VÝCHOVA RADIOLOGICKÝCH ASISTENTŮ Z POHLEDU VÝUKY EVROPSKÉ UNIE

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta

VÝCHOVA RADIOLOGICKÝCH ASISTENTŮ Z POHLEDU VÝUKY EVROPSKÉ UNIE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Vedoucí práce:

Autor:

prof. MUDr. Stanislav Tůma, CSc.

Vladislava Vašulínová 2010

Abstract: This thesis will focus in particular on requirements and conditions of education of radiology asistants in the European Union.The objektive of the thesis will be to explain differences in the education process in individual countries of the European Union, including the Czech Republic. Particular attention will be paid to regulations with respekt to effects of ionising radiation and to the protection of persons who work in ionising radiation environment. The proces sof education of Czech radiology assistants in consistent with the expectations within the framework of other countries of the European Union. The basis of the thesis will be a comparison of regulations applicable in the European Union with respekt to education of future radiology assistants. Alternatively, directives and standards will be defined for ionising radiation doses. Any differences found will become the informatik basis for the work of radiology assistants in EU countries.

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji,

že

jsem

bakalářskou

práci

na

téma:

„Výchova

radiologických asistentů z pohledu výuky Evropské unie.“ vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/ 1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské/diplomové práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG používané Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejich internetových stránkách.

V Českých Budějovicích

Podpis studenta

PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych vyjádřit velké poděkování Prof. MUDr. Stanislavu Tůmovi, CSc., za jeho cenné rady, poskytnutý čas a trpělivost při psaní této bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala všem, kteří se zúčastnili výzkumu, za ochotu a spolupráci při vyplňování dotazníků.

Obsah Úvod…………………………………………………………………………………………………….7 1. Současný stav .................................................................................................................................... 9 1.1 Vzdělávání radiologických asistentů................................................................................................. 9 2.1 Radiologický asistent ....................................................................................................................... 9 2.2 Aplikovaná radiobiologie a toxikologie ........................................................................................... 9 2.3 Krizová radiobiologie a toxikologie............................................................................................... 10 2.4 Metodický pokyn k přípravě specializačních zdravotnických programů ....................................... 10 2.5

Aplikace Evropského transfer systému na specializační vzdělávání……………………… ……14

2.6 Vzdělávací program specializačního vzdělávání………………………………………… ……. 14 2.7 Přidělování ECTS jednotlivým modulům ....................................................................................... 14 2.8 E- learning………………….. ......................................................................................................... 14 3. Profil absolventa a charakteristika činností dle vyhlášky č. 424/2004 Sb...……………………… 18 3.1 Charakteristika obsahových složek ................................................................................................. 17 3.2 Organizace výuky........................................................................................................................... 19 4.

Radiologický asistent v Anglii ...................................................................................................... 20

4.1 Postgraduální vzdělávání RA .......................................................................................................... 21 4.2 Samostatná práce RA v diagnostickém zobrazování....................................................................... 22 4.3 Medical physices ............................................................................................................................. 24 4.4 Registrace radiologických asistentů ve Velké Británii................................................................... 24 4.5 Porovnání s námi ............................................................................................................................ 25 5

Studium oboru radiologický asistent v Norsku ............................................................................. 26

6.

Studium radiologických asistentů na Slovensku ........................................................................... 29

7

Zákon č.96/2004 Sb. O nelékařských zdravotnických povoláních ............................................... 31

7.1 Další důležitá přechodná ustanovení ............................................................................................. 33 7.2 Prováděcí předpisy zákona č. 96/2004 Sb.:................................................................................... 33 7.3 Vyhláška 394/2004 Sb. ze dne 24. června 2004............................................................................ 35 8

Principy a kritéria radiační ochrany .............................................................................................. 44

8.1 Potřeba koncepce radiační ochrany............................................................................................... 44 8.2 Mezinárodní základ koncepce a praxe radiační ochrany............................................................... 44 8.3 Vývoj radiační ochrany ve světě a u nás ....................................................................................... 47

8.4 Základ soudobé koncepce ochrany před zářením.......................................................................... 49 8.5 Ozáření člověka z různých zdrojů ................................................................................................. 50 8.6 Dávkové limity51 8.7 Limity stanovené vyhláškou č. 184/1997 Sb................................................................................. 53 8.8 Odvozené limity………………. ................................................................................................... 54 9

CÍLE A HYPOTÉZY .................................................................................................................... 57

9.1 Cíle práce....................................................................................................................................... 57 9.2 Hypotéza........................................................................................................................................ 57 10. Metodika………………………………………………………………………………………....57 10.1 Metodika práce…………………………………………………………………………………...57 10.2 Charakteristika souboru…………………………………………………………………………..57 11. Výsledky……………………...………………………………………………...………………...58 12. Diskuze........................................................................................................................................... 71 13. Závěr…………………………………………………………………………………………….72 14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY........................................................................................... 75

Úvod Tato práce se bude zabývat výchovou radiologických asistentů z pohledu výuky Evropské unie. Pojem Evropská unie je fenomén dneška. Je to politická realita, k níž je možné se hlásit, kterou lze odmítat, ale rozhodně její existenci nelze přehlížet. Někdy slouží jako zástěrka, za kterou politici rádi schovávají různá nepopulární rozhodnutí a skutky. Mělo by být zájmem každého občana, a tedy i zdravotníka, seznámit se alespoň rámcově s historií a činností Evropské unie, s její strukturou, cíli a dopadem na každého z nás. Česká Republika se stala členem EU dnem 1. 5. 2004 po předchozím přípravném období. Smlouva o Evropské unii byla přijata na zasedání Evropské rady v nizozemském Maastrichtu v prosinci 1991. Evropská unie má pevný základ, který je rozdělen do tří pilířů. I.

pilíř - ekonomický

II.

pilíř – společná zahraniční a bezpečnostní politika

III.

pilíř – oblast policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Vzdělávání je zahrnuto v pilíři číslo I. Historický vývoj EU (stručně) 1950 – Robert Schuman, francouzský ministr zahraničí navrhl vytvoření jednotného společenství uhelného a ocelářského průmyslu Francie a SRN. 1967 – začal se používat název Evropská společenství (ES).

6

1969 – dokončení celní unie a nastavení společných vnějších tarifů, zrušení cel mezi zeměmi ES. 1979 – první přímé volby do EP, zavedení Evropského měnového systému, vytvoření společné měnové jednotky. 1986 – podepsán Jednotný evropský akt, došlo k přijetí společné měny a vytvoření podmínek pro užší spolupráci v oblasti zahraniční politiky. 1990 – sjednocení Německa po pádu berlínské zdi. 1991 – v Bruselu podepsána Asociační dohoda mezi ES a ČSFR. 1996 – Česká republika podala žádost o členství v EU. 1998 – oficiálně zahájen proces přistoupení ČR k EU. 1999 – zavedení společné měny Euro. 2002 – 1. ledna uvedení společné měny Euro do oběhu ve 12 členských zemích. 2004 – 1. května přistoupení 10 zemí střední a východní Evropy k EU.

7

1.

Současný stav

1.1. Vzdělávání radiologických asistentů Radiologičtí laboranti získávali vzdělání formou dvouletého nástavbového studia (většinou po maturitě na gymnáziu) až do roku 1995, kdy byl s novelou školského zákona zrušen obor radiologický laborant a byl nahrazen oborem diplomovaný radiologický asistent, vyučovaným na vyšších zdravotnických školách. Absolventi dvouletého nástavbového

studia

se

po

třech

letech

praxe

specializovali

v radiodiagnostice, radioterapii, nebo v nukleární medicíně během jeden a půlročního postgraduálního studia v brněnském IDV PZ. Tímto způsobem mohou dodnes získat atestaci radiologičtí asistenti působící v praxi, kteří získali vzdělání do roku 1995. Absolventi vyšších odborných zdravotnických škol, jejichž studium je tříleté, se této formy postgraduálního vzdělávání neúčastní. Kvalifikaci si mohou zvýšit pouze formou vysokoškolského studia v oboru radiologický asistent. Vznik bakalářského studijního programu podle něj iniciovala SRLA ČR v roce 1992, kdy zahájila jednání se zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity. S vysokoškolským vzděláním radiologických asistentů počítají standardy profesního vzdělávání. Základním problémem je, že diplomovaný radiologický asistent, který má za sebou tříleté studium na vyšší odborné škole, nemůže pokračovat v magisterském studiu na vysoké škole, ale musí začít s bakalářským studiem, jež ze šedesáti procent opakuje látku, kterou už zvládl. Chaotickou situaci ve vzdělávání radiologických asistentů chce SRLA ČR řešit přechodem k vysokoškolské úrovni vzdělávání. Vznik bakalářského studijního programu iniciovala SRLA ČR v roce 1992,

8

kdy zahájila jednání se zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity. 2.1

Radiologický asistent Cílem bakalářského studijního oboru „Radiologický asistent“ je

příprava vysokoškolsky kvalifikovaných zdravotnických pracovníků připravených provádět diagnostické postupy na radiologických a nukleárně medicínských odděleních a podílet se na terapii na odděleních radiační onkologie. Absolvent se může uplatnit rovněž ve školství, výzkumu i ve státních orgánech. Absolventi studijního programu „Radiologický asistent“ získají široké teoretické

znalosti

z

fyzikálně-matematických,

medicínských,

společenskovědních a ostatních souvisejících vědních oborů, které jim umožní rychlou profesní adaptaci na změněné podmínky a požadavky praxe. Kompatibilita studijního programu s obdobnými studijními programy na univerzitách EU, ověřená v rámci spolupráce evropských univerzit v projektu Socrates/Erasmus usnadní absolventům tohoto studijního programu volný pohyb a uplatnění na evropském trhu práce.

2.2

Aplikovaná radiobiologie a toxikologie Studium bakalářského oboru „Aplikovaná radiobiologie a

toxikologie“ umožňuje absolventovi získat potřebné znalosti nejen v radiobiologii a toxikologii, ale i v oborech, které k nim mají bezprostřední vztah a o jejichž poznatky se opírají (fyzika, matematika, chemie, biologie) a těchto následně využívat a pracovat s nimi podle charakteru svého následného uplatnění. To umožňuje i studium dalších předmětů přírodovědeckého, technického, medicínského a právního charakteru i jazykové vzdělání a nezbytné informace z oborů ekonomika, informatika a řízení. Důraz je kladen na předměty z oblasti ochrany obyvatelstva, krizového řízení a krizového managementu. Cílem je připravit absolventy na

9

funkce na odborech krizového řízení státních orgánů územních samosprávních celků, na odborech ochrany životního prostředí. Absolventi

také

nachází

uplatnění

v

rámci

výrobních

a

specializovaných provozů se zaměřením na bezpečnost výrobního procesu.

2.3

Krizová radiobiologie a toxikologie Magisterský

toxikologie“

studijní

navazuje

na

program

„Krizová

bakalářské

studijní

radiobiologie

a

programy

s

přírodovědným, zejména fyzikálním, chemickým ale i medicínským zaměřením. Absolvent studia je předním odborníkem na problematiku krizového managementu, nachází uplatnění jako vedoucí odborný pracovník v orgánech státní správy ve funkcích vyžadujících úplné vysokoškolské vzdělání se zaměřením na krizové řízení s hlubšími znalostmi řešení krizových stavů a při ohrožení obyvatelstva. Jedná o komplexní přípravu specialistů schopných řešit otázky prevence mimořádných událostí, ale především řešit jejich důsledky. Absolventi jsou také připravováni v oblastech psychologie krizových situací, informačních systémů a ekonomiky. 4.4

Metodický pokyn k přípravě specializačních zdravotnických programů Zákon č. 96/2004 Sb., nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se

stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí a vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků ve znění pozdějších předpisů, zásadně mění specializační vzdělávání, jednu z klíčových forem celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků.Vnově pojatém specializačním vzdělávání je zásadní vztah mezi centrální, místní a individuální zodpovědností. Centrální úroveň představují centrální vzdělávací programy vydané ve věstníku Ministerstva zdravotnictví

10

(rámcové

vzdělávací

programy).

