VYBRANÉ ASPEKTY PŘIJETÍ EURA V ČR

VYBRANÉ ASPEKTY PŘIJETÍ EURA V ČR

Jan Skopeček

Katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta, VŠE v Praze, interní doktorand, [email protected]

Úvod Vstupem do EU se Česká republika automaticky zavázala i ke vstupu do EMU, tedy k přijetí společné evropské měny eura. Na rozdíl např. od Velké Británie jsme totiž při přístupových jednáních nevyjednali tzv. opt.-out doložku, která by nás této povinnosti zprostila. Na straně druhé však z evropské legislativy nevyplývá přesné datum, kdy bychom tak měli učinit a není ani jasné, zda budou mít členské státy eurozóny o její rozšíření v nejbližších letech zájem. Ať už euro přijmeme dříve nebo později, bude to bezesporu jedna z nejvýznamnějších ekonomických událostí, která v budoucnu ČR čeká. Jako každé rozhodnutí i rozhodnutí přijmout euro s sebou ponese výnosy a náklady. I v tomto případě platí známé trade-off. A právě bilance nákladů a výnosů by měla být - dle mého názoru - tím hlavním kritériem, které by o přijetí eura v ČR mělo rozhodnout. Měli bychom využít i unikátní situace, která se nám nabízí, a to sice té skutečnosti, že můžeme hodnotit dosavadní fungování eurozóny okem vnějšího pozorovatele a odpovědět si na otázku, nakolik se očekávané cíle spojené se vznikem eurozóny plní, jak se eurozóně za dobu své existence daří a zda chceme do

1

takovéhoto klubu dobrovolně vstoupit. A právě těmito problémy se zabývá následující příspěvek. Protože jde o problematiku velice rozsáhlou, zaměřuje se příspěvek jen na vybrané dílčí otázky a samozřejmě neaspiruje na komplexní zpracování tohoto tématu.

Dosavadní fungování eurozóny Zavedení společné měny bylo ze strany jejích zastánců spojováno s nadějí na zlepšení ekonomických výsledků eurozóny. Jak uvádí Janáček a Janáčková: „Studie a analýzy oficiálních institucí (Evropský měnový institut, Komise EU) publikované v druhé polovině minulého desetiletí vesměs uváděly, že zavedení eura povede v eurorozóně k urychlení hospodářského růstu v řádu 0,75 až 1 procentního bodu.“1 Po sedmi letech fungování společné měny je zřejmé, že se tak nestalo. V absolutním vyjádření je HDP eurozóny druhým největším produktem na světě hned za Spojenými státy. Srovnání tempa růstu reálného HDP eurozóny a USA uvádí tab. č. 1. Z ní je patrné, že eurozóna vykazuje – vyjma roku 2000 a 2001 - dlouhodobě nižší tempa růstu reálného HDP než USA. Zavedení eura v roce 1999 předpokládané urychlení hospodářského růstu nepřineslo – naopak. Vyšší tempo růstu HDP přinesl v eurozóně jen následující rok po zavedení eura, tedy rok 2000. Od té doby růst reálného HDP hodnotu z roku 1999 nepřekročil. Stejně jako eurozónu i USA postihla v roce 2001 recese. V tomto roce byl pokles tempa růstu v USA dokonce silnější než v eurozóně. Jak je vidět v tab. č. 1, ekonomika Spojených států se s touto recesí dokázala vypořádat rychleji než eurozóna. Už v roce 2002 se v USA trend růstu reálného HDP obrátil a v roce 2005 dosahoval více jak dvojnásobku hodnot oproti eurozóně. Tab. 1: Míra růstu reálného HDP v % 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Eurozóna

2,9

3,0

3,8

1,9

0,9

0,8

2,0

1,5

2,7

USA

4,2

4,4

3,7

0,8

1,6

2,5

3,9

3,2

3,3

Pramen: Eurostat

1

Janáček, K. – Janáčková: Polemika s prezidentem: silná slova místo argumentů. Hospodářské noviny, 21.12.2005.

2

Recesí roku 2001 si prošla i Velká Británie, která do eurozóny nevstoupila, viz. tab. č.2. I její ekonomika se však, podobně jako ekonomika USA s touto situací vypořádala oproti eurozóně rychleji. Velká Británie se – bez společné měny – těší i větším tempům růstu reálného HDP, než je průměr eurozóny.

Tab. 2: Míra růstu reálného HDP ( v %) 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Německo

2,0

2,0

3,2

1,2

0,0

-0,2

1,2

0,9

2,8

Francie

3,5

3,3

3,9

1,9

1,0

1,1

2,5

1,7

2,0

Irsko

8,5

10,7

9,4

5,8

6,0

4,3

4,3

5,5

6,0(p)

Velká Británie

3,3

3,0

3,8

2,4

2,1

2,7

3,3

1,9

2,8

Pramen: Eurostat

Z tab. č. 2 je také zřejmá skutečnost, že tempa růstu reálného HDP se značně liší i v rámci jednotlivých členů eurozóny. Pro příklad uvádím v tab. č. 2 dvě největší ekonomiky eurozóny – Německo a Francii a dále pak Irsko, jako zemi s největším růstem v rámci zemí používajících společnou měnu. Tato skutečnost vede k tomu, že se rozdíly v ekonomické úrovni jednotlivých zemí eurozóny ve svém celku nesnižují, ale dokonce se mohou zvyšovat. Co se týče růstu cenové hladiny, je hlavním cílem ECB nepřipustit vyšší tempo inflace než 2 %. To se dle tab. č. 3 Evropské centrální bance ne zcela daří. Jak uvádí Brůžek, „hlavní příčinou je především růst ceny ropy, zčásti i růst cen služeb, a to především v důsledku růstu cen dopravních služeb.“2 Vzniká tak otázka, zda je vůbec v reálných možnostech ECB svému závazku dostát. Tab. 3: Vývoj míry inflace podle HICPs (v %)

Eurozóna

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

1,1

1,1

2,1

2,3

2,2

2,1

2,1

2,2

2,2

Pramen: Eurostat

Při hodnocení míry inflace však nelze brát v úvahu jen průměr zemí eurozóny. Ten se sice drží v současné době kolem 2 %, ale mezi jednotlivými zeměmi eurozóny existují značné 2

Brůžek, A.: Aktuální otázky světové ekonomiky. V. Závěrečná fáze realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Praha, VŠE KSE 2002, s. 17.

