Ivan Štarha MINULOST A SOUČASNOST

Ivan Štarha

JÁMY 1252 - 2002

MINULOST A SOUČASNOST

2

Jámy se pøedstavují Poloha obce Jámy leží 6,4 km na jihovýchod od Žïáru na silnici ze Žïáru do Hodiškova. Katastr obce sousedí na severu se Žïárem a Veselíèkem, na východì se Slavkovicemi a Hlinným, na jihu s Obyètovem a Sazomínem a na západì s Vatínem. Obec leží na mírném k jihu obráceném svahu v nadmoøské výšce 536 m pod vrcholem Vejdochem (661 m). Rozlohou katastru pøesahuje 1242 ha, èímž se øadí mezi nejvìtší obce Žïárska. Do roku 1850 náležely Jámy ke žïárskému, pùvodnì klášternímu panství, pak k soudnímu okresu Mìsto Žïár a politickému okresu Nové Mìsto na Moravì, od roku 1949 ke správnímu okresu Žïár nad Sázavou. V letech 1980-1992 vykonával správu obce Mìstský národní výbor, pøípadnì Mìstský úøad ve Žïáøe nad Sázavou a v Jamách byl pouze obèanský výbor, od roku 1992 jsou Jámy opìt samostatnou místní obcí. Autobusové spojení mají Jámy na lince Žïár nad Sázavou - Bobrová - Mirošov s nìkolika spoji až do Dolní Rožínky. Autobusová zastávka je na návsi a u høbitova. Nejbližší zastávka železnièní stanice na trati Tišnov - Žïár nad Sázavou ve Veselíèku je vzdálená 3 km, zastávka Jámy na nové trati Brno - Žïár nad Sázavou, k níž vedla z Jam pouze polní cesta, byla v roce 1984 zrušena.

Geologické pomìry Geologicky tvoøí podstatnou èást katastru obce pararuly, pokryté nìkde svahovými hlínami. Ruly vytváøí severovýchodnì od obce nejvyšší kopec Vejdoch a další kóty: Na severu V rybníku 660 m, Na nivách èi Ve vrchách 636 m a Støíbrnou horku 654 m, na západì u køíže Køib 616 m, Na hlinech èi U køítka 586 m a v Kroutech (èi V hubci nebo V kopeèku) 594 m, na jihu pak Honský díle èi Za ploty 564 m a Kruna 549 m. Jak je podrobnìji popsáno ve Vlastivìdì moravské, probíhají v rule od severozápadu k jihovýchodu granulitové žíly, ruly augitické, grafitického køemence, amfibolických bøidlic a amfibolitù, pegmalitù a žilných granitù, ostatní èásti katastru jsou pak pokryty svahovými hlínami, v údolích potùèkù pak mladšími naplaveninami. Podnebí O podnebí se doèítáme v kronice z roku 1929: Podnebí je drsné. V létì vedrem všechno prahne, v zimì pak, která èasto již v øíjnu zaèíná a do dubna trvá, dostavují se tøeskuté mrazy. Jaro bývá deštivé a nepøíjemné, plné snìživých pøehánìk, èímž jarní setba až do kvìtna se opozdí. Nejlepší roèní poèasí bývá tu na podzim. Z vìtrù pøevládá vítr západní, který pøináší d隝 a bouøky, pak drsný a studený severák. Prùmìrná teplota roèní bývá 6,3°C, prùmìrná výška srážek 72,5 cm. 3

4

Pomístné názvy Scelování pozemkù v padesátých a šedesátých letech zmìnilo podstatnì vzhled jamského katastru. Pùvodní názvy pozemkù jsou zachyceny v obecní kronice, z níž jsme je mohli pøevzít do této publikace. Polím po levé stranì silnice ke Žïáru se øíká Na dílech (pole u Havlíèkova køíže až k lukám), následují louky zvané Dlouhé louky, polím za nimi se øíkalo Za dlouhýma loukama, polím za nimi u lesa k hájence se øíkalo Ve Švarštatocích. Po pravé stranì silnice žïárské to byly trati Na hájkách (za høbitovem), Na javoøe, Na kopeèku, Na kopaninách, Na Horkách a Na panský (za lesem k Mìlkovicím). Pøi pìšinì ke Žïáru jsou pozemky U myslivárnì, Pochvaldy (pole za hájenkou) a Za vùbcí (pole za lesem zvaným Vùbec). Po pravé stranì silnice k Veselíèku jsou trati Vejdochy, Pod Vejdochy, les Spoleènice a loukám v lese se øíká U široké studnì. Ve smìru k Slavkovicím je po levé stranì tra Vejdoch, po pravé stranì U Šeredné, pole i louky po obou stranách se nazývaly V návdavkách. Lesy pod Vejdochem se jmenují Hajné lesy. Po pravé stranì silnice k Hlinnému jsou trati Za humny, U sádek (Hudeèkova a Pochopova sádka k è. 33 a 14) a Na Roubkách. Na levé stranì cesty smìrem k Hodíškovu se øíká Za humny, Na Roubkách (od Kostelencova køíže), U kašní, po pravé stranì cesty jsou pak louky Na táborce, pole Na pøíhonì a V brabištích. Ve smìru k Obyètovu jsou trati:Vobícka (od Mužátkových humen), V brabištích, Pekelnice (k Zálomùm), Na Chymrovech (táhnou se až k potoku u Zálom, kde se øíká V Krunách). Ve smìru k Sazomínu jsou trati Za ploty (za chalupou u Kadlù - è. 92), Ouzké dílky, V Krunách (kde je pole a les patøící k rychtì) a Za Kruny (pøi hranicích samzomínských). Ve smìru na Vatín byly trati: Za ploty, za Vosièí ( od Slámovy pazderny è. 105), U žlíbku, pak Vlèí háje, U hranic (kde je rozboøený bývalý mlýn Køítek až k vatínským hranicím), Na hlinech, Na Køíbì (kde je Janderkùv køíž), Ve svobodech (lesy od hájenky k Vatínu) a V koutech. Pøi pìšinì ke Žïáru jsou trati U myslivárnì, Pochvaldy (pole za hájenkou) a Za vùbcí (pole za lesem zvaným Vùbec).

Názvy lesù Na silnici ke Žïáru nad Sázavou je les Horka, dále smìrem k Mìlkovicím Ve vrchách, Na Koblásnici a Mašánova kouta (k silnici od Veselíèka k Mìlkovicím). Pøi silnici k Veselíèku je les Spoleènice, dále Obhrázená, Spálená a pøi hranicích slavkovských Hajný les. U hranic hlinìnských je les Šeredná. Od hájenky smìrem k Vatínu jsou lesy zvané Ve svobodech, pøi pìšinì ke Žïáru je les Vùbec. Lesy za hájenkou po stranách cesty na silnici ke Žïáru se jmenují Na zelených cestách.

5

Památky a pomníky Jedinou památkovì chránìnou budovou v Jamách je fara, jejíž stavba je kladena do poloviny 17. století. Podle dostupných pramenù byla však postavena až tìsnì pøed rokem 1792 spolu s novostavbou kostela. Druhou evidovanou památkou jsou Boží muka z poèátku 18. století, umístìná u polní cesty smìrem od Hájku k lesu Šeredná na pozemku usedlosti è. 54. V roce 1962 je nechal faráø Josef Hladký rozebrat s úmyslem postavit je u høbitova. K tomu však nedošlo a památka byla v roce 1984 znovupostavena na pùvodní místo. Boží muka tvoøí ètyøhranný asi 2 m vysoký sloup završený kaplicí. Na její zadní stranì je letopoèet 1831, vpøedu a po bocích stopy po vsazených kovových deskách, nahoøe železný dvouramenný køíž.

Novì postavená Boží muka na .....

Pøed farou byl zbudován malý pomníèek faráøi Václavu Bezdìkovi, který pùsobil v Jamách v letech 1878 až 1890 a zasloužil se o povznesení obce, ustavení dobrovolného hasièského sboru a pøedevším o rozvoj bramboráøství. Pomníèek má nahoøe vytesaný pozlacený køíž, pod ním pozlacený reliéf hlavy knìze s nápisem P. V. BEZDÌK 1878 - 1890. V roce 1928 byl v rohu školní zahrady odhalen pomník padlým v první svìtové álce. Trnová koruna a z ní vyrùstající lípa se znaky ètyø zemí Èeskoslovenské rupubliky mìla symbolizovat boj za svobodu. Dnes je pomník pøemístìn do parèíku na návsi, nìkteré fotografie padlých na nìm bohužel chybí. 6

Køíže V obci a v jejím katastru byla postavena více než desítka køížù. U vchodu do kostela stojí kamenný køíž s litým pozlaceným spasitelem, postavený v roce 1848. Posvìcen byl podle staré kroniky faráøem Antonínem Kolárským za úèasti rychtáøe Josefa Nedvìda (è. 18), pùlmistra Jana Petrlíka (è. 36) a konšelù Josefa Holemáøe (è. 25) a Josefa Bratránka (è. 24) 22. øíjna 1848. Pozlacení Krista zajistil v roce 1892 faráø František Vítek. Také další køíž stál pøímo ve vsi. Vítkùv køíž u stavení è. 40 byl postaven jako podìkování za uzdravení majitelky domu z tìžké nemoci. Byl na nìm nápis: Ke své cti a chvále Boží a na podìkování Pánu Kristu vìnují manželé Jan a Josefa Sochorovi è. d. 40. Havlíèkùv køíž stojí od roku 1888 na levé stranì silnice smìrem ke Žïáru. Podstavec je ze žuly, na litém køíži tabulka s nápisem: Pochválen Pán Ježíš Kristus. Poutníèe, tu málo prodli, Otèe nᚠse vroucnì modli: by nám Bùh milostiv byl, høíchy naše odpustil. Tento køíž k uctìní pìti ran Krista Pána vìnovali rodièe Jakub a Anežka a novomanželé Josef a Františka Havlíèkovi, rolníci z Jam è. 1, roku 1888. Po stranách køíže stojí dvì lípy. Ve stínu lípy na Køíbì na mezi u pole stojí Janderkùv køíž. Je na místì, kde již ve válce prusko-rakouské v roce 1866 stával døevìný køíž. Køíž je vysoký, celý ze žuly. Zbudoval ho v roce 1888 majitel statku è. 8 František Juda. Po pravé stranì cesty k Sazomínu pod dìdinou je Faráøùv køíž, který dal postavit nákladem 50 zl. v roce 1893 u farního pole a louky faráø František Vítek. U litého køíže, který má podstavec ze žuly, je zasazen javor. Pochopùv køíž stojí za dìdinou u cesty k Vatínu mezi dvìma javory. Je z kamene a byl postaven v roce 1846. Starýho køíž stojí pod jasanem za rychtou. Byl vysoký, celý ze žuly a byl postaven v roce 1899 na památku padesátiletého manželství majitele rychty Jana Starého a jeho manželky Marie. Dnes je køíž litý , zasazený do žulového podstavce. Køíž u cesty k Hodiškovu (na Roubkách)) je køíž Kostlencùv. Postavil ho Josef Kostelenec (è. 26) na památku své cesty do Svaté zemì v roce 1901. Sochorùv køíž stojí na levé stranì silnice k Hlinnému. Je kamenný, postavený v roce 1886, u køíže jsou dvì lípy. Martinùv køíž je blíže k Hájku pøi cestì vedoucí k Šeredné, po které se døíve, dokud nebyla silnice, jezdilo k Hlinnému. Je z kamene, do nìhož je vytesáno Pochválen buï Ježíš Kristus. Dvoøákùv køíž je po levé stranì cesty odboèující ze silnice k Veselíèku pod Vejdoch. Podstavec je postavený z kamene,køíž litý a pochází z roku 1903. Stojí pøi nìm javor. Døíve stával na hranicích mezi pozemky usedlostí è. 37 a 20 za dìdinou nedaleko domku è. 53 Mládkùv køíž. Byl døevìný a když èasem sešel a vítr ho povalil, nebyl již obnoven. 7

Památné stromy V zahradì rychty è. 13 stál mohutný 180 let starý jilm. Obvod jeho kmene ve výši 1 m byl pøes 3,5 m. V roce 1984 byl napaden houbovitou chorobou a musel být skácen. Prastará památná lípa, evidovaná od roku 1995 jako památný strom, vévodí kopci Køíb. Pod ní je již zmínìný Janderkùv køíž. Na rozcestí silnic Jámy Hodiškov - Hlinné stával mohutný 800 let starý buk, kterého vyvrátila vichøice v roce 1948. Na jeho místì postavila rodina rychetníka v Hlinném v roce 1952 nový køíž. Ze starých lip u kostela, zasazených zde asi již v 17. století, zùstaly tøi, další byly se souhlasem MNV skáceny v roce 1947. Jedna stará lípa je také pøed è. 6.

Bouèek na rozcestí - Jámy-Hlinné-Hodiškov

Bouèek na rozcestí - Jámy-Hlinné-Hodiškov

Starý jilm v zahradì è. p. 13

Jámy na poèátku dìjin Nejstarší písemná zpráva Jámy jsou podle dochovaných písemných pramenù jednou z nejstarších osad na Vysoèinì. Když v roce 1252 založil Boèek z Obøan s tchyní Sibylou, manželkou Eufemií a švagrovou Eliškou po nìkolika marných pokusech cisterciácký klášter Fons sanctae Mariae jako filiálku kláštera v Nepomucku na samé hranici mezi 8

Èechami a Moravou, dal mu do vínku øadu vesnic na celé Moravì. V Blízkosti kláštera to však byly pouze vsi Žïár a Jámy a nekolonizovaný pohranièní prales, v nìmž byly teprve postupnì zakládány další vesnice. Vedle Žïáru jsou tedy Jámy jedinou osadou dnešního Žïárska, která existovala již pøed vznikem kláštera. Kolonizace Žïárska Dosud nekolonizovanou oblast od Køižanova až k èeským hranicím získal v roce 1240 Pøibyslav z Køižanova, který se pokusil založit v místech pozdìjšího Žïáru na èeskomoravském pomezí klášter, což uskuteènil až jeho ze Boèek z Obèan. Jestliže se v roce 1240 píše o této oblasti jako o neosídleném pohranièním lese, urèeném ke kolonizaci, mùžeme založení Jam a Žïáru položit do let 1240 až 1252. A souèasnì mùžeme pokládat za samozøejmé, že zakládání dalších osad se opíralo nejen o Žïár, který byl novì založeným klášterem budován jako mìsteèko, ale také o druhou v roce 1252 již osazenou osadu, tedy o Jámy. V kolonizaci oblasti pokraèovali dìdicové Pøibyslava z Køižanova, pøedevším švagr manželky Boèka z Obøan a podporovatel kláštera Smil z Lichtenburka. Øada novì založených osad se brzy po svém založení stala majetkem žïárského kláštera. Cisterciáci Cisterciácký øád si k založení kláštera na pomezí Èech a Moravy nevybral Pøibyslav z Køižanova náhodou. Byl to jeden z øádù, o který se mohla opøít kolonizace dosud neobsazených území. Pøímo ve stanovách mìl budování dvorcù, které se staly základem vesnic, tvoøících klášterní velkostatek. Zákaz používání masových pokrmù ve stanovách øádu podnìcoval budování rybníkáøství, které dosáhlo znaèného rozmachu pøedevším po husitských válkách. Jámy v roce 1407 Jámy byly nejen nejstarší osadou tvoøícího se žïárského panství, ale také osadou nejvìtší. Podle nejstaršího žïárského urbáøe mìly v roce 1407 31 gruntù. Vìtší byla pouze mìsteèka Žïár (93 usedlostí) a Dolní Bobrová (47). Z dalších vesnic, patøících klášternímu panství v roce 1407, mìla Nová Ves 26, Radešínská Svratka 19, Slavkovice 16, Vysoké, Poèítky a Radòovice 14, Lhota 13, Mirošov 9 a Sklené jen 8. Poèet obyvatel lze srovnáním s jinými prameny pøedhusitského období odhadnout na 217. Také velikostí gruntù se Jámy v pøedhusitské dobì výraznì lišily od ostatních vesnic panství. V roce 1407 zde bylo 5 celolánových gruntù a 20 gruntù pùllánových, jen 4 grunty ètvrtlánové a 2 podsedci, tedy usedlíci s velmi malou rozlohou pùdy. Na celolánových gruntech hospodaøili rychtáø, Mikeš, Šimon, Novák a Perkel, na pùllánech Michal, Hudcová, Andres, Šimek, Jindra, Vanìk, další Michal, Petr, mlynáø, Štìpán, Mika, Toman, Jírek, Tevsel, kováø, Hanuš Perètl, vdova, Kašpar, Èinèel a Dorner, který ovšem z pùllánu uprchl, takže jeho usedlost byla v roce 1407 neosazena. Ètvrlán drželi Mates, Petr švec, Kublar 9

a Drle, na podsedcích jsou jmenováni Písnikl a Šlepcholb. I když byla mnohá jména usedlíkù klášterním písaøem zkomolena, jde o první jména obyvatel vesnice, s nimiž se setkáváme. Na rozdíl od Žïáru, v nìmž v roce 1407 pøevažují jména nìmecká, jde z pøevážné vìtšiny o jména èeská.

10

Vrchnostenské platy a dávky. Penìžní dávky vrchnosti platili poddaní roènì ve dvou termínech. Rychtáø z Jam odvádìl na sv. Jiøí do Žïáru 4 kopy a 8 grošù, na svatého Václava pak 4 kopy a 16 grošù. K tomu pøistoupilo 48 grošù za roboty, celkem tedy dostávala každoroènì žïárská klášterní vrchnost z vesnice 9 kop a 12 grošù. Vedle penìžní èinže odvádìli poddaní žïárskému klášteru též platy naturální. Byly to pøedevším slepice èi kuøata, kterých pøipadla v Jámách jedna na lán, a vejce, kterých pøipadlo 10 na pùllán. Celkovì tak z Jam odcházelo roènì do Žïáru 16 slepic a 320 vajec. Po husitských válkách V dobì husitských válek, pravdìpodobnì v roce 1422, byl žïárský klášter znièen husity. Èásti klášterních statkù se ujala okolní šlechta. Jámy s okolím pøešly do rukou pánù na Velkém Meziøíèí. Když však v roce 1436 pohnal zemský komoøí Jošt Hecht z Rosic bratry Václava a Jiøíka z Kravaø, že neprávem drží vesnice žïárského kláštera Obyètov, Jámy, Sazomín, Vatín, Kotlasy, Pokojov a další tøi pozdìji zaniklé vsi, z nichž mají užitky pøicházet do markrabìcí komory, byly vesnice vráceny ke žïárskému panství. Klášter však byl obnoven až za vlády Jiøího z Podìbrad. Do jaké míry se doèasný zánik kláštera dotkl obyvatel klášterních vesnic, prameny neprokazují. Urbáø, vyhotovený po obnovení kláštera v roce 1462, však na výraznìjší zmìny neukazuje. Poèet usedlostí v nìkterých vesnicích panství se sice zmenšil, v Jamách naopak o jednu usedlost vzrostl. Po Žïáru a Dolní Bobrové zùstaly celé 15. století nejvìtší osadou panství. Podle urbáøe z roku 1462 i dalšího urbáøe, sepsaného v roce 1483, bylo v Jamách 32 usedlostí, poèet obyvatel lze odhadnout na 224. Výraznìji se však v Jamách zmìnila velikost jednotlivých gruntù. Namísto pìti zde urbáø z roku 1462 našel jen 2 celolánové grunty, namísto dvaceti 22 gruntù pololánových, 3 ètvrtlánové a 1 grunt o osminì lánu. Podsedci nejsou uvedeni. Do roku 1483 však vzrostl poèet celolánových gruntù opìt na 5, pololánù bylo 23, poèet menších gruntù zùstal nezmìnìn. Navíc uvádí nejmladší urbáø dvoulánový dvùr bez naturálních a penìžních dávek, tedy svobodný. Penìžní dávky v roce 1462 èinily na sv. Jiøí 4 kopy a 48 grošù, na sv. Václava 5 kop, robotní dávky byly zvýšeny na 56 grošù a 4,5 denáru. Celkem tedy šlo do žïárského kláštera 10 kop, 44 grošù a 4,5 denáru. Naturální renty èinily 19 3/4 kusu slepic a 375 vajec, podle urbáøe z roku 1483 pak 17 1/4 kusu slepic a 235 vajec. V druhé polovinì 15. století je v Jamách uvádìn vrchnostenský dvùr, roboty v obci však zùstaly reluovány. Usedlíci z druhé poloviny 15. století Podle urbáøe z roku 1462 hospodaøili na usedlostech v Jámách láníci Prokop, Judex rychtáø, Vaòková, Jiøík Saiper, Hanuš, Ondra a Matìj Koj, pùlláníci rychtáø Vencl, Endres, Endresùv syn Michal, Štìpán, Michal Nepil, Michal ze Sazomína, 11

Michal Pišek, mlynáø, Martin, Míèa, Vala Hudec, Sable, Jirková, Poláèek, Vanìk Sochor, Palec, Paul, Zigel, Šustr, Hanuš Perksl, Vajs Hensel a Kuncel, ètvrtláníci Hašek, Taysl a Jirek a pùl ètvrti lánu Kašpar. V roce 1483 se pak v urbáøi setkáváme s tìmito jmény: láníci Kuba, Duchek, Hanuš, Martin a Janek, pololáníci Vencl, Vítek, Šimon, Jan Drlík, Jírek, Neøád, Ondøej, Karásek, Vavøinec, Michal, Michálek, Mertl, Kšica, Jakeš, Mašek, Jakub, Vávra, Zigel, další Jakub, Pyšek, Hensl a Endrl, ètvrtláníci Bratran, Michal a Pysnek a pùlètvrtník Grandová. Køestní jména usedlíkù nám tedy v nìkolika pøípadech doplòují pøízviska, základ pozdìjších pøíjmení. První øemeslníci Klášterní urbáøe uvádí i øemeslníky a mlynáøe. Nejvíce øemeslníkù bylo pøirozenì ve Žïáøe a v Bobrové, jen ojedinìle se objevují na vesnicích. V Jamách byl v roce 1407 poddanský mlýn a dva øemeslníci - kováø a švec. Oba byli zároveò sedláky, obhospodaøujícími menší usedlosti. Mlynáøe a ševce uvádí i urbáø z roku 1462, v urbáøi z roku 1483 však nejsou ani mlynáø, ani švec uvedeni. První zánik kláštera Po Jiøím z Podìbrad pøevzali zakladatelská práva nad klášterem potomci èeského krále, minsterberská knížata Albrecht, Jiøí a Karel, kteøí pøepustili fundátorství olomouckému biskupovi Stanislavovi. Tato zmìna zakladatelského rodu znaènì ovlivnila celkový vývoj žïárského panství. Klášter i poddaní, kteøí byli vesmìs augšpurské konfese, se této zmìnì bránili. Nakonec mniši klášter opustili a celé panství pøešlo do majetku olomouckého biskupství, které mìlo vyživovat ve žïárském klášteøe 12 mnichù. Kardinál František z Ditrichštejna vypovìdìl v roce 1617 z panství všechny, kdo nechtìli pøistoupit ke katolictví a posléze prohlásil celé klášterní zboží za své osobní vlastnictví výmìnou za panství Chropynì, což vedlo k úplnému zániku kláštera. Kardinál František z Ditrichštejna sice povýšil v roce 1607 Žïár na mìsto, potvrdil a rozšíøil mu svobody, kterých mìsteèko dosud užívalo, o osudu klášterních poddaných však z jeho období nemáme žádné zprávy. Svobodný dvùr Svobodný dvoulánový dvùr v Jamách je uveden pouze v urbáøi z roku 1483, ve starších uvádìn není a o jeho starších osudech prameny mlèí. Je pravdìpodobné, že svobodný dvùr byl v Jamách od vzniku vesnice a že šlo o majetek prvního lokátora, tedy zakladatele vesnice. Dochované písemné prameny nám bohužel o majitelích tohoto dvora neøíkají témìø nic. Snad z nìho pocházela Kateøina z Jam (de Yam), která se psala pozdìji z Otradic a byla manželkou Jana, øeèeného Bidlo z Olomuèan. V roce 1407 jí vložil Lacek z Kravaø 60 kop pražských grošù roèního platu vìna na vsi Otradicích, které pøijal Petr z Náramèe. Odpor proti vkladu vìna na Otradicích však vznesl Mikulᚠz Raèic, který prohlásil, že k Otradicím má vìtší právo. Více dokladù o svobodnickém rodu, který se psal z Jam, bohužel nemáme. 12

Ve druhé polovinì 15. století drželi dvùr v Jamách Václav Jamský se synem Mikulášem, od nichž ho za sto zlatých uherských v hotovosti koupil 4. dubna 1487 pro uvarování nesnází žïárský klášter. Co bylo myšleno tìmi nesnázemi se mùžeme pouze domnívat. Snad hrál majitel svobodného dvora urèitou roli v dobì husitských válek, když se páni z Kravaø ujali správy Jam a dalších okolních vesnic. K této domnìnce však vede jen nahoøe citovaná souvislost mezi Kateøinou z Jam a Lackem z Kravaø. Datum pøevodu svobodného dvora v Jamách z rukou drobných šlechticù z Jam èi Jamských do rukou kláštera je vymezen dvìma žïárskými urbáøi. V roce 1462 dvùr zøejmì klášteru ještì nepatøil, v roce 1483 je však již jako majetek kláštera uveden, i když bez poddanských povinností. Zøejmì k tomu došlo záhy po obnovení kláštera Jiøíkem z Podìbrad. Dìdièná rychta Podle citovaných žïárských urbáøù byl rychtáø v Jamách povinen žïárské vrchnosti stejným platem jako ostatní celoláníci. Bylo to 16 gr. na sv. Václava a stejný plat o sv. Jiøí. Po koupi dvora spojil zøejmì žïárský klášter rychtu s držbou svobodného dvora, èímž byl jamský rychtáø povýšen do kategorie dìdièných rychtáøù. Svobodný dvùr s rychtou prodala vrchnost v roce 1487 za 100 zlatých uherských opatrnému Janovi (Drlíkovi), ženì jeho i dìtem, erbóm a jich budúcím s lánem roli, s lesy, s lukami a se vším, co ke dvoru dosud náleželo. Kupující složil 20 zl. závdavku a zavázal se platit každý rok o sv. Jiøí dalších 20 zl. až do vypršení celé sumy. Ke dvoru pøedala vrchnost novému majiteli právo lovu a tøetinu pokut, vymìøených za menší pøeèiny. Šlo zøejmì o práva, která patøila ke dvoru pøed jeho zakoupením žïárským klášterem. Pokuty a tresty ze ètyø vin velkých, jakožto žháøství, zlodìjství, násilí a mordéøství, si vrchnost ponechala. Nový majitel pak musel pøevzít všechny povinnosti rychtáøe, tedy úroky z té vsi a všechny poplatky vybírati od lidí a do kláštera nám a našim budúcím podávati, roboty neb jiné vìci, což by jim bylo rozkázáno, z té vsi vypravovati mají. Pokud by v budoucnu chtìl nový majitel rychtu prodat, odkázat nebo smìnit, smìl to udìlat pouze èlovìku robotnému, kterýž by se nám hodil a byl øádu sedlského. Souèasnì povolil žïárský klášter rychtáøi vaøit a šenkovat na rychtì pivo, což bylo zøejmì také jedním z práv bývalého svobodného dvora. Nový majitel dvora a rychty však brzy po uzavøení kupní smlouvy zemøel a jeho manželka a dìti nemohly splnit podmínky smlouvy. Proto opat Vít, pøevor Tomᚠa celý konvent žïárského kláštera prodali usedlost 11. èervence 1488 místnímu poddanému, novému rychtáøi Václavovi, který splatil 40 zl. uherských závdanku a zavázal se zbytek splácet po 15 zlatých roènì. Až listina, vydaná opatem Vítem v roce 1513, nám situaci rychty blíže vysvìtluje. Patøil k ní od starodávna jeden poplatný lán, z nìhož rychtáø odevzdával vrchnosti všechny bìžné platy, a druhý lán svobodný, patøící pùvodnì ke svobodnému dvoru. Pouze tohoto lánu se týká listina z roku 1488. Jestliže tedy 13

pùvodní svobodný grunt byl podle urbáøe z roku 1483 dvoulánový, zùstala zøejmì jeho èást majetkem vrchnosti a jen èást zùstala od poddanských platù a robot osvobozena, ovšem za cenu služby vrchnosti, vykonávané z titulu rychtáøe. Osvobození rychty od platù klášteru Pøed rokem 1513 vybudoval žïárský klášter mezi Jámami a Hlinným rybník, kterým zatopil èást pozemkù, náležejících k rychtì. Žïárský opat Vít a pøevor Vavøinec jménem celého konventu jako náhradu tìchto zatopených pozemkù odpustili 24. dubna 1513 rychtáøi i jeho potomkùm plat z tohoto poplatného lánu, pokud mu ovšem pozdìji pozemky nenahradí jinými. Souèasnì se rychtáø musel zavázat, že nebude bránit pøípadnému rozšíøení rybníka na úkor svých pozemkù. Listina, objasòující nám postavení jamského rychtáøe, je jediným písemným dokladem o vesnici z celého 16. století. Rychtáø Václav je uvádìn jako svìdek ještì v roce 1562. Šlo zøejmì o nového stejnojmenného majitele rychty.

Jamská rychta

Za Ditrichštejnù a po obnovení kláštera Kardinál František z Ditrichštejna po pøevzetí žïárského panství potvrdil Žïáru a Vojnovu Mìstci dosavadní privilegia, stanovil podmínky vykonávání odúmrti, naøídil øemeslníkùm sdružovat se v cechy, Žïár povýšil na mìsto a polepšil mu znak, povolil mìstu a mìsteèku vaøení a šenk piva, šenkování vína a nìkteré další svobody. Pro vesnice žïárského panství je však podstatné, že zavedl novou evidenci poddanských gruntù na celém panství - nechal poøídit novou gruntovnici pozemkovou knihu. 14

Jámy v nejstarší pozemkové knize Nejstarší pozemková kniha žïárského panství zachycuje v Jamách 34 usedlostí. Nejstarší zápis pochází z roku 1623, nejmladší z roku 1643, zpravidla však údaj pøináší informace o majiteli gruntu pøed rokem zápisu, stanovené splátky, v knize nejèastìjí nazývané vejminky èi výminky, nìkdy uvádí i jméno pøedešlého majitele, tedy celkem posloupnost tøí držitelù gruntu. Velikost gruntù není uvádìna. V odhadu, zda šlo o grunt lánový, pololánový èi ještì menší, se mùžeme orientovat pouze podle jeho ceny. Splátky na gruntu jsou nejèastìji urèeny dìtem pùvodního majitele, nìkdy vdovì, ojedinìle byly dosud nesplaceny splátky pøedešlých usedlíkù. Pokud pøebíral grunt po zemøelém otci syn, zavázal se, že bude matku pøi tom statku chrániti a živiti až do smrti a jednu krávu jí na své píci chovati. Dcerám pùvodního majitele zpravidla náležely vedle stanovení výše platu 1 kráva, 2 jalovice, u vìtších gruntù i nìkolik prasat, slepic a husí a nový majitel býval povinen zajistit jim slušnou výpravu, nìkdy je pøímo uvedena svatební veselka. Z hospodáøského náèiní jsou u gruntù uvádìny zpravidla vùz, pluh, rádlo a brány, pokud byl grunt prodáván v dobì, kdy ještì nebylo zaseto, bývalo souèástí prodeje nìkolik mìøic žita, ovsa a jeèmene. Množství dobytka, pokud je v zápise zachyceno, se liší podle velikosti gruntu. Nejèastìji to byly dvì klisny, kráva, jalovice, nìkolik sviní, hus a kolem deseti slepic. Stará rychta jamská Takto je nazván zápis o prodeji rychty dne 4. bøezna 1626 Øehoøovi Šímù ze Žïáru. Šíma koupil rychtu po zemøelém rychtáøi Markovi za 400 zl. Pøed zahájením splátek musel 10 zl. v pøíèinì neopatrnosti ohnì do dùchodù J. V. K. (jeho vysoké knížecí) Milosti položit. Rychta byla zøejmì znaènì poškozena požárem, který zavinil majitel. Pøedchozí rychtáø, Marek, zøejmì na rychtì nehospodaøil dlouho, nebo na ní ještì vázly splátky dìdicùm pøedešlého rychtáøe Jana. V zápisu jsou vedle splátek dìdicùm vyèísleny i desátky, které ze dvou lánù patøících k rychtì plynuly vrchnosti. Bylo to 8 mìøic žita a 7 mìøic ovsa. Ponìvadž však v dobì pøevodu byl jeden lán pustý, mìl z nìj rychtáø odvádìt jen o sv. Jiøí 15 grošù, o sv. Václavu dalších 15 grošù, 2 slepice, 1 kuøe a 25 vajec. Jamské grunty v první polovinì 17. Století Pohleïme na zápisy jamských gruntù v nejstarší žïárské pozemkové knize v poøadí, v jakém byly do knih zapisovány. Z roku 1623 je zde jediný zápis, týkající se gruntu Øíhy Holomáøe. Šlo o sirotèí grunt po Vavøinci Holomáøovi v cenì 200 zl., který pøebíral syn Øíha Holomáø. Nový majitel musel živit až do smrti matku a vypravit sestru Kateøinu. V roce 1624 byly do gruntovní knihy zapsány pøevody dvou usedlostí. Menší grunt Šimona Martinù byl prodán za 159 zl. bratru pùvodního majitele Janovi. Grunt po zemøelém Petru Volivovi koupil za 131 zl. Kašpar Hamzálkù, který 15

16

byl nadále podle gruntu nazýván Kašpar Voliva. Na gruntu musel nový majiel vychovat dìti pùvodního hospodáøe Markétu a Pavla a Markétì dát vìno. Tøetí zápis z roku 1624 se týkal gruntu Sochorova, který koupil za 300 zl. Šimek Slonkù ze Svratky. Stejnì jako pøedešlý majitel pøevzal i Šimek po gruntu pøízvisko Sochor a zápis byl nadepsán Grunt Šimka Sochorova V roce 1625 byl prodán za 130 zl. sirotèí grunt po Filipovi Mužátkovi synu Janovi, který mìl vyplatit sourozence Matìje a Kateøinu. Z roku 1626 je v gruntovnici nahoøe zmínìný zápis o jamské rychtì a prodej sirotèího gruntu po Jakubu Slámovi za 200 zl. Matoušovi z Újezda, který se nadále psal Matouš Sláma. Nový majitel mìl dát vìno sirotkùm Jakuba Slámy Dorotì a Marianì. V roce 1627 prodal Matouš Bratránek za 120 zl. grunt synu Václavovi, který se zavázal chovat na gruntì otce až do smrti, vyvdat sestru Marianu a bratru Jakubovi dát 10 zl. za klisnu a po pìti mìøících žita a ovsa. V roce 1628 byly zapsány do pozemkové knihy pøevody dvou dalších jamských gruntù. Havel Dvoøáèek prodal za 80 zl. svùj grunt synu Pavlovi, když si na usedlosti vymínil výmìnek pro sebe a svou manželku. V témže roce prodal synu Václavu Svatoòovi za 100 zl. grunt jeho otec Bartoò, vymíniv si pro sebe výmìnek. Také v roce 1629 pøibyly do gruntovnice zprávy o dvou dalších usedlostech. Øíha Holemáø prodal za 150 zl. grunt bratru Vítovi s podmínkou, že na usedlosti bude až do smrti živit matku. Vítek Mládek pak prodal grunt za 9O zl. Jírovi Mládkovi. Snad šlo o syna. Další zápis pochází z roku 1633, kdy Šimek Sochor ze Svratky prodal grunt v cenì 300 zl. bratru Matìjovi, který se mìl postarat o Dorotu, Salomenu a Jana. V roce 1634 koupil menší usedlost za 30 zl Jan Omáèka od Klímy Omáèky. Podrobnìjší údaje zápis neobsahuje, snad šlo také o syna. Tøi grunty v Jamách byly prodány v roce 1635. Šimon Juda koupil za 40 zl. grunt od své matky, kterou mìl živit na usedlosti do smrti a vypravit bratry Matìje a Tomáše a sestru Dorotu. Jan Šikl koupil za 60 zl. sirotèí grunt po Vítovi Šiklovi, na nìmž dosud vázly splátky dìdicùm pøedešlých majitelù, a koneènì Václav Pochop prodal za 250 zl. grunt synu Matìjovi. I na tomto gruntì vázly ještì splátky dìdicùm pøedešlých majitelù, Václavovi, Pavlovi a Vítkovi, kteøí byli vyplaceni až v roce 1641. Z roku 1636 je v gruntovní knize struèný zápis, podle nìhož Petr Slávka pøevzal po otci v Jámách grunt se závazkem, že na nìm bude do smrti živit matku. Druhý zápis se týká gruntu, který Jíra Sochor prodal za 25 zl. Václavu Macákovi. V zápise je zmínìn rybník, který zøejmì k usedlosti patøil. Usedlost je nazvána Grunt Václava Macáka na Sochorovì. 17

O rok pozdìji koupil Martin Trèka za 80 zl. grunt od Jana Šikla s podmínkou vybavení dcer pùvodního majitele Kateøiny a Mariany. Poslední dva zápisy jsou v gruntovnici z roku 1643. Matìj Kuchaø koupil za 50 zl. grunt Kateøiny Jiskrové zvaný na Jiskrovì a Jan Maøák koupil za 30 zl. usedlost od otce Jana. Musel vyplatit dva bratry a sestru a jamskému záduší musel složit 1 zlatý moravský. Obnovení kláštera Poslední dva zápisy nejstarší žïárské gruntovnice byly již zapsány novým, pøesnìji øeèeno staronovým držitelem žïárského panství. Dne 29. záøí 1638 totiž Maxmilián kníže z Ditrichštejna prodal panství cisterciáckému øádu, který uvedl do kláštera mnichy a obnovil tak bývalý žïárský klášter. Majitelé usedlostí v roce 1657 V roce 1657 byl na Moravì sepsán první celomoravský katastr usedlostí, tak zvaný lánský. Nejstarší dochovaný lánové rejstøík, z nìhož jsme vypsali usedlíky k roku 1657, byl na žïárském panství sepsán 6. záøí 1674. O sedm let starší, ze 7. listopadu 1667, je pøiznávací list k dani domovní, který obsahuje jména hospodáøù a údaj o velikosti gruntù. Soupis zachytil v Jamách 29 osazených usedlostí s pozemky v rozsahu 626 mìøic a 4 usedlosti pusté v rozsahu 37 1/4 mìøice. Poøadí gruntù je v tomto katastru stejné jako v lánovém rejstøíku. Vedle jmen majitelù z roku 1667 je v katastru uveden rozsah pùdy ve výsevkových mìøicích. Jíra Lojek vlastnil 19 mìøic pùdy, Václav Omáèka 12 mìøic, Matìj Šedivej 19, Matouš Sláma 22, Matìj Pochop 30, Jan rychtáø 65, Matouš Plachej 26, Jan Judka 17, Jakub Dvoøák 19, Pavel Šastnej 20, Ambrož Holemáø a TomᚠKováø 17 1/2, Jakub Janderka 20 1/2, Urban Hlávka 23, Jan Martinù 27, MikulᚠMládek 7 1/2, Vávra Sochor 18, TomᚠJanovský 24, Václav Saratov 29, Jakub Sochor 33, Burian Machù 16, Jíra Mašan 20, Martin Trèka 16 1/2, Blažej Kostelný 19, Ondra Bratránek 18, Václav Molva 11, Pavel Nedvìd 26 1/2, Matìj Buèek 20 a Matìj Mužátkù 11 mìøic. Pusté byly usedlosti Anny Ondruškové v rozsahu 18 mìøic, grunt Kaberdovský (8 mìøic), usedlost Matìje Hemzálka (11 1/2 mìøice) a Molvovská (10 mìøic). Peèe obce Jámy Na katastru zvaném rektifikaèní akta je pod papírovou plikou pøitištìna jamská peèe. Má prùmìr 25 mm, uprostøed peèetního pole polovina kozla ve skoku, kolem ne zcela zøetelný opis: x SIGIL IN IAM a drobnìjším písmem letopoèet, s nejvìtší pravdìpodobností 1667. Peèe se stejným znamením užíval jamský rychtáø k ovìøení všech potøebných dokumentù až do roku 1850. Datum peèeti je shodné s termínem vyhotovení nahoøe citovaných pøiznávacích listù k dani domovní. Snad byla vyhotovena k ovìøení tohoto dokumentu, i když dochovaný exempláø nebyl pøedstavenými obce zpeèetìn. 18

Peèe obce Jámy z roku ....

