Zpravodaj pěstitelů lilií SZO ČZS MARTAGON

Zpravodaj pěstitelů lilií SZO ČZS MARTAGON

www.martagon.cz

L i l i á ř - informativní zájmový zpravodaj specializované základní organizace pěstitelů lilií SZO ČZS MARTAGON Praha – č.2/2006.

Složení výboru SZO ČZS MARTAGON: Předseda: Ing. Stanislav Š e v č í k [email protected] Místopředseda: (zástupce MARTAGONU - člen výboru Územní rady ČZS pro Prahu – Západ) Ing. Jiří S v o b o d a [email protected] Jednatel: Ing. Petr Š r ů t k a [email protected] Hospodář: Milan M i c h a l Klubové výstavy: Jiří H l o u š e k , Jiří K o v á ř Člen výboru: (zástupce MARTAGONU - člen komise specializovaných organizací a květinářské při Republikové radě ČZS) RNDr. Karel V e r e š Redaktor Liliáře: (tohoto čísla) Jiří K o v á ř Korespondenci zasílejte: Ing. Petr Š r ů t k a Katedra ochrany lesů ČZU Kamýcká 129 165 21 Praha 6 Příspěvky do Liliáře, distribuce zpravodaje: (Vyřízení přihlášek novým zájemcům o členství): email: [email protected] Adresa: Jiří K o v á ř Na Vyhlídce 624 387 01 Volyně

24

Slovo úvodem… Jiří K o v á ř Vážení přátelé, letošní rok 2006 by měl být pro SZO MARTAGON rokem jubilejním a v průběhu této sezóny budete dostávat už 40. ročník našeho klubového zpravodaje Liliář. V některém z příštích výtisků se k tomuto výročí podrobněji vrátíme. Předběžně počítáme i s vydáním jubilejního čísla. Ačkoliv je tu důvod k oslavě, nevyhýbají se nám ani v tomto čase změny, jež jsou pro chod klubu zásadní.. Začalo to vloni, kdy naše řady opustil navždy ing. Jaroslav S i m a n d l (+15.11.2005), který zastával funkci místopředsedy. Jeho práce ve výboru byla neocenitelná a musíme zvážit jak doplnit výbor o dalšího člena či členy. Ochota pracovat ve výboru je však malá. Funkci místopředsedy nyní převzal ing. Jiří S v o b o d a , jenž ji v minulosti už vykonával. O další změně jsme se dozvěděli v únoru na výborové schůzi, kde nám dr.Karel V e r e š oznámil, že rezignuje na funkci redaktora zpravodaje Liliář. Uvedl, že vydání nadcházejícího čísla 2/2006 už nemůže zajistit a je nutné, aby se redakční práce ujal nový redaktor. Důvodem jsou jeho stupňující se zdravotní problémy a po ztrátě zahrádky nemůže lilie už ani pěstovat, tudíž postrádá dostatek motivace k této činnosti. „Už to nejde…“, cituji jeho slova. Myslím, že uvedená skutečnost je natolik závažná, že teprve teď plně doceníme jakou záslužnou a náročnou činnost dr.V e r e š vykonával po mnoho let. Pakliže jsem vše dobře spočítal, mělo by se jednat o léta 1975 až 2006, což je neuvěřitelně dlouhá doba jeho redaktorství. Naštěstí nám připravil do zálohy několik článků, které postupně otiskneme… a jistě ještě další články připraví. Za výbor MARTAGONU děkuji příteli K. V e r e š o v i za nejednoduchou a náročnou práci, kterou bravurně zvládal po tolik let. Vzniklou situací se musel výbor zabývat. Zájmem organizace je další zajištění kontinuálního vydávání Liliáře. Na „naléhání“ předsedy ing. S. Š e v č í k a jsem souhlasil, že se ujmu přípravy a edice č.2/2006, a pak se uvidí „co a jak dál“. Co se mne týká – já jsem už vloni na výboru přislíbil, že bych ono plánované jubilejní číslo k „čtyřicetinám“ připravil s pomocí ing. Petra Š r ů t k y . Předpokládali jsme, že by mohlo jít o číslo 4/2006. Původní záměr o rozsahu výtisku budeme muset zřejmě přehodnotit s ohledem na vzniklé změny… Také já chodím do práce, kde obav, starostí a pracovního vytížení spíše přibývá, a kdoví jak to bude dál… Nabízí se otázka, zda si mohu dovolit přibrat ještě další závazek s redigováním a distribucí zpravodaje? Také jsem velmi dobře na „vlastním triku“ poznal starosti, jež mi přineslo zajišťování a organizování naší volyňské výstavy… Při konzultaci s dalšími liliáři o této věci jsem zaznamenal hlasy nadějné a optimistické, ale i skeptické. Posuďte sami myšlenky, jež mohou být podnětné… Každopádně by bylo velmi nepříjemné, kdyby došlo k silnému omezení nebo dokonce k přerušení vydávání Liliáře. Zpravodaj považujeme za hlavní pojítko mezi členy. Poskytuje jim velmi důležité informace ze života klubu. Informuje i o liliářství v celém světě způsobem, který nám zatím nemůže nahradit žádná jiná elektronická varianta. Je dobré, že momentální situaci dokážeme poměrně přesně zhodnotit a nic si nenamlouváme. Zajisté lze s dávkou určité tolerance pochopit, že by mohlo dojít k redukci obsahu Liliáře, což by nebyla taková tragedie, ale ne za míru, která je nutná k udržení hlavních klubových aktivit – jako jsou naše pravidelně zavedené schůze (s programem), výstavy, přednášky, exkurze, vycházky, burzy, aukce, tomboly, přátelská posezení a samozřejmě také příprava nějaké zajímavé četby o liliích ve zpravodaji doplněná kupř. i obrázkovou přílohou. Chceme-li se nadále scházet u lilií, které jsou a budou naším hlavním společným jmenovatelem, musíme pro to něco udělat navíc… V této souvislosti žádám naše členy o napsání a zaslání vhodných příspěvků k otištění (za nimiž si autor stojí). Články mohou být různě dlouhé (podle uvážení autora), vítané jsou zkušenosti s pěstováním lilií, nebo cokoliv jiného, kde jsou námětem lilie. Velmi tím pomůžete dobré věci. Pošlete mi je, prosím, raději už stylisticky upravené, nejlépe elektronickou poštou. Děkuji a těším se na Vaše podněty… S liliářským pozdravem - Jiří Kovář, redaktor tohoto čísla.

25

Úvodník Karla V e r e š e Vážení přátelé! Takto jsem Vás oslovoval jednatřicet let a tak si myslím, že už toho máte dost a že i Liliáři poslouží nějaká inovace. Pro ty, kteří nebyli na minulé členské schůzi, sděluji, že jsem ze zdravotních důvodů rezignoval na funkci redaktora našeho zpravodaje. Věk se nedá zastavit, ani nápor různých chorob, ostatně někteří z vás jsou o mých problémech informováni. Letos si naše organizace připomene čtyřicáté výročí svého založení. Nebyl jsem přímým zakladatelem Martagonu, ale hodně dlouhý čas jsem mu věnoval i já a tak snad prominete, že při tomto redaktorském loučení udělám jakousi rekapitulaci. Svou práci nebudu posuzovat, to udělejte vy. Já chci provést jakýsi obrácený gard a zamyslet se nad tím, co mě ta redaktorská práce a činnost svého času i předsedy organizace dala. Bylo to asi v polovině r.1975 ( je to možné?, když mne tehdejší předseda Vladimír C i k á n e k požádal abych se Liliáře ujal po příteli K a š p a r o v i , na kterého rád vzpomínám. V Čechách se odjakživa říkalo a říká, že nejsou lidi, prostě jiný nebyl a já přikývl. Vůbec jsem netušil, že to bude práce nejen až do penze, ale kousek ještě dál. Měl jsem sice za sebou už publikační činnost ve svém oboru, ale redaktorskou práci jsem do té doby nedělal, takže jsem šel na neznámou půdu. Pokud bilancuji, tak na prvním místě chci shrnout, že vedle mne se vystřídalo sedm předsedů Martagonu a několik desítek dalších funkcionářů. První klad, který si zapisuji, je seznámení s velkým počtem lidí různých kvalit i povahy a to nejen členů výboru, ale i dalších členů organizace. Pokud jde o práci ve výboru, s jednou výjimkou vládly bezkonfliktní vztahy a já jsem se stále učil toleranci a snad i určité obratnosti získávat spolupracovníky, autory článků a pod. Přátele jsem ale poznával i mimo výbor a - kdo není aspoň trochu ješitný, ať zvedne ruku míval jsem radost, když stále více členů se k mně hlásilo jak pro nějakou radu, nebo jen tak pro stisk ruky. Snad jsem přispěl trochu k vytváření přátelských vztahů i v organizaci v níž se členové setkávají nejen kvůli přednáškám či burze. Za další klad považuji, že tato práce mne nutila doplňovat své vzdělání. Ač chemik jsem měl vždy slabost pro biologické obory a tak jsem se doučoval nejen v rostlinné fyziologii, ale dokonce i v genetice a to mě pomáhalo i v praktické šlechtitelské práci. Neméně důležité bylo, že jsem byl nucen sledovat liliářské dění i v zahraničí a že i tam jsem navazoval přátelské vztahy např. v Polsku, USA, Austrálii. Tato práce mne nutila také doučovat se v ryze technických záležitostech i když jsem někdy byl v presu termínovém, nebo z nedostatku článků. Zato jsem mohl mít radost z každého nového čísla zpravodaje. Snad jsem se trochu příliš rozpovídal, ale na členské schůzi jsem neměl možnost. Teď už zbývá jen Vás srdečně pozdravit Váš Karel V e r e š

26

Pozvánky na jarní exkurze Exkurze do dendrologické zahrady 13. května 2006 Ti, kdo se chtějí zúčastnit výletu do dendrologické zahrady u Průhonic, se musejí dostavit v sobotu 13. května do 10.hodin před bránu dendrologického parku u Průhonic. Vstupné Kč 40,- si zaplatí každý sám, ale máme přislíbeného průvodce. V areálu je k vidění mnoho roztodivných dřevin – borovice, jedle, smrky, okrasné třešně a slivoně (možná budou ještě i v květu), dále kvetoucí rododendrony, kiwi, Lysichiton - „skunkova kapusta“, kosatce, tulipány… (v tamní prodejně si lze mnoho rostlin i zakoupit) Doprava na místo: od stanice metra C - Opatov, autobusem č. 325, odjezd v 9.30 hodin. Vystoupit je nutno na stanici Čestlice-Globál, a potom se kousek vrátit k bráně do zahrady. Tento autobus je nutno stihnout, další autobusy jedou až po delší době! A pozor- nespleťte si dendrologickou zahradu s průhonickým parkem, dendrologická zahrada je na opačné straně dálnice, dost daleko před Průhonicemi ! (organizačně připravil Petr Šrůtka)