3

rozdíly. To naznačuje tab. č. 4. Zatímco Irsko při nejvyšším tempu růstu reálného HDP v eurozóně vykazuje i v průměru nejvyšší míru inflace, u Německa je situace zcela odlišná. Německo do nedávné minulosti kombinovalo pokles HDP s velmi nízkou mírou inflace, v porovnání s Irskem s inflací i několikanásobně menší. Jak píše Mach, „stav nadměrné regionální inflace nebo nadměrné nezaměstnanosti je standardním průvodním znakem měnové integrace nesourodých ekonomik.“3 Z uvedeného je jasné, že německá ekonomika by v této situaci potřebovala svoji vlastní měnu a pomocí její depreciace by se s recesí vyrovnala. V důsledku poměrně rychlého růstu HDP v některých zemích eurozóny, viz. např. Irsko, totiž k znehodnocení eura nedochází. Standardní ekonomická teorie říká, že nemá-li země svoji měnu a nemůže tak dojít k depreciaci, přichází na řadu „léčba“ prostřednictvím deflace. Na výše uvedených příkladech jsem chtěl ukázat, že v současné eurozóně existuje skupina zemí s poměrně vysokým hospodářským růstem spojeným s vyšší inflací a na druhé straně skupina zemí prožívající recesi spojenou s velmi nízkou inflací. Je zřejmé, že obě tyto skupiny potřebují ve stejném okamžiku jiný přístup ze strany hospodářské politiky.

Tab. 4: Vývoj míry inflace podle HICPs (v %) 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Německo

0,6

0,6

1,4

1,9

1,4

1,0

1,8

1,9

1,8

Francie

0,7

0,6

1,8

1,8

1,9

2,2

2,3

1,9

1,9

Irsko

2,1

2,5

5,3

4,0

4,7

4,0

2,3

2,2

2,7

Velká Británie

1,6

1,3

0,8

1,2

1,3

1,4

1,3

2,1

2,3

Pramen:Eurostat

3

Mach, P.: Euro přináší Evropě hospodářské problémy. Newsletter CEPu, 12, 2002.

4

Přínosy a náklady zavedení eura v ČR Přijetí eura je náročný proces, který významně ovlivní ekonomiku jak v době přípravné fáze, tak i v době po jeho zavedení. Dopady tohoto procesu je možné vysledovat v řadě oblastí. Můžeme hovořit o konkrétních kladných a záporných aspektech zavedení jednotné měny na obecnou hospodářskou situaci a makroekonomické ukazatele, na činnost domácností a podnikové sféry. Základem analýzy přínosů a nákladů spojených se vstupem do měnové unie je teorie optimálních měnových oblastí (OCA). Tato teorie se zrodila z diskuze o vhodnosti jednotlivých režimů měnových kurzů jako prostředků obnovujících rovnováhu platební bilance. Základy této teorie položil v 60. letech ekonom kanadského původu R. Mundell ve své práci „A Theory of Optimum Currency Areas“4 V této práci formuloval Mundell - mimo jiné - podmínky, jež by měla splňovat každá země s fixním kurzem, chce-li, aby výhody tohoto kurzového režimu převýšily jeho nevýhody. Na Mundella pak navázala celá řada ekonomů, kteří svými pracemi teorii optimálních měnových oblastí dále rozpracovali. Mezi nimi je třeba jmenovat zejména McKinnona, který ve své práci “Optimum currency areas“5 analyzoval roli zahraničního obchodu ve vztahu k měnovým oblastem, a dále pak Kenena, jenž se ve své práci „The theory of optimum currency areas: An Eclectic View“6 zabýval vztahem diverzifikace výstupu ekonomiky a pravděpodobností asymetrického šoku. Po více než 40-ti letém vývoji nám teorie optimálních měnových zón poskytuje soubor podmínek definujících optimální měnovou oblast. Ekonomický prostor lze považovat za optimální měnovou oblast, splňuje-li podmínky, které lze shrnout do následujících bodů: 1. vysoký stupeň mobility výrobních faktorů (pracovních sil a kapitálu), 2. vysoký stupeň synchronizace hospodářského cyklu, 3. symetrie exogenních šoků, resp. reakce na ně, 4. vysoký stupeň diversifikace zahraničního obchodu a homogenní produkční struktura, 5. oboustranná flexibilita cen a mezd, 6. existence dostatečných fiskálních kompenzací, resp. společné fiskální politiky.

4

Mundell, R.: A Theory of Optimum Currency Areas, American Economic Review, 1961, No. 3, s. 657 – 665. McKinnon, Donald I.: Optimum Currency Areas. American Economic Review, 1963, No. 4, s. 717-725. 6 Kenen, P. B.: The Theory of Optimum Currency Areas: An Eclectic View, In Monetary Probléme in the International Economy, 1969, University of Chicago Press. 5

5

Při splnění výše popsaných podmínek je zajištěna rovnováha mezi výnosy a náklady, které s sebou nese vstup do měnové unie. Za hlavní přínosy zapojení země do měnové unie, které uvádí standardní ekonomická teorie, lze považovat:

1. Snížení transakčních nákladů - bude z něj těžit nejen podniková sféra, ale i občané při zahraničních cestách. Podniková sféra se navíc bude těšit i z poklesu zajišťovacích nákladů a z poklesu investiční nejistoty. Tyto výhody jsou obecně vyšší u otevřených ekonomik, jako je Česká republika, kde obchodovatelné zboží tvoří velkou část domácího produktu. Už dnes přináší českým podnikům možnost pracovat s eurem namísto národních měn určité úspory.

