LiIiár
- infonnativnízájmový zpravodaj specializované základní organizace pestitelu liliíZO CZS MARTAGON - c. 2/2001
Výbor ZO CZS MARTAGON: predseda: místopredseda:
jednatel: hospodár: výstavy: clenové výboru: redaktor liliáre: korespondenci zasílejte:
príspevky do liliáre, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševcík Ing. Jaroslav Simandl Ing. Petr Šrutka Milan Michal Jirí Hloušek Jirí Kovár, Ing. Jirí Svoboda Dr. Karel Vereš Ing. Petr Šrutka Katedra ochrany lesu Kamýcká 129 165216 Praha 6, Suchodol Dr. Karel Vereš Mochovská 33 19800 Praha 9, Hloubetín
Obsah: Úvodník (Karel Vereš) Lilie, lidé a léta TI.(Karel Vereš) Príbeh o lilii Aphrodite (Jirí Kovár) Cínské trubkovité a/nebo aureliánhybridy,neboli skupina VI. (K. Vereš) Anketa o výžive lilií(Karel Vereš) Sázení cibulí a aplikace umelýchhnojiv (I. 1. Cemohorský) Botanické lilie 32. (Karel Vereš) Hybridnílilie 32. (Karel Vereš) Anketa Severoamerickéliliárské spol. "Nejlepší lilie r. 2000" Infonnace o letošníchvýstavách Soupis hmotnéhomajetku organizace Martagon (1. Simandl)
22 22 25 26 35 36 37 38 38 39 41
Vážení prátelé! Je zacátek dubna, poslední dešte vegetaci popohnaly, ty první nejmilejší jarní cibuloviny koncí kvetení, zato se lilie ukazují už velmi cile. Jako obvykle nejdríve martagony, hansonii, tsingtauense (má hezci, tmavejší listy), ale i asijské a orienpety a zatím ješte váhaveji aureliány. Nejvice práce jsem zatím mel s výsevy, konecne už je mám všechny kontejnery ve folníku. Jsou to každorocne se opakující veci i úkony, presto jsou príjemné, protože nesou sebou pocity ocekávání na celou novou sezónu a poskytují také první radosti ze zahrádky. Mimochodem, všimlijste si kolik nejruznejších odstínu barev mají zatím jen vykukující vegetacní vrcholy lilií? Takže Vám preji dobrou sezónu a tešim se na další setkání na výstavách a na prvním našem spolecném setkání:
EXKURZE do Pražské botanické zahrady v Praze - Tróji, pri prímivém vývoji vegetace v dobekveteníkosatcu, 24. kvetna2001 (etvrtek),15 hod. Sraz pred vrátnicíPBZ,Nádvorníulicec.134. Doprava:Jako do ZOO,nejlépe Metro,Vltavskást., pak autobusc.112. Za Výborza Martagon srdecnezve KarelVereš Lilie, lidé a léta. II. Karel Vereš
Minule jsem koncil popisem benešovské výstavy v r. 1968, k tomu je nutno dodat, že na ní na prosbu B. Vajgenta, poslal 1. de Graaff z USA letecky nejméne 20 lodyh ruzn)"ch odrud. Benešovské výstavy však zacinaly už r. 1967, kdy byla v popsaném areálu již pmlÍ malá expozíce liliL Tyto výstavy mely nespornou výhodu v tom, že spolecná vstupenka na všechny atrakce, vcetne konských dostihu, zajistila vysokou návštevnost, takže už tehdy lilie vzhlédlo až 9 000 návštevníku. Nevýhodou byly vysoké teploty ve skleníku i horší dostupnost od vzdálenejších pestitelu. Presto bylo v r. 1970 už na výstave registrováno asi 150 exponátu ve 44 druzích. Podrobneji by o tom mohl vypravovat prítel Simandl, který tehdy tu výstavu organizoval. V uvedeném roce mel Martagon už i odbornou kníhovnu a vydali jsme i pnní odbornou publikaci "Choroby a škudci lilií". Knihovna musela být po nekolika letech zrušena pro malý zájem, ostatne i publikací mela málo. Zustanme však u výstav. Pro vetšinu našich dnešních clenu je OPOR záhadnou zkratkou, v šedesátých i sedmdesátých letech ješte však to byl velrní cilý Odbor pro pestování
okrasných
rostlin prí OV CZS Praha
- Západ. Vedl jej nezapomenutelnýa
neúnavný organizátor JUDr. Václav Markl z Úval, kterému vydatne pomáhal již vzpownaný RNDr. V. Chaloupecký. Neprísluší mi, abych komentoval rozsáhlou aktivitu OPORu, ctenáre spíš bude zajimat, že v r. 1970 predal B. Vajgent predsedníckou funkci Martagonu 1. Svobodovi, po jehož jednorocnim pusobení organizaci vedl asi ctyri roky Z. 22
Kraus. Já jsem se v této dobe teprve zacal rozkoukávat v Martagonu, a tak nevím, z cí iniciativy byla založena velItUplodná spolupráce mezi OPORem a Martagonem, ale díky ní byla založena tradice pražských výstava to presto, že mi neuniklo, že mezi nekterýItUcleny OPORU a Martagonu panovaly, dejme tomu, napjaté vztahy. O odborné spolupráci však svedcí mj. i clánek V. Chaloupeckého v Liliári c.3/197l "Benlate - zázrak a jeho stíny". SpolupráceMartagon OPOR trvala nekolik let, i když casem mezi vystavovateli pochopitelne prevládli naši clenové. Instalace výstavy probíhala vetšinou tak, že v malém prostoru si vystavovatelé navzájem prekáželi, mezi níItUchodil nabrucený Dr. Chaloupecký a nabádal je, aby se šli bavít nekam jinam, protože tam není k lmutí a pan Dr. Markl dobrácky nabízel housky, salám a limonádu, které odkudsi prinesl. Organizátori zprvu byli vdecní za každý prinesený exponát, protože pestitelu i lilií bylo dosud málo. O nejaké odborné souteží pochopitelne nemohla být vubec rec. Protože se výstavy konaly bez výjimky v posledních dnech cervna, vídávali jsme tehdy mnohem více botanických druhu než dnes. Už tehdy jsme zažívali mnohá prekvapení, když napr. jedna nám neznámá pani prinesla doslova otep L.x testaceum a protože byla neliliár"'ka,nebyla si vedoma toho, co to má za klenot. Od té doby jsem už tolik L. testaceum nevídel, v posledních letech už vubec žádné. Pozdvižení vyvolal jednou i nádherný exemplár L. davídii var. maximovíczii od pani Kamírové, první trubky pana Doležala, narychlený, tuším AtoItUChybrid Dr. Chaloupeckého. Vystavovatelu i lilií pribývalo, prostor v Jílské ulici už nepostacoval, a tak jsme to zkusili ve vstupní hale Vedeckoteclmické spolecnosti na Novotného lávce. Lokalita to byla zase výhodná v centru Prahy, jenom exponáty jsme museli stále hlídat, protože bežní návštevníci VTS chodili kolem exponátu a ani vstupné neplatili. Tehdy dostal nápad pan Král navázat spolupráci s Pražskou botanickou zahradou, kde už pusobil nynejší kurátor zahrady Dr. V. Huml. Další sled výstav bude už trochu na preskácku. Mezitím jsme totiž hledali možnosti i na venkove v místech, kde bylo alespon nekolik liliáru. Tak byla založena tradice rakovníckých výstav, nejdríve v Okresním dome mládeže, pozdeji v Rabasove galerii a roudníckých výstav v tamejší Stredoceské galerii. Ješte však nekolik slov o pražských výstavách. Pražská botanická zahrada (PBZ) mela velItU dobrou družbu, receno tehdejším slovníkem, s Obvodním kulturním domem v Ládví v Praze 9, kde byly krásné prostory. Naše obavy, že tam prijde málo lidí, se ukázaly být zbytecné, jen jsme museli trochu natáhnout návštevní dobu do vecerních hodin. Nejvetší výstava co do poctu exponátu, programu i návštevnosti byla výstava celostátní v r. 1989, které predcházely rozsáhlé pripravy mj. i proto, že v tom roce probíhala i Celosvetová liliárská konference a skupina jejich úcastníku ohlásila i návštevu tehdejší CSSR. Nutno rict, že jsme tehdy meli už dostatek zkušeností s porádáním výstav nejen pražských, nekteri z nás se zúcastnovali i výstav moravských a meli jsme i urcité styky mezinárodní, predevším s liliári z NDR, dokonce jsme meli už i školené porotce. Ve zpráve o výstave se lze v Liliári c.4./1989 docíst, že výstavní štáb cítal 18! clenu, vystavovatelu bylo také tolik a k tomu pet zahranicních z NDR, mimo jiné naši dobri známí H. Bohm, Dr. Georgi, paní V. Mathé, že bylo vystaveno pres 550 exponátu, pochopitelne byla nejen odborná soutež, ale také malé sympozium, poradna, školení v aranžování a že mezi exponáty byl vystavovány také umelecké sklárské výrobky.