Exkurze do Pražské botanické zahrady přehlídka japonských dřevitých pivoněk (máme přislíben doprovod odborného pracovníka PBZ) čtvrtek 18.května 2006, sraz u pokladny v 16.00 hod. Doprava: Metro C na stanici Vltavská, autobus č.122, konečná ZOO (organizačně připravil: Karel Vereš)

Zpráva z výroční členské schůze 18.března 2006 Alespoň krátkou zprávou z výroční členské schůze vás chceme informovat o nejdůležitějších bodech programu, který byl, jako obvykle, „nabitý“. Svou nepřítomnost předem omluvil předseda S. Š e v č í k , a tak schůzi řídil jednatel př. Š r ů t k a . Přítomní byli seznámeni s výroční zprávou o činnosti organizace za rok 2005, dále se zprávou o hospodaření včetně finančního plánu na rok 2006 (př. M i c h a l ) a také s revizní zprávou o hospodaření (př. K l í m a ). Všechny zprávy byly plénem schváleny, ale je nutné, aby hospodář M. M i c h a l dodatečně předložil výboru ke schválení seznam výdajů. Poté následovala přednáška RNDr. Milana G r ü n d l e r a z Mikrobiologického ústavu AV ČR o interakci hub a vyšších rostlin se zřetelem k mykorhizním symbiózám. Přednáška se opravdu těšila značnému zájmu obecenstva, které vzneslo k tématu mnohé dotazy a poznámky. Během přestávky měli všichni možnost vyzvednout si výhry v tombole, kterou organizoval př. K o v á ř . Výhrou byla sadba všeho možného – od koniklece počínaje a konče třeba dosnou. Po přestávce následovala druhá část programu s informacemi a s projednáváním spolkových záležitostí. Ohlášeny byly, mimo jiné, změny ve výboru i na postu redaktora zpravodaje Liliář. Závěrem př. V i n č á l e k pomocí dataprojektoru podrobněji seznámil s našimi webovými stránkami, v nichž se objem dat podstatně zvýšil. Největší díl představují obrázky umístěné ve „Fotogalerii“, kde je nutno k některým doplnit alespoň základní identifikaci. Řadu okének s obrázky lilií se však nepodařilo otevřít. Př. Š r ů t k a na konci schůze poděkoval členům za přítomnost a vyzval je k návštěvě plánovaných akcí v letošní sezóně. Zaznamenal Petr Šrůtka

27

Soutěž o návrh loga SZO MARTAGON Na výroční členské schůzi navrhl přítel Pavel P e t r l í k vyhlásit soutěž o vytvoření loga naší organizace MARTAGON. Vítězný návrh by byl využit na titulní straně zpravodaje Liliář i na dalších příležitostných tiskovinách a také na webových stránkách. Protože byl návrh podpořen při jednání pracovní skupiny Internet–Martagon, vyzýváme zájemce k výtvarnému ztvárnění jednoduchého znaku (značky, emblému, štítku, symbolu…) v přiměřeně vhodné velikosti určené k tomuto účelu. Návrh by mohl vycházet z názvu organizace, tj. doporučujeme zohlednit květ(y) lilie martagon a počítat s možnostmi využití barevného i černobílého grafického provedení. Každý soutěžící může poslat i více návrhů na adresu J. K o v á ř e nebo P. Š r ů t k y nejpozději do poloviny září t.r. Vyhodnocení provede k tomu určená komise za předsednictví P. P e t r l í k a a její závěry předloží ke schválení výboru organizace. Vítězný návrh bude odměněn kolekcí cibulí lilií, též s obsahem vzácnějších a méně rozšířených odrůd. Zaznamenal Jiří Kovář

Výzva k přípravě fotodokumentace pro jubilejní výtisk Liliáře Jak známo, jedním letošním číslem Liliáře bychom chtěli pozdravit i oslavit jubilejní 40. ročník, co zpravodaj vychází. Chceme, aby tento výtisk obsahoval reprodukce výpěstků lilií speciálně vypěstovaných našimi členy. Proto žádáme autory novošlechtění i registrovaných odrůd, aby nám zapůjčili a poslali klasické barevné fotografie, diapozitivy nebo digitální obrázky v původní nezmenšené velikosti i s krátkým popisem. Adresujte je buď na J. K o v á ř e nebo na P. Š r ů t k u nejpozději do poloviny září t.r. Dodané obrázky by mohly být již předem vámi zhruba selektovány. Také doufáme ve sponzorskou podporu od našich členů – podnikatelů zabývajících se liliemi, s tím, že jubilejní výtisk by mohl obsahovat reklamu jejich firmy, pokud o to projeví zájem. Zaznamenal Jiří Svoboda

Pozvánky na výstavy v roce 2006 Výstavy pořádané naší organizací MARTAGON Výstava lilií v Rakovníku (Rabasova galerie) za sponzorství Města Rakovníka 7. - 9. července 2006 (pátek, sobota, neděle) otevřeno denně 9-17 hodin příjem květů a instalace 6.července 2006 (čtvrtek) během odpoledne, podrobnější informace poskytne Jiří Hloušek, tel. 313 512 817 Výstava Květy – Volyně 2006 (stará radnice) Výstava květin , obrazů a dřevořezeb o volyňské pouti ve spolupráci s MěKS Volyně 5. a 6. srpna 2006, otevřeno - sobota 10 -22, neděle 8-17 hodin. 4.srpna 2006 (pátek) - příjem květů (lilie, mečíky, jiřiny, růže...) s instalací během odpoledne až podvečera... podrobnější informace sdělí Jiří Kovář

28

Krátce k našim výstavám… • Na obě naše výstavy budou připraveny a vytištěny pozvánky s připomenutím 40.výročí založení MARTAGONU a s uvedením sponzorství. Pozvánky zajišťuje př. Šrůtka – domníváme se, že přispějí k úspěchu akce. • Vstupenky na výstavu budou obsahovat odkaz na naše webové stránky, což zajišťuje př. Vinčálek. • Př. Svoboda navrhl, že zajistí vytištění informačního panelu o naší organizaci a o liliích, který by mohl být vystaven na našich výstavách. Nová výstava lilií v Chebu Od pátku až do neděle 21.-23.července 2006 (9-17 hod.) se koná v kostele u františkánů v Chebu nová výstava lilií. Pořadatelem je Republiková rada ČZS a Město Cheb. Během výstavy vyhodnotí odborná porota soutěž lilií, dále je ohlášena přednáška Dr. Petra Hoška o pěstování, šlechtění a množení lilií. Příjem květů a instalace proběhne ve čtvrtek 20.7.2006 od 9 do 17 hodin. Bližší informace (i o ubytování) podá Pavel Petrlík, Vernéřov č.205, 352 01 Aš. Výstava lilií v Chebu bude součástí mezinárodního projektu ČR a SRN s názvem Krajinná výstava bez hranic Marktredwitz – Cheb/Eger a uskuteční se v obou městech současně. Celý projekt má zahájení 24.května a končí 24.září 2006. Součástí budou kulturní akce včetně koncertů a výstav. Uvádíme termíny výstav květin: 24.5.-18.6. – letničky, balkónové květiny, 19.6.-16.7. – školkařské výpěstky, 17.7.-31.7. – floristé, 21.7.-23.7. – lilie, 1.8.-27.8. – trvalky, 28.8.-24.9. – ovoce, zelenina, semenářství. Další informace po internetu: www.krajinnavystava06.cz Další výstavy: Rožnov pod Radhoštěm – 1.a 2.července 2006 s prodloužením do 9.července 2006 Výstavu lilií pořádá SZO ČZS LILIUM Brno. Hlučín – 8.a 9.července 2006 Výstava lilií Evropské liliářské společnosti (ELG) s mezinárodní účastí vystavovatelů . Příjem exponátů 7.července od 10 – 16 hodin. Pořadatelem výstavy je SZO ČZS IRIS Hlučín. Informace na tel. 595 041 812, 603 516 884, e:mail: [email protected] Žirovnice – 8.-10.července 2006 Výstavu lilií „ Zahrada Vysočiny“ v místním zámku pořádá ZO ČZS Žirovnice. Instalace 7.července 2006 v průběhu dne a večer. Lysá nad Labem – 13.-16.července 2006 Výstava „Květy“ s rozsáhlou expozicí lilií a dalších květin – pelargonií, fuchsií, kaktusů, bonsají, letniček, begonií, květin okrasných listem a růží. Instalace lilií – 12.července 2006, kontakt ing. K o n r á d y o v á , ústředí ČZS Brodek u Prostějova – 28.-30.července 2006 SZO ČZS LILIUM Brno pořádá 1.moravskou výstavu výjimečných lilií a mečíků, vernisáž v den zahájení od 15 hodin, dále bude otevřeno 9-17 hodin. Garant výstavy Obecní úřad Brodek u Prostějova a region Předina. Olomouc – 17.-20.8.2006 Výstaviště Flora Olomouc, a.s. V expozici ČZS – pavilon A – bude vystaven široký sortiment květin – gladioly, lilie, citrusy, trvalky, jiřinky, růže, begonie a další květiny. Zahraniční výstava lilií se koná ve dnech 15.-16.července 2006 ve městě Rybnik (Polsko). Zaznamenal Jiří Kovář