2. Zvýšení stability měnového kurzu a snížení rizika měnových krizí – nezvratitelným zafixováním měny v rámci měnové unie dojde ke zvýšení stability finančního sektoru a ke snížení rizik vzniku měnových turbulencí. Prudké kurzové výkyvy představují pro malou otevřenou ekonomiku v prostředí liberalizovaných kapitálových toků významnou hrozbu. I Česká republika má zkušenost z nebezpečí spekulativních útoků a měnových krizí, a to z roku 1997. Zvláště země jako Česká republika, která je charakterizována silným přílivem zahraničního kapitálu vyvolaným investičními příležitostmi, je v tomto ohledu rizikovější. Příliv kapitálu tlačí na nominální a reálnou apreciaci kurzu a přispívá k deficitu běžného účtu. Zde je však třeba poznamenat, že v ČR v poslední době existuje naopak přebytek běžného účtu. Směr kapitálových toků se však může snadno změnit a vyústit do měnové krize, která hrozí přerůst i ve vážnou krizi celého finančního systému. Zvýšení míry bezpečí před měnovými a finančními krizemi tak představuje velmi pozitivní prvek pro vývozní a dovozní operace, pro zvýšení investiční jistoty a tím i pro další vývoj české ekonomiky. Volatilita kurzu představuje vždy riziko pro obchod a investice. Obrana proti němu pak s sebou nese dodatečné náklady. Absence toho rizika usnadní reálnou konvergenci a bude přínosem nejen pro domácí podnikatele, ale i pro zahraniční investory z eurozóny, kteří chtějí podnikat v ČR.

3. Nižší úrokové sazby - někteří ekonomové tvrdí, že vstup „nových“ členských států do eurozóny s sebou přinese nižší úrokové sazby, které budou mít pozitivní vliv na hospodářský vývoj eurozóny. Jak ale uvádí Janáčková: „Výhoda poklesu úrokových sazeb z tohoto titulu se však týká zejména zemí s vyšším kladným úrokovým 6

diferenciálem, což není typický případ ČR. Kromě toho vstup do eurozóny nemusí zcela odstranit rizikové prémie úrokům. Zůstanou zde pro investory rizika spojená s dlouhodobě vyšší pravděpodobností nepříznivého ekonomického vývoje v relativně méně vyspělé ekonomice, a zvýšit se tak mohou rizika plynoucí z asynchronního cyklu nebo asymetrického šoku.“7 Při hodnocení tohoto přínosu musíme být tedy v případě ČR opatrnější.

4. Zprůhlednění cenových relací - z ostatních přínosů můžeme jmenovat např. zprůhlednění cenových relací a umožnění jejich jednoduššího srovnání. To se vztahuje i na majetky, důchody, mzdy, ale i ekonomické ukazatele, jako je HDP nebo deficit státního rozpočtu. Instituce, ale i občané budou moci porovnávat své postavení s ostatními subjekty v eurozóně a vyvozovat z toho závěry pro své rozhodovací procesy. To může vést k zvýšení efektivity jak na úrovni makroekonomické, tak na úrovni mikroekonomické.

Někteří ekonomové uvádějí širší seznam výnosů plynoucích z přijetí společné měny. Tak např. Mandel a Tomšík uvádějí, že za „hlavní přínosy vzájemného spojení zemí do měnové unie lze považovat: 1. pokles transakčních nákladů spojených s existencí více měn, 2. snížení nákladů spojených s řízením měnových (kursových) a úrokových rizik více měn, 3. zjednodušení kalkulací očekávaných výnosů, nákladů a cen v mezinárodním srovnání, 4. zvýšení stability měnového kursu společné měny oproti stabilitě měnových kursů jednotlivých národních měn v důsledku zvýšení velikosti devizového obratu (větší hloubka devizového trhu), 5. větší síla centrální banky měnové unie ve srovnání s národními centrálními bankami při kontrole vnitřní a vnější stability měny, 6. expanze zahraničního obchodu a zvýšení mobility kapitálu mezi členy měnové unie v důsledku snížení transakčních a rizikových nákladů, 7. snížení dopadu změn měnového kursu na cenovou hladinu a reálný růst ve srovnání s malými otevřenými ekonomikami,

7

Janáčková, S.: Svazující integrace. Česká republika ve stále těsnější Evropské unii. Praha, CEP 2005, s. 43.

7

8. možnost využívání společné měny ve funkci mezinárodní obchodní a rezervní měny (možnost financování deficitů běžného účtu měnové unie prostřednictvím vlastní měny).“8

Naopak náklady plynoucí ze začlenění země do měnové unie lze shrnout zejména do těchto bodů:

1. Vzdání se nezávislé měnové politiky - největším nákladem vstupu do eurozóny bude ztráta samostatné měnové politiky. Jak se uvádí v dokumentu Strategie přistoupení České republiky k eurozóně: „Ztráta samostatné měnové politiky bude pro hospodářskou politiku ČR znamenat ztrátu významných nástrojů, které mohou napomoci zmírnit negativní dopady plynoucí z rozdílného domácího a zahraničního ekonomického vývoje a mohou tak usnadnit ekonomickou konvergenci. Hospodářská politika v době před vstupem do eurozóny se bude muset orientovat tak, aby již v této fázi zajistila rychlou ekonomickou konvergenci a vyšší reakční schopnost ekonomiky, která by snižovala riziko zpomalování hospodářského růstu vyvolané působením asymetrických šoků a jejich dopadů. Ačkoliv se charakteristiky české ekonomiky od počátku transformace přiblížily k charakteristikám zemí EU, určitá nesladěnost ekonomických cyklů a strukturální odlišnosti budou přetrvávat i po vstupu do eurozóny. Pro zajištění dostatečné reakční schopnosti české ekonomiky jsou klíčové zejména stabilizující fiskální politika, pružnost na trhu práce i produktů a dobře fungující finanční trhy.“9 Na druhou stranu se Česká republika bude moci plně podílet na formulaci a implementaci společné evropské měnové a kurzové politiky. To však neznamená, že bude společná měnová politika prováděná Evropskou centrální bankou výhodná pro českou ekonomiku. Přes všechna omezení měnové politiky v malé otevřené ekonomice, kde měnová politika nemůže z povahy věcí být nikdy plně autonomní, přeci jen může vlastní měnová politika lépe reagovat na domácí problémy, např. může napomoci absorbovat asymetrické šoky, které zasáhnou naší ekonomiku silněji než ostatní země.

