu a relativního chladu. Rostliny  ve  sklenících  hynou  na  pøílišné  teplo nebo na houbová onemocnìní.

H

oe

s.

wz

.c z

87

al

  Reynolds

 Journal of South African Bo­

tany 23: 9 (1957).

ww

w.

 Vìtšinou bez kmínku, solitérnì rostoucí rùžice asi s 24 listy. Listy jsou nejvýše 40–50x 12–15 cm velké, lesklé, tmavì až olivovì zelené. Okraje listù jsou èervené a nesou až 4 mm velké zuby s rozestupem 10–15 mm. V mládí je pøítom­ no množství podlouhlých skvrn, které v dospì­ losti  zùstávají  jen  na  spodní  stranì  listù.  Na svrchní  stranì  listù  se  teèky  ztrácejí  a  vzniká z nich jen mramorování. Kvìtní stvol bývá 70 až 90 cm vysoký s 6–8 rameny, které zaèínají rùst pøibližnì v polovinì hlavního stvolu.  Kvìty jsou nejèastìji temnì èervené, vínovì èervené nebo temnì rùžové, vzácnì i žluté. Jednotlivé kvìty jsou 33 mm dlouhé. V domovinì kvete od dubna do kvìtna a nìkdy také v záøí. Hlávkovité až krát­ ce  kónické  hrozny  ji  snadno  odliší  od  habitem velmi podobné .   Etiopie. Roste na omezeném areálu na kopcích jižnì od Dire Dawa smìrem na Harar.

 Oproti blízké  nemá  tak ostøe ohranièené a výrazné teè­ kování. Vypadá jakoby mdlejší a hlavnì je ze všech zmiòovaných makulátních etiopsko–so­ málských druhù nejmohutnìjší.  také zpravidla nemá tak poèetnì vìtvené stvoly jako . Dalším podobným taxonem je etiopská , která má až 20–22 mm velké listeny, vìtší kvìty a roste v jiné oblasti.

H

88   Baker

  Reynolds

  Journal  of  the  Linnean   Journal  of    South  African Society. Botany. London 22: 529 (1887). Botany 25: 279 (1959).

wz

.c z

 Rostliny s kmínkem tvoøí shluky nìkolika odnoží. Listy rostou dvouøadì, jsou vzpøímené, mírnì stoèené, úzké a mají zakulacenou špièku. Šedozelené listy jsou 15–20x0,7–1,5 cm velké, u  báze  mohou  mít  nìkolik  svìtlých  skvrn. Na okrajích listù jsou drobné zoubky s rozestu­ pem 5 mm. Kvìtní stvol je jednoduchý, vztyèený, pøibližnì 30–50 cm vysoký. Hrozen je válcovitý, asi 5–10 cm dlouhý, 4 cm široký a je tvoøen malým poètem  asi 25 mm dlouhých kvìtù, jejichž barva je  šarlatová  a  špièky  jsou  nazelenalé.  Varieta S. Carter byla døíve popsaná jako sa­ má oproti typu mostatný druh. Varieta poléhavý až pøevislý kmínek a listy až trojnásob­ nì  dlouhé.  Hrozen  kvìtù  je  u  této  variety   Madagaskar.  Pøekrásná  miniaturní polohlávkovitý, jen asi 5 cm dlouhý. aloe z oblasti Central Plateau. Roste v travinách okolo  Fianarantsoa  v  nadmoøských  výškách  Zimbabwe, Mosambik. Vyskytuje se 1200–1800 metrù. v  pohoøí Chimanimani v nadmoøských výškách 1500–2300 metrù.  Nezamìnitelný taxon, nejasnosti jsou jen mezi jednotlivými varietami. Dle mého názoru Nepatøí k bìžnì pìstovaným aloím, neexistuje jasné rozhraní mezi zmiòovanými va­ ovšem  pìstování  se  jeví  jako  bezproblémové. rietami a toto èistì taxonomické dìlení zcela po­ V  kultuøe  odnožují  až  starší  rostliny.  Vyžaduje strádá smysl. V kultuøe jsou tyto aloe velmi citlivé propustný  substrát,  v  létì  mírné  zastínìní na nevhodnou letní zálivku a okamžitì zahnívají. a v zimì by teploty nemìly klesat pod +10 oC. Zkušenosti  pìstitelù  potvrzují,  že  tyto  rostliny by se u nás mìly zalévat až od konce podzimu Danguy do  èasného  jara,  zatímco  v  období  od  dubna do záøí jim vyhovuje polostín a proudící èerstvý Bulletin du Muséum National vzduch. Opylování rostlin v kultuøe je znaènì pro­ d'Histoire Naturelle. Paris. Ser 2, 1: 433 (1929). blematické, proto se vìtšinou množí  vegetativnì.  Je  uvedena  v  Appendix  I Tvoøí až 4 m vysoký kmen s prùmìrem CITES. 20  cm  a  pøetrvávajícími  starými  listy.  Listù  je

ww

w.

al

oe

s.

 Na první pohled pøipomíná sp횠jihoafric­ kou rostlinu z rodu  než . Hustá rùžice má prùmìr do 10 cm, listù je 30 až 100, maximálnì 3–6 cm délky a jsou zakonèené  dlou­ hými bílými štìtinami. Epidermis je temnì zelená. Kvìtenství je jednoduché, vzácnì se vìtvící, 15 až 30 cm vysoké, se 7–30 kvítky. Barva kvìtù je bílá, rùžová až èervená. Var.  Perrier (1926) se od typové rostliny liší záøivì oranžovým zbarvením  kvìtù,  nitky  kvìtù  této  variety  jsou žluté. Roste v severní èásti Andringitry. Synonyma:   (Baker)   (Baker) Lemée, P. V. Heath.

H

89 v rùžici asi 40 v rùžici, jsou 140x12–15 cm velké a výraznì zkroucené. Barva epidermis je svìtle zelená. Až 3 mm vysoké okrajové zuby jsou rov­ n잠zelené a mívají rozestup asi 15 mm. Jedno­ duché kvìtenství je 40–60 cm vysoké,  cylindrické hrozny jsou 15x9 cm velké a bývají tvoøeny asi 300–400 žlutými kvìty s èerveným ústím.

.c z

Madagaskar.  Roste  jihozápadnì od Toliary v okolí Fort Dauphin. Vzhledem k rozmìrùm je tento taxon pìstován výjimeèné. Blízce pøíbuznou je , která je vyšší, má kratší listy, kratší hrozny menších kvìtù. Je uvedena v Appendix I CITES.

wz

  Somálsko.  Sanaag  region    v  okolí Sheikh Passu v nadmoøských výškách 1200 me­ trù.

oe

s.

 Velmi blízká, ne–li totožná s . Nìkteøí autoøi oba taxony, nejsp횠opráv­ nìnì,  ztotožòují.  má oproti     pouze  hodnì  vìtvený  kvìtní  stvol. Velmi  blízko  k ,  zejména  tvarem skvrn, má i , která má ovšem kratší a  ménì  skvrnité  listy  a  vždy  nevìtvený  kvìtní stvol.  Pìstování  je  nenároèné,  podobné  jako   nebo . Zalévá­ u me  minimálnì. Rostliny se dobøe množí výsevem i zakoøeòováním odnoží.

al

Reynolds & P. R. 0. Bally

  Engler

ww

w.

  Journal  of    South  African  Botanische Jahrbücher für Botany 30: 221 (1964). Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie. 10: 2 (1888).  Rostliny jsou pøisedlé, bez kmínku, odno­ žující do nepoèetných skupin rùžic.  Rostliny pøevážnì vytváøejí jednoduchou odnožuje ménì než drobnìjší . Kopi­ rùžici,  ale  nìkdy  mohou  být  dvou  až  tøíhlavé. natých  listù  je  pøibližnì  10,  velikost  listù  je Kmínek zdánlivì chybí, nebo roste vodorovnì, 10–12x3–5 cm a jsou hladké a lesklé, tmavì ze­ a proto není na první pohled zcela patrný. Dlouhé lené až hnìdozelené s množstvím matných, svìt­ šedozelené listy jsou úzké a mají špièky zahnuté le  zelenì  zbarvených,  nepravidelnì  oválných dovnitø, což dává rùžicím kulovitý vzhled. Veli­ teèek. Spodní strana je matnìjší a je zde více kost hladkých listù je 30–35x6–8 cm. Na okrajích teèek.  Okrajové  èervenohnìdé  zuby  jsou  až listù vyrùstají èervenohnìdé, trojúhelníkovité asi 2 mm vysoké a vyrùstají s rozestupem 4–6 mm. 4  mm  vysoké  zuby,  s  rozestupem  8–10  mm. Kvìtenství  je  30–45  cm  vysoké,  nìkdy  zcela V juvenilním stadiu mohou být rostliny teèkova­ nevìtvené nebo velmi øídce (cca 2–3 ramen) vìt­ né. V dospìlosti na horní stranì listu nenajdeme vené.  Každopádnì  je  mnohem  ménì  vìtvené témìø žádné skvrny, zato se zde vyskytují nevý­ než hlavní kvìtní stvol u typové . razné podélné èáry. Na spodní stranì mohou bílé Hrozen øídce umístìných rùžových kvìtù je pro­ skvrny ve tvaru písmene „H“ zùstat, zejména pak táhle cylindrický, asi 10–15 cm dlouhý. Kvìty jsou u mladších rostlin. Pøibližnì metrové kvìtenství 24 mm dlouhé a 8 mm široké. Tyèinky i blizna se opakovanì vìtví a vzniká tak mohutný shluk nepatrnì  èní  z  ústí  kvìtu.  V  kultuøe  vykvétá 10 až 20 hustých, hlávkovitých hroznù, které jsou v prosinci až lednu. charakteristické  tím,  že  jsou  spíše  široké,  než

H

oe

s.

wz

.c z

90

w.

al

dlouhé. Trubkovité kvìty jsou asi 25–35 mm dlou­ hé  a  8  mm  široké.  Blízko  støedu  jsou  mírnì nafouklé, ale pak se výraznì zužují. Barva kvìtù bývá vìtšinou oranžovìèervená, èervená, žlutá až oranžová. Z ústí èní blizna i tyèinky asi 4 mm. V pøírodì kvete od èervna do záøí. Žlutì kvetoucí populace  byly  popsány  jako var. Berger.  Dnes  již  tato  varieta  není uznávána.

ww

 Namibie, Jižní Afrika, Angola. Tento druh  je  hojnì  rozšíøen  v  suchých  oblastech. Roste na rovinatých písèitých nebo kamenitých místech nebo také nìkdy na skalnatých svazích v nadmoøských výškách od 800 do 1 400 metrù.

 Tato na pìstování velmi nenároèná aloe vyžaduje propustný substrát a nepravidel­ nou  zálivku.  Krátkodobì  vydrží  pokles  teplot k  0 oC. je komerènì bìžnì na­ bízena k prodeji a patøí mezi oblíbené rostliny. Kompaktní tvar listové rùžice a snadné pìstování  podmiòují popularitu mezi pìstiteli sukulentních rostlin.

  Lavranos  Cactus and Succulent Journal

71: 159 (1999). Keøovitá aloe s asi 50 cm dlouhým a 3 cm širokým vzpøímeným kmínkem, která velmi bujnì odnožuje.  Listù  je  v  rùžici  pøibližnì  12,  jsou 30–35x7 cm velké, matnì hnìdozelené až šedo­ zelené,  na  povrchu  nepravidelnì  teèkované. Tvrdé a velké okrajové zuby jsou 4 mm vysoké a  mají  rozestup  5–12  mm.  Kvìtní  stvol  bývá 45 cm vysoký s 5 boèními rameny. Hrozny jsou asi 10 cm dlouhé a øídké. Kvìty jsou jen 15 mm dlouhé, èervené.  Somálsko. Roste na granitových ska­ lách  blízko  Buur  Heybe,  asi  160  km  západnì od Mogadiša. Známá je jen z typové lokality.  Novinka mezi aloemi. Pìstování je bezproblémové, snadno se množí zakoøeòová­ ním odnoží. Pro zdárné pìstování je nutná teplota zimování nad +15 oC.

H

91

  Somálsko. Pøesná lokalita typových rostlin není známa. Roste v horských oblastech Somalilandu v nadmoøských výškách 1200–1800 metrù. Známá je lokalita na Ga‘an Libah.

.c z

V  kultuøe  se  vìtšinou  nepìstuje, nebo  nepatøí  mezi  dekorativní  aloe.  Podobnì jako také nìkteré další somálské taxony je chou­ lostivìjší k chladu a vlhku. Lavranos

 Cactus and Succulent Journal

74: 117 (2002).

  Botanical    Magazine  114: tab. 6981 (1888).

al

oe

s.

Rostliny s poléhavým kmínkem odnožují od báze. Kmínek je až 1 m dlouhý a 3–4 cm širo­ ký. Listy pøetrvávají na posledních 30 cm kmínku, jsou úzké, asi 25–30x4–6 cm velké, temnì zelené a  nìkdy  s  nemnoha  skvrnami.  Okrajové  zuby bývají 2–3 mm velké jsou èerveno–hnìdé a mají rozestup 8–10 mm. Kvìtenství je asi 50 cm vyso­ ké s 8–12 rameny, nejnižší vìtve jsou ještì dále rozvìtvené. Hrozny kvìtù jsou øídké, válcovité, asi 10–18 cm dlouhé. Pedicel je 10­15 mm dlou­ hý. Kvìty bývají nejèastìji žluté, ale mohou být i oranžové, jsou 26–30x8 mm velké. Z ústí kvìtu èní ènìlka i prašníky asi 3–4 mm. Kvete v únoru až  bøeznu.  V  pøírodì  nìkdy  hybridizuje  s

wz

  Baker

 Øídce odnožuje od báze asi 25 cm dlou­ hého kmínku. Èásteènì zploštìlých listù je asi 3–6 a jsou vzpøímené, asi 6–15x0,7–1 cm velké, jednotnì  olivovì  šedozelené  až  šedozelené. Na okrajích listù najdeme 1,5–2 mm vysoké, svìt­ lé až naèervenalé zoubky, které mívají rozestup 4–8  mm.  Kvìtní  stvol  se  nevìtví,  je  25–30  cm vysoký. Kulovitì hlávkovité kvìtenství je tvoøeno vzpøímenými pupeny, které pøi otevøení splývají dolù. Zvonkovitì rozevøené kvìty jsou èervené s krémovým ústím, asi 20–22 mm dlouhé a  4 mm široké. V domovinì kvete od bøezna do dubna.

ww

w.

Reynolds.

  Madagaskar. Vyskytuje se na platu

Itremo.

Patøí mezi rostliny nároèné na pìsto­ vání. Od pøíbuzné  se odlišuje vý­ raznì  zubatými  listy  a  kompaktnìjším  rùstem.  má také jasnì a sytì zelené listy  prakticky  válcovitého  prùøezu,  na  jejich okrajích jsou temnì hnìdé zoubky.

H

92   (L.) Miller  Gard. Dict. Abr. ed. 6 no. 10

 Jižní Afrika.  Roste v jihovýchodních oblastech Západního Kapska od Mossel Bay až po Alexandria ve Východním Kapsku.

(1768).

.c z

V kultuøe patøí k neèastìji pìstova­ ným aloím. Není nároèná na složení pìstebního substrátu  ani  na  sluneèní  svit.  Rovn잠 snáší drobné pìstitelské pøehmaty, zejména v zálivce. Krátkodobì snese zimní pokles teplot až k –4 oC. Zkrátka je to ideální aloe pro zaèáteèníky. Schönland

 Gardeners’ Chronicle. Ser. 3,

38 (1905).

wz

Rostliny nemají kmínek nebo mají kmínek jen velmi krátký a vytváøejí menší èi vìtší množ­ ství odnoží. Šedozelené listy, kterých je asi 20 v rùžici, jsou poskládány vzpøímenì. U mladých rostlin mohou být listy vzácnì z obou stran bíle teèkované skvrnami tvaru "H". U dospìlých jedin­ cù obvykle skvrny na listech nejsou, ale nalezne­ me na nich nepatrné podélné èáry. Listy jsou až 50x10 cm velké, jsou však známy uniformní po­ pulace jen o polovièní velikosti listù. Na okrajích listù je krátké a pevné zoubkování, zoubky jsou 2 mm vysoké a mají rozestup 5–10 mm. Stvol je 60–80 (150) cm dlouhý, dosti rozvìtvený, spodní vìtve jsou vícenásobnì vìtvené. Válcovitý hro­ zen je 5–15 cm dlouhý a pomìrnì øídký.  Barva kvìtù bývá èervená nebo narùžovìlá a kvìty se ponìkud  podobají  kvìtùm  „teèkovaných  aloí“. Kvìty jsou 30–40 mm dlouhé a mají šíøku 7–9 mm.   var.  Christian má lesklé listy jen asi 30x9 cm velké, bílý okraj s asi 3 mm vysokými zuby a roste v jižním Malawi. var.  Christian je typická pro Zim­ babwe  a  liší  se  od  typu  olivovì  zelenými  listy,

ww

w.

al

oe

s.

 Rostliny bez kmínku, bohatì odnožující. Listù v rùžici je pøibližnì 20–30, jsou vzpøímené a mírnì stoèené dovnitø rùžice, velikost je 10x 1,2–1,8 cm. Pokožka je nevýraznì proužkovaná, zelená  až  šedozelená,  puchýøkatá,  na  spodní stranì listù jsou puchýøky bílé. Okrajové zoubky jsou 2–3 mm vysoké s rozestupem 4–5 mm. Jed­ noduchý kvìtní stvol je 25–35 cm dlouhý a nese 10 cm dlouhý, pomìrnì øídký hrozen kvìtù. Kvìty jsou oranžové až šarlatové, 35–42x4 mm velké. Z  ústí  kvìty  nepatrnì  vyènívají  prašníky. V domovinì spadá hlavní období kvìtu na øíjen až prosinec.  (Haw.) Haw,  Willd.,  Haw.,  var.  L.,  Haw.,  Haw.,  (L.) Medik.

CH

93

ww

w.

al

wz

oe

s.

 U listù pøevažuje šedivá barva a jsou ménì stoèené k zemi než u , což je pravdìpodobnì jediný druh, se kterým je možné  zamìnit. Všeobecnì vzato je   menší než . Kvìtenství  je rozložité s krátce kuželovitými  hrozny  kvìtù.  V  pøípadì  rostou postranní výhony kvìtenství vodorovnì. Její tmavì èervené kvìty jsou kyjovi­ tého tvaru   a rostou více ménì kolmo vzhùru. Severní  populaci  rostlin  lze  zamìnit  i  s , která má ale zøetelnì hlávkovité kvì­ tenství a kvìty dvojnásobnì delší pedicel.     je  témìø  bezproblémová  rostlina, snadno pìstovatelná, ovšem rozšíøená je jen ve specializovaných sbírkách.   není ná­

.c z

které èásteènì èervenají, mají bílé okraje a asi roèná na složení substrátu, pøestože na pøírod­ 4  mm  vysoké  zoubky.  Kvìty  bývají  žluté,  asi ních  lokalitách  vyhledává  žulové  podloží. 32 mm dlouhé. Zaléváme èasnì na jaøe a pak od záøí do øíjna. Jihoafrickým populacím vyhovuje letnìní rostlin.     Jižní  Afrika,  Zimbabwe,  Botswana,   ze severních populací zimuje pøi Malawi, Mosambik, Tanzanie, Zambie. Typové teplotách  nejménì  +14 oC,  jihoafrické  rostliny rostliny  pocházely  z  blíže  neurèené  lokality tolerují pokles teplot až k 0 oC. v Zimbabwe. Roste na exponovaných skalách, trávou zarostlých pahorcích nebo ve stínu keøù.

CH

94   A. Berger

 Lavranos & L. E. Newton

 Engler – Das Pfanzenreich 38: 171 (1908).

 Cactus and Succulent Journal 48: 278 (1976).

wz

.c z

  Rostliny  bez  kmínku  nebo  se  zakrslým kmínkem, neèetnì odnožující. Listù v rùžici je 14­ 18 jsou široce trojúhelníkovité, nejvýše 20–30x 10 cm velké, modrozelené, na slunci naèervena­ lé. Tvrdé okrajové zuby jsou 3–4 mm velké s ro­ zestupem 8–12 mm. Kvìtenství bývá 30–40 cm dlouhé a s 5–10 vìtvemi. Øídké hrozny kvìtù jsou polohlávkovité až krátce válcovité, 6–10 cm dlou­ hé. Kvìty jsou 28–30 mm (max. 35) dlouhé, pøes ovarium mají prùmìr 8 mm. Barvy kvìtù jsou jak èervené tak i jasn젞luté a to i v rámci jedné po­ pulace. V pøírodì kvete od listopadu do prosince.  pùvodnì zahrnovaly jen žlutì kvetoucí populace (viz str. 95). Formy s mìkèími zuby, modrozelenou epidermis a vždy èervenými . kvìty byly oznaèovány jako  Lavranos.

s.

  Rostliny  tvoøí  husté  shluky  až  padesáti rostlin s krátkými døevnatými kmínky, které  jsou 10–20  cm  dlouhé  a  vzpøímené.  Úzké  trávovité listy mají rozmìry 9–25x0,3–0,5 cm, jsou temnì zelené, na spodní stranì listù u báze mají menší poèet teèek. Na okrajích listù je drobné zoubko­ vání, bílé zoubky rostou s rozestupem 2–3 mm. Jednoduché kvìtenství je 20–40 cm dlouhé, hláv­ kovitý hrozen je témìø kulovitý, 5x5–7 cm velký a je tvoøen nìkolika záøivì èervenými, pøíležitost­ nì i rùžovými, oranžovými nebo žlutými, až 4 cm dlouhými kvìty. Kvìty se objevují od kvìtna do pozdního záøí. Popsaná varieta   se od typu  odlišuje  pouze  oranžovým  kvìtem. Var.   byla  popsána  D.  S.  Hardym v  S.  Afr.  J.  Bot.  v  roce  1987.  Kmínek  má 15–25  cm  dlouhý,  listy  jsou  37–40x0,5–0,8  cm velké a kvìtní stvol je až 45 cm dlouhý.  Letty,  var.  (Letty) Reynolds.

ww

w.

al

oe

  Keòa. Vyskytuje se ostrùvkovitì ve východních oblastech. Roste na skalách, kde vy­   Jižní  Afrika.  Široký  areál  rozšíøení rùstá z kapes s nepatrným množstvím humusu. v sobì zahrnuje provincii Limpopo, Mpumalanga Nejvíce známá je lokalita Elsas kopje v NP Meru. a také Svazijsko. Roste v nadmoøských výškách 200 až 2 000 metrù.   var. Na keòské pomìry pomìrnì drobná  najdeme spíše na výše položených místech. aloe. Pìstování je nenároèné, potøebuje minerál­ ní substrát s minimem živin. Kvete brzy i ve støe­ Latinské slovo  „ “ zna­ doevropských  podmínkách.  Do  substrátu men᠄  pøipomínající“. Název tohoto pøidáváme  hrubou  vápencovou  dr.  Vyžaduje aloím podobného rodu, zastoupeného jediným pouze sezónní zálivku na podzim, je totiž náchyl­ druhem, znamen᠄vøesová lilie“. Pojmenování ná na uhnívání koøenù.   pìs­ . Netoleruje ukazuje na skuteènost, že tyto rostliny obvykle tujeme podobnì jako rostou  na  loukách  a  pokud  nekvetou,  dají èastý pokles teplot pod +12 oC. se  snadno  zamìnit  s  trsy  trávy.  Tento  horský druh je nároèný na pìstování.

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

95

CH

I

96   H. Perrier

  Reynolds   Journal  of    South  African Botany 23: 68 (1957).

  Vìtšinou  solitérnì  rostoucí  rostliny  bez kmínku nebo jen s krátkým poléhavým kmínkem do 50 cm. Listù je 12–16, jsou až 20–40x3–6 cm velké, protáhle trojúhelníkovité, nažloutle zelené nebo olivovì zelené. Žluté až svìtle rùžové okra­ jové zuby jsou pevné a asi 1,5–2,5 mm vysoké a  mají  rozestup  4–8  mm.  Kvìtenství  je  asi 40–150 cm dlouhé, zpravidla jsou pøítomny 2 až 3 boèní vìtve. Jednotlivé jasn젚arlatové kvìty jsou 20–30 mm dlouhé. Na lokalitì se kvìty  objevují v kvìtnu až èervnu. Rostliny dnes uvádìné jako synonyma a døíve popsané samostatné taxony se v podstatì liší jen vìtvením hlavního kvìtního stvolu.   Reynolds, J.–B. Castillon,   Lavranos,  Lavranos & McCoy.

 Rostliny solitérní, nìkdy tvoøící krátký kmí­ nek. Jasnì zelené až modrozelené, vzpøímené listy mohou být až 30 cm dlouhé a 12–15 cm ši­ roké, na plném slunci se vybarvují èervenohnìdì. Severní  populace  rostlin  jsou  neteèkované, zatímco jižní populace mají epidermis zdobenou oválnými teèkami. Na okraji listù je zøetelný na­ èervenalý  lem,  na  kterém  jsou  velmi  drobné až neznatelné zoubky. Kvìtenství jsou vìtvená, až 65 cm dlouhá a s 2–5 rameny. Hustý, krátce válcovitý hrozen je 10–20 cm dlouhý, barva kvìtù je jasnì èervená až korálová. Tyèinky i ènìlka vyènívají z ústí 1–2 mm. Popsaná varieta   J.–B.  Castillon  øídce  odnožuje, listù je v rùžici jen 10–12 a jsou oproti typu teèko­ vané a tenèí. Kvìty jsou asi 25 mm dlouhé a tvoøí øídký  a  protáhlý  válcovitý  hrozen.  V  pøírodì kvetou v kvìtnu až èervnu, v kultuøe v prosinci až únoru. Zvláštní formou je døíve samostatnì popsaná     pocházející  z  pohoøí  Makay, která je dnes øazená jen jako geografická rasa .  (H.Perrier) Reynolds,   forma   H.  Perrier,  forma  H. Perrier,  subforma  Boiteau ex H. Jacobsen.

s.

wz

.c z

Mem. Soc. Linn. Normandie, Bot. 1: 30 (1926).

  Madagaskar. Roste v pohoøí Mt Ibity, jižnì od Antsirabé na køemenných skalních útva­ rech v nadmoøské výšce 1200 až 2000 metrù.

ww

w.

al

oe

  Mezi  laickou  veøejností  je  pod  ná­ zvem  Reynolds šíøena buï aloe rostoucí  v okolí øeky Manandona, což je prouž­ , nebo pøíbuzná a rov­ kovaná n잠proužkovaná  var. . Za  tyto  zmatky  v  pojmenování  mùže  chybný popis Reynoldse  z roku 1966 a zejména uveøej­ nìní zcela chybné fotodokumentace. Velmi podobná k  je blízce pøí­ ,  která  ovšem  roste buzná v jiné oblasti  a odlišuje se kvìtem. Všechny tyto rostliny patøí k velmi snadno pìstovatelným dru­ hùm, nutné je jen teplejší zimování.

  Madagaskar. Areál rozšíøení je pohoøí Isalo.  Typové  rostliny  pocházejí  od  Ranohiry, kde rostou na pískovcích v nadmoøské výšce asi  roste blízko 600 metrù. Varieta vesnice Mehaboboka na vápenci.

I

oe

s.

wz

.c z

97

ww

w.

al

 Pomìrnì snadno a rychle roste, bo­ hužel v kultuøe je zbarvení nevýrazné. Teèkované populace se habitem hodnì blíží nìkterým popu­ , což naznaèuje blízkou lacím pøíbuznost  s  tìmito  rostlinami.  Ještì  tìsnìjší vztah k  mají rostliny pocháze­ jící z kopcù západnì od Taolagnaro z blízkosti Andavaky,  které  bývají  oznaèovány  jako  „ “ a patrnì tvoøí plynulý me­ zidruhový pøechod.  pìstujeme v minerálním substrátu, zaléváme nepravidelnì, nejlépe na podzim. V našich podmínkách vykvétá uprostøed zimy. Pillans

jedinci  mající  výjimeènì  nìkolik  málo  odnoží. Tmavì  zelené  až  šedozelené  listy  jsou  až 35–40x6–8 cm velké, na vrchní stranì mají obvyk­ le nìkolik skvrn. Pøesto není nic neobyèejného, když  narazíme  v  pøírodì  na  takovou  rostlinu, která na svém povrchu žádné skvrny mít nebude. Nápadné je podélné proužkování listù. Po okra­ jích  listù  jsou  rozmístìny  ostré,  naèervenalé, 4–5 mm vysoké zuby mající rozestup 10–15 mm. Kvìtní stvol je až 1 m vysoký,  výraznì rozvìtve­ ný na 6–10 ramen, na koncích ramen jsou polo­ hlávkovité  hrozny,  10–20x8–9  cm  velké.  Kvìty mohou  mít  jakýkoliv  odstín  èervené  barvy, od  oranžovì  rùžové  poèínaje  až  po  korálovì èervenou. V pøírodì kvete v èervnu až srpnu.

 Jižní Afrika.  Jedná se o bìžný druh.  se vykytuje v provincii Limpopo, od Lidenburgu k Polokwane, zvláštì pak v tep­ Rostliny v nìkterých pøípadech  mohou lých øíèních údolích. Roste v nadmoøských výš­ vytváøet krátký, nejvýše 10 cm vysoký, vzpøímený kách 900–1800 metrù. kmínek, který je pokrytý zbytky starých listù,  ob­  Aèkoli pøeklad druhového pojmeno­ vykle  však  kmínek  nemají.    Protože  tato  aloe odnože zpravidla nevytváøí, nacházíme pøevážnì vání znaèí „nemající žádné skvrny“, je známo nì­ osamocenì rostoucí exempláøe, i když jsou staøí kolik  populací,  které  skvrny  na  povrchu  mají.   South  African  Gardening. Cape Town 24: 25 (1934).

I

V mládí snadno zamìnitelná s ,  která  má  kratší  kvìtní  stvol. Podobná je rovn잠drobnìjší a nahnìdle šedo­ listá .  Všechny  zmiòované  taxony  se v  minerálním  propustném  substrátu  pìstují pomìrnì  snadno.  Do  pìstebního  substrátu se doporuèuje  pøídavek drceného vápence nebo dolomitu.

s.

Tento druh je velmi nároèné rozeznat od ostat­ ních aloí, se kterými spoleènì roste na jednom stanovišti.  Podrobná  studie  skvrnitých  aloí  by mohla prokázat, že je možné zaøadit  k tak rozšíøeným druhùm, jakými jsou  nebo . Prvním rozlišovacím znakem je, že   má vždy podélnì proužkované listy, okraje listù nejsou tak rohovi­ té, jako je tomu u A. affinis.  Ovšem nìkteøí autoøi (Glen & Hardy, 2000) považují  tento druh kon­ specifický s .  Od  se liší tím, že je ve všech ohledech mohutnìjší a její kvìty jsou sytìji zbarvené.

wz

.c z

98

oe

  Lavranos & T. A. McCoy

 Flora Aegyptiaco–Arabica 74

(1775).

 Drobné rùžice od báze odnožují a vytváøejí shluky asi desítek tìl. Stonek je krátký, dosahuje nejvýše 10 cm délky a je pokrytý starými listy. Listy rostou dvouøadì, je jich 5–10 a délku mají nejvýše 3–8 cm. Barva epidermis je šedá až še­ dozelená. Okraje jsou ozubené 2–3 mm vysokými bílými zuby s rozestupem 2 mm. Kvìtenství je maximálnì  25  cm  dlouhé  a  nese  okolo  deseti èerveno­rùžových kvìtù s bílým zakonèením.

al

  Forsskål

 Cactus and Succulent Journal

75: 261 (2003).

ww

w.

Rostlina má krátký kmínek, který je nìkdy vzpøímený, nìkdy poléhavý a tvoøí kolonie rostlin. Listù v rùžici je asi 12–16, ve vyšším vìku jsou zkroucené. Velikost listù je 25–45x6–7 cm, barva je šedozelená až tmavì olivovì zelená. Nìkdy má málo špinavì bílých, èoèkovitých skvrn, ze­ jména  u  báze  listù.  Svìtlejší  okraje  listù  jsou úplnì bezzubé, nìkdy mají okrajovou naèerve­ nalou linku. Kvìtenství je až 70 cm dlouhé a vìtví se  na  7–9  ramen.  Kvìty  jsou  drobné,  asi 28–30 mm dlouhé, šarlatové nebo žluté. V pøírodì hybridizuje s pøíbuznými druhy, zejména s .

  Madagaskar. Další ze zástupcù mini­ aturních aloí rostoucích na støedním Madagaska­ ru v blízkosti Ambatofinandrahana.

 V nekvetoucím stavu je zamìnitelná s , která ovšem kvete témìø èistì  bílými  kvìty  a  netvoøí  miniaturní  keøíèky. Oba zmiòované druhy jsou nároèné na pìstová­ ní, zejména jsou choulostivé na složení substrátu  Jemen (prov. Dhofar), Oman. Známá a závlahu. Vyžadují minerální substrát s pøídav­ je napøíklad lokalita mezi Ajdarawt a Al Mughsayl. kem  mramorové  drti  nebo  vápence.  i  jsou v Evropì zatím velmi vzácné.

I

99   Christian  Flowering Plants of South Af­ rica 16: tab. 640 (1936).

wz

.c z

 Drobné rùžice od báze odnožují a vytváøejí shluky tìl v prùmìru do dvou metrù. Stonek je krátký, dosahuje nejvýše 30 cm výšky a je zpra­ vidla vzpøímený. Listy rostou nejèastìji dvouøadì, ve stáøí tvoøí i nepravidelné rùžice. Listy jsou pro­ táhlé, trávovité a délku mají nejvýše 15–25 cm a šíøku u báze 0,5–1,5 cm. Barva epidermis je šedá až šedozelená, na slunci èervenající a je dekorována množstvím bílých skvrn. Okraje jsou ozubené velmi drobnými bílými zuby s rozestu­ pem 1–2 mm. Kvìtenství je nevìtvené, maximál­ nì  35–50  cm  vysoké,  krátce  válcovitý  a  øídký hrozen a nese okolo 10 èerveno rùžových kvìtù s  nazelenalým  zakonèením.  Popsaná  varieta S.  Carter  má  poléhavý  kmínek a listy rostou vždy dvouøadì.

ww

w.

al

oe

s.

    Zimbabwe.  Roste  pouze  v  pohoøí Nyanga  na  hranici  Zimbabwe  a  Mozambik ve štìrbinách skalního masívu.

I

100

wz

.c z

 V kultuøe se pìstuje minimálnì. Ná­ roky má podobné jako trávovité jihoafrické rost­ liny  typu .  Vyžaduje  hrubý,  minerální substrát, v létì dobré vìtrání a minimální zálivku.

  H. Perrier

Bull. Acad. Malgache 1927

s.

n.s. 10: 20 (1927).   Lavranos, T. A. McCoy

 Cact. Succ. J. 80: 41 (2008).

al

oe

 Rostliny málo odnožující u báze, tvoøí po­ léhavý,  až  100  cm  dlouhý  stonek.  Listù  je  asi 10–16,  rostou  vždy  dvouøadì  a  jsou  prohnutì zkroucené, asi 20x3–3,5 cm velké, temnì zelené s množstvím malých teèek. Kvìtenství je pøibliž­ nì 45 cm dlouhé se 3–9 rameny, øídké hrozny jsou tvoøeny drobnými, èervenými kvìty.

 Rostliny odnožující od báze vzpøímeného nebo poléhavého, asi 30–50 cm dlouhého kmín­ ku. Listù je pøibližnì 14, pøetrvávají na koncových 10  cm  kmínku,  jsou  úzce  protáhlé,  asi  15–20x 1–1,3 cm velké, šedozelené. Na okrajích se vy­ skytují pevné, zelené nebo nahnìdlé zuby o ve­ likosti 1–1,5 mm a s rozestupem 5–10 mm. Kvìtní stvol je 30–50 cm dlouhý, vìtvený až do 5 boèních ramen.  Válcovité  hrozny  jsou  10  cm  dlouhé a tvoøí je šarlatové, 20–22 mm dlouhé kvìty.

ww

w.

  Madagaskar. Roste v Isalu na pískov­   Jemen. Roste na skalách Jabal Iraf cových skalách. v blízkosti vesnice Tawr al–Baha. Velmi  snadno  se  pìstuje  i  množí.   Nejbližší  pøíbuznou  rostlinou  je Patøí mezi støednì nároèné madagaskarské aloe, . Zkušenosti s pìstováním jsou minimální. které jsou pomìrnì bìžnì nabízeny k prodeji.

(PPv)

J

101   Reynolds

oe

s.

wz

.c z

zelená.  Okrajové  zuby  jsou  asi  2  mm  vysoké a rostou s rozestupem 6 mm. Kvìtenství je vzpøí­  Journal of South African Bo­ mené a nevìtvené, 10–20 cm velké, s množstvím jasnì oranžových kvìtù s nazelenalými laloky. tany 21: 59 (1955). V nerozkvetlém stavu mùže být válcovitý hrozen   Tvoøí  jen  asi  10–20  cm  dlouhý  kmínek ohnutý dolù. V domovinì bývá využívána k léèeb­ a výraznì odnožuje u báze. Listù v rùžici je 5–7, ným úèelùm. jsou 10–15x1–1,5 cm velké. Svrchní strana listu     Jemen.  Socotra,  typ  se  vyskytuje je temnì zelená až šedozelená, u báze zdobená èoèkovitými, mdle zelenými podlouhlými skvrna­ u  Heger,  kde  roste  v  nadmoøských  výškách mi.. Spodní strana listù je šedozelená a rovnìž 350–530 m. skvrnitá.  Povrch  listù  je  velmi  jemnì  drsný. Možná  zámìna  s  velmi  podobnou Okrajové zuby jsou nejvýše 1 mm vysoké, tvrdé,   èi , a to zejména v juve­ bílé s èervenou špièkou. Kvìtenství je nevìtvené,  je ale menší asi 30 cm vysoké, hrozen je krátce válcovitý, asi nilním stadiu v kultuøe. 6–8 cm dlouhý, øídký a nese jasn젚arlatové kvìty. vzrùstem, více kompaktní, pokožku má v odstí­ nech žlutozelené až bronzové a nemá vìtvený   je robustní, pokožku má   Etiopie.  Vyskytuje  se  v  provincii kvìtní stvol. Harerge blízko El Carre, kde roste jen na typové šedozelenou a má vìtvený kvìtní stvol s jasnì èervenými  kvìty,  které  pøi  odkvìtu  žloutnou. lokalitì. U nás nepatøí  mezi bìžnì pìstované  Od doby popisu tyto rostliny nikdo druhy aloí. Jedná se o novinku, a navíc habitem opakovanì v pøírodì nenašel. V dané oblasti vý­ ne zrovna zajímavou, proto její rozšíøení v kultuøe skytu byly nalezeny velmi podobné rostliny, které patrnì nebude rychlé. byly pojmenovány . Rostliny, které se vyskytují v kultuøe, jsou buï klonotypy nebo   J.–B. Castillon potomky pùvodních sbìrù z roku 1943. Pìstování   je nenároèné, vyžaduje minimum   Succulentes  2006  (1):  18 zálivky, minerální, kamenitý a hodnì propustný (2006). substrát.   Christie, Hannon & Oakham

al

  Ethnoflora  of  the  Soqotra Archipelago: 723 (2004).

ww

w.

 Solitérní nebo odnožující rostliny.  V trsu bývá jen nìkolik rùžic, stonek je vzpøímený, nej­ výše 20 cm dlouhý a 3 cm široký. Listù v rùžici je 12–30, jsou 20x3,5 cm velké, epidermis je žluto­

  Rostliny  odnožující  u  báze  poléhavého stonku. Kmínek je 30–50 cm dlouhý. Listù je asi 7–12  a  jsou  protáhle  trojúhelníkovitého  tvaru, 15–30x2–4  cm  velké,  asi  1,5  cm  tlusté,  leskle temnì  zelené,  èasto  s  èerveným  nádechem. Na okrajích jsou bílé nebo naèervenalé zoubky s  výškou  1  mm  a  s  rozestupem  5  mm.  Kvìtní stvol je 30–60 cm dlouhý. Hlávkovitá kvìtenství jsou tvoøena 20–30 kvìty. Kvìty jsou žlutoèerve­

(BVr)

J

102

w.

al

oe

s.

wz

.c z

né  až  žluté,  poupata  bývají  tmavší.  Tyèinky Velmi  øídký,  jednoduchý  hrozen  je  asi  13  cm dlouhý a je tvoøen nejvýše 15–20 kvìty. Jednotli­ i blizna èní z kvìtu 2–3 mm. vé kvìty jsou èervenorùžové, èasto s velmi svìt­  Madagaskar. Roste východnì od øeky lým okrajem lístkù. Kvìt  je asi 20–23x7 mm velký. Manandona,  asi  40  km  jižnì  od  Antsirabe. Známá je jen z typové lokality v nadmoøské výšce   Somálsko. Roste v Somalilandu  v po­ 1930 metrù. hoøí Gaan Libah a v Golis range na skalnatých výbìžcích v jalovcovém porostu nebo   ve stínu   Blízce  pøíbuzná  je , . která má kratší kmínek a užší listy. Zatím horká novinka a mezi pìstiteli minimálnì rozšíøená.  U  je možná snadná zámìna s , která je však robust­ nìjšího vzrùstu a má hnìdé zuby a øídce se vìt­ vící kvìtní stvol. Teèek na svrchní stranì listu je u   ménì,  jsou  protáhlejšího  tvaru a  jsou  ménì  výrazné  a  celkovì  matnìjší než     u nejpøíbuznìjších druhù popø. .   je nejmenší z etiopsko–somálských skvrnitých aloí. V pøírodì se køíží napøíklad s . Velmi  dekorativní  a  žádaná  rostlina,  roste zvolna a zùstává i v našich podmínkách minia­ turní. Vyžaduje polostín a nepravidelnou zálivku. Na plném slunci získává bronzový èi nahnìdlý nádech. Snadno se množí výsevem nebo zako­ øeòováním odnoží. Dospìlé rostliny pìstujeme v  minerálním  substrátu  s  pøídavkem  hrubé kamenné èi vápencové drti. Pravidelnì kvetou již mladé semenáèe.