Vymezují

adekvátní

úroveň

specializačního vzdělávání v jednotlivých specializačních oborech. Charakterizují význam specializačního vzdělávání, definují cíle vzdělávání a klíčové vědomosti a dovednosti, stejně jako vzdělávací obsahy nezbytné pro jejich dosažení, vymezují rámec pro návrh učebních

plánu

a

formulují

pravidla

pro

tvorbu

speciálních

vzdělávacích programů. Cíle a obsahy jsou stanoveny s ohledem na požadavky zdravotnické praxe. Rámcové vzdělávací programy, zpracované modulově, se skládají ze samostatných jednotek – modulů. Vazby mezi moduly jsou poměrně volné, ale jsou vždy koncipovány tak, aby byly co nejflexibilnější a umožňovaly širokou paletu kombinací s co největší možností volby. Po zvládnutí základního povinného modulu, který je výchozí, absolvují účastníci odborné moduly podle oborů specializačního vzdělávání. Rámcové vzdělávací programy byly vypracovány v souladu s výše uvedenou legislativou v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně v těsné spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví. Východiskem byly mimo jiné rámcové vzdělávací programy zpracované Světovou zdravotnickou organizací (WHO), oblastní úřadovnou pro Evropu, pro země procházející transformací. Byly rovněž konzultovány se zahraničními partnery, kteří již obdobným způsobem postgraduální vzdělávání realizují (Holandsko, Anglie, Maďarsko, Polsko). Rámcové vzdělávací programy fungují jako otevřené dokumenty, které budou postupně inovovány tak, aby reagovaly na změny v lékařské vědě, nové společenské podmínky a potřeby, a aby reflektovaly i změny v domácí a evropské vzdělávací politice. Rámcové vzdělávací programy kladou důraz na výsledky vzdělávání. Musí být jednoznačně srozumitelné pro všechny, kteří vytvářejí specializační vzdělávací programy. Podle zákona č. 96/2004 Sb., jsou rámcové vzdělávací programy jediným státem

schváleným

dokumentem

11

vymezujícím

požadavky

na

specializační vzdělávání a jsou uveřejněny ve Věstníku MZ. Odpovědnost za realizaci specializačního vzdělávacího programu je věcí akreditovaného pracoviště a jednotlivých lektorů. Tak je nejenom výrazně posilněna autonomie každého akreditovaného pracoviště, především v pedagogické oblasti, ale zároveň i zdůrazněna profesní kompetence lektorů, tvůrců a realizátorů specializačního vzdělávacího programu.

12

2.5 Aplikace Evropského kreditního transfer systému (EDTS) na specializační vzdělávání Pro kvantifikované hodnocení průběhu studia ve vzdělávacích programech

specializačního

vzdělávání

uskutečňovaných

v akreditovaných pracovištích bude užíván jednotný kreditní systém, který je kompatibilní s ECTS a který umožňuje mobilitu účastníků v rámci evropských vzdělávacích programů specializačního vzdělávání. Systém bude umožňovat uznání vysvědčení ze specializačního vzdělávání v rámci Evropské unie. Je založen na hodnocení jednotlivých modulů specializačního vzdělávání a přiřazení kreditních bodů v závislosti na jejich náročnosti. Zavedení kreditního systému vyžaduje vymezení vzdělávacích programů specializačních oborů (nařízení vlády, č.463/2004 Sb.), vypracování

modulů

specializačního

vzdělávání,

včetně

jejich

kreditního ohodnocení, vytvoření informační brožury, která obsahuje charakteristiku instituce, obecné informace, přehled nabízených vzdělávacích programů specializačního vzdělávání.

2.6 Vzdělávací program specializačního vzdělávání Každý vzdělávací program má stanoven počet hodin přímé výuky, její rozsah ve vzdělávacím programu je 40 hodin v týdnu. Obsah oboru specializačního vzdělávání je dán učebním plánem a učebními osnovami. Moduly zařazené do učebního plánu jsou moduly povinné, doporučené a povinně volitelné. Standardní učební plán je zajišťován rozvrhově. Je v něm pro každý modul doporučován rok jeho absolvování. Účastník si může do značné míry svůj postup specializačního vzdělávání volit individuálně. Vzdělávací program ve

13

standardní době studia je rozdělen do tří etap. V první etapě je nutné absolvovat modul základní, ve druhé etapě moduly odborné a ve třetí moduly speciální Jako základní modul je označován modul, jehož úspěšné absolvování a zisk kreditních bodů za něj, je nezbytnou podmínkou pro vstup do modulu odborného. Je-li součástí vzdělávacího programu certifikovaný kurz, který je současně zahrnut do modulů speciálních, může být tento absolvován již dříve a kreditní body započteny do celkového počtu kreditních bodů nutného k přihlášení ke specializační zkoušce. 2.7

Přidělování ECTS jednotlivým modulům Výchozím bodem je úplný učební plán, tvořený všemi moduly,

které účastník musí splnit, aby ukončil specializační vzdělávání ve stanovené délce. Celková délka vzdělávacího programu je stanovena na 36 měsíců, z toho 12 měsíců po zařazení do studia pracuje studující v úseku práce, ve kterém se specializuje a dále následuje plnění obsahu vzdělávacího programu, který zahrnuje nejméně 640 hodin výuky, z toho minimálně 50% výuky praktické. 8.8

E- learning Alternativní forma kontinuálního vzdělávání nelékařských

zdravotnických pracovníků je multimediální neboli distanční výuka. E–learningové vzdělávání nebylo ve zdravotnictví obvyklé. Výhody využití e-learningu ve vzdělávacím procesu jsou v první řadě úspora času a nákladů na vzdělávání, snadná dostupnost, individuální volba studia, zkrácení nepřítomnosti zaměstnanců na pracovišti. E-learning je formou, která nemusí vyhovovat všem. Každý z nás se učí jinak a preferuje něco jiného. Někdo upřednostňuje mluvený přednes v posluchárně s dalšími posluchači, někdo naopak preferuje samostudium a vyhovuje mu učit se sám v klidu doma. Pro druhou skupinu lidí bude e-lerning jistě zajímavou a vhodnou formou celoživotního vzdělávání. Zkušenosti s e-learningovým vzděláváním byly u nás donedávna pouze

14

pro lékaře a lékárníky, kteří se mohou vzdělávat a získávat kredity do kontinuálního vzdělávání na portálu EUNI již od roku 2007. Od května 2008 mají tuto možnost vzdělávání i nelékařské profese. Projekt UNIO – Elektronická UNIverzita dává nelékařským zdravotnickým pracovníkům další alternativu v celoživotním vzdělání. Tento internetový portál, dostupný na adrese www.eunio.cz., je akreditovaný Profesní a odborovou unií zdravotnických pracovníků Čech, Moravy a Slezska (POUZP ČMS). K zahájení studia je nutná registrace, která je jednoduchá, přizpůsobená uživatelům se základními schopnostmi ovládání počítače a internetu. Po uhrazení vstupního poplatku 800-, Kč je získán neomezený přístup do všech témat na 365 dní. Snahou je, aby lekce poskytovaly objektivní a aktuální informace, využitelné v běžné každodenní praxi. Během absolvování lekce je možné konzultovat s autory nebo komunikovat s ostatními „studenty“. Na konci lekce, kterou si „student“ zvolí, musí absolvovat zkouškový test. Na ten má 3 pokusy. Po úspěšném vykonání náleží udělení kreditních bodů. Tyto lekce s délkou trvání 4,5 hodiny se považují za odbornou akci a jsou ohodnoceny 3 kredity jako školící akce. Další novinkou v oblasti multimediálního vzdělávání je internetová učebna EUniverzita spuštěná od 1. 7. 2008. Nabízí e-learningové kurzy pro nelékařské zdravotnické profese. Kurz probíhá formou samostudia, studijní materiály jsou ve formátu PDF dokumentu. Kurz končí závěrečným testem, který musí účastník složit na 80%. Při neúspěchu je možné test opakovat za dva dny po nezdařeném pokusu. Ke složení testu je v každém kurzu neomezený počet pokusů. K absolvování kurzu potřebuje student počítač s připojením k internetu, funkční emailovou adresu pro registraci, komunikaci, objednávku kurzů a pro doručení certifikátu po úspěšném absolvování kurzu. Cena kurzu je 190 Kč. Tato forma vzdělávání je podporována ČAS. Kreditní ohodnocení za 1 kurz jsou 3 kredity a není dána limitace za registrační období, protože jsou

15

považovány za školící akce dle Vyhlášky č. 321/2008 Sb., kterou se mění vyhláška 423/2004 Sb.

16

3.

Profil absolventa a charakteristika činnosti dle vyhlášky č.

424/2004 Sb. Přípravě profilu absolventa (PA) je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Základ PA tvoří konkrétní a reálný popis činnosti - vyhláška č. 424/2004 Sb., kterými bude absolvent specializačního vzdělávacího programu po jeho ukončení skutečně disponovat. PA musí přihlédnout podstatné pracovní činnosti. Je důležité vybrat takové činnosti, které jsou pro dané pracovní uplatnění podstatné, nosné, specifické a nezastupitelné. 3.1

Charakteristika obsahových složek Věcné

konkretizování

cílů

zpředmětněné

v didakticky

transformovaném učivu, tedy vědomosti, dovednosti, intelektuální schopnosti jaké má účastník zvládnout. Obsah specializačního vzdělávacího programu vychází z Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR, kterým se vydávají rámcové vzdělávací programy a další navazující předpisy. Specializační vzdělávání poskytuje účastníkům studia ucelený soubor vědomostí, manuálních a intelektových dovedností a návyků nezbytných pro jejich uplatnění. Jednotlivé odborné předměty jsou koncipovány tak, aby na sebe navazovaly, vzájemně se doplňovaly a umožnily po jejich absolvování vykonávat adekvátní kvalifikovanou péči. Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem se stanoveným počtem kreditů a zahrnuje modul základní, odborný a speciální. Ukončení každého modulu je realizováno ověřením znalostí a hodnocením úrovně dosažených dovedností v praxi. Program obsahuje teoretickou výuku poskytující prohloubení znalostí z věd, na nichž je založena činnost se specializovanou způsobilostí, praktickou

výuku

zaměřenou na rozvinutí znalostí, dovedností a

návyků pro vysoce specializované činnosti v oboru specializace.

17

18

9.2

Organizace výuky Specializační vzdělávání je organizováno dálkovou formou studia.

Zahrnuje teoretickou a praktickou výuku, která probíhá na vlastním pracovišti a na klinických pracovištích akreditovaných zdravotnických zařízení. Praktická výuka zahrnuje odbornou praxi na pracovišti akreditovaného zařízení v rozsahu minimálně 80 hodin. Akreditované zařízení přidělí každému účastníkovi specializačního vzdělávání školitele, který je zaměstnancem akreditovaného zařízení, má specializovanou způsobilost k výkonu povolání a osvědčení k výkonu činnosti bez odborného dohledu. Celková doba specializačního vzdělávání je minimálně 36 měsíců a zahrnuje minimálně 640 hodin kontaktního teoretického vzdělání a praktické výuky, z toho zahrnuje alespoň 50% praktické výuky. Vzdělávací program je koncipován modulovým způsobem, který umožňuje optimální propojení teorie s praxí v rámci celoživotního vzdělávání.

19

4. Radiologický asistent v Anglii Studium a pracovní uplatnění radiologických asistentů (RA) Vysokoškolské vzdělání RA je v Anglii jedinou formou vzdělávání v oboru diagnostického zobrazování a radioterapie. Jako pregraduální výuka probíhá na 16 univerzitách v Anglii a Irsku. Postgraduální výcvik je organizován na třech univerzitách v Lancasteru, Londýně a Cambridge. Na Suffolk Colege se v pregraduálním studiu přednáší obor RA a ošetřovatelství. V jednom ročníku pregraduální výuky RA je přibližně 30 až 35 studentů v oboru diagnostického zobrazování, 10 až 12 studentů oboru radioterapie. Nukleární medicína se nepřednáší samostatně, ale je součástí diagnostického zobrazování a to 0,4 hodin týdně v prvém a 1 hodina týdně ve třetím ročníku. Je součástí i radioterapie ve třetím ročníku, kde je dotována 1 hodinou týdně. Otázky nukleární medicíny jsou probírány ve specializovaných zobrazovacích postupech. Studium na Suffolk Colege je rozděleno do dvou samostatných odvětví, oddělených od začátku studia: diagnostické zobrazování, onkologie a radioterapie. Studium obou oborů trvá tři roky, je rozplánováno na celý kalendářní rok, 52 týdnů v prvém a druhém ročníku, 43 ve třetím ročníku. První ročník má 21 týden akademických studií, 24 týdnů klinických studií a 7 týdnů prázdnin. Druhý ročník má 16 týdnů akademických, 29 týdnů klinických a 7 týdnů prázdnin. Třetí ročník má 15 týdnů akademických, 24 klinických a 4 týdny prázdnin. Oba obory se liší v teoretické i praktické přípravě. Obor diagnostické zobrazování probírá pohybový aparát, obor onkologie a radioterapie probírá farmakologii. Předmět zobrazovací technika je nahrazen u onkologie a radioterapie předmětem radiační fyzika. Místo speciálního diagnostického zobrazování probírá obor

20

onkologie a radioterapie předmět speciální radioterapie a fyziky. Studenti onkologie a radioterapie mají jako součást výuky pobyt v zařízení následné péče, na oddělení dlouhodobě nemocných a v sociálních zařízení, aby si mohli udělat představu o osudu maligně nemocných lidí, s jejichž léčbou se před tím teoreticky seznámili a kterými se budou v budoucnu profesně zabývat. Výuka probíhá v prostorách vzdělávacího centra, studenti sedí po jednom samostatném křesle s psacím stolem. K dispozici mají skiagrafické nářadí, fantomy a počítačovou laboratoř. Dále je zde odborná knihovna se studovnou vybavená učebnicemi a odbornými periodikami. Studium je rozděleno na přímou výuku a samostudium. Poměr je až na malé výjimky jedna ku dvěma, tedy více samostudium. Zkoušky v prvém ročníku jsou strukturované na testy v délce 2,5 hodiny, ústní zkoušky, skupinovou prezentaci. Praktická příprava je zkoušena ústně, na základě individuální prezentace v rozsahu 2000 slov, dále jako reference o obsahu odborného časopisu a z přehledu provedených vyšetření ze záznamů v knize praktické přípravy na klinickém oddělení. V druhém ročníku je navíc požadován přehled z literatury v délce 2000 slov a 2000 slov jako kritický rozbor odborného článku a 20 minutový seminář s prezentací zamýšleného výzkumného projektu. Zkouška klinické části je rozšířena o vytvoření prezentace případu. V třetím ročníku se vyžaduje prezentace výzkumného projektu v rozsahu 8000 až 10.000 slov. Přehled provedených vyšetření je ze záznamů v knize praktické přípravy na klinickém oddělení ukončen hodnocením prošel/neprošel. 4.1

