VS kandidátů na členy Rady ČT

VS kandidátů na členy Rady ČT

25. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: Dobré brzké ráno, dámy a pánové, po krátké přestávce, kdy jsme řešili techniku, abychom viděli do tváře uchazečům o členství v radách, vás vítám na veřejném slyšení. Prosím prvního uchazeče o členství v Radě České televize pana Jakuba Končelíka, aby nám přednesl svou vizitku a my se pak budeme tázat. Děkuji. Prosím, pane Končelíku, pojďte k mikrofonu, aby mohl být učiněn ze všeho zápis, protoţe veřejnost je velice kritická a myslí si, ţe tady chystáme nějaké spiknutí. My ho nechystáme, ale ať je všechno zaznamenáno. Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Nejsem si úplně jistý, jak mám stát, abych nemluvil k někomu zády. Omlouvám se auditoriu a pokusím se tímto směrem. Předsedající Martin Komárek: Takto prosím. Jinak to nejde. Jestli vás všichni chtějí vidět, tak si můţou přesednout do dalších lavic. Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Váţená paní poslankyně, váţení páni poslanci, váţení členové volebního výboru, především a nejprve vůbec děkuji za moţnost před vás předstoupit. Z rozpisu slyšení je mi zřejmé, ţe vás dnes a v pátek čeká dlouhý den a čas je vzácný, proto to poděkování. Pět minut vyhrazených na představení mé kandidatury do Rady České televize jsem si rozvrhl na dvě části. Nejprve bych rád nabídl svoji představu o působnosti Rady a poté se pokusil pojmenovat svoji způsobilost pro její naplňování. K prvnímu kroku. Kde a v čem vidím jádro působnosti Rady České televize? Má koncepce působení v Radě je velmi úzce navázaná na působnost Rady vymezenou příslušnými legislativními nástroji, především tedy zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi, v aktuálním znění, a přirozeně jednacím řádem Rady. V dikci zákona je Rada České televize orgánem, kterým se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize s přesnou specifikací v § 8. Já osobně za základní nástroje dané Radě zákonem povaţuji přirozeně, tedy vyjma pravomoci jmenovat a odvolávat ředitele, coţ je ovšem pravomoc ne úplně pouţitelná v denním běhu, především tedy pravomoc za prvé schvalovat rozpočet České televize, za druhé kontrolovat účelné hospodárné vyuţívání finančních zdrojů a majetku České televize a za třetí rozhodovat o stíţnostech týkajících se generálního ředitele a dohlíţet na plnění úkolů veřejné sluţby. V těchto působnostech Rady vidím taky největší prostor pro své vlastní uplatnění. Teď k druhému kroku. Proč a v čem se cítím způsobilý naplňovat působnost Rady České televize? Nabídnu vám k posouzení svou zkušenost ve třech odlišných oblastech. První - 1/136 -


25. 2. 2014

je má nynější více neţ čtyřletá zkušenost správce rozpočtových prostředků svěřených daňovými poplatníky Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tuto zkušenost jsem získal a ve druhém volebním období ji teď posiluji jako děkan fakulty. Jak asi tušíte, uplynulé čtyři roky nebyly pro vysoké školy úplně snadné. Celorepublikově rozpočtové prostředky na školství klesaly, přesto se nám na fakultě podařilo přeskládat aktivity a nastartovat výkonové odměňování tak úspěšně, ţe jsme zcela proti trendu i samotné univerzity rozpočtově rostly, o více neţ 90 mil., coţ je řádově jedna třetina rozpočtu. Proč o tom mluvím? Protoţe se právě tato zkušenost se sestavováním a kontrolováním plnění rozpočtu veřejné instituce jeví mně osobně, a doufám, ţe i vám by se mohla, jako podstatná pro posouzení mé schopnosti pracovat a porozumět si s rozpočtem České televize. Jako první nabízím tedy zkušenost správce prostředků svěřených daňovými poplatníky veřejné vysoké školy. Ona je to tedy v zásadě zkušenost správce kontrolovaného Akademickým senátem, tedy kontrolním orgánem, který se ve své působnosti ve vztahu k rozpočtu velmi podobá Radě České televize. Druhá zkušenost. Je to zkušenost pedagoga. Působím na fakultě jako učitel dějin médií, tedy se specializací na dějiny českých médií ve druhé polovině 20. století, coţ znamená, ţe se studenty probíráme roli a postavení médií v čase autoritativních reţimů, speciálně tedy Protektorátu Čechy a Morava a komunistického Československa. A konečně třetí zkušenost je zkušenost analytika médií. Řízením osudu jsem se věnoval i kvantitativní analýze mediálních obsahů, podílel jsem se na zpracování několika studií a analýz a na jedné relativně úspěšné učebnici. Kdyby vás to neurazilo a nepovaţovali jste to za nevhodné, vzal jsem s sebou dva výtisky pro případ, ţe byste měli zájem. Je to relativně starý text, ale stále pouţívaný. Nevím, smím-li vám to předat. Věřím v to, ţe knihou se uplácet nedá, ale třeba na to máte jiný náhled. Předsedající Martin Komárek: Určitě to za úplatek bude vydáváno. Já jenom ukáţu, ţe tam ţádné stovky nejsou, aby to bylo transparentní pro všechny. Nic tam není. (Veselost v sále.) Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Stokoruny ze škol neplynou, obávám se. Tato učebnice je pro příleţitost, při které před vás předstupuji, zajímavá tím, ţe jsme jí opatřili případovou studií, jako příklad konkrétní analýzy jsme uvedli rozbor vysílání Českého rozhlasu o krizi v České televize na přelomu let 2000 a 2001, coţ mi přišlo, ţe je patřičné a v této souvislosti zajímavé.

- 2/136 -


25. 2. 2014

Uvědomuji si, ţe jsem přesáhl čas, takţe na závěr shrnutí mé koncepce jednou větou. Nabízím uplatnit svou zkušenost s řízením veřejné instituce i s výukou a realizací mediálních analýz při kontrole hospodaření. Předsedající Martin Komárek: Já vám děkuji, pane Končelíku. Čas byl akorát. Bylo to úplně akorát. Teď máme maximálně deset minut na otázky a odpovědi. Prosím milou kolegyni a kolegy, aby to bylo fér, aby se ptali. Pan Stanjura. Poslanec Zbyněk Stanjura: Mám dvě otázky. Za prvé. Čí zájmy budete v Radě České televize hájit? A pokud moţno trošku konkrétně, jaké zájmy to jsou. A druhá otázka. V ekonomické oblasti byste se ve své kontrolní činnosti jako radní České televize zaměřil nejvíce na co? Děkuji. Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Čí zájmy? Já jsem hluboce přesvědčený, ţe v Radě České televize chybí akademici. Ona ta odpověď není asi úplně optikou Poslanecké sněmovny ta správná. Mám pocit, ţe zájem veřejnosti zprostředkovaný přítomností skupiny obyvatel, kteří se dlouhodobě a profesně médiím věnují ve smyslu vědeckého bádání a pedagogické činnosti, je příčinný a patřičný. Tudíţ má odpověď, bude-li takto akceptována, zní: rád bych zastupoval skupinu pedagogů a mediálních vědců, neb si myslím, a teď doufám, ţe to můţu říct, ţe té oblasti rozumíme a profesně se jí věnujeme. K druhé otázce. Za čtyři roky působení v pozici děkana jsem si ujasnil jednu základní principiální záleţitost v přístupu k prostředkům distribuovaným skrze daňové poplatníky směrem k veřejným institucím. Nám se dlouhodobě celých dvacet let nedaří, aby prostředky cílené na výkon doputovaly k zaměstnancům. Typicky pro vysoké školy platí, ţe prostředků není málo, ale jsou špatně distribuované. U České televize, domnívám se, tento problém lze detekovat taky. Já bych si velmi přál, aby se podařilo dohledávat úspory a směřovat je k zaměstnancům. Koneckonců televize je národní klenot, ale klenot dělají lidé, nikoliv budovy, nikoliv investice, nikoliv koberce. Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za odpovědi. Abychom si rozuměli, uţ dopředu jste říkal, ţe odpověď bude tady na půdě Poslanecké sněmovny špatně. Já tedy musím říct, ţe jsem trošku zklamaný, ţe jsem myslel, ţe budete hájit zájmy koncesionářů. A vy jste se rozhodl, ţe budete hájit zájmy, nic proti tomu, je to legitimní, ale nějaké určité skupiny. Ale nic proti. Já jsem to nemyslel vůbec politicky, i kdyţ sedíme v Poslanecké sněmovně. Myslím - 3/136 -


25. 2. 2014

si, ţe Rada České televize je klíčový orgán koncesionářů, ani ne vědců, ani ne politiků, ani ne umělců, ale koncesionářů. Ale to nevadí. Děkuji za upřímnou odpověď a debatu o odměňování a distribuci peněz na vysokých školách necháme na jindy. Moc děkuji. Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Nevím, jestli smím reagovat. Role Rady v zastupování zájmů koncesionářů, respektive poplatníků, koncesionářů televizních poplatků mi přišla natolik přirozená a logická, ţe jsem se cítil tázán na to, kterou část poplatníků máte na mysli. V tom případě plně a naprosto souhlasím. Od toho Rada je. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Teď se hlásil pan Soukup. Poslanec Zdeněk Soukup: Měl bych jednu otázku, kratičká odpověď. Spolupracoval jste třeba někdy jako externista nějakým způsobem s Českou televizí? Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Jediná spolupráce, kterou si uvědomuji, je jedna analýza zadaná Radou České televize v roce 2001. Jinak jsem nepracoval ani na dohodu, ani nijak jinak. Nevím o tom, ţe bych někdy pracoval ve spolupráci s Českou televizí, coţ ovšem odpověď, ţe si nejsem jistý, je podmíněna tím, ţe jsme navázáni na grantové prostředky a je moţné, ţe existuje nějaký grant, který máme spolu s Českou televizí, ale já o něm tedy nevím. Takţe odpověď zní ne – mé hluboké přesvědčení. Poslanec Zdeněk Soukup: Děkuji, dostatečná. Předsedající Martin Komárek: Další otázky. Já se zeptám, jestli dovolíte. Který z ředitelů České televize po revoluci podle vás byl nejlepší? Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Já to asi nesmím říct, protoţe bych to potom musel vysvětlovat ve vztahu ke studentům. Já odpovím jako osoba, nikoliv jako učitel, jako osoba Končelík. Já mám nejraději Mathého, ale má to spoustu otazníků, spoustu konotací. Česká televize čerstvě porevoluční je úplně jiná Česká televize neţ Česká televize současná. Funguje v jiném legislativním prostředí, za jiných toků peněz, s jinými výdaji, digitalizace všechno zásadně mění. Odpověď není jednoduchá, ale za Končelíka říkám, ţe mám nejraději Mathého.

- 4/136 -


25. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Jenom krátká otázka. Co vás zaujalo v dnešním zpravodajství České televize? Míním tím třeba od půlnoci, i reprízy. Děkuji. Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Já jsem šel spát těsně po půlnoci a vstával jsem s dětmi do školy, takţe jsem se dnes nedíval. A ze školy jsem jel rovnou sem. Předsedající Martin Komárek: Uţ nevidím další otázky, takţe vám mockrát děkuji, pane Končelíku. Prosím pana Medka. Pan PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.: Také velice děkuji. Přeji v rámci moţného hezký den.

Předsedající Martin Komárek: Prosím, pane Medku, vašich pět minut. Pan Mgr. Richard Medek: Dobrý den. Jmenuji se Richard Medek. Co se týče mých zkušeností, které si myslím, ţe mě opravňují k tomu nabídnout svoji kandidatury do Rady České televize, tak jenom velice ve stručnosti. Pracoval jsem ve veřejnoprávních médiích a pracoval jsem i v komerčních médiích. Spolu s Vladimírem Ţelezným jsem prvních šest let na manaţerském postu budoval televizi Nova, potom jsem pracoval v České televizi jako producent, coţ byl ten původní producentský systém, nastoupil jsem po Čestmíru Kopeckém, teď se Česká televize k producentskému systému vrátila. Pak jsem roky pracoval v Českém rozhlase jako programový ředitel a posléze jako generální ředitel, z kteréţto funkce jsem ze zdravotních důvodů odstoupil. Co se týče České televize, abych řekl pár konkrétních i obecních záleţitostí, myslím si, ţe Česká televize v současné době pomalu rozkvétá. Mým hlavním zájmem, pokud bych byl nominován na člena Rady, by bylo zpravodajství a publicistika. Myslím si, ţe to je alfa a omega veřejnoprávnosti v našich podmínkách jako takové. Jsem celoţivotním zastáncem existence a prosperity veřejnoprávních médií. Mám k tomu k určité zkušenosti ze zahraničí. Několikrát

jsem byl na stáţi v BBC, projel jsem americká média,

byl jsem

v Deutschlandfunku v Německu a v 90. letech, kdyţ jsem tohle všechno absolvoval, jsem se snaţil tyto zkušenosti aplikovat na naše podmínky. Šlo to těţko, ale pomalu se myslím dle - 5/136 -


25. 2. 2014

mého názoru veřejnoprávní média posouvají do polohy, která by jim měla přináleţet. Samozřejmě ţe Česká televize není jenom zpravodajství. Hlavní jsou samozřejmě peníze, rozpočtové záleţitosti. Myslím si, ţe v brzké době bude problémem České televize poté, jak se snaţí investovat do formátu i do zpravodajství, otázka zvýšení koncesionářských poplatků. Česká televize jsou také dokumenty, je to dramatická tvorba. Pokud bych měl říct jednu větu k dramatické tvorbě, některé věci se vedou, některé věci jsou podle mého názoru trošku poplatné současným schématům tvorby dramatických věcí. Návrat k producentskému systému chápu jako velké plus, nicméně asi bych měl jednu připomínku. Pokud jsem se díval a mám informace, tak většina producentů se rekrutovala z produkčních, takţe mám pocit, ţe na těch formátech to je vidět, ţe tam chybí invenční dramaturgie. Co se týče zpravodajství, tak samozřejmě sleduji současný stav. Sledoval jsem situaci kolem jakési vzpoury dvaceti redaktorů. Můj názor na to je takový, ţe to je samozřejmě houšť věcí, jako editoriální panel a případně poradní orgán Rady atd., ale myslím si, ţe tyto věci se nedají zvládnout bez manaţerské odpovědnosti. Velice jsem ocenil krok Petra Dvořáka, kdy mu sice nevyšel jeho pokus s diskutačními věcmi, ale nakonec se rozhodl vyřešit to manaţersky. Všechny věci se nedají řešit kamínkovou metodou starého Řecka z Athén, protoţe za prvé u nás na to nejsou podmínky a za druhé je to většinou metoda bez osobní odpovědnosti. Do Rady se hlásím. Tři roky teď v oblasti médií nepracuji. Pracoval jsem v této oblasti dvacet pět let na novinářských i manaţerských postech. Teď jsem tři roky mimo a nabízím svou kandidaturu, nikam se necpu, ale po úvaze a odstupu, který je nesmírně důleţitý, protoţe kdyţ pracujete v médiích, tak vás to vlastně vcucne, úplně jinak se díváte na svět a na procesy, na politické vlivy, na jednání. To jsem všechno absolvoval a samozřejmě to znám. Jednak jsem se zklidnil, protoţe kaţdý, kdo pracuje v médiích dvacet pět let, tak je prostě vyčerpaný, nervózní. Mně se to stalo jaksi aţ vrchovatě, ale mediální svět teď vidím trošku jinak. Myslím, ţe bych dokázal přinést určitou objektivitu do rozhodnutí a návrhů, které bych měl jako radní k dispozici. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Taky přesně. Všichni to mají nacvičeno. Já jsem se tedy po pět a dvaceti letech v médiích necítil unavený a vyčerpaný, tak se cítím po třech měsících v politice, ale bude to horší. Takţe prosím, dámo a pánové, o vaše otázky. Pan Stanjura. Prosím.

- 6/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Zbyněk Stanjura: Měl bych dvě otázky. Já jsem úplně nepochopil, ţe byste se jako radní chtěl věnovat zpravodajství a publicistice. Jak si to představujete? A druhá věc. Kdyţ se podíváte do sloţení externích nákladů na výrobu podle ţánru, jestli byste, pokud by přišel ředitel s nějakou systémovou změnou, ji podporoval a jakou, to znamená, který ţánr byste spíš potlačoval a který byste spíše podporoval v okamţiku výdajů na externí náklady na výrobu pořadů podle ţánru. Pan Mgr. Richard Medek: Se zpravodajstvím jsem to myslel tak, ţe systém veřejnoprávních médií umoţňuje, a dokonce i dle zákona přikazuje vytvářet určitý typ zpravodajství. Základem zpravodajství je samozřejmě objektivita. Co bych změnil, je vyváţenost a vlastně cesta k informacím a do hloubky. Česká televize k tomu má myslím si dostatek finančních prostředků. Mým zájmem by bylo, a myslím si, ţe je to opravdu alfa a omega, existence veřejnoprávních médií, takţe zpravodajství a publicistika, objektivita, hlídat věci, které se nakonec propírají i v médiích a jsou leckdy jaksi kamenem sváru. To je můj pohled na to, proč bych se třeba věnoval zpravodajství. Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se omlouvám. Já tomu rozumím. Ale jak? Na základě které kompetence, kterou má Rada, byste tohle chtěl dělat? Já se omlouvám, tohle by měl dělat šéf nebo ředitel zpravodajství. Vy máte potenciálně rozhodovat o stíţnostech na generálního ředitele, ale nevím. Neumím si představit, jak byste to z pozice radního, řekl bych, ţe je to pozitivní, co jste řekl, nijak to nerozporuji, prosazoval. Pan Mgr. Richard Medek: Samozřejmě člen Rady není manaţer, takţe nemůţe řídit zpravodajství, ale jistě kaţdý radní má nějaké své zkušenosti a uplatňuje nějaké názorové spektrum. Vím, ţe radní můţou jaksi vyřizovat pouze ţádosti na generálního ředitele, to samozřejmě znám, ale myslím si, a praxe to ukazuje, ţe obsahově stíţností, ať uţ na generálního ředitele, nebo i uvnitř televize z oblasti zpravodajství, je dost a vţdycky jich bude dostatek a určitě v diskusích, které vedou potom k nějakému závěru, bych uplatnil své zkušenosti a na tyto věci bych se vţdycky soustředil. Asi by mě víc zajímaly, neţ kdyţ by si někdo stěţoval – teď nevím konkrétně, ale takto to myslím. Co se týče rozpočtů. Jaké ţánry bych upřednostňoval, to znamená záleţitosti mimo zpravodajství. Určitě víme, ţe ze zákona má Česká televize, respektive oba veřejnoprávní prostředky, všechny tři, nějaké věci, které musí dodrţovat, kdyţ pominu zábavu, to je nešťastná záleţitost všude, tak určitě vzdělávání, určitě pro děti. To, ţe Česká televize udělala - 7/136 -


25. 2. 2014

D, je obrovský krok kupředu. Myslím si, ţe to mohla udělat uţ dávno. Vzhledem k tomu, ţe současný generální ředitel splnil svůj slib, ţe to nebyla jenom proklamace při volbě, tak do dětí se rozhodně musí investovat a tam bych nárůst určitě podpořil. Předsedající Martin Komárek: Paní kolegyně Nováková. Potom pan Sklenák. Poslankyně Nina Nováková: Pane Medku, kdybyste byl tak laskav a blíţe popsal rozdíl mezi dnes vaším reflektovaným pohledem na média oproti tomu, kdy jste byl úplně integrován v televizi a médiích. Dokázal byste zachytit, v čem reflexe nejvíc spočívá? Pan Mgr. Richard Medek: To je těţká psychologická otázka. Kdyţ jste v médiích a jste na manaţerských postech, byl jsem na manaţerských postech dvacet pět let, moţná proto jsem z toho byl víc unavený neţ pan Komárek, tak všichni víme, ţe politické a ekonomické vlivy na veřejnoprávní média čím jste výše, tak na vás více dopadají a tím více se některým těmto věcem musíte bránit. To jsou věci, které samozřejmě řešíte postupem času více neţ programové záleţitosti. Myslím si, ţe po určitém času, někdo to moţná dokáţe, já jsem to neúplně nedokázal, vás ty věci pohltí a začínají vás, a vy si to uvědomujete, v některých věcech orientovat trošku jinak neţ byste býval sám chtěl věci posunout. Řeknu příklad. Já jsem vyhrál výběrové řízení na generálního ředitele Českého rozhlasu s jednoznačnou jednoduchou koncepcí. Po třech nebo čtyřech měsících zafungovaly na Radu politické tlaky a moje koncepce, kdyţ jsem ji chtěl uplatnit a přednesl jsem ji na Radě opět úplně do puntíku tu samou, nebyla přijata. V jaké situaci se potom ten manaţer nachází? Jste vlastně úplně bez základu, bez moţnosti uskutečnit svůj vlastní plán. A i vůči zaměstnancům je to samozřejmě trapné, ţe. Tohle chci říct. Kdyţ jsem teď od toho tři roky pryč, tak se jednak i na bývalé procesy dívám jinak, dívám se jinak na média v tom, ţe si myslím, a jsem uţ dnes přesvědčen o tom, ţe některým vlivům lze lépe odolat, neţ kdyţ vás to pohlcuje. Takţe určitá vnitřní objektivita je myslím posílením procesu, kdyţ člověk je od toho dál. Nevím, jestli to takhle stačí. Poslankyně Nina Nováková: Děkuji vám za otevřenost odpovědi. Děkuji. Předsedající Martin Komárek: Také děkuji. Pan Sklenák. Uţ je to poslední otázka, jenom krátká odpověď, protoţe čas se asi za minutu vyčerpá. Děkuji mockrát.

- 8/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Velmi krátce. Jenom bych se ještě rád vrátil k objektivitě zpravodajství, o které jste mluvil, a zeptal se vás, jestli můţete říct nějaký příklad z poslední doby, kdy se vám zdálo, ţe zpravodajství na České televizi bylo neobjektivní. Pan Mgr. Richard Medek: Můţu vám říct iks případů, kdy zpravodajství na České televizi bylo objektivní. Kdy bylo neobjektivní? Zřejmě poslední případ je sporná záleţitost kolem informování o prezidentovi při otevírání korunovačních klenotů. Já ale nejsem stejně přesvědčen o tom, ţe to bylo neobjektivní. Tohle bych nepovaţoval ani za jednoznačný příklad, protoţe tam chyběla jedna zásadní diskuse, a to je diskuse o tom, jestli zavrávorání pana prezidenta patří do veřejnoprávního zpravodajství jakoţto nosná záleţitost. Jestliţe tohle byl problém, o který se jednalo, tak bych na to šel trošku i z jiné strany, ale není to podle mne ta neobjektivita. Abych vám řekl konkrétní příklad neobjektivity, tak si myslím, ţe to si Česká televize nemůţe dovolit, a velice na to dbá, jak to tak sleduji. Včera jsem třeba sledoval večer Reportéry a musím říct, ţe za poslední dobu za Janečka jsem to pomalu přestal sledovat, protoţe tématiky komunálních odpadů atd. mi pro tento pořad nepřišly úplně nosné. Včera jsem viděl reportáţ o úniku peněz ze zdravotnictví, která byla hodně na hraně a byl jsem hodně překvapen a mile, ţe se do toho Česká televize pustila, protoţe dokáţu i posoudit ten dopad dovnitř České televize, do okolí. A objektivita tam byla velice dobře zachována. Já vám neumím říct příklad neobjektivity.

Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Děkujeme moc. Poprosím pana Richarda Ţádníka. Pan Ing. Radek Žádník: Dobrý den. Váţení pánové, váţená dámo, já jsem si také rozvrhl svůj pětiminutový čas tak, ţe bych se za prvé chtěl představit a za druhé vám objasnit, s jakou motivací jsem se rozhodoval, ţe budu kandidovat do Rady České televize. Jmenuji se Radek Ţádník. (Předsedající se omlouvá.) Je mi 42 let. Vystudoval jsem Vysokou školu ekonomickou v Praze v roce 1995. Zdravím pana profesora Hindlse, který mě učil statistice. V roce 1995 jsem absolvoval na Fakultě financí. Poté jsem zastával řadu manaţerských pozic, ať uţ ve veřejných nebo privátních firmách, včetně privátních firem se zahraničním kapitálem. V roce 2009 jsem se dostal do kontaktu s Českou televizí. Byl jsem osloven vedením jedné renomované konzultantské společnosti, která pracovala pro Českou - 9/136 -


25. 2. 2014

televizi, abych coby expertní spolupracovník vedl tým odborníků, konzultantů, kteří pracovali na projektech v oblasti personalistiky, kontroly nebo ekonomiky pro Českou televizi v souvislosti s připravovanou restrukturalizací České televize. Spolupráce úspěšně probíhala a v roce 2010 mi tehdejší generální ředitel nabídl, abych posílil topmanagement České televize. Já jsem jeho nabídku přijal a stal jsem se ředitelem programových okruhů České televize. Do mé řídící působnosti přímo spadali výkonní ředitelé, chcete-li intendanti programů ČT 1, ČT 2, ČT 4 a ČT 24 a Nových médií. Svoje angaţmá v České televizi jsem ukončil v roce 2011 na konci měsíce září, kdy se novým generálním ředitelem stal pan Petr Dvořák. Domníval jsem se, ţe jeho nahlíţení a pohled na budoucí směřování České televize, které prezentoval ve svém kandidátském projektu, se natolik odlišuje od mých názorů, ţe jsou prakticky neslučitelné, a tudíţ jsem se dobrovolně rozhodl Českou televizi opustit. Nyní k druhému bodu, proč jsem se rozhodl, ţe se budu ucházet o místo v Radě České televize. V zásadě hlavně proto, ţe si myslím, ţe Česká televize nevzkvétá. Jsem ekonom, takţe tady nebudu hodnotit věci, které nepřísluší do mojí profese, ale chtěl bych se zastavit u pár ekonomických. Česká televize od roku 2004 do roku 2011 hospodařila kaţdý rok tím způsobem, ţe její výnosy převyšovaly její náklady. Přebytečné prostředky, které Česká televize nakumulovala především výběrem takzvaných televizních poplatků, ročně to dělá zhruba 5,8 mld. korun, ukládala do jakýchsi rezerv a na těchto rezervách na fondu televizních poplatků ke konci roku 2011 činila disponibilní hotovost 3,6 mld. korun. V roce 2012 se ale ekonomická situace prudce změnila a tento trend pokračuje dodnes. Podle schváleného rozpočtu České televize na rok 2014 bude na konci roku 2014 z těchto 3,6 mld. zbývat pouze 2,2 mld. korun, jinými slovy 1,4 mld. se za poslední tři roky spotřebovaly z nakumulovaných zdrojů z minulých let. Bude-li to takto dál, bude Česká televize nucena řešit svoji finanční tíseň do dvou, maximálně tří let. A to se stalo podle mého názoru za tiché součinnosti Rady České televize, která dostatečně neupozornila na tento problém, a obávám se, ţe, vy, paní poslankyně a páni poslanci, aţ budete projednávat výroční zprávu České televize za rok 2012 ani v důvodové zprávě, ani v dalších komentářích takto jasně poloţená fakta nenajdete. Já jsem ekonom. V současné radě ve čtrnáctičlenném sloţení je struktura taková, ţe tam není ani jeden takový člověk, takţe z tohoto důvodu dávám k dispozici svoje zkušenosti a znalosti a věřím, ţe moje případná účast v Radě České televize by prospěla posílení její kontrolní funkce.

- 10/136 -


25. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Dovolím si poloţit první otázku, potom hned pan Korte. Můţete stručně říct, v čem byla koncepce pana Dvořáka totálně v nesouladu s vaším pohledem na Českou televizi. Pan Ing. Radek Žádník: Znovu se vrátím k tomu, co jsem tady říkal. Myslím si, ţe Česká televize, která hospodaří ročně se 6,5 mld. korun by měla být nastavena tak, aby její hospodaření bylo dlouhodobě udrţitelné. A právě vize otevření pátého kanálu v sobě zahrnuje velmi významné navýšení nákladů České televize. Pozor, teď nejsem proti pořadům pro děti, teď nejsem proti tvorbě vlastních pořadů, ale samozřejmě s otevřením dalšího kanálu musíte zaplatit přenosové poplatky. Mimochodem dětský kanál podle oficiálních údajů má dneska 64 % akvizičních pořadů, tj. pořadů, které Česká televize nakupuje. To jsou prostředky, které by mohly jít do původní vlastní tvorby, ale protoţe máte najednou o 25 % větší plochu, musíte ji nějak vyplnit. Dětská tvorba je ta nejdraţší. Skutečně minutové náklady u dětské tvorby patří k těm nejdraţším, samozřejmě tím myslím hlavně hranou tvorbu. Pokud nakoupíte 64 % plochy, tak zákonitě tyto částky chybí pro vlastní tvorbu v České televizi. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Prosím, pane Korte, váš dotaz. Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Já jsem měl dvě otázky. S první jste mě předběhl, takţe pouze druhá. Jestli se nemýlím, pane Ţádníku, vaše manţelka je herečka. Nedomníváte se, ţe máte v tomto případě střet zájmu? Pan Ing. Radek Žádník: Nedomnívám se, ţe mám střet zájmu. Samozřejmě moje manţelka působí v Dejvickém divadle, hrála v řadě pořadů pro Českou televizi ještě v době, neţ jsem do České televize nastoupil. Naopak, po dobu, kdy jsem v České televizi byl, tak dostala jednu jedinou roli nezávisle na mojí účasti v managementu a od doby, kdy jsem Českou televizi opustil, uţ nedostala nabídku vůbec ţádnou, takţe musím říct, ţe si rozhodně nemyslím, ţe by moje účast v Radě České televize mohla nějak souviset s tím, jestli je moje ţena nějakým způsobem obsazovaná, či nikoliv. Předsedající Martin Komárek: Prosím, pane Stanjuro. Poslanec Zbyněk Stanjura: Asi jsme to četli oba dva, výroční zprávy. Já s vámi prostě nemohu souhlasit, ţe informace, které jste tady řekl, tam nejsou. Kdo umí číst výkazy, - 11/136 -


25. 2. 2014

tak je tam přece najde. Jsou tam podle mě i okomentované, najdete je ve srovnání roku 2011 a 2012. Jsou tam i kumulovaná čísla nejenom za období. To jenom, ţe nejsme úplně laici, ţe si v tom neumíme nic najít. Nicméně, kdyţ mluvíme o ekonomice, tak za prvé si myslím, ţe volební období by se mělo hodnotit celé. V ekonomice to nefunguje tak, ţe kaţdý rok musíte být v plusu. Nevidím to tak dramaticky, jak jste říkal, ţe do dvou let dojdou zdroje. Nevím, co by se muselo stát, nicméně my jako zákonodárci jsme taky nějakou změnu udělali, čímţ jsme omezili příjmy České televize, udělali jsme to vědomě i s tím, ţe tam nějaký propad bude, coţ se logicky bude projevovat od roku 2012. Bylo to myslím osm měsíců od roku 2013 po celý rok. Podobná otázka jako vašeho předchůdce. Kdyţ se podíváme na externí náklady, které tvoří 2,3 mld. ročně, podívejte se na strukturu. Kde se tam dá šetřit? Já tam vidím, kde se dá podle mě šetřit na veřejnoprávní televizi v poloţkách, ale rád bych to slyšel od radních a tam si myslím, ţe je docela jednoduchá cesta k vyrovnanému rozpočtu, pokud se to vezme jako dogma, ţe kaţdý rok. Já si spíš myslím, ţe to má být za nějaké období, protoţe můţete něco nastartovat a přinese to nějaký profit v budoucnosti. Děkuji. Pan Ing. Radek Žádník: Nejdřív vám dám za pravdu. Skutečně je potřeba posuzovat ekonomiku subjektu za delší období. Já jsem jenom říkal, ţe deficitní stav hospodaření se opakoval i v roce 2013 a 2014. To jenom na doplnění. Za druhé. Ptal jste se, kde bych ušetřil ve 2,3 mld. To jsou náklady na výrobní úkol. Já bych v nákladech na výrobní úkol šetřil nechtěl, to je přece hlavní poslání České televize financovat vlastní tvorbu. Nicméně je potřeba se podívat právě na ostatní náklady, ať uţ jsou to náklady distribuční nebo ostatní reţijní náklady. Samozřejmě můţeme najít poloţky, které by ve výrobním úkolu mohly být niţší, ale to uţ se dostáváme k ekonomice jednotlivých pořadů, a to je asi problematika, kterou na tomto prostoru nejsme schopni teď řešit. Poslanec Zbyněk Stanjura: My si asi nerozumíme. Já se omlouvám. Já jsem mluvil o externích nákladech na výrobu. Abychom si rozuměli, jestli je tam skoro 600 mil. za nákup sportovních programů, ne za výrobu, tak to není o jednotkových cenách na jednotlivé pořady, ale o tom, co má být na placeném kanálu a co má být na veřejnoprávním a zda chceme tyto obrovské peníze platit. Ale uţ o tom nechci diskutovat. Jenom abyste věděl, kam jsem tím dotazem směřoval. Ne abychom řešili jednotkové náklady jednotlivých pořadů, to já skutečně neumím, ale v té sumě vidím, ţe je to absolutně nejvyšší částka z externích výrobních nákladů.