  Reynolds

ww

Journal  of  South  African Botany 19: 21 (1953). Rostliny byly sbírány v roce 1950 P. Ba­ llym na omezené lokalitì v Somálsku. Rostliny  u báze odnožují a vytváøejí shluky rù­ žic, které jsou tvoøené pøibližnì deseti lesklými listy. Drobné listy jsou 4–7 cm dlouhé a 2–5 cm široké. Barva epidermis je tmavì zelená až hnì­ dozelená, s množstvím jasnì ohranièených, špi­ navì bílých nebo žlutobílých, podlouhlých skvrn. Èervenohnìdé okraje listù nesou pevné, svìtle naèervenalé, asi 2 mm velké zoubky s rozestu­ pem 3–4 mm. 30–40 cm dlouhý kvìtní stvol se . nevìtví  èi  se  vìtví  jen  velmi

J

103   Brandham & S. Carter  Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 27 (1979).

 Van Jaarsveld

wz

.c z

 Hojnì odnožující aloe s krátkým kmínkem, roste poléhavì, jen posledních 20–30 cm kmínku roste  vzpøímenì.  Seschlé  listy  pøetrvávají  na celém stonku. Poèet listù je cca 35 na každých 10 cm stonku, mají rozmìry 4x2 cm a jsou jasnì zelené s množstvím svìtlých skvrn. Tvrdé okra­ jové zuby jsou 2–4 mm vysoké a mají rozestup 4–6 mm. Kvìtenství  je asi 25 cm dlouhé, válco­ vité  hrozny  jsou  8x6  cm  velké.  Pedicel  je 13­18 mm dlouhý. Kvìty jsou korálovì rùžové s  nažloutlým  proužkem  a  žlutozelenými špièkami.

  Keòa. Roste na skalách asi 10 km východnì od cesty Morijo–Entasekera v nadmoø­ ské výšce 2300 metrù. Taxon je pomìrnì hojnì  Øídce odnožující aloe s krátkým a poléha­ pìstovaný v kultuøe, ovšem v pøírodì je pøísným vým  kmínkem  asi  60x1  cm  velkým.  Listy  jsou endemitem známým pouze z jediné malé lokality. 5,5­7,5x1,5­2,5 cm velké, jasnì zelené. Svìtlé okrajové zuby jsou asi 1 mm vysoké a mají roze­  V kultuøe velmi bìžná a nenároèná stup 1 mm. Zaschlá tìlní šáva je èirá. Kvìtenství aloe, snadno se množí dìlením rùžic èi zakoøe­ je asi 35­45 cm vysoké, jednoduché. Válcovité òováním  odnoží.  Odnože  oddìlujeme  èasnì hrozny jsou 6­8 cm dlouhé. Pedicel je 10­12 mm zjara, ošetøíme vhodným fungicidem a stimuláto­ dlouhý.  Kvìty  jsou  oranžové  až  èervené  se rem rùstu koøenù. Øízky zpravidla ještì na jaøe žlutozelenými špièkami. zakoøení a na podzim jsou již v plném rùstu.   je vhodné pravidelnì zmlazovat, proto­   Jižní Afrika. Roste na skalních útva­ že staré kmínky jsou holé a dosti nevzhledné. rech  východnì  od  Gansbaai  v  nadmoøských Navíc ve stáøí se projevuje tendence rostlin rùst výškách 300­500 metrù. poléhavým  zpùsobem.  Blízce  pøíbuznou  je keòská , která je však mohutnìjší  Novinka, v kultuøe témìø nepìstova­ a roste v jiné oblasti. ná.   je blízce pøíbuzná s , od které se odlišuje menšími listy a delším kvìt­ ním stvolem.

ww

w.

al

oe

s.

 Aloe 45: 4 (2008).

K

104   Pillans  South African Journal of Bo­ tany 66: 233 (1928).

ramen  rostoucích  z  hlavního  kvìtního  stvolu.  rovn잠nikdy nekvete temnì rudými kvìty. Od velmi podobné se odlišuje nahnìdlými listy s jasnými podélnými linkami a bìlavými okraji listù. Pomìrnì bìžnì pìstovaná a nenároèná.  Pìstování je nesmírnì snadné a rostliny jsou odolné i k èastìjší zálivce nebo  pìstitelským  chybám.  Všem  tøem  blízce pøíbuzným  taxonùm,  tedy ,  i , vyhovuje od dubna do konce øíjna letnìní .

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

  Rostliny  s  krátkým  kmínkem  do  délky 30 cm, zpravidla solitérní nebo øídce odnožující. Listù v rùžici je asi 16–20 a jsou 40–50x15–20 cm velké, tuhé, hladké, s výraznými podélnými pru­ hy. Okrajové zuby nemá, lemy listù jsou bìlavé. Kvìtenství  je  50–60  cm  vysoké,  zpravidla  se znaèným množstvím boèních vìtví. Hrozny kvìtù   A. Berger jsou øídké, pedicel je 8–12 mm dlouhý. Temnì rudé kvìty bývají 25–27 mm dlouhé a 7 mm širo­   Journal  of  South  African ké.  Kvìty  se  v  Jižní  Africe  objevují  od  ledna Botany, Kirstenbosh 19: 4 (1953). do bøezna.  var.  Glen  Tvoøí poléhavý, ale èastìji vzpøímený kmí­ & D. S. Hardy. nek, hustì odnožující u báze. Délka kmínku je až 4  metry  a  tlouška  3–7  cm.  Listy  pøetrvávají     Jižní  Afrika. roste  v  Severní  Kapské  provincii,  od  Prieska v délce asi 30–60 cm, jsou 30x4 cm velké, neteè­ kované, zelené až šedozelené nebo žlutozelené, až k severu Namaqualandu a jihu Namibie. okrajové  zuby  jsou  2–3  mm  vysoké  s  hnìdou  Od blízce pøíbuzné  se od­ špièkou. Pøi odumøení listy bìlají. Kvìtenství je lišuje velmi øídkými hrozny a množstvím boèních vysoké  do  75  cm  a  bývá  dìlené 2–4 rameny.

K

105 Hrozny jsou protáhle válcovité, asi 15–20x8 cm velké, kvìty jsou šarlatové a až 35 mm velké.  Tanzanie, Keòa. Roste v oblasti Rift Valley, nejhojnìji v okolí mìst Naivasha a Nakuru.

oe

s.

wz

.c z

  Nejbližší  pøíbuznou  je , se kterou bývá tato aloe nìkdy zto­ tožòována na úrovni subsp. jako subsp.   Carter. Zásadní rozdíly mezi obìma taxony jsou v šíøce, barvì a skvrnitosti listù.  je vìtšinou zcela bez teèek, má pomìrnì úzk頞lutozelené nebo jasnì zelené  listy  a  protáhlé  hrozny  kvìtù. je u nás  jen  vzácnì  pìstovaná ve specializovaných sbírkách.

(PHa)

ww

w.

al

Habitem je velmi blízká var. , od které se  odlišuje pouze  temnì  vínovì  èervenými  kvìty.   Christian   také,  na  rozdíl  od   var. , velmi øídce odnožuje. Nepatøí mezi Journal  of  South  African bìžnì pìstované aloe. Tento efektní druh je po­ Botany, Kirstenbosh 8: 169 (1942). mìrnì vzácný jak v pøírodì, tak i v kultuøe. Náleží  Rostliny bez kmínku, zpravidla solitérní, ke klenotùm jihokeòské flóry. nìkdy odnožující do malých skupin, listù je v rù­ žici do 20, jsou nejvýše 25–30x7 cm velké, temnì zelené až žlutozelené, s množstvím eliptických bílých skvrn. Okrajové zuby jsou 1–3 mm vysoké, zahnuté, hnìdé, s rozestupem 4–10 mm. Kvìten­ ství je 45–60 cm vysoké a vìtví se do 4–6 ramen. Polohlávkovité  hrozny  bývají  kulovitého  tvaru. Kvìty  jsou  temnì  vínovì  èervené,  asi  3  cm dlouhé a 1 cm široké. Kvetou nepravidelnì, nej­ èastìji koncem srpna až v záøí.   Vyskytuje se ostrùvkovitì na pobøež­ ních  rovinách  jižní  Keni  a  v  severní  Tanzanii v akáciovém podrostu na zbytcích korálù. Typová rostlina je popsána z Kilifi severnì od Mombasy. (PPv)

K

106 Kritzinger & Van listy jsou protáhlé, asi 20x4–6 cm velké, nemají skvrny ani výrazné zuby. Zoubky mohou být pøí­ tomny  jen  v  náznacích.  Kvìtní  stvol  je  40  cm   South  African  Journal dlouhý, nejvýše dvakrát vìtvený, hrozny kvìtù of  Botany 51: 287 (1985). jsou  mohutné,  válcovité,  asi  15x6  cm  velké. Vlastní kvìty jsou šarlatové až oranžovì èervené   Rostliny  solitérní,  èasto  jen  s  krátkým se zeleným ústím, trubkovité, pøibližnì 35 mm kmínkem. Rùžici tvoøí asi 15 široce rozevøených dlouhé a 7 mm široké. Kvìty se u divokých rostlin listù. Listy jsou 30­45x10­13 cm velké, modroze­ objevují v èervnu až srpnu. V roce 1973 byla po­ lené, nevýraznì podélnì pruhované, èasto s ma­ psaná  odnožující  var. .  Tato  varieta lým množství svìtlých skvrn na svrchní stranì tvoøí  shluky  3  až  15  rùžic,  listy  jsou  mnohem listu. Okraje listù mají mdle žlutou linku s velmi menší,  jen  asi  6x1,5  mm  velké,  markantnì drobnými zoubky. Kvìtní stvol je 80­100 cm vy­ stoèené dovnitø rùžice a  kvìtní stvol je jen asi soký, hustì rozvìtvený. Hlávkovité hrozny jsou 15 cm dlouhý. husté a tvoøí je nejèastìji žlutì zbarvené kvìty.   var. Glen & D. S. Hardy.

wz

.c z

Jaarsveld

  Jižní Afrika.  roste v Severní Kapské provincii jen v okolí Komaggas.

oe

s.

 Pomìrnì vzácnì pìstovaná rostlina, která je známá jen z velmi malého areálu. Nej­ bližší pøíbuznou je , která má tmavší  listy,  výraznìjší  proužkování  a  zvlnìný lem listù je zcela bez zoubkù. Pìstování všech tøí blízce pøíbuzných druhù ( ) je nesmírnì snad­ né v minerální, propustné zeminì. Vyhovuje jim letnìní.

al

  Marloth

  Transactions  of  the  Royal Society of South Africa 1: 408 (1908).

ww

w.

 Tato aloe netvoøí kmínek, u velmi starých exempláøù tvoøí jen krátký kmínek a má zpravidla jednu rùžici o prùmìru do 20 cm. Šedozelené

  Jižní Afrika. Tato aloe roste na rovi­ natých písèitých místech a na skalnatých svazích v  mimoøádnì  suchém  koutu  na  severozápadì Západní a Severní Kapské provincie v nadmoø­ ských výškách 1500 metrù. Patøí mezi støednì obtížnì pìstova­ telné  druhy.  Vzhledem  ke  svému  pomalému a celkovì drobnìjšímu rùstu patøí mezi pìstitel­ sky oblíbené aloe. Je citlivìjší k zálivce. V dob­ rých  podmínkách  a  pøi  dostateèném  svìtle  se zaèátkem  léta  objevují  krátké  stvoly  s  kvìty. Úspìšní pìstitelé mohou snadno získat semena k dalšímu množení tìchto krásných rostlin.

L

107 L. E. Newton & Beentje

(Reynolds) S. Carter

 Cactus and Succulent Journal

Fl. Trop. E. Afr.: 28 (1994).

62: 251 (1990).  Kompaktní, pøisedlé rostliny, poèetnì od­ nožující  od  báze.  Vzpøímená  rùžice  je  tvoøena 50–80x7–12 cm velkými listy. Pokožka býv᠚e­ dozelená,  v  mládí  bývají  pøítomny  nevýrazné a  svìtlé  teèky.  Hnìdé  okrajové  zoubky  mají výšku 3–6 mm a rozestup 8–20 mm. Vzpøímený kvìtní stvol se vìtví  do 10–12 ramen, na kterých jsou  5–10  cm  dlouhé,  válcovité  hrozny  jasnì žlutých kvìtù.

.c z

 Rostliny s kmínkem, odnožují u báze, jsou poléhavé nebo polovzpøímené, kmínek je až 2 m dlouhý a 2 cm tlustý. Listù je asi 20–25, jsou 18­ 25x1,8–3 cm velké, 11 mm tlusté, obì strany jsou vypouklé, zelené. Drobné okrajové zoubky jsou nejvýše 1 mm vysoké a mají rozestup 5–13 mm. Kvìtní stvol je 30 cm dlouhý, vìtvený do 2–4 ra­ men. Hrozen je válcovitý, øídký, asi 15 cm dlouhý. Kvìty jsou jasn젚arlatové se žlutou špièkou, asi 25 mm dlouhé a z ústí vyènívají tyèinky 1,5 mm.

 Uganda, Súdán. Vyskytuje se v pro­ vincii Karamoja na pohoøích Labwor a Imatong.

ww

w.

al

oe

s.

wz

  Keòa. Roste na pohoøí Mt. Kulal, kde  Pùvodnì byla  uvádìna roste na skalních výbìžcích v nadmoøské výšce . Ovšem 1580  až  1890  metrù.  Tento  ne  moc  atraktivní jako subsp. od druh  je  podobný  jihokeòské ,  která  má až 20 cm dlouhé hrozny šarla­ ovšem kvete výhradn젞lutými kvìty. tových kvìtù, ménì vìtvený kvìtní stvol a kratší listy. Pìstování obou zmiòovaných druhù je ne­  Pìstuje se podobnì jako ostatní ke­ nároèné  a  nevykazují  speciální  požadavky øovité  aloe  z  rovníkové  Afriky.  Patøí  mezi na  pùdu.  Pouze  teplota  pøi  zimování  nesmí nenároèné rostliny. dlouhodobì klesnout pod +12 oC.

(AVi).

L

108

  Kompaktní,  pøisedlé  rostliny  tvoøí  až 30 cm široké rùžice. Listy jsou zpravidla polo­ vzpøímené,  až  20  cm  dlouhé  a  7–8  cm  široké, modrozelené, na okrajích jsou viditelné èervené zuby tvoøící jemný høebínek. Kvìtenství je zpra­ vidla  jednoduché,  40–60  cm  vysoké,  nìkdy dvakrát  až  tøikrát  vìtvené.  Husté  hrozny  jsou polohlávkovité (subkapitátní), asi 5–7x6 cm velké. Kvìty jsou záøivì karmínovì èervené až rùžové se žlutým nádechem. Divoce rostoucí aloe kve­ tou v kvìtnu až èervnu.  var. H.  Perrier  (1926)  má  oproti  typu  kratší  listy a menší prùmìr rùžice.

s.

  Madagaskar. Velmi pìkná a vzácná aloe rostoucí pouze na Mt. Ibity blízko Antsirabe. Roste pouze v této èásti Madagaskaru v nadmoø­ ských výškách od 1500 do 2200 metrù.

.c z

Das Pflanzenreich (Engler) 38: 256 (1908).

25–50x5–10 cm velké, špièky listù èasto zasycha­ jí, okraje mají pevné, hnìdé zuby cca 3–4 mm vysoké s rozestupem 7–15 mm. Povrch listù je zbarven jasnì zelenì, je posetý bílými teèkami rozmístìnými v nepravidelných øadách. Kvìten­ ství je až 120 cm vysoké a se 3–8 vìtvemi, které jsou široce rozevøeny a spodní vìtve mohou být dále  dìlené.  Hlávkovité  kvìtenství  je  pøibližnì 6–12x8 cm velké, pedicel je 2–3 cm dlouhý.  Barva kvìtù je vìtšinou oranžovì èervená, výjimeènì i žlutá. Kvìty jsou 30–38 mm dlouhé a mají šíøku 8–10 mm.  Plodem je až 28 mm velká tobolka, která je mdle hnìdá a obsahuje mnoho semen. Semena jsou asi 5 mm velká. Var. Carter  je  pøisedlá,  listy  jsou  20–30  cm  velké a okraje nesou výrazné, až 5 mm velké a hnìdé zuby.  Skvrny  se  u  nìkterých  populací  mohou témìø úplnì ztrácet a naopak jiné populace mají skvrny  pøísnì  øazené  v  pøíèných  proužcích a  navíc  podélnì  propojené  tenkými  svìtlými  dosahuje linkami. Kvìtní stvol u var. menší  výšky,  hlávkovité  kvìtenství  je  4–6  cm dlouhé, kvìty jsou 3–4 cm dlouhé, rùžové nebo i žluté.   A.  Berger, Engl.,  A. Berger,  Christian.

wz

  A. Berger

oe

 Velmi atraktivní druh, patrnì jedna z  nejkrásnìjší  aloí  vùbec.  Pìstování  není nároèné, ovšem poøízení tìchto rostlin je proble­ matické, nebo nejsou bìžnì komerènì nabízeny k prodeji. je uvedena v Appendix I CITES.

ww

w.

al

  Keòa, Tanzanie, Etiopie.  Typ pochází z Tanzanie z distriktu Moshi, ovšem tento druh je hojnì rozšíøen na travnatých pláních jižní Keni a severní Tanzanie. Zpravidla roste v akáciových porostech a na okrajích areálu výskytu pøechází v podobné taxony. Var.  se vyskytuje v  okolí  Mt.  Kenya,  v  blízkosti  Nanyuki  a  areál rozšíøení sahá až k Maralalu.

Engler  Pflanzenwelt Ostafrikas C:

140 (1895). Pomìrnì hojnì rozšíøená aloe. Je zpravi­ dla pøisedlá, rùžice je až 50 cm široká. Zpravidla solitérní, nìkdy odnožuje a vytváøí malé skupiny. V  rùžici  je  obyèejnì  16–20  listù,    které  jsou

    V  úvahu  pøichází  možná  zámìna typu s varietou , která je však drob­ nìjší, vyloženì pøisedlá a zpravidla odnožující.

L

109

 var.  je témìø identická s , která pouze ménì  odnožuje a polohlávkovitý hrozen tvoøí vínovì rudé kvìty. Pìstování všech zmiòovaných skvrnitých aloí je pomìrnì snadné, jen vyžadují více slunce. Døíve byla v keòské pøírodì   masovì sbírá­ na. Obsahuje totiž glykosidy anthronu, což vedlo k medicínskému a kosmetickému využití tìchto rostlin.

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

V oblasti jižní Tanzanie roste typová nedaleko od velmi podobné , která má delší kvìtní stvol a èervené, hlávkovité kvìten­ ství. Další blízce pøíbuznou je  která má,  dle  mého  názoru,  jen  jiný  areál  rozšíøení a  jinak  je  od     témìø  nerozlišitelná. Dalším  extrémnì  podobným  taxonem  je ,  která  roste  ve  stepích  severní Tanzanie, je mohutnìjší a má kratší kvìtní stvol.

L

110 Reynolds

s.

 Jemen. Roste na skalnatém podloží v  rozsáhlé  oblasti  okolo  Adenu,  na  vrchovinì Amiri a na náhorní plošinì Dathina.

wz

 Rostliny bez kmínku, vìtšinou solitérní. Listù v rozevøené rùžici bývá 15–14, velikost listù je 30–60x8–15 cm, jsou temnì zelené s nahnìd­ lým nádechem. Ostré okrajové zuby mají výšku 2–3  mm  a  rozestup  6–30  mm.  Kvìtní  stvol  je 140  cm  vysoký,  rozvìtvený  do  3–15  boèních ramen. Hrozny mají cylindricko­kónický tvar, jsou 30–35  cm  dlouhé  a  tvoøí  je  obrvené,  žluté  až žlutozelené kvìty. Nìkolik málo populací kvete i èervenì. Z ústí kvìtu èní tyèinky i blizna pøibližnì 3–4 mm. Pedicel je 8 mm dlouhý.   Lavranos,   Lavranos.

.c z

Journal  of  South  African Botany. Kirstenbosh, 30: 225 (1964).

(AVi)

al

oe

 Výraznì variabilní taxon. Listy jsou promìnlivé málo, ale tvar kvìtenství, výška i obr­ vení kvìtù se rùzní. Kvìty mohou být témìø lysé až hustì obrvené, což vedlo k vytvoøení samo­ statných popisù jednotlivých forem. Obrvení je zpravidla soustøedìno na konci kvìtù. Nejblíže pøíbuznou je odnožující , která má kratší a témìø nevìtvená kvìtenství, kvìty jsou na kratším pedicelu a jejich zbarvení je nej­ èastìji šarlatové. Bosser

w.

Adansonia 8: 505 (1968).

ww

Rostliny jsou bez kmínku, zpravidla soli­ térní nebo øídce odnožující. Listù je v rozevøené rùžici 8–15, jsou 15x1–4 cm velké, jasnì zelené, nìkdy  naèervenalé,  okraje  nesou  tuhé  zuby, které  jsou  1–1,5  mm  velké  a  mají  rozestup 3–8 mm. Kvìtní stvol je dlouhý asi 70–85 cm, hro­ zen  je  krátce  válcovitý,  jednotlivé  kvìty  jsou záøiv젞luté, asi 25–27 mm dlouhé. Ènìlka i praš­ Morfologicky tvoøí  pøe­ níky  jsou  vnoøeny  do  kvìtu.  V  pøírodì  kvete chod mezi pravými aloemi a rostlinami ze sekce od èervna do záøí. .  Habitem jsou blízce pøíbuzné  nebo .  Pøíbuznou je Madagaskar.  Roste  v  provincii rovnìž , která má vztyèené listy, hustý Antananarivo u vsi Lakato. Tento druh je znám hrozen  kvìtù,  ze  kterých  zøetelnì  èní  blizna jen z typové lokality, kde roste na køemenném i prašníky. Pìstování je nenároèné, podloží  v  nadmoøské  výšce  900–1100  metrù vyžaduje výživnìjší ale propustnou pùdu a trvalé a témìø vždy jej najdeme v podrostu stromù. zastínìní, jinak hrozí fatální spálení rostlin.

L

111   Carter in Polhill Flora of Tropical East Africa, Aloaceae: 9 (1994).

oe

s.

Roste v afromontánním pásmu jedi­ ného  pohoøí  v  jižní  Tanzanii.  V  období  od  záøí do dubna zde pravidelnì prší a je zde rovn잠pra­ videlnì rosa. Vzhledem k tomu, že roste na døe­ vitém kmínku, pomìrn젚patnì koøení. Vyžaduje nízké  letní  teploty  a  pomìrnì  vysoké  teploty v zimì.  V kultuøe ji patrnì nikdo zatím úspìšnì nepìstuje.

wz

 Tanzanie. Roste pouze na nejvyšších partiích  pohoøí  Kipengere  v  nadmoøských výškách 2100–2950 metrù.

.c z

 Rostliny odnožující z døevitého, krátkého kmínku. Koøeny jsou vtìsnány do štìrbin skal. Listy jsou vzpøímené až rozevøené, úzké, na prù­ øezu žlábkovitého tvaru,  až 15–20x1 cm velké, jasnì zelené, okraje nesou drobné zoubky. Kvìt­ ní stvol je jednoduchý, vzpøímený a asi 30 cm dlouhý. Hrozen je øídký, cylindrický, asi 5–8 cm dlouhý. Kvìty jsou oranžové s nazelenalou špiè­ kou, asi 30 mm dlouhé. Kvete v únoru až dubnu.

A. Berger

 Bot. Jahrb. Syst. 36: 66 (1905).

ww

w.

al

 Kmínek  je nejvýše 30 cm vysoký a rostliny zpravidla  neodnožují.  Listù  v  široce  rozevøené rùžici je pøibližnì 16, jsou 20–30x5–7 cm velké, lesklé,  zelené.  Pokožka  mùže  být  teèkovaná. Okrajové zuby jsou 2 mm vysoké a mají rozestup 8–10 mm. Kvìtní stvol je 40–60 cm vysoký, nevìt­ vený,  hrozny  jsou  špièatì  válcovité,  10–20  cm dlouhé. Barva kvìtù je znaènì variabilní od jasnì šarlatovì èervené po citronov젞lutou se zeleným ústím. Jednotlivé kvìty jsou 25–30 mm dlouhé a mají šíøku 6 mm. V kultuøe kvete v prosinci. Reynolds.   Tanzanie. Roste pouze na severový­ chodì  Tanzanie  v  nadmoøských  výškách 1300–1675 metrù. Známá je lokalita v blízkosti vesnice Lushoto.

 Pomìrnì vzácnìjší, støednì vzrùstný druh. Vyžaduje teplejší zimování a plné slunce. Pøi pìstování je nenároèná a nìkdy tvoøí i nemno­ ho  odnoží,  dá  se  tedy  množit  i  vegetativnì. K vidìní je pouze ve vysoce specializovaných kolekcích sukulentù.

  (Aiton) Haworth  Transactions of the Linnean Society of London. 7: 18 (1804).   Kmínek  této  rostliny  není  rozvìtvený a mùže dosáhnout výšky do 1,5 m. Odumøelé listy zùstávají na kmínku. Rùžice jsou støední ve­ likosti a pomìrnì kompaktní. Modrozelené listy jsou 30–40x7–9 cm velké, mají na vrchní i spodní stranì výrazné podélné èáry, které jsou zbarveny do èervena a na okrajích listù jsou ostré a výraz­ né èervenohnìdé zuby. Zuby mívají výšku 6 mm a rozestup 5–15 mm. Kvìtní stvol je až 1 m dlou­ hý,  nevìtvený,  válcovitý  hrozen  je  asi  30  cm dlouhý. Kvìty jsou lososovì rùžové. var.   má  velké  žlutozelené  listy  s  velmi výraznými  proužky  na  listech    a  vìtší  zuby  po okrajích listu.

L

112  var.   Aiton,

  var. var.

 Haw.,

 Haw.

  Baker  Transactions of the Linnean Society of London. 1: 263 (1878).

s.

wz

.c z

    Jižní  Afrika.  Roste  v  oblasti  mezi Grahamstownem a Hanke ve Východním Kapsku  Vysoce variabilní taxon. Druh má pøevឭ a Riversdale a Ladismith v Západním Kapsku. nì pouze jeden kmen, který dosahuje výšky až Nadmoøská  výška  vìtšiny  lokalit  se  pohybuje 3 metrù a zùstávají na nìm staré listy. Šedoze­ okolo 1400­1500 metrù. lené listy jsou asi 60 cm dlouhé, u báze 12 cm široké. Na povrchu pokožky  mají nìkdy bílé skvr­   je  nenároèná,  velmi ny, které se vyskytují nejèastìji v mládí a pøede­ snadno pìstovatelná aloe. Nejbližší pøíbuznou vším  na  spodní  stranì  listu.  Ostré  zoubkování rostlinou  je . nemá podél okrajù listù je zbarveno do hnìda až èer­ v žádné výrazné požadavky na složení pùdy a je venohnìda, ale ve spodní èásti bývá bílé. Hnìdé i tolerantní   k nevhodné zálivce. I v našich zemì­ zuby  jsou  3–4  mm  vysoké  a  mají  rozestup pisných   šíøkách ji velmi prospívá letnìní.  V tep­ 10–20 mm. Na spodní stranì listu mùže být ná­ lých oblastech USA se vysazuje v exteriérech. znak kýlu, na kterém jsou velmi øídké náznaky V pøírodì kvetou typové rostliny od ledna do bøez­ hrbolkù  nebo  øídce  rozmístìných  zoubkù. na, var  kvete v srpnu a záøí. Krátkodobì Až dvoumetrové kvìtenství bývá rozvìtvené do snese zimní pokles teplot až k –6 oC. 8–10 ramen, protáhlé hrozny jsou asi 30x6 cm velké,  barva  kvìtù  rùžová  až  èervená.  Podle lokality výskytu kvete od èervence do ledna.  Schinz, Baker.

oe

    Angola,  Botswana,  Mosambik, Namibie, Jižní Afrika, Zambie, Zimbabwe. Roste na  suchých,  pískových  planinách,  zpravidla v doprovodu trav a keøù.

ww

w.

al

Tato atraktivní aloe roste v kultuøe , bez problémù. Je blízce pøíbuzná která ovšem netvoøí tak výrazný kmínek, má vý­ raznìji skvrnité listy a kvìtní stvol se vìtví nejvý­ še do 3–4 ramen. Od ostatních aloí s kmínkem se odlišuje  množstvím  skvrn,  kdy  mladší  rostliny jsou extrémnì skvrnité, s vìkem skvrny na svrch­ ní  stranì  listù  mizí.  Bývá  ztotožòována  s , která je v souèasnosti ovšem známá jen z pùvodních herbáøových položek.

L

113   Baker   Journal  of  the  Linnean Society 18:158 (1880).

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

  Tato  malá  aloe  je  bez  kmínku,  obvykle roste osamocenì nebo se pøíležitostnì dìlí na malý poèet  rùžic. Listy dorùstají délky do 15 cm a tìsnì u báze mohou být až 3 cm široké. Nahoøe i  vespod  a  také  podél  okrajù  jsou  pevné,  bílé zuby  až  4  mm  dlouhé,  na  okrajích  mají  mezi sebou vzdálenost asi 5 mm. Kvìtenství se skládá z nerozvìtveného a nevysokého stvolu nesoucí­ ho asi 25–50 kvìtù ve válcovitém hroznu. Loso­ sovì rùžové kvìty jsou v porovnání s velikostí samotné rostliny velké. Tyèinky èní z ústí kvìtu až  20  mm  a  ènìlka  až  70  mm.  Rovn잠 plody a  okøídlená  semena  jsou  abnormálnì  velké. a  zasahuje  smìrem  na  sever  do  oblastí V  pøírodì  kvete  v  èervenci,  ovšem  v  kultuøe Graaf–Reinet,  Cradock  a  Middelburg.  Roste na kamenitých nebo štìrkovì písèitých místech, od listopadu do ledna. zpravidla  zastínìna  pod  keøi  v  nadmoøských  Jižní Afrika. Tato zakrslá aloe je hojnì výškách 500 až 1500 metrù. rozšíøená  v  polosuchých  èástech  Little  Karoo  Vzdálenì podobné se mohou jevit a na jihovýchodì Great Karoo, od Calitzdorpu  nebo , ovšem v dobì na  západì  až  ke  Grahamstownu  na  východì

L

114

kvìtu jsou snadno odlišitelné. V kultuøe patøí ke  Nìkdy bývá øazena jako synonymum støednì obtížnì pìstovatelným druhùm. Pøi pøe­ k , ovšem nová literatura uvádí hnané zálivce jsou citlivé na zahnívání koøenù.   jako samostatný taxon. má opro­ Krátkodobì snese pokles teplot až k ­5 oC. ti  pøíbuzné   kratší,  jemnìjší,    užší a nahnìdle zbarvené  listy, ménì vìtvený kvìtní stvol  a  menší  kvìty.  Oba  zmiòované  taxony Baker se pìstují velmi snadno. Doporuèuje se pøidávat Bulletin  of  Miscellaneous do pìstebního substrátu drcený vápenec.

ww

w.

al

oe

s.

  Omán,  Jemen.  Rostou  v  provincii Hadramaut  na  vápencových  kopeècích v nadmoøské výšce 1000–2000 metrù.

wz

  Rostliny  tvoøí  krátké  kmínky,  nejvýše do  30  cm  a  odnožují  do  nepoèetných  skupin. Listù v rùžici je pøibližnì 8, nejprve rostou dvou­ øadì,  vlastní  rùžici  tvoøí  až  pozdìji.  Listy  jsou 30x5 cm velké, jsou nahnìdlé nebo šedivé, mírnì lukovitì prohnuté k zemi a okrajové zuby chybí. Kvìtenství je tvoøeno 4–5 krát vìtveným stvolem. Korálovì èervené kvìty tvoøí øídké hrozny.

.c z

Information,  Royal  Gardens,  Kew  1894:  342 (1894).

(BVr)

M

115

 V pøírodì je to nezamìnitelná, vždy solitérní rostlina s pøízemní rùžicí listù. V mládí možná zámìna s , která ovšem roste v jižních oblastech a èasem vždy vytváøí kmínek. Další  podobnou  rostlinou  se  mùže  zdát , která má ale markantnì jiné kvìten­ ství a barva kvìtù je pokažd頞lutá.

oe

  Schnell, Engl.,   A. Chev., var.   A. Berger.

  Madagaskar. Roste na širokém pásu území  od  kopcù  Tsaratanana  na  severu  po Horombe  plato  na  jihu.  Velmi  bìžná  je  mezi Antsirabe a Ambalavao. Vyhledává stepi a trav­ natou oblast.

s.

 Vìtšinou nemá kmínek, nebo má jen velmi krátký kmínek s délkou do 20 cm, zpravidla je solitérní  nebo  øídce  odnožující.  Listù  v  husté a  široce  rozevøené  rùžici  je  asi  16–20  a  jsou 15–40x6–10 cm velké, znaènì mìkké, zelené až žlutozelené,  s  vìtším  èi  menším  množstvím teèek, které tvoøí pøíèné pruhy. Listy jsou tmavì proužkované,  což  je  zøetelné  i  u  semenáèù. Spodní èást listù je svìtlejší, stejnì tak i okraje listù. Okrajové zuby mají rozestup 6–10 mm, jsou 2–3 mm vysoké, svìtle hnìdé s tmavší špièkou. Kvìtenství je vzpøímené a tvoøí je až 1 m dlouhý stvol, který se mùže vìtvit až do 3–4 ramen, kdy každé  rameno  nese  cylindrický,  asi  15–20  cm dlouhý hrozen kvìtù. Kvìty jsou šarlatovì zbar­ vené, 25–40 mm dlouhé a 8 mm široké. Pedicel je 12–15 mm dlouhý. Kvete od øíjna do dubna. Druhový  název  znamená  "velkoplodá".  Patøí do severní vìtve makulárních aloí, nìkdy ozna­ èovaných jako skupina "saponaria".

.c z

 Hortus Botanicus Panormita­ nus 1: 36 (1875).

70–80  cm  dlouhé  a  u  báze  jsou  asi  15–20  cm široké, zelené nebo èervenozelené, okraje jsou ozubeny trojúhelníkovitými 3 mm vysokými zuby s rozestupem 10 mm. Válcovité kvìtenství je jed­ noduché, až 2,5 m vysoké, hrozen je 60–75 cm dlouhý. Kvìty jsou žlutoèervené nebo oranžovì šarlatové, nìkdy s nazelenalým nádechem u ústí kvìtu.  Z  ústí  zøetelnì  èní  blizna  a  tyèinky  až 10 mm. V pøírodì kvete od èervna do srpna.

wz

Todaro

al

 Eritrea, Etiopie, Keòa, Somálsko, Be­ nin,  Kamerun,  Mali,  Súdán,  Nigérie,  Ghana. Pøesná  pùvodní  lokalita  výskytu  není  známá. Roste  na  travnatých  pláních  v  nadmoøských výškách 400 až 2000 metrù. Vyskytuje se ostrùv­ kovitì na rozsáhlém území, ovšem nedá se øíci, že by byla èetná èi hojná.

ww

w.

 Nejbližší pøíbuznou je , která má ovšem poèetnìji vìtvený kvìtní stvol, dvojnásobnì  dlouhý  válcovitý  hrozen  kvìtù a jejich barva je rùžová nebo korálová.  Na omak je  znaènì mìkká. Pìstování  je snadné a celkovì patøí mezi odol­ né  a  nenároèné  aloe,  pøesto  vyžadují  teplejší zimování než jejich jihoafrické pøíbuzné.   Baker

 Journal of the Linnean Soci­ ety 20: 273 (1883).  Jedna z nejvýraznìjších solitérních aloí Central Plateau. Velké, až 1,5 m široké, rùžice bez  kmínku  mívají  40  až  50  listù.  Listy  jsou (PPv)

M

116   Baker

ww

w.

al

oe

s.

  Keòa, Tanzanie, Uganda, Rwanda. Hlavní areál rozšíøení se nalézá  v okolí jezera Victoria.    Nadmoøská  výška  vìtšiny  lokalit  vý­ skytu se pohybuje mezi 1100 až 1600 metry.

wz

.c z

  V  pøírodì  je     èás­ teènì stínomilná rostlina. U nás je pomìrnì málo Flora  of  Tropical  Africa. rozšíøená, pøesto se její pìstování jeví jako nená­ roèné. Snáší i mírnì humózní pùdu, která ovšem London. 7: 459 (1898). musí být propustná. Blízce pøíbuznou je , která roste v jiné oblasti Afriky, je menší  Netvoøí kmínek nebo má jen velmi krátký kmínek, odnožuje u báze a tvoøí shluky tìl. Listù a pomìrnì brzy ztrácí skvrny z povrchu listù. je asi 16, jsou 50–70x5–10 cm velké, lesklé, tmavì zelené, nìkdy s èervenohnìdým nádechem, se znaèným  množstvím  špinavì  bílých  až  mdle nazelenalých skvrn. Na spodní stranì listù jsou teèky menší a èetnìjší. Tvrdé okrajové zuby jsou 2–5 mm vysoké s hnìdou špièkou a rozestupem 8–15  mm.  Kvìtenství  je  až  1,2–1,5  m  vysoké s 5–10 rameny, pomìrnì husté, válcovité hrozny jsou 15–30 cm dlouhé a 6 cm široké. Kvìty jsou záøivì  èervené  až  jasnì  rùžové,  ústí  bývá nažloutlé. V domovinì má využití v léèitelství.   Christian,  Reynolds.

M

117

  H. Perrier

s.

 Velmi variabilní rostliny nìkdy vytvoøí krát­ ký, nejvíce 0,5 metru dlouhý a zpravidla vzpøíme­ ný  kmínek.  Široké  trojúhelníkovité  listy  mají rùznou délku (20–40 cm) i tvar, ale pøevážnì bý­ vají  mírnì  stoèené  dolù.  Špièky  listù  usychají a kroutí se. Listy jsou na celém povrchu výraznì skvrnité a mají ostré, hnìdé okrajové zuby, jejichž výška je 3–5 mm a vzdálenost mezi zuby je pøi­ bližnì jeden centimetr. Délka kvìtního stvolu je rovn잠variabilní a pohybuje se mezi 35–100 cm, boèních vìtví je 3–7, hrozny kvìtù jsou kapitátní, 10–12x12–16  cm  velké  a  jednotlivé  kvìty  jsou obvykle lososovì rùžové, 35–45 mm dlouhé. Jsou známy jak žlutì kvetoucí, tak i èervenì kvetoucí populace. Dá se øíci, že kvete kdykoli v prùbìhu roku.  Mill.,  Haw.,  N. E. Br.,  Lam.,   L.,   Haw.,  DC.

.c z

 Auct. Syn: 13 (1773).

hlávkovitého hroznu kvìtù. V kultuøe se zpravidla vyskytuje pod oznaèením  , což je dnes pouze synonymum k .

wz

  Allioni

Mem. Soc. Linn. Normandie

1: 13 (1926).

 Jižní Afrika, Zimbabwe, Lesotho, Sva­ zijsko. Tato aloe m᠚iroký areál výskytu. Roste na nalezištích  poèínaje Kapským poloostrovem, napøíè Západní a Východní Kapskou provincií, až k  východní  èásti  Free  State  a  Lesotha,  pøes KwaZulu–Natal  a  Mpumalanga  až  do  okrsku Inyanga  v Zimbabwe. Zpravidla upøednostòuje mírnìjší  pobøežní  podnebí,  ale  byla  objevena i v místì s vyšší nadmoøskou výškou, napøíklad v  Drakensbergu.  Pøirozeným  prostøedím  mùže být pro ni jak skalnatý svah, tak i houštiny a louky.

ww

w.

al

oe

  Rostliny  zpravidla  bez  kmínku  a  témìø vždy jsou solitérní. Listù v široce rozevøené rùžici je  pøibližnì  20  a  jsou  25x7–9  cm  velké,  temnì zelené  až  modrozelené,  na  slunci  s  výrazným nafialovìlým  nádechem,  nevýraznì  podélnì proužkované, rùžové okrajové zuby jsou 2 mm vysoké a s rozestupem 5–8 mm. Tìlní šávy jsou bílé,  což  je  u  aloí  nezvyklé.  Kvìtní  stvol  je  asi 100 cm vysoký, vìtvený až 5–8 rameny, hrozen kvìtù bývá 30 cm dlouhý. Kvìty jsou šarlatové, asi 25x5 mm velké. Z kvìtu èní blizna i prašníky Velmi variabilní, ale snadno pìstova­ asi 1 mm. V domovinì kvete v dubnu až kvìtnu. telná aloe. Od ostatních skvrnitých aloí ji rozezná­ Žlutì kvetoucí forma byla popsaná jako var. me  dle  uniformní  barvy  kvìtù  a  hustého Guillaumin.

M

118   J.–B. Castillon

    Madagaskar.  Roste  v  provincii Antananarivo na køemenných skalách.   je  blízce  pøíbuzná typové , jen má výraznìji po­ délnì  proužkované  listy.  Podobnì  jako  její pøíbuzné  z  okruhu  rostlin  „ “  se snadno pìstuje v propustném, štìrkovì písèitém substrátu. Pomìrnì snadno se køíží s ostatními madagaskarskými aloemi.

Le Journal de Botanique de la Société de botanique de France 21: 7 (2003).

