VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková
SOUVĚTÍ PODŘADNÉ
VY_32_INOVACE_CJ_1_17 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
SOUVĚTÍ PODŘADNÉ
Souvětí podřadné • Věta hlavní - mluvnicky nezávislá na jiné větě • Věta vedlejší mluvnicky závisí na jiné větě (tzv. řídící větě) - zastupuje některý její větný člen • vztah determinace (podřízenosti) Utíkal rychle temnými křivolakými uličkami.(PKpr) Utíkal rychle uličkami, které mu připadaly temné a křivolaké. (VV přívlastková) Bez zazvonění z postele nevstanu. (PU času) Dokud nezazvoní, nebudu vstávat z postele. příslovečná časová
VV • Od věty hlavní je vždy oddělena čárkou + spojovacím výrazem: • podřadicí spojka – že, protože, jestliže, zdali, -li, až, aby, kdyby, když, než, jakmile, přestože, třebaže … • vztažné zájmeno – kdo, co, jaký, který, čí, jenž • vztažné příslovce – kde, kdy, jak, … • neurčitá číslovka – kolik, kolikátý, … • Pozn.: • za větný člen nepokládáme: – spojky – tzv. odkazovací slova (odkazují na VV - Koupil jsem to, co se mu líbilo. Šel tam, kam ho srdce táhlo.)
• větnými členy jsou - vztažná zájmena a příslovce
Druhy VV • na VV se ptáme – větou řídící 1. Podmětné 2. Přísudkové 3. Předmětné 4. Přívlastkové 5. Příslovečné a) b) c) d) e) f) g) h)
Místní Časové Způsobové Měrové Příčinné Účelové Podmínkové Přípustkové
6. Doplňkové
VV podmětná • vyjadřuje podmět věty řídící, přísudkovou část tvoří věta řídící • v H není podmět vyjádřen – Nikoho nenapadlo (ono?), aby výzvu zveřejnil. (Nikoho nenapadlo výzvu zveřejnit.)
• nejčastěji uvozena: – vztažným zájmenem kdo, co – spojkami že, aby, kdyby
• Kdo rád lyžuje, jezdí na hory. (lyžař) • Potěšilo mě, že si na mne vzpomněl. (vzpomínka na mne) • Není mi známo, kdy přijde. • Je nutné, aby ses mu omluvil. (omluva je…)
VV přísudková • vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (H = spona, V = část jmenná) • vyskytuje se zřídka • Obloha byla, jako když ji vymete. (byla jako vymetená)
VV přívlastková • vyjadřuje přívlastek věty řídící • závisí na některém podstatném jménu věty řídící • otázky: jaký?, který?, čí? • uvozena: – vztažnými zájmeny (který, jenž) – vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) – spojkami podřadícími (aby, že)
• Znám hodně lidí, kteří sbírají známky. • Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. • Zboží, které má zajímavý obal, více zaujme. časté – vložená věta
VV předmětná • • • •
vyjadřuje předmět věty řídící závisí na slovese věty řídící (nebo na příd. jm.) otázka: 2. – 7. pád nejčastěji uvozena: – spojkami (že, aby) – příslovci (kde, kam, odkud)
• Nabídli mi, abych s nimi spolupracoval. (spolupráci) • Vzkázal, že máme hned přijít. • Řekni mi, kde se sejdeme.
VV příslovečná • • • •
vyjadřuje přísl. určení věty řídící rozvíjí přísudek věty řídící vyjadřuje různé okolnosti jejího děje otázky – tázací příslovce kde?, kdy?, jak?, proč?, jak dlouho?, kolik? a) příslovečná místní • vyjadřuje místní určení • spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy • Vrať se tam, odkud jsi přišel. b) příslovečná časová • vyjadřuje časovou okolnost • spojovací výrazy: když, až, jakmile, jen, sotva, jak, sotvaže, zatímco, dříve, dříve než, kdykoli – vyjadřujeme časovou posloupnost
• Rozloučila se, jakmile se setmělo. Pracovali tak dlouho, dokud neměli hotovo. Přišli, když se vyspali.
VV příslovečná c) příslovečná způsobová • vyjadřuje příslovečné určení způsobu – – – – – –
d) • • • • •
prostý způsob Vykonával práci, jak nejlépe uměl. míry Jezte, co hrdlo ráčí. prostředku Stroj se uvede do pohybu tak, že se otočí pákou. zřetele Pokud šlo o pořádek, mohli být spokojeni. přirovnávací Spěchal, jako by hořelo. účinková Měla tak zmrzlé ruce, že necítila ani prsty.
příslovečná příčinná (důvodová) vyjadřuje příčinu děje věty řídící otázka proč?, z jakého důvodu? spojky že, protože, poněvadž, jelikož Nepřišel do práce, protože vážně onemocněl. Jsi hodná, že jsi nezapomněla.