- 12/136 -


25. 2. 2014

Pan Ing. Radek Žádník: Souhlasím. Česká televize má jako jeden z úkolů samozřejmě podporovat menšinové sporty, ty, o které nemají komerční televize zájem. Určitě by se dalo ušetřit na přenosech a sportovních právech, která Česká televize kupuje a po kterých by klidně mohly sáhnout komerční televize. To je bez debat. Řečník: Do jaké míry je podle vás v současné době naplňován princip veřejnoprávnosti? Mám tím na mysli pochopitelně hlavně zpravodajství a publicistiku České televize. Děkuji. Pan Ing. Radek Žádník: Já se domnívám, ţe v České televizi stále pracuje dostatek kvalitních ţurnalistů, kteří dělají svoji práci dobře, ale je pravda, ţe hlavní zpravodajská relace se v zájmu vyšší sledovanosti posunula směrem k infotainmentu místo toho, aby se tvářila a byla konzervativní a profesionální zpravodajskou relací, a to si myslím, ţe je jeden z důvodů toho, proč dochází k názorovým sporům uvnitř redakce České televize. Jinak si myslím, ţe co se týká publicistiky, tam Česká televize svoji veřejnoprávní úlohu plní. Samozřejmě vţdycky vzniknou příspěvky, které jsou pro někoho citlivé více, pro někoho méně, ale od toho je tady veřejnoprávní médium. Takţe z tohoto pohledu zachování veřejné sluţby hlavně ve zpravodajství se domnívám, ţe Česká televize se vydala právě cestou získávání dalších a dalších diváků a moţná je to někdy na úkor toho, aby si zachovala tvář konzervativního média. Předsedající Martin Komárek: Nevidím další otázky. Takţe vám děkuji. Pan Ing. Radek Žádník: Děkuji za pozornost. Předsedající Martin Komárek: Prosím pana Richarda Hindlse. Pan Richard Hindls: Dobrý den, váţená paní poslankyně, dobrý den, váţení páni poslanci, moje jméno je Richard Hindls. Před 25 dny jsem skončil svoji osmiletou misi jako rektor Vysoké školy ekonomické. Mám za sebou osmiletou dráhu v této pozici a předtím pětiletou dráhu děkana jedné z fakult, jak uţ tady pan kolega zmínil. Moje zkušenost z pohybu ve veřejném prostoru, a tam samozřejmě patří i Česká televize, je poměrně značná. První taková věc, která, pokud bych se do Rady dostal, by pro mě byla určitým vodítkem pro práci, je samozřejmě práce s rozpočtem, práce s penězi, jakkoliv veřejné vysoké školy mají - 13/136 -


25. 2. 2014

samozřejmě trošku jiný systém financování a jiný systém vydávání nákladů, neţ má Česká televize, přesto si myslím, ţe veřejný prostor má mnoho společných znaků a některé ekonomické kategorie, jako je třeba DPH bez nároku na odpočet, vazba tohoto ukazatele třeba na výnosy z poplatků a podobně si myslím, ţe je velmi společná některým prvkům, se kterými jsem se setkával. Druhá věc. Já se dlouhodobě pohybuji také v oblasti České televize jako respondent, absolvoval jsem desítky, ne-li stovky nejrůznějších vystoupení od Otázek Václava Moravce aţ po Hostem na telefonu je. Z toho mám určitou zkušenost. Sám se v ekonomickém prostoru dlouhodobě pohybuji, dovedu si představit jak práci těch, kteří takovéto pořady připravují, tak také jak obtíţně se shánějí respondenti, a tady si myslím, ţe bych mohl určitým způsobem přispět ke zkvalitnění zpravodajství. Moje zkušenost jako toho, kdo je zavolán na telefon, je v těchto věcech poměrně tristní, protoţe velmi často se stává, ţe se shání respondenti na poslední chvíli, prakticky se volá omezený okruh lidí, lidí, kteří třeba nemají k dané problematice úplně přesný vztah, a to samozřejmě komplikuje vysílání. Pokud se k tomu přidá řekněme i mírná nepřipravenost moderátora, tak výsledkem takového rozhovoru bývá poměrně často velký problém. Mohl bych samozřejmě České televizi nabídnout řadu kontaktů, které v ekonomické oblasti mám a pokusit se řekněme prostřednictvím Rady přispět i k této oblasti. Třetí věc, která je pro mě poměrně přitaţlivá, je hodnocení toho, co Česká televize vysílá. Já jsem se v minulosti měl moţnost podílet jak v Českém rozhlase, tak v České televizi na přípravě toho, čemu se říká peoplemetry, toho, čemu se říká průzkum sledovanosti, a vím, ţe tvrdá interpretace, jak je postavena třeba ve výročních zprávách, není úplně přesným odrazem toho, jaká sledovanost skutečně je. Konečně poslední věc, kterou bych se moţná docela rád zabýval, je určitý náhled na dlouhodobou koncepci, protoţe i z mála, co jsem tady slyšel předtím, i z toho, co se dá vyčíst z otevřených zdrojů, je jasné, ţe Českou televizi nečeká lehké období, ať uţ z finančního hlediska, ať uţ z oblasti fragmentace televizního trhu, ať uţ z oblasti nakládání se strukturou programu, s přesunem do publicistických a podobných programů, takţe si myslím, ţe i v této oblasti by moje zkušenosti z veřejného prostoru mohly být pro Radu přínosem. Předsedající Martin Komárek: Moc děkuji. Prosím otázky, dámo a pánové. Já se tedy zeptám na váš pohled na to, co říkal pan Ţádník, ţe Česká televize projídá nějaké rezervy. Jak to vidíte vy?

- 14/136 -


25. 2. 2014

Pan Richard Hindls: Já si nemyslím, ţe by Česká televize byla v kritické finanční situaci, hospodaří s rozpočtem, který se pohybuje na hranici 7 mld. korun. Samozřejmě zdrojovost financování je svým způsobem velmi omezená, protoţe prakticky přes 90 % všech prostředků, které do České televize natékají, jsou prostředky z oblasti koncesionářských poplatků. Tam uţ nevidím příliš prostoru pro jednak navýšení těch, kteří neplatili, nebo svoje poplatky platili nedostatečně. Stejně tak si myslím, ţe problematická je i záleţitost toho, ţe by Česká televize mohla třeba ve větší míře přejít na placené programy. Nemám zato, ţe by hospodaření České televize bylo v kritickém stavu, ale domnívám se, ţe řekněme přicházejících pět let, ať uţ nároky na technologii, na daleko větší podíl České televize v oblasti smart televizí a podobně bude klást nároky, ale nemyslím si, ţe by Česká televize v současné době nebyla schopna tuto situaci zvládnout. Předsedající Martin Komárek: Pane profesore, vy jste vychoval řadu velmi kvalitních ţáků. Jak se díváte na takovou jakousi generační výměnu v České televizi? Pan Richard Hindls: Máte na mysli v managementu České televize? To se přiznám, ţe nedokáţu samozřejmě úplně dobře posoudit, protoţe s většinou lidí se prakticky vůbec neznám, nebo jsem dokonce nikdy neviděl. Otázka generační výměny, to se samozřejmě děje i v prostoru, ve kterém jsem se dosud pohyboval. Já stále spíše více vnímám otázku výměny schopností nebo výměny neschopností. Přiznám se, ţe pro mě věk, vzhledem k tomu, kolik mi je, tak není úplně to rozhodující. Rozhodující je profesionalita bez ohledu na to, kolik je mně nebo komukoliv jinému. Řečník: Minule tu taky padlo o politických tlacích. Všichni víme, ţe se o nich hodně mluví. Myslíte si, ţe současná Rada je politicky ovlivněná? Pan Richard Hindls: Tohle nedokáţu posoudit, protoţe se s většinou členů Rady vůbec neznám a nikdy jsem některé z nich ani neviděl. Já jsem v současné době členem etického panelu, kam mě tato současná Rada, do které teď kandiduji, zhruba před rokem a půl zvolila. Moje zkušenost z tohoto období je poměrně velmi bohatá, protoţe se na etický panel dostávají témata, která projdou Radou a pan Uhde, nebo někdo další je do etického panelu pustí. Z toho, co se tam projednává, byť etický panel je samozřejmě pouze etický pohled, není to otázka celého fungování Rady a celého prostředí v České televizi, je to otázka naplňování kodexu, ale z tohoto pohledu jsem z toho, co přichází, neměl pocit, jestli je nebo není - 15/136 -


25. 2. 2014

politicky pod tlakem. Samozřejmě ţijeme v oblasti politiky, nemá smysl říkat, ţe taková situace neexistuje, ale nedokáţu tuto věc posoudit, protoţe tyto lidi neznám. Předsedající Martin Komárek: Pokud nejsou další otázky, já vám, pane profesore, moc děkuji. Pan Richard Hindls: Děkuji za slyšení. Předsedající Martin Komárek: Na řadě je pan Hovorka, ale pravdou je, ţe ještě máme pět minut. Čtyři. Předsedající Vítězslav Jandák: Pane Hovorko, přebírám veslo, takţe prosím, je to pět minut na prezentaci a pak deset minut je na otázky kolegů. Pane Hovorko, máte slovo, prosím. Pan Marek Hovorka: Dobrý den. Děkuji za to, ţe jsem postoupil do druhého kola. Mé jméno je Marek Hovorka a ještě několik dnů mi bude 33 let. Jsem ředitelem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a nominovala mě Filmová a televizní Akademie múzických umění. Mezinárodní festival dokumentárních filmů patří dlouhodobě mezi nejvýznamnější kulturní akce v České republice a je největší akcí svého druhu ve střední a východní Evropě. Vedle samotného festivalu má pořádající sdruţení za sebou spoustu dalších aktivit, ať uţ publikačních nebo na podporu filmových profesionálů. A z tohoto směru vyrůstá i můj zájem o Českou televizi jako médium, které se pohybuje mezi zábavou na jedné straně a kulturními hodnotami na straně druhé. Ve výroční zprávě se můţeme dočíst, ţe i samotná Česká televize vlastně povaţuje přispívání k podpoře české kinematografie za součást svého veřejnoprávního poslání a je nutno říct, ţe toto není úplně standardní pozice ve srovnání s jinými evropskými veřejnoprávními televizemi, ale tak je náš systém nastaven a já povaţuji za důleţité ho udrţet. Takţe jedna z věcí, kterou bych rád sledoval, je právě role České televize v jedné úrovni v podpoře dokumentárních filmů jako reflexe a paměti české společnosti a v druhé úrovni v podpoře kinematografie jako něčeho, čím se Česká republika prezentuje v zahraničí, ale zároveň samozřejmě i přispívá k nějaké reflexi podstatných problémů. Ještě jednu poznámku. Ještě jsem přemýšlel, kdyţ jsem viděl seznam mých kolegů kandidátů, proč bych vás měl přesvědčit, proč zrovna já, zvláště proto, ţe jsem oproti většině - 16/136 -


25. 2. 2014

výrazně mladší, a říkám si, ţe právě to je ten důvod, ţe Rada by mohla být i generačně různorodější, protoţe Česká televize stejně jako všude ve světě začíná čím dál více čelit problémům, ţe jí odrůstají diváci, ţe zkrátka se stává médiem jenom pro určitou generaci. A ta změna, aby si veřejnoprávní televize zachovala řekněme výrazný podíl i u nejmladších diváků je podle mě zapotřebí. V tom vnímám třeba ČT art jako důleţitý krok, ale technologie se proměňují nejen v úrovni konkrétních kanálů, ale právě vlivem internetu a digitalizace i v nejrůznějších dalších věcech. Zazněla tady před chvílí fragmentarizace. Tohle je věc, kterou bych také rád sledoval, aby se Česká televize nestala televizí pro seniory. Nic samozřejmě proti seniorům. Předsedající Vítězslav Jandák: Trochu se mě to dotklo. Děkuji vám. Ale nevadí, já nekandiduji. Dámo a pánové, máme tady deset minut na otázky. Já bych jednu otázku poloţil, pane Hovorko. Vy jste tady zmínil jen tak, by the way, art kanál. V čem vidíte neúspěch tohoto programu? A dá se skutečně říci i podle určitých kaváren, ţe tam je elita kulturního národa, nikdo se na to nedívá. Můţete mi říct, čím to je? Protoţe vás by to zajímalo? Pan Marek Hovorka: Určitě. Já si myslím, ţe obecně koncept kanálu rozděleného na dětský a umělecký je velmi chytrý nápad, protoţe děti by po osmé hodině měli spát a zároveň dospělí mají čas se nějakému programu věnovat. Myslím si, ţe kanál si hledá svůj profil. Z čísel, která jsou ve výroční zprávě, je vidět, ţe sportovní kanál během pěti let získal téměř pětinásobný nárůst ve sledovanosti, tak podle mě by podobná čísla mohla následovat nejen ten dětský, ale i umělecký kanál. Je to otázka profilace. Na druhou stranu musím přiznat, ţe z mého pohledu je profilace nevýrazná, protoţe zvláště ze začátku, teď uţ tam jisté posuny vidím, ale jakoby oslovoval stejné publikum. To znamená, ţe kdyţ skončí události na ČT 1, stejným jazykem stejní moderátoři mluví o kultuře, ale oslovují úplně jinou skupinu a v tom si myslím, ţe je základní chyba. Je potřeba si říct, ţe nyní nevysíláme Události pro 900 tis. diváků, ale moţná pro 50, nebo 100, ale to nám umoţňuje jít do hloubky, a tuto, vy jste řekl elitu, lidi, kteří se zajímají o dění kolem sebe, můţeme oslovit mnohem hlouběji. Tohle je prvek, který se samozřejmě prolíná celou diskusí o povaze České televize. Já uţ od dob mých studií na FAMU jsem vlastně přítomen diskusím, jestli se Česká televize má profilovat jako výrazně umělecký prostor a nebo jestli má být tím širokospektrálním médiem. Myslím si, ţe čas dal za pravdu těm, kteří říkají, ţe nemůţe rezignovat na to, ţe oslovuje co nejširší skupinu lidí, ale v tu chvíli je tady ČT art a ten by se měl profilovat výrazně náročněji.

- 17/136 -


25. 2. 2014

Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Kolegové, máte otázky? Pan kolega. Prosím. Řečník: Chtěl bych se zeptat. Převedu to na pole, které vám nebude asi tak vlastní jako filmovému tvůrci a producentovi, zpravodajství a publicistika. Souhlasíte s názorem pana Ţádníka, ţe by si televize měla zachovat určitý konzervativnější charakter, co se týče zpravodajství a publicistiky? Pan Marek Hovorka: Slovo konzervativní samo o sobě dobře zní, ale je otázka, co si pod ním představíme. Já myslím, ţe spoustu věcí, ke kterým nyní v České televizi dochází, je způsobeno tím, ţe si Česká televize dlouhodobě nevychovávala novou generaci ţurnalistů a editorů, ţe tam zkrátka tým fungoval vcelku velmi dobře delší čas, ale po nějaké době přišla z mého pohledu únava a vyčerpání a samozřejmě nějaké dílčí věci vás potom mohou rozhodit nebo demotivovat. Ale myslím si, ţe problém, jestli konzervativní, co je protipólem konzervativní, to není v tomto směru liberální, takţe si myslím, ţe jestli je tam nějaký problém, tak je to otázka práce s novými talenty. Trochu v posledním roce sleduji, ţe i na tomto poli se udál objev několika zajímavých moderátorů. Musím říct, ţe ještě kdyţ jsem studoval výroční zprávu, tak mě překvapilo, jak málo připomínek ze strany veřejnosti je na Českou televizi kladeno kvůli zpravodajství. Mediálně se o tom hodně mluví, ale vlastně nejvíc připomínek jde k pořadu Nedej se a potom zpravodajství má polovinu, a mluvíme o 160 a 80 připomínkách, kdyţ sečteme zpravodajství i všech regionálních stanic a pořadů jako celek. To mě překvapilo. Myslím si, ţe v tomhle směru je to dobrá známka. Na druhou stranu televize jakoţto veřejnoprávní médium by měla nastavovat standardy, takţe tam bych viděl naopak prostor pro to objevovat nové formáty. Předsedající Vítězslav Jandák: Ještě pan kolega. Prosím. Řečník: Naprosto s vám souhlasím, kdyţ jsme se bavili o generační výměně, ţe stáří není zásluha, ale ani mládí není zásluha. V tom se připojuji k panu kolegovi. Já myslím, ţe velmi hezky to tady pojal pan profesor. To jenom k tomu, co mě inspirovalo. Samozřejmě váš věk je krásný, Kristova léta. V čem si myslíte, ţe by Rada České televize měla zdravě oponovat dejme tomu vedení České televize a v čem naopak by měla spolupracovat a nebojovat? Děkuji.

- 18/136 -


25. 2. 2014

Pan Marek Hovorka: Já bych na to s dovolením zareagoval, na vaši poznámku. Já jsem Festival dokumentárních filmů zaloţil v roce 1997 a vedu ho 18 let, takţe naprosto souhlasím s panem rektorem, ţe důleţitá je profesionalita, nikoliv věk. Na druhou stranu vzhledem k věku vás oslovují různá témata a sledujete různé technologie. I já sám na sobě sleduji, ţe jiţ některé technologie nestíhám sledovat. A to si říkám, jak to se mnou bude, aţ mi bude třeba o 20, 30, 40 let více, jestli se toho doţiju. To je ta perspektiva, to není nic generačního. Naopak generační sounáleţitost povaţuji za velmi podstatnou pro společnost a myslím si, ţe je to jedno z poslání České televize, jak toto připomínat a dávat to jako téma do společnosti. Kdyţ jste zmínil otázku Rady České televize a jejího poslání, tak si myslím, ţe právě Česká televize je pod velkým tlakem ve smyslu sledovanosti, prostě je to nějaké téma, které do české společnosti vnesl Vladimír Ţelezný a vliv komerčních televizí. V roce 1994 jsme měli pocit, ţe komerční televize jsou všude na světě uţ desítky let a je to něco, co k nám přišlo s obrovským zpoţděním, a přitom v Německu byla první komerční televize spuštěna koncem 80. let, to znamená ten rozdíl, jak společnost vyspěla do stavu, kdy má veřejnoprávní i komerční televizi a zároveň, jak je schopna se vůči tomu i obrnit, byl úplně jiný neţ u nás v první polovině 90. let. A proto si myslím, ţe tlak a prosazení sledovanosti a čísel je něco, co ve společnosti zarezonovalo a v podstatě rezonuje dodnes, byť uţ cítím, ţe kromě čísel je důleţitý i obsah, ale stále se jaksi úspěšnost obsahu poměřuje čísly. Takţe z mého pohledu úkol Rady České televize, ať uţ bych byl jejím členem nebo ne, je právě vyvaţovat tlak na televizi ve smyslu sledovanosti. To neznamená, ţe by se měla stát marginální mediální sloţkou. Mluvil jsem o širokopásmovosti, ale zároveň si myslím, ţe je zkrátka důleţité, aby podpora pořadů byla vyváţená, a to by Rada měla hlídat. A zase musím říct, ţe mě velmi překvapilo, jak si třeba i autoři jednotlivých sekcí v rámci České televize při psaní výroční zprávy uvědomili, co je vlastně hodnotné, co do zprávy mohou napsat, co má trvání a co sice v daný čas bylo úspěchem, ale do výroční zprávy se to jaksi nehodí, takţe lpění na tom,co přetrvá, je podle mě jedna z rolí Rady České televize. Předsedající Vítězslav Jandák: Další otázka. Prosím. Poslanec Zbyněk Stanjura: To je dlouhá debata, jestli sledovanost nebo kvalita. Ale kdo má být ten arbitr? To je hrozně sloţité. Vy jste to tak pěkně popsal, ale kde je hranice. Kde je ještě dobře a kde to jsou vyhozené peníze? A naopak. A vyhozené peníze mohou být oběma směry, za prvé, ţe se nedívá nikdo, a nebo, ţe to je něco, co mohlo vznikat na komerční televizi bez peněz, které platí koncesionáři. Teď nemyslím, ţe je to jednostranné. Je - 19/136 -


25. 2. 2014

to hrozně sloţité a podle mě je to individuální. To se nedá říct, ţe kaţdý z nás bude mít jiné hledisko. Kde byste to viděl? Vy říkáte, ţe třeba Události sleduje málo lidí nebo hodně lidí a nebo, ţe by to mohlo sledovat méně lidí a kvalitněji. Nevím. Jsme v takové internetové době. Jak byste to viděl vy osobně, kde je hranice? Ano, takhle byly peníze koncesionářů uplatněny dobře, přestoţe to nemělo supersledovanost. Na druhé straně, kdy uţ to nemá cenu, ţe uţ se nedívá nikdo, moţná autoři. Pan Marek Hovorka: Určitě děkuji za otázku. Jenom nevím, jestli jsem se dobře vyjádřil, co se týče Událostí. Já jsem mluvil o hlavním vysílacím bloku na ČT 1 a potom Události v kultuře na ČT art a tam uţ vzhledem k tomu, ţe to sleduje výrazně méně lidí, tak profil by měl být jiný, aby je více oslovil. Jinak ta otázka je samozřejmě velmi správná. Já jsem vycházel z toho, ţe v současné době je tlak na sledovanost. Proto by Rada měla být oponentem. Kdyby veřejný tlak byl na to, ţe Česká televize má především vyrábět kvalitní pořady, a není důleţité, kolik procent lidí veřejnoprávní Českou televizi zapne, tak si myslím, ţe role Rady České televize je vlastně trochu opačná. To znamená jde o to na jedné straně vyvaţovat smysl a poslání a na druhé straně význam ve společnosti, a to je samozřejmě individuální. Ale dneska jaksi primárně převládá zdůrazňování sledovanosti. Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se omlouvám. Jestli můţu doplňující otázku, pane místopředsedo. Říkáte, ţe je tlak na sledovanost. A kdo tedy tlačí na sledovanost? Protoţe rozpočet schvaluje Rada České televize, management můţe něco připravit, ale Rada tím, ţe rozpočet schvaluje, nejenom bere na vědomí, má ten nejmocnější nástroj, aby v tomto udělala změnu. Tak kdo myslíte, ţe tlačí na sledovanost? Management, Rada, diváci, média? Pan Marek Hovorka: Já myslím, ţe to je právě naladění společnosti, které si neseme s sebou od 90. let a ţe se trošku proměňuje, jistou změnu vidím i s odchodem pana Ţelezného z pozice generálního ředitele TV Nova, ale změna je nepatrná a sledujeme ji stále. Zkrátka si stále čteme o tom, jaká jsou čísla sledovanosti Nova versus ČT, sčítají se kanály, je to tlak, který by měl samozřejmě po odejmutí reklamy trošku na veřejnoprávní média zeslábnout, ale já to nesleduji. Myslím si, ţe je to otázka obecného nastavení a širší diskuse. Předsedající Vítězslav Jandák: Myslím, ţe je to všechno. Abychom panu Hovorkovi nedávali příliš mnoho času oproti ostatním kolegům. Děkuji moc.

- 20/136 -


25. 2. 2014

Pan Marek Hovorka: Děkuji vám. Hezký den. Předsedající Vítězslav Jandák: Poprosím pana Kuţílka. Pane Kuţílku, máte pět minut na to, abyste se prezentoval a 10 minut je na otázky. Prosím, máte slovo. Pan Mgr. Ing. Oldřich Kužílek: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za tuto moţnost. Uvedu se tím, ţe je asi nejlepší, abych řekl, co bych si představoval při takovéto činnosti. Určitě bych se chtěl zaměřit a nabídnout své schopnosti v oblasti transparentnosti, coţ je o mně obecně známo. Myslím si, ţe u České televize lze sledovat některé problémy v této oblasti, třeba kupodivu člověk nenajde na webu rozpočet za rok 2013, najde sice velmi sloţitě a komplikovaně za rok 2012 a potom tedy za rok 2014, ale mezitím jsem ho prostě nenašel. Stejná je i otázka, v jaké míře, přesnosti a podrobnosti je rozpočet k dispozici a jakým způsobem si z toho člověk vůbec můţe udělat názor na to, jestli nakládání s prostředky je efektivní, byť samozřejmě dozorčí komise to můţe zkoumat podrobněji a referovat Radě. Ale myslím si, ţe veřejný pohled je stejně tak důleţitý. Stejně tak jsem zaregistroval problémy s poskytováním informací, které mě překvapily, kdy ačkoliv existují rozsudky, které přikázaly České televizi poskytnout informaci o odměňování vrcholného managementu, tak teď zase Česká televize hromadně takové ţádosti odmítá se zdůvodněním, kterému opravdu těţko rozumět. Je jasné, ţe ty soudy prohraje. Nerozumím tomu, co je to zase za nesmysl. A co si myslím, ţe je velká výzva z oblasti, o které hovořím, je to, čemu se říká oznamovatelství nebo whistleblowing, nebo jakkoliv tomu budeme říkat, coţ vlastně spadá do svobody projevu a přístupu k informacím. Nedávná situace ukázala, jakým způsobem mohou osoby zevnitř České televize sdělit své domněnky, podezření, ţe třeba v oblasti objektivity a vyváţenosti něco neprobíhá dobře. A to, co se potom strhlo, bylo vlastně jakoby nekultivované. Na jednu stranu můţeme zcela nepochybně říci, ţe nařízení, které platí v České televizi a které bylo prezentováno, zakazující komukoliv ze zaměstnanců sdělovat něco veřejnosti, je protiústavní, neplatné, nemůţe být takto uplatňováno. Všechny spory okolo toho by nutně Česká televize prohrála. Na druhou stranu si to zase nelze úplně představit bez regulačního rámce. Je to výzva, jak má být tato věc vlastně správně pojata, jak má být modifikována. Určitá loajalita samozřejmě je nutná, ale asi se musí týkat trošku něčeho jiného neţ toho, kdyţ třeba redaktor řekne, ţe si myslí, ţe dochází k nějakému ovlivňování obsahu, ke kterému by docházet nemělo. Čili to je oblast první. Potom si myslím, ţe je správné, abych řekl, co bych viděl za svůj určitý přínos k obsahové části, protoţe Rada se má k tomuto také vyjadřovat. Já spatřuji dlouhodobě za - 21/136 -


25. 2. 2014

veliký problém absence v českém prostoru veřejných médií, ale vůbec obecně médií absenci satiry, a to zejména politické satiry, ať uţ budeme brát v úvahu nějakou persifláţ, mystifikaci, nadsázku, cokoliv. Se zánikem formátu třeba České sody v podstatě takové formáty nenajdeme. Mám na to takový zásadní názor, ţe to způsobuje invaliditu celkového zpravodajství a publicistiky, protoţe víme, ţe veškeré seriózní ţánry jsou opřeny o zdrojování, které musí být dokonalé a musí být právně neprůstřelné, a tím pádem zcela logicky dochází k pouze nepatrnému výseku reality, kterou je moţno takto zobrazit, protoţe co všechno asi tak můţu zdrojovat dokonale a prokázat u soudu, toho je hrozně málo. Je prostě potřeba pro obraz reality poskytovat ještě úplně jiné obrazy skutečnosti, umoţnit, aby existovaly, nikdo pak samozřejmě nemůţe tvrdit, ţe to je pravda, nebo ţe to tak přesně je, ale nadsázka, satira a podobně je nesmírně důleţitá pro to, aby společnost měla jakýsi komplexní obraz reality. Třetí oblast, která mě trošku zajímá, je ochrana rodiny a dětí. Ale to uţ nebudu teď dál rozebírat. Mám vnitřně pocit, ţe jsem asi limit vyčerpal. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Čas jste přesně splnil. Poprosil bych, jestli má někdo z kolegů otázku. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Jaký je váš názor na roli reklamy ve veřejnoprávní televizi? Ano, či ne? A nebo systém duálního financování? Názory jsou různé. Pan Mgr. Ing. Oldřich Kužílek: Diskuse je samozřejmě známá. Sleduji. Jsem příznivec v podstatě toho modelu, který byl zvolen před několika lety, to znamená výrazného umenšení reklamy. Důvod je prostě ten, ţe se domnívám, ţe médium veřejné sluţby si nemá hrát na konkurenta ostatních médií a poměřovat se s nimi v těchto parametrech. Čili zbytkově tam reklama můţe zůstat. Ona je signalizátorem určité úspěšnosti, coţ vedle řekneme sledovanosti je potřebný prvek ke zjišťování, jak to probíhá, ale nemá to být takhle opřeno o peníze, které se tam potom točí. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Ještě pan kolega Korte. Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Pane Kuţílku. Mluvil jste o transparentnosti. Jak hodnotíte situaci, kdy skupina asi 24 novinářů podala nějakou stíţnost na neobjektivitu. Byla

- 22/136 -


25. 2. 2014

na to zaloţena jakási komise, která to měla vyšetřit. Ta byla posléze rozehnána a vedení prohlásilo, ţe se nic nestalo. Jak to hodnotíte? Jak byste se v takové situaci zachoval vy? Pan Mgr. Ing. Oldřich Kužílek: Nevím, jak by se zachoval já. Já jsem před několika dny formuloval pro nějaký dotazník nějaké veřejné neziskové organizace, která se ptá kandidátů do rady na tento názor, ţe se domnívám, ţe je to trošku systémově špatně, ţe v podstatě má být něco jako Radou zřízený nikoliv managementem televize, ale Radou, stálý panel pro posuzování takovýchto otázek, který by třeba dlouhou dobu nic nečinil, nekonal, ale v takovéto situaci by byl aktivován, analyzoval to a posoudil. (Zvoní mobil.) Omlouvám se, ţe se mi taková pitomost stala. Doufám, ţe ten člověk nebude volat znovu. Omlouvám se za to. Předsedající Vítězslav Jandák: Jestli můţu poprosit, teď netelefonujte. Pan Mgr. Ing. Oldřich Kužílek: Vypínám to, aby se to nestalo znovu. Omlouvám se. Teď se mi to podařilo. Moc se omlouvám za tento trapas. A tento panel by tedy měl provést nějakou analýzu, která by mohla trošku vypadat jako analýzy, které byly v této věci předloţeny, byť se o nich dá říkat, jestli je jedna spíš názorem nebo je to skutečná analýza, jestli byla za účelem skutečně prozkoumání věci fakticky a nebo jenom posouzením obecné vyváţenosti, to je moţné, ale ţe by takovýto panel pro Radu vytvořil tento názor a Rada by potom, koneckonců je to napsané v zákoně, vydala určitý názor, posudek, stanovisko, jak věc má být. Management televize, kterého se to týká, se nemůţe příliš v takovéto věci angaţovat, můţe dát svůj názor, samozřejmě jako strana sporu, ale nemůţe se angaţovat, je tam totiţ ve střetu zájmu, takţe to myslím jinak nejde. Předsedající Vítězslav Jandák: Díky. Někdo z kolegů? Dobře. Pane Kuţílku, moc děkuji. Pan Mgr. Ing. Oldřich Kužílek: Také děkuji. Přeji pěkný den. Předsedající Vítězslav Jandák: My jsme měli Helenku Třeštíkovou v 10.30, ale já ji poprosím, jestli by se mohla prezentovat uţ teď. Tady poloţím otázku. Paní Heleno Třeštíková, promiňte, my se známe uţ delší dobu. Helenko, prosím vás, jak to chcete dělat, kdyţ vy pracujete pro Českou televizi? To je velký problém, protoţe tady je to střet. - 23/136 -


25. 2. 2014

Paní Helena Třeštíková: Já jsem tady toto téma jako první vznesla, kdyţ mě oslovila Asociace producentů v audiovizi, abych se stala jejich kandidátem. A oni mě ujistili, ţe právníci televize tvrdí, ţe v tom problém nevidí. Je mi jasné, ţe tady by to mohlo jako střet zájmu být označeno, ovšem fakt je, ţe já v České televizi pracuji jako reţisér, pracuji pro ně léta letoucí a pravděpodobně by se to mohlo posuzovat jako střet zájmu, pokud by se nějak výrazně zvýšily objemy mé práce, coţ se rozhodně nestane, protoţe objem mé práce je konstantní. Předsedající Vítězslav Jandák: Omlouvám se. Bylo to diskutováno na minulém výboru, i vaše jméno. Paní Helena Třeštíková: Já jsem přesně toto očekávala a přesně proto jsem se na to samozřejmě i informovala. Takţe mám dále hovořit? Předsedající Vítězslav Jandák: Samozřejmě, odprezentujte to a jak to dopadne, uvidíme. Myslím, ţe by nás právníci rozsekali, ale hovořte. Jste dáma. Paní Helena Třeštíková: Já opravdu s televizí ţiji nějakým způsobem celý můj ţivot. Povaţuji médium veřejné sluţby za úţasný vynález demokracie, protoţe to je médium, které můţe na veřejné mínění. působit bez tlaků byznysu, bez tlaku politiky A domnívám se, ţe má ohromné moţnosti, které, zdá se mi, nejsou zdaleka vyčerpány. Myslím si, ţe by bylo opravdu v zájmu nás všech, kdyby televize veřejné sluţby byla co nejsvobodnější, nejotevřenější všem různým uměleckým směrům, tendencím a kdyby ještě více neţ dosud se stala čímsi, co tak hezky česky se dá nazvat opinion maker, neboli ten, kdo vytváří veřejné mínění a můţe působit na občany nějakým pozitivním směrem. On se tady uţ v těch předchozích řečech několikrát opakoval problém sledovanosti kontra kvalita. To je, řekla bych, stálý problém v tom, ţe sledovanost je vyčíslitelná, ţe to jsou nějaká exaktní čísla, zatímco smysl veřejné sluţby je nějaká hypotéza, která se nedá číselně ověřit. Tady stále vzniká tento spor. A já si myslím, ţe televize veřejné sluţby by opravdu měla sledovanost vnímat jen jako jakýsi pomocný ukazatel, protoţe mnohdy se můţe stát, ţe nějaký pořad, který sleduje početně malá skupinka, přesto velmi intenzívně zapůsobí, protoţe zrovna skupina lidí, která pořad sledovala, je výrazná skupina, která má moţnost nějakým způsobem společnost posouvat. To jsou takové obecné věci. - 24/136 -


25. 2. 2014

Jinak já, pokud jsem byla Asociací producentů v audiovizi oslovena, jsem po chvíli váhání nabídku přijala s tím, ţe bych ráda všechny tyto ideály, o kterých tady mluvím, napomáhala nějak uskutečňovat. A myslím si, ţe samozřejmě členové Rady České televize v tomto jistou moţnost mají. Nevím, jak jsem s časovým limitem. Předsedající Vítězslav Jandák: Jste akorát na hranici. Helenko, děkuji. Dámo a pánové, otázky. Prosím, pan kolega. Poslanec Zbyněk Stanjura: Dobrý den. Já vás chci ubezpečit, ţe kdybychom měli posuzovat, kdo má potenciální střet zájmu, tak nám tam zůstane méně kandidátů, neţ kolik je volných míst. To si myslím, ţe tak prostě je, ţe mnozí z kandidátů měli nebo mají nějaký vztah k České televizi a podle toho se určitě rozhodovat nebudeme. Mám ale dotaz, který směřuje k tomu, jak jste říkala, ţe to má být transparentní. Myslím, ţe to je pravda. My v této chvíli projednáváme z jiné oblasti návrh zákona, ţe se mají zveřejňovat všechny smlouvy. Teď se třeba ozývají radnice. A mě by zajímalo, jak byste se k tomu stavěla, kdyby se to vztahovalo i na Českou televizi. To znamená potenciálně i vaše nějaká smlouva a všech externistů by byla zveřejněna, jestli byste to spíš podporovala nebo ne. Já jsem spíš příznivcem, ţe ano, je to veřejná instituce. A kdyţ pořád říkáme, a já s tím v zásadě souhlasím, ţe hledáme, co je veřejná sluţba, ţe klíčové není ekonomické hledisko, tak si myslím, ţe ti, kteří to chtějí číst, ať si to čtou, ti, kteří nechtějí smlouvy číst, si je číst prostě nebudou. Jestli byste přiřadila k ostatním veřejným institucím i Českou televizi? Děkuji. Paní Helena Třeštíková: Já jsem určitě příznivcem, protoţe mám pocit, ţe i ve společnosti moţná existuje pocit, ţe lidé, kteří pracují v médiích, jsou honorováni nějak neuvěřitelnými částkami a myslím, ţe by byli překvapeni, kdyby viděli reálné sumy, které opravdu ve smlouvách stojí. Já jsem toho příznivec, zvlášť u média veřejné sluţby, které je placeno z koncesionářských poplatků. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Prosím, paní kolegyně. Poslankyně Nina Nováková: Paní Třeštíková, děkuji za to, ţe vaše reflexe veřejnoprávního média - televize – přináší nový pohled sociálních skupin, vůči kterým to má být otevřeno. Já jsem právě tu otevřenost pochopila tímto způsobem. A chtěla bych se vás - 25/136 -