Lánový rejstøík z roku 1674 Soupis z roku 1674 zachytil v Jamách 32 osazených usedlostí a jednu usedlost oznaèenou jako stará poustka, tedy usedlost pustou již v dobì vzniku prvního rejstøíku. Ta je v rejstøíku nazvána Kabrdovská a mìla rozsah pouhých 12 mìøic. Nezdanìné, zøejmì vrchnostenské pùdy, bylo v Jamách 52 mìøic. Žïárské panství bylo v rejstøíku vymìøováno, podobnì jako nìkolik dalších panství na Vysoèinì, v mìøicové soustavì, pøevážná èást panství v Brnìnském kraji, k nìmuž žïárské panství od vzniku krajù náleželo, však byla uvádìna v soustavì lánové. Celkovì katastr zachytil 122 kusù polí o výmìøe 721 výsevkových mìøic a 5 osmin, pøi pøevodu na lány šlo o 4 celé a 6 2/4 achtle. Všechny usedlosti v Jamách byly zaøazeny ve 3. bonitní tøídì, v níž byly pøedpokládány nejnižší výnosy. Vìtšina usedlostí mìla pole ve 3 - 4, jen výjimeènì v pìti kusech, rychta v šesti kusech. Majitelé usedlostí se proti roku 1667 pøíliš nezmìnili, nové mìøení však u nìkolika gruntù dosti výraznì zmìnilo jejich rozsah. 4 kusy polí Pavla Lojka obnášely 19 mìøic, 4 kusy Václava Vomáèky 11 mìøic, 4 kusy Matìje Šedivého 19 mìøic, 5 kusù Kašpara Slámy 18 mìøic, 5 kusù Pavla Pochopa 30 mìøic, 6 kusù Jana rychtáøe 65 mìøic, 4 kusy Bartonì Plachého 30 mìøic, 3 kusy Jana Judka 19 mìøic, 3 kusy Jakuba Dvoøáka rovnìž 19 mìøic, 3 kusy Pavla Šastného 18 mìøic, 3 kusy Petra Ondrušky rovnìž 18 mìøic, 4 kusy Tomáše Kováøe 15 mìøic, 3 kusy Jakuba Macáka 12 mìøic, 4 kusy Jakuba Janderky 19 mìøic a 1 achtel, 3 kusy Urbana Hlávky 14 mìøic, 5 kusù Jakuba Martinù 26 mìøic, 2 kusy Mikuláše Mládka 9 mìøic, 4 kusy Vávry Sochora 21 mìøic, 4 kusy Tomáše Janovského 19 mìøic, 5 kusù Havla Svatonì 31 mìøic, 4 kusy Jakuba Sochora 25 mìøic, 4 kusy Buriána Machù 16 mìøic, 3 kusy Jíry Mašana 14 mìøic, 3 kusy Jana Trèky 15 mìøic, 4 kusy Blažeje Kostelence 19 mìøic, 4 kusy Pavla Hemzálka 18 mìøic, 4 kusy Václava Bratránka 23 mìøic, 3 kusy vdovy po Václavu Molvovi Justýny 12 mìøic, 4 kusy Pavla Nedvìda 25 mìøic, 3 kusy Pavla Mužátka 7 mìøic a 4 achtle, 3 kusy Matìje Buèka 13 mìøic, 5 od roku 1656 pustých kusù Ambrože Holemáøe 32 mìøic, obecního pole bylo 18 mìøic. 19

Lánový rejstøík z roku 1674

20

Druhá pozemková kniha V roce 1653 byly podle titulního listu obnoveny a napraveny gruntovní knihy usedlostí, pøílušejících k rychtì jamské a vatínské. Tato nová pozemková kniha navazuje na zápisy v nejstarší knize, za zápisy splátek pak její písaø ponechal vždy nìkolik volných listù, aby na nich mohly být prùbìžnì zapisovány nejen splátky, ale i všechny další majetkové zmìny. Vìtšina zápisù v této knize konèí až v poslední ètvrtinì 18. století. Pøehled majitelù gruntù podle této knihy posloužil jako hlavní podklad k závìreèné kapitole této knihy Nejstarší jamské usedlosti a jejich majitelé. Pozemková kniha prokazuje pomìrnì èasté zmìny majitelù gruntù, provádìné z naøízení vrchnosti, a nepøímo i tìžké postavení hospodáøù v 17. a první polovinì 18. století. Jsou zde informace o hospodáøích, kteøí sbìhli z gruntu, i o tìch, kterým vrchnost dvùr odebrala pro špatné hospodaøení. V roce 1677 sbìhl z gruntu (è. 35) TomᚠJanovský. V roce 1673 musel Jakub Kamínek z gruntu u Macákù (è. 4) pro velkou lenost postoupit grunt Janovi Poèáteckému. Ten však v roce 1679 z gruntu sbìhl. V roce 1720 musel ten nedbalý MikulᚠMacák na Sochorovì (è. 36) pøenechat grunt Pavlovi Ondroušovi, ale již v roce 1730 byl grunt toho nedbalce Pavla pøedán Šebestiánu Nedvìdovi. Podobný osud èekal usedlost Na Kostelencovì. V roce 1738 ji od toho nedbalce Vojtìcha Nedvìda pøevzal Václav Vašíèek. V roce 1739 pøevzal Bernard Svatoò grunt na Buèkovì (è. 31) od toho Jiøíka (Dostála) nedbalce. O dva roky pozdìji pøevzal od Pavla Mašana, toho nedbalýho hospodáøe, kterej ten grunt velmi spustil usedlost (è. 28) Václav Maøík z Vatína. Pusté usedlosti I když se vrchnost snažila nevýnosné grunty obsadit novými hospodáøi, zùstalo vlivem útrap tøicetileté války i tvrdého postupu vrchnosti vùži poddaným v Jamách nìkolik pustých usedlostí. V lánovém rejstøíku z roku 1674 je uvedena stará poustka kabrdovská (snad pozdìjší è. 30). Znamená to, že usedlost byla pustá již v roce 1657. Od roku 1656 byla podle tohoto katastru pustá také usedlost Ambrože Holemáøe. V soupise z roku 1667 jsou uvedeny dokonce tøi pusté usedlosti - Anny Ondruškové, grunt Kabrdovský, usedlost Matìje Hemzálka a poustka Molvovská. Do roku 1749 se však podaøilo všechny tyto usedlosti osadit. Rektifikaèní akta z roku 1749 Plné tøi ètvrtiny století platil pro vymìøování daní katastr z roku 1674. Nový byl na žïárském panství sepsán v roce 1749. Je ovìøen peèetí jamské rychty z roku 1667, podpisy rychtáøe a pùlmistra v nìm však chybí. První rubriky tohoto nového katastru opisují údaje lánového rejstøíku, poøadí hospodáøù na jednotlivých gruntech zùstává nezmìnìno. Dále je zde jméno souèasného hospodáøe, výèet polí s poètem kusù a výmìrou, uvádìjící vùbec po prvé pomístné názvy, stejnì jsou popsány pastviska a úhory, sloužící jako pastviny, pøípadnì zahrady. U luk je vedle jména 21

uveden poèet dvouspøežních fùr sena a otavy, které se z luk sklidí. Samostatnì jsou uvedeny lesy, rybníky a øemeslníci, kteøí nevlastnili žádnou pùdu. Devatináctimìøicovou usedlost Pavla Lojka vlastnil MikulᚠLojek, pole mìl pøedevším Za humny, z luk, pøevážnì v Koutech, sklidil 1 3/4 fùry sena. Usedlost Václava Vomáèky držel František Vomáèka, pole mìl pøedevším Za ploty, z luk sklidil 3 1/4 fùry. Usedlost Matìje Šedivého držel Valentin Šedivý, který mìl pole na Pøíhonì a Mezi cestama, z luk sklidil 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Usedlost Kašpara Slámy vlastnil Martin Sláma, vìtší èást polí mìl na Pøíhonì, z luk sklidil 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. K usedlosti patøil také rybníèek. Tøicetimìøicový gunt Pavla Pochopa držel Šimon Pochop. Vìtší èást polí mìl rovnìž na Pøíhonì, z luk na Žlíbku a Mezi rybníky sklidil 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Také k jeho usedlosti patøil rybníèek. Rychtu vlastnil Matìj Starý. Podle katastru k ní patøilo 56 mìøic orné pùdy - na Klínku, za Žlebem a na Javoøe, 92 mìøic pustiny, hlavnì na Hliníku a na Vejdoše, z luk, hlavnì u Hlinýho, a z Dolní louèky sklidil 3 fùry sena a 2 fùry otavy. Také k rychtì patøil rybník a jako jediná jamská usedlost mìla rychta 12 mìøic lesa. Tøicetimìøicovou usedlost Bartonì Plachého s rybníèkem držel Václav Plachej. Pole mìl pøevážnì v Krunách, z luk Palouky a u Rybníèka sklízel 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Usedlost Jana Judky držel František Judka, pole mìl na Køinách, na Køibu a na Vejdoše, z luk sklízel 3 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Také k této usedlosti patøil rybníèek. Grunt Jakuba Dvoøáka patøil Jírovi Dvoøákovi. Pole mìl za Nedvìdovy a na Køibì, z luk sklízel 2 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Grunt Pavla Šastného vlastnil Antonín Michálek. Obdìlával 17 mìøic pole na Køibì a na Dílech, 1 mìøici ponechal ladem. Z luk, hlavnì na Køibì, sklízel 3 fùry sena a fùru otavy. K usedlosti patøil též rybníèek. Usedlost Petra Ondrušky vlastnil Václav Ondruška, který mìl pole na Vejdoše, za Ploty a na Krunách. Z osmnácti mìøic zùstaly dvì mìøice ladem. Z luk, hlavnì na Žlíbku, odvážel 1 1/8 fùr sena Usedlost Tomáše Kováøe držel Vít Šikl. 15 mìøic orné pùdy, z níž 2 mìøice ležely ladem, mìl mimo jiné za Ploty a na Roubkách, z luk sklízel 1 3/4 fùry sena. Usedlost Jakuba Macáka vlastnil Matouš Macák. Z dvanácti mìøic pole, hlavnì za Ploty, nechal 2 mìøice ladem. Z luk sklízel pouze 3/4 fùry sena. Grunt Jakuba Janderky vlastnil Ondøej Janderka. K usedlosti patøilo 12 mìøic a 1 achtel pùdy na Dílech, na Køibì a na Krunách a rybníèek. Z luk, hlavnì na Køibì, sklízel 3 1/2 fùry sena a fùru otavy. Usedlost Urbana Hlávky držel Fabián Hlávka. Obdìlával 12 mìøic pùdy a 2 mìøice nechal ladem. Byly to díly za Plotem, na Krunách a na Vejdoše. Hospodáø vlastnil rybník a z luk, hlavnì na Žlíbku, sklízel 2 1/3 fùry sena. 22

Šestnáctou usedlostí, zapsanou v rektifikaèních aktech, byl šestadvacetimìøicový grunt Jakuba Martinù, který mìl pole na Dílech a na Køibì, z luk Nad mlejnem a z Palouku sklízel 3 fùry sena a fùru otavy. Také k této usedlosti patøil rybníèek. Usedlost Mikuláše Mládka o devíti mìøicích držel Blažej Mládek. Pole mìl pod Mužátkovým a Za humny, z luk ve stejných místech sklízel 1 fùru sena. Další usedlost, pùvodnì Vávry, nyní Václava Sochora, mìla 21 mìøic polí na Vejdoše a za Ploty, louky vynášely 4 3/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy, z toho louka v Krunách celé 2 fùry sena a všechnu otavu. Souèástí usedlosti byl i rybník. Grunt Tomáše Janovského držel LukᚠJanovský. Patøilo k nìmu 19 mìøic na Dílech a za Ploty. Z luk se sklidilo 2 1/4 fùry sena. Nejvýnosnìjší louka byla Za humny. Usedlost Josefa Svatonì mìla 23 mìøic, z toho 6 mìøic zùstávalo ladem. Pole byla na Krunách, Za rychtou a Za humny, z luk ve Švarštatoších, Za humny a v Krunách se sklízelo 3 3/4 fùry sena a 1/4 fùry otavy. Pod èíslem 21 je v rektifikaèních aktech zapsána usedlost Šebestiána Sochora, kterou døíve držel Jakub Sochor. Stejnì jako v pøedešlém katastru patøilo ke gruntu 15 mìøic polí Mezi cestama, na Krunách a za Ploty, z luk Palouèky, za Humny a v Krunách se sklízely 3 fùry sena, k usedlosti patøil rybník. Nìkdejší šestnáctimìøicovou usedlost Buriana Machù vlastnil Antonín Mach. Pole mìl za Rychtou, na Dílech, na Roubkách a za Loukou, 1 mìøici a 4 achtle pùdy mìl ladem, z luk v Hájích a na Dlouhý sklízel fùru sena a 1/4 fùry otavy. Podstatnì se zmìnila nìkdejší ètrnáctimìøicová usedlost Jíry Mašana. Držel ji Václav Mašan, mìla 28 mìøic polí v Krunách, za Rychtou a na Díle, z luk v Obièkách a v Krunách sklízel 4 fùry sena a 1/4 fùry otavy, vlastnil též rybník. Usedlost Jana Trèka držel Lorenc Trèek, který obhospodaøoval 15 mìøic na Køibì, na Krunách a na Díle, z nichž nechal 3 mìøice ladem. Ze ètyø luk pod Rybníkem a na Dlouhý sklízel 2 fùry sena. Usedlosti Karla Kostelence (døíve Pavel Kostelence) bylo namìøeno 17 mìøic polí na Køibì, mezi Cestama a na Krunách, z nichž byly 4 mìøice ladem. Z luk Palouèky a na Dlouhý se sklížela 1 fùra sena a 1/4 fùry otavy. Jako 26. je ve fasi uvedena osmnáctimìøicová usedlost Lorence Hemzálka, kterou døíve držel Pavel Hemzálek. K usedlosti patøila pole za Žlíbky, za Humny a na Dílech, z luk za Rychtou a za Humny se sklízelo 2 1/2 fùry sena a 1/4 fùry otavy. Usedlost Matese, pùvodnì Vondry, Bratránka mìla podle nového výkazu 19 mìøic polí a 3 mìøice pastvin Mezi cestama, na Krunách a za Ploty, z luk v Krunách a na Dlouhý se sklidilo 4 1/4 fùry sena a 1 1/2 fùry otavy. Ke gruntu patøil rybník. Usedlost Jarolíma Molva mìla 12 mìøic polí za Ploty a na Hemrovách, z nichž 1 ladem ležící mìøice sloužila jako pastvina. Z luk na Dlouhý a pod Hrázou se sklidily 2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. Grunt Havla Nedvìda držel Matìj Nedvìd, který mìl 29 mìøic polí u Žlíbka, Pod cestou, na Vejdoše a za Mužatkovy. Z luk u Žlíbku a na Chemrovský sklidil 3 1/4 fùry sena a 1/2 fùry otavy. K usedlosti Šimona Mužátka, která po novém mìøení mìla 10 mìøic 4 achtle pole za Humny a na Pøíhonì, patøil rybník. Z luk za Humny se sklidila fùra sena a 1/2 fùry otavy. 23

Pod èíslem 31 byla zapsána usedlost Bernarda Buèka (døíve Matìj Buèek), k níž patøilo 10 mìøic polí za Rychtou a k Hlinnýmu, z luk Mezi poli a ve Švartatocích sklízel majitel 2 1/2 fùry sena. Ke gruntu Rudolfa Holomáøe (døíve Ambrož Holemáø) patøilo 28 mìøic obdìlávaných polí a 4 mìøice pastvin za Žlíbky, na Pøíhonì a u Dlouhý, rybník a z luk na Dlouhý a za Humny se sklízelo 3 1/4 fùry sena a 1 1/4 fùry otavy. Starou poustku Kabrdovskou s dvanácti mìøicemi polí u Dlouhý louky, za Rychtou a na Roubkách držel v roce 1749 Filip Kabrda. Z luk na Dlouhý, u Kašny a za Humny sklízel 2 fùry sena. Obecní pole v rozsahu 18 mìøic mìly v nájmu Šedivej, Sláma, Kostelenec a Mužátko. 35 mìøic obecních pastvin bylo hlavnì na Støíbrné hoøe, z luk Pastýøka, Bezkovnice, Spoleènice, Obicka, Vejpustek, Brabišín a Zátoky se sklízelo 7 1/2 fùry sena a 1/2 fùry otavy. V obecní kovárnì bydlel kováø Václav Hlubna. Domky bez pùdy drželi nádeníci Šimon Chotský, Matìj Michálek, TomᚠZavadil, Matìj Lojek a Anton Juda, krejèí MikulᚠŠikl, zedník Vilém Padalík, žebrák Šimon Vondrák, mlatec Václav Kršòák a vdova Žofie Machová. Celkem tedy zachytila rekrifikaèní akta 44 domù, posledních pìt domkù bez pùdy však pravdìpodobnì byly domky podružské, náležející k nìkterým ze selských usedlostí. V soupise domù z 1. øíjna 1755 totiž nejsou uvedeny. Soupis domù z roku 1755 Již zmínìný soupis domù z 1. øíjna 1755 zachytil v Jamách jednu usedlost (Josefa Starého) oznaèenou za lánovou, 29 usedlostí oznaèených za pololánové, tøi chalupnické domky (Filip Kabrda, Vojtìch Molva a Matìj Mládek), tøi domky nádeníkù (Vít Hemzálek, TomᚠZavadil a Šimon Vomáèko), domek žebraèky Žofie Machové a obecní kovárnu Václava Kováøe. Dùm øezníka Matìje Kropáèka patøil vrchnosti. Urbariální fase 1775 V øadì moravských katastrù zaujímá významné místo urbariální fase, sepsaná k 31. prosinci 1775. Nejde o katastr v pravém slova smyslu, nýbrž o soupis poddaných, poøízený podle patentu ze 13. srpna 1775, obsahující povinnosti vùèi vrchnosti a kostelu. Obsahuje jméno držitele usedlosti, konskripèní øíslo, zavedené na Moravì v roce 1771, jméno držitele v roce 1749, v Jamách ve vìtšinì pøípadù nahrazené bìžnì užívaným jménem gruntu, výmìru polí v mìøicích a achtlích, výmìru další zemìdìlské pùdy vèetnì sklinì sena a otavy ve fùrách, výši roèní kontribuce, všechny platy a èinže vrchnosti s uvedením termínù, výši robot a další povinnosti. Usedlosti jsou v soupise seøazeny podle velikostních kategorií, novì zaøazené konskripèní èíslo a jméno gruntu èi pøedešlého majitele však umožòuje sestavení tabulky hospodáøù na jednotlivých usedlostech od data vzniku nejstaršího moravského katastru. 24

V Jamách byla do první velikostní kategorie, jako dvùr, zaøazena usedlost Josefa Starého Na rychtì, která obdržela konskripèní èíslo 13. K usedlosti patøilo 56 starých moravských mìøic polí v devíti kusech, 2 achtle zahrady, 55 mìøic pastviny a pùdy ležící ladem, z luk se sklidilo 15 dvojspøežních fùr sena a otavy, k usedlosti patøilo též 12 mìøic lesa a jako souèást dvora je uvedena i dominikální pùda v rozsahu 140 mìøic a 2 achtle ve ètrnácti kusech. Do kategorie láníkù bylo v Jamách zaøazeno 17 gruntù v rozsahu 19 až 30 mìøic polí, nìkolik mìøic èi achtelù pastvin a dalších pozemkù. Byla to usedlost Václava Plachého, zvaná na Plachýho, která obdržela èíslo 12, usedlost Ondry Martinù s è. 2, usedlost Václava Sochora dolního (v soupise domù z roku 1755 byl nazván Untersochor), kterou v roce 1749 držel Mates Sochor, s èíslem 33, usedlost Václava Mašana s èíslem 28, usedlost Alexandra Holemáøe, zvaná na Holemáøovým s èíslem 21, usedlost Isidora Pochopa na Pochopovým s èíslem 14, usedlost Šimona Šedivého na Šedivýho s èíslem 16, usedlost Františka Judy s è. 11, Matìje Slámy s èíslem 15, Jiøího Dvoøáka na Dvoøákovým s èíslem 10, Antona Michálka na Michálkovým s èíslem 9, Ondøeje Janderky na Janderkovským s èíslem 8, Fabiána Hlávky na Hlávkovským s èíslem 3, Matouše Bratránka na Bratránkovým s èíslem 24, Václava Ondrušky na Prašnýho s èíslem 7, Matese Nedvìda na Nedvìdovským s èíslem 1 a Josefa Svatonì s èíslem 34. Mezi pololány bylo zaøazeno 12 usedlostí, které obhospodaøovaly 11 až 17 mìøic polí. Byla to usedlost Mikuláše Lojka na Doležalovým s èíslem 18, usedlost Františka Vomáèky na Vomáèkovým s èíslem 17, usedlost Víta Šikla na Trèkovì nebo Šiklovì s èíslem 5, usedlost Matouše Macáka na Macákovým s èíslem 4, usedlost Jana Janovského na Janovskýho s èíslem 35, usedlost Šebestiána Sochora (Obersochor) na Sochorovì, která mìla na rozdíl od ostatních pololánù pøes 24 moravských mìøic, s èíslem 36, usedlost Antonína Macha na Machovì s èíslem 29, usedlost Vavøince Trèky na Jiskrovým s èíslem 27, usedlost Karla Kostelence na Kostelencovì s èíslem 26, usedlost Lorence Hemzálka na Hemzálce s èíslem 25, Šimona Mužátko na Mužátkovým s èíslem 20 a Bernarda Buèka na Buèkovì s èíslem 31. Tøi usedlosti s rozsahem polí od 7 do 11 moravských mìøic byly zaøazeno do kategorie domkáøù. Matìj Mládek na Mládkovým dostal popisné èíslo 37, Vojtìch Molva s èíslem 22 a Filip Kabrda s èíslem 30. Domkáøù bez pùdy bylo 6. Šimon Chobotský v è. 48, Matìj Michálek v è. 43, TomᚠZavadil, Šimon Vodrák v è. 39, Sofie Machová v è. 46 a Václav Chlubna v è. 44. Tereziánský katastr moravský Údaje katastrù poddanské i vrchnostenské pùdy, sepsané za Marie Terezie, ukazují rozsah rustikální pùdy i pøehled úøednì stanovených robot k roku 1768. V Jamách bylo k tomuto datu zachyceno 710 mìøic 6 1/2 achtle orné pùdy, 25

2 achtle zahrad, 51 mìøic a 1 achtel pùdy ležící ladem, 73 mìøic a 1 achtel pustiny, 45 mìøic a 4 achtle pastvin a 15 mìøic lesa. Z luk se sklidilo 117 dvouspøežních fùr sena a otavy, z rybníkù bylo možno získat 26 kop kaprù a 39 1/2 kopy štik. Robotou bylo povinno 19 sedlákù s jedním konìm 2,5 dne a s jedním volem rovnìž 2,5 dne, 10 ètvrtláníkù s jedním konìm 1,5 dne a jedním volem 1,5 dne, 3 chalupníci pak byli povinni 3 dny pìší robotou. Statistická data z doby zániku kláštera Po zrušení žïárského opatství císaøským reskriptem ze dne 4. øíjna 1784 a pøevzetí jeho majetku náboženským fondem byl zpracován podrobný odhad a popis panství. Rozsáhlý spis, který komise dokonèila v roce 1787, pøináší základní údaje nejen o vlastním hospodáøství zrušeného kláštera, ale i o vesnicích žïárského panství. Jámy byly nadále nejvìtší vesnicí žïárského panství. V 71 domech žilo 94 rodin a 549 obyvatel. Pøi kostele bylo podle popisu panství pouze kaplanství. Dvoøák nerobotoval, platil však 6 zl. 8 kr. èinže. 4 nejvìtší sedláci robotovali s dvouspøežím po 156 dnech roènì, celkem tedy 624 dní a platili celkem 9 zl. 56 kr. 2 d. èinže. Dalších 5 sedlákù robotovalo dvouspøežím po 78 dnech, celkem tedy 390 dnù a platilo 12 zl. 6 kr. 3 2/4 d. Dalších 13 sedlákù mìlo pøedepsáno po 130 dnech, tedy celkem 1690 dnù ruèní roboty a 24 zl. 4 kr. 1 3/4 d. èinže. Navíc byli povinni tak zvaným sypaným desátkem, tedy naturálními dávkami 109 mìøic a 6 1/4 achtelù (osmin) žita, 8 mìøic a 5 2/4 achtelù jeèmene a 144 mìøic a 4 2/4 achtlelù ovsa. 10 nejmenších sedlákù robotovalo po 104 dnech, tedy celkem 1040 dnù ruèní roboty a platilo 17 zl. 52 kr. a 2 2/4 d. èinže. 24 domkáøù na poddanské pùdì robotovalo po 26 dnech, tedy 624 dní ruèní roboty a platilo 7 zl. 26 d. èinže, 1 domkáø na vrchnostenské pùdì robotoval rovnìž 26 dnù roènì a platil 35 d. èinže.

Za nových žïárských vrchností Po zrušení kláštera spravoval žïárské panství státní náboženský fond. Až v roce 1826 koupil panství Žïár se statkem Nové Veselí a panství Vojnùv Mìstec Josef Vratislav z Mitrovic. Jeho dcery Josefina knìžna Schwarzenberková, Gabriela knìžna z Ditrichštejna a Antonie hrabìnka Gyulayová postoupily v roce 1831 panství Františku Josefu knížeti z Ditrichštejna-Proskau-Leslie. Když v roce 1858 vymøel Josefem z Ditrichštejna rod Ditrichštejnù po meèi, byl majetek rozdìlen mezi ètyøi dcery. Žïárské panství pøipadlo hrabìnce Klotyldì Clam-Gallasové. Po ní dìdily dcery Eduardina Khevenhúllerová a Klotylda Festeticsová. Když v roce 1925 Eduardina Khevenhöllerová zemøela, dìdila po ní Eleonora Kinská, rozená ClamGallasová, po prvé provdaná za knížete Schwarzenberga, pak za Zdeòka Radoslava Kinského. 26

Josefinský katastr Stav obce bezprostøednì po zrušení žïárského kláštera nám pøibližuje další moravský katastr, sestavený v roce 1787 a nazvaný podle panovníka, podle jehož pøíkazu byl zpracováván, josefinský. Jde o první spoleèný soupis dominikálu i rustikálu, tedy vrchnostenské i poddanské pùdy, na jehož základì mìlo dojít též ke stejnému zdaòování tìchto dosud odlišnì evidovaných pozemkù. Katastr však po úmrtí Josefa II. nebyl dokonèen a plánovaná daòová reforma nebyla provedena. Pro každou obec se zachovaly dva svazky podrobného soupisu pùdy, první podle topografických èísel, druhý podle èísel domù. Sumáø je zpracován podle domovních èísel. V katastru však jsou stejnì jako v pøedešlých soupisech zachyceny pouze dosud zdaòované selské usedlosti, v Jamách tedy onìch známých 33 gruntù. Jejich majitele k roku 1787 uvádíme v kapitole Nejstarší jamské usedlosti a jejich majitelé (domovní èísla 1-5, 7-18, 20-22, 24-31 a 33-37). K nim pøibylo pouze domovní èísla 38 a 44 - domkáøské usedlosti Ondøeje Molvy a Františka Sochora, kteøí obhospodaøovali necelé jitro (jitro = 0,5755 ha) polí a luk. Obecní pøedstavení V roce 1787 podepsalo josefinský katastr, ovìøený novì v roce 1781 poøízenou peèetí, šest zástupcù obce. Byl to rychtáø Matìj Starý, majitel zákupní rychty, pùlmistr Šimon Bratránek a zvolenci Kašpar Šikl, Matouš Hudeèek, Jiøí Juda a Jiøí Holemáø. Zatímco rychtáø byl zástupcem vrchnosti v obci, pùlmistr a zvolenci (pozdìjší výboøi èi zastupitelé) zastupovali pøedevším zájmy obce. Po josefinských reformách nevykonával funkce rychtáøe v Jamách dùslednì majitel zákupní rychty. V roce 1806 stvrdili popis hranic mezi obecním a vrchnostenským lesem pod Støíbrným vrchem rychtáø František Toman a pùlmistr Jiøík Janderka. Stavbu kamenného køíže na høbitovì a opravu Božích muk v roce 1831 zajišoval rychtáø Josef Starý (majitel rychty), pùlmistr TomᚠKostelenec a radní František Mièka, Šimon Sochor a Jan Mach. Elaboráty stabilního katastru z roku 1844 podepsali rychtáø TomᚠKostelenec a pùlmistr Jan Mach. Postavení kamenného køíže u kostela v roce 1848 zajistili rychtáø Josef Nedvìd z è. 18, pùlmistr Jan Petrlík z è. 36 a konšelé Josef Holemáø z è. 25 a Josef Bratránek z è. 24. Zakupování selských usedlostí Až do josefinských reforem byly považovány selské usedlosti za majetek vrchnosti, pøedaný do správy sedlákùm. Proto mohla vrchnost o své újmì odebrat usedlost špatnì hospodaøícím a pøedat ji novému majiteli. Aby se toto právní nazírání k jednotlivým usedlostem zmìnilo, museli se majitelé jednotlivých gruntù na nich zakoupit. Na žïárském panství bylo zakupování asi dokonèeno v roce 1830, z kterého se v archiváliích žïárského velkostatku zachovalo 13 zákupních smluv sedlákù z Jam, podepsaných na jedné stranì zástupcem vrchnosti, na druhé stranì 27

usedlíkem a dvìma svìdky, lišících se pouze výší zákupní sumy. František Šikl (è. 5) zaplatil 53 zl. 39 kr., Josef Bratránek (è. 7) 58 zl. 21 kr., Ondøej Juda (è. 8) 78 zl. 6 kr., František Dvoøák (è. 10) 96 zl. 4 kr., Jan Mach (è. 11) 74 zl. 11 kr., Jan Mužátko (è. 20) 26 zl. 40 kr., Václav Molva (è. 22) 48 zl. 34 kr., TomᚠKostelenec (è. 26) 66 zl. 18 kr., Jan Pochop (è. 28) 144 zl. 5 kr., Jan Mach (è. 29) 51 zl. 39 kr., František Kabrda (è. 30) 50 zl. 59 kr., František Svatoò (è. 34) 198 zl. 11 kr. a Šimon Nevrkla (è. 35) 72 zl. a 52 kr. Ostatní grunty byly zøejmì zakoupeny již v pøedešlých letech, jejich zákupní smlouvy se nedochovaly. Jamské domy v roce 1820 Matrika pozemkového výnosu, pozemkový katastr vyhotovený pro Jámy 9. kvìtna 1820, pøináší mimo jiné cenné údaje o velikosti domù, v nichž jamští usedlíci bydleli. Všech 86 v soupise zachycených domù bylo pøízemních. Sedláci s výjimkou rychty mìli 1 až 2 svìtnice a komoru, chalupníci vìtšinou jen jednu místnost. Grunty è. 1 - Josef Mièa a è. 2 - Václav Martinù mìly svìtnici a komoru, è. 3 - Josef Molva dvì svìtnice a komoru, è. 4 - Josef Homoláè a è. 5 - František Šikl svìtnici a komoru, chalupník è. 6 - František Šikl jen svìtnici, sedlák è. 7 Josef Bratránek svìtnici a komoru, sedláci è. 8 - Ondøej Janderka a è. 9 - TomᚠDvoøák dvì svìtnice a komoru, sedláci è. 10 - František Dvoøák, è. 11 - Jan Mach a è. 12 - František Mièka svìtnici a komoru, è. 13 - Josef Starý tøi svìtnice a komoru, è. 14 - Josef Juda a è. 15 - Josef Sláma dvì svìtnice a komoru, è. 17 - Jakub Krejèí dvì svìtnice a komoru, è. 19 - Josef Nedvìd svìtnici a komoru, è. 19 domkáø TomᚠMužátko jen svìtnici, sedláci è. 20 - Ondøej Mužátko a è. 21 Václav Šandera svìtnici a komoru, è. 22 - Václav Molva dvì svìtnice a komoru, è. 23 - chalupník František Molva jednu svìtnici, sedláci è. 24 - Josef Bratránek, è. 25 - Josef Holemáø, è. 26 - TomᚠKostelenec a è. 27 - Jakub Trèka svìtnici a komoru, è. 28 - Jan Pochop dvì svìtnice a komoru, è. 29 - Ondøej Mach, è. 30 - František Kabrda a è. 31 - František Košál svìtnici a komoru, chalupník è. 32 Josef Nedvìd jen svìtnici, sedláci è. 33 - Jan Hudeèek dvì svìtnice a komoru, è. 34 - Šimon Svatoò svìtnici a komoru, è. 35 - Antonín Nevrkla a è. 36 Šimon Sochor dvì svìtnice a komoru, è. 37 - Ondøej Mužátko svìtnici a komoru. Domkáøi od è. 38 do è. 46 - Jan Štouraè, Václav Bratránek, Šimon Šikl, Josef Mikeš, Jiøí Hlávka, Jakub Michálek, Václav Sochor, Josef Kabrda a Ondøej Sochor mìli jen svìtnici. Jednu svìtnici mìla též obecní kovárna è. 47, domkáè Jakub Hudeèek è. 48, obecní pastouška è. 49 a domkáøi è. 50 až 54 - Josef Janderka, Václav Mièka, Jan Vomáèko, Jan Bratránek a Václav Kabrda. Domkáø š. 55 František Toman mìl vedle svìtnice též komoru, další domkáøi è. 56 až 70 jen svìtnici. Byli to Josef Svatoò, Josef Štursa, Šimon Nedvìd, František Juda, Václav Mašán, Jakub Blažíèek, Matouš Chobotský, Josef Martin, Šimon Mach, TomᚠJanderka, Josef Kabrda, Šimon Hlávka, Josef Hlávka, Josef Sochor a Jan Juda. Fara è. 71, v této dobì pouze kaplanka, mìla 3 svìtnice a komoru, domkáøi è. 72 až 80 Martin Juda, Jan Holemáø, Ondøej Mužátko, Martin Vítek, Antonín Šikl, František 28

Michálek, Josef Mièka, Josef Pazour a Benedikt Šebek mìli jen jednu svìtnici, ve škole è. 81 byla svìtnice a komora, domkáøi è. 82 - Jan Mach, è. 83 - František Vojtíšek a è. 84 - TomᚠKostelenec mìl jen svìtnici, è. 85 bylo neobsazeno, vrchnostenský dùm è. 86 (hájenka) mìl dvì svìtnice a komoru a domek è. 87 - Jakub Nedvìd, pouze svìtnici. Celoroèní domovní daò èinila u vìtšiny domù 20 krejcarù, z celé vesnice to dìlalo rovných 30 zlatých. Indikaèní skizza V roce 1835 zpracoval geometr Václav Schröter nejstarší dochovanou mapu celého katastru obce Jámy. Kolorovaná mapa ukazuje, že na jednotlivé grunty, postavené v oválu kolem návsi, navazují vedle nevelkých zahrad polní trati. Všechny selské grunty však mìly další polnosti ve vzdálenìjších èástech katastru. Polní trati jsou vìtšinou pøerušeny loukami kolem potùèkù, protékajících katastrem. Louky kolem hlavního potoka, vytékajícího z obce smìrem k øece Oslavì, byly obecní. Rozsáhlejší lesy, náležející žïárskému velkostatku, byly jen na okraji katastru smìrem ke Žïáru a ke Slavkovicím, ve smìru na Žïár byl i vìtší les, pøíslušející k jamské rychtì. Menší lesíky byly též na okraji katastru ve smìru na Sazomín a na Hlinné. Z obce vycházely cesty do Žïáru, na silnici Žïár Slavkovice, dvì cesty do Slavkovic, cesty do Hlinného, do Hodíškova, Obyètova, Sazomína a Vatína, ostatní cesty konèily v polích uvnitø katastru. Na okraji lesù žïárského velkostatku vedle polí jamských sedlákù byla panská myslivna (è. 86). Oválnou náves utvoøily selské grunty è. 1 až 39, èíslované od horní èásti proti smìru hodinových ruèièek. Na návsi byly tøi rybníèky, pod vesnicí dva na sebe navazující vìtší rybníky, uprostøed návsi kostel, fara a nìkolik domkáøských usedlostí. Další domky stály pøi cestì ke Hlinnému a nad cestou do Slavkovic, nìkolik domkù stálo pod vesnicí pøi cestì do Vatína. Grunty byly postaveny vìtšinou z pevného materiálu, hospodáøské budovy v zadních traktech gruntù byly døevìné. (viz barevná obrazová pøíloha) Vceòovací operát Jednotlivé èásti vceòovacího operátu, který je souèástí stabilního katastru, byly pro Jámy sepsány v letech 1840-1844. Podle nich žilo v Jamách v roce 1840 632 obyvatel - 292 mužù a 340 žen. O tøi roky pozdìji to však bylo jen 570 obyvatel 265 mužù a 305 žen v 91 domech a 157 domácnostech. Všichni obyvatelé Jam se živili zemìdìlstvím. Ve velkých selských usedlostech pomáhali pacholek, dìveèka a pasák. Ve vsi se v roce 1841 chovalo 35 koní, 43 volù, 203 krav, 22 kusù mladého dobytka, 81 ovcí a 42 kusù vepøového dobytka. Na velkých gruntech chovali 2 - 4 konì, 2 - 4 voly, 2 - 4 krávy, 1 - 2 kusy mladého dobytka, 6 - 8 ovcí a 1 - 2 prase. Tržním mítem, kde zemìdìlci mohli prodávat mladý dobytek, drobné zvíøectvo a zemìdìlské pøebytky a nakupovat potøebné zboží, byl samozøejmì Žïár. 29

Domy ve vsi byly vesmìs nízké, zèásti kamenné, zèásti ze døeva. Prùmyslové závody v obci nebyly. Vyvázání gruntù z poddanských povinností Jakousi teèkou za obdobím, kdy Jámy podléhaly vrchnostenskému úøadu ve Žïáøe, byl protokol ze 30. øíjna 1851, kterým byli jamští poddaní vyvázani z povinností k vrchnosti. Poplatky za vyvázání jednotlivých usedlostí se pohybovaly mezi sedmi a tøiceti zlatými. Nejvyšší poplatek, 30 zl.a 2 kr, byl vymìøen Janu Starému z è. 13. 23 zl. 5 kr. platil František Juda z è. 14, 22 zl. 55 kr. Jáchym Martinù z è. 2 a Jan Pochop z è. 28, o 11 kr. ménì Josef Hudeèek z è. 33, 16 zl. 39 kr. zaplatili František a Josefa Šiklovi z è. 5, Josef a Františka Bratránkovi z è. 7, František Dvoøák z è. 10, Jan Mach z è. 11 a Šimon Nevrkla z è. 35. O 13 kr. ménì museli museli zaplatit Matouš Mièka z è. 1, František Mièka z è. 12 a František Svatoò z è. 34. 14 zl. 46 kr. bylo vymìøeno Josefu a Marii Bratránkovým z è. 24, 14 zl. 27 kr. Františku Košálovi mladšímu z è. 31, 12 zl. 54 kr. Janu Dvoøákovi z è. 9 a zl. 14 kr. Matoušovi a Marii Šanderovým z è. 21. Èástku 10 zl. 48 kr. zaplatili Prokop Molva (è. 3), Josef Holemáø (è. 4), František a Mariana Judovi (è. 8) a Josef Bratránek (è. 16). Jen o krejcar ménì platili Josef Sláma (è. 15), Josef Holemáø (è. 25) a Jan a Dorota Petrlíkovi (è. 36). Nad 10 zlatých (10 zl. 38 kr.) bylo vyvázání stanoveno na gruntì Jana a Anny Mužátkových è. 20. Po 9 zl. 45 kr. platili Jan Krejèí è. 17, Josef a Marie Nedvìdovi è. 18, František a Marie Kostelencovi è. 26, Jan Trèka è. 27, Jan Mach è. 29 a František Kabrda è. 30. 7 zl. 49 kr. zaplatil za vyvázání Josef Molva (è. 22) a pouhých 5 zl. 23 kr. Josef a Anna Mužátkovi è. 37. Celkem dosáhly v Jamách poplatky za vyvázání z poddanských povinností èástky 465 zl. 27 kr.