29

Několik informací o internetových stránkách SZO Martagon Václav V i n č á l e k První rok existence internetových stránek SZO Martagon přinesl nejméně dva pozitivní poznatky – stránky jsou sledovány nejenom členy Martagonu, ale i (a možná, že dokonce i ve větší míře) cizími návštěvníky, a za druhé – naši členové a příznivci vlastní značné množství cenného dokumentačního materiálu, vzpomínek a zkušeností, že nevyužít takové bohatství na internetových stránkách by bylo přímo hříchem. První rok provozu stránek byl provázen jistě i pár neúspěchy, které plynuly zejména z nedostatečných zkušeností a chybných předpokladů. Považovali jsme za správné shrnout a zhodnotit dosud získané poznatky s tvorbou a s provozováním stránek a vymyslet čím by je bylo možné vylepšit. Za tím účelem se ustavila počátkem tohoto roku skupinka zájemců s pracovním názvem Internet - Martagon, která si předsevzala zabývat se našimi internetovými stránkami systematičtěji než dosud. Při prvních schůzkách byly diskutovány zejména tyto otázky; jaký by měl být účel stránek, pro koho by měly být stránky především určeny a jaký by měl být obsah stránek, aby plnily záměry z předchozích dvou položek. Dále byla diskutována struktura a názvy rubrik, způsob zajištění náplně stránek, frekvence aktualizace stránek, způsob prezentace stránek na veřejnosti a také technické a výtvarné provedení stránek. Došli jsme k závěru, že hlavním účelem stránek by měla být jednak propagace SZO Martagon, jednak šíření odborných informací (textových i obrazových) o liliích mezi všemi vážnějšími zájemci o šlechtění a pěstování lilií, a to jak z českých tak z anglických, případně německých jazykových oblastí. Stránky by měly svojí obsahovou kvalitou dokládat odbornou úroveň SZO Martagon. Proto by se měly některé rubriky rozšířit či přeorganizovat, některé z rubrik by měly mít českou, anglickou, případně německou mutaci. Významnou změnu by měla doznat „Fotogalerie“. Měly by být provázány obrazové a textové informace, doplněny popisky pokud možno ke všem zveřejněným botanickým druhům a odrůdám. V nově navržené struktuře popisek by měla být minimalizována přetrvávající nejednotnost v klasifikaci druhů a zejména odrůd. Do specializovaných podrubrik věnovaných botanickým liliím a odrůdám by se měly zařazovat jen ty nejpovedenější snímky. Vážným problémem je česká diakritika v popiskách snímků. Ta činí potíže při prohlížení fotogalerie na počítačích, které mají instalovány starší verze prohlížečů. Jak v takovém případě vypadají stránky fotogalerie jsme se mohli přesvědčit při demonstraci internetu na jarní schůzi, kde místo krásných snímků lilií se objevovaly pouze prázdné obdélníčky. V pracovní skupině jsme diskutovali i technické a výtvarné provedení stránek. Byl vznesen návrh, aby stránky uvádělo logo naší organizace. Za tím účelem hodlá výbor vyzvat všechny naše členy, aby zpracovali svůj návrh loga. K aktualizaci stránek by mělo docházet alespoň 1x měsíčně. Je také důležité se postarat o prezentaci stránek na veřejnosti, mj. tím že o stránkách budeme informovat v Liliáři, v Liliářských zprávách, v propagačních materiálech Martagon, na vstupenkách na výstavy, na webových stránkách ostatních liliářských společností a pod. Uvést v život tato a další předsevzetí není úkol pro jednotlivce. Došli jsme k závěru, že jednotlivé rubriky by měli naplňovat (autorsky či redaktorsky) především ti, kteří jsou k tomu předurčení z hlediska své funkce ve výboru a dále ti, kteří se k tomu v dobré víře zavázali. Konkrétně by se o náplň rubrik a podrubrik měli starat tito členové: - Historie SZO Martagon – J.Kovář, - O liliích - Botanické zařazení – P.Šrůtka, - Zahradnické třídění – K.Vereš, - Návody na pěstování - P.Šrůtka,

30

- Časopis Liliář – V.Vinčálek, - Přehled chystaných akcí SZO Martagon – S.Ševčík, - Přehled akcí pro zahrádkáře – B.Reisová, - Informace o uskutečněných akcích SZO Martagon – S.Ševčík, - Jak se stát členem SZO Martagon (včetně přihlášky) – P. Šrůtka, - Kontaktní adresy – V.Vinčálek, - Zajímavé odkazy – B.Reisová, - Fotogalerie – snímky V.Vinčálek, - texty P.Petrlík, K.Vereš, - výběr snímků J.Kovář, P.Šrůtka. O zajištění jazykových mutací by se měli podělit V.Semeráková a K.Vereš. To však neznamená, že by se ostatní členové SZO Martagon nemohli nebo neměli na tvorbě internetových stránek podílet. Naopak! Všichni z vás, kteří chtějí přiložit ruku k dílu, jsou vítáni.

Tipy pro hledání na Internetu Igor J. Č e r n o h o r s k ý Firma Lily Pad Bulb Farm z Olympie ve státu Washington má webovou stránku na www.lilypadbulbs.com . Vedle lilií dodává také denivky a pivoňky. Wayside Gardens na www.waysidegardens.com nabízí např. L. majoense, nomocharis a další. Obrázek L. tsingtauense x L. martagon var. cattaniae najdete na http://www.tigerlily.ca/martagon_lilies/mahogany_bells.htm http://www.rhs.org.uk Royal Horticulture Society http://www.rhs.org.uk/rhsplantfinder stránka, kde klikněte na nurseryfinder Dutch Gardens katalog najdete na www.dutchgardens.com Botanické lilie najdete na NALS stránce, sekce species lily http://www.lilies.org/species/index.html Web stránka pro ty, kteří chtějí přispět fotografiemi do CD ROM o liliích www.nalsmedia.org Nejdříve je nutno se registrovat, vše je na stránce vysvětleno. Některé stránky věnované liliím: http://forums.gardenweb.com/forums/bulbs/faq/lilium.html#1 http://www.lilypadbulbs.com/faq.html http://bloom.co.nz/shop/faq.php http://www.wrls.org/faq/ http://www.bdlilies.com/faq.html obrázky liliových virů http://www.midatlanticlily.org/MLS_online2/3education/3faqs.html http://cgi.www.hwhyde.co.uk/cgi-bin/www.hwhyde.co.uk/jlfusrnb.cgi?b=f_a_q Michigan Regional Lily Society

http://www.mrls.org/index.html

http://gardenwatchdog.com/vbc/16/

31

John L y k k e g a a r d z Dánska při debatě o poškození rašících lilií jarními mrazíky píše: Nezmínil jsem, že semenáčky orientálů jsou velmi odolné vůči mrazům (ve fázi jednoho nebo dvou lístků) a není třeba je na noc zakrývat. Mé semenáče přestály mráz -7 °C, teplotu, která by zcela jistě poškodila asijské hybridy a trubky. Pro zakrytí používám novinový papír (téměř každý rok, v období "Zmrzlých"). Zakrývám rostliny až 10 palců vysoké, tj. asi 26 cm. Nezakryté rostliny zmrznou zcela. 20. doplněk RHS Registru http://www.rhs.org.uk/publications/registers/plantregisters.asp Cardiocrinum cordatum x směs pylů obsahující mimo jiné L. formosanum a L. longiflorum. Embrya byla přenesena na agar v polovině srpna. Po 8 týdnech byl pozorovatelný růst. V porovnání s tím ve stejné době založené kultury L. taliense var. Kaichen x směs pylů asijských kultivarů měly již vyvinuty drobné cibulky. Šlechtitelem je německý člen NALS. Fotografické album - kliknutím na malý obrázek se otevře velký obrázek a nabídne možnost tisku. Darm C r o o k je úspěšný pěstitel lilií, nyní už na penzi a má proto čas si užitečně hrát. Zkusí to někdo z nás? Z Austrálie se jeden z liliářů dotazuje na zkušenosti s velmi vzdálenou hybridizací. Vychází z publikace Luthera B u r b a n k a (známý i liliářům) o křížení L. pardalinum a Alstromerie. Pro zájemce, originál viz: http://digital.library.wisc.edu/1711.dl/HistSciTech.LutherBurbank a hledejte Trillium. V Austrálii kdosi tvrdí, že zkřížil dva „nekřížitelné“ eukalypty tak, že bliznu omyl před nanesením pylu hexanem (hexan je uhlovodík o 6 uhlících, vlastně lehká frakce benzinu). Tímto způsobem se údajně zbavil inhibitorů klíčení pylu a úspěšného oplodnění vajíček. Tvrdí, že byl schopen prokázat to, že výsledkem je kříženec obou druhů. Objevila se také zpráva, že lze se stejným úspěchem použít čistič kontaktních čoček. I když to zní neuvěřitelně, bylo by velmi jednoduché to otestovat. Základem je zajištěná isolace blizny, opatrné omytí lékařským benzinem a nanesení pylu. Zda bude nutno použít metodu záchrany embrya lze těžko předem říci. Sestavil I. J. Černohorský

[email protected]

Lilie martagon – aneb nádhera je slabé slovo. Jiří K o v á ř Zadal jsem v internetovém vyhledávači jedno nám všem dobře známé slovo: Martagon. Počítač mi velmi rychle odpověděl: Nalezeno 157 odkazů. Okamžitě mě to inspirovalo k sepsání příspěvku pro zpravodaj. Berte to prosím tak, že zde bude nahlédnuto na Lilium martagon z jiného úhlu pohledu než ryze z úhlu pěstitelského. Není až tak od věci, že z platformy vzniku článku (v našem případě z internetových informací typu „pel mel“) rezultuje „jiné“, trochu odlišné čtení o liliích, než na jaké jsme zvyklí, které však tématicky souvisí a doplňuje odborné články o liliích. Možná je vhodné vysvětlit (třeba jen pro několik zatím nezasvěcených začátečníků), že se zde nachází dvojí základní význam výrazu martagon. Za prvé je to rostlina (bylina, květina) a za druhé MARTAGON jako název specializované organizace Českého zahrádkářského svazu. Na začátku bych měl přeci jen v krátkosti přiblížit pár základních údajů o zmíněné květině. Z důvodu ochrany a vymezení autorských práv však raději nebudu uvádět přímé a celé citace, jež lze v tomto kontextu na webu najít. Obecně je známo, že Lilium martagon má český název lilie zlatohlávek popř. lilie zlatohlavá. Ze zahraničních jmen možno zmínit anglický název Martagon lily, německý Türkenbundlilie a třeba ještě i slovenský název Ľalia zlatohlavá. Byť se tu hovoří o naší