J.–P. Castillon

.c z

Rostlina solitérní nebo øídce odnožující, tvoøí krátký kmínek. Listù v rùžici je asi 20, jsou 40x5–8 cm velké, uniformnì jasnì zelené. Okraje zdobí  3  mm  velké  zuby,  jež  mají  rozestup 5–7 mm. Kvìtenství je až 1 m dlouhé, hlavní stvol je vìtvený i do 10 boèních ramen. Hrozny jsou     J.–B.  Castillon  & øídké,  šípovitì  válcovité,  asi  20–30  cm  dlouhé. Kvìty jsou èervené se svìtlejšími špièkami lístkù. V pøírodì kvete v dubnu.

  Succulentes  2008  (2):  6

wz

(2008).

oe

s.

 Rostliny bez kmínku, solitérní, nìkdy øídce odnožující. Listù v øídké rùžici je asi 10–15 a jsou 20–30x5–7 cm velké, žlutozelené, hustì podélnì proužkované. Na okrajích rostou 1–2 mm vysoké zuby s rozestupem 2–5 mm. Kvìtní stvol je 60–80 cm dlouhý a vìtvený 2–5 rameny. Protáhlé hrozny jsou øídké, asi 20 cm dlouhé. Kvìty jsou rùžové až èervené, 25 mm dlouhé a pøes ovarium jsou 4 mm široké. Drobné, rùžové listeny jsou 4 mm velké. V pøírodì kvete od bøezna do dubna.  Madagaskar. Roste pouze v malé ob­ lasti v blízkosti Manandona a Sahanivotry.

ww

w.

al

  Rebmann. (døíve zcela mylnì sensu Reynolds) oznaèovaná jako  Madagaskar. Vyskytuje se v okolí ves­ je proužkováním a tvarem listù velmi blízká   var.  , od které je nejlépe nice Mandoto, asi 100 km západnì od Antsirabe.    var. Roste na trávou zarostlých kopcích. odlišitelná v dobì kvìtu.  má hrozen pouze 7–10 cm dlouhý, kvìty   V  nekvetoucím  stavu  vypadá  jako jsou èervené a má zøetelné bílé listeny. Ve skle­ , ovšem kvìtem patøí do okruhu nících bezproblémová rostlina, velmi dekorativní. rostlin . Pìstování je velmi snadné Pìstuje se snadno. a podobné jako u zmiòovaných druhù. Snadno se množí výsevem. Pøestože nepatøí k dekorativ­ ním druhùm aloí, vyskytuje se ve sbírkách pìsti­ telù aloí pomìrnì èasto.   A. Berger Botanische  Jahrbücher  für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie. Leipzig  38: 87 (1905).   Tvoøí  jednoduchý  a  vzpøímený  kmínek, který  dorùstá  zpravidla  2  metrù,  ale  vzácnì i 6 m. Listy jsou široké, matnì zelené až našedlé. Velikost listù je až 150x20–25 cm. Okraje nesou tmavé,  èervenohnìdé,  3–6  mm  vysoké  zuby,

M

119

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

  Reynolds které jsou hojnì pøítomny na svrchní i spodní stra­ nì listù. Kvìtenství je bujnì vìtvené do 30 hroz­   Journal  of  South  African nù,  které  jsou  výraznì  naklonìny  až  do vodorovné polohy. Kvìty jsou vìtšinou sytì oran­ Botany. Kirstenbosh, 25: 207 (1959). žovì èervené, nìkdy žluté èi èervené.  Rostliny jsou bez kmínku a èasto odnožu­   var. jící do øídkých shlukù rùžic. Listy tvoøí kompaktní A. Berger,  Reynolds, rùžici.  Samotné  listy  jsou  50x6–10  cm  velké,  var.   Baker. vzácnì i vìtší, jasnì zelené barvy až šedozelené.   Botswana,  Mosambik,  Jižní  Afrika, V mládí mohou být na epidermis pøítomny po­ Svazijsko. Roste pøedevším v podhorských ob­ dlouhlé teèky, které v dospìlosti mizí. Výrazné lastech na skalnatém terénu i na svazích. Velké okrajové zuby jsou až 5 mm vysoké a mají roze­ populace najdeme v Drakensburgu, Lebombu, stup 15–25 mm. Zaschl᠚áva rostlin je žlutá. Kvìtenství  je  vzpøímené,  stvol  je  100–150  cm Waterbergu. dlouhý (max. 200 cm) a vìtví se až do 2–7 ramen. V  mládí  je  možná  zámìna  se Hrozny  kvìtù  jsou  cylindricko–konické  a  jsou tvoøeny 25–32 mm dlouhými, 7 mm širokými, špi­ vzhledem podobnou  nebo s . V dospìlosti jsou tyto taxony od sebe na­ navì rùžovými až nevýrazn젚arlatovými kvìty. vzájem  snadno  odlišitelné.   má V pøírodì kvetou zpravidla od srpna do øíjna.   Baker. témìø vodorovnou polohu kvìtenství a zpravidla mnohem výraznìjší zuby na svrchní stranì listu.  Roste v tìsné blízkosti moøe (fakulta­ Právì výrazné zuby bez bílé báze ji snadno odliší  se pìstuje tivní halofyt) na pobøeží Tanzanie, Keni a Mada­ od pøíbuzných druhù. extrémnì snadno. Komerènì jsou bìžnì nabíze­ gaskaru,  introdukovaná  byla  napøíklad ny a v teplých a nemrznoucích oblastech se tyto do Mosambiku a planì rostoucí ji najdeme tøeba aloe využívají k venkovní výsadbì. Krátkodobì i na Hawaii. snese zimní pokles teploty až k –5 oC. V kultuøe Reynolds pøedpokládal, že rostliny toleruje i èastou zálivku, což má ale za následek øidší otrnìní a mìkèí zuby. Substrát volíme mine­ pocházejí z Eritrei z okolí Massawa. Polním vý­ rální, štìrkovì písèitý, ovšem rostlinám nevadí zkumem bylo zjištìno, že se jím popisované rost­ ani pøímìs rašeliny èi jiných organických kompo­ liny  vyskytují  severnì  od  Dar  es  Salaamu nent.  Jediné,  co  nesnášejí,  je  tìžká  a  jílovitá v  Tanzanii  a  pøes  Bagamoyo,  Kinondoni pùda. Ve støedoevropských podmínkách se velmi a  Magharibi  zasahuje  oblast  jejich  výskytu  až osvìdèilo  letnìní.   mùžeme  již ke Kwale v jižní Keni.  Dále byly tyto aloe obje­ v dubnu pøenést  na sluneèné místo, které je pøed veny na severozápadním pobøeží Madagaskaru, deštìm chránìné, a k zimování tyto rostliny mù­ kde  jsou  oznaèovány  jako .  Rostliny  rostoucí  v  Eritrei žeme sklidit až v øíjnu. Právì u letnìných rostlin var.  odlišují vyniknou pøekrásné zuby a hrbolky na pokožce a Djibouti se od typové listù.  Zuluové používají listový i koøenový odvar obrvenými kvìty a širšími listy a v roce 1996 byly tyto rostliny popsány jako samostatný druh – pøi odstraòování škrkavek u lidí i dobytka.  Carter & al. Rostliny ze všech tøí geografických oblastí jsou využívány v lidovém léèitelství k léèbì kožních onemocnìní. V  po­ bøežních  oblastech  rovníkové  Afriky  se   èasto  používá  k  venkovním výsadbám, najdeme ji tedy i na mnoha místech ve mìstech i na vesnicích (Zanzibar, Pemba, Dar es  Salaam  a  celé  pobøeží  na  sever  od  nìj). Domorodci  rostliny  vysazují  pøed  domy,  školy nebo i na hroby. Jedna z teorií pøedpokládá, že z  míst  pùvodního  výskytu  (Zanzibar  a  pobøeží Tanzanie) byla  jako léèivá rost­ lina  zámìrnì  rozšiøována  arabskými  osadníky do  míst,  která  Arabové  obývali  nebo  kterým vládli. Tuto hypotézu potvrzuje i fakt, že se   vyskytuje  zejména  na  bývalých

M

120 s množstvím svìtle zelenì zbarvených, oválných teèek. Na spodní stranì listu jsou teèky èetnìjší a vìtší. Tvrdé okrajové zuby jsou naèervenalé nebo  èervenohnìdé,  až  5  mm  vysoké,  mají tmavì hnìdou špièku a rozestup 10–15 mm. Kvì­ tenství je až 120 cm vysoké se 6–9 rameny, která se objevují jen v horní polovinì hlavního stvolu. Hrozen je pomìrnì øídký, válcovitý, asi 15 cm dlouhý. Jednotlivé kvìty jsou 20–23x9 mm velké a jahodovì èervenì zbarvené. Z ústí èní tyèinky i blizna asi 4–5 mm. V pøírodì velmi snadno hyb­ ridizuje  zejména  s  a .

.c z

enklávách arabských kupcù. Pøi návštìvì dané oblasti tedy není problém tyto aloe vidìt. V kultu­ øe v evropských sbírkách je nenároènou rostli­ nou. Substrát volíme propustný, štìrkovì písèitý, zálivku provádíme mìkkou vodou bez pøídavku hnojiv, a to až po úplném vyschnutí substrátu. Zaléváme od pozdního jara do konce záøí. V létì je možné, po pøedchozí aklimatizaci rostliny na pøímé slunce, pìstovat i venku. Minimální teploty v zimì jsou +12 oC.  V dospìlosti rostliny pravi­ delnì kvetou, a to v druhé polovinì roku. Po opy­ lení  lze  získat  množství  semen.  Množení  aloí je možné výsevem nebo zakoøenìním odnoží. Oba zpùsoby reprodukce jsou snadné a  bezpro­ blémové.

ww

w.

al

oe

s.

wz

 Etiopie, Eritrea. Vyskytuje se v nápla­ vových  oblastech  zejména  v  blízkosti  mìsta Dire  Dawa  a  pak  dále  na  sever  až  do  Eritrei.   Christian Rostliny vyhledávají pøevážnì polostín mezi keøi,  Flowering Plants of Africa. akáciemi a komiforami. 28: tab. 1112 (1951).  Existuje možnost zámìny se somál­ Rostliny bez kmínku, pøisedlé, odnožující skými aloemi z okruhu , se kte­ do nepoèetných skupin rùžic. Listù v rozevøené rými  ale  není  v  blízkém  pøíbuzenském  vztahu. rùžici je asi 20, jsou štíhle kopinaté a mají velikost  totiž biochemicky a geneticky 30–50x5–7 cm. Pokožka je hladká a lesklá, zelená do okruhu rostlin

M

121

rozelená,  bez  teèek.  Okraje  jsou  narùžovìlé a nesou 4–6 mm velké, rùžové zuby s hnìdou špièkou. Kvìtenství je až 1 m dlouhé, rozvìtvené až do 13 ramen. Variabilní kvìty jsou nejèastìji mdle žluté s nazelenalou špièkou, ale mohou být i  oranžové  nebo  šarlatové,  asi  25  mm  velké. Velmi  snadno  hybridizuje.  Popsána  je  varieta ,  která  se  od  tipu  liší  výskytem

.c z

 vùbec nepatøí. Od habitem nejpo­ dobnìjší  se odlišuje delšími, štíhlejšími a protáhlejšími listy a rozestup zubù je vìtší než u .   má také kratší a užší kvìtní obal (perianth), hlavní kvìtní stvol se ménì vìtví a  vìtvení  zaèíná  nejménì  v  polovinì  hlavního stvolu. vykazuje velmi blízkou pøíbuznost s . Extrémnì dekorativní a  žádaná  rostlina  je  stále  pomìrnì  vzácná. V hrubì propustném, znaènì písèitém substrátu je pìstování  støednì obtížné a nejedná se o druh pro zaèínající pìstitele.

 Flora of Tropical Africa 7: 469 (1898).

ww

w.

al

oe

s.

 Tvoøí až 2 m vysoký kmínek, ale èasto jen polovièní, na kterém jsou staré listy. Odnožuje od báze. Listù je v rùžici asi 25 a pøetrvávají na kmínku  minimálnì  v  délce  50  cm.  Listy  jsou 60–80x13–15 cm velké, zkroucené a výraznì stá­ èejí špici dolù, epidermis je svìtle zelená až mod­

wz

  Baker

M

122 (nad 2100 m), tvoøí kompaktnìjší shluky, má více vzpøímené  listy  a  velmi  øídké  hrozny  kvìtù. V Etiopii kvete od srpna do øíjna a v pøíhodných podmínkách i v dubnu. I. Verd. & Chris­ tian.

.c z

    Etiopie,  Somálsko.  Hlavní  oblasti výskytu  je  region  Harerge,  ovšem  prakticky se vyskytuje v celé severovýchodní Etiopii v nad­ moøských  výškách  1100–2100  m.  Var. roste ve výškách 2100–2400 metrù.

ww

w.

al

oe

s.

wz

 V domovinì jsou tyto velké keøovité rostliny  dominantou  krajiny.  Jasnì  zbarvené kvìty v bohatì vìtveném kvìtenství jsou z dálky rovn잠 viditelné.  Ve  sklenících  se  vzhledem k velikosti pìstuje minimálnì. temnì zelené až hnìdozelené, na okrajích mají výrazné èerné zuby, které jsou až 1 cm vysoké. Lavranos V  juvenilním  stadiu  mohou  být  zuby  svìtlé  až bílé. Povrch listù je tuhý a kožovitý. Kvìtní stvol  Kakteen und andere Sukku­ je  až  1  m  vysoký  a  nevìtvený.  Hustý  hrozen lenten 49: 162 (1998). kvìtù je válcovitý a až 25 cm dlouhý. Kvìty jsou trubkovité, 45 mm dlouhé, jasnì èervené, pozdìji  Nízká, solitérní rostlina, listù je nejvýše 25 pøi  plném  otevøení  žloutnoucí.  V  pøírodì  kvete a jsou široce rozevøené, bývají až 0,5 m dlouhé v kvìtnu až èervnu. a u báze 2,5 (–3) cm široké , tmavì nebo trávovì zelenì zbarvené. Okrajové zuby jsou trojúhelní­   Jižní Afrika.  roste kovité,  2  mm  vysoké  s  rozestupem  5–15  mm, v  suchých  a  písèitých  oblastech.  Její  výskyt tvrdé a mívají hnìdou špièku. Jednoduché kvì­ zasahuje  od  Nieuwoudtville  a  Bitterfontein tenství je do 30 cm vysoké, hrozen je cylindrický, severnì  až k jihu Namibie. Nadmoøská výška kvìty  jsou  èervené  s  nazelenalou  špièkou. stanoviš se pohybuje mezi 50 až 700 metry. V domovinì vykvétá v listopadu až prosinci. Ne­ zamìnitelné jsou velké plody.  Pìstování je pomìrnì snadné, vyža­ duje  propustný,  minerální  a  písèitý  substrát.   Madagaskar. Roste v provincii Antsi­ V kultuøe kvetou až velmi staré rostliny. Botanic­ ranana,  v  lesích,    blízko  øeky  Manambato ký název „ “ znamen᠄èernotrnᓠv nadmoøských výškách okolo 30 m. a  dobøe vystihuje nejvýraznìjší rys této zajímavé aloe. Lidovì se jí øíká Kleinbergaalwyn. Nejbližší   Štíhlolistá  ale  robustní,  trávovì pøíbuznou je , která roste v Namibii. zelená aloe, která je jistì zpestøením sbírky ma­ dagaskarských  rostlin.  Jelikož  se  jedná  o  po­ mìrnì èerstvou novinku, patøí zatím mezi málo pìstované. V kultuøe vyžaduje polostín a mine­ rální substrát.   A. Berger

  Botanische  Jahrbücher  für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie. Leipzig 36: 63 (1905).  Rostliny rostou zpravidla solitérnì, tvoøí až 50 cm vysoký kmínek, který je pokrytý starými listy.  Listy  jsou  úzce  trojúhelníkovité,  vytváøejí hustou, ježatou rùžici, jsou až 20x4 cm velké,

(AVi)

M

123   Baker

  Van Jaarsveld

 Tvoøí málo odnožující, poléhavý kmínek. Listy  v  rùžici  zùstávají  i  po  zaschnutí  a  jsou 20x3,5 cm velké, okrajové zuby jsou 2 mm vyso­ ké a mají rozestup 5–8 mm. Kvìtní stvol je asi 15–20 cm dlouhý, hlávkovité hrozny jsou tvoøeny oranžovì  èervenými,  asi  20x3,5  mm  velkými kvìty. V domovinì kvete od prosince do února.   Venter  & Beukes.

.c z

 Tvoøí øídce odnožující kmínek. Rùžici tvoøí pøibližnì dvacet široce rozevøených listù. Velikost listù je 20–25x6–9 cm, špièky pravidelnì zasychají a stáèejí se dolù. Svrchní strana listù je šedoze­ lená s množstvím protáhlých témìø bílých skvrn. Spodní strana listù je velmi svìtlá, skvrny zde tvoøí  témìø  kompaktní  svìtle  žlutou  plochu. Hnìdé okrajové zuby mají výšku 3–5 mm a roze­ stup 7–10 mm. Znaènì vysoký kvìtní stvol dosa­ huje  až  2  metrù  a  je  vìtvený  i  10  rameny. Hlávkovité hrozny tvoøí korálovì èervené èi rùžo­ vé, 23–30x9 mm velké kvìty. Pedicel je 20 mm dlouhý.

  Journal  of  South  African Botany. Kirstenbosh. 47: 567 (1981).

 Jižní Afrika. Roste na rozpraskaných skalních  útvarech,  na  vertikálních  stìnách v aridních oblastech se zimními srážkami.

wz

 Fl. Trop. Afr. 7: 459 (1898).

al

oe

s.

  Mosambik, Malawi. Roste v travnaté buši  v  provincii  Tete  v  nadmoøských  výškách Od podobné  ji lze odlišit 500–1500 metrù. podle  menšího  vzrùstu    a  vzhùru  smìøujících hroznù kvìtù. Geograficky se vyskytuje v blízkosti Rosyntjiebergu v Severním Kapsku, zatímco   je roste v jihozápadním Kapsku.

w.

(AVi)

ww

 Od nejbližší pøíbuzné, robustní  se  odlišuje drob­ ným vzrùstem, hustìji umístìnými zoubky a drob­ nìjšími  kvìty  na  kratším  pedicelu.  Èásteènì  var. podobnou je i keòská . Všechny zmiòované, navzájem podobné, taxony nemají na pùdní složení extrémní nároky. Pìstují se snadno v minerálním substrátu, ovšem nevadí jim ani pìstování v pùdì se znaèným ob­ sahem organického podílu. Zálivku je tøeba pro­ vádìt  uváženì,  nebo  pøi  èastém  zalévání rostliny bujnì rostou a ztrácejí kompaktní vzhled.  v kultuøe pravidelnì kvete a plo­ dí, dá se tedy snadno získat. Hlávkovité hrozny jsou nejvíce dekorativní ve fázi poupat.   vyžaduje teplejší zimování, teploty by nemìly dlouhodobì klesat pod +15 oC.

Haworth   Supplementum  Plantarum Succulentarum (1819).   Rostliny  obvykle  rostou  jako  solitéry. Tmavì zelené, spirálovitì uspoøádané, trávovité listy o délce 30–50 cm a šíøce 3 cm jsou výraznì skvrnité z obou stran. Asi 2 mm vysoké, bílé zuby mají rozestup pøibližnì 1 cm. Hlávkovité kvìten­ ství není rozvìtvené a je 45–50 cm dlouhé, slože­ né z dosti velkých kvìtù až 4 cm dlouhých. Jejich barva bývá èervená až lososovì rùžová. Kvete v listopadu až únoru.

M

124

oe

s.

wz

.c z

Jižní Afrika. Roste v køovinatých ob­ Kapska až po Tankwa Karoo. Roste v nadmoø­ lastech  Východního  Kapska,  od  Uniondale ských výškách od 50 do 1200 metrù. po Grahamstown.   Velmi  snadno  pìstovatelný  druh.  a  Vzácná rostlina, pìstuje se podobnì Tuto aloi mùžeme od jako trávovité aloe. Je stínomilná. Má ztlustlé ko­ rozpoznat podle menších, delších, užších hroznù øeny,  které  zpùsobují  problémy  zejména  pøi a podle intenzivnìjšího teèkování na listech.   se  podobá  pøedevším pøesazování. Pro úspìšné pìstování je nutná pro­ , ale její listy jsou u dospìlých rostlin pustná, štìrkovì písèitá zem a minimální pøesa­ výraznìji teèkované, kvìtní listeny o poznání krat­ zování starších rostlin. Od blízce pøíbuzné   se  odlišuje  hustým  kapitátním  kvìten­ ší  a  nezakrývají  poupata.  Další  podobnou  je úzkolistá . Od všech podobných aloí stvím a bohatì teèkovanými listy. lze  odlišit podle bíle teèkovaných listù, nevìtveného, asi 60 cm vysokého  kvìtního stvolu  a  dvoubarevných  hroznù  žlutozelených kvìtù.

  Salm–Dyck

al

 Monographia generum Aloes et Mesembryanthemi  26: tab. 4 (1854).

ww

w.

Druh obvykle vytváøí jednoduché rùžice. Kmínky bývají vìtšinou velmi krátké, ale u star­ ších  rostlin  mohou  dosahovat  délky  až  50  cm a šíøe 10 cm. Dlouhé, pomìrnì úzké listy dorùs­ tají délky asi 30 cm a u báze jsou široké 6–8 cm. Pøevážnì  mají  èervenozelenou  barvu,  podél okrajù je rozmístìno ostré, trojúhelníkovité zoub­ kování èervenohnìdé barvy. Zuby jsou 2–4 mm vysoké  a  mají  rozestup  5–10  mm.  Na  spodní i vrchní stranì listù nalezneme èetné bílé teèky. Reynolds Kvìtenství je vždy jednoduché a dosahuje délky 60–100 cm. Z jedné rùžice vyrùstají souèasnì dvì až  tøi  kvìtenství.  Kvìty  jsou  nejprve  oranžové   Journal  of  South  African nebo èervené, postupn젞loutnou, hrozny kvìtù Botany. Kirstenbosh. 22: 23 (1955). tedy  pùsobí  dvoubarevnì.  V  pøírodì  kvete od kvìtna do záøí.  Tvoøí více ménì poléhavý a krátký kmí­ A.  Berger  ex nek,od báze hustì odnožující . Listù je 8–10, zpo­ Cammerl,  Dinter. èátku  rostou  dvouøadì,  pozdìji  se  spirálovì stáèejí a na kmínku pøetrvávají pouze na horních     Jižní  Afrika,  Namibie.  Tato  aloe  je 10 cm. Listy jsou rozevøené od sebe, trojúhelní­ hojnì rozšíøena od západních oblastí Východního kovité, špièka je zaoblená a vždy  lukovitì pro­

M

125

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

  Miller hnutá  dolù,  velikost  listù  je  6–10x0,7–0,9  cm, barva pokožky je šedozelená, nìkdy naèervena­ lá, svrchní strana má pár nevýrazných, svìtlých  Gardener Dictionary ed. 8: teèek.  Okrajové  zuby  jsou  bílé,  1  mm  vysoké no 1 (1768). a s rozestupem 5–10 mm. Kvìtenství je nevìtve­ né, asi 12–15 cm vysoké, cylindrické a nese šar­  Rostliny odnožující u báze až dvoumetro­ latové, asi 22 mm dlouhé kvítky. V pøírodì kvete vého poléhavého kmínku vytváøejí husté, poléha­ v èervenci a srpnu. vé keøíky. Listy tvoøí hustou rùžici, jsou èásteènì prohnuté dovnitø, mají široce trojúhelníkovitý tvar  Madagaskar. Roste pouze na Cap a bývají 20x10–15 cm velké. Barva pokožky je Sainte Marie v nadmoøské výšce 100 metrù. leskle zelená, na spodní stranì listù mohou mít pár svìtlých teèek, na horní stranì listu jsou teèky Je snadno zamìnitelná s jen  vzácnì.  Na  spodní  stranì  je  støedový  kýl  a . Keøovitá  má na nìmž mohou být zoubky. Bílé až žluté okrajo­ až  1  m  dlouhý  kmínek,  témìø  15  cm  dlouhé vé  zuby  jsou  4–6  mm  velké  a  mají  rozestup a  skvrnité  listy  jsou  protáhle  štíhlé,  zpravidla 10–15  mm.  Kvìtní  stvol  je  40–60  cm  dlouhý,  má kmínek až vìtvený  od  støedu  asi  2–5  rameny.  Kapitátní rovné a vzpøímené. 1,5  m  dlouhý,  listy  jsou  až  20  cm  dlouhé hrozny jsou 10x12 cm velké a tvoøí je šarlatové, a 1,2 cm široké, témìø vzpøímené, uniformn젚e­ 40–45 mm dlouhé kvìty. Tyèinky i blizna èní z ústí dozelené a bez teèek. je nenároèná, kvìtu asi 2 mm. Subsp.  Zonneveld má velmi  snadno  vegetativnì  se  množící  rostlina. poléhavý stonek asi 2–3 m dlouhý a na nìm širo­ Pìstební substrát obohacujeme drceným vápen­ ce  rozevøené  listy  15x7  cm  velké,  které  jsou cem. Z estetického hlediska jsou vysoce dekora­ z  obou  stran  hrbolkaté  nažloutlými  puchýøky. tivní  závìsné  kvìtináèe  zaplnìné  trsy Na  spodní  stranì  listù  je  zøetelný  støedový  kýl pokroucených a propletených rostlin. na kterém jsou rovn잠svìtle žluté zoubky. Okra­ jové  zuby  jsou  zlatavì    žluté  až  svìtle  žluté,

M

126

s.

wz

.c z

3–4  mm  velké  a  mají  rozestup  7–8  mm.  Kvìtní   Jižní  Afrika.  Vyskytuje  se  od  plata stvol  se  dichotomicky  vìtví.  Hlávkovité  hrozny Bokkeveld na severu pøes Západní Kapsko až jsou  velmi  husté,  asi  8x10  cm  velké  a  tvoøí  je po Caledon. 40 mm dlouhé, šarlatové kvìty. Tyèinky i blizna èní asi 2 mm.  Velmi variabilní rostliny, bezproblé­ mové pøi pìstování, velmi odolné k drobným pìs­ titelským pøehmatùm. Pìstují se podobnì jako ostatní bìžné jihoafrické druhy. Èásteènì odolné k chladu, ovšem pøi vyšší vzdušné vlhkosti vzni­ kají na listech nepìkné skvrny. Ve støedoevrop­ ských  podmínkách  se  skvrny  zpùsobené houbovými  chorobami  objevují  pravidelnì  na podzim u rostlin, které byly letnìny.

ww

w.

al

oe

Subsp.   má obecnì menší listy s hr­ bolky, vyzbrojené záøiv젞lutými okrajovými zuby. Pokožka mívá èasto naèervenalý nádech.   má  nejkratší  kmínek Subsp. ze  všech  poddruhù,  je  jen  asi  50  cm  dlouhý a èasto odnožuje. Listy jsou až 30x9 cm velké, hladké,  a uniformnì zelené, nìkdy s naèervena­ lým nádechem. Okrajové zoubky jsou žlutohnìdé až hnìdé, asi 2 mm velké. Kvìtní stvol je až 1 m   Lavranos & H. F. Glen dlouhý a vìtví se až do 8 ramen. Hrozny jsou krátce  válcovité,  asi  15x10  cm  velké,  husté a  nesou  šarlatové,  35–40  mm  dlouhé  kvìty.  Flowering  Plants of Africa 50: Blizna i tyèinky èní z ústí asi 5 mm. tab. 1982 (1989).   Haw., var.   Haw,     Schönland,  Zpravidla solitérnì rostoucí nebo málo od­   Salm Dyck. nožující rostlina bez kmínku. Rùžici tvoøí 12­20 vzpøímených  listù  o  velikosti  25­40x6­9  cm. Pokožka  je  modrošedá,  èasto  naèervenalá. Okraje  listù  zdobí  velmi  drobné  zoubky 0,5­1,0 mm vysoké mající rozestup 10­20 mm. Kvìtní stvol je 70 cm vysoký, vzpøímený, vìtvený do  4  ramen.  Cylindricko­konické  hrozny  jsou tvoøeny 24­28 mm dlouhými, svìtle èervenými, hustì a výraznì obrvenými kvìty.   Somálsko. Roste v planinách jižnì od mìsteèka Erigavo. Základními složkami substrá­ tu jsou sádrovec a vápenec.  Velmi blízce pøíbuznou je jemenská . Z oblasti Somálska je nejvíce po­ dobnou , která má však jen nepa­ trnì obrvené kvìty.

M

127   Christian

Journal  of  South  African Botany. Kirstenbosh. 8: 172 (1942).

  S. Carter & Brandham

wz

.c z

Rostliny bez kmínku, bujnì rostoucí a ná­ sledným odnožováním tvoøí trsy. Listù je v rùžici asi 16 a jsou 30x6,5 cm velké, tmavì zelené až šedozelené, skrytì proužkované, nìkdy s nìko­ lika èoèkovitými bílými skvrnami na povrchu. Teè­ kování se vyskytuje zejména v mládí a u nových odnoží. Zuby jsou 3–4 mm dlouhé, hnìdé a s ro­ zestupem  10–15  mm.  Kvìtenství  je  70–90  cm dlouhé, vìtvené asi do 8–10 ramen, spodní rame­ na  se  vícenásobnì  vìtví,  hrozny  jsou  krátce válcovité, 3x0,7 cm velké kvìty jsou tmavì cihlo­ vì èervené a z ústí èní tyèinky i blizna asi 4 mm.

s.

  Uganda. Vyskytuje se v distriktu Toro,  Cactus and Succulent Journal asi 60 km jihozápadnì od Mubende, kde roste na žulových pahorcích. Great Brit. 41: 3 (1979).  Blízce pøíbuznou je súdánská , která má drobnìjší kvìty ale dvoj­ násobnì velké listy. Èásteènì podobnou rostli­ nou je tak頞lutì kvetoucí , která je výraznì  robustnìjší  a  má  jiný  areál  výskytu. Všechny  tøi  zmiòované  druhy  jsou  nenároèné na pìstování v minerálním, mírnì kyselém sub­ strátu.  Vzhledem  k  nízké  atraktivitì  se  ve sbírkách vyskytují minimálnì.

al

oe

 Tvoøí více ménì poléhavý, asi 1 m dlouhý kmínek, hustì odnožující od báze. Listy kmínek obtáèejí  a  na  èásti  kmínku  pøetrvávají  i  po uschnutí.  Listy  jsou  17x3  cm  velké,  uniformnì jasnì zelené, mohou být teèkované, na slunci dostávají èervený nádech. Zuby jsou 2–5 mm vy­ soké a mají rozestup 5–15 mm. Kvìtní stvol je 50 cm dlouhý, válcovitý hrozen je 20x6 cm velký, kvìty  bývají  oranžovì  èervené  se  svìtlejším ústím.  Keòa. Roste jižnì od vesnice Morijo.

  Reynolds

ww

w.

  Journal  of  South  African  Jedná se o blízce pøíbuznou Botany. Kirstenbosh. 3: 39 (1937). , která má menší listy a je v kultuøe nesrov­ natelnì bìžnìjší. Oba taxony se velmi snadno pìstují a dobøe se vegetativnì množí z odnoží.

M

oe

s.

wz

.c z

128

ww

w.

al

svrchní stranì. Spodní strana listù je mdle zelená a skvrny jsou nepoèetné. Rozvìtvené kvìtenství mívá až 8 polohlávkovitých hroznù. Délka hlav­ ního stvolu je do 1 metru, stvol se vìtví do 4–8 boèních ramen. Barva kvìtù je velmi promìnlivá. Nejèastìji nacházíme formy se svìtlými, rùžovì oranžovými kvìty, ménì obvyklé jsou  žlutooran­ žovì kvetoucí exempláøe. Jednotlivé kvìty jsou 25–35x8 mm velké a pedicel mají  20–25 mm dlou­ hý. V pøírodì se kvìty objevují v èervenci.

 Tato aloe roste osamocenì, pozdìji mùže vytváøet malé trsy a skupiny  èítající nìkolik jedin­ cù.  Skvrnité  aloe  bývají  bìžnì  víceménì  bez kmínku, ale pro tento druh je jeho pøítomnost ty­ pická a obvykle  dosahuje výšky pøibližnì 80 cm. Hustá rùžice je tvoøena asi 25–30x8–9 cm velkými listy, které jsou modrozelené a mají na svém  po­ vrchu roztroušené èetné skvrny, zejména pak na

 Jižní Afrika. Roste v buši v okolí mìsta Muden v nadmoøské výšce 500–1700 m. Jedná se o pomìrnì výraznou aloi, pro  kterou  jsou  charakteristické  zejména  její na vrcholu zakulacené kvìty válcovitého tvaru. Dalším dùležitým rozpoznávacím znakem je pøí­ tomnost krátkého, vzpøímeného kmínku a dále také skuteènost, že odumøelé listy nezùstávají na rostlinì,  a  když  zasychají,  postupnì  dostávají krásný nachovì fialový nádech. V kultuøe vzácná, v  rámci  skupiny  skvrnitých  aloí  patøí  mezi atraktivnìjší  druhy.  Krátkodobì  snese  zimní pokles teplot až k –4 oC.

M

129 Christian

  Pillans

 Flowering  Plants of Africa 28: tab. 1091 (1950).

 South African Gardening 23: 168 (1933).

ww

w.

al

oe

s.

 Bezproblémová rostlina, pìstuje se podobnì jako ostatní bìžné keøovité jihoafrické druhy. Vyžaduje dostatek prostoru a velký kvìti­ náè. Nutný dobøe propustný, nejlépe pískový sub­ strát. V Evropì není bìžnì nabízena k prodeji.

wz

  Zimbabwe, Mosambik. Pùvodnì rost­ la  v  pohoøí  Chimanimani,  ale  postupnì  byla vysazována coby ozdobná rostlina i do dalších oblastí subsaharské Afriky.

.c z

 Tvoøí až 5 m vysoký kmínek, vìtšinou od­  Rostliny se u báze øídce vìtví a mají krátké nožuje  málo  nebo  vùbec,  na  kmínku  zùstávají výhony, které jen málokdy pøesáhnou délku 1 m. zaschlé listy. Listù je asi 25–30 v rùžici, jsou 30–50 Kmínky jsou vzpøímené nebo èastìji plazivé, ze­ x6–8 cm velké, šedozelené až témìø šedé, nìkdy s naèervenalým nádechem. Okrajové zuby jsou 1–1,5 mm vysoké a s rozestupem 10–15 mm. Kvì­ tenství je asi 60 cm a hlavní stvol je vìtvený do 2–3  ramen,  hrozny  jsou  hlávkovité  až  krátce konické, kvìty jsou šarlatové až oranžové.

M

130 s nìkolika bílými teèkami soustøedìnými zejména u báze. Spodní strana listù je mnohem více teè­ kovaná než svrchní strana. Okrajové zuby jsou miniaturní,  bílé  a  mají  rozestup  asi  1–2  mm. Vzpøímené kvìtenství bývá asi 20–30 cm vysoké a  samotných  kvìtù  je  20–30,  jsou  hroznovitì uspoøádány,  barvu  mají  tmavì  èervenou, rùžovou, ale jsou známé i nazelenale nebo témìø bíle kvetoucí populace. Kvete v bøeznu až èervnu.

.c z

jména pokud jde o exempláøe rostoucí na stì­ nách skal. Modrošedé listy jsou 60–70x8–9 cm velké, mají mìkkou strukturu a tvoøí husté rùžice. Po okrajích mají mìkké zoubkování. Zuby jsou pevné,  2 mm vysoké a s rozestupem 15–25 mm. Kvìtenství bývá obyèejnì nerozvìtvené, stvol je 60–90 cm, pokud se rozvìtví, potom maximálnì na dva výhony. Hrozny jsou do jednoho metru vysoké a hustì obalené kvìty. Ve fázi poupìte je kvìt èervený a po svém otevøení získ᠞lutou nebo zelenožlutou barvu, takže díky postupnému dozrávání kvìtù má hrozen dvoubarevný vzhled. Nicménì  mùžeme  nalézt  i  takové  formy , které budou mít èervená jak poupata, tak i zralé kvìty.

  Stapf,   A. Berger;  Haw.

 Baker;  A. Berger,

s.

wz

  Keòa,  Burundi,  Zimbabwe,  Malawi, Rwanda, Kongo, Jižní Afrika, Tanzanie, Uganda   Jižní Afrika. Vyskytuje se v Severní – trávou zarostlé skály 600–2600 m. Provincii blízko Warmbaths na skalách v nadmoø­ ských výškách 1400 až 1800 metrù.  Hojnì rozšíøená trávovitá aloe. Jako vìtšina trávovitých aloí s podzemní hlízou je ná­   je  èasto  považována chylná  k  houbovým  chorobám.  Pro  pìstování za  pouhou  formu   pocházející je  tøeba  propustný  substrát  a  èásteèné  stínìní z Highveldu. Mùžeme ji však poznat podle toho, rostlin.  Vzhledem  ke  ztlustlým  koøenùm   se  pro  pìstování  osvìdèily  spíš že prakticky postrádá kmínek a má dvoubarevné hrozny. Ve velkých sklenících bezproblémová, hlubší kvìtináèe a minimální èetnost pøesazování v  teplých  oblastech  v  zahranièí  je  populární rostlin. venkovní aloí.

oe

(Haworth) Schultes &

Schultes

al

 Systema vegetabilium: secun­ dum classes, ordines, genera, species. Cum cha­ racteribus differentiis et synonymis. Editio nova, speciebus inde ab editione XV. Detectis aucta et locupletata. Stuttgardtiae, ed 7: 704 (1829).

ww

w.

 Rostliny bez kmínku, zpravidla solitérní, tvoøící  podzemní  hlízky,  které  mají  vøetenovitý tvar. Protáhlé listy jsou 25–40x1 cm velké, zelené

  I. Verdoorn & Christian   Flowering  Plants  of  South Africa 21: 838 (1941).  Rostliny jsou bez kmínku. Trsy a kolonie vznikají odnožováním. Rùžici tvoøí asi 20 listù, které jsou zkroucené dovnitø rùžice, jsou široce trojúhelníkovité, asi 20–30x7–8 cm velké, v mládí mohou být teèkované, ale skvrny se v dospìlosti ztrácejí.  Narùžovìlé  kraje  listù  nesou  2–3  mm velké zuby, které mají rozestup 8–10 mm. Kvìtní stvol je 30–60 cm dlouhý, vìtvený 1–3 vìtvemi.

N

131 Hrozen je krátce válcovitý, asi 8–15 cm vysoký a hustý. Kvìty jsou šarlatové, 35x8 mm velké.

.c z

  Malawi,  Tanzanie,  D.  R.  Kongo, Zambie. Název je podle jména pùvodního zná­ mého  výskytu,  vesnice  Mzimba.  Vyskytuje  se øídce  na  skalách  v  nadmoøských  výškách 1500–2300 metrù.

wz

  Blízce  pøíbuznou  je  angolská ,  která  je  ovšem  menší  a  má  delší  kvìtní stvol  s  hustì  hlávkovitými  hrozny  šarlatových kvìtù.  se v kolekcích sukulent­ ních rostlin  vyskytuje vzácnì, pøesto patøí mezi nenároèné, støednì vzrùstné aloe.

s.

èasto umírají. Blízce pøíbuznou je , která má robustnìjší okrajové zuby a kvìtní stvol  rostoucí  více  ménì  horizontálnì.  Pokud a nekvetou, jsou v pøírodì i v kultuøe témìø nerozeznatelné.   Christian

Journal of South African Bo­

oe

tany 8: 170 (1942).

al

  W. Geiss

 Mitteilungen (aus) der Bota­ nischen Staatssammlung München 8: 123 (1970).

ww

w.

 Rostliny zpravidla kmínek netvoøí, pozdìji vytváøejí trsy a skupiny. Listy jsou až 50x7 cm velké, vìtšinou olivovì zelené až šedozelené, na okrajích nesou pøibližnì 2 mm velké, tmavé až èerné zuby. Kvìtenství je vzpøímené, asi 1 m vy­ soké, hlavní stvol se vìtví do 5 ramen. Hrozny jsou válcovité, husté, asi 45 cm dlouhé. Pedicel je 3 mm dlouhý, kvìty jsou záøivì èervené, asi 25–30x10 mm velké. Tyèinky i blizna èní z kvìtu 7–12 mm.  Namibie. Roste v distriktu Swakop­ mund, západnì od Tinkas Wasser v údolí øeky Khan.   Jelikož  pochází  z  pouštní  oblasti západní Namibie, patøí ve støedoevropských pod­ mínkách k velmi obtížnì pìstovatelným druhùm. Klíèení semen je dobré, ovšem semenáèe velmi

  Je  to  keøovitá  až  nízce  stromovitá  aloe tvoøící až 1,5 m vysoký kmen. Odnožuje u báze, a vytváøí i pøes 1 m široké houštiny stonkù. Listy jsou 30–60x5–10 cm velké, modrozelené, nìkdy s naèervenalým nádechem, okrajové zuby jsou 3–4 mm vysoké s hnìdou špièkou a mají rozestu­ py 0,5–1 cm. Kvìtenství je do 60 cm vysoké, vìt­ vené  na  6–8  ramen,  na  jejichž  konci  jsou polohlávkovité hrozny tvoøené jasn젚arlatovými, asi 25–30x8 mm velkými kvìty. Tato aloe nìkdy bývá zaèleòována do okruhu .

N

oe

s.

wz

.c z

132

al

  Keòa, Tanzanie. Pomìrnì rozšíøená v Rift Valley v jižní Keni, kde roste v trnité buši v nadmoøských výškách 1300–1900 metrù.

  Lavranos Journal of South African Bo­

tany 31: 68 (1965).

ww

w.