Samostatná obec po roce 1850 Rok 1850 pøinesl zásadní zmìnu do vývoje obce. Rychtáøe, pùlmistra a konšely, jmenované do funkcí majitelem žïárského panství, nahradil volený obecní výbor, z nìhož se rekrutovala obecní rada v èele se starostou. Prvním starostou samostatné obce Jámy byl František Svatoò, po nìm se v této funkci vystøídali Josef Nedvìd, Jan Starý, František Nevrkla, Jan Dvoøák, František Mièka, v letech 18841890 Jan Mužátko, v letech 1890-1896 Jan Kostelenec, pak František Nevrkla, v letech 1905-1908 František Košál, 1908-1911 František Holemáø, 1911-1914 Josef Kostelenec a v dobì první svìtové války 1914-1919 opìt František Holemáø. Obecní rada mìla možnost pro urèité èinnosti vytváøet komise. V Jamách však byla na pøíkaz okresního hejtmanství ustavena až v roce 1884 pouze komise zdravotní. V roce 1896 zvolil obecní výbor výbìrèího obecních daní a pøirážek, kterým se stal František Nevrkla, v roce 1910 byl pak František Nevrkla zvolen prohližitelem dobytka a masa. 30

Sídlem obecního úøadu se stal bývalý selský statek u Macákù, který obec v roce 1913 opravila. Èestní obèané Tìsnì pøed koncem první svìtové války, 22. záøí 1918, jmenoval obecní výbor èestnými obèany obce Jam øíšské poslance Františka Staòka a Karla Sáblíka ze Slavkovic. Oba se zasloužili o rozvoj zemìdìlského podnikání na Vysoèinì, pøedevším podnikání družstevní formou. Vývoj poètu domù a obyvatel Po roce 1850 se v desetiletých intervalech konalo ve všech obcích Rakouskouherské monarchie sèítání domù a obyvatel. V roce 1850 mìly Jámy údajnì 707 obyvatel, v roce 1857 zachytil sumáø sèítání lidu v Jamách 93 domù a 773 obyvatel. V následujících letech do roku 1910 se poèet obyvatel pøíliš nemìnil, výraznì však rostl poèet domù. V roce 1869 to bylo 95 domù a 696 obyvatel, v roce 1880 115 domù a 682 obyvatel, o deset let pozdìji 116 domù a 675 obyvatel, v roce 1900 118 domù a 698 obyvatel a v roce 1910 120 domù a 669 obyvatel. Struktura obyvatelstva v roce 1857 Podle ne zcela pøesných údajù statistiky z roku 1857 bylo v Jamách 37 sedlákù, 72 chalupníkù, 7 továrních dìlníkù, 133 pracujících v zemìdìlství, 26 zamìstnancù v øemeslech a v prùmyslu, 7 ostatních zamìstnancù, 390 žen a dìtí, 1 invalida a 67 nádeníkù za denní mzdu. Pruská invaze v roce 1866 Výsledek bitvy u Hradce Králové ve válce Rakouska s Pruskem v roce 1866 se projevil i v Jamách. Dne 10. èervence se ubytoval na jamské faøe štáb pruské armády v èele s princem Albrechtem, v hospodáøských objektech se utáboøilo 8 hulánù s koòmi a 96 polních èetníkù k ochranì prince bylo rozloženo na síni a na pùdì, øada dalších vojákù se ubytovala v boudách pøed farou, další dùstojníci štábu našli ubytování ve škole. Podle farní kroniky byla fara celá zotvíraná, patrole pruské lítaly na koních na všecky strany okolo Jam jako èerti, a zvony na vìži musely na ten èas, co v Jamách trvali, mlèet, nebo pøedstírali, že jich zvonìním zrazujeme. Osení okolo Jam bylo všecko znièeno. Pole s pøekrásným žitem, lnem, bramborami a ovsem se podobala silnici, takže se ani nepoznalo, co se na nich pìstovalo. Pruští vojáci žali žito šavlemi a stavìli z nìho boudy. Nastal obrovský nedostatek potravin. Sám faráø v kronice poznamenal, že 5 dní nemìl v ústech ani kousek chleba. Vojáci se v Jamách støídali až do 15. záøí, kdy si teprve vesnice oddechla. Jámy v sedmdesátých letech 19. století Stav obce v dobì svého pøíchodu do Jam, v roce 1878, zachytil ve svých vzpomínkách faráø Václav Bezdìk. Ves byla v této dobì na pokraji úpadku. Z hospodáøských plodin se pìstovalo jen žito, brambory, oves a len a selo se nìco 31

málo jetele. Louky se nehnojily a každý rok nìkolik polí z každého statku odpoèívalo, leželo úhorem. Výnosy sedlákù ovlivòoval úpadek lnáøského prùmyslu, pokles ceny lnu, který byl dosud hlavním zdrojem pøíjmù obyvatelstva. Sedláci upadali do dluhù a do bídy, oddávali se pití koøalky, karbanu a zlodìjství. Ves podle faráøe Bezdìka slynula svou neupraveností, pole byla zanedbaná, po obci jáma na jámì - skuteèné jámy. Selské statky se zmenšovaly, pole byla rozprodávána. Ze starých jamských usedlostí byl rozprodán grunt è. 3 u Hlávkù èásteènì, grunt è. 4 u Macákù úplnì, grunt è. 6 u Šiklù úplnì, è. 7 u Vondrušù èásteènì, è. 10 u Judù èásteènì, è. 16 u Vomáèkù úplnì, è. 17 u Lojkù o nìco pozdìji èásteènì, è. 25 u Bratránkù z èásti, è. 28 u Trèkù úplnì, è. 29 u Machù úplnì, è. 31 u Kabrdù èásteènì. Až v poslední tøetinì 19. století si zaèali noví majitelé pozemky opìt pøikupovat a tak alespoò èásteènì obnovovat døívìjší stav. Obecní zamìstnanci Volený starosta mìl za svou službu obci urèitou odmìnu. V roce 1899 to bylo 70 K roènì. Úèetní dostával za vedení úètù 42 K, kostelník a písaø brali každý 20 K, obecní sluha 55 K, hutaø, neboli polní hlídaè 45 K a ponocný 30 K. V roce 1897 byl obecním hutaøem Franišek Bratránek z è. 64. Za službu pobíral 60 zl. roènì. Pøed rokem 1905 byl obecním sluhou František Dvoøák, který byl této funkce zbaven pro drzé chování. V roce 1907 se stal obecním sluhou František Vrána, kterému obec platila 60 K, ale v roce 1910 mu bylo služné zvýšeno na 80 K. V roce 1907 pøijatý obecní ponocný Josef Mièa dostal 90 K. V roce 1911 byli pøijati dva polní hlídaèi - František Bratránek a Valentin Kostelec za 16 K mìsíènì a polovinu pokuty, kterou stanovovala obecní rada. Katastr obce jim byl rozdìlen na dvì poloviny. V témže roce byla kostelníkovi zvýšena mzda o 10 K, musel však pøijmout další úkol - natahovat novì poøízené hodiny. Usnesení proti škodám zpùsobovaných dobytkem Dne 16. kvìtna 1910 odhlasoval obecní výbor 8 bodù usnesení, kterým mìlo být zabránìno škodám dobytkem a drùbeží na polích a o nìž se mohli opírat polní hlídaèi pøi doporuèování pokut. Od tohoto data bylo dovoleno pásti dobytek a drùbež jedinì na spojovacích cestách, tedy na cestách spojujících jednu obec s druhou, ale zakázáno pásti na cestách, které vedou do polí a slouží k svážení obilí. Meze a bøehy mohli hospodáøi pronajat pouze na vyžítí, kdo by na cizím pozemku žal nebo trhal trávu bude pokutován, pokud nemá povolení od majitele. Pasení dobytka na mezách mezi obilím se pøísnì zakazuje. Husy bez pasáka, potulující se za okruhem obce, budou zajmuty a podle jejich poètu majiteli vymìøena pokuta. Obecní majetek Nepoèítáme-li pøirážky k daním, které byly každoroènì upravovány podle plánovaných potøeb obce, pøinášel každoroèní pøíjmy obecní majetek - lesy, 32

pole a rybníky. Podle zachovaného úètu z roku 1899 pøinesly tyto nemovitosti do obecní pokladny celkem slušný pøíjem - 2750 zl. 38 kr. Vedle každoroènì vytìženého a prodaného døíví pøinášely obecní pozemky také pøíjem z honitby. Po roce 1850 si honitbu až do roku 1901 pronajímal žïárský velkostatek. V roce 1901 ji podle novì stanovených podmínek vydražil jamský faráø Jan Filípek, který ji mìl zøejmì v nájmu i v dalších letech. V roce 1913 mu ji obec pronajala na dalších 6 let za poplatek 100 K roènì. V roce 1893 stanovil obecní výbor podmínky pronájmu obecních rybníkù i obecních pozemkù. Obecní rybníky vydražil v roce 1893 na šest let za 116 zl. 50 kr. roènì Josef Hajátko z Budèe. Šlo o rybníky u kostela, u školy a pod dìdinou. Rybníky u kostela a u školy se obec zavázala do 15. kvìtna vyèistit. V podmínkách pronájmu stanovilo obecní zastupitelstvo poøadí lovení: nejprve dolní rybník, pak u školy a u kostela. Tím bylo zaruèeno, že obec nezùstane bez vody. Dražební výlohy a opravy rybníkù mìla provádìt obec, škody vzniklé pøívalem nebo prùtrží však obec neplatila. Rybník Posmíšek pronajala obec v roce 1911 Václavu Starému, pøed tím však musel být vyèištìn. Také pole a louky byly pronajímány na šest let. Nájemné se muselo platit pøedem, kdo nemìl sám dostateèné záruky, musel si opatøit rukojmího, pokud nájemce nezaplatil do skliznì, mohla mu obec úrodu zabavit. Danì z pozemkù i z nájmu platila obec. Nájemci museli pozemky øádnì ošetøovat, u vìtších celkù mìli nájemci sami zasadit mezníky a chránit vrbièky kolem luk. Obec si vymínila, že kvùli zavodòování mùže na pronajatých pozemcích vyhloubit pøíkopy. Do nájmu byly dány pozemky, které dosud ležely ladem a byly využívány jako pastva a èást tzv. býkovnice, rozsáhlé louky, kterou mìli dosud k užívání dva sedláci, chovající obecní býky. Obecní kovárna a kováø Od starodávna vlastnila obec kovárnu. V roce 1887 ji mìl spolu s obecními pozemky, které k ní byly vyèlenìny, pronajatu František Vrána, který však dosud nesložil podkováøskou zkoušku a navíc dlužil nájemné za obecní pozemky. Proto mu obec ponechala jen 4 a pùl mìøice za roèní plat vèetnì kovárny 10 zl., zbytek pozemkù pronajala v dražbì a kováøi pøikázala, aby složil podkováøské zkoušky. Když v roce 1915 pronajala obec kovárnu na tøi léta za 80 K roènì spolu s polem v cenì 6 K za mìøici J. Padalíkovi, stanovila mu i podmínky, za kterých mìl pracovat: za pøibití staré podkovy smìl úètovat 15 haléøù, za opravu a pøibití podkovy 30 haléøù, za novou podkovu vyrobenou ze železa hospodáøe 40 haléøù a za novou podkovu z kováøova železa 6O haléøù.

Kovárna 33

Vzhled obce V osmdesátých letech 19. století se zásluhou neúnavné agitace faráøe Bezdìka výraznì zmìnil vzhled obce. Zavezením zdraví kazících louží došlo k ozdravìní i zkrášlení celé obce. Byl opraven kostel a škola, k níž bylo pøistavìno první poschodí, kolem celého høbitova byla vybudována kamenná zeï, neupravená prostranství pøed jednotlivými statky na západní i východní stranì vesnice byly zmìnìny v široké silnice, v roce 1879 byl kolem silnice od kostela na høbitov vysázeno pøes 150 lipek, javorù, jilmù, kaštanù, jasanù a dubù a upraveno okolí kostela, kde byl pùvodní høbitov.

Èást rychty a chalupa na místì dnešní vily è.p. 103

K uctìní svatby korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štìpánkou byl vysázen na horním výpustku nad rybníèkem Posmíškem, který ležel ladem a sloužil jen k pasení dobytka a husí, lesík, èítající pøes 1200 stromkù. Èistý výnos z tohoto lesa mìl být vìnován ve prospìch jamských chudých, kostela, fary a školy. Spojení Jam s okolím V roce 1888 byly zahájeny práce na stavbì silnice do Hodiškova, podrobnìji zachycené Václavem Bezdìkem v protokolní knize obecního zastupitelstva. Obecní výbor zvolil trasu Mašánovou ulièkou a stezníkem Hlinìnským k Bouèku a odtud k Hodíškovu, èímž se silnice vyhnula pøíkrému kopci v Zálomech. Majitelé se 34

uvolili za pøimìøenou náhradu poskytnout pozemek o šíøce 4 sáhù. Ještì v roce 1885 musely být dokonèeny pøíkopy a zbudovány kanály, aby se na podzim mohly vozit brambory do hodiškovské škrobárny. V téže dobì se stavìla též silnice na hranice žïárské. V roce 1888 se silnice ze Žïáru až do Hodiškova stala okresní silnicí druhé tøídy. Souèasnì byly zahájeny práce na silnièním spojení pøes Hlinné a Petrovice do Nového Mìsta na Moravì a z Hodiškova pøes Bohdalec do Rousmìrova a na Velké Meziøíèí. V roce 1908 se stavìla silnice z Jam do Slavkovic a Radòovic, na kterou zemský stavební úøad pøispìl subvencí 1000 K. V roce 1910 se obec pøipojila k žádosti obce Obyètova o postavení silnice II. tøídy Jámy - Obyètov, v roce 1913 se pak zasazovala o stavbu silnice do Sazomína jako odboèky ze silnice Jámy Obyètov. Rozvoj bramboráøství Brzy po pøíchodu faráøe Bezdìka do Jam zøídil, údajnì na Bezdìkovu radu, pražský architekt Aleš Linsbauer v Hodíškovì škrobárnu, která umožnila jamským i ostatním sedlákùm v okolí pøekonat úpadek, zavinìný poklesem zájmu o len. Pìstování brambor si vyžádalo i nové zpùsoby obdìlávání pùdy, které umožnily zbavit pole nežádoucího plevele. Používání umìlých hnojiv pak pøinášelo stále vyšší výnosy brambor a tím i dobré ekonomické výsledky dosud upadajícího hospodaøení. Ovocná školka V roce 1888, na památku ètyøicetiletého panování Františka Josefa I., založil faráø Václav Bezdìk na pustém místì u školy ovocnou školku, která mìla podle zápisu v kostelní báni v roce 1890 již kolem 8OO jabloní, 300 lip, 200 hrušek, 3OO javorù, 300 jilmù, 18 oøechù, 5O tøešní, keøe rybízù a angreštu. Ovocné stromky byly v následujících letech prodávány obèanùm k založení a zkvalitòování zahrad a ovocných sadù, ostatní stromy pomáhaly ke zkrášlení obce. Po odchodu faráøe Bezdìka do Obyètova pøevzala ovocnou školku do své správy národní škola. Snaha o rozvoj košíkáøství Podle pamìtního zápisu v kostelní báni usiloval faráø Bezdìk v obci o zavedení a rozvoj košíkáøství. Kolem potokù bylo vysázeno asi 15 druhù vrbového proutí a Antonín Sochor byl vyslán do košíkáøské školy ve Valašském Meziøíèí, aby se tam nauèil košíkáøství a pomohl košíkáøství v obci zavádìt. Po návratu z Valašského Meziøíèí vyuèoval košíkáøství na novì založené škole v Novém Mìstì na Moravì. Ta však byla po nìkolika letech pro nezájem zrušena. Stavy polí a dobytka V roce 1899 bylo v Jamách 657 ha polí, 203,8 ha luk, 2,7 ha zahrad, 47,9 ha pastvin, 296,3 ha lesù a 4 ha rybníkù. Veškeré plochy bylo 1237,37 ha, stavební plo35

chy 5,21 ha. Souèasnì vykázaná délka obecních cest byla 26 309 m, vzdálenost do Slavkovic 700 m, do Vatína 750 m, do Obyètova 770 m, do Veselíèka 800 m, do Sazomína 950 m a do Mìlkovic 1600 m. V roce 1900 bylo v obci vykázáno 1207 ha hospodáøské pùdy, z toho 663 ha polí, 289 ha lesù, 204 ha luk, 48 ha pastvin a 3 ha zahrad. V roce 1857 vykázala statistika v Jamách 14 koní, 5 valachù a 1 høíbì, 2 býky, 229 krav, 234 jalovic a telat a 52 volù, z drobného dobytka 25 ovcí a jen 3 kozy. Do roku 1910 se skladba zmìnila hlavnì u tažných zvíøat. V obci se pìstovalo 57 koní, 502 kusy skotu, 193 kusy vepøového dobytka a 5 ovcí. Drobný dobytek nebyl uveden. Mrazy a vedra, sucho a záplavy Stará školní kronika byla vìnována pøedevším záležitostem školy a fary, uèitelé však do ní zapsali i události, které ovlivnily život celé vesnice. Jednìmi z takových mimoøádných událostí byly výkyvy poèasí. Tak v roce 1885 byl neobyèejnì teplý duben, od poèátku kvìtna se však poèasí podstatnì zmìnilo. V noci z 15. na 16. kvìten napadlo tolik snìhu, že snìhové závìje zùstaly ležet nìkolik dnù. Nedaleko Ostrova dokonce v snìhové vánici této noci zahynuli dva vozkové a podobných pøípadù prý bylo na Vysoèinì více. Dne 6. záøí 1902 pøekvapila Jámy bouøe s prùtrží mraèen. Obrovské množství vody, valící se od Vejdochu, nièilo ploty, odnášelo døíví z dvorù, spláchlo ryby z rybníkù. Rùzné pøedmìty z horní èásti obce byly po bouøi rozneseny po dvorech a kùlnách v celé obci, ryby z rybníkù nalézali obèané ve chlévech, ovoce se stromù bylo otluèeno, úroda na polích z vìtší èásti znièena. V létì 1904 bylo tak velké sucho, že v Jamách vyschly témìø všechny studny. Jen u Janderkù (è. 2) a u Táferských (è. 8) zùstalo ve studních trochu vody, která musela dostaèovat pro celou vesnici. Rybníky na návsi i Obecník vyschly úplnì, voda pro dobytek se musela dovážet ze Sádkù u Hlinného. Slavnosti Stará školní kronika pøinesla i nìkolik zpráv o modernìji øeèeno kulturním životì v obci. Šlo pøedevším o slavnosti na poèest vládnoucího habsburského rodu, poøádané po celé monarchii. Tak 24. dubna 1879 byla dùstojnì oslavena støíbrná svatba císaøských manželù. Po bohoslužbì se konala slavnost za pøítomnosti èlenù místní školní rady a zastupitelstev všech pøiškolených obcí. Hlavní projev, vysvìtlující význam panovnického rodu, mìl uèitel, pak dìti zazpívaly národní hymnu, pøed školou byly vysazeny dva památné stromy a po závìreèné øeèi faráøe zaznìla ještì jednou hymna. Další mimoøádnou událostí konce 19. století, oslavovanou v celém RakouskoUhersku, bylo 50. výroèí panování císaøe Františka Josefa I. Oslava se 2. prosince 1898 konala i v Jamách. Po bohoslužbách, kterých se zúèastnily všechny školní dítky, èlenové obecní rady a zastupitelstva obou pøiškolených obcí, èlenové místní školní rady, hasièi ve stejnokrojích a - jak uvedl pisatel školní kroniky - množství 36

zbožného lidu, následovala ve škole slavnost s projevem øídícího uèitele, ukonèená zpìvem rakouské hymny. Pro jamské obèany však byla asi významnìjší oslava stoletého založení místního kostela dne 17. èervence 1892. V pøedveèer slavnosti, v sobotu v 7 hodin veèer, celou hodinu vyzvánìly jamské zvony, po následujícím požehnání šla pak hudba a velké množství lidu na kopec Vejdoch, kde byla zapálena hranice a støílelo se z hmoždíøù. V nedìli byl již v 5 hodin budíèek, v 7 hodin mše, v pùl desáté jeli organizátoøi slavnosti, školní dìti, hasièské spolky z Jam a ze Slavkovic s hudbou k Hudeèkovu køíži vstøíc novomìstskému dìkanovi Františku Kunstmúllerovi, který sloužil za spoluúèasti dalších deseti knìží mši a požehnal nová obøadní roucha. Jámy v adresáøi z roku 1911 V letech 1911-1939 vyšlo nìkolik celomoravských adresáøù, podávajících vedle pøehledu øemeslníkù a živnostníkù, jejichž seznam byl základním cílem adresáøù, též základní informace o obcích. Podívejme se tedy, co se mohl ètenáø tohoto adresáøe o Jamách v roce 1911 dovìdìt. Vedle nám již známých údajù o poètu obyvatelstva k roku 1910 a o nejbližší železnièní stanici a poštì (Žïár) je zde seznam obecních pøedstavených, jméno faráøe, èlenù místní školní rady a uèitelù na obecné škole a seznam spolkù. Spolu se starostou Josefem Kostelencem tvoøili obecní radu Jan Mužátko è. 7, František Juda (v lexikonu Jùda) è. 14 a Josef Sochor è. 46. Výbor doplnili faráø Jan Filípek, František Holemáø è. 6, František Holemáø è. 25, Josef Juda è. 24, František Král, Václav Mièka, Václav Pazour a Václav Starý è. 13. Ze spolkù je uveden jen odbor Národní jednoty. Sbor dobrovolných hasièù zøejmì do adresáøe nebyl nahlášen. Živnostnskou èást obce pøedstavovali vedle Spoøitelního a záloženského spolku hokynáø Josef Nedvìd, hostince František Mužátko a Antonín Ubr, kteøí mìli souèasnì zapsaný obchod smíšeným zbožím, Ubr pak též øeznictví, koláø František Svatoò, obchod hrnèíøským zbožím a nádobím Anna Kopeèková, obchod vejci, máslem a drùbeží Antonie Stránská, øezník a kramáø Boh. Hrbek, stolaø František Nedvìd a zámeèník Michal Nedvìd.

Léta 1914 - 1938 oèima obecní kroniky Kronika obce Jam Zákonem è. 80 ze dne 20. ledna 1920 byla každá politická obec povinna založit obecní kroniku, v níž mìly být popsány události první svìtové války a v dalších letech pravidelnì zachycovány nejdùležitìjší události v obci. V Jamách byl kronikáø jmenován až usnesením obecního zastupitelstva ze dne 5. února 1928, pøesto první jamský kronikáø, øídící uèitel Josef Šustáèek, splnil metodický pokyn k vedení kroniky a podrobnì popsal události první svìtové války a celé období dvacátých let. Kroniku vedl až do roku 1937, kdy byl zvolen obecním kronikáøem uèitel Josef Juda. Ten však svùj úkol nesplnil. 37

První svìtová válka Všeobecná mobilizace devatenácti roèníkù, mužù od 21 do 39 let, naøízená 26. èervence 1914, byla i v Jamách záhy vybubnována a v obci vylepeny žluté mobilizaèní vyhlášky. Už v pondìlí 27. èervence odjela z vesnice první èást záložníkù. Hned v prvním týdnu války se konaly odvody koní a byl poøizován soupis dobytka, záhy došlo k prudkému zdražení potravin. Povinné dodávky byly postupnì zvìtšovány a záhy vymáhány rekvizicemi jak u sedlákù, tak ve mlýnech. Již v roce 1915 byly zavedeny potravinové lístky, po nichž následovaly lístky i na další spotøební zboží. Nedostatek masa si vynutil zavádìní bezmasých dní, kdy se maso nesmìlo jíst ani prodávat. Na vojnu byli odvádìni i osmnácti a devatenáctiletí, v roce 1916 k nim pøibyli muži, staøí 43 až 50 let. Na práci na polích tak zùstaly jen ženy a mládež ve vìku 15 - 17 let. Italští uprchlíci z jižních Tyrol a ruští zajatci Na samém poèátku války byli do Jam posláni italští uprchlíci z jižních Tyrol, kteøí odjeli až po válce, nedostatek pracovních sil pøivedl do vsi v roce 1916 pracovní oddìlení jedenácti ruských zajatcù. Tak se Jámy na nìkolik let staly obcí, v níž žilo nìkolik národností. S italskými uprchlíky se podle kroniky obèané dobøe snášeli, zajatci bydleli v chaloupce u Vomáèkù a po jednom i dvou si je rozebírali hospodáøi. Rekvizice kovù a zvonù V roce 1917 si válka vynutila rekvizice mosazných, mìdìných, cínových a bronzových vìcí. Nejtíže jamští obèané nesli rekvizici zvonù, které se naposledy rozeznìly 16. kvìtna 1917. Menší zvon o váze 280 kg byl spuštìn na provazech oknem, vìtší, vážící 525 kg, musel být rozbit a snesen z kostelní vìže po èástech. V èervenci byl rekvirován i umíráèek, vážící 25 1/2 kg. Všechny tøi zvony byly ocenìny na 2564 K, "zaplacených" ve váleèných pùjèkách. Na vìži zùstal jen poledník, na který bily vìžní hodiny ètvrtì, celé hodiny pak bily na nárazník železnièního vagónu. Pomník padlým Na bojištích první svìtové války padlo 21 jamských obèanù. Z podnìtu uèitele Josefa Judy se záhy po válce zaèalo uvažovat o zbudování pomníku tìmto padlým. Na konto budoucího památníku byly odvádìny výnosy z divadelních pøedstavení, organizovaných pøedevším novì ustavenou místní osvìtovou komisí, výnosy ze zábav a dalších akcí. Stavba pomníku byla zadána St. Kravkovi ve Mìstì Žïáøe. Výnosy ze zábav, dobrovolnými sbírkami po obci spolu s dary družstevního lihovaru a záloženského spolku se podaøilo získat 13 558 Kè, za které byl pomník zbudován. Ke slavnostnímu odhalení došlo v roce 10. výroèí vzniku Èeskoslovenska - 18. listopadu 1928. Do památníku z bílého mramoru byly vsazeny fotografie všech 21 padlých: Jan Blaha, Josef Fiala, František Holemáø, František Hlávka, 38

Metodìj Holemáø, František Havlíèek, Alois Juda, Jan Kabrda, Jan Král, Antonín Kabrda, Mil. Mužátko, František Mach, Josef Michálek, Karel Nedvìd, Antonín Nedvìd, Jan Sochor, František Svatoò, Antonín Svatoò, Ignác Šmarda, František Toman a M. Vomáèko. Jamští legionáøi V zahranièních legiích bojovalo a domù se šastnì vrátilo 9 legionáøù. Nejsložitìjší cestu pøes celé Rusko a lodí do Terstu prodìlali Alois Bratránek z è. 118, František Svatoò z è. 73 a Jan Juda z è.70, poèátkem roku 1919 se vrátili Josef Kostelenec z è. 84, František Kondrát z è. 45, Jan Grigar z è. 81, Josef a Karel Hudeèkovi z è. 33 a Jan Svatoò z è. 92. Volby do obcí Jedním z prvních zákonù v roce 1918 vzniklé Èeskoslovenské republiky byl nový volební zákon z 31. ledna 1919, podle nìhož probíhaly volby obecních funkcionáøù v následujících letech. První probìhly v Jamách 13. èervna 1919. Nejvìtší poèet mandátù v patnáctièlenném obecním zastupitelstvu získala strana èeských socialistù (7), republikánská (agrární) strana získala 6 a strana lidová 2 mandáty. Starostou byl zvolen Jan Havlíèek, kandidující za stranu republikánskou. Ten pøevzal funkci od Františka Holemáøe, vykonávajícího starostenskou funkci od roku 1914. Další obecní volby se uskuteènily 14. záøí 1923. Kandidátky v nich pøedložily 3 politické strany. Republikáni získali v obecním zastupitelstvu 6 míst, lidovci 4 a živnostenská strana rovnìž 4 mandáty. Starostou se stal Jan Havlíèek, v radì zasedali rolníci Jan Mužátko a František Holemáø, stolaø a rolník Josef Novotný a domkáø František Svatoò. Obecním sluhou byl Inocenc Mach. V dalších obecních volbách 16. øíjna 1927, získala republikánská strana 118 hlasù a 6 mandátù, strana lidová 86 hlasù a 4 mandáty, domkáøsko-zemìdìlská strana 90 hlasù a 5 mandátù. Starostou se stal rolník Josef Juda, kandidující za stranu republikánskou. Do obecních voleb 27. záøí 1931 byly sestaveny 4 kandidátky: republikánská, domoviny domkáøù, malorolníkù a dìlníkù, strany lidové a volební skupiny lidových malozemìdìlcù, domkáøù a dìlníkù. První kandidátka získala 119 hlasù a 5 mandátù, druhá 109 hlasù a 5 mandátù, tøetí 63 hlasù a 3 mandáty a ètvrtá 48 hlasù a rovnìž 3 mandáty. Starostou zùstal Josef Juda. Obecní komise a rady Po volbách v roce 1919 bylo ustaveno 5 obecních komisí: finanèní, lesní a polní, obecního hospodáøství, stavební a domovského práva a chudinská. Záhy na to byla zøízena místní osvìtová komise, jejímž jednatelem byl Josef Juda, a knihovní rada, na jejíž doporuèení se obecní zastupitelstvo rozhodlo zøídit obecní knihovnu, pro níž se obci podaøilo získat název Masarykova knihovna obèanská. 39

Volby do vyšších zastupitelských orgánù První volby do Národního shromáždìní (poslanecké snìmovny a senátu) se uskuteènily v dubnu 1920. Ve volbách do poslanecké snìmovny získaly podstatnou èást volièù tøi strany - èeští socialisté 110, republikáni 109 a lidová strana 76 hlasù. V dalších volbách v roce 1923 byl nastoupen pak trend, který v Jamách pøevládal po celé období první republiky. 129 hlasù do poslanecké snìmovny zde získali republikáni, 118 lidovci, 2O strana živnostenská. Ve volbách do okresního zastupitelstva novomìstského okresu v roce 1928 získali v Jamách republikáni 188 a lidovci 93 hlasù, ve volbách do zemského zastupitelstva republikáni 166, lidovci 94 hlasù. Podobné byly i výsledky voleb do poslanecké snìmovny 27. øíjna 1929. Z 319 volièù odevzdalo 181 hlasù stranì agrární (republikánské), která zvítìzila v celé republice, a 114 èsl. stranì lidové, která v celorepublikových výsledcích skonèila v tomto roce až na místì pátém. Sociální demokraté získali 7, národní socialisté 6, živnostníci 5 a KSÈ 4 hlasy. Poslední prvorepublikové volby se uskuteènily 19. kvìtna 1935. Z 348 volièù dalo v Jamách své hlasy 211 stranì agrární, 89 stranì lidové, 30 sociální demokracii, 9 živnostenské stranì støedostavovské, 5 èeské stranì národnì sociální a 2 hlasy KSÈ. Podobnì vyznìly o týden pozdìji i volby do okresního a zemského zastupitelstva. Politické strany Podle celostátní evidence mìly svoje místní odboèky v Jamách tøi politické strany - republikánská, lidová a živnostensko- obchodnická strana støedostavovská. O jejich pùsobení v politickém a kulturním životì obce však nejsou žádné doklady. Pouze agrárníci založili slavnostním aktem 6. ledna 1929 místní jednotu republikánského dorostu, do níž se podle kroniky pøihlásilo na ustavující schùzi 50 èlenù. Sèítání lidu Ve dnech 16. - 19. února 1921 probìhlo v republice první pováleèné sèítání lidu. V Jamách bylo napoèítáno 662 osob, z toho 654 Èechù, domù uvedla statistika 118. Pøi dalším sèítání, které se uskuteènilo 2. prosince 1930, bylo v Jamách vykázáno 122 domù a 678 obyvatel, z toho 331 mužù a 347 žen, až na jednu osobu všichni èeské národnosti. Podle náboženského vyznání šlo pøevážnou vìtšinou o øímskokatolíky, 5 osob bylo bez vyznání, 2 uvedli náboženství èeskoslovenské, 1 evangelické a 1 je ve statistice uveden mezi ostatními. Jámy v adresáøi z roku 1924 Adresáø živností, prùmyslu a zemìdìlství, vydaný v roce 1924, doplòuje nìkteré údaje obecní kroniky. V Jamách je uvedeno 662 obyvatel, všichni èeské národnosti, poštu a telefon mìla obec ve Žïáru na Moravì, železnièní stanici ve Slavkovicích. Obecní majetek tvoøilo 160 mìøic polí a luk a 150 mìøic lesa. Obecní dluhy dosahovaly èástky 25.789 Kè, obecní pøíjmy obnášely obecní 40

pøirážku 31 % k základním daním, 480 Kè byla pøedpokládaná dávka ze zábav. Pøíjmy z obecního majetku nejsou vyèísleny. Dále jsou zde uvedeni obecní pøedstavení, farní úøad se svými zamìstnanci, místní školní výbor a obecná škola, porodní asistentka Marie Sochorová, 47 rolníkù, Spoøitelní a záloženský spolek, bednáø František Grygar, hostince a obchody smíšeným zbožím Antonína Martinù a Josefa Mužátko, koláø František Svatoò, kováøi František Milfajt a Jan Padalík, krejèí Josef Hlaváè, obchodník dobytkem a øezník Jan Paleèek, kramáøství Josef Martinù, obchody vejci a máslem Michal Nedvìd a Antonie Stránská, obchod uzeninami Antonín Martinù, øezník Václav Borovský, sedláø Josef Jelínek a stolaø Josef Novotný. Ze spolkù byl v Jamách Sbor dobrovolných hasièù a Národní jednota pro jihozápadní Moravu. Proti roku 1911 tedy poèet øemeslníkù a živnostníkù v Jamách podstatnì vzrostl. Domy a jejich majitelé koncem dvacátých let Sèítání lidu a domù v roce 1921 zachytilo v Jamách 118 domù, sèítání v roce 1930 122 domù, obecní kronika pak uvádí 125 domovních èísel, mezi nimiž však tøi èísla chybìla, vèetnì dlouhodobì užívaných názvù a jmen majitelù: è. 1 u Havlíèkù nebo u Nedvìdù - Jan Havlíèek, rolník è. 2 u Martinù - Josef Martinù, rolník è. 3 u Hlávkù - Alois Mužátko, rolník è. 4 u Macákù - obecní dùm è. 5 u Paleèkù - Jan Paleèek, øezník è. 6 u Krejèích - Bohuslav Doležal, domkáø è. 7 u Vondrušù - Jan Mužátko, rolník è. 8 u Janderkù - František Juda, rolník è. 9 u Michálkù - Alois Juda, rolník è. 10 u Dvoøákù - František Dvoøák, rolník è. 11 u Judù - František Svatoò, rolník è. 12 u Plachých - Václav Mièka, rolník è. 13 u Starých - Václav Starý, rychetník è. 14 u Pochopù - František Juda, rolník è. 15 u Slákù - Franišek Sláma, rolník è. 16 u Šedivých - Jan Bratránek, rolník è. 17 u Vomáèkù - František Šikl, rolník è. 18 u Lojkù - Václav Nedvìd, rolník è. 19 u Tomíškù - Václav Nedvìd è. 20 u Mužátkù - František Mužátko, rolník è. 21 u Holemáøù - Josef Šandera, rolník è. 22 u Šírù - Václav Šír, rolník è. 23 u Frolínkù - Josef Hlávka, domkáø è. 24 u Bratránkù - Josef Juda, rolník è. 25 u Hemzálkù - František Holemáø, rolník 41