8 9

Mandel M – Tomšík, V.: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. 1. vydání. Praha, M.P. 2003, s. 255. Strategie přistoupení ČR k eurozóně. (Společný dokument vlády ČR a ČNB), s. 7.

8

2. Absence kurzové politiky - česká ekonomika bude, ostatně jako všechny „nové země EU“, díky své menší ekonomické vyspělosti vystavena větší pravděpodobnosti asymetrických šoků. Při neexistující flexibilitě cen a mezd by se tak Česká republika neměla předčasně vzdávat kurzové flexibility. Je však třeba připustit, že využívání kurzové flexibility jako nástroje pro řešení nerovnováh a pro zamezení velkých fluktuací produktu v minulosti Česká republika příliš nevyužívala. Jak se uvádí ve Strategii přistoupení ČR k eurozóně: „K rozhodnutí o nezvratném zafixování směnného kurzu a přijetí jednotné měnové politiky může dojít až v okamžiku, kdy bude dosaženo udržitelné konvergence ekonomiky a makroekonomických i mikroekonomických politik (otevírání trhů, konkurenceschopnost v rámci jednotného trhu a prohlubování hospodářské integrace, fungování institucí na trzích produktů, služeb a kapitálu).“10

Při úvaze o nákladech a výnosech spojených se vstupem do eurozóny je třeba brát na zřetel jedno závažné omezení a sice to, že bilance nákladů a výnosů se bude v čase měnit. Zatímco nyní existuje určitý poměr nákladů a výnosů, za dobu několika let než do eurozóny vstoupíme, bude tento poměr bezesporu odlišný. Je také potřeba zdůraznit, že náklady a výnosy nelze explicitně kvantifikovat. Dalším rizikem pro ČR v souvislosti s přijetím eura je riziko „pobytu“ v ERM II a problém vstupní výše kurzu. Ve společném materiálu vlády a ČNB o strategii přistoupení k eurozóně se doporučuje účast v ERM II pouze po minimální nutnou dobu 2 let. Vedle svých přínosů, jako je stabilizující úloha mechanismu pro pohyb devizového kurzu prostřednictvím ukotvení kurzových očekávání, pozitivní vliv na konzistentnost makroekonomických politik a stabilitu inflace, má totiž tento mechanismus řadu rizik. Jak se uvádí v eurostrategii, „Chápání mechanismu ERM II jako časového testu konzistentních a udržitelných hospodářských politik může být ve světě masivních kapitálových toků spojeno s potenciálními náklady v podobě finančních trhů „testujících“ ochotu hospodářských autorit udržet kurz v daném fluktuačním pásmu (viz útok na maďarský forint v lednu 2003). Režim fixního kurzu s fluktuačním pásmem tak může místo očekávaného stabilizujícího působení v určitých situacích naopak vést k destabilizujícím kapitálovým tokům.“11

10 11

Strategie přistoupení ČR k eurozóně. (Společný dokument vlády ČR a ČNB), s. 7. Strategie přistoupení ČR k eurozóně. (Společný dokument vlády ČR a ČNB), s. 6.

9

Navíc zde existuje riziko pro srozumitelnost měnové politiky s dopadem na kredibilitu centrální banky a efektivnost, s jakou provádí svou stabilizující činnost. Toto riziko by pramenilo z faktické existence dvou vedle sebe stojících cílů měnové politiky – cíle pro inflaci a cíle pro devizový kurz. ERM II má určitý stabilizační potenciál. Ten je ale závislý na stupni transformace dané ekonomiky a sladěnosti ekonomického cyklu. Země transformující se, které navíc zažívají velký příliv zahraničních investic způsobující tlak na posilování domácí měny, tedy země jako je Česká republika, by mohly být dřívějším zapojením do ERM II poškozeny. Dalšími problémy jsou: určení centrální parity české koruny vůči euru při vstupu do ERM II a poté zafixování kurzu CZK při vstupu do EMU. Jde o problémy velmi závažné, které mohou mít dlouhodobé ekonomické důsledky. Janáček – Janáčková k tomu uvádějí: „Špatně stanovený kurz již nepůjde napravit. Momentální tržní kurz nebude spolehlivým indikátorem z dlouhodobějšího pohledu (a může být silně ovlivněn předvstupní kurzovou spekulací). Navíc nepůjde o naše rozhodnutí – stanovení kurzu bude věcí společného zájmu, prakticky rozhodující slovo zde bude mít Evropská centrální banka. Stávající země eurozóny pochopitelně budou především mít zájem na tom, aby náš kurz nebyl příliš podhodnocený. Pokud bychom se však nechali dotlačit naopak k silně nadhodnocenému kurzu, podkopá to na dlouhá léta naši konkurenceschopnost a zastaví to náš proces dohánění. Najít „rovnovážnou“ úroveň kurzu bude nesmírně obtížné.“12

Plnění podmínek optimální měnové zóny Stav bilance nákladů a přínosů ze vstupu do měnové unie záleží – jak jsem již uvedl výše – na plnění podmínek optimální měnové zóny. V následujících řádcích se zabývám třemi vybranými podmínkami, a to flexibilitou pracovního trhu, synchronizací hospodářského cyklu a asymetrickými šoky.