32

nejběžnější lilii, jde o bylinu, jíž chrání vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., jako „ohrožený druh“ v kategorii (C4), což jsou vzácnější taxony vyžadující další pozornost. Lilium martagon se nachází v celé Evropě až po jižní Skandinávii a v Asii se „táhne“ obrovským areálem rozšíření až někam na východ Sibiře a do Mongolska. Roste v listnatých i smíšených lesích, na svazích lesních porostů typu dubohabřin, nejraději v humózní půdě na vápenitém podloží, často roztroušeně i ve vysoké trávě, kde velmi trpí okusem poupat vysokou zvěří, o čemž jsem se i já měl možnost přesvědčit na vlastní oči. Vykvétá v druhé polovině června a v červenci na různě vysokých lodyhách malými turbanovitými květy nachově červené barvy, případně vzácněji s květy bílými. Hlavní listy jsou uspořádány v přeslenu. Internet nám umožňuje probírat se různými informacemi o martagonech, jak je libo. Nechť si každý individuálně rozhodne podle vlastního gusta, co je v tomto směru pro něj prioritní. Podle mého vkusu tu najdeme krásné oslavné věty typu: „Vykvétá královna zdejší květeny lilie zlatohlávek…“ či „Lilii martagon považují znalci za nejkrásnější rostlinu Českého středohoří…“ Zabrousíme-li do uměleckého ztvárnění a trochu také do historie, jistě potěší, že i v tak klasickém díle české literatury, jakým je bezesporu Babička od Boženy N ě m c o v é , najdeme zmínku o této lilii. Nedá mi to, abych onu větu zkráceně neuvedl, obzvláště když začíná (aspoň pro mne) neobvykle postaru znějícím, ale jinak libozvučným slovem… „Začasté chodila babička s dětmi na delší procházky…kde byly celé kříčky lýkovce a ten pěkný zlatohlávek (Lilium martagon). Ten jim přinášela bledá Viktorka, když viděla, že sbírají květiny a v kytice vážou…“ Tolik původní citace z knihy Babička. Pravděpodobně se nám dnes může zdát velmi nadnesená obava z jednoho měsíčníku vycházejícího v západních Čechách, kde byl kdysi (r.1948) připraven k otištění příspěvek, v němž se doporučovalo chránit lilii martagon před trháním na květinové trhy. Strachovali se o to, aby se u nich v kraji neopakoval důvod jejího vyhubení, jak se to prý stalo ve středních Čechách…Výtisk však onehdy zakázali, číslo nikdy nevyšlo, ale dnes máme jedinečnou možnost díky internetu přečíst si i o takovýchto „událostech“, kterými chtěli nadšení a obětaví čeští „vlastivědníci“ upozornit na danou problematiku. Další weby kupříkladu pojednávají o tzv. Liliové hoře „Monte Liliorum“, což je jeden ze starodávných názvů Lulečského kopce, k němuž se váží různé tajemné příběhy a pověsti. Kronikáři uvádějí, že se pravděpodobně na hoře nevyskytovaly lilie zlatohlavé (Lilium martagon), ale bělozářky větevnaté, které jsou liliím příbuzné a lidově se jim říkalo také lilie. Lidové názvy zlatohlávku prý jsou např. smetaník, máselník nebo máselnička… O těchto názvech jsem já až doposud neslyšel…nebo si teď na to nevzpomínám…vím jen, že na Plzeňsku se zlatohlávkům prozaicky říkávalo lesní lilie, jež byly v minulosti leckde ceněny jako léčivé byliny, především je prý měly v oblibě porodní báby. Webový vyhledávač nás dále přivede i na Velký Blaník, jehož popularitu všichni známe jako významné české hory opředené pověstmi, kde na koních dřímají „Blaničtí rytíři“. CHKO Blaník resp. její webové stránky uvádějí, že se lze ve zdejší lokalitě vzácně setkat s atraktivními bylinami jako je např. lilie zlatohlávek. Od koní pověstných rytířů si můžeme v klidu a bez překážek odskočit do světa koní dostihových, kde najdeme jméno závodního hřebce, jenž se jmenoval Martagon a stal se vítězem významných závodů Ascot Gold Vase a Goodwood Cup…a tak bychom mohli v „pel melu“ pokračovat dál a dál. Vysvětlení, proč jsem nazval a velmi kvapně sepsal článek s názvem „Lilie martagon – aneb nádhera je slabé slovo“, přichází až nakonec. Inspirace a múza ke mně dolétly jako blesk z čistého nebe z internetové stránky jedné skupinky mladých lidí. Z jejich stránek doslova čiší radost z objevení, vyfotografování a umístění na webu kvetoucí lilie martagon nalezené v přírodě při „puťáku“. Chválím jejich „motto“, (jehož část se mi velmi hodila k použití v nadpisu článku) jako velmi výstižné a pro liliáře působivé. Především proto, že se nechali tímto květenstvím oslovit a dokázali prakticky všechno tak lapidárně zhodnotit i slovně. Jak jednoduché… Jsem tomu skutečně rád, že prostá krása, nebo chcete-li opět řečeno jejich mluvou, „nádhera“, lilie martagon může na někoho takto působit. Avšak z naší pozice zahrádkářů (liliářů!), kteří pěstují martagon hybridy, anebo je u někoho viděli kvést na záhonech či výstavách, je estetická hodnota těchto hybridů posunuta šlechtěním už dále, a je neporovnatelně vyšší. Krása divoce rostoucích martagonů v přírodě je skromná, jelikož růžová barva květů je až příliš často jen „špinavě“ bledá, nebo je – výstižněji řečeno – lomeně růžová snad s výjimkou několika unikátů vysoké okrasné hodnoty, jež se občas vyskytnou, a jež jsem mohl také s přáteli liliáři zhlédnout přímo na přírodních lokalitách v České republice. Podobné to je i v cizině, kde se běžně

33

v určitých oblastech vyskytují také květy martagonů s nejasnou růžovou barvou, ale zato jejich tečky jsou větší, vypadají spíše jako skvrny s bělavým středem a se sytějším růžovým až fialově zabarveným okrajem, jako je tomu např. v Alpách, Španělsku…, ale též i na jedné lokalitě v západních Čechách. Nejen pro nás liliáře to může být víc než povzbudivé, když lilie nenechávají mladé lidi (možná vlastně ještě děti) lhostejnými při vnímání krás přírody. A takových „mladých“ by mohlo být ještě více…

Produkce lilií v Holandsku v r. 2004 Karel V e r e š Ke svému vánočnímu přání připojil pan Ing. Václav J o š t publikaci CNB, což je zkratka Cooperatieve Nederlandse Bloembollencentrale, v níž jsou uvedeny všechny nejdůležitější údaje o skladbě sortimentu, plošní výměře výsadeb i množství vysázených cibulí jednotlivých odrůd. S použitím svých znalostí němčiny jsem se pokusil prezentovat nejdůležitější údaje i čtenářům Liliáře. Celková plocha výsadby lilií v roce 2004 činí 3 699 ha. V posledních letech dochází k poklesu, proti r. 2000 jde o 14%. Pořadí jednotlivých skupin podle rozsahu výsadby v hektarech. (O) (A)

Orientální hybridy: 1 377 ha 252 odrůd Asijské hybridy: 830 227 " LA – hybridy: 632 132 " Longiflorum: 174 32 " OT – hybridy: 107 48 " Zbytek tvoří LO – hybridy, OA - hybridy, speciosum, tigrinum, trubkovité hybridy a aureliány a ostatní. Pořadí odrůd v nejdůležitějších skupinách podle ha: Orientální hybridy: 'Sorbonne' 140, 'Siberia' 132, 'Star Gazer' 114, 'Mero Star' 68, 'Casa Blanca' 66. Asijské hybridy: 'Navona' 91, 'Brunello' 52, 'Gironde' 45, 'Tresor' 44, 'Elite' 28. LA – hybridy: 'Ceb Dazzle' 70, 'Menorca' 54, 'Salmon Classic' 39, 'Samur' 38, 'Algavre' 35. Longiflorum hybridy: 'White Heaven' 59, 'Snow Queen' 34, 'White Elegance' 24, 'Pausini' 11, 'Sacre Coeur' 11. Pokud jde o barvy, u orientálních hybridů dominuje růžová (32%), u asijských žlutá (32) a oranžová (29), u LA žlutá (25). Publikace byla vytištěna na kvalitním křídovém papíře a je doplněna několika fotografiemi. Pojmenování odrůdy málokdy vystihuje vzhled kultivaru tak dokonale jako u OT 'Shocking'. Produkce cibulí lilií v Holandsku v posledních letech: V období let 1994 – 2004 došlo v Holandsku k pozoruhodným změnám v hektarové výsadbě a tudíž i v produkci cibulí lilií. Údaje uvádíme v hektarech: Asijské hybridy Orientální h. Longiflorum LA – hybridy Orienpety

r.1994 1508 941 105 20 0-

r.1999 – 1705 r.2002 – 1793 r.2000 – 198 r.2003 – 683 r.2001 – 2

2004 830 1377 175 632 108

Jak vidno, u asijských hybridů došlo z vrcholných 1705 ha v roce 1999 k poklesu více o než 50%. U orientálních hybridů jde o vytrvalý nárůst až do r. 2002, pokles k roku 2004 je mírnější.

34

Produkce longiflorum je víceméně vyrovnaná, OT startovaly až roku 2001 a dá se očekávat jejich další nárůst. Co do odrůdové skladby vede v těchto posledně sledovaných letech u (A) bezkonkurenčně bílá 'Navona', potom následují žlutá 'Gironde' a oranžová 'Brunello'. Pořadí (O) bezkonkurenčně vede i u nás dobře známá tmavě růžová 'Star Gazer', potom je bílá 'Siberia' a rovněž známá bílá 'Casa Blanca'. LA – hybridy jsou nám prozatím méně známé, vede žlutá 'Ceb Dazzle', potom růžová 'Algavre', třetí je lososová 'Salmon Classic'. Pořadí u longiflorum h. je 'White Heaven', 'Snow Queen' a 'Pausini'. Zdroj: Lily Guide, No. 10, 2005

Poznámka redakce – stejnou tematikou se v minulém roce zabýval Ing.V. V i n č á l e k a svůj článek „Lilie v Holandsku“ umístil na naše webové stránky, kde jej lze stále aktuálně vyhledat.

Co dělá dobrou zahradní půdu John M e r t u s , NALS QB;54, No.4,6-15, (2000) Když jsem začal psát odpověď na tuto otázku, uvědomil jsem si, že hovořit o úrodné půdě, bez toho, že bychom hovořili o rostlinách a vzájemné závislosti půdy a rostlin a o chemismu půdy prostě nejde. Takže začátek bude poněkud technicky suchý, myslím si ale, že je to nezbytné k porozumění tomu, co činí půdu tak komplexně živou a dýchající . Věřte mi, porozumíte tomu, co dělá půdu dobrou a proč. Ti z vás, kdož jsou experty v pěstování rostlin a rozumí půdě, mi jistě prominou mnohá zjednodušení. Zevrubné vysvětlení je tak složité a obtížné, že by mi nebylo rozuměno a naplnilo by to několik cédéček. Základem jakékoliv půdy jsou minerály, komplex křemičitanů obsahující kyslík, křemík, hliník, železo, vápník, hořčík, draslík a sodík, spolu s mnoha stopovými prvky. Velikostí částic se půda liší od jílu (velmi malé částice), spraší (o něco větší částice) až k půdě písčité. Spraš a písek jsou inertní, ale jíl, pro jeho malé částice, váže a zadržuje vodík, vápník a ostatní živiny, takže nejsou vodou vyplavovány. Mnozí lidé nazývají tyto minerály špínou. Tvoří většinu půdy, ale nikoliv její srdce. Bohatá půda musí obsahovat humus, což je rozložený rostlinný materiál a dále často přehlíženou složku, život! K dobrému růstu rostliny potřebují některé chemikálie, půda a vzduch je musí dodat. Čtyři prvky jsou základem, je to uhlík, vodík, kyslík a dusík. Dohromady tvoří 96% sušiny rostlin. Pět dalších prvků, a to draslík, vápník, hořčík, fosfor a síra tvoří téměř celý zbytek do sta procent. Spolu s prvými čtyřmi jsou to tzv. makroprvky výživy rostlin. Víme také o dalších tzv. nezbytných prvcích, tvořících méně než 0,01 % sušiny. Jsou to železo, chlor, mangan, bór, měď, molybden a zinek. Těchto sedm mikroprvků je buď složkami enzymů nebo aktivátorů metabolických dějů. Všechny rostliny nutně potřebují tyto prvky (s výjimkou prvých 4), a jejich nutné množství se liší druh od druhu a stáří rostliny. Slunce poskytuje nezbytnou energii k přeměně těchto jednoduchých anorganických látek na komplexní, udivující organismy, stromy, květy, mechy, česnek, brokolici a dokonce i ty jedovaté. Toto všechno jsme poznali při obtížných hodinách biologie ve škole. Většina z nás, mě nevyjímaje, to zapomněla okamžitě po vyzkoušení. Výše zmíněné řádky vynechávají fascinující část jak živé či mrtvé rostliny, hmyz, bakterie a nečistoty dohromady zaručují růst. Je důležité porozumět tomu, že tyto minerály musí být přítomny, ale že také musí být ve formě, kterou rostliny mohou užít. Obvykle to znamená, že prvky musí být v jednoduché anorganické, obvykle iontové formě. Na příklad, dusík přechází z půdy do kořenů, když je ve formě nitrátového (dusičnanového) iontu NO3- . Půda může být plná dusíku v jiné formě a přesto bude rostlin strádat