è. 26 u Kostelencù - Josef Kostelenec, rolník è. 27 u Holánù nebo u Trèkù - Antonín Holán, rolník è. 28 u Milfajtù nebo u Mašanù - František Milfajt, kováø è. 29 u Machù - Josef Kabrda, rolník è. 30 u Kabrdù - Jan Kabrda, rolník è. 31 u Buèkù - Antonín Sláma, rolník è. 32 Družstevní lihovar è. 33 u Sochorù - Josef Hudeèek, rolník è. 34 u Svatoòù - Josef Svatoò, rolník è. 35 u Janovských - František Nevrkla, rolník è. 36 u Petrlíkù nebo u Horních Sochorù - František Starý, rolník è. 37 u Mládkù - Josef Hudeèek, rolník è. 38 u Štourákù - Antonín Sochor, domkáø è. 39 u Zemských - František Svatoò, domkáø è. 40 u Vítkù - Karel Sochor, domkáø è. 41 u Vranù nebo u Šafáøù - Josef Kolbábek, domkáø è. 42 u Zavadilù - Jan Havlíèek, domkáø è. 43 u u Kubínù - Jan Sochor, domkáø è. 44 u Dobrovolných - Cyril Mièa, domkáø è. 45 u Konrádù nebo u Kostelníkù - František Konrád, domkáø è. 46 u Marínù - Josef Sochor, domkáø è. 47 u Ponocných - Obecní dùm - kovárna è. 48 u Šamlù - Josef Martinù, hostinský a kupec è. 49 u Pastejøù - Josef Svatoò, domkáø è. 50 u Padalíkù - František Doležal, domkáø è. 51 u Mièkù - Jan Laška, domkáø è. 52 u Kropáèkù nebo u Beblínù - František Kropáèek, domkáø è. 53 u Zahrádeckých nebo u Závadských - Alois Bratránek, domáø è. 54 u Táferských - František Mièka, rolník è. 55 Starého chaloupky è. 56 u Chalupù - Josef Krejèí, koláø è. 57 u Kohoutovských - Karel Šikl, domkáø è. 58 u Janù - Karel Sochor, košikáø è. 59 u Borovských - Václav Borovský, domkáø è. 60 u Rychtíkù - Cyril Mach, domkáø è. 61 u Maøù - Josef Vomáèka, domkáø è. 62 u Haèkù - František Nedvìd, domkáø è. 63 u Durèákù - Josef Svatoò, domkáø è. 64 u Mandákù - František Bratránek, domkáø è. 65 u Babíkù - Vincencie Svatoòová, výmìnkáøka è. 66 u Basaøù - Antonín Sláma starší, domkáø è. 67 u Tesaøù - Bedøich Vonward, domkáø è. 68 u Budíkù - Josef Šandera, domkáø è. 69 u Granatýrù - František Melichar, domkáø 42

è. 70 u Janeèkù - Josef Kališ, domkáø è. 71 Fara è. 73 u Kubernù - Antonín Král, zedník è. 74 u Kopeèkù nebo u Kejmerù - Antonín Wasserbauer, domkáø è. 75 u Martínkù - Josef Šikl, obuvník è. 76 u Macákovských - Hugo Peòáz, domkáø è. 77 u Vopìnkù - Jan Kabrda, domkáø è. 78 u Konventských - Jan Bratránek, domkáø è. 79 u Nedìlkù - František Holemáè, domkáø è. 80 u Benešù - Josef Svatoò, domkáø è. 81 u Školských - Jan Grygar, domkáø è. 82 u Chaloupkù - Matylda Hlávková, domkáøka è. 83 u Cupalù - František Sláma, domkáø è. 84 u Rájeckých - Josef Kostelenec, domkáø è. 85 u Humpolákù - Karel Mièa, domkáø è. 86 Hájenka è. 87 u Morkusù nebo u Pazourù - Josef Dostál, domkáø è. 88 u Tomanù - Anna Tomanová, domkáøka è. 89 Škola è. 90 u Truhláøù - Josef Zmeškal, domkáø è. 91 u Rùžièkù - Josef Homolka, domkáø è. 92 u Kadlù - Alois Novotný, stolaø è. 93 u Bednáøù nebo u Koutníkù - František Grygar, bednáø è. 94 u Rájeckých - Jan Kabrda, domkáø è. 95 Kostelencova chaloupka k è. 26 è. 97 Havlíèkova chaloupka k è. 1 è. 98 Martinova chaloupka k è. 2 è. 99 u Novotných - Josef Novotný, stolaø è. 100 František Novotný, tesaø è. 101 Dvoøákova pazderna è. 102 Plachého výmìnek è. 103 Starého vila è. 105 Slámova pazderna è. 106 Vomáèkova pazderna è. 107 u Hajných - Josef Toman, domkáø è. 108 Lojkova chaloupka è. 109 Šanderova chaloupka è. 110 Holánova chaloupka è. 111 Kabrdova (Machova) chaloupka k è. 29 è. 112 Kabrdova chaloupka k è. 30 è. 113 Sochorova (Hudeèkova) pazderna è. 114 Svatoòova chalouka k è. 34 è. 115 Nevrklova pazderna è. 116 u Èermákù - Josef Mužátko, hostinský a kupec 43

è. 117 u Trefulkù - Karel Sochor, domkáø è. 118 u Zahrádeckých - Karel Sochor, košikáø è. 119 u Zámeèníkù - Josef Nedvìd, zámeèník è. 120 u Jelínkù - Josef Jelínek, sedláø è. 121 u Hlaváèù - Rudolf Krška, koláø è. 122 u Škapù - Josef Škapa, obuvník è. 123 u Novotných - Karel Novotný, domkáø è. 124 u Novotných - Alois Novotný, tesaø è. 125 u Doležalù - František Doležal, dìlník.

chybìla tedy è. 72, 96 a 104. Domek è. 72 vyhoøel 1. øíjna 1927 a nebyl obnoven. Chaloupka è. 96 byla v roce 1926 zbourána a è. 104 mìla pazderna, která vyhoøela v roce 1910. Pozemková reforma Zákon o pøídìlu pùdy, na jehož základì mìli dlouholetí pachtýøi právo zakoupení pozemkového majetku od velkostatkù, se v Jamách výraznìji neprojevil. Jediný jamský pachtýø hostinský Josef Mužátko koupil od žïárského velkostatku 3 mìøice polí v trati Panský. Ani v dalších letech nebyl o pùdu žïárského dvora v Jamách zájem. Podle závìreèné statistiky bylo do Jam odprodáno jednomu zájemci 2 ha zemìdìlské a 8 ha veškeré pùdy, jejíž cena se pohybovala mezi 2500 a 5000 K za hektar. Obecní hospodaøení Ve tøicátých letech mìla obec 19,45 ha polí, 10,15 ha luk, 0,22 ha zahrad, 8,77 ha pastvin, 20,05 ha lesù a 2,17 ha rybníkù. Obecní honitba byla pronajímána veøejnou dražbou. V roce 1931 ji získal na 6 let za 1000 Kè Václav Starý, v roce 1937 za 3060 Kè Josef Brabenec ze Sazomína. Výtìžek z obecního majetku èinil roènì kolem 18 OOO Kè. Od roku 1934 byla obec èlenem Lesního družstva Pøibyslav, které pøevzalo znaènou èást lesù žïárského velkostatku. Elektrizace obce Záhy po elektrizaci Mìsta Žïáru projevily Jamy zájem o zavedení elektøiny do obce. V bøeznu 1927 požádal starosta František Havlíèek Západomoravské elektrárny o sdìlení podmínek k elektrizaci. Podle poètu obyvatel musela obec upsat 7O akcií v nominální hodnotì 21.000 Kè a tím se stala akcionáøem Západomoravských elektráren, a.s. v Brnì. Souèasnì upsala 5% dlužní úpisy, drahotní pøíplatek na stavbu trafostanice a stavební pøíspìvek na stavbu pøípojky vysokého napìtí, která vedla do Jam od Petrovic pøes Hlinné, v celkové èástce 206.575 Kè, kterou si vypùjèila v Obecní spoøitelnì Mìsta Žïáru. Èástku 122.500 Kè splatila obec již 14. prosince 1928, na vlastní pøipojení musela však ještì dlouho èekat. Až v bøeznu 44

1929 byly zahájeny vlastní práce, ale i ty postupovaly pomalu. Na návsi a po vesnici zazáøilo 18 žárovek a v domech si mohli majitelé otoèit vypínaèem elektrického osvìtlení až v úterý 27. srpna 1929. Až v roce 1931 dostala obec od ministerstva veøejných prací stavební pøíspìvek 62.400 Kè, 54 svìtelných a 44 motorových pøípojek do domù platil každý majitel usedlosti sám. Krutá zima 1929 Rok 1929 zaèal v celé republice tuhými mrazy, které vystupòovaly v polovinì února a trvaly až do poèátku bøezna. Teplomìr na oknì školy namìøil ve dnech 10., 11. a 13. února 26o R, což pøestavuje 32,5o C. Vichøice, která mrazy doprovázela, zpùsobila kalamitu v dopravì, na 75 % zvìøe v lesích zahynulo, zmrzly brambory ve sklepích, dobytek, hlavnì mladší, ve chlévech i další domácí zvíøata. Zamrzly studny a èerpadla. Pro nedostatek topiva byla ve školách zastaveno vyuèování. V Jamách se neuèilo ve dnech 18. - 28. února. Obecní kronika poznamenala, že není pamìtníka takové zimy za posledních 153 let. Škoda na ovocných stromech se poznala až na jaøe, kdy zùstala vìtšina stromù suchá. Ovocná školka Po kruté zimì 1929 opìt vzrostl zájem obèanù o stromky z obecní školky, založené v roce 1888. Ve veøejné dražbì 16. listopadu 1931 bylo prodáno 47 jabloní a 8 hrušní. V dubnu 1933 bylo prodáno 22 jabloní, 6 jabloní-zákrskù a 9 hrušní, o rok pozdìji 69 jabloní a 7 hrušní, žákùm 7. a 8. školního roèníku bylo navíc dáno 11 jabloní zdarma.V roce 1935 bylo prodáno domácím obèanùm 29 jabloní a 6 švestek. Vojenské manévry na Horácku Ve dnech 28. srpna až 1. záøí 1930 probíhaly mezi Velkým Meziøíèím a Novým Mìstem na Moravì rozsáhlé vojenské manévry, které se dotkly i Jam. Pro obyvatele Jam to byla zajímavá podívaná, bìhem níž nikoho nenapadlo, že se za nìkolik let dostane v souvislosti s vývojem v sousedním Nìmecku celá èeskoslovenská armáda do bojové pohotovosti. Celou sobotu 30. srpna se bojovalo pøímo v katastru obce o kopec Vejdoch, kde bylo až do 2. záøí sídlo štábu. Manévrùm odtud pøihlížel generál Syrový, další generálové, poslanci i zemský president Èerný.

Léta okupace Obecní zastupitelstvo Napjatá mezinárodní situace konce tøicátých let se projevila i ve složení nového obecního zastupitelstva. Tradièní politické strany, agrárníci a lidovci, se pro obecní volby rozdìlily na dvì skupiny. Agrárníci - sedláci a agrárníci - chalupníci získali 45

po ètyøech mandátech, lidovci - sedláci, lidovci - chalupníci a sociální demokraté po dvou mandátech, národní socialisté pak jeden mandát. Starostou se stal domkáø Josef Sochor, kandidující za agrárníky - chalupníky, místostarostou Stanislav Kališ z kandidátní listiny lidovcù - chalupníkù. Na samém poèátku okupace se však vedení obce zmìnilo. Stanislav Kališ se nevrátil v roce 1938 z mobilizace a jeho funkci pøevzal Josef Šandera. Starosta Josef Sochor zemøel v prosinci 1941 na tuberkulózu. Za nìho se podle zápisu ve staré kronice zaèal v obci budovat vodovod, byly opravovány polní cesty, opravena kovárna a obecní dùm. Kronika k tìmto aktivitám souèasnì poznamenala: Ponìvadž byl chalupník, byly mu se strany sedlákù kladeny všemožné pøekážky. Pamìtní lípy Tìsnì po obsazení Èeskoslovenska nìmeckou armádou a utvoøení protektorátu Èechy a Morava, 24. kvìtna 1939, byly z podnìtu sedláøe Josefa Jelínka zasazeny pøed obecní kovárnou v Jamách dvì pamìtní lípy - první presidentu Osvoboditeli T. G. Masarykovi, druhá presidentu Eduardu Benešovi. Slavnostní projev uèitele Antonína Kubíka pøi této akci byl jasným dùkazem pomìru pøedstavených obce k novému uspoøádání státu. Jámy v prvním roce okupace Sèítání lidu z prosince 1939 zachytilo v Jamách 661 obyvatel. Základní pøehled o obci na poèátku okupace pøinesl Adresáø pro prùmysl, živnosti, obchod a zemìdìlství, vydaný v roce 1939. V kapitole o Jamách jsou jmenováni bednáø Frant. Grygar, hostinští Alois Juda a Josef Mužátko, kteøí mìli souèasnì obchody smíšeným zbožím, Josef Mužátko též trafiku, hrnèíøi Anna Kopeèková a Antonín Wasserbauer, koláøi Josef Krejèí a Rudolf Krška, kováøi Antonín Michal a František Milfajt, družstevní lihovar, obchody máslem a vejci Michala Nedvìda a Antonína Wasserbauera, obuvník Josef Svatoò, porodní asistentka Marie Sochorová, rolníci Marie Dvoøáková, Jan Havlíèek, Josef Hudeèek, František Juda, Josef Kostelenec, Josef Martinù, Václav Mièka, František Starý, Václav Starý, Kateøina Svatoòová a Josef Šandera, øezník Jan Paleèek, sedláø Josef Jelínek, spoøitelní a záloženský spolek, švadleny Františka Havlíèková, Anna Martinová a Ludmila Svatoòová, trafikant František Svatoò a truhláøi František Nedvìd a Alois Novotný. Nové zápisky ve staré kronice Rokem, kdy pan øídící Šustáèek ukonèil psaní obecní kroniky, otevøel starosta starou, témìø století neužívanou pamìtní knihu, do níž zapsal nìkolik úvah nad událostmi kritických let 1938 až 1940, zpracoval seznam starostù obce v letech 1851-1938 a popsal základní události tohoto období. Kromì bìžných zpráv o poèasí (velké deštì v roce 1938, bouøe a krupobití 28. èervence 1939) popsal i první rok okupace, která se dotkla i samotné vesnice. Šlo o zákaz dožínkové slavnosti celého 46

Horácka, která byla plánována na 6. srpna 1939, a o povinný odvod koní 10. listopadu 1939 v Bohdalovì, bìhem nìhož museli odevzdat po jednom koni Václav Starý, Josef Hudeèek, Jan Paleèek František Starý, František Vrbas a Václav Mièka, 28 koní pak muselo být pøipraveno k odevzdání na zavolání. V kruté zimì roku 1940 museli podle zákona z èervence 1939 všichni muži i ženy od osmnácti do šedesáti let zdarma odklízet sníh ze silnic. Zavádìní nìmèiny Od roku 1941 se i na obecné škole v Jamách vyuèovala nìmèina. Uèitelé a veøejní zamìstnanci museli složit zkoušky z nìmèiny, o rok pozdìji byly zavedeny dvojjazyèné nápisy. Èeské názvy obcí byly ponìmèeny, pokud to bylo možné, byly pøeloženy do nìmèiny.Na dopisech z okresního úøadu nebyly proto v adrese Jámy, nýbrž Gruben. Lihovar i záloženský spolek musely do svých stanov zapsat nìmecké názvy. Lihovar tak musel v úøedním styku používat název Genossenschaftliche Spiritusbrennerei in Gruben, registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung, záloženský spolek pak Spar- und Vorsschusverein in Gruben, eingetragene Genossenschaft mit unbeschränkten Haftung. Váleèné hospodáøství Od prvních let okupace zaèala okupaèní správa zasahovat do hospodaøení mìst, obcí i jednotlivcù. Již v roce 1940 byly vyhlášeny sbírky na nìmecký èervený køíž. Pøedstavenstvo jamského lihovaru se rozhodlo vìnovat na tyto potøeby 500 Kè. V následujících letech se sbíralo teplé šatstvo a obuv pro nìmeckou armádu. Záhy zaèalo pøídìlové hospodáøství, zemìdìlcùm byly zvyšovány dodávky, vymáhané v pozdìjších letech i konfiskacemi, dodávky brambor do lihovaru byly omezeny ve prospìch brambor konzumních, odvážených z Vysoèiny nejen do moravských mìst, ale i do øíše, sbìr železa a kovù postihl v roce 1924 ulité jamské zvony. Dne 3. dubna 1942 byly všechny tøi zvony sundány a jamští usedlíci je museli na svých povozech odvézt do Žïáru na nádraží. Zatímco v první svìtové války byly alespoò ve znehodnocené mìnì zaplaceny, nìmecká okupaèní moc je konfiskovala bez jakékoliv náhrady. Nucené práce Stejnì jako v letech první svìtové války, objevil se i v Jamách nedostatek pracovních sil v zemìdìlství. Øada osob, pracující dosud u sedlákù, byla nucenì nasazena do továren v Nìmecku nebo nìmeckých továren na území protektorátu. V posledních váleèných letech i do továren v blízkém okolí, jejichž výrobky byly urèeny pro nìmeckou brannou moc. Dne 8. bøezna 1944 byl totálnì nasazen do žïárské továrny na obuv i uèitel jamské obecné školy, v níž se od tohoto data uèilo jen ve dvou tøídách. 47

Zánik živností Váleèné hospodáøství, zvláštì nasazování na nucené práce, pøineslo zánik èásti jamských živností. Již v roce 1941 se vzdali Josef Hlávka è. 98 živnosti krejèoské, Hugo Peòáz è. 76 živnosti stolaøské a Anna Kopeèková prodeje kuchyòského nádobí na trzích a poutích, o rok pozdìji Josef Paleèek obchodu s dobytkem. Partyzáni Pøes pomìrnou blízkost Žïáru, kde sídlila vedle protektorátních èetníkù i nìmecká policie, je i z Jam zachováno nìkolik písemných hlášení o pobytu partyzánù, kteøí v hlubokém týlu narušovali nìmecké zásobování i dopravu. Šlo vesmìs o zprávy o tak zvaném nuceném zásobování. První pøípad byl èetnické stanici v Ostrovì nad Oslavou hlášen v prosinci 1944. Dne 18. prosince v 18 hodin 30 minut pøišli do usedlosti Josefa Mužátka v Jamách è. 7 dva neznámí muži a požádali o odìv a boty. První byl asi 170 cm vysoký, obleèený v dlouhé kalhoty a kabát bez vesty, druhý, jen asi 160 cm vysoký, byl obleèený do dlouhého zimáku a vysokých bot. Oba byli asi 35 let staøí, bez pokrývky hlavy, hovoøili slovensky. Vynutili si vysoké boty, které patøily synovi majitele Bohuslavu Mužátkovi, a menší z nich vzal ze skøínì krátký zimník a dvoje kalhoty. Vše v cenì asi 2 500 K. Po ètvrthodinì odešli. Za chvíli na to se dva neznámí muži, zøejmì zmínìní partyzáni, ptali na návsi ètrnáctiletého Františka Šandery, kde je èíslo 5. Ten jim ukázal a neznámí vešli do domu è. 5 Jana Paleèka. Zde se otázali, zda má cigarety, jeden z nich vzal se stolu kapesní nùž a odešli bez dalších požadavkù. Ke druhému pøípadu došlo 8. dubna 1945. V noci ve 2 hodiny 35 minut požadovali jídlo a pití pod pohrùžkou likvidace celé rodiny v usedlosti pana Mužátka dva èesky a slovensky mluvící partyzáni, z nichž jeden byl obleèen do uniformy protektorátního èetníka. Hlášení o akci bylo podáno ráno v 9.30 hod. na èetnické stanici v Ostrovì nad Oslavou, ještì týž den pøišel dálnopis do Brna na zemské èetnické velitelství. Osvobození Osvobození se Žïársko doèkalo až na samém konci války. Ve dnech 8. a 9. kvìtna 1945 kroužila nad obcí ruská letadla, která shazovala letáky s výzvou k nìmeckým vojákùm, aby složili zbranì. Partyzáni vyzvali obèany ke stavìní zásekù u Bouèka, v Horkách k Veselíèku a na Zelených cestách. V noci z 9. na 10. kvìtna byla pak vesnice svìdkem rozkladu nìmecké armády, prchající od Vatína smìrem k Jamám. Po cestách, na lukách a v polích jezdily tanky a motorizované jednotky, které se boøily a zùstávaly vìzet. Vojáci zapalovali vozidla, celá krajina záøila a otøásala se výbuchy. Až 10. kvìtna k deváté hodinì ranní dorazily do Jam první motorizované jednotky Rudé armády. Ještì týž den veèer a celý následující den procházely vesnicí proudy nìmeckých zajatcù, smìøující k Novému Mìstu. Kolony Rudé armády projíždìly v následujících dnech èasto vesnicí. Nìkdy se zdržely jen krátce, nìkdy i nìkolik dní. Kolem vesnice se pásla stáda koní, které zpùsobovaly znaèné škody, byly však brzy pochytány a odvedeny. 48

Osvobození - sobvìtská vojska v Jamách (1945)

Škola Poèátky školy v Jamách Poèátky vyuèování školních dìtí v Jamách mùžeme spojovat se vznikem kostela. Ten však byl velmi dlouho pouze kostelem filiálním, proto zde nebylo osoby, která by byla za školní vyuèování plnì odpovìdná. V klášterním urbáøi z roku 1766 jsou sice zachyceny požitky jamského uèitele, což ovšem nedokazuje, že v Jamách v této dobì uèitel skuteènì pùsobil. V roce 1774, kdy byl vydán tereziánský øád školní, uzákoòující povinnou školní docházku, je v Jamách uveden kantor Ondøej Molva, který si bral dceru Matìje Starýho. Když však v roce 1786, dva roky po vzniku lokálního kaplanství, provádìl velkomeziøíèský dìkan, do jehož kompetence podle zmínìného tereziánského školního øádu dohled nad triviálními školami náležel, v Jamách vizitaci, nenašel tu podle své zprávy ani školu, ani øádného uèitele. V soupise dìtí, které mìly jamskou školu navštìvovat, bylo zapsáno 55 žákù (23 hoši a 32 dívky) z Jam, 42 (20 hochù a 22 dívek) ze Slavkovic a 34 (16 hochù a 18 dívek) z Hlinného. V zimním období vyuèoval mládež jakýsi tkadlec (šlo zøejmì o již zmínìného Ondøeje Molvu) a faráø podle možností vyuèoval katechismu. Ke zmìnì došlo až v roce 1787, kdy bylo zøízeno novomìstské dìkanství. To vedlo k ustavení øádného uèitele i v Jamách. Záhy na to, v roce 1788, se zmìnil školní obvod jamské triviální školy. Byly totiž odlouèeny Slavkovice, v nichž byla zøízena samostatná škola, naopak pøiškolen Vatín a nová osada Veselíèko. Stará škola Do konce 18 století probíhalo v Jamách vyuèování v soukromých domech uèitelù. Až v roce 1800 pøistoupil Náboženský fond ke stavbì školní budovy. 49

Stavba byla podle školní kroniky zahájena v dubnu 1800 a ještì v tomto roce byla dokonèena. Místo pro školu však nebylo zvoleno pøíliš vhodnì. Budova trpìla znaènou vlhkostí, proto musela být velmi èasto dùkladnì opravována. Pøes finanènì nároèné opravy v letech 1807 a 1812 musela být v roce 1819 opìt opravena, novì pokryta, nahozena, byl dán rákos na podlahu a vymìnìny i dveøe. Aby náboženský fond byl ušetøen opakujících se nákladù na opravu školy, bylo rozhodnuto postavit novou školní budovu na pøíhodnìjším místì. Tak byla první jamská škola, která mìla popisné èíslo 81, po ètvrtstoletém pùsobení prodána v dražbì a vydražené peníze použity na novostavbu. Místní školdozorci V obcích, v nichž byly zøízeny triviální školy, byli jmenováni místní školdozorci, kteøí ruèili dìkanovi za øádný chod školy. V Jamách byl prvním takovým školdozorcem podle staré školní kroniky jmenován 10. února 1817 František Toman z è. 13. Pøi generální vizitaci školy dne 19. èervence 1819 pøevzal tuto funkci Jan Bratránek z è. 7, v roce 1823 rychtáø Josef Starý z è. 13, v roce 1837 celoláník František Mièka z è. 12 a posledním školdozorcem pøed vznikem místní školní rady byl od 6. února 1863 rolník František Šikl z è. 5.

Nová školní budova Nová školní budova, è. 89, byla postavena v roce 1825 Náboženským fondem, který nesl hlavní finanèní náklady. Ruèní práce a potahy musely zajistit pøiškolené obce - Jámy, Hlinné, Veselíèko a Vatín. V roce 1826 pøevzal funkci zøizovatele školy nový majitel žïárského panství kníže Ditrichštejn. Žïárské panství dávalo roènì na vytápìní školy 13 sáhù mìkkého døíví, pøiškolené obce však musely døíví ke škole vlastním nákladem pøivést, sedláci z Jam 6 1/2 sáhu, z Hlinného 3 1/4 sáhu a z Vatína rovnìž 3 1/4 sáhu. Když byla v roce 1853 ve Vatínì postavena škola, odmítli Vatínští tento dovoz. Spor se dostal až pøed okresní hejtmanství v Novém Mìstì na Moravì, které rozhodlo, že za rok 1853 bude døíví dovezeno na úèet obce Vatína, pro další léta však byl Vatín tohoto úkolu zproštìn. Odvoz døíví byl pak rozdìlen mezi ostatní obce: Jámy 7 sáhù, Hlinné 3 1/2 sáhu a nová osada Veselíèko, která dosud tuto povinnost nemìla, 2 1/2 sáhu. Žïárská vrchnost pøispívala ke zdárnému chodu školy i jinými formami. Ve školní kronice je napøíklad poznámka, že v roce 1852 daroval kníže Ditrichštejn jamské škole nová kamna, jejichž instalaci však musela zajistit obec. Když 25. èervence 1900 navštívily dìdièky Klotyldy Clam-Gallasové Eduardina Khevenhúllerová a Klotylda Festeticová Jámy a vyslovily spokojenost se zpìvem žákù místní školy v kostele, poukázal podle školní kroniky dùchodenský úøad v Zámku Žïáøe škole dvacetikorunu na zakoupení nìjakého pøedmìtu pro školu na trvalou památku vysoce vzácné návštìvy. 50

Pøed budovou bývalé školy è.p. 81

Budova nové školy

Žáci Jamské školy - øídící uèitel Šustáèek

Pøíjmy prvních uèitelù Ve staré školní kronice je vloženo nìkolik výkazù pøíjmù jamských uèitelù. Tak v roce 1823 vykázal uèitel celkový pøíjem 98 zl. 30 kr. V hotovosti od Náboženského studijního fondu pobíral 39 zl. 55 kr., na školném 34 zl. 45 kr., koledy 16 zl. 15 kr., štola 3 zl. 12 kr., za pašije 30 kr., výtìžek z pole 4 zl. 15 kr. a z louky 1 zl. 8 kr. 51

V dalších letech se pøíjmy uèitele mìnily jen nepatrnì. V roce 1824 to bylo 116 zl., v roce 1825 139 zl. 37 kr., v roce 1828 uèitel Vojtìch Sobotka vykázal 132 zl. 58 kr., výkaz Václava Svobody, potvrzený kaplanem Antonínem Kolárským a rychtáøem Antonínem Rùžièkou za rok 1840 uvádí 99 zl. 2 kr., v roce 1846 pouhých 94 zl. 55 kr., o rok pozdìji 106 zl. 12 kr., v roce 1852 98 zl. 25 kr., v roce 1853 pak 125 zl 6 kr. Školní knihovna Od roku 1840 vedl jamský uèitel výkazy o školní knihovnì. Vedle katechismu, evangelia a slabikáøù bylo v žákovské knihovnì 12 svazkù knihy Josefa Liboslava Zinglera Pøítel mládeže, které škole vìnoval faráø Antonín Kolárský. V roce 1846 pøibyly abecední tabulky a další knihy vìnované pøi vizitaci P. Kolárským - Vìrný raditel, Pravidla dobropísemnosti èeské, Proè a proto pøi umìní poèetním a další. V roce 1849 byl již v knihovnì Struèný dìjepis zemì èeské a moravské, poèátkem šedesátých let mìla knihovna již 36 svazkù, mezi nimi i knihu Al. V. Šembery O rovnosti jazyka èeského a nìmeckého na Moravì a Slovník pro ètenáøe novin M. Fr. Klácela. Rozšíøení školy Výnosem zemské školní rady ze 3. února 1874 bylo povoleno rozšíøit jednotøídní obecnou školu v Jamách na dvoutøídku. Ke skuteènému rozšíøení došlo však až v roce 1880, kdy bylo, jak je zapsáno ve školní kronice po vícerém naléhání jak se strany slav. c. k. okresní tak i vys. c. k. zemské školní rady pøikroèeno k pøestavbì školy. Stavba byla nákladem obcí Jámy a Hlinné podle projektu a stavebního dozoru Josefa Sadílka z Nového Mìsta na Moravì zahájena 24. èervna 1880 a ukonèena 23. øíjna téhož roku. Následující den, 24. øíjna, byla budova školní slavnostním zpùsobem církevnì posvìcena a svému úèelu odevzdána. O øádný chod prací i o øádné úètování peèoval dvanáctièlenný stavební výbor, který mìl 6 èlenù z Jam a 6 èlenù z Hlinného. Èlenem výboru byl i faráø Václav Bezdìk a uèitel Karel Šùra. Spolu s dokonèením stavby bylo aktivováno poduèitelské místo, na které byl v roce 1881 pøijat Václav Štikar. Od 1. ledna 1882 zaèalo na škole v Jamách vyuèování ženským ruèním pracím. První industriální uèitelkou v Jamách byla Marie Kaitánová. Nadace Waignerova V roce 1880 odkázal Cyril Waigner ze Žïáru obci Jamné 800 zl. ke zøízení školní nadace, jejíž úroky mìly být každoroènì použity: jedna pìtina ve prospìch školní knihovny, jedna pìtina na opatøení školních potøeb a vyuèovacích pomùcek pro žáky a tøi pìtiny na oblek a obuv chudým školním dítkám. Místní školní rada K rozšíøení dosavadní jednotøíky v Jamách na dvojtøídní školu došlo výnosem nového školského orgánu. V roce 187O byly totiž školy vyòaty z kompetence 52

církve a pøevzaty do správy státních orgánù - zemské školní rady na úrovni zemì, okresních školních rad na úrovni okresù a místních školních rad, které peèovaly o školy v jednotlivých obcích. V Jamách se stal pøedsedou místní školní rady faráø Václav Kuèera, po nìm rolník Josef Petrlík, po jeho pøestìhování do Vatína František Dvoøák z è. 10. Dalšími èleny byli v prvním období František Mièka a Josef Petrlík z Jam a rolník Jan Šamla z Hlinného. V druhém období pøišli do místní školní rady Josef Petrlík z Jam a František Janù z Hlinného, v dalším období Josef Petrlík a Josef Kabrda z Jam a František Mièa z Hlinného, pak pøedseda Jan Mužátko a èlenové František Dvoøák z Jam a Antonín Janù z Hlinného. V roce 1905 stál v èele místní školní rady František Nevrkla, v letech 1909-1913 Josef Juda. Místopøedsedou byl v této dobì František Janù z Hlinného, èleny František Nevrkla a Josef Novotný z Hlinného. Od konce dvacátých let byl pøedsedou místní školní rady František Sláma è. 15, námìstkem Jan Havlíèek è. 1, èleny sedláø Josef Jelínek, hostinský Alois Juda a øídící uèitel Josef Šustáèek. Další osudy a zánik školy Výnosem zemské školní rady z 11. února 1898 byla obecná škola v Jamách rozšíøena od školního roku 1899/1900 na trojtøídní. V roce 1904 si budova vyžádala rozsáhlou opravu. Byla pokryta zinkovým plechem, opatøena dvìma bleskosvody, opraveny zdi a poøízena nová fasáda, to vše nákladem 2943 K Trojtøídní školou zùstala jamská obecná škola i po roce 1928, kdy byla v Hlinném na výmìnku rychty otevøena jednotøídní expozitura jamské školy. V roce 1928 byla v rámci elektrizace zavedena elektøina i do školy. Jako perlièku zde je možné uvést, že když pøi bouøi 10. srpna 1929 uhodil blesk do školy a poškodil pojistky, považoval to pan øídící za chybu v elektroinstalaci a podpoøil tím názor odpùrcù elektrizace, že vedení vysokého napìtí pøitahuje pøi bouøkách do obce blesky. O prázdninách 1933 byla škola opravena a vymalována. V roce 1946 byla škola v dùsledku odchodu mnoha poèetných rodin do pohranièí zmenšena na dvojtøídku. Stav školy vyžadoval neustálé drobné i rozsáhlejší opravy. V roce 1955 byly ve škole vybudovány splachovací záchody, v roce 1958 byla provedena generální oprava celé školy, v roce 1975 došlo k rekonstrukci elektrického vesení. Poèet žákù však stále klesal. V roce 1975 klesl jejich poèet na 28 a škola se opìt zmìnila v jednotøídku. V roce 1976 získala dokonce novou fasádu, ale od 1. záøí 1978 chodili do jamské jednotøídky jen první a tøetí roèník, žáci vyšších roèníkù dojíždìli do Žïáru, od 1. záøí 1979 byla pak jednotøídní Základní devítiletá škola v Jamách zcela zrušena a žáci pøevedeni na 1.ZDŠ , pozdìji na 4. ZDŠ ve Žïáøe nad Sázavou. Inventáø školy pak pøevzal místní národní výbor. Nakažlivé nemoci ve škole Bìhem svého pùsobení se jamská škola nevyhnula uzavøení, vynucené epidemií nakažlivých nemocí. Dne 9. dubna 1904 muselo být zastaveno vyuèování pro epidemii spalnièek. Mnohem tragiètìjší dùsledky mìla epidemie spály v roce 53

1932. Od 25. øíjna do 6. listopadu byla škola zavøena, vyuèování muselo pak být nahrazováno ve volných ètvtrcích. Dvì školní dìti zemøely, dvì byly dlouhodobì hospitalizovány v nemocnici v Nìmeckém Brodì. Uèitelé a správci školy Prvním uèitelem v Jamách, který uèil ve svém bytì, byl František Kabrda z è. 30. Po nìm uèil jamské dìti Josef Molva, pak jeho bratr domkáø Jeroným Molva. Dalším uèitelem byl Jeronýmùv syn domkáø a tkadlec Ondøej Molva è. 38. Ve svém bytì uèil ještì domkáø a krejèí Josef Bratránek a první léta svého uèitelování i Vojtìch Sobotka, rodák z Bohdalova, který byl oficielnì povìøen správou školy 26. bøezna 1797. V Jamách pùsobil pìt rokù jako pomocník a plných 28 let jako uèitel. Dalších 18 let uèil v Jamách jeho syn Josef Sobotka, který zemøel 7. záøí 1839. Po jeho smrti zastupoval uèitele pomocník Jan Kubík ze Zámku Žïár. Dne 15. února 1840 nastoupil na jamskou školu bývalý uèitel na hlavní škole v Polné Václav Svoboda, který zemøel 25. listopadu 1852. Po krátkém zastupování Janem Kubíkem nastoupil do školy 4. února 1853 Antonín Rohlík, rodák ze Slavkovic. V Jamách uèil jen dva roky a tøi mìsíce, pak odešel do Zámku Žïáru. Od kvìtna do srpna 1855 zastupoval v Jamách pomocník z Nového Veselí, dne 7. srpna 1855 zde pak nastoupil Josef Votava, který odešel do penze v roce 1874. Od 1. dubna 1875 až do 1. záøí 1902 uèiteloval pak v Jamách Karel Šùra, o nìmž faráø Václav Bezdìk napsal do pamìtního zápisu, uloženého v roce 1890 do bánì kostelní vìže: veliký bojovník proti škole náboženské, na nìmž se osvìdèuje pøísloví "uèitel knìze nepøítel". Od 1. záøí 1902 pùsobil v Jamách Antonín Promberger, který pøišel do obce z Chroustova a uèitel zde 8 let. Dne 13. èervna 1910 odešel na vlastní žádost na odpoèinek. Dalších 10 let, od 29. srpna 1910 do 1. záøí 1920 spravoval školu v Jamách Rudolf Kleveta, rodák z Boskovic. Spolu s ním v Jamách uøili Josef Juda, František Hutar a industriální uøitelka Karla Svítilová. Dnem 1. záøí 1920 pøevzal pak správu školy Josef Šustáèek, autor jamské obecní kroniky, který pøišel do Jam z Bøezí. Na trvalý odpoèinek odešel 1. ledna 1936. Dnem 1. záøí 1937 byl ustanoven øídícím uèitelem na obecné škole v Jamách Antonín Kubík, rodák z Javorku, který dosud uèil v Daòkovicích, ale již v roce 1938 odešel do dùchodu. Správu školy pøevzala uèitelka Bìta Ostrá, v roce 1946 se øídícím uèitelem stal František Beneš, který v roce 1953 pøešel uèit do Žïáru a odstìhoval se do vlastního domku v Ostrovì na Oslavou. Na jeden rok ho vystøídal Aleš Zavadil, který pøišel do Jam z Nížkova a odešel do Studnice. Od roku 1954 øediteloval v Jamách Stanislav Køíž, v roce 1965 pøezal správu školy František Novák. Ten byl v roce 1975 pøeložen do Obyètova. Øeditelkou jednotøídky byla ustanovena jeho manželka Jiøina Nováková, v následujícím roce se však František Novák vrátil do Jam. K 1. záøí 1978 odešel František Novák do Vepøové a do Jam nastoupil místní rodák Josef Holemáø, který stejnì jako manželé Novákovi dojíždìl do školy ze Žïáru nad Sázavou. 54

Pionýrská organizace V roce 1950 se pod nátlakem okresního inspektora podaøilo pøi jamské škole ustavit pionýrskou organizaci. V roce 1952 mìla již 10 èlenù ze ètrnácti žákù 4. a 5. postupného roèníku. Dne 20. dubna složili tito pionýøi, vedení øeditelkou mateøské školy Eliškou Výteèkovou, pionýrský slib. V následujících letech se poèet pionýrù zvolna zvìtšoval. V roce 1956 zùstalo mimo organizaci jen 5 žákù ze tøiceti v pionýrském vìku, o rok pozdìji bylo v pionýru již všech 28 žákù. Od roku 1955 vedli jamské pionýry støedoškoláci ze Žïáru. Lidová škola zemìdìlská V roce 1944 požádala obec o zøízení lidové školy zemìdìlské, která byla od školního roku 1944/45 skuteènì povolena. Šlo o jakýsi kurs pøi národní škole. Zda bylo na této škole skuteènì zahájeno vyuèování, není v dokladech obecné školy doloženo. Rozhodnì však škola nemìla dlouhého trvání. Mateøská škola V roce 1948, po zmìnì národní školy z trojtøídní na dvojtøídku, byla v uvolnìné místnosti v pøízemí školy zøízena mateøská škola. Øeditelkou školky byla Eliška Výteèková, po ní manželka øeditele národní školy Vìra Køížová. Místnost v národní škole však záhy pøestala vyhovovat. Provoz byl bez stravování, svaèinu si dìti nosily, na obìd si je maminky braly domù. Nezdravou vlhkost tøídy neodstranilo ani obložení stìn heraklitem v roce 1957. V roce 1959 uvažoval MNV o pøesídlení školky do bývalého hostince Marie Mužátkové v è. 116. Když se však uvolnil rodinný domek è. 102, doporuèilo pøedstavenstvo jednotného zemìdìlského družstva jeho koupi a adaptaci na školku. K pøestìhování došlo v roce 1972, kdy mohlo být pøi školce zavedeno i stravování dìtí. Uèitelky v mateøské škole se èasto støídaly. V r. 1975 odešla do dùchodu øeditelka Andìla Trojanová, vystøídala ji Jaroslava Klímová, která byla øeditelkou školky až do 31. prosince 1997, kdy odešla do starobního dùchodu. V roce 1998 pøevzala správu mateøské školy Ivana Mátlová ze Žïáru nad Sázavou. Školku v této dobì navštìvovalo 26 dìtí, v roce 1979 povolil okresní hygienik 23 dìtí, i když kapacita školky byla stanovena na 19 dìtí. Provoz byl od 7.00 do 16.30 hod. V roce 1993 byl objekt, v nìmž JZD postavilo mateøskou školu, vrácen pùvodnímu majiteli. Obec za její pronájem musela platit, v roce 1994 ji pak odkoupila a stavebnì oddìlila od pùvodní usedlosti.

