VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková
ČÁRKA VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ
VY_32_INOVACE_CJ_1_13 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
ČÁRKA VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ
Interpunkce ve větě jednoduché Čárka mezi: • větnými členy • ve větách s odchylkami a zvláštnostmi ve větné stavbě Členicí znaménka • znaménko za větou – tečka, otazník, vykřičník • ve větě – středník (silnější předěl ve výpovědi), dvojtečka (naznačuje další obsah – před přímou řečí, citátem), pomlčka (přestávka v řeči), trojtečka (nedokončená výpověď, přerušovaná, expresivní řeč), závorky (vložené vysvětlení, doplnění textu, poznámky, vsuvky), uvozovky (přímá řeč, citát, vyjádření odlišnosti významu slova, nepatřičné slovo)
Čárka ve VJ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
několikanásobný větný člen volně připojené větné členy – PK, DK přístavek oslovení citoslovce vsuvka samostatný větný člen infinitivní konstrukce
několikanásobný větný člen 1.
v poměru slučovacím - bez spojek – Honza / Alena i Verča zvládli maturitu dobře. – Radostí se nám chce ječet / dovádět / skákat, ale i se jen tak smát.
– Všichni jsme ječeli / výskali / řvali do oněmění. 2. dvojice spojovacích výrazů ve větě jak - tak, nejen - ale i, i - i, jednak – jednak, stejně jako atd. – Učil jsem se jak češtinu /
tak fyziku.
– Pojedeme nejen na výlet / ale i na dlouhou dovolenou. – Probírali jsme jednak brigády / jednak školu. – Jeho schopnost dobře se obléknout / stejně jako výborně komunikovat jsou obdivuhodné.
několikanásobný větný člen 3. větné členy v poměru stupňovacím, odporovacím, vylučovacím, důsledkovém – Byl schopný / až dokonalý řečník. – Příze je pevná / ale (přesto) jemná, takže neškrábe. – Buď se začnu učit / nebo propadnu z českého jazyka. – Vyhněte se chybám při pozdravu / a tedy i trapným situacím.
volně připojené větné členy • přívlastek, doplněk • jestliže jej vypustíme, nemění se smysl věty – Chlapec / běhající před domem / zavolal každou chvíli na matku / soustředěnou na lavičce na četbu. (…který běhá,… která je soustředěná) – Chlapec šel domů / obávaje se výprasku.
zpravidla přechodník
přístavek • stojí za rozvíjeným výrazem • označuje stejnou skutečnost jako řídící člen, ale jinými slovy • uvozován slovy totiž, a to, tedy, zkrátka – Jana / naše vedoucí ve skautu / vyhlásila novou soutěž. – Dnešní menu / tedy čočková polévka, rybí filé s bramborem a kompot / mi moc nechutnalo. – Připravíme si nůžky, lepidlo, tužku a papír / zkrátka pomůcky na výrobu draka.
vsuvka • není gramaticky ani významově začleněna do věty • ustálené jednoslovné výrazy (prosím, tuším, myslím) se čárkou oddělovat nemusí. • Bylo to tuším v létě. Zavři prosím dveře. • Mám / abych tak řekl / trochu strach. Já jsem / musím přiznat / udělal chybu. Přinesl jsem jednou / bylo to určitě v létě / plný košík borůvek.
samostatný větný člen • čárka musí být vždy • vyčleněn ze základní věty a nahrazen odkazovacím zájmenem • na začátku nebo na konci věty • Afrika / to je země snů. • Ti všichni jsou velmi pracovití
/
tihle lidé.
oslovení • • • • • •
vložené do věty vždy oddělené čárkou z obou stran Matěji / počkej na mne! Počkej na mne / Matěji! Počkej / Matěji / na mne. Nezapomeňte / pane Nováku / přijít.
citoslovce • není zpravidla větným členem →nevytváří větnou dvojici s jiným členem • vždy oddělené čárkou – A jéje
/
to je průšvih.
• neoddělujeme – když citoslovce zastupuje větný člen Ozvalo se hlasité crrr. (podmět) Koník hop přes překážky. (přísudek)
dodatečně připojený větný člen • upřesňuje, doplňuje informace ve větě • vždy oddělit čárkou – Jsem ráda doma / sama. – Chodím rád do divadla / na muzikály.
• (někdy záleží na pisateli, jestli větný člen oddělí) Chodím rád do divadla na muzikály.
interpunkce v přímé řeči • Uvozovací věta : „Přímá řeč.“ • „Přímá řeč / “ uvozovací věta. • „Přímá řeč.“ uvozovací věta. „Přímá řeč!“ uvozovací věta. „Přímá řeč? “ uvozovací věta.
• „Přímá řeč / “ uvozovací věta / „přímá řeč.“ • Petr mi oznámil: „Večer nepřijdu,“ a šel. „Co se děje?“ zeptal jsem se ho.
Čárku nepíšeme: 1. mezi větnými členy několikanásobnými v poměru slučovacím se spojkami a, i, ani, nebo, či Půjč mi nůžky a lepidlo. Mám nůžky i lepidlo. Nemám nůžky ani lepidlo. Mám nůžky nebo nožík.
2. mezi postupně se rozvíjejícími přívlastky Do přístavu dorazila naše největší výletní loď.
3. v přívlastku těsném Děti shromážděné před školou mohou už odejít. (pouze ty, které stojí před školou)
4. před spojkami, které vyjadřují totožnost čili, neboli, aneb Chlorid sodný neboli kuchyňskou sůl najdeme v každé kuchyni. Naučný slovník aneb encyklopedie je stále třeba.
Čárku nepíšeme: 5. v některých ustálených případech Neohlížel se napravo nalevo a šel za svým. Nasliboval mi hory doly. Prošel město křížem krážem.
6. údaj o datu, času a místě V Paříži dne 15. března 2012 V Paříži 15. března 2012
Pracovní list • Pracovní list obsahuje cvičení, cílené na procvičení a upevnění probíraného učiva.
• Klikni:
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-0950-6. • SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0. • HLAVÁČOVÁ, Eva a Bohumil SEDLÁČEK. Opakujeme si pravopis VII.: [pomůcka k procvičení pravopisu s poučením a klíčem] : [učební pomůcka pro základní školy, střední ...]. 3. vyd. Praha: Blug, 1998?, 37 s. ISBN 80-85635-02-x. • STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997, 85 s. Učebnice (Fortuna). ISBN 80-716-84732.
