EVROPSKÝ PARLAMENT
2009 - 2014
Výbor pro právní záležitosti
11. 11. 2011
PRACOVNÍ DOKUMENT o návrhu nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství (KOM(2011)0126 – C7-0093/2011 – 2011/0059 (CNS)) Výbor pro právní záležitosti Zpravodajka: Alexandra Thein
DT\882824CS.doc
CS
PE475.882v01-00 Jednotná v rozmanitosti
CS
A. Souvislosti V roce 20071 mělo o něco více než každé sedmé manželství v EU (16 mil.) vztah k více než jednomu členskému státu2, rovněž tak více než každé sedmé uzavřené manželství (310 000) a rozvod (137 000). 390 000 mezinárodních manželství skončilo z důvodu úmrtí jednoho z manželů. Celkově skončilo asi 637 000 přeshraničních manželství z důvodu rozvodu či úmrtí jednoho z manželů. Ve všech těchto případech je nutné majetkové vypořádání. Dotyčné osoby musí řešit složité problémy, zejména otázku soudní příslušnosti a rozhodného práva. K problémům souvisejícím s majetkovými aspekty dochází i při správě majetku v průběhu manželství; týkat se mohou i třetích osob, např. při pozemkových transakcích či úvěrových operacích. Úprava majetkových poměrů v manželství i pravidla o příslušnosti jsou v členských státech velmi různé. Může proto docházet k tomu, že příslušný soud v jednom členském státě posoudí majetkové aspekty téhož případu jinak než příslušný soud v jiném členském státě. U rozsáhlého majetku to může vést k soutěžení o to, aby byl spor předložen soudu, od kterého si příslušná strana slibuje, že uplatní takové právo v oblasti úpravy majetkových poměrů, které pro sebe považuje za výhodnější. Strana, jíž bylo poskytnuto lepší poradenství, tak má jednoznačnou výhodu. Kromě toho vzniká závažná právní nejistota. B. Návrh Komise I. Obecné aspekty Zpravodajka návrh v zásadě vítá. Právní stav dotyčných manželských dvojic lze skutečně podstatně zlepšit. Odpovídá to také požadavku Parlamentu, že „musí být vytvářeny jednodušší, jasnější a přístupnější postupy“ v oblasti občanského práva3. Vzhledem k rostoucí mobilitě se tyto problémy budou v budoucnu prohlubovat. Z celkového hlediska jsou zvolená zákonná možnost4 i hodnocení pochopitelné. Pokud jde o konkrétní otázky, musí být ale celá řada bodů přepracována. Pracovní dokument bude zahrnovat nejdůležitější připomínky a první hodnocení návrhu. Pro zpravodajku je zvláště důležitá právní jistota a srozumitelnost předpisu a rovněž jeho provázanost s dalšími právními akty EU, zejména s budoucím nařízením ve věcech dědictví5 a nařízením Brusel I6. II. Jednotlivé aspekty 1. Oblast působnosti Zpravodajka vítá, že pojem „manželství“ je v návrhu neutrální, neboť v některých členských státech označuje partnerství osob odlišného i stejného pohlaví. 1
Údaje z: pracovní dokument útvarů Komise (posouzení dopadů) ze dne 16. března 2011, SEK(2011)0327. Srov. SEK(2011)0327, s. 12, příloha I. 3 Usnesení ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. C 285E, 21. 10. 2010, s. 12). 4 O předložení dvou návrhů viz pracovní dokument ke KOM(2011)0127. 5 Návrh Komise ze dne 14. října 2009 (KOM(2009)0154). 6 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 (Úř. věst. L 12, 16. 1. 2001, s. 1); návrh Komise ze dne 14. prosince 2010 (přepracované znění) (KOM(2010)0748). 2
PE475.882v01-00
CS
2/5
DT\882824CS.doc