55

Kostel a fara Jamský kostel Odkaz jednoho zlatého k jamskému záduší, zapsaný v roce 1643 na gruntì Jana Macáka, je pravdìpodobnì nejstarší písemnou zprávou o jamském kostele. Ponìvadž v klášterních análech není o stavbì kostela v Jamách žádná zpráva, byl zøejmì vybudován za Ditrichštejnù, tedy pøed rokem 1638. Když zakladatel farní kroniky pátral po datu postavení pùvodního kostela, zjistil, že kostel byl v dobì, kdy se v Jamách konaly bohoslužby jen každou tøetí nedìli, vykraden. Zlodìji nenašli žádné cennosti, pouze nìjaké písemnosti, které roztrahli a rozházeli po høbitovì. Jejich zkázu dovršil d隝. Proto se v roce 1784 již nepodaøilo doložit datum stavby kostela. Pùvodní kostel mìl zdìnou sakristii, 1 oltáø, døevìný knìžský kùr, kazatelnu, 3 zvony na kostele o váze 13, 6 a 3 centy a na høbitovì ohrazeném zdí kostnici. Byl zasvìcen svatému Martinu - biskupu. Posvícení se od roku 1672 slavilo v nedìli po sv. Martinu a patronem kostela byl žïárský klášter. Výbava kostela byla chudá: byla tu schránka na ostatky, mìdìný vyzlacený kalich s palenou, 2 kasuly se štolami a manipuly, bursa s pallou, velum na kalich, 2 polštáøky na mešní knihu, alba, humerál, cingulum, 4 ubrusy, korporál, purifikatorium, 6 podložních roušek, 12 roušek (strophiola), 2 ruèníky, starý misál, 2 døevìné køíže, zvoneèek, 2 cínové svícny, 2 cínové konvièky s miskami, skøíò v sakristii, 2 schránky, mosazná nádobka na svìcenou vodu, 4 korouhve, máry, papírové obrazy a nìjaké drobnosti. Jmìní kostela tvoøily jen malé odkazy na tøech domech. Varhany, sloužící do roku 1907, nesly letopoèet 1760. Kostel byl filiální, služby boží v Jamách sloužil žïárský kaplan každou tøetí nedìli. Do roku 1691 mìli údajnì farníci dokonce povolení, aby mohli sami pohøbívat mrtvé. Podle kroniky byla rakev uložena a èásteènì zasypána, církevní obøad pak probìhl až pøi nejbližší cestì knìze do Jam.

Kostel - boèní vchod

Kostel - zadní vchod 56

Obraz - nad vchodem do zakristie

Hlavní oltáø

Sv. Metodìj

Kazatelna a obraz sv. Ludmily (1947)

Obraz - Pán Ježíš pøítel dítek

Køíž na stropì kostela

Køíž na stropì kostela (celkový pohled

Strop - sv. Matouš

Strop - sv. Jan

57

Oltáø Paní Marie Karmelské severní strana kostela

Štolové poplatky Po generální vizitaci žïárského kláštera 22. èervna 1679 stanovil žïárský opat Edmund výši štolových poplatkù pro záduší ve Žïáøe, v Jamách a v Obyètovì: Od posluhování nemocnému velebné svátosti neb posledního pomazání dokonce nic, leè by kdo chìl z panské vùle co dáti. Od køtu buïto na novou vodu neb køižmo, tøebas i blížòata byly, od potøebnìjších slepici a 4, 5, 6, 7, 8 gr., od možnìjších pak nanejvejš 10 grošù. Od suvodu šestinedìlky, nemá-li své svíèky, 2 gr. Od ohlášky trojí k stavu svatého manželství 6 gr. Od zdavkù 12, 15, 20, 25, nanejvejš 30 gr. Od funusu nebo prùvodu mrtvého neb malého (cantor poloviènì) 8 neb 10 gr. Od funusu s konduktem 15 gr., nejvejš 1 kopu. Za mši ètenou 30 gr., za mši zpívanou nanejvejš 2 kopy, a kdyby byla s kázáním, tehdy 3 kopy. Desátky ke žïárské faøe Rozhodnutí opata o výši štolových poplatkù je zapsáno v druhé pozemkové knize pro obec Jámy. O dvacet let mladší, ze 16. øíjna 1699, je v téže knize Contract aneb narovnání panem faráøem žïárským, co mu každoroènì ves Jámy dávati má, aby jim pro služby boží kaplana choval, který by jednu nedìle neb svátek v Jamách a druhou nedìle neb svátek v Obyètovì novým zpùsobem pøisluhoval. Ze smlouvy je patrné, že v Jamách mìly být bohoslužby jednou za 14 dní. Za to museli sedláci pøipravit a odvézt na faru do Žïáru roènì fùru døíví, všichni usedlí vèetnì podruhù, pokud chovali krávy, dávali 3 krát roènì žejdlík másla, na vánoce každý podle možností koledu, na posvícení koláè, na velikonoce každý 4 vejce. Sedláci navíc dávali desátek žita, jeèmene a ovsa. V seznamu jsou uvedení jmenovitì se stanovenými povinnostmi, které u vìtšiny èinily 2 až 3 achtle žita a ovsa a pùl achtle jeèmene, jen rychtáø mìl desátky podstatnì vyšší - šlo o 1 míru 2 achtle žita, 2 míry jeèmene a 1 míru 2 achtle ovsa. 58

Tyto desátky platili jamští osadníci až do roku 1762, kdy v souvislosti s jednáním o zøízení lokalie byla sepsána nová smlouva. Stavba kostela a zøízení farnosti Po zrušení kláštera zøídil náboženský fond v roce 1784 v Jamách lokalii, v níž zajišoval služby boží kaplan Florián Málek. To vedlo v roce 1792 ke stavbì nového kostela z pevného materiálu. Budova byla pokryta šindelem, vybavena rákosovými stropy a vydláždìna kamennými deskami. V této podobì sloužila do roku 1812, kdy byl kostel i s vìží opravován, dány nové rákosové stropy a uvnitø svìtležlutì vymalován. Souèasnì byly opraveny varhany a hodiny, zrušen høbitov u kostela a za dìdinou založen nový høbitov, poøízen umíráèek a upraven i oltáø. Opravy byly z vìtší èásti hrazeny dobroèinnými dary. V roce 1847 získal kostel od knížete Františka Ditrichštejna obraz patrona kostela sv. Martina od vídeòského malíøe Töpela v cenì 400 zl. konvenèní mince. Stará obecní kronika zaznamenala, že obraz bez rámu pøivezl z Vídnì Jan Dvoøák z è. 9, 19. øíjna 1847 byl obraz za pøítomnosti vrchního žïárského panství postaven na oltáø a 24. øíjna posvìcen. V roce 1851 byla do kostela pøedevším z darù vìøících poøízena køížová cesta, o dvì léta pozdìji byl poøízen nový ornát. V této dobì byly na vìži 4 zvony, tøi pravdìpodobnì pøenesené odjinud, ètvrtý litý pøímo pro Jámy. První, tøinácticentový, mìl nápis Léta Pánì 1530 byl tento zvon vyslán ke cti a chvále Pánu Bohu. Druhý (poledòák), tìžký 6 centù, Mater Dei miserere. Ad honorem Sti Michaelis 1536. Tøetí o váze 3 centy Verbum Domini manel in aeternum, a ètvrtý s nápisem Sancta Maria, Ste Martine et omnes Sancti orate pro nobis. Velký zvon byl údajnì pùvodnì majetkem kostela v Zámku Žïáøe, z kostela na Zelené Hoøe ve Zïáøe pocházely i dubové lavice jamského kostela. Ve špatném stavu nalezl faru i kostel faráø František Šrámek pøi svém pøíchodu do Jam. V kronice si postìžoval, že nemá nadìji na zlepšení situace vzhledem k úmrtí knížete Ditrichštejna, velikomyslného patrona našeho, právì nyní v neblahých pomìrech patronátních, an se posud neví, komu panství pøipadne. V roce 1863 opravil poduèitel Jan Hron z Nového Veselí, samouk, za 50 zl. varhany podle faráøe tak dobøe, že by si odborník za tuto práci úètoval nejménì ètyønásobek. Jamské matriky, samostatná pro narozené, oddané a zemøelé, jsou vedeny od roku 1784 pro lokalii, jejíž obvod tvoøily Jámy, Hlinné, Slavkovice a Veselíèko. Nejstarší zápis v matrice narozených pochází z 22. listopadu 1784, kdy byla pokøtìna Kateøina, dcera domkáøe Simona Svatonì a jeho manželky Viktorie z Jam è. 34. Køtil ji místní kaplan Florián Málek. Stejné rodiny se týká i nejstarší zápis v matrice oddaných, když si 11. listopadu 1784 bral ètyøicetiletý vdovec Jan Svatoò tøicetiletou Markétu. Nejstarší zápis v úmrtní matrice je ze 14. listopadu 1784, kdy zemøela Tereza Šiklová z è. 4. Matriky tedy dokazují, že lokalie, v Jamách, oficielnì zøízená 22. øíjna, zahájila èinnost v listopadu 1784.

59

V roce 1868 byla jamská lokalie povýšena na farnost. To vedlo k provedení rozsáhlejších úprav kostela, které zajišoval faráø Václav Bezdìk, pùsobící v Jamách od roku 1878. Vedle úprav starého høbitova a vysázení nových stromù byly prolámány nové dveøe do sakristie, cihelná podlaha nahrazena prkennou, v roce 1884 pak byl naproti boèním dveøím kostela postaven nový oltáø P. Marie Karmelitské podle návrhu architekta Barvitia se soškami sv. Josefa a sv. Anny. K tomuto oltáøi se každoroènì konala mariánská pou v nedìli po 16. èervenci. Opraveny byly také varhany a v kostele i sakristii provedena ventilace. Pøed oslavami stého výroèí jamského kostela, které za úèasti nìkolika faráøù z okolí probìhly 17. èervence 1892, byl kostel malíøem Víškem z Ústí nad Orlicí za pomoci místních farníkù vymalován. Dne 22. kvìtna 1894 bìhem veèerní májové pobožnosti udeøil blesk do kostelní vìže. Poškodil varhany a strop pod kruchtou, na níž na štìstí nikdo nebyl. Rok na to byla vìž a støecha kostela pobita pozinkovým plechem. V roce 1907 byly nákladem 3100 K zakoupeny od firmy Tuèek z Kutné Hory nové varhany. Další opravy se kostelní vìž doèkala v roce 1908. V roce 1912 byly na vìži instalovány nové vìžní hodiny. Podle rozhodnutí obecního zastupitelstva mìly být zakoupeny od firmy Moravus v Brnì, pøedseda kostelního konkureèního výboru však zajistil jejich koupi v Praze. Dùkladné opravy prodìlal kostel v roce 1947, kdy MNV dal souhlas s vykácením starých lip kolem kostela, jejichž koøeny sahaly až pod dlažbu. Byl poøízen nový strop chrámu, který hrozil již delší dobu sesutím a zabudována nová okna. Dalšími rozsáhlejšími úpravami vèetnì nového elektrického vedení a osvìtlení i opravy a pozlacení kostelní bánì prošel chrám v roce 1975. V roce 1979 byla pak provedena generální oprava varhan. Poslední oprava vìže, která si vyžádala celou novou vazbu, byla provedena na jaøe 1995, kdy dostala vìž mìdìnou støechu.

Fara Dnešní fara è. 71, která je evidována jako památka údajnì z poloviny 17. století, byla podle dochovaného projektu a plánkù postavena v roce 1789. Pùvodní obydlí knìze prý stávalo v místech è. 103 (Starého vila), tedy na protìjší stranì ulice v sousedství rychty. První kaplan, ustanovený pro Jámy, prý chodil "poøídkou" a jedl u sousedù, kteøí ho živili, svou vlastní døevìnou lžicí. V roce 1868 bylo pøi faøe posaveno hospodáøské stavení. Za faráøe Bezdìka byla fara opravena a rozšíøena farská zahrada, osázena novými stromy, opatøena studní a nádržkou na vodu s dvìma besídkami. V letech 1928-1929 byla fara dùkladnì opravena. Další opravy, tentokrát již s povolením památkového úøadu, se farní budova doèkala v letech 1972-1974, kdy byly pøedevším odizolovány vnìjší zdi, pøistavìno podkroví s okny do zahrady a k silnici, aby prùèelí s lomenou støechou zùstalo v pùvodní podobì. Také dveøe hlavního vchodu, replika vyrobená místním truhláøem J. Suchým, zùstaly v pùvodní podobì. 60

Fara

Plán na stavbu fary (1789) 61

Nejstarší duchovní správci V obecní kronice je vlepena fotokopie alba, zhotoveného v roce 1984 k dvousetletému výroèí duchovní správy v Jamách, v níž jsou uvedeni všichni faráøi a administrátoøi jamského kostela. Prvním správcem jamské farnosti byl bývalý žïárský mnich Florián Málek, rodák z Chrasti. V roce 1811 pøišel do Jam z Fryšavy kromìøížský rodák František Šimík, po nìm administroval krátce jamskou faru Jan Vanìk, 23. bøezna 1836 byl pak na jamskou faru dosazen Antonín Kolárský.

Duchovní správcové kostela sv. Martina

Èeský spisovatel a buditel Antonín Kolárský Antonín Kolárský, narozený v roce 1794 v Pardubicích, studoval v Praze a bohosloví v Hradci Králové. Na knìze byl vysvìcen v roce 1820. Již jako student pøispíval do Hyllosu, do Lidových novin, do Pøítele mládeže, pozdìji do Moravských novin a Havlíèkova Slovana. Zúèastnil se øady vlasteneckých podnikù, pùsobil horlivì k národnímu uvìdomìní, zakládal knihovny a rozdával lidem èeské knihy. V Jamách pùsobil v letech 1836-1853, založil a podstatnì rozšíøil jamskou školní knihovnu. Byl pøítelem Karla Havlíèka Borovského, který ho snad i na jamské faøe navštívil. Do Jam pøišel z Polné, v roce 1854 se stal faráøem ve Velké Losenici. Jeho osobu zmínil i Malý slovník nauèný z roku 1882. 62

Další jamští faráøi V letech 1853-1860 pùsobil v Jamách MikulᚠSteindl, rodák z Dolních Kounic, který pøešel z Jam na faru obyètovskou. Pak se zde vystøídali bývalý kaplan v Zámku Žïáøe František Šrámek v letech 1860-1865 a Hubert Zelinka 1866-1867. Oba pøešli z Jam na faru v Zámku Žïáøe. V roce 1867 byl na jamskou faru dosazen Václav Kuèera, který v roce 1877 onemocnìl a o rok pozdìji odešel do Žïáru. O rozvoj celé obce se zasloužil faráø Václav Bezdìk, rodák z Tøebešova u Rychnova nad Knìžnou, který zde pùsobil od roku 1878. Dne 19. øíjna 1890 se odstìhoval do Obyètova. Ètvrt roku, od 19. øíjna 1890 do 16. ledna 1891, administroval jamskou faru Eduard Wichta z Nového Veselí. Dne 20. ledna 1891 se pøistìhoval a 29. ledna byl slavnostnì uveden nový faráø František Vítek, rodák z Týništì v Èechách, který dosud pùsobil jako kaplan v Polné. Dne 16. øíjna 1898 odešel do Nového Veselí. Po nìm krátce administroval faru František Kuèera, dosud kaplan v Novém Veselí. Dne 23. února 1899 byl na jamskou faru instalován faráø Jan Filípek, o nìmž kronikáø poznamenal, že to byl muž ryzího charakteru, vzácné èeské povahy, pøímý a otevøený, nebojácný a nepoddajný. Hrdá a pøímá jeho povaha nebyla náchylná nikdy k falši a pøetváøce, vždy dovedl kráèeti s duchem èasu a po pravé cestì. Až do své smrti zùstal velkým nepøítelem politické pøemrštìnosti a pro své pøímé a poctivé jednání byl daleko široko ctìn a vážen. V roce 1927 odešel na odpoèinek, který trávil ve vile rychetníka Václava Starého. Zemøel 27. èervence 1929. Na jeho místo byl 5. èervence 1928 slavnostnì instalován Jaroslav Suk, který se však již 1. záøí 1932 stal faráøem v Zámku Žïáøe. Pak dojíždìl do Jam kaplan Jan Navrátil z Mìsta Žïáru, od února 1933 faráø Matìj Lebeda z Obyètova. Novým administrátorem farnosti se stal František Drábek, který 1. února 1935 vstoupil do armády a byl pøidìlen k vojenskému útvaru v Luèenci na Slovensku. Od 1. øíjna 1935 se stal administrátorem farnosti Josef Dostál, 1. øíjna 1936 pøevzal faru František Zacha, dosud faráø v Mrákotínì, který v Jamách pùsobil do roku 1942. Další jamský faráø Alois Šáva byl v roce 1945 pøeložen do Mutìnic, podle kronikáøe "dobrý knìz, který se poctivì a svìdomitì staral o kostel", ale v obci mìl nepøátele, jejichž stížnosti zapøíèinily jeho pøeložení. V srpnu 1946 bylo uprázdnìné místo obsazeno Josefem Hladkým, který pøišel do Jam z Rosic. V letech okupace byl jako synovec armádního generála Ludvíka Svobody vìznìn v koncentraèním táboøe. Zemøel 7. kvìtna 1970. Po nìm se stal administrátorem Jaroslav Marek, pùvodem ze Sazomína, který zajistil opravu fary. Dne 12. listopadu 1974 se pak stal jamským faráøem Eduard Šikula, rodák z Nedvìdice, který do Jam pøišel z Prosetína. V roce 1992 odešel ze zdravotních dùvodù do Charitního domova v Moravci, kde zemøel 7. èervna 1994. Novým faráøem se stal ThDr. Alois Uèeò, který inicioval další opravu vìže a støechy kostela. Zemøel však náhle 19. prosince 1994. Od tohoto data zùstává jamská fara neobsazena a je administrována knìzi z okolních farností. Kostelní konkurenèní výbor Spolu s patronátem, který mìl nad jamským kostelem žïárský klášter èi žïárský velkostatek, od roku 1930 pak Lesní družstvo Pøibyslav, které v rámci pozemkové 63

reformy získalo 6000 ha lesù bývalého velkosatku, peèoval o hospodaøské zabezpeèení kostela, fary i høbitova, který byl považován za kostelní majetek, kostelní konkureènní výbor. Èlenové tohoto výboru se rekrutovali ze zástupcù všech pøifaøených obcí. V roce 1895 byl pøedsedou František Mièka, v roce 1896 František Dvoøák, s nímž Jámy ve výboru zastupovali Josef Hudeèek, František Juda a František Mužátko, v letech 1907-1912 byl pøedsedou kostelního konkureèního výboru Václav Starý. V roce 1895 si kostelní konkurenèní výbor vypùjèil od obce na opravu høbitovní zdi 1000 zl. se slibem, že vrácení pùjèky zajistí prosazením daòové pøirážky v rozpoètech všech obcí farnosti. Rozpoèet kostelního konkureèního výboru hradil z jedné tøetiny velkostatek, další dvì tøetiny pøifaøené obce podle poètu vìøících. Na rok 1912, kdy byla z pøíkazu okresního hejtmanství plánována stavba nové márnice a zakoupeny vìžní hodiny, èinil rozpoèet 1940 K. Na obec Jámy pøipadlo 452,03 K, na patronátní velkostatek 646,66 K a na další tøi obce 893,34 K. Obce zajistily požadovaný pøíspìvek rozpoètu 17 % obecní pøirážkou. Osud jamských zvonù Pùvodní zvony pøeèkaly na vìži jamského kostela bez problémù nìkolik století. Mnohem složitìjší osud je èekal ve století dvacátém. V roce 1911 musel být velký zvon rozbit a za 850 K pøelit v Dippoltovì slévárnì v Praze. Brzy na to, v roce 1917, byly všechny zvony zrekvirovány. Nové zvony byly v roce 1924 objednány u firmy Diepold v Praze. První sv. Martin o váze 562 kg zakoupil kostelní konkurenèní výbor za 15 174 Kè (kilogram zvonoviny byl poèítán za 27 Kè), druhý sv. Florián o váze 184 kg koupil Spoøitelní a záloženský spolek v Jamách za 4968 Kè a tøetí sv. Josef, vážící 39 kg, koupil za 1053 Kè faráø Jan Filípek. K slavnostnímu posvìcení zvonù žïárským dìkanem Josefem Laštovièkou došlo 20. èervence 1924. Ani tím však pohnutý osud jamských zvonù neskonøil. Dne 3. dubna 1942 byly všechny tøi zvony, ulité v roce 1924, okupantskou mocí bez náhrady zabaveny a v Jamách zùstal na dlouhou dobu jen starý poledòák. Až v letech 1978-1979 byly v dílnì rodiny Dytrychovy v Brodku u Pøerova ulity dva nové zvony: První o váze 220 kg s nápisem Pane, zachovej nám víru. Vìnovali farníci jamští L. P. 1978, druhý o váze 180 kg s nápisem Blahoslavená Zdislavo, pros za naše rodiny. Ulití tìchto dvou zvonù stálo 23.800 Kès, materiál 21.000 Kès a elektroinstalace k zajištìní jejich provozu 5000 Kès.

Spoøitelní a záloženský spolek Dne 28. února 1909 se sešlo v Jamách 55 zájemcù z Hliného a z Jam, kteøí se stali zakládajícími èleny Spoøitelního a záloženského spolku. Schùzka se prohlásila ustavující valnou hromadou, zvolila první funkcionáøe budoucího spolku a povìøila je požádat Krajský soud v Jihlavì o zapsání do rejstøíku spoleèenstev. 64

Rekvírace zvonù - 3.7.1943

Rekvírace zvonù - 3.7.1943

Sv. Josef

Sv. Martin

Sv. Florián

Sv. Florián

Rekvírace zvonù - 3.7.1943

Rekvírace zvonù - 3.7.1943 65

Rekvírace zvonù - 3.7.1943

Stanovy spolku Spoøitelní a záloženský spolek v Jamách, zapsané spoleèenstvo s neobmezeným ruèením se sídlem v Jamách, si stanovil tyto úkoly: 1. Bude poskytovati svým èlenùm pùjèky k úèelùm hospodáøským nebo živnostenským dle jejich úvìrnosti nebo skuteèné potøeby a opatøovati k tomu peníze. 2. Bude pøijímati na úrok peníze od èlenù i neèlenù. 3. Bude opatøovati a zprostøedkovati mezi svými èleny kup a prodej movitého i nemovitého zboží s vylouèením všech neèlenù. 4. Bude podporovati hospodáøská a živnostenská spoleèenstva v obvodu. 5. Bude poøádati pro èleny pouèné pøednášky o otázkách hospodáøských. V dalších letech se nìkteré odstavce stanov mìnily, základní úkoly však plnilo družstvo beze zmìny. Z významnìjších doplòkù stanov povolila valná hromada v roce 1934 hospodaøení s cennými papíry, v roce 1937 zaèlenila do stanov možnost spoleèného nákupu hospodáøských strojù. V roce 1941 si muselo družstvo podle vládního naøízení è. 268/41 Sb. nechat zapsat nìmecký název a bylo pøevedeno z obvodu Krajského soudu v Jihlavì ke Krajskému soudu v Brnì. Èleny spolku mohli být svéprávní plnoletí obyvatelé obcí Jámy, Hliné, Slavkovice a Veselíèko, tedy jamské farnosti. Poplatek za pøijetí do spolku, zápisné a zároveò èlenský podíl èinil 10 K a zájemci o èlenství ho složili již na ustavující valné hromadì. Správu spolku zajišovalo pøedstavenstvo, dozorèí rada a valná hromada, výkonem èinnosti byl povìøen pokladník. Do rejstøíku spoleèenstev Krajského soudu v Jihlavì byl spolek zapsán 4. bøezna 1909. Tento den se oficielnì stal dnem jeho ustavení. K pravidelné podle zákona povinné revizi se družstvo pøihlásilo v Ústøední jednotì èeských hospodáøských spoleèenstev úvìrních pro Moravu a Slezsko v Brnì. 66

Valná hromada v roce 1923 stanovila, že pùjèky èlenùm do 5000 Kè povoluje pøedstavenstvo, do 40 000 Kè spolu s dozorèí radou, vyšší pouze valná hromada. Vklady byly úrokovány 5 %, zápùjèky 6,5 %. Funkcionáøi spolku Na ustavující valné hromadì byl zvolen starostou spolku Josef Kostelenec a námìstkem starosty František Janù, oba z Jam, èleny pøedstavenstva pak Josef Novotný z Hliného, František Nevrkla a Josef Sochor z Jam. Do dozorèí rady byli zvoleni Vincenc Janù, Josef Kubica, Josef Král a František Hudeèek z Hliného, Josef Sláma a Josef Martin z Jam. Podle stanov musli být na každé valné hromadì vylosováni dva èlenové pøedstavenstva a nahrazeni novými, vìtšinou však byli èlenskou základnou navrženi zpìt do funkcí. Až v roce 1921 nahradil v pøedsta venstvu Josefa Sochora Josef Svatoò, v roce 1926 nahradil Františka Janù jeho syn Jan, v roce 1932 odstoupil pro nemoc starosta, jeho funkci pøevzal Josef Nevrkla a námìstkem starosty se stal krejèovský mistr Josef Mužátko, v roce 1940 pøijal pøedsednickou funkci Josef Svatoò a novým èlenem pøedstavenstva se stal Jan Sochor. Agendu družstva vedl zapisovatel a pokladník. Velmi dlouho jím byl Jan Mužátko. Pokladník byl také jediným funkcionáøem, kterému valná hromada odhlasovávala, i když ne každoroènì, finanèní odmìnu. Èlenská základna Poèet èlenù družstva se postupnì zvìtšoval. V roce 1918 mìlo družstvo 136 èlenù, v roce 1931 167, v roce 1934 již 180 èlenù. Jen nepatrnì kolísající poèet èlenù vykazovalo družstvo až do roku 1946, kdy mìlo 176 èlenù, v roce 1948 jen 152. Zhruba polovina èlenù byla z Jam, ostatní z dalších tøí vesnic, náležejících k jamské farnosti. V roce 1920 to bylo 70 èlenù z Jam, 31 z Hlinného, 25 ze Slavkovic a 12 z Veselíèka, v roce 1923 77 z Jam, 33 z Hlinného, 25 ze Slavkovic a 15 z Veselíèka, v roce 1936 87 z Jam, 35 ze Slavkovic, 33 z Hlinného a 20 z Veselíèka. Hospodáøské výsledky Od svého vzniku vykazovalo družstvo každoroènì urèitý bilanèní zisk. Po odsouhlasení odmìny pokladníkovi bylo v roce 1919 pøevedeno do reservního fondu 1015 Kè, v roce 1923 2765 Kè, v roce 1929 4659 Kè, v roce 1939 5830 K, v roce 1944 1559 K, o rok pozdìji 11 654 Kès na zvláštní úèet. Podle mladších stanov mìlo družstvo možnost urèitým zpùsobem podporovat èinnost svých èlenù. K tomu však docházelo až v posledních letech pùsobení záložny. V roce 1941 odhlasovala valná hromada koupi malého elektrického motoru na pohon èistièky obilí. V roce 1943 byl vznesen návrh, aby poøídila vozovou váhu na železnièní stanici Slavkovice, pøedstavenstvo vašk rozhodlo, že je 67

tøeba se v této vìci nejdøíve obrátit na ústøedí. Ke stavbì pak zøejmì nedošlo. Na zbudování pomníku padlých pøispìl spolek èástkou 1000 Kè. V roce 1946 pak záložna poskytla 2000 Kès na telefonizaci obce. Zánik družstva Dne 30. srpna 1945 bylo Zemským národním výborem v Brnì odvoláno pøedstavenstvo a do družstva dosazena národní správa, do níž byli jmenováni Josef Svatoò, Josef Kolbábek, Jan Sochor a Jan Mužátko z Jam a František Svoboda z Veselíèka. V roce 1946 byla sice národní správa odvolána a valná hromada zvolila nové pøedstavenstvo ve složení starosta Jan Sochor, místostarosta Josef Svatoò Josef Kolbábek z Jam, František Svoboda z Veselíèka a Cyril Klíma z Hlinného, toto pøedstavenstvo však již nemohlo plnì rozvinout pùvodní èinnost. V roce 1948 byl rozhodnutím ministerstva financí zmìnìn název družstva na Záložna-Kampelièka v Jamách, družstvo s obmezeným ruèením a podle zákona è. 181/48 Sb. se tato záložna stala ústavem lidového penìžnictví, což znamenalo zánik pùvodního spolku.

Družstevní lihovar Rozvoj bramboráøství Pìstování brambor dosáhlo v Jamách již koncem minulého století vysokého stupnì. Blízkost v roce 1880 založené škrobárny Linsbauerovy v Hodíškovì usnadòovala jejich odbyt, proto se pìstovaly témìø na ètvrtinì zemìdìlské pùdy v obci. V okolních obcích se podle kroniky vysmívali, že v Jamách se na jaøe neseje, ale sází a na podzim Jamáci neklidí, ale vybírají. Úpadek hodíškovské škrobárny a vznik menších soukromých škrobáren v okolí znamenal zvýšení zájmu o pìstování brabor i v dalších vesnicích a souèasnì ztížení odbytu dosavadních pìstitelù. Po založení družstevních lihovarù v Obyètovì a ve Mìstì Žïáøe se nìkolik rolníkù stalo èleny tìchto nových provozù, vzdálenost od Žïáru i nesjízdné cesty do Obyètova však odbìr vypìstovaných bramborù nadále komplikovaly. Vznik lihovarského družstva v Jámách Problémy s odbytem brambor podnítily nìkolik hospodáøù ustavit v Jamách lihovarské družstvo a zøídit lihovar. Poèet lihovarù v Èeské republice byl po roce 1918 ústøedními hospodáøskými institucemi pøísnì evidován, v roce 1925 však zanikl lihovar velkostatku ve Vraòanech u Kralup, proto mohl nový lihovar v Jamách vzniknout. Ustavující valná hromada Družstevního lihovaru v Jamách, zapsaného spoleèenstav s obmezeným ruèením, se sešla 8. bøezna 1926. Již na ustavující 68

schùzi se do družstva pøihlásilo 54 èlenù z Jam, 6 z Hlinného a 1 z Veselíèka, kteøí upsali 230 podílù po 1400 Kè se zápisným 100 Kè na jeden podíl.