 Dosti podobné jsou nebo pobøežní , ovšem oba pøíbuz­  Rostliny bez kmínku, øídce trsovité. Listù né druhy jsou geograficky oddìlené. V kultuøe v rùžici je 20–25, jsou až 45x10 cm velké, jednot­ vzácná, z dùvodu velikosti a nízké atraktivity se n젚edozelené, v mládí øídce teèkované. Tvrdé bìžnì nepìstuje. okrajové zuby jsou 2 mm vysoké a mají rozestup 12–15 mm. Kvìtní stvol je 70–100 cm dlouhý, jed­ noduchý nebo vzácnì  s nìkolika vìtvemi. Hro­ zen kvìtù je válcovitý, asi 15–30 cm dlouhý a je tvoøen jemnì obrvenými, asi 28–30 mm dlouhými kvìty. Barva kvìtù je  nejèastìji mdle šarlatová, vzácnìji i špinav젞lutá. Pedicel je drobnì obrve­ ný a bývá nejvýše 6 mm dlouhý. Tyèinky i blizna vyènívají z kvìtu pøibližnì 3–4 mm.     Jemen.  Roste  na  skalách  blízko Tawr Al–Baha v západní èásti Adenské vrchoviny na pobøeží Rudého moøe. Pìstování je podobné jako u vìtšiny jemenských aloí. V létì snášejí i vyšší teploty, v zimì odolávají poklesùm až k 0 oC. Od blízce

N

133 pøíbuzné

    mùžeme   Engler &   odlišit  podle  témìø  nevìtveného Gilg,   De Wildeman, kvìtního  stvolu  a  také  obrvení  kvìtù  je  ménì    Christian. výrazné.  Zambie, Angola, Tanzanie, Malawi, Kongo. Roste v porostu montánních travin ale   Baker i na skalách. Vyskytuje se v nadmoøských výš­  Hooker's Icones Plantarum; kách od 1500 metrù do 2650 metrù.

.c z

or Figures, with brief Descriptive Characters and Remarks of New or Rare Plants (1897).

ww

w.

al

oe

s.

wz

 V kultuøe je pomìrnì vzácná a pìs­ tuje se obtížnì podobnì jako ostatní horské trá­  Trávovitá aloe tvoøí jen asi 10 cm dlouhý vovité  aloe.  Od  své  nejbližší  pøíbuzné  se odlišuje zejména mnohem vìtšími kmínek a zpravidla jen málo odnožuje, vzácnì kvìty a rovn잠oblastí výskytu. se najdou jedinci tvoøící nejvýše 10 rùžic. Listù v rùžici je do 20, jsou 40–50x1,5–4 cm velké, ze­   Christian lené až jasnì zelené, nìkdy nevýraznì proužko­ vané, obvykle s menším poètem matnì zelených skvrn, které jsou èetnìjší u báze a také ze spodní  Flowering Plants of Africa. 29: strany listù. Okraje listù jsou svìtlé a nesou drob­ 1126 (1952). né, bílé, nejvýše 1 mm vysoké zoubky. Kvìtenství je  60–80  cm  vysoké,  jednoduché,  vzpøímené,  Keøovitá aloe, dorùstá až 3 m výšky a tvoøí kvìty jsou broskvovì rùžové až jahodovì èerve­ velké trsy stonkù asi 7 cm širokých. Listy jsou né,  asi  38–42  mm  dlouhé  a  tvoøí  cylindrický štíhlé, pøetrvávají v délce asi 40 cm, jsou úzce hrozen. kopinaté, vzpøímené a až 50 cm dlouhé. Barva epidermis  je  nejèastìji  šedozelená,  nìkdy  až

N

134

.c z

temnì zelená. Mladé listy mohou být nepravidel­ nì bíle teèkované. Na okrajích listù jsou zøetelné pøibližnì  3 mm vysoké  tvrdé zuby, které  jsou navzámen vzdáleny 10–12 mm. Staré listy èás­ teènì  opadávají,  stonek  pak  vypadá  „holý“. Kvìtenství je až 60–80 cm vysoké, s 5–8 rameny a  každá  vìtev  nese  8–15  cm  dlouhý,    krátce válcovitý hrozen. Kvìt je jasn젚arlatový nebo èervený. Tato aloe bývá využívána v léèitelství. Byly popsány pøírodní hybridy s .  Reynolds.

ww

w.

al

oe

s.

 je nepochybnì jed­ ním  z  nejznámìjších  druhù  rostoucích  v  Keni. , která má Nejvíce pøíbuznou je ale kratší a zpravidla neteèkované listy, epider­ mis  je  také  spíše  žlutozelené  barvy  a  hrozny kvìtù bývají protáhle válcovité.  má širší, šedavì zbarvené listy a hrozny kvìtù vypa­ dají  hustìjší.  Tuto  keòskou  aloi  dále  mùžeme

wz

    Keòa.  Roste  v  Centrální  provincii. Vyhledává polostín až stín, roste zpravidla pod akáciemi v nadmoøských výškách 1760–2100 m. Druh je keòským endemitem a roste ostrùvkovitì v oblasti Nyeri.

O

135 zamìnit  s ,  ta  ovšem  roste  jen na omezeném areálu okolo Lake Chala. V mládí rovn잠možná zámìna s , ovšem i  u  tohoto  taxonu  je  výskyt  silnì  omezen. Nenároèná  rostlina,  která  ovšem  v  našich podmínkách nepatøí mezi atraktivní druhy.   L.  E.  Newton  &

.c z

G. D. Rowley

s.

  Rostlina  neodnožující,  zpravidla  s  kmín­ kem  asi  0,5–1  metr  dlouhým.  Široce  rozevøená rùžice je tvoøena pøibližnì 15–20 listy. Listy jsou pokroucené  a  lukovitì  prohnuté  k  zemi,  asi 80–100x10–12  cm  velké,  žlutozelené  až  svìže trávovì zelené. Okrajové zuby jsou 4 mm vysoké a  mají  rozestup  6–25  mm.  3–5  rameny  vìtvený kvìtní stvol je pøibližnì 30–50 cm dlouhý, hrozen je  válcovitý,  asi  15–25  cm  dlouhý,  kvìty  jsou purpurové až šarlatové, 25–30 mm velké. V pøí­ rodì  kvete  od  prosince  do  èervence,  a  to  dle lokality  výskytu.  Plodem  je  kulovitá  tobolka  ve tvaru bobule, která je typická pro vìtšinu rostlin sekce .

wz

 Excelsa 17: 61 (1997).

w.

al

oe

 Madagaskar. Nejrozšíøenìjší   Jemen.  Nejblíže  podobné  typovým  Madagaskaru. Vyskytuje se na Ankara rostlinám  jsou  rostliny  z  Wadi  Mawr.  Rostliny platu v západní oblasti, kde vyhledává zastínìní rostou na pøímoøských kamenitých pláních v nad­ stromy.  Nejbohatší  výskyt  rostlin  je  jižnì moøských výškách 50­700 metrù. od Morondavy v blízkosti vesnice Mahajan.   Rostliny  jsou  snadno  zamìnitelné   Pøi  pìstování  v  kultuøe  vyžaduje s ,  od  kterých  se  odlišují  sp횠 žlutavì pøistínìní, jinak dochází k pokroucení a popálení šedozelenými  listy,  které  jsou  v  mládí  výraznì listù. Substrát by mìl být minerální s pøídavkem bíle  teèkované.  Nìkteøí  autoøi  øadí dolomitu  nebo  vápence.  Pomìrnì  dobøe  snáší jen jako varietu k . Pìstování obou taxonù èastìjší zálivku, stejnì tak toleruje také pìstování je nesmírnì snadné,  rostliny rostou v libovolném v bytì. substrátu  a  jsou  tolerantní  k  èasté  zálivce. Snadno se pìstují v bytì za okny.   Forsskål   Flora  Aegypt.–Arab.:  73

ww

(1775).

  Rostliny  zpravidla  bez  kmínku  nebo  jen krátkým  kmínkem,  odnožují  do  hustých  shlukù rùžic. Listy v rùžici jsou vzpøímené, je jich asi 20, jsou 40–60x6–12 cm velké, žlutozelené až šedo­ zelené,  v  mládí  výraznì  teèkované  svìtlými skvrnami.  Tuhé  okrajové  zuby  jsou  až  2  mm vysoké a mají rozestup 10–20 mm. Kvìtní stvol je až 100 cm vysoký, zpravidla nevìtvený, hrozny jsou šípovitì válcovité, asi 20 cm dlouhé. Pedicel je  6  mm  dlouhý,  kvìty  až  30  mm  dlouhé  jsou nejèastìji jasn젞luté nebo oranžové.

O

136   Lavranos  Cactus and Succulent Journal

US 78: 65 (2006).

.c z

 Rostliny bez kmínku vytváøejí shluky nì­ kolika rùžic. Zhrublé koøeny jsou až 1 cm tlusté. Listù v rùžici je asi 5–9 a jsou 6–9x3,5 cm velké, vztyèené  a  mírnì  rozevøené,  modrozelené s  množstvím  bílých  teèek.  Okrajové  zuby  jsou 1 mm vysoké a rostou v rozestupu 3–4 mm. Kvì­ tenství  je jednoduché, asi 35 cm vysoké. Hrozen je válcovitý, asi 17 cm dlouhý a je složen z 30–40 kvìtù.  15  mm  velké  a  žlutozelené  kvìty  jsou u  báze  narùžovìlé  a  z  ústí  vyènívají  ènìlka i tyèinky asi 5 mm.

oe

s.

wz

 Zimbabwe. Endemiticky roste v Sever­   Somálsko. Region Sanaag, asi 8 km ní provincii v blízkosti sedla Mtorashangu na pøe­ jihozápadnì od Yuffehu. mìnìných  horninách  v  nadmoøských  výškách 1450–1520 metrù. Jedna z nejmenších aloí Afrického rohu.  S  pìstováním  je  minimum  zkušeností,   Husté  hrozny  eliptických,  rudých nebo patøí mezi novì objevené a raritní rostliny. kvìtù dìlají z této rostliny nezamìnitelný taxon. Málo pìstovaný druh. Pìstuje se snadno, podob­ nì jako bìžné jihoafrické aloe.

  Baker Flora of Tropical Africa 7: 458

(1898).

ww

w.

al

 Rostliny bez kmínku, zpravidla solitérní. Lesklých listù je v rùžici asi 24 a jsou protáhle trojúhelníkovité, 35–50x5–9,5 cm velké,    šedo­ zelené,  èasto  s  výraznými  bílými  teèkami uspoøádanými do nepravidelných øad. Teèky jsou èetnìjší  na  spodní  stranì  listù  a  to  zejména v  juvenilním  stadiu.  Okrajové  zuby  jsou 3–4,5 mm vysoké, èervenohnìdé, s rozestupem   Christian &Milne Redhead 8–12 mm. Kvìtenství je asi 100–120 cm dlouhé, vìtví se až do 12 ramen. Hrozny jsou válcovité,   Bulletin  of  Miscellaneous kvìty jsou nevýraznì rùžové se žlutými špièkami lístkù  a  z  ústí  èní  asi  1–2  mm  tyèinky  i  blizna. Information. Kew: 478 (1933). V Etiopii kvete od øíjna do prosince.  Cufodontis. Rostliny bez kmínku a solitérní. Listù je v husté rùžici asi 30 a jsou 40–50x12–14 cm velké, Etiopie. Druh roste v akáciové buši temnì zelené s narùžovìlým okrajem. Okrajové hnìdé zuby jsou až 4 mm velké a mívají rozestup v  provincii  Sidamo,  v  regionu  Gamo  Gofa, 8–10 mm. Kvìtní stvol je 80–90 cm se 2–4 horizon­ v nadmoøských výškách 1200 až 1600 metrù. tálnì rostoucími rameny, na kterých jsou cylin­ Od blízce pøíbuzné  se drické  hrozny.  Jednoøadé  vzhùru  orientované kvìty  jsou  oranžovì  šarlatové,  asi  35–42  mm odlišuje menšími listy a válcovitým hroznem rù­ žových kvìtù. Pìstování je snadné a je podobné dlouhé. Tyèinky i blizna èní z kvìtu vzhùru. pìstování .

P

oe

s.

wz

.c z

137

al

Dinter

w.

Repertorium Specierum No­ varum  Regni  Vegetabilis.  Centralblatt  für  Sa­ mmlung  und  Veroffentlichung  von  Einzel­ diagnosen neuer Pflanzen. 19: 179 (1924).

ww

Bez kmínku, zpravidla odnožuje do skupin až 20 rùžic. Listy jsou 12–15x2,5 cm velké, šedo­ zelené,  okrajové  zuby  jsou  výrazné,  asi  2  mm vysoké, v mládí mohou být i žluté, pozdìji však až èerné. Jednoduché kvìtenství má až 90 cm vysoký stvol, hrozen je 35–45 cm dlouhý. Kvìty jsou korálovì èervené se zelenou špièkou, asi 33x4 mm velké. Z ústí kvìty vyènívají tyèinky pøi­ bližnì 5 mm a blizna 7­8 mm.  Namibie. Vyskytuje se mezi Lüderi­ tzem  a  Ausem,  západnì  od  Fish  River.  Roste výhradnì  na  dolomitickém  vápenci  v  nadmoø­ ských výškách 700­1500 m. Nìkteré populace rostou na køídových naplave­ ninách.

 Tato málo známá a témìø neprozkou­ maná aloe se v soukromých sbírkách  prakticky nevyskytuje. Zasluhovala by vìtší prùzkum v pøí­ rodì. Nìkteøí autoøi píší, že kvìtenství je vzpøíme­ né, jiní, že vodorovn項 Pøi pìstování je nutný pøídavek drceného vápen­ ce do pìstebního substrátu.

P

138   Baker

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

Angola. Endemicky roste v jihozápadní  Transactions of the  Linnean Angole v oblastech Huambo a Huila, kde roste na pískovcových skalách v nadmoøských výškách Society of London, Bot. 1: 263 (1878). 1250–1500 metrù.   Tato  keøovitá  aloe  dorùstá  do  výšky  Pomìrnì málo pìstovaná. Blízce pøí­ 1,5 metrù a tvoøí velké shluky stonkù asi 2 cm a širokých.  Následným  odnožováním  tvoøí  trsy buznými  druhy  jsou .   má  hlavní  kvìtní a skupiny. Listù je asi 14, tvoøí øídkou rùžici a pøe­ trvávají na terminálních 30 cm kmínku. Listy jsou stvol vìtvený až osmi široce rozevøenými rame­ zpravidla viditelnì prohnuté dolù, jsou 30x5 cm ny, pedicel je do 10 mm dlouhý a z ústí šarlato­ velké,  jasnì  zelené,  na  slunci  naèervenalé, vých kvìtù vyènívají tyèinky I blizna 2­3 mm.  má evidentnì užší listy a zpravidla na svrchní stranì mají nìkdy skvrny. Na spodní stranì listù, zejména u báze, jsou malé svìtle nevìtvený  kvìtní  stvol  a  šarlatové  kvìty  jsou zelenkavé teèky pøítomny pravidelnì. Semenáè­ pouze 21­28 mm dlouhé. Všechny tøi zmiòované ky  mohou  být  teèkované  z  obou  stran  listu. angolské keøovité taxony se pìstují velmi snadno Výrazné okrajové zuby jsou 4–5 mm velké, tvrdé, a bezproblémovì se množí zakoøeòováním øízkù. svìtle hnìdé a s rozestupem asi 10 mm. Kvìten­ ství je 40–50 cm dlouhé, bývá rozvìtvené nejvíce do polovzpøímených 4 ramen. Válcovitý hrozen bývá  10–20  cm  dlouhý  a  je  tvoøen  30x5,5  mm velkými  rùžovými  až  naèervenalými    kvìty. Pedicel je 13­15 mm dlouhý. Tyèinky i blizna èní z kvìtu pouze 1 mm. V Angole je hlavní období kvetení duben až èerven.

P

139  H. Perrier  Mém. Soc. Linn. Normandie,

s.

 Madagaskar. Roste v provincii Anta­ nanarivo  v  pohoøí  Laniharina–Tsindroina na  køemenných  skalách  v  nadmoøské  výšce 1800–2000 metrù.

wz

Popis: Tvoøí vzpøímený, asi 20 cm dlouhý, kmí­ nek. Odnožuje u báze a vytváøí øídké shluky tìl. Listù je málo, je jich jen 4–7 a jsou 15x1 cm velké, lineární, se zakulacenou špièkou, na které jsou pøítomny asi 4 tmavé zoubky, které jsou pøibližnì 1 mm vysoké. Okrajové zuby jsou temnì hnìdé, 2 mm velké a mají rozestup 4–8 mm. Kvìtenství je jednoduché a nerozvìtvené, stvol je 30–40 cm vysoký a nese asi 12–18 kvìtù uspoøádaných do krátce válcovitého hroznu. Kvìty jsou rùžové až èerveno–rùžové, pøibližnì 30 mm dlouhé a 5 mm široké, rozevøené konce kvìtù mají prùmìr 8 mm. V domovinì vykvétá od bøezna do dubna.

.c z

Bot. 1: 31 (1926).

al

oe

 Vzpøímené a témìø paralelnì rostoucí listy  jsou  u  aloí  jedineèné.  Blízce  pøíbuznými druhy jsou a .     rostoucí  v  tìsné  blízkosti  vesnice Itremo m᠚irší a ne tak vzpøímené listy, s výraz­ nými zuby na okrajích. Kvìtenství je   kulovitì kapitátní.   tvoøí mar­ kantní kmínky a množství odnoží. Všechny tøi pøí­ buzné aloe jsou pomìrnì obtížnì pìstovatelné rostliny vyžadující plné slunce, propustný mine­ rální  substrát.   je  uvedena v Appendix I CITES.

w.

  M. G. Gilbert & Sebsebe

Kew Bulletin 47: 650 (1992).

ww

Popis: Zpravidla bez kmínku, vìtšinou solitérní, nìkdy øídce odnožující rostliny. Štíhlé, protáhlé a tuhé listy jsou zpravidla 30–40x4,5–6,5 cm vel­ ké,  vìtšinou  lukovitì  prohnuté  k  zemi,  temnì zelené až hnìdozelené s množstvím eliptických, svìtlých až bílých skvrn. Okrajové zuby jsou po­ mìrnì  drobné,  jen  asi  1–2  mm  vysoké,  nìkdy mívají hnìdou špièku a rozestup 8–13 mm. Kvì­ tenství je 1 až 1,3 m vysoké, rozvìtvené do 2–8 ramen, spodní ramena se dále vìtví. Hrozny jsou válcovité, 10–20 cm dlouhé a øídké. Kvìty jsou rùžové  se  žlutými  26–30  mm  dlouhými  laloky a šíøkou 6–8 mm. Z kvìtu èní blizna i prašníky asi 3  mm.  V  severní  Etiopii  a  Somálsku  kvete od dubna do kvìtna a nìkdy i v øíjnu.

 Etiopie, Keòa, Somálsko, Tanzanie. Roste zpravidla na píseèném podloží v akáciové buši. Reynolds sbíral tyto rostliny v jižní Etiopii a mylnì je popsal jako  sensu Reynolds. Je tøeba mít na pamìti, že se jedná o zcela jiné rostliny, než které známe jako  Berger, by jsou oba taxony blízce pøí­ buzné.  má dvakrát vìtší listy a vìtší okrajové zuby než . má extrémnì vìtvený kvìtní stvol a jednoøadì umís­

P

oe

s.

wz

.c z

140

ww

w.

al

tìné kvìty, které jsou nejèastìji žluté a jen vzác­ nì  rùžové.  Oba  druhy  jsou  sympatické,  ale znaènì teplomilné rostliny a nepatøí mezi bìžnì pìstované aloe. V hrubì propustném, písèitém substrátu je pìstování  støednì obtížné a nejedná se o druhy pro zaèínající pìstitele. Do pìstebního substrátu je vhodné pøidávat pemzu nebo lávový tuf.

P

141   A. Berger in Engler   Das  Pfanzenreich  38:  172 (1908).

al

oe

s.

wz

.c z

 Pøekrásná miniaturní aloe rostoucí na ska­ lách v okolí Itrema. Hustá a ježatá rùžice je tvo­ øena  asi  20–25  listy  a  má  prùmìr  vìtšinou  do 10 cm. Samotné listy jsou napøímené vzhùru, bý­ vají pøibližnì  4–10x0,8–1,2 mm velké. Pokožka je  modrošedá,    šedozelená  až  modrofialová. Listy mají na povrchu množství až 1 mm velkých hrbolkù,  okraje listù jsou zakonèené  až 2 mm vysokými  zuby s rozestupem 1–2 mm. Kvìtenství je solitérní, vzácnì se vìtvící, stvol má až 40 cm vysoký, øídký hrozen je 10 cm dlouhý, barva kvìtù je  èervená  až  temnì  korálovì  èervená,  okraje lístkù jsou svìtlejší a vyhnuté ven. Poèet kvìtù na poèest jejího objevitele – Petra Pavelky. Jedná bývá nízký a jen vzácnì pøesahuje deset kvìtù. se o výrazný endemit. V pøírodì kvete v kvìtnu až èervnu.  Zamìnitelná s ,  Perrier,     nebo .  Prvním  a  zcela  (A. Berger) P. V. Heath. zøejmým odlišením je jiná doba kvìtu, výraznì   Madagaskar.    Roste  na  skalnatých poléhavý rùst a dále lokalita výskytu v Namibii. V kultuøe je  zatím vzácná, pøesto výbìžcích, které trèí z travnatého porostu. vykazuje bezproblémový rùst, zejména pokud si  Blízce pøíbuznou je do široka roze­ pìstitel uvìdomí, že rostliny vegetují pøevisle. . Vzdálenì je podobná vøená i , zejména pak typem kvìtenství.  není v kultuøe tak krásnì zbarvená jako v  pøírodì.  Odstín  pokožky  listù  je  spíše  šedý a navíc dorùstá vìtších rozmìrù. Jedná se o vy­ loženì horský druh náchylný na pøelití. V létì je  je uvedena citlivá na vysoké teploty. v Appendix I CITES.

w.

  Van Jaarsveld, Swanepoel, A. E. van Wyk & Lavranos  Aloe 44: 75 (2008).

ww

 Rùst této aloe je velmi pomalý, rostliny tvoøí shluky nìkolika rùžic, které jsou na dlou­ hém, asi 1,5 – 3 metrovém stonku, na kterém pøe­ trvávají staré seschlé listy. Kmínek je poléhavý až visící. Rùžice má v prùmìru 35 cm a je tvoøena temnì zelenými, 18–28x2,5–10 cm velkými, jemnì èárkovanými listy. V juvenilním stadium jsou listy dvouøadé,  klasické  rùžice  se  tvoøí  až  pozdìji. Kvìtenství je jednoduché, pouze vzácnì vìtve­ né,  do  30  cm  dlouhé.  Jednotlivé  kvìty  jsou 20–28  mm  velké  a  v  odstínech  èervené  nebo oranžové. Kvete v kvìtnu až èervenci.

Namibie. Roste na pískovcových ska­ lách  u  Kuamsibbergu.  Taxon  byl  pojmenován

  Schönland   Record  of  the  Albany museum 2: 229 (1911). Tvoøí kmínek, výraznì odnožuje od báze, ale i na jiných místech stonku a vytváøí tak keøe až 2 m široké. Listy jsou rozmístìny kolem kmín­ ku  a  témìø  po  celé  jeho  délce,  mají  velikost 7–9x3–4  cm  a  bývají  trojúhelníkovitého  tvaru,

P

wz

.c z

142

zelené barvy nebo matn젚edozelené. V období dormance jsou listy výraznì naèervenalé. Svìtlé okrajové zuby jsou 1–2 mm a mívají rozestup asi 5 mm. 40 cm velké kvìtenství je èasto nízko roz­ vìtvené do dvou nebo tøí ramen a nese 9–15 cm dlouhé hlávkovité hrozny. Kvìty bývají cihlovì èervené až oranžovì èervené nebo i èist젞luté. Hlavní  období  kvetení  v  Jižní  Africe  pøipadá na prosinec až leden.

kvìty jsou zøetelnì proužkované, kdy podklado­ vá barva je žluto­okrová a støedový pruh je hnìdý nebo zelenohnìdý. Tím se liší od ostatních blízce pøíbuzných somálských druhù.

s.

  Somálsko.  Roste  v  Somalilandu ve vyšších polohách Ahl Medow blízko Erigava.

oe

  Namibie,  Jižní  Afrika.  Hlavní  oblast výskytu  je  Namaqualand.  Roste  ve  velmi  su­ chých  oblastech  na  horkých  a  vyprahlých skalách.  Nìkteré  kopce  jsou  doslova  posety koloniemi tìchto rostlin.

 Velmi blízká je  a , od kterých se    snadno pozná v dospìlosti, a to zejména podle žlutohnì­   má  slámovì  žluté  kvìty dých  kvìtù. s  hnìdými  pruhy  a  skvrny  v  dospìlosti  témìø úplnì ztrácí. Pomìrnì málo pìstovaná a efektní miniatura, která má nároky stejné jako typický zástupce  makulátních  somálských  aloí  – .

w.

al

 Na rozdíl od vìtšiny ostatních pøíbuz­ ných taxonù jsou kmínky u tohoto druhu pokaždé vzpøímené a jen vzácnì se zaènou plazit.  má listy, v porovnání s ostatními druhy ve skupinì plazivých aloí, nejmenší ze všech. Pìstování není vùbec snadné a zalévat bychom mìli velmi opatrnì.   P. R. O. Bally & I. Verdoorn

ww

 Flowering Plants of  Africa. 31: tab. 1214  (1956).  Rostliny jsou bez kmínku a øídce odnožu­ jící. Listù je asi 14–16 a jsou rozestavìny v roze­ vøené rùžici. Listy jsou 14–18x6 cm velké, olivovì zelené,  lesklé  a  hladké,  obvykle  s  množstvím podlouhlých svìtlých nebo i témìø bílých skvrn. V mládí jsou skvrny oddìlené, pozdìji se slévají, až témìø mizí. Okrajové zuby jsou 3–4 mm vyso­ ké, tvrdé, hnìdé a mají rozestup 6–10 mm. Kvì­ tenství je 60–80 cm vysoké a odspoda se dìlí do 6–8 vìtví. Hrozny jsou øídké. 25–30 mm dlouhé

  Schönland  Record of the Albany museum

1:120 (1904).  Tato aloe obvykle vytváøí jednoduchou rù­ žici, vzácnìji pak malé skupiny. Kmínky jsou buï velmi krátké nebo úplnì chybí. Úzké listy trojúhel­ níkovitého tvaru se stáèejí dovnitø a jejich délka se pohybuje do 25 cm a u báze jsou široké až 7–8 cm. Barva listù býv᠚edozelená nebo zvláštì pak v období sucha èervenozelená. Hnìdì zbar­ vené zuby jsou až 5 mm vysoké a mají rozestup 15 mm. Kvìtenství je nejvýše 40 cm dlouhé ne­ rozvìtvené  a  tvoøí  jej  mohutný,  velmi  hustý a dvoubarevný hrozen. Kvìty jsou široce trubko­ vité a až 3 cm dlouhé. Kvìt je ve stadiu poupìte matnì  èervený,  ale  po  otevøení  dostává  bledì žlutozelenou barvu. Tyèinky i ènìlka s bliznou vyènívají z ústí kvìtu 15–20 mm, markantní jsou fialové nitky. Na lokalitì kvete v èervenci až srpnu.

P

oe

s.

wz

.c z

143

u báze. Lesklé listy jsou po celé délce kmínku, v mládí rostou nejprve dvouøadì, posléze tvoøí nepravidelnou rùžici a obtáèejí kmínek. Listy jsou asi 20x1,5 cm velké, matnì zelené, zelené až bronzové s èervenými zuby a s bílými proužky. Epidermis je zdobena vìtším èi menším množ­   Snadno  pìstovatelná  drobnolistá stvím teèek, nìkdy teèky témìø chybí. Okrajové aloe, komerènì je bìžnì nabízena k prodeji. Pro zoubky jsou 1 mm vysoké a mají rozestup asi úspìšné  pìstování  je  nutná  dobøe  propustná pùda. Jednoduchý, hustý hrozen, který vyrùstá pøímo z rùžice, je v porovnání s velikostí samotné rostliny nezvykle velký. To dodává netradièní  vzhled  a  pravdìpodobnost  zámìny s jiným druhem se tak snižuje na nulu. Pokud tato aloe nekvete, mùže se vzdálenì podobat , ta má ale èetné hrbolky a zoubky, které jsou roztroušeny po celé spodní èásti listu.

ww

w.

al

 Jižní Afrika. Roste pøevážnì v Maga­ liensbergu a Witwatersbergu, od Pretorie západ­ nì k Rustenburgu a jižnì k Krugersdorpu. Roste ve skalnatých oblastech na severních svazích, v nadmoøských výškách od 1 400–1700 metrù.

  Forsskål  Flora Aegyptiaco–Arabica 74 (1775).  Keøovitì rostoucí aloe. Tvoøí poléhavý až visící kmínek asi 20 cm dlouhý a hustì odnožující

P

144   Jemen.  Roste  v  horách  na  západì Jemenu mezi Hadiyah a Jabal Raymah na skal­ ních stìnách v nadmoøské výšce 1500–2300 m.  Blízce pøíbuznou aloí je robustnìjší a pøevážnì èervenì kvetoucí . Oba zmiòované taxony se pìstují nesmírnì snadno. V domovinì i v evropských podmínkách tvoøí ko­ berce  poléhavých  rostlin  a  pravidelnì  kvetou. Množení se nejsnáze provádí zakoøeòováním od­ noží. Vyžaduje minimum zálivky, nebo v pøípadì pøísunu vìtšího množství vody roste velmi bujnì.

.c z

4–7 mm. Kvìtenství je nevìtvené, až 35 cm vyso­ ké, øídký válcovitý hrozen je 15–20 cm dlouhý. Pedicel  je  6  mm  dlouhý.  Kvìty  jsou  žluté,  jen vzácnì  oranžové,  asi  18  mm  dlouhé.  Vnìjší tepaly jsou volné v délce 14 mm. Z kvìtu èní bliz­ na i prašníky asi 3 mm. Lam., Steud.

  Todaro

wz

 Hortus Botanicus Panormita­ nus 1: 81, tab. 21 (1875).

ww

w.

al

oe

s.

 Roste bez kmínku i s krátkým kmínkem, je  solitérní  i  odnožující.  Listy  jsou  40–55x 10–15 cm velké, lesklé, zelené nebo šedozelené, na  plném  slunci  s  naèervenalým  nádechem. Mladé rostliny mohou být teèkované. Okrajové zuby jsou 3–5 mm velké a s rozestupem 6–16 mm. Kvìtní stvol je 60–80 cm vysoký, vìtví se na 5–12

P

oe

s.

wz

.c z

145

(TMa)

ww

w.

al

Reynolds ramen, šarlatové kvìty mají svìtlejší ústí a jsou 17–23 mm dlouhé a mívají šíøku 6 mm. V domo­ vinì  vykvétá  v  záøí  až  øíjnu,  nìkdy  opakovanì   Journal  of  South  African i  v  kvìtnu.  V  pøírodì  bìžnì  hybridizuje  s Botany 22: 131 (1956). .  var.  (Tod.)  Rostliny bez kmínku mají ztloustlé koøeny   Baker, Baker, a bujnì odnožují. Listù v rùžici je asi 10–15, jsou G. Karst. & Schenk. polovzpøímené, nejvýše 20x1,5–2 cm velké, ze­ lené  a  s  množstvím  matných,  špinavì  bílých  Eritrea, Etiopie. Roste v horských ob­ skvrn. Okrajové zuby jsou bílé, pevné a asi 1 mm lastech  v  nadmoøských  výškách  2100  až vysoké s rozestupem 1–2 mm.  Kvìtní stvol se 2700 metrù. nevìtví,  je  50–60  cm  dlouhý,  hrozen  kvìtù  je 15–20  cm  a  je  tvoøen  20–30  kvìty.  Zvonkovité  Z dùvodu znaèných rozmìrù listù ne­ kvìty jsou temnì až svìtle rùžové s bílým ústím patøí   mezi bìžnì pìstované skle­ a bývají 16 mm dlouhé a 4 mm široké. V pøírodì níkové Aloe. Blízce pøíbuznou je , kvete v bøeznu až kvìtnu, v kultuøe prakticky po ke které ji chtìl Reynolds v roce 1966 pøeøadit celý rok. jako lokální formu. Zásadními rozdíly mezi uve­ denými  taxony  jsou  tyto:  u  Madagaskar. Vyskytuje se v provincii vyrùstá ménì vìtví z hlavního stvolu a má dvoj­ Fianarantsoa, kde jsou známy poslední zbytky násobnì velké kvìtní listeny než tomu je v pøípa­ populací  v  blízkosti  Zazafotsy.  Zpravidla  roste dì kvìtù . ve stínu trav a keøù na žulovém podloží.

P

.c z

146

(BVr)

wz

50–60 cm vysoký, obvykle se 2–3 rameny. Hrozny jsou válcovité, 15–25x5–6 cm velké, husté. Pedi­ cel je 8 mm dlouhý. Kvìty jsou šarlatové až jasnì èervené se zelenou špièkou, pøi odkvìtu se kvìty barví žlutì. Délka kvìtù je 20–25 mm.

s.

 Vìtšina v ÈR prodávaných  jsou pravdìpodobnì rostliny odpovídající popisu .  Zásadním  rozdílem  mezi obìma taxony je délka listu, kdy by mìla mít listy nejvýše 10–12 cm dlouhé. Blízce pøíbuznou je rovnìž , která má vzpøí­ mené  rùžice  listù  a  kvete  èistì  bíle.  Všechny tøi taxony se mezi sebou snadno a úspìšnì køíží. Velmi efektní jsou køíženci kteøí  mají  rùžová  poupata  a  svìtle  rùžové kvìty s tmavší špièkou.

 Jemen. Roste hojnì na Sokotøe, kde je  na  mnoha  místech  vysazována  jako  léèivá rostlina. Vyskytuje se pøevážnì na vápenci.

ww

w.

al

oe

 Na ostrovì rostou ještì další tøi pøí­ buzné aloe.  má nažloutle zelené listy,  nevìtvený  kvìtní  stvol  je  dlouhý  nejvýše 20 cm a nese krátký hrozen jasnì oranžových  má listy asi 10 cm dlouhé, kvìtù. nevìtvený  kvìtní  stvol  roste  do  délky  20  cm a hrozen kvìtù je 5–8 cm dlouhý.  má jasnì zelené a stoèené  listy. Vzpøíme­ ný  kvìtní  stvol  je  70  cm  vysoký  a  vìtvený  do  má velmi øídký hro­ 5 ramen. zen oranžovì èervených kvìtù. Pìstování je  snadné  v  minerálním  substrátu  a  na plném slunci, ovšem roste relativnì pomalu.

  Baker

 Journal of the Linnean Soci­ ety. Botany 18: 161 (1880).  Rostliny s nejvýše 30 cm vysokým a 5 cm širokým  kmínkem.  Listù  je  v  rùžici  12–30,  listy jsou 30–35x7,5 cm velké, zelené až modrozele­ né, nìkdy s naèervenalým nádechem. Na okra­ jích jsou svìtle hnìdé zuby, které jsou asi  4 mm vysoké  a  s  rozestupem  6  mm.  Kvìtní  stvol  je

(BVr)

P

147   Pole–Evans

  Pillans

 Transactions of the Royal So­ ciety of South Africa 5: 707 (1917). 213 (1933).

wz

.c z

 Tato aloe bez kmínku je v porovnání s vìt­ šinou skvrnitých aloí pomìrnì malá. V pøírodì nacházíme  jednotlivé  exempláøe  nebo  menší shluky nìkolika jedincù. Sytì zelenohnìdé, lesk­ lé a dolù stoèené listy jsou uspoøádány v hustých rùžicích.  Je  jich  10–20,  velikost  listù  je 20–25x5–6 cm a  po okrajích mají výrazné,  èer­ venohnìdé zoubkování až 5 mm vysokých zubù s rozestupem 8–12 mm. Šáva z poranìných listù je nazelenalá. Na povrchu listù je množství bílých skvrn ve tvaru H a listy jsou navíc podélnì prouž­ kované. Kvìtní stvol je 50–70 cm vysoký. Rozvìt­ vené  kvìtenství    je    tvoøeno  maximálnì  šesti hlávkovitými hrozny. Kvìty mají pøitažlivou, svìt­ le korálovì rùžovou barvu s témìø bílými boky korunních lístkù a jsou jen  25–28 mm dlouhé. Kvete v kvìtnu až èervnu.

s.

 Tato aloe vytváøí jednoduché, hustì olis­ tìné rùžice z 20–30 listù. Kmínek buï úplnì chy­ bí,  nebo  je  jen  velmi  krátký  a  nevýrazný. Šedozelené listy jsou 60x10 cm velké, u vrcholu výraznì  zúžené.  Jejich  horní  èást  je  zøetelnì ohnuta dovnitø, což dodává rostlinì zakulacený vzhled.  Na  vrchní  stranì  listu  nìkdy  mùžeme najít roztroušené zuby, ale tyto se spíše vyskytují vespod. Po okrajích rostou ostré, hnìdé, trojúhel­ níkovité zuby s výškou 5 mm a s rozestupem asi 15  mm.  Kvìtenství  až  1  m  vysoké  bývá u mladších jedincù jednoduché, u starších exem­ pláøù se vìtví výjimeènì až šestkrát. Rostlina má obvykle 3–4 výhony. Úzké, dlouhé hrozny jsou hustì obaleny kvìty a jsou vìtšinou dvoubarev­ né. Až 3 centimetry dlouhé trubkovité kvìty jsou uprostøed  jakoby  širší,  pedicel  témìø  chybí. U bìžných dvoubarevných forem mají poupata èervenou  a  otevøené  kvìty  zelenobílou  barvu nebo v nìkterých pøípadech jsou poupata oran­ žová a zralé kvìty žluté. Tyèinky i blizna vyènívají z ústí pøibližnì 12 mm.

South African Gardening 23:

oe

  Jižní Afrika. Roste v Limpopo Provin­ ce  na  skalách  v  nadmoøské  výšce  asi 1000 metrù. Typové rostliny pocházejí z Wyllies Poort v Severní provincii.

ww

w.

al

  Jižní  Afrika.  Vyskytuje  se  v  okolí  Jedná se o pomìrnì snadno pìsto­ Nelspruitu v Mpumalanga na skalnatých výb잭 vatelný druh.  je znaènì podobná , od které se odlišuje cích v nadmoøských výškách 500 až 1000 metrù. zimbabwské drobnìjšími, lesklými, nahnìdlými a velmi øídce   je  podobná teèkovanými  listy.     má  vysoce , ale na povrchu listù jí chybí èetné hr­ dekorativní kvìtenství krátce hlávkovitých hroz­ bolkovité zuby, které jsou tak typické pro nù, kdy kvìty jsou delikátnì svìtlé se støedovým . V dobì kvìtu je snadno urèitelná podle rùžovým proužkem. Není chladuodolná. kvìty hustì obalených, dvoubarevných hroznù. Pìstování  je  bezproblémové,  ovšem  pro  svou velikost se ve sklenících bìžnì nepìstuje.

P

148 J.–B. Castillon

 Kakteen und andere Sukku­ lenten 56: 268 (2005).

.c z

 Rostlina tvoøí krátký, jen øídce odnožující kmínek.  Listy  tvoøí  rozevøenou  rùžici  a  jsou 20–30x2–5  cm  velké,  zelené,  okrajové  zoubky jsou  2  mm  vysoké  a  mají  rozestup  5–10  mm. Kvìtní stvol je dvakrát vìtvený, asi 40 cm dlouhý, hrozen je hlávkovitý a je tvoøen šarlatovými kvìty.

  Lokalita  výskytu  je  v  souèasnosti zcela  zdecimovaná  a  není  známa  žádná  další oblast výskytu tohoto taxonu. Vzhledem ke spo­ leènému rozšíøení s dalšími aloemi se autor po­ pisu domnívá, že by se mohlo jednat o ustálený pøírodní hybrid mezi  a .

wz

 Madagaskar. Roste pouze na typové lokalitì na kopcích blízko øeky Fiherenana. Roste na  srázu  nad  øekou  spoleènì  s a .

w.

al

oe

s.

 Zpravidla bez kmínku, vytváøí nepoèetné odnože. Znaènì tuhé listy jsou uspoøádány doo­ lovzpøímené rùžice. Jsou 50–90x6–13 cm velké, tmavì zelené s množstvím protáhlých, svìtlých skvrn. Výrazné okrajové zuby jsou asi 5–5,5 mm vysoké, mají hnìdou špièku a jejich rozestup je 10–15 mm. Kvìtní stvol je 1–1,5 m vysoký, hlavní stvol  je  mnohonásobnì  vìtvený,  nìkdy  mívá Hardy i 30 široce rozevøených ramen. Hrozen je válco­ vitý, øídký, pedicel je 3–9 mm dlouhý a po dozrání  Bothalia 12: 62 (1976). plodu  se  ještì  prodlouží.  22–28x6­8  mm  velké Rostliny obvykle vytváøejí malé skupiny tøí kvìty bývají citrónov젞luté se zelenými okraji, až sedmi rùžic, které vyrùstají z krátkého a plazi­ velmi vzácnì mohou být i oranžové. V domovinì vého kmínku. Èervenozelené nebo narùžovìlé vykvétá od listopadu do ledna. úzké listy jsou dlouhé do 15 cm a v bázi jsou nej­ Keòa, Etiopie. Roste v akáciových po­ výše 2,5 cm široké. Z obou stran jsou výraznì teèkované a po okrajích mají drobné, èerveno­ rostech východní Etiopie a severní Keni v nad­ hnìdé zoubkování s rozestupem 4–5 mm. Kvì­ moøských výškách mezi 1300 a 1800 metry. tenství je nerozvìtvené, asi 35 cm dlouhé a tvoøí jej malé, úzce kuželovité hrozny. Pomìrnì drob­ Z dùvodu existence neplatného po­ né, jen 15–16 mm dlouhé, trubkovité kvìty mají pisu  sensu Reynolds je èasto zamì­ bledì èervenou barvu a ústí kvìtu je nažloutlé. òována s mnohem drobnìjší, ovšem pøíbuznou, Tyèinky i blizna èní z ústí 1–2 mm.

ww

 Jižní Afrika. Roste na skalách blízko Patensie ve Východním Kapsku.

 je do znaèné míry po­ dobná ,  která  je  však  robustní a její listy jsou širší.  je snadno pìsto­ vatelná a velmi dekorativní. Vzhledem k tomu, že zùstává dlouhou dobu miniaturní, patøí mezi velmi oblíbené jihoafrické rostliny.   A. Berger   Botanische  Jahrbücher  für Systematik, Pflanzengeschichte und Pflanzen­ geographie. Leipzig 36: 65 (1905).