Vymezení pojmu „majetkové poměry v manželství“ (čl. 2 písm. a)) je široké (srov. bod odůvodnění 11: „všechny otázky v občanských věcech“). Jednoznačnější by byl „pozitivní seznam“ (v návrhu nařízení ve věcech dědictví jsou alespoň jako příklad uvedeny oblasti, na které se vztahuje rozhodné právo). Takzvané „osobní aspekty manželství ... (např. zastupování jednoho manžela druhým, ochrana společného bydlení, příspěvek na výdaje v manželství atd.)“1 nejsou zmíněny, ale registrovaná partnerství jsou z příslušného návrhu výslovně vyňata. Bylo by vhodné provést harmonizaci. Jedná se o odlišné záležitosti, na které by se neměly automaticky vztahovat kolizní normy a pravidla o soudní příslušnosti v oblasti úpravy majetkových poměrů. Proto by měly být tyto aspekty z obou návrhů vypuštěny2. Oblast působnosti musí být přesně určena a vymezena vůči dalším oblastem práva, konkrétně: – kromě „darů“ by měla být vyloučena i smíšená darování, částečně bezplatné převody a dary mezi manželi; – vymezení vůči dědickému právu musí být jednoznačné; – kompenzační dělení nároků podle německých právních předpisů je složité a mělo by být z oblasti působnosti vyloučeno (případně i podobná právní zřízení v dalších členských státech). Podobně jako u návrhu nařízení ve věcech dědictví je velmi důležité jednoznačné vymezení vůči věcnému právu. Směr vývoje určí výsledky jednání o návrhu nařízení. 2. Soudní příslušnost Bylo by praktické, aby řízení v oblasti majetkových poměrů bylo možné vést u téhož soudu jako dědické řízení či řízení rozvodové3. Kritéria pro objektivní určení soudní příslušnosti (článek 5) se liší od kritérií pro rozhodné právo (článek 17). Bude tedy docházet k případům, kdy příslušný soud bude muset uplatnit „cizí“ právo, čemuž však nelze zcela zabránit. Určení soudní příslušnosti bude důležité teprve tehdy, až se strany sporu obrátí na soud, a proto může být flexibilnější. Naopak určení rozhodného práva musí neustále zajišťovat právní jistotu. Mohlo by pomoci, kdyby obě strany měly možnost (abstraktně) se dohodnout na příslušnosti soudů členského státu, jehož právo má být uplatněno. Ve skutečnosti se však manželé zpravidla dohodnou současně na soudní příslušnosti i rozhodném právu. Podpůrná příslušnost v článku 6 musí být jednoznačně vymezena (např. „majetek“). Ustanovení o forum necessitatis, jak je uvedeno v článku 7, se projednává rovněž v rámci diskusí o návrhu nařízení ve věcech dědictví a je třeba vyčkat výsledků těchto diskusí. Ustanovení článků 8 až 13 by měla být v souladu s návrhem nařízení ve věcech dědictví (ve 1
Zelená kniha ze dne 17. července 2006 (KOM(2006)0400), s. 5. Viz shrnutí odpovědí k zelené knize ze dne 5. února 2008, s. 3. 3 Viz shrnutí odpovědí k zelené knize, s. 6. 2
DT\882824CS.doc
3/5
PE475.882v01-00
CS
všech jazykových verzích). Souladu by však mělo být dosaženo pouze ve smysluplné míře. Návrh uvedený v čl. 12 odst. 2, který nebyl do návrhu nařízení ve věcech dědictví začleněn a který se týká případů, kdy je řízení pro tentýž nárok zahájeno u soudů různých členských států, má pro řízení v oblasti majetkových poměrů význam, neboť jsou často k dispozici krátké časové lhůty. 3. Rozhodné právo Zpravodajka vítá zásadu „jednoty rozhodného práva“ (článek 15). V členských státech, kde si manželé v současnosti mohou zvolit právo podle místa, kde se majetek nachází, jako např. v Německu, to však bude vyžadovat rozsáhlé změny v praktickém provádění. Jednotný status pro oblast majetkových poměrů vytváří právní jistotu a srozumitelnost v souladu s cílem předpisu. Pro dědická řízení tak nebudou určována různá práva a nebude docházet ke vzniku dalších složitých otázek, např. statusu náhrady v oblasti majetkových poměrů. a) Volba práva Vzájemný vztah článku 16 a článku 