Úèel družstva Podmínkou zahájení èinnosti družstva bylo schválení jeho stanov Krajským soudem v Jihlavì. K tomu došlo 16. dubna 1926. Úèelem družstva bylo podle stanov: a/ Zaøíditi a provozovati družstevnì zemìdìlský lihovar ke zpracování bramborù, vypìstovaných od èlenù, a v pøípadì, že tyto následkem neúrody nestaèí, i jiných škrobovitých a cukernatých surovin k výrobì lihu. b/ Zpenìžovati líh a jiné hotové výrobky a zužitkovati odpadky pøi výrobì získané, zejména výpalky, ve prospìch èlenù tím zpùsobem, že se jim pøenechají jako krmivo pro dobytek buï bezplatnì, nebo za náhradu stanovenou pøedstavenstvem. c/ Podporovati èleny všemi vhodnými prostøedky ve zvelebení výroby bramborù, pøípadnì ostatních plodin, jakož i chovu a výkrmu dobytka a dle potøeby k tomuto úèelu provozovati vlastní polní hospodáøství. d/ Pìstovati spoleèenstevní život mezi èleny pouèováním jich o naøízeních, která jsou zemìdìlství prospìšná a slouží hmotnému a mravnímu povznesení èlenù. Družstvo se zapojovalo i do veøejných akcí obce. Na pomník padlých v první svìtové válce pøispìlo èástkou 1000 Kè. Poèet èlenù se do konce prvního roku èinnosti družstva rozšíøil na 75, poèet podílù na 280, v následujícím roce klesl na 70 ølenù a 171 podílù, do roku 1930 se poèet èlenù družstva zvýšil na 79, poèet podílù na 301, poèátkem ètyøicátých let mìlo družstvo 83 èlenù a 309 podílù. Mimo Jámy bylo èleny družstva nìkolik hospodáøù z Hlinného, z Veselíèka a ze Slavkovic. Po roce 1948 mìlo družstvo 80 èlenù a 312 podílù. Družstvo se záhy zapojovalo do veøejných akcí obce. Na pomník padlých v první svìtové válce pøispìlo v roce 1928 èástkou 1000 Kè, v roce 1932 se pak pøedstavenstvo rozhodlo vìnovat na hasièskou støíkaèku 1000 Kè, polovinu ihned, druhou polovinu v roce 1933. V roce 1928 pøistìlo družstvo 500 Kè Zemìdìlskému svazu na Horácku, v roce 1930 100 Kè Sokolu ve Mìstì Žïáøe, v témže roce 20 Kè Osvìtovému sboru Žïár na zakoupení zemìdìlských diapozitivù, v roce 1930 50 Kè Hospodáøské škole ve Žïáøe. 5O Kè posílalo pak nìkolik let po sobì na vánoèní nadílku slepcùm. Podstatnì vìtší nadace však dostávala okresní organizace agrární strany. Od roku 1929 to bylo témìø pravidelnì 200 až 5OO Kè roènì. Pod vlivem agrární strany pracoval i zmínìný Zemìdìlský svaz na Horácku. V roce 1935 vìnovalo pak družstvo 200 Kè na pomník senátora K. Sáblíka a Ant. Švehly, který mìl být postaven ve Slavkovicích. 69

Stavba lihovaru Upotøebitelné souèástky lihovaru ve Vraòanech byly zakoupeny za 85 350 Kè, oprava vadných souèástí a dodávka nových strojù byla zadána Škodovým závodùm v Hradci Králové, pro budovy lihovaru zakoupeny pozemky od Josefa Judy è. 24, Františka Holemáøe è. 25 a Josefa Šandery è. 21 za prùmìrnou cenu 4OOO Kè za mìøici. Záhy po ustavení družstva se zaèalo s lámáním kamene v Horce. V èervnu byla vypsána soutìž na stavbu budovy podle projektu stavitele Ing. Hemaly z Køižanova. Dne 19. èervna byla stavba zadána podnikatelùm Janu Maškovi a Ferdinandu Kubálkovi z Mìsta Žïáru, dokonèena byla pøes deštivé léto, které práce ztìžovalo, pozdì na podzim 1926, kdy byly namontovány i stroje. Zkušební výroba byla zahájena 26. prosince 1926. Drobné nedostatky a opravy strojního zaøízení byly provedeny v roce 1927 souèasnì s poøízením 400 m dlouhého gravitaèního vodovodu ze sádky Františka Judy è. 14 a rybníka Josefa Hudeèka è. 33. Polní cestu k lihovaru souèasnì nahradila pevná silnice. Na stavbu se spotøebovalo asi 160 000 cihel, 980 m3 kamene, 400m3 písku, 218 m3 kulatiny a tesaøského døíví, 47 m3 øeziva, 390 q vápna, 350 q cementu, 145 q travers, 225 balíkù lepenky, 6 vagonù radiálních cihel na komín, 1600 hurdisek, dále množství šamotových cihel na obezdìní parního kotle, cementových dlaždic, cementových rour, eternitu a dalšího materiálu. Materiál až na výjimky dováželi èlenové lihovarského družstva. Budova lihovaru s pozemkem, skladištìm lihu na 120 vagónù brambor vèetnì vodovodu a silnice byly poøízeny za 660 813 Kè, strojní zaøízení s invetáøem si vyžádalo nákladu 459 772 Kè, celkem tedy 1,120 585 Kè. V roce 1928 zadalo družstvo instalaci elektrického odvìtlení za 4800 Kè Západomoravským alektrárnám v Brnì, v létì 1929 byly provádìny nìkteré další stavební práce, pøedevším upravena støecha. V roce 1935 pak byla za 6313 Kè zadána firmì Kubálek pøístavba skladištì lihu. Funkcionáøi družstva Èleny pøedstavenstva Družstevního lihovaru v Jámách, zapsané spoleènosti s ruèením omezeným, jak znìl oficielní název družstva, byli na ustavující valné hromadì zvoleni Václav Starý, František Starý, Josef Juda, Jan Havlíèek, Alois Juda a František Svatoò, všichni z Jam. Také do dozorèí rady bylo zvoleno 5 hospodáøù z Jam - Josef Hudeèek, František Nevrkla, František Šikl, Josef Mužátko a Antonín Wasserbauer a 1 èlen z Hlinného - Josef Král. Schùze pøedstavenstva, která se sešla ihned po skonèení ustavující valné hromady, zvolila starostou Václava Starého, námìstkem Františka Starého a pokladníkem Jana Havlíèka. V roce 1949 rezignoval na svou funkci František Starý a místopøedsedou družstva se stal Josef Juda. Správce, který v budovì lihovaru bydlel, pobíral služné 1400 Kè, v roce 1929 mu pøedstavenstvo pøiznalo novoroèné ve výši mìsíèního platu. Mohl držet 70

a z prostøedkù lihovaru vychovat jedno prase, 10 slepic a nìkolik hus, od roku 1934 dvì prasata do váhy 100 kg, 10 hus, 15 slepic, králíky a holuby. Funkci správce vykonával Kamil Žák, od roku 1935 Jaroslav Starý z Podolí. Nový správce dostal první rok jen 800 Kè, od roku 1937 1200 Kè mìsíènì. Každoroènì dostával též remuneraci za dobré výrobní výsledky. V roce 1938 to bylo 3000 Kè. V dobì kampanì pracoval v lihovaru jako ètvrtý dìlník praktikant za 15 Kè dennì. Dìlníci dostávali každoroènì bezplatnì modrý pracovní oblek. Administrativu družstva vedl místopøedseda, který za to pobíral roènì 4000 Kè, pokladník dostával první léta 3000 Kè, vedle nichž platilo družstvo 600 Kè externistovi za zpracování bilance. Od roku 1933 tato platba odpadla a pokladníkovi byla zvýšena odmìna na 4000 Kè. Za provádìní revize úètù dostali èlenové pøedstavenstva a dozorèí rady 20 Kè. Výroba lihu Lihovar odebíral brambory jen od svých èlenù, kterým umožnil pokraèovat v zavedeném intenzivním pìstování brambor. Nadøízené hospodáøské orgány povolily výrobu 750 hl lihu, což umožnilo zpracovat 100 až 125 vagónù brambor roènì. Již v první kampani bylo však zpracováno 114 vagónù brambor a vyrobeno 1234 hl lihu. Výnosnost tedy dosáhla 10,4 l z metrického centu. S podobnými výsledky se setkáváme i ve výrobních zprávách z dalších let. V kampani 1928/29 bylo zpracováno 113 vagónù brambor a 349 q jeèmene, vyrobeno bylo 1338,70 hl lidu, což znamenalo výnosnost 11,86 l. V kampani 1929/30 zpracoval lihovar 96 vagónù brambor a 276 q jeèmene a vyrobil 1168 hl lihu pøi výnosnosti 12,15 l. Navíc bylo vyrobeno 401 q suchého škrobu, který byl prodán žïárské firmì Amylon, ovšem se ztrátou. Jeèmen vypìstovaný èleny družstva se vzhledem k pøírodním podmínkám ukázal jako nekvalitní, proto se valná hromada 8. února 1931 rozhodla, že bude kupovat kvalitnìjší jeèmen z jižních oblastí. Pøesto byl v dalších letech jeèmen od èlenù opìt vykupován. V kampani 1930/31 bylo zpracováno 8410 q brambor a vyrobeno 878,82 hl lihu, což pøedstavovalo výnosnost 10,45 l. O rok pozdìji bylo zpracováno 10 863 q brambor a 247 q jeèmene, pøi výnosnosti 10,45 l bylo vyrobeno 1180,72 hl lihu. Pøi výrobì bylo spotøebováno 268 q uhlí a 546 m3 kalamitního døeva, èímž se podle výroèní zprávy ušetøilo 18 000 Kè. V kampani 1932/33 zpracoval lihovar 14 046 q brambor a 297 q jeèmene, vyrobeno bylo 1536,58 hl lihu pøi výtìžnosti 10,9 l. V kampani 1933/34 bylo spotøebováno 13 930 q brambor, 458 q žita a 357 q jeèmene, vypáleno bylo 1551,49 hl lihu. V kampani 1934/35 bylo zpracováno 14 191 q brambor a 565 q jeèmene, z nichž bylo vyrobeno 1566,23 hl lihu. V následující kampani bylo z 9700 q brambor a 208 q jeèmene vyrobeno 1016,96 hl lihu, což znamenalo výtìžnost 11,41. Za období 1936/37 bylo zpracováno 12 237 q brambor a 162 q jeèmene, pøi výtìžnosti 11,57 l tak vyrobeno 1416,87 hl lihu. V posledním pøedváleèném roce 1937/38 zpracoval lihovar 12 498 q brambor a 190 q jeèmene, vyrobil pøi výtìžnosti 11,8 l 1483,18 hl lihu. Další provozní výsledky lihovaru jsou známy 71

až z výrobního roku 1944/45, kdy bylo zpracováno 1930 q brambor a pøi výtìžnosti 11,9 l bylo vyroveno 224,4 hl lihu. O rok pozdìji bylo zpracováno 4930 q brambor a 100 q jeème a vyrobeno 563,11 hl lihu, což pøedstavovalo výtìžnost 11,5 l. Vedle výroby lihu družstvo od poèátku ètyøicátých let celou dobu pùsobení zajišovalo pro èleny sadbové brambory a zprostøedkovalo i jiné služby.vykupovalo i konzumní brambory, prùmyslové brambory pak distribuovalo jiným výrobnám. Zánik družstva Dne 20. èervna 1945 bylo pøedstavenstvo družstva nahrazeno národní správou, do níž byli jmenováni Josef Dvoøák, František Doležal a František Hudeèek, ale již 23. záøí 1945 bylo zvoleno nové pøedstavenstvo: Josef Juda, František Juda, Josef Dvoøák, František Svatoò a Jan Kabrda z Jam a Václav Škarka z Hlinného. Starostou byl zvolen Josef Juda. Toto pøedstavenstvo pracovalo jen do 1. srpna 1948, kdy byla do družstva dosazena nová národní správa: Miloš Kostelenec z Veselíèka a Václav Škarka z Hlinného, dodateènì dnem 29. ledna 1949 rozšíøená o Jana Holemáøe z Jam. V srpnu 1951 obdrželo družstvo rozhodnutí Ústøední rady družstev, že se stává lidovým družstvem ve smyslu § 157 ústavy 9. kvìtna. Šlo však o pouhou formalitu. I když družstvo formálnì existovalo, lihovar pracoval od roku 1948 jako závod národního podniku Moravské lihovary, kterým byl k 1. lednu 1953 delimitován novì ustavenému národnímu podniku Horácké lihovary Havlíèkùv Brod. Až k datu delimitace byl Lidovým soudem v Jihlavì proveden výmaz družstva z podnikového rejstøíku. Po roce 1953 pracoval lihovar jako provozovna Horáckých lihovarù, pozdìji Škrobáren Havlíèkùv Brod, závod Žïár nad Sázavou. Výrobní kapacita se výraznìji nemìzmìnila. Napøíklad v roce 1978 se vyrobilo 1486 hl lihu. V bøeznu 1985 poškodil budovu požár v kotelnì, k vážnìjším škodám však díky vèasnému zásahu hasièù nedošlo. Po roce 1990 byl závod závod privatizován. Spoleèníci Josef Kostelenec a Jiøí Janù založili firmu Lihovar Jámy, spoleènost s r. o., která byla protokolována 14. dubna 1993.

Sbor dobrovolných hasièù Poèátky sboru Po velkém požáru, který v roce 1888 zcela znièil usedlosti è. 15, 16 a 17 a znaènì poškodil usedlost è. 14, se v roce 1889 zasadil faráø Václav Bezdìk o ustavení hasièské jednoty, která mìla záhy 30 èlenù, novou hasièskou kùlnu, slušný stejnok72

roj, na úèet obce byla poøízena støíkaèka, 4 velké a 8 malých žebøíkù a postupnì doplòováno další pøíslušenství. Náèelníkem hasièù se stal starosta obce, hostinský a kupec František Mužátko z è. 116, pøedsedou faráø Václav Bezdìk, èleny výboru rolníci František Mièka a František Dvoøák. V roce 1895 odsouhlasil obecní výbor 5 zl. za pøípøež k pøespolním požárùm se støíkaøkou a ètyømi muži. Výbor rozhodl, že zapøaženy budou konì ty, které nejdøíve k odjezdu pøipraveni státi budou u hasièské kolny, pokud je ovšem velitel uzná za schopné. V roce 1905 byla koupena nová ruèní støíkaèka. Nové hasièské potøeby byly opatøovány i v dalších letech. V roce 1910 poskytla obec hasièskému sboru pùjèku 100 K na zakoupení dalších hasièských potøeb, v roce 1912 pak zakoupila za 66,4O K pro hasièský sbor hadice. V roce 1935 bylo rozhodnuo zakoupit auto a na nìj namontovat èerpadlo. Auto bylo zakoupeno od Škodových závodù v Brnì za 11 500 Kè, èerpadlo stálo 14 500 Kè. Pùjøku na zakoupení poskytl místní spoøitelní a záloženský spolek. Z novìjší doby Po roce 1948 byl Sbor dobrovolných hasièù pøejmenován na požární sbor, k pùvodnímu názvu se vrátil až v roce 1995. V roce 1956 zaèala výstavba nové zbrojnice, pøedané do užívání u pøíležitosti oslav 70. výroèí trvání sboru v roce 1959. V roce 1957 pøevzal sbor motorovou støíkaèku DS 16, v roce 1967 zakoupil sbor nákladní automobil Tatra 805, v roce 1969 mu byla pøidìlena nová støíkaøka DS 12 a byly zahájeny práce na pøebudování rybníèka u kostela v požární nádrž. Novou požární støíkaèku PPS 12 si sbor poøídil v roce 1985, souøasnì byla zabudována siréna na vyhlašování požárního poplachu.

Hasièi u „Kostelòáka“ 73

V roce 1995 zakoupila obec pro hasièný sbor od armády vyøazenou požární støíkaèku,a další dostala od štábu CO zdarma. To byl již nìkdejší požární sbor od 7. února 1995 protokolován jako nezisková organizace zajišující protipožární ochranu a ostatní záchranné práce se staronovým názvem Sbor dobrovolných hasièù Jámy. V roce 1999 odkoupila obec pro sbor od ministerstva vnitra skøíòové vozidlo Avia, nebo stávající vozidlo T 805 nebylo již možno udržet pro nedostatek náhradních dílù v provozuschopném stavu. Nové vozidlo se však pro svoji výšku nevešlo do vrat a hasièské sbrojnice si vyžádala rozsáhlou stavební úpravu. Od založení poøádal sbor hasièská cvièení, již v období první republiky se zúèastnil øady cvièení okrskových, v roce 1972 se konalo okrskové cvièení v Jamách, v nìmž se místní sbor umístil jako druhý, dorostenci obsadili první místo. Cvièení se zúèastnilo i družstvo žákù, ustavené v roce 1970. Z hasièské statistiky K prvnímu zásahu sboru pøi požáru v Jamách došlo v roce 1895, kdy hoøela stodola u è. 18. Do roku 1918 uskuteènil sbor 12 zásahù, v letech 1918-1938 11, v letech 1938-1960 zasahoval u pìti požárù a dvou pøípadù povodní, v letech 1960-1995 u jedenácti požárù a jedné povodni. V poslední dobì to byly zásahy pøi požáru lihovaru v roce 1985, požáru kravína v roce 1995 ,požáru pily v roce 1998 a v roce 2001 požáru sušárny øeziva p.Tecla. Na poli kulturním uspoøádal sbor do roku 1968 78 hasièských plesù, 19 taneèních výletù, 42 taneèních zábav, sehrál 15 divadelních her, uspoøádal 10 zájezdù po republice a 3 masopustní maškarní prùvody. Ve funkci starostù sboru se vystøídali Václav Bezdìk, František Mièka, Jan Filípek, Josef Kostelenec, Václav Starý, František Mužátko, Alois Novotný, Jaroslav Sláma, Jaroslav Mužátko,Cyril Holemáø a Miroslav Mach, ve funkci velitelù a náèelníkù František Mužátko, Antonín Promberger, František Košál, Jan Havlíèek, Václav Starý, Antonín Waserbauer, Alois Novotný, František Mináè, Cyril Mach, Jaroslav Mužátko, Václav Kabrda, Josef Chroust a Jaroslav Ptáèek. V roce 1998 mìl sbor 54 èlenù, z toho 46 mužù, 5 žen a 3 mladistvé.

Jámy po roce 1945 Kronikáøi Obecní kroniku, po dobu okupace uzavøenou, pøevzal v roce 1945 uèitel František Beneš, který v ní struènì zachytil události let 1945-1952. Dne 20. února 1959 byl povìøen funkcí kronikáøe øeditel národní školy Stanislav Køíž, který však kroniku nepsal. Události z let 1974-1975 s nìkolika retrospektivními pohledy do let, 74

kdy kronika psána nebyla, zachytila uèitelka Jiøina Nováková, léta 1976-1979 František Svatoò a kroniku obèanského výboru od roku 1980 psal Cyril Holemáø. Správní úøady Okresní úøad v Novém Mìstì na Moravì nahradil v roce 1945 okresní národní výbor, soudy a ostatní úøady zùstaly beze zmìny do roku 1949. V tomto roce byl okresní národní výbor pøesunut z Nového Mìsta na Moravì do Žïáru nad Sázavou, kde zùstal okresní soud a další úøady, pokud se nestaly souèástí ONV. Žïár zùstal sídlem správních úøadù i po reorganizaci v roce 1960, kdy se obvod okresu podstatnì zvìtšil. Místní národní výbor Obecní zastupitelstvo s obecní radou a starostou nahradil v roce 1945 místní národní výbor s radou a pøedsedou MNV. Prvním pøedsedou MNV v Jamách se stal øídící uèitel František Beneš, který záhy odešel konat vojenskou službu a funkci pøedsedy pøijal Václav Šír. Osídlenci pohranièí Vysídlení nìmeckého obyvatelstva z pohranièního území umožnilo bezzemkùm obsadit Nìmci opuštìné usedlosti. Také z Jam odešlo do pohranièí nìkolik rodin. Již v roce 1945 se odstìhoval do Rantíøova u Jihlavy J. Svoboda a rodina Kropáèkova odešla na Svitavsko. V roce 1946 smìøovali vystìhovalci z Jam do Norberèan v okrese Moravský Beroun. Podle kroniky to byli Jan Vališ, Josef Soška, J. Chlubný, Fr. Pohanka, J. Pohanka, Král, B. Doležal, V. Vonvald, J. Michalèetin, J. Toman s rodinami a dvì rodiny Bratránkových. Celkem se z Jam odstìhovalo 168 osob. V obci se ovšem toto vystìhovalectví projevilo nedostatkem pracovních sil ve vìtších zemìdìlských usedlostech. Strojní družstvo a družstevní prádelna Nedostatek pracovních sil v zemìdìlství vedl v roce 1946 v souladu s doporuèeními vlády k založení zemìdìlského strojního družstva, které zakoupilo z akce UNRRA traktor. Zakladatelé družstva se však dohodli na tak vysokých vstupních podílech, že drobní zemìdìlci nemohli této mechanizace využít. O rok pozdìji vìnovalo ministerstvo zemìdìlství obci praèku a byla zøízena družstevní prádelna, i když vìtšinou hospodynìk pøijata s urèitými rozpaky. Volby v roce 1946 V kvìtnu 1946 probìhly v osvobozené republice první volby do Národního shromáždìní, jejichž výsledky se promítaly i do složení národních výborù. V Jamách zvítìzila lidová strana, která obdržela 168 hlasù, na druhém místì 75

se umístila strana komunistická se 106 hlasy, národní socialisté získali 51 a sociální demokraté pouhé 2 hlasy. S pøihlédnutím k výsledkùm tìchto voleb obdržela lidová strana v plénu místního národního výboru 9 køesel, KSÈ 4 a národní socialisté 2. Starostou zùstal Václav Šír. Pováleèný rozvoj obce Od roku 1945 se každoroènì výraznì mìnil ráz obce. V roce 1946 byly opraveny prameny, jímané v roce 1939 za starosty Josefa Sochora, a zachycen nový pramen k obecnímu vodovodu, který však stále nestaèoval ke krytí potøeby celé obce. V témže roce byl do obce doveden telefon a v hostinci u Mužátkù zøízena veøejná hovorna. V následujícím roce nahradil obecního sluhu s trubkou místní rozhlas s osmi reproduktory. Bylo též provedeno štìtování a zahájena dùkladná rekostrukce cesty pøes vesnici, na kterou navázalo dláždìní okolí školy a kostela, pokraèující - již za menšího nadšení - v roce 1948. Akce na zvelebení obce pokraèovaly i v následujících letech. V roce 1949 bylo pøikroèeno k zavážení rybníka pod školou a úpravu terénu na høištì, v témže roce bylo v sále F. Judové zøízeno kino. Ohlas únorových událostí Stejnì jako v ostatních obcích byl i v Jamách po 25. únoru 1948 ustaven devítièlenný akèní výbor, do jehož èela byl zvolen øídící uèitel František Beneš. Akèní výbor odvolal pøedsedu MNV, na jeho místo postoupil místopøedseda Alois Novotný. Z pléna MNV byli odvoláni 4 èlenové lidové a 1 národnì socialistické strany. Také pøedseda místní skupiny Jednotného svazu èeských zemìdìlcù František Juda byl zbaven funkce. Novým pøedsedou se stal F. Kolbábek. Odpor k únorovým zmìnám se projevil v kvìtnových volbách, pro nìž byla v celé republice stanovena jednotná kandidátka. V Jamách bylo z 322 odevzdaných hlasù 44 bílých lístkù a 38 obálek bylo neplatných. Byly buï prázdné nebo obsahovaly obraz presidenta Beneše, pøípadnì výstøižky z novin. Socializace vesnice Brzy po únoru 1948 postihly i Jámy první kroky socializace. Zaèátkem bylo založení pøípravného výboru JZD, který pod pøedsednictvím Josefa Kolbábka mìl 7 èlenù, založit družstvo se mu však nepodaøilo. Socializace zemìdìlství v Jamách musela proto hledat jinou cestu. Zahájena byla pod hlavièkou II. pozemkové reformy sestátnìním hospodáøství bývalé rychty, které pøesahovalo 50 ha polí, luk a lesa. Ponìvadž se nepodaøilo zøídit JZD, byla pùda dána k dispozici MNV a prozatímnì pronajata zájemcùm, pozdìji pak pøevzata státními statky. Hospodaøení jamské farmy však bylo od poèátku problematické, k zajištìní skliznì musely být organizovány brigády. V roce 1952 musel kronikáø poznamenat, že vedoucí státního statku, v poøadí již druhý, nedbal o øádné hospodaøení a svým liknavým a lhostejným postojem zavinil znaèné ztráty. Proto musel být vymìnìn. Pøesto pøešla do majetku státu další usedlost. Záminkou ke konfiskaci další 76

zemìdìlské usedlosti bylo neplnìní veterinárních opatøení v dobì, kdy se v obci rozšíøila slintavka a kulhavka. Josef Kostelenec (è. 26) byl odsouzen do vìzení, ke konfiskaci usedlosti a byl mu zakázán pobyt na okrese. Pro špatné hospodaøení státního statku musel konfiskovanou pùdu na krátký èas pøevzít MNV, který ji pøidìloval pøes odpor zemìdìlcù do nuceného nájmu. Dalším zemìdìlcem, který byl vystìhován z obce a byl mu konfiskován majetek, tentokrát pro neplnìní dodávkových povinností, byl Václav Mièka (è. 12). Další etapou socializace byla snaha o zrušení soukromých obchodù. Ponìvadž pøesvìdèování dvou místních obchodníkù spotøebním družstvem Rozvoj Havlíèkùv Brod o zaèlenìní do socialistického obchodu zùstalo neúspìšné, zøídil Rozvoj v Jamách prodejnu v obecní kovárnì. Živnosti postupnì zanikaly. Již v roce 1946 dal Václav Michálek do klidu kováøství a podkováøství. Nìkteré øemeslníky pøevzal do správy místní národní výbor, který zøídil nìkolik provozoven MNV. Byla to nejen provozovna stavební údržbáøská, ale i holièství, zajišované bývalým holièem po ukonèení pracovní doby v továrnì. Další živnosti byly zaèlenìny do okresních komunálních podnikù. Místní národní výbor V roce 1950 se ètyøi èlenové z øad KSÈ vzdali funkcí a na jejich místa pøešli noví funkcionáøi z øad mládeže. Do MNV pøišla také první žena - B. Tomanová. Èinnost MNV zajišoval placený tajemník. Pøed rokem 1960 jím byl František Novotný. První komisí, která byla pøi MNV ustavena, byla komise zemìdìlská, jejímž úkolem bylo založit v obci jednotné zemìdìlské družstvo, na období pøedváleèné navázala komise finanèní, z pøíkazu ONV byla zøízena komise trestní. Její dodateèné ustavení vysvìtlil MNV prostì - zatím jí nebylo v obci tøeba. Funkci pøedsedy MNV zastával František Svatoò, plénum národního výboru mìlo 11 èlenù, rada vèetnì pøedsedkynì výboru žen byla šestièlenná. V souvislosti s rozsáhlou integrací obcí se v roce 1960 jednalo o slouèení Jam a Hlinného. Jamští zastupitelé s návrhem souhlasili, ke slouèení však nedošlo. Proto nový místní národní výbor pùsobil i nadále pouze pro Jámy. Èleny MNV se stali Jan Klíma, Alois Sochor, Josef Mach, Alois Novotný, Václav Šír, Marta Machová, Cyril Holemáø, František Bratránek, Marie Holemáøová, Marie Novotná, Richard Egner, Stanislav Køíž a Jaroslav Starý. Pøedsedou MNV byl zvolen Jan Klíma. Národní výbor mìl pìt komisí, v jejichž èele stáli èlenové rady - František Bratránek v èele komise finanèní a plánovací, Václav Šír v èele komise zemìdìlské, Alois Sochor v èele komise školské a kulturní, Alois Novotný v èele komise pro služby a místní výrobu, pøedseda Jan Klíma v èele komise pro výstavbu a ochranu veøejného poøádku. Pøedseda stanul i v èele dodateènì z pøíkazu ONV ustavené komise trestní. Po volbách v roce 1964 se stal pøedsedou MNV vedoucí prodejny Josef Hron a tajemníkem zedník Josef Mach. Národní výbor mìl 11 èlenù, mezi nimi tøi ženy. 77

Po volbách v roce 1976 stanul v èele MNV traktorista Josef Karmazín, místopøedsedou se stal Jaroslav Marek, funkci uvolnìného tajemníka vykonával opraváø zemìdìlských strojù Josef Mach. Dopravní obslužnost Záhy po zøízení okresního národního výboru ve Žïáøe získaly Jámy autobusové spojení s okresním mìstem. Od 16. dubna 1949 projíždìla tøikrát týdnì obcí soukromá autobusová linka Bobrová - Žïár, nahrazená po zahájení stavby žïárské slévárny pìti spoji dennì, které provozovala Èeskoslovenská autobusová doprava Žïár. Po dokonèení nové železnièní trati Brno - Havlíèkùv Brod mohly Jámy využívat novou železnièní zastávku, vzdálenou od obce asi 20 minut chùze, ta však byla v roce 1984 zrušena. V roce 1977 byla zavedena sobotní a nedìlní autobusová linka Žïár nad Sáz. - Mirošov. Nová tváø vesnice Úpravy obce, zahájené po roce 1945, pokraèovaly i v padesátých letech. V roce 1952 byla provádìna úprava návsi, hlavním úkolem následujícího roku bylo budování vodovodu, nebo vìtšina studní v obci byla závadných, koncem padesátých let jednal národní výbor intenzivnì o zajištìní nových prostor pro mateøskou školu. Na pøelomu šedesátých a sedmdesátých let byla v Jamách vybudována øada objektù, které výraznì zmìnily tváø vesnice. Vedle objektù JZD za humny è. 26 a 27 to byly pøedevším prodejna smíšeného zboží družstva Jednota, pohostinství a kulturní dùm nad kostelem. Všechny vozovky v obci získaly také bezprašný povrch a byla provedena èásteèná kanalizace. Prodejna byla slavnostnì otevøena v øíjnu 1972, restaurace dokonèena na jaøe 1974, tøetí èást stavby - kulturní dùm byla slavnostnì otevøena koncem roku 1975. V letech 1976-1988, kdy provoz hostince i kulturního domu zajišoval Jan Kremláèek, se v Jamách uskuteènila øada akcí nejen místních organizací, ale i podnikù ze širokého okolí. Jamská restaurace i kulturní dùm byly známy v širokém okolí. Do roku 1974 bylo postaveno 12 nových rodinných domkù pod Hájkem a 6 ve støedu obce, mnoho starých domù bylo opraveno a pøestavìno. V dalších letech výstavba rodinných domkù pokraèovala. Na návsi u kostela byl vydláždìn rybník a upraven na vodní nádrž s kamennou obrubou. Po zøízení pošty byla hovorna pøenesena na poštovní úøad. V roce 1974 bylo již v obci dalších 12 úèastnických stanic. V budovì MNV bylo otevøeno zdravotní støedisko, v nìmž ordinoval každý pátek praktický lékaø a jednou za ètvrnáct dní dìtská lékaøka. Spoleèné hospodaøení pøineslo zásadní zmìnu do vzhledu katastru. Zmizely meze, zanikly mnohé polní cesty, jiné byly opraveny a zpevnìny, zrušeny byly nìkteré rybníèky. Zanikl Posmíšek u Hájka, rybník u kostela byl pøemìnìn na požární nádrž, rybníèek pod školou zasypán a na jeho místì vybudováno høištì. Pomník padlých byl pøemístìn od školy na náves pod è. 77. 78

Spoleèenské organizace Poèátkem padesátých let byly v celé republice zrušena nejen družstva, ale též všechny spolky. Èást z nich byla nahrazena tak zvanými dobrovolnými spoleèenskými organizacemi. V Jamách byla na samém poèátku padesátých let byla ustavena pomìrnì aktivní rada žen, záhy zmìnìná ve výbor žen pøi místním národním výboru. Pøedsedkynì výboru žen byla v padesátých letech automaticky èlenkou rady MNV. Jen malý ohlas mìla po roce 1948 agitace pro ustavení Èeskoslovenského svazu mládeže. V roce 1952 mìl pouhých 7 èlenù. Po válce založená místní skupina Èeskoslovenského èerveného køíže mìla v sedmdesátých letech 115 èlenù. Ve stanici první pomoci, o jejíž zøízení se zasadila, byla zøízena ordinace a poradna pro lékaøe, který dojíždìl do Jam ze Žïáru. Pøedsedkynì skupiny M. Novotná obdržela v roce 1971 za 11 bezplatných odbìrù krve bronzovou medaili prof. Janského. Jako ve vìtšinì vesnic byla i v Jamách vedle Svazu mládeže a z nìkdejšího výboru žen utvoøeného Èeskoslovenského svazu žen, ustavena Tìlocvièná jednota Sokol, Myslivecké sdružení a místní skupina Chovatelù drobného zvíøectva. Místní èástí mìsta Žïáru nad Sázavou Pøi další integraci obcí, v roce 1980, byl v Jamách zrušen místní národní výbor a Jámy se staly místní èástí mìsta Žïáru nad Sázavou. V životì obce, který organizoval obèanský výbor podléhající žïárskému MìstNV, se však pøíliš nezmìnilo. I kroniku obce, zmìnìné na místní èást, si Jámy vedly nadále. V roce 1984 se jejího vedení ujal Cyril Holemáø, který zpìtnì zachytil období od roku 1980. Pøedsedou patnáctièlenného obèanského výboru v Jamách se stal Josef Karmazín, v plénu MìstNV ve Žïáøe nad Sázavou mìly Jámy 5 zástupcù. Život obce probíhal od roku 1980 ve stejných kolejích jako v dobì, kdy ji spravoval místní národní výbor. Hlavní èinnost byla zamìøena na další budování obce. Šlo o dvì hlavní akce - vodovod a kanalizaci. Ponìvadž pùvodnì plánované napojení na vodovod z vírské pøehrady se ukázalo vzhledem k nedostatku vody jako nereálné, byly provedeny nové hloubkové vrty v trati Žleby, postaven vodojem na Vejdochu, provedeny rozvody po celé vesnici a v roce 1989 zahájen zkušební provoz, v první fázi pouze s užitkovou vodou. Již v roce 1981 byla pøedána podniku Vodovody a kanalizace dokonèená II. etapa kanalizace a v roce 1982 byl zahájen zkušební provoz èistírny odpadních vod. Z drobnìjších akcí byly odbahnìny a opraveny nìkteré dlouho neudržované rybníky. Tuto akci i budování vodovodu vážnì narušily prudké deštì 17. a 18. kvìtna 1985, kdy se protrhla hráz rybníka v trati "Za krùny" (Pochopùv), voda se pøehnala pøes hráz rybníka Janovských, kde odnesla èást hráze a zcela znièila rybík Starýho u Boroviny. 79

Voda pøímo odtlaèila jeho hráz a valila se dále do øeky Oslavy k Obyètovu. Po celé období byly pøestavovány nebo stavìny nové rodinné domky, spolu s nimi novostavby, pøestavìny byly usedlosti è. 17, 37 a další.mizely staré grunty. Na místì usedlosti è. 21 byly v roce 1988 posaveny dvì.

Jednotné zemìdìlské družstvo Menšinové družstvo Pøípravný výbor JZD v Jamách, schválený v roce 1950 okresní družstevní radou, zùstal dlouho pouze pøípravným výborem, který nevyvíjel žádnou èinnost. Menšinové jednotné zemìdìlské družstvo, které mìlo pouhých 15 èlenù, se podaøilo ustavit až v roce 1953. Pøedsedou byl Jan Mièa, odmìna za pracovní jednotku byla 9 Kès a naturálie. Družstvo vlastnilo 74,55 ha zemìdìlské, z toho 59,17 ha orné pùdy, 7 koní, 24 krav, 30 kusù ostatního hovìzího dobytka, 7 prasnic a 35 ostatních prasat, nemìlo žádné mechanizaèní prostøedky. Pozemky zùstaly roztøíštìny, s jejich obdìláváním pomáhala strojní traktorová stanice, úèetnictví vedli pracovníci ONV Žïár. K rozšíøení družstva došlo v roce 1956, kdy pøistoupilo 23 èlenù s výmìrou 75 ha zemìdìlské pùdy. Souèasnì byly družstvem pøevzaty usedlosti neplnièù dodávkových povinností - Josefa Šandery è. 21 a Františka Starého è. 36. Družstvo tak obhospodaøovalo 290,59 ha veškeré a 223,25 ha zemìdìlské pùdy. Po pøijetí pùvodních majitelù usedlostí è. 21 a 36 se zvýšil poèet èlenù družstva na 50. Vìtšinové družstvo Vìtšinovým se družstvo stalo až v roce 1959, kdy mìlo 125 èlenù, vlastnilo 546,94 ha pùdy a obhodpodaøovalo 399,81 ha zemìdìlské pùdy. Ještì v roce 1961 však v Jamách soukromì hospodaøilo 12 zemìdìlcù, kteøí obhospodaøovali 54,86 ha pùdy. Z obilnin se pìstovaly na nejvìtších plochách oves a žito, velké plochy zaujímaly brambory, ale také jetel, pìstoval se i hrách, trávy a jetel na semeno a námel. Velmi dobrých výsledkù dosahovalo družstvo v pìstování lnu. V letech 1959-1962 provádìlo družstvo na scelených pozemcích rozsáhlé melioraèní práce. Odvodnìno bylo na 200 ha polí a luk. Pøedsedové družstva se èasto støídali. Po Janu Mièovi byl v roce 1955 postaven do èela družstva Jan Holemáø, v roce 1959 František Vrbas, v roce 1960 Antonín Holán, pak Cyril Holemáø, v letech 1963-1970 Václav Šír, pak Karel Mužátko z Veselíèka. Agronomem byl v letech 1953-1958 František Vrbas, pak Václav Šír, v letech 1963-1970 Cyril Holemáø, po nìm Jan Špaèek. Zootechnikem byl dlouho 80

Josef Juda, vedoucím stavební skupiny František Bratránek, mechanizátorem Jaroslav Starý. První traktor družstvo zakoupil v roce 1958, v roce 1960 mìlo 1 pásový a 6 kolových traktorù, 4 samovazy, 2 mlátièky, silážní øezaèku, trhaè lnu a další mechanizaèní prostøedky. V roce 1970 to již byly 2 pásové traktory, l9 traktorù kolových, nákladní auto, 2 sklízecí mlátièky a 5 bramborových kombajnù. Množství mechanizaèních prostøedkù i v dalších letech stále narùstalo. Živoèišná výroba byla velmi dlouho rozdrobena v nìkolika objektech. Dojnice byly ustájeny na devíti místech, hovìzí dobytek na jedenácti místech, prasnice a prasata na sedmnácti místech. Do roku 1960 byl adaptován vepøín s kapacitou 100 kusù, postavena nová drùbežárna pro 250 ks slepic a adaptována druhá na 200 kusù, adaptován byl kravín pro 60 kusù a stáj pro skot pro 29-30 kusù dobytka. V roce 1963 byla dokonèena nová betonová kolna a adaptován kravín pro 136 kusù, v letech 1961-1964 postaven nový ètyøøadý kravín, pozdìji byla postavena bramborárna, silážní jámy, sýpky a další stavby, které zmìnily celkový vzhled vesnice. Mimo jiné šlo i o 4 bytové jednotky pro èleny JZD. V roce 1974 již družstvo chovalo 960 kusù skotu, z toho 320 dojnic, 700 kusù prasat, z toho 105 prasnic. V témže roce byla zahájena stavba teletníku pro 530 telat. První slouèení družstev Rokem 1974 skonèilo samostatné JZD Jámy svou dvacetiletou èinnost slouèením s JZD Hlinné a JZD Veselíèko. Pøedsedou slouèeného družstva se stal Josef Bláha z Hlinného. O rok pozdìji, k 1. lednu 1975, pøevzalo družstvo hopodáøství státního statku v Jamách, který byl v této dobì souèástí Plemenáøského podniku ve Žïáøe nad Sázavou, s 240 ha zemìdìlské pùdy, z toho 200 ha orné a 40 ha luk. Po slouèení se státním statkem tak družstvo obdìlávalo 1060 ha zemìdìlské pùdy. Ve vìtšinì ekonomických ukazatelù se øadilo mezi nejlepší družstva na žïárském okrese. Zánik malého družstva Takto rozšíøené JZD Jámy pùsobilo však pouhé dva roky. K 1. lednu 1976 došlo k zaèlenìní jamského i dalších družstev širokého okolí do JZD se sídlem ve Slavkovicích, zaujímající vesnice Jámy, Hlinné, Veselíèko, Slavkovice, Jiøíkovice, Petrovice, Radòovice, Køídla, Nová Ves, Olešná, Pohledec, Zubøí a Maršovice s rozlohou 5493 ha zemìdìlské pùdy. Ještì v tomto roce pùsobili však v Jamách dva soukromí zemìdìlci - Miloslav Vencálek obhospodaøoval 3,79 ha a Bohumil Mièa 5,92 ha zemìdìlské pùdy. Z funkcionáøù JZD Jámy pøešel do slouèeného družstva do stejné funkce agronom jamského družstva Jan Špaèek, bydlící však v Herálci. V roce 1977 dostalo toto družstvo pøi oslavách Dne armády v kulturním domì v Jamách název JZD Vzlet Èeskoslovenské lidové armády se sídlem ve Slavkovicích, pozdìji pøeneslo sídlo do Nového Mìsta na Moravì. 81

I když pøešlo sídlo družstva po roce 1976 do Slavkovic a pak do Nového Mìsta na Moravì, neustalo v Jamách v budování nových provozních objektù a tím k podstatné zmìnì vzhledu obce. Jamská obecní kronika se podrobnì všímá výsledkù hospodaøení slouèeného družstva, statistické údaje pro støedisko Jámy jsou však zachovány až z doby po roce 1990. V roce 1992 obhospodaøovalo støedisko Jámy 610 ha zemìdìlské pùdy. Na 139 ha pìstovalo brambory, výnos v tomto roce byl 22,7 tun na hektar. Obilí bylo pìstováno na 471 hektarech, z toho pšenice na 189 ha s výnosem 5,22 tun, jeèmen jarní na 161 ha s výnosem 3,82 tun, žito na 80 ha s výnosem 4,89 t., hrách na 37 ha s výnosem 4,39 t., oves na 25 ha s výnosem 4,83 t. a ozimý jeèmen na 15 ha s výnosem 4,33 t. V celém družstvu pøevažoval chov skotu, který se po roce 1990 jevil jako nerentabilní Dne 29. èervence 1995 vyhoøel v Jamách v této dobì již nevyužívaný kravín spolu se skladem slámy, 6. èervna 1998 vyhoøela pak družstevní pila.