35

z nedostatku dusíku (signalizují to žloutnoucí listy). To může nastat, když je v půdě nedostatek kyslíku, např. když je půda příliš vlhká nebo udusaná. Pro úplnost budu pokračovat v poněkud suchopárné lekci a řeknu, že oxid uhličitý (my starší řekneme kysličník uhličitý) ze vzduchu poskytuje uhlík a 2/3 kyslíku, voda nabídne zbylou třetinu kyslíku a většinu vodíku, zbytek minerálů musí přijít z vlastní půdy. Tyto prvky jsou tři ze 4 hlavních složek rostliny. Pouze dusík není obvykle obecně dostupný. Tři další makroprvky - chlor, molybden a síra - se obvykle v půdě vyskytují v množství postačujícím pro růst. Někdy je jejich koncentrace příliš vysoká a proto toxická.Všechny ostatní musí být normálně doplňovány. Na počátku 19. století převládl v zemědělství názor, že rostliny pojídají humus. Když přidáte do půdy humus, rostliny prospívají. Německý chemik v o n L i e b i g tuto teorii napadl, a ačkoliv měl pravdu, i když z chybných důvodů, nastolil stav pro 100 roků zásady používání NPK jako umělého hnojiva. Následné experimenty ukázaly, že přidání živin v „předtrávené“ formě urychluje růst a zvyšuje výnosy rychleji, než tak činí humus, což je důležité, protože to umožnilo farmářům věnovat monokulturám obrovské plochy rok po roku. Protože většina hmoty rostlin je tvořena z vody a oxidu uhličitého, pro růst se musí přidat jen malé množství ostatních živin. Sedláci nad umělými hnojivy nejásali. Proč máme platit pro něco, co je v jiné formě zdarma? Byli to potomci šetrných lidí, kteří po té, co si uvařili čaj, použili čajové lístky, doplněné máslem a solí jako zeleninu k večeři. Jak rostla cena práce, spotřebitelé požadovali mnohem lépe vyhlížející zeleniny. Nedostatek dostatečných množství organického materiálu přiměl farmáře obrátit se k umělým hnojivům. Jen jako poznámku dodávám, že dříve než chemičky mohly produkovat dostatek umělého NPK, svět hladověl pro dusík v lehce použitelné formě a nalezl ji na oceánských ostrovech ve formě ptačího guana. Miliony tun tohoto materiálu byly vytěženy a z tohoto důvodu nebyly dostupné planktonu a řasám ve vodě a bez potravy se tyto organismy nemohly množit. Když nejnižší formy potravního řetězce vyschly, větší a větší mořští živočichové hladověli, mimo jiné také ryby, kterými se ptáci živí. Brzo nato populace ptáků na ostrovech dramaticky poklesla. S příchodem snadno dostupných hnojiv se guano stalo příliš drahým a přestalo se těžit. Přírodní cyklus se obnovil na většině míst a člověk se vyhnul ekologické katastrofě, ačkoliv se štěstím, nikoliv úmyslem. Humus je kompost, rozložené zbytky rostlin, živočišných odpadů a výkalů, a dokonce celých zvířat. Snadno rozložitelná část rostlin zmizí a co zbývá je ve vodě nerozpustná směs látek. Zhruba 30 % těžko rozložitelných částí rostlin, jako jsou tuky, oleje, vosky a lignin (plastu podobná látka, která pomáhá rostlinám udržet jejich strukturu), 30 % proteinů z těl miliard mikroorganismů a 30 % polyuronidů (složitých kyselin obsahujících cukry a uronovou kyselinu). Hrubá chemická analysa, typu jakou provedl L i e b i g , ukáže, že humus je ze 60 % uhlík a 6 % dusík, složení je značně nezávislé na tom, jaká organická hmota skončila na původní hromadě. Ostatní prvky, jako draslík, fosfor, stopové prvky závisí na tom, s čím kompostová hromada začínala. Ale tato analýza vynechává dvě důležitá fakta: podobně jako jíl, humus je koloidní a také může vázat rostlinou výživu. Uzavře ji, dokud kořenové membrány nezajistí její transport uvnitř kořene. Za druhé, humus obsahuje cosi navíc, a to život! Miliardy mikroflóry a mikrofauny pomáhají rozložit minerály a rostlinný materiál na jednoduché sloučeniny, které rostliny mohou absorbovat. Tento fakt byl dobře znám dokonce i v L i e b i g o v ě době, ale vzájemná závislost nebyla doceňována. Mnozí zastávali názor, že každý živý tvor stojí v prostředí osamoceně. Převládajícím mikroorganizmem jsou bakterie. Stravují humus a poskytují organické a anorganické kyseliny a oxid uhličitý. Kyseliny rozpouštějí horniny a převádějí dusík do formy využitelné rostlinami. Kořeny rostlin vylučují oxid uhličitý a ostatní živiny potřebné mikroorganizmům. Bakterie, na rozdíl od rostlin, jsou pohyblivé. V případě motýlokvětých rostlin jako je hrách a fazol, růstem uvolňují chemické značkovače a na ty bakterie odpovídají vyhledáním kořenů a vytvořením hlízek na kořenech. Bakterie poutají dusík pro rostliny výměnou za živiny a ochranu.

36

Ačkoliv se rostliny nemohou pohybovat z místa na místo, bylo by chybou domnívat se, že růst kořenů je nahodilý. Nalezení vody a živin je příliš důležité na to, aby bylo ponecháno náhodě. Kořeny téměř všech rostlin „vycítí“ vodu a živiny a rostou směrem k těmto zdrojům. Kořeny nesou speciální receptory na detekci živin. V jistém smyslu rostliny „cítí“ vodu a živiny a rostou k nim. Proto tedy ve velmi bohatých půdách na živiny na živiny, mělce zalévaných, nalezneme mrkev a petržel s rozvětvenými kořeny. Kořeny se dělí do stran, protože je to nejrychlejší cesta k hlavním zdrojům živin a vody. Ještě něco se stane v zahradě, co je tak obyčejné, že o tom vůbec nepřemýšlíme. Mrtvé rostliny hnijí, ale živé rostliny hnilobě odolávají. Vidíme to všude, je to tak přirozené, že zapomeneme na to, že musí existovat nějaký mechanismus, který zabrání živým rostlinám hnít. Půda obsahuje houby a bakterie. Nalézají potravu na živých stejně dobře, jako na mrtvých kořenech. Rostliny si vyvinuly obdivuhodný systém obrany. Primární obranou je pevná bariera skládající se k plastu podobnému materiálu, ligninu, působí podobně jako naše kůže při obraně před infekcí. Když tato obranná linie selže a hladové houby napadnou kořeny, rostliny odpoví. Okurky na příklad produkují smrtelné (pro houby) plyny jako etylén a kyanovodík, zabijí nebo alespoň odradí houby od útoku. Rostliny nemohou trvale spotřebovávat energii na produkci těchto plynů. Jejich tkáně rozeznají, kdy jsou napadnuty a teprve poté se začnou bránit. 1) Značně podobným způsobem reaguje náš imunní systém. 2) Rostliny vyšlou chemický signál sousedům o ataku a tyto signály nastartují obranu u sousedů. Stejné plyny poslouží útoku na kořeny konkurenčních rostlin, ačkoliv miliony roků evoluce naučily kořeny absorbovat část plynů a použít je jako zdroj energie.Tedy, tak dlouho, dokud kořenů není příliš mnoho a rostliny zůstávají zdravé. Jinými slovy, jsou-li rostliny příliš nahloučeny, jako např. okurky, nezískáte malé rostliny, ale jen malé, nemocné rostliny Napadají se navzájem kořeny a všechny jsou oslabeny. Plynný ethylen je jen jednou z možností mnoha složitých mechanismů, které rostliny užívají ke své obraně. Samozřejmě, obrany ne vždy plně pracují a rostlina uhyne a nepředá své geny. Klíčící semena také produkují plyn bránící je před houbami. Semeno má jen tolik zásobní energie na obranu před houbami a k růstu, aby to stačilo na růst na povrch půdy. Pak již získává energie ze Slunce. Pokud se klíčící rostlinka nedostane nad povrch půdy, houby vyhrají a semeno shnije. Vidíme, proč je sypká, neulehlá půda dobrá, umožní lepší vývin kořenů a růst na denní světlo. Nyní se posunu od půdy k rostlinám, obě témata jsou ale tak propletená, že není možné hovořit o jednom bez zmínění druhého. Pokusit se znát půdu bez ohledu na rostliny nás odvádí od poznání půdy. Na příklad, rostliny mohou do jisté míry ovlivňovat pH půdy 3). Rostliny nejsou positivními příjemci světla, vody a živin, ale aktivně ovlivňují prostředí kolem sebe a rozhodně se brání proti útokům hub, plísní a hmyzu. Teprve nedávno jsme porozuměli metodám a důvodům chemické komunikace mezi rostlinami a shledáváme to velmi fascinujícím. Bakterie v humusu jsou zvláštního druhu. Spotřebovávají kyslík a užívají vysoký obsah uhlíku v humusu pro získávání energie. Nejsou to bakterie, které by napadaly živé kořeny rostlin. Když přidáme v dostatečném množství humus do půdy, mnoho druhů bakterií produkuje toxiny a vytlačí bakterie rostlinám nebezpečné. Potlačení počtu špatných bakterií značně pomáhá obraně rostlin. Léta chemických umělých hnojiv obsahujících snadno asimilovatelné sloučeniny vedla k poklesu obsahu humusu v půdách a likvidaci mikroorganismů.To na druhou stranu snížilo schopnost půdy zadržovat vodu, zabránit živinám jako např. dusíku ve vymývání z půdy a taková půda nemůže nadále sloužit jako zásobárna živin na celou růstovou sezónu. Aby rostliny rostly, musíte aplikovat další hnojivo. Aplikace humusu a organických hnojiv může obnovit přirozený cyklus. Většina z nás nemá k dispozici 15 cm humusu k zarytí do půdy. Továrně vyráběná organická hnojiva neobsahují mikroorganismy nezbytné k vlastnímu rozkladu. Tedy, přidání humusu, zelené hnojení a organické hnojivo nám pomohou v získání dobré půdy. Většinou není na zahradu třeba dodávat speciální bakterie, žížaly nebo prospěšný hmyz. Co musíte, je dodat potravu a zajistit životní podmínky a během času se život do zahrady vrátí. Na