Postgraduální vzdělávání RA Po absolvování univerzity nastupuje RA do provozu, ve kterém

může bez dalšího vzdělávání působit do konce odborné kariéry s nadějí na 4 až 5 platových postupů za život. Chce-li postoupit do vyšší odborné třídy, musí se přihlásit po 2 až 5 letech ke studiu zakončeném

21

certifikátem, které je podmínkou samostatné práce. Studium je dvouleté, s části kontaktní na univerzitě v rozsahu několika týdnů za rok, které platí zaměstnavatel vysílající RA ke studiu. To se skládá z odborných přednášek a praktické výuky pod dohledem učitele. Osvědčení je možno získat na úzké části diagnostického zobrazování, jako

je

prenatální

ultrasonografie,

ultrasonografie,

irrigografie

všeobecná

dvojkontrastní

abdominální

metodou,

CT,

MRI

vyšetření a screening karcinomu prsu mammografií. Certifikát je nepřenosný,

tedy

certifikát

z prenatální

diagnostiky

neplatí

v abdominální diagnostice apod. Certifikát je hodnocen 40 kredity. Vyšším stupněm je diplom ohodnocený 80 kredity, to znamená, že RA, který chce získat diplom, musí zároveň získat nejméně dva certifikáty. Jen výjimečně lze uznat certifikáty ze dvou odlišných oborů. Diplomovaný RA má nejvyšší vzdělání, které může v praxi uplatnit a obvykle dál nestuduje. Vyšším titulem je Master, ohodnocený 120 kredity, což v praxi znamená, že musí mít diplom a vykonat výzkumnou práci. O titul Master usilují jen pracovníci ve výuce nebo na výzkumných pracovištích. 4.2

Samostatná práce RA v diagnostickém zobrazování Po dosažení příslušné kvalifikace vykonávají RA zcela

samostatně vyšetření v oblastech, na které se připravili studiem, a to na CT, MRI, US, irrigografii a v mammografickém screeningu. Za nejjednodušší se považuje prenatální screening na US, kde většinou začínají. Screening mammografický je zásadně organizován ve dvou čteních, druhé dělá radiolog. Při ultrasonografii není druhé čtení možné, proto má RA plnou odpovědnost za vyšetření. Všichni samostatně pracující RA jsou zodpovědní za výsledek vyšetření, ale ne všichni o něm mohou referovat nebo sestavovat nálezy. Situace není centrálně upravena a záleží plně na postoji vedoucího radiologa. Systém práce,

22

kdy se dělí zodpovědnost za vyšetření mezi RA a radiologa se nazývá mix-techique. V nabídkách pracovních příležitostí uvádějí zaměstnavatelé jako stimul oblasti, ve které umožní RA získat certifikát. Pracovní doba je 35 hodin týdně, dobře jsou placené pohotovosti, kterých není mnoho a zaměstnavatel uvádí jejich organizaci jako jeden z argumentů pro žadatele o práci, aby si vybral zrovna jeho pracoviště. V odborných časopisech je spousta inzerátů na volná místa. Podobná

situace

je

v Austrálii,

U.S.A.Tyto

v osamostatnění RA dále, než Anglie.

23

státy

se

dostaly

4.3 Medical physices

Jsou nově zaváděni na pracoviště především radioterapeutická. Jde o studenty fyziky na úrovni

pregraduál,

který dokončil

studia

medicínských oborů, které je možné studovat v Londýně a Birnghamu. V radioterapii se uplatňují při plánování terapie, měření, monitorování a sledování kvality. Obdobně pravděpodobně působí na větších radiodiagnostických pracovištích. 4.4

Registrace radiologických asistentů ve Velké Británii Pro práci radiologického asistenta je nutné získat britskou

registraci, tzv. HPC Registration. Tato registrace je nutná v celém Spojeném království jak ve státním sektoru, tak i v tom soukromém. HPC- Health Professions Counsil – je nezávislá komise, která registruje 13 profesí, mezi něž spadá i radiologický asistent. Jejím úkolem a cílem je garantovat profesionalitu registrovaných. S tím souvisí i ochrana jak pracovníků, tak pacientů a klientů. Zástupci HPC stanovují standardy pro odbornou přípravu, výkony a vedení a dohlíží nad plněním těchto standardů. Vlastní žádost je formulář obsahující 15 stránek A4, ve kterém jsou osobní údaje, adresa, školy, zaměstnavatelé, praxe, členství v organizacích, jazykové znalosti, přestupky. Formulář je běžně ke stažení na internetu. Součástí žádostí jsou další dva formuláře. Jeden s odbornými referencemi od někoho, kdo vás zná pracovně, popř. vede výuku. Druhý formulář je na osobní reference, od někoho, kdo vás zná v osobním životě alespoň 3 roky a má významnější postavení. Zdravotní formulář potvrdí váš lékař. Formulář o registračním poplatku činí 200 GBP a jde pouze o platbu za to, že se vaší žádostí zabývají. Vlastní registrační poplatek 120 GBP je vyžadován až po úspěšném zařazení do registru. Dalším nutným formulářem je potvrzení ze školy s výpisem studijního plánu. Dále je nutné předložit kopii diplomu, vysvědčení, osvědčení o výkonu povolání dle zákona č. 96/2004 Sb.,

24

potvrzení praxe, jednu fotografii pasového formátu, kopii pasu nebo občanského průkazu, kopii rodného a oddacího listu, kopii výsledku jazykového testu. Všechny kopie musí být ověřené a většina z dokumentů musí být přeložena do angličtiny firmou nebo agenturou, která má razítko se soudním ověřením. Součástí žádosti u HPC je podpis stvrzující přečtení následujících dokumentů: Standards of Proficiency, Standards of Conduct, Performance and Ethics. Souhrnně jde o profesní pravidla, postupy a chování, možné postihy a vyloučení registrovaných pracovníků. Při žádosti o HPC registraci se mohou vyskytnout různá úskalí. Dostupnost informací je dnes již poměrně dobrá, ale veškerá administrativa je velmi zdlouhavá. Doba od podání žádosti s posíláním dodatků a odvolání je přibližně 380 dnů. Žádost je předána k odbornému posouzení poradci, tzv. assessor. Podle vnitřních pravidel HPC má asesor posoudit, zda jsou žadatelovi znalosti kompatibilní s britským systémem. Po získání registrace je možno začít hledat pracovní místo. Informace o volných pracovních místech jsou dostupná přes internet. 4.5

Porovnání s námi Teoretická i praktická příprava RA v Anglii má vyšší úroveň a

klade proto na studenty vyšší nároky. Edukační centrum je materiálně lépe vybaveno než naše. Po ukončení školy má absolvent zajištěn vyšší plat než u nás, přibližně 1,5 násobek průměrného platu zaměstnance a má-li schopnosti, ambice a příležitost, může se v oboru vypracovat do příjmové skupiny vyšší střední třídy. Pracovní doba je 35 hodin týdně, přesčasy jsou výjimkou, proto je na oddělení radiologie asi dvakrát více RA, než u nás, pracuje se asi 12 hodin v několika navzájem posunutých směnách s jedním vrcholem před obědem a druhým poté, co se vrátí zaměstnanci z práce domů. Protože platy spotřebují asi 70% rozpočtu oddělení a výše prostředků, vložených do zdravotní péče je omezená, je výsledkem malá výkonnost systému. Ten neumí profinancovat delší

25

dobu vyšetřování, takže přístroje CT, MRI odpoledne stojí, ani neumožní pořídit další diagnostické přístroje. Logickým důsledkem jsou čekací doby na vyšetření, která činí v Ipswich u CT asi 30 týdnů. Jiný CT přístroj v regionu s přibližně 220 000 obyvateli není, takže nezbývá nic jiného, než čekat. Přijetí na lůžko z diagnostických důvodů je s ohledem na cenu lidské práce a tím i výši nákladů na lůžko/den zcela vyloučené.

5

Studium oboru radiologický asistent v Norsku Pro přijetí ke studiu je třeba splňovat spoustu požadavků. Mezi

nejzákladnější patří zkoušky z norského a anglického jazyka na vyšší úrovni. Mimo to je třeba mít nějakou vazbu k zemi. Základní vzdělání radiologů v Norsku je 3- leté (Bc.) s možností dalšího vzdělávání, např. 1- leté denní studium, které kvalifikuje k vykonávání samostatné profese radioterapeut nebo různá dálková studia zvyšující odbornost v různých oblastech oboru. Věkový průměr studujících je podstatně vyšší v porovnání s českými vysokými školami. Mnoho studentů má již za sebou praxi ve zdravotnictví nebo ukončené či neukončené studium jiného oboru. Studenti přistupují ke studiu velmi zodpovědně a jsou motivovaní. Studium není levná záležitost a naprostá většina studentů při práci pracuje. Základem a předpokladem studia je studium literatury. Knihy jsou velmi drahé, protože pensum je tvořeno téměř kompletně

nejnovější

aktualizovanou

literaturou,

zejména

pak

americkou. Knihy je možno si koupit nebo objednat ve speciálním knihkupectví při vysoké škole, kde knihy objednávají hromadně. Knihovna při škole je navíc vybavena množstvím odborných knih a publikacemi různých autorů z celého světa. Nechybí ani menší vzdělávací publikace různých firem, časopisy, kopie vědeckých pojednání či výroční zprávy a různé sešity, které vydává zdejší instituce pro ochranu proti záření a pro výzkum záření. Student má tedy možnost

26

porovnávat práce různých autorů a není tedy odkázán jen na pár učebnic. Pro většinu studentů je odborná angličtina zprvu velmi náročná. Jde v podstatě o stále se opakující výrazy a podobnou problematiku.

Odborná

literatura

se

v norském

jazyce

skoro

nevyskytuje. Minimální požadavky na znalosti, kterých by měl student dosáhnout,

stanovuje

škola.

Student

má

však

díky

přístupu

k informacím stále možnost zevrubnějšího studia. PBL (problem based leasing) znamená, že studenti dostávají úkoly nebo je jim předložena problematika, kterou vypracují, přičemž si pod vedením pedagoga vypracují plán práce a problémy, na které se zaměří. Studentovi je tak poskytnut prostor k samostatné práci a tím, že musí odevzdávat samostatně nebo ve skupině vypracované práce, dokazuje, že aktivně studuje. Práce musí mít jazykovou i odbornou kvalitu, odpovídající předpokládané úrovni studentů. Požadavky jsou poměrně vysoké. Studenti pracují zejména zpočátku ve skupinách. Složení skupin se pravidelně, každý semestr, mění tak, aby student byl nucen naučit se pracovat s novými kolegy. Skupina má přibližně pět až deset členů a vždy stálého vyučujícího, který konzultuje problematiku se studenty při práci požadovaným směrem. Vyučující je též zodpovědný za řešení a zvládání konfliktů ve skupině. Současně s touto formou probíhá výuka klasická – přednášky, zvláště na obtížně pochopitelná témata. Každý rok studia navíc student absolvuje povinnou několika týdenní výuku etiky, komunikace, vědeckých metod a postupů, organizace a teorie zdravotnictví a potřebných zákonů. Student je umístěn ve skupině s úplně neznámými studenty z jiných zdravotnických oborů. Takto je student nucen učit se a tolerovat jiné profese. Student je hodnocen na základě prací a výsledků zkoušek, které jsou nejčastěji písemné. Několikahodinová zkouška na konci každého semestru. Výuka probíhá částečně též v Rtg

přístroji vybavených digitalizovaných učebnách,

27

kde mají studenti k navíc dispozici různé výukové pomůcky, například skelet a jeho různé části nebo pojízdný Rtg přístroj. Dále mají studenti k dispozici počítačové učebny. Je v nich celkem 40 počítačů, scanner a malá tiskárna. Studenti mají své internetové adresy a mohou komunikovat mezi sebou a s vyučujícími, kteří takto zodpovídají dotazy studentů nebo rozesílají oznámení. Při studiu se v podstatě student učí používat počítač a má možnost používat jej aktivně aniž by ho vlastnil. Pro nastupujícího studenta není třeba umět pracovat s počítačem, studenti se to během studia učí navzájem a pokud je třeba, tak je vyhrazena hodina praktické výuky například základní zvládání a zhotovení prezentace v Powerpointu. Počet studentů v každém ročníku je asi 70. Zájem o studium každým rokem stoupá. Vyučujících je 20 stálých, asi dvě třetiny tvoří radiologičtí asistenti s pedagogickým vzděláním a pestrou zkušeností z praxe, dále pak fyzici. Výuka je přesto na velmi vysoké úrovni. Vyučující jsou velice dobří a motivovaní, protože vyučují studenty vlastního oboru. Například hodiny anatomie a kasuistika vyučována radiologickým asistentem je na velice vysoké úrovni. Je otázkou, jak motivováni by byli, kdyby je místo radiologických asistentů učili lékaři. Mohl by navíc vzniknout jakýsi odstup mezi studenty a vyučujícím lékařem. PBL vyučovací metoda obnáší, že studenti se učí aktivně, nikoliv pasivně. Již během studia je student nucen znalosti využívat a rozvíjet. Filozofií studia je, že studium je pouze dřina a práce a po dokončení studia není konec, jelikož aktivní celoživotní vzdělávání je rok od roku aktuálnější. PBL naučí

studenta

efektivně

se

28

učit

a

spolupracovat.