VV příslovečná
příslovečná účelová vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící otázka: proč?, za jakým účelem? spojka aby Uděláme všechno, abychom obstáli. příslovečná podmínková vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídící • otázka: za jaké podmínky (ta věc platí)? • spojky jestliže, jestli, -li, kdyby, když • Kdybych to věděl, neptal bych se ho. g) příslovečná přípustková • vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící • spojky ač, ačkoli, třebas, třebaže, přestože aj. • Přestože pršelo, vyrazili na výlet. e) • • • • f) •
VV doplňková • vyjadřuje doplněk věty řídící • závisí na slovese věty řídící + zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo v předmětu této věty • závisí zpravidla na slovese smyslového vnímání (vidět, slyšet, pozorovat, cítit,…) • otázky jak? + jaký? • bývá uvozena spojkou jak, jako • Uviděl jsem, jak zmizel ve vysoké trávě. (zmizevšího…) • Spatřili jsme děti, jak sbírají maliny.
Určete druhy vedlejších vět
Otevřeným oknem je slyšet, jak v korunách stromů vytrvale šumí déšť. Zpočátku se lano mezi námi pohupovalo bez užitku, protože jsme oba byli dost svěží. Řekl jsem mu, na štěstí aby nespoléhal. Babička neopustila své milé údolíčko, kde našla svůj domov. Zamyšlený chlapec vůbec nepostřehl, že by k táboru někdo přicházel. Byl tak zabrán do práce, že si nikoho ani nevšiml. Řeka byla, jako by ji postříbřil. Obdivoval jsem výsadkáře, jak se zvolna snáší k zemi. Kam šlápne, tam tráva neroste. Když jsem se konečně prodrala až k řece, spatřila jsem Elsu. Byl jsem rád, že ses mě zastal. Petr si představoval Vaška, jak by si počínal na jeho místě. Přistihl jsem se, že sedím za stolem s hlavou v dlaních. Setmělo se, hned jak jsme se vrátili z výletu. Je důležité, aby se porada konala v tajnosti. Snažil jsem se, aby mi neuniklo ani slůvko. U dveří, k nimž zamířila, spatřila Marta už zdálky dívčí postavu. Přečetl jsem si návod, jak s přístrojem zacházet.
Nahraďte vedlejší věty větnými členy s týmž významem:
Napili jsme se horkého čaje, abychom se zahřáli. Protože bylo nepříznivé počasí, bylo divadelní představení v přírodě odloženo. Dědeček by udělal všechno, aby nás potěšil. Ačkoliv byl ještě mlád, tuto lest prohlédl. Kdybyste souhlasili, šli bychom tam znovu. Bude-li chladné počasí, nikam nepojedeme. Když slunce zapadlo, šli jsme domů. Když bylo krásné počasí, chodili jsme se koupat do nedalekého rybníka. Než slunce vyšlo, byli jsme už na cestě. Protože jsem byl nemocen, nemohl jsem jít na přednášky. Protože si to jeho rodiče přáli, šel je doprovodit k autobusu.
Kladení čárky v souvětí podřadném
Psaní čárky v souvětí podřadném Čárku NEPÍŠEME: 1.v souřadně spojených větách se spojkami a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím V+V
Rozhodl, že neustoupí a že se bude bránit.
2.v podřadném souvětí a)kde větu hlavní nahrazuje příslovce Jistě že přijde. Hlavně když to víš. Možná že zapomněl. Hlavně abys to udělal. Raději abys už šel. a)ustálené výrazy ať dělá co dělá, ať chce nebo nechce, dělej co dělej, ať je jaký je, ať je jak je
ČÁRKU PÍŠEME: 4. mezi větou řídící a závislou a) H – V Divili se, jak rychle se vrátil. Nepracoval, i když příležitost měl. Navštívil muzeum, které uspořádalo výstavu cenných tisků. Jestliže správně počítáš, bude výsledek nula. b) V – V Nepřečetl si zadání, přestože věděl, že jinak nesplní úkol.
Pracovní list • Pracovní list je určen k procvičení učiva o psaní čárky v souvětí podřadném.
• Čárka v souvětí podřadném
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-2530950-6. • SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0. • STANĚK, Vladimír. Jak psát správně čárky: průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997, 85 s. Učebnice (Fortuna). ISBN 80-7168473-2.