37

příklad, aktivátory kompostu v zásadě fungují tak, že dodají dusík. Jejich bakterie nejsou potřeba a nahradí je několik lopat dobré půdy a nějaký organický, případně i anorganický dusík. Zdraví půdy se také udržuje rotací rostlinných druhů. Tak důležité jak jsou bakterie živé, jsou také důležité po smrti. Jejich mrtvé buňky poskytnou zásobník dusíku a ostatních živin pro další mikroorganismy a v konečné řadě i pro rostliny. Dokonce důležitější, miliardy mrtvých bakterií tvoří „lepidlo“, které spolu se meziatomovými silami drží minerální částečky pohromadě v kulových částečkách nazývaných granule. Tyto granule jsou plné mikroskopických dutin naplněných plyny jako je kyslík, oxid uhličitý a sirovodík (dnes sulfan, přiznávám, že se mi modernizované názvosloví nelíbí), a vytváří reservoár vody pro rostliny, protože kapilárami nasávají vodu navzdory gravitaci. Pokud granule obsahují dostatek děr, nazývají se drobty a půda drobtovitou. Drobty jsou zvlášť pórovité a vytváří tu pravou strukturu půdy. Dobré půdy obsahují 40 – 60 % kapilár. Tyto dutiny jsou naplněny směsí vody a vzduchu. Granule a drobty rozvolňují půdu a nabízí tak životní prostor pro větší mikroorganismy nazývané „mesofauna“. Ta je tvořena roztoči, háďátky, houbami a vířníky.4) Kořeny považujeme za tak pevná vlákna, až mohou prorazit beton. Ale tyto velké kořeny jsou jen vedením pro živiny a podporou pro tu skutečně důležitou část kořenů, jemná vlasová vlákna, která absorbují vodu, živiny a dýchají. Čím kompaktnější je půda, tím více energie musí rostlina vydat aby protlačila tato mikrovlákna (český termín je kořenové vlášení) do půdy a tím méně energie je dostupno pro růst. Vlákna jsou nepatrná, ale celková délka je neuvěřitelná. Jeden odhad, i když není zcela spolehlivý, říká, že jediná rostlina rýže má více než 9,6 milionů km vláken! Bez kapilár, dutin, by půda nemohla zadržet vodu a dostatek kyslíku. Bez kyslíku se množí jisté druhy bakterií a stávají se ve skutečnosti nepřáteli rostlin, protože uvolńují sloučeniny zastavující rostlinný růst (růstové inhibitory). Navíc přeměňují dusík do formy dusitanů a redukují železo do stabilních sloučenin. Pamatujte si, ačkoliv většina mikroorganismů je buď prospěšná nebo neutrální, některé jsou smrtelně nebezpečné. Rytí, mrtvé kořeny rostlin, žížaly a mesofauna provzdušňují půdu. Půda se přirozeně ulehává a velká zvířata kráčející na povrchu, a patří sem také, půdu stlačují ještě více. Pokud jste fandy technologie zahradničení bez rytí, musíte v půdě zajistit dostatek žížal. To znamená aplikovat silnou vrstvu mulče a udržovat ji vlhkou, tj. ve stavu, který žížaly milují. Většinou se tato podmínka dá dodržet. Bakterie nejsou jedinými mikroorganismy v humusu, ten také obsahuje řasy, houby a actinomycety. Aktinomycety jsou na půl cesty mezi bakteriemi a houbami. Jako bakterie jsou většinou neškodné, ale některé vedou k onemocnění rostlin jako je strupovitost brambor, a některé jsou dokonce původcem onemocnění člověka. Ostatní jsou prospěšné. Jeden z druhů produkuje neocenitelné antibiotikum streptomycin. Jsou to aktinomycety, které dávají půdě tu vůni, kterou cítíte při rytí. Jako bakterie, tak i aktinomycety pomáhají rozkládat organický materiál a jejich těla poskytují cenné živiny. Houby (patří sem i plísně) jsou také cenné mikroorganismy. Rostou na rostlinném materiálu bez potřeby slunečního svitu a většinou produkují oxid uhličitý. Rostou a zmírají rychle. Houby, jak je známe co houbaři, se zdají, že narostou během jediného dne a stejně rychle se rozloží. To také platí o jejich mikroskopických bratrancích, kteří obývají půdu a dají dohromady hmotu větší než bakteria a aktinomycety. Pokud dostanou houby šanci, napadnou živé kořeny a infikují rostlinu. 5) Některé houby rostou v symbiose s kořeny rostlin, např. stromů a poskytují rostlinám živiny. (Rostliny houbám zase cukry, živiny pro houby.) Tyto struktury houba-kořen jsou nazývány mycorhizou. Orchideje např. vůbec bez mykorhizy nerostou. Nepatrní roztoči, žijící v prachu, stráví život lezením v půdě, tvoří malé komůrky a krmí se na rostlinném nebo živočišném materiálu, provzdušňují půdu a rozkládají rostlinnou hmotu. Známe dokonce specifické roztoče, kteří si houby pěstují. Drobnými kusadly uždibují tuhou houbu a jejich výkaly jsou potravou pro bakterie. A opět, po smrti jsou jejich krunýře rozkládány bakteriemi a pomalu tak uvolňují dusík rostlinám.

38

Množství života v prosperující zahradě je skutečně udivující. Je obtížné poskytnout přesná čísla. Odkazy, které jsem četl, se liší až tisíckrát, ale obecný souhlas platí že je to asi 2,5 tuny na hektar. To není organický materiál, to je váha živých organismů, od bakterií po žížaly! Toto číslo se dá přirovnat k jedné čajové lžičce bohaté zahradní zeminy obsahující 5 milionů bakterií, čtvrt milionů hub a plísní a 1 milion aktinomycet. Berte tato čísla opatrně. Mění se a závisí na úrodnosti půdy, vlhkosti, teplotě a ročním období. Dobrá půda je také plná velkých žížal. Zatahují zelené listy a ostatní organický materiál hluboko do půdy a vznáší na povrch spodní zeminu ve formě všem známých výkalů. Odhady říkají, že za rok, na jednom akru (0,4 ha) žížaly takto „vymění“, převrátí, mezi 3 až 24 tunami zeminy. V zásadě dělají totéž co my při rytí, dělají to neustále a zdarma. Jejich výkaly pomáhají vytvářet půdní granule. V 18. století probíhala živá debata o tom, zda žížaly tvoří dobrou půdu, či zda jsou dobrou půdou přitahovány. Pravdou je, že žížaly zlepšují půdu, ale pouze v případě, že je dostatek vláhy a potravy pro ně, tj. za podmínek půdy bohaté na humus. Takže můžeme říci, že žížaly činí dobrou půdu ještě lepší. Nedostatek vody znamená pro žížaly smrt a za normálního cyklu počasí hromadně umírají v létě. Jejich velká, mrtvá těla výrazně přispívají k obsahu dusíku v půdě a podporují tak růst rostlin. Žádné umělé hnojivo, třeba i organické nebo uschlé listí neposkytne žížalám potravu. Nejlépe prospívají v hmotách obsahujících organický dusík, tj. s obsahem zelených listů. Pouze jsem se dotkl působení různých mikrofaun, makroflory, mesofauny, makrofauny, megafauny a jejich cyklů. Nezabýval jsem se procesem jak se z rostlin tvoří humus. Nyní začíná být obraz poněkud jasnější. Organická hmota a minerály jsou pomalu měněny na anorganickou formu vhodnou pro rostliny. 6) Pravidlo „pravého palce“ je, že jedna polovina organické hmoty se rozloží prvý rok, jedna čtvrtina druhý atd. Pomalý rozklad organické hmoty a minerálů poskytuje trvalou dodávku živin pro rostliny. Ne moc, ne málo. Pro mě je tato vzájemná závislost to, co mě mění z anorganického zahradníka na organického. Když jsem byl mladý, uvažoval jsem takto: pokud rostliny „berou“ jednoduché anorganické sloučeniny (PRAVDA), musím hnojit jednoduchými anorganickými solemi (CHYBA). Ale rostliny nerostou v isolaci. Soutěží s ostatními rostlinami a hmyzem a musí překonat tvrdé podmínky počasí. Stovky milionů let vývoje vedly ke kouzelnému vzájemně propojenému cyklu, kterému se rostliny téměř perfektně přizpůsobily. Pokud rostlinám dáme jen to, co potřebují k růstu, získáme rostliny, ale zničíme nejen místní životní cyklus a nepřímo i globální. Vrchní vrstva půdy na aktivním statku může obsahovat jedno objemové procento organické hmoty, 49 % minerálních látek a zbytek jsou dutiny, kapiláry, vzduch a voda. Panenská prérijní půda může obsahovat až 10 % organické hmoty. Bohatá zahradní půda je někde mezi, řekněme okolo 5 % organické hmoty. Půda, která obsahuje 10 % jílu, 50 % drobné půdní drobky a 40 % písku (tedy minerálů) a 5 % organické hmoty, nazýváme ji písčito-hlinitou, úrodnou půdou. Černá a bohatá půda je taková, která když ji v dlani zmáčknete a následně uvolníte, se rozdrolí a zavoní. Jen někteří z nás mají takovou půdu, nebo ji dokáží vytvořit. Bohatá zahradní půda má dostatek organické hmoty, dobrou drenáž, takže bakterie a houby mohou pracovat. Má také různé stopové prvky a dostatek velké trojky, tj. NPK (dusík, fosfor a draslík) 7) v pomalu se uvolňující formě. Obsahuje žížaly, roztoče, je dostatečně lehká, aby dýchala a hutná natolik, aby zadržovala vodu. Má pH, které řídí jak snadno mohou rostliny odebírat ionty NPK, je slabě kyselá, asi okolo 6,5 a má dostatek mikroživin. Kyselý déšť obsahuje příliš mnoho kyselin, takže musíme používat vápenec na zvýšení pH půdy. Jak dosáhnete úrodné půdy? Přidejte organickou hmotu (pozn. překl. „co takhle zelené hnojení“?), případně vápenec a minerály jako je pískovec. 8) Přidejte znovu organický materiál. Existuje limitní množství humusu, který je možno přidat? V praxi nikoliv, ačkoliv příliš mnoho humusu znamená, že rostliny porostou příliš dobře.