6.

Studium radiologických asistentů na Slovensku

Profese radiologický asistent se rychle rozvíjí, především pro své technické zaměření. Dynamický rozvoj radiologické techniky a nových vyšetřovacích postupů vyžaduje odborníky, kteří budou mít dostatečné vědomosti z lékařských disciplín a zároveň z fyzikálních a technických předmětů. Získané vědomosti umožní absolventům pružně komunikovat s lékařským prostředím a zároveň s techniky, kteří zabezpečují servis radiologických přístrojů. Současný trend vzdělávání zdravotníků nelékařských profesí vede k vysokoškolskému studiu. V Čechách se začal vyučovat obor Radiologický asistent už v roce 1994 na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity a v roce 2003 i na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity. Na Slovensku byl obor ve formě bakalářského studia akreditován v roce 2003 na Jesseniově lékařské fakultě v Martině. Bakalářský studijní program postupně nahradil současnou formu vyššího odborného studia. Poslední studenti tohoto oboru na Střední zdravotnické škole v Martině ukončili svá studia v červenci 2004. Lékařská fakulta v Martině byla oficiálně zřízena v roce 1969. Fakulta uskutečňuje studium v oboru všeobecné lékařství v jazyce slovenském a anglickém. Fakulta organizuje kreditní systém studia o akademického roku 2000/2001. V akademickém roce 2004/2005 otevírá fakulta nové studijní obory kam patří i obor Rádiologická asistencia v prezenční a kombinované formě. Přijímací zkoušky pro tento obor jsou formou písemného testu z biologie a somatologie. Test má 100 otázek, čas na vypracování je 100 minut. Při kombinované formě je nutná minimálně dvouletá praxe v oboru. Obě fakulty používaní kreditní systém studia, proto je možnost v budoucnu navázat mezi fakultami vzájemné

29

kontakty, především pokud jde o studijní obor radiologický asistent. Jesseniova lékařská fakulta v Martině je pro svou vzdálenost od Ostravy nejbližší fakultou kde se vyučuje obor radiologický asistent. Vstup do Evropského společenství přináší studium pomocí systému Evropský systém převodu kreditů (ECTS). Tento systém vytvořený Komisí EU určuje postup při akademickém uznání studia v zahraničí. ECTS je v podstatě bodová hodnota přiřazená předmětu a je vyjádřením míry jeho náročnosti. Systém ECTS vyžaduje získání 60 kreditů za akademický rok, to odpovídá 30 kreditům v semestru. Student si může při studiu v zahraničí přenášet kredity do své domácí školy dle smlouvy o obsahu studijního předmětu v zahraničí.

30

7

Zákon č.96/2004 Sb. O nelékařských zdravotnických povoláních V dubnu 2004 vešel v platnost zákon č.96/2004 Sb. o

podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), který upravuje podmínky získání způsobilosti k výkonu zdravotnického nelékařského povolání celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků, podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro cizí státní příslušníky. Dle zákona je k výkonu nelékařského zdravotnického povolání a k výkonu činností jiného odborného pracovníka nutno splnit tři

požadavky:

odborná

způsobilost,

zdravotní

způsobilost,

bezúhonnost. V zákoně je nově definován výkon povolání bez odborného dohledu, pod odborným dohledem a pod přímým vedením. Podle tohoto kritéria jsou zdravotnická nelékařská povolání rozčleněna do tří kategorií: A) zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti. Do této kategorie

patří

radiologický

asistent,

který

získává

odbornou

způsobilost absolvováním akreditovaného bakalářského oboru nebo tříletého studia v oboru diplomovaný radiologický asistent na vyšší zdravotnické škole. Pokud je radiologický asistent absolventem střední zdravotnické školy v oboru radiologický laborant, může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech praxe a získání specializované způsobilosti. Do této skupiny spadá též nově definované (v praxi velmi potřebné) povolání radiologický technik.

31

B) zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné a specializované způsobilosti. Do této kategorie patří radiologický fyzik, který po absolvování akreditovaného magisterského studijního oboru vykonává své povolání až do doby získání specializované způsobilosti pod odborným dohledem radiologického fyzika způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu. Obdobné požadavky jsou kladeny na povolání biomedicínského inženýra. C) zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením. Jiný odborný pracovník vykonává činnosti, které přímo souvisejí s poskytováním zdravotní péče, pod odborným dohledem nebo přímým vedením. Celoživotní vzdělávání je v zákoně deklarováno jako povinnost všech zdravotnických pracovníků. Systém kontroly celoživotního vzdělávání je určen pouze pro zdravotnické pracovníky vykonávající své povolání bez odborného dohledu, a to prostřednictvím povinnosti mít osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Zavedení povinnosti získání osvědčení je největší změnou proti současné praxi. Na vydání osvědčení navazuje zápis do registru (registrace). Osvědčení se vydává na dobu určitou a podmínkou opětovného získání osvědčení je, kromě prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti, prokázání stanovené

doby

prostřednictvím

výkonu kreditního

povolání systému

a

celoživotního (alternativou

vzdělávání je

složení

„registrační“ zkoušky). Formy celoživotního vzdělávání jsou specializační vzdělávání, certifikované kurzy, inovační kurzy, odborné stáže v akreditovaných zařízeních, účast na školicích akcích, odborných konferencích, kongresech nebo sympoziích, publikační, pedagogická a vědeckovýzkumná činnost, samostatné studium odborné literatury. Souhlas se

32

započítáním školicí nebo vzdělávací akce do celoživotního vzdělávání uděluje příslušná profesní společnost. Velmi důležité je vědět, že do 1. dubna 2006 platí přechodná opatření, na jejichž základě je možné získat osvědčení bez nutnosti dokládat kredity a výkon povolání, pouze po prokázání odborné a zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti. Osvědčení bude pro výkon povolání bez odborného dohledu podmínkou až po skončení přechodného období, tj. od 1. 4. 2006. Pouze ti, kteří žádají o registraci nového nestátního zdravotnického zařízení, musí již nyní prokázat toto osvědčení. 7.1

Další důležitá přechodná ustanovení Do dubna 2006 probíhá specializační vzdělávání podle

dosavadních právních předpisů. Osoby zařazené do speciální průpravy podle dosavadních právních předpisů ji dokončí podle těchto předpisů. Specializační zkoušku (atestaci) musí tyto osoby složit do konce roku 2009. Pokud zdravotnický pracovník získal odbornou způsobilost nebo specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnických povolání podle dřívějších právních předpisů způsobem neodpovídajícím zákonu, přizná mu ministerstvo zdravotnictví způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zákona na základě jeho písemné žádosti - Jiní odborní pracovníci (s výjimkou absolventů psychologie), kteří ke dni nabytí účinnosti zákona č. 96/2004 Sb. vykonávali povolání jiného odborného pracovníka nejméně 20 let, jsou považováni za odborné pracovníky s odbornou způsobilostí k výkonu povolání bez odborného dohledu. 7.2

Prováděcí předpisy zákona č. 96/2004 Sb.:

7.2.1 Vyhláška č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řád pro tyto zkoušky.

33

7.2.2 Vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků. Její novelizace proběhla v roce 2008 a novu pak v roce letošním. 7.2.3 Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. 7.2.4 Nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí.

34

7.3

Vyhláška 394/2004 Sb. ze dne 24. června 2004 Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství

upravuje obsah, průběh a hodnocení atestační zkoušky k získání specializované způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání, zkoušky k ověření způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaného kvalifikačního kurzu k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání a aprobační zkoušky k získání způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání na území České republiky zdravotnických pracovníků, kteří získali způsobilost k výkonu povolání mimo členské státy Evropské unie. Atestační zkouška se koná před oborovou atestační komisí Ministerstva zdravotnictví. Oborová atestační komise má lichý počet členů, nejméně však 3 členy. Členové atestační komise zvolí ze svého středu předsedu, který řídí činnost atestační komise a odpovídá za ni. Tuto volbu lze opakovat dvakrát. Pokud se nepodaří zvolit předsedu ani při druhé volbě, určí se losem. Atestační zkouška je veřejně přístupná pouze pro zdravotnické pracovníky, s výjimkou porady o výsledku zkoušky nebo její části, která je neveřejná. Na poradě o výsledku atestační zkoušky nebo její části atestační komise rozhoduje veřejným hlasováním. Přihlášky k atestační zkoušce se předkládají ministerstvu. Správnost údajů uvedených v přihlášce potvrzuje školitel a statutární zástupce akreditovaného zařízení, v němž se uskutečňuje vzdělávací program. Pokud uchazeč získal odbornou nebo specializovanou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v cizině nebo v České republice v akreditovaných

zdravotnických

studijních

programech

s

jiným

vyučovacím jazykem než českým, připojí k přihlášce kopii rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Pokud uchazeči byla ministerstvem započtena část dříve

35

absolvovaného studia nebo odborná praxe, připojí k přihlášce kopii rozhodnutí ministerstva o tomto započtení. Jsou-li pochybnosti o pravosti podpisu nebo otisku razítka, lze požadovat úředně ověřenou kopii dokladů. 7.3.1 Předpoklady pro vykonání atestační zkoušky Předpokladem pro vykonání atestační zkoušky je splnění všech požadavků stanovených příslušným vzdělávacím programem včetně úspěšného absolvování testu, pokud tak stanoví vzdělávací program. Atestační

zkouška

se

koná

v

termínech

stanovených

ministerstvem nejméně dvakrát ročně. Do termínu jsou zařazeni ti uchazeči, jejichž přihlášky byly doručeny ministerstvu alespoň 50 dní před termínem zkoušky. Uchazeč musí být zařazen na termín atestační zkoušky nejpozději do osmi měsíců ode dne doručení přihlášky ministerstvu. Termín a místo konání atestační zkoušky určí ministerstvo a oznámí je nejméně 40 dní před termínem atestační zkoušky všem uchazečům, kteří podali přihlášku ke zkoušce a splnili všechny předpoklady. Atestační zkouška se skládá z části teoretické a praktické; část praktická se nekoná v oboru specializačního vzdělávání organizace a řízení ve zdravotnictví. Praktická část atestační zkoušky, která spočívá v ověření odborných praktických dovedností, předchází teoretické části atestační zkoušky. Obsah atestační zkoušky je stanoven příslušným vzdělávacím programem. Před zahájením každé části atestační zkoušky uchazeč prokazuje svou totožnost. Zkouška probíhá zpravidla v jednom dni. Praktická část může probíhat i v jiném termínu předcházejícím termínu konání teoretické části. Pokud je praktická část atestační zkoušky hodnocena "neprospěl", v teoretické části atestační zkoušky se nepokračuje a celkové hodnocení atestační zkoušky zní "neprospěl".