Flexibilita pracovních trhů – flexibilita pracovních trhů a jejich obdobná struktura je jednou ze základních podmínek optimální měnové zóny. Jak uvádějí Angeloni, Flad a Mongelli, „měnová oblast může fungovat hladce, jen když jsou struktury pracovních trhů jejich členů relativně podobné a adaptabilní. To redukuje riziko vnitřních pnutí, když je oblast 12

Janáček, K. – Janáčková, S.: K.: Evropská měnová unie a rizika pro reálnou konvergenci. Politická ekonomie č. 4/2004. Praha, s. 446.

10

zasažena společnými (např. měnovými) šoky“13. Vzdáním se autonomní měnové a kurzové politiky ztrácí země významný prostředek k tlumení asymetrických šoků, a roste tak význam jiných přizpůsobovacích mechanismů včetně flexibilního trhu práce. Za charakteristiky flexibilního trhu práce lze uvést: efektivní mzdový přizpůsobovací mechanismus, dostatečnou geografickou a meziodvětvovou mobilitu faktoru práce, institucionální rámec trhu práce, ale i řadu dalších ukazatelů. Graf č. 1 ukazuje podíl pracovní síly na obyvatelstvu ve věku 15 – 64 let. Lze přijmout, za předpokladu ceteris paribus, že čím vyšší podíl bude jednotlivá země vykazovat, tím vyšší bude vykazovat i flexibilitu pracovního trhu. Z grafu je zřejmé, že eurozónu jako celek předstihly v tomto srovnání jak Spojené státy, tak i Japonsko. Velká Británie a Dánsko, které společnou měnu odmítly přijmout, také vykazují poměrně příznivější hodnoty, než-li je průměr eurozóny. Co se týče České republiky, ta v tomto ukazateli průměr eurozóny nepatrně převyšuje. To však nelze říci o všech adeptech na přijetí eura. Například Polsko vykazuje poměrně nízký stupeň pracovní síly na populaci. Graf č. 1 ukazuje nejen na menší flexibilitu trhu práce eurozóny oproti jiným ekonomickým centrům jako jsou USA nebo Japonsko, ale co je ještě závažnější, je ta skutečnost, že v rámci eurozóny existují poměrně výrazné regionální rozdíly (viz. např. Itálie vs. Nizozemí). Tento ukazatel tedy nesvědčí o vysokém stupni flexibility a podobnosti struktur trhů práce v rámci eurozóny.

Graf č. 1: Podíl pracovní síly na obyvatelstvu ve věku 15 – 54 let (v %) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Japonsko

USA

Norsko

Island

Turecko

Rumunsko

Chorvatsko

Bulharsko

Velká Británie

Švédsko

Finsko

Slovensko

Slovinsko

Portugalsko

Polsko

Rakousko

Nizozemí

Malta

Maďarsko

Lucembursko

Litva

Lotyšsko

Kypr

Itálie

Irsko

Francie

Španělsko

Řecko

Německo

Estónsko

Dánsko

Česká republika

Belgie

euro area

Pramen: Eurostat Poznámka: údaje jsou z roku 2004 13

Angeloni, I. – Flad, M. – Mongelli, F.P.: Economic and monetary integration of the new member states. Helping to chart the route. In Occasional paper series: No. 36, (on-line), Frankfurt am Main: ECB, 2005 (citace březen, 2., 2007). Přístup z Internetu: URL: http://www.ecb.de/pub/pdf/scpops/ecbocp36.pdf, s. 21.

11

Tabulka č. 5 pak ukazuje, že USA nebo Velká Británie mají oproti zemím eurozóny, ale i oproti zemím usilujících o vstup do eurozóny, nižší podíl zaměstnanců organizovaných v odborech. Nutno však upozornit na poměrně velký rozptyl tohoto ukazatele mezi jednotlivými zeměmi a skutečnost, že sám o sobě tento údaj neříká nic o reálné síle odborů. Např. v případě Francie je tento ukazatel ve srovnání s jinými evropskými zeměmi poměrně nízký, ale ve skutečnosti jsou to právě francouzské odbory, které velmi účinně a tvrdě brání jakékoliv reformy trhu práce nebo francouzského sociálního systému. Vyvozovat závěry z tohoto ukazatele tak lze jen společně s ukazateli dalšími. Česká republika se zdá být z hlediska institucionálního prostředí

trhu práce

flexibilnější, než je průměr eurozóny. Má poměrně nízkou odborovou organizovanost v porovnání se sledovanými zeměmi a od 90. let se tento ukazatel navíc stále snižuje. Kolektivní vyjednávání probíhá v ČR převážně na podnikové úrovni a pružnost mezd je tak v případě ČR omezena především v nepodnikatelské sféře, kde jsou mzdy určovány na centrální úrovni bez silnějšího vztahu na produktivitu práce.