-
23
Program byl pripraven také pro zahranicní návštevníky predevším Ing. ]oštem. Americtí hosté navštívili PBZ i liliové porosty v SEMPRA Hermanuv Mestec a záverem se zúcastnili zmíneného sympozia, které se konalo v Pardubicích. Našim novejším clenum se to vše asi bude zdát neskutecné, ale popisuji tak10 podrobne tuto výstavu práve proto, aby videli, co všechno jsme dokázali v tehdejších nelehkých podmínkách. Jen jako príklad uvádím, že prátelum do NDR jsem musel posílat nemecky psané prohlášení pro celníky, aby mohli pres hranice s liliemí. Osmdesátá léta byla po všech stránkách obdobím vysoké aktivity naší organizace, obdobím rustu clenské základny (meli jsme až 460 clenu) i obdobím spolupráce mezi obema liliárskými organizacemí. Po domluve byly organizovány celostátní výstavy v Ledníci, Valticích i Roudníci v jednom cervencovém termínu a ve druhém probíhaly menší výstavy nejen v Rakovníku ale napr. v Mratíne, Brandýse nad Labem i v Dobríši. }'Iy Pražáci jsme závideli mímopražským vetší možnosti, napr. liliárský ples v Roudníci, vecerní setkávání v Ledníci apod. I návštevníci byli jiní. Dychtive vnímali krásu exponátu, projevovali zájem o pestování lilií, o clenstvi v našich organizacích. Prevážnou cást nových clenu jsme získávali na výstavách, po individuálních pohovorech a po prednáškách. Príciny všeobecného úpadku aktivit i úbytek clenu nejen liliárských, zahrádkárských, ale i ostatních zájmových organizací po listopadu 1989 jsme už diskutovali mnohokrát a mám zato, že nezbývá, než se s tím smírit a prizpusobit se zmeneným podmínkám našeho života. Jsem rád, že mohu uvést nekolik príkladu. Byl jsem velmí rád, když jsem byl pozván poradateli na výstavu v Hlucine v r. 1995. Milí a zanícení organizátori, velmí pekné prostredí s dobrým technickým zázemím, pekný doprovodný program, zájem návštevníku. Neco podobného jsem mohl konstatovat i o rok pozdeji, zalíbila se mi i jejich spolupráce s polskýrní liliári. Moc preji organizátorum výstav Silesia na obou stranách hranice, aby se jim darilo i nadále. Neco podobného jsem mohl konstatovat i na výstave loní v Žirovnici. Zámek sk)1á ješte lepší možnosti než lednícký areál, návštevnost je ve srovnání s Prahou, Rakovníkem a dnes možná už i s Lednící a Roudnicí obrovská. Jen okruh vystavovatelu je dosud úzk)' i když pocet exponátu byl vysoký. Neco podobného se rýsuje i v rámci celostátních kvetinových výstav porádan)'ch pod patronací RR CZS, i když v tomto prípade mí pár vecí není jasných. Výstavy v Lysé nad Labem mají nekolik nejnej. Vysokou návštevnost, technické zázemí, prostor na ruzné akce. Jenom mívám pocit, že se na nich liliár amatér ztrácí, že jde už o obrovské show, možná i jarmark, na nemž on se už krcí ve stinu firemních vystavovatelu, kterí návštevníky ohromují stovkami nádherných exponátu nepríliš širokého poctu odrud. Své vypráveni o výstavách jsem omezil predevším na ty, jichž jsem se akti\lle zúcastnil jako organizátor i vystavovatel a pokud se chce ctenár podrobneji semámít s historií ostatních výstav, musím jej odkázat na príslušné rocníky Liliáre ci Liliársk)'ch zpráv. Presto se musím pochvalne zmínit o vysoké úrovní ledníckých ci valtických výstav jako celku, na nichž se scházela vynikající spolecnost i zahranicních liliáru, predevším nemeckých. K mým nezapomenutelným zážitkum patrí m.j. i setkání s již nežijícím Carlem Feldmaierem a velmi si vážím i jeho podpisu na jednom mém diplomu z lednícké v)'stavy v r.1979. Pokracování príšte.
24
Príbeh
O
JiríKovár
litii Aphrodite
V posledních letech byly v zahranicí vyšlechteny a k nám do Ceska importovány ruzné odrudy, tzv. plnokvetých asijských hybridu. Jednoduše receno, jde o lilie, u kterých jsou nitky premeneny v tepaly. Napr. Fata Morgana, Sphinx, Aphrodite, ... Protože se liliemi zabývám už dvacet let, dobre pamatuji, že už pred mnoha lety jsme se strídavými úspechy zkoušeli pestovat jednu z prvních plnokvetých odrud Exception introdukovanou v roce 1976. Vim, že názory na estetickou hodnotu plnokvetých lilií se u jednotlivých liliáru rumí. Nekdo je striktne a bez diskuse zavrhne, jiný je rád, že má ve své sbírce takovouto odrudovou raritu. Pred onemi dvaceti lety se asi málokomu z liliáru zdálo, že na prelomu tisíciletí budou tyto zvláštní lilie naprosto bežnou záležitostí. Ostatne, kde jsou ty casy, kdy jsme z ciziny, potom i doma sháneli Connecticut hybridy, bílé ci ružové asijské hybridy a další novinky tehdejší doby. Nyní musí liIiári spíše zvažovat jaký sortiment si ponechat a co je nutno vyradit. Tyto mé povzdechy však nejsou hlavním obsahem dnešního clánku... Radeji popíši jednu vskutku ojedinelou a vlastne náhodnou událost - podle mne netradicní raritu z vlastní pestitelské praxe. V lonském roce jsem pri jarní výsadbe sázel tri velmi silné cibule, podotýkám, že na pohled zdravé cibule, výše jmenované
plnokveté odrudy Aphrodite (laIb
-
lososove ružová,
špicky do žIuta) dovezené v zime ze zahranicí. Aphrodite je lilie, která má tendenci tvorit v paždí listu pomerne dost velké množství pacibulek vcetne podzemních stolonových cibulek. Jedním z mých problému je nedostatek místa na zahrádce, a tak jsem je všechny tri zasadil do trojúhelníkovitého
,,hnízdecka"
velmi blízko sebe, pouhých 8
-
lO cm. Z první
cibule vyrostla lodyha s bohatým kvetenstvím jako obvykle. Pointu popisovaného príbehu však tvorí velmi zvláštní chování druhé a tretí cibule, resp. jejich lodyh. Je až s údivem, co se všechno muže stát. Rašící stvol z druhé cibule vytvoril totiž pod zemi z nepochopitelných duvodu jakousi zkroucenou spirálu, vlastne takovou smycku, vzdálene pripomínající bloudivou lodyhu. Teprve pak lodyha "vyrazila" vzhuru nad zem. Proc nerostla rovnou prímo nahoru, to opravdu nevím... Snad vše mohla ovlivnít tohorocní mimorádne velkájarní sucha? Tato smycka ze skutecne silné lodyhy utvorila pod zemí vlastne svírající se oko, do nehož - jako do pasti - náhodne vrostla lodyha z tretí cibule. Na druhé lodyze se v míste ohybu spirály zacaly v prubehu vegetace tvorit pomerne huste lodyžní cibulky a jak narustaly a zvetšovaly svuj objem, uzavíraly a zaškrcovaly tretí lodyhu, která si vybrala svuj neštastný smer skrz svíravé oko druhé lodyhy. To se jí skutecne stalo osudné. Predcasne zacala žIoutnout a zasychat až najednou došlo k ráznému ukoncení vegetace bez vykvetení. Žel nevykvetla ani druhá lodyha. Mne jako pestiteli však tato bizarní situace prinesla mímorádne velkou nadílku nových podzemních cibulek od druhé, ale hlavne od tretí lodyhy, která na kousícku stolonu
-
vlastne od špicky své cibule až k osudovému škrtícímu oku nekompromisní
"sousedky" -
vytvorila v podzemí neuveritelných 70 cibulek huste nahloucených jednu vedle druhé. Je zajimavé, že puvodní matecná cibule této tretí lilie byla pri podzimní sklizni znacne oslabena. Vlastne byla polovicní než pri výsadbe, jinak se jevila porád jako zdravá. Zrejme nedostatecne vyvinutá zelená hmota nad zemí zpusobila, že cibule proste nemohla rust, a tak se naopak zmenšila. Interakce druhé a tretí lodyhy musela být natolik intenzívní, že to na obou zanechalo 2S
neptehlédnutelnéstopy. Obe lodyhy se vzájemneutlacovaly,živorily,jako kdyby nemely potrebnou vitalitu dovést nadzemIÚ cást rostliny do kvetení. Na vše jsem však prišel až po ukoncení celé sezóny pri podzimní dukladné kontrole, která se jevila jako naprosto nezbytná. Príbeh o tom, jak jedna lilie "uškrtíla" druhou, vypadá až morbidne, ale je skutecne pravdivý. Stal se na mé zahrádce ve Volyní v léte roku 2000. Neleníl jsem a nechal se s velkým nahlouceným "chuchvalcem" podzemních cibulek vyfotit do rodinného alba. Takováto zdánlive banální specifika pri pestování lilií mohou zpestrit pestitelsk)' proces každého amatérského liliáte. Stací se jen dívat a všímat si malickostí. Aspon já v tom nacházún neco navíc pri práci s liliemi. Snad i atypické události mají co ríct dalším amatérum i profesionálum ctoucím náš casopis. Preji všem úspešné pestování lilií.