36

Teoretická část se skládá ze tří otázek. Otázky z teoretické části se losují a zaznamenávají do protokolu. Po vylosování otázek poskytne atestační komise uchazeči přiměřený čas na přípravu odpovědí, nejméně však 15 minut. Výsledek každé části atestační zkoušky a celkové hodnocení zkoušky se hodnotí slovem "prospěl" nebo "neprospěl". Pokud je některá dílčí otázka teoretické části atestační zkoušky klasifikována "neprospěl", celkové hodnocení atestační zkoušky zní "neprospěl". Do průkazu odbornosti se zaznamenává jen úspěšně vykonaná atestační zkouška. Celkový výsledek hodnocení atestační zkoušky vyhlásí atestační komise po poradě o výsledku atestační zkoušky. Celkový výsledek hodnocení atestační zkoušky vyhlásí atestační komise po poradě o výsledku zkoušky. Nemůže-li se uchazeč dostavit k atestační zkoušce v termínu, na který byl pozván, musí svou neúčast omluvit ministerstvu. Za omluvu se považuje písemná omluva doručená ministerstvu před termínem atestační zkoušky a v případě závažného důvodu písemná omluva doručená ministerstvu po termínu atestační zkoušky, pokud byla provedena neprodleně, jakmile pominul závažný důvod neúčasti. Za omluvu se též považuje odstoupení od praktické nebo teoretické části atestační zkoušky před jejím zahájením. V případě omluvy se uchazeč může přihlásit k atestační zkoušce v nejbližším dalším termínu, včetně již vypsaných termínů, pokud je to možné z organizačních důvodů. Pokud je uchazeč hodnocen "neprospěl", může atestační zkoušku vykonat nejdříve za 12 měsíců ode dne termínu, na který byl pozván. Uchazeči, který úspěšně vykonal pouze praktickou část zkoušky, je tato část zkoušky uznána při opakování atestační zkoušky, pokud k jejímu opakování dojde do 24 měsíců ode dne vykonání praktické části zkoušky. Odstoupení od atestační zkoušky po vylosování otázek nebo v jejím dalším průběhu se hodnotí "neprospěl". Nedostaví-li se uchazeč k

37

atestační zkoušce bez omluvy, je posuzován, jako by při atestační zkoušce neprospěl. 7.3.2 Zkouška

k ověření

způsobilosti

k výkonu

nelékařského

zdravotnického povolání bez odborného dohledu

Zkouška k ověření způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání bez odborného dohledu se koná před zkušební komisí ministerstva. Při konání zkoušky k vydání osvědčení musí být přítomni nejméně 4 stálí členové zkušební komise a to alespoň 1 zástupce ministerstva, alespoň 1 zástupce akreditovaného zařízení, alespoň 1 zástupce organizace zaměstnavatelů a alespoň 1 zástupce zdravotnického povolání, jehož se zkouška týká, a v případě posuzování specializované

způsobilosti

také

zdravotnický

pracovník

se

specializovanou způsobilostí v příslušném specializačním oboru. Právo zúčastnit se zkoušky k vydání osvědčení s hlasem rozhodujícím mají také další členové zkušební komise. Činnost zkušební komise řídí zástupce ministerstva a odpovídá za ni. Zkouška k vydání osvědčení je veřejně přístupná pouze pro zdravotnické pracovníky, s výjimkou porady o výsledku zkoušky nebo její části, která je neveřejná. Na poradě o výsledku zkoušky k vydání osvědčení nebo její části zkušební komise rozhoduje veřejným hlasováním. V případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas zástupce zdravotnického povolání, jehož se zkouška týká. Přihlášky ke zkoušce k vydání osvědčení se předkládají ministerstvu. Uchazeč musí být zařazen na termín zkoušky k vydání osvědčení nejpozději do čtyř měsíců ode dne doručení přihlášky ministerstvu. Termín a místo konání zkoušky k vydání osvědčení určí ministerstvo a oznámí je nejméně 40 dní před termínem zkoušky těm uchazečům, kteří podali přihlášku ke zkoušce alespoň 50 dní před termínem zkoušky. Zkouška k vydání osvědčení se skládá z části

38

teoretické a praktické a probíhá v jednom dni. Zkušební komise ověřuje zkouškou způsobilost k výkonu nelékařského zdravotnického povolání bez odborného dohledu v souladu s nejnovějšími poznatky v oboru. Před zahájením každé části zkoušky k vydání osvědčení uchazeč prokazuje svou totožnost. Pokud uchazeč prokáže dostatečnou dobu výkonu zdravotnického povolání stanovenou zvláštním právním předpisem, skládá pouze teoretickou část zkoušky. Pokud uchazeč prokáže dostatečný počet kreditů z celoživotního vzdělávání stanovený zvláštním právním předpisem, skládá pouze praktickou část zkoušky. Teoretická část zkoušky se skládá ze dvou otázek. Otázky z teoretické části zkoušky se losují a zaznamenávají do protokolu o zkoušce. Pokud uchazeč žádá o osvědčení specializované způsobilosti, losuje si otázku také z příslušného specializačního oboru. Seznam otázek uchazeč obdrží nejpozději 20 dnů přede dnem konání zkoušky. Po vylosování otázek poskytne zkušební komise uchazeči přiměřený čas na přípravu, nejméně však 15 minut. V praktické části zkoušky zkušební komise prověří v akreditovaném zařízení, které sama určí, praktické dovednosti uchazeče. Výsledek každé části zkoušky a celkové hodnocení zkoušky se hodnotí slovem "prospěl" nebo "neprospěl". Pokud je některá dílčí otázka teoretické části zkoušky nebo praktická část zkoušky klasifikována "neprospěl", celkové hodnocení zkoušky zní "neprospěl". Hodnocení jednotlivých částí zkoušky a celkové hodnocení zkoušky se zaznamenává do protokolu o zkoušce. Do průkazu odbornosti se zaznamenává jen úspěšně vykonaná zkouška. Celkový výsledek hodnocení zkoušky vyhlásí zkušební komise po poradě o výsledku zkoušky k vydání osvědčení. Uchazeči, který úspěšně vykonal pouze praktickou nebo teoretickou část zkoušky, je tato část zkoušky uznána při opakování zkoušky, pokud k jejímu opakování dojde do 24 měsíců ode dne vykonání části zkoušky.

39

7.3.3 Závěrečná zkouška akreditovaného kvalifikačního kurzu Závěrečná zkouška akreditovaného kvalifikačního kurzu se koná před zkušební komisí ministerstva. Pokud je uchazeč hodnocen "neprospěl", může se přihlásit k opakování závěrečné zkoušky akreditovaného kvalifikačního kurzu nejdříve za 2 měsíce ode dne termínu, na který byl pozván.

7.3.4 Aprobační zkouška Aprobační zkouška se koná před zkušební komisí ministerstva. Zkušební komise má lichý počet členů, nejméně však 3 členy. Členové zkušební komise zvolí ze svého středu předsedu, který řídí činnost zkušební komise a odpovídá za ni. Tuto volbu lze opakovat dvakrát. Pokud se nepodaří zvolit předsedu ani při druhé volbě, určí se losem. Aprobační zkouška je veřejně přístupná pouze pro zdravotnické pracovníky, s výjimkou porady o výsledku zkoušky nebo její části, která je neveřejná. Na poradě o výsledku aprobační zkoušky nebo její části zkušební komise rozhoduje veřejným hlasováním.

Žádost o

vykonání aprobační zkoušky se předkládá ministerstvu do 30 dnů před termínem zkoušky. K žádosti o vykonání aprobační zkoušky uchazeč připojí ověřenou kopii dokladu o vzdělání opatřenou překladem do českého jazyka, který musí být proveden tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků, a ověřenou kopii osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání nebo nostrifikace vysvědčení vydaného zahraniční školou. Aprobační zkouška se koná v řádných termínech nejméně třikrát ročně. Termín a místo konání aprobační zkoušky určí ministerstvo a oznámí je nejméně 20 dní před termínem konání této zkoušky všem uchazečům, jejichž žádost splňuje všechny náležitosti.

40

Zkušební komise ověřuje aprobační zkouškou odborné teoretické odborné

vědomosti,

praktické

dovednosti,

znalost

systému

zdravotnictví v České republice a schopnost odborně se vyjadřovat v českém jazyce v rozsahu nutném k výkonu zdravotnického povolání. Aprobační zkouška se člení na 4 na sebe navazující části, a to na test odborných znalostí, ústní odbornou zkoušku, absolvování praktického výkonu příslušného zdravotnického povolání pod odborným dohledem a část ověřující znalost systému zdravotnictví v České republice. Část ověřující znalost systému zdravotnictví v České republice se nevyžaduje u uchazečů o uznání odborné způsobilosti k výkonu povolání dezinfektora, řidiče vozidla zdravotnické záchranné služby, ošetřovatele,

maséra

a

nevidomého

a

slabozrakého

maséra,

laboratorního pracovníka, zubní instrumentářky, řidiče dopravy nemocných a raněných, autoptického laboranta a sanitáře. Všechny části aprobační zkoušky probíhají v českém jazyce. Tím se ověřuje schopnost uchazeče odborně se vyjadřovat v českém jazyce v rozsahu nezbytně nutném k výkonu zdravotnického povolání. Před zahájením každé části aprobační zkoušky uchazeč prokazuje svou totožnost. Obsah a rozsah jednotlivých částí aprobační zkoušky odpovídají obsahu a rozsahu znalostí a dovedností stanovených ve studijních oborech k získání

způsobilosti

k

výkonu

zdravotnického

povolání

uskutečňovaných středními školami a vyššími odbornými školami a v akreditovaných zdravotnických studijních programech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných vysokými školami v České republice, popřípadě ve vzdělávacích programech oborů specializačního vzdělávání nebo akreditovaných kvalifikačních kurzů. S obsahem aprobační zkoušky je přihlášený uchazeč seznámen ministerstvem alespoň 20 dní před konáním první

41

části zkoušky. Úspěšné absolvování testu znalostí se stanoveným časovým limitem a předepsanou úspěšností je předpokladem pro vykonání ústní odborné zkoušky, která následuje do 15 dnů po vykonání testu. Výsledek testu musí být zaznamenán v protokolu o aprobační zkoušce. Ústní odborná zkouška se skládá ze tří otázek. Otázky z teoretické části se losují a zaznamenávají do protokolu o aprobační zkoušce. Po vylosování otázek poskytne zkušební komise uchazeči přiměřený čas na přípravu odpovědi, nejméně však 15 minut. Úspěšné vykonání ústní odborné zkoušky je předpokladem pro vykonání odborné praxe. Odbornou praxi uchazeč vykoná jejím úspěšným absolvováním v délce uvedené v příloze této vyhlášky pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu v příslušném oboru, který písemně zhodnotí, zda byla odborná praxe vykonána úspěšně. Úspěšné vykonání odborné praxe je předpokladem pro vykonání části aprobační zkoušky, kterou se ověřuje znalost systému zdravotnictví v České republice. Součástí části aprobační zkoušky, kterou se ověřuje znalost systému zdravotnictví v České republice, je ověření znalosti právních předpisů České republiky týkajících se výkonu zdravotnického povolání, o jehož uznání uchazeč žádá. Jednotlivé části aprobační zkoušky, s výjimkou odborné praxe, a její celkový výsledek jsou hodnoceny slovem "vyhověl" nebo "nevyhověl". Úspěšně vykonaná část aprobační zkoušky platí 24 měsíců ode dne jejího vykonání. Nemůže-li se uchazeč dostavit k aprobační zkoušce v termínu, na který byl pozván, musí svou neúčast omluvit ministerstvu. Za omluvu se považuje písemná omluva doručená ministerstvu před termínem aprobační zkoušky a v případě závažného důvodu písemná omluva doručená ministerstvu po termínu aprobační zkoušky, pokud byla provedena neprodleně, jakmile pominul závažný důvod neúčasti. Za omluvu se též považuje odstoupení od kterékoli části aprobační

42

zkoušky před jejím zahájením. V případě omluvy se uchazeč může přihlásit k aprobační zkoušce v nejbližším dalším termínu, včetně již vypsaných termínů, pokud je to možné z organizačních důvodů. Odstoupení od kterékoli části aprobační zkoušky po vylosování otázek nebo v jejím dalším průběhu se hodnotí "nevyhověl". Nedostaví-li se uchazeč k aprobační zkoušce bez omluvy, je posuzován, jako by při aprobační

zkoušce

nevyhověl.

Pokud

je

uchazeč

"nevyhověl", může aprobační zkoušku vykonat v nejbližším následujícím termínu, který bude vypsán ministerstvem.

43

hodnocen

8

Principy a kritéria radiační ochrany

8.1

Potřeba koncepce radiační ochrany V souladu s obecnými principy ochrany zdraví před působením

faktorů životního prostředí a technického rozvoje je cílem radiační ochrany zabezpečit dostatečnou úroveň ochrany zdraví a umožnit přitom přínos z využití zdrojů záření a jaderné energie. Při řešení praktických problému je radiační ochrana konfrontována s otázkami, jaké bude nebo může být ozáření lidí, co může ozáření způsobit, jaké a kolik škod na zdraví může vyvolat a jak hodnotit a usměrnit dané ozáření. Aby bylo možno odpovědět v každé situaci ozáření v praxi, musí se radiační ochrany opírat o soubor vzájemně konsistentních principů, tedy o zformulovanou koncepci. Ta musí být v souladu se soudobými poznatky o biologických účincích ionizujícího záření, se soudobými

obecnými

přístupy

společnosti

k ochraně

zdraví

obyvatelstva před faktory technického rozvoje a životního prostředí a rozmanitými potřebami současné i očekávané praxe. Musí brát v úvahu všechny situace v ozáření lidí, jež se vyskytují nebo mohou vyskytnout. 8.2

Mezinárodní základ koncepce a praxe radiační ochrany V rámci světové odborné veřejnosti i vládních a nevládních

organizací postupně vznikly systémy, které předpoklady potřebné pro řešení problémů radiační ochrany, včetně účinné koncepce, vytvářejí na nejvyšší odborné úrovni. V roce 1928 byla na II. Mezinárodním radiologickém kongresu ve Stockholmu založena Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu, jejichž doporučení se stala postupně základem přístupů světových i regionálních vládních organizací i národních předpisů v otázkách radiační ochrany, a to nejen pro použití zdrojů záření v lékařství, ale pro celou širokou sféru kontaktu člověka s tímto faktorem. Problematice radiační ochrany se počaly věnovat

44

postupně všechny světové i regionální vládní organizace ustanovené po 2. Světové válce, jejichž činnosti se problematika ionizujícího záření či radioaktivních látek a jaderné energie a tedy i radiační ochrany dotýkala. Šlo především o Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, Světovou zdravotnickou organizaci, Mezinárodní organizaci pro potraviny a zemědělství, Mezinárodní organizaci práce a Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj. Jejich činnost i publikace představovaly významnou pomoc státům, publikovaná doporučení jednotlivých organizací však nebyla vždy navzájem kompatibilní, což vyvolalo úsilí o harmonizaci činnosti i nakonec o vydání společných dokumentů. V současné době je takovým dokumentem pro oblast radiační ochrany Mezinárodní základní standard ochrany před zářením a bezpečnosti zdrojů záření (International Basic Safety Standards 1996). Tato pravidla jsou závazná pro členské státy jen pro činnosti vykonávané ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, byla však připravována též jako základ pro tvorbu národních i regionálních předpisů. V rozsáhlé a mnohosměrné činnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii k podpoře rozvoje využití jaderné energie a zdrojů ionizujícího záření v členských Agentury hraje problematika radiační ochrany a bezpečnosti zdrojů ionizujícího záření velmi významnou roli. Je uskutečňována řadou programů a mnoha způsoby. Dokumenty připravované skupinami kompetentních odborníků jsou vydávány v řadách uspořádaných hierarchicky co do obecnosti, jako základní principy, jako soubor hlavních požadavků či jako konkrétnější vodítka a pomocné technické informace. Daleko vyšší stupeň závaznosti pro legislativu i praxi v dané oblasti v členských státech ovšem nesou dekrety Evropské unie, jež v podstatné míře respektují doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu i mezinárodní standardy, vycházejí i z dlouhodobé činnosti organizace Euroatom,

45

jedné z velkých hospodářských organizací Západní Evropy, na jejichž základě Evropská unie vznikla.