Tab. 5: Institucionální prostředí trhu práce Odborová organizovanost (%)

Pokrytí kolektivními

Dominantní úroveň

smlouvami

vyjednávání

(%) 30

25-30

Podniková

Německo

29,7

67

Odvětvová

Francie

9,1

90

Podniková

Irsko

44,5

-

Meziodvětvová

Eurozóna

38,4

81

-

2

36

Podniková

30,4

-

-

ČR

Velká Británie EU - 15

Zdroj: Angeloni, I. – Flad, M. – Mongelli, F.P.: Economic and monetary integration of the new member states. Helping to chart the route. ECB, Occasional paper series. No. 36 / September 2005, s. 22. Poznámka: údaje jsou z roku 2002

Pružnost reakce mezd

na změny v poptávce po práci je považována za jeden z

důležitých způsobů přizpůsobení ekonomiky a prostředkem k zachování vysoké míry zaměstnanosti. Míra reálného přizpůsobení mezd změnám v nezaměstnanosti, neboli elasticita

12

reálných mezd, se měří pomocí odhadu jednoduché Phillipsovy křivky. Analýzu hodnotící schopnost české ekonomiky tlumit dopady šoků pomocí přizpůsobení reálných mezd předkládá Hájková a kol. v Analýze stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. V ní se uvádí, že: „Výsledky analýzy naznačují, že Česká republika zaznamenala pokles pružnosti mezd (elasticita se zmenšila z -0,031 pro období 1995-1999 na statisticky nevýznamnou hodnotu blízkou nule pro období 2000-2004). Situace je velice podobná na Slovensku a v Řecku (pokles elasticity z -0,046, resp. z -0,078 na nevýznamnou hodnotu) a za poslední období je pružnost mezd nevýznamná u všech uvedených zemí. Odhady naznačují, že na rozdíl od Maďarska, Polska, Rakouska a Portugalska, kde mzdy zřejmě neplnily přizpůsobovací roli po celé sledované období, v České republice, na Slovensku a v Řecku došlo k poklesu pružnosti až v posledních letech.“14 Hodnoty jsou uvedeny v

tabulce č. 6. Záporné hodnoty naznačují, že mzdy jsou pružné (nárůst

nezaměstnanosti tlumí růst mzdových nákladů). Naopak kladné nebo nevýznamné hodnoty elasticity mezd znamenají hysterzi, tedy absenci pružnosti mezd. Odhad Phillipsovy křivky byl proveden pomocí metody nejmenších čtverců.

Tab. 6: Elasticita mezd na míru nezaměstnanosti 1995-1999

2000-2004

-0,031 ***

-0,008

0,013

-0,017

-0,078 ***

-0,171

Portugalsko

0,006

-0,020

Maďarsko

0,059 *

-0,001

Polsko

0,020

-0,013

0,046 **

0,041

Česká republika Rakousko Řecko

Slovensko

Zdroj: Hájková, D. a kol: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Praha: ČNB, 2005. (citace duben, 12., 2007). Přístup z internetu: URL/www.cnb.cz/cz/ menova_politika/strategicke_dokumenty/download/analyzy_sladenosti_2005.pdf, s. 33. Poznámka: ***, **, * označují 1 %, 5 % a 10 % hladiny významnosti 14

Hájková, Dana a kol: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Praha: ČNB, 2005. (citace duben, 2., 2007). Přístup z internetu: URL/www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/analyzy_ sladenosti_2005.pdf 32-33 s.

13

Český trh práce je charakteristický poměrně výraznými regionálními rozdíly v míře nezaměstnanosti. Nejvíce postižené severní části republiky vykazují až několikanásobně vyšší míru nezaměstnanosti oproti Praze, kde se nezaměstnanost dlouhodobě udržuje na nejnižší úrovni v rámci celé České republiky. Tyto regionální rozdíly mohou být způsobeny nízkou regionální mobilitou práce, což je v kontradikci s jednou z podmínek optimální měnové zóny. Co se týče vnitřní mobility práce, je na tom Česká republika lépe než Slovensko, ale hůře než náš další soused Rakousko (viz tab. č. 7). Tento ukazatel se navíc za zkoumané období v ČR výrazně nezměnil. Poměrně nízká vnitřní mobilita práce je způsobena celou řadou faktorů. Za nejvýznamnější faktor považuji nefungující trh s bydlením, a s ním spojenou ztíženou možnost lidí se za prací stěhovat, a dále pak i obecně nižší ochotu lidí měnit kvůli práci své místo bydliště.

Tab. 7: Vnitřní stěhování (objem vnitřního stěhování na 1000 obyvatel) 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Česká republika

19,6

19,4

20,0

21,9

20,7

21,2

Rakousko

32,6

31,9

34,4

-

-

-

Slovensko

14,6

14,2

14,8

16,7

15,7

-

Zdroj: Hájková, Dana a kol: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Praha: ČNB, 2005. (citace duben, 2., 2007). Přístup z internetu: URL/www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/ download/analyzy_sladenosti_2005.pdf,. s 37..

Závěrem této části bych shrnul, že pracovní trhy zemí eurozóny nesplňují podmínku strukturální podobnosti a flexibility. Země v rámci eurozóny vykazují ve zkoumaných ukazatelích značné rozdíly, nelze proto hovořit o strukturální podobnosti trhů práce. V ukazatelích snažících se charakterizovat míru flexibility pracovního trhu navíc eurozóna jako celek značně ztrácí za dalšími ekonomickými centry. Trh práce České republiky také nelze považovat za příliš flexibilní. Nejvíce je to zřejmé z ukazatele hodnotící mobilitu faktoru práce.

14

Synchronizace ekonomického cyklu a podobnost ekonomických šoků je nezbytná pro bezproblémové působení jednotné měnové politiky na ekonomiku v měnové unii. Existuje mnoho empiricky zaměřených prací, zabývajících se právě touto oblastí výzkumu. Tato problematika je značně rozsáhlá, a proto odkazuji na práci „The European Central Bank, Credibility, Transparency, and Centralization“15, kde byly výsledky relevantních studií z této oblasti shrnuty. Zde uvedu skutečnosti, které se mi vzhledem k tématu zdají nejpodstatnější. Graf č. 2 ilustruje podobnost hospodářského cyklu eurozóny s hospodářským cyklem České republiky. V období do roku 1999 lze již na první pohled spatřit výraznou odlišnost ve vývoji obou cyklů. Vývoj v ČR byl v té době do značné míry ovlivněn tehdy ještě probíhajícími nebo doznívajícími strukturálními změnami v rámci ekonomické transformace, ale i měnovou krizí z roku 1997. K větší míře sladěnosti ekonomických cyklů dochází od roku 1999, o jejich významné sladěnosti nebo podobnosti však nelze hovořit.