25. 2. 2014

zeptat, která sociální skupina se vám zdá, ţe je jaksi nejvíce upozaďována, kterou je potřeba získat, protoţe je správné, aby vliv televize velký byl. Je to prostě prostor pro nás. Paní Helena Třeštíková: Samozřejmě ţe ideál by byl, aby se na televizi veřejné sluţby dívali mladí lidé, protoţe to jsou lidé, kteří jsou ve věku formovacím a sama si vzpomínám, ţe pro mě byl jeden ze zásadních záţitků v mém mládí projekt, inzerát Jindřicha Feyereisla, a dodneška si na ten projekt, byl to triptych, velmi vzpomínám. Bylo to vlastně otevřené téma, jak se společnost chová ke svým slabým jedincům, jednak dětem a jednak starým lidem. A dodnes mám pocit, ţe to, ţe jsem ten film tehdy viděla, mě zásadně ovlivnilo v nějakém sociálním vnímání. Čili mladí lidé. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby televize působila i na dejme tomu sociálně slabší vrstvy obyvatelstva, protoţe tam si myslím, ţe je taky velký potenciál změny, ale to jsou všechno hrozně těţké úkoly. Já myslím, ţe s tím se potýkají televize v celém světě a ţe se mnoho jak televizních pracovníků, tak sociologů tímto zabývá, jak to udělat, aby se právě televize veřejné sluţby dostala k co nejvíce lidem. Ale znovu říkám, ţe zároveň nebezpečí přílišného lpění na číslech sledovanosti je samozřejmě problém. To je ten věčný spor, kdy myslím, ţe nikdy nenastane chvíle, kdybychom řekli, ţe je vyřešen, ţe je to cesta. Poslankyně Nina Nováková: Děkuji vám. Předsedající Vítězslav Jandák: Pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Paní reţisérko, jak hodnotíte současný dopad autorské tvorby České televize a koprodukcí? A na druhou stranu pochopitelně, i kdyţ je velmi úspěšná, tak je spojena s jistými náklady. V čem vidíte efektivitu a vyváţenost? Děkuji. Paní Helena Třeštíková: Myslíte filmové koprodukce? On je teď takový zajímavý trend všude ve světě, ţe filmy a dobré filmy velmi často vznikají v televizi, nikoliv ve filmových studiích, a je to opravdu zajímavé, ţe i v Americe, která byla vţdycky taková mekka velkých filmových studií, tak se velká část tvorby přesouvá do televizních produkcí, ale potom normálně působí jako kinematografické dílo. A myslím si, ţe v tomhle směru má Česká televize opravdu veliký potenciál, protoţe peníze na filmové projekty se shánějí těţko. Je to jednak Fond kinematografie a televize, takoví dva hlavní partneři, a pak bohuţel mnoho kolegů sází, teď tedy mluvím o hraných filmech, na takový product placement, a potom je to - 26/136 -


25. 2. 2014

peklo. To znáte, jak někdo kouří nějaké Sparty, něco, co ti lidé kouří, a uţ je vám z toho úplně zle, neboli televize v tomto má ohromnou moţnost právě pomáhat tvorbě. Ještě bych chtěla říct, ţe běţné televizní programy působí v České republice, ale filmy mají další ţivot na světových festivalech a je to vlastně skvělá reklama České republiky. Já sama jsem se účastnila mnoha různých festivalů se svými filmy a říkala jsem si, ţe to bychom si měli víc uvědomit, ţe festivaly, které jsou v nejrůznějších velmi zajímavých destinacích typu Jiţní Korea, Argentina, teď jedu do Ekvádoru, ţe je to vlastně přidaná hodnota, reklama České republiky. To, ţe Česká televize má moţnost koprodukovat české filmy, je myslím skvělá moţnost a tomu bych samozřejmě také velmi fandila. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Myslím, ţe uţ jsme čas vyčerpali. Helenko, paní Třeštíková, děkuji mockrát. Paní Helena Třeštíková: Děkuji. Vidím, ţe můj hlavní problém střetu zájmu je dán, protoţe určitě nepřestanu pro Českou televizi pracovat jako reţisér. Předsedající Vítězslav Jandák: Uvidíme, my se poradíme. Děkuji. Paní Helena Třeštíková: Hezký den, na shledanou. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Teď jsme trošku napřed, dohnali jsme čas. Takţe pan Prorok. Kam jdeš? ( K poslanci Stanjurovi.) Tady uţ to všichni opouští. Tak přijď. (Z ODS jsou tu všichni.) Vás je málo, to je pravda. Promiňte. Omlouvám se. Politický špílec na kolegu z opozice. Prosím, máte pět minut na svou prezentaci. Pan Mgr. Roman Prorok: Já vás chci především všechny pozdravit. Děkuji vám za příleţitost tady před vámi stát. Předsedající Vítězslav Jandák: Blíţe k mikrofonu, prosím. Pan Mgr. Roman Prorok: Aby to bylo lépe slyšet. Dobře. Připadám si tady trošku nervózně, na potítku, ale budiţ, to je úděl. Nebudu se dlouze představovat, protoţe kdo jsem, co jsem a co mám za sebou, to je v materiálech, jimiţ jsem byl přihlášen do tohoto klání. Co mám před sebou, tak to máte - 27/136 -


25. 2. 2014

v rukou vy. Já bych spíš chtěl říct, ţe jednak tedy nekandiduji na generálního ředitele České televize, nekandiduji na finančního ředitele, ani na programového, a budete se divit dokonce nekandiduji ani na ředitele zpravodajství, ale na člena Rady České televize, a proto bych se chtěl jenom velmi krátce a stručně zamyslet nad tím, jak bych si představoval fungování Rady České televize a její působení. První věc, kterou bych chtěl pojmenovat, je respekt. Domnívám se totiţ, ţe tato instituce, tento orgán by měl poţívat všeobecného respektu, a to jak uvnitř České televize, tak i vně. K tomu, aby Rada České televize byla respektovaným orgánem, je myslím si velmi důleţitá kompetentnost jejich členů. Nejsem zrovna člověk, který by se příliš chlubil nebo chvástal, ale domnívám se, ţe tu kompetenci mohu nabídnout, a to vzhledem k tomu, co mám za sebou, a to jak v praxi novináře, koneckonců v České televizi jsem sám strávil sedm dlouhých let, velmi zajímavých, velmi pozoruhodných, v České televizi jsem ovšem skončil v roce 2000, coţ uţ je tedy 14 let. Ale to neznamená, ţe bych ztratil kontakt s touto institucí, protoţe jsem pak působil na nejrůznějších pozicích, které souvisely velmi úzce s komunikací s médii, a pochopitelně i vzhledem k mé historii dominantně i s Českou televizí, takţe jsem měl moţnost poznat prostředí jak zevnitř, tak vně. To znamená respekt, kompetence, odpovědnost vůči koncesionářským poplatníkům, vůči divákům, mezi které řadím i poslance, politiky, ale současně bych tady chtěl zdůraznit jeden pojem – nezávislost. Já si totiţ skutečně myslím, ţe je moţná pravá chvíle pro to, aby se podařilo komponovat Radu České televize jako orgán, jako sbor lidí, kteří jsou respektovaní, kompetentní a nezávislí. To ovšem neznamená, ţe nebudou naslouchat názorům zevnitř i zevně. Já si osobně myslím, ţe Rada České televize při tom, jak by měla být respektovanou institucí, respektovaným sborem, tak by současně měla nabízet i určitou formu zastání. Zastání by u ní měli najít diváci, svým způsobem pochopitelně i vedení České televize a koneckonců i pracovníci České televize, zaměstnanci. Nakonec mi dovolte říct takovou sentenci, dovolte mi dopřát si ten luxus naivity věřit, ţe se podaří ve volbě, která vás čeká, nanominovat a zvolit do Rady České televize nikoliv koně z různých stájí, ale koně z jedné stáje, byť jakkoliv pestrobarevné. To je všechno, co jsem vám chtěl v tuto chvíli říct. Děkuji. Předsedající Vítězslav Jandák: Já vám děkuji. Teď je čas na moţné otázky. Kolegové, prosím, máte slovo. Pan kolega Korte. Prosím. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Pane Proroku, vy jste pracoval v České televizi. Za jakých okolností a proč jste odešel? - 28/136 -


25. 2. 2014

Pan Mgr. Roman Prorok: To je trošku dlouhá historie, pane poslanče, ale pokusím se ji velmi stručně shrnout. Jak moţná víte, tak jsem poslední dva roky mé kariéry v České televizi dělal jednak dramaturga volebních vysílání a jednak moderátora toho, čemu se říkalo, slyšíte mě, to je prezidentský Sennheiser, z toho musí být slyšet všechno, polední diskusní hospoda, tehdy se tomu říkalo V pravé poledne. To bylo v období, kdy do čela zpravodajství České televize přišel pan ředitel Jiří Hodač, který měl určité představy o tom, jak ten pořad má vypadat. Bohuţel ty představy se pokusil uplatnit těsně před vysíláním mé poslední relace, do které jsem dostal nařízeno pozvat tehdejšího předsedu Poslanecké sněmovny Václava Klause a předsedu tehdejší vlády Miloše Zemana plus další, mám dokonce pocit, ţe pan poslanec Grebeníček tam také byl a pak ještě Karel Kühnl z tehdejší Unie svobody. To vysílání se samozřejmě vůbec nepodařilo, na to nejsem pyšný. Zkrátka a dobře došlo tam k takovým okolnostem, někdo to nazval politická objednávka, politické zadání. Já k tomu chci jenom říct jednu malou drobnost. A jsme u toho. Já si totiţ myslím, ţe generálové by se měli bát víc o své vojáky neţ o své frčky a tam to bylo přesně obráceně. Dál bych se k tomu nechtěl vracet, ale samozřejmě jsem otevřen vašim otázkám. Předsedající Vítězslav Jandák: Pan kolega. Prosím. Řečník: Já bych se chtěl zeptat. Vy jste se pohyboval většinou na poli zpravodajství a publicistiky. Také se známe, to nezastírám, z České televize. Kdybyste měl tu moc, co byste, jednou či několika větami, v České televizi změnil, především ve zpravodajství a publicistice? Pan Mgr. Roman Prorok: To je velmi těţká otázka. V jedné větě něco takového říct. Znamená to dopustit se velké povrchnosti, a to vy, pane kolego, jako dlouholetý… Řečník: Opravil jsem se, několika větami. Ale zase ne moc rozvláčně. Pan Mgr. Roman Prorok: Já bych si spíš zase dovolil operovat několika pojmy, které mohou vypadat jako velmi obecné, ale myslím si, ţe kaţdý si za ně umíme dosadit to konkrétno. Pojem č. 1 je profesionalita. Pojem č. 2 je odpovědnost. Pojem č. 3 je férovost, chcete-li spravedlnost, spravedlivý přístup ke všem tématům, která novináři posuzují. A dalším pojmem by měla být z toho všeho plynoucí důvěryhodnost. Asi tak. K tomu je - 29/136 -


25. 2. 2014

samozřejmě velmi sloţité se dopracovat. Velmi důleţité je, jak je nastavený systém editorské politiky, teď nemyslím ve smyslu politiky – politiky, ale toho, čemu se vţdycky říká editorská práce, editorská politika. Jací lidé to zpravodajství tvoří? Kdo a jací lidé za zpravodajství odpovídají? Velice důleţité v tom jsou samozřejmě osobnosti, obecně uznávané osobnosti ţurnalistiky. Já jsem měl moţná tu kliku, ţe jsem potkal několik lidí ve zpravodajství, kterých jsem si mohl váţit a kdyţ jsem měl pochybnost, tak jsem za nimi mohl přijít a říct: dělám to dobře nebo blbě. Jak bys to udělal ty na mém místě? A tihle lidé mě nějakým způsobem mohli formovat a takoví lidé jsou tam zapotřebí. Řečník: Jinak řečeno, to, co jste vyjmenoval, České televizi právě dnes chybí? Pan Mgr. Roman Prorok: Víte, já jsem velmi přemýšlel o tom, s čím vlastně před vás předstoupit. Říct jednoduše, ţe to tam chybí, to by bylo strašně ploché. Já jsem se trošičku zařekl v tom, ţe tady nebudu za kaţdou cenu zpravodajství České televize kritizovat jenom proto, abych se vám zalíbil a abych vám dal najevo, ţe jsem váš správný člověk. Samozřejmě mám ke zpravodajství spoustu výhrad, ve kterých se moţná s řadou z vás i shodneme. Důleţité je umět samozřejmě výhrady pojmenovat a ještě důleţitější potom je hledat způsob, jak se jim vyhnout. Ale opět kladu otázku. Do jaké míry můţe Rada České televize v tomto smyslu efektivně fungovat? Protoţe v zákonu o České televizi se jasně říká, ţe zasahovat do výroby a do vysílání není moţné. Ale teď bych se musel vrátit zase zpátky k tomu, čím jsem začal. Moţná je to právě o tom pokusit se Radu komponovat jako skutečně respektovaný sbor a z toho respektu uţ můţe leccos, aniţ by byl porušen zákon, vzejít. Předsedající Vítězslav Jandák: Poslední otázku. Nepředběhl jsem někoho z kolegů? Myslíte si, ţe je nutný zákon o České televizi, jsme na území zákonodárného sboru? Prosím odpověď ano nebo ne. Nový zákon. Pan Mgr. Roman Prorok: Ano. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Dámo a pánové, mně to stačí. Děkuji, pane Proroku. Moc vám děkuji. Teď bych poprosil dalšího, a to je dáma. Paní Jana Horváthová. Přišla jste na čas, my jsme trošku malinko vepředu. Prosím, máte slovo. Je to pět minut na vaši prezentaci a deset moţných minut na otázky.

- 30/136 -


25. 2. 2014

Paní PhDr. Jana Horváthová: Dobrý den. Prezentaci své koncepce zahájím malou reminiscencí. 27. ledna jsme si připomněli oběti nacistické rasové perzekuce. Při té příleţitosti jsem se zabývala otázkou, co této eskalaci násilí předcházelo u nás. Chtě nechtě, znovu jsem se ponořila do světa první republiky. Tato etapa počátku české státnosti je pro nás dosud v mnohém inspirující, úroveň její demokracie byla srovnatelná s nejvyspělejšími státy té doby. A přesto nás dobové prameny informují o dnes nepřijatelných projevech nesnášenlivosti ze strany úředníků, samospráv, četnictva, nacházíme je i na stránkách denního tisku. Komentáře směřující k některým etnickým menšinám, konkrétně k Romům, tehdy cikánům, ale i Ţidům se tehdy zdály neškodné. Ale s postupujícími lety třetího desetiletí 20. století, jak se rozrůstalo nacistické podhoubí, nabývaly nálady na síle a průraznosti. V době protektorátu vytvořily příznivé klima pro realizaci konečného řešení těchto dvou etnických otázek. Veřejnost kvitovala doslova s povděkem odsun cikánů údajně za prací a k převýchově, ve skutečně k fyzické likvidaci. A dnešní nálady vůči tomuto etniku jako celku nejsou vzdáleny náladám společnosti předválečné. Nezapomínejme tedy, ţe jakkoliv vyspělá demokracie, má svá slabá místa. Oproti době první republiky máme k dispozici další z nástrojů demokracie – veřejnoprávní televizi – a je to médium skutečně mocné. Ale ku prospěchu demokracie by mohlo slouţit efektivněji. Dokonce můţeme o veřejnoprávním médiu mluvit jako o čtvrtém pilíři demokracii a já bych v případě zvolení za členku Rady prosazovala právě tento význam televize. Latentní rasismus, nebo chcete-li nesnášenlivost přesně zacílená na nepopulární etnikum, je u nás skutečně velkým problémem. Veřejnoprávní televize má v tomto bodě citelné rezervy, ale nejen ve vztahu k Romům, ale k menšinám obecně, tedy nikoliv jen etnickým. Nejsem zastáncem toho, aby pořady o lidech jistým způsobem hendikepovaných a ze společnosti tedy uţ přirozeně částečně vyloučených byly vysílány v samostatných pro ně určených magazínech, na okrajových kanálech a v okrajových časech. Takové pořady je třeba zakomponovat do hlavní nabídky programu. Televize veřejné sluţby přece fungují jako důleţitý integrující společenský faktor vytvářející most mezi politiky, občany, sociálními skupinami a ţivotními styly. Neuznávám sledovanost jako první a nejvýznamnější zaklínadlo celé koncepce vysílacího schématu ČT. Jistě je to hledisko důleţité, ale vzhledem k veřejné sluţbě, k níţ ČT zavazuje zákon, to není hledisko jediné. Veřejná televize prostě musí odolávat komerčním tlakům na sniţování kulturní úrovně, stejně jako je povinna čelit politickým pletichám. Toto médium musí být chráněno, nejlépe zákonem, proti moţnosti vydírání ze strany politiků. Přivítala bych, kdyby se ČT více podílela na pozvedání kulturní úrovně země, její vzdělanosti, posilovala právní vědomí a méně se podbízela. - 31/136 -


25. 2. 2014

Nejsem zastáncem srovnávání se s komerčními televizemi, které navíc v současné době proţívají jistou krizi. Veřejnoprávní médium by se mělo zaměřit na kulturní pozvednutí všech věkových skupin. Mělo by v přijatelné formě poskytovat i to, co komerční média ve své občas vskutku plytké podbízivosti opomíjejí. A nemyslím si, ţe kvalitní a hodnotné pořady, které pozvedají ducha i kulturu, by měly být vysílány výhradě na kanálu art, jehoţ sledovanost je dosti nízká a nikoliv v době, kdy uţ pracující člověk je nucen televizi vypnout a jít spát. Není přece cílem, aby všechny pořady, které chce takový pracující člověk shlédnout, byl nucen dohledávat na internetu. Hodnotnější pořady navrhuji přesunout na sledovanější kanály. V obsahové nabídce sleduji také výraznou orientaci na hlavní město. Přitom hodnotná kultura vzniká i ve vzdálenějších guberniích naší země, kdyţ pouţiji ne příliš šťastný příměr jednoho ze známých právníků: „Televize by měla přinášet ve větší míře významné kulturní počiny z regionů.“ Jsem přesvědčena, ţe koncepce ČT nemá zcela adekvátně nastaveny své priority. Takové změny, hlavně optimální programová skladba a kvalitní pořady, samozřejmě něco stojí. Moţná by úspory přinesla kvalitnější kontrola hospodaření ČT. Je otázkou, zda hospodaření takového finačně náročného média s ještě zásadnějším dopadem by nemělo spadat pod Nejvyšší kontrolní úřad. Nezávislost televize na nejrůznějších mocenských tlacích je také problém neuzavřený. Navrhuji mimo jiné posílit roli dramaturgů, kteří tvoří obsah vysílání. Jejich práce musí být v jistém smyslu autonomní ve vztahu k organizačním pracovníkům – manaţerům. Řešením by mohlo být oddělení organizačních a obsahově tvůrčích struktur. Jen lakonicky uţ zmíním poţadavek na transparentní a férové vyřizování stíţností veřejnosti, které má právě tato televize slouţit především. Jsem srozuměna s tím, ţe pravomoci člena Rady ČT jsou omezené, přesto je to funkce významná, která můţe směřování ČT ovlivnit. A já bych si té cti, ţe mi byla taková práce svěřena, uměla náleţitě váţit. Děkuji za pozornost. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji vám. Dámo a kolegové, máme moţnost poloţit otázku. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Jestli můţu, jenom krátce. Vy jste tam krásně mluvila o úlohách Rady, také tam padlo politické pletichy. Jak si myslíte, ţe člen Rady a Rada můţe zabránit právě takovým pletichám? Předsedající Vítězslav Jandák: Já bych to ještě doplnil. Kdybyste mi řekla, co jsou pletichy, protoţe já jsem politik a rád bych se moţná inspiroval. - 32/136 -


25. 2. 2014

Paní PhDr. Jana Horváthová: Já myslím, ţe tomu slovu všichni rozumíme, ale pokusím se vám ho vysvětlit. Předsedající Vítězslav Jandák: Ne, já nerozumím. Paní PhDr. Jana Horváthová: Myslím, ţe výrazná část veřejnosti vnímá, ţe jsou zde jistá podezření na tom, ţe opravdu veřejnoprávní médium podléhá tlakům ze strany politické sféry a nyní konkrétně mám třeba na mysli věci ve zpravodajství, které se nás dotýkají právě v těchto dnech. A tam musím říct, ţe právě záleţitost stíţnosti zpravodajců, která byla potom jaksi zametena pod koberec, byla právě úlohou Rady České televize, kdy si myslím, ţe bylo na místě navrhnout vytvoření nějaké nezávislé komise zejména z expertů, odborníků, ale třeba i zahraničních odborníků, kteří by tato podezření buď vyloučili nebo potvrdili, ale tak, aby veřejnost nabyla jisté jistoty, ţe tady něco takového neprobíhá. Já se přiznám, ţe samozřejmě věci České televize nemohu sledovat nijak zblízka, pouze jako řadový divák a vlastně ţena na rodičovské dovolené, ale pochybnosti jsou poměrně velké a musím říct, i kdyţ sama sleduji zpravodajství, nemůţu být spokojená. Je mi jasné, ţe jako případná členka Rady bych nemohla zasahovat do výroby pořadů, ani do vysílání, ale určitě bych měla šanci z dlouhodobějšího hlediska ovlivňovat programovou nabídku, koncepci televize a právě pochybnosti o jistých tlacích ze strany politiků. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Další otázka. Prosím. Ještě kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Vy jste mluvila o zpravodajství z regionů. Co vás v poslední době zaujalo v pořadu Události z regionů. Paní PhDr. Jana Horváthová: Neměla jsem na mysli tolik Události z regionů, jako spíše kulturu z regionů, čili jsem měla na mysli hlavně přenos kvalitních divadelních inscenací z regionů, protoţe vznikají opravdu velmi zajímavé projekty, a tady se mi právě zdá, ţe se prosazuje stále jakýsi pragocentrismus a praţská kultura je jaksi pořád více vidět. Já jsem myslela spíše kulturu. Jinak co se týče zpravodajství z regionů, domnívám se, ţe je vcelku dostatečné. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Pan kolega Korte. Ne, dobře. Takţe děkuji. - 33/136 -


25. 2. 2014

Paní PhDr. Jana Horváthová: Také děkuji. Na shledanou. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkujeme vám moc za prezentaci. Jsme v dobrém čase. Jestli je tu pan Veis. Mohl by se někdo z asistentů podívat, jestli třeba není venku. Děkuji vám mockrát. Jestli je tam pan Veis nebo pan Váňa. To uţ je jedno. Vyhlašuji desetiminutovou pauzu. Jestli dovolíte, zavolám pana Veise, aby se ujal slova. Pane kolego, je to tak, ţe je pět minut na vaši prezentaci a deset minut je na otázky přítomných. Prosím, máte slovo. Pan Jaroslav Veis: Dobrý den. Jmenuji se Jaroslav Veis. Na začátku se omluvím, jestli budu trochu huhňat, ale já jsem před pár dny absolvoval operaci nosních dutin a moţná, ţe to nevyšlo podle plánu, abych mluvil jasněji, nýbrţ naopak. Nicméně k věci. Abych se představil, jsem v podstatě novinář, spisovatel, překladatel a poradce. Jako novináře mě asi nejvíce ze všeho formovaly Lidové noviny, které jsem vlastně začal od samého počátku, od prosince 1990, vytvářet v domnění, ţe tam budu komentátorem vědy, nicméně postupem času jsme vlastně stavěli noviny na zelené louce a nakonec jsem se dostal i do rolí manaţerských, takţe jsem na jistou dobu skončil i jako šéfredaktor. Druhá formující záleţitost, kdyţ se ohlíţím zpátky, byl Nieman Fellowship na Harvardově univerzitě, kam jsem právě po odchodu z Lidových novin na rok odjel a kde jsem měl dostatek příleţitostí uvaţovat o roli médií, jak uţ tedy společensky, tak i z hlediska kvalitativního. Strávil jsem nějakou dobu jako komentátor týdne Práva i BBC. A poslední zásadní věc, která mě formovala, bylo prakticky patnáct let těsné spolupráce s Petrem Pithartem, jehoţ jsem byl poradcem, nebo dá se říci nejbliţším spolupracovníkem po celou dobu. Vztah opět zase médií a veřejné sféry mě docela formoval včetně intelektuálské polohy v politice, která mi byla vţdycky blízká. Zkrátka a dobře, rozuměli jsme si. Nikdy jsem nebyl členem ţádné politické strany. Jestliţe se člověk ocitne na seznamu Adama Bartoše jako právdoláskař, víceméně s tím souhlasím, a myslím si, ţe se za to nestydím. Dneska se zabývám především tím, ţe překládám, zejména z angličtiny, politologii a odborné záleţitosti. Občas napíšu komentář do rádia, učil jsem na Fakultě sociálních věd a teď v tomto semestru jsme s Jindřichem Šídlem začali kurz na Právnické fakultě, učíme média. Abych řekl, proč mě vlastně do této funkce nominuje SANANIM, jako organizace, která se zabývá prevencí a pomocí osobám závislým a jejich rodinám, protoţe jsem je o to - 34/136 -


25. 2. 2014

poţádal, protoţe si jich váţím a protoţe tím, ţe s tímto máme rodinnou dlouhodobou zkušenost, tak dobře vím, ţe je to společenství, kterého si člověk váţit musí. Uvaţoval jsem samozřejmě, jestli třeba vzhledem k tématu není relevantnější Syndikát novinářů, kde jsem byl ještě před pár měsíci členem řídícího výboru a dělal jsem pro ně Mediaţurnál, nebo Nadace Charty, kde jsem skoro dvacet let členem poroty Ceny Františka Kriegla, ale nakonec jsem se rozhodl pro SANANIM, protoţe si jich váţím. Pokud jde o můj vztah nebo spolupráci s Českou televizí, nikdy jsem v České televizi nepracoval konkrétně. Dlouhou řadu let jsem s ní spolupracoval, zejména v době, kdy jsem byl komentátorem, jako externí komentátor. Naposledy jsem pro Českou televizi dělal před pěti lety, kdyţ bylo autorsky 20. výročí 17. listopadu, tak jsme s Igorem Chaunem natočili takový velký dokument, který pak byl hlavním večerním pořadem dne – Mrtvý student, který se nikdy nenarodil na téma Draţské a Zifčáka. Proč kandiduji? Protoţe si myslím, ţe na to mám ţivotní zkušenosti, dneska uţ i nadhled, intuici. Vím, ţe jsem měl vţdycky schopnost analyzovat a hledat řešení, a tím jsem se taky vlastně coby poradce Petra Pitharta, ten tým byl hodně malý, poslední léta ţivil – analýzou a hledáním řešení. A samozřejmě si myslím, ţe dneska můţu té záleţitosti věnovat čas, který teď uţ prostě mám a můţu ho věnovat tomu, co povaţuji za uţitečné. Pokud jde o téma, kdyţ bylo zadání, jakou mám koncepci. Nechci se ujmout vedení televize. V pravém slova smyslu koncepci nemám, stát se pouze členem Rady, nicméně téma, které povaţuji za stěţejní, je moment zachování a rozvoje médií veřejné sluţby, které do evropského prostoru patří. Zejména v situaci, kdy začíná čím dál tím víc existovat rozpor mezi dejme tomu zájmem elit, zájmem odborné veřejnosti o co nejvyšší kvalitu této veřejné sluţby, public service, a diváckými prioritami. To souvisí se zájmem o vzdělávací aspekt televize veřejné sluţby. Třetí z témat by měla být informační úloha, její vytyčování hranice mezi editoriální politikou a nepřípustným zasahováním do obsahu a manipulace kontextu zpravodajství a aktuální publicistiky. To je vlastně to, čeho jsme uţ od podzimu svědky, způsobu, jak to nepříliš šťastným způsobem, aspoň pohled zvenčí, Česká televize řeší. Za podstatné povaţuji to, ţe v roli České televize jako fóra pro veřejnou debatu, coţ je vlastně jedno z obecně společenských témat, nám tady chybí veřejná debata nad zásadními věcmi. Nevím, jestli uţ nepřesahuji. Předsedající Vítězslav Jandák: Uţ je to na hranici, pane Veisi. Děkuji vám moc. Myslím, ţe k dalším tématům se můţeme dostat formou otázek, které budou. Kolegové. Je tam pan Korte. Prosím, aby poloţil první otázku. - 35/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Vy jste se, jak z vašeho exposé vyplývá, pohyboval celý ţivot okolo médií. Jednou na jedné straně a podruhé, kdyţ jste byl poradce pana předsedy Senátu, tak spíše na té druhé straně. Jak víte, tak zákon stanoví, ţe vysílání ve svém celku musí být vyváţené. Tento poţadavek se velmi často zejména ze strany politiků hystericky přenáší na jednotlivé pořady. Jak vy vidíte tento konflikt? Pan Jaroslav Veis: Pane poslanče, zcela správně jste na to upozornil, trochu v uvozovkách hystericky a trochu s akcentem na vyváţenost zastoupení jednotlivých stran tak říkajíc před kamerou. Někdy se to zjednodušuje přirovnáním - pět minut Hitlera, pět minut Stalina. Hlavně aby to bylo vyváţené. To je jeden z aspektů této věci. Ale já si myslím, ţe to má o něco více rovin. Za druhou nejpodstatnější povaţuji vyváţenost nikoliv před kamerou, nýbrţ před monitorem, tj. vyváţenost publika, které oslovuji a role, jakou chci hrát právě jako veřejná sluţba – oslovovat vyváţeně společnost jako takovou tou nejvyšší kvalitou, kterou v evropském prostoru média veřejné sluţby poskytují, a nikoliv média pouze komerční, kde tam je zcela legitimním zájmem tvorba zisku, nikoliv vytváření nějakého klimatu. A třetí věc je vyváţenost k tématům, k agendě tak říkajíc nikoliv pouze denní, nýbrţ agendě celospolečenské a i v dalším historickém časovém kontextu. Asi tak. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Další otázka. Prosím. Řečník: Jak se díváte na hospodaření České televize, zejména na tvorbu hraných pořadů, seriálů a podobně? Pan Jaroslav Veis: Samozřejmě nejsem speciálně zasvěcen, abych mohl říct, ţe se na tvorbě hraných seriálů plýtvá nebo neplýtvá, nicméně kaţdý očekává, ţe vzhledem k tomu, ţe jde o instituci, která hospodaří s rozpočtem, s koncesionářskými poplatky, ţe prioritou je tady rovnováţnost nebo nepřekračování rozpočtu. Je zároveň samotným posláním média veřejné sluţby jeden rozpor, a to je to, ţe peněz je určitý balík, který se nikdy nebude příliš zvyšovat, vţdycky bude nějak limitován, a stejně, jako je drahá původní tvorba, je neméně drahé i zpravodajství a řekněme ta informační poloha. Ten spor mezi tím, zda se vlastně na úkor řekněme, kdyţ to zjednoduším, ČT 24 a této polohy televize osekají peníze, které jsou na tvorbu hranou a nebo seriálovou, tam to bude oscilovat asi vţdycky. Nedovedu si nijak zvlášť představit, ţe by se konstrukce příjmové stránky televize, ţe by měla zůstat médiem veřejné - 36/136 -


25. 2. 2014

sluţby, změnila, ani, ţe by její vlastní výdělečná činnost byla taková, aby se posílila, na to je rozměrem v evropském kontextu příliš malá. Takţe sledovat nikoliv úspornost za kaţdou cenu, nýbrţ efektivní vynakládání těchto investic. Jak říkám, vhled do toho nemám. Předsedající Vítězslav Jandák: Jestli dovolíte, otázku za sebe. Myslíte si, ţe náplň Rady, pravomoci Rady jsou dostatečné nebo ne, nebo byste si představil, ţe Rada by měla mít ještě jiné funkce? Pan Jaroslav Veis: To je dlouhodobější otázka. Samozřejmě její poloha počínaje volbou a konče kompetencí je hybridní. Měla by přestat být hybridní. Ona svým způsobem supluje správní radu a radu reprezentující veřejnost. To je podle mě dlouhodobě věc sice udrţitelná, ale ne dobrá. Předsedající Vítězslav Jandák: Myslíte si, ţe je nutný nový zákon o České televizi? Pan Jaroslav Veis: Vzhledem k tomu, ţe de facto svým způsobem jde o modifikaci zákona, který vznikl v roce 1991, v prostředí, kdy v celé Evropě bylo dejme tomu 50 aţ 60 televizních kanálů, a teď jich je moţná 4 500, moţná za tři minuty 4 800, tak je to naprosto jiné prostředí, technologie ovlivňuje i společenské prostředí, nebo-li se domnívám, ţe dříve či později, stejně jako u kodexu ČT, se změny asi dočkáme. Já jsem dlouhodobě zastáncem toho, aby Radu volilo to, čemu se populárně říká trojnoţka, nikoliv pouze Sněmovna, nýbrţ Senát a jeden čas se navrhovalo, ţe by to byl premiér nebo prezident. Byl to senátní návrh, který mluvil o tom, ţe dvě třetiny by měla volit Sněmovna a třetinu Senát, ale nepřišlo to ani na nějaké projednávání. Ale kaţdopádně rozloţení by minimálně ve vztahu k veřejnosti nejen odborné, ale i laické bylo přínosem. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Poslední malá, omlouvám se kolegům, otázka. Co říkáte na krizi veřejnoprávních televizí v Evropě? V Evropě máme státní, privátní televize a veřejnoprávní. Ale dochází k určité krizi. Začíná se o ní psát. A jedno z témat Evropské unie je, a trvá to uţ sedm let, ţe se začíná diskutovat nově o tom, jak si budeme definovat veřejnoprávnost. Já jsem si kdysi nechal vypracovat pět studií, co je to veřejnoprávnost a kaţdá byla jiná. Takţe toto téma si vůbec myslím, ţe je zvláštní. Jsme tady zastánci veřejnoprávní televize. Ale víme, co to je veřejnoprávní televize?