Myslivci a rybáøi Myslivecké sdružení Podle zákona o myslivosti z 18. prosince 1947 a pozdìji vydané smìrnice ministerstva zemìdìlství zaèaly po roce 1950 vznikat lidové myslivecké spoleènosti, dobrovolné spoleèenské organizace, které však pøevzaly i úkoly nìkdejších honebních výborù, organizovaných jako samostatné komise obecních úøadù. V Jamách je honební výbor doložen od roku 1931. Novì vzniklá lidová myslivecká spoleènost pžíslušela do obvodu Jednoty èeskoslovenského mysliveckého svazu ve Žïáøe nad Sázavou, od roku 1966 okresním výborem mysliveckého svazu ve Žïáøe. V Jamách byla myslivecká spoleènost jednou z organizací, které se nejvíce zapojovaly do veøejného života obce. Pùvodní sdružení obhospodaøovalo pouze honitbu v jamském katastru, v únoru 1979 se pak slouèilo s organizacemi z okolních obcí. Myslivci z Jam, Hlinného, Petrovic, Slavkovice a nìkolik èlenù též z Nového Mìsta na Moravì a ze Žïáru nad Sázavou, celkem pøes 30 èlenù, myslivecky obhospodaøovalo celkem 2 529 ha pøevážnì zemìdìlské pùdy od øeky Oslavy po silnici Nové Mìsto - Žïár a od Mìlkovic až po železnici Žïár - Køižanov. Rozorání mezi znamenalo podstatné snížení stavu drobné zvìøe, zato se objevila nová, dosud zde nevídaná zvìø. Do obory v honitbì Øeèice - Svratka byli vysazeni mufloni, kteøí se pøi zimní kalamitì dostali do okolních honiteb, v nichž se zaèali dobøe množit. V osmdesátých letech se sporadicky v honitbì objevila i dosud vzácná èerná zvìø. V roce 1987 byl odhadován stav zvìøe v jamském revíru na 70 kusù svìøe srnèí, 250 zajícù, 30 bažantù, 30 koroptví a 21 muflonù. 82

Podle nového zákona o myslivosti bylo 12. prosince 1992 zaregistrováno nové Honební spoleèenstvo Jámy pro katastr obce a èásti katastrù sousedních obcí Hlinného, Slavkovic, Veselíèka, Mìlkovic, Sazomína a Øeèice o celkové výmìøe 1668 ha, z níž témìø polovinu tvoøí orná pùda, asi ètvrtinu lesy, zbytek louky, pastviny a ostatní. Pro novou honitbu byly stanoveny normované stavy zvìøe: muflon 12 ks, srnèí 43 ks, zajíc 99 ks a bažant 20 kr. Pøedsedou nového spoleèenstva se stal František Mièka z Hlinného, hospodáøem Ing. Josef Novotný z Jam. Podle registru má spoleèenstvo právo provozovat lov, odchyt zvìøe a odchov divokých zvíøat vèetnì pøidružených èiností. Na takto utvoøenou spoleènost navázalo 18. února 1993 ustavený spolek Myslivecké sdružení Jámy. Jamské rybníky Pozemkový katastr z roku 1749 prokazuje, že souèástí témìø každého selského gruntu v Jamách byl rybník. Poèátky nìkterých z nich zøejmì sahaly až do období založení vesnice. Ryba byla v minulosti jednou ze základních potravin.Traduje se, že když pøišel koèí do Jam k sedlákovi do služby, vymiòoval si, aby nebyly k obìdu ryby více než dvakrát týdnì. Cyril Holemáø v druhém dílu obecní kroniky vypoèítal, že v Jamách bylo v minulosti nejménì 41 rybníkù a rybníèkù: 1. Ondrušù nahoøe ve Švastatokách k usedlosti è. 7 2.-3. Sochorù rovnìž ve Švastatokách (jeden z nich zaroslý lesem) k usedlosti è. 33 4. Hlávkù, tamtéž k usedlosti è. 3 5. Plachýho u Hájenky k usedlosti è. 12 6. Kostelencù, tamtéž k usedlosti è. 26 7. Slámù Pod Køibem k usedlosti è. 15 8. Pochopù, tamtéž k usedlosti è. 14 9. Dvoøákù, tamtéž k usedlosti è. 10 10. Janderkù, tamtéž k usedlosti è. 8 11. Sochorù Pod Horkými díly k usedlosti è. 33 12. Bratránkù V Krùnech k usedlosti è. 24 13. Pochopù, tamtéž k usedlosti è. 14 14. Janovskýho Za Krùny k usedlosti è. 35 15. Starýho, tamtéž k usedlosti è. 13 16. Pochopova sádka, v trati Roubka k usedlosti è. 14 17. Sochorova sádka, tamtéž k è. 33 18. Ondrušù Za Mašánkou k usedlosti è. 7 19. Holemáøù Za Humny k usedlosti è. 21 20. Mužátkù, tamtéž k usedlosti è. 20 21. Holemáøù Na Roubkách k usedlosti è. 21 22. Starýho Pod Obecníkem k usedlosti è. 13 23. Mládkù V Obíckách k usedlosti è. 37 83

24. Petrlíkù U Hlinného k usedlosti è. 36 25. Vrbasù Na Spoleènici k usedlosti è. 54 26. Hlavkù Hajný les k usedlosti è. 3 27. Svatoòù, tamtéž k usedlosti è. 34 28. Šamlù, tamtéž k usedlosti è. 9 29. Hlávkù Pod Roubky k usedlosti è. 3 30. Kostelencù, tamtéž k usedlosti è. 26. V obci pak byly rybníky: 31. Posmíšek - nahoøe V Hájku 32. Kohoutovskýho - na Vejpustku 33. Mládkù - pod Bednáøovy 34. Kalcovník - u Krejèího 35. Kostelòák nad Kostelem 36. Pod školou - Pod zahradou 37. Obecník - pod vsí Na Chudobínì 38. Martinù Za humny è. 2 39. Pochopù, tamtéž è. 14 40. Machù, tamtéž è. 29 41. Sochorù, tamtéž è. 33. O obecních rybnících víme, že byly pronajímány. Vìtšina rybníkù však postupnì zanikla a zmìnila se v louky. Až v posledních letech byla èást z nich odbahnìna a vyèistìna. Obnovení rybnièního hospodaøení umožnilo také snížení množství používaných umìlých hnojiv a tím ozdravení vod. K chovu ryb se hodí rybník Hlávkù ve Švarštatokách, Pochopù, Janovskýho a Starýho na Krùnech, Obecník i soukromé rybníky Sochorova sádka, Machù a Sochorù za Humny. Od osmdesátých let se vìnuje pìstování a chovu ryb skupina rybáøù pod vedením Ing. Antonína Holána. Pìstuje se pøedevším kapr a lín, ale zkouší se další druhy ryb - amur, candát, cejn, sumec, mník, maréna a kapr èerný. V roce 1991 byly sloveny tøi rybníky, z nichž bylo vyloveno 1400 kg ryb. Souèasnì bylo osazeno 4 - 5 tisíc kusù násadových ryb. Na potocích v katastru obce - na Hlinìnském potoku a Honzovském potoku s drobnými pøítoky hospodaøí sportovní rybáøská organizace rybáøského svazu.

Jamští sportovci V padesátých letech, byla v Jamách ustavena dobrovolná tìlocvièná jednota Sokol, v níž byly soustøedìny všechny sportovní odvìtví. O zaèátcích èinnosti Sokola je však jen velmi málo zpráv.Ale víme ,co vedlo mládež k jeho založení.Parta kamarádù,pokud byly pøíhodné podmínky, organizovala rùzné sportovní akce. Každou nedìli dopoledne a nìkdy i v týdnu na veèer hrála 84

se odbíjená na dobré úrovni.Na „plácku” u Obecníka se hrála tvrdá a neúnavná utkání v kopané, nìkdy i vybíjené a podobných míèových hrách.V zimì mezi mantinely ze snìhu,nìkdy více než metr vysokými,hrával se hokej.To ovšem byly sportovní akce provozované v pøírodì.Mladí sportovci se domluvili a zakoupili stùl na stolní tenis a svoje první útoèištì našli v sále u Jùdù, který jim dlouhá léta dobøe sloužil.Toto sportovní poèínání pøimìlo p.Aloise Homolku,p.Josefa Hrona a p.Aloise Holemáøe k rozhodnutí založit dobrovolnou tìlovýchovnou jednotu Sokol. To se stalo 15. Øíjna 1957.Od tohoto roku se hraje okresní pøebor mužù ve stolním tenise až do roku 1977, kdy se oddíl odmlèel na dvanáct rokù pro potíže s hrací místností.Po zrušení jamské národní školy pøevzal v roce 1988 TJ Sokol do správy školní budovu, kterou upravil a od roku 1989 hrají opìt dvì mužstva mužù a jedno družstvo dorostu Okresní pøebory. Šachový oddíl byl založen v roce 1962 a tøi roky hrál Okresní pøebor a potom se také na deset rokù odmlèel.Od roku 1975 hraje pravidelnì Okresní pøebor. V roce 1980 Krajský pøebor a od roku 1988 pravidelnì Krajský oblastní pøebor. Podle nového spolkového zákona byl TJ Sokol Jámy protokolován jako nová organizace bez právního pøedchùdce 26. kvìtna 1993. V roce 1996 vznikl oddíl malé kopané, který hraje turnajovì okresní soutìže. Tradièní je pouové fotbalové utkání svobodných a ženatých, za podpory divákù. Na poli kulturním poøádá Tj Sokol Jámy pøi vhodném poèasí lyžaøské závody, taneèní zábavy, uskuteènilo se nìkolik zájezdù. Ve vedení TJ Sokol byli pøedsedové: Václav Šalát, Miroslav Egner, Josef Nedvìd, Karel Šalát, Jaromír Laška, Josef Dolhy, Josef Karmasín, Jaroslav Homolka, Josef Nedvìd. Pro další sportovní odvìtví vznikly samostatné organizace. Dne 21. února 1996 byl protokolován HC (hokejový klub) Jámy, 22. èervence 1998 pak Sportovní støelecký klub Jámy, který v souèasné dobì nevykazuje žádnou èinnost. HC Jámy, do jehož èela byl zvolen Michal Morkus, hrál v prvním roce své èinnosti okresní pøebor, v nìmž se umístil na 3. místì, o rok pozdìji okresní pøebor vyhrál, v roce 1998 obsadil pod vedením Miroslava Bartonì druhé místo. Obec pøispìla finanènì nároèné èinnosti oddílu èástkou 15 OOO Kè, další finanèní prostøedky získali hokejisté sponzorskými dary a poøádáním taneèních zábav. V zimních mìsících jedenkrát roènì organizují zájezd dìtí na výcvik bruslení do sportovní haly ve Žïáøe nad Sázavou.

Nejstarší jamské usedlosti a jejich majitelé V Jamách mìla již v roce 1775 vìtšina usedlostí svá jména, pod nimiž byly usedlosti uvádìny i v úøedních dokumentech, jako byly napøíklad katastry. Pro vìtšinu z nich se nám podaøilo zjistit majitele od první lánové vizitace v roce 1657, ojedinìle i majitele starší. Noví majitelé, kteøí se na grunt pøiženili nebo usedlost koupili, až do uzákonìní pøíjmení v roce 1781 zpravidla pøebírali pøíjmení po gruntì. 85

è. 1 - na Nedvìdovským, u Havlíèkù Celolánovou usedlost koupil v roce 1655 Pavel, pojmenovaný v katastrech Nedvìd. V roce 1664 zde bydlel s manželkou Marianou a pìti dìtmi od jednoho do 24 let. Po jeho smrti v roce 1698 pøevzal usedlost syn Vít, dalším majitelem se stal v roce 1730 Matìj Nedvìd, který pøevzal usedlost od matky, v roce 1761 dìdil Matìjùv stejnojmenný syn, po jeho smrti v roce 1773 koupil usedlost Bernard Mièa, který pøedal grunt v roce 1793 synu Josefovi. V roce 1857 vlastnil usedlost Jakub Havlíèek, v roce 1929 rolník Jan Havlíèek. è. 2 - u Martinù Celolánovou usedlost prodal za 159 zl. v roce 1624 Šimon Martinù svému bratru Janovi. V roce 1664 pøevzal usedlost Janùv syn Jakub, jehož manželka se jmenovala Estera a domácnost tvoøily tøi dìti ve vìku 12 až 24 let. V roce 1694 se majitelem usedlosti stal Jakubùv syn Martin, v roce 1721 pak koupil usedlost Jakub Kaòa ze Stržanova, který se zaèal po gruntì psát Jakub Martinù. Od roku 1757 na gruntì hospodaøil Jakubùv syn Ondøej, od roku 1779 jeho syn Václav Martinù, v roce 1857 Jáchym Martinù, v roce 1929 pak rolník Josef Martinù. è. 3 - na Hlávkovským, u Hlávkù Celolánovou usedlost koupil v roce 1641 TomᚠHlávka, v roce 1666 ji pøevzal syn Urban, který zde hospodaøil s manželkou Ludmilou a ètyømi dìtmi ve vìku 9 až 24 let. V roce 1698 pøevzal usedlost Kašpar Hlávka, který ji v roce 1707 prodal Šebestiánovi Krejèímu. V roce 1715 byl majitelem gruntu Šebestián, syn Bartolomìje Hlávky, v roce 1746 pøevzal usedlost Fabián Hlávka, po nìm v roce 1760 Matìj Šikl a rozhodnutím vrchnosti od roku 1774 Jarolím Molva, V roce 1787 držel usedlost Václav Molva, v roce 1857 Prokop Molva a v roce 1929 pak rolník Alois Mužátko. è. 4 - na Macákovým, u Macákù Pololánovou usedlost pøevzal v roce 1645 Jan Macák od stejnojmenného otce. V roce 1666 je zde uvedena vdova Kaèa Macaèka se ètyømi dìtmi ve vìku 7 až 20 let. Dìdicem usedlosti se v roce 1668 stal nejstarší syn Matouš, který však záhy zemøel. V roce 1670 pøevzal usedlost Jakub Kamínek, psaný v katastrech Jakub Macák. Již v roe 1673 musel však usedlost pro velikou lenost postoupit Janu Poèáteckému, který však z gruntu sbìhl. V roce 1679 pøevzal grunt Matìj Valenta, po jeho smrti v roce 1682 Vavøinec Hlávka, po nìm v roce 1698 Jiøík Jiskra a po jeho smrti v roce 1726 Vít Radostínskej. V roce 1760 pøevzal usedlost Matouš Holemáø, nazvaný v roce 1749 Matouš Macák, v roce 1760 jeho nevlastní syn František Michálek, po nìm jeho bratr Matìj Holemáø. Od roku 1781 hospodaøil na gruntì manžel vdovy po Matìji Holemáøovi Antonín Šikl. V roce 1799 pak pøevzal usedlost syn Matìje Holemáøe Jan Holemáø a v roce 1857 zde hospodaøil 86

Josef Holemáø. Do roku 1929 pøetrval název u Macákù, dùm však náležel obci. Sídlil zde Obecní úøad, pak místní národní výbor, obèanský výbor a od roku 1990 opìt obecní úøad a obecní knihovna. Souèástí objektu je též požární zbrojnice. è. 5 - na Trèkovì èi na Šiklovým, u Paleèkù V roce 1637 koupil pololánovou usedlost Martin Trèka od Jana Šikla, v roce 1653 ji koupil LukᚠKováø, v roce 1655 pravdìpodobnì jeho syn Tomáš, který zde v roce 1666 hospodaøil s manželkou Kaènou, stejnojmennou matkou a tøemi dìtmi ve vìku 2 až 22 let. V roce 1681 pøevzal usedlost Šebestián, syn Šebestiána Krejèího ze Sazomína, psaný též Šebestián Sázavský. Ten již v roce 1683 pøedal usedlost Šimonovi Chalupovi ze Svìtnova. V roce 1708 ji dìdil Šimonùv syn Teofil. Jeho synem byl zøejmì Vít Chalupský, který pøevzal podle zápisu grunt od svého otce. V katastrech z let 1749-1775 je uveden jako Vít Šikl. V roce 1773 pak pøevzal usedlost po zemøelém Vítu Šiklovi syn Kašpar, uvádìný zde i v roce 1787. V roce 1857 vlastnil usedlost František Šikl, v roce 1929 øezník Jan Paleèek, v roce 1977 Jaroslav Marek. è. 7 - na Prašnýho, u Vondrušù Celolánový grunt, který pøevzal v roce 1655 od Jana Prašnýho Tomᚠprašný byl "na stavení drahnì spuštìný". Již v roce 1657 ho pøevzal Petr Mašík, psaný též Ondráš. V roce 1666 zde hospodaøil s manželkou Annou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 až 9 let. V roce 1679 pøevzal grunt od vdovy Anny Šimon Vondráš, v roce 1707 ho pøedal synovi Šebestiánovi (Ondrušovi), po jehož smrti se v roce 1730 ujal gruntu Matìj Šilhánek. V následujících letech se majitelé gruntu èasto støídali. V roce 1734 ho od Matìje Šilhánka pøevzal Vít Michálek, po jeho smrti v roce 1738 ho vdova pøedala Samueli Hlávkovi, po smrti Samuela Hlávky se v roce 1740 stal majitelem Šimon Lojek, v roce 1743 Vít Blažek, od nìho v roce 1749 pøevzal grunt Václav Blažek, v roce 1774 do Václava Blažíèka Bartolomìj Zdražil a v roce 1789 Šimon Bratránek. V roce 1857 vlastnil grunt Josef Bratránek, v roce 1929 pak rolník Jan Mužátko è. 8 - na Janderkovský, u Janderkù Celolánový grunt získal v roce 1655 po zemøelém Klímovi Jakub Janderka. V roce 1666 zde hospodaøil s manželkou Annou a ètyømi dìtmi ve vìku 3 až 13 let. V roce 1684 pøedal usedlost synu Bartoòovi, ten v roce 1724 synovi Martinovi. Po Martinovì smrti koupil usedlost v roce 1726 manžel vdovy Ondøej Juda, nazvaný v kakastrech Janderka, v roce 1773 ji dìdil Jiøí Juda. V roce 1857 vlastnil usedlost, František Juda, v roce 1929 stejnojmenný majitel, tedy František Juda. è. 9 - na Michálkovým, u Michálkù V roce 1620 pøevzal celolánového gruntu Šastný Michalù èi Michálek po otci Jírovi. V roce 166O pøevzal usedlost od "Michala Šastnýho" syn Pavel, nazvaný v 87

soupisech z let 1667-1674 Pavel Šastný. V roce 1666 zde hospodaøil s manželkou Kateøinou a tøemi dìtmi ve vìku 7 až 30 let. Po Pavlovì smrti v roce 1698 koupil grunt Melichar, syn Jakuba Dvoøáka z Jam, po nìm dìdil v roce 1718 syn Antonín, nazvaný v katastrech Michálek, v roce 1757 pak pøevzal usedlost Jan Dvoøák, který zde hospodaøil ještì v roce 1787. V roce 1857 vlastnil usedlost František Dvoøák, v roce 1929 rolník Alois Juda, v roce 1977 Václav Lacina. è. 10 - na Dvoøákovým, u Dvoøákù O celolánové usedlosti máme nejstarší zprávu z roku 1628, kdy ji prodal Havel Dvoøáèek synu Pavlovi, po nìmž ji pøevzal syn Jakub Dvoøák, nazvaný v roce 1666 Jakub Dvoøáèek. V tomto roce zde bydlel s manželkou Marynou a pìti dìtmi ve vìku 2 až 18 let. V roce 1688 pøevzal usedlost Jakubùv syn Šebek, v roce 1724 od vdovy Justýny syn Jiøí Dvoøák, v roce 1761 pak jeho syn Jakub. V roce 1857 vlastnil usedlost František Dvoøák, v roce 1929 rovnìž rolník František Dvoøák. è. 11 - u Judù Celolánovou usedlost koupil v roce 1635 Šimon Juda od své matky. V letech 1657-1666 zde hospodaøila Lída Judková èi Judka, v roe 1666 se ètyømi dìtmi ve vìku 4 až 40 let. V roce 1671 pøevzal usedlost syn Jan, v roe 1796 jeho syn Jiøík, v roce 1741 pak Jiøíkùv syn František Juda. V roce 1772 se stal majitelem uedlosti Ondøej Mužatko, v roce 1778 František Sochor, podle zápisu jen do dospìlosti Ondøejova syna Josefa. V roce 1782 však František Sochor postoupil grunt synovi Vácava Macha Josefovi, který byl majitelem usedlosti i podle katastru z roku 1787. V roce 1857 je zde uveden TomᚠBeneš, v roce 1929 rolník František Svatoò, v roce 1977 Josef Chroust. è. 12 - na Plachýho, u Plachých V roce 1653 získal celolánový sirotèí grunt Matouš Plachej, který je zde v roce 1666 uveden s manželkou Mandalenou a ètyømi dcerami ve vìku 2 až 16 let. Po jeho smrti v roce 1670 pøevzal grunt Václav Doležal ze Slavkovic, který ho již v roce 1673 postoupil Bartolomìji Martinovi, nazvanímu v roce 1674 Bartoò Plachej. V roce 1705 pøedal grunt synu Mikulášovi, ten v roce 1738 Vojtìchu Lojkovi, po nìm v roce 1749 získal grunt Václav Plachej, od nìho v roce 1759 Šimon Plachej, v roce 1772 od Šimona Plachého Václav Mièka, v jehož rodì zùstala usedlost i nadále. V roce 1802 ji dìdil František Mièka. František Mièka je zde uveden i v roce 1857, v roce 1929 vlastnil usedlost rolník Václav Mièka, který byl v roce 1952 vystìhován pro neplnìní dodávkových povinností a majetek mu byl zkonfiskován. è. 13 - na rychtì, u Starých Dìjinám jamské rychty, pùvodního svobodného dvora, jsme se vìnovali v pøedešlých kapitolách. Po rychtáøi Markovi ji v roce 1626 koupil Øehoø Šimù 88

ze Žïáru, v roce 1664 Jan Martinù z Jam, který je v soupise poddaných z roku 1666 nazván Jan Starý. S manželkou Zuzanou mìli tehdy 9 dìtí ve vìku 2 až 18 let. V roce 1690 dìdilusedlost syn Øehoø, který ji v roce 1735 pøedal synu Matìjovi. Po jeho smrti v roce 1758 pøevzal rychtu syn, rovnìž Matìj, který je nadále psán s pøízviskem Starej nebo Starý. V roce 1789 se stal majitelem rychty Matìjùv syn Jan Starý, v roce 1793 pak vdova Viktorie. V roce 1857 je zde uveden Jan Starý. Rod Starých hospodaøil na rychtì až do 20. století. V soupise usedlíkù v obecní kronice z roku 1929 je jako majitel gruntu uveden Václav Starý s oznaèením rychetník. Také tato usedlost byla v padesátých letech konfiskována a majetek pøidìlen JZD. V roce 1977 zde bydleli Milan a Josef Karmazín a rodina Rousova. è. 14 - na Pochopovým, u Pochopù Celolánovou usedlost prodal v roce 1635 Václav Pochop za 250 zl. synu Matìjovi, který do roku 1641 vyplatil všechny závazky, váznoucí na gruntì. Matìj Pochop zde v roce 1666 hospodaøil s manželkou Markytou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 až 18 let, z nichž tøináctiletý syn Pavel pøevzal usedlost v roce 1671. V roce 1708 dìdil jeho syn Jan, v roce 1729 pøevzal usedlost Isidor Juda, nazvaný v katastru z roku 1749 Isidor Pochop. Na gruntu mìl hospodaøit jen mìl do zletilosti Janova syna, usedlost však zùstala v Judovì rodì. V roce 1761 ji od otce pøevzal TomᚠJuda, v roce 1773 Josef Juda, který byl majitelem usedlosti jštì v roce 1787. V roce 1757 je zde uveden František Juda, v roce 1929 rovnìž rolník František Juda. è. 15 - u Slámù Celolánovou usedlost, v nejstarší pozemkové knize oznaèenou jako Grunt Matouše Slámy, prodali v roce 1626 sirotci po Jakubovi Slámovi Dorota a Mariana za 20O zl. Matoušovi z Újezda. Matouš pøevzal po gruntu jméno Sláma. V roce 1662 získal grunt Matìj Mužátko, který je soupise poddaných z roku 1666 nazván Matìj Sláma. Bydlel zde s manželkou Rozinou a šesti dìtmi ve vìku 2 až 12 let. Nejstarší syn Kašpar pøevzal usedlost v roce 1671. Po jeho smrti se v roce 1696 ujal gruntu Martin Malena ze Lhoty, manžel jedné z Kašparových dcer. Od nìj koupil usedlost v roce 1791 Matìj Pochop, užívající v následujících letech pøízviska Matìj Sláma. V roce 1774 pøevzal usedlost Matìjov syn Antonín Sláma, v roce 1794 Antonínùv bratr Tomáš. V roce 1857 je zde uveden Martin Sláma. Rod Slámù na gruntì hospodaøil ještì v roce 1929, kdy vlastnil usedlost František Sláma. è. 16 - na Šedivýho, u Šedivých Celolánovou usedlost získal v roce 1655 po zemøelém Vaclavovi Šedivým Matouš Šedivej, který zde v roce 1666 hospodaøil s manželkou Evou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 až 18 let. Po jeho smrti dìdil v roce 1696 grunt syn Daniel, který ji v roce 1737 "pro sešlost vìku" pøedal synovi Valentinovi. Po Valentinovì smrti získal v roce 1754 usedlost Šimon Bratránek, nazvaný v katastru z roku 1775 Šimon Šedivej, v roce 1789 ji pøevzal syn Ondøej Bratránek, v roce 1857 je zde uveden Josef Bratránek a v roce 1929 zde hospodaøil rolník Jan Bratránek. 89

è. 17 - na Vomáèkovým, u Vomáèkù Pololánovou usedlost koupil v roce 1653 Václav Omáèka od Klímy, asi svého otce. V soupise z roku 1666 je uvádìn s manželkou Kateøinou a ètyømi dìtmi ve vìku 11 až 20 let. V roce 1677 pøedal usedlost synu Vavøincovi, ten nìkdy pøed rokem 1716 bratru Matoušovi, Matouš Vomáèka pak v roce 1719 synu Vojtìchovi. V roce 1731 koupil usedlost František Chobotský, nazvaný v katastrech z let 1749 a 1775 František Vomáèka, v roce 1758 pøevzal usedlost syn Václav Vomáèka, v roce 1779 pak Josef Krejèí ze Sazomína. V roe 1857 je zde uveden Jan Krejèí, v roce 1929 zde hospodaøil rolník František Šikl, roce 1977 pak na usedlosti bydlel Josef Kropáèek. è. 18 - na Doležalovým, u Lojkù Pololánovou usedlost, zapsanou jako první v nejstarších katastrech, pøevzal v roce 1630 po zemøelém Jírovi Mládkovi Jíra Doležal, psaný též Lojek. V roce 1666 zde hospodaèil s manželkou Salomenou a ètyømi dìtmi ve vìku 1 až 24 let. Nejstarší syn Pavel pøevzal usedlost v roce 1675. Po jeho smrti pøevzal v roce 1702 grunt syn Melichar, od nìhož ji koupil v roce 1717 Václav Bártù z Radotína. Po smrti Václava Bártù èi Lojka dìdil v roce 1737 usedlost syn Mikuláš, po nìm v roce 1757 Mikulášùv syn Šimon, v roce 1771 pak pøevzal grunt Šimona Bárty Josef Nedvìd, v roce 1798 pak Josefùv stejnojmenný syn, v roce 1857 opìt Josef Nedvìd. V roce 1929 byl è. 20 - na Mužátkovým, u Mužátkù Pololánovou usedlost získal v roce 1653 po Janovi Mužátkovi Matìj Mužátko. V roce 1664 ji koupil Václav Voliva, který je soupise poddaných z roku 1666 je uveden jako Václav Mužátko s manželkou Annou a dvìma dìtmi ve vìku 7 a 10 let. V roce 1675 prodal Václav Voliva usedlost Pavlovi Jarošovi z Mìstce, který je v katastrech nazýván Pavel Mužátko. V roce 1688 pøevzal grunt Šebek Krejèí, o dva roky pozdìji Pavel Jaroš, psaný v následujících letech Pavel Mužátko. V roce 1723 pøevzal usedlost Pavlùv syn Šimon Mužátko, v roce 1759 symonùv syn Ferdinand, v roce 1772 pak Václav Starý. V roce 1857 vlastnil usedlost Jan Mužátko, v roce 1929 rolník František majitelem usedlosti Václav Nedvìd. Mužátko. è. 21 - na Holemáøovým, u Holemáøù V roce 1623 byl prodán sirotèí grunt po Vavøincovi Holemáøovi synu Øehoøovi, který usedlost v roce 1629 prodal bratru Vítovi. Podle nejstaršího dochovaného katastru byl grunt Ambrože Holemáøe od roku 1656 pustý. V soupise poddaných z roku 1666 je uvedena rodina Víta Holemáøe s manželkou Dorotou a ètyømi dìtmi ve vìku 18 až 26 let, nejstarší Ambrož, který se v témže roce stal majitelem usedlosti. V roce 1692 ji dìdil syn Ondøej, v roce 1709 se stal hospodáøem "na Holemáøovým" Martin, syn Trèkù, v roce 1741 Rudolf Šilhánek, který je 90

v rektifikaèních aktech nazván Rudolf Holemáø, v roce 1751 pøevzal usedlost Alexandr Holemáø, v roce 1761 TomᚠJuda, v roce 1773 Matìj Šandera a v roce 1798 Václav Kabrda. V roce 1857 ji vlastnil MatyᚠŠandera, v roce 1929 pak rolník Josef Šandera. è. 22 - u Šírù Chalupnickou usedlost prodal v roce 1653 Kašpar Molva Václavovi, v roce 1660 se stal jejím majitelem tesaø Jan Molva, v roce 1669 Matìj Sláma, za nìhož usedlost zpustla. V roce 1673 ji koupil Václav Rùžièka, v roce 1696 ji od vdovy Václava Rùžièky koupil Matìj Koudela, jehož syn Eliᚠpøijal pøíjmí Molva. V roce 1746 se stal majitelem chalupy Jaromír Molva, v roce 1750 jeho bratr Josef Molva, v roce 1754 Vojtìch Nedìlka, který rovnìž pøijal pøíjmìní Molva, v roce 1776 pak Jakub Molva, který byl majitelem chalupy ještì v roce 1787. V roce 1857 vlastnil domek Jan Holemáø, v roce 1929 rolník Václav Šír. è. 24 - na Bratránkovým, u Bratránkù Celolánovou usedlost prodal v roce 1627 Matouš Bratránek synu Václavovi, v roce 1663 ji pøevzal Václavùv syn Ondra, který je v soupise podaných z roku 1666 uveden s manželkou Kaèou, matkou Dorotou a ètyømi dìtmi ve vìku 10 až 18 let. V roce 1690 dìdil usedlost Ondrùv syn Martin, v roce 1723 vnuk Matouš. O rok pozdìji byla usedlost pøipsána Matoušovu bratru Petrovi, který však bìhem roku zemøel a usedlost pøevzal zpìt Matouš. Až v roce 1754 dìdil jeho syn Jiøí, v roce 1780 pak vnuk Josef. V roce 1857 zde zde hospodaøil Josef Bratránek, v roce 1929 rolník Josef Juda. è. 25 - na Hemzálku, u Hemzálkù Pololánovou usedlost pøedal v roce 1653 Jakub Hemzálek synu Matìjovi, od nìhož ji koupil v roce 1660 Martin Èech. V seznamu z roku 1667 je však usedlost uvedena jako pustá. V roce 1669 ji pøevzal Pavel Rychtáøù, zvaný i Pavel Hemzálek, v roce 1733 ji pøevzal MikulᚠSochor, po jeho smrti v roce 1739 od matky syn Vavøinec Hemzálek. Ten prodal v roce 1759 usedlost zeti Jiøímu Vomáèkovi, jinak Holemáøovi, který zde hospodaøil ještì v roce 1787 Jiøí Holemáø. V roce 1857 byl majitelem usedlosti Josef Holemáø, v roce 1929 rolník František Holemáø. è. 26 - na Kostelencovì, u Kostelencù Pololánovou usedlost prodal v roce 1653 Øehoø Kostelenec synu Blažejovi, který zde v roce 1666 bydlel s manželkou Annou a tøemi dìtmi ve vìku 7 až 14 let. V roce 1690 pøevzal grunt Blažejùv ze Jan Šedivej, v roce 1706 koupil grunt od Janovy vdovy Estery Vojtìch Nedvìd, jemuž vrchnost usedlost v roce 1738 pro špatné hospodaøení odebrala a pøedala ji Václavu Vašíèkovi. Po jeho smrti 91

v roce 1746 dostal usedlost Karel Kostelenec, v roce 1777 pak jeho syn Ondøej. V roce 1857 vlastnil usedlost František Kostelenec, v roce 1929 rolník Josef Kostelenec. V roce 1977 zde byly kanceláøe JZD. è. 27 - na Jiskrovým, u Holánù Pololánovou usedlost "na Jiskrovì" koupil v roce 1643 Matìj Kuchaø od vdovy Kateøiny Jiskrové. V roce 1653 pøevzal usedlost Martin, oznaèovaný jako Martin na Jiskrové, v katastrech z let 1657-1667 nazvaný Martin Trèka, který zde v roce 1666 bydlel s manželkou Annou a tøemi dìtmi ve vìku 8 až 18 let. Dìdicem se v roce 1678 stal dvaadvacetiletý syn Jan, po jeho smrti v roce 1703 pøevzal grunt Jakub Pohanka ze Slavkovic, zøejmì manžel vdovy po Janu Trèkovi. V roce 1727 pak pøevzal od svého otèíma grunt Vavøinec (Lorenc) Trèka, v roce 1763 jeho syn Jakub, uvádìný zde ještì v roce 1787, v roce 1857 pak na gruntì hospodaøil Jan Trèka. V roce 1929 byl majitelem usedlosti, jejíž pùvodní název zanikl, rolník Antonín Holán. è. 28 - u Milfajtù Celolánovou sirotèí usedlosti koupil v roce 1653 Jíra Radostínský, nazvaný v katastru z roku 1657 Jíra Mašan. Vrchnost pøidala ke gruntu Mašanovský rybníèek, který pøed léty po smrti Jana Mašana pøevzala vrchnost. V roce 1666 hospodaøil na gruntì Jíra Mašan s manželkou Dorotou a tøemi dìtmi ve vìku 1 až 8 let, v roce 1689 dìdil jeho syn Havel, v roce 1725 vnuk Pavel. Od Pavla, za nìhož grunt zpustl, pøevzal grunt v roce 1741 Václav Maøík z Vatína, nazvaný v katastrech Václav Mašan. Od nìho pøevzal grunt Jan Mašan aneb Pochop, po nìm v roce 1801 syn Jan Pochop, v roce 1857 je zde uveden Josef Pochop, v roce 1929 zde pak bydlel kováø František Milfajt. è. 29 - na Machovì, u Machù Celolánovou usedlost pøedal v roce 1653 Klíma Machù Burianovi, který zde v roce 1666 zde hospodaøil s manželkou Bìtou a dvìma syny ve vìku 15 a 18 let. V roce 1681 pøevzal usedlost jako pustou Vít Sochor, o rok pozdìji ji pro nedostatek zdraví postoupil Jakubovi Pohankovi ze Slavkovic, ten však grunt nezlepšil, ale "ještì více spustil". V roce 1693 pøevzal grunt Dobiáš, syn Pavla Nedvìda, v roce 1695 ho pøedal Jakubovi Kuchaøi, v roce 1713 dìdil Jakubùv syn Jan, psaný po gruntì Mach, již v roce 1721 však pøevzal usedlost Jan Starýho z rychty, v roce 1733 ze Jana Starýho Antonín Kundrat, nazývaný v katastrech Antonín Mach, v roce 1761 pøevzal usedlost jeho syn Filip, v roce 1797 pak vnuk Ondøej Mach. V roce 1857 zde hospodaøil Jan Mužátko, v roce 1929 rolník Josef Kabrda è. 30 - u Kabrdù V nejstarším katastru z roku 1674 je uvedena dvanáctimìøicová stará poustka 92