18 není zřejmý a rovněž není jasné, proč byl do návrhu začleněn článek 17. Kritéria článků 16 a 18 jsou si velmi podobná, zejména pokud jde o obvyklé bydliště či státní příslušnost jednoho z manželů. Dalším kritériem v článku 16 je obvyklé společné bydliště, chybí však časový údaj. I v tomto případě však může být rozhodující pouze okamžik volby práva, protože jen tak bude zajištěna právní jistota. Stanovit jako určovatel budoucí bydliště je příliš neurčité. Články 16 a 18 lze proto sloučit. Ochranná ustanovení uvedená v čl. 18 odst. 2 a 3 upravující dodatečnou změnu rozhodného práva musí být vzhledem k zájmům jednotlivých zúčastněných stran důsledně přezkoumána. Manželé usilují o flexibilitu a nekomplikovanost a třetí osoby o právní jistotu. Mělo by se tedy zevrubně prozkoumat, co nejvíce odpovídá zájmům manželů (účinnost do budoucna či zpětná účinnost jako obvyklý případ?, případně částečná zpětná účinnost?) a co současně zajišťuje ochranu třetích osob. b) Určení rozhodného práva v případě, že je strany nezvolí Zpravodajka vítá zásadu neměnnosti statusu v oblasti majetkových poměrů. Přispívá k právní jistotě manželů a třetích osob a předchází (nepozorovanému) pozbytí práva. Určovatel „první obvyklé společné bydliště“ (písmeno a)) je věcně správný. Kvůli mobilitě mladších párů v době uzavření manželství však toto ustanovení může v ojedinělých případech vést k uplatnění práva, ke kterému páry nemají žádné dlouhodobé vazby. Určovatel posledního bydliště, zmíněný v návrhu nařízení ve věcech dědictví či v nařízení Řím III, však není řešením, neboť status v oblasti majetkových poměrů musí být jasný od počátku. Časový údaj „po sňatku“ rovněž není jednoznačný. Přesněji lze určit okamžik uzavření manželství. Pokud jde o společné nejužší vazby (písmeno c)), není místo svatebního obřadu relevantní a mělo by být z návrhu odstraněno. Také zde se musí stanovit přesnější časový údaj (uzavření manželství). c) Další aspekty V článku 19 je překvapivě zmíněna manželská smlouva, která je upravena v článku 20. V odstavci 2 není jednoznačně určen vztah mezi požadavkem na výslovně učiněnou volbu a písemnou podobou. Dále je třeba přezkoumat, zda jsou zahrnuty všechny případy (např. PE475.882v01-00
CS
4/5
DT\882824CS.doc
bydliště manželů v různých členských státech, formální způsoby ve třetích státech). V souvislosti s článkem 20 si zpravodajka klade otázku, zda lze „formu manželské smlouvy“ vůbec nějak stanovit. Manželská smlouva neupravuje pouze majetkové aspekty. V článku 22 je stanoveno, že použití imperativních ustanovení (lex fori) má přednost, což je v rozporu se zásadou jednoty statusu. Jako případ, kdy je lze použít, Komise uvádí ochranu společného obydlí1. Měla by být přesně stanovena oblast působnosti předpisu. Pokud má Komise na mysli pouze společné obydlí, lze to také takto konkrétně formulovat. Možná by bylo rozumnější tyto otázky z oblasti působnosti nařízení vypustit. Článek 23 o veřejném pořádku by měl být formulován stejně jako v návrhu nařízení ve věcech dědictví. 3. Uznávání, vykonatelnost a výkon Zpravodajka důrazně doporučuje řídit se podle výsledků jednání o návrhu nařízení ve věcech dědictví a vyčkat, až bude ve věci tohoto nařízení dosaženo kompromisu. Je nutno zdůraznit, že navržené „uznávání úředních listin“ zachází příliš daleko. Tak široce uznávané právní účinky listin je nutno odmítnout; účinky listin je třeba stanovit podle rozhodného práva.
1
Důvodová zpráva, strana 9.
DT\882824CS.doc
5/5
PE475.882v01-00
CS