39

To je důvod, proč 5 – 10 % humusu je často považováno za nejlepší. Je to dost na podporu bohatství mikroorganismů, které pozvolna uvolňují minerální látky, rostlinný materiál a mrtvou, původně živou hmotu, na sloučeniny potřebné pro růst rostlin. Tak zajistíme dostatek živin na celou vegetační dobu. Víc humusu obvykle neuškodí, ale vyšší výnosy nemusí ospravedlnit náklady. Jeden rok jsem na svou 110 čtverečních metrů velkou zahradu použil ¾ tuny organického materiálu ve formě kuchyňských zeleninových odpadů, listí, zeleného hnojení a vegetace jako rostliny hrachu, brokolice a zkompostovaného hnoje. Analýza půdy ukázala, že má půda následující rok obsahovala 3 % organické hmoty. Mám stejný problém jako mnozí z vás: příliš velká zahrada na málo organického materiálu. Opakuji, pro mě rovnováha toho, co je organické, je to hlavní. Je to způsob, jak jsou chemická hnojiva užívána, nikoliv hnojiva jako taková, co ničí přírodní působení půdy a její schopnost se obnovovat a recyklovat. 9) To znamená, že musíte pokračovat v používání chemických hnojiv. Organické zahradničení znamená užití jakékoliv organické hmoty, která je po ruce, a pokud toto děláte, pak přírodní cyklus dobře naladěn po milionech a milionech roků vývoje, bude prospívat a to samé budou dělat vaše rostliny. Poslední komentář. Připomínejte si jednu důležitou skutečnost: Druhy se vyvinuly tak, aby přežily na místě, kde jsou. Globální cykly nejsou skutečnou rovnováhou, ale jsou kontinuální změnou, tak, jak se druhy vyvíjejí. Změny jsou často způsobeny změnou klima a změnami v potravních návycích. Nemyslete si, že Příroda je na nás milá. Ve vaší zahradě probíhá trvalá válka, soupeři bojují o dominanci. Žádná strana si nemůže dovolit zvítězit. Pokud vyhraje, oba soupeři zhynou. Rovnováhy mohou trvat miliony let a poté se náhle změní. Ne všechny přirozeně se vyskytující bakterie, červi nebo rostliny jsou nám prospěšny. Není zde globální ruky, která by řídila Přírodu tak, aby byla pro člověka dokonalá. Jsme jen stupněm v evoluci. Příroda není milá. Adaptujeme se na ní, nikoliv ona na nás, ale v tom procesu ji měníme. Většinou se Příroda zdá být laskavou, protože zabila miliardy našich předchůdců jedy, toxiny a viry, ke kterým jsme nyní imunní. Rostliny, které jíme obsahují 15% suché hmoty přírodních pesticidů. Na příklad si vzpomeňte na hydraziny v houbách a aflatoxiny v burácích. Můžeme je jíst, protože naše těla se naučila, jak je metabolizovat. A přece, budeme-li požívat příliš mnoho těchto pesticidů, zabijí nás. Dokonce i užitečné živiny mohou být smrtelné; snězte příliš mnoho karotky a zemřete na toxicitu vitaminu A. Také si uvědomte, že 98 % všech druhů vyhynulo a většina této skutečnosti nemůže být připsána člověku, také nejsme prvním druhem, který vyhubil jiný druh. Také nejsme prvním druhem, který se vydal na cestu vyhynutí pro úspěch, kterého dosáhl. To neznamená, že jsme oprávněni likvidovat jiné druhy, naopak, znamená to, že jsme pod stejnými pravidly jako bakterie, stromy, myši a švábi. Pevně věřím, že musíme ochránit náš svět omezením velikosti populace, chránit genetickou rozličnost zvířat a rostlin a vědecký výzkum. To nám zajistí budoucnost. John M e r t u s dosáhl bakalářského vzdělání v matematice na Carnegie Mellon Universitě. Titulu Master of Science v matematické logice na Yale Univ. a doktorátu (Ph.D.) v aplikované matematice na Brownově Univ., kde je nyní (platilo v roce 2000) asistentem na katedře poznávací lingvistiky. Je náruživých zahrádkářem a pisatelem. 1) Jeden ze signálů, který „zburcuje“ rostlinu k obraně, je kyselina salicylová. Experimentálně bylo prokázáno, že je odpovědí na bodnutí savým hmyzem a infekcí rostlinným virem. 2) U rostlin nemůžeme mluvit o imunitě, tak jak ji definujeme u živočichů. Zrovna tak není správné hovořit o rostlinných hormonech (např. auxinech). Jde o růstové regulátory. 3) Stupnice pH určuje kyselost nebo zásaditost vodného prostředí. Od 1 do 7 je prostředí kyselé, nad 7 do 14 zásadité. 4) Vířníci, rotifers angl., jsou drobní, mnohobuněční živočichové, žijící ve vodách, humusu, půdě o velikosti větších jednobuněčných organismů. Živí se bakteriemi, tvoří spóry, kterými se šíří. 5) Moderní zemědělství, obracející se k biologické ochraně rostlin, některé houby využívá. Příkladem budiž Pythium oligandrum, které bylo ve Slušovicích vyvíjeno jako ochrana proti

40

6) 7) 8)

9)

padání klíčních rostlinek řepy cukrovky. Dnes s ním jeden z lékařů v Hradci králové úspěšně léčí onychomykózy, plísňové onemocnění nehtů. Pythium doslova nákazu „sežere". Toto tvrzení neplatí vždy. Už práce prof. P r á t a a jeho skupiny v 50. létech prokázaly např. lepší příjem draslíku rostlinami pšenice, pokud byl draslík přítomen ve formě humátu, tedy solí humínových kyselin. Rostlinní fysiologové tvrdí, že pokud v okolí kořenového vlášení není dostatek draslíku, nedokáže kořen absorbovat ani ostatní prvky. Autor použil termín greensand, doslova přeloženo „zelený písek“. Podle C o l l i n s o v a výkladového slovníku jde o olivově zelený pískovec, obsahující křemen a glaukonit. Glaukonit je zelený minerál, hydratovaný křemičitan železa, draslíku, hliníku a hořčíku. Jen pro zajímavost, vzorec je K2(Mg,Fe)2Al6(Si4O10)3(OH)12 Vzpomínám na jeden seminář před rokem 1989, kdy rakouský účastník poté, co vyslechl referát na téma „více dusíku, potraviny pro občany“, řekl: „My musíme hospodařit tak, abychom úrodnou půdu předali našim dětem“. S laskavým svolením NALS přeložil I.J. Černohorský

Co takhle přihnojit uhlíkem? Igor J. Č e r n o h o r s k ý Je nám jasné, proč přihnojovat dusíkatým, fosfátovým a draselným hnojivem, proč doplňovat v půdě obsah vápníku a hořčíku. Víme také, jak důležité jsou stopové prvky. S jistým podivem slyšíme o nutnosti přihnojovat sírou, např. pro řepku. Ale přihnojovat uhlíkem? Vzpomínám, jak na jedné hodině v době mých prvních průmyslováckých studijních dnů napsal náš třídní, Dr. J a h o d a , na tabuli jméno C. HONS. Řekl: „Cyril Hons“ je jméno, ale také značky nejdůležitějších biogenních prvků, uhlíku, vodíku, kyslíku, dusíku a síry. V jednom z článků, který jsem pro náš bulletin přeložil, se hovoří o vytváření dobré zahradní půdy. Velmi doporučované je mulčování a podpora prostředí vyhovujícího žížalám. Přeloženo, dodávání uhlíkatých sloučenin. Když pomineme anorganickou formu uhlíku, tedy uhličitan a kyselý uhličitan (dnes ošklivě hydrogen-uhličitan), pak hlavní organickou formou uhlíku v půdě je humus. Co je humus? Humus je velmi komplexní směs vzniklá rozkladem organické hmoty, ať již pochází z mikroorganismů, rostlin či živočichů. Jednou z velmi důležitých složek humusu jsou humínové kyseliny. Tyto kyseliny vznikají postupným rozkladem ligninu, komplikované skupiny látek ve smyslu velikosti molekul, protože jde o polymerní látku. Lignin je součástí těl rostlin, ve formě komplexu s celulosou a hemicelulosou vytváří nosnou kostru rostlinného těla. Při rozkladu lignocelulósy v půdě jedna skupina mikroorganismů rozkládá celulosu a hemicelulosu na cukry a jiná skupina mikroorganismů oxiduje lignin na humínové kyseliny. Na kyseliny se váží kovové prvky, tedy vápník, hořčík, draslík a další, vytváří sloučeniny nazývané humáty. Už v 50. létech minulého století prokázala skupina prof. Práta na Přírodovědecké fakultě UK v Praze důležitost humátů. Testovací rostliny (nemýlím-li se, byla to pšenice) rostly lépe v přítomnosti humátu draselného oproti rostlinám v živném roztoku, obsahujícím draslík ve formě anorganické soli, dusičnanu nebo síranu. Obecně je pravdou, že kovové prvky jsou lépe dostupné a využívané živou buňkou, ať je to bakterie, rostlina nebo živočich, jsou-li vázány na organickou kyselinu. A tak je člověku málo platný uhličitan vápenato-hořečnatý, nebo obrazně řečeno sežvýkaná kolejnice, zatímco vápník ve formě citrátu nebo mléčnanu je využíván, stejně jako železo organicky vázané v játrech ( a už nezáleží, zda jsou to játra anglická či zadělávaná!).