- 37/136 -


25. 2. 2014

Pan Jaroslav Veis: Samozřejmě sáhnu do kapsy a jednu definici přečtu. Především jakkoliv tomu říkáme, kdyţ myslím veřejnoprávnost, tak to de facto není přenosný pojem, naopak vznikl překladem doktora Šmída, kdyţ tvořil, a sám to od počátku říká, ţe to byl rychlý překlad, důraz bych kladl na veřejnou sluţbu – public service. Plus evropský kontext. Protoţe kdybychom to srovnávali s druhou velkou západní oblastí, která je tady relevantní, tak samozřejmě Amerika to má postaveno jinak, ale to stojí na naprosto jiném přístupu k dejme tomu svobodě slova a konstrukci čtvrtého dodatku. Je to přirozené. Evropa je rozhodně, v uvozovkách řeknu mnohem pečovatelštější neţli západ ještě západnější. To je myslím věc, kterou bychom měli udrţet, protoţe je to zároveň pojítko sociální soudrţnosti a jakkoliv jsou samozřejmě média veřejné sluţby v krizi, ona jsou dneska v krizi všechna média, kdyţ to vezmeme kolem, tak můj názor je takový, ţe smyslem cvičení, abych tak řekl, je média veřejné sluţby udrţet na co nejvyšší kvalitě. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji vám. Dámo a pánové, myslím, ţe otázky byly vyčerpány. Váš čas také, pane Veisi. Děkuji vám moc. Pan Jaroslav Veis: Také vám děkuji. Předsedající Vítězslav Jandák: Já bych poprosil pana Váňu. Je přítomen? Je. Pak přijde paní Procházková a pak bude pauza. Pane Váňo, prosím, máte slovo. Je to opět pět a deset minut. Pan Daniel Váňa: Dobrý den, dámo a pánové, jmenuji se Daniel Váňa. Jsem vysokoškolský učitel, vzděláním jsem ekonom a historik. Přednáším hospodářské dějiny na jedné z fakult Vysoké školy ekonomické a vedle toho uţ několik let také teorii mediální komunikace na jedné privátní vysoké škole v Praze. O členství v Radě České televize usiluji proto, ţe léta letoucí cítím ze svých studentů zvláštní jev. Oni jsou vlastně vzdělaní v tom tradičním slova smyslu, tedy informovaní, ale co nemají, je schopnost zorientovat se. Jednak ve svém vzdělání a jednak ve světě, kde by vzdělání měli uplatnit. Já jsem si léta myslel, ţe děláme špatně svoji práci my, učitelé, ţe systém je překonaný, ţe Komenský to myslel dobře, ale pro jinou dobu a jiné podmínky, ţe by se to zkrátka mělo předělávat tam. Dost jsem o tom přemýšlel, hodně jsem se za to bil, sám se sebou i se svým okolím na fakultách. Nakonec mi ale došlo, ţe problém není na univerzitách nebo ve vzdělávacím systému. Problém je v tom, ţe orientaci lidí, jednak občanů - 38/136 -


25. 2. 2014

a jednak individualit, by měla umoţňovat právě média. Média by měla napomáhat tomu, aby se lidé nějak vzdělaní zorientovali v prostředí, ve kterém působí a ve kterém uplatňují své znalosti. První bod úvahy. Druhý bod úvahy. Nebudou to nikdy komerční média, protoţe ta jsou vedena ziskem, touhou po dosaţení zisku, to je jejich smysl, je to podnikatelský záměr. Orientovat veřejnost i jedince ve světě není nic lukrativního. A chtít toto po komerčních médiích je nepatřičné. Proto existují, a tady bych, jak jsem slyšel pana kolegu, viděl roli veřejnoprávních médií v současnosti a v nejbliţší budoucnosti, jak jste se, pane předsedo, ptal, co to je veřejnoprávnost. Je to standardně veřejná sluţba. Ale co to je veřejná sluţba? Já si myslím, ţe problém je tady. A potom kdyţ jdu ještě dál, co to je vlastně veřejnost? Je to dav? Jsou to jedinci, jsou to zájmové skupiny? Tady je problém. Já si myslím, ţe veřejnoprávní médium a jeho role je nezastupitelná a díky bohu podpořená i sledovaností a vlivem. Veřejnoprávní médium má tohle za jednu z prvořadých povinností. Pomáhat lidem, kteří individuálně dělají co mohou proto, aby se vzdělali, podtrhuji, pomáhat jim ve zorientování se, jak uplatnit svoje vzdělání, jak pomoci sobě, společnosti, komukoliv, jak zkrátka fungovat. Proto usiluji o členství v Radě České televize. Je mi jasné, ţe do tohoto tam s odpuštěním kecat nebudu moct, ale můţu iniciovat debaty, které směřují k řešení těchto otázek a výzev. Proto bych chtěl být tedy co nejblíţe k veřejnoprávnímu médiu. Předsedající Vítězslav Jandák: Pane inţenýre, děkuji vám mockrát. Teď máme čas na otázky. Pan kolega. Řečník: Já se chci zeptat. Vy si myslíte, ţe teď veřejnoprávní televize tu roli, ţe by orientovala, ve světě neplní? A jestliţe ji neplní, tak proč a v čem se od toho odchyluje. Pan Daniel Váňa: Já si myslím, ţe se snaţí seč můţe, ale ona je orientace a orientace. Orientovat lidi ve stylu zavalování je informacemi je v podstatě jenom nadstavba nad univerzitním typem být vzdělán. Lidi potřebují vnímat souvislosti. Lidi potřebují třeba naučit informace selektovat. Tohle je nikdy nikdo nenaučil. Vzpomeňte i na sebe. Páni novináři jsou tady samozřejmě trochu ve výhodě, ale běţný občan vůbec netuší, jak přistupovat k mediálním informacím. Pozor, to nemyslím jenom na bázi politické a ekonomické. To myslím třeba i na takové triviální věci, jak přistupovat k reklamě. Jako k fenoménu, který ať chce nebo nechce prostě nějak formuje a orientuje ve světě. Já netvrdím komerčně zakázat reklamu ve formátu veřejnoprávního média. To je nekonečná debata, boj o peníze. Nikdy - 39/136 -


25. 2. 2014

neskončí, to je prostě ţivot. S tím se nedá hnout a vyřešit to optimálně. To je nesmysl. Doby se mění a budou se měnit i přístupy k penězům kolem médií. Na našem malém trhu je to ještě dramatičtější. Ale veřejnoprávní médium by mohlo vyuţít toho, co můţe, ţe se nedere za ziskem a například se pokusit orientovat lidi v tom, jak přistupovat k mediálním informacím. Doslova jim vysvětlovat, co to je, kdyţ ţijí v přívalu mediálních informací, počínaje reklamou a konče publicistikou a zpravodajstvím televize a rozhlasu. To je příklad. Ta orientace není jenom v tomto. Je to jenom příklad. Předsedající Vítězslav Jandák: Pan kolega. Řečník: To, co jste řekl, je krásná vize. Mně jako bývalému pracovníkovi veřejnoprávní televize to zní velice dobře, ale nemyslíte si, ţe tady jsou na překáţku peoplemetry a existence reklamy ve veřejnoprávní televizi. Pan Daniel Váňa: Na překáţku ano, ale uţ jsem otevřel otázku financování médií a mediálního trhu. Řekl jsem, ţe to bude nekončící proces, který bude věčně dynamický, věčně se bude měnit. Tam jde o to vţdy v daných podmínkách vybalancovat tu rovinu, kdy peoplemetr není dozorcem na otrokářské lodi. Jakmile veřejnoprávní médium začne fungovat jenom na základě peoplemetru, tak je to prostě problém. Zároveň ho úplně vyšachovat a dát lidem komfort totálního finančního zajištění všech jejich projektů je taky na škodu. Tady se odkazuji na Hérakleita. Prostě je to věčná řeka. Nikdy nezamrzne, vţdycky poteče, vţdy se bude měnit. Je to prostě proces. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. S panem kolegou na věcech souzním. Dále. Pan kolega. Řečník: Já bych s dovolením navázal na věčnou řeku, ve které tečou peníze a musí téct. Jak se díváte na současný pohled vybírání koncesionářských poplatků a na budoucnost, protoţe přece jen se mění odliv poplatníků díky novým elektronickým médiím a do budoucna se uvaţuje ze zákona o jiném systému financování. Pan Daniel Váňa: To bude souviset s tím, jakou roli veřejnoprávní médium má hrát. Jestli hraje společensky nezastupitelnou roli, tak se na ní bohuţel víceméně formou povinné daně musí podílet všichni. Protoţe kdyţ je ouvej, tak televize bude jediným kanálem, který - 40/136 -


25. 2. 2014

člověku a jeho rodině pomůţe, protoţe prostě poskytne informaci. A pokud si někdo myslí, super, já jsem jenom na kabelu, tak ten třeba v takových situacích uţ vůbec nebude vysílat, zatímco veřejnoprávní televize vysílat bude, protoţe stát udělá maximum pro to, aby přes ní své občany informoval o nebezpečí, o moţnostech řešení atd., atd. Takţe já si myslím, ţe veřejnost, je-li to veřejnoprávní médium v tomto slova smyslu, tak pro krizové situace, ve kterých bude ono jediné plnit svoji roli, by se na tom prostě podílet měla. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Ještě pan kolega Stanjura se hlásil. Omlouvám se, neviděl jsem ho. Poslanec Zbyněk Stanjura: Nechci příliš razantně vstupovat do debaty, je bezesporu zajímavá. Ale jak to souvisí s pozicí člena Rady České televize? Omlouvám se. To, co říkáte, jak chcete ovlivňovat jako člen rady České televize. To by mě fakt zajímalo. Děkuji. Pan Daniel Váňa: Uţ jsem to naznačil. Vím, ţe nebudu moc mluvit do programu, vím, ţe jsem tam člověk, který by měl v prvé řadě hlídat transparentnost utrácení peněz, která by tedy měla být podle mého názoru větší neţ je dnes, protoţe sumy v rezervním fondu a ve fondu koncesionářských poplatků vlastně nevypovídají nic o tom, co se s penězi děje dál. Tady bych asi inicioval, aby to bylo strukturované. Chtěl bych otevírat debaty. Já se jinak do prostředí televize vůbec nemám šanci dostat. Debaty na toto téma. Nic víc, nic míň. Já vím, ţe tam nemůţu přijít a říct, ţe to je projekt a budeme televize nového typu a natřeme všem v Evropě zrak. Já si stejně myslím, ţe jednou k tomu společnost dojde, protoţe zjistí, a opakuji a vracím se k tomu, co jsem řekl na začátku, ţe jsme všichni nějak vzdělaní, ale všichni jsme úplně zděšení z toho, v čem ţijeme. Úplně hotoví, staţené ţaludky, nevíme, odkud co přiletí. Jsme mimo a to máme dva tituly a tři tituly a jednou to stejně nastane. A já si myslím, ţe by to mělo jít přes veřejnou sluţbu v médiích. Opakuji. Nemůţu nic víc neţ otevírat témata, která k tomu budou psychologii tří tisíc lidí směřovat. Předsedající Vítězslav Jandák: Ano. Poslanec Zbyněk Stanjura: Můţu mít ještě? Já se omlouvám. Moc jsem to nepochopil, ale dobře. Nebudu vás tím uţ trápit. Z vašeho vystoupení zaznělo, ţe v komerčních televizích nic dobrého nevzniká, dobré věci mají vznikat pouze v České televizi a kdyţ budeme mluvit o naší televizi, nebudeme mluvit obecně o televizích veřejné sluţby. Já - 41/136 -


25. 2. 2014

ten názor úplně nesdílím. A myslím si, ţe Rada má klíčový nástroj, a to je struktura rozpočtu. Velikost rozpočtu ovlivňují zákonodárci, ať uţ výší poplatku, nebo zda povolí nebo nepovolí reklamu a obchodní aktivity. Ale strukturou rozpočtu jste schopni něco preferovat, něco upozadit. Pak samozřejmě na těch konkrétních tvůrcích je, jak peníze vyuţijí. Kdybyste měl tu moc, co byste ve struktuře rozpočtu změnil? Do kterých oblastí byste peníze přidal a ze kterých oblastí byste tím pádem ubral? Protoţe v nejbliţších letech není ve financování České televize realistické očekávat nějakou změnu. Pan Daniel Váňa: K první poznámce. Ani já si nemyslím, ţe v soukromých médiích nic dobrého nevzniká. Naopak, myslím si, ţe patří do portfolia informací tohoto světa, protoţe i zábava je prostřednictvím informací. Nic proti tomu nemám, akorát, ţe média plní jinou roli, fungují na základě úplně jiných principů a jejich formát je podle toho úplně jiný neţ veřejnoprávní. To je jiná kolonka. To je, jako kdyţ se bavíme o fotbale a o hokeji. Oba jsou kolektivní sporty, na oba chodí tisíce lidí, ale jeden se hraje na bruslích a druhý v kopačkách. Je to opravdu o něčem jiném. To je k první poznámce. Ke druhé poznámce. Já si myslím, ţe veřejnoprávní televize by měla být tvůrkyní vlastních pořadů. Vím, ţe je to finančně hrozně nákladné. Vím, ţe se tam peníze hrozně těţko hlídají, protoţe tam to frčí, ale tohle je vlastně nástroj pro to, aby se společností mohla komunikovat. Ona prostě musí reagovat na svoji společnost. To, ţe budeme nakupovat pořady v zahraničí a vyplňovat čas, to ať dělají komerční média. Ať tuto univerzální zábavu, Hollywood nebo televizní seriály nakupují ona. Kdo se na to bude chtít dívat, ať se dívá. Ale Česká televize by měla z českého prostředí oslovovat české diváky a pro ně tedy tvořit pořady. I kdyţ chápu, ţe hlídat tam tok peněz je šílená práce. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Pan Daniel Váňa: Děkuji vám za pozornost. Mějte se hezky. Předsedající Vítězslav Jandák: (Nemá zapnut mikrofon. Není slyšet.) Poprosil bych jako poslední před přestávkou paní Procházkovou. Opět, paní kolegyně, pět minut a deset minut na otázky. Paní Petra Procházková: Dobrý den. Nevadí, kdyţ nevyčerpám pět minut, třeba budete mít víc prostoru na otázky. Jestli nevadí, kdyţ nevyčerpám pět minut? (Ne.) - 42/136 -


25. 2. 2014

Já jsem hrozně daleka jakékoliv teorie. Jsem takový praktik, takţe co se týče rozpočtu a teoretických úvah o tom, jak by měla vypadat Česká televize, to nemám příliš v paţi. Pro Českou televizi jsem docela dlouho pracovala. Jsem její věrný divák. Jenom z této pozice novináře, který se dvacet let pohybuje v oblasti, můţu něco říct. Kdyţ mě mí kolegové z odborů oslovili, jestli bych se ucházela o tuto funkci, tak jsem o tom asi 40 minut přemýšlela, a pak jsem si řekla, ţe jo, protoţe kdyţ mě něco na televizi štve, tak je třeba se dostat někam, kde by to třeba šlo ovlivnit. Nemám pocit, ţe je to úplná katastrofa, nechci to nějak šíleně kritizovat. Myslím si, ţe je tam řada úţasných programů. Já samozřejmě sleduji hlavně čtyřiadvacítku, ale myslím si, ţe na úkor něčeho se ubralo něco, co si myslím, ţe ve veřejnoprávním médiu zcela určitě musí být, a to je třeba politická publicistika, která úplně z České televize zmizela. Vím to přesně, protoţe to je přesně to, co jsem kdysi v České televizi dělala, a nejen já. A mám pocit, ţe je to právě na úkor jakési někdy dost pofidérní zábavy a soutěţení s komerčními televizemi o sledovanost. Jestli můţu říct nějakou drobnou zkušenost ze světa, kde jsem působila šestnáct let, tak nejlepší a nejkvalitnější média jsou zpravidla nejméně čtená a nejméně sledovaná. Moţná ne nejméně, ale určitě to nejsou média, která čtou milióny. A myslím si, ţe Česká televize v poslední době stále víc urputně soutěţí i ve zpravodajství a ve zbytcích publicistiky o to, aby se na ni dívalo stejně lidí jako na Novu, ale dneska máme programů tolik, ţe je to úplně zbytečné. Přece na zábavu nebo na nějaké zprávy o tom, kde se zkazilo jaké mléko, si zapnu jiný kanál. Já od České televize jako veřejnoprávního sdělovacího prostředku čekám něco jiného, a to i třeba v oblasti zahraničně politického zpravodajství, coţ je můj job a kde se z českých médií opravdu nedozvím vůbec nic. A argument, ţe český divák je hloupý a nezajímá ho, co se děje za humny, prostě neberu, protoţe zase komunikuji s divákem jinak a vím, ţe si na to lidi stěţují, ţe v České televizi nemají absolutně objektivní zpravodajství o tom, co se děje. Samozřejmě na to jsou potřeba peníze. Zahraniční zpravodajství je věc drahá. My to umíme hodně levně, čeští novináři, to zase jo. Česká televize teď má výborné zpravodaje, tam, kde je má, ale má je na tak málo místech, a to je otázka peněz, to se neodvaţuji teď tady říct, ţe vím, kde by se mělo v televizi vzít a přehodit to někam jinam. Ani se neodvaţuji říct, ţe bych na to přišla. Ale za pokus by to asi stálo. Myslím si, ţe tuto stránku bych posílila i proto, ţe člověk má právo vědět všechno ze všech stran, a pak se rozhodnout, jak se zachová. Kdyţ lidi neinformujeme, tak si můţeme stěţovat na to, jak jsou pasivní a nic nedělají. To je můj vstup. Omlouvám se, ţe je tak krátký. Já jsem v noci přijela z Kyjeva.

- 43/136 -


25. 2. 2014

Předsedající Vítězslav Jandák: Jste přesně pět minut, nemusíte se omlouvat. Bylo to perfektní, děkuji vám mockrát. Teď, dámo a pánové, máme moţnost se paní kolegyně ptát. Pan předseda, pan Berkovec a jedeme dál.

Předsedající Martin Komárek: Budu vykat, přesto, ţe se známe dlouho. Bylo to hodně upřímné, ale tohle je myslím otázka váţná. Kdyby tuhle debatu sledoval pan ředitel Dvořák, měl by tu spoustu podnětů, ale kdyţ přiznáváte, ţe rozpočtu vůbec nerozumíte, tak jakým způsobem a jak rychle se to chcete naučit, abyste mohla být platnou členkou Rady. Paní Petra Procházková: Já nerozumím rozpočtu České televize, protoţe mně kandidaturu na člena Rady sdělili den před tím, neţ končily uzávěrky a od té doby jsem se věnovala revoluci a Ukrajině, ale nemůţu říct, ţe bych vůbec nerozuměla ţádnému rozpočtu. Nejsem nikde zaměstnaná, ale mám svoji agenturu, která má taky nějaký minimální rozpočet, zcela směšný, ale chápu, ţe se peníze musí nějak dělit. Nevím, jestli bych se to naučila. Musím to zkusit. Já to tady prostě nezaručím. Já se o to můţu pokusit. Já jsem se v ţivotě pokusila o spoustu věcí, některé nevyšly, některé jo, ale neslíbím vám, ţe ze mě bude ekonomický specialista, který to tam rozsekne. Předsedající Vítězslav Jandák: Já bych pana kolegu doplnil jednou věcí. Přečetla jste si vůbec náplň Rady a člena? Paní Petra Procházková: Ano, já znám řadu členů Rady, se kterými jsem mluvila ještě předtím, neţ jsem věděla, ţe se vůbec o kandidaturu pokusím. Ano, zhruba si představuji, co Rada dělá a vím, co by asi měla dělat. Se členy se znám docela dobře, s některými. Předsedající Vítězslav Jandák: To já taky s atomovými fyziky. Mně šlo o to, kdyţ se ucházíte o členství v Radě, jestli víte přesně, co radní dělá a jakou má náplň. Paní Petra Procházková: To samozřejmě vím, jakou má náplň a co dělá. Předsedající Vítězslav Jandák: Jenom jsem doplňoval otázku kolegy Komárka.

- 44/136 -


25. 2. 2014

Paní Petra Procházková: Jenom chci říct, ţe samozřejmě nemám ţádnou školu, která by mě opravňovala k tomu hodnotit tady teď z místa rozpočet, jak je udělán. To bych fakt musela studovat více, neţ jsem se na to samozřejmě informovala. To přiznávám. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Já myslím, ţe jste velmi odváţná ţena, ţe jste dělala zpravodajství ve velmi vypjatých situacích z nejrůznějších koutů zeměkoule. Jak se díváte na současnou objektivitu této extrémní ţurnalistiky nebo zahraničního zpravodajství z terénu? Myslíte si, ţe je to jenom objektivní čisté zpravodajství a nebo je to třeba zatíţeno naším českým trochu výchovným ode zdi ke zdi, ţe jednou cizinec je našinec a jednou cizinec najednou není našinec. Jak se na to díváte? Paní Petra Procházková: Objektivita je prostě strašně nešikovné slovo. Mně za to, ţe jsem neobjektivní, myjí hlavu. Já si myslím, ţe jsou tady různé ţánry, je třeba to ctít. Máme tady zprávu, tu umíme udělat určitě všichni, novináři, kteří tam pracují, ji určitě umí udělat tak, aby se o ní dalo říct, ţe je objektivní. Pak je tady publicistika. Jaká objektivita? Tam se vţdycky promítne postoj novináře. Já si myslím, ţe jde hlavně o to, aby to bylo z více stran, aby, kdyţ to řeknu frontovým jazykem, to bylo z jedné a pokud moţno i z druhé strany. Jinak ti novináři, kteří pracují pro Českou televizi, jsou velmi kvalitní. Tam je prostě řada lidí, kteří to umějí. Ale zase je to trošku o penězích, ţe kdyţ opravdu chcete, zase nejsme velmoc, která by měla sledovat všechny své bývalé kolonie, ale skutečně třeba záleţitosti, které se dějí tady v rámci Evropy, tak to musíte prostě zaplatit, aby se ten člověk někam dostal a vyzpovídal ho. A přebírání světových agentur, které právě jsou ty nejobjektivnější, někdy ne úplně vede k tomu nejlepšímu výsledku, protoţe české oči jsou právě strašně důleţité. I kdyţ to jakoby jde proti objektivitě. Ale my to můţeme s něčím srovnávat, můţeme na něco poukazovat. Česká republika má různé své zájmy v těch zemích. Je třeba o nich vědět, abychom se nenechali nachytat a někdo nás nedotlačil k tomu, ţe informujeme, tak jak by třeba někdo rád. Takţe tady bych viděla docela dobrou kontrolní funkci k tomu, jestli se náhodou o něčem neinformuje tak, aby to někomu hrálo do karet. To já docela dobře znám. Na rozdíl od rozpočtů tohle bych zvládla. Poslanec Vítězslav Jandák: Kdo dál? Pan Stanjura.

- 45/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Jsem rád, ţe to mají podobně, ţe někdy ta volání po objektivitě, říkám tomu volání po instantním zpravodajství nebo něčem a nedej boţe, aby se někdo dopustil názoru a uţ je to prostě sprostý podezřelý, protoţe má vlastní názor. Nicméně z vašeho vystoupení jsem pochopil, ţe byste preferovala větší díl rozpočtu na zahraniční zpravodaje nebo na lepší zpravodajství z ciziny. Já s tím naprosto souhlasím. Ale mě by zajímalo, mně připadá, ţe máme mimořádně slabé zpravodajství dlouhodobě z Bruselu. Ne, opravdu, tam to přijde jako to instantní a dneska tady jeden vysoký činitel řekl tohle a druhý činitel řekl tohle a to je takové tlumočení zpráv činitelů. To si myslím, ţe si skoro můţeme přečíst na internetu nebo něco takového. Ale spíš mě zajímají oblasti, které si myslím, ţe dneska Česká televize nemá pokryté, nejlépe stálým zpravodajem, protoţe ti mimořádní se tam většinou slítnou, kdyţ je fakt velký průšvih. A kdy si myslíte, ţe by to mohlo být pro českého koncesionáře zajímavé, ţe ho tenhle díl Evropy nebo světa zajímá a kde si myslíte, ţe by to mohli doplnit? A na základě toho to podle mého mohou být podněty k rozpočtu. A pak uţ je na managementu, jestli to uvolní nebo neuvolní, případně aţ to propočte. Tak které oblasti si myslíte, ţe by byly zajímavé pro českého diváka? Paní Petra Procházková: Jen bych to malinko poopravila v tom, ţe nechci úplně prosazovat zahraniční zpravodajství, které dvacet let dělám. Ale obecně si myslím, ţe to zpravodajství, i domácí, doplácí na tom, ţe se vţdycky někdo zaměří na nějakou jednu stranu pohledu a ta se valí a pak se tam zvou odborníci, kteří to všechno potvrzují. A taky jsou tady nějaké regiony a kaţdý jsme někde někdy menšinou a já jsem hodně citlivá na menšiny a přijde mi, ţe to tam chybí. Ţe je prostě najednou nějaká vlna a všichni, jako ţe se to odehrává v takové módní vlně. Tak to nejenom v zahraničí, hodně sleduji i domácí politiku. A z oblastí se docela hodně zlepšilo právě vysílání zpravodajů do válek, zemětřesení atd. Já bych vlastně řekla, to nejdraţší, to docela pokrývá Česká televize, kupodivu. Ale ono je to právě takové líbivé. Tam jedete na pár dní do války, uděláte nějaké záběry, ono z toho nic moc nevyplývá a člověk je tak trochu za hrdinu. Ale mně tam strašně chybí to, co je potom. Dávání do souvislostí. Kontinent Afrika vůbec neexistuje pro Českou republiku, ta není, ta prostě zmizela. Není tam nikdo, kdo umí arabsky. Arabský svět je velmi významný feroném, kterého se celá Evropa strašně bojí a v Čechách o něm nikdo nic neví, protoţe tam nepracuje jediný člověk, který by si uměl přečíst arabské noviny a přeţvýkává to, prosím pěkně, z anglojazyčných agentur. Tady bych se zaměřila. A ani ne tak na to drahé válečné zpravodajství, ale na to, abychom si tam buď našli stálé kontakty anebo aby v těch oblastech skutečně mohl být nějaký znalec delší dobu a přinášel nám takovou orientaci v té věci. - 46/136 -


25. 2. 2014

Protoţe fakt to válečné zpravodajství je taková jako třešinka na dortu. Já bych se bez toho spíš obešla neţ bez toho, abych se orientovala v těch vztazích. Poslanec Vítězslav Jandák: Dobře, děkuji. Myslím, ţe tady pan Berkovec měl ještě otázku? Ne, takţe to je všechno. Takţe děkujeme moc, díky. Paní Petra Procházková: Děkuji vám. Poslanec Vítězslav Jandák: Teď se dohodneme na pauze 45 minut. Poslanec Martin Komárek: Máme víc času na pauzu. Asi hodinu. Do 12.45. Poslanec Vítězslav Jandák: Jestli tady není pan Jedlička. Třeba tady je, chudák. Poslanec Martin Komárek: Není. Paní tajemnice říká, ţe není, tak musíme počkat. Poslanec Vítězslav Jandák: Není, takţe hodinu. Poslanec Martin Komárek: A já teď, nechci vás překvapovat, ale paní tajemnice mě poţádala, abych zahájil a ihned přerušil 6. schůzi volebního výboru. Je to proto, ţe potřebujeme zvolit čtvrtého místopředsedu a uděláme to o pauze. Takţe teď zahajuji a přerušuji schůzi. A děkuji vám za pozornost. Sejdeme se tady ve 12.45 u veřejného slyšení. (Schůze výboru přerušena.)

Poslanec Martin Komárek: Dobré brzké odpoledne, dámy a pánové, vítám vás na pokračování veřejného slyšení a poprosím pana Svatopluka Jedličku. Jenom opakuji. Kaţdý kandidát má pět minut na představení, potom je deset minut na otázky a odpovědi. Časy dodrţujeme, protoţe jsme pozvali opravdu velké mnoţství váţených kandidátů a chceme všem dát moţnost. Prosím, pane Jedličko, je to vaše.

- 47/136 -


25. 2. 2014

Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: Dobré brzké odpoledne, váţená paní poslankyně, váţení páni poslanci, váţení hosté, paní novinářky a pánové novináři. Rád bych poděkoval úvodem především Asociaci občanské a finanční gramotnosti, která mě do této čestné významné veřejné funkce nominovala. A taky bych rád poděkoval vašemu výboru, ţe jste mě přizvali k tomuto veřejnému slyšení, protoţe přece jenom osobní kontakt a osobní prezentace je daleko příjemnější neţ psaní ţádostí, mailů a ţivotopisů. V současné době působím jako ředitel obecně prospěšné společnosti, coţ si myslím, ţe je v podstatě ve svém základu nebo ve svém principu podobné České televizi, protoţe jak obecně prospěšné společnosti, tak Česká televize poskytují veřejnosti sluţbu, veřejnou sluţbu a v podstatě hospodaří na podobných principech, i kdyţ třeba s diametrálně rozlišnými rozpočty, protoţe rozpočet České televize někde kolem sedmi miliard ročně se nemůţe rovnat mojí obecně prospěšné společnosti. Moje ţivotní pouť, dalo by se říct, začala vlastně tím, ţe jsem vystudoval filmovou a televizní fakultu v 80. letech. Byl jsem takový šťastný ročník, který měl hodně výuky, hodně realizací, praktických cvičení v televizi, protoţe v té době televize přecházela na nová média, nové programy. A v podstatě od té doby, co jsem studoval, tak jsem byl aţ do roku 2005 externě v nějakém kontaktu, v externích smlouvách s Českou televizí. V roce 2005 jsem pak přešel do oblasti PR a nějaké ţivotní peripetie mě přivedly mezi přátele, kteří se zajímají o finanční gramotnost, o rozvoj vzdělávání v této oblasti. A tak jsem vlastně přešel do tohoto oboru a udělal jsem si rekvalifikační zkoušky na lektora dalšího vzdělávání, takţe mám dneska mezinárodní certifikát na vzdělávání dospělých. A za dobu od roku 2005 jsem z aktivní činnosti v médiích nebo v televizi vypadnul, nicméně jsem velmi pozitivně hodnotil, jak se Česká televize po roce 2005, 2010 začala rozvíjet směrem multimediálním, čili nejenom vysílání stabilních bloků a celodenního vysílání, ale ţe dává velký důraz i na webovou prezentaci, webový kontakt s diváky, je otevřená veřejnosti. A na druhou stranu se i snaţí implementovat svoji činnost do nějakého evropského rámce, takţe i odpovídá předpisům a normám, které jsou platné v Evropě. V podstatě směrem vzdělávání a mezinárodního kontextu bych byl rád, kdyby se televize dál rozvíjela. Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane Jedličko, za vaše vystoupení a prosím kolegyni a kolegy o jejich otázky.

- 48/136 -


Poslanec Stanislav Berkovec:

25. 2. 2014

Dobrý den, já to vezmu úplně odjinud. Vy jste

členem Rotary klubu. Rotary International se zabývá sociálními projekty a pomocí potřebným v nadnárodní úrovni uţ více neţ sto let. Jak si myslíte, ţe i tohle vaše členství můţe být přínosem pro vaše potenciální členství v Radě České televize? Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: Jsem poměrně jak po odborné tak po společenské stránce dost angaţovaný, jsem řadovým členem několika organizací včetně Rotary klubu. Právě dobročinnost nebo veřejná sluţba, protoţe i ty společenské organizace vlastně poskytují sluţbu veřejnosti, tak je velmi uţitečná a prospěšná pro tu záleţitost. Navíc Rotary nám sem přináší mezinárodní kontext a humanitární podporu právě veřejnosti. Protoţe Rotary kluby a rotariáni slouţíme svému okolí, komunitě, ve které ţijeme, takţe vlastně všechno je to pořád o tom samém – nějaká dobročinnost, nějaká veřejná sluţba. Něco kolem nás, co chceme rozvíjet a podporovat. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím, pane Jandáku. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, děkuji. Pane Jedličko, já jsem v informacích, které mám, našel, ţe vy jste vystudoval reţii na FAMU jako dokumentarista. Věnujete se tomu ještě? Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: Teď uţ ne. Teď uţ jsem se plně soustředil, pochopitelně, kdyţ děláme nějaký projekt, je tam nějaká odborná spolupráce, takţe tomu tématu rozumím. Pochopitelně asi 20 let, jak jsem v televizi do roku 2005 byl, tak principům v podstatě rozumím. Tam je otázka jenom technických předpokladů, nových směrů komunikace. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Pan Soukup, prosím. Poslanec Zdeněk Soukup: Dobrý den. Vyslechl jsem si váš profesní ţivotopis. Je velice zajímavý, nicméně na rozdíl od ostatních kandidátů jsme řekl poměrně málo o určité vizi, se kterou přicházíte nebo s jakou byste rád fungoval v Radě.