P

oe

s.

wz

.c z

149

 var.

 Salisb.,  L.f.,  Medik., dik.) Willd.,

 L.,  Thunb.,  Medik.,  (Me­  (L.) Haw.

 Jižní Afrika.

ww

w.

al

.  má ovšem na mohut­ ných polovzpøímených listech protáhlejší a na­ vzájem  prolnuté  skvrny,  zuby  jsou  výrazné a èokoládovì hnìdé. Od další pøíbuzné, rùžovì kvetoucí , se odlišuje zejména cy­ lindrickými a žlutými kvìty. S trochou nadsázky   popsat jako „mohutná a skvrnitá lze “ se žlutými kvìty. Vzhledem k mo­ hutnosti rùžice nepatøí mezi bìžnì pìstované ta­ xony.  Teplomilná  a  nároèná  aloe,  vyžadující dobøe propustný substrát jako všechny etiopské rostliny.

(1768).

 Velmi nenároèná a dekorativní rost­ lina. Mnohé komerèní pìstírny pravidelnì produ­ kují tisíce  semenáèù této krásné aloe. roste dobøe na slunném místì, kde vìjíø listù do­ stává kompaktní vzhled. Ovšem na stinném mís­ tì, popøípadì pøi letnìní na otevøeném prostoru,  (L.) Miller jsou  mnohem  výraznìjší  roèní  pøírùstky  listù.   Gardeners  Dictionary  8:7 V  našich  podmínkách  roste  zvolna,  ovšem pìstování neèiní nijaké potíže.

 Stromovitá aloe, dospìlé exempláøe jsou   Haworth až 5 m vysoké. Na konci kmínku jsou shluky pás­ kových, protilehlých listù uspoøádaných do vìjíøe.  Philos. Mag. 64: 299 (1824). Jednotlivé listy jsou až 30x4 cm velké, barva je v odstínech tmavì zelené. Okrajové zuby jsou  Rostliny mají jednoduchý, zpravidla neod­ neznatelné, èasto úplnì chybí. Kvìtenství se ne­ nožující  kmínek,  ale  v  pøírodì  byly  objeveny vìtví a obsahuje asi 30 šarlatových kvìtù. i formy s nìkolika hlavními kmeny, které mohou

P

150 . Nicménì výskyt  je omezen na  Limpopo  a  má  velmi  odlišné,  o  dost  kratší hlávkovité  hrozny  zelenožlutých  kvìtù.  bývá laiky èasto zamìòována za ,  ale   je  vyššího a štíhlejšího vzhledu a má vìtvený kvìtní stvol. Šáva z listu má vodovitou konzistenci, výraznì voní a  není tak výraznì nažloutlá jako je tomu u .

.c z

dorùstat do výšky až 5 m. Nìkdy na jinak hlad­ kém kmínku mùžeme najít mladé rostlinky. Listy jsou svìtle zelené èi žlutozelené, terminální rùži­ ce je široce rozevøená, listù je asi 30 o velikosti až 60–70x5–6 cm a jsou výraznì dužnaté a vy­ zbrojené  mìkkým,  drobným  zoubkováním  bílé barvy. Zuby mají rozestup 5–10 mm. Odumøelé listy mají papírovitou strukturu, zùstávají pouze v horní èásti kmene a sklápìjí se dolù ke kmínku. 80 cm vysoké kvìtenství se vìtví až do ètyø èástí s  25–30  cm  dlouhými  hrozny  kónického  tvaru a výraznì vyènívá nad rùžicí. Kvìty jsou vìtšinou rùžovì  èervené  až  temnì  šarlatové,  ale  byla objevena tak頞lutokvìtá forma. Baker,  var.   Schönland.

  Schönland ex Pillans

 South Africa Gardening 24:

267 (1934).

al

oe

s.

wz

 Jedná se o vysokohorský druh pocházející z Lesotha, který patøí k nejpozoruhodnìjším dru­ Jižní Afrika. Roste v rozsáhlém  areálu hùm aloí z jihu Afriky. Rostliny obvykle vytváøejí jednoduchou rùžici, ale pøíležitostnì mùže do­ od Východního Kapska po KwaZulu–Natal. cházet k rozdìlení na dvì až tøi hlavy. Nejnápad­  Pøi pohledu z vìtší vzdálenosti mùže nìjším poznávacím znakem je uspoøádání listù v rùžici. Rostou buï po a nebo proti smìru hodi­  svým vzezøením pøipomínat nových ruèièek, které dodává rostlinám zvláštní soumìrný vzhled. Šedozelené listy jsou dlouhé 20–30 cm a široké 6–10 cm. Okrajové zuby jsou 8–10 mm vysoké a mají rozestup asi 10–15 mm. Dalším dùležitým rysem jsou jejich zvýšené okra­ je, u mladých rostlin vrásnìní na spodní stranì listu, které nikdy neprochází jeho støedem, a dále pak zasychající špièka listu, která má nachovì èernou  barvu.  Kvìtenství  se  dole  vìtví  na  3­8 hlávkovitých  hroznù  a  bývá  obvykle  až  60  cm vysoké. Každý hrozen je hustì obalen trubkovi­ tými kvìty bledì èervené až lososové barvy.

ww

w.

Lesotho. Roste jen na západních sva­ zích  pohoøí  Phurumela  na  balastním,  vysoce propustném podloží.  Tato mnoholistá aloe je v domovinì silnì ohrožena. Patøí mezi obtížnì pìstovatelné druhy a má specifické nároky na vlhkost. V do­ movinì je po vìtšinu roku zavlažována mlhami nebo nízkými mraky, v zimì bývá dokonce za­ snìžená. U nás se ovšem tento klenot musí zi­ movat ve skleníku. V létì se doporuèuje letnìní. Je uvedena v Appendix I CITES.   T. A. McCoy & Lavra­

nos  Cactus and Succulent Journal 74: 27 (2002).  Solitérnì rostoucí aloe, zøídka se dìlící do 2–3 rùžic, stonek je dlouhý nejvýše 40 cm. Listy

P

151

 Velmi snadná zámìna s nebo . Liší se zejména výskytem (Jemen vs.  Omán),  délkou  a  barvou  kvìtenství.  nepatøí mezi bìžnì pìstované aloe a najdeme ji jen ve specializovaných sbírkách sukulentních rostlin. Pìstování je pomìrnì snad­ né  v  minerálním  substrátu.  Roste  pomìrnì   Omán.  Roste  v  provincii  Dhofar pomalu. ve vápencovém pohoøí Qara.

ww

w.

al

oe

(BVr)

s.

wz

.c z

jsou 28–45 cm dlouhé a 7–12 cm široké, temnì modro–šedo–zelené. Rùžové okraje listù bývají zpravidla bez zubù nebo s nìkolika málo zuby. Kvìtenství  je  60–120  cm  dlouhé,  vìtvené  do 10–40 ramen, hrozny jsou øídké. Barva kvìtù je rùžová až èervená bez žlutého ústí.

P

oe

s.

wz

.c z

152

Baker

  I. Verdoorn & D. S. Hardy

al

 Flowering Plants of  Africa.  Journal of the Linnean Soci­ 37: tab. 1453  (1965). ety. Botany 18 :156 (1880).

ww

w.

Rostliny kmínek nemívají a obvykle rostou  Rostliny jsou bez kmínku, pøisedlé, obvyk­ le málo odnožující od báze. Listù je v husté rùžici solitérnì, avšak u nìkterých jedincù mohou vzni­ až 40, bývají stoèené dovnitø rùžice, spodní stra­ kat tìsnì nad zemí postranní rùžice. Listù v rùžici na listù má na povrchu svìtlé až èervenohnìdé, je 16 až 30. Tvar výraznì sukulentních listù je asi  2  mm  vysoké  hrbolky.  Rozmìry  listù  jsou 10–17x4–6 cm. Okrajové zoubky jsou až 5 mm vysoké  a  mají  rozestup  10  mm.  Zaschlá  tìlní šáva je oranžová. Kvìtní stvol bývá až 60 cm dlouhý, nevìtvený. Válcovitý hrozen dorùstá do délky  20  cm  a  je  tvoøen  35–40  mm  dlouhými, rùžovì èervenými kvìty se zelenou špièkou.  Jižní Afrika, Lesotho.

Tato  aloe  má  typický  vzhled.  Je možné ji snadno urèit podle listenù na stvolech a  zvláštì  pak  podle  velikých,  bílých  hrbolkù u zubù umístìných vespod a po stranách listu. Velmi dekorativní rostliny, které však patøí mezi obtížnìji  pìstovatelné.  Nutný  je  propustný a minerální substrát.

P

153

.c z

velmi promìnlivý. Nejèastìji jsou trojúhelníkovité, 14–20x4–8 cm velké, zelené, na obou stranách mají podélné bílé skvrny. Vìtší množství skvrn je na svrchní stran젚edozeleného listu. Kvìtenství je až 60 cm vysoké, je rozvìtvené a má nejvýše ètyøi hlávkovité hrozny. Kvìty jsou dosti malé, jen asi 13–16 mm dlouhé a nejsou u báze charakte­ risticky  nafouklé,  jako  je  tomu  u  drtivé  vìtšiny skvrnitých aloí. Barva kvìtù se pohybuje od kré­ mové  až  po  rùžovì  bílou.  Kvìty  se  objevují v èervnu až øíjnu.

a  snadné,  ovšem  doporuèené  je  stinné  místo. Všechny uvedené druhy se snadno pìstují v bytì za  okny,  kde  tolerují  nedostatek  svìtla. Na pøímém slunci totiž èasto dochází k popálení listù a následnému znièení rostliny.

s.

  Bezpeènì  rozpoznatelná  je  jen v dobì kvìtu. Zbarvení a teèkování listù nekve­ toucích  exempláøù  je  témìø  nerozlišitelné    od .  Je pomìrnì odolná a snese krát­ kodobý pokles teplot  až do –7 oC. Pìstování je jednoduché a v nárocích na substrát i na svìtlo je   velmi skromná.

wz

 Jižní Afrika. Lokalita výskytu je v pro­ vincii KwaZulu–Natal mezi Ladysmithem a Mude­ nem.  Roste  na  travnatých  pláních  a  pod  keøi v nadmoøských výškách 800 až 1500 metrù.

  L. E. Newton & G. D. Rowley

oe

 Excelsa 17: 61 (1997).

w.

al

  Rostliny  bez  kmínku,  zpravidla  solitérní, nìkdy øídce odnožující. Široce rozložených listù je  10–25,  jsou  15–20x1,5–2,0  cm  velké,  velmi tmavì zelené až hnìdo–zelené, se svìtle žluto­ zelenými  teèkami  èi  skvrnami  tvoøícími  pøíèné, široké  pruhy  nebo  mramorování.  Bìlavé  zuby jsou  1–3  mm  vysoké  s  rozestupem  3–15  mm. Kvìtní  stvol  je  jednoduchý,  12–17  cm  dlouhý, krátce válcovitý hrozen je 5–8 cm dlouhý, kvìty jsou  karmínovì  èervené  se  zelenou  špièkou. Plodem  je  mohutná  tobolka  tvarem  podobná bobuli.   Rauh,  H. Perrier. McCoy

    Lavranos,  Rakoth  &  T.  A.

ww

 Madagaskar. Roste v provincii Antsi­  Cactus and Succulent Jour­ ranana, kde roste ve skrytu vegetace na erodo­ nal US 78: 198 (2006). vaných vápencových skalách. Pøekrásná miniaturní aloe. Hustá solitérní  je ve sbírkách bìžná rùžice  má  asi  20  listù,  které  jsou  napøímené rostlin ze sekce . Patøí do okruhu vzhùru a bývají 10–14x2,0–2,5 mm velké, hnìdì rostlin , modrozelené,  jemnì ale hustì hrbolkaté. Okraje . Jedná se o pomìrnì variabilní listù jsou zakonèené  0,5 mm vysokými zuby s taxon v barvì pokožky, velikosti i poètu zubù. Ve rozestupem 1–3 mm. U báze nìkdy vzniká ztluš­ sbírkách  hojnì  zastoupené,  ovšem  literárnì tìlý krèek. Kvìtenství je solitérní a stvol bývá asi neznámé   bude  pravdìpodobnì 15–25 cm dlouhý. Válcovitý hrozen je øídký, barva rovn잠spadat do okruhu forem . kvìtù  je  èervená  až  temnì  korálovì  èervená, Pìstování se jeví jako naprosto bezproblémové

P

154 okraje lístkù jsou svìtlejší a vyhnuté ven. Kvete nepravidelných skvrn. Okraje nesou olivovì ze­ lené  zuby  1–2  mm  vysoké  a  s  rozestupem  6– v únoru až kvìtnu. 10 mm. Kvìtní stvol je nevìtvený, asi 20 cm dlou­ Madagaskar.  Roste na køemenných hý. 25 mm dlouhé kvìty jsou jasnì èervené se výbìžcích, které trèí z travnatého porostu, a to zelenou  špièkou,  plodem  je  asi  10  mm  velká v horách západnì od Antsirabe nedaleko vesni­ tobolka, která má tvar bobule. Kvete v prosinci. ce Vatongana.

.c z

 Tato miniaturní madagaskarská aloe patøí k velmi obtížnì pìstovatelným. Doposud je pomìrnì málo zkušeností, jak ji zdárnì pìstovat. Podle  dosavadních  zkušeností  jim  prospívá pøistínìní v létì a hlavní období zálivku na pod­ zim. V kultuøe patøí mezi velmi vzácné druhy.   L. E. Newton & G. D.

 Bradleya 16:114 (1998).

ww

w.

al

oe

s.

 Rostlina solitérní, bez kmínku. Listù v ši­ roce  rozevøené  rùžici  je  asi  10–12,  jsou  široce rozevøené, 15–20x2 cm velké, šedozelené až trá­ vovì zelené, zpravidla svìtleji podélnì proužko­ vané  a  s  množstvím    velkých  svìtlých

wz

Rowley

P

155

 Aloe pùvodnì popsaná jako  Rauh & Razafindratsi­ ra  se  pìstuje  snadno  ve  vlhèím,  propustném substrátu.  Rostliny  je  nutné  stínit,  nebo  na pøímém slunci se èasto pálí. Nachází tedy uplat­ nìní  nejen  ve  sbírkách  specialistù,  ale  hlavnì v ineriérech bytù, kde toleruje nedostatek slunce.

nebo v poslední dobì dochází k výraznému roz­ šiøování mìst a  rozvoji prùmyslu, což se zaèíná negativnì projevovat i na této lokalitì. Blízce pøí­ buznou  je ,  která  má  menší  rozmìry listù a pravidelnì odnožuje.  je ne­ nároèná na pìstování, krátkodobì snese pokles teploty  k  0 oC.  U  nás  ve  sbírkách  je  pomìrnì vzácná.

.c z

 Madagaskar.

  Reynolds Journal  of    South  African Botany 2: 122 (1936).

ww

w.

al

oe

s.

wz

 Rostliny obvykle vytváøejí krátký, vzpøíme­ ný nebo polovzpøímený kmínek, který dosahuje maximálnì výšky 50 cm. Poèet dolù ohnutých listù  je  až  25  (30)  a  dorùstají  rozmìrù 70x8–10 cm. Sytì zelené listy mají na svém po­ vrchu hustì rozesety bílé skvrny tvaru písmene „H“. Tyto skvrny splývají navzájem a vytváøejí tak nepravidelné  pruhy,  zejména  pak  na  spodní stranì listu. Po okrajích jsou rozmístìny rùžovì hnìdé,  až  4  mm  vysoké  zuby  s  rozestupem   J.–B. Castillon 15–20  mm.  Šáva  z  listù  je  rùžová  až  fialová. Z rùžice vyrùstá jedno výraznì rozvìtvené kvì­  Kakteen und Andere Sukku­ tenství  bìžnì  dosahující  až  2  metrù  výšky. Narùžovìlé kvìty jsou uprostøed typicky zúžené, lenten 55: 218 (2004). u báze nafouklé, až 40 mm dlouhé. Kvìty a stvol   Rostliny  bez  kmínku,  øídce  odnožující. mají na svém povrchu našedlý, voskovitý povlak. Listù v rùžici je 10–15, rùžice jsou rozevøeny do  Jižní Afrika. Vyskytuje se v pøírodní šíøky.  Šedozelené listy jsou 7x1,5 cm velké, na rezervaci v údolí Bisley (Bisley Valley Nature Re­ povrchu  mají  hrbolky,  ovšem  tyto  nejsou  tak . Bílé serve) na jihu Pietermaritzburgu v nadmoøských èetné a výrazné jako v pøípadì okrajové zoubky jsou 1 mm velké a bývají s roze­ výškách 600– 800 metrù. stupem 2,5 mm. Kvìtní stvol je jednoduchý, asi Aè roste v rezervaci, není zajištìno 50–60 cm dlouhý, válcovitý hrozen je øídký a má zachování  tohoto  druhu  pro  další  generace, asi 15–20 rùžových kvìtù.

P

156

modrozelená až svìže zelená, jemnì podélnì pruhovaná,  èasto  s  naèervenalými  okraji,  a  to zejména  v  období  sucha.  Okrajové  zuby  jsou velmi jemné, jen asi 0,2–0,3 mm vysoké. Listy pøi zaschnutí zùstávají na kmínku a jsou v odstínech èervené. Kvìtenství je 50–80 cm dlouhé a vìtví  Je velmi blízce pøíbuzná , od které se odlišuje robustnìjším vzrùstem, se do 3–6 ramen. Hrozny jsou øídké, asi 20–25 cm široce rozloženými listy a menším poètem hrbol­ dlouhé. Pøibližnì 33x6 mm velké, èervené kvìty kù a zubù.  má rovn잠výraz­ mají svìtlejší špièky. nì vyšší kvìtní stvol a vìtší kvìty. Pìstování je totožné jako u . Pøi nevhodné letní zá­  Etiopie. Roste v provincii Shewa, pøi­ livce dojde snadno k zahnití koøenù a následnì bližnì 17 km severovýchodnì od Addis Abeby k odumøení rostlin. Koøenový systém je rovnìž na skalních výbìžcích v nadmoøských výškách citlivý na houbová onemocnìní. Pro pìstování je 2500–2750 metrù. nejvhodnìjší  minerální,  štìrkovì  vápencový substrát.   Znaènì  podobná  je  etiopská

.c z

  Madagaskar. Provincie Fianarantsoa. Známá pouze z Antoetra hills, asi 15 km jižnì od Ambatofinandrahana. Roste na vápencovo gra­ nitových skalách v nadmoøské výšce 1200 metrù.

ww

w.

al

oe

s.

wz

, která roste pouze v jiné oblasti a nemá   M. G. Gilbert & Sebsebe tak pøekrásnì modrozelené listy. navíc mívá pár svìtlých teèek u báze listù a také Kew Bulletin 52: 147 (1997). okrajové zuby jsou asi 2 mm vysoké. Blízce pøí­ buznou je rovnìž , která má na  Rostliny mívají až 1 m dlouhý, poléhavý okrajích listù asi 1 mm vysoké zoubky a pokožka až visící stonek, který se èasto dichotomicky dìlí. je jasnì zelená.  navíc roste jen Listù je v husté rùžici 30 až 50, mohou být 40­ v pohoøí Simien. je nenároèná, 50x12  cm  velké.  Barva  epidermis  je  pùvabnì ale ponìkud robustní aloe.

R

157   Rendle

Keòa,  Somálsko,  Tanzanie.  Roste v pøímoøských oblastech jako fakultativní halofyt v nadmoøských výškách 0 až 300 metrù.

s.

 Možná zámìna s šarlatovì kvetoucí , která ale roste ve vnitrozemí Keni v nadmoøských výškách 1350­1900 metrù.  se bìžnì ve sbírkách nepìstuje. Vy­ žaduje teplejší zimování, nebo pøi teplotách pod +15 oC dochází k deformacím rostlin.

wz

 Keøovitá aloe tvoøí až 2 m kmínek a odno­ žuje u báze. Suché listy pøetrvávají na kmínku, jsou asi 30–45x3–8 cm velké, šedozelené s èer­ veným  nádechem  a  s  malým  poètem  bílých skvrn, které se objevují zejména na mladých lis­ tech. Nìkdy skvrny zcela chybí. Okrajové zuby jsou nevýrazné, asi 2–3 mm vysoké s rozestupem 8–15 mm. Kvìtenství je 60 cm vysoké s 5–9 rame­ ny, spodní vìtve jsou dále dìleny. Hrozen je po­ lohlávkovitý  a  je  tvoøen  20–25  mm  dlouhými, oranžovì  èervenými  kvìty  se  žlutým  ústím. Blizna èní z kvìtu asi 10 mm.

.c z

 Journal of the Linnean Soci­ ety. Botany 30: 410 (1895).

oe

(PPv)

  Pillans

ww

w.

al

  Journal  of  South  African Botany 5: 66 (1937).  Tato keøovitá rostlina patøí pravdìpodobnì k nejrozvìtvenìjším druhùm ze všech aloí. Kmen je hladký a je zakonèen pomìrnì malými rùžice­ mi, které mají úzce protáhlé listy. Listy jsou asi 15–20x2 cm velké, zelené, s nažloutlými okraji. Hnìdé okrajové zuby jsou nejvýše 1 mm vysoké. Kvìtenství je pomìrnì krátké a dosahuje zpravi­ dla jen 20 cm. Je složeno z relativnì velikých, kanárkov젞lutých kvìtù.   var. (Pillans) Glen & D. S. Hardy Jižní Afrika, Namibie. Výskyt je ome­ zen na oblast Richtersveldu zejména na oblast mezi Annisfontein a Hells Kloof.

(PPv)

Tato  aloe  je  snadno  zamìnitelná , kdy døíve byla  øazena jako vari­ s eta  tohoto  taxonu.  Rozdíl  je  zejména  v  délce kmínku, který   témìø zcela po­ strádá. Velmi nenároèná a dekorativní rostlina. I když v pøírodì dosahuje obøích rozmìrù, roste pomalu, a proto je èasto pìstovaná i v soukro­ mých sbírkách.

R

oe

s.

wz

.c z

158

velké,  zelené  až  šedozelené  s  množstvím svìtlých  až  témìø  bílých  skvrn.  Tvar  a  poèet skvrn  i  podkladová  barva  jsou  velmi  variabilní. Okrajové zuby jsou do 0,5 mm vysoké, zpravidla èistì  bílé.  30  cm  vysoké  kvìtenství  je jednoduché, pomìrnì øídký hrozen je asi 7 cm dlouhý  a  je  tvoøen  12–18  rùžovými  nebo šarlatovými kvìty, které bývají 25x5 mm velké. Pedicel je rùžový, asi 10 mm dlouhý. V domovinì kvetou  v  èervnu,  v  kultuøe  prakticky  kdykoli. “. Rostliny patøí do okruhu rostlin „   (Reynolds) P. V. Heath.

al

  Reynolds

  Journal  of  South  African Botany 29: 151 (1963).

ww

w.

  Rostliny  bez  kmínku,  hustì  odnožují a vytváøejí tak koberce rùžic. Listù je v rùžici do 20, jsou protáhle trojúhelníkovité, 7–10x1,5–2 cm

  Madagaskar.  Známých  je  nìkolik lokalit  v  okolí  Ampanihy  v  jižní  èásti  ostrova. Nadmoøská výška lokalit je pøibližnì 600 m n. m.   Nenároèná  rostlina,  vysoce dekorativní  a  èasto  pìstovaná.  Snadno  se vegetativnì  množí.  Je  popsáno  a  prodáváno mnoho hybridù, které mají tuto aloi jako jednoho z  rodièù.  Velmi  známé  kultivary  odvozené od tohoto taxonu jsou uvedeny dále v textu.

R

wz

dušenì by se dalo øíci, že podkladem je bílá a jen sem tam jsou trochu zelen頚mouhy. Závìr pro snadnou identifikaci "Snow Flake": zuby žádné, jen bílý a témìø hladký lem, list je jen mírnì drsný, bez zubù èi hrbolù. " " je multihybrid s odborným zápisem  x ) x } x . {( Hybrid byl vytvoøen šlechtitelem Johnem    Blac­ kem.  Miniaturní,  velmi  efektní  rostlinka s výrazným pøíspìvkem od , má zøe­ telné  okrajové  zuby,  které  jsou  zpravidla  bílé nebo svìtlounce zelené. Okrajová zelená linka

ww

w.

al

oe

s.

" "  –  Patøí  patrnì  mezi  nejbìžnìjší a nejprodávanìjší kultivar vycházející z . Populární je z dùvodu vysokého kontrastu bílého zbarvení se zelenou podkladovou møížkou. Bílé skvrny  tvoøí  navzájem  nepravidelné  bílé  pruhy prokládané  zeleným  podkladem.  Okrajové ozubení je nepravidelné, pøesto lze spatøit, že to asi  kdysi  zuby  byly,  a  teï  tvoøí  skoro  bílý "pseudolem"  se  zpøetrhanou  zelenou  linkou. Mladší rostliny mají zdrsnìlý  povrch listù z obou stran,  tyto  výstupky  ale  nejsou  podmínkou. Zespodu  listu  jsou  bílé  skvrny  hrubší.  Kvete opakovanì  jednoduchým  hroznem  kvìtù s  oranžovou  až  oranžovì  žlutou  základovou barvou. Pìstování je velmi snadné, krátkodobé poklesy  teplot  pod  +5 oC  nevadí.  Snadno  se opyluje  a  to  i  s  jinými  kultivary  –  tvoøí  se  další velmi  pìkné  multihybridy.  Další  zajímavost nalezneme  v  názvu:  rostliny  vyšlechtil  Dick Wright.    Black  (èerný)  je  odvozen  od  dalšího významného pìstitele a zároveò od existujícího hybridu aloe (John Black)  který je jedním z rodièù "Doran  Black".  Takzvaný  "typový"  kultivar  od Dicka  Wrighta  se  objevil  v  pìstírnì  Grigsby's Cactus  and  Succulent  nursery  a  odtud  byl masivnì  rozšiøován.  Pùvodní  název  kultivaru byl  „Doran  Black“,  by  se  vìtšinou  používá nepøesný  název  „ “.  Tato  slovní variace  v  názvu  se  poprvé  rovn잠 objevila  ve výše  zmiòovaném  zahradnictví  a  dnes  lze  jen tìžko  øíct,  zda  se  jednalo  o  omyl  nebo promyšlený marketingový tah. " ",  jedná se opìt  o velmi dekorativní rostliny.  Pomìrnì  tìžko  se  shánìjí  informace o pùvodu, ale vše nasvìdèuje tomu, že se jedná pouze o výraznou barevnou selekci  madagas­ karské  a její následný hybrid s nezná­ mým dárcem pylu. Na okrajích má jen nepatrné zbytky  zoubkù,  podkladové  zelené  barvy  je mnohem ménì než u cv. „Doran Black“. Zjedno­

.c z

159

R

160 Lavranos  Cactus and Succulent Journal 74: 120 (2002).

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

 Rostliny bez kmínku nebo s krátkým kmín­ kem, hustì odnožující a tvoøící shluky rùžic. Staré listy zùstávají, živých listù je 9–12 v rùžici, jsou zkroucené, 9–12 cm dlouhé a 20–25 mm široké. Listy jsou tenké, pokožka temnì zelená až èer­ venozelená s množstvím podlouhlých, matných skvrn. Spodní strana listu je vypouklá, okraje jsou naoranžovìlé, pomìrnì tuhé, oranžovì–hnìdé zuby  jsou  1,0–1,5  mm  vysoké  a  mají  rozestup 2–5  mm.  Kvìtenství  je  vzpøímené,  45–65  cm vysoké, obvykle málo vìtvené, nejvýše do dvou vzpøímených  ramen.  Øídký,  protáhle  válcovitý je témìø neporušená, bílé skvrny jsou slité, mají hrozen nese 20 mm dlouhé, karmínovì èervené obdélníkovitý tvar a tvoøí pøíèné proužky, které se kvìty, které mají svìtlejší ústí. Na Madagaskaru støídají  se  zeleným  podkladem  a    nìkdy kvete v bøeznu až èervnu. i  s  nahnìdlým  nádechem.  Proužky  pùsobí celistvì.   Madagaskar. Roste v provincii Toliara " " – habitem je tento kultivar témìø blízko vesnice Ifarantsa, severozápadnì od Fort totožný s cv. „Snow Flake“. Velmi pozoruhodné Dauphin v nadmoøských výškách okolo 550 m. je, že tento kultivar vypadá jinak v amerických a jinak v evropských pìstírnách. Tento multihyb­ Rostliny náleží do okruhu " rid opìt pochází z dílny J. Blacka, kdy pøi jeho ", a to do jihovýchodního okruhu.  Nej­ , "výrobì" použil .  Od  ostatních bližší  pøíbuznou  je ,  a . zástupcù se odlišuje pomìrnì úzkými, temnì ze­ Mezi  další  významné  hybridy  vzniklé  køížením lenými listy  a vzpøímeným kvìtenstvím. Pìstuje  s dalšími aloemi patøí: „Agdal“, „Bella se velmi snadno, obdobnì jako pøíbuzné taxony. Bella“,  „Black  Beauty“,  „Bromley“,  „Fancy, Dobøe se vegetativnì množí. Flurry“,  „Green  Wonder“,  „Irmadel“,  „Jofrid“, „Kili­Ro“, „Maori“, „Midnight“,  „Moyana“, „Olym­ Reynolds pic Star“, „Petra Star“, „Silver Cloud“, „Sparkling Burgundy“, „Winter Sky“.   Journal  of    South  African V USA existují specializovaná zahradnictví roènì Botany 3: 135 (1937). produkující desítky nových kultivarù. Poøizovací cena  novinek  je  vysoká,  ale  díky  snadnému  Tento druh vytváøí pøevážnì jednoduché množení rostlin cena rychle klesá dolù. rùžice a jen málokdy se rozdìlí do dvou až tøí

R

161 hlav. Kmínek vìtšinou zcela chybí nebo je jen krátký, nejvýše 40 cm vysoký. 40–65 cm dlouhé listy jsou pomìrn젚iroké, u báze mají až 12 cm. Pobl힠špièky vespod se vyskytuje krátká øada zubù. Po okrajích jsou rozmístìny èervenohnìdé, asi  3  mm  vysoké  zoubky,  které  mají  rozestup 5 mm. U mladších rostlin je kvìtenstvím jedno­ duchý hrozen, u dospìlých rostlin však dochází k jeho dìlení a z hlavního stvolu vyrùstají dva až šest výhonù. Hrozen je hustý, štíhle válcovitý, asi 40x6 cm velký a kvìty jsou svìšené ústím dolù a pøitisknuté ke stvolu. Kvìty jsou tmavì èervené, èasem  blednou.  Z  ústí  èní  blizna  i  tyèinky  asi 1  cm.  V  domovinì  kvete  v  únoru  až  kvìtnu. V srpnu až záøí kvetoucí forma byla popsána jako   var.  Hardy & Reid.

  Reynolds & P. R. 0. Bally Journal of  South African Bo­ tany 24: 182 (1958).

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

 Tvoøí kmínek, nìkdy nevìtvený, vìtšinou však se 2–6 vìtvemi. Kmínky jsou vzpøímené, asi 100 cm vysoké a 3 cm tlusté. Listù v rùžici je asi 12 a pøetrvávají na koncových 10 cm. Velikost listù bývá 25x5–6 cm. Pokožka je modrozelená, nìkdy naèervenalá a u báze se mùže vyskytovat menší poèet teèek. Bílé okrajové zuby jsou do 1 mm vysoké a mají rozestup 5 mm. Kvìtní stvol je 45 cm vysoký a má asi 10 ramen. Kvìty bývají žluté s nazelenalým ústím, asi 2 cm dlouhé a mají šíøku 6 mm. Jižní  Afrika.  Roste  v  Mpumalanga,  var. severnì od Tonteldoos na skalnatých stráních A. Berger. v nadmoøské výšce 1200–1600 metrù. Somálsko, Etiopie. Roste na vápen­   je rozlišitelná od podob­ cových  pahorcích  v  nadmoøských  výškách , , ných druhù ( 800–1150 metrù. ) podle pomìrnì dlouhých, dolù smìøu­ jících trubkovitých kvìtù a velmi štíhlých hroznù.   Vzhledem  k  velikosti  se  pìstuje Dolù namíøené kvìty jsou namáèknuty proti stop­ pøedevším v botanických zahradách. ce, vnìjší èást trubky je tmavì èervená a její vnitø­ ní  èást  je  citrónovì  žlutá.  Výsledkem  jsou   Letty charaktericky  dvoubarevné  hrozny,  nicménì dvoubarevnost není tak výrazná, jako u Flowering  Plants  of  South .  V kultuøe roste bez problémù. Africa 14: tab. 558 (1934). není nároèná na složení substrátu a je odolná i  vùèi  èasté  a  bohaté  zálivce.  Pøi  pìstování Kmínek buï úplnì chybí, nebo je jen velmi s periodou letnìní dojde ke krásnému vybarvení krátký a nevýrazný a pokrytý odumøelými listy. rostlin a také se zvýrazní èervené okrajové zuby. V pøírodì jsou zøídka vidìt i vícehlavé exempláøe. Teploty by nìmìly klesat pod bod mrazu, z letní­ Listù je v rùžici asi 15–20, jsou nejvýše 35x11 cm   sklízíme nejpozdìji velké a mají zajímavou bledì modrozelenou bar­ ho stanovištì tedy v øíjnu. vu,  která  kontrastuje  s  drobnì  zoubkovanými, rùžovì èervenými okraji listù. Na okrajích listù

R

wz

hý, kvìty jsou nažloutlé,  mdle oranžové až šar­ latové a asi 40–45 mm dlouhé.

 Zambie, Tanzanie. Hlavní areál výsky­ tu je v okolí mìsta Mbeya, zejména pak severo­ západnì od nìj.

s.

jsou drobné a tupé zoubky s nepravidelným ro­ zestupem 1–4 mm. Nahoøe i vespod listu nalez­ neme více èi ménì èetné bìlavé skvrny ve tvaru písmene  „H“,  jejichž  spojením  vznikají  pruhy. Rozvìtvené kvìtenství se skládá z mnoha rela­ tivnì  øídkých,  polohlávkovitých  hroznù.  Hlavní kvìtní stvol je 40–60 cm dlouhý. Barva kvìtù bývá obvykle žlutá, ale objevují se i formy se svìtle oranžovými kvìty.

.c z

162

oe

 Jižní Afrika. Roste v údolích øíèního systému povodí Bashee v nadmoøských výškách 150–1000 metrù.

 Velmi vzácná a øídce pìstovaná aloe. Pøi  zachování  periodicity  rùstu  je  vegetativnì množitelná  podzemními  hlízami.  Patøí  mezi obtížnì pìstovatelné druhy aloí. Vyžaduje   do­ držování støídání období dormance a rùstu. Rost­ liny  je  vhodné  zalévat  jen  nárazovì,  a  to  na zaèátku vegetaèního období. Pøi pøemokøení sub­ strátu v období rùstového klidu dojde k uhnití hlízy a uhynutí rostliny.

al

Habitem i pìstováním se velmi se podobá .  má více zvlnìné okraje a drobné zoubky na okrajích a dále má typické øídké, polohlávkovité hrozny žlutých kvì­ tù, zatímco  má okraje listù zcela bez zubù a kvìty jsou èervené. Mezi pìstiteli jsou rovn잠populární mezidruhové hybridy. Napøíklad køíženec x  má užší proužko­ vané listy, polohlávkovité hrozny  tvoøené z oran­ žovì èervených kvìtù, jsou na krátkém stvolu a velmi blízce se podobá nedávno popsané Van Jaarsveld & Low.

  Rebmann  International Cactus Adven­

w.

tures 79: 8 (2008).

ww

 Rostliny bez kmínku a odnožující u báze. Polovzpøímených listù je asi 15, jsou asi 30x8 cm velké,  modrozelené,  okraje  bývají  nažloutlé a nesou 2 mm vysoké zoubky v rozestupu asi 8  mm.  Kvìtenství  je  30  cm  vysoké  s  nejvýše 2 rameny. Hustý hlávkovitý hrozen je jen 5–6 cm   Reynolds dlouhý a 6­7 cm široký. Je tvoøen  30x7 mm vel­ Journal  of    South  African kými,  žlutými  kvìty.  Pedicel  je  18  mm  dlouhý. V pøírodì kvete v kvìtnu až èervnu. Botany 30: 67 (1964).  Rostlina bez kmínku, listù je 8–10, u báze se rùžice rozšiøuje na podzemní až 4 cm širokou hlízu,  která  se  mùže  dìlit.  Lineární  listy  jsou 20–25x1,5 cm velké, zelené, okrajové zuby jsou 0,5  mm  vysoké,  bílé,  s  rozestupem  asi  1  mm. Kvìtní  stvol  je  35–45  cm  dlouhý  a  nevìtvený. Velmi øídký, cylindrický hrozen je až 30 cm dlou­

 Madagaskar. Roste severozápadnì od vesnice Maromokotro na žulových skalkách v nadmoøské výšce asi 300 metrù. Patøí do okruhu rostlin , pøi  pìstování  má  podobné  nároky  právì  jako tento druh. Od  se odlišuje vìtšími

R

oe

s.

wz

.c z

163

ww

w.

al

Reynolds & P. R. O. Bally kvìty.   tvoøí kolonie až 20 rùžic. Habitem je dosti podobná , která Journal  of    South  African má  ale  tenèí  listy.  Další  podobnou  rostlinou  je , která má naèervenalé a delší Botany 24: 177 (1958). kvìty. je  náchylná  na  houbová  Solitérní rostliny bez kmínku, nìkdy s krát­ onemocnìní  koøenù  a  netoleruje  pokles  teplot pod +12 oC. V Evropì nepatøí mezi bìžné aloe. kým kmínkem. Listù je ve vzpøímené rùžici asi 25 a jsou 60–80x12–15 cm velké, tmav젚edozelené, nìkdy  s  èerveným  nádechem.  Okrajové  zuby jsou 4–6 mm vysoké, èervenohnìdé a rozestu­ pem 20–35 mm, po uschnutí žloutnou. Kvìtenství je 1,25–1,75 m vysoké se 3–4 vzpøímenými rame­ ny.  Kvìty  jsou  rùžové,  asi  30–35  mm  dlouhé. Z ústí kvìtù èní blizna i tyèinky asi 2–4 mm. Somálsko.  je bìžnì rozšíøe­ ná severozápadnì od mìsta Borama, dále v blíz­ kosti  cesty  do  Zeila  až  na  hranice  s  Djibouti. Roste v nadmoøských výškách 700–1200 metrù.  Bìžnì se nepìstuje a k vidìní není ani ve specializovaných sbírkách, a to z dùvodu nezajímavého vzhledu. Pøesto patøí mezi snadno pìstovatelné druhy. Nejbližší pøíbuznou je , která ovšem bujnì odnožuje.

R

164  Keòa, Etiopie. Vyskytuje se zejména v  provinciích  Sidamo  a  Borana  v  jižní  Etiopii. Typové  rostliny  pocházejí  z  pohoøí  Amaro. Známé  je  rozšíøení  v  okolí  mìsteèka  Mega v Etiopii a  z Huri Hills a Furoli v severní Keni. Zpravidla  roste  ve  stínu  keøù,  nìkdy  také na volné planinì ve výškách 1400–2000 m n. m.

.c z

 Èásteènì je podobná  nebo i . Bezproblémová, ale málo pìstovaná, robustní aloe. V dobì kvìtu jsou záøivì èervenošarlatové kvìty v ostrém kontrastu se svìže zelenými listy.   Lavranos & L. E. Newton

wz

 Cactus and Succulent Journal

49: 114 (1977).

  Baker

ww

w.

al

oe

s.

