VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková
ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICE
VY_32_INOVACE_CJ_1_09 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
ZÁKLADNÍ SKLADEBNÍ DVOJICE
Základní skladební dvojice, podmět nevyjádřený, všeobecný, neurčitý, přísudek slovesný, složený, jmenný se sponou, neslovesný, shoda podmětu s přísudkem
Základní větné členy základní skladební dvojice – věta dvojčlenná podmět (PO) ↔ přísudek (PŘ) člení větu na část podmětovou a část přísudkovou Ovčácký pes z horské chaty // zuřivě štěká na turisty.
• mluvnicky nezávislé na jiných členech ve větě
Podmět • shoduje se s PŘ • tvar 1. pádu – KDO?, CO? • vyjadřuje: – původce, činitele děje Chlapec zpívá. – nositele činnosti Listí se zelená. – nositele vlastnosti Dívka je krásná. – nositele stavu Děti byly zdravé. – cíl děje Kniha byla vydána.
Vyjádření podmětu • • • • • • • • • • •
může být vyjádřen každým slovním druhem: podstatné jméno Pes štěká. přídavné jméno Raněný sténal. Třídní se zlobí. zájmeno My máme práci. Ty nevidíš? číslovka Jeden nic nezmůže. Druhý už nebyl odměněn. sloveso v infinitivu Každý den pracovat v nevytopené místnosti je obtížné. příslovcem Každé proč má své proto. citoslovcem Ze sklepa je slyšet haló. částicí Sálem se ozvalo mohutné ano. spojka Ale je spojka souřadící. vedlejší věta podmětná Ten, kdo málo jí, nemá sílu.
Druhy podmětu • vyjádřený Všichni se bezstarostně smáli. • nevyjádřený - jasný z tvaru PŘ – Vím (já). Uvidíš (ty). – Hanka se usmála. Byla šťastná (Hanka).
• všeobecný – věty s obecnou platností – Nyní pomalu nalijeme těsto do pečící formy. V Tescu dostanete všechno. – Dvakrát měř, jednou řež. S poctivostí nejdál dojdeš. (úsloví)
• neurčitý – blíže neurčený – někdo, všichni, lidé, člověk – Hlásili to v rozhlase. Vykradli nám dům. Říkali mu bratr Paleček. PŘ obvykle ve 3. os. pl.
Zvláštnosti podmětu 1. PO ve 2. p. – s některými slovesy V přehradě ubylo vody. K návrhu nebylo připomínek. Nebylo tam ani živáčka. Neminulo dne ani hodiny. – ve spojení s určitou číslovkou (od číslovky 5) Pět chlapců (2.p.) už odešlo.
2. věta s PŘ jmenným se sponou – správné určení PO –
Otec je lékař. → Otec (PO) je lékařem = pracuje jako lékař, léčí.
PO nemůže být v 7. p.
Přísudek • s PO se shoduje v rodě a čísle – Dívky se rozesmály. Města se v noci rozsvítila.
• vyjadřuje činnost, kterou dělá podmět = stav podmětu • ptáme se: co dělá podmět? co se děje s PO? • druhy: 1. slovesný 2. PŘ jmenný se sponou 3. neslovesný
Přísudek slovesný • základem plnovýznamové sloveso v určitém tvaru • typy: jednoduchý – Petr čte. Petr se směje. – s pomocným slovesem …četli jsme, četli bychom, budeme číst, byl přečten
složený – se způsobovým (modálním) slovesem + infinitiv plnovýznamového slovesa moci, muset, smět, chtít, smět, mít (povinnost) Musel se vrátit. Budeme tady muset zůstat. – s fázovým slovesem + infinitiv plnovýznamového slovesa Voda přestala téci. začít, začínat, přestat, zůstat – se slovesy dát, nechat Dala si ušít šaty.
Přísudek jmenný se sponou • spona – sloveso být, bývat, stát, stávat se, (zůstat, zdát se, mít) v určitém tvaru • tvar: sponové sloveso + jmenná část: – podstatné jméno Otec je lékař / není lékař. – přídavné jméno Byt je malý. Byt by byl prostorný. Byt se zdál prostorný. – příslovce Dveře byly dokořán. Je mi dobře. – infinitiv Je slyšet hluk. Petr zůstal stát.
• POZOR: sloveso být není sponové, ale plnovýznamové ve smyslu existovat Vstupenky už nejsou. Ptáci jsou v klecích.
Přísudek neslovesný • věty neobsahují určité sloveso (jakoby vypuštěna spona) – Sliby V chyby. – Šatna V naproti. – Kniha – přítel člověka. – Myš šup do díry. – Hrůza pomyslit.
Poznámky k přísudku • několikanásobný přísudek – pouze holé přísudky ve spojení s jedním podmětem Slunce svítí, ba pálí a štípe.
• vyjádřený vedlejší větou – z Př jmenného se sponou Obloha byla, jako by ji vymetl. (byla vymetená)
Shoda podmětu s přísudkem Dlouhým během jsme se unavil_. Jano, kdo vylep_ ty plakáty? Poštval_ na mne své psy. Chlapci se už dozvěděl_, že děvčata z jejich třídy zvítězil_, i když jejich soupeřky byl_ v nebývalé formě. Po zahradě pobíhal_ štěně a kotě. Oči se klukům klížil_, ale spát ještě nešl_. Tři ledoborce čekal_ v přístavu na vyplutí. Prázdniny se chýl_ ke konci, ale mně se zdá, že sotva začal_. Letní dni se krátil_. Dobře si to, babičko, promysl_. Loď voz_ turisty. Maňásci byl_ vždy oblíbeným divadlem malých dětí. Babička s vnoučkem chodil_ po parku. Matka žehl_ prádlo, které jsme my děti zašpinil_. Drahokamy se blyštěl_ na slunci.
Oba páry čápů se pečlivě staral_ o svá mláďata. Prarodiče si vyšl_ na procházku a byl_ pak příjemně unaven_. Věra s Pavlou rád_ brusl_. Tlupy žoldnéřů se potuloval_ po kraji. Poddanská města byl_ ta města, jejichž
vrchnostmi byl_ příslušníci šlechty. Všechna zvířata se o sebe mus_ postarat sam_.
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-2530950-6. • SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0.
