VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková
ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY
VY_32_INOVACE_CJ_1_10 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY
ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY • rozvíjejí jiný větný člen ve větě • určujeme podle slovního druhu řídícího VČ • přívlastek PK → podstatné jméno (jaký?, který?, čí?) • předmět PT → sloveso (pádové otázky) • příslovečné určení PU → sloveso, přídavné jméno, příslovce (ptáme se zpravidla příslovcem) • doplněk DK → sloveso + podstatné jméno (jaký? + jak?)
PŘÍVLASTEK • závisí na substantivu • blíže substantivum určuje • vyjádřen: adjektivum letní prázdniny zájmeno náš pes číslovka první místo, několik žáků substantivum růže z papíru, hrst ořechů infinitiv chuť vykoupat se příslovcem místo nahoře vedlejší větou přívlastkovou
DRUHY PŘÍVLASTKU shodný PKs neshodný PKn postupně rozvíjející PKpr několikanásobný PKnn volný těsný
PŘÍVLASTEK SHODNÝ • s řídícím substantivem se shoduje v pádě, čísle, rodě • stojí před substantivem mladý muž • spojení za subst. – termíny kočka domácí • zvláštní případy PKs: – nesklonná adjektiva prima večer, cool zábava, fér jednání – neurčité číslovky několik žáků (genitiv numerativní)
PŘÍVLASTEK NESHODNÝ • neshoduje se s řídícím substantivem, ustrnulý tvar ve všech pádech – kniha vtipů, bez knihy vtipů, s knihou vtipů
• zpravidla za řídícím substantivem • vyjádřen: – substantivem ve 2. p. bez předložky / s předl. cesta lesem / cesta z písku – příslovcem příkazy shora – infinitivem nápad odejít
PŘÍVLASTEK holý x rozvitý • holý - není rozvitý žádným VČ – Venku ostře pálí letní slunce.
• rozvitý – dále rozvitý příslovcem – Venku fouká příjemně chladný větřík. větřík řídící substantivum chladný
příjemně
PUz
PKs
PŘÍVLASTEK několikanásobný • tzv. skladební skupina souřadně spojených PK • lze libovolně zaměňovat jejich pořadí ve skladební skupině • odděleny čárkou nebo spojkou souřadící
PŘÍVLASTEK několikanásobný větné vztahy
1. poměr slučovací (nové i obnošené) – spojky: a, i, ani, nebo (bez čárky); pak, potom, jak-tak, jednak-jednak, ani-ani, hned-hned (s čárkou – Jak obědy, tak večeře mi od babičky chutnaly.) 2. stupňovací (teplý, ba až horký den) – spojky: ba, ba i/až/dokonce/ani, dokonce, dokonce i, nejennýbrž i, ale i 3. odporovací (tichý, ale srozumitelný souhlas) – spojky: ale, však, avšak, jenže, sice-ale, nicméně 4. vylučovací (Využiji buď autobusový, nebo vlakový spoj.) – spojky: nebo, anebo, buď-nebo 5. důvodový = příčinný (horký, neboť letní den) – spojky: neboť, vždyť, totiž 6. důsledkový (letní, a proto horký den) – spojky: proto, a proto, a tak, tedy, a tedy, tudíž
PŘÍVLASTEK postupně rozvíjející • = postupné zpřesňování substantiva • hodnotící PKs→rozlišující PKs → subst. Venku pálí ostré letní slunce. slunce
rozlišující PK hodnotící PK
letní
ostré
• dlouhý nákladní vlak, nejrychlejší dravý pták, nejnavštěvovanější české rekreační středisko • neodděluje se čárkou
Přívlastek postupně rozvíjející X několikanásobný • čárka někdy vyjadřuje významový rozdíl mezi PKpr X PKnn • Přečtu si raději jinou zábavnou knížku. (=jinou ze zábavných knížek) • Přečtu si raději jinou / zábavnou knížku. (jinou knížku, nejraději nějakou zábavnou) • obojí pojetí – záleží na volbě pisatele, zda čárku napíše – krásný zlatý náhrdelník x krásný / zlatý náhrdelník – dlouhé(,) černé vlasy; vysoká(,) štíhlá postava
Odlište Pk postupně rozvíjející od PK několikanásobných a doplňte čárky:
Koupila si nové lyžařské vázání. Pochlubila se mi novou vytouženou kabelkou. Od jižních kopců zavanul mírný teplý větřík. Koupil jsem si pěkný levný domácí oblek. Cílem třináctidenního zdařilého tréninkového soustředění bylo posílit fyzickou kondici závodníků. Zářivě modrá letní obloha se odpoledne zatáhla černými těžkými mraky. Zastavili jsme před starým polorozpadlým jednopatrovým domem. Na konci vsi při blátivé úvozové cestě stojí rozbitá kamenná boží muka. Po povodních si postavili přes potok novou pevnější lávku.
ŘEŠENÍ: Odlište PKpr od PKnn a doplňte čárky: Koupila si nové lyžařské vázání. Pochlubila se mi novou, vytouženou kabelkou. Od jižních kopců zavanul mírný, teplý větřík. Koupil jsem si pěkný, levný domácí oblek. Cílem třináctidenního zdařilého tréninkového soustředění bylo posílit fyzickou kondici závodníků. Zářivě modrá letní obloha se odpoledne zatáhla černými těžkými mraky. Zastavili jsme před starým, polorozpadlým, jednopatrovým domem. Na konci vsi při blátivé úvozové cestě stojí rozbitá kamenná boží muka. Po povodních si postavili přes potok novou, pevnější lávku.
