VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková
REALIZACE VÝPOVĚDI V PROJEVU – ŘEČ PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ VY_32_INOVACE_CJ_1_15 OPVK 1.5 – EU peníze středním školám CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti
REALIZACE VÝPOVĚDI V PROJEVU – ŘEČ PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ
Řeč přímá, nepřímá, nevlastní přímá, polopřímá
Cílem prezentace je přiblížit žákům problematiku užívání různých druhů řeči. Důraz je kladen na osvojení grafického záznamu řeči přímé.
Realizace výpovědi • výpověď realizována projevem mluveným či písemným • záznam výpovědi – jako: – řeč přímá – řeč nevlastní přímá – polopřímá – nepřímá
Přímá řeč (PŘ) = doslovný citát řeči promlouvající postavy • v řeči – zvukové prostředky • v textu – oddělena graficky - uzavřena uvozovkami z obou stran • zpravidla uvedena uvozovací větou (UV) – poměr PŘ x UV – volné spojení bez spojek, netvoří souvětí (formálně podobné více větě jednoduché) – informuje o mluvčím + o situaci v rámci promluvy + postoji mluvčího
• Martin se podivil: „Opravdu jsi ztratil mobil?“ věta uvozovací
přímá řeč
vyjádřena situace – údiv + postoj mluvčího (otázka)
• forma dialogu – střídání promluvy 2 mluvčích – repliky • repliky se uvádějí vždy na novém řádku
Grafický záznam přímé řeči PŘ - je samostatná věta → → velké písmeno na začátku → interpunkční znaménko na konci → uvozovky až ZA interpunkcí
Řekla mi:
„Zavolej mi dnes odpoledne. “
„Zavoláš mi dnes odpoledne? “ Přikázala mi: „Zavolej mi dnes odpoledne! “ „Zavolej mi dnes odpoledne, “připomněla mi Iva. Zeptala se:
Postavení uvozovací věty 1. stojí před přímou řečí • oddělena dvojtečkou Jan radostně rodičům oznámil: „Našel jsem si konečně byt! Příští týden se stěhuji.“
Postavení uvozovací věty 2. stojí
za přímou řečí
• odděluje se čárkou, otazníkem nebo vykřičníkem
„Tak jsem si našel konečně byt,“ oznámil rodičům Jan radostně.
„Okamžitě zavři to okno!“ rozkázala matka. „Pomůžeš mi s úkolem?“ zeptal se Petr.
Postavení uvozovací věty 3. uvozovací věta je vložena do přímé řeči
• oddělena čárkou „Mám konečně byt, “ oznámil rodičům Jan radostně. „Příští týden se stěhuji.“ „Mám konečně byt, “ oznámil rodičům Jan radostně, „příští týden se stěhuji.“
Řeč nepřímá = reprodukce výpovědi jednoho mluvčího jinou osobou • mění se gramatická osoba, čas, někdy i slovesný způsob původní výpovědi • formálně = vedlejší větou předmětnou, závislou na hlavní větě (= uvozovací větě) Jan rodičům oznámil, že si koupil byt. VH
VV
Realizace výpovědi v umělecké literatuře • moderní mluvnické prostředky – stírají se rozdíly mezi řečí postav a vypravěče • pásmo vypravěče = autorská řeč – autor nezasahuje do děje, forma monologu – nepřímá řeč (er-forma), někdy ich-forma (vypravování)
• pásmo postav = řeč postav – vedena jako dialog, monolog, vnitřní monolog – forma - přímá řeč, polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč
Nevlastní přímá řeč • především v uměleckých textech • nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče • = přesná reprodukce projevu postavy vypravěčem, obsahově řeč postavy • vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta • zachován styl přímé řeči – hovorový styl • v literatuře využívána k vyjádření vnitřního monologu (= nepronesená promluva, zachycuje vnitřní svět postavy v určitém okamžiku) Pomyslel si, mám tam vůbec jít? Jirka vyšel se psem ze dveří, pojď, půjdeme na procházku.
Polopřímá řeč = řeč postav, formálně však vypadá jako řeč autorská = vnitřní monolog postavy spojený s řečí vypravěče v jedné větě • bez uvozovek • er-forma (→pásmo vypravěče) • zachovává si jazykové prostředky řeči postav • Sáhl po její ruce, ne, tady nemohou zůstat.
1. Rozlište řeč přímou a nepřímou. 2. Určete věty uvozovací. 3. Doplňte interpunkční znaménka:
Já myslel, že se na mě, Jiří, zlobíš Ale kdepak. Kdepak, Lendo. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lendo Hlasy se už přiblížily, Jiří zvedl pistoli a poslouchal. Pusťme se do toho už teď prosil Lenda. Kupme si to hospodářstvíčko hned. I to víš, že hned. Musím. Musíme. A Jiří zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k Lendovu zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul, a ruka nabyla pevnosti. (J. Steinbeck: O myších a lidech)
1.Určete ve výňatku typy výpovědi. 2. Rozlište věty uvozovací a přímou řeč. Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč. „Rybo,“ oslovil ji stařec. „Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne?“ Při příští obrátce ji skoro dostal. Ale ryba zase vyrovnala a pomalu odplouvala pryč. Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si. Ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě. Je mi jedno, kdo zabije koho. Teď se ti to začíná v hlavě plést, napomenul se v duchu. Hlavu si musíš zachovat jasnou. Mysli jasně a dokaž, že umíš trpět jako muž. Nebo jako ryba, dodal pro sebe. (E. Hemingway: Stařec a moře)
ŘEŠENÍ: 1. Rozlište řeč přímou a nepřímou. 2. Určete věty uvozovací. 3. Doplňte uvozovky a interpunkční znaménka:
„Já myslel, že se na mě, Jiří, zlobíš.“ „Ale kdepak. Kdepak, Lendo. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lendo.“ Hlasy se už přiblížily, Jiří zvedl pistoli a poslouchal. „Pusťme se do toho už teď,“ prosil Lenda. „Kupme si to hospodářstvíčko hned.“ „I to víš, že hned. Musím. Musíme.“ A Jiří zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k Lendovu zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul, a ruka nabyla pevnosti.
ŘEŠENÍ: 1.Rozlište přímou řeč, nepřímou a nevlastní přímou řeč. 2. Rozlište věty uvozovací a přímou řeč.
Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč. „Rybo,“ oslovil ji stařec. „Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne?“ Při příští obrátce ji skoro dostal. Ale ryba zase vyrovnala a pomalu odplouvala pryč. Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si. Ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě. Je mi jedno, kdo zabije koho. Teď se ti to začíná v hlavě plést, napomenul se v duchu. Hlavu si musíš zachovat jasnou.
Zdroje • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-2530950-6. • SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce: pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0.