Cínské trubkovité a/nebo aurelián hybridy, neboli Skupina VI. Karel Vereš
Tento zdlouhavý titul jsem zvolil zámerne, abych více zdurazníl, že v pojmenování této skupiny nepanuje jednota a to aní u nás, aní v zahranící. Ze své liliátské kníhovnÍcky jsem vybral autory všech mých knižních publikací a seradil chronologicky. Pro zachování autenticnosti budou názvy uvedeny v puvodním jazyce. 1967 - Feldmaíer : Trompettenlilien, místy také Aurelian-Hybride 1982 - Feldmaíer a lMcRae : Trompettenlilien 1967
-Chaloupecký -
: Cínské
trubkovité
lilie a Aurelian
hybridy
1985 Fox : Trumpet Lilies and Aurelian hybrids 1987 Miculka : Aurelián, prípadne aurelián hybrid 1995 Miculka : Cínské hybridy 1999 Miculka : Cínanky 1988 - Jefferson-Brown: Trumpetand Aurelians
-
1989 -Zorgevics
a Balode : Trompetliliu
Ootyšsky)
1991 - Vereš : Aurelián 1991 Henníg a Neumann: Trumpettenlilien
-
1995
-Mynett
-
: Mieszancze trabkove
1998 McRae : Trumpet Lily hybrids Poslední souborné vydání Mezinárodního registru lilií (lntemational Lily Register - ILR) z roku 1982 používá: Trumpet Lilies and Aurelians. Z ptehledu je patrné, že zatímco anglosaská literatura vcetne ILR používá dva názvy pro skupinu VI (v prekladu "trubkovité a aureliány), nemectí autori a i další evropští používají oznacení "trubkovité", naši autori cas od casu obojí. Mám zato, že termín aurelián nám hovorove více vyhovuje pro jeho jednoslovnost a prakticnost, pritom si však mnozí z nás uvedomují, že typícký aurelián není trubkovitá lilíe. S tímto dilematem se pokusil vyporádat B. Miculka (1987) v zasveceném clánku, ve kterém tehdy dospel k záveru, který je mi prijatelný, ale je na miste jej oživit. Je treba si totiž uvedomit, že je rozdíl ve významu výrazu aurelián a Aurelián hvbrid. V prvém prípade jde jen Debrasovy hybridy L. sargentiae x L. henryi, viz další text, kdežto 26
ve druhém prípade jde o hybridy další generace, nebo dokonce dalších generací jejichž základem jsou hybridy L. x auraliense x L.leucanthum, resp. x sargentiae, které vytvoríl C. Yerex ar. 1938je pak nazval Aurelian Hybrids. Tento název se pak v anglosaské literature používá i pro následné hybridy vzniklé príkrížením dalších trubkovitých cínských lilií a L.henryi. Psáno tedy Aurelián hybrid s velkým A jde o skupínový název na úrovni napr. LA hybridy. Jak v anglosaské literature, tak i v naší, jak už bylo uvedeno se používá zkrácený tennín s malým a a mám zato, že se to už i velmi silne vžilo. Pro porádek je ješte nutno se zmínit o tom, že ILR už zavádí nové upresnení pro popis té které odrudy, které spocívá v tom, že malé latinské písmeno po rímské císlici znamená postavení kvetu, tedy a) vzprímené, b) bocní, c) nicí, a další latinské písmeno pak tvar kvetu, tedy a) trubkovitý, b) miskovitý, c) plochý, d) turbanovitý. Príklady:
Black Dragon Vlbla Lady Anne Vlblb Henriette Vlb/c Brigltt Star Vlc/d apod.
Vetšína "typických" aureliánu bude patrít do této podskupiny. V USA již byly vyšlechteny LeVernem Freimannem první trubkovité vzprímenými kvety (napr. Herald Angel str.), které budou popsány jako Vlala.
se
Výchozí botanické druhy: L. brownii se svými varietami australe a viridulum má velmi široký areál výskytu v Cíne. Na lodyze vysoké až 125 cm s dlouhými listy bývá až ctveríce trubkovitých kvetu, sílne vonících, které jsou uvnitr svetle žluté, vne variabilne ružove purpurové, pyl je žlutý až rudohnedý. Kvete pomerne pozde, v Evrope v srpnu až zárí. L. henrvi je jedna z nejcennejších botanických lilií pro šlechtení vubec. Jejím domovem jsou hornaté oblasti centrální Cíny kde roste na vápenitých skalách. Má velké, až pulkilové tmavé cibule, silnou lodyhu, která se mirne naklání a tuto vlastnost casto dedí i potomstvo. Má mohutný rust, v zahrade cní casto až do 250 cm, nasazuje sekundární i terciámí poupata takže 35 kvetu není zvláštností. Oranžové turbánkovité kvety s výraznými papilami jsou nápadné a kvuli nim henryi nekterí autori nazývají cervené speciosum. Krome naklánející se lodyhy prenáší do potomstva i zvýšenou citlivost k botrytíde, která se však vždy neprojeví. Základní typ byl objeven v roce 1888. Ze šlechtitelského hlediska je zvlášt cenená L.henryi var. citrínum pro svetlejší barvu a var. erectum pro vzprímený rust. L. leucanthum jako základní typ podle nekterých autoru (Feldmaier, Fox, McRae) neexistuje, prinejmenším ne v západních státech. Var. centifolium nalezl Farrer v r. 1914 už jako zahradní rostlínu v severním Kansu (Cína) a ta byla množena dále zejména v USA. Lilie je vysoká asi 200 cm a mívá až 15 mlécne bílých trubkovitých kvetu v hroznu. (Feldmaier uvádí výšku až 300cm a 17 kvetu). Pestování není úplne jednoduché, vyžaduje 27
drenáž a zimní Ioyt. L.regale, nám už duverne mámá lilie královská byla nalema na zacátku minuleho století (1903, Wilson) v povodí Jang-ce-Kiang (Cína), a záhy se velmi rycWe rozšírila do Evropy i Sevenú Ameriky. Je to dáno snadnou pestovatelností v zahradních podmínkách. v domovine bývají horká léta a tuhé zimy. Lilie je vysoká 100 - 150 cm. v dobc)"ch podmínkách muže mít údajne až 30 kvetu v okolíku. Kvety jsou zárive bílé s "ýrame žlutým hrdlem, vne naružovelé, trubkovité, silne vonící. Charakteristický je též chromove žlutý pyl, kteIý se prosazuje i v potomstvu. L. sargentiae je dalším velkým objevem E.H. Wilsona (1903) ve zhruba stejném regionu Cíny jako L.regale, s níž má nekteré podobné maky. Výška 100 - 200 cm, až 15 velkých trubkovitých kvetu, které jsou uvnítr bílé, vne však ružove až purpurove zabarvené a toto zabarvení se prímive projevuje prí vzníku ružových trubek. Na rozdíl od L. regale je pyl hnedý a to i u potomstva. Další rozdíl od L. regale spocívá v tom, že je citlivejši v kulture, není tolerantní k vápníku a je celkove citlivejší na mokro i vuci botrytide. Sehrála rozhodující úlohu prí vmiku aureliánu. L.suluhureum (syn. myriophyillum) poprvé nalezl Delavay už r. 1888 v cínské
provincii YUnnan.Na lodyze vysoké 100- 180cm nakvétá až 15 vonících 18 - 23 cm
velkých trubkovitých kvetu. Vnítrek kvetu je barvy slonoviny od špicek petálu až "ýramé žluti v hrdle. Pyl je podle Foxe oranžove hnedý, Feldmaier uvádí barvu žlutou. Vnejšek kvetu je více ci méne ružový. Pestování této lilie nepatrí mezi jednoduché, opet na rozdíl od L. regale nemiluje vápník, vyžaduje drenáž avšak podle Feldmaiera je tato lilie tak "aristokraticky krásná", že stojí zato jí splnít všechna prání. L. sulphureum tvorí pacibull..y, které se ale v kríženích casto neobjevují. L. rubellum jsem nezaradíl padle abecedy proto, že její úcast prí šlechtení cínsk)"ch trubkovitých lilií je podstatne pozdejšího data. Zásluhy na tom mají predevším australští a novozélandští šlechtitelé a díky panu Hoellovi se už i k nám dostala semena s "touto krvi". Ostatne L.rubellum také nepatrí mezi cínské druhy, jejím domovem je Japonsko, Sevenú Honšú. Je to malá, graciéznílilie výšky max. 80 cm, mívá 1 3, podle Foxe až 10 horizontálne postavených kvetu. Tepaly jsou pouze 75 mm dlouhé, mírne se stácejí na koncich takže tvar vonících kvetu je zvonkovitá trubka. Barva kvetu prí nakvétání ružová, prí odkvétání purpurová. Pyl je oranžove žlutý. Na svém puvodním stanovišti roste mezi rododendrony a jinými vápnostrežnými rostlinami, na zacátku vegetace vyžaduje hodne vláhy, po odkvetu sucho. L. nepalense jsem zaradil do tohoto výctu zatím spíš jen jako kuriozitu, protože rozhodne nepatrí mezi prarodíce cínských hybridu. Je však skutecností, že v odborné literature se už objevily snímky i popisy krížencu trubkovitých lilií s touto nepálskou endemitní lilíí. Kvety jsou široce trubkovité s výrame tmavým rozmytým hrdlem až do poloviny petálu. Doufejme, že novozélandští šlechtitelé budou pokracovat v tomto zajimavém smeru.