Graf č. 2: Růst HDP v České republice a eurozóně (v %, meziročně)

Zdroj: Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument MF, MPO a ČNB, s. 14.

Míra cyklické sladěnosti ekonomik se měří pomocí metody korelace HDP. Dostupné analýzy však potvrzují, že zatím nedochází k dostatečnému sladění ekonomických cyklů mezi Českou republikou a eurozónou.

Ve společném dokumentu MF, MPO a ČNB –

„Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií

a stupně ekonomické

sladěnosti ČR s eurozónou“ se uvádí: „Statistické propočty pro období 1995 až 2004 ukazují, že od roku 1999 dochází ke zvyšování sladěnosti ekonomického cyklu české ekonomiky

15

De Haan, J.- Eijffinger, S.C.W. – Walter S.: The Europena Central Bank, Credibility, Transparency, and Centralization. CESifo Book Series. MIT Press, 2005.

15

s eurozónou. Tento trend však zatím není příliš robustní.“16 Toto hodnocení potvrzuje i graf č. 2. Janáčková

k nedostatečnému sjednocení ekonomického cyklu s eurozónou uvádí:

„Není to nic překvapivého, uvědomíme-li si, že ani mezi dnešními členy eurozóny ještě k synchronizaci nedošlo. Zatím je pouze vyslovována naděje, že společná měna jejich postupné synchronizaci napomůže. Pokud tomu bude docházet, naznačovalo by to určité možnosti budoucí synchronizace cyklu i pro ČR. Mezi faktory určující následné sjednocování cyklu po vstupu ČR do eurozóny bude patřit nejen objem, ale i struktura vzájemného obchodu a způsob specializace české ekonomiky. Většinou se uvažuje, že vysoký objem vzájemného obchodu napomůže rychlejší synchronizaci cyklu ČR s vývojem převažujícím v eurozóně jako celku. To však bude platit tehdy, když převáží vnitrooborová obchodní výměna. Pokud by naopak další vývoj vzájemného obchodu směřoval k větší specializaci ekonomik (převahy by nabyl mezioborový obchod), mohlo by docházet k divergenci ekonomických cyklů.“17 Dalším tématem této části je hodnocení synchronizace asymetrických šoků, což je rovněž nutná podmínka k hladkému fungování měnové politiky v rámci měnové unie. Analýza hodnotící stupeň synchronizace poptávkových a nabídkových šoků byla vypracována v ČNB a publikována v již zmíněné studii „Analýza stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou.“18 Její výsledky jsou uvedeny v tab. č. 8 a 9. Synchronizace šoků je posuzována podle jejich korelace. Korelace může nabývat hodnot v intervalu [-1, 1], kdy kladné hodnoty naznačují, že šoky jsou vůči eurozóně symetrické, naopak kladné či dokonce záporné hodnoty odpovídají asymetrickým šokům. Z uvedených výsledků vyplývá, že ačkoli došlo ke zvýšení naměřené korelace poptávkových šoků identifikovaných pro ČR ve vztahu k eurozóně, nelze tento posun považovat za statisticky významný. Prozatím tedy nelze hovořit o statisticky významné sladěnosti tohoto typu šoků. V případě nabídkových šoků se korelace s eurozónou u České republiky snížila z 0,20 pro období 1995 – 1999 na -0,22 pro období 2000-2004. Ani zde ale korelační koeficienty nejsou statisticky významné.

16

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument dokument Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu a České národní banky. 17 Janáčková, S.: Rozšiřování eurozóny: Některá rizika pro dohánějící země. Politická ekonomie, 2002, č. 6, s. 766. 18 Hájková, Dana a kol: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Praha: ČNB, 2005. (citace duben, 12., 2007). Přístup z internetu: URL/www.cnb.cz/cz/ menova_politika/strategicke_dokumenty/download/analyzy_ sladenosti_2005.pdf , s. 13 -14.

16

Tab. 8: Korelace šoků vůči eurozóně – Poptávkové šoky 1995-2004

1995-1999

2000-2004

Česká republika

0,23 (-0,3 ; 0,047)

0,16 (-0,23 ; 0,51)

0,27 (-0,12 ; 0,59)

Maďarsko

0,07 (-0,19 ; 0,33)

0,23 (-0,17 ; 0,56)

0,03 (-0,35 ; 0,41)

Polsko

0,35 ** (0,10 ; 0.56)

-0,10 (-0,46 ; 0,29)

0,54 ** (0,21 ; 0,76)

Slovensko

0,27 * (0,01 ; 0,50)

0,22 (-0,17 ; 0,55)

0,30 (-0,09 ; 0,61)

Portugalsko

-0,18 (-0,43 ; 0.09)

-0,27 (-0,59 ; 0,12)

-0,13 (-0,49 ; 0,26)

Rakousko

0,36 ** (0,11 ; 0,57)

0,43 * (0,06 ; 0,70)

0,24 (-0,15 ; 0,57)

Řecko

-0,16 (0,41 ; 0,10)

-0,18 (-0,52 ; 0,22)

-0,12 (-0,47 ; 0,28)

Zdroj: Hájková, Dana a kol: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou.Praha: ČNB, 2005. (citace duben, 2., 2007). Přístup z internetu: URL/www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/analyzy_ sladenosti_2005.pdf , s. 14. Poznámka: Významnost korelačního koeficientu je označována ** a * pro 5 a 10 % hladinu významnosti, v závorkách je uveden 90 % interval spolehlivosti.