Přívlastek volný • PK volný = rozvitý PKs • stojí za řídícím substantivem • lze ho vypustit, nezmění se význam základní věty, pouze doplňující, nepodstatná informace • čárka z obou stran • Na rohu stála drobná dívka / prokřehlá na kost. • Dlouhý stůl / pokrytý hromádkami listin / stál u okna. • za typ volného PKs – považujeme někdy přístavek Josef Novák / dlouholetý učitel fyziky / předvedl další pokus.
Přívlastek těsný • nutné doplnění věty • nelze vynechat • Vesnice ležící v blízkosti řeky byly zaplaveny. (ty, které jsou u řeky)
Předmět
• závisí na slovese, někdy na přídavném jménu nebo příslovci • vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se přímo týká slovesný děj = nutné doplnění slovesa • ptáme se - pádové otázky kromě 1. a 5. p. • vyjádřen: podstatným jménem Zavolal kamarádce. Zavolal na kamarádku. zájmenem Zavolal jí. infinitivem Naučil se vařit. příslovce Každé proč má své proto. citoslovce Zaslechl varovné pst! věta vedlejší Počkal, až přijde.
Druhy předmětu • holý Zaplatil útratu. • rozvitý PKs PT4
PKn
– Zaplatil dlužnou útratu z včerejší oslavy. (PKs, PKn) PT4
DK
– Jezte ovoce pouze pečlivě omyté. (rozvitý DK)
• několikanásobný
sluč. PT4
+
PT4
– Chtěli navštívit zámek i přilehlou oboru.
Příslovečné určení • vyjadřuje různé okolnosti a vztahy • závisí na slovese, někdy na přídavném jménu nebo příslovci • otázky – příslovce Kdy? Kde? Jak? Proč? • vyjádřen: příslovci Přijď zítra. podstatným jménem Skákal radostí. Nastoupil do auta. vedlejší větou příslovečnou – především PU příčiny, míry, účelu, podmínky a přípustky
Příslovečné určení: Otázky
Příklad:
času
Přijdu každý týden. (Jak často?)
Kdy? Odkdy? Jak dlouho? Jak často?
Vrátili se koncem roku. (Kdy?) Během prázdnin za tebou přijedu. (Kdy?)
místa
Kde? Kam? Odkud? Kudy?
Domů se Pavla nevrátila. (Kam se nevrátila?) Po příchodu zůstal doma. (Kde zůstal?)
způsobu míry
Jak? Jakým způsobem?
Nenápadně sledovala jeho automobil. (Jak?)
Jak hodně? Jak málo? Do jaké míry?
Ten pohled ji dojal až k slzám. (Jak moc?) Byla velmi dojatá.(Jak hodně?)
prostředku
Malíři raději malovali štětcem než válečkem. Odjela tramvají. Neumí sekat kosou.
původu
Děti stavěly hrady z písku.
výsledku děje
A nešťastnice se proměnila v kámen.
příčiny
Proč? K čemu? Z jaké příčiny?
Kvůli dešti nešli na procházku. (Z jaké příčiny)
účelu
Proč? Za jakým účelem?
Zpívali si pro radost. (Proč?)
podmínky
Kdy? Za jaké podmínky?
Jestliže nepůjdeš domů, budu se zlobit. (Za jaké podmínky?)
přípustky
Přes jakou skutečnost? Navzdory čemu?
Přes všechny potíže zkoušku složil. (Navzdory čemu?)
Doplněk (DK) • závisí zároveň na slovese (PŘ) + podstatném jménu ( v pozici PO, PT, PK) - JAK? + JAKÝ? • sloveso v přísudku MUSÍ být plnovýznamové • vyjadřuje vlastnost řídícího substantiva během určitého děje • často umístěn na konci věty Zvolili Pavla za nového předsedu. Jezte ovoce omyté. Děti pobíhali po trávníku bosé. • POZOR: – je DK: – není DK:
Pavla zvolili předsedou. Pavel byl (se stal) předsedou. PŘ jmenný se sponou.
Doplněk (DK) • vyjádřen: přídavným jménem – Do školy noste vždy šaty čisté.
podstatným jménem − v 7. p. Tatínka jmenovali vedoucím úseku dopravy. − předl. za + 4. p. Dívku zvolili za královnu plesu. − jako Přivítali ho jako pravého vítěze.
zájmenem Děti odešli domů samy. číslovkou Jana doběhla do cíle čtvrtá. slovesem v infinitivu V té tmě neviděl nikoho přijít. přechodníkem Jsa doma, uvařila dobrý oběd. vedlejší větou doplňkovou Neslyšel Janu, jak zpívá. • !!!! slova sám a rád - vždy DK
Druhy doplňku
• holý Považoval Honzu za přítele. • rozvitý Považoval Honzu za nejlepšího přítele. Slyšel bratra šramotit v dílně.
• několikanásobný – Považoval Honzu za přítele a rádce.
• shodný – shoduje se v pádě – Zvolili Honzu za předsedu. 4. p.
4. p.
• neshodný – řídící podst. jm. v jiném pádě – Zvolili Honzu předsedou. 4. p.
7. p.
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-2530950-6. • SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0. • STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997, 85 s. Učebnice (Fortuna). ISBN 80-7168473-2.