-
Do skupiny VI tedy zarazujeme všechny hybridy pocházející ze shora uvedených botaníckých druhu a samozrejme jejich vzájemné krížence. Soucasne je nutné si uvedomit, že nekteré z techto botanických druhu se podílí na rodicovství hybridu i jiných skupin. Príkladem poslouží L.henryi (orientální hybridy a orienpety), nebo L.rubellum (orientální hybridy). Totéž platí i o hybridech této skupiny, dobIým príkladem je orienpet Starburst 28
Sensation pocházející z krížení Damson Vlbla x L. speciosum. Rozlicnosti skupiny I. a VI.: Není pochyb o tom, že v zahradách laíku i Iiliáru prevládají asijské hybridy a že duvody nejsou jenom komercní. Je pritom paradoxní, že práve cínské hybridy jsou vhodné pro zacátecníky až nato, že na trhu je jejich nabídka menší. Z tohoto duvodu mužeme považovat asijské hybridy za jakýsi "standard" a k ním prirovnat cínské hybridy, nebo hcete-Ii aurel .Ma.J. '
VÝška v cm Pocet kvetu Barevnost bílá barva cervená barva skvrny, tecky Velikost kvetu Vune Odolnost vuci chorobám Pudní nároky Tolerance k vápníku Vytrvalost na stanovišti Citlivost k mrazíkum Množení pacibulkarni lodyžnímí cib. delením cibule vÝsevy
I VI max.150-160 až 220-230 vyšší v prumeru méne rozmanítejší menší dosud vzácná velmí castá není prevažuje casté nejsou menší velké kvetv vÝjimecne vždy menší vetší vyšší menší malá vyžadují Ca závislá na odrude menší vetší dobré dobré dobré dobré
žádné pomalé pomalé dobré
Nekteré námety si ješte probereme v dalším textu. Historie krížeDÍ ve skupine VI: Pri tomto námetu si vetšine z nás vybavi jméno francouzského zahradníka E. Debrase, kterému se v roce 1925 povedlo krížení L.sargentiae x L.henryi. Kríženec poprvé vykvetl v roce 1928 (to se mí dobre pamatuje, aureliány jsou tak staré jako já) a podle latinského názvu francouzského mesta Orleans byl nazván L. x auraliense, odtud pak aurelián. Je trochu kuriózní, že tento hybrid nebyl registrován, ackoli se od nej odvozuje velká skupina krížencu skupiny VI. Nezávisle na Debrasovi provedl toto krížení nemecký šlechtitel L. Frietsch a jeho kríženci byli nazváni L.x frietschii. Vykvetl poprvé v r.1931, podle Feldmaierova popisu (1967) šlo o mohutné, až dvoumetrové, silné rostliny s hroznovitým kvetenstvím tvoreným žlutooranžovými, hvezdicovite otevrenými kvety. Asi bychom je zaradili do skupiny Vlc/c. Bohužel se aní z tohoto krížení puvodní hybridy nezachovaly. Popisem techto "pravých" aureliánu jsem však nezachoval chronologii, protože ke
29
vzniku cínských hybridu, tedy Aurelian hybridu, došlo mnohem drív. Prispela k tomu skutecnost, že vetší množství cibulí L. regale, objevené Wilsonem r. 1903 se dostalo do Anglíe i do USA už r.191O. V zahradnictví FARQUHAR (Roslindale, Mass. ,USA) byly vedle sebe pestovány L. regale a L. sargentiae a zde došlo k jejich prvnímu vzájemnému križení v r. 1916. Z mne dostupné literatury není možné rozhodnout, zda križení bylo zámerné ci náhodné, v každém pripade byl ale nový mezidruhový klon nazván L.x imperiale. Knženci meli maky obou rodícu, ale trubkovité kvety byly otevrenejši. Toto križení pak bylo provádeno zámerne castokrát, m.j. I. Prestonovou (USA), která r. 1919 provedla první registraci klonu pod názvem "George C. Creelman". Mužeme tedy konstatovat, že je to první registrovaný hybrid Vlb/a. Lilie dle popisu byla podobná L.regale, mela však mnohem tmavší rob tepalu. O rok pozdeji pak byl registrován další hybrid stejného puvodu R.a 1. Furquharovými pod jménem "L. x imperiale Wilson", který byl opet podobný L. regale, avšak mel petaly širší s ohnutejšímí špickami. I t}10 li\ie byly vysoké pres dva metry a mívaly až dvacet kvetu. V USA byl tento hybrid uváden také pod názvem L. x princeps. Neco mí riká, že se tyto hybridy po lI.sv.válce dostaly i k nám. Jin)m zdrojem pro hybridy této skupiny se stali potomci z krížení L. sulphureum x regale, které provedl r. 1913 F. Scheubel v Nemecku. Kríženci byli nazvání po rodicích L. x sulphurgale, byli podobní L. rega\e, ale mívali zelenavé hrdlo a kvetli o 14 dní dríve než L. regale. L. x sulphurgale križil poté J.W.Crow (USA) s L. x imperiale, hybridy byly nazvány nejdríve "Crow's Hybrids", poté L.x gloriosum, ale stejne jako predchozi nejsou uvedeny v ILR. Jmenované hybridy mívaly rovnež zelenavé hrdlo, ale základní barva bývala slonovinová. R. 1920 bylo ve mámé anglícké botanické zahrade v Kew (Anglie) provedeno križení L. leucanthum var. centifolium x regale, vmíkly podobne vzrustné Iílie, stejne jako z krížení L. leucanthum var. centifolíum x L. x imperiale, provedeného v USA. Všechny dosud uvedené skupiny trubkovitých hybridu byly bílé, resp. krémové ci slonovinové barvy, s více cí méne výramým oranžovým hrdlem, s vice ci méne tma'i)m robem petalu. Ružovou barvu se podarilo zavést do trubkovitých lilií L.N. Freimannovi (USA), který mezi hybridy L. leucanthum var. centifolium našel trubku ružové barvy. Po nekolika dalších kríženích a selekcích byly takto ziskány trubko vité lilie ružové barvy. Zavést žlutou barvu do trubkovitých se podarilo na zacátku 40tých let témuž šlechtiteli podobným postupem se semenácí L. rega\e, sargentiae a sulphureum. Ze stejného zdroje získal poté J. de Graaffzlatožluté trubky, které registroval r. 1955 pod názvem Royal Gold. Tyto hybridy se už vyskytovaly i u nás. Jan de Graaff byl velmí cílevedomý šlechtitel. Programove sbiral nejlepší trubkO\ité lílíe nejen z jejich puvodní domoviny, ale jejích hybridy také z Evropy a mnohonásobnou selekcí jejich semenácu získal skupinu trubkovitých evergrýnu, které dosud zdobí í naše zahrady. Skupína se jmenuje v originále OLYMPIC HYBRIDS, registrována jako taková byla v r. 1946,jednotlivé hybridy pak v dalších deseti letech. Uvedeme nejvýmamnejší:
-
BLACK MAGIC, strain, bílý, vne purpurove hnedý. Vyselektovaný klon je BLACK DRAGON s výramejším robem a hrdlem. CARRARA, strain, ciste bílé trubky z obou stran se svetležlutým hrdlem. GREEN MAGIC, strain, široce otevrené velké trubky sv. zelené barvy, vne tmavší zelen, hrdlo zelenkavé. Selektovaný klon GREEN DRAGON. PINK PERFECTlON, strain, dlouhou dobu nejžádanejší z ružových trubek. Kvetensn-í pyramidální, kvety fuksiove ružové z obou stran, barva se bohužel na primém slunecním 30