Tab. 9: Korelace šoků vůči eurozóně – Nabídkové šoky 1995-2004

1995-1999

2000-2004

Česká republika

0,04 (-0,23 ; 0,30)

0,20 (-0,19 ; 0,54)

-0,02 (-0,39 ; 0,36)

Maďarsko

-0,07 (-0,33 ; 0,20)

-0,26 (0,58 ; 0,13)

0,09 (-0,30 ; 0,45)

Polsko

0,05 (-0,22 ; 0,31)

0,42 * (0,05 ; 0,69)

-0,26 (-0,58 ; 0,14)

-0,30 * (-0,53 ; -0,04)

-0,41 * (-0,69 ; -0,04)

-0,12 (-0,48 ; 0,27)

Portugalsko

0,10 (-0,17 ; 0,36)

0,27 (-0,12 ; 0,59)

-0,14 (-0,49 ; 0,25)

Rakousko

0,11 (-0,26 ; 0,36)

-0,04 (-0,42 ; 0,34)

0,02 (-0,36 ; 0,39)

Řecko

0,04 (-0,22 ; 0,30)

0,21 (-0,18 ; 0,55)

-0,21 (-0,55 ; 0,18)

Slovensko

Zdroj: Hájková, Dana a kol: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou.Praha: ČNB, 2005. (citace duben, 2., 2007). Přístup z internetu: URL/www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/analyzy_ sladenosti_2005.pdf , s. 14. Poznámka: Významnost korelačního koeficientu je označována ** a * pro 5 a 10 % hladinu významnosti, v závorkách je uveden 90 % interval spolehlivosti.

Při existenci asymetrických šoků nebo divergence cyklů lze jako jeden z přizpůsobovacích mechanismů použít fiskálních transferů. V případě, že by např. ČR, v době kdy bude členem eurozóny, postihl asymetrický šok, by mohlo být řešením použití 17

mimořádných fiskálních transferů ze společného rozpočtu. K tomuto problému uvádí Janáčková následující hodnocení: „Společný rozpočet EU bude v budoucnosti sotva počítat s mimořádnými fiskálními transfery na pomoc novým členům eurozóny, které by postihla divergence cyklu nebo asymetrický šok. O tom by se dalo uvažovat jedině v případě, že by se uskutečnily záměry některých politiků o přechodu k fiskálnímu federalismu, což by však zároveň znamenalo významnou ztrátu národní suverenity“19

Závěr V příspěvku jsem se snažil na vybraných ukazatelích demonstrovat, že se ekonomika eurozóny nevyvíjí směrem, který si její architekti přáli. Rovněž neplní podmínky teorie optimální zóny, jejichž plnění je nutnou podmínkou pro zdravé fungování jakékoliv měnové unie. I ekonomika České republiky není dostatečně sladěna s eurozónou, a hrozí tedy riziko, že by v případě přijetí eura potřebovala zcela odlišnou hospodářskou politiku než ostatní členové eurozóny. Navíc vedle diskutovaných problémů v tomto příspěvku existují ještě další otázky, které rozhodování o vstupu ČR do EMU komplikují, jako je např. proces reálné a cenové konvergence. Dovolím si tedy uzavřít, že dle mého názoru ještě nenastal nejvhodnější okamžik pro přijetí eura v ČR.

19

Janáčková, S.: Rozšiřování eurozóny: Některá rizika pro dohánějící země. Politická ekonomie, 2002, č. 6, s. 767.

18

Literatura 1. Angeloni, I. – Flad, M. – Mongelli, F.P.: Economic and monetary integration of the new member states. Helping to chart the route. In Occasional paper series: No. 36, Frankfurt am Main: ECB, 2005 (citace březen, 2., 2007). Přístup z Internetu: URL: http://www.ecb.de/pub/pdf/scpops/ecbocp36.pdf

2. Brůžek, A.: Aktuální otázky světové ekonomiky. V. Závěrečná fáze realizace Evropské měnové unie a společné měny euro. Praha, VŠE KSE 2002.

3. De Haan, J.- Eijffinger, S.C.W. – Walter S.: The Europena Central Bank, Credibility, Transparency, and Centralization. CESifo Book Series. MIT Press, 2005.

4. Hájková, Dana a kol: Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Praha: ČNB, 2005. (citace duben, 2., 2007). Přístup z internetu: URL/www.cnb.cz/cz/menova_politika/strategicke_dokumenty/download/analyzy_slad enosti_2005.pdf

5. Janáček, K.

– Janáčková, S.: K.: Evropská měnová unie a rizika pro reálnou

konvergenci. Praha, Politická ekonomie č. 4/2004, s. 435 – 449.

6. Janáček, K. – Janáčková: Polemika s prezidentem: silná slova místo argumentů. Hospodářské noviny, 21.12.2005.

7. Janáčková, S.: Rozšiřování eurozóny: Některá rizika pro dohánějící země. Praha Politická ekonomie, č. 6/2002, s. 759-779.

8. Janáčková, S.: Svazující integrace. Česká republika ve stále těsnější Evropské unii. Praha, CEP 2005.

9. Kenen, P. B.: The Theory of Optimum Currency Areas: An Eclectic View, In Monetary Problem in the International Economy, University of Chicago Press, 1969.

19

10. Mach, P.: Euro přináší Evropě hospodářské problémy. Newsletter CEPu, 12, 2002.

11. Mandel M – Tomšík, V.: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. 1. vydání. Praha, M.P. 2003.

12. McKinnon, Donald I.: Optimum Currency Areas. American Economic Review (September 1963), s. 717 – 725.

13. Mundell, R.: A Theory of Optimum Currency Areas. American Economic Review 51 (September 1961), s. 657-665.

14. Strategie přistoupení ČR k eurozóně. (Společný dokument vlády ČR a ČNB).

15. Šaroch, S. – Tomšík, V. – Srholec, M.: Strategie české hospodářské politiky k současnému procesu rozšíření Evropské měnové unie – kdy nahradit českou měnu eurem. IEEP a KHP VŠE v Praze. Working Paper No. 5/2003.

16. Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Společný dokument MF, MPO a ČNB.

20