- 49/136 -


25. 2. 2014

Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: Myslím si, ţe poslání člena Rady České televize je v podstatě takové koordinační, kdy máme nějakým způsobem usměrňovat televizi tak, aby naplňovala veřejnost sluţbu, svoje poslání, které je vlastně zafixované v Kodexu České televize. Čili dohlíţet i na tuto stránku a dohlíţet na to, aby veřejné prostředky, které televize má, jak jsem řekl, sedm miliard je dost velká částka, v podstatě i dva a půl tisíce zaměstnanců, to je velký zaměstnavatel dnes - Česká televize, tak aby ty prostředky byly ekonomicky a optimálně vyuţívány k veřejné sluţbě. Poslanec Martin Komárek: Děkuji a naváţu na to, protoţe nevidím ţádný další dotaz. Co byste zlepšil nebo jste spokojen s tím, jak dnes televize nakládá se svými prostředky? Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: V podstatě nemyslím si, ţe bych něco odsuzoval nebo kritizoval. Spíš bych viděl cestu nějakého rozvoje, posunu, prostě určitých změn. Pochopitelně, Česká televize kromě tvůrčí a vysílací oblasti pochopitelně má i velké investice v obnově techniky, v obnově parku, televizní studio Brno se má přestavět, čili tady je spousta investic, které je taky zase potřeba nějakým způsobem nechci říct, ţe ohlídat, ale zkonzultovat jejich účelnost a jak jsou vlastně prostředky na investice vynakládány. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím další otázky. Ano, prosím, kolegyně. Poslankyně Nina Nováková: Pane Jedličko, Rada České televize by také měla nějakým způsobem být mediátorem v případě stíţností na činnost. Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: To je velmi podstatné, jak jsem četl v zápise z jednání. Poslankyně Nina Nováková: Jaká sociální skupina nebo kdo si ve vašich představách má důvod nejvíc stěţovat. Ona je zároveň stíţnost výrazem také zájmu, ţe. Dokázal byste třeba charakterizovat, která skupina je pro vás, jejímţ stíţnostem se má nejvíce vyhovět či se jimi zabývat? Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: To je asi jako se stíţnostmi na cokoliv, kdekoliv, obzvláště ve veřejném sektoru. Máte v podstatě stěţovatele, kteří si stěţují neustále a mají - 50/136 -


25. 2. 2014

potřebu něco kritizovat. Já v podstatě tím, ţe dělám lektora, tak zajíţdím do oblastí, do krajů mimo Prahu, i do nejkritičtějších regionů, to znamená do Ústeckého kraje, do Moravskoslezského kraje, takţe jsem v osobním kontaktu se spoustou tzv. obyčejných lidí nebo prostě diváků České televize, koncesionářů. No ale koncesionář je ten, který platí koncesionářský poplatek, ale na něj je navázána celá rodina. U jednoho televizoru sedí pět, šest lidí z jedné rodiny. Kdyţ je nějaký sportovní zápas, tak je místní hospůdka plná a tam máte 20, 30 diváků a přitom platí jeden koncesionářský poplatek. Takţe je-li 3,5 miliónu koncesionářů, tak to musíme znásobit ještě dalším počtem. A právě jsem rád, ţe Česká televize si i mezi lidmi v regionech drţí v podstatě váţnost a respekt, takţe je to televize opravdu té veřejné sluţby. Poslanec Martin Komárek: Já taky děkuji. Jsou další otázky? Nevidím, pane Jedličko, mockrát vám děkuji. Pan Mgr. Svatopluk Jedlička: Já děkuji za vyslyšení. Poslanec Martin Komárek: Máme sice lehký časový náskok, ale poprosím pana Petra Oslzlého. Jako všichni, pět minut a deset minut na otázky a odpovědi. Děkuji. Pan Prof. Mgr. Petr Oslzlý: Dobré těsné odpoledne. Na úvod bych řekl, ţe v momentě, kdy jsem byl osloven Hereckou asociací a návrh potom převzala Českomoravská konfederace odborových svazů, tak jsem velice přesně zvaţoval, mám-li do Rady České televize kandidovat. Hlavním zdrojem informace o funkci v Radě České televize pro mě byl zákon samozřejmě o České televizi, který o Radě pojednává velice dobře. Ale hlavní otázka, kterou jsem si kladl, co bych já mohl, jakým způsobem bych mohl přispět k tomu, poněvadţ jde vlastně o jakýsi mezičlánek, jak to chápu, mezi veřejností a Českou televizí. Vlastně je to vyslovení veřejné kontroly nad Českou televizí a na druhé straně mezi Českou televizí a veřejnými zastupiteli, volenými zastupiteli, coţ jste vy. Jsem divadelník, ředitel divadelního centra a divadelní pedagog. Myslím si, ţe to hlavní, co bych se pokusil ovlivnit pokud bych byl zvolen členem Rady, tak bych vycházel z mé profese, poněvadţ jsem profesí divadelní dramaturg. Čili hlavní zájem bych měl o dramaturgii České televize s tím, ţe vím, ţe nemůţe Rada České televize dopředu zasahovat k pořadům, ale ona má, jak to zákon říká, moţnost vyjadřovat se a zaujímat stanovisko. A zejména by měla zaujímat podle článku 8,1 j, si myslím, zaujímat stanovisko k dlouhodobým - 51/136 -


25. 2. 2014

cyklům a programům. A myslím si, ţe Česká televize by měla naplňovat veřejnou sluţbu veřejnoprávního média v tom, ţe by měla velice vyváţeně informovat. Měla by informovat o dění v celé společnosti, měla by být politicky neutrální, ale zároveň měla zaujímat stanoviska. Ale co mne by nejvíce zajímalo vedle zpravodajské, dokumentární činnosti, to je podpora samozřejmě kultury a podpora vzdělávání. To je konečně jedním z úkolů také České televize vytvářet programy a dokumentární programy a nejrůznější škálu programů pro děti a mládeţ, to je podpora vzdělávání. Samozřejmě úkolem Rady je dbát také na hospodaření – aţ bude pět minut, tak mě můţete zarazit, jestli budete myslet – (Předsedající: Ještě minutu.) dbát na hospodaření, ţe Rada České televize – podává zprávu o činnosti k 31. březnu, zprávu o hospodaření k 31. srpnu, ale k tomu hospodaření má orgán, to je dozorčí rada. Ale na druhé straně si myslím, ţe se svojí zkušeností v čele příspěvkové organizace jakýsi vhled do hospodaření mám a musím mít, takţe i v tomto ohledu bych mohl svou zkušeností k tomu přispět. Ale především bych viděl úkol hlavně v jakési radě dramaturgické, ve vznášení názorů na dramaturgickou skladbu, která by měla být co nejbohatší, měla by naplňovat všechny potřeby obyvatel a všech vrstev obyvatel tak, jak to ukládá, nebo jaké je poslání veřejně právního média a jak to ukládá i zákon. Poslanec Martin Komárek: Moc děkuji za vaše slova a prosím otázky a odpovědi. Prosím, pane Jandáku. Poslanec Vítězslav Jandák: Pane reţisére, prosím vás, jednu věc. Já bych se rád zeptal, protoţe konečně po letech máme art kanál dneska. Myslím si, ţe to byl velice zásluţný čin nového vedení. Ovšem, to je jedna věc, ale ta druhá je, jakou má úroveň a absolutní nezájem veřejnosti. Ta čísla ve sledovanosti jsou tragická. My jsme tady mnohokrát s vašimi předchůdci hovořili o tom, ţe sledovanost není to podstatné, samozřejmě u veřejnoprávní televize, ale tato čísla, to je pomalu pár rodin, které se na to dívají. V čem vidíte problém? Je to personální vedení kanálu nebo je to omyl, ţe v českých zemích taky máme umělecký kanál, jak je běţné v jiných zemích Evropy? V čem si myslíte, ţe je ten problém? Pan Prof. Mgr. Petr Oslzlý: Myslím, ţe to není omyl. Je to velice zásluţné, ţe to vzniklo. Poslanec Vítězslav Jandák: To jsme si řekli, ano. - 52/136 -


25. 2. 2014

Pan Prof. Mgr. Petr Oslzlý: To je jednoznačné. Ale myslím si, ţe je to pravděpodobně v koncepci. A vidím největší problém art kanálu ne přímo v jeho programové skladbě, ale v tom, ţe vlastně především z ČT 2 zmizely kulturní programy. My divadelníci víme, tam bylo Divadlo ţije! Já vím, jaká byla reakce, jak lidé reagovali na Divadlo ţije! Musím říct, ţe od existence art kanálu jsem nedostal ţádný dotaz a přitom jsme tam měli několik programů. A nebyl vznesen od lidí, kteří mě oslovují anebo při případných rozhovorech s naším publikem nebyl vznesen dotaz na Divadlo ţije! A to byla dost podstatná informace o divadle. Ale já si myslím, ţe z ČT 2 víceméně byly předisponovány do art kanálu jako většina kulturních pořadů, které tam byly. Myslím si, ţe by tam měly kulturní pořady v ČT 2 zůstat a ţe by tam mělo být neustále poukazováno při kulturních programech, které by byly nejvšeobecnější a zasahovaly by největší vrstvu obyvatelstva, tak by mělo být poukazováno na art kanál. A pak si myslím, ţe, pokud jsem mohl art kanál sledovat, ono nejdřív to musíte najít, je dost obtíţné, řada lidí říká, ţe obtíţně to naladí a obtíţně to hledají. Já mám třeba 0 2 televizi a tam je ČT 1, ČT 2 a potom jsou komerční televize a aţ někde vzadu je art kanál. Ten by měl být vlastně za tím. A je to přes den dětský kanál. A ten si myslím, ţe je kvalitní a víc sledován a kvalitněji obsazen. A tam vidím problém, ţe by to mělo být odbornější. Poněvadţ je to pro specializované publikum, které uţ má nemyslím profesní, ale vyhraněnější zájem o kulturu. A ţe to, co jsem viděl, tak něco z toho, samozřejmě, neplatí to o všem, musí to člověk brát vyváţeně, ale ţe třeba by tam nesporně byly namístě odborné kritiky na všechny druhy umění. Ale odborné kritiky namísto třeba besed nebo rozhovorů. Besedy ať tam jsou, ale o problémech. Takţe si myslím, ţe hlavní problém je v koncepčnosti a v odbornosti, ale na druhé straně musíme přece jenom brát v úvahu, ţe jsou to také problémy zrodu. I kdyţ uţ ten kanál je dost dlouho. Poslanec Vítězslav Jandák: I kdyţ se nám rodil dětský kanál a je úspěšný. Já teď poloţím, jestli dovolíte, pane předsedo, malou provokativní podotázku. Proč se neucházíte spíše o místo šéfa art kanálu? Já bych vás tam viděl velice rád a moţná by se nám sledovanost zvedla. V té Radě se toho zase tolik dokázat po stránce, o které jste tady mluvil vy, nedá. Promiňte, ale nemusíte odpovídat. Mne to jen napadlo. Děkuji. Pan Prof. Mgr. Petr Oslzlý: Vy víte, jaká je cena vzdát se ţivého divadla. - 53/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Děkuji, prosím pan kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Vy jste zaţil jako umělecký šéf brněnské Husy na provázku, jak vypadá dejme tomu mocenská nebo politická exekuce nebo tlak nebo jak to nazvat. Myslíte si, ţe televizní rada by měla být schopna za všech okolností plnit neutralitu a odolávat takovým tlakům? Myslím, ţe to jde těţko. Ţe ţádný takový orgán nikde na světě se tomu nevyhne. Jaký je váš názor na tuto odolnost Rady? Pan Prof. Mgr. Petr Oslzlý: V ideálním případě by měl být toho schopna. A to zajištění by mělo být ve skladbě Rady. Ţe my jsme kaţdý názorově trochu různý, myslím ţe i tak je ta Rada takto pojmenovaná, ţe by tam měly být různé názorové oblasti zastoupeny. A samozřejmě, měla by velice pečlivě monitorovat a vyřizovat stíţnosti veřejnosti. Ale myslím si, ţe by měla být článkem, který by se pokoušel, ona by měla působit dvojím, na jedné straně se zodpovídá Poslanecké sněmovně čili politické a zastupitelské sféře. Na druhé straně by měla nesporně plnit roli, ţe by měla také dbát o to, aby se politická sféra nesnaţila médium ovlivňovat, coţ je také všude a vţdy a je to dost logické. Čili musí tam být ten mezičlánek. A měla by to plnit. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Další otázky? Máme ještě chvilku, tak poloţím jednu. Jak jste spokojen s dramaturgií ČT1? Pan Prof. Mgr. Petr Oslzlý: Myslím si, ţe by se měla méně, pokud do toho mohu nahlíţet, musím otevřeně říct, ţe přes den televizi moc nemohu sledovat, ale samozřejmě vidím programovou skladbu, ale měla by se méně blíţit, někdy je tam příliš tendence blíţit se soukromým televizím. A ona by měla být podle mě náročnější. I třeba ve výběru zahraničních filmů. Sice má samozřejmě pokrývat co nejširší spektrum společnosti, ale má zároveň plnit i jakousi výchovnou funkci. A i na ČT 1 je dobré, kdyţ se objeví ve skladbě náročnější dokumentární programy. Zrovna včera tam byl myslím od 22.30 velice kvalitní film o ţenských obětech holokaustu, ţenách, které byly v koncentračních táborech. Coţ je velice dobrá skladba pořadů, ţe by neměla ČT 1 být vyčištěna třeba od těchto dokumentů a i vzdělávacích programů, ţe by měla být vyváţena. Tak v tom si myslím, ţe určitě rezerva je a určitě je rezerva v tom, ţe by se méně měla přibliţovat komerčním televizím.

- 54/136 -


25. 2. 2014

Také nejsem příliš velkým obdivovatelem tak zvaných bavičských pořadů, i kdyţ vím, ţe zase do té skladby patří. Ale všichni víme a i teď to bylo konstatováno, jaký posun byl ve vyhlašování Českého lva, kdyţ to moderoval Marek Eben a bylo to ve váţnějším tónu neţ některá předchozí vyhlašování, na nichţ byla účastna i řada mých kolegů. Ale bylo to příliš bavičské, příliš velká zábava. To je můj trošku vyhraněnější, ale je to můj názor. Poslanec Martin Komárek: Mockrát děkuji. Čas jsme vyčerpali, takţe musíme vyčkat rozhodnutí. Děkujeme vám mockrát. Pan Prof. Mgr. Petr Oslzlý: Já také děkuji a na shledanou. Poslanec Martin Komárek: Paní Moučková se nedostavila, protoţe je nemocná. Já jsem nejen proto, ţe jsem hlasově indisponován, jak jste si uţ asi všimli, ale i proto, ţe jsem méně kvalifikován, tak bych hrozně rád poţádal váţeného pana kolegu Vítězslava Jandáka, jestli by to nepřečetl, protoţe ona nám to přinesla, nebo spíše poslala. Poslanec Vítězslav Jandák: Já to zkusím. (Čte text paní Ing. Hany Moučkové). Váţená paní poslankyně, váţení páni poslanci. Velmi mne mrzí, ţe mi zdravotní stav nedovoluje účast na dnešním setkání s vámi. Dovolte mi alespoň touto cestou vyslovit pár vět týkajících se mého případného působení v Radě České televize. V případě zvolení do týmu Rady České televize bych ráda vyuţila svých zkušeností z oblasti ekonomiky a především pak sportu. Jiţ druhé volební období působím ve funkci starostky České obce sokolské a současně jako členka výkonného výboru Českého olympijského výboru předsedám komisi sportu pro všechny při Českém olympijském výboru. Tento v nedávné minulosti převzal vedle odpovědnosti za úspěch našich vrcholných sportovců také odpovědnost za pohybové aktivity celé české populace. Naším společným cílem je především rozvoj pohybových aktivit dětí a mládeţe a současně propagace zdravého ţivotního stylu všech občanů. Výsledky analýz mapujících situaci v oblasti pohybových aktivit české populace, kterou pro Český olympijský výbor zpracovala společnost KPMG, jsou varující. Češi se v průměru hýbou o polovinu méně neţ je tomu například u našich německých sousedů. Tato skutečnost má mimo jiné za následek nárůst civilizačních chorob. Od roku 1995 se zpětinásobil počet obézních dětí a v důsledku nedostatku pohybu a špatné ţivotosprávy stále - 55/136 -


25. 2. 2014

přibývá počet obyvatel postiţených cukrovkou. V současné době na půdě České obce sokolské a Českého olympijského výboru připravujeme řadu programů pro děti a mládeţ, které mají tento stav zásadně změnit. Jsme si vědomi, ţe bez cílené systémově vedené komunikace tohoto cíle nedosáhneme. Klíčovou roli tu musí sehrát právě a především silná veřejnoprávní média jako je Česká televize a Český rozhlas, a to v celém spektru programových moţností. V minulosti jsme s povděkem přivítali vznik sportovního kanálu ČT Sport, dříve ČT 4, který se v poslední době stále více věnuje osvětově pohybovým aktivitám nejen u mládeţe. Přesto, ţe vidíme snahu rozšiřovat programovou skladbu o pořady propagující zdravý ţivotní styl, je tento kanál stále velmi podobný komerčním kanálům. Chápeme sice, ţe program musí být zajímavý, aby dosahoval poţadovanou sledovanost. Vedle toho ale nelze opomíjet hlavní poslání České televize, a sice právě onu veřejnoprávnost. Typickým příkladem, kdy se Česká televize Sport od svého poslání výrazně odklání, je noční vysílání golfových turnajů ze zámoří. Vysílací práva takových turnajů nejsou jistě levná. Jsme si vědomi, ţe objem peněz na výrobu programů a nákup vysílacích práv je omezený. O to víc je třeba vynakládat tyto prostředky účelně. Vedle sportovní problematiky vidím jako ekonomka svou roli v případě zvolení členkou Rady České televize téţ v oblasti kontroly nad účelným hospodařením s financemi jak v oblasti výroby pořadů tak v oblasti nákupu vysílacích práv. Děkuji vám za pozornost a přeji hezký zbytek dnešního dne. Hana Moučková, v. r., starostka České obce sokolské V Praze dne 25. února 2014. |Prosím, pane předsedo. Poslanec Martin Komárek: Milý pane kolego, já vám strašně děkuji za krásně přečtenou zprávu. Poslanec Vítězslav Jandák: Já jsem tady na pomocné práce, viďte, pane předsedo. Poslanec Martin Komárek: Ale teď nevím, jestli byste se ujal taky role, ţe bychom vám kladli místo paní Moučkové otázky a vy byste odpovídal. Poslanec Vítězslav Jandák: Stoprocentně. Já jsem člen Sokola, tak můţete, ano. - 56/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Myslím, ţe byste to dokázal, ale určitě by se našli kritikové, kteří by to povaţovali za nekorektní, takţe to neuděláme, i kdyţ bychom se asi pobavili. My máme teď 15 minut náskok, ale protoţe tu vidím paní Jurinovou, tak moţná bychom ji poţádali rovnou o její vystoupení. Takţe prosím k tomuto mikrofonu. Pět minut na vaše vystoupení a deset minut otázky a odpovědi. Paní Mgr. Eva Jurinová: Děkuji. Milá paní poslankyně, milí páni poslanci, odpovídám na otázku, proč kandiduji do Rady České televize. Protoţe jsem 40 let svého ţivota na mediální scéně a v prostředí, kde je třeba umět komunikovat a naslouchat. Jako novinářka v tisku, v rozhlasech, z toho 23 let v různých televizních redakcích. S Českou televizí si chci rozumět. Mimochodem uţ i proto, ţe tedy bohuţel jsme obě v loňském roce oslavily 60 let. Já Českou televizi samozřejmě sleduji, pokud mohu. Pokud ne, tak si ji pouštím aspoň jako kulisu, protoţe jsem ze staré školy a pořád mám zafixováno, ţe Česká televize by měla být nebo je respektována. Co se řekne v České televizi je pravda a ţe Česká televize je zkrátka ze všech televizí na trhu v České republice ta nejlepší. Ne, není, bohuţel, i kdyţ by tak samozřejmě být mohlo, protoţe kdyby chtěla, tak ten potenciál určitě najde. Proto jsem si připravila několik proč. A z hlediska sledovanosti, efektivity hospodaření i poslání veřejnoprávní sluţby si myslím, ţe jsou to otázky jedny z mnoha potřebných. Abych se rychle vešla do limitu, tak s vaším dovolením přečtu: Proč je neustále předmětem kritiky veřejnosti, politických stran a dokonce i zaměstnanců samotných? Proč nepatří všechny její kanály k nejsledovanějším? Proč si zaměstnanci stěţují na nízké platy, kdyţ jen příjem z koncesionářských poplatků představuje ročně téměř šest miliard korun? Proč šéfové redakcí nevyhledávají starší zkušené profesionály, které by mohli dobře zaplatit a současně být vzorem pro nové, mladé, začínající. Sama vím, ţe vypěstovat televizní tvář, která není jenom o kráse, ale především charismatická a důvěryhodná, která by důstojně reprezentovala jako osobnost té televize, za kterou lidé půjdou a budou ji vyhledávat, je náročná letitá práce a určitě se vyplatí. Proč se po nástupu nového ředitele jako první měnilo logo České televize, které samozřejmě vyvolalo další náklady a nikde jsem se jako konce

sionář nedověděla, kolik to

dohromady vlastně stálo a co by se za ty peníze dalo pořídit. Proč z obrazovky čtyřiadvacítky, ze zpravodajských i publicistických pořadů i ranního vysílání ke mně denně promlouvá řada - 57/136 -


25. 2. 2014

nevýrazných tváří, pro tuto práci dostatečně nevyzrálých a nezpůsobilých moderátorů? A proč mám pocit, ţe je jich víc neţ počet dobře připravených a upravených reportérů na place, tedy na místě? Jako by se ztratila stavovská čest vyučit se kvalitním novinářem. Mám snad vyjádřit pochybnost, zda se začínající novináři ve veřejnoprávní televizi mají té profesi vůbec od koho učit? Jen na okraj, dívala jsem se v neděli. Proč například v pořadu On line mě znudila nějaká blondýnka, která by stejně tak neosobitě četla informace třeba o polárních liškách. Je problém najít mladého neotřelého ajťáka, který mě strhne a přesvědčí? Proč chybí kvalitní a třeba i kontaktní pořady pro seniory o zdravotnictví a sociální politice? Proč se z Kodexu České televize nedodrţuje jazykový projev? Tady si dovolím citovat tisk z letošního 20. února z rozhovoru s Karlem Olivou, ředitelem Ústavu pro český jazyk Akademie věd ČR. Cituji: Musím říci, ţe ve veřejnoprávní televizi mě irituje představa moderátorů, ţe moderní čeština se skládá ze slov taky, halíř, policisti nebo míň. Domněnka, ţe takto posuneme češtinu dopředu, je mírně řečeno, legrační. Ta spisovná má přece nějakou formu, kterou bych u těch, kteří jsou placeni z veřejných peněz, zvlášť očekával. Konec citace. S tím souvisí i způsob vyjadřování, intonace, práce s hlasem, které by měly být vzorem. Proč si ještě nikdo v redakci nevšiml, ţe například jeden jinak sympatický moderátor čtyřiadvacítky drmolí tak, ţe … Poslanec Martin Komárek: Paní Jurinová, prosím vás, promiňte, jsem dalek toho, abych vás jakkoli mistroval, ale v rámci férovosti – všichni mají jen pět minut a ty právě uplynuly. Paní Mgr. Eva Jurinová: Uţ uplynuly? Já to rychle přečtu, já to oddrmolím. Poslanec Martin Komárek: Moc prosím o jednu závěrečnou větu, pak budou otázky a odpovědi. Je to v rámci toho, abychom zachovali stejná pravidla pro všechny. Paní Mgr. Eva Jurinová: Jé to je škoda. A měřil jste dobře? Poslanec Martin Komárek: Ano, určitě. Kolega Jandák, a ten je velice přísný, mě kontroloval.

- 58/136 -


25. 2. 2014

Paní Mgr. Eva Jurinová: Proč uţ se zase po dvou letech má měnit zpravodajské studio. Pořád jen optické změny. Budeme se ptát, kdo a jakým způsobem tuto otázku dostane, kolik to bude stát… Poslanec Martin Komárek: Paní Jurinová, opravdu prosím, teď uţ je prostor pro otázky a odpovědi. Děkuji a nezlobte se, váţně je to jen proto, aby všichni měli stejné podmínky. Děkuji vám za pochopení. Paní Mgr. Eva Jurinová: Jasně, já vám rozumím. Snaţila jsem se to urychlit. Poslanec Martin Komárek: Prosím, teď pan kolega Jandák má otázku. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, já moţná poloţím otázku a v tom se můţete vlastně dostat k tomu materiálu, co máte. Prosím vás, znáte přesně úlohu člena Rady České televize? Paní Mgr. Eva Jurinová: Znám, znám, samozřejmě. Poslanec Vítězslav Jandák: Vy jste nám tady předeslala věci, které jsou nesmírně chvályhodné, určitě jsou tak, jak vy říkáte, ale myslíte si, ţe jako členka této Rady budete moci ovlivňovat, kdo bude vystupovat, zda to budou šedé myši nebo profesionálové, říkám to v uvozovkách, myslíte si, ţe ano? Nebo co je tím pravým důvodem toho, ţe je člověk v Radě České televize? Paní Mgr. Eva Jurinová: Já jsem svá proč předeslala větou, ţe z hlediska efektivity hospodaření a poslání veřejnoprávního média jsou tyto otázky důleţité, protoţe pokud se rozhoduje o jakýchkoli nákladech, o jakékoli koruně, tak se musím ptát, zda tento záměr je efektivní nebo není. Poslanec Martin Komárek: Prosím další otázky, dámy a pánové. Poslanec Stanislav Berkovec: Hezký den. Mně se líbilo, jak jste bojovala ještě o minutku navíc. Paní Mgr. Eva Jurinová: Já jsem se připravila. - 59/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Stanislav Berkovec: Myslím, ţe poté, co jste přečetla svoje základní premisy, ţe máte úplně jasno o nešvarech nebo o tom, co by se dalo zlepšit. Zajímalo by mě, co si myslíte o tom, jestli je opravdu čitelná u nás v České republice hranice mezi filozofií a formou a vůbec celým vysíláním soukromé televize a veřejnoprávní. Paní Mgr. Eva Jurinová: Milí přátelé, sama bych to chtěla vědět a znát i od odborníků, protoţe za celou dobu, co se pojmem veřejnoprávní zaobírám, tak jsem nenašla nikoho, kdo by to uměl pregnantně vysvětlit. Poslanec Martin Komárek: Ještě máme nějaký čas, takţe se vás s dovolením zeptám: Vy jste asi nejkritičtější k současné České televizi ze všech vystupujících, co jsme tu zatím měli. A zeptám se vás, proč si myslíte, ţe ta televize dospěla do tohoto stavu. My všichni víme, ţe to je asi, má jenom dva orgány, které za ni zodpovídají, statutární orgán, coţ je ředitel, a potom Rada České televize. Myslíte, ţe to je konkrétně jejich vina? Paní Mgr. Eva Jurinová: To je otázka na dlouhou odpověď. Kdyţ jsem přijala nabídku do Novy, tak jsem zjistila, ţe Nova si na svou stranu přetáhla většinu odborníků, profesionálů, kteří tenkrát pracovali v České televizi. Za slušné peníze, za slušné zacházení. Takţe já, protoţe jsem tam pracovala, tak jsem zjistila, ţe tam zůstala řada méně zdatných profesionálů. A jak se postupně doplňovaly vedoucí funkce, a je to především ve vedoucích funkcích, není to ani tak na řediteli, to uţ je jeho blahovůle, jestli to bude kontrolovat, nebude, kdo se přijímá, zdali se přijímají osobnosti do vedoucích funkcí, kteří umí někoho vést, sledovat a i dostatečně motivovat, kdyţ něco neumím. Já jako vedoucí to musím připomínkovat. Nesmí mi to být jedno. Po kaţdém vysílání, které musím sledovat, tak si toho člověka pozvu, pakliţe k němu mám připomínky, a otevřeně o tom budeme mluvit. Já mám pocit, ţe ta televize kvůli tomu, ţe tam zůstali tito méně zdatní profesionálové, tak ztratila lidi, kteří by právě tu motivaci, místo té osobnosti mohli zaujmout. Dneska mám pocit, ţe je to všem jedno. To, co jsem řekla a co ještě zde mám připraveno, je pouze o lhostejnosti těch, kteří sedí ve vedoucích funkcích, berou za to peníze, naše peníze a je jim to jedno. A nejsou tam proto, aby někoho kultivovali, vedli, jak znova říkám, motivovali, ale jsou tam zkrátka z různých důvodů, o kterých asi všichni víme.

- 60/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Vidím, hlásí se pan kolega Korte, tak prosím, ještě máme krátký dotaz a krátkou odpověď prosím. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Musím se přiznat, ţe mi váš kritický výčet imponoval, protoţe prakticky se všemi těmi otázkami souhlasím. Ono ovšem nestačí pouze proč. Mně by zajímalo jak jako radní, jestli, zdali také víte, jak tyto neduhy odstranit. Jakoţto z pozice radního. Paní Mgr. Eva Jurinová: Já to řeknu stručně. Nevím, jak je tomu doposud, ale povaţuji za důleţité, aby se o tom zkrátka mluvilo. Mluvilo, mluvilo. Bez ohledu na to, co je v mé kompetenci. Bez ohledu na to, kolik mám za to peněz. Bez ohledu na to, kolik je právě hodin, jestli uţ mám po pracovní době. A bez ohledu na to, kdo mě s čím osloví. Zkrátka o věcech mluvit. Nebát se a mluvit. Neříkám, ţe kdyţ mám kritickou připomínku, jsem nepřítel. Vůbec ne. Pokud mám kritickou připomínku, tak vyzývám k tomu, aby se mluvilo, probůh. Komunikace je důleţitá. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Stačí vám odpověď, pane Korte? Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Paní Mgr. Eva Jurinová: I já. Poslanec Martin Komárek: Nejsou další otázky a odpovědi, já také děkuji. Moc vám děkuji, paní Jurinová a ještě jednou se omlouvám za to přerušení, ale bylo to nutné. Teď jsme proti času o 15 minut dopředu a pan Just tu ještě není. Teď jsem chtěl navrhnout, ţe jsou dvě moţnosti. Buď si dáme pauzu nebo poţádáme pana Uhdeho, jestli by nebyl tak laskav a vystoupil uţ teď. Ale záleţí na vás. Dobrá, děkuji a prosím vás o vaše úvodní slovo. Pan doc. PhDr. Milan Uhde: Váţený pane předsedo volebního výboru, váţená paní poslankyně, váţení páni poslanci, moje dlouholetá zkušenost pečlivého diváka České televize jakoţ i šestiletá zkušenost člena Rady České televize mi napovídá, ţe v České televizi probíhá zápas. Ten zápas z jedné strany ovlivňují neobyčejně náročné úkoly, před kterými veřejnoprávní televize dnes stojí. Situace se dynamizuje, situace se mění. Vzrůstají nároky obecenstva, které sleduje Českou televizi. - 61/136 -


25. 2. 2014

Za druhé působí tady i síla konkurence. Nemyslím tu komerční stanice, ale myslím tu například vysílání HBO, které nabízí někdy velmi působivé programy. A Česká televize musí dříve nebo později pochopit, ţe nabízet je třeba takové programy, které nikdo jiný nenabízí. To je budoucnost České televize. Z druhé strany působí na tento zápas setrvačná síla. Návyk České televize na to, na co si zvykla v 90. letech, ale pohříchu, na co si zvykla uţ předtím v 80. letech. Je to určitá opatrnost. Opatrnost, o které básník říká, ţe to je ta moudrost, co zbabělost jí běhá pro pivo. To znamená, opatrnost v nazírání na skutečnost. Opatrnost v tom nenechat vybuchnout ţádný tvůrčí spor to maxima. Tlumit věci. Za druhé v tomto směru působí i neustále sice zastaralý ale ţivý ohled na úspěchy komerční televize pokud jde o získávání obecenstva podbízivými programy. I to je velké pokušení, se kterým Česká televize dnes bojuje. Domnívám se, ţe právě v tento okamţik nesmírně vzrůstá úloha Rady České televize, protoţe je to jediný způsob, jak televizi kontrolovat a jak se vyslovovat k postupu tohoto zápasu, o kterém jsem mluvil. Ne vţdy se zdá, ţe se ten zápas vyvíjí příznivým směrem. Nejnovější události v České televizi napovídají, ţe ne vţdy jde o příznivý směr vývoje. Ale o to silnější je kritická role rady, její nezávislost a touha vyznat se v situaci. Nevyuţil jsem celý čas, ale řekl jsem všechno, co jsem měl na mysli a děkuji vám za pozornost. Poslanec Martin Komárek: Milý pane Uhde, mockrát děkuji. Jste první, kdo čas nevyuţil, takţe aspoň v tomto smyslu jste rekordmanem. A já prosím otázky od kolegů. Pane Soukupe, prosím. Poslanec Zdeněk Soukup:

Chtěl bych se na vás obrátit jako na dosavadního

významného člena Rady, předsedu Rady. My jsme tady měli moţnost vyslechnout při projednávání výroční zprávy za rok 2012 v podstatě některé připomínky pana Mezuláníka. Proč se neobjevily ve výroční zprávě jako menšinový názor a jak se vůbec pracuje s menšinovým názorem v Radě? Pan doc. PhDr. Milan Uhde: Stává se, váţený pane poslanče, ţe vystoupení některého člena Rady zůstane ojedinělým vystoupením a většina Rady je toho názoru, ţe menšinové stanovisko znamená aspoň dva nebo tři hlasy. Ojedinělý hlas bývá zaznamenán v zápise, je dostupný, ale za menšinové stanovisko někdy je vydáván a uznáván, někdy ne. Je - 62/136 -


25. 2. 2014

to nejasné. Sám jsem stoupencem toho, ţe věc menšinového stanoviska nezávisí na počtu hlasů. Nýbrţ objeví-li se názor, byť i se ostře liší od ostatních členů Rady, zaslouţí si být zveřejněn jako menšinové stanovisko. Sám jsem to také zakusil nedávno na své kůţi, takţe vím, o čem mluvím. Poslanec Martin Komárek: Dovolím si poloţit dotaz, který asi není úplně taktní, ale nemůţu si ho jako student logiky odpustit. Vy jste v podstatě ostře kritizoval televizi, ale byl jste v čele jejího dozorčího orgánu, mám-li to tak říci. Takţe proč jste s tím neudělal něco uţ v minulé funkci, nebo právě končící? Pan doc. PhDr. Milan Uhde: Nechci zbytečně a nenáleţitě otvírat dveře do kuchyně Rady České televize, ale musím tak učinit. Já jsem se svými kritickými názory často osamocen. Domnívám se, ţe je tu i určité omezení dané legislativou. Jsem toho názoru, ţe se kritická funkce Rady má znovu projednat, vzít v úvahu to, ţe tzv. následná kritika, to znamená ve výroční zprávě o činnosti Rady České televize, která přichází v podstatě rok poté, co se události v České televizi seběhly, je prostě pozdě. Je to častokrát psaní úmrtních listů, abych to tak obrazně vyjádřil. Dokud se nezmění legislativa, musíme pracovat v duchu současných zákonů. Myslím si, ţe opravdu tady je Rada České televize leccos dluţna. Těţko se prosazovalo například to, se Rada České televize má vyslovovat i ke kvalitě programů. Někteří členové Rady trvali a trvají na tom, ţe máme jenom měřit, zda Česká televize vyhovuje zákonu nebo nevyhovuje. Ale to, ţe někdy můţe vyhovět výborně, někdy dobře a někdy, abych si vypůjčil školní klasifikaci, pouze dostatečně, tím se do značné doby Rada České televize nezabývala. Získali jsme pro to hlasy potřebné, dnes se otázka kvality začíná klást a já se domnívám, ţe po té stránce je to na dobré cestě. Jenom třeba, aby se legislativa tou věcí zabývala a situaci reflektovala. Protoţe Rada České televize se sama z bahna jako baron Prášil za vlastní cop prostě nevytáhne. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan kolega Stanjura chtěl poloţit otázku, je tomu tak? Poslanec Zbyněk Stanjura: Mám nejdřív malý komentář a pak otázku na pana předsedu. Tak neříkej kolegovi.