Tvoøí vzpøímený èi polovzpøímený kmínek   Flora  of  Tropical  Africa. až 1–2 m x 5 cm, hustì odnožující jen u báze. London. 7: 465 (1898). Listù  v  rozevøené  rùžici  je  asi  15  a  jsou 50–60x8  cm  velké,  jasnì  zelené,  v  mládí  se  Rostliny jsou bez kmínku, solitérní nebo mohou vyskytovat skvrny, které pozdìji dokonale málo odnožující. se vzpøímenou rùžicí. Listù je mizí. Okrajové zuby jsou èervené, asi 2 mm vy­ v  rùžici  asi  20,  jsou  40–60x9­17  cm  velké soké  a  mají  rozestup  4–5  mm.  Kvìtenství  je a 2–3 cm tlusté, temnì olivovì zelené až hnìdo­ 1,2 m vysoké, vzácnì má 2 vìtve, hrozny jsou zelené s èervenými okraji. Pevné, èervenohnìdé válcovité, kvìty jsou korálovì èervené, smìrem okrajové zuby jsou asi 4 mm vysoké, mají roze­ k  ústí  blednou  a  ústí  je  žluté.  Kvìty  bývají  až stup      10–15 mm. Zaschlá tìlní šáva je èervená. 30 mm dlouhé a 4 mm široké, z ústí èní blizna V mládí mùže být epidermis øídce skvrnitá. Kvì­ i prašníky asi 5 mm. tenství je 60–70 cm vysoké, bohatì vìtvené  asi  Forsskål. 12–18 rameny, kdy spodní ramena jsou vícená­ sobnì  vìtvena.  Velmi  øídké  hrozny  bývají  asi   Jemen.  Typová  lokalita  se  nachází 10–15 cm dlouhé a jsou tvoøeny šarlatovými nebo 1 km jižnì od Suq Ahabab. Rozšíøena je bìžnì žlutými kvìty, které jsou 35 mm dlouhé a 10 mm v provinciích Ta’izz a Ibb. široké.  Pedicel  je  asi  12  mm  dlouhý.  Tobolka je 18­20 mm dlouhá. V pøírodì kvete v listopadu  je blízce pøíbuzná a prosinci.  a ,  které  však  jsou poléhavé  již  od  mládí.  Ve  sbírkách  se  bìžnì nevyskytuje. Snadno se vegetativnì množí zako­ øeòováním odnoží. Lavranos & T. A. McCoy   Kakteen  und  andere Sukkulenten 56: 67 (2005).  Robustní rostliny, solitérní rostoucí na asi metrovém kmínku, který je vzpøímený nebo polé­ havý. Rùžice je tvoøena asi 30 støíbøitì zelenými listy    s  naèervenalými  okraji,  které  jsou  až 50x5,5 cm velké. Okrajové zuby jsou vzhledem k velikosti listu drobné, jen asi  1,5 mm vysoké a  mají  rozestup  5–9  mm.  Kvìtenství  až  90  cm vysoké,  bujnì  se  vìtvící.  Hrozny  jsou  kónické

R

oe

s.

wz

.c z

165

al

a jsou tvoøeny èervenými kvìty se žlutým ústím. Z ústí èní blizna i prašníky asi 2 mm. V domovinì kvete od èervna do záøí.

  Schweinfurth Bulletin de l'Herbier Bossier

2: 71 (1894).

ww

w.

  Madagascar.  Roste  v  provincii  Rostliny tvoøí poléhavý až 1 m dlouhý kmí­ Antsiranana  na  vápencových  kopcích  blízko národního parku Ankarana, asi 35 km severnì nek,  odnožují  od  báze.  Listy  rùžice  jsou  až 60x10 cm velké, epidermis je v zelenoèervených od Ambilobe.

(PPv)

R

166

 Z dùvodu znaèných rozmìrù listù ne­ patøí  mezi bìžnì pìstované skleníkové aloe.

.c z

 Jemen, Saudská Arábie. Vyskytuje se zejména na horských masívech západního Je­ menu v nadmoøských výškách 2500–3300 metrù.

hnìdé s vìtším èi menším množstvím bílých, èoè­ kovitých teèek, ale existují i populace zcela bez teèkování. Povrch listù je kožovitý, jemnì drsný jako žraloèí kùže. Okrajové zuby jsou 3 až 5 mm vysoké a mají rozestup 10–15 mm. U vìtší èásti listu jsou svìtlé, smìrem ke špièce bývají  v od­ stínech èervené, rezavé a èervenohnìdé. Kvì­ tenství je 1,5–1,8 m vysoké, vìtví se do více než 10 dále vìtvených ramen. Hrozny jsou špièatì válcovité, asi 10–20 cm dlouhé, pomìrnì øídké. Jednotlivé kvìty jsou 25–28 mm dlouhé    a jsou zbarveny èerveno–rùžovì. Kvete v srpnu až záøí.   var. A. Berger.

Keòa, Etiopie. Roste na otevøených pláních v nadmoøských výškách 1000–1100 m.

  M. G. Gilbert & Sebsebe

wz

až fialových odstínech, èervené okrajové zuby jsou  3  mm  vysoké,  hákovité  a  mají  rozestup 20–25 mm. Stvol kvìtenství je 1 m dlouhý, nìkdy s jednou postranní vìtví, a nese protažený kónic­ ký  hrozen.  Kvìty  jsou  záøivì  èervené,  asi 25–35 mm dlouhé.  Lavranos & Collenette.

ww

w.

al

oe

s.

 Podle povrchu listù je nezamìnitelná.  Kew Bulletin 47: 652 (1992). List je kožovitý a na omak výraznì drsný. Velmi dekorativnì zbarvená aloe s výraznými èervený­  Rostliny mají nízký, nejvýše 50 cm dlouhý mi zuby. Snadno pìstovatelná v minerálnì písèi­ kmínek a rostou solitérnì ovšem i v nepoèetných tém substrátu. Zatím je v soukromých sbírkách trsech  rùžic.  Listù  je  v  rùžici  asi  15–20  a  jsou velmi málo rozšíøená. 20–40x5,5–8 cm velké, tmavì zelené až zeleno­

R

  Baker

wz

.c z

167

  Reynolds

  Flora  Capensis  6  (2):  327

  Journal  of    South  African Botany 26: 89 (1960).

s.

(1896).

 Rostliny solitérní nebo vzácnì odnožující od báze až 5 m vysokého kmínku. Rùžici tvoøí 40 listù,  které  jsou  40­45x6  cm  velké,  nevýraznì proužkované, zelené až žlutozelené. Na okraji listù  nacházíme  hnìdé,  5  mm  vysoké  zuby s rozestupem 10 mm. Kvìtní stvol je 70­90 cm vysoký, vìtvící se do 3­8 ramen. Válcovité hrozny jsou 15­18x9 cm velké, pedicel je 12 mm dlouhý a oranžové kvìty bývají 40 mm dlouhé.

al

oe

 Rostliny solitérní, tvoøící až 8 m vysoký kmínek,  v  horní  tøetinì  zùstávají  uschlé  listy. Rùžice je tvoøena 30–40 listy, které mají rozmìry až 70x7–10 cm a jsou temnì zelené a hladké. Na okrajích listù jsou výrazné naèervenalé zoubky, které  jsou  4–6  mm  vysoké  a  mají  rozestup 8–12 mm, ovšem svrchní i spodní strana listù je bez  hrbolkù  èi  zoubkù.  Kvìtní  stvol  je 100–125 cm vysoký, rozvìtvený do 6–9 ramen. Velmi husté válcovité hrozny jsou tvoøený oran­ žovými nebo i žlutými, asi 20 mm velkými kvìty. Hrozny z dálky pøipomínají tlustý kukuøièný klas. Tyèinky i blizna èní z ústí 15–20 mm. V domovinì kvete v srpnu.

w.

Jižní  Afrika,  Mosambik,  Svazijsko. Vyskytuje se na skalnatých místech v buši v nad­ moøských výškách 30–1000 metrù.

ww

je  znaènì  podobná , která je ale menší, má tlustší kmínek a dolù prohnuté listy. Další pøíbuzná rostlina, , má vìtší listy, na spodní stranì listù má rozptýlené drobné zoubky a kvìtenství má ven naklonìná vnìjší ramena. V mládí se mùže zamìòovat i za semenáèe , které ale mívají øídce umístìné zoubky na spodní stranì listù a nemají tak markantnì hladký povrch pokožky jako je tomu v pøípadì . Pìstování je nesmírnì snadné, rostliny nevyža­ dují žádnou zvláštní péèi. Doporuèuje se letnìní. Vzhledem ke znaèným rozmìrùm se v Evropì  pìstuje jen velmi zøídka.

Angola.  Vyskytuje  se  v  Chimbango Hills,  kde  roste  v  nadmoøských  výškách 1700­1800 metrù. je blízce pøíbuzná , od které se odlišuje  vìtšími kvìty.

S

168

  Lavranos & M. Tei­ vedl k povýšení rostlin na úroveò druhu. Od okru­ hu blízce pøíbuzných rostlin  èi  je snadno odlišitelná právì podle temného zbarvení a svìtlých podélných proužkù. Succulentes 3: 14 (2004). Jelikož  se  jedná  o  stínomilný  druh,  vyžaduje Rostlina  solitérní    a  bez  kmínku.  Listù zastínìní i kultuøe. v široce rozevøené rùžici je asi 10–15 a jsou  do 15x2–2,5 cm velké, èokoládovì hnìdé až temnì   Reynolds zelené, zpravidla svìtleji podélnì proužkované, okraje nesou trojúhelníkovité zuby 5–6 mm vyso­ Journal of  South African Bo­ ké a s rozestupem 8–12 mm. Kvìtní stvol je ne­ tany 13: 103 (1947). vìtvený, asi 15 cm dlouhý, hrozen je jen 4 cm dlouhý a má jen asi 10 kvìtù. Kvìty jsou jasnì  Roste buï jednotlivì nebo v malých sku­ èervené se zelenou špièkou, plodem je bobuli pinkách. Kmínek nemá a koøeny jsou vøetenovi­ podobná tobolka. Kvete v prosinci. Subsp. tého tvaru. Úzce èárkovité listy jsou 4–10x0,3 cm kvete svìtlejším, nìkdy až žlutým kvìtem. velké, je jich 10–16 a mívají blízko své báze menší

.c z

ssier

ww

w.

al

oe

s.

wz

množství skvrn. Podél okrajù lze spatøit drobné,  Madagaskar. Roste v lesním porostu bílé,  trojúhelníkovité  zuby  asi  0,5  mm  vysoké nedaleko Sakaraha v nadmoøských výškách asi a  s  rozestupem  asi  1  mm.  Tak  jako  v  pøípadì 550 metrù.   i u  mají listy tendenci rùst takøka vodorovnì nad zemí, proto jsou rùžice Pùvodnì byl tento taxon uvádìn jen zploštìlého vzhledu. Jednoduché kvìtenství mìøí jako  subspecies  od pouhých  14–18 cm, hrozen kvìtù je kapitátní. , ovšem znaèná morfologická odlišnost Krémovì rùžové kvìty jsou rovn잠malé, jejich a omezený, endemitický  a lokalizovaný výskyt délka je pouhých 10–12 mm.

S

169

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

 J. M. Wood nom. illeg., na terminálních 30 cm. Listù je v rozevøené rùžici  Reynolds. je asi 25, jsou až 40–55x10–12 cm velké, temnì zelené až šedozelené s podlouhlými, eliptickými,  Jižní Afrika. Typickou lokalitou výsky­ bílými teèkami. Epidermis je jemnì drsná. Zuby tu  jsou  vrcholky  kopcù  severnì  od  Nkandhla jsou nejvýše 2 mm vysoké, bílé, s rozestupem Forest v nadmoøské výšce asi 1300 m. Tato aloe 7–15 mm, po zaschnutí hnìdé. Stvol je až 1,4 m byla pojmenována na poèest paní Saundersové, dlouhý, bohatì vìtvený do 12 ramen, hrozny jsou která jako první sbírala rostliny blízko Nkandhla 30–45 cm dlouhé, kvìty smìøují na jednu stranu a jsou tmavì èervené. Tyèinky i blizna èní z ústí Forest v KwaZulu–Natal. 2–4  mm.  V  domovinì  je  vysazována  v  okolí  Tento miniaturní druh je blízce pøí­ vesnic jako léèivá rostlina. buzný s , ovšem na rozdíl od jejích výraznì  vzpøímených  listù  má  Keòa. Roste v Rift Valley v blízkosti rùžice listù široce rozevøené. V kultuøe se snadno vsi Kirinum a v okolí Isiola v akáciové buši v nad­ pìstuje  v  propustném  minerálním  substrátu. moøských výškách 1000–1600 metrù. Pravidelnì kvete a pøi ruèním opylení kvítkù zís­ káme i semena.  Velmi blízká je , jejíž listy míøí pøevážnì vzhùru a jsou štíhlejší, delší,  L. E. Newton & Lavranos pøièemž povrch pokožky není drsný.   roste  severnì  od  areálu  výskytu .  Oba  zmiòované  druhy  se  pìstují Cactus and Succulent Journal podobným  zpùsobem.  Vyhovuje  jim  pøevážnì 62: 219 (1990). písèitý nebo kamenitý substrát, zálivka jen jed­   Rostliny  mají  asi  1  m  dlouhý  kmínek nou roènì a vyžadují pøímé slunce. a øídce odnožují u báze. Kmínek je vzpøímený jen

S

170

  Reynolds & P. R. O. Bally ské ,  která  má  ale  zubaté  listy. Ve sbírkách sukulentù se bìžnì nepìstuje, pøes­  Journal of South African Bo­ to se jedná o nenároèné rostliny. tany. Kirstenbosh, 24, 174 (1958).   L. C. Leach

.c z

Journal  of  South  African Botany 40: 106 (1974).

 Tato keøovitá aloe tvoøí asi 50 cm vysoký a odnožující kmínek. Listy na kmínku pøetrvávají a tvoøí široce rozevøenou rùžici, nìkdy prohnutou dolù. Listy jsou až 30x2,5–3,5 cm velké, žlutoze­ lené, spodní strana je tmavší, nìkdy jsou nevý­ raznì  proužkované  a  velmi  vzácnì  s  nìkolika teèkami u báze. Zuby jsou 2–3 mm vysoké, mají rozestup 10–15 mm, jsou tvrdé, žlutavé s hnìdou špièkou. Kvìtenství je jednoduché, velmi vzácnì se vìtví na 1–2 postranní vìtve. Hlavní stvol je 20–50 cm dlouhý. Válcovitý hrozen je 10–15 cm dlouhý,  kvìty  jsou  šarlatové,  asi  21–28x7  mm velké. Tyèinky i blizna èní z kvìtu asi 1–2 mm. V domovinì kvete od dubna do kvìtna.

s.

wz

 Rostliny bez kmínku a velmi vzácnì od­ nožující. Listù je asi 16–20 a tvoøí vzpøímenou rù­ žici.  Listy  jsou  30x7  cm  velké,  tuhé  a  znaènì drsné, uniformnì olivovì zelené bez okrajových zubù. Z rùžice vyrùstá souèasnì nìkolik kvìtních stvolù,  které  jsou  60–70  cm  dlouhé  a  5–8  krát vìtvené. Hrozen kvìtù je hlávkovitý nebo krátce válcovitý, kvìty jsou žluté, oranžové nebo šarla­ tové, malé, jen asi 20–22 mm dlouhé.

oe

  Angola.  Roste  v  blízkosti  Humbia v nižších partiích pohoøí Serra da Chela v jihozá­ padní Angole.

al

 Somálsko. Roste na horském masivu mezi Erigavo a Galgalo v nadmoøských výškách 1300–1800 metrù.

 Blízce pøíbuznou je keøovitá , která je robustnìjší, má dvojnásobnì širší listy a roste ve vyšších polohách Serra da Chela.  Také  má  vìtší  hrozen  kvìtù  a  v  mládí mùže mít teèkované listy. Oba keøovité angolské taxony jsou k vidìní jen ve specializovaných sbír­ kách sukulentù. Pìstování je snadné a rostliny se lehce množí zakoøeòováním øízkù. Druhové jméno popisuje chování hroznù, které se nejprve sklánìjí dolù a následnì se vyrovnávají.

ww

w.

 Tato nevelká aloe je rozpoznatelná dle drsného povrchu pokožky. Hlávkovité, barvou variabilní kvìtenství pøipomíná kvìtenství etiop­

S

171     Vyskytuje  se  v  savanách  Keni, Tanzanie, Etiopie, Súdánu a Rwandy.

 Rostliny bez kmínku nebo jen s velmi krát­ kým kmínkem, rostoucí nejèastìji solitérnì. Listy tvoøí kompaktní rùžici až 1 metr širokou. Velikost listù je variabilní (30–75x15–30 cm), epidermis je svìtle zelená, lesklá, v mládí mùže mít u báze listù nemnoho svìtlých teèek. Okraje listù nesou tvrdé, hnìdé zuby o výšce 4–6 mm a rozestupem 10–20 mm. Kvìtenství je vzpøímené, 1–2 m velké, stvol je mnohonásobnì vìtvený. Hrozny kvìtù jsou 10–20 cm dlouhé, barva kvìtù bývá od korá­ lovì èervené po rùžovou, ústí mùže být svìtlejší. V pøírodì kvete prakticky po celý rok, doba kvìtu závisí na nadmoøské výšce a lokalitì. Popsaná je var. , která se od typu odlišuje odno­ žováním, protáhlejšími a kratšími listy a tmavší pokožkou listù.

s.

A. Berger,

  V rovníkové Africe je to jedna z nej­ známìjších  aloí.  Také  ve  sbírkách  se  jedná o velmi bìžnou aloi, kterou lze rozpoznat podle lesklých, svìtle zelených listù. Na jejich okrajích jsou zøetelné hnìdé, tvrdé zuby, nìkdy mùže být okraj lemovaný hnìdou linkou. Nezamìnitelný je také velmi rozvìtvený kvìtní stvol. Velikost rostlin je vysoce variabilní. Horské formy bývají menší, nìkdy jen polovièní než rostliny z úrodných nížin. V mnoha státech mimo areál pøirozeného výskytu se objevují i zplanìlé populace. Blízce pøíbuzný­ mi druhy jsou  Christian, která si ovšem drží teèkování listù i v dospìlosti, a dále Carter, která má temnì brèálovì zelené listy. Vzhledem k rychlému rùstu a množ­ ství biologicky aktivních slouèenin je v celé rov­ níkové  oblasti  hojnì  vysazována  a  následnì využívána  farmaceutickými  firmami.  Spoleènì s  ( ),  a     patøí  mezi  ètyøi  hospodáøsky  nejèastìji pìstované aloe. Bezproblémový a odolný druh. Bìžnì se množí výsevem a vzhledem k snadné

.c z

 Pflanzenwelt Ost–Afrikas und der Nachbargebiete (1895).

wz

  Engler

 I. Verd.

ww

w.

al

oe

 Christian, & Christian.

S

172 D. R. Kongo, Kamerun. Pùvodní rost­ liny pocházejí z oblasti nalézající se západnì od Lake Albert.

.c z

 Jelikož rostliny pocházejí z politicky velmi neklidné oblasti, jsou zatím ve sbírkách jen málo rozšíøené. Každopádnì se jedná o velmi dekorativní  a  snadno  pìstovatelnou  aloi. Blízce  pøíbuznou  rostlinou  je  súdánská , která je robustnìjší a kvìtní stvol má mnohonásobnì vìtvený.   Lavranos

 Cactus and Succulent Journal

57: 71 (1985).

wz

dostupnosti kvalitních semen je tento postup nej­ jednodušší metodou rozšiøování mezi pìstiteli sukulentù. Semena klíèí zpravidla do jednoho týdne od vysetí a již v prvním roce života tvoøí základní rùžici. V druhém roce zaèí­ nají tmavnout okrajové zuby a rostlinka má již znaènì  dekorativní  vzhled.  Pøi  pìstování  této aloe jako okrasné rostliny není vhodné pøihnojo­ vat, ani rostliny èasto pøesazovat do vìtších pìs­ tebních nádob, jelikož pak by rostly velmi bujnì. Minimální  teplota  pro  zimování  je  +12 oC,  pøi nižších teplotách se na listech objevují nepìkné hnìdé skvrny. Pøi podzimním poklesu teplot a pøi vyšší vzdušné vlhkosti se mohou objevit houbová onemocnìní  listù,  poèínaje  pravými  plísnìmi, pøes skvrnitosti až  po rzi.

al

oe

s.

Rostliny jsou vždy bez kmínku a zpravidla neodnožují. Tuhých listù v rùžici je asi 10 a bývají zkroucené  dovnitø  a  jejich  velikost  je 45–55x6,5  cm.  Epidermis  je  olivovì  zelená, nìkdy s nìkolika bílými skvrnami. Povrch listù je mírnì drsný. Okraje jsou lemovány tenkým tmav­ ším proužkem a nesou drobné, jen asi 1,5 mm vysoké  bílé  zoubky,  které  mají  rozestup 30–80 mm. Zaschlá tìlní šáva je hnìdá. Kvìtní stvol je 50–70 cm vysoký, vìtví se do 2–4 ramen. Hrozny  jsou  polohlávkovité,  pomìrnì  husté a  jsou  tvoøeny  30–35  mm  dlouhými,  korálovì

De Wildeman

w.

 Plantae Bequaertianae Etu­ des sur les Récoltes Botaniques du Dr. J. Be­ quaert Chargé de Missions au Congo Belge 1: 28 (1921).

ww

Rostliny bez kmínku nebo jen s velmi krát­ kým  stonkem,  hustì  odnožující  do  poèetných skupin. Listù bývá asi 15 a jsou až 40x6–7 cm velké,  epidermis  je  šedo–modrozelená,  nìkdy naèervenalá, v mládí s množstvím bílých skvrn, které rovn잠mohou mít rùžové okraje. Okrajové zuby jsou 3–4 mm vysoké s rozestupem 8–10 mm, špinavì  bílé  s  èervenohnìdou  špièkou. Kvìtenství je 60–70 cm vysoké a mívá 1–3 vìtve. Válcovité  hrozny  jsou  15–20  cm  dlouhé,  kvìty jsou tmavì až záøiv젚arlatové, 28–33 mm dlouhé a  7  mm  široké.  Z  kvìtu  èní  blizna  i  prašníky asi 3–4 mm.

S

173

.c z

èervenými kvìty se žlutou špièkou. Z ústí èní bliz­ než .  Znaènou podobnost nalez­ na i prašníky asi 5–7 mm. neme i s , která má jasnì èervená poupata  a  pøisedlé  kvìty  bez  pedicelu.   Saudská  Arábie.  Roste  v  provincii  nepatøí mezi bìžnì pìstované mada­ Hijaz na žulových kopcích západnì od Bishah gaskarské  druhy  aloí,  pøesto  je  její  pìstování v nadmoøské výšce 1600 metrù. snadné a velmi podobné zmiòovaným pøíbuzným druhùm.  Na první pohled je znaènì podobná somálské .  Roste  ve  výraznì suché oblasti, tedy i pøi pìstování je tøeba vyva­ rovat se nadmìrné zálivce rostlin.  Rauh

w.

al

oe

s.

Rostliny bez kmínku nebo jen s velmi krát­ kým kmínkem, nìkdy odnožující do øídkých sku­ pin. Listù je v rùžici až 30 a jsou 20–30x3–5 cm velké, tmavì zelené se svìtlými, èasto až bílými okraji, s nevýraznými okrajovými zuby. Zuby jsou jen do 2 mm vysoké a mají rozestup 5–8 mm. Kvì­ tenství je obvykle nevìtvené, asi 60 cm vysoké, jen  vzácnì  se  vìtví  do  nìkolika  málo  ramen a nese až 70 matn젞lutých kvìtù uspoøádaných v  krátkém  hustém  válcovitém  hroznu.  Pedicel je asi 12 mm dlouhý. Z kvìtu èní ven jak prašníky tak  i  ènìlka,  a  to  až  8  mm.  Nejèastìji  kvete v èervenci.

wz

 Kakteen und andere Sukku­ lenten 17: 22 (1966).

  Reynolds   Journal  of  South  African Botany 23: 39 (1957).

ww

 Nízká, øídce odnožující aloe, poèet listù v rùžici je nejvýše 20. Listy jsou úzce kopinaté, špièka  je  nìkdy  zaoblená.  Velikost  listù  je  až 50–60x6–8 cm, epidermis je šedozelená se zrza­ vým nádechem, velmi èasto zdobená protáhlými, svìtlými až bílými skvrnami. Okrajové zuby bývají naèervenalé a 2–3 mm vysoké, jejich rozestup je 15–25  mm.  Kvìtenství  se  èasto  vìtví  až  do 6 ramen a je 70–90 cm vysoké. Hlávkovité hrozny  Madagaskar. Roste v provincii Toliara kvìtù jsou 4–6 cm dlouhé a 7 cm široké.  Barva kvìtù je variabilní od šarlatové pøes oranžovou mezi Fort Dauphin a Ranomafana. až  po  témìø  žlutou.  Samotné  kvìty  jsou  jen  V dobì kvìtu nezamìnitelný taxon. 22 mm dlouhé a šíøku mají 5 mm. Z ústí kvìtu èní Bez kvìtu je velmi podobná , od které blizna i prašníky 3–5 mm. se liší hustými hrozny žlutých kvìtù, ze kterých   Súdán.  Roste  v  provincii  Kassala vždy výraznì vyènívají tyèinky s prašníky.  má také polovièní a mnohem širší listy na pahorcích mezi Kinkatem a Summitem blízko

S

174  Pole–Evans Annals of the Bolus Herbari­ um. 3: 13 (1920).

wz

.c z

 Rostliny bez kmínku, odnožují a vytváøejí shluky  rùžic.  Trojhranných  listù  je  6–8,  jsou 4–8x3–4 cm velké, zelené s množstvím protáhlých proužkù seøazených do nepravidelných pruhù. Spodní kýl mùže mít drobné, tvrdé, bílé trny. Bílé okrajové bílé zuby jsou do 1 mm vysoké a mají rozestup 2–4 mm. Kvìtenství je až 50 cm vysoké, velmi vzácnì se vìtví do 2–3 ramen. Nápadnì øídké hrozny jsou 15–18 cm dlouhé a jsou složené z rùžových, asi 30 mm dlouhými kvìty. Reynolds.

ww

w.

al

oe

s.

  Namibie.  Vyskytuje  se  jihozápadnì Port  Sudan.  Vyhledává  stín  v  podrostu  akácií od Windhoeku na metamorfovaných horninách, a jiných køovin. a dále u východnì od Nauchasu. Roste v izolo­ Pomìrnì  bìžnì  pìstovaný  taxon, vaných malých koloniích rostlin. nenároèný a snadno se vegetativnì množící. Nì­ které pìstitelské firmy nabízejí pod názvem   mnohem drobnìjší rostliny s listy jen do  20  cm  dlouhými,  s  rozestupem  zubù  asi 15  mm  a  nerozvìtveným,  žlutým,  hlávkovitým kvìtenstvím.  Takovéto  rostliny  ovšem  nebyly v  Súdánu  nalezeny  a  nejedná  se  tedy  o .  Za  povšimnutí  stojí  fakt,  že   je èasto používána k hybridizaèním procesùm. V zahranièí ji pìstitelé køíží napøíklad s , a získávají tak velmi zajímavé hybridy.

S

175  Podobná je další namibijská miniatu­ ra, , která má oproti nej­ ménì  dvojnásobnì  velké  listy,  ale  mnohem drobnìjší  zoubky,  jejichž  rozestup  je  pouze 1 mm. V kultuøe se oba taxony témìø nepìstují a i mezi specialisty jsou tyto druhy stále pomìrnì vzácné a žádané.

èásti se nìkdy navíc vícenásobnì vìtví. Kvìty jsou v odstínech rùžové až èervené, hrozen je válcovitý, øídký, asi 15–20 cm dlouhý. Kvìty jsou 28–30  mm  dlouhé  a  mají  šíøku  9  mm  (oproti 20 mm délky kvìtù  u ).  var.   Reynolds (1964) se od  typové  rostliny  odlišuje  mohutnìjšími,  až 40 cm dlouhými listy, jejichž šíøka je 6–8 cm a mají

.c z

W. Watson

ww

w.

al

oe

s.

 Rostliny pøisedlé, bez kmínku, odnožující do øídkých trsù rùžic. Kopinatých listù je pøibližnì 15  a  jsou  18–35x7  cm  velké,  hladké  a  lesklé, tmavì zelené nebo hnìdozelené s množstvím matných, svìtle zelenì zbarvených, nepravidel­ nì oválných teèek. Tyto skvrny se ale ve stáøí mohou  slévat  až  úplnì  ztrácet.  Spodní  strana listu je matnìjší a je zde více teèek. Èervenohnì­ dé okrajové  zuby jsou až 4 mm vysoké a mají rozestup ca (4)6–8 (max.10) mm. Kvìtenství je 60–80 cm dlouhé, zøetelnì vìtvené 6–15 rameny, a to už od  èásti kvìtního stvolu, v dolní

wz

 Gardeners Chronicle. Lon­ don. 26: 430 (1899).

S

176

  Baker temnì  zelené,  oválné,  teèky  a  tmavší  okraje vytváøejí mramorový efekt povrchu listù. Rostliny Journal of the Linnean Soci­ jsou mohutné, kvìtenství je delší a barva kvìtù ety. Botany 18: 178 (1880). je jasnì èervená.

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

Tato aloe má jednoduchý pøibližnì 4–6 m  Somálsko. Roste v Somalilandu, ze­ jména v okolí Sheikh Pass severnì od Hargeisy. vysoký kmínek, který se v rùzných výškách mùže Rostliny  vyhledávají  pøevážnì  stinná  místa nìkdy vìtvit. Modrozelené úzké listy mají délku až 70–80 cm a jsou nepravidelnì uspoøádány, pod keøi. což dodává rùžici jakoby nedbalý vzhled. Narù­  Jedna z nejvíce dekorativních a žá­ žovìlé okraje listù jsou lemovány drobným, do daných rostlin. Díky intenzivnímu množení in vitro 1 mm velkým a mìkkým zoubkováním. Rùžice je bìžná i v Evropì. Komerènì jsou pod tímto jsou naklonìny k jedné stranì. Kvìtenství je na oznaèením prodávány vyselektované, barevné krátkém  stvolu  a  díky  tomu  to  vypadá,  jakoby rostliny, i když spíše se pøikláním k názoru, že hrozny byly pøímo v rùžici. Hrozny jsou krátké, vìtšina rostlin prodávaných pod tímto oznaèením nerozvìtvené a hustì obalené kvìty. Délka hroz­ má být správnìji oznaèena jako . nu  je  pøibližnì  30  cm.  Z  jedné  rùžice  mohou Snadná je zámìna s , která je však vyrùstat  až  ètyøi  kvìtní  stvoly.  Kvìty  jsou  bílé drobnìjšího vzrùstu a má svìtlé zuby a nevìtve­ se zelenými proužky. ný stvol. S  je tato aloe blízká bio­  Jižní Afrika. Roste na mnoha místech chemicky,  geneticky  i  anatomicky.  Extrémnì podobná  je  i   (témìø  identická Východního a Západního Kapska. a vìtšina autorù   patrnì oprávnìnì   Tato  znaènì  robustní  rostlina  se uvádí jen jako synonymum), která ovšem neroste tak rychle jako typická , tedy je ve sbírkách bìžnì nepìstuje, nároky má podob­ celkovì drobnìjší a kvìtní svol má velmi øídce né jako obyèejné, stromovité jihoafrické aloe.  mohou vìtvený. Starší rostliny ztrácet skvrny a pøecházet témìø až ve var.   Linné . Další rostlinou, by jen vzdálenì podob­ nou k , je i , která má Supplementum  Plantarum nevýrazné ohranièení skvrn, má temnìjší pod­ Systematis Vegetabilium  205 (1781). klad barvy pokožky listù a je robustnìjší než ty­ pická .   má  navíc  Rostliny mají buï jednoduchý nebo roz­ husté,  hlávkovité  kvìtenství  pøevážnì  rudých vìtvený kmínek, jehož výška bývá kolem 2 m. , kvìtù. Výzkum prokázal, že Rozložité, dolù stoèené listy zelené barvy s ná­ ,   ani dechem do èervena jsou asi 50–60x7–9 cm velké,   s  nebo mají  po  okrajích  drobné  tuhé  zoubkování  do geneticky ani biochemicky pøíbuzné. výšky 1,5 mm a s rozestupem 8–12 mm. Kvìten­ ství je výhradnì jednoduché, asi 1 m dlouhé, ale z jedné rùžice jich mùže vyrùstat i vìtší poèet. Hrozny hustì obsypané kvìty vypadají jako kar­ táèe na èištìní lahví. Drobn頞luté kvìty nemají stopku a vyènívají z nich dlouhé tyèinky s tmavì hnìdým nektarem.  Pole–Evans, L. C. Leach.   Jižní  Afrika,  Swazijsko,  Zimbabwe, Mozambik.   poznáme  od  ostatních druhù s rozvìtveným kmínkem podle vlastností kvìtù a dolù stoèených listù. Od vzhledem po­ dobné je možné  rozlišit díky tomu, že  nemá nikdy rozvìtvený kmínek  a   je  ménì  robustnìjšího

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

177

S

S

178

vzhledu. Ve sbírkách se vzhledem ke svým roz­ mìrùm bìžnì nevyskytuje, nároky má podobné jako ostatní jihoafrické aloe.   Baker  Proc. Roy. Soc. Edin. 12: 97

ww

w.

al

oe

s.

Jemen, Socotra. Roste jihozápadnì od  Galonsiru  na  vápencových  skalách  Jabal Ma´ali v nadmoøské výšce 300 metrù.

wz

 Tvoøí krátký kmínek a hustì odnožuje od báze, stonky rostlin jsou poléhavé a až 40 cm dlouhé. Listy bývají 5–7x2–3 cm velké, jasnì ze­ lené  s  množstvím  bìlavých,  kruhových  teèek. Okrajové zuby jsou témìø bílé, tvrdé, 3–4 mm vy­ soké a mají rozestup 5 mm. Kvìtenství je 20 cm dlouhé, hrozen je øídký, válcovitý. 25 mm dlouhé kvìty mají šarlatové zbarvení. Synonyma:  Milne–Redh.,  Baker.

.c z

(1883).

S

179

Haworth

wz

 Transactions of the Linnean Society of London. London 7: 18 (1804).

 Rostliny rostou pøisedle, bez kmínku. Ve stáøí mùže být nízký kmínek s uschlými listy. Listy jsou velké, ploché, šedozelené až modrozelené a bývají zøetelnì podélnì proužkované. Nìkdy bývá na pokožce pár nenápadných protáhlých skvrn. Velikost listù starých rostlin je 50x20 cm. U subsp.  jsou okraje listù zcela bez zubù

ww

w.

al

oe

s.

  Rostliny  rostou  solitérnì,  kmínek  je  asi 1 m dlouhý, poléhavý. Rùžici tvoøí asi 40­50 listù, které  jsou  40­50x10  cm  velké,  jasnì  zelené, èasto s naèervenalým nádechem a s nevýrazný­ mi  podélnými  proužky.  Naèervenalé  okrajové zuby  jsou  2­3  mm  vysoké  a  mají  rozestup 7­22  mm.  Zaschlá  šáva  je  purpurová.  Kvìtní stvol je až 60 cm vysoký, vìtvený nejvýše 4x. Válcovité hrozny mají délku 20­35 cm. Pedicel je èervený, 11­14 mm dlouhý. Jasnì èervené kvìty jsou 35­40 mm dlouhé a 6­10 mm široké. Z ústí vyènívají  tyèinky  asi  2  mm.  Typové  rostliny v domovinì kvetou od øíjna do listopadu.

.c z

 nepatøí mezi bìžnì Etiopie. Známá je z provincie Tigre, pìstované aloe. Velmi efektní a dekorativní mini­ kde roste v pohoøí Simien na skalách v nadmoø­ atura. Je tøeba ji pravidelnì zkracovat a zmlazo­ ských výškách 3000­3500 metrù. vat.   vysazujeme  do  propustné, minerální  pùdy  s  pøídavkem  vápence  nebo  Druhové jméno bylo zvoleno na po­ dolomitu. èest  Dr.  Steudnera,  který  jako  první  v  pohoøí Simien sbíral typové rostliny.   patøí do  okruhu  rostlin  „ Schweinfurth “, které mají poléhavý kmínek, rostou  Bull. Herb. Boiss., App.2: 73 ve vyšších partiích hor a mají dlouhé kvìty. Blízce pøíbuznou je   z pohoøí Saber. (1894).

(TMa)

S

180

.c z

a mívají oranžový nádech. Kvìtenství je jedno­ duché, bujnì se vìtví a tvoøí plochou latu hroznù. Z rùžice vyrùstají až tøi kvìtní stvoly. Hlávkovitá kvìtenství jsou hustá, kvìty mají rozšíøenou bázi. Barva kvìtu je nejèastìji rùžovì èervená až oran­ žovì èervená. Typové rostliny v domovinì kvetou od èervence do øíjna.  Haw.,  Naudin,  Jacq.,  Baker,  var.  Baker.

Jižní Afrika. Bìžnì rozšíøena na plá­ ních Východního a Západního Kapska. Rostou v nadmoøských výškách od 250–1200 metrù.

s.

wz

 „Striata“ znamen᠄s pruhovanými listy“. Lidový název pro  subsp. je „Korálová aloe“ a v afrikánštinì je známá jako Blouaalwyn, Gladdeblaaraalwyn  nebo    Vaal­ blaaraalwyn.   Je  èasto pìstovaná  jako venkovní dekoraèní  rostlina.    Pìstování  je  nenároèné. Je znaènì odolná vùèi pìstitelským pøehmatùm, je tedy vhodná i pro zaèáteèníky. Pøi pìstování se doporuèuje letnìní, bez problémù je možno rostliny nechat venku do konce øíjna.

ww

w.

al

oe

 (TMa)

S

  Haworth Philos. Mag. 66: 280 (1825).

vysoké a mají rozestup 3–8 mm. Kvìtenství tvoøí nerozvìtvené  hrozny,  vysoké  nejvýše  40  cm a nesoucí dolù visící, zpravidla èerveno–oranžové až oranžovožluté kvìty, ze kterých èní ven blizna i prašníky asi 5–7 mm.   Baker,   Kuntze,   Baker.

ww

w.

al

oe

s.

Mohutné, keøovitì rostoucí rostliny s výš­ kou až 2 m. Kmínek je zpravidla 2–2,5 cm tlustý. Tenké a lesklé listy jsou rýhované a  vždy stoèe­ né dolù. Bílé okrajové zuby jsou nejvýše 1 mm

wz

.c z

181

S

182   Baker,   Baker.

lemovány drobnými, matnì èervenými zuby. Ty bývají  2  mm  vysoké  a  mají  rozestup  10  mm. Kvìtenství je èasto rozvìtvené už od báze, bývá Jižní  Afrika,  Lesotho.  Roste  ve  Vý­ asi 60 cm vysoké, kvìty jsou šarlatovì èervené, báze kvìtu je obrvená, pedicel krátký a obrvený, chodním Kapsku. což je hlavní rozpoznávací znak.  Od podobné  se odli­ šuje protáhlými a výraznì zahnutými listy, delšími Madagaskar. Je charakteristickou aloí kvìty a mohutnými a výraznì kuželovitými hroz­ pro oblast okolí Antsiranana, Windsdor Castle ny.  Další  podobnou  aloí  je   kvetoucí a Montagnes del Francais. Jedná se o velmi izo­ èervenými kvìty a s internodii témìø bez prouž­ lovanou populaci, roste v kavernách ve vápenci kù. Bezproblémová rostlina, pìstuje se podobnì v nadmoøské výšce asi 500 metrù. jako ostatní bìžné jihoafrické druhy. Pomìrnì dobøe odolná vùèi chladu. Podobná je jen madagaskarská  která se od  zásadnì odlišuje tvorbou asi metrového kmínku, støíbrnì H. Perrier zelenými  listy,  delším  kvìtenstvím  a  vìtšími Mem. Soc. Linn. Normandie kvìty. Rostliny se pìstují pomìrnì snadno, by nebývají  pro  svou  velikost  ve  sbírkách  bìžnì 1: 21 (1926). zastoupeny. Jedná se o velké rostliny, které jsou pøi­ sedlé  nebo  jen  s  10–20  cm  krátkým  kmínkem a rostoucí solitérnì. Listy jsou zkroucené, štíhlé, 50 až 60 cm dlouhé a 10 cm široké, temnì zele­ né, na slunci èasto záøivì èervené a okraje jsou

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

  Kuntze,

(PPv)

S

oe

s.

wz

.c z

183

al

  Weston

 Bot. Univ. 1: 5 (1770).

po okrajích a pomìrnì veliké kvìtní listeny jsou hlavními rozlišovacími znaky, podle kterých mù­ žeme   odlišit  od  ostatních,  na první pohled podobných druhù. Kvìtenství bývá nerozvìtvené a v porovnání s je delší. Dalším pomocným vodítkem je nachový vzhled  starých  uschlých  listù.  Ve  sbírkách  se bìžnì nepìstuje, nároky má podobné jako bìžné jihoafrické aloe.

ww

w.

 Dospìlé exempláøe mají buï rozvìtvené nebo nerozvìtvené kmínky, které dosahují délky do 2 m a jsou pokryté zbytky starých suchých listù, které mají svìtle nachovou barvu. Ve velké vìtšinì  pøípadù  najdeme  v  pøírodì  více  rostlin pohromadì,  osamocenì  rostoucí  jedinci  jsou spíše výjimkou. Tuhé vzpøímené až 50x10 cm   Reynolds velké listy jsou matn젚edozelené a mají kon­ trastní úzké bílé èárkování a po okrajích 2–4 mm   Journal  of  South  African vysoké bílé zuby. Kvìtenství bývá jednoduché nebo vzácnìji jednou rozvìtvené a až 1 metr vy­ Botany. Kirstenbosh, 3: 151 (1937). soké. Sytì èervené kvìty dosahují délky až 4 cm.   var.   Solitérní  nebo  málo  odnožující  rostlina, Aiton,  Thunb.,  var. tvoøí krátký, jen asi 10 cm dlouhý kmínek. Široce  A. Berger. rozevøená rùžice je tvoøen asi 15 listy, které bý­ vají 40–50x4 cm velké. Pokožka je lesklá, svìže   Jižní  Afrika.  Roste  v  jihozápadním zelená s množstvím propojených, špinav젞lu­ Kapsku pobl힠moøského pobøeží. tých, protáhlých skvrn. Na okrajích listù jsou svìt­ lé, asi 1–2 mm vysoké zoubky, jež mají rozestup  Vzpøímené, matn젚edozelené listy 5–10  mm.  Kvìtní  stvol  je  100–200  cm  dlouhý. se svým kontrastním, bílým èárkováním,  zuby Øídké  hrozny  bývají  10–15  cm  dlouhé,  pedicel

S

184

.c z

7–10 mm a oranžovì èervené kvìty s bílým ústím nožují. Listù je v rùžici asi 30, v mládí rostou po­ jsou 30–35 mm velké a 6 mm široké. mìrnì dlouhou dobu dvouøadì a až v dospìlosti tvoøí široce rozevøenou rùžici. Listy jsou 30x7 cm Mosambik,  Jižní  Afrika,  Zimbabwe. velké, modrozelené, nìkdy naèervenalé. Okrajo­ Roste v nížinách v písèitých pùdách. Vyskytuje vé ostré zuby jsou až 5 mm vysoké a mají roze­ stup 5–10 mm. Kvìtní stvol je 80–100 cm vysoký, se na velkém areálu, ovšem hustota je nízká. nevìtvený, ovšem z rùžice vyrùstá vždy nìkolik  Kresbou listù se  èásteènì stvolù souèasnì. Hrozny jsou špièatì válcovité, . Vzpøímené, asi 25 cm dlouhé, kvìty bývají rùžovì èervené podobá severoetiopské štíhlé  a  protáhlé  kvìtenství  a  výraznì  skvrnité až cihlové, 40–50 mm dlouhé. V domovinì kvete listy  jsou  znaky,  podle  kterých  lze  tento  druh v kvìtnu až èervenci. snadno odlišit od všech jihoafrických druhù. Pøi pìstování vyžaduje vysoké letní teploty a plné  Jižní Afrika. Tento druh roste na skal­ slunce,  v  zimì  netoleruje  pokles  pod  +10 oC. natých  svazích  v  Mpumalanga,  na  severu Pìstujeme v minerálním, štìrkovém nebo písèi­ KwaZulu–Natal a ve Swazijsku, v nadmoøských tém substrátu a zaléváme minimálnì. výškách od 1000 do 1 600 metrù.

wz

  Mimo  období  kvìtu  je  teoreticky možné zamìnit  s , která je však mohutnìjší, listy má prouž­   Transactions  of  the  Royal kované, má zøetelný kmínek a vždy rozvìtvený Society of South Africa 5: 603 (1916). kvìtní  stvol.  Velmi  snadno  pìstovatelný  druh. Komerènì je bìžnì nabízena k prodeji, po dlou­  Rostliny bez kmínku nebo jen s krátkým hou dobu roste dvouøadì a to zejména pøi pìsto­ kmínkem do 40 cm délky, které zpravidla neod­ vání v malém kvìtináèi.

ww

w.

al

oe

s.