svetle ztrácí a proto je lépe je pestovat v polostínu. Selektovaný klon DAMSON, barva až do fialova, škoda jen že kvetu je méne a jsou také menší. Výcet 1. de Graaffových hybridu této skupiny by byl hodne dlouhý, uvedeme aspon ty nejznámejší: AFRICAN QUEEN, COPPER KlNG, GOLDEN CLARION, GOLDEN SPLENDOR, MOONLlGHT. Všechny tyto lilie vynikají robustností, výškou od 150 do 200cm, velkými trubkovitými príjemne vonícími kvety, kvety zdálky poutajícíItU pozornost nejen velikostí, ale i barvou. Skutecnost, že vetšina z nich se pestuje témer pul století svedcí nejen o jejich oblíbenosti, ale i odolnosti, i když nekteré z nich byly nekolikrát "obnoveny" jako strainy. Vedle 1. de Graaffa se šlechtenim trubkovitých cínských hybridu zabývala rada severoamerických šlechtitelu (c. Yerex, 1. Ericksenová, E. F. Palmer a další), kterí uvedli na trh radu vynikajících kultivaru, stejne jako v poslednich dvou desetiletích novozélandští šlechtitelé (E. Alexander,W. H. McLaren, 1. S. Yeates), kterí výrazne ovlivnili nynejší sortiment spolu s nekterýItUaustralskými šlechtiteli (1. Hoell napr.) Z evropských šlechtitelu starší generace nelze opomenut jméno 1. P. Orechovs z Lotyšska, který i v této oblasti proslul nekolika zajímavými hybridy, mezi které patrí i strain LATGALE a z neho odvozené hybridy. Pokud jde o naše domácí hríšte, s trubkovitýrni cínskýnu hybridy zacínal u nás už v šedesátých letech F. Doležal, bohužel žádný z svých semenácu neregistroval. 1. Hloušek v trubkovitých u nás nejspíš vede, (LILA FAVORIT za všechny), on však svou prízen venuje také dalším podskupinám VI, o kterých bude ješte rec. Samozrejme nemohu vynechat jméno B. Krále, který valnou cást svých šlechtitelských aktivit venoval rovnež této skupine, prícernž jeho generacním souputníkem je vynikající nemecký šlechtitel H. Bohm z Dráždan (APFELSlNE, DRESDNER POMERANZ a další), se kterým naše organizace dlouhá léta udržovala srdecné vztahy a který výrazne ovlivnil i naše šlechtitele. Pekné hybridy mužeme ješte ocekávat od K. Brauna, 1. Kováre, snad i ode mne, svedcí o tom nekolik už nekolik registrovaných odrud. Zatím jsme se venovali predevším trubkovitým cínským hybridum, nesmíme však zapomenout ani na další hybridy s kvety miskovitýrni, plochými a turbánkovitýrni, které patrí do podskupin Vlblb,VIb/c, resp. Vlc/c ci Vlc/d. Jsou to lilie v jejichž rodicovství témer nikdy nechybí L. henryi, dalo by se ríct, že vlastne jsou to ty hybridy, které právem mužeme nazvat aureliány. Možná, že jejich pocet je menší, ale nejsou méne významné. O historii prvního aureliánu už byla rec, Debrasovo jméno nesmí chybet v žádné liliárské knize. Prí uvádení nekolika príkladu ale zacínám jménem dalšího již nežijícího klasika L. Woodriffa, který príspel významne i do tohoto sortimentu. Na prvním míste uvedu jednu z mých nejoblíbenejších lilií GOLD EAGLE (L.W.1957) s výraznou žlutou barvou plochých kvetu, se zelenými žebry na rubu a s nacervenalým poprachem hrdla. Pokud jí neco lze vytknout, pak je to slabší lodyha, ale to se nemusí objevit v potomstvu, viz její potomek ZLATÁ PRAHA. Další klasickou Woodriffovou lilií je BRlGHT STAR (1959), bílé turbánky s oranžovým hrdlem, naklonený rust (L.henryi !) a slabá lodyha. Do této podskupiny patrí i ceské hybridy LUCIE (B.Král, 1984), BRNO (K. Braun, 1981), UNO (K.Braun, 1992), habitem mezi ne patrí i LOUISE ( L. Koehler, 1972). Trošku se ItUpletou trí dámy: LADY ALICE (L.Bros, 1975), LADY ANNE (L. Bros, 1982) a LADY JANE (L.Bros, 1982). Všechny mají základni barvu merunkove žlutou, nazelenalé nektarie, na tepalech odlišný 31
podíl bílé barvy. Rodicovství L. henryi se projevuje i v tzv. "Sunburst" typech (sunburst. angl. slunecní svít, slunecní paprsky) jejichž první typ vytvoríl l de Graaff už r. 1948. Jsou to ploché nebo miskovíté kvety se základní bílou barvou s oranžovým stredem ruzného podílu na tepalech, kvetenství je optimálne hroznovíté, kvety pusobí efektne. Na našich výstavách sklízí úspechy vlastními semenáci tohoto typu Jin Hloušek, mohl by je už také více množit a registrovat. Jinou mojí oblíbenou lilií je WHITE HENRYI (L. Woodriff 1945). Mnozí ji mají za varietu L. henryi, ve skutecnosti jde o hybrid L. henryi x leucanthurn. Je to další neobycejne vítální lilie Vlb/c, dobre se množí i delením cibule. Doufám, že jste si všímali i letopoctu v závorkách, a tak vám neušlo, kolik techto hybridu je starých i pulstoletí a presto prežívají v našich zahradách doslova nasycených virózami. Kolik takto "starých" asijských hybridu mužeme vyjmenovat? Jisteže jsou, ale je jich urcite méne a pátráme-li po prícine, je to opet predevším vysoká tolerance L. henryi k vírum. K temto stálicím patrí i další Woodriffuv hybrid THUNDERBOLT (VIc/d, 1954), merunkové turbánky s výraznými zelenými nektariemi, vne tepálu jsou cervene žilkované. Tetraploidní forma se výrazne uplatnila ve tvorbe orienpetu. Novínkou posledních let ve šlechtení cínských hybridu jsou lilie s trubkovítými kvety cnejícími vzhuru, tedy Vla/a. Ve žlutobílé barve je získal poprvé LeVern Freimann z USA, ružové šlechtil McLaren na Novém Zélandu. Doufejme, že je uvídíme brzy i u nás. Tetraploidní cínské hybridy: Cílevedomá laboratorní práce Dr. R. Griesbacha byla úspešná prí vytvárení tetraploidních forem i u cínských hybridu. Pomocí kolchicinu získal postupne tetra formy bílé trubky, WHITE HENRYI, L. regale a posléze i žluté trubky. Jejich vzájemným krížením byly získány straíny s lepší kvalitou kvetu (výraznejší barva, tuhé petaly, velikost) a navíc se otevrela cesta k triploidním formám a k rozmanitým krížením napr. s orienpety. V r. 1991 mi paní D. Schaeferová z USA poskytla porci semen ze vzájemného krížení shora uvedených semen a semenáce z nich výrazne ovlivníly vzhled mé zahrady. V soucasné dobe už mám jejich druhou generaci a jsem s nimi také velmi spokojen. Proc nejsou cínské hybridy cervené barvy? Jednoduchá otázka, presto nejednoduchá odpoved. Víme z genetiky, že za každou vlastnost organismu odpovídá urcitý gen a tak ne.ijednodušší by bylo odpovedet poukazem na genetickou výbavu v úvodu vyjmenovaných rodicu, u níchž se cervená barva skutecne nevyskytuje. Ale ani toto není úplne pravda. Zesnulý H. Andel prí diskusi na toto téma na mé zahrade horlive predvádel oranžove cervené šmouhy na nektáriích L. henryi. Také víme, že mnohé straíny PINK PERFECTlON, GOLDEN TEMPLE, ANACONDA a další mají prinejmenším rob petálu ružové barvy ruzné íntenzíty, o cervených žilkách jíných hybridu už byla také rec. Nicméne trubku s jásave cervenou barvou jakou hýrí mnohé asijské hybridy jsem zatím nevídel. Z našich šlechtitelu k tomu má zatím nejblíže lKovár, který na výstave v Rakovníku r. 2000 predvedl trubku s tlumene cervenou barvou. Jde o semenác, který kvetl poprvé, mel málo kvetu a nebyly veliké, doufejme ale, že je to zacátek dobré cesty a že prítel Kovár nedopadne jako svého casu já s krížencem Vlbla, který mel dva trubkovíté kvety bílé barvy s tmavým robem cnící vzhuru, ale který kvetl jen jednou a už nikdy víc. 32