- 63/136 -


25. 2. 2014

Výroční zpráva o hospodaření je zpráva České televize, ne Rady České televize. Uţ jsem to panu Mezuláníkovi vysvětloval na volebním výboru, ţe tam ten jeho menšinový názor prostě nemůţe být z logiky věci. To jenom na okraj. Chtěl bych se zeptat pana předsedy, protoţe ti, kteří mu nechtějí dát hlas, tak velmi často poukazují na vaše minulé politické angaţmá a mají to jako výmluvu pro to, aby vás do Rady nevolili. Myslím, ţe tady ty prostory znáte, na tom křesle jste seděl a přestoţe si myslím, ţe odpověď znám, tak bych chtěl, ať to tady zazní veřejně. Myslím si, ţe není pravda, ţe by osobnost jako vy dostávala nějaké úkoly ze stranického sekretariátu a podle toho se řídil. Ale chtěl bych, aby to tady zaznělo. A podle mého názoru to, ţe někdo byl nebo je členem politické strany, nemůţe být ani přitěţujícím ale ani posilujícím prvkem v našem výběru. Ale chtěl bych, abyste na to odpověděl úplně jasně, protoţe to se tak v podpalubí tady šeptá a já myslím, ţe je třeba udělat jasno. Pan doc. PhDr. Milan Uhde: Děkuji. Já odpovím naprosto otevřeně. Mé politické angaţmá v 90. letech je všeobecně známo. V roce 1998 jsem zakončil aktivní působení v politice a od roku 1999 jsem nestraník. To neznamená, ţe bych byl bez politických názorů. Takový člověk v České republice snad kromě nějakého pastýře, který sedí v Beskydech v chaloupce, prostě není moţné. Česká republika je malá, ţije politikou, ţije zprávami, někdy nás to méně těší, ale podle mě je to skutečnost kladná. Já ale jsem přesvědčen, ţe onen zápas v České televizi, o kterém jsem mluvil, není povýtce záleţitostí politického střetávání. Dovolím si pouţít obrazu, ţe to je nadpolitická skutečnost. Ţe to je věc kvality veřejnoprávního vysílání a na té podle mě má mít zájem a má zájem kaţdá politická strana v České republice, která má svůj program zaměřen pozitivně. Já si netroufám říci, ţe by ve Sněmovně byla zastoupena strana, která to myslí špatně. Takţe podle tohoto názoru podle mne moje politické angaţmá, které skončilo před 15 nebo 16 lety, je věcí, která nehraje v tomto nějakou podstatnou a vůbec ţádnou roli. Nikdy jsem nebyl ovlivňován ţádným politickým činitelem. Podle mého názoru všichni političtí činitelé, a většina jich mě zná, ví, ţe já kaţdý pokus o ovlivnění prostě zveřejním. Nemyslím, ţe člen Rady má být zalezlý jako poustevník. Jsem ochoten s kaţdým mluvit. Mluvím s lidmi na ulici, kteří mě zastavují a dávají mně dobré i méně dobré rady stran České televize. Jsem připraven mluvit s kterýmkoli politikem o České televizi. Ale ponechávám si své názory, které jsou nezávislé a jsou dány mým osobním pozváním spisovatele, občana, člena Rady. Jestli to zní příliš pateticky, omlouvám se, ale takhle to prostě cítím. - 64/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji, pane předsedo. Poslanec Martin Komárek: I já děkuji. Já na rozdíl od pana kolegy Stanjury jsem neslyšel ţádné šepoty, asi se pohybuji v jiných částech Sněmovny, o tom, ţe nějaká minulá politická činnost by měla být překáţkou případného zvolení. Ale to nevadí, to je vedlejší. Poprosím kolegy, jestli mají další otázky. Prosím paní Nina Nováková. Poslankyně Nina Nováková: Pane Uhde, vy jste to tady trošku uţ naznačoval, ale chtěla bych se zeptat: Domníváte se, ţe je nezbytné, aby vznikl nový zákon o České televizi? Pan doc. PhDr. Milan Uhde: Nejsem legislativec, jsem pouze syn právníků, kteří mě 40 let krmili různými právnickými diskusemi za rodinným stolem, kde jsem pobýval i jako uţ dospělý člověk a hlava rodiny. A já se nedomnívám, ţe by byla potřeba nového zákona, ale ten existující zákon je potřeba zpevnit, protoţe on vznikal ve velmi konfliktní situaci. V situaci tzv. televizní krize, kterou si, domnívám se, my všichni velmi dobře pamatujeme. A v té televizní krizi se mělo všestranně za zlé tehdejší Radě České televize, ţe si nepočínala tak, aby před veřejností mohla svá rozhodnutí plně obhájit. A ten zákon omezil moţnosti Rady České televize nad úroveň, která je únosná. Například já jsem musel právními rozbory obhajovat, ţe kdyţ jsem neplaceným členem tzv. garanční rady Národního divadla, která byla ustavena, aby pomohla upravit komunikaci mezi ministrem a mezi umělci v Národním divadle, ţe toto snad je konflikt zájmů, který členství v Radě vylučuje a nepřipouští. Já jsem přesvědčen, ţe ten nejenom v tomto detailu, já jsem si honem vybavil tento detail, jsou tam jistě závaţnější detaily, ale upravit, opravit ten zákon se zřením k dnešní situaci, která přes všecky problémy v televizi není situací televizní krize, podle mne je zralé a já doufám, ţe tato Sněmovna to učiní v zájmu České televize. Poslankyně Nina Nováková: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: I já děkuji. Ano, pan kolega Koníček.

- 65/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Vladimír Koníček: Pane předsedo, vy jste jediným, který z Rady České televize zná jména všech 24 signatářů stíţnosti k Radě. Myslíte si, ţe tím, jak se s tím stávající Rada vypořádala, je to konec nebo to bude mít nějaké pokračování? Pan doc. PhDr. Milan Uhde: Děkuji, pane poslanče. Nemám důvodu nic tajit ani v tomto směru. Jsem přesvědčen, ţe Rada České televize se tady zachovala nekoncepčně a způsobem, který podle mého názoru se vymstí. A uţ je to vidět, prostě ta situace. Já netvrdím, ţe těch 24 členů, kteří se na mě obrátili, se situací, která je pohnula ke kritice, ale nebyli ochotni zveřejnit svá jména, já jsem je pokryl a řekl jsem: Ten problém je tak závaţný, ţe je třeba se k němu postavit čelem. A jestli se obáváte, nyní, v tuto chvíli, já budu garantovat před Radou i před veřejností, ţe ta jména jsou reálná, ţe to nejsou fiktivní ani mystičtí stěţovatelé, nýbrţ ţe jsou to lidé, kterým jde o nějaký problém. To šlo vyřešit dvojím způsobem. Buď nezávislým auditem, který jsem navrhoval, ale který Rada bohuţel neschválila a který by byl přesvědčivý pro všechny. Anebo to vyřešit rozhodnutím, které předcházelo diskusi, které vyloučilo diskusi a které bylo svým způsobem, ne svým způsobem, bylo prostě mocenské. Podle principu „kdyţ se vám to nelíbí, tak jděte“. Ale to je způsob, na který já jsem velmi alergický, poněvadţ v duchu této logiky jistí pánové v 80. a 70. letech na mě apelovali, abych se vystěhoval. Já jsem moţná hypersenzitivní na tyto věci, ale podle mě to, jak se to řešilo, bylo nešťastné. Podaří se určitě náhradní moderátory, redaktory získat. Novinářů v České republice, a dobrých, je dost. Ale ten problém podle mě tam zůstává jako jídlo, které jste nestrávili a trčí vám v ţaludku. Poslanec Martin Komárek: Děkujeme. Čas uplynul, moc děkuji pane Uhde. Dovolím si předat slovo a řízení schůze kolegovi Jandákovi. Poslanec Vítězslav Jandák: Já bych, jestli tady je, my jsme trošku napřed, omlouvám se, ale je tady pan Just? Je. Pan Just, k mikrofonu, kdyţ budete tak laskav. A prosím vás, pravidla jsou jasná. Je to pět minut na prezentaci a deset minut je na otázky. Děkuji, máte slovo, pane Juste. Pan prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.: Děkuji moc, kdybych překročil pět minut, doufám, ţe mě včas zarazíte.

- 66/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Buďte klidnej, utnu vás, utnu vás. Ano, děkuji. Pan prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.: Váţené dámy, váţení pánové, chápu, ţe moje situace jako kandidáta na člena Rady České televize je řekl bych choulostivá, trošku sisyfovská, protoţe mým programem, který uţ 25 let jako publicista a televizní kritik prosazuji, je depolitizace televizních rad a ucházet se o přízeň politiků s programem depolitizace asi opravdu není to nejšťastnější. Přesto si myslím, ţe je lépe, kdyţ budete vědět, jakého zajíce v pytli nakupujete a kdyţ vám řeknu radši upřímně, co si o tom všem myslím, neţ abych nějak taktizoval. Za mě mluví 25 let pravidelné kritické reflexe Československé, pak České televize i částečně ostatních televizí, která začala uţ někdy na konci 80. lete v samizdatu, v tehdejších Lidových novinách, ještě neoficiálních. Pak pokračovala v Literárních novinách, v Lidových novinách a nyní pravidelně kaţdý měsíc Úvahy posttelevizní tedy v Divadelních novinách a na mém blogu v Aktuálně.cz. Čili za mě mluví vlastně tato kontinuální kritická činnost, která mně jistě nepřinesla příliš přátel v České televizi ani mimo Českou televizi, ale prostě taková uţ je role kritické reflexe, ţe nemůţe dělat nic neţ právě tu reflexi. (Zvoní budík.) Jenom bych chtěl podtrhnout, doufám, ţe ten budík ještě neznamenal, ţe jsem … Poslanec Vítězslav Jandák: Ne, máte ještě necelé tři minuty. To má někdo módní zvonění telefonu. Pan prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.: Výborně, ten budík zněl trošku výstraţně. Já jsem jenom chtěl navázat na to, co říkal můj předřečník pan kolega Uhde, ţe vlastně povaţuje za kost v krku, která se vzpříčí, to, jak se Rada České televize zachovala při protestu těch 24 redaktorů. Protoţe já se domnívám, ţe ten orgán, podle zákona 483/1991 Sb., má uplatňovat právo veřejnosti na kontrolu činnosti, coţ v tomto případě neudělal. Zachoval se jako mediální bodyguardi pana ředitele a aţ na tři výjimky, pan Uhde určitě ví přesně, koho mám na mysli, prostě nebyly prohlasovány základní poţadavky jako zřídit nezávislou komisi expertů, kterou pan ředitel nejdřív zřídil, pak ji zrušil a sám se prohlásil komisí tím, ţe prohlásil stíţnost za bezpředmětnou. Já to nepovaţuji nejen za rozumné, já to povaţuji za nehorázné a pakliţe bych byl někdy v roli radního České televize, tak bych samozřejmě s tímto velmi, velmi nesouhlasi. - 67/136 -


25. 2. 2014

Já uţ jsem byl v prvé radě, federální Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, to je tzv. Medkova rada. Čili mám zkušenost i s tím, co je to politická sféra, co to je kompromis, co to je konsensus, to jsem zaţil v přímém přenosu a učil jsem se to tehdy od pana Medka. Ale přesto se domnívám, ţe jsou situace, kdy se Rada měla zachovat úplně jinak. Protoţe nezávislost televize a další věc, která mě velmi trápí a velmi se jí věnuji jako kritik, takřka nerozpoznatelnost zábavy a dramatické tvorby, bohuţel uţ i dokumentů České televize od televizí privátních, znamená, ţe televize neplní svou zákonnou funkci. A jenom uvedu dva příklady, moţná jich je víc. To, ţe se televize odmítla tak typický veřejnoprávní projekt, jako je film Agnieszky Hollandové, který teď dostal všechny moţné ceny, které mohl dostat, který není pouze o Palachovi, který je o moţnostech, kterak ztratit svobodu a ztratit demokracii, tak to se domnívám, ţe prostě byl naprostý přešlap. A nebyl první, zdaleka, a druhým přešlapem bylo třeba odmítnutí dokumentu Občan Havel, který podle kritérií dokumentární tvorby získal také všechno, co mohl. To jsou dva příklady, nejsou jediné, můţete si to přečíst v mých pravidelných kritických recenzích České televize, které podle mého názoru svědčí o tom, ţe televize veřejné sluţby neplní svou zákonnou povinnost. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji vám, pane Juste, přesně pět minut. Takţe pravidla hry jsou taková, ţe teď jsou kolegové, kteří vám budou chtít doufám poloţit otázky. A, pan Stanjura, prosím. Poslanec Zbyněk Stanjura: Jsem politik, já se za to nestydím. Ale depolitizace, jak vy říkáte, Rady, spočívá v tom, ţe vás bude volit někdo jiný. Jestli dobře chápu návrhy, které jsou. Podle mne to můţe být cesta k lepšímu, cesta k tomu, aby to bylo stejné, anebo k horšímu. Já jsem přesvědčen, ţe způsob volby není přímo úměrný kvalitě činnosti Rady České televize. Moţná to není otázka, je to spíš o osobní integritě těch lidí, protoţe pokud řekneme, ţe nehorázné chování některých členů Rady, musím říkat některých, protoţe někteří navrhovali jiný postup, tak fakt si myslíte, ţe jim volal někde z těchto lavic a říkal, aby to takhle udělali? Nebo to ti lidé udělali z nějakých jiných důvodů, které my nemáme zkoumat? Není to vůbec jednoduché z těch 80 kandidátů vybrat nejdřív 18 a z těch bude pak Sněmovna vybírat šest, ale já prostě nevidím to jednoduché rovnítko. Ţe kdyţ to budou dělat profesní svazy nebo Sněmovna, Senát, ţe to bude lepší. Můţe to být lepší, můţe to být stejné, můţe to být horší. … jestli si fakt myslíte, ţe Rada funguje na politickou objednávku dneska.

- 68/136 -


25. 2. 2014

Pan prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.: Já jsem tady samozřejmě vůbec nikdy neřekl, ţe politik rovná se špatné. Já se jen neustále divím, proč se třeba i představitelé České televize jezdí učit na Britské ostrovy, kde mají samozřejmě vzor BBC. Ovšem ve společnosti, která je diametrálně jiná, která má demokracii uţ několik staletí. Zatímco za rohem, za Krušnými horami, za Šumavou máme společnost, která si rovněţ prošla totalitou a systém, který je tam, i volby rad, respektive schvalování rad Bundestagem na návrhy profesních a taky samozřejmě politických a odborářských, církevních, občanských sdruţení povaţuji za velice dobrý. A myslím si, ţe co se někde osvědčilo a pravidelně se dívám i na třeba debatní kluby v televizi ARD, která si myslím, ţe je vzorem veřejnoprávnosti včetně její dvojky, včetně druhého jejich kanálu, a včetně kanálu ARTE, samozřejmě, ţe prostě je z čeho se učit. Čili se domnívám, ţe kdyţ to tam funguje, ţe by to mohlo u nás fungovat také. Ale naprosto s vámi souhlasím, ţe nikde není záruka. Záruka je osobní integrita, ţe pan Uhde, třeba, například, nebo pan Mezuláník nebo kdokoli jiný nebo pan Bajaja třeba, ţe jsou to uţ natolik, zejména pan Uhde a pan Bajaja, jsou to natolik osobnosti s krediem, ţe by si určitě nepošpatnily kredit nějakým podezřením, ţe pracují na objednávku. A tohle je ta záruka. Domnívám se, ţe svou 25letou činností jako kritickou, ţe jsem prostě taky prokázal, ţe nejsem ve sluţbách toho či onoho a ţe mým krédem je opravdu hlídat nezávislost. To, co říkáte vy, to je jenom formální cesta k tomu, to samozřejmě není záruka. Souhlasím. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane Juste. Já bych se jenom, vy jste se tady dotkl slova, padlo to a mohu říct, ţe jsem se ptal i některých vašich předchůdců, já jsem leta bojoval za to, aby Česká televize měla art kanál, třeba podle vzoru Německa, Francie apod. Zaplať bůh, ţe ho máme, ale teď tady máme dětský kanál, který byl v současné době vyhodnocen jako nejlepší v Evropě. Byl tady zástupce BBC se dívat, jak to ti Češi dělají. Ale teď jsme zpátky u art kanálu. Prosím vás, v čem vidíte ten obrovský, řeknu to otevřeně, neúspěch art kanálu. A tam skutečně jsou lidé – a teď mi to odpusťte – vaší krevní skupiny. Tam je nedodali politici. Pan Motl teda opravdu například to není … teď nemyslím Standu Motla, známého publicistu, jsou to tito lidé a ten neúspěch je tak zdrcující, ţe nevím, co s tím budeme dělat. Já se vás na to ptám, protoţe vás to zajímá a mě taky. Pan prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.: Moc se omlouvám, ţe jsem vám do toho skočil, ale myslím si, ţe to je nešťastné rozhodnutí na jednom kanálu hrát přes den pro - 69/136 -


25. 2. 2014

děti a najednou v osm hodin z ničeho nic to změnit na umělecké kreace. Ale to je moţná první krok. Nevím, prostě kanál art takto nepostupuje, jak známo. Ale to je moţná jenom takový první krok k něčemu co jednou moţná bude fungovat. Ale co pokládám za velice základní, je, ţe vlastně Česká televize neplní svou funkci i v tom, ţe kdyţ má dobré filmy, má přímo světové hity, a to v ţánru, jako je třeba detektivka, ale detektivka, která spojuje to, o čem se tady bavíme, to znamená mediální sféru, politiku a vraţdu, mám na mysli dánský seriál Zločin, tak to uvede v půl dvanácté, ve tři čtvrtě na dvanáct, před půlnocí, přestoţe je to celosvětový hit, kde dokonce v Americe uţ vzniká remake a uţ vzniká druhá, třetí řada. My to uvedeme s pětiletým zpoţděním, budiţ. Kdyţ uţ ty peníze za to dají, tak proč to nedají v osm večer na jedničce, aby obecenstvo naučili se dívat na art filmy, protoţe tohle spojuje art film s vysoce dobrodruţným, divácky atraktivním, tedy mimochodem skvěle dabovaným, hlavní představitelka je na cenu za dabing. Čili kdyţ uţ si s tím tu práci dali, proč to hrají o půlnoci? A to je zase jeden příklad z mnoha. Mluvil jsem o Agnieszce Holland, mluvil jsem o Občanu Havlovi, mohl bych mluvit o seriálu Terapie, který taky přenechala HBO. Čili tady komerční televize předstihuje ve veřejnoprávnosti přinejmenším u Občana Havla a u Agnieszky Holland předstihuje vlastně v parametrech veřejnoprávnosti ČT a přitom pracuje za své. A my si tady platíme veřejnou sluţbu a kolikrát veřejná sluţba je i v té původní dramatické tvorbě nebo v dokumentech pod úrovní toho, co produkuje Česká televize. Čili je to otázka výchovy, to je otázka, kdyţ budou seriály typu Zločin, třetí řada, kdyţ budou na běţícím pásu a je jich řada vynikajících, které splňují jak divácké parametry, tak umělecké hledisko, tak si myslím, ţe potom kanál jako je art, nebude tak propadácký. Další věc, poslední, omlouvám se, kterou bych k tomu řekl, je, ţe nepovaţuji za příliš šťastné rozjezd Kritického klubu, kdy se to sice nazvalo pondělí, úterý, středa, dokonce čtyřikrát týdně je to, jednak to byly příliš velké oči, ale hlavně, kdyţ si probereme, co za kritiku se tam provozovalo, tam si dělali PR spisovatelé, tam mluvili o spisovatelství, překladatelé o překladatelství, ředitelé tří divadelních festivalů mluvili o přesazích českého divadla a všichni si dělali PR. To nemělo s kritickou reflexí jako takovou nic společného. A to si myslím, ţe tento kanál svého adresáta, který hledá alternativní kritické slovo vůči tomu, co se děje v umění, třeba i v České televizi nebo české kinematografii atd., ţe to zklamal. Čili pro mě to není rozjezd ideální. Uvidíme, jak dopadne pan Chuchma se svým projektem. Ale to, co zahájila televize od září s těmi Kritickými kluby, s tím jsem byl velmi nespokojen. A to neříkám proto, ţe bych měl sympatie či nesympatie ke komukoliv, kdo to moderoval. Omlouvám se, vy jste se hlásila.

- 70/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Ještě máte minutu. Prosím, paní kolegyně. Poslankyně Nina Nováková: Pane Juste, mě napadla jedna věc uţ kdyţ mluvil pan Uhde, a to, co vy velmi kriticky a fundovaně zachycujete, jestli tam není třeba si říci, ţe to je obraz také naší současné společnosti. Ţe vlastně kaţdá instituce je i celkovým obrazem společnosti. Ale vás jsem chtěla poprosit. Vaše kritické vidění by se dalo charakterizovat nějakými slovy, třeba je to nedostatek profesionality, nedostatek rozhledu, nedostatek koncepce nebo čeho? Jak byste, kdybych vás poprosila takto...? Pan prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.: Já to mám mnohokrát zpracované, říct to v jedné větě nelze. Ale myslím si, ţe to je všechno dohromady z toho, co jste říkala. Je to jednak odraz určitého klientelismu, který platí ve všech sférách naší společnosti. To znamená i v tvorbě dramatické, dokumentární, publicistice. I tam platí určité „já na bráchu, brácha na mě“, určité dejme tomu vazby něco za něco. To je jedna věc. Druhá věc je pohodlí a třetí věc je snaha nerozházet si to s nikým. Česká televize by, sakra, měla být nezávislá, měla by být hrdá. Vy všichni třeba tady nebudete a ředitel by tady měl zachovat nějaké dílo a měl by slyšet reflexi. Pan Mathé, ať uţ si o něm myslíte, co chcete, ale moje recenze si takhle vystřihoval, xeroxoval, zval mě na kobereček. Jak jste myslel tohleto? Červeně podtrhané! My jsme vedli dlouhé debaty. Já jsem uznal kolikrát, ţe jsem přestřelil, ţe jsem se mýlil. On zase uznal, a já jsem to viděl na té činnosti, ţe ta kritická reflexe má svou činnost. Ale dnešní situace? Dovídám se od svého předřečníka v jednom rozhovoru: Pan Just nesmí na obrazovku, protoţe je nevyváţený. Řekla mi dramaturgyně České televize. Já nevím, jestli je to pravda nebo to není pravda. Mám svých povinností pedagogických jako profesor na vysoké škole, jako publicista a autor hodně. Já prostě netouţím po tom se objevovat nějak často na obrazovce a kdekoli jinde, ale přesto si myslím, ţe ta situace je nezdravá. A to naslouchání té reflexi, která, pochopte to, pane řediteli, jestli mě někde slyšíte, vychází ze sympatií k ideji veřejnoprávní sluţby. A ze sympatií k České televizi. A právě proto ji kritizuje. Nekritizuji věci, na kterých mi vůbec nezáleţí, ty nechám běţet. Poslanec Vítězslav Jandák: Pane Juste, děkuji. Jsem kat, musím to tak řídit. Děkuji vám mockrát. Poslankyně Nina Nováková: Děkuji moc. - 71/136 -


25. 2. 2014

Pan prof. PhDr. Vladimír Just, CSc.: Šťastnou ruku při volbě. Poslanec Vítězslav Jandák: To bude záleţet na těch dvou stech politicích. Ti budou vybírat, pane Juste. My jsme mezi nimi. Škoda, ţe tu nejste, mohl jste si dát hlas, to je fakt. Děkuji vám mockrát. A já teď poprosím, další je pan Putna. Pane Putno, prosím, pojďte k mikrofonu a pravidla jsou taková, ţe máte pět minut na svoji prezentaci a deset minut budou otázky. Děkuji, máte slovo, prosím. Pan prof. Mgr. Martin Putna: Děkuji, dámy a pánové. Je samozřejmě nesnadné po muţi tak fundovaném, brilantně výřečném jako je kolega Just, se kterým jsme také spolupracovali při různých událostech, vám tady cosi říkat. Budu tedy naopak nesmírně stručný. Nepřináším ţádnou zásadní koncepci. Nemyslím si, ţe jsem Mesiáš, který by přišel a zachránil všechno. Uţ proto, ţe si myslím, ţe Mesiáš uţ přišel. Ale rád bych se drţel zákona a pokoušel se v případě zvolení dodrţovat a uplatňovat zákon o České televizi. Čímţ mám na mysli speciálně § 2 a 8. Paragraf 2, ve kterém se hovoří o tom, ţe Česká televize má rozvíjet, kultivovat, vzdělávat, ukazovat, jak je tato společnost rozmanitá a snaţit se o to, aby ve své rozmanitosti byla co nejvíce soudrţná. To znamená z toho bych vycházel, kdyby se to mělo nějak pojmenovat, jak já si představuji uplatňování tohoto zákona. Televize by měla kultivovat, čímţ nemyslím speciálně jenom specifické opravdu velmi menšinové pořady vysílané ve velmi pozdních hodinách na ČT 2 resp. kanálu art, ale celkovou úroveň, to znamená zprávy v kontextech nikoli výkřicích atd. A pokud se jedná o samotnou Radu České televize, tam si myslím, ţe je na místě především odvolávati se na § 8 a speciálně v něm odst. e, ve kterém se hovoří o tom, ţe Rada rozhoduje o stíţnostech týkajících se generálního ředitele. Všichni jsme dnes ráno četli noviny, bezpochyby jiţ to tady někteří z mých předřečníků říkali. Nelze se tvářit, ţe se tady nic nestalo. A prosím, já samozřejmě netuším, jestli stíţnost, ke které v televizi došlo, byla oprávněná. Já to nevím, protoţe se v televizních zákulisích nepohybuji. Já jsem s ní spolupracoval jako externista na řadě pořadů, ať uţ to bylo Duchovní slovo a různé další pořady, ale nevím, kdo je kdo, kdo s kým, co se tam děje. Ale jednoznačně pokud odcházejí z televize špičkoví redaktoři, pokud byla vznesena stíţnost určená Radě České televize, pokud Rada České televize nepracovala, jak měla, a to se

- 72/136 -


25. 2. 2014

domnívám, ţe v této souvislosti nepracovala, jak měla, tzn. nezřídila tu komisi, je tady zapotřebí, aby příští Rada toto učinila. To je zhruba všechno, co mám na srdci. Poslanec Vítězslav Jandák: Výborně, vešel jste se přesně do času. Děkuji vám mockrát. Kolegové, prosím první otázka. Teď máme deset minut maximálně na otázky. Prosím, pane Korte. Poslanec Daniel Korte: Dobrý den. Pane Putno, vy jste si citací zákonů o moji otázku řekl. Vy jste patrně jakýsi univerzální radní, protoţe jste se hlásil jak do Rady České televize, tak do Rady Českého rozhlasu. Bez ohledu na to, ţe to nevyšlo stoprocentně, představme si, ţe by to bylo vyšlo, tak já předpokládám, ţe znáte § 5 obou těch zákonů, jak o Českém rozhlase, tak o České televizi, který vymezuje neslučitelnost funkcí, coţ jest neslučitelnost člena Rady České televize s Radou Českého rozhlasu a opačně. Takţe kdybyste byl náhodou zvolen do obojího, tak v tom okamţiku váš mandát zaniká všude. Takţe mě by zajímala vaše motivace, jestli byste mně mohl nějak racionálně a logicky vysvětlit, proč jste takto jednal. Protoţe jinak by se musel domnívat, ţe jste rozhodil sítě a třeba se nějaká rybička chytne. Pan prof. Mgr. Martin Putna: Ne, nikoliv, takto to nebylo. Ta iniciativa hlásit se do obou Rad vzešla z mého navrhovatele, kterým bylo občanské sdruţení Občanský monitoring, přičemţ podotýkám, ţe v mém případě opravdu to nebyl formální navrhovatel, ale skutečně lidé, kteří za mnou přišli a oslovili mě s tím, jestli bych byl ochoten kandidovat do obou Rad s tím, ţe samozřejmě je na poslancích, aby rozhodli, zda bych byl hoden do jedné nebo do druhé. A samozřejmě kdybych tady stál, maje hájiti svůj program pro Český rozhlas, hájil bych samozřejmě program pro Český rozhlas. Ale, stačí to takto? Poslanec Vítězslav Jandák: Stačí? Dobře. Dámo a pánové, tady, pan Berkovec. Prosím, máte otázku. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, pane profesore. Pan předseda Uhde tady mluvil o nejrůznějších pokušeních, která má určitě Česká televize. A myslím, ţe všichni, jak jsme tady, jsme zaţili také nejrůznější politické tlaky, i vy. Do jaké míry je podle vás nutné, aby Rada byla odolná těmto tlakům? A odváţná? Kde je ta hranice, kdy by měla být loajální a kdy by měla třeba bojovat za nějaký názor? Vím, ţe asi je tenká, ta hranice. - 73/136 -


25. 2. 2014

Pan prof. Mgr. Martin Putna: Myslím si, ţe ta hranice není tenká. Ta hranice stojí tak vysoko, jak vysoko si kdo, quantum protestantum aude (?), jak vysoko člověk ve svém svědomí je ochoten a potřebuje jít, tak daleko jít musí. A svědomí je samozřejmě něco, co je těţko kontrolovatelné. Kdyţ se někdo bude zapřísahat, ţe není členem ani příznivcem ţádné politické strany a bude to myslet jinak, nikdo mu do svědomí nevidí. Ale troufám si tvrdit, ţe jiţ různé nesnadnosti, které provázejí mé předchozí veřejné působení po 25 let, svědčí o tom, ţe nejsem člověk, který by se nechal zastrašit, uplatit, zkonformizovat, který by říkal to, co se od něj ţádá v tu chvíli, aby to bylo výhodné. Mnohokrát jsem celý svůj ţivot říkal věci, které byly velmi nepříjemné. Seděl jsem v různých komisích, z některých komisí jsem potom odešel, protoţe jsem nebyl spokojen s tím, jak pracují, nemohl jsem to změnit, tak jsem řekl: Nezlobte se, moje svědomí mi nadále neumoţňuje, abych tady dál seděl. To se konkrétně týkalo jedné komise Grantové agentury, coţ je jiná věc. Takţe kdybyste usoudili, ţe je vhodné mě zvolit a kdybych já tam seděl a kdybych se o něco pokoušel, kdybych měl trvale pocit, ţe to nemá smysl, potom z toho vyvodím důsledky. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane Putno. Kolegové, má někdo otázku? Ne. Dávám ještě čas na rozmyšlenou, kdo by se chtěl na něco zeptat. Ne, dobře. Pane Putno, děkuji moc. Zbývaly vám ještě tři minuty, je to perfektní, děkuji. A poprosil bych dalšího uchazeče, sice je to dříve, ale je to pan Beniak, kdyby byl někdo tak laskav a podíval se. Není. Pak tady mám návrh, protoţe myslím, ţe je tam paní Hůlová, jestli byste byla připravena. Nejste ještě na řadě, ale jestli byste byla připravena ke své prezentaci, tak bychom poprosili, abychom vyuţili čas. Kdybyste byla tak laskavá. Takţe vás poprosím a půjde paní Hůlová. Ten rituál je pět minut a deset minut. Děkuji vám moc. Paní JUDr. Zdeňka Hůlová: Na rozdíl od mých předřečníků mám taháky. Třeba je nebudu potřebovat, ale uvidím. Pro jistotu. Zkusím nejdřív spatra. Dobrý den, Zdena Hůlová, vystudovala jsem, jak asi víte, právnickou fakultu UK, v Praze, logicky. Věnuji se tomuto oboru více neţ 20 let. Začínala jsem mediální legislativou, vy máte k dispozici moje CV, tak snad ho nemusím číst celé a zkusím vytáhnout to nejdůleţitější.

- 74/136 -


25. 2. 2014

Přes těch 20 let se pořád ještě učím média, jejich fungování, sleduji konkurenci a pokud moţno celkově mediální prostředí České republiky. Přiznám se rovnou, ţe tzv. printy a tištěná média, byť to souvisí, uţ tolik nestíhám. Můţu působit, jako ţe mi jde o křeslo a tak, začínala jsem v Radě ČTK, potom jsem byla v Radě pro RT vysílání a naposledy v Radě ČT. Jsem spolupachatel první mediální legislativy v postkomunistické Evropě. Bylo to tehdy těţké, protoţe myslím, ţe v Československu a pak Česku chyběla jakákoli zkušenost s fungováním médií veřejnoprávních, chceme-li, a mám z toho trošku osypky, dejme tomu médií veřejné sluţby. A nulitní, naprosto, byla zkušenost s privátním sektorem. Dohromady duálním systémem vysílání. To jsme nějak dělali, co jsme mohli, s tím, ţe je to první nástřel. A postupně podle zkušeností, to jistě znáte, jak ten zákon bude fungovat v praxi, tak se bude novelizovat, doplňovat atd. Jsem přesvědčena, ţe ţádný zákon, byť vy nebo vláda bude mít dejme tomu dobrou vůli, nedokáţe postihnout všechny praktické případy, které mohou nastat v praxi. On to prostě nestihne. Ta praxe je mnohem rychlejší. Nejsem příliš příznivcem rigidních paragrafů. Oni něco

moţná znormují, ne všechno jde znormovat. Nejde třeba napsat, ţe v tomto případě

ČT bude krychlička 6x6, dejme tomu nějaká neutrální barva bílá a bude mít po sobě černé puntíky. Já myslím, ţe by to bránilo rozvoji toho média. Myslím si (kdybych byla zvolena samozřejmě) ţe je tady jeden zájem společný. Poslanecké sněmovny, Rady ČT, generálního ředitele ČT a zaměstnanců ČT i spolupracovníků a dejme tomu i občanů, zejména těch, kteří patří mezi plátce tzv. koncesionářského poplatku. Myslím si, ţe jedna z velmi důleţitých věcí je vzájemná komunikace, protoţe existenci ČT pokládám za veřejný zájem a to by nás mělo spojovat. Tudíţ nikoliv klasické vztahy nadřízenosti a podřízenosti, ale tam kde se ten zájem prolíná, tak komunikovat. Politika není sprosté slovo. Politik není sprosté slovo. Různá setkávání, kde se leccos vyjasňuje, to pro mě taky není sprosté slovo. Hodně mluvit, mluvit, mluvit. Ať jde o současnou či minulou krizi v ČT, někdejší krizi v Radě ČTK. Mluvit a snaţit se to vyjasnit. Já si pamatuji jenom někdejší zkušenost Rady ČT, kdyţ jsem tam byla. Nevím, pan profesor uţ tu není, jak to funguje teď. Můţu se podívat na web, najít si záznamy z veřejných slyšení. Mají větší vypovídací schopnost neţ tomu bylo dříve. Ale myslím, ţe ne zcela dostatečnou. Celá veřejnost tam nemůţe sedět, sedí tam novináři. Ale stejně, ne kaţdý. Třeba senioři, pro které by ČT měla dost fungovat, ne kaţdý má doma internet, ne kaţdý má doma digitální televizi nebo nějakou krabičku, ne kaţdý senior, pokud jsem se s nimi mohla setkat, tomu rozumí. Uţ by tam měl rysku jako kdysi na rádiu.