46

8.3

Vývoj radiační ochrany ve světě a u nás Jedním ze zdrojů koncepce radiační ochrany je vlastní historie

oboru, vývoj potřeb v radiační ochraně, jejich poznání od počátku velkých objevů ionizujícího záření a radioaktivity. Radiační ochrana vždy usilovala o kontinuitu dosavadního vývoje a využití všeho pozitivního, čeho dosáhla. První roky po objevení záření X a radioaktivity byla vskutku pozoruhodnými, byla to doba velkého technického a hospodářského rozvoje na konci minulého a počátku tohoto století. Došlo rychle k široké aplikaci zdrojů Roentgenova záření zejména v lékařství. Bohužel velmi brzo došlo k poškození uživatelů nebo i pacientů. Spolu s pokusy na zvířatech to vedlo k tomu, že do 1910 byly známy všechny typy poškození, s výjimkou genetického. K poznání mechanizmu biologických účinků a jejich vztahu k ozáření po bližší kvalitativní a hlavně kvantitativní stránce však dochází až po 2. Světové válce s rozvojem na straně epidemiologických studií a na straně studií radiobiologických i biologie obecné. K rozšíření biologických poznatků přispěla významně skutečnost, že ionizující záření je velmi účinným nástrojem obecného biologického výzkumu. Na poškození rychle reagovaly návrhy ochranných opatření, dlouho především opatření technické povahy.

Bylo zavedeno

licencování zdrojů záření, neboť jde o předpoklad jakékoliv účinné regulace zacházení se zdroji. Kladl se důraz převážně na technické požadavky, zejména na vyloučení vstupu do primárního svazku, využití vzdálenosti k ochraně, na dostatečnou ekvivalenci olova u skla štítu, závěsů, zástěr a rukavic, na velikosti a umístění vyšetřovny a na podmínky dostatečné adaptace na temnotu. Byla stanovena doporučení i na délku pracovní doby a dovolené, dnes již pozbyly funkci ochrany před ionizujícím zářením. Návrhy na limity ozáření vycházejí z analýzy pozorovaných biologických účinků u lidí, respektive ze skutečnosti, že

47

takové účinky chybějí. Objevily se až ke konci třicátých let. R. D. Evans

odvodil

kontaminovaných

z pozorování vnitřně

zanašeček

radiem

a

radioaktivních

mezonthoriem

a

barev pacientů

s parenterálně aplikovanými solemi radia hodnotu dávky na kost, jež nezpůsobí žádné poškození. Šlo dále o sledování zdravotního stavu malé skupinky lidí užívající zdroje záření gama v lékařství. Na základě toho, že u nich nebyly pozorovány klinické příznaky poškození, navrhl G. Failla nejvýše přípustnou dávku pro ozáření celého těla. Obě tyto hodnoty byly jediným kvantitativním ukazatelem ochrany, uplatněným k zajištění zdraví pracovníků, kteří se v USA zúčastnili projektu vývoje a výroby atomových zbraní. Zkušenosti získané během realizace projektu ovšem výrazně přispěly k rozvoji radiační ochrany. Významnější obecné koncepční formulace se objevují až po 2. Světové válce, což souvisí s prudkým vzrůstem významu jaderné energie a ionizujícího záření pro odborné, politické a hospodářské kruhy a zejména pro obecnou veřejnost po válečném využití jaderné síly a při otevírajících se možnostech jejího mírového využití. Šlo o uplatnění výsledků analýz získaných poznatků o účincích záření i praxe ochrany. Uváděna byla hlavně poškození krvetvorby, zánětlivá poškození kůže, postupně i maligní procesy, zprvu šlo o leukémii a účinky genetické. Zejména jejich vztah k expozici pozorovaných u experimentálních objevů a pravděpodobná bezprahovost působení vedly k tomu, že už v prvých doporučeních v padesátých letech se v dokumentech objevuje výzva k udržování dávek tak nízko, jak je to jen prakticky možné. Celkově ale v těchto doporučeních a v ochraně samé převládala dlouho představa o prahovosti poškození zářením a tedy určujícím a proto určovala význam dodržování limitů v podobě nejvyšší přípustné dávky jako konečného garanta přijatelnosti úrovně radiační ochrany. I přechod z limitu 15 na 5 rem roční dávky, ke kterému došlo v roce 1956 na základě vyhodnocení výsledků analýz

48

úmrtnosti amerických rentgenologů ve vztahu k jejich odhadované předválečné expozici a zjištění většího počtu výskytu leukemií, byl spojen s představou bezpečí skýtaného limitem třikrát nižším. K ujasnění stochastických účinků a vzniku zhoubných nádorů a k ujasnění důležitosti radiační ochrany dochází až v šedesátých letech. Návrh

prakticky

realizovatelných

a

biologicky

i

sociálně

odůvodnitelných přístupů radiační ochrany ve vztahu k jejímu zřízení i kvůli těmto účinkům vznikl až v letech sedmdesátých. Dostáváme se v podstatě do současné problematiky přístupů radiační ochrany. Vývoj techniky rozšiřoval druhy aplikací ionizujícího ozáření i počet ozařovaných, poznání nových druhů či mechanizmů účinku. 8.4

Základ soudobé koncepce ochrany před zářením Z hlediska vztahu dávky záření a biologického účinku, jako

základního problému určujícího principy a přístupy radiační ochrany, musíme vědět, že ozáření může vést k deterministickým účinkům spojeným se zánikem buněk a s následnou ztrátou funkce tkání a orgánů. Tyto změny nastávají až po překročení určité dávky v příslušných tkáních a orgánech. Funkcí dávky u těchto účinků je její intenzita, s nárůstem dávky dochází k nárůstu ztráty buněk. Ochrana proti

deterministickým

účinkům

spočívá

v zamezení

dosažení

prahových dávek pro jednotlivé tkáně a orgány, tedy ve stanovení závazných limitů pro tkáňové dávky. Druhým typem významných biologických změn v důsledku ozáření jsou stochastické účinky. Jsou důsledkem změn v buňkách, které přežily ozáření. Změněná buňka se může po značném časovém odstupu vyvinout v nádor. Nemůžeme vznik těchto poškození po ozáření zcela vyloučit, můžeme pouze omezit pravděpodobnost jejich vzniku na míru pokládanou za přijatelnou pro jednotlivce a společnost. Přístup usilující o to, aby všechny dávky byly tak nízké jak je rozumně

49

dosažitelné při uvážení ekonomických a sociálních hledisek se nazývá Optimalizace ochrany před zářením. Je nezbytné pro druhy ozáření vyznačující se nestejnou distribucí přínosů a dávek zabránit závažným nerovnostem

a stanovit

obecnou

garanci

nejvýše přijatelného

individuálního rizika stochastických poškození, jímž jsou obecné limity individuálních efektivních dávek. Zdůvodnění činností vedoucích k ozáření, optimalizace radiační ochrany a dodržení obecných dávkových limitů jsou základními principy zavedenými do radiační ochrany. K uplatnění těchto přístupů v praxi je ovšem nezbytné znát nejen kvalitativní ale i kvantitativní aspekty vztahu ozáření a stochastických účinků. 8.5

Ozáření člověka z různých zdrojů Člověk je během svého života stále ozařován z přírodních i

umělých zdrojů záření a veškeré jeho aktivity jsou spojeny s kumulací dávek proměnlivého příkonu (vdechování radioaktivních látek ze vzduchu, jejich příjmem v potravinách, ozařováním z radioaktivních látek ve vlastním organismu, kontaktem s umělými zdroji ozáření atd.).

Tabulka ozáření obyvatel z přírodních zdrojů Zdroj ozáření

Roční efektivní dávka (mSv)

Kosmické

Typické

Zvýšené

0,39

2

0,46

4,3

0,23

0,6

1,3

10

2,4

-

záření Zemské záření Ŵ Radionuklidy v těle kromě Ra Ra a produkty přeměny Celkem

50

Ozáření z umělých zdrojů vyjádřené jako ekvivalentní období ozáření přírodními zdroji. Zdroj

Základní

Ekv. období záření

srovnání

z přírodních zdrojů

Rok praxe

90 dní

Zkoušky

Všechny dosud

2,3 roku

jaderných

provedené

Lékařské ozáření

zbraní Jaderná

Všechna

10 dní

energetika

Rok

1 den

současného provozu Závažné havárie

Dosud nastaly

20 dní

Ozáření při

Rok současné

8 hodin

práci

praxe

Ozáření

Světový

z přírodních

průměr

(1 rok)

zdrojů

51

8.6

Dávkové limity Funkce

dávkových

limitů,

spočívající

nyní

ve

vztahu

k deterministickým účinkům v zábraně překročení jejich dávkového prahu a u účinků stochastických v potřebě zabránit přílišným nerovnostem v jejich pravděpodobnosti mezi ozářenými osobami, se v průběhu vývoje radiační ochrany značně měnila. Dávkové limity pro jednotlivé orgány a tkáně byly stanoveny na základě informací o klinických nálezech postupně i dle údajů z epidemiologických studií. Účinky, proti nimž, byly dávkové limity naměřeny, nebyly dle druhu účinků diferencovány. Při ozáření více orgánů a tkání bylo postupováno dle dávky v kritickém orgánu nebo tkání. Celotělové ozáření bylo limitováno podle kritických orgánů – aktivní kostní dřeně a gonád. V důsledku poznání existence rizika stochastických účinků i u nízkých dávek se limity ve vztahu k těmto účinkům staly jen arbitrárně zvolenou úrovní, bodem na nepřerušené kontinuální funkci vztahu dávky a účinku. Vznikla potřeba odlišit dávkové limity pro účinky stochastické a účinky deterministické. Jako limit dávkového ekvivalentu v orgánech a tkáních ve vztahu k účinkům deterministickým byla zvolena obecně hodnota 500 mSv/rok s výjimkou očních čoček, kde dávkový limit měl činit 300 mSv/rok, ale byl později snížen na 150 mSv/rok. U stochastických účinků byla zvolena průměrná hodnota dávky 20 mSv/, přičemž byla zvýrazněna pružnost aplikace dávkového limitu zavedením dvou období limitování – ročního a pětiletého. Roční limitní hodnota 50 mSv/rok zůstala zachována. Dávka z přírodního pozadí, mimo ozáření při práci a ozáření lékařského, byla stanovena na 5mSv/rok.

52

Tabulka – znaky újmy z ozáření populace pracujících

Roční efektivní dávka (mSv)

10

20

30

50

50

Přibližná celoživotní dávka (Sv)

0,5

1

1,4

2,4

2,4

Pravděpodobnost přiřaditelné smrti (%)

1,8

3,6

5,3

8,6

2,9

Vážený příspěvek nefatálních nádorů (%)

0,4

0,7

1,1

1,7

-

Vážený příspěvek dědičných účinků (%)

0,4

0,7

1,1

1,7

1,2

Združená újma (%)

2,5

5

7,5

12

-

Ztráta délky života z případné přiřaditelné smrti

13

13

13

13

Střední ztráta očekávané délky života v 18 letech

0,2

0,5

0,7

53

10-15

1,1 0,3-0,5

8.7

Limity stanovené vyhláškou č. 184/1997 Sb. Vyhláška č. 184/1997 Sb. Rozlišuje několik druhů základních

limitů jako závazných kvantitativních ukazatelů, jejichž překročení není podle atomového zákona přípustné. Základní limity pro pracovníky se zdroji ionizujícího záření se považují za nepřekročené i tehdy, nejsou-li překročeny stanovené odvozené limity. Ovšem překročení odvozeného limitu ještě neznamená nutně překročení limitu základního, protože oba byly spojeny konzervativním modelem. Při více cestách ozáření se nepřekročení základních limitů pro pracovníky se zdroji považuje za splněné, pokud součet podílů ozáření z jednotlivé cesty ozáření a příslušných odvozených limitů je menší než jedna. Rozlišují se základní limity pro pracovníky se zdroji, vztahující se na ozáření, kterému jsou vystaveni v přímém vztahu k vykonávané práci a základní limity pro učně a studenty, vztahující se na ozáření, kterému jsou vědomě, dobrovolně a po poučení o rizicích s tím spojených vystaveny osoby po dobu jejich specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření. Základní obecné limity, vztahující se na ozáření ze všech činností vedoucích k ozáření, kromě ozáření výše uvedených, lékařského ozáření, ozáření osob podílejících se na zásazích v případě radiační nehody a případů ozáření, na které se vztahují limity zvláštní. Tyto obecné limity se uplatňují na průměrné ozáření v kritické skupině obyvatel pro všechny cesty ozáření a ze všech činností. Základní limity se vztahují na součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků této dávky z radioaktivních látek přijatých do organizmu za stejné období popřípadě na ekvivalentní dávky v určitém orgánu či tkáni. Tímto způsobem se vykládá pojem úvazek vnitřního ozáření použitý ve vyhlášce.