Kabrdovská. Podle rozsahu šlo zøejmì pùvodnì o pololán, který byl pustý již v roce 1657. V roce 1665 byl majitelem poustky Vávra Mládek, v roce 1666 Burian, v roce 1680 Øehoø Doležal, který asi pøevzal pøíjmí Kabrda, nebo v roce 1693 pøevzal usedlost od vdovy po Kabrdovi Josef Koudela z Hlinného, po jeho smrti v roce 1703 Matìj, syn Michala Pohanky ze Slavkovic, v roce 1739 po Matìjovì smrti Filip Kabrda asi vzhledem k dlouhodobému neobdìlávání gruntu, oznaèen jako chalupník, ovšem vlastnící 11 mìøic a 6 achtlù pùdy. V roce 1761 dìdil usedlost syn Antonín, v roce 1793 pak Martin Kabrda, v roce 1857 je zde uveden Josef Kabrda, v roce 1929 zde pak hospodaøil rolník Jan Kabrda, v roce 1977 zde pak bydlel dùchodce Karel Svatoò. è. 31 - na Buèkovì, u Buèkù Pololánovou usedlost na Buèkovì koupil po smrti Jakuba v roce 1653 TomᚠBuèek, v roce 1662 ji dìdil syn Martin Buèek, který zde v roce 1666 bydlel s manželkou Voršilou a osmiletým synem. V roce 1688 koupil grunt od své matky Matouš Buèek, po jeho smrti v roce 1718 Kašpar Mládek, psaný nìkdy též Kašpar Hlávka, od nìho v roce 1726 Jiøík Dostál. Od tohoto Jiøíka nedbalce pøevzal grunt v roce 1739 Bernard Svatoò, nazvaný v roce 1749 Bernard Buèek, v roce 1758 Antonín Pochop, od nìho v roce 1772 Bernard Nedvìd a v roce 1778 Matouš Hudeèek, který vlastnl usedlost ještì v roce 1787. V roce 1857 zde hospodaøil František Košál, v roce 1929 rolník Antonín Sláma. è. 33 - u Sochorù Celolánovou usedlost dìdil v roce 1633 Matìj Sochor po Šimku Sochorovi. V roce 1666 ji pøevzal Matìjùv dvacetiletý syn Jakub Sochor, v roce 1708 jeho syn Šebestián. Od Šebestiána Sochora koupil v roce 1727 grunt na Sochorovým Václav Kostelenec, který se po gruntì psal Sochor. V roce 1763 pøevzal usedlost Matìj Sochor, v roce 1769 ho koupil Josef Hudeèek, v roce 1797 ho pak pøevzal jeho syn Jan, v roce 1857 zde hospodaøil Josef Hudeèek. V držení tohoto rodu zùstala usedlost až do 20. století. V roce 1929 na ní hospodaøil rolník Josef Hudeèek. è. 34 - u Svatoòù V roce 1628 prodal Bartoò Svatoò celolánovou usedlost synu Václavovi. Václav Svatoò je zde roce 1666 uvádìn s manželkou Dorotou a tøemi dìtmi ve vìku 18 až 24 let. V roce 1669 se stal majitelem gruntu nejstarší syn Havel, v roce 1698 jeho syn Martin, v roce 1726 pøevzal od vdovy po Martinu Svatoòovi grunt syn Josef, v roce 1760 Josefùv stejnojmenný syn, v roce 1778 jeho bratr Šimon a v roce 1798 Šimonùv stejnojmenný syn Šimon Svatoò. V roce 1857 je zde uveden Jiøí Svatoò, v roce 1929 rolník Josef Svatoò. è. 35 - na Janovskýho, u Janovských Pololánovou usedlost pøevzal v roce 1643 Klimeš Janovský od matky Barbory. 93

V roce 1655 se ujal gruntu Marek Michálkù, psaný v roce 1657 Marek Janovský, v roce 1661 se stal majitelem usedlosti TomᚠJanovský, který zde v roce 1666 bydlel s manželkou Annou a dvìma dìtmi ve vìku 1 až 3 let, v roce 1677 však z gruntu sbìhl. Usedlost pøevzal Matouš Kršòák, od nìho ji v roce 1684 koupil Matìj Zeman ze Sazomína, který pøevzal pøíjmí Janovský. V roce 1719 dìdil usedlost jeho syn Blažej, od nìho koupil usedlost v roce 1736 Bartolomìj Svatoò, v roce 1743 ji pak pøevzal LukᚠKašpar èi Janovský. Po jeho smrti pøevzal grunt v roce 1757 Šebestián Janovský, od nìhož ho v roce 1769 koupil Pavel Nevrkla, v roce 1780 pøevzal pak grunt Pavlùv syn Ondøej, v roce 1857 je zde uveden František Nevrkla a v roce 1929 rolník František Nevrkla. è. 36 - na Sochorovì, pozdìji u Petrlíkù Usedlost "na Sochorovì" prodal v roce 1636 Jíra Sochor Václavu Macákovi, který je v katastru z roku 1657 nazván Václav Sochor. V roce 1665 koupil usedlost Vávra Mládek, po nìm ji v roce 1690 získal syn Matìj. Po Matìjovi smrti dìdil usedlost v roce 1713 syn Mikuláš, v roce 1720 byl ten nedbalý Mikulᚠnucen pøedat grunt Pavlovi Ondroušovi, v roce 1730 ji od toho nedbalce Pavla pøevzal Šebestián Nedvìd, v roce 1761 pøevzal grunt jeho syn Jakub, v roce 1773 Karel Michálek neboli Svatoò a v roce 1780 Václav Michálek, psaný v katastru z roku 1787 Václav Sochor. V roce 1857 je zde uveden Jan Petrlík a v roce 1929 zde hospodaøil rolník František Starý, který zemøel v roce 1976 a objekt pøevzalo JZD. è. 37 - na Mládkovým, u Mládkù Chalupnickou usedlost, k níž však v roce 1775 náleželo 8 3/8 mìøice pùdy (ve srovnání s ostatními usedlostmi by šlo o ètvrtlán), pøevzal v roce 1653 od otce Jíry MikulᚠMládek, který je v soupise poddaných z roku 1666 uveden s manželkou Kateøinou a sedmi dìtmi ve vìku 2 až 20 let. V roce 1682 koupil usedlost Matìj Koudela z Hlinného, v roce 1696 Šebestián Krejèí ze Sazomína, v roce 1707 Kašpar Hlávka, v roce 1753 jeho syn Matìj, psaný Matìj Mládek a v roce 1779 Jiøí Mašan. V roce 1857 zde hospodaøil Josef Mužátko, v roce 1929 rolník Josef Hudeèek a v roce 1977 zde bydlel Jan Bratránek.

94

Jamské povìsti Jamský kozel Když po obnovení žïárského kláštera jezdili mniši s vozíkem taženým oslem po klášterních vesnicích, aby zde vybírali pøedepsaný desátek, chodil s nimi i otec Ambrož, aby mohl poskytnout, ovšem za patøièný úplatek, umírajícím poslední pomazání a zachránit je tak pøed plameny pekelnými. Toto jeho poèínání se nelíbilo ïáblovi, který byl pøipraven odnést umírající høíšníky do pekla. Zásluhou otce Ambrože, který byl ochoten za kopu vajec zachránit pøed peklem i nejvìtšího lotra, mu plány nevycházely. Již dlouho mìl políèeno na èarodìjníka mlynáøe Bobka ve mlýnì na Køítku, ten se však spojil s vodníkem a ïábla vždy pøelstil. Pøi jedné z cest za desátky se mniši s otcem Ambrožem zastavili v Jamách, kde dal Ambrož rozhøešení umírající Báøe Klimšové, která klášteru slíbila jediný svùj majetek, který jí zùstal. Byl to kozel, vùdce stáda, o které Klimška pøišla bìhem své dlouhé nemoci. Otec Ambrož si øekl, že i kozel je dobrý a poruèil jamskému rychtáøi, aby kozla pohlídal, že si ho pøevezmou pøi zpáteèní cestì do Žïáru. Vybrali desátky v Hlinném, v Øeèici a pøišli do Hodíškova, kde umíral jakýsi lotr a žháø. Ïábel po neúspìchu ve mlýnì na Køítku byl pøipraven odnést ho do pekla, otec Ambrož ho však za kopu vajec, které klášteru nabídla lotrova žena, pøed pekelnými mukami zachránil. To ïábla rozvzteklilo. Pøemýšlel, jak by se mnichùm pomstil. Vìdìl, že pokud se ukáže ve své skuteèné podobì, mniši ho symbolem køíže zaženou. Promìnil se proto v kozla a když v lese Zálomy mniši s otcem Abrožem odpoèívali, napadl je svými rohy. Mniši se domnívali, že je to kozel Klimšky z Jam a nenapadlo je proto chránit se symbolem køíže. Ïábel jim splašil oslíka, dùkladnì jim namlel a všechnu mouku, vejce, máslo a další potraviny, které posbírali od sedlákù v klášterních vesnicích, rozdupal a naházel do potoka. Potluèení, s rozbitým vozíkem, bez osla, který pøed rozvztekleným èertem-kozlem utekl, se pøibelhali do Jam, kde pøed rychtou uvidìli uvázaného kozla od Klimšky - jediné, co ze své výpravy odvezli do kláštera. Až v Jamách si uvìdomili, že kozel, který je napadl pøi odpoèinku v lese Zálomy, byl pøemìnìný ïábel. Samozøejmì sklidili jak v Jamách, tak pøi cestì pøes Žïár, mnoho posmìchu. A když brzy na to, v roce 1667, když žïárská klášterní vrchnost dávala rychtáøùm svých vesnic peèeti, obdržely Jámy peèe s pøední polovinou vztyèeného kozla s mohutnými rohy. Povìst o jamském kozlovi zpracoval do veršované podoby Richard Neugebauer a otiskl ji ve sbírce Èertùv kámen. Zaèlenil do ní i jednu z verzí povìsti o mlýnì na Køítku èi Skøítku. Zbývá proto pouze dodat, že vodník, chránící dosud mlynáøe Bobka, se s ním rozkmotøil a utopil ho. Èert se tak doèkal alespoò jednoho z høíšníkù, na kterého mìl políèeno. Mlýn potom zanikl, zùstal jen název na Køítku. Polovina kozla na peèeti z roku 1667 byla od poèátku považována za jamský znak, který najdeme i na nové peèeti, poøízené v roce 1781, i na razítkách, které 95

užívala obecní samospráva po roce 1850. Figuru kozla, doplnìnou symbolikou z erbu pøedpokládaných zakladatelù vesnice pánù z Obøan èi Kunštátu, nalezneme i v novém znaku, který byl Jamám udìlen rozhodnutím pøedsedy poslanecké snìmovny Parlamentu Èeské republiky è. 41 ze dne 17. øíjna 1997. Znakem Jam se tímto rozhodnutím stal zeleno-støíbrnì polcený štít, vpravo vyniká pùl støíbrného kozla s èervenou zbrojí, v horní èásti levého pole tøi èerná bøevna. Souèasnì získaly Jámy i obecní prapor, který tvoøí zelená žerïová èást s polovinou bílého kozla s èernou zbrojí, vynikající z vlající èásti, tvoøené sedmi vodorovnými pruhy, støídavì bílými a èernými, v pomìru 1 : 1 : 1 : 1 : 1 : 1 : 6. Pomìr šíøky k délce listu je 2:3. Pøevzetím figury kozla do oficielního znaku se stala povìst o jamském kozlovi znakovou povìstí, jakými se mohou chlubit jen významné šlechtické rody a nejvýznamnìjší mìsta. Skøítkùv mlýn Ve smìru z Jam na Vatín, nedaleko nìkdejší zastávky Jámy na železnièní trati Brno - Žïár nad Sázavou, stával na malém, ale bystrém potùèku velký mlýn, opøedený nìkolika povìstmi. Nejznámìjší zachytil ve sbírce U vyhaslých milíøù Vladimír Šacha. Ve mlýnì bývalo pøes den živo, v noci se však lidé tomuto místu vyhýbali. Sám mlynáø si stìžoval, že ve mlýnì straší. Pøesto mlynáø prosperoval, lidé rádi mleli ve mlýnì, o nìmž se tvrdilo, že v nìm v noci straší. Mlynáøka všude roznášela, že v noci bìhá po dvoøe èervené svìtýlko, že je to jistì skøítek. Také sousedé z Vatína i Jam nìkolikrát zahlédli v houští smìrem ke mlýnu v noci svìtýlka, nikdo se však ke mlýnu neodvážil. Pouze mlynáø se synem vysedávali dlouho do noci ve Vatínì v hospodì a beze strachu se pozdì v noci vydávali k domovu. Na samotì v Bartaèkách, ve Vatínì i v Jamách se v téže dobì ztrácelo obilí, uzené maso, ale i nové boty, šaty a peøiny, zkrátka vše, co se dalo odnést. Rychtáøi z Vatína se dokonce ztratily zlaté šperky ze skøíòky, jejíž klíèek nosila žena na krku. Ta spala u okna, v noci se jí zdálo, že ji nìkdo lechtá na krku, ale ihned usnula. Ráno zjistila, že má na krku øetízek bez klíèku a že její drahé šperky zmizely. Za lupièe byl považován skøítek ze mlýna. To vyprovokovalo rychtáøe k akci. Svolal radní, zavolali obecního policajta a v noci se vypravili ke mlýnu. Opatrnì se plížili lesem od Bartaèek, aby nevzbudili ve Vatínì podezøení. Na mlýnském dvoøe skuteènì uvidìli bìhat èervené svìtýlko, nebyl to však skøítek, ale mlynáøka s dcerou. Vpadli dovnitø, hledali mlynáøe se synem, kteøí již pøed jejich výpravou odešli z vatínské hospody, ale místo nich objevili ve døevníku tajnou komoru, plnou ukradených vìcí. Marnì se mlynáøka vymlouvala, že je tam nanosil skøítek. Když se k ránu oba "skøítkové" mlynáø se synem vraceli s plnými pytli zboží do mlýna, pøedal je rychtáø spravedlnosti. Oba byli odsouzeni. 96

Matka s dcerou mlýn neudržely, protože v nìm nikdo nemlel. Odstìhovaly se proto do mìsta, budovy mlýna chátraly, až z nich zbylo jen nìkolik zdí, zarùstajících travou a mechem. Jak zanikly doly u Jam U Jam kdysi bývaly støíbrné šachty.Však se dodnes na jednom místì øíká Støíbrné horky, právì tam se kutalo.Vrchnost se horlivì starala o to, aby z dolù vyzískala co nejvíce. Povolala sem cizí horníky a posílala do šachet i své poddané a ti pro ni dìlali.Víte,jak ty doly zanikly? Dejte si o nich vyprávìt. V Jamách žil mladý muž a toho poslala vrchnost robotovat na šachtu.Po pravdì øeèeno, pøišel nové práci na chu. Ne proto, že by se nadøel ménì než na poli nebo v lese. Byla to robota stejnì tuhá, ale vydìlal si o mnoho víc, než kdyby døel od slunka do slunka jako nádeník na panském. Zato jeho žena! Ta si v duchu pøedstavovala všecko, co muž pod zemí zažije a co se mu mùže stát. Vždy každou chvíli vynesli z šachty nìkoho pochroumaného a zmrzaèeného. Nebo co se všechno povídalo o podzemním skøítku permoníkovi! Marnì ji chlácholil, mìla strach. Jednoho dne horník narazil na tlustou žílu støíbra. Radost pohledìt,ale horší bylo, že se tu skála boøila a vypadalo to, že se každou chvíli zøítí. „Pantáto“, øekl havíø, „dejte mì jinam“. Nic nebylo havíøovi platné prosit, že má strach. Musel jít kopat. Zabral se do díla, a jak kopal, ulomila se mu u krompáèe špice. Zdálo se mu že je to výstraha, a oddychl si, když šichta skonèila. Pøíští den mu pantáta vyhuboval, že mìl zbyteèný strach a poslal ho znovu kopat. Jak lámal skálu, najednou mu zarachotilo nad hlavou! Balvan velký jako stùl mu spadl zrovna vedle nohou, jen taktak odskoèil. Pøišel domù, s nikým nemluvil a ani jíst mu nechutnalo. I pøes pláè manželky šel ráno do práce a znovu prosil pantátu, a ho do šachty neposílá, že má dìti a kdo je bude živit, když zùstane pod zemí. Pantáta odpovìdìl, že šachta živí jeho, ženu i dìti.On už nic neøekl a odešel. Vzal kladivo, dláta a krompáè a opatrnì kopal. Ale pohroma pøišla zcela bez výstrahy. Najednou se pohnuly balvany zrovna pod ním, zaslechl ještì temný zvuk, jako by vedle nìho udeøil hrom - a bylo po všem. Ženì donesli už jenom zprávu, co se stalo, a hromádku mincí.Øekli jí, že její muž mìl tøiatøicet rokù, tak že dávají za každý rok jeden støíbrný groš. Žena se rozplakala a poslala støíbrné mince zpìt pánovi se vzkazem a jí vrátí muže! A a jsou proklety všechny jeho doly a všecko støíbro v nich! Bosá a prostovlasá bìžela na šachtu. Strhl se hrozný vítr a bylo slyšet, jak to v povìtøí hvízdá a píská jako pekelná muzika. Jak pøišla ke Støíbrné horce hroznì se podivila. Šachta zmizela, jen prach a dým se vznášel nad celým místem, kde stávala. V kraji se øíkalo, že ji vdova svou kletbou zaèarovala. Dolování u Jam zaniklo, havíøi odešli jinam, nebo se vrátili ke svým polím. Ale jednoho dne se prý zaène na Støíbrné horce zase kopat. To prokletí prý platí na tolik rokù, kolik má 97

kocour na tìle chlupù. Až ta doba uplyne, vyvstanou zdejší doly. Ale to se ještì naèekáme!

Jak se žilo a jaké pomìry byly v Jámách v 19.a 20.století? Aèkoliv nabyl rolník ke své volnosti od roboty mnoho jiných neocenitelných svobod, když se stal neomezeným pánem ve svém hospodáøství, pøece blahodárné úèinky toho dostavovaly se velmi pomalu a to jen u nìkterých.Vždy mnohým rolníkùm právì svoboda pøinesla záhubu a zkázu. Až do konce devatenáctého století bylo dost selského lidu, který nemìl vìtší snahu ani pokrok. Tak tomu bylo i v Jámách. Dokud trvala robota, nemìl rolník kdy, aby pøemýšlel nad zvelebením svého hospodáøství a myslet na sebevzdìlání. A i když robota ustala, nebylo v Jámách až do 70-tých let 19.století možno pozorovat pokrok v žádném smìru a tehdejší obyvatelstvo bylo hodnì pod nynìjší úrovní dnešního vzdìlání. Pokud se školství týèe, vyuèoval jen jeden uèitel v Jámách v jedné uèebnì nynìjší, tehdy jen pøízemní školní budovì. V èase potøeby vypomáhal pøi vyuèování též jamský obchodník Jan Kubík, který se v mládí k uèitelování pøipravoval a František Kabrda z èísla 30. Dìtí ve školním vìku 6 až 12 let bylo sice mnoho, ale návštìva školy byla hojná jen v zimních mìsících. V létì byla úèast velmi malá, protože odrostlejší dìti pomáhaly v hospodáøství. Bylo-li následkem toho školní vzdìlání dìtí nedostateèné,bylo v tom ohledu ještì hùøe u lidí starších, kteøí do školy vùbec nechodili. Stávalo se proto, že i èlenové obecního zastupitelstva se neumìli podepsat. Nebylo zde ani knihovny ani nikdo neodbíral žádný èasopis. Od nepamìti se nikdo z Jam nevzdìlával v nìjakém vyšším školní ústavì a také nikdo z Jam pøedtím nestudoval, až teprve v letech 60-tých a 70-tých devatenáctého století dva synové z rychty, kteøí se pozdìji stali notáøi. Starší v Novém Mìstì a mladší v Kunštátì. Dìti ze selských statkù, po vychození obecné školy, zùstávaly doma vypomáhajíce svým rodièùm až do svého osamostatnìní. Odrostlé dìti domkaøù a podruhù pokud nenastoupily do služby u vìtších hospodáøù, odcházely ponejvíce do Vídnì, hoši na uèení øemesel a dìvèata do služby. V èervnu a èervenci odcházelo mnoho mužù a žen na žnì do Rakous, nebo alespoò na jižní Moravu. Spolky nebyly žádné, divadlo se nehrálo. V hospodské místnosti bývaly jen prosté taneèní zábavy, zvané muziky, pøi domácí hudbì, k níž bylo nutné písemné povolení okresního úøadu ve Žïáøe. Zaèátek muziky byl oznamován zahráním taneèního kousku pøed hospodou. Tancovaly se jen tance kolové. Vstupné se neplatilo žádné a chasníci platili vždy hudebníkùm pøímo za zahrání jednoho kousku. Takové muziky se odbývaly nìkolikrát v roce, zejména po tøi dny o posledním masopustì, o ostatcích, o posvícení a o pouti martinské. Nekonèívaly vždy vesele. Èasto vyznìly pøi velké rozjaøenosti chasy i ve rvaèky, zvláštì když se dostavili i chasníci z okolních osad. V té dobì se všeobecnì svítilo lnìným olejem ve sklenìné lampièce, zasazené do plechového nebo døevìného podstavce, svíèkou se svítilo jen vyjímeènì. Velmi èasto se svítilo louèemi, tøískami. Oheò se již tehdy rozdìlával sirkami, v chudších 98

rodinách však dosud starším zpùsobem. Zejména kuøáci rozdìlávali oheò køesadlem. Tehdejší oblek vesnického lidu byl ponìkud odlišný. V Jamách muži nosívali koženice, kalhoty z kùže kozlí nebo telecí, vìtšinou èerné, zøídka žluté, sahající hodnì pod kolena, kde se svazovali øemínkem. Obleèení o svátcích a nedìlích doplòovaly vysoké vyleštìné holínky a vesty, které se zapínaly až ke krku dvìma øadami knoflíkù. Kolem krku se uvazoval na uzel šátek, pøes který byl pøehnutý límec od košile. Kabáty se nosily dvojího druhu. Sváteèní byl šosatý, buï tmavomodrý, zelený nebo hnìdý. Jinak se nosíval i v nedìli na požehnání kabát krátký zvaný špenzl. Všichni chodili úplnì vyholeni, nosit vous bylo panské. Košile se šily doma, bývali hrubé, koudelné s paèesnými rukávy a krátkým límeèkem u ruky. Zámožnìjší selky nosívaly o výroèních svátcích suknì hedvábné, na hlavì malý šátek dozadu uvázaný a pøes nìj velký šátek, zvaný plína. I svobodné ženy v nedìli dopoledne nosily na hlavì velké plíny a odpoledne malé dozadu uvázané sazké nebo tibetové šátky. Ve všední dny ženy nosívaly plátìné nebo kanafasové suknì a k muzikám lehké kartounové šaty nebo kacabajky s vystøiženým živùtkem. Na nohou nosily pantofle. Tehdejší obyvatelé se nemohli dopracovat vìtší zámožnosti z mnoha dùvodù. Hlavnì to byl zaostalý zpùsob hospodaøení, pøi nìmž hospodáø èasto nesklízel více než v domácnosti spotøeboval. Takže dociloval penìžitého pøíjmu pouze za prodej lnu a nìjakého kusu dobytka. Nebylo tehdy nikoho, kdo by vládl vìtší hotovostí. Proto tehdy nebyly záložny a spoøitelny na blízku. Zápùjèky poskytovaly sirotèí pokladny. Všichni jamští obyvatelé byli sice národnosti èeské, avšak národního uvìdomìní napoøád postrádali. Jámy co do poètu obyvatel a domù mnoho nevzrostly. Ve starších domech bylo provedeno mnoho oprav a zøízeno pohodlnìjší bydlení. Témìø všude byla rozšíøena hospodáøská stavení. Domy byly pokryty tvrdou krytinou místo døívìjších doškových nebo šindelových støech. Úpravou domù, silnicí vedenou støedem obce, založením zahrad a vysázením stromù na návsi a kolem kostela, zavezením rùzných jam, získala vesnice oproti døívìjšku lepší vzhled. Také život obyvatel Jam se od té doby podstatnì zmìnil. I sem pronikl moderní pokrok a dává obci jiný ráz. Nastala povinná návštìva školy, zaèaly se èíst rùzné odborné èasopisy, byla zøízena obecní knihovna, osvìtový a divadelní spolek. Blízká dráha zprostøedkovává užší styk se svìtem. Zvýšila se inteligence obyvatelstva. Používá se rùzných strojù, odpadly nejt잚í fyzické práce, všude nastal zlepšený zpùsob hospodaøení. Souèasnì vnikají do obce rùzné mìstské zvyky a s nimi i zlozvyky. Pøi tom se uplatòují vlivy politického stranictví, které mají za následek vzájemné osoèování a roztøíštìnost, která zabíhá tak daleko, že i místní dva hostince se rozdìlují podle dvou politických stran. Pøíslušníci jedné strany navštìvují svùj hostinec, aby se nemuseli stýkat se svými „nepøáteli“, jimiž jsou stoupenci druhé strany. Každá strana poøádá schùze a zábavy zvláštì pro své pøíslušníky. A tak jsou i politickým 99

stranictvím otráveny. Není více té vzájemné dùvìry a upøímnosti, bývalého družného života. A tak je možné celkem øíci, že bylo døíve i pøi vší té zmínìné zaostalosti u lidu více vnitøního klidu a spokojenosti, více utìšenìjšího pospolitého života.

Do tøetího tisíciletí Do tøetího tisíciletí, na jehož poèátku vzpomene obec 750. výroèí nejstarší písemné zprávy, vstupují Jámy za zcela zmìnìných podmínek. Dne 4. listopadu 1991 vzala rada mìsta Žïáru na vìdomí žádost obce Jámy o osamostatnìní, k l. lednu 1992 byla Obec Jámy oficielnì zaprotokolována a 29. února 1992 se v Jamách uskuteènily první volby do zastupitelstva obnovené samostatné obce. Kandidátku pøedložily KDU - ÈSL, bývalá strana lidová, obnovená v Jamách již koncem roku 1989, KSÈ a nezávislí kandidáti, z jejichž øad byl zvolen starosta Jiøí Šikl. V dalších volbách se èlenové obecního zastupitelstva témìø nezmìnili. Do tøetího tisíciletí tak vchází Jámy s jedenáctièlenným zastupitelstvem, v nìmž je pìt zástupcù strany lidové, pìt nezávislých a jeden kandidující za KSÈM. Starostou zùstává Jiøí Šikl, zástupcem starosty Josef Mach, èleny zastupitelstva Jan Mužátko, Josef Chroust, Václav Lacina, Josef Ondráèek, Pavel Novotný, Josef Sochor, Josef Nedvìd, Josef Štefáèek a František Bratránek. V roce 1990 byla také založena nová obecní kronika. Do roku 1995 ji vedl Cyril Holemáø, který tak navázal na kroniku obèanského výboru , od roku 1996 byla kronikáøkou obce pí.Olga Sýkorová a od roku 2001 se zápisùm vìnuje ing. Pavel Mazánek. Obecní majetek, spravovaný dosud mìstem Žïárem, se po osamostatnìní postupnì vracel do majetku obce. Vyžádalo si to však øadu administrativních úkonù a jednání. V bøeznu 1992 pøevzala obec do své správy kulturní dùm. Prodejna smíšeným zbožím a hospoda zùstala majetkem Jednoty Velké Meziøíèí, ale byla pronajata , pozdìji prodána p. Bartoòovi. Pùvodní hostinec byl pøemìnìn na kavárnu, která však v roce 1998 zanikla. V jejích prostorách zaèala firma PIKAO, spol. s.r.o., zøízená 25. února 1998, vyrábìt tìstoviny. Hospodu zøídil majitel obchodu p. Bartoò v sousedních prostorách bývalé prodejny. Rybník Obecník a Kalcovník pronajala obec Rybáøskému spolku Jámy, který se v obci ustavil. Nejvìtší akcí devadesátých let byla plynofikace obce, dokonèená v roce 1999. Další velkou investièní akcí v roce 2001 byla pøíprava nových stavebních parcel a následné vybudování kanalizace a ing. sítí v horní èásti obce. Podstatná èást zemìdìlské pùdy v katastru obce zùstala i po roce 1990 ve správì Zemìdìlského družstva Nové Mìsto na Moravì, støedisko Jámy. 100

Ekonomická situace družstva se však po roce 1990 výraznì zhoršila. Nápravy køivd, které minulý režim zpùsobil obèanùm, pøesto ovlivnily i život v obci Jámy. Již v roce 1991 prodal vedoucí prodejny Jednoty Jaroslav Marek svùj dùm i novostavbu rodinného domku a odstìhoval se do Jimramova, kde pøevzal hotel, konfiskovaný jeho otci. V roce 1992 vracely Státní lesy postupnì jednotlivým obèanùm lesní pozemky, které v padesátých letech obhospodaøovalo JZD, pak je pøevzal stát. Také obec dostala zpìt svoje lesy a zaèala na nich hospodaøit. Kronikáø k tomu poznamenal, že lesy jsou z velké vìtšiny v takovém stavu, že desítky let pøinesou pouze práci a žádný užitek. V roce 1993 byly vráceny pùvodním majitelùm v padesátých letech konfiskované domy. Václav Mièka dostal zpìt zpustlý a prázdný dùm è. 12, v nìmž však byla zemìdìlským družstvem postavená mateøská škola. Obec za její pronájem musela platit, v roce 1994 ji pak odkoupila a stavebnì oddìlila od pùvodní usedlosti. Také dìdicùm Josefa Starého byla vrácena stará jamská rychta è. 13. Bývalé hospodáøské stavení è. 1, øadu let neobydlené, získal Josef Havlíèek z Vatína, aby je obratem prodal firmì Tecl, chemická prádelna a èistírna Žïár nad Sázavou. Ten zapoèal stavení opravovat a zøídil jako další èinnost sušárnu øeziva. Pøehled starostù a pøedsedù MNV v Jámách Doba pùsobení

Starostové František Svatoò Josef Nedvìd Jan Starý František Nevrkla Jan Dvoøák František Mièka Jan Mužátko Jan Kostelenec František Holemáø Jan Kostelenec František Holemáø Jan Havlíèek Jan Havlíèek Josef Juda Josef Juda Josef Sochor Josef Sochor Josef Šandera

? ? ? ? ? ? 1884 - 1890 1890 - 1896 1908 - 1911 1911 - 1914 1914 - 1919 1919 - 1923 1923 - 1927 1927 - 1931 1931 - 1936 1936 - 1938 1938 – 1941 1941 - 1945 101

Doba pùsobení

Pøedsedové MNV

1945 - 1945 1945 - 1948 1948 - 1950 1950 - 1960 1960 - 1964 1964 - 1976 1976 - 1980

František Beneš Václav Šír Alois Novotný František Svatoò Jan Klíma Josef Hron Josef Karmasin

1980 - 1991 1991 - 1992

Pøedseda obèanského výboru Josef Karmasin Milan Suchý

1992 -

Starosta Jiøí Šikl

Vybrané ukazatele z výsledkù sèítání lidu,domù a bytù k 1.3. 2001 v Jámách Obyvatelstvo celkem

Z toho ženy

Trvale obydlené domy

Trvale obydlené byty

547

270

133

165

Poèet obyvatel Obyvatelstvo celkem

V tom s pobytem trvalým dlouhodobým

547

547

Osoby Osoby doèasnì s krátkodobým pøítomné pobytem

-

13

-

Obyvatelstvo muži

ženy

277

270

Obyvatelstvo podle vìku V tom pøibližném vìku Obyvatelstvo celkem 547

0 - 14 107

15 - 59

60 +

muži

ženy

celkem

muži

ženy

celkem

169

161

330

48

62

110

102

Obyvatelstvo podle ekonomické aktivity Z toho Z poètu pracujících s pracovištìm v jiné obci ÈR

pracující Obyvatelstvo celkem

547

muži

ženy

celkem

abs.

%

abs.

%

abs.

%

abs.

%

134

48,4

88

32,6

222

40,6

159

71,6

rómská

ostatní a nezj.

-

-

Obyvatelstvo podle národnosti V tom národnost Obyvatelstvo celkem 547

èeská

moravská slezská slovenská nìmecká polská 35

508

-

4

-

-

Obyvatelstvo podle náboženského vyznání v tom Obyvatelstvo celkem

bez vyznání abs.

547

%

vìøící celkem abs.

%

134 12,8 426 77,9

v tom Církev Èeskobr. øímskocírkev katolická evangel. 425

Církev èsl. husitská

ostatní

-

-

1

nezjištìno

51

Domovní a bytový fond V tom Domy úhrnem

Trvale obydlené celkem

153

133

V tom neobydlené

z toho abs. rod. domy 130

20

Byty celkem

% 13,1

197

Trvale obydlené

neobydlené

abs.

%

abs.

%

165

83,8

32

16,2

Velikost trvale obydlených bytù Plocha v tis. m2 Poèet trvale obydlených bytù celkem

165

Obytných Kuchynì místností 2,5

9,2

Poèet obytných místností s plochou v m2 4 - 7,9

8 a více

31

516

103

Prùmìrný poèet Obytných místností Osob na 8 a více 1 obytnou místnost m2 nad 8 m2 Na 1 trvale bydl.byt osob

3,3

3,1

1,1

Neobydlené byty podle dùvodu neobydlenosti Neobydlené byty

celkem

32

Z toho dùvod neobydlenosti

Na 100 trvale obydlen. bytù

Podíl z celk. poètu bytù v %

19,4

16,2

Obydlen pøechodnì

Sloužící k rekreaci

Nezpùsobilý k bydlení

abs.

%

abs.

%

abs.

%

2

6,2

4

12,5

7

21,9

Literatura a prameny: Nejstarší žïárské urbáøe 1407, 1462, 1483. K edici pøipravili: Metodìj Zemek a Josef Pohanka, Brno 1961. J. F. Svoboda, Odhad a popis panství žïárského r. 1787. Horácké listy 1929. J. F. Svoboda, Žïárský okres. Vlastivìda moravská, Brno 1935, s. 221-228. Zemské desky brnìnské, IX, è. 73 a 74, s. 257. Pùhony, sv. III, è. 660, s. 146. Listináø Selského archivu, sv. III, è. 20, 21 a 99, s. 21-22 a 117-118. Archiv èeský, sv. IX, è. 46 a 49, s. 406 a 411. Tereziánský katastr moravský, Praha 1962, s. 68 a 245. Richard Neugebauer, Èertùv kámen. Vladimír Šacha, U vyhaslých milíøù. Bohuslav Pernica, Lidová vyprávìní Hasièská kronika okresu Žïár nad Sázavou 1998. Moravský zemský archiv v Brnì: B 72 - Zemské èetnické velitelství, kart. 127 B 252 - Zemský president, správa z pøíkazu øíše, kart. 104 C 17 - Pozemkové knihy, è. 985, 12 118 C 47 - Krajský soud Jihlava, firemní rejstøík F 214 - Velkostatek Žïár - Vojnùv Mìstec, è. 87, 421, 473, 478, 512, 530 E 8 - Cisterciáci Žïár, sign. L 8 E 68 - Matriky, è. 15653, 15663 a 15668 Katastry: D 1 - Lánský rejstøík è. 264a, D 2 - Rektifikaèní akta è. 264, D 5 - Urbariální fase è. 75/B, D 6 - Josefinský katastr è. 3470, D 7 - Matrika pozemkového výnosu è. 315/Y, D 8 - Vceòovací operáty, D 9 - Indikaèní skizzy Západomoravské elektrárny, a.s. Brno, i.è. 1849. Státní okresní archiv Žïár nad Sázavou: Národní škola Jámy Základní devítiletá škola Jámy Archiv obce Jámy Kronika (Protocolum Domesticum) fary Jámy 1784-1946 Kronika jamského rodáka Jana Starého-notáøe 104

Obsah

Jámy se pøedstavují

2

Jámy na poèátku dìjin

7

Za Ditrichštejnù a po obnovení kláštera

13

Za nových žïárských vrchnosti

25

Samostatná obec po roce 1850

29

Léta 1914-1938 oèima obecní kroniky

36

Léta okupace

44

Škola

48

Kostel a fara

55

Spoøitelní a záloženský spolek

63

Družstevní lihovar

67

Sbor dobrovolných hasièù

71

Jámy po roce 1945

73

Jednotné zemìdìlské družstvo

79

Myslivci a rybáøi

81

Sportovní organizace

83

Nejstarší jamské usedlosti a jejich majitelé

84

Jamské povìsti

94

Jak se v Jámách žilo v 19. a 20. století

97

Do tøetího tisíciletí

99 105

JÁMY 1252 - 2002

Minulost a souèasnost Vydala obec Jámy v roce 2001 k 750. výroèí nejstarší písemné zprávy Text: PhDr. Ivan Štarha Foto: ? Grafické zpracování obálky : Jaroslav Homolka Pøedtisková pøíprava: Martin Smolík Tisk: Grafies 3 plus

Obrazová pøíloha

NOVÉ SYMBOLY

Peèe používaná v roce 1904

Peèe používaná v roce 1947

znak

prapor

Pøedávání symbolù obce Jámy pøedsedou parlamentu ÈR Milošem Zemanem starostovi jiøímu Šikolvi

Závìreèné zasedání zastupitelstva obce - 2000

Zleva: Josef Štefáèek, Josef Ondráèek, Václav Lacina, Jan Mužátko, Josef Chroust, Jiøí Šikl Josef Mach, František Bratránek, Josef Nedvìd, Pavel Novotný, Josef Sochor

Jámy - letecky (severní pohled)

Jámy - letecky (jižní pohled)

Jámy - letecky (støed obce, kostel sv. Martina)

Masopust 1995

Památná lípa na kopci „Køíb“

Oslava 110 let hasièù

Janderkùv køíž

Starýho køíž

Faráøùv køíž

Havlíèkùv køíž

Pochopùv køíž

Dvoøákùv køíž

Èernýho køíž

Martinùv køíž

køíž na høbitovì

Kostelencùv køíž

Sochorùv køíž

Pomník - p.Václav Bezdìk

Javory u „Pochopovýho kžíže“

Jamská rychta - léto 1941

Náves

Náves - na poèátku 20. století

Náves - zima 1913

Masopust

Jamská kapela

Zima v Jámách

Zima v Jámách

Od høbitova

Kostel - 1944

Pøed kostelem - 1947

Køíž pøed kostelem (v pozadí obecní kovárna)

Kostel a fara - 1944

Kostel - 1947

Viadukt u Sazomína

Stavba dráhy 1943