  Pole–Evans

(AVi)

S

185   Decary Bull.  Econ.  Madag.  18:  26 (1921).

wz

.c z

 Stromovitá aloe tvoøí kmen až 4–7 m vy­ soký a s šíøkou 30 cm. Listy jsou až 100x9 cm velké, zelené, s velmi drsným povrchem, okrajo­ vé zuby jsou 2 mm vysoké, tvrdé, hnìdé, s roze­ stupem  asi  8–10  mm.  Zaschlá  tìlní  šáva  je nahnìdlá. Kvìtenství je až 3 m vysoké, nevìtve­ né, hrozen je dlouze válcovitý, asi 200x17 cm velký.  Noèní  kvìty  jsou  35x10  mm  velké, slonovinovì zbarvené  a pravdìpodobnì je opy­ lují lemuøi. Tyèinky i blizna vyènívají z ústí kvìty asi 1 cm.  Madagaskar. Roste v provincii Toliara, severozápadnì od Amboasary v nadmoøských výškách 30–100 metrù. Vyskytuje se v blízkosti Linta river.

ww

w.

al

oe

s.

 Jedná se o nejvìtší a zároveò   nej­ ohroženìjší madagaskarskou aloi.  V evropských sbírkách se bìžnì nepìstuje a ani není nabízena   je uvedena v Appendix k prodeji. I  CITES.  K  vidìní  je  v  botanických  zahradách a ve specializovaných sbírkách sukulentù.

 (PPv)

 (PPv)

S

186 Rendle

 Christian, Christian.

 Journal of the Linnean Soci­ ety. London: 40:  215 (1911).

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

 Jižní Afrika, Zimbabwe, Mosambik, Malawi. Roste na horských loukách v nadmoø­ Rostliny nemají kmínek a rostou jednotlivì ských výškách 800–1800 metrù. nebo  v  malých  trsech  do  5  rùžic.  V  závislosti   První  exempláøe  byly  sbírány na místì, kde rostou, se pohybuje délka listù od 30 do 75 cm a šíøe od 7 do 10 cm. Špièky listù ve  východních  pohoøích  Zimbabwe  panem mají tendenci zasychat. Jejich svrchní strana je C. F. M.  Swynnertonem, po nìmž také dostala tmavì zelený a výraznì skvrnitý. Spodní strana svoje  jméno.  Severní  formy listu je zpravidla beze skvrn a  má svìtlejší barvu. byly v minulosti popsány jako .  Populace rostoucí v Jižní Africe v provincii Na okrajích  listù najdeme naèervenalé asi 4 mm vysoké  zuby  s  rozestupem  dle  velikosti  listu Limpopo jsou menší než typ a mají drobnìjší kvì­   se podobá ostatním skvr­ 10–25  mm.  Kvìtenství  má  až  15  postranních ty. ramen  a  obvykle  dorùstá  do  výšky  150  až nitým  aloím,  pøesto  je  snadno  urèitelná  podle 200 cm, ale na obzvláštì mohutných exemplá­ úzkých, kopinatých listù a vysokého, kapitátního  má øích byla nalezena i 250 cm dlouhá kvìtenství. kvìtenství. Na rozdíl od blízké vìtší  listy  a  jejich  spodní Jednotlivé krátce hlávkovité hrozny mají výraznì ploché  vrcholy  a  jsou  tvoøeny  množstvím strana postrádá teèkování. Aèkoliv tomu tak není 25–35 mm velkých,  zpravidla èervených, nìkdy pokaždé, dalším pomocným rozlišovacím zna­ oranžových kvìtù. Kvete v dubnu až èervenci. kem mùže být to, že postranní hrozny jsou vyšší Populace  z  Mosambiku  a  Malawi  jsou  nìkdy než  hrozny  umístìné  ve  vrcholové  èásti kvìtenství. oznaèovány  jako  samostatný  taxon  –   Baker.

T

187   T. A. McCoy & Lavranos

Lavranos  Cactus and Succulent Journal

 Cactus World 25: 212 (2007). 74: 65 (2002).   Zpravidla  solitérní,  pøevislá,  rostoucí v hustém porostu vlhkého lesa. Stonek je až 2 m dlouhý a 5 cm v prùmìru. Listù je asi 12–15, jsou zkroucené, tmav젚edozelené. Listy mohou být až 70 cm dlouhé a u báze mají šíøku 7 cm. Okraje jsou naèervenalé a nesou èervené až 5 mm vy­ soké zuby s rozestupem 10 mm. Kvìtenství je asi 75 cm dlouhé, vìtvené do 7–10 ramen. Kvìty jsou èervené se žlutým ústím.

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

 Vìtšinou solitérní rostliny s velmi krátkým kmínkem. Šedozelených listù je 15–20 v každé rùžici, jsou mìkké na omak, asi 20–35 cm dlouhé a u báze až 6 cm široké. Pokožka je šedozelená, nìkdy  s  narùžovìlým  nádechem.  Okraje  listù mají velmi krátké, nepravidelné, rùžové, 2 mm vysoké zuby s rozestupem 7–10 mm. Spodní stra­ na  listù  je  konvexní,  zelená.  Kvìtenství  bývá 25  až  40  cm  dlouhé  a  nevìtvené.  Kvìty  jsou  Keòa. Roste pouze v okolí vodopádù oranžovì èervené, tvoøí válcovitý hrozen a z je­ Tartar na keòsko–ugandské hranici. Tato aloe je jich  ústí  èní  ven  prašníky  i  ènìlka.  Kvìty  se otevírají  nejprve  ze  spodu  hroznu.  V  pøírodì zatím známá jen z jediného kaòonu. kvete v srpnu až záøí.  Castillon.  Blízce pøíbuznou aloí je ze  severovýchodní  Tanzanie,  která  má  ale  Madagaskar. Roste v provincii Toliara kratší  listy,  drobnìjší  zoubky  a  èervené  kvìty. severozápadnì od Fort Dauphin blízko Esomony. Velmi blízkou, ne­li totožnou, rostlinou bude   T.C.  Cole.  (Tento  taxon  z  Ugandy Hlavní areál výskytu sahá do Andohahela Re­   se serve.  Nadmoøská  výška  lokality  se  pohybuje byl  popsán  v  roce  2011.) okolo 500 m n.m. v evropských sbírkách zatím nevyskytuje.

T

188

.c z

 Rostlina patøí do okruhu ,  a   od  kterých  se   odlišuje  støíbøitì  šedozelenými  listy a oranžovì èerveným kvìtenstvím, které pøipo­ míná spíše kvìt nìjaké kniphofie. Aèkoliv v roce 2002 rostlinu popsali nezávisle na sobì dva bo­ tanici, podle mezinárodního kódu ICBN má prio­ ritu první uvìøejnìný popis. V kultuøe je tato aloe vzácná, pøestože je pìstování bezproblémové. Haworth

 Philos. Mag. 66: 281 (1825).

al

oe

s.

wz

Rostliny  s  bujnì  odnožujícím,  vzpøíme­ ným, polovzpøímeným èi visícím kmínkem, který je  100–300  cm  dlouhý  a  1,5  cm  tlustý.  Koøeny jsou  zhrublé  a  u  krèku  mohou  tvoøit    jakýsi nepravý  podzemní  kaudex.  Øídce  rozmístìné listy  pøetrvávají  na  koncových  20–30  cm,  jsou 10–18x1–2 cm velké, hladké, zelené a bez skvrn. Báze listù mùže kolem kmínku tvoøit nevýrazný a nezubatý lem. Drobné, bílé okrajové zoubky rostou  s  rozestupem  1–2  mm.  Kvìtní  stvol  je 30–40  cm  vysoký,  zpravidla  nevìtvený  nebo vzácnì rozvìtvený do 1–2 ramen. Husté válcovité hrozny jsou tvoøeny zlat젞lutými, vzácnì i èer­ venými kvìty. Pedicel je 3–5 mm dlouhý a samot­ né kvìty bývají 11–15 mm dlouhé.   var. Zahlbr.,     var. Reynolds,  var. Reynolds,

ww

w.

 Jižní Afrika. Vyskytuje se v trnité buši, kde se polovzpøímené kmínky opírají o doprovod­ nou vegetaci.   je  èásteènì  podobná , která kvete èervenì a v paždí listu tvoøí okolo kmínku vždy zøetelnì zubatý lem. Pìs­ tování obou taxonù je snadné, dobøe se množí zakoøeòováním odnoží. M. G. Gilbert & Sebsebe  Kew Bulletin 52: 143 (1997).  Rostliny s poléhavým kmínkem do 50 cm délky a 6 cm tloušky. Listy jsou 13x1,5–2 cm vel­ ké, šedozelené, s nevýraznými skvrnami na po­ vrchu, jemné okrajové zuby jsou 0,5 mm vysoké a mají rozestup 3–5 mm. Kvìtní stvol je nevìtve­ ný, asi 30 cm dlouhý a nese velmi øídký hrozen kvìtù. Kvìty jsou u báze oranžovì èervené, špiè­ ky mají žlutozelené.

T

189

.c z

je pøibližnì okolo 15–20x1,5cm. Tvar horní strany listu  je  žlábkovitý.  Spodek  je  pak  zakulacený a blízko jeho báze lze najít èetné drobné skvrny, které mohou být i na svrchní stranì listu. Barva epidermis je jasnì zelená. Okraje  listù mají bílé zoubkování  asi  1  mm  vysoké  a  s  rozestupem 1–2  mm.  Jednoduché  kvìtenství  bývá  nejvíce 20 cm vysoké a je tvoøeno hlávkovitým až ponì­ kud kuželovitým, pomìrnì øídkým hroznem. Ko­ rálovì èervené kvìty jsou 22–28 mm dlouhé.  Jižní Afrika, Northern Province v blíz­ kosti Haenertsburgu. Roste na velmi malé ploše ve vyšších polohách na skalnatých výbìžcích.

ww

w.

al

oe

s.

wz

 Ve sbírkách pìstitelù sukulentù se vyskytuje vzácnì. Pøesto pìstování této minia­   Etiopie.  Roste  na  skalních  stìnách turní trávovité aloe není nároèné za pøedpokladu, že  rostliny  v  parném  létì  pøistíníme.  Druh  je vápencových kopcù jižnì od Asbe Teferi. pojmenován  po  paní  Thompsonové  z  Magoe­ baskloofu, která rostliny objevila. Díky intenziv­  Druh je velmi pøíbuzný od které se zásadnì liší typem a tvarem kvìten­ nímu sbìru na pøírodní lokalitì patøí tento druh ství. U upoutá velmi tenký, zpravidla mezi ohrožené. prohnutý kvìtní stvol, který nese nejvýše deset   Pole–Evans extrémnì  øídce  rozmístìných  kvítkù.  Jedná  se o vzácnou novinku, která není bìžnì zastoupena v soukromých sbírkách sukulentních rostlin. Transactions  of  the  Royal Society of South Africa 5: 709 (1917).

  Groenewald

 Tmavozelené drobné tìlo jen zøídka vy­ tváøí odnože. Kmínek obvykle chybí nebo je jen velmi krátký. 10–14 cm široké listy jsou dlouhé 30  až  40  cm,  mají  vrcholovou  èást  zaschlou a svraštìlou a bývá jich v rùžici asi 25–30. Barva listù je ponìkud promìnlivá, buï tmavì èerveno­ zelená nebo až modro èi šedozelená a zaschlá èást má výrazný naèervenalý nádech. Na okra­ jích listù najdeme ostré, trojúhelníkovité, až 4 mm vysoké èervenohnìdé zuby, které mají rozestup 8–12 mm. Jednoduché kvìtenství je 50–100 cm dlouhé a nese jen málo kvìtù, které jsou uspo­ øádány  do  pøibližnì  40  cm  dlouhého,  øídkého, válcovitého hroznu. Barva kvìtù je v odstínech èervené. Poupata jsou záøivì èervená.   Jižní  Afrika.  Roste  na  omezeném areálu v blízkosti Barbertonu na skalních útva­ rech v nadmoøské výšce 1400–1500 metrù.

 Tydskr. Wetensk. Kuns 14:

64 (1936).

 Rostliny vytváøejí prostøednictvím odnoží husté skupinky. Jednotlivé rùžice kmínek v pod­ statì nemají a skládají se z pomìrn젚irokých, sukulentních listù. Ty jsou rozprostøené doširoka a stoèené dolù k zemi. Jejich velikost se pohybu­

Pomìrnì vzácná  je nejvíce pøíbuzná , od které se liší tím, že má ponìkud delší kvìty, øidší hrozny a  širší  listy.  Vnìjší  lalùèky  kvìtù  jsou  u     spojeny  nejménì  do  poloviny  své délky, zatímco u  jsou zcela vol­ né.  má listy pomìrnì dlouhou

T

190

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

dobu uspoøádány dvouøadì. Ve sbírkách se Baker   témìø nevyskytuje, pøestože se jedná o patrnì nejpùvabnìjší jihoafrickou aloi. Vzhle­  Journal of the Linnean Soci­ dem k tomu, že pochází z vrcholkù hor, je pìsto­ ety. Botany 18: 180 (1880). vání složitìjší. Doporuèují se nižší teploty v létì a  pravidelný  pohyb  vzduchu. Jedná se o robustní rostlinu s jednodu­ pìstujeme v minerálním substrátu, osvìdèilo se chým kmínkem, který zpravidla dorùstá do výšky pìstování v èisté pemze. 2 m. Nìkdy však mùžeme narazit i na ètyømetro­ vé jedince. Listy jsou až 160 cm x 22 cm velké a  na  kmínku  zùstávají  i  v  suchém  stavu.  Jsou tlusté,  na  prùøezu  mají  výrazný  tvar  písmene U a jsou stoèené k zemi, takže se skoro dotýkají kmene. Epidermis je matnì zelená až šedozele­ ná. Okraje listù lemují naèervenalé zuby s roze­ stupem  1–2  cm,  které  jsou  nìkdy  i  na  spodní stranì listu, kde procházejí støedem, a tak vytvá­ øejí  linii.  Kvìtenství  je  rozvìtvené,  s  15  až  25 hrozny. Mladé rostliny mívají jedno kvìtenství, ale  na  starších  exempláøích  rostou  3  nebo  4. Každý hrozen je široce válcovitý a bývá hustì obalen kvìty. Ze žlutooranžových kvìtù vyènívají sytì oranžové tyèinky. Existují mnohé pøírodní hybridy.  Engl. & Drude.

T

191

.c z

 Jižní Afrika. Roste v nížinách v provin­ ské  Laici mohou ciích Východní Kapsko a KwaZulu­Natal. Prefe­ zamìnit za , která má obrvené jen ruje výraznì písèitý substrát. špièky okvìtních lístkù. Znaènì podobná je i , která má barvu kvìtù od žluté po èer­   je blízce pøíbuzná venou  a  kvìty  jsou  rovn잠 hustì  obrvené,  ale  a ,  ale  je  odlišitelná  podle pomìrnì øídký hrozen je protáhle válcovitý a asi výraznì dolù zahnutých listù. Po této stránce pøi­ 35 cm dlouhý. Tøetí podobnou rostlinou je pomíná  pro  zmìnu  zase ,  ale  s obrvenými žlutozelenými kvìty, které   je vyšší a m᠚tíhlejší hrozny. Ve jsou uspoøádány do asi 20 cm dlouhých válcovi­ velkých  sklenících  bezproblémová,  v  teplých tých hroznù a jako jediná ze jmenovaných aloí oblastech v zahranièí je populární venkovní aloí. má obrvené, asi 3 cm velké plody.   Deflers

 (H. Perrier) Reynolds

  Rostliny  bez  kmínku  nebo  jen  krátkým kmínkem,  kterérostou  vždy  solitérnì.  Listù  je v rùžici 6–15, v mládí rostou dvouøadì, pozdìji tvoøí  rùžici.  Jednotlivé  listy  jsou  10–15x3–4  cm velké, šedozelené a na okrajích mají 1–1,5 mm vysoké, èervenohnìdé zuby, jež mají rozestup 3–5 mm. Kvìtní stvol je 65–90 cm dlouhý, nevìt­ vený nebo velmi vzácnì jedenkrát rozvìtvený. Hlávkovitý  hrozen  je  2–3x7–8  cm  velký  a  bývá tvoøen asi 35 mm dlouhými, èervenými kvìty, ze kterých nepatrnì èní prašníky.

oe

s.

Masivní rostliny tvoøí shluky rùžic na velmi krátkých kmíncích. Listù v rùžici je 16–20, jsou kopinaté, asi 35–50x8–12 cm velké a jsou velmi tuhé. Epidermis býv᠚edozelená se zabarvením do èervena a ozdobená úzkým rùžovì hnìdým okrajem. Okrajové zuby jsou 0,5–1 mm vysoké, nìkdy úplnì chybí. Z rùžice vyrùstají 3–4 stvoly, kvìtenství je 50–70 cm dlouhé a bujnì se vìtví. Husté,  krátce  válcovité,  hrozny  jsou  pøibližnì 10–15 cm dlouhé, kvìty jsou zelenožluté, celé velmi nápadnì plstnaté.   forma Lodé.

  Journal  of  South  African Botany. Kirstenbosh, 23: 72 (1957).

wz

Voyage au Yemen 211 (1889).

ww

w.

al

Madagaskar. Roste v provincii Tana­ Saudská Arábie, Jemen. Nejznámìjší narivo severnì od Antsirabe v nadmoøských výš­ je výskyt západnì od Sana’a. Roste na kamen­ kách 1400–2200 metrù. ném  podloží  v  nadmoøských  výškách  2400  až 3100 metrù.  Pùvodnì byla  øaze­ na jen jako varieta k , a to zejména  Rostliny jsou pùvabné pro svá plstì­ z dùvodu podobného typu kvìtenství. Ovšem ná poupata a znaènì obrvené kvìty. V nekvetou­  má vždy vìtvený kvìtní stvol, v mládí cím stavu nepatøí mezi zvl᚝ dekorativní aloe. má  dvouøadì  postavené  listy  jen  zøídka  a  její Pìstování je snadné, množí se výhradnì seme­ kvìty jsou žluté nebo oranžové. Tvarem kvìtu je ny. Blízce pøíbuzná je mnohem vzácnìjší, somál­ podobná ,  která  však  zpravidla

(PPv)

T

192 kvete žlutì a má 20–30 mm dlouhý pedicel. Pìs­ továním se  neodlišuje od ostat­ ních  pøíbuzných  rostlin,  vyžaduje  propustný substrát s pøídavkem køemenného písku a nepra­ videlnou zálivku.  A. Berger

.c z

Engl. Bot. Jahrb. Syst. 36: 62

ww

w.

al

oe

s.

 Rostliny bez kmínku nebo s velmi krátkým kmínkem, øídce odnožující. Listù v husté a vzpøí­ mené rùžici je asi 12–16 a jsou 40x10 cm velké, tmavì  zelené,  v  mládí  mohou  být  teèkované. Tvrdé  okrajové  zuby  bývají  s  èervenohnìdou špièkou, jsou 4–5,5 mm vysoké. Jejich rozestup je    8,5–12,5  mm.  Vzpøímený  kvìtní  stvol  je 100–150 cm vysoký, jednoduchý nebo s 2–3 po­ stranními rameny. Válcovitý hrozen je až 30 cm dlouhý, kvìty mají 5 mm dlouhý a obrvený pedi­ cel, jsou  korálovì rùžové a markantnì bíle obr­ vené.  Obrvené jsou rovn잠plody a èást kvìtního stvolu.

wz

(1905).

T

wz

.c z

193

oe

s.

 Etiopie. Roste na skalních výbìzích tuhostí listù a svìtlými zoubky. Na lokalitì výsky­ a vulkanických skalách východní Etiopie a Eritrei tu rostou i znaènì odlišné   a v nadmoøských výškách 1000–2000 metrù. .  Nejedná se o bìžnou aloi, zatím se nenabízí  k  prodeji.  Pìstování  je  snadné,  roste  Druh je rozpoznatelný od ostatních pomìrnì rychle a už po roce tvoøí rùžici listù. etiopských aloí podle zøetelnì obrvených kvìtù. Formy se štíhlými hrozny se blíží nejbližší pøíbuz­ né , která ovšem nikdy nemá vìt­ vený  kvìtní  stvol,  pedicel  je  asi  15  mm  velký, listeny jsou výraznìjší a pokožka listù býv᠚e­ dozelená. Pìstování  je snadné v minerálním, nejlépe lávovém èi tufovém sub­ strátu. V dobì kvìtu se jedná o velmi efektní aloi.

al

  Newton & Lavranos

 Cactus and Succulent Journal

62: 215 (1990).

ww

w.

 Tvoøí kratší kmínek, který je nejprve vzpøí­ mený a poté poléhavý, suché listy pøetrvávají na kmínku.  Rostlina  více  ménì  odnožuje  u  báze, listù v rùžici je 12–20 a jsou 50–60x12 cm velké, temnì zelené až šedozelené s èerveným náde­ chem, teèek je nemnoho a jsou patrné pouze na mladých rostlinách nebo na spodní stranì listù. Okrajové  zuby  jsou  tvrdé  a  až  5  mm  vysoké, vìtšinou svìtlé jen s tmavou špièkou a èasem žloutnou. Kvìtenství je 95–130 cm vysoké, hojnì vìtvené, èasto až do 12 ramen. Hrozen je válco­ vitý, 21–24 cm dlouhý a nese nevýraznì rùžové kvìty.

 Christian Journal of South African Bo­ tany: 8, 173 (1942).

Popis: Rostliny odnožují od báze a tvoøí shluky rùžic široké až 2 m. Starší rostliny mohou mít po­ léhavý kmínek. Listù v polovzpøímené rùžici je 14–18 a jsou protáhlé, úzce trojúhelníkovité, až Keòa. Roste na Tugen Hills blízko je­ 50–70x9 cm velké, temnì zelené až šedozelené, nìkdy s namodralým nádechem. Povrch epider­ zera Baringo v nadmoøských výškách 1300 m. mis má vìtší èi menší poèet oválných, svìtle žlu­  Možná zámìna se vzdálenì podob­ tých až bílých, nepravidelnì umístìných skvrn. nou  Od ní se liší zejména skvrnami, Svìtlé,  nìkdy  až  bílé,  okrajové  zuby  jsou

T

194

ww

w.

al

oe

s.

 Rostliny lze spatøit témìø u každé tur­ kanské  osady.  Domorodci  znají  léèivé  úèinky tìchto aloí, a proto si je pravidelnì okolo vesnic vysazují a peèují o nì. Turkanové  používají šávu z listù k léèbì oèních a kožních chorob. Šáva z koøenù vyvolává zvracení. V malém množství ji používají k aromatizaci piva. Aèkoli tento taxon nepatøí k bìžnì farmaceuticky využívaným rost­ linám, analyticky bylo prokázáno, že právì  má jedny z nejvyšších obsahù léèi­ vých látek, zejména pak aloinù. Reynolds ve své

.c z

  Keòa,  Uganda,  v  severní  èásti  Rift Valley,  zejména  v  poušti  Turkana.  Roste v nadmoøských výškách 915–1500 m, v pouštních oblastech  vyhledává  stín  zejména  pod  keøi a akáciemi.

práci uveøejnil, že se   vyskytuje na  obrovském  areálu  v  severozápadní  Keni. Ovšem  rostliny,  které  popsal  a  vyobrazil,  jsou nyní oznaèovány jako . Tento fakt byl podložen i chemotaxonomicky analýzou fe­ nolických slouèenin.  se od pøíbuz­ né   odlišuje  zejména  kratším a  ménì  vìtveným  kvìtenstvím,  hladšími  listy, vzpøímenìjším rùstem a areálem výskytu. Zmi­ òované taxony patøí ke snadno pìstovatelným druhùm.  Pøesto  nepatøí  k  bìžnì  rozšíøeným aloím,  protože  ne  každému  pìstiteli  vyhovuje svými rozmìry. Dalším dùvodem mùže být i fakt, že nepatøí mezi atraktivní druhy, jelikož nevyniká ani výraznou kresbou listù, ani výraznými zuby èi kvìty. Množení je možné zakoøeòováním od­ noží  nebo  výsevem  semen.  Kvést  zaèíná po pátém roce a ve skleníkové kultuøe vykvétá v období naší zimy. Nejlépe se jí daøí ve volné pùdì vytápìného skleníku. Minimální zimní tep­ lota je +12 oC. Pìstební substrát volíme minerál­ ní, nejlépe s výraznì nadpolovièním množstvím jemného štìrku, pemzy a písku, bez pøítomnosti humusu èi organických látek. Zálivku provádíme až  po  dùkladném  vyschnutí  pùdy,  a  to  pouze

wz

do 2 mm vysoké a mají rozestup 12–18 mm. Kvìt­ ní stvol je asi 60–100 cm vysoký, vìtvený  do nej­ výše 8 ramen. Øídké hrozny kvìtù jsou 15–26 cm dlouhé a nesou èervené až oranžovì èervené, jen asi 20–25 mm dlouhé kvìty. Plodem je po­ dlouhlá vejèitá, žlutohnìdá  tobolka,  asi   2x1 cm velká.  Semena  jsou  temnì  hnìdá  s  bìlavým, øídce kropenatým lemem. (Foto je na str. 4.).

U

195 v jarních a podzimních mìsících. V létì mùže tato aloe upadat do letní stagnace.   Christian

 Keòa, Uganda, Súdán. Typová lokalita se nachází u Amudatu v Ugandì, ostrùvkovitì se vyskytuje i na jiných místech.

al

oe

s.

  Nìkterými  autory  bývá  øazena jen jako geografická rasa pro   –  což  je  ale  zcela  chybný  názor. Nyní je tato aloe  novì pøeøazena jako  var.  (Christian) Wabuyele. I mùj názor je, že rostliny patøí do okruhu ,  což  habitem  potvrzují  i  rostliny z okolí Baringo a nebo zejména z okolí Naivasha. Zásadní,  a  jediný,  rozdíl  mezi a   je ten, že  v do­ spìlosti zcela ztrácí skvrny z pokožky listù.

wz

 Netvoøí kmínek, a pokud ano, tak jen velmi krátký. Listù je v rùžici asi 20, jsou široce roze­ vøené, asi 50x13 cm velké, lesklé, zelené, v mládí s množstvím skvrn, které se èasem mohou èás­ teènì ztrácet. Okrajové zuby jsou 4 mm vysoké a mají rozestup 10–15 mm. Bujnì vìtvený hlavní kvìtní stvol je asi 120–150 cm dlouhý. Øídké hroz­ ny  jsou  tvoøeny  rùžovými  až  èervenými  kvìty, které jsou jen 24 mm dlouhé a 8 mm široké.

.c z

  Journal  of  South  African Botany. 8: 175 (1942).

  Reynolds

w.

  Journal  of  South  African Botany 22: 33 (1955).

ww

 Rostliny jsou zpravidla bez kmínku, trsy a kolonie vznikají odnožováním. Rùžici tvoøí asi 30–40 listù, které jsou pøibližnì 50x10–12 cm vel­ ké, jasnì zelené, na slunci s naèervenalým ná­ dechem.  U  báze  listù  mùže  být  nìkolik  bílých skvrn  ve  tvaru  „H“.  Trojúhelníkovité  zuby  jsou 3–4 mm vysoké a mají rozestup 8–10 mm. Kvìtní stvol je 50 cm dlouhý, zpravidla se 2–3 rameny a hrozny jsou hlávkovité. Kvìty bývají záøivì èer­ vené, dlouze válcovité, asi 40 mm dlouhé a jen 6 mm široké. Z ústí èní blizna i prašníky pøibližnì 3–5 mm.

(PPv)

Na lokalitách je tato pøekrásná aloe pomìrnì bìžná. Obecnì je dosti podobná seve­ roetiopským èi , ovšem v pøírodì se tyto rostliny výskytem nestý­ kají, a tud힠nemùže dojít k zámìnì. Ve sbírkách se vyskytuje omezenì,   a to zejména pro svùj robustní rùst a bujné odnožování. Pøi pìstování volíme minerální substrát s žulovou drtí. Je znaè­  Keòa. Bìžnì se vyskytuje na jihový­ nì teplomilná. chodní vrchovinì, kde roste na skalnatých plot­ nách v nadmoøských výškách 500–1400 metrù.

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

U 196

(PPv)

V

197 Forsskål  Flora Aegyptiaco–Arabica. 74 (1775).

al

oe

s.

wz

.c z

Vìtšinou solitérní rostliny zpravidla bez kmínku nebo jen s velmi krátkým kmínkem. Vzty­ èené listy tvoøí rùžice až 50 cm široké, v rùžici jich je asi 20, jsou 30–55x7–13 cm velké, hnìdé okrajové zuby jsou 3 mm vysoké a mají rozestup 5–10 cm. Zaschl᠚áva je temnì purpurová. Kvì­ tenství je 1 až 2 metry vysoké a bývá vìtvené do 3–5 vztyèených ramen. Hrozny jsou protáhle válcovité.  Pedicel  je  5–10  mm    dlouhý,  barva kvìtù je èervenorùžová nebo žlutá. Starší název  oznaèoval rostliny s krátkým èer­ venorùžovým kvìtenstvím. Známy jsou dvì vari­ ety: var.   má  krátk頞luté kvìtenství a var.  má dlouh頞luté kvìtenství.   Jižní  Afrika.  Roste  na  balastních Lavranos  & a  vulkanických  horninách  v  Lebombo  Range  Lavranos. D. S. Hardy, v nadmoøských výškách 300–600 metrù. Typové rostliny pocházejí z Mhlabatini v Kwa Zulu­Natalu.  Jemen. Vyskytuje se v horách v nad­ moøských výškách 1000 až 3000 metrù.  Tuto mohutnou aloi mùžeme poznat podle výraznì k zemi stoèených a hluboce žláb­   Na  lokalitách  v  Jemenu  se  jedná kovitých listù, které visí tìsnì nad úrovní pùdy. o nezamìnitelný taxon, by   je nejví­ V porovnání s velkými rùžicemi je zarážející chy­ ce variabilní jemenskou aloi.  Témìø bezproblé­ bìjící kmínek.  Slunci exponované rostliny získá­ mová rostlina je snadno pìstovatelná. Tolerují vají cihlovì èervené zbarvení. Bezproblémová hojnou zálivku. Pravidelnì kvete a dává semena. rostlina, pìstuje se podobnì jako ostatní teplo­ Rùžicí  i  kvìtem  velmi  dekorativní.  Jsou  známí milné jihoafrické druhy. Nutný dobøe propustný, køíženci s  a to jak v pøírodì, tak i v nejlépe pískový substrát. V nemrznoucích krajích kultuøe. Pillans

 South African Gardening 24:

w.

25 (1934).

ww

Rostliny jsou bez kmínku nebo èasem vy­ tváøejí asi 30 cm dlouhý, robustní plazivý kmínek s  èetnými  rùžicemi.  Hadovité  listy  jsou  až 80x12–15  cm  velké,  jsou  silnì  stoèené  dolù a jejich špièky se dotýkají zemì. Pokud  roste na plném slunci, hluboce rýhované listy i zoubkování po jejich okrajích získávají sytì èervenou barvu. Ve stínu jsou listy svìtle zelené. Široce trojúhelníkovité zuby jsou 3–5 mm vysoké a mají rozestup 10–15 mm. Kvìtenství je rozvìt­ veno do dvou až tøí výhonù, které zhruba od po­ loviny svojí délky nesou úzce kuželovité hrozny. Délka hlavního stvolu je až 1 metr. Kvìty jsou trubkovité,  jejich  barva  je  dosti  promìnlivá. Vìtšinou  se  jedná  o  rùzné  odstíny  žluté a  oranžové,  ale  pøíležitostnì  lze  narazit  i  na jedince s matnì èervenými kvìty.

V

198   Decorse & Poisson

  Decary

 Recher. Fl. Merid. Madag. 96

  Bull.  Econ.  Madag  18:  23 (1921).

 Tvoøí až 3 metrový kmen s tlouškou asi 20 cm a množstvím starých, pøetrvávajících listù. Živých  listù  v  rùžici  je  asi  30–40  a  jsou 80–100x15–20 cm velké, tmavì zelené. Okrajové zuby  jsou  6  mm  vysoké  a  s  rozestupem  15– 20 cm. Kvìtenství je 90 cm vysoké, vìtvené do asi 10–12 vìtví. Pøibližnì 3 cm dlouhé kvìty jsou karmínovì zbarvené.  var. Decary pochází z Ambovombe a liší se od typu mnohem hustší rùžicí na maximálnì 5 metrovém kmeni a dále široce rozevøenými vìtvemi kvìten­ ství. Var. je známá jen jako herbáøová položka a nebyla v pøírodì opìtovnì nalezena.

Jedna z nejvìtších madagaskarských aloí. Tvoøí jednoduchý, neodnožující kmínek až 4 m vysoký  a  15  cm  tlustý.  Staré  listy  pøetrvávají, nové listy jsou v poètu 30–40 a tvoøí hustou rùžici. Velikost listù je až 100x15 cm. Pokožka je zelená s èerveným nádechem, okrajové zuby jsou asi 5­6 mm vysoké a s rozestupem 15 mm. Kvìten­ ství je 30–45 cm vysoké s velkým množstvím ra­ men,  kvìty  jsou  oranžovì  žluté,  asi  22  mm dlouhé.

.c z

(1912).

wz

 Madagaskar. Roste na pobøeží v blíz­ kosti øeky Linta v provincii Toliara.

ww

w.

al

oe

s.

 Madagaskar. Vyskytuje se v provincii  Možná zámìna s , od Toliara na jihu ostrova. Roste pøevážnì v trnité které  se  liší  zejména  kvìty  a  prohnutím  listù.   má  listy  prohnuté  dolù,  kratší buši v nadmoøských výškách 50–500 metrù. a bohatì vìtvený kvìtní stvol se žlutooranžovými  Tato mohutná aloe s mnohonásobnì kvìty.   má  rozevøenou  rùžici,  až vìtveným kvìtním stvolem není bìžnì pìstova­ 90 cm vysoký a øídce vìtvený kvìtní stvol. ná, by se èasto nabízí jako semenáèek k prodeji. se pìstuje jen ve specializovaných Tato mohutná rostlina je nenároèná na pìstová­ sbírkách, nepatøí mezi bìžnì pìstované taxony, ní, má znaèné roèní pøírùstky, a proto je k vidìní a to zejména pro svoji mohutnost. jen ve vìtších sklenících.

(PPv)

(PPv)

V

  Linnaeus

wz

.c z

199

 (Linnaeus) Burman

  Species  Plantarum  1:  321 (1753).

Rostliny zpravidla bez kmínku, odnožují do hustých shlukù rùžic. Listy v rùžici jsou vzpøí­ mené, je jich asi 20 a jsou 40–60x6–7 cm velké, uniformn젚edozelené. Tuhé okrajové zuby jsou až 2 mm velké a mají rozestup 10–20 mm. Tìlní šávy jsou žluté. Kvìtní stvol je až 90 cm vysoký, zpravidla nevìtvený, hrozny jsou šípovitì válco­ vité, asi 40 cm dlouhé. Pedicel je 5 mm dlouhý,

al

oe

s.

 Odnožující rostliny bez kmínku jsou vyso­ ké  kolem  25  centimetrù.  Listù  je  asi  20,  jsou 10–15x4–6 cm velké, na spodní stranì mají cha­ rakteristický výrazný kýl a postrádají zoubky. Ze­ lené  nebo  zelenohnìdé  listy  jsou  nejèastìji uspoøádány do tøí nápadných øad  a mají rohovité okraje. Kvìtenství bývají asi 30 cm vysoká, vy­ rùstá  jich  z  rùžice  nìkolik  najednou  a  obvykle jsou rozvìtvené 2 rameny s pomìrnì velikými, zahnutými, visícími kvìty, jejichž barva se pohy­ buje od bledì rùžové až po èervenou, vzácnì pak  žlutou.  Drobnolisté  namibijské  populace mìly døíve samostatné oznaèení – .  Haworth, Dinter,  var. A. Berger.

 Flora Indica: 83 (1768).

w.

 Jižní Afrika, Namibie. Bìžnì rozšíøený druh v Karoo, Bushmanlandu.

ww

Èasto se oznaèují jako „Aloe– sokolí péro“. Jedna z nejbìžnìjších aloí, a to i mezi lai­ ky. U nás se pìstuje zejména jako pokojová rost­ lina, snáší dobøe teplý a suchý vzduch. Vyžaduje propustnou, písèitou pùdu a slunné stanovištì. Pìstuje se extrémnì snadno, ovšem pøi pravidel­ né zálivce a hnojení dorùstá obludných rozmìrù a stává se zcela nepodobnou rostlinám z pøírody. Blízce pøíbuzné k jsou 2 namibij­ ské  druhy  –   a .  má trojhranné listy tvaru „V“, na okrajích má až 0,5 mm vysoké zuby s rozestupem 1 mm a pøibližnì 80 cm vysoký kvìtní stvol.  má drobné listy jen asi 5 cm velké, okraje nesou 1 mm velké zuby s rozestupem 2–4 mm.

V

200 kvìty až 30x7 mm velké jsou nejèastìji jasn젞lu­ té, ovšem jsou známy i èervenì kvetoucí popu­ lace. Tyto èervenì kvetoucí populace rostoucí v okolí mìsta Petra v Jordánsku byly popsány a pojmenovány jako . Zvláštností je, že  je zpravidla sterilní a tedy neprodu­ kuje semena.  Mill., Royle,   var.   Haw,  (Haw.) Baker,  Pers.,     var.   (Mill.)  Aiton,  var.  K. D. Koenig ex Baker,   var.   Kostecka– Madalska,  Lam.

  Guillaumin  Bulletin du Muséum National d'Histoire Naturelle. Paris 21: 723 (1950).

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

Rostliny bez kmínku nebo krátkým kmín­ kem, pomìrnì málo odnožující. Listù je v rùžici asi  15,  jsou  vzpøímené,  protáhlé,  asi  15x2  cm velké, jednotnì temnì modrozelené. Bílé okrajo­ vé zoubky jsou 1,5–2,0 mm vysoké a mají roze­ stup 5–6 mm. Kvìtní stvol se nevìtví, je pøibližnì 30–40 cm dlouhý, hrozen je krátce válcovitý až hlávkovitý, asi 5 cm velký. Kvìty jsou nevýraznì èervené  s  bílými  špièkami,  asi  25  mm  dlouhé a prùmìr mají 7 mm. V pøírodì vykvétá v èervnu  Pùvod neznámý. Zplanìlá roste v pøí­ až èervenci. hodných  oblastech  od  Indie  pøes  Pákistán,  Madagaskar. Vyskytuje se v provincii severní Afriku až po Jižní i Severní Ameriku. Toliara  pøibližnì  100  km  severnì  od  Fort Je nepochybnì jedním z nejznámìj­ Dauphin. Roste v blízkosti øeky Manantenina. ších  druhù,  se  kterým  není  tìžké  se  setkat  ve  Ve sbírkách témìø nerozšíøený druh. vìtšinì  sbírek  sukulentních  rostlin. Rostliny   je s oznaèením  jsou historicky dlouho zná­ Pìstování  je  znaènì  nároèné, mé. Pojmenování bez podobnìjšího popisu rost­ náchylná na pøelití a  na houbová onemocnìní liny bylo vztaženo k divokým aloím rostoucím na koøenù. Vzhledem k tomu, že se jedná o krásnou Støedním východì. Dlouhou dobu bylo pro tyto miniaturu a navíc rostlinu uvedenou Appendix I , CITES, je poøizovací cena semenáèkù vysoká. rostliny  používáno  jméno ovšem pøednost má první popis.  Existuje reálná možnost zámìny za velmi podobnou , které jsou rovn잠nabízeny s pojmenová­ . Rozdíl mezi obìma taxony je ním „ v teèkování juvenilních jedincù, kdy pravá nebývá teèkovaná. Pìstování je nesmírnì snadné a rostliny jsou bìžnì nabízeny k prodeji jak  zahradníky,  tak  i  zahradnickými  markety. Rostliny lze pìstovat v bytì i ve skleníku.  nemá specifické nároky na složení substrátu a toleruje také èastìjší zálivku. Pøírùstky rostlin jsou výrazné i ve støedoevropských podmínkách.