Jak dál ve šlechtení cínských hybridu? I když tyto hybridy nemají tak obrovský význam na trhu rezaných kvetin jako asijské ci orientální hybridy, jejich postavení na zahradách je neoddiskutovatelné. Hledají se i nové typy protože konec koncu dobre se zpenežit dají nejen rezané kvety, ale i cibule, a konec koncu ony Vlala typy se už dají i dobre balit. Na zahrade se stále dobre uplatní vzrustné typy s velkÝm poctem kvetu, ale u mnoha z nich je treba zesílit lodyhu a, zní to trochu paradoxne, v zájmu snazšího pestování snižit výšku. Dále, je treba Wedat i raneji kvetoucí odrudy a konecne ta cervená barva stále láká, i kdyby šlo jen o zdarilý mix oranžové a fialové barvy. Pudní nároky a výživa: Pri srovnávání pestitelských nároku nejruznejších hybridu jiných skupin lze jednoznacne konstatovat, že cinské hybridy mají nejméne zvláštních nároku na pudní substrát. Vyhovuje jim bežná zahradní puda neutrálni reakce a pokud jde strukturu pudy, jsou také znacne prizpusobivé. Rostou dobre na polabských píscinách i v polotežkých zeminách s bežným podílem humusu. Tak jako ostatní lilie nesnášejí zimní premokreni, za bežných podrninek u nich drenáž nedelám. Hloubku sázení je treba volit podle velikostí cibulí, které jsou nekdy hodne velké, takže pri bežném trojnásobku dojdeme nekdy i k 25 cm. Protože méne trpí fusariem, neprovádím ani obvyklé obsypávání pískem cibulí. Mezirádková vzdálenost by mela být minimálne 20 cm, ale radeji více, jsou to statné rostliny. Bohužel u mnoha z nich musíme pocítat s opernou tyckou, pri deštích muže velké kvetenství lodyhu i zlomit. Pri pestování jednotlivých lílií, nebo malých skupin doporucuji je sázet mezi ruže, vysoké lílie se svým kvetenstvím vytvori jakési druhé patro po odkvetu ruží. Výživa musí odpovídat velikostí biomasy, kterou tyto lilie behem jedné sezóny vytvori. V predjari rozhazuji na záhon 5
-
7 dkg Cereritu, pri rašení v dubnu nejradeji ledek
amonný s vápencem v asi polovícním množství, v cervnu další stejnou dávku Cereritu (muže být i NPK). Po odkvetu jen síran draselný, I - 2 dkglm2.Mulcovánílze i v tomto pripade doporucit, tak jako u orienpetu i u nich jsem dobre uspel starým prosátým kravincem, nebo kompostem na podzim. Nemel bych zapomenout, že tyto lílie nechávám na jednom míste radeji ctyri, pet i více let. Pak jsou dobre zakotvené a pri dobré výžive po nekolik let dobre kvetou na jednom miste. Choroby a škudci: Cínské hybridy jsou méne choulostivé než napr. asijské, natož orientály. K vírózám jsou dost tolerantní, nepozorují u nich ono zakrnování v rustu a zmenšování kvetu jako u asijských ci LA-hybridu, cibule jsou také odolnejší vuci fusariu. Starosti delá snad jen botrytida, která se casteji vyskytuje zejména u krížencu s vetším podílem "krve" L.henryi. Protože poupata nasazují pozdeji, jsou méne napadána vrtalkou liliovou, když i u nich se doporucuje ochrana nejlépe systemickýmí insekticidy jako je Bi58 nebo Karate. S preventivními postriky proti listové plísni nemivám valné výsledky, botrytida vetšinou nastoupí ve druhé polovíne léta v závíslosti na pocasí nejvíce napr. ve skleniku na semenácích.
33
Množení: K delení cibulí u techto lilií nedochází tak bežne jako u asijských hybridu ani po nekolika letech a tvorba lodyžních cibulek je spíš vzácná než bežná. Zato se dají dobre množit šupinováním, které u vybraných klonu delám pri každém presazování na podzim, nebo od nekterých, které nechám stát na míste, odeberu nekolik šupin po odkrytí cibule. Na velkých okrajových šupinách narustají po nekolika týdnech cibulky ochotne, také tri, ctyri pri pokojové teplote. Koncem druhého mesíce nekteré cibulky zacínají vyhánet i první listy a to je ukazatel, že je treba cibulky i se šupinami dát do chladu, treba do sklepa až do jara. Po nekolika mesících je sázím do dobrého substrátu do bedýnek a ukládám je do foliovníku koncem brezna. Narustající rostlinky zalévám roztokem Vegaf1oru, nebo Krystalonujednou za 14 dní, cibulky pekne narostou a príští rok zjara je sázím na záhon. Množení cínských hybridu ze semen je prímo ucebnicová záležitost a lze doporucit každému, i zacátecníkovi. Pri dobré péci kvetou semenáce vetšinou tretím nebo ctvrtým rokem. Zacít ovšem je treba u opylování, i když casto mužeme sklízet semena i z náhodného opylení. Ale když UŽ,tak už! Vyberme si partnery podle jednoduché poucky pana HeÍDze Bohma z Dráždan, který na otázku jak si vybírá rodicovské dvojice, odpovedel: "Krížím nejlepší s nejlepším". Já bych dodal, že semenodárná rostlina by mela být predevším zdravá, dobre rostoucí rostlina a tu novou kvalitu bychom meli spíš vnášet pylem (,který ovšem mužeme získat i na výstave, samozrejme že souhlasem vystavovatele). Dále doporucuji bliznu prikrýt foliovou trubickou po otevrení kvetu pokud možno hned ráno a opylování provádet spíš už u nekolikadenních kvetu. (Opet prikrýt!) Vetšina lilií této skupiny tvorí dobre semena, muže jich být i pres sto v jedné tobolce a klící také docela dobre, epigeicky, tedy rychle. Tímto odstavcem jsem své vypráveni o cinských hybridech, aureliánech, Aurelián hybridech, trubkách, cínankách apod. koncím. Nepsal jsem monografii, celou radu vecí jsem zámerne vynechal, nebo zestrucnil a jako obvykle i ted vyzývám své kolegy, kterí s pestováním techto lilií mají také dlouholeté zkušeností, aby nelenili a stejne jako já se prinutili dát to na papír. Literatura: Feldmaier Carl: Die neuen Lilien 1967 Feldmaier / McRae: Lilien 1982 Fox Derek: Lilies, 1985 Chaloupecký Vladimír: Tulipány a ostatní cibulové kvetiny, 1967 Hennig Gerhard / Neumann Herbert: Freude an Liliem 1991 Jefferson-Brown Michael: The Lily for Garden, Patio and Display, 1988 McRae Edward Austín: Lilies, 1998 Miculka Bretislav: Liliárská rocenka c.5, 1987 Odrudy lilií pestované u nás, 1995 Odrudy lilií pestované u nás 2, 1999 Mynett Kazirnierz: Lilie, 1995 Vereš Karel: Liliárská rocenka c.6, 1991 Zorgevics A., Balode A.: Wijas, 1989
34
Anketa o výžive lilií Výsledky sestavil Karel Vereš. Na anketu odpovedeli K. Braun (KB), J. Dudek (JD), V. Hejda (VH), J. Hloušek (JH), P. Hošek (PH), R. Klíma (RK), J. Kovár (JK), P. Petrlík (PP), M. Stocek (M$), B. Vajgent (BV), K. Vereš (KV), jeden respondent se nepodepsal, povedeme ho jako JR. 1. Jakým hnojivum dáváte prednost: a) prirodním, b) umelým? 70% respondentu používá kombinace umelých a prírodních hnojiv. PH nemá dobré zkušenosti s prírodními hnojivy, JK a KV mají dobré zkušenosti se sušeným kravincem, použítým jako nastýlka. Podle KV je dobrá nastý\ka i starší konský hnuj smíchaný s rašelinou. 2. Druhy umelých hnojiv, jejich množstvi a zpusob aplikace: Dominuje Cererit množství 3 - 5 - 7 dkglm2, pred výsadbou jenom nekterí, casteji behem vegetace. Dále se používá behem vegetace ledek, i s vápencem, síran draselný, i jako zálivka JD, Krystalon, dusíkaté vápno pred výsadbou 5 dkglm2 RK mocoVÍDana zacátku vegetace JH, KV. Jako kapalná hnojiva se používají Vegaflor JK, Krystalon dle návodu na mladé rostliny KV RK uvádí, že prihnojuje jen do odkvetu (vetšina ostatních asi také, KV po odkvetu "pocukruje" pudu síranem draselným prí deštivém pocasí, jinak zálivkou "podle oka"). Méne casté je užítí síranu amonného JD, NPK BV Malé dávky Cereritu behem vegetace aplikuje 2x KV, 4x RK, Krystalon po dvou týdnech JH a VH. Cererit v koncentraci 0,1% používá PH i KV 3. Prihnojujete rozdílne podle skupin lilií? Je až prekvapivé zjištení, že 70% pestitelu neciní rozdíly, ani podle vzrustnosti, ani podle skupin. VH rozdílne, ale nespecifikuje, PH podle obsahu vápníku v hnojivu, RK i KV v zásade podle vzrustnosti, vice cínské hybridy a nejvíce orienpety. 4. Provádíte zásobní hnojení? V tomto smeru je témer shoda, rozdíly jsou v dobe (na sníh JD, v predjarí BK, VH, a další). Za zásobní hnojení se považuje také kompost rozhozem na záhony (RK, KE, JR, KV). Krome kompostu se uvádí také humus a listovku JR. Za zásobní hnojení považuje Mš výmenu substrátu v nádobách.