54

Zvláštní limity jsou stanoveny pro ozáření dobrovolníků při péči o pacienty, návštěvníků či spolužijících -1 mSv u osob do 18 let a 5 mSv u ostatních za dobu vyšetřování nebo léčení pacienta a pro ozáření plodu. U těhotných žen pracujících na pracovištích se zdroji ionizujícího záření se ozáření neprodleně poté, co žena těhotenství zjistí a oznámí zaměstnavateli, omezuje úpravou podmínek práce tak, aby bylo nepravděpodobné, že součet efektivních dávek z vnitřního ozáření plodu překročí 1 mSv. 8.8

Odvozené limity Odvozenými limity pro zevní ozáření jsou pro osobní dávkový

ekvivalent v hloubce 0,07 mm hodnota 500 mSv za kalendářní rok a pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm hodnota 20 mSv za kalendářní rok. Odvozenými limity pro vnitřní ozáření jsou pro příjem radionuklidů požitím hodnoty podílu 20 mSv a konverzního faktoru pro příjem radionuklidů požitím pracovníkem se zdroji a pro příjem radionuklidů vdechnutím pracovníkem se zdroji. Hodnoty úvazku efektivní dávky připadají na jeden Bq příjmu každého radionuklidu s vdechováním nebo ingescí u osob různého věku, jejichž znalost je velmi důležitá pro splnění a dodržení základních limitů. Zvláštní postavení má limitování vnitřního ozáření radonem a thoriem a krátkodobými produkty jejich přeměny. Důvodem je, že nejsou dostatečně známy kritické struktury pro vznik rakoviny plic a dávka v nich v důsledku jednotkového příjmu těchto radionuklidů, což je předpoklad dozimetrického modelu odvození konverzního faktoru a odvozených hodnot pro řízení ochrany. Vyhláška č.184/2007 Sb. Stanoví jako odvozený limit pro ozáření pracovníků produkty přeměny radonu 3 MBq pro roční příjem ekvivalentní aktivity radonu, 1260 Bq/m-3 pro celoroční průměrnou ekvivalentní objemovou aktivitu

55

radonu. Pro ozáření směsí dlouhodobých radionuklidů emitujících záření alfa uran-radiové řady je odvozeným limitem příjmem vdechnutím 1850Bq za kalendářní rok.

56

9

CÍLE A HYPOTÉZY

9.1

Cíle práce

1) Vyjasnit rozdíly, které se kladou v jednotlivých zemích Evropské unie na vzdělání radiologických asistentů. 2) Uvést přehled základních směrnic a norem pro oblast diagnostického zobrazování se zaměřením na požadavky vzdělávání radiologických asistentů EU. 3) Věnovat zvláštní pozornost předpisům zabývajícím se účinky ionizujícího záření a ochranou osob pracujících s ionizujícím zářením. 9.2 Hypotéza H1. Edukační příprava českých radiologických asistentů k výkonu povolání odpovídá potřebám kladeným na české absolventy i v ostatních státech Evropské unie.

57

10. METODIKA:

10.1

Metodika práce Ke zpracování praktické části bakalářské práce byl zvolen kvantitativní

výzkum. Kvantitativní výzkumné šetření bylo realizováno dotazníkovou metodou. Cílovou skupinu tvořili radiologičtí asistenti z vybrané nemocnice, Nemocnice Znojmo, příspěvková organizace. Další skupinu tvořili studenti kombinované formy bakalářského studia v oboru Radiologický asistent na ZSF JCU v Č. Budějovicích. Dotazník byl anonymní a obsahoval 16 otázek. Z toho 4 otázky otevřené, 3 otázek polootevřených a 9 uzavřených. Na úvod byly zařazeny otázky zaměřující se na identifikační data respondentů. Další otázky vycházely ze stanových cílů práce. V dotazníku bylo respondentům umožněno vyjádřit vlastní názor na danou problematiku. Dotazníkové šetření probíhalo v průběhu měsíce března a dubna 2010. Bylo rozdáno 80 dotazníků, vráceno jich bylo 71. Návratnost byla 88%.

10.2

Charakteristika souboru Výzkumný soubor tvořili radiologičtí asistenti pracující v Nemocnici Znojmo,

příspěvkové organizaci. Dotazníky byly rozdány na Oddělení radiační onkologie a Radiodiagnostickém oddělení. Část dotazníků byla rozdána kolegyním a kolegům kombinované formy studia v oboru Radiologický asistent. Dotazník mohli vyplňovat všichni radiologičtí asistenti a studenti tohoto oboru pracující v oboru bez ohledu na věk. K výzkumu bylo použito 80 dotazníků, 9 dotazníků se vrátilo nevyplněných, návratnost byla 88%. Výzkumný vzorek tvořilo 71 respondentů.

58

11. VÝSLEDKY

Graf 1 Věk respondentů

Z celkového počtu 71 radiologických asistentů (100%) byla nejvíce zastoupena kategorie 30-35 let a to 23 asistenty (32%), v kategorii 24-29 let bylo 18 asistentů (26%), kategorie 48 a více let byla zastoupena 11 asistenty (15%), kategorie 36-41 let 10 radiologickými asistenty (14%), v kategorii 42-47 let odpovědělo na otázky z dotazníku 7 asistentů (10) a kategorii 18-23 obsadili 2 asistenti (3%) z dotázaných.

59

Graf 2 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů

Výzkumu se zúčastnili hlavně radiologičtí asistenti právě studující vysokou školu – Bc v počtu 26 (37%), asistenti se vzděláním DiS. v počtu 21 (29%), se středoškolským vzděláním v počtu 16 (23%) a bakaláři v počtu 8 (11%). Graf 3 Délka zdravotní praxe

60

Z oslovených respondentů pracuje ve zdravotnictví 6-10 let 26 radiologických asistentů (37%), 16-20 let pracuje ve zdravotnictví 20 asistentů (28%), skupinu 1-5let a 21 a více let obsadilo shodně 11 asistentů (15%), 11-15 let pracují ve zdravotnictví 2 z dotázaných (3%), a méně než rok 1 oslovený (2%).

Graf 4 Na jakém oddělení pracujete

Z počtu respondentů pracuje nejvíce radiologických asistentů na RDG oddělení,

61

celkem 42 lidí (59%), na Oddělení radiační onkologie pracuje 16 dotázaných (23%) a na Oddělení nukleární medicíny pracuje 13 radiologických asistentů (18%).

Graf 5 Názor radiologických asistentů na nutnost vysokoškolského vzdělání

Z celkového počtu dotázaných, si 32 asistentů (45%) myslí, že pro práci radiologického asistenta je spíše nutná vysoká škola, 17 laborantů (24%) si myslí, že je určitě potřebná vysoká škola, 11 (16%) laborantů říká, že není potřeba vysokoškolské vzdělání, spíše ne odpovědělo 5 z dotázaných (7%), 6 (8%) z dotázaných odpovědělo nevím. Graf 6 Jaké vzdělání by podle dotazovaných stačilo

62

Z dotázaných, kteří nesouhlasí s vysokoškolským vzděláním pro radiologické asistenty si 13 (59%) myslí, že stačí středoškolské vzdělání, 6 (27%) by souhlasilo s vyšší školou a 3 asistenti (14%) si myslí, že by stačil pouze certifikovaný kurz.

Graf 7 Je nutné ve vaší profesi si doplňovat si znalosti a stále se vzdělávat

26 respondentů (37%) si myslí, že je v naší profesi nutné si doplňovat znalosti z oboru a dále se vzdělávat, 33 dotázaných (46%) si myslí, že je to spíše nutné, 4 (6%) říkají, že ne, 6 (8%) si myslí, že spíše ne a 2 dotázaní (3%) odpověděli nevím.

63

64

Graf 8 Zúčastnil (a) byste se vysokoškolského studia

36 asistentů (51%) by se zúčastnilo studia na vysoké škole, 22 (31%) dotázaných by vysokou školu studovat nešlo a 13 dotázaných (18%) odpovědělo nevím.

Tabulka 1 Kreditní systém 9. Přiměl Vás kreditní systém k dalšímu vzdělávání častěji než před registrací Ne, vzdělávám se stále stejně Ano, navštěvuji vzdělávací akce častěji než dříve Nevím, jsem v praxi krátce

Díky zavedení kreditního systému se 52 respondentů začalo vzdělávat častěji, 15 respondentů se vzdělává stále stejně a 4 odpověděli, že jsou v praxi teprve krátce. Tabulka 2 Hodnocení počtu kreditů za registrační období

65

15 52 4

10. Hodnocení počtu kreditů za registrační období, které musíte získat Přehnaný, je to moc náročné Přiměřený, dá se nasbírat bez obtíží Nedostatečný, měl by se zvýšit Nevím Jiné

36 28 7 0 0

Podle 36 dotázaných je počet kreditů, který je nutné získat za registrační období přehnaný, podle 28 dotázaných se dá nasbírat snadno a 7 lidí si myslí, že je nedostatečný a měl by se zvýšit. Graf 9 Podpora zaměstnavatele ve vzdělání

Všechny dotázané nějakým způsobem zaměstnavatel podporuje ve vzdělání. Nejvíce u 36 asistentů (42%) je to vypisováním služeb, u 26 dotázaných (37%), je podpora pouze, co se týká kreditního systému. Ostatní 15 dotázaných (21%) je podporováno finančně. Tabulka 3 Jak byste chtěl (a), aby Vás zaměstnavatel podporoval ve vzdělávání

66

12. Jak byste chtěli, aby Vás zaměstnavatel podporoval ve vzdělávání Časově 13 Finančně 31 Tak jak podporuje doposud 13 Umožnit studium na VŠ 9 Jiné 5

Nejčastěji respondenti uváděli, že by chtěli, aby je zaměstnavatel podporoval ve vzdělání finančně (31 asistentů), časově (13 asistentů) nebo stejně jako doposud (13 asistentů). 9 z dotázaných by chtělo, aby jim bylo umožněno studovat na vysoké škole, 5 respondentů uvedlo možnost jiné, ve které převažovala odpověď čas strávený na akcích počítat jako pracovní dobu, nebo vytvářet zajímavé vzdělávací akce.

67

Tabulka 4 Jaký hlavní problém vidíte při zvyšování vzdělání a kreditním systému celoživotního vzdělávání 13.Jaký hlavní problém asistenti vidí v kreditním systému celoživotního vzdělávání Žádný 20 Finanční a časová náročnost 26 Složitá administrativa 6 Málo kreditů za vzdělávací akce 11 Žádná motivace 5 Celý kreditní systém 3

20 dotázaných nevidí žádný problém při zvyšování vzdělání a kreditním systému celoživotního vzdělávání, 26 uvedlo, že je systém finančně a časově náročný, 6 uvedlo složitou administrativu a 11 dotázaných si myslí, že za vzdělávací akce je málo kreditů. Žádnou motivaci nemá 5 z dotázaných a 3 se nelíbí celý kreditní systém.

Graf 12 Jsou lidé v ČR dostatečně informovaní o účincích ionizujícího záření a radiační ochraně

68

Na otázku o radiační ochraně a informovanosti obyvatel odpovědělo 24 respondentů (34%) spíše ano, 2O respondentů (28%) spíše ne. 16 dotázaných (23%) si myslí, že obyvatelé v ČR nejsou dostatečně informovaní o účincích IZ a radiační ochraně a 11 asistentů (15%) říká, že jsou obyvatelé ČR informovaní dostatečně.

69

Graf 13 Názor na informace o účincích IZ v ostatních zemích EU

32 oslovených radiologických asistentů (45%) si myslí, že v ostatních zemích Evropské unie jsou obyvatelé lépe informovaní o účincích ionizujícího záření než v České republice. 29 dotázaných (41%) si myslí, že tomu tak není a 10 oslovených (14%) odpovědělo nevím.