- 75/136 -


25. 2. 2014

Kaţdopádně ale bych ráda právě třeba kvůli této věkové skupině, aby ČT dokázala prostřednictvím současných kanálů poskládat programovou skladbu tak, aby kaţdý divák tam našel to svoje. Poslanec Vítězslav Jandák: Budu vás muset přerušit. Paní JUDr. Zdeňka Hůlová: Uţ je pět minut? To jsem tomu dala. Poslanec Vítězslav Jandák: Pět a půl minuty. To je protekce, jsem neobjektivní. Povídejte. Paní JUDr. Zdeňka Hůlová: ČT, čtyři zákony, nejmíň, související. Rozdíl Rada ČT, Rada RTV. Rada ČT nemůţe udělat sankce s výjimkou krajních. Odvolání generálního ředitele. Rada pro vysílání a co jiného. Je tam průnik paragrafů, takţe povinnosti ČT nestanoví jenom zákon o ČT. Ten říká, proč existuje, co má dělat, jak to má dělat. Poslanec Vítězslav Jandák: Finito? Děkuji moc. Děkuji vám za tu prezentaci a dámo a kolegové, máme čas teď 10 minut určený pravidly hry k otázkám. Takţe kdo má nějakou otázku? Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, paní doktorko. Vy jste se zabývala také ve své praxi legalitou reklamy. Co si myslíte o místě reklamy ve veřejnoprávním vysílání České televize? Paní JUDr. Zdeňka Hůlová: Abych to stihla. Vím, ţe byla postupně ve vývoji času, během času, zúţena jenom myslím na dva kanály. Byl ponechán sponzoring. Můţeme ho někdy vnímat tak, ţe vlastně ČT tímto obchází to ustanovení. Mám dojem, ţe kdyţ k tomu došlo, tak si od toho tehdejší poslanci slibovali, ţe to, co se jakoby ušetří tím, ţe reklamu odstraní z ČT, poslouţí rozvoji nových digitálních televizí. Podle toho, co sleduji, tak tomu tak bohuţel není. Ony zanikají a to, co pro ně mělo být přínosem, „schramstnou“ tradiční velké televize, to je Nova a Prima. Je mi to líto. Prostřednictvím Rady pro reklamu, ve které působím, resp. arbitráţní komisi, se dotýkám i této problematiky. A zvrhle, kdyţ běţí reklama, já nepřepínám. Já se na ni dívám. Stačí to jako odpověď?

- 76/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, stačí. Poslanec Vítězslav Jandák: Kolegové? Ne? Bylo to vyčerpávající. Paní doktorko, děkuji vám mockrát. Paní JUDr. Zdeňka Hůlová: Nevím, jestli jsem vás vyčerpala. Poslanec Vítězslav Jandák: To jste nevyčerpala, bylo to 5:5. Deset mi zbývá. Děkuji. Paní JUDr. Zdeňka Hůlová: Je škoda, ţe vám nemůţu říct, co mám na srdci, ale chápu to. Máte před sebou maraton. Poslanec Vítězslav Jandák: Podmínky musí být pro kaţdého stejné. Děkuji moc a myslím, ţe tady je pan Beniak, který měl být, co se pořadí týče, ale nikoliv času, co se týče. Pravidla jsou stejná, pět minut prezentace a pak moţných deset minut na otázky. Takţe my děkujeme ještě jednou a prosím, pane Beniaku, máte slovo. Pan Luboš Beniak: Dobrý den, dámo a pánové. Děkuji vám za váš čas a za pozornost. Vím, ţe mám pět minut, tak pouţiji své poznámky. Předpokládám, ţe jste měli moţnost se podívat do mého ţivotopisu. Jenom asi tři body, které bych chtěl zdůraznit. Za prvé mám zkušenost z mediálního manaţerského prostředí, nejenom českého, ale hlavně mezinárodního, za posledních téměř 20 let. Taky jsem posledních víc neţ 18 let pracoval v prostředí, které se z pohledu české politiky dá označit za sterilní. Měl jsem nadřízené v New Yorku nebo v Londýně. Pokud tedy hledáte kandidáty, kteří nemají nic společného se ţádnými skupinami politickými, ekonomickými atd., tak v tomto smyslu jsem tabula rasa, coţ je cosi, na coţ bych vás rád upozornil. A poslední zmínka o mně: mám bohatou zkušenost s finančními výkazy, s kontrolou hospodaření, s rozpočty. Tohle byla za posledních 18 let podstata mojí práce. Myslím si, ţe v této oblasti není Rada České televize tak silná jako v oblastech jiných. Pokud jde o můj pohled na Českou televizi, tak ten se odvíjí od přesvědčení, ţe pro Českou republiku, pro kulturu, pro mediální scénu jsou silná a významná veřejnoprávní média prospěšná a důleţitá. Podle mě je Česká televize, jakkoliv je často a právem kritizována, v lepší kondici neţ byla před pěti nebo deseti lety. Ta kostra či hrubá stavba se podle mne vyvíjí v zásadě správným směrem. Zpravodajský kanál, sport, děti, kultura, struktura - 77/136 -


25. 2. 2014

programu jako taková. Slušný objem původní tvorby. Podpora filmu. Tyhle věci jsou myslím v zásadě v pořádku. České televizi taky nehrozí finanční kolaps. Coţ se nedá povaţovat za samozřejmost, viz. obdobné instituce na Slovensku nebo v Maďarsku. Myslím si, ţe hospodaření České televize aspoň při pohledu zvenčí vypadá být celkem pod kontrolou, coţ kvituji s povděkem. Vedle těchto pozitiv vidím tři problémové oblasti, jejichţ řešení by Rada České televize měla v rámci svého mandátu napomoci tím, ţe na jejich existenci bude upozorňovat a také nabídne určitá řešení. První z problémových oblastí bych shrnul pod titulek „lidé“. Je to výběr zaměstnanců i externích spolupracovníků, jejich vzdělávání, hodnocení a umístění na správné místo v optimálně vyladěné struktuře, kde všichni mají jednoznačně stanovené úkoly, akceptují je a dokáţí je splnit. Uvedu dva příklady, proč tuto oblast povaţuji za problémovou. Všichni jistě dobře víte, ţe situace v klíčové zpravodajské redakci není dobrá. Redaktoři píší petice kritické ke svým nadřízeným a posílají je Radě České televize přes hlavy svých přímých nadřízených. Evidentně nepanuje shoda mezi vedením a podstatnou částí této redakce. O tom, jakou roli a jak by redakce měla svou roli plnit. A toto samo o sobě je alarmující. Bylo by to pochopitelné v roce 1994. V roce 2014 to povaţuji za alarmující. Nevím, kdo v tom sporu má pravdu a kdo kde udělal jakou chybu. Ale na základě svých zkušeností jsem přesvědčen, ţe takový spor uţ nelze vyřešit bez toho, aby ji řešil osobně generální ředitel. A těţko se to obejde, domnívám se, ve finále, bez nějakých personálních změn. Tyto čím dříve se udělají, tím lépe. To platí v kaţdé organizaci. Ten etický panel, který se v současné době ustavuje, měl podle mě fungovat uţ dávno, ale sám o sobě ten problém nevyřeší. Druhý příklad problému spočívajícího v kvalitě lidí je rozdíl v tom, jak Česká televize prezentuje dva nejpopulárnější sporty, hokej a fotbal. Hokej se dělá bez nadsázky na špičkové úrovni. Kvalita přenosů, komentáře, analýzy, všechno tohle, klobouk dolů. Naproti tomu fotbal výrazně zaostává, přičemţ finanční a technické podmínky pro jeho prezentaci jsou stejné. Čili ten rozdíl můţe být jedině v lidech. Toto je dlouho trvající stav, dlouho neřešený, dlouho kritizovaný. Uvádím dva relativně odlišné příklady problému, který podle mě vyvěrá z kvality a manaţování lidí. Za druhou problémovou oblast povaţuji tzv. nová média. Šíření zpráv, publicistiky, filmů atd., do počítačů, telefonů, tabletů, to uţ není kuriozita, to je mainstream. Málokdo z mladých do 30 let, kteří s rodiči, má doma televizi. Ale všichni mají počítač a internet. A Česká televize na rozdíl od soukromě vlastněných médií není ekonomicky postiţena drtivým - 78/136 -


25. 2. 2014

dopadem tohoto vývoje na příjmy z inzerce. Z tohoto důvodu by nová média, diverzifikace těch kanálů, by měly být příleţitostí, nikoliv hrozbou pro Českou televizi. A myslím si, ţe potenciál, který tam existuje, zdaleka není vyuţit.Všichni čteme zprávy na iDNES atd., na Aktuálně seznamu, ale ne na webu České televize. Já vím, čas. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane Beniaku. Ano, čas, čas, čas. Bohuţel, protoţe tady ještě, aby kolegové věděli, probíhají jiné výbory současně. Takţe my někteří musíme přebíhat. Takţe se omlouvám. To bylo dost a teď je tady moţných deset minut, které můţeme vyuţít a nemusíme, na poloţení otázek členů výboru. Takţe poprosím kolegy, aby poloţili otázky. Mají-li otázky. Poslanec: Já teda jednu. Mě to zaujalo, moţná je to takové odlehčení. Sice se nevyznám ve sportech, ale zaujalo mě, jak je blbě dělaný fotbal oproti hokeji? V čem ta televize selhává? Pan Luboš Beniak: Kolik mám času? Poslanec Vítězslav Jandák: Deset minut celkově. Úplně, kdyţ to zkrátím. V první řadě odezva fanoušků na hokejové přenosy v České televizi je veskrze pozitivní. A v porovnání s přenosy z jiných stanic. Česká televize se výrazně odlišuje jak říkám kvalitou snímání, celkovou prezentací, kvalitou komentátorů. Česká televize nemá ţádný náskok proti Nově nebo dalším televizním kanálům, pokud jde o fotbal, ačkoliv prostředky, které tam jsou k dispozici, jsou výrazně větší. Stačí si přečíst jakoukoliv diskusi na nějakém serveru na toto téma. Ten rozdíl v hodnocení je tak markantní, ţe je nepřehlédnutelný. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkujeme. Prosím, pan kolega. Poslanec:

I z vaší mluvy je patrné, ţe se pohybujete hodně po světě. Tak se chci

zeptat i z tohoto pohledu, jak hodnotíte úroveň politického zpravodajství v České televizi. Pan Luboš Beniak: Je co zlepšovat, řekl bych. Není to podle mého názoru všechno špatně. Ale myslím si, ţe Česká televize potřebuje vybudovat a ukotvit vychovat kádr - 79/136 -


25. 2. 2014

opravdu výrazných novinářských osobností. Má na to všechny podmínky. Česká televize by mohla mít své vlastní politické komentátory, kteří budou moţná ne oblíbeni, ale budou respektování. Myslím si, ţe kdyţ jenom v této oblasti porovnáme Českou televizi s Českým rozhlasem, ani nemusíme jít do ciziny, tak Český rozhlas je na tom výrazně lépe. Kdyţ se podívám na jména jako je Petr Nováček nebo Milan Slezák, teď Jiří Leschtina – ani jeden z nich není kmenový pracovník České televize. Jsme v parlamentu. Kdyţ se podívám na zpravodaje České televize, který dělá parlament v poslední době, jistě to je talentovaný mladý muţ, ale v roce 2014 bych tady očekával někoho, kdo to dělá 10, 15 let, hodně si toho pamatuje a dělá to autoritou člověka, který uţ něco přestál. A pokud je tady talentovaný mladík, který vypadá na 25 let, je mi velmi sympatický, ale má dělat něco jiného neţ Parlament. Poslanec Vítězslav Jandák: Víte, ono je to moţná tím, pane Beniaku, ţe o parlamentu se mluví tak, jak se mluví, a ani pro toho novináře to není vysněná meta, dělat zpravodaje v parlamentu. Víte, kdyby parlament byl uznáván, ţe je Parlamentem se všemi plusy i mínusy, tak to moţná bude meta pro novináře a budou se o to víc ucházet. Takţe moţná ţe i to je důvod proč jsou tady novicové. Je to moţné. Pan Luboš Beniak: Pane poslanče, jsem si naprosto jist, ţe Česká televize můţe z tohoto postu vytvořit post velice prestiţní. To je pouze v jejích rukách. Poslanec Vítězslav Jandák: Já si to taky myslím. Děkuji vám moc za odpověď. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Měl jste na mysli Filipa Horkého asi, dělal excelentně zpravodajství z povodní, ale já s vámi také souhlasím. Je velmi šikovný. Vy jste, pane Luboši, narazil na jisté disproporce, které kopírují i celou společnost. Osobně si myslím, ţe hodnotové ţebříčky naší společnosti mají polámané příčky, jsou obrácené. Myslíte si, ţe vysílání České televize je spíše kopíruje nebo se snaţí je napravit. A jaká je podle vás v tomhle úloha Rady České televize? Pan Luboš Beniak: Úloha je posunovat kvalitu směrem nahoru. To jednoznačně. Zmínil jsem a opatrně jsem volil slova, proto jsem to taky četl, ţe podle mého názoru například v oblasti původní dramatické tvorby Česká televize produkuje slušný, dobrý objem - 80/136 -


25. 2. 2014

věcí. Kdyţ porovnáme, nakolik se České televizi daří pronikat se svou vlastní tvorbou do zahraničí, co je myslím korektní a objektivní srovnání, tak vidíme, ţe zaostává za srovnatelnými zeměmi a srovnatelnými televizemi například ze Skandinávie. Nicméně tohle bych České televizi krátkodobě nevyčítal, protoţe nevidím české spisovatele nebo filmové tvůrce, kteří by byli v jiné pozici neţ je Česká televize. Tyhle věci od sebe nejdou oddělit. Čili jestliţe ano, kaţdá země má své neduhy a naše země má těch neduhů taky dost, bylo by nekorektní a neobjektivní ţádat od České televize, aby se tomu rámci, ve kterém existuje, naprosto vymknula. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Máme ještě tři minuty. Ještě někdo? Tady, pan kolega, prosím. Poslanec Zdeněk Soukup (?): Chtěl bych se vás zeptat, kdyţ vás poslouchám, tak to úplně souzní s tím, co si myslím i já o České televizi. O rotaci tváří, které se tam nestačí etablovat, nestačí se vytvořit osobnosti. Vzpomeneme všichni Larryho Kinga, který byl na CNN 30 nebo 40 let a podobně. To jsou ty osobnosti, kterým lidé věří. Já bych se chtěl zeptat na trošku něco jiného. Říkal jste, ţe jste působil, víceméně jste trošku inertní tomu prostředí, ale zřejmě se vracíte do České republiky. Zkoušel jste nabídnout tyto své zkušenosti současnému vedení České televize? Pan Luboš Beniak: Ne. Neuvaţoval jsem o tom. Já jsem skončil v Reader´s Digest, protoţe noví majitelé té firmy se rozhodli prodat tzv. mezinárodní, tzv. neamerické pobočky. A k tomu ten proces se završil na konci roku, coţ je před necelými dvěma měsíci. A po pravdě řečeno, já jsem chodil do práce 35 let bez pauzy. Takţe jsem si říkal, ţe nějaká chvíle odpočinku mi prospěje. Takţe jsem o tom ani zatím neuvaţoval. A kdyţ jsem si uvědomil, ţe se otvírá tento proces výběru členů Rady České televize, tak mě napadlo, ţe by mě to prostě bavilo a ţe si myslím, ţe bych tam mohl něco udělat. Takţe o tom jsem zatím neuvaţoval. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji a poslední otázka. Poslanec: Pan Stanjura signalizuje zprava, tak já poprosím o jednu bleskovou větu. Jak jste to myslel s těmi novými médii a poprosím velmi stručně.

- 81/136 -


25. 2. 2014

Pan Luboš Beniak: Internet. Česká televize má všechny informace, všechny zdroje, všechny podmínky k tomu, aby byla jedním z lídrů na trhu. Trh říkám v uvozovkách, protoţe Česká televize… Poslanec: A myslíte, ţe není, ţe to zpravodajství je tam nedostatečné? Pan Luboš Beniak: Čísla návštěvnosti tomu rozhodně nenasvědčují. Navíc Česká televize přesně na internetu má moţnost poskytovat nebo rozšiřovat veřejnou sluţbu způsobem, který tak dokonale médium obrazovky neumoţňuje. Řeknu jenom jeden příklad. Kaţdý rok statisíce rodin řeší, do jakých středních a na jaké vysoké školy přihlásí svoje děti. Spousta informací nebo všechny v zásadě jsou na internetu, co ti lidé potřebují. Ale nikde nejsou agregované a nějakým způsobem … Tohle by například Česká televize mohla udělat a byla by to veřejná sluţba jak blázen, s prominutím. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Ještě pan Stanjura poslední krátkou otázku. Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Omlouvám se kolegům i uchazečům. Někdy mám pocit, ţe vybíráme ředitele České televize, ale ne radní. Tak to zkusím dát zpátky k tomu kontrolingu. Vy jste říkal, ţe rád jste dlouho studoval výkazy a účetnictví apod., to si myslím, ţe je klíčová role Rady České televize. Tak na co byste se zaměřil, na kterou oblast ve svém dohledu jako člen Rady v tom 6,5miliardovém rozpočtu? A pravděpodobně mě to bude zajímat na straně výdajů, protoţe příjmy jsou dané zákonem. A příjmy z ostatní obchodní činnosti jsou zanedbatelné a spíš zbytečné. Kdyţ to trošku přeţenu. Tak na co byste zaměřil svoji kontrolní pozornost v oblasti výdajů? Děkuji. Pan Luboš Beniak: Jednou větou jenom upřesním. Já jsem nedělal finančního ředitele. Finančního ředitele bych dělat nemohl, na to vzdělání nemám. Ale dělal jsem generálního ředitele a musel jsem se naučit prostě poloţit otázku, na kterou mi finanční ředitelé museli umět odpovědět. Takţe v této rovině samozřejmě je moje kvalifikace. Jak jste říkal, příjmová stránka je z toho pohledu velmi jednoduchá. Soustředil bych se na dvě klíčové oblasti podle mě. Na porovnání nákladů na reţii, obrazně řečeno vytápění Kavčích hor. Versus náklady na tvorbu a vysílání. Tam se ten poměr musí postupně zlepšovat v prospěch toho druhého. Větší a větší díl by měl chodit na tvorbu neţ na reţii, na to, ţe topí na Kavkách, s dovolením. - 82/136 -


25. 2. 2014

A druhá věc, na kterou bych se soustředil, jsou trendy. Protoţe vzít si jeden rok, z toho se člověk nic nedozví. Tam prostě uvidíte, ţe se za něco utratilo sto milionů, ale těţko člověk pozná, jestli je to dobře, jestli by to mělo být 150 mil. nebo 50 mil. Tohle se pozná jedině při opakovaném pohledu na trendy a na porovnávání těch křivek. Takţe tyto základní dva úhly pohledu bych uplatňoval. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji vám, pane Beniaku. Pan Luboš Beniak: Děkuji také, nashledanou. Poslanec Vítězslav Jandák: Pak tady máme pana Hausera. Je tady? Je, takţe opět se budeme snaţit. Prosím, pojďte k mikrofonu. Máte pět minut na svou prezentaci a pak moţných deset minut na otázky. Prosím. Pan Mgr. Michael Hauser: Váţená poroto, já se zabývám filozofií. Ovšem nechci být pouze akademik, nýbrţ také aktivní občan a tudíţ několik let, 15 let, se věnuji publicistické činnosti. Obecně řečeno usiluji o propojení akademické činnosti a občanské činnosti. Přednáším na pedagogické fakultě a působím ve Filozofickém ústavu Akademie věd. Česká televize je ve sloţité situaci. Vidím dva základní body. Za prvé Česká televize má bránit a rozvíjet liberálně demokratické hodnoty. A ţije ve společnosti, v níţ vládnou trendy k uzavírání, k jisté netoleranci, k moţná nacionalismu, xenofobii, rasismu. Je to rozpor pojmenovaný v odborné literatuře tak, ţe je to napětí mezi veřejnými hodnotami a osobními preferencemi. Druhý bod je napětí mezi Českou televizí jako médiem a novými médii jako jsou především média sociální. Problém je v tom, ţe tato nová média vytvářejí nový prostor, v němţ se pohybují především mladé generace. A pak jednoduchá otázka stojí, co poskytuje veřejnoprávní televize navíc, co není v těchto nových médiích. Konkrétně by se tato obtíţná situace dala snad zmírnit některými opatřeními nebo důrazy. Jak známo, tak existují dvě kritéria hodnocení. Sledovanost a spokojenost. Sledovanost je kritériem, které je spjato s reklamou a s příjmy ze samostatné činnosti České televize. Jak známo, tak většina – 91 % příjmů České televize – je tvořena poplatky. Pouze 7 % je tvořeno z poplatků z reklamy a další činnosti. Tudíţ můj návrh je zaměřit se, neopouštět kritérium sledovanosti, samozřejmě, ale zdůraznit kritérium spokojenosti.

- 83/136 -


25. 2. 2014

Pak bych řekl, ţe Rada České televize by měla vytvořit prostor, v němţ budou ţivé základní hodnoty liberální demokracie. A měla by v rozvíjení těchto hodnot podpořit i generálního ředitele. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji moc. Myslím, ţe se k tomu, co jste dál řekl, moţná dostaneme otázkami. Takţe děkuji vám za úvod a dámo a pánové, je čas na otázky. Hlásí se kolega. Poslanec: Já si dovolím to otevřít. Vy jste konstatoval, ţe kritérii jsou sledovanost a spokojenost. A zdá se mi, ţe jste jakoby tyto dva pojmy vymezil proti sobě. Ale přece – teď si dovolím trochu polemiku – přece kdo sleduje televizi, tak asi je spokojený. Jinak by ji nesledoval, ne? Pan Mgr. Michael Hauser: Právě kdyţ se podíváme do výroční zprávy, tam vidíme, ţe nejúspěšnějšími pořady co se týká sledovanosti, byly například Všechnopárty. Kdeţto nejúspěšnější pořady co se týká spokojenosti, byla Cestománie. Nebo spíš vzdělávací pořady. Čili je to zvláštní, sám jsem se nad tím pozastavil, ale je v tom rozpor. Není to jedno a totéţ. Poslanec Vítězslav Jandák: Jestli dovolíte, jakou vidíte svou úlohu v Radě České televize, protoţe tady jsme vlastně kvůli tomu. A vy znáte, jaká je náplň člena Rady České televize. Pan Mgr. Michael Hauser: Za zásadní otázku povaţuji vytvoření zpětné vazby. To znamená reflexi nebo sebereflexi České televize tak, aby naplňovala své poslání. Jak toho dosáhnout? V těsnějším propojení nebo případně různých odborných analýz s akademickou sférou. Uvedu jen příklad Centrum pro mediální studia a další. S tím, ţe, opakuji, zpětná vazba je v tom zásadní. A to i pro zdůvodnění a dalším rozvoji činnosti České televize. Poslanec Vítězslav Jandák: Dobře. Já takovou doplňující otázku. Oba víme, ţe máme ve světě standardně televize soukromé, televize veřejnoprávní a televize státní. Nedaleko je to ORF například, rakouská. Vidíte řekněme mezi těmi státními a veřejnoprávními nějaký velký, ty jsou si nejblíţe, řekl bych, oproti veřejnoprávním. Vidíte v nich velký rozdíl?

- 84/136 -


25. 2. 2014

Pan Mgr. Michael Hauser: Podíváme-li se na to ekonomicky, tak veřejnoprávní televize je právnická osoba, která je co se týká ekonomiky nezávislá na státu. Stát nezaručuje, není garantem jejích ztrát nebo zisku a naopak. A umoţňuje to pravděpodobně snad větší svobodu pro veřejnoprávní televize s tím, ţe je tu větší prostor pro to, čemu se dnes říká návrat ke společnosti, řekl bych neţ ve státní televizi. To znamená větší spolupráce i s občanskou společností, s iniciativami, v prezentaci různých směrů, proudů a především podnětů, které vycházejí z občanské společnosti. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji za tu odpověď. Ano, prosím, pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: V království Bhútán měří dokonce národní štěstí, ale já se obávám, ţe tak daleko jsme ještě nedospěli. Poslanec Vítězslav Jandák: Co není, můţe být. Poslanec Stanislav Berkovec: A jedním z momentů, kdy měříme pozitivní ohlas vysílání, jsou nejrůznější peoplemetry a ratingy a sledovanost. Kde vidíte takový zdravý průnik mezi soukromými televizemi a veřejnoprávní televizí a kde si myslíte, ţe uţ je to nezdravé, kde je to právě ta laciná honba nebo podbízení za sledovaností a za těmi čísly? Pan Mgr. Michael Hauser: Jak jsem řekl, základní rozdíl mezi soukromými televizemi a veřejnoprávními televizemi je kritérium hodnocení. Kritériem hodnocení u soukromých televizí je sledovanost a zisk, kdeţto u veřejnoprávní televize těchto kritérií je celá řada. A veřejnoprávní televize samozřejmě sleduje také, usiluje o sledovanost a je to v pořádku. V tom je ten průnik. Ale zároveň ten rozdíl vidím jednak v tom, ţe rozvíjí vlastní tvorbu nebo podporuje vznik nových filmů, dokumentů a pořadů, coţ u nás jediná soukromá společnost, která v našich podmínkách o to usiluje je HBO, a zároveň plní, je to v zákonu o České televizi, jisté poslání, které nelze hodnotit pouze sledovaností. A to je rozvíjení nebo udrţování kulturního dědictví, rozvíjení demokratických hodnot atd. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Budu muset bohuţel, jestli někdo nemá ještě akutní krátkou otázku, tak musíme končit, protoţe čas byl vyčerpán, pane Hausere. Děkujeme vám moc.

- 85/136 -


25. 2. 2014

Pan Mgr. Michael Hauser: Také děkuji. Poslanec Vítězslav Jandák: A jako další je pan Mezuláník. Dobře, vezměte pana Mezuláníka. Poslanec Martin Komárek: Dobře, tak prosím, pane Mezuláníku, pět a deset minut. Pan ThDr. PhDr. Radek Mezuláník: Děkuji. Dobrý den, pane předsedo, paní místopředsedkyně, páni místopředsedové. Mám se nejdřív představit a potom říct nějakou koncepci? Tak jsem vedoucím katedry mediálních studií na Univerzitě Jana Ámose Komenského. A myslím, ţe jediné, čím se snad tam mohu pochlubit, na co jsem hrdý, ţe se tam podařilo dát dohromady celkem zajímavý takový mozkový trust lidí, kteří skutečně nejen o médiích teoreticky uvaţují, ale především jsou to praktici z médií. Navíc jsou tam lidé například z bývalé Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Martin Bufka, (?) bývalý předseda této Rady, Josef Musil, bývalý místopředseda, ale potom také další, třeba Pavel Foltán, Milan Bouška byli také členové naší katedry. Podobně jako dnes je členkou katedry paní docentka Svobodová nebo Míla Kučera a další, Jiří Velebný. A především páni profesoři, reţiséři Jiří Svoboda a Dušan Klein, kteří jsou garanty našeho oboru. A myslím, ţe napříč rozdílnými politickými názory se nám podařilo vytvořit skupinu, která o médiích nejenom uvaţuje teoreticky, ale také v nich prakticky pracuje a dokáţe se k nim relevantně vyjádřit. Co se týká koncepce, myslím si, ţe jedinou koncepcí člena Rady můţe být dodrţování zákona o České televizi. O nic jiného tam nejde. Povinnosti členů Rady jsou jasně definovány, především jde o uplatňování kontroly veřejnosti nad činností České televize, především potom tedy co se týká schvalování rozpočtu nebo účelného a hospodárného nakládání s finančními prostředky. A také nad takovou jakousi transparentností finančních vztahů, coţ je nakonec podle evropských směrnic také dáno tím zákonem. Rada má také schvalovat dlouhodobé strategické plány, jak programové, tak ekonomického rozvoje. Říká se o mně taky, ţe jsem v té Radě, kde jsem dosud působil, ţe jsem takovým rebelem nebo kritikem. Není to tak. Vůbec to nemám v povaze. Já jsem se dostal trošku do sporu právě se současným managementem právě v době, kdy se schvalovaly strategické plány, protoţe se najednou obrátil trend v České televizi. Také to byl jeden z důvodů, proč třeba bývalý šéf, předseda volebního výboru Václav Mencl, chtěl vrátit zprávu o činnosti České televize, protoţe já jsem tehdy prosazoval, aby strategické plány byly projednány - 86/136 -


25. 2. 2014

s Poslaneckou sněmovnou prostřednictvím například volebního výboru, protoţe to jsou věci, které zakládají budoucnost České televize. A především to, jak bude dál hospodařit a také jestli bude nutné zvyšovat třeba televizní poplatek nebo ne. Myslím si, ţe o tom nemůţe rozhodovat ani management České televize ani Rada České televize, protoţe to je nakonec politické rozhodnutí, jestli to bude nutné zvýšit nebo nebude zvýšit. A bohuţel k tomu nedošli, ani k ţádnému jednání ani k nějaké dohodě. Česká televize si od té doby začala jakoby podle mého ţít trošičku nad poměry. Ono bylo jasné, ţe v té době bude nutné postupně jednak rozpouštět finanční prostředky, které tam byly nashromáţděné, ale bylo jasně řečeno – aspoň taková byla dohoda s předchozím generálním ředitelem – ţe budeme vţdycky vědět přesně, na co jsou finanční prostředky pouţity. Na technologie, na případně mimořádné projekty, co se týká programu apod. Někdy se hovoří o tom, jestli jsou to trafiky nebo ne, v Radě České televize. Myslím si, ţe by stačila změna jednoho paragrafu v zákoně, ţe členové Rady mají právo pouze na refundaci mzdy a cestovní náhrady. Pak by se vidělo, kdo vlastně má zájem skutečně o tu Českou televizi, v Radě pracovat, a komu jde o něco jiného. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. A teď je čas na otázky, pane předsedo. Poslanec Martin Komárek: Kdo má otázky? Tak já začnu. Já stejně jako vy a všichni víme, ţe vy jste kritizoval ředitele a Radu za nehospodárnost. Potom jste kritizoval Radu i za to, ţe ke zprávě nepřičinila vaše menšinové stanovisko. Ale nepřesvědčil jste o správnosti své kritiky ani Radu, ale posléze ani volební výbor, který si vás pozval. Čemu to přičítáte? Ţe to nechápeme nebo ţe ta kritika není oprávněná? Pan ThDr. PhDr. Radek Mezuláník: Já jsem ani nechtěl nikoho přesvědčovat. Já jsem i v Radě České televize vţdycky říkal pouze mínění nebo názor, například kolegů z akademické sféry, jak jsme se na tom dohodli. Je to prostě jeden názorový proud. Nechtěl jsem nikdy nikoho přesvědčovat. Myslím si, ţe je důleţité, aby některé věci zazněly, ţe i třeba koalice potřebuje slyšet hlas opozice, aby si dokázala udělat v některých věcech jasno. Myslím, ţe to je jenom dobře a ţe je potřeba o tom diskutovat. Mám rád, kdyţ se o věcech diskutuje. Já jsem se především vţdycky ptal a na otázky jsem buď nedostal dobrou odpověď anebo jsem ji nedostal vůbec. Myslím si, ţe v tomhle právě do značné míry Rada rezignovala na kontrolní funkci. Já jsem spíš chtěl to také nanést jako problém a poukazoval jsem na to, ţe - 87/136 -


25. 2. 2014

v jiných Radách je to celkem běţné, jestliţe zaznívají v Radě České televize nebo v Radě Českého rozhlasu nebo ve velké Radě vysílací rozdílné názory, tak se potom objeví ve výroční zprávě. Protoţe prostě ty Rady jsou navolené tak, aby tam byly různé názorové proudy. A kdyţ ten názor zazní, tak by se tam měly aspoň objevit. Prostě, můţe si kaţdý myslet, to byla hloupost, co tam říkal Ale zaznělo to tam, protoţe to reprezentuje určitou část veřejnosti.

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím pane kolega Jandák, potom pan kolega Kolovratník. Poslanec Vítězslav Jandák: Já se vás zeptám právě proto, ţe uţ máte zkušenosti s prací s Českou televizí v rámci Rady České televize. Vy víte a je to docela známé, ţe jsem tady odjakţiva prosazoval spojení dvou veřejnoprávních médií, Českého rozhlasu i České televize v jeden vlastně podnik. Zatím se mi to nepodařilo. Myslím, ţe vedle se to na Slovensku podařilo a nakonec ten model trošku, i kdyţ je to státní televize, i v Rakousku. Měl jsem na mysli především plné vyuţití lidí, zpravodajů ale i úspor. Protoţe toto by s sebou neslo úspory čtyř miliard korun. Proto se vás chci teď zeptat na váš názor, který můţe být absolutně odlišný, ale jsem na ten názor zvědav právě proto, ţe máte zkušenosti v České televizi. Pan ThDr. PhDr. Radek Mezuláník: Já si toto umím úplně dobře představit. Myslím si, ţe by to takto mohlo fungovat, ale samozřejmě by to byla dost zásadní změna legislativní, ale i tu si umím představit. Podobně jako si umím představit, ţe by Česká televize měla ne čtyři, pět ale třeba osm nebo deset kanálů, ovšem muselo by být jasně definované, co vlastně ta veřejná sluţba je, kdy ji naplňuje a kdy nenaplňuje. Protoţe můţe se stát, ţe třeba v této době potřebujeme zlepšovat finanční gramotnost populace, mediální gramotnost, tak většina pořadů by měla směřovat na tuto problematiku. A potom samozřejmě je důleţité nehodnotit jenom, jaká je sledovanost obecně, ale jaký je zásah konkrétních cílových skupin. Samozřejmě, kdyţ bude vysílání pro diabetiky, tak nemůţu očekávat, ţe tam bude taková sledovanost jako u ostatních pořadů třeba dramatické tvorby, ale aby bylo co největší procento z dané konkrétní cílové skupiny. Myslím, ţe třeba právě to spojení by mohlo pomoci především k úsporám.