41

Obsah humusu v našich půdách výrazně klesl. Opakované monokultury kukuřice, snížené nebo žádné hnojení chlévskou mrvou, spalování slámy na poli a dnes v kotlích na biomasu, to vše snižovalo a snižuje přísun organické hmoty do půdy. Obrazně řečeno, měníme úrodnou půdu v písek. Půda sama se uhlíkatých látek zbavuje. Zelináři na Všetatsku říkali, že hnůj dodaný do jejich písčité půdy „vyhoří“. Protože jde o půdy dobře provzdušněné, oxiduje na kysličník uhličitý a uniká do vzduchu. Pokud by šlo o špatně provzdušněnou půdu, pak dochází k tvorbě methanu a opět k jeho úniku do ovzduší. Nedávná zpráva z Británie říká, že to, co velmi nákladné úsilí ušetřilo na emisích oxidu uhličitého, je třetinou množství CO2 unikajícího z půdy. Autoři uvádějí, že mezi roky 1978 – 2003 obsah uhlíku v půdách Anglie a Walesu klesal, každý rok se do ovzduší uvolnilo 13 milionů tun uhlíku. Podobný proces podle vědců probíhá zřejmě ve všech oblastech mírného pásma. Nedávno byla ve velmi seriózním časopisu „Nature“ zveřejněna zpráva, že i zelené rostliny produkují methan. A jsme konečně u odpovědi, zda budeme přihnojovat uhlíkem. Proč vyplývá z výše uvedeného a z následujících údajů. Na universitě v Athens, ve státu Georgia, USA, se konalo na počátku roku 2005 symposium o užití uhlíku v minulosti a v současném výzkumu. To, že je zapotřebí uhlík dodat vyplynulo z toho, že díky intensivnímu zemědělství a člověkem způsobené degradaci půdy jsme ztratili až polovinu obsahu uhlíku. Ztratili kam? Únikem do ovzduší. Setkání vědců počalo přehledem znalostí o půdě nazývané terra preta, v Amazonii. Je to oblast dvojnásobné velikosti Británie. Uhlík se do půdy dostal ve formě dřevěného uhlí vznikajícího při nízké teplotě, při požárech. Požáry proběhly před 1 až 2 tisíci lety a změnily žlutou jílovitou půdu v nejúrodnější půdu na světě. Dnes se těží a prodává jako substrát pro výsadbu do kontejnerů. Dr. O g a w a z Japonska presentoval výsledky pokusů s přidáváním dřevěného uhlí do půdy. Výsledky pokusů trvajících 15 roků vedly japonskou vládu k uznání přidávání dřevěného uhlí za schválený postup. Obdobné pokusy v Brazílii, Thajsku a jinde ukázaly vzestup výnosů o 20 – 50 %, zvýšení produkce biomasy až o 280 %. Nízkoteplotní dřevěné uhlí (z milířů, nikoliv z vyhřívaných retort) obsahuje ve vnitřních vrstvách bio-olej, který mikroorganismy využívají k růstu. Mikroorganismy a houby rostou a hynou v pórech uhlí a zvyšují tak dále obsah uhlíku v půdě. Společnost EPRIDA navrhuje použít biomasu k produkci dřevěného uhlí a vodíku ( připomínám vize o vodíku jako zdroji energie v budoucnosti). Vodík je také nezbytný při výrobě umělých dusíkatých hnojiv. Uvedeným postupem by bylo možno získat energii (vodík), hnojiva a obohacovat půdu uhlíkem. Protože by šlo o zpracování biomasy, byl by celý proces v podstatě „poháněn“ energií ze Slunce, zachycené fotosyntézou. Dalším rozvíjením této možnosti se dospělo až k zachycování oxidu uhličitého ze spalných plynů, produkci hnojiv a produkci dřevěného uhlí. Měli bychom tedy přihnojovat (spíše přiuhlíkovávat), vyplývá to z výše uvedeného. Otázka zní jak. Pracovníci EPRIDA navrhují, aby si každý vyzkoušel následující. Smíchejte 1/3 dřevěného uhlí (nejprve nechte nasáknout v roztoku NPK), 1/3 písku a 1/3 zeminy. Srovnávacím substrátem bude jen zemina. Pěstujte nějakou rostlinu alespoň dva roky ve stejné směsi. Obvykle se výrazně lepší výsledky objeví až druhým rokem, když jsou póry uhlí obsazeny mikroorganismy. [email protected] Pozn. redakce : Výše uvedenou emailovou adresu autora článku Dr. I.J. Černohorského zveřejňujeme na jeho přání. V posledních dvou článcích zde prezentujeme tematiku odborněji zaměřenou, určenou spíše užšímu a vybranému okruhu čtenářů Liliáře. Případné souhlasy i polemické názory adresujte přímo autorovi. Protože téma přihnojování uhlíkem začalo „hýbat“ světovou odbornou veřejností, můžeme zvážit a zveřejnit v Liliáři emailové adresy těch, co by s tím souhlasili a mají zájem věc s autorem konzultovat.

42

Botanické lilie 47. Karel V e r e š L.michauxii, POIRER, 1813 Původní rozšíření: Je to severoamerická lilie, roste na Floridě, Georgii, Alabamě, Lousianě, ale především je hojná v Jižní a Severní Karolinii, a proto také bývala nazývána lilie karolinská. Je to lesní lilie rostoucí v lokalitách až do výše 760m, např. v Apalačských horách. Květy: 1-5 povislých květů mají průměr cca 10cm, tvar turbanovitý, barva je převážně oranžově červená, nebo oranžově žlutá, jícen žlutý s purpurovými tečkami. Tepaly se silně stáčejí.Tyčinky mají purpurově hnědou barvu a oranžově červený pyl. Doba kvetení konec července, nebo srpen. Lodyha: Je bloudivá, až 100cm výšky. Listy: Oválovité, kopinaté o rozměru 12x4cm, uspořádané do tří, nebo čtyř přeslenů. Cibule: Je stolonová, šupiny jsou krátké, oválovité. Klíčení: Hypogeické, u čerstvě vysetých semen už za tři týdny. Poznámky: Barva květů varíruje více než shora uvedeno, byly nalezeny skupiny s květy čistě červenými, nebo žlutými se zelenými nektariemi a s tmavě tečkovaným jícnem. Jedna z těchto variet se v některých pramenech uvádí jako samostatný druh pod názvem L. fortunofulgidum. Celkovým habitem tato lile silně připomíná L. superbum, se kterou se snadno kříží, podobně i s L. canadense a L. michiganense. Literatura: LILIE, PBO 1985, Str.45, Growing Lilies, Derek Fox str.157-8, Nakl. Croom Helm

Hybridní lilie 47. Karel V e r e š 'Mandarín' – Iab Rodičovství : ( Cinnabar x Coronado Group, syn.Rainbow Group), křížení uskutečnili r.1973 K. Mynett a A.Wilkoňska, vyšlechtili titíž r.1977, Ústav pomologie a květinářství, Polsko. Lodyha: 50cm, světle zelená s pěti květy. Listy: Středně zelené, 60x10mm, rozložené střídavě. Květ: Barva vně i uvnitř živě oranžová se silně rudooranžovým hrdlem, tmavě hnědé skvrny na bazích petalů, nektarie žluté, pyl lehce oranžový, blizna tmavě bronzová. Šířka květů 140mm, petaly 85x40mm, lehce se stáčejí, nevlnité. Doba kvetení: kolem 15 června. Poznámky: Prof. K. Mynett je známý polský šlechtitel okrasných rostlin, jeho knihu o liliích má i několik českých liliářů. Polských lilií je u nás poskrovnu, tato mne zaujala také proto, že podle autorů se dá dobře rychlit na únor - březen a i velikostí by to mohla být vhodná hrnková lilie. Pramen: ILR, Dodatek č.17, str.29. Pozn. red. – též synon. 'Mandaryn' – (Cinnabar x Rainbow h.). C o r o n a d o h. (gr.) syn. Rainbow h. jsou hybridy Ia, Ib vyšlechtěné J. de Graaffem v r. 1949 z křížení L. tigrinum x L. hollandicum a mají různé odstíny žluté, meruňkové, oranžové i červené.

43

Z naší organizace Životní jubilea našich členů v období duben až srpen r. 2006 – Blahopřejeme! Duben: Helga B e r a n o v á – 65 let, Jaroslav K a r b u s i c k ý – 81 let, Václav B r e b u r d a – 60 let, Miloslav C a r v a n – 75 let, Petr Č e r m á k – 60 let, Vladimír P e r n i c a – 70 let. Květen: Jan B e n e š – 70 let, Valerie L e d v i n k o v á – 92 let, Jaroslav T ř e š ň á k – 84 let, Jaroslav S v o b o d a – 84 let, Pavel P e t r l í k – 50 let, Anděla V e s e l á – 70 let. Červen: Václav T y l e – 86 let, Svatopluk M a s o p u s t – 60 let, Karel M e l o u n – 60 let. Červenec: Marie B r o ž o v á – 60 let. Srpen: Josef L i t n e r – 85 let, Růžena B u c h n e r o v á – 81 let, Ludmila K l o u č k o v á – 75 let. Nová členka – vítáme v našich řadách Jaroslavu B e n d o v o u z Aše.

Krátce… • • • • •

Podzimní členská schůze je plánována na sobotu 14.října 2006 od 9 hodin v obvyklém místě Přírodovědecké fakulty v Benátské ul. č.2 v Praze. Připomínáme, že právě při této schůzi bývá nejbohatší tombola a aukce cibulí lilií. Do jubilejního čísla bychom rádi zařadili články z historie klubu od pamětníků, zajímavosti, příběhy, zážitky… Zavzpomínejte a připravte také něco, vážení přátelé a PIŠTE…rádi vaše příspěvky otiskneme. Připomínáme těm členům, co nezaplatili letošní členský příspěvek přímo hospodáři na březnové schůzi, že je zapotřebí platbu Kč 120,- neodkládat a částku uhradit co nejdříve. Příspěvek neplatí členové starší osmdesáti let. Lze přispět dobrovolně i vyšší částkou. Podařilo se nám získat zdarma větší množství poštovních obálek díky laskavé pomoci Městského kulturního střediska ve Volyni, a tak je nyní můžeme po delší dobu využívat k zasílání Liliáře. Tisková oprava – v čísle 4/2005 na str. 78 u hybridu 'Madrid' má být správně VIIIab, jde o LA-hybrid, nikoli LOA.

Různé – inzerce, oznámení… Publikace vydané SZO ČZS LILIUM Brno v prodeji: Pěstujme lilie (Howieová) Odrůdy lilií pěstované u nás 2 (Mičulka) Odrůdy lilií pěstované u nás 3 (Mičulka) Liliářský terminologický slovník (Mičulka)

30 Kč 70 Kč 80 Kč 30 Kč

Publikace zasílá př. Karel Braun, U Kapličky 21, 683 01 Rousínov po zaplacení publikací a poštovného 18 Kč.

44

Obsah: Slovo úvodem… (Jiří Kovář).

25

Úvodník Karla Vereše (Karel Vereš)

26

Pozvánky na jarní exkurze (Petr Šrůtka a Karel Vereš)

27

Zpráva z výroční členské schůze 18.března 2006 (Petr Šrůtka)

27

Soutěž o návrh loga SZO MARTAGON (Jiří Kovář)

28

Výzva k přípravě fotodokumentace pro jubilejní výtisk Liliáře (Jiří Svoboda)

28

Pozvánky na výstavy v roce 2006 (Jiří Kovář)

28

Několik informací o internetových stránkách SZO MARTAGON (Václav Vinčálek)

30

Tipy pro hledání na Internetu (Igor J. Černohorský)

31

Lilie martagon – aneb nádhera je slabé slovo (Jiří Kovář)

32

Produkce lilií v Holandsku v r. 2004 (Karel Vereš)

34

Co dělá dobrou zahradní půdu (John Mertus)

35

Co takhle přihnojit uhlíkem? (Igor J. Černohorský)

41

Botanické lilie 47. (Karel Vereš)

43

Hybridní lilie 47. (Karel Vereš)

43

Z naší organizace – životní jubilea členů

44

Krátce

44

Různé – inzerce, oznámení: Publikace SZO LILIUM v prodeji

44

Obsah

45

45

Kresba: Lilie ve váze, autorka Hana Vydrová, Blatná Liliář č.2/2006 – pořadové č. 159 vyšlo v dubnu 2006. Ročník 40. V současnosti vychází čtyřikrát ročně. Pro své členy vydává specializovaná základní organizace Českého zahrádkářského svazu MARTAGON Praha. Za obsahovou a věcnou stránku příspěvků odpovídají autoři.

46