Reynolds Journal  of  South  African Botany 25: 315 (1959).  Tvoøí až 40x2 cm velký, poléhavý èi visící kmínek, který odnožuje u báze. V pøírodì odnože a postraní vìtve èasto zakoøeòují. Listù v øídké rùžici je asi 12 a jsou 40x3–5 cm velké, tmavì šedozelené s naèervenalým nádechem. Zdobe­ né  jsou  množstvím  špinavì  bílých,  protáhlých

V

201 teèek s neostrými okraji. Okrajové zuby jsou jen 1 mm vysoké a rostou s rozestupem 10–30 mm. Kvìtenství je 35–60 cm dlouhé rozvìtvené na 2–4 ramena  a  nese  øídké,  válcovité  hrozny.  Kvìty (1927). jsou pøibližnì 25 mm dlouhé, mdle žluté barvy.

H. Perrier  Bull. Acad. Malgache 10: 20

Rostliny nìkdy bez kmínku, èasto však s poléhavým až vzpøímeným kmínkem, vzácnì i odnožují a tvoøí nepoèetné shluky rùžic. Stonek je polovzpøímený a staré listy na nìm pøetrvávají. Listù v rùžici je 12–16 a jsou asi 30x8 cm velké, 1 cm tlusté, jasnì svìtle zelené až šedozelené, okraj listù je témìø bílý a okrajové zuby jsou jen asi 0,5–1 mm velké, bílé a mají rozestup 1–2 mm.   Blízce  pøíbuznou  rostlinou  je Kvìtenství je prosté, asi 45 cm dlouhé a nese , která má robustní a neteèkované listy válcovitý,  øídký    hrozen  tvoøený  asi  20  kvítky a èervené kvìty. Další blízce pøíbuznou je jiho­ šarlatové barvy. , která rovn잠kvete taznanská èervenì. Doporuèuje se pìstování v závìsných  Madagaskar. Vyskytuje se v provincii kvìtináèích a mìla by rùst rùžicí dolù. Je velmi Toliara, kde roste na vápencových skalách v blíz­ náchylná  na  zahnívání  pøi  nevhodné  zálivce kosti øeky Fiherenana. do støedu listové rùžice. Nepatøí mezi bìžnì pìs­ tované rostliny, pøesto ji lze vidìt ve specializo­  Pomìrnì snadno pìstovatelná, tep­ vaných kolekcích aloí. Osvìdèilo se pìstování lomilná, ovšem ne zcela bìžná aloe. Ve sbírkách v èistì minerálním substrátu. patøí  ke  zpestøení  kolekce  aloí  a  svou  svítivì šedou pokožkou je mezi ostatními druhy neza­ mìnitelná.

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

Tanzanie, Zambie. Roste pouze na kolmých skalách v blízkosti vodopádù Kalambo v nadmoøských výškách 850–1500 metrù. Stìny vodopádù jsou témìø nedostupné a rostliny ros­ tou v horních èástech masivu, zejména pak na zambijské stranì øeèištì.

V

202   Reynolds Journal  of    South  African Botany 3: 143 (1937).

wz

 Namibie. Roste na farmì Rietfontein v  pohoøí  Hohenstein.  Nejbìžnìjší  je  na  úpatí Gamsbergu ve výškách 1500–1800 metrù.

.c z

Roste jednotlivì a kmínek netvoøí. Šedo­ ­zelené listy jsou dlouhé až 40 cm a široké asi 8 cm. Rùžice je tvoøena až 60 vzhùru míøícími listy. Okrajové zuby mají rozestup 2–5 mm a jsou asi 2 mm vysoké.  Kvìtní stvol je asi 100–150 cm velký, vìtví se do 7 ramen, kdy ramena vyrùstají pøibližnì z poloviny hlavního stvolu. Hrozny kvìtù jsou husté, hlávkovité, asi 10x8 cm velké. Samot­ né  kvìty  jsou  zelené,  nìkdy  žlutozelené,  až 33x10 mm velké, z ústí  pøesahují tyèinky i ènìlka.

(PPv)

ww

w.

al

oe

s.

 Svým hlávkovitým kvìtenstvím je po­ . V dobì kvetení je snad­ dobná no  rozpoznatelná  podle  nezamìnitelné  barvy i mírné mrazíky. Pøesto je její pìstování extrémnì a tvaru kvìtu. V létì snáší vysoké teploty, v zimì nároèné.

V

203   Baker  Flora of Tropical Africa 7: 458 (1898).

ww

w.

al

oe

s.

wz

.c z

 Rostliny s kratièkým poléhavým kmínkem, nejvýše 10–30 cm dlouhým, listy pøetrvávají na posledních  15–20  cm  délky  stonku  a  jsou 10–30x4  cm  velké,  vìtšinou  však  jen  do 15–20 cm délky. Zprvu odnožuje málo, ve stáøí vytváøí i pøes 1 m široké pøízemní koberce stonkù. Listy  jsou  žlutozelené,  u  báze  naèervenalé a s množstvím skvrn ve tvaru nepravidelného H, zejména pak na spodní stranì listù. Na slunci se zbarvují bronzovì. Okrajové zuby jsou 3–4 mm vysoké, mají rozestup 5–10 mm a jsou oranžovì hnìdé. Kvìtenství je 50 cm dlouhé, jednoduché, V pøírodì je jen velmi tìžko k nalezení a v kultuøe kvìty jsou korálovì èervené. je témìø nepìstovaná. Pìstování je podobné jako  Keòa, Súdán. Vyskytuje se ostrùvko­ u vìtšiny miniaturních a teplomilných rostlin, tedy vitì  v  podstatì  na  celém  území  severní  Keni. minimum vody a hodnì slunce. U rostlin v kultuøe Roste jak na pøímém slunci, tak i ve stínu keøù. lze  správnými  podmínkami  pìstování  docílit témìø pøírodního vzhledu.  je nezamìnitelná rost­ lina a opravdová perla mezi keòskými aloemi.

V

204   Reynolds

  Engler

  Journal  of    South  African Pflanzenwelt Ost–Afrikas und Botany 2: 118 (1936). der Nachbargebiete 141 (1895).  Sukulentní keø až strom, èastìji stromovi­ tého vzrùstu až do 6–9 m, má zpravidla jednodu­ chý stonek, nìkdy odnožuje u báze, typické je ale množství suchých listù na kmínku. Listy v rù­ žici  jsou  vztyèené,  pozdìji  zkroucené.  Zuby na listech jsou 2–4 mm vysoké a mají rozestup 25  mm.  Barva  listù  je  tmavì  olivovì  zelená, nìkdy nažloutlá, pøi vysušení naèervenalá. Kvì­ tenství je cylindricko–kónické, až 50–60 cm vyso­ ké. Záøivì oranžovoèervené kvìty jsou         25­30 mm dlouhé a 6­8 mm široké.  Plodem je vejèitá tobolka 3x1,5 cm velká.

 Jižní Afrika.  roste ve vy­ soké  trávì  nebo  mezi  keøi  podél  horní  èásti Soutpansbergu v provincii Limpopo. Nadmoøská výška jednotlivých stanoviš se pohybuje mezi 1400 až 1700 metry.

  Blízce  pøíbuznou  je z Angoly. Semena  byla obèas do­ vezena do Evropy, ovšem ne z dùvodu sbìratel­ ského  èi  cílenì  pìstitelského,  ale  proto,  že rostliny rostou napøíklad ve známém Národním parku  Maasai  Mara  a  jeho  okolí.  Navíc  tato vzrùstná aloe bývá domorodci používána k léèi­ telským úèelùm. V našich podmínkách se z této krásné  rostliny  stává  vytáhlé  a  nevzhledné „chroští“. Dùvod je jasný: rychlý rùst a nedostatek svìtla.

wz

.c z

 Tento druh roste obvykle jako solitéra, ale nìkdy se v pøírodì vyskytují odnožující jedinci. Bledì zelené listy jsou 20–25x5–6 cm velké, vzpøí­ menì rozprostøené a výraznì skvrnité. Na horním povrchu najdeme menší bìlavé skvrny tvaru pís­ mene „H“  a na spodní stranì mají flíèky tmavì zelenou barvu. Listy nìkdy mívají nevýrazné po­ délné proužkování. Okrajové zuby jsou hnìdé, tvrdé,  asi  3  mm  vysoké  a  mají  rozestup  10– 15  mm.  Kvìtenství  je  pøibližnì  60  cm  vysoké a vìtví se do 4–7 ramen. Hrozny kvìtù jsou vál­ covité, asi 20x8 cm velké.  Sytì èervené kvìty jsou uspoøádány témìø vodorovnì, jsou 35 mm dlouhé a až 9 mm široké. Kvìty se objevují v úno­ ru až dubnu.

s.

Keòa, Tanzanie, Uganda. Èasto roste v husté akáciové buši.

ww

w.

al

oe

 Velmi se podobá ostatním skvrnitým aloím. Od nejblíže pøíbuzné se odlišuje menším vzrùstem a kvìty, které rostou rovnìž témìø kolmo ke stvolu. nemá teèkovanou spodní stranu listù. Nìkteøí au­ toøi (Glen & Hardy, 2000) pøesto øadí na úroveò synonyma k   Reynolds   není  v  kultuøe  ani  pøírodì  bìžná,  roste v mlžném pásmu v oblasti Soutpansbergu a ne­ Journal  of    South  African toleruje nízké teploty. V našich podmínkách se pìstuje pomìrnì snadno, nemá zvláštní nároky Botany 2: 65 (1936). na složení pùdy a dlouhou dobu ji lze udržet jako Roste jednotlivì nebo v malých skupin­ miniaturu s délkou listù do 10­15 cm. kách. Vzpøímené, tmavì zelené listy jsou dlouhé až 50 cm. Nejprve rostou dvouøadì, pozdìji tvoøí rùžici. Listy mìøí u báze pøibližnì 3 cm a smìrem ke špici dochází k jejich postupnému zužování, jejich okraje se stáèejí dovnitø a po stranách je vidìt  bílé  zoubkování  trojúhelníkovitého  tvaru o výšce do 1–2 mm. Zuby mají rozestup 2–4 mm. Skvrny se vyskytují sice také na horní stranì, ale zejména pak vespod listu. Kvìtenství je výhradnì jednoduché,  40  až  50  cm  vysoké  a  skládá  se z 8 cm širokého, hlávkovitého hroznu. Svìtle èer­ vené  nebo  oranžovì  šarlatové,  relativnì  malé trubkovité  kvìty  se  smìrem  k  vrcholu  zužují a  témìø  vždy  mívají  zelenou  špièku.  Velikost kvìtù je 25­30x8­9 mm.

V

205

ww

w.

al

wz

oe

s.

Od  podobné,  drobnìjší ,  se liší svými pøibližnì dvakrát delšími listy, které mají skvrny z obou stran a dále dvoj­ násobnì  vysokým  kvìtním  stvolem. má ovarium široké až 12 mm. Další pøíbuzná,  ,  má hustý kapitátní hozen tvoøený kvìty 35­40 mm dlouhými a 12­13 mm širokými.   roste v blízkosti Pilgrims Rest v Mpumalanga. není mrazuo­ dolná. V kultuøe se témìø nepìstuje. Pìstování je podobné jako u ostatních jihoafrických trávo­ vitých aloí.  Do substrátu je vhodné pøidávat dr­ cený  vápenec  nebo  dolomit.  Vyžadují  hlubší kvìtináè s vysoce propustnou pùdou, nepravidel­ nou zálivku. Nesmí se zalévat do støedu rùžice. Pøes léto je vhodné rostliny pøistínit. je uvedena v Appendix I CITES.

.c z

 Jižní Afrika. Roste v Northern Province severnì od Louis Trichart. Rozšíøení je omezeno jen na pohoøí Southpansberg, kde roste v travi­ nách v nadmoøských výškách 1200–1800 metrù.

W

206   J.–B. Castillon

  Lavranos

 Haseltonia 13: 23 (2007).

 Cactus and Succulent Journal 67: 31 (1995).

.c z

  Rostliny  øídce  odnožující  od  báze,  tvoøí poléhavý a krátký stonek. Listù v rùžici je asi 5–8, jsou úzce trojúhelníkovité, 5–8x1,5 cm velké, tlus­ té a velmi tuhé. Epidermis je svìtle zelená s ne­ mnoha  nepravidelnì  uspoøádanými  skvrnami. Na okrajích listù jsou drobné, asi 0,5 mm dlouhé zoubky  s  rozestupem  1–2  mm.  Jednoduchý a krátký kvìtní stvol je zakonèen krátce válcovi­ tým hroznem bílých kvìtù se zelenou špièkou.     Omán.  Vyskytuje  se  v  provincii Dhofar, jižnì od Shaatu. Roste na kolmých stì­ nách v nadmoøských výškách asi 900 metrù.

wz

 Kmínek netvoøí, zpravidla roste solitérnì. Listù v rùžici je 10–30, jsou asi 40–50x3–3,5 cm velké,  zelené,  velmi  èasto  s  èerveným  náde­ chem. Listy nemají skvrny, okrajové zuby jsou asi  1–3  mm  vysoké  a  mají  rozestup  5–10  mm. Kvìtenství je až 65 cm dlouhé, vìtšinou jedno­ duché, v kultuøe se vìtví do 2 ramen. Krátce vál­ covitý hrozen je 7­10 cm dlouhý a hustý. Poupata jsou žlutá èi narùžovìlá. Kvìty jsou vyloženì pøi­ sedlé, barvy mdle žluté nebo nevýraznì rùžové a  pøecházejí  do  žlutých  špièek.  Délka  kvìtù je 15–20 mm a šíøka je 7 mm. Z kvìtu èní tyèinky i ènìlka asi 3–5 mm. V pøírodì vykvétají v èerven­ ci  až  srpnu.  Rostliny  byly  sbírány  profesorem Rauhem již v šedesátých letech 20. století, ale nebyly platnì popsány.  var.  nom. inval.

oe

s.

  Témìø  èistì  bílé  kvìty  a  trpaslièí     velmi  atraktivní vzrùst  dìlají  z rostlinu. Vzhledem k tomu, že roste na témìø kol­ mých stìnách, kde získává vodu jen z mlhy, je Madagaskar. Roste severnì od Fort pìstování ve skleníku nároèné.  Zaléváme málo Dauphin na žulových skalách. Výskyt je omezen a velmi nepravidelnì. jen na kopce západnì od Tolanaro. Na nìkterých kopcích je pomìrnì bìžná.

ww

w.

al

V nekvetoucím stavu je témìø k ne­ rozeznání od ,   nebo . Zatím je v kultuøe velmi vzácná a cenìná. Pìstování podobné jako u vìtšiny ma­ dagaskarských  druhù,  zejména  jako  u  blízké a mnohem bìžnìjší . Doporuèuje se minerální, výraznì propustný substrát s pøídav­ kem ruly nebo žuly a nepravidelná zálivka.  je teplomilá rostlina vyžadující zimování pøi vyšších teplotách. Rovn잠je náchylná na hou­ bová onemocnìní listù a koøenového systému.

Reynolds  Kirkia 4: 13 (1964).  Rostliny bez kmínku, zpravidla solitérní, nìkdy odnožující. Listy rostou dvouøadì, je jich asi 6 a jsou úzce protáhlé, až 15–30x0,5–1 cm velké, tmavì hnìdozelené s menším množstvím svìtlejších skvrn, které najdeme zejména u báze listù.  Velmi  jemné  okrajové  zuby  jsou  nejvýše 0,5  mm  vysoké,  mìkké,  bílé  a  s  rozestupem

W

207

.c z

s množstvím svìtlých skvrn, které tvoøí nepravi­ delné  pøíèné  proužky.  Okrajové  zuby  bývají 4–6 mm vysoké s rozestupem 10–20 mm, èerve­ nohnìdé. Kvìtenství je až 1,2 m vysoké, vìtvené do 4–6 ramen, spodní ramena mohou být dále rozvìtvená. Hrozny kvìtù jsou protáhle cylindric­ ké, 10–30 cm dlouhé,  kvìty jsou rùžové až oran­ žovì èervené, vzácnì i žluté.  De Wild.,  De Wild.,  De Wild., var.  Reynolds.   Keòa,  Uganda,  Tanzanie.  Roste v travnatých planinách ve výškách 1100­2300 m.

oe

s.

wz

 Velmi blízká je , dokonce bych i tvrdil, že v rámci variability by do okruhu „ “ zcela zapadla. Od se v podstatì odlišuje jen øídkými a protáhlými hrozny. Pìstování je podobné jako u ostatních keòských aloí. Patøí mezi snadno pìstovatelné rostliny a množí se výhradnì semeny.

al

1–5 mm. Kvìtní stvol je 25–50 cm vysoký, nevìt­ vený, cylindrický hrozen  nese 12–16 záøivì oran­ žových až oranžov젚arlatových, asi 30–40 mm dlouhých, kvìtù. Špièky lístkù jsou nazelenalé. var. Reynolds.

w.

  Zimbabwe.  Vyskytuje  se  Melsetter Districtu v  pohoøí Chimanimani, kde roste v nad­ moøských výškách 1350–2140 metrù.

ww

 Patøí do okruhu navzájem pøíbuzných rostlin s  a , které lze od sebe navzájem odlišit jen v dobì kvìtu. Tato vzhledem zvláštní aloe patøí ke zpestøením každé specializované sbírky. Je nutné si uvìdo­ mit že patøí mezi horské rostliny a tud힠ji nesvìd­ èí vysoké teploty. Nepatøí mezi bìžnì pìstované rostliny, by z okruhu trávovitých aloí se pìstuje pomìrnì snadno.   Rendle Journal of the Linnean Soci­ ety 38: 238 (1908).   Rostliny  bez  kmínku,  solitérní.  Listù  je 12–15 a jsou asi 40x8–10 cm velké, temnì zelené

W

208   Reynolds

Journal  of  South  African Botany 22: 141 (1956).

wz

.c z

Rostliny  bez  kmínku,  jednotlivé,  nìkdy i odnožující do malých skupin. Listù v rùžici je asi 24 a jsou 60x15 cm velké, zelené, nìkdy s èer­ veným nádechem, nevýraznì podélnì proužko­ vané.  Okrajové  zuby  jsou  4  mm  vysoké, èervenohnìdé a s rozestupem 10–15 mm. Kvì­ tenství je až 1,2 m vysoké, vìtvené až na 16 vìt­ ví, které se dále rozvìtvují, kvìty jsou šarlatové až  oranžové,  asi  22  mm  dlouhé  a  mají  šíøku 5 mm. Z ústí kvìtu èní blizna i prašníky pøibližnì 3–4 mm.

J. R. I. Wood  Kew Bulletin 38: 20 (1983).

ww

w.

al

oe

s.

 Uganda, Keòa, Súdán. Typové rost­ Hlávkovité hrozny jsou husté a tvoøí je výraznì liny  pocházejí  ze  severní  Ugandy  z  provincie šarlatové, asi 27 mm dlouhé a 6 mm široké kvìty. Karamoja, 20 km jihovýchodnì od Moroto.   Etiopie.  Roste  v  okolí  mìsteèka  Tento druh nepatøí mezi bìžnì pìs­ Yavello v nadmoøských výškách 1700–1950 m. tované aloe. Je teplomilná, vyžaduje minerální, písèitý substrát. Velmi blízká, ne–li totožná, je eti­  Tento jihoetiopský endemitický keø opská .  Rostliny  z  okruhu se ve sbírkách sukulentních rostlin bìžnì nevy­  vyžadují další terénní výzkum. skytuje. Pìstuje se snadno, ovšem nepatøí mezi dekorativní druhy aloí a proto není v soukromých kolekcích bìžnì k vidìní.

  Reynolds

 Journal of South African Bo­ tany 20: 28 (1954).  Rostliny hustì odnožují od báze tenkého, asi 1–3 m dlouhého kmínku. Listù v rùžici je asi 20 a jsou 20x6–8 cm velké, zelené až bronzovì zelené. Rùžice je široce rozevøená, špice listù smìøují dolù k zemi. Zuby bývají 2–3 mm vysoké s  rozestupem  10–15  mm.  Kvìtní  stvol  je 60–90  cm  dlouhý,  vìtvený  do  8–10  ramen.

 Tvoøí asi 50 cm dlouhý a odnožující kmí­ nek, visící dolù. Listy rostou nejprve dvouøadì, pozdìji tvoøí velmi øídkou a nepravidelnou rùžici. Listy jsou 35–40x4 cm velké, žlutozelené, v mládí teèkované.  Na  okrajích  jsou  nepatrné  zoubky s rozestupem 8–10 mm. Kvìtní stvol je asi 30 cm dlouhý a vìtví se až do 4 ramen, válcovité hrozny kvìtù  jsou  vzpøímené  a  tvoøí  je  èervené  nebo i žluté, asi 22 mm dlouhé kvìty.   Jemen. Roste v údolích v horách zá­ padního Jemenu. Nadmoøské výšky lokalit jsou mezi 700­2000 m n.m.

 Jedná se o pøevislou nebo plazivou aloi. Nejèastìji kvetou jasnì èervenì, ale napøí­ klad ve Wadi Surdud roste jen žlutì kvetoucí po­ pulace . Blízce pøíbuznou je , která m᠚tíhlejší a kratší listy, menší kvìty a omezený areál výskytu. Další pøíbuznou je ,  která  roste  vzpøímenì a je robustní.

Z

oe

s.

wz

.c z

209

al

  Baker

 Transaction of the Linnean Society of London, Botany 1: 264 (1878).

ww

w.

  Rostliny  tvoøí  jen  krátký  kmínek,  nìkdy øídce  odnožují  a  vytváøejí  tak  skupinky  rùžic. Osamocenì  rostoucí  exempláøe  bývají  mírnì vzácnìjší. 10–20 listù je uspoøádáno do malých hustých rùžic a jejich tvar je buï kopinatý, nebo spíše  trojúhelníkovitý.  Velikost  listù  je 15–35x5–8 cm. Barva listù, stejnì jako jejich veli­ kost,  je  velmi  promìnlivá,  ale  pøevládá  matnì šedozelená, jej힠odstín je výraznìjší než u ostat­ ních  skvrnitých  aloí.  Pøítomny  jsou  zøetelné oválné  bìlavé  skvrny,  které  jsou  uspoøádány do nepravidelných pruhù a vyskytují se po obou stranách listù. Okrajové zuby jsou hnìdé, 4–7 mm vysoké a mívají rozestup 8–15 mm. Uschl᠚áva z  listù  je  purpurová.  V  pøírodì  i  kultuøe  velmi èasto zasychají konce listù a kroutí se  do atrak­ tivních kudrlin. Kvìtní stvol je 75–200 cm vysoký. 5–12  rameny  rozvìtvené  kvìtenství  se  skládá z øídkých, 30–40 cm dlouhých, válcovitých hroz­ nù,  tvoøených  korálovì  èervenými  až  bledì

rùžovými kvìty, jež jsou asi 30–35 mm dlouhé. Kvete podle lokality rùstu od listopadu do bøezna.   Groenew.,   Reynolds,   Baker,  Kuntze, var.   F.  S.  Mull,. Baker, Schönland,   Reynolds,  Reynolds.

Z

210   T. A. McCoy, Lavranos Kakteen und andere Sukku­ lenten 58: 258 (2007).

.c z

Rostliny s 1,5 cm tenkým a 45 cm dlou­ hým kmínkem, odnožující do skupin. Listù v rùžici je asi 8­12 a jsou 40x1,5 cm velké, temnì zelené, s výraznì prohnutou špièkou. Okrajové zuby jsou 3 mm vysoké a s rozestupem 10 mm. Jednodu­ ché  kvìtenství  je  jen  25­28  cm  vysoké.  Kvìty jsou šarlatové až jasnì èervené, asi 24 mm dlou­ hé a mají šíøku 4 mm. Z ústí kvìtu vyènívají blizna i prašníky pøibližnì 2–3 mm. Plodem je tobolka s bobulovitým tvarem.

 Tento druh nepatøí mezi bìžnì pìs­ tované aloe. Je teplomilná, vyžaduje minerální substrát s pøídavkem drceného vápence. V létì je nutné stínìní rostlin.  Blízce pøíbuznou je mod­ rozelená ,  popø. .

ww

w.

al

oe

s.

 Latinský název poukazuje na skvrny na listech, které èasto splývají do víceménì pra­ videlných proužkù. Snaha odlišit jednotlivé rùs­ tové formy znaènì variabilní  vedla mnohé botaniky k vytvoøení spousty jmen a po­ pisù. Mezi takové druhy patøí z  okolí  Polokwane  v  provincii  Limpopo,   z  Pretorie  v  Gautengu  a   rostoucí v oblasti mezi Leydsdorp a  Gravelotte v Mpumalanga. V novém pojetí jsou všechny tyto taxony zahrnuty jako synonyma pod .  Pomìrnì èasto pìstovaná, nenároè­ ná,  skvrnitá  aloe.  V  kultuøe  zùstává  pomìrnì dlouho solitérní. Jsou známy jak pøírodní hybridy (napø. s ) tak i hybridy umìle vytvo­ øené.  Tito  køíženci  jsou  také  velmi  dekorativní a mnohé pìstírny se specializují právì na jejich produkci.

wz

 Madagaskar. Vyskytuje se v provincii Antsiranana v blízkosti vstupu do NP Ankarana.  Angola, Botswana, Zambie, Zimbab­ Roste na vápencových útvarech zvaných „tsingy“ we, Jižní Afrika, Namibie. Velmi rozšíøený taxon. v nadmoøské výšce okolo 150 m n. m.

(AVi)

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

211

212

 The Aloe of Madagascar. Reunion. (2010).  Aloes. The Definitive Guide. Royal Botanic Garden, Kew. (2011). Succulent flora of southern Africa. Balkema, Cape Town. (1981).  Grass Aloes of the South African Veld. Umdauss Press, South Africa. (2005).

.c z

 A Checklist of South African plants. Southern African Botanical Diversity Network Report No. 41. SABONET, Pretoria. (2006).  Origins and meanings of South African plant genera. University of Cape Town Ecolab. (1990). A Field Guide to the Aloes of Malawi. Umdaus Press, South Africa. (2004).

  Seed  plants  of  southern  and  tropical  Africa  :  families  and  genera.  Southern  African  Botanical  Diversity Network Report No. 26. SABONET, Pretoria. (2005).

wz

 Common names of South African plants. Memoirs of the Botanical Survey of South Africa No. 35. (1966).  Aloes in southern Africa. Struik, Cape Town. (2008).

Stearn's dictionary of plant names for the gardener. Cassel, UK. (2003).

s.

 The aloes of South Africa. Johannesburg. (1950).

 The aloes of Tropical Africa and Madagascar. Mbabane, Swaziland. (1966).  The aloes of South Africa. Balkema, Cape Town.  (1974).

oe

 Aloes Aristocrats of the Namibian Flora. ST Promotions. Namibia. (2004).

ww

w.

al

 Aloes of South Africa. Briza Publications. Pretoria. (1994).

213

B

                                     

                                           

                                           

                                           

                                           

     

     

     

     

                                     

 17  17  18  19  19  21  22  22  23  24  24  25  25  26  26  26  27  28  28

                                           

 29  30  30  31  31  32  33  33  33  34  34  35  36  37  37  38  38  39  39  40  41  41

w.

ww C

calcairophila  cameronii    camperi    

     

     

 42  42  43

                                 

                                 

                                 

                                 

 44  45  46  46  47  47  48  48  49  50  50  51  52  52  53  53  54

                                 

                                 

                                 

                                 

                                 

                                 

 54  55  55  56  56  57  59  60  60  60  61  62  62  63  64  65  65

                     

                     

                     

                     

                     

                     

 66  67  67  69  70  70  71  72  72  73  73

.c z

                                     

                                 

wz

                                     

al

bakeri        ballii        ballyi        barberae      bellatula      berevoana      betsileensis     bicomitum      boiteaui       bosseri       bowiea        boylei        branddraaiensis   brandhamii      brevifolia      broomii       buchlohii      buhrii        bulbicaulis      bulbilifera      burgersfortensis   bussei       

                                     

                                 

D

darainensis   dawei      debrana    decaryi     delphinensis  deltoideodonta  descoingsii    deserti      dhufarensis   dichotoma    dinteri      divaricata    doddsiorum   dorotheae    droseroides   duckeri     dyeri     

s.

aculeata      acutissima      affinis        africana       albida        albiflora       alfredii        amudatensis    andongensis    anivoranoensis    antandroi      antonii        arborescens    arenicola      argyrostachys    archeri        aristata       armatissima    asperifolia     

oe

A

capitata     castilloniae    ciliaris      citrea      classenii    claviflora    collenetteae  commixta    comosa     compressa    confusa     conifera     cooperi     corallina    cremnophila  cryptopoda    cyrtophylla   

E

ecklonis    elegans     elgonica    ellenbeckii    eminens    eremophila    erensii      erinacea    erythrophylla  esculenta    excelsa    

214

                   

                   

                   

 74  75  75  75  76  76  78  78  79  80

               

               

               

               

               

               

 81  81  82  83  83  84  84  85

                       

                       

                       

                       

                       

                       

chabaudii      chortolirioides    chrysostachys   

     

     

     

     

     

               

               

               

               

   96    96    97    98    98    99       100       100

G

gariepensis   glauca      globuligemma  grandidentata  greatheadii    greenii      grisea      guillaumetii  

H

jacksonii  jawiyon   johannis  jucunda   juddii    juvenna  

w.

ww

CH

 86  86  87  88  88  88  89  89  90  91  91  92

 92  94  94

I

ibitiensis    imalotensis    immaculata   inermis     inexpectata   inyangensis   irafensis    isaloensis   

               

           

           

K

karasbergensis    kedongensis    kilifiensis      komaggasensis   krapohliana     kulalensis     

L

labworana    laeta      lateritia     lavranosii    leandrii     leedalii      leptosiphon   lineata      littoralis     longistyla    luntii     

al

haemantifolia  hardyi      harlana     haworthioides  hazeliana    helenae     hemmingii    hereroensis   heybensis    hildebrandtii  hoffmannii    humilis     

J

           

           

           

           

           

101 101 101 102 103 103

.c z

                   

           

           

           

           

           

104 104 105 106 106 107

                     

                     

                     

                     

                     

                     

107 108 108 110 110 111 111 111 112 113 114

                                       

                                       

                                       

                                       

                                       

                                       

115 115 116 117 117 118 118 118 119 120 121 122 122 123 123 123 124 124 125 126

s.

                   

oe

ferox        fievetii        fimbrialis      fleurentiniorum    fleuretteana     florenceae      forbesii       fosteri        fouriei        fragilis       

wz

F

M

macrocarpa   macroclada   macrosiphon  maculata    madecassa   manandonae  mandotoensis  marlothii    massawana   mcloughlinii   megalacantha  megalocarpa  melanacantha  menyharthii   meyeri      micracantha  microstigma  millotii      mitriformis    molederana  

215

occidentalis   officinalis    orlandi      ortholopha    otallensis   

P

             

             

127 127 127 129 129 130 130

         

         

         

         

         

         

131 131 132 133 133

         

         

         

         

         

         

135 135 136 136 136

                                                           

                                                           

                                                           

                                                           

                                                           

                                                           

137 138 139 139 141 141 141 142 142 143 144 145 146 147 147 148 148 148 149 149 150 150 152 152 153 153 154 155 155 156

ww

w.

al

pachygaster  palmiformis   parallelifolia   parvidens    parvula     pavelkae    pearsonii    peckii      peglerae    pendens    percrassa    perrieri      perryi      petricola    petrophila    philippei    pictifolia    pirottae     plicatilis     pluridens    polyphylla    praetermissa  pratensis    prinslooi    prostrata    pronkii      propagulifera  pruinosa    pseudoparvula  pulcherrima  

             

R rabaiensis    ramosissima  rauhii      rebmanii    reitzii      retrospiciens  reynoldsii    richardsiae    richaudii    rigens      rivae      rivierei      roeoeslii    rubroviolacea  rugosifolia    rupestris    rupicola    

                                 

                                 

                                 

                                 

                                 

                                 

157 157 158 160 160 161 161 162 162 163 164 164 164 165 166 167 167

.c z

O

             

wz

namibensis   ngongensis   niebuhriana   nuttii      nyeriensis   

             

S

s.

N

             

sakarahensis  saundersiae  scabrifolia    scobinifolia    scorpioides   secundiflora  seretii      sheilae      schomeri    sinkatana    sladeniana    somaliensis   speciosa    spicata      squarrosa    steudneri    striata      striatula     suarezensis   succotrina    suffulta     suprafoliata   suzannae    swynnertonii 

oe

morijensis    mubendiensis  mudenensis  munchii     mutabilis    myriacantha  mzimbana   

T

tartarensis    teissieri     tenuior      tewoldei    thompsoniae  thorncroftii    thraskii     

                                               

                                               

                                               

                                               

                                               

                                               

168 168 169 170 170 171 172 172 173 173 174 175 176 176 178 179 179 181 182 183 183 184 185 186

             

             

             

             

             

             

187 187 188 188 189 189 190

           

           

           

           

191 191 192 193 193 195

 

 

 

 

 

 

195

                           

                           

                           

                           

                           

                           

                           

197 197 198 198 199 199 200 200 201 202 203 204 204 204

werneri     whitcombei    wildii      wollastonii    wrefordii   

         

         

         

U

ukambensis  

V

vacillans  vanbalenii  vaombe   vaotsanda  variegata  vera    versicolor  veseyi    viguieri    viridiflora  vituensis  vogtsii    volkensii  vossii   

         

w.

Y

         

yavellana    yemenica   

   

   

ww

Z

         

206 206 206 207 208

al

W

zebrina     zakamisyi   

   

   

wz

           

s.

           

oe

tomentosa    trachyticola   trichosantha  tugenensis    turkanensis   tweediae   

.c z

216

   

   

   

   

208 208

   

   

   

   

209 210

w.

ww s.

oe

al .c z

wz

DODATKY po 3/2013 S. Carter  Bradleya 1: 20 (1983).

oe

s.

 Na lokalitách je tato pøekrásná aloe pomìrnì bìžná. Blízce pøíbuzná je keòská  nebo somálská . Od obou ta­ xonù ji odlišuje lokalita výskytu a pruhované listy. Pìstování je podobné jako pìstování . Do substrátu se doporuèuje pøidání znaèného podílu  drceného  vápence.  Zálivku  provádíme opatrnì, jen párkrát za rok.

wz

 Somálsko. Roste v provincii Sanaag v Maith Passu, Medisho valley na skalách v nad­ moøských výškách 1400­2000 metrù.

.c z

Rostliny jsou zpravidla bez kmínku a øídce odnožují.  Listy  v  široce  rozevøené  rùžici  jsou 15­20x12 cm velké, na stinném stanovišti i nepa­ trnì vìtší. Pokožka je podélnì proužkovaná svìt­ lými  pruhy,  na  svrchní  stranì  listù  jsou  øídce rozmístìny nevýrazné skvrny, spodní strana listù je svìtlá. Okraje listù zdobí výrazné, èervenohnì­ dé  zuby  asi  1,5  mm  vysoké,  s  rozestupem 5­10mm. Vzpøímený kvìtní stvol je 70 cm vysoký, vìtví se do 3 ramen. Hrozny jsou krátce válcovi­ té,  10­20x5  cm  velké  a  tvoøí  je  temnì  rùžové kvìty se zelenou špièkou.

Pillans

al

 Cactus and Succulent Journal

80: 118 (2008).

ww

w.

Rostliny pøisedlé, bez kmínku, velmi øídce odnožující.  Rùžici  tvoøí  asi  12­15  rozevøených listù, které mají velikost 30x8 cm. Pokožka bývá zpravidla  lesklá,  jasnì  zelená  s  promìnlivým množstvím  svìtlých  skvrn.  Èervené  okrajové zuby jsou 3 mm vysoké a s rozestupem 5­8 mm. Kvìtní stvol je 70 cm vysoký, vìtví se do 10­15 ramen. Hlávkovité hrozny jsou asi 6x6 cm velké, kvìty jsou citrónov젞luté.  Somálsko. Roste  severnì od Erigava.

  roste  pouze  na omezeném areálu a její doprovodnou vegetaci jsou  a .  je záro­ veò její blízce pøíbuznou a jedna z hypotéz na­ znaèuje,  že  by  se  v  pøípadì mohlo jednat o pøírodního køížence a .  Pìstování  je  snadné,  do  pìstební smìsi se doporuèuje pøidat drcený vápenec. Za­ léváme podobnì jako

 Bradleya 1: 23 (1983).   Rostliny  bez  kmínku  nebo  jen  krátkým kmínkem, odnožují a tvoøí kompaktní skupiny rù­ žic. Vzpøímené listy jsou 40x10 cm velké, zelené až šedozelené. Okrajové zuby bývají 1­3 mm vy­ soké a s rozestupem 10­20 mm. Až 1 m vysoký kvìtní stvol se vìtví do 3­4 ramen a je brvitý. Vál­ covité hrozny jsou 25x5 cm velké, rùžové kvìty jsou 32 mm dlouhé a 7 mm široké.

  Uganda.  Roste  na  skalách  Tororo a  Osukuru  blízko  mìsteèka  Tororo  v  nadmoø­ ských výškách 1300­1450 metrù. V pøírodì se jedná o silnì ohrožený druh.  V domovinì je nazývána „omulakaru“ a v souèasnosti roste v podstatì jen na dvou kop­ cích.  je v kultuøe nenároèná, avšak vzácná. Již mladé rostliny kvetou štíhlým hroz­ nem záøivých kvìtù. Množí se nejèastìji zakoøe­ òováním odnoží.

.c z

 S. Carter & Brandham

  Reynolds

s.

  Blízce  pøíbuznou  je .  má ale hladší a kratší listy, drobnìjší okrajové zuby a kratší kvìtní stvol. Pìstování je snadné v propustném substrátu. V kultuøe se pro svou malou atraktivitu pìstuje minimálnì.

wz

 Somálsko. Roste v planinách v okolí mìsteèka Garadag ve vápencovo­sádrovcových naplaveninách.

 Flowering Plants Africa 29:

oe

tab. 1144 (1953).

ww

w.

al

Keøovitì rostoucí druh odnožuje od báze asi 20 cm dlouhého a poléhavého stonku. Listù v rùžici je asi 12, jsou 15x3­5 cm velké a 1,5 cm tlusté,  svìtle  zelené  až  mléènì  zelené s  množstvím  svìtlých,  až  témìø  bílých,  skvrn. Okrajové  zuby  jsou  2­4  mm  vysoké  a  mají rozestup  5­10  mm.  Kvìtní  stvol  je  30­40  cm vysoký, nevìtvený, štíhlý a nese špièatì válcovitý hrozen kvìtù. Korálovì èervené kvìty se zelenou špièkou  jsou  20­22x5  mm  velké,  pedicel  je 10 mm dlouhý a z ústí vyènívají tyèinky asi 3 mm.

.c z (PPv)

wz

(PPv)   Reynolds

w.

al

oe

s.

Okrajové zuby jsou 2­2,5 mm vysoké a mají ro­ zestup 10­12 mm. Kvìtní stvol je 40­60 cm vyso­  Journal of South African Bo­ ký,  nevìtvený  popøípadì  s  jedním  boèním ramenem a nese 25­45 cm dlouhý, pomìrnì øíd­ tany 28: 205 (1962). ký,  špièatì  válcovitý  hrozen  kvìtù.  Šarlatové  Keøovitì rostoucí druh odnožuje od báze nebo oranžovì rùžové kvìty jsou 20­25x5 mm asi 100­150 cm dlouhého stonku. Listù v rùžici velké, pedicel je 4­4,5 mm dlouhý. je asi 16, pøetrvávají na posledních 20 cm kmín­  Angola. Roste v Serra de Chela, asi ku, jsou 25­30x4­5 cm velké. Pokožka je zelená, nìkdy  s  promìnlivým  množstvím  svìtlých,  až 8 km západnì od Tshivinguiro na skalách v nad­ témìø bílých skvrn. Okrajové zuby jsou 3­4 mm moøské výšce pøibližnì 1200 metrù. vysoké a mají rozestup 15 mm. Kvìtní stvol je Tento  pùvabný  angolský,  keøovitý 40  cm  vysoký,  vìtvený  6­8  rameny.  Válcovitý hrozen kvìtù je 10­15x5­6 cm velký. Šarlatové druh mùže být zcela neteèkovaný i výraznì bíle kvìty se svìtlejší špièkou jsou 30x6 mm velké, teèkovaný. Kvete pomìrnì brzy a zejména podle pedicel je 10 mm dlouhý a z ústí vyènívají blizna kvìtu lze odlišit od podobných rostlin, jako jsou , , i tyèinky asi 1­3 mm. resp. . V kultuøe se pìstuje snadno,  Angola. Vyskytuje se v distriktu Cuan­ nem᠞ádné specifické požadavky a množí se za Sul, východnì od Vila Nova de Seles na ska­ zejména zakoøeòováním odnoží. lách v nadmoøské výšce 850­1100 metrù.

ww

V domovinì se dá od blízce pøíbuzné  odlišit ménì vìtveným kvìten­ stvím a delšími válcovitými hrozny. V kultuøe se pìstuje minimálnì z dùvodu nízké atraktivity.   L.C.Leach

 Journal of Sout African Bota­ ny 40:  111 (1974). Keøovitì rostoucí druh, bujnì odnožuje od báze asi 20­40 cm dlouhého, èasto poléhavého stonku. Listù v rùžici je asi 12­15, jsou 20­30x4­5 cm velké, svìtle zelené nebo modrozelené s pro­ mìnlivým množstvím svìtlých, až témìø bílých, skvrn. Na spodní stranì listù jsou skvrny èetnìjší.

(PPv)