Tabulka 5 Názor na počet vyšetření pacientů ionizujícím zářením 16. Názor na počet vyšetření pacientů ionizujícím zářením Přiměřený V pořádku Zbytečně moc Neuvážené ozařování lidí Velká zátěž Příliš často a mnohdy zbytečně

15 17 16 8 9 6

Názor na počty vyšetření pacientů ionizujícím zářením je takový, že 17 dotázaných si myslí, že je to v pořádku, 16 dotázaných říká, že je to moc, 15 říká v pořádku, 8

70

respondentů si myslí, že jde o neuvážené ozařování lidí, 9 velká zátěž a 6 dotázaných napsalo, že jsou pacienti ozařováni příliš často a mnohdy i zbytečně.

12.

Diskuze Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit pohled radiologických

asistentů na vzdělávání jako takového a pohled na vzdělávání celoživotní, registraci a sbírání kreditů. Jaké formy vzdělávání jsou upřednostňovány

a

jakým

způsobem

vzdělání

podporují

zaměstnavatelé. Chtěli jsme zjistit, jaké překážky mají asistenti v praxi se zvyšováním vzdělání. Výsledky byly zpracovány ze 71 dotazníků od respondentů. První otázky byly zaměřeny na identifikační data, podle kterých jsme respondenty rozlišili podle věku, dosaženého vzdělání, délky praxe a typu oddělení. Nejvíce ve výzkumu byla zastoupena věková kategorie 30-35 let a to 23 radiologickými asistenty (32%) a nejméně respondentů ve věkové kategorii 18-23 let, kterou zastupovali 2 asistenti (3%) viz (Graf 1). Dle dělení podle dosaženého vzdělání byla nejvíce zastoupena skupina s asistenty, kteří právě studují vysokou školu, 26 asistentů (37%), 21 respondentů (29%) mělo vzdělání vyšší odborné školy, středoškoláci v počtu 16 (23%) a bakaláři v počtu 8 (11%), (Graf 2). Podle délky praxe ve zdravotnictví byli nejpočetnější skupinou respondentů pracující v oboru 6-10 let v počtu 26 (37%) a nejméně respondentů bylo ve skupině méně než rok, pouze 1 asistent (2%), (Graf 3). Dále jsme zjišťovali, na jakém oddělení pracují. Nejpočetnější skupinou bylo oddělení RDG, kde pracuje 42 dotázaných (52%), na oddělení radiační onkologie pracuje 16 dotázaných (23%) a na nukleární medicíně pracuje 13 asistentů (18%), (Graf 4). Ve výzkumném šetření byli zastoupeni radiologičtí asistenti různých věkových skupin, vzdělání, praktických zkušeností a typu pracoviště a tyto rozdíly se promítaly i v názorech dotazovaných a odpovědích na otázky.

71

Otázkou číslo 5 jsme se ptali, zda si myslí, že je pro obor radiologický asistent nutné vysokoškolské vzdělání (Graf 5). Z celkového počtu dotázaných, si 32 asistentů (45%) myslí, že pro práci radiologického asistenta je spíše nutná vysoká škola, 17 laborantů (24%) si myslí, že je určitě potřebná vysoká škola, 11 (16%) laborantů říká, že není potřeba vysokoškolské vzdělání, spíše ne odpovědělo 5 z dotázaných (7%), 6 (8%) z dotázaných odpovědělo nevím. Názory asistentů na to, jaké vzdělání by podle nich pro práci radiologického asistenta

stačilo,

se

lišily.

Z

dotázaných,

kteří

nesouhlasí

s vysokoškolským vzděláním pro radiologické asistenty si 13 (59%) myslí, že stačí středoškolské vzdělání, 6 (27%) by souhlasilo s vyšší školou a 3 asistenti (14%) si myslí, že by stačil pouze certifikovaný kurz (Graf 6). Tabulka 1 znázorňuje odpovědi na otázku, zda po zavedení kreditního systému a oslovení asistenti vzdělávají více nebo stejně jako před jeho zavedením. Díky zavedení kreditního systému se 52 respondentů začalo vzdělávat častěji, 15 respondentů se vzdělává stále stejně a 4 odpověděli, že jsou v praxi teprve krátce. Všechny dotázané nějakým způsobem zaměstnavatel podporuje ve vzdělání (Graf 9). Nejvíce u 36 asistentů (42%) je to vypisováním služeb, u 26 dotázaných (37%), je podpora pouze, co se týká kreditního systému. Ostatní 15 dotázaných (21%) je podporováno finančně. 20 dotázaných nevidí žádný problém při zvyšování vzdělání a kreditním systému celoživotního vzdělávání, 26 uvedlo, že je systém finančně a časově náročný, 6 uvedlo složitou administrativu a 11 dotázaných si myslí, že za vzdělávací akce je málo kreditů. Žádnou motivaci nemá 5 z dotázaných a 3 se nelíbí celý kreditní systém (tabulka 4). Hypotéza H1potvrdila, že edukační příprava českých radiologických asistentů k výkonu povolání odpovídá potřebám kladeným na české absolventy i v ostatních státech Evropské unie.

72

Poslední tři otázky dotazníku směřovaly k radiační ochraně. Ptali jsme se radiologických asistentů na otázku informovanosti laické veřejnosti o účincích ionizujícího záření (Graf 12). 24 respondentů (34%) odpovědělo spíše ano, 2O respondentů (28%) spíše ne. 16 dotázaných (23%) si myslí, že obyvatelé v ČR nejsou dostatečně informovaní o účincích IZ a radiační ochraně a 11 asistentů (15%) říká, že jsou obyvatelé ČR informovaní dostatečně. 32 oslovených radiologických asistentů (45%) si myslí, že v ostatních zemích Evropské unie jsou obyvatelé lépe informovaní o účincích ionizujícího záření než v České republice. 29 dotázaných (41%) si myslí, že tomu tak není a 10 oslovených (14%) odpovědělo nevím (Graf 13). Názor na počty vyšetření pacientů ionizujícím zářením je takový, že 17 dotázaných si myslí, že je to v pořádku, 16 dotázaných říká, že je to moc, 15 říká v pořádku, 8 respondentů si myslí, že jde o neuvážené ozařování lidí, 9 velká zátěž a 6 dotázaných napsalo, že jsou pacienti ozařováni příliš často a mnohdy i zbytečně (Tabulka 5).

73

13.

ZÁVĚR Tato práce se zabývala výchovou radiologických asistentů

z pohledu výuky Evropské unie. V České republice musí mít radiologičtí asistenti podle zákona 96/2004 Sb. vysokoškolské vzdělání a musí být registrovaní v rámci celoživotního vzdělávání, aby mohli pracovat v nelékařském oboru bez odborného dohledu. Našim cílem bylo zjistit, zda naše vzdělávání radiologických asistentů odpovídá normám Evropské unie. Ke zpracování informací byl zvolen kvantitativní výzkum. Pro sběr dat byl sestaven dotazník pro radiologické asistenty. Dotazníkové šetření probíhalo v Nemocnici Znojmo a u studentů kombinované formy studia na ZSF JU v oboru Radiologický asistent. Pro výzkum jsme získali 71 respondentů. Výzkum ukázal, že naše vzdělání radiologických asistentů odpovídá normám Evropské unie. Většina dotázaných si myslí, že úroveň vzdělávání radiologických asistentů v České republice je srovnatelný s ostatními zeměmi Evropské unie. Z výzkumu dále vyplívá, že radiologičtí asistenti se zájmem o zvyšování kvalifikace jsou podporovány zaměstnavatelem ať již finančně, časově nebo jinou formou. Z výzkumu je zřejmé, že mezi dotázanými jsou zastoupeni jak příznivci, tak i odpůrci vzdělávání, ať už vysokoškolského nebo celoživotního kreditního. Největší překážkou pro vzdělávání je časová a finanční náročnost. Pro větší motivaci vzdělávat se bych navrhovala poskytnout nějaké výhody pro radiologické asistenty za jejich náročnou práci a zvyšování prestiže, kterou si toho povolání určitě zaslouží.

74

14. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

•

Jaromír Pešek, Jiřina Pavlíková: Naše zdravotnictví a lékárenství

v EU, Praha 2005 ISBN 80-247-1392-6 •

Kolektiv autorů, editor Vladislav Klener: Principy a praxe radiační

ochrany, Praha 1, 2000 ISBN 80-238-3703-6 •

MUDr. Dana Hlaváčková, MUDr. Josef Štorek Ph.D., MUDr. Václav

Fišer: Krizová připravenost zdravotnictví. Brno 2007 ISBN 978-80-7013-4528

•

Předpis č. 339/2008, úplné znění zákona č. 96/2004 Sb., o

podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) ve znění pozdějších předpisů. Dostupný z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb08339&cd=76&typ=r •

Vlasáková, D. E-learning – vhodná alternativa celoživotního

vzdělávání nelékařů. Diagnóza v ošetřovatelství [online]. 2008, roč. 4, č. 7, [cit. 2009-0213]. ISSN 1801-1349. Dostupný z: http://www.diagnoza.info/?sec=redaction&lang=cz&red_id=69 •

Vlasáková, D. E-learning versus vyhláška 321. Diagnóza

v ošetřovatelství [online]. 2008, roč. 4, č. 10, [cit. 2009-02-13]. ISSN 1801-1349. Dostupný z: http://www.diagnoza.info/?sec=redaction&lang=cz&red_id=89

75

•

VYHLÁŠKA č. 321/2008 ze dne 19. srpna 2008, kterou se mění

vyhláška č. 423/2004 Sb., kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků. Dostupný z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb08321&cd=76&typ=r •

VYHLÁŠKA č. 394/2004 Sb., kterou se upravují podrobnosti o

konání atestační zkoušky, zkoušky k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu, závěrečné zkoušky akreditovaných kvalifikačních kurzů, aprobační zkoušky a zkušební řády pro tyto zkoušky. Dostupný z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb04394&cd=76&typ=r •

ZÁKON č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti

zdravotnických pracovníků ve znění platných předpisů. online citováno Dostupný z: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb04424&cd=76&typ=r •

Praktická radiologie, výbor SRLA, Olbramovice, ISSN 1211-

5053

76

15

KLÍČOVÁ SLOVA

Radiologický asistent Legislativa Vzdělávání Odborná způsobilost Kredity Radiační ochrana

77

2

PŘÍLOHY

Příloha 1 Dotazník Vážené kolegyně, vážení kolegové, jmenuji se Vladislava Vašulínová a jsem studentkou 3. Ročníku Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích oboru radiologický asistent. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění dotazníku. Tento dotazník je anonymní a veškeré zjištěné údaje budou použity pouze ke zpracování mé bakalářské práce. Děkuji za spolupráci a ochotu při vyplňování dotazníku. Vaši odpověď označte prosím křížkem, popřípadě doplňte slovy. Zaškrtněte jednu odpověď v každé otázce. Děkuji.

1. Váš věk je? 18 – 23 24 – 29 30 – 35

36 – 41 42 – 47 48 a více let

2. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? SZŠ VOŠ – Dis. VŠ – Bc.

VŠ – Mgr. Jiné ………………………

3. Jak dlouho pracujete ve zdravotnictví? Méně než 1 rok

11-15 let

1-5 let

16-20 let

6-10 let

21 a více let

4. Na jakém oddělení pracujete? RDG Oddělení Oddělení radiační onkologie Oddělení nukleární medicíny 5. Myslíte si, že je pro obor radiologický asistent nutná vysokoškolské vzdělání? Ano

Ne

Spíše ano

Nevím

Spíše ne

78

(Pokud jste odpověděli ano nebo spíše ano, pokračujte otázkou 7)

6. Jaké by podle Vás stačilo vzdělání pro obor radiologický asistent? …………………………………………………………………………………………………………….(prosím doplňte)

7. Myslíte si, že je ve Vaší profesi nutné doplňovat si znalosti z oboru a dále se vzdělávat? Ano

Spíše ne

Spíše ano

Ne

Nevím 8. Zúčastnil (a) byste se vysokoškolského studia? Ano

Ne

Nevím 9. Přiměl Vás kreditní systém k dalšímu vzdělávání častěji, než před jeho zavedením? Ne, vzdělávám se stále stejně Ano, navštěvuji vzdělávací akce častěji než dříve Nevím, jsem v praxi krátce Jiné ……………………………….. (prosím doplňte)

10. Jak hodnotíte počet kreditů za registrační období, které musíte získat? Přehnaný, je to moc náročné

Nedostatečný, měl by se zvýšit

Přiměřený, dá se nasbírat bez obtíží

Nevím

Jiné ………………………………. (prosím doplňte) 11. Podporuje Vás zaměstnavatel v navštěvování vzdělávacích akcí? Ano, finančně Ano, časově Pouze v rámci kreditního systému

12. Jakou formou byste chtěl (a), aby Vás zaměstnavatel podporoval ve vzdělávání?

79

…………………………………………………………………….. (prosím doplňte) 13. Jaký hlavní problém vidíte v registraci a kreditním systému celoživotního vzdělávání? …………………………………………………………………….(prosím doplňte) 14. Myslíte si, že jsou lidé v České republice dostatečně informovaní o účincích ionizujícího záření a radiační ochraně? Ano

Ne

Ano, časově

Spíše ne

15. Je podle Vás lepší informovanost o účincích ionizujícího záření v ostatních zemích Evropské unie? Ano

Ne

Nevím

16. Co si myslíte o počtu vyšetření pacientů ionizujícím zářením? ……………………………………………………………………(prosím doplňte)

80

.

81