- 88/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Děkuji, prosím kolega Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: ... právě z posledního volebního výboru a promiňte mi tu upřímnost, mě váš názor velmi zaujal, jsem si cenil toho, jak jste s námi komunikoval, ţe jste se nebál celý volební výbor oslovit. Ale upřímně, přišlo mi, ţe zapadla, i při tom výboru. Moţná, ţe jste nebyl příliš průrazný nebo průbojný. A tak se vás chci na tohle konkrétně zeptat, protoţe třeba zrovna tohle, tento bod, hospodaření a jak a proč čerpat z rezervního fondu, jestli je to strategickým plánem, na jak dlouho nebo není, tak to vidím jako hodně důleţitou věc. Tak zkuste mi odpovědět, pokud byste uspěl a byl členem Rady dále, tak co s tím, jak to udělat, jak to změnit, abyste byl vyslyšen, ten váš názor. Pan ThDr. PhDr. Radek Mezuláník: Rada je kolektivní orgán, proto rozhoduje kolektivně, proto jsou tam různé názorové proudy. A buď se podaří jednotlivým názorům se prosadit anebo získají třeba nějakou koalici nebo společenství a tak dál. Kdyţ se to nepodaří, tak zůstávají názory osamocené. Ale je dobře, myslím, aby zaznívaly i tak. Aby se změnil ten trend, já myslím, ţe je potřeba, tady není nějaké odvolávání generálního ředitele nebo změnu managementu, tady jde o to vytvořit spíš na management tlak právě důslednou kontrolní činností, aby peníze šly přesně tam, kam mají. Tady v tomto případě mám pocit, ţe se peníze bohuţel rozpouštějí především v provozních nákladech. Očekával jsem od nového managementu právě to, ţe najde úspory v provozních nákladech, aby většina peněz mohla jít právě do výroby, do nových technologií, do programu. Proto jsme měli dohodu, ţe vlastně dobře, teď čerpáme nad rámec rozpočtu z rezervy, kterou tam máme. Ale jasně je řečeno: Toto půjde na výstavbu nového studia, na nové technologie a vypíšeme třeba nějaký konkurs. Bude výročí Mistra Jana Husa, tak tam jsou potřeba samozřejmě nějaké vyšší náklady, aby byly třeba na mimořádné pořady apod., nebo se můţe vypsat nějaká soutěţ. Ale bude jasně řečeno, na co jsou ty peníze pouţity. Ne, ţe se rozpustí v provozních nákladech. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan Korte se hlásí. Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Pane Mezuláníku, vy jste se zmínil jako o samozřejmosti, ţe poplatek se někdy v budoucnosti zvýší. Přestoţe jste správně řekl, ţe vám toto rozhodování nepřísluší. Otázka číslo 1: Nedomníváte se, ţe je moţné hledat jinou cestu, to jest cestu úspor v rozpočtu České televize. A za druhé, to je otázka teoretická, ale protoţe - 89/136 -


25. 2. 2014

se tím zabýváte, třeba odpověď budete vědět. Dovedete si představit nějaký jiný způsob financování České televize? Pan ThDr. PhDr. Radek Mezuláník: Co se týká té první věci, myslím si, ţe kdyby v současné době byla důslednější kontrola hospodaření České televize, tak by nebylo tak brzy nutné vůbec uvaţovat o tom, jestli je nutné měnit televizní poplatek nebo ne. Myslím si, ţe televize by vydrţela klidně aţ do roku 2018, 2019 bez jakékoli změny. Nakonec to říká, souhlasí s tím současný management. Ţe sice dosáhnou vyrovnaného hospodaření, ale nebudou peníze na další věci a na všechno, co se teď rozběhlo. Další moţnosti financování , je to samozřejmě otázka, jestli tam chceme mít reklamu nebo tam nechceme mít reklamu. Myslím si, ţe co se týká, víme všichni, ţe klesá samozřejmě počet registrovaných televizních přijímačů a ten trend asi bude pokračovat. Dneska většina lidí uţ nechce mít ani televizi doma, to procento také stále narůstá. Ve firemních věcech se moc financí nenajde, takţe moţná nějaká jiná forma reklamy by třeba byla moţná. Ale spíše bych hledat ještě nějaké další věci. Ale v tuto chvíli je to otázka na úvahu. Stejně to bude politické rozhodnutí nakonec. Poslanec Vítězslav Jandák: Máte minutu ještě. Poslanec Martin Komárek: Není ještě nějaká otázka? Ne. Takţe všechno, děkujeme mockrát. A je tu paní Kindermannová, která je teď na řadě, takţe prosím, pojďte k mikrofonu a povězte nám, jak si představujete svoje členství v Radě. Děkuji. Paní

PaedDr.

Marie

Kindermannová:

Dobrý

den.

Jmenuji

se

Marie

Kindermannová, jsem z Chomutova a na rozdíl od svého předřečníka vlastně o Radě vím jenom pouze z materiálů, které jsem si jako správná kantorka připravovala. A samozřejmě mám s médii zkušenosti docela bohaté. A hlavně přes kulturu, protoţe pracuji vlastně celý ţivot s kulturou. Dělám muziku. Zaloţila jsem divadlo ve věznici ve Všehrdech a v podstatě dále jsem se setkávala s médii při naší i politické činnosti. Neţ se dostanu k nějaké koncepci nebo spíše ke kritice toho, co se mně nezdá nebo to, co by se moţná mělo nějakým způsobem změnit, takţe na předřečníka, protoţe jsem samozřejmě poslouchala, tak si myslím, ţe by moţná nějaká racionalizační komise přišla na nějaké úspory nebo nějaké cesty, které by byly dobré a vhodné k řešení finančních záleţitostí. Chtěla bych se ale dotknout jiné věci.

Dozvěděla jsem se o moţnosti kandidovat do - 90/136 -


25. 2. 2014

Rady v nedávné době, protoţe ač jsem starodůchodce, tak jsem plně zaměstnaná od rána aţ do večera, protoţe pracuji na plný úvazek ve Středisku výchovné péče v Mostě a navíc ještě vyučuji češtinu ve věznici ve Všehrdech. Takţe činnosti mám aţ aţ. Televizi vidím pouze večer a to ještě samozřejmě ne kaţdý den. Chtěla jsem se dotknout jedné věci, protoţe jsem se dozvěděla, ţe člen Rady by neměl být politicky činný. Připadá mně to protismyslné, protoţe veškeré členy Rady volí politické strany a v podstatě, i kdyţ to tedy nejsou členové těch stran, tak tím, ţe vlastně jsou vybráni, tak jsou vděčni, čili je tam jakási určitá závislosti. Já si myslím, protoţe patřím do tzv. Nespokojených občanů, kteří vznikli před šesti lety jako protest proti hospodaření na Kamencovém jezeře a v Chomutově vůbec, takţe díky tomu jsme se dostali i do médií. Takţe to byla jedna z věcí, která nám vlastně velice pomohla. Takţe mně se jeví jako nemoţné, protoţe já tady jsem emancipovaná, sama za sebe, čili moje názory jsou mé názory a nemusím se v ţádném případě nikoho ptát nebo respektovat názor někoho jiného, který mi něco vlastně jakoby našeptává a já musím poslouchat, protoţe budu ráda, kdyţ mě ještě jednou navrhnou opět do Rady, protoţe ta moţnost je, takţe budu vděčná. Takţe to mně připadá protismyslné. Navíc nevím, proč zrovna je to politická činnost a proč se nezkoumá třeba náboţenské přesvědčení, protoţe v dnešní době v televizi o náboţenství se hodně mluví a já abych nebyla podezírána z toho, ţe jsem zaměřena přímo proti náboţenství, tak musím předeslat, ţe jsem z hluboce věřící náboţenské rodiny. Prošla jsem si náboţenstvím coby předmětem a deset let jsem chodila povinně do kostela. Dodneška ještě dokonce v kostele zpívám. Takţe jeví se mi, ţe je to vlastně jakoby jednostranné, čili televize a média, která mají být pluralitní, tak se mně jeví právě, ţe se pouze bije na jednu stranu a ta druhá se nechává zcela otevřená. Protoţe přesvědčení, ať je politické nebo náboţenské, můţe vést k fanatismu. A já právě velice bohaté zkušenosti mám z vlastní rodiny. Takţe mně to připadá, ţe je to zbytečné a ţe by se tento bod, protoţe nevím, co bych já jako jedinec v 15 členech v Radě mohla nějakým způsobem si uzurpovat nebo tlačit, hledat nějaké výhody, protoţe jako jedinec samozřejmě mám minimální moţnosti. Samozřejmě, my jsme, protoţe navíc jsem v Zastupitelstvu města Chomutova, tak vidím vlastně prakticky, protoţe nám chybí jeden hlas a my tím pádem neprotlačíme vůbec nic ani na městě. Takţe tento bod mně připadá jako diskriminační a myslím, ţe by se mohlo o změně zákona aspoň po této stránce uvaţovat. Takţe to by byla jedna z věcí.

- 91/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Paní Kindermannová, uţ poslední, protoţe pět minut uţ uplynulo. Takţe na další věci se dostaneme. Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Takţe k televizi. Poslanec Martin Komárek: Teď uţ k ničemu, protoţe všichni musí mít stejné podmínky, nezlobte se. Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Samozřejmě, souhlasím. Poslanec Martin Komárek: Takţe prosím, s první otázkou se hlásí kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, paní doktorko. Jen si dovolím vás opravit. Navrhují vás všechny kandidáty právě apolitické organizace, občanská sdruţení. Tam je to důsledně dodrţováno a právě přesně podle pravidla demokracie, které určitě znáte ze zastupitelstva, tak potom vás tady volí pochopitelně členové volebního výboru a posléze všichni poslanci, kteří vznikli z demokratických voleb podle politických aktivit. Takţe jenom dovolte tohle. A jestli mohu navázat otázku. Mě zaujalo také, ţe jste absolvovala kurs grafologie. Jak byste charakterizovala svůj rukopis a v čem si myslíte, ţe tato charakteristika můţe být přínosná pro člena Rady České televize. Děkuji. Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Aspoň jak se znám, tak se samozřejmě pouštím třeba i do bitev, které mohou být i prohrané. Jenom jako zajímavost, v podstatě jsem se zúčastnila v médiích Kolotoče, který jsem vyhrála, vyhrála jsem Jak vám to pálí a byla jsem v Kotli. Takţe snaţila jsem se samozřejmě, tohle byla legrace, ale v Kotli se jednalo docela o závaţné otázky, bohuţel jsem se dostala velice málo ke slovu. Takţe bych ještě potom na toto téma, jestli byste se ptali, bych ráda ještě potom něco řekla. Poslanec Vítězslav Jandák: Proč říkáte, ţe se pouštíte do prohraných bitev? My naopak hledáme lidi, kteří nebudou příliš svázáni s Českou televizí. Naopak, aby občanský pohled byl co nejsyrovější. Takţe tohle jsem chtěl jenom tady připomenout. A pak střet zájmů. My si tady vůbec musíme myslet, ono je to všechno trošku pokrytectví. Politici smí, na druhé straně nesmí, jsou špatní, na druhé straně jsou dobří. Na to nehleďte, protoţe kdyţ jsem se dozvěděl před chvilkou, ţe jedna z uchazeček tady, která spolupracuje pouze - 92/136 -


25. 2. 2014

s Českou televizí, bere za to honorář, by se mohla hypoteticky stát členkou Rady České televize, to uţ je vrcholný nesmysl. Takţe ničeho se nebojte. Děkuji vám. Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Dobře, děkuji. Poslanec Martin Komárek: Další otázky, prosím? Já si dovolím poloţit, potom Martin. Vy jste se sice zabývala tím, jak se mají členové Rady volit či nevolit, coţ jistě bude věc, kterou se tato sněmovna i tento výbor bude zabývat, ale nic jste neřekla o tom, co byste v Radě prosazovala, co si myslíte o tom, jak televize hospodaří nebo co vysílá, čili moje otázka směřuje k tomuto. Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Děkuji za tuto otázku, protoţe jedná se o to, ţe jsem udělala takovou minianketu mezi svými známými. A zjistila jsem, ţe největší kritika je na zpravodajství. Ţe vlastně lidé kteří mají schopnost jazykového vybavení, ţe se nějakým způsobem snaţí si ověřovat informace v zahraničních médiích. Kdyţ se to týká České televize, tak jsem se zamýšlela nad názvem art, protoţe to určitě znamená umělecký a protoţe jsem se párkrát dívala na tuto televizi, tak mně tam některé věci vůbec umělecké nepřipadaly. Takţe tam by se spíše hodil název kulturní. A pak jsem samozřejmě chtěla navrhnout kulatý stůl. V 90. letech, pokud si někdo z vás pamatuje, jely tzv. kulaté stoly. Lidé se na to dívali hodiny a hodiny. Mě mrzí, ţe se vlastně hlavně před volbami dostávají do televize tak, aby se mohly prezentovat, strany, které podle jakýchsi kritérií dosáhnou pěti procent a ostatní vlastně nemají šanci. Pořady, které se týkají malých stran, jsou vysílány v době, kdy je minimální sledovanost. A já jsem se teď několikrát dívala a viděla jsem tam pana Cibulku, který zpochybňuje to, ţe nějaké malé strany vůbec mohou fungovat. Takţe bych se přimlouvala za to a určitě by Česká televize získala větší sledovanost, i kdyţ varuji před nějakými koláči a myslím, ţe by neměla konkurovat v ţádném případě komerčním televizím. Ţe by se měla drţet svého. Toho, ţe bude kultivovat lidi. A já bych se ještě dotkla včerejšího pořadu po deváté hodině, teď nevzpomenu na název, něco Čtyři a něco, kdy se na mě vyvalila taková plejáda vulgarity a obscénností, ţe jsem opravdu nemohla ani vlastním očím věřit, ţe něco takového po deváté hodině se u nás v televizi na ČT 1 vysílá. Takţe doporučovala bych vrátit se právě k tomu, ţe dáme téma, na které vyzveme politické strany, subjekty, aby se vystřídaly, ne aţ před volbami, ale aby opravdu byla moţnost, aby se lidé podívali, kdo kandiduje. A aby si podle toho mohli vybrat dalekosáhle dopředu neţ těsně před volbami. - 93/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Kolega Kolovratník měl otázku. Poslanec Martin Kolovratník: Myslíte, ţe by se na to lidé dívali, kdyby to bylo v osm večer, nebo kdy byste to navrhla? Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Já myslím, ţe ano. Já myslím, ţe by se na to lidi dívali, protoţe v 90. letech jsme se na to dívali všichni a vůbec nám nevadilo, kdyţ to končilo třeba v jednu hodinu, ve dvě hodiny. Čili muselo by to být témata, která zajímají všechny nebo většinu lidí nebo hodně lidí, ne nějaká témata, která se jenom jakoby proberou, aby se neřeklo. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. To jsem jenom reagoval okamţitě, ale měl jsem jinou otázku. Vy jste učitelka českého jazyka, češtiny, tak předpokládám, ţe k mateřskému jazyku máte více neţ nadstandardní vztah, tak se vás zeptám, a vůbec vám tou otázkou nechci nahrávat, jak vnímáte úroveň jazykového projevu, a moţná se můţeme bavit nejen o moderátorech nebo hlasech v České televizi, ale obecně v rádiích a v soukromých televizích také. Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Ano. Zajímavé vţdycky je, a na to se vţdycky těším, kdyţ moderátor sdělí, ţe dvěma nějakými věcmi – dvěmi, poněvadţ číslovka dvě má pouze tvar dvěma. Takţe kdyţ tohle řekne moderátor v televizi a i zkušený harcovník, tak mě to zarazí. Ale je plno věcí, které lidé odpouštějí. Ale měla by tam kultivovaná řeč samozřejmě převládat. Poslanec Martin Kolovratník: Dobře, děkuji. A to jste byla trochu obecná, promiňte mi zase tu upřímnost. Pokud byste byla radní České televize, co byste s tím udělala, jak byste to chtěla řešit? Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Jestliţe se to stane jednou někomu, tak myslím, ţe by se mu to mělo připomenout, ţe to neví, nebo poučit i ostatní samozřejmě, aby se toho vyvarovali, protoţe těch věcí zase tolik není, které by byly opravdu jaksi na pranýř. Předpokládám, ţe všichni procházejí kurzy anebo měli by procházet kurzy češtiny, aby neustále vlastně byli v nějakém styku s jazykem českým, aby nezakrňovali, bych řekla. - 94/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Máme čas na poslední otázku, poslední odpověď. Prosím. Řečník: Dobrý den. Vy jste tady zmínila veřejnoprávní televizi a zmínila jste zpravodajství. Otázka: Myslíte, ţe je objektivní? A pokud ne, co byste s tím dělala. Paní PaedDr. Marie Kindermannová: Jedná se o to, jestli má člověk moţnost si ověřit právě objektivitu, jestli se smíří jenom s tím, ţe vyslechne to, co je mu předkládáno, a je s tím smířen a spokojen. Ten, kdo má pocit, ţe to nemusí být úplně správné, tak samozřejmě hledá. A je to na tom, ţe bohuţel, protoţe pracuji tedy v politice, tak vím, ţe mnoho lidí nemá vůbec ani zájem, je jim to úplně jedno. Takţe já si myslím, ţe bychom právě potřebovali zvednout zájem lidí a ţe by to byla nějaká témata, která lidi burcují a ţe by se k tomu vyjadřovali opravdu lidé jakoby z lidu, čili je to zajímá. Oni tam vidí stále stejné tváře a uţ je to nezajímá. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Myslím, ţe otázky uţ nejsou a čas je vyčerpán, takţe já vám děkuji za vaše vystoupení, odpovědi a poprosím pana Antonína Bajaju, který je teď na řadě o jeho pět minut. Pan Antonín Bajaja: Dobrý den. Kdyţ jsem jel ve vlaku ze Zlína ještě před chvílí, tak jsem si říkal, co tady ještě budu povídat, ţe uţ určitě vás to bude nudit, tak mě napadla taková ţertovná scénka, kterou by mohla Česká televize třeba odvysílat, jak jede strejda z Moravy a veze demiţon slivovice a tady nalije po štamprli a potom nechá přes mobil hlasovat, kdo tedy vyhrál. To jenom tak, abych to trochu odlehčil. Já uţ jsem vlastně před dvěma roky a několika měsíci tady v té budově byl, ale nebyla to tak honosná místnost s dvěma balkony. Tenkrát si pamatuji, ţe tu byl i pan Jandák v komisi, a já jsem tenkrát řekl, ţe se jmenuji Bajaja – ono to také trošinku souvisí s tou Kindermannovou, ţe a ţe jsem ze Zlína a ţe tam byly kdysi výborné světoznámé filmové ateliéry zabývající se tvorbou pro děti a mládeţ a ţe je tam nejstarší filmový festival pro děti a mládeţ na světě a ţe bych moc rád, kdybych mohl nějakým způsobem přispět jako člen rady k dětské tvorbě. To platí i teď, přestoţe se před několika měsíci rozjel kanál ČT :D a já jsem na to dost tlačil, ale to by samo o sobě nepomohlo, kdyby si to pan generální ředitel Petr Dvořák nedal do svých bodů prioritních, kdyţ přednášel při své volbě svůj projekt, předkládal - 95/136 -


25. 2. 2014

svůj projekt pro Českou televizi. Tak já jsem ho vzal za slovo, ale byl jsem samozřejmě sám. A po asi roce příprav komunikačních, technických, programových se ten program rozjel, rozběhl tedy a byl to průšvih, protoţe nebyla velká část naší země pokryta televizním kanálem. Já jsem v té době odjíţděl do Kanady a do Ameriky ke svým příbuzným a ke krajanům, takţe uţ jsem to s hrůzou – sledoval jsem to potom na různých internetech u známých a zjistil jsem, během asi tak měsíce se to podařilo rozjet, tedy pokrýt televizní signál, a myslím si, ţe v tomto případě opravdu platí, ţe špatný začátek – dobrý konec. Já jsem si připravil takové jenom velice krátké povídání o tom, ale nebudu to číst, protoţe jsem to dal k dispozici kolegům teď do zprávy, co píšeme pro parlament, a doufáme, ţe to tam dají, ţe to tam nebude zase někdo cenzurovat, a já vám jenom z toho přečtu jednu věc: Mě osobně v dětském vysílání chybí důraz na původní dramatická díla ze současnosti. Zatím jsem zaregistroval jen zdařilý dříve vyrobený fantazijní seriál Karla Smyczka a Martina Dolenského Špačkovi v síti času a vím, ţe se teď premiérově vysílá komediální seriál reţiséra Bořivoje Hořínka Mazalové. Nutí mě to zdůraznit poznatek, který jsem uţ vyslovil mnohokrát. Silný příběh s nevtíravým přesahem je mnohem účinnější neţ jakýkoliv, i vynikající edukativní pořad. Všichni z vlastní zkušenosti víme, ţe takový příběh zasahuje dětskou paměť v místech, kde se utváří vztah ke světu a odkud pramení například svědomí. Déčko nevzniklo, aby jen bavilo… Poslanec Martin Komárek: Pane Bajajo, já se omlouvám, budeme muset končit. Pan Antonín Bajaja: Tady je ještě jeden údaj. Loni dostal kanál ČT :D pro čtyři měsíce provozu 111 mil. Kč. Dá se říct, ţe za málo peněz udělalo se mnoho muziky. O to víc mě proto mrzí, ţe na celý letošní rok se pro Déčko vyčlenilo pouhých 191 mil. Kč, coţ je vlastně pokrytí jenom tří čtvrtin. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Nezlobte se, všichni musí mít stejný čas. Pět minut uplynulo. Teď je deset minut na otázky a vaše odpovědi. Dámo a pánové, máte dotazy? (Nikdo se nehlásí.) Dobře, já se zeptám první. Vy jste mluvil zejména o dětském kanálu, coţ samozřejmě neobsahuje zdaleka celou Českou televizi. Co si myslíte o koncepci pana generálního ředitele Dvořáka celkově, zda ji dodrţuje a zda je dobrým ředitelem.

- 96/136 -


25. 2. 2014

Pan Antonín Bajaja: Pan ředitel Dvořák, já jsem mu to několikrát uţ řekl, ţe bych v jeho kůţi nikdy nechtěl být. Je tam dţungle. Tam opravdu je tolik chodeb, tolik lidí. Já jsem tam párkrát zabloudil a ještě doteď se tam nevyznám, abych vám řekl pravdu. A já jsem také řekl, jemu jsem to řekl do očí, vzpomněl jsem Františka Pavlíčka, kdyţ kdysi po 68. začal dělat ředitele Vinohradského divadla, a jak dokázal kolektiv toho divadla, kde bylo 40 herců a hereček, a to jsou sakra emotivní lidé!, jak je dokázal tak dát dohromady, ţe tam vznikla taková díla a takové inscenace, na které se doteď vzpomíná. A jestli se toto někde dokáţe udělat, proč se to nedokáţe udělat i v České televizi. Tam opravdu problém s Danielou Drtinovou a s panem Komersem a ostatními nebyl jen problém toho, ţe by se nedodrţovala třeba svoboda slova nebo něco takového. Tam byl hlavně problém vnitřních vztahů. Nedomluví se editor s redaktorem, domluví se ten s tím, ten s tím, ten táhne tak, ten táhne tak, a přestoţe jsem byl ze čtyřech lidí, kteří trvali na tom, aby se mohla vyslovit i ta druhá strana, aby to nebylo jenom na řediteli, protoţe to je kontraproduktivní, to nikam nevede, to je slepá ulička, kdyţ se nedá druhé straně slovo, tak si myslím, ţe tam je velký problém a to bude asi pořád. To bude pořád takové to pnutí, ale moţná, ţe to je dobře, protoţe tam, kde je klídek, tam se nic nedělá, a je dobře, ţe je vţdycky nějaké pnutí, vţdycky nějaké tření a ţe se tím popohání televize dál. Já jinak proti celkové koncepci nemám vůbec ţádné námitky, dokonce i co se týká financí si myslím, a s tím nesouhlasím – je tady pan kolega Mezuláník – s panem kolegou Mezuláníkem, ţe by se nějak rozhazovalo zbytečně nebo něco. Tam je určitá koncepce, která počítá s jistým útlumem teď tyto dva roky. Ale pak – já vám to teď nedovedu ekonomicky vysvětlit, ale oni nám to vysvětlovali několikrát, i ten Cimirot, co tam dělá ekonomického ředitele. Já jsem tak dlouho nad tím uvaţoval a pochopil jsem. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan kolega Jandák má otázku. Poslanec Vítězslav Jandák: Tady padlo třeba slovo Komers a někteří. Víte, já si také přeji asi, aby smlouva nebo i smlouvy v tomto veřejnoprávním médiu byly uveřejňovány. Vţdycky je zveřejněno jenom, kolik bere generální ředitele, ale jsou tam někteří lidé dle kuloárů, co se povídá, jako je například pan Komers, který má velmi zvláštní smlouvu, ţe jako odborář je nemoţné, aby se odešel z práce, byl odejit z práce a výše a podobné odměny. Je tam hodně zvláštností, máte pravdu, ale ty zvláštnosti, abychom byli objektivní, uţ byly zděděny od minulého a předminulého ředitele. A já si myslím, ţe trošku voláme po tom, aby Česká televize fungovala. Není to útok na pana Dvořáka a není ani na nikoho z managementu, - 97/136 -


25. 2. 2014

ale určité věci by měly být třeba i personálně průhledné, protoţe někteří tzv. ušlechtilí lidé jsou ušlechtilí, ale člověk kdyby viděl smlouvu, tak by byl šlechtic pomalu. Takţe já si myslím, ţe vás chápu a děkuji za tuhle připomínku. Pan Antonín Bajaja: Já proti tomu nic nemám. Já jsem pro to, aby se veškeré věci ukázaly a dávaly. Čím víc se tají, tak tím je víc fám. Vţdyť to jsme zaţili v totáči všichni. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Další otázky? Já jenom drobnou polemiku s panem kolegou Jandákem. Moţná se mýlím, ale já si myslím, ţe to není zvláštnost České televize, ţe odboroví funkcionáři, nebo chcete-li bossové, jsou chráněni ze zákona, ţe nemohou být vyhozeni. A kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Jestli dovolíte, já bych se vrátil v kruhu k té vaší prezentaci a poloţím naprosto pragmatickou otázku: Jak si představujete svoji roli v Radě ČT. Případnou tedy. Pan Antonín Bajaja: Kdybyste se mě zeptal ještě před těmi dvěma roky, tak bych vám asi odpovídal nějak velmi akademicky a já nevím – dodrţovat jako člen Rady zákon o ČT, etický kodex, spolupracovat s dozorčí komisí, ptát se na tamto, ptát se na tam ono, ale tedy hlavně komunikovat s diváky. On tady říkal před chvílí pan kolega Mezuláník, ţe by bylo dobré, kdyby členové rady brali akorát jízdné a nějaké diety a nebrali plat. Já ten plat neberu za to, ţe studuji určité materiály, které dostáváme, abych tomu rozuměl, abych věděl, jak zahlasovat atd., ale já mám strašně moc esemesek pořád a nadávají mi, píšou mi. A to byl jeden z důvodů. Já jsem skutečně uţ nechtěl kandidovat. Nechtěl! Já jsem říkal Dědečkovi, ţe mně volal, ať za PEN klub kandiduje uţ on, poněvadţ já jsem byl minule za PEN klub a ţe já končím. Takţe on si podal, ţe bude kandidovat, pak mu někdo rozmluvil, ţe nesmí, ţe je prezident PEN klubu a ţe je jakýsi zákon, ţe nesmí kandidovat. Ale jak jsem to řekl v Olomouci, ţe já uţ také končím, tak mě tam pár lidí přemluvilo, ţe kdyţ uţ tam 17 roků učím, ale mimochodem já jsem začínal na pastvě. Já jsem pásl krávy, poklízel dobytek. Já jsem dělal i jiné věci. A to, ţe učím, to je zázrak od Pána Boha, jak jsem se dostal z kravína na Filozofickou fakultu. Tak tam mě přemluvili. Ale poslední kapka byla tato, a to jsem si tady vzal, mám moţná ještě minutu. Podívejte se, dostal jsem několik esemesek, kdyţ Daniela – já

- 98/136 -


25. 2. 2014

mám Danielu moc rád, ona se mnou dělala, ještě neţ jsem byl v Radě, několik rozhovorů a mě se s ní velice dobře mluvilo. Není pravda, ţe pořád skáče do řeči. Takţe já jsem dostal: Váţený pane Bajaja, jako diváku ČT a plátci koncesionářských poplatků mi přijde naprosto nepochopitelné, jaké usnesení Rada ČT vydala v ovlivňování zpravodajství. Uţ dávno předtím, neţ celá tato kauza vznikla, jsem si evidentního proteţování některých skupin a nezveřejňování či bagatelizování informací všiml a na to nemusím sedět v Radě ČT. Jestli si přijdete jako člověk na pravém místě, tak nechápu, z jakého důvodu nebyla ustanovena nová nezávislá komise k prošetření. Jestli nejste schopni odsouhlasit vznik nezávislé komise a apriori víte, ţe k ţádnému ovlivňování nedochází, tak nemáte v Radě ČT co pohledávat a měl byste z toho vyvodit důsledky! Jste servilní vedení ČT! Já si televizi platím a chci ji svobodou a nezávislou. Občan D. Polanecký. A já jsem mu odpověděl… Poslanec Martin Komárek: Prosím o maximální stručnost, pane Bajajo, uţ čas uplynul. Pan Antonín Bajaja: Já jsem mu odpověděl, ţe jsem byl mezi těmi čtyřmi, co toto a ţe má špatné informace. Děkuji. Promiňte. Poslanec Martin Komárek: Neomlouvejte se, jenom dodrţujeme pravidla. Nechceme nikomu krátit projevy, ale prostě dali jsme si pravidla, tak je dodrţujeme. A já teď tedy, ne ţe bych porušil pravidla, ale jsme v časovém předstihu a poţádala nás paní Ivana Levá, která uţ je tu dlouho, ţe bychom ji dali o jedno místo v pořadí dopředu. Myslím si, ţe to je korektní, protoţe čas pana Dostála ještě nenastal. Takţe prosím, paní Levá. Paní Ivana Levá: Dobrý den, já vás zdravím. Kdyţ jsem nastoupila jako učitelka do parlamentu a dostala jsem na starosti média, tak mě polilo horko, a co čert nechtěl, lidově řečeno, přišly zákony o digitalizaci a pan ministry Mlynář si mě vybral do pracovní skupiny. Na to do smrti nezapomenu. To byl večer, kdy jsem neustále jenom psala pojmy, které tam všichni ti náměstci Radiokomunikací a další vyslovovali, abych se je naučila. Chodila jsem potom několik měsíců na univerzitu, aby pan docent se se naučil to, co učí svoje studenty. Takţe začátek, to byly krušné časy. Postupně jsem se do toho dostala. Učitelky nechtějí být za hlupáky, takţe jsem se snaţila, abych se něco naučila. A teď k tomu, proč si myslím, ţe bych byla uţitečná v Radě ČT. Také si vzpomínám, kdyţ jsem seděla v těchto lavicích, jak jedna řečnice tady řekla: Velice si váţím pana ředitele - 99/136 -


25. 2. 2014

Duhana, a proto bych chtěla být v Radě Českého rozhlasu. Já si nemyslím, ţe by rada měla být nějakým fanklubem na pana ředitele, nicméně si myslím, ţe do rady by měli jít lidé, kteří mají zájem na tom, aby ČT prosperovala, aby ČT byla silnou televizí, aby ČT dodrţovala zákon, který kvůli ní byl sestaven, zkrátka, aby rada plnila kontrolní funkci. Kontrolovat neznamená někoho neustále napadat nebo někoho sráţet atd. Ne! Kontrolovat je shánět argumenty a na základě těch argumentů ţádat vysvětlení. V nedávné době jsem četla takovou kritiku na to, kolik programů se přejímá nebo kupuje z ciziny pro dětský kanál. Já bych v té radě se právě chtěla zaměřit na kanál pro děti, uţ z titulu své profese. Ale chci říci, ţe první rok, kdyţ někdo povolil ten kanál, to je první věc – teď se běduje, ţe kanál je drahý. To by měl být teoreticky nejdraţší kanál v ČT vůbec, protoţe tady na té původní tvorbě nejvíc záleţí! A děti potřebují ne hodinu a půl dlouhé filmy, děti potřebují dvacetiminutové intervaly. Jeden pořad za druhým. Musí se to měnit. Musí to být pořady k tomu, aby děti se pohybovaly, pořady, aby se hudebně vzdělávaly, a potom ten typ, který tady schází, nějaký seriál, a to jsme kdysi dobře uměli udělat, pro teenagery, kteří se poprvé zamilují, přicházejí do styku s drogami atd. Prostě nenásilnou formou děti vést. A to všechno stojí mnoho, mnoho peněz. A jestliţe nechceme, aby to tam obsadil Mickey Mouse, ano, měli jsme ho ráno v sedm, pak jsme ho měli v deset, to znamená pořady koupené zvenku, tak na to musíme ty peníze prostě dát a nemůţeme křičet, ţe se dává moc. Naopak, tady se musí přidat. A o českém jazyce tady nebudu mluvit. Za to uţ jsem byla tolikrát bita, a vůbec kdyţ si vzpomenu, ţe ani poslanec sám neuměl při hlasování vyslovit slovo „pro názor“ a já jsem je učila, své kolegy, ţe v češtině máme přízvuk na předloţce slabičné a ţe tedy to nemůţe být „pro návrh“ atd., takţe k tomu se tady teď nechci vyslovovat. Ale fakticky si myslím, ţe o mě je známo, ţe já jsem velký zastánce veřejnoprávní televize, a jsem ráda, ţe se mě tady váš kolega nezeptal na tu reklamu, protoţe v ţivé paměti mám, kdyţ jsem přišla do mediální komise a teď tam pan poslanec