Odpovedi na puvodních deset otázek jsem shrnul do ctyr bodu. I když se odpovedi v nekterých detailech lišily, nebyly níkdy kontrovermí, a proto se dají i zobecnit. Na druhé strane stále platí, že své lilie pestujeme na pudách ruzného typu a složení a k tomu bychom meli vždy prihlížet. Záverem pridám podrobný popis metody Dr. Hoška o príprave pudy pred výsadbou v lokalite kolem Stríbra a i popis mých zkušeností z okolí Prahy. 3. Pred výsadbou pri príprave pudy, do které primíchávám
popel (drevený
a z briket
-
sokolovské prý jsou neškodné z hlediska težkých kovu) a mour z briket, dále pro lilie vyžadující Ca ješte pridávám mletý dolomitický vápenec. Když je to všechno dobre 3S
promíchané- prekopané, rozhodím Cererit tak 2 - 5 dkg/m2 a nechám to alespon týden odpocinout. Nekdy to ješte zaliji tekutým humusem (mour + KOH ve vode). Vetšinou mám málo casu a sázím do toho hned. Mám pudu Winitopíscitou až hlinitou a popel mi ji zlehcí. Je tu ale vlhko, a tak mi všude roste mech a dokonce játrovka, to je hlavne tím mourem. Mech po sklizni a pred rašením stríkám zelenou skalicí. Tolik Dr. Hošek. Muj postup (KV): Po mnohaletém zahrádkarení mám pudu docela lehkou, protože jsem ji stále vylepšoval pískem, kompostem i rašelinou, a proto pred výsadbou nedelám krome dobrého propracování žádné další opatrení. U nekterých botaníckých jako je napr. L. speciosum delám místní drenáže na dne výsadbové jamky. Zásadne nepridávám k cibulím organický materiál jako je kompost ci rašelinu, u nekterých cennejších a citlivejších odrud obsypu cibule pískem. Na podzim rozhodím na záhony asi peticentimetrovou vrstvu prosátého kompostu, u jednotlivých výsadeb, napr. orienpetu mezi ružemi, delám nad nimi z kompostu kopecky, které na jare trochu rozhrnu, pokud to místo mne v zime neudelali bažanti ci havrani. Koncem února rozhodím na záhony i k jednotlivým liliím první dávku Cereritu, další dostanou koncem dubna nebo na zacátku kvetna a tretí pred kvetením. Krome toho jednou za dva roky na lkg síranu horecnatého v sácku pridám kávovou lžicku manganístanu, roztrepu a pridám k Cereritu. Na jarní start dostanou ješte záhony cínských hybridu ledek s vápencem, orienpety též, asijské mocovínu nebo ledek amonný. Dávky byly už uvedeny. Botanické lilie (martagony, hansoni, tsingtauense atd.) umelými hnojivy nekrmím, pokud seženu, dostanou listovku, jinak jen navrch kompost. Za duležité považuji zásadu nesázet lilie po liliích. Mám tríleté cykly ; lilie, pak trí roky jahody nebo zeleninu, jednou za cas i brambory a mezitím obcas i gladioly, ne však bezprostredne po liIiích. Všem respondentum dekuji za spolupráci.
Sázení cibulí a aplikace umelých hnojiv Na internetovém fóru (listservu) probehla na podzim r. 2000 diskuse kdy, jak a jestli vubec pridávat pri výsadbe liliových cibulí umelá hnojiva. Jeden ze zkušených liliáru, Kenneth Hixson, konstatoval, že dát doporucení je jako jít s kanónem na komára. Problém shrnul na následující otázky: a) Máme aplikovat hnojivo na dno jamky pro cibuli, potom zakrýt trochou zeme a potom teprve položit cibuli? b) Máme promíchat pudu s hnojivem a do "smesi" sázet? c) Nikdy nepridávejme hnojivo pri výsadbe, protože by mohlo prijít do styku s cibulí a poškodit ji, nebo zpusobit hnilobu? Všichni víme, že pred prihnojováním by bylo ideální nechat si udelat analýzu pudy. Priznejme si, že stanovení stavu makro a mikro živín je stále jen výjimkou.
36
Odpoved K. Hixona je následující: Každá puda je jiná a muže být jiná jen nekolik metru od místa, kde chceme sázet. Puda se vytvárí z ruzných materiálu, má tedy rozdílný obsah minerálních látek, organických látek, pH atd. Porovnejme jen pískovec s lávou. Potom zvažme ješte klíma. Nekde prší více než dostatecne, jinde jen málo. Liší se doba deštu a sucha. 2,5 cm vodních srážek vymyje všechen dusík 4,5 m hluboko, tedy více než mimo dosah korenu lilií. Já sám neužívám prihnojování dusíkem prí výsadbe. Draslík a fosfor jsou v pude méne "pohyblivé" a jejich prídavek do pudy pri výsadbe je rozumný, v každém prípade lepší, než aplikace na povrch pudy. Nezapomenme, že aktivíta pudních mikrobu také ovlivnuje uvolnování živin a probíhá nejintenzivneji v dobe, kdy koreny lilií jsou nejaktivnejší. Nyní porovnejte, co jsem rekl, s vašimi podmínkami. Na príklad, puda je dlouho pod snehem. Je vídet, že jedno doporucení není možno aplikovat obecne. Co je jisté je, že "koncentrované" živiny (a hnojiva jsou koncentrované živiny zrovna tak jako obsahují koncentrované škodliviny) mohou pri kontaktu s rostlinou tuto "spálit" . Proto by bylo nejlépe hnojivo v jamce pokrýt pudou a teprve potom sázet. Chemie pudy není jednoduchá a dát obecné doporucení není jednoduše možné. Naproti tomu, zahradníci a zahrádkári požadují jednoduché odpovedi. Já jsem prošel 50 hodinami prednášek, 30 hodinami laboratorních praktik a 12 hodinami exkurzí do zahradníckých podníku a vše, co vím je, že mnoho nevím. Mohl bych strávít život ucením a stejne bych neznal vše, takový je reálný svet a my musíme delat rozhodnutí, která nejsou pedektní, jsou tím nejlepším, co mužeme udelat. Sestavíl I. J. Cemohorský
Botanické liIie 32. Karel Vereš L. kelleyanum, Lemmon, 1903 (Lilie Kelleyova) Puvodní rozšírení: Má velký areál výskytu v severoamerických státech Kalifornia a Nevada, v horách od 1200 do 3200 m. Kvety: Jsou turbánkovíté, tepaly se silne kroutí zpetne. Základní barva je oranžove žlutá, rub tepalu do ruda, teckování kaštanové. Kvetenství pri vetším poctu kvetu je hroznovíté. Lodyha: Podle Foxe 100 cm, podle Feldmaiera až 200 cm. Listy: Podlouhlé, kopinaté, rozložené jednotlive i v preslenech. Cibule: Je složená z bílých šupin, jednotlivé cibule jsou pospojovány oddenky. Klícení: Hypogeické, probíhá v chladném podzimním období. Doba kvetení: cerven až srpen podle lokality. Variety: shastense - kvety kadmiove žluté, rub hnedavý. nevadense - menší kvety, tepaly pouze 5mm široké. Poznámka: L. kelleyanum patrí mezi severoamerické turbánkovíté lilie u nás méne známé. Ve vegetacním období vyžaduje hodne vody, dále kyselý a humusovítý substrát. Fox doporucuje i hydroponícké pestování. Dobre
37
Literatura:
se množí semeny i šupinováním. Derek Fox, Growing Lilies, 132-34, Croom Helm, 1985 Cart Feldmaier, Die neuen Lilien 152-53, Eugen Ulmer, 1967.
Hybridní liIie 32. Karel Vereš
Krakatit, lbc/cd Rodicovství: Lodyha: Kvety:
Listy: Literatura:
(Hornback's Gold x (Tetra Tabasco x Tetra Enchantment», B. Miculka, 1997. 70cm, v nižší partii cerná, výše tmave zelená. Petaly 9Ox47mm, prumer kvetu 105 mm, tvar poloturbanovitý. Základní barva syte oranž. cervená, špicky svetlejší, vne žebra béžová, nektarie šede olivové, jemne bíle plstnaté. Tecky jsou do 3/4, velké, oválné, cetné hn.kanninové. Blizna cernopurpurová, pyl cervene cokoládový. Kvetní stopky 70mm, hnede teckované, silné. 90 x 18 mm, tmaveji zelené, vodorovné, usporádané huste. B. Miculka, Odrudy lilií 2. str.23, 1999.
Anketa Severoamerické liIiárské spolecnosti "Nejlepší liIie r.2000" Jméno 1. Northern Carillon syn. Silk Road OT 2. Leslie Woodriff OT 3. Arabesque OT 4. Anastazia OT 5. Ariadne AH 6. Iowa Rose AH 7. Purple Reign AH 8. Starburst Sensation OT 9. Catherine the Great OT 10. Tinkerbell AH
Pocet bodu 239 171 139 124 96 79 70 55 51 43
OT = orienpet, AH = Asijský hybrid Botanické druhy: 1. L. martagon 2. L. regale 3. L. henryi 4. L.speciosum
100 70 60 60
Celkem došlo 85 odpovedí z celého sveta.
38
Pripomínáme opet, že o nekterých liliích, které jsou už v "Síni slávy" se nehlasuje (Black Beauty, White Henryi, Conn. K.ing). Nástup orienpetu je fascínující, ínu jsou to nejlepší zahradní lilie. Na druhé strane ponekud prekvapuje absence orientálních hybridu, což jen naznacuje další príklon k zahradním liliím. Karel Vereš
Informace o letošních výstavách Rakovník 2001 Termín: 6-8 cervence 200 I, Rabasova galerie. Príjem exponátu: 5.cervence 13,00 - 16,00 Zahájení výstavy: 6.cervence v 10,00 Otevreno: pátek 6.cervence 10 - 18 hod. sobota 7.cervence 9 -18 hod. nedele 8.cervence 9 - 17 hod. Pri výstave se již tradicne uskutecní souteže o nejlepší exponáty v techto kategoriích: I. la novošlechtení + registrované odrudy bez rozdílu barev II. lb novošlechtení + registrované odrudy bez rozdílu barev III. lc novošlechtení + registrované odrudy bez rozdílu barev IV. Martagon hybridy
V. cínské hybridy 6a + 6b novošlechtení + registrované odrudy bez rozdílu barev VI. cínské hybridy 6c + 6d novošlechtení + registrované odrudy bez rozdílu barev VII. Botanické lilie VIII. LA hybridy bez rozdílu barev IX. Orienpety bez rozdílu barev
Krome techto kategorií se vracíme i k drive udelovaným cenám. Statutyjednotlivých cen: Cena Vladimíra Cikánka. Pan Vladimír Cikánek byl predsedou naší organizace v letech 1974 1980, jeho oblíbenými liliemi byly martagony a asijské hybridy. Jenom vážná choroba a predcasná smrt mu bránila v další cinnosti pro naši organizaci. Cena je udelována v soutežní kategorii asijských hybridu, registrovaných novošlechtení za nejvyšší pocet umistení v soutežních kategoriích asijských hybridu.
-
Cena Ferdinanda Doležala.
39
Pan Ferdinand Doležal byl jedním ze zakládajících clenu naší organizace, nekolik let zastával funkci pokladníka. Byl jedním z prvních šlechtitelu cínských trubkovitých hybridu. Cena je udelována za nejvyšší pocet umístení v soutežních kategoriích registrovaných trubkovitých hybridu Vla. Cena Boleslava Krále. Pan Boleslav Král je dlouholetým clenem-zakladatelem obou našich liliárských organizací. Je neúnavným propagátorem pestování a šlechtení lilií, rád pomáhá zacínajícím a pokud mu to zdravotní stav dovoluje, zúcastnuje se stále aktivne našeho spolkového dení. Cena je udelována v kategorii cínských hybridu VI novošlechtení za mimorádné šlechtitelské výsledky. Soutežní exponáty mohou být pouze novošlechtení a soutežící musí prohlásit, že jsou výsledkem jeho šlechtitelské práce. Cena Vladimíra Pemici. Pan Vladimír Pernica je zaníceným pestitelem lilií i dalších, predevším cibulovitých okrasných rostlín. Jeho oblíbenou skupínou lilií jsou asíjské hybridy. Cena se udeluje za trí ruzné lodyhy asijských hybridu skupíny Je prícemž exponáty mohou být jak registrované, tak neregistrované odrudy, nebo jejich kombínace. Cena Dr. Karla Vereše. Jmenovaný je dlouholetým clenem a funkcionárem naší organizace, pres dvacet pet let je redaktorem zpravodaje. Ve šlechtení se poslední dobou venuje hlavne skupíne VI. Cena se udeluje za trí lodyhy ruzných cínských hybridu, registrovaných nebo novošlechtení prícemžjednotlivé exponáty mohou získat ocenení i v jiných kategoriích. Spolecná ustanovení: Ceny se udelují za exponáty prezentované na výstavách SZO CZS Martagon. Príslušná cena muže být udelena pouze prí úcasti mínímálne trí soutežících. Soutežící muže být i neclen ZO Martagon, nebo i cizí státní príslušník. Udelení ceny navrhuje soutežní porota, potvrzuje výbor organizace, který také prípojí diplom. Cena je predána na nejbližší clenské schuzí organizace dárce, nebo jím zmocnená osoba, nebo clen výboru organizace. Ceny jsou vecné povahy podle výberu dárcu, u pMÚch trí cen vybírá a hradí náklady výbor organizace. Úcast nejméne trí soutežících platí bez výjimky í u všech ostatních soutežních kategorií.
Další Iiliárské výstavy: Flora Olomouc, 28.6 - 1.7.2001, Výstavište, Pavilon A. Príjem exponátu 27.6.2001 do II hod. Za kvetiny se financní úhrada neposkytuje, ale dovozci se uhradí cestovní náklady. Prí dovozu autem se hradí náklady prí dovozu minim. 30 lodyh, je treba predložit kopii velkého technického prukazu.
40
Poradatel (RR tZS) žádá, aby vystavovatelé do 10. 6. t.r. oznámili nároky na ubytování a pokud možno také nároky na velikost výstavní plochy + pocet exponátu.(pí. V. Chodorová, Rokycanova 15, Pha 3, 13000) Pri výstave probehne odborná soutež exponátu, odborné aranžování exponátu je zajišteno. Lednice, Národní zemedelské muzeum, 5 - 8.7.2001. Výstavu porádá SZO Lilium Brno na tradicním míste. Na výstave rovnež probehne odborná soutež, další detaily budou uverejneny v cervnovém císle Liliárských zpráv. Zájemci se také mohou obrátit na Ing. B. Miculku nebo B. Fridricha. Lilium Silesia 2001,6 - 8.7.2001, Kravare u Hlucím v místním zámku. Komísarem výstavy je Mgr. A. Plinta, Dr. E. Beneše 24, 784 Dl Hlucím, t.c. 069-504 1956, e-mail:
[email protected] Žirovnice, Výstava lilií a jiných kvetin v místním zámku 5 - 8.cervence200I Výstava Kvety
- Lysá nad Labem,
16. - 19. srpna 2001, místní výstavní areál. Nosnou
kvetinoubudou letos gladioly, vedle komercníchpestitelu a prodejcu se úcastní i SZO GLAD1R1S a vystavovány
budou i další okrasné rostliny.
Zajímavá výstava pod heslem "Clovek Horovicích.
- F10ra - Fantazie" se koná 16. - 17. 6. v
Ruzná zajímavá aranžování, napr. svatební stul, kombinace kvetin s hudebními nástroji apod.
PubUkace z LlLIUM Brno Pestujme li1ie Liliárská rocenka 5 Genetika pro liIiáre Odrudy liIií 2
( 100g) (120 g) (60 g) (150 g)
25 Kc 10 Kc 10 Kc 70 Kc
Publikace mužete objednat u pr. K. Brauna, U kaplicky 21, 683 01 Rousinov poštovní poukázkou C, kterou poukážete príslušný obnos + poštovné podle celkové váhy, a to do 350 g 16 Kc, do 500 g 18 Kc a do 1 kg 22 Kc. Objednávané publikace vypište do zprávy pro príjemce.
Soupis hmotného majetku organizace Martagon I) Vázy sklenené (ruzného tvaru a velikosti) 2) Misky (ruzné) 3) Stojan kovový (z toho: vysoký 1ks, strední 3 ks, nízký 9 ks) 4) Látkový poutac "Výstava lilií Rabasova galerie", cena cca 600,- Kc
172 ks 9 ks 13 ks 1ks 41
3 ks 5) Plastové vedro 102 ks 6) Návod na pestování lilií 7) Pentacon projektor - Pracrica 150A (odhadni nákupní cena v r. 1985 - I ks 3500,- Kc) Poznámka: - Položky 1 až 6 byly overeny fyzickou inventurou provedenou v Rakovníku dne 30.6.2000, veci trvale uloženy u pana 1. Hlouška, Rakovnik. - Položku 7 opatruje Dr. K. Vereš Inventuru provedl Ing. 1. Simandl
Cibule lilií a sazenice jahodníku zašlu. Mužete si vyžádat seznam odrud. Ing. B. Miculka,
687 06 Velehrad 225
tel.: 0632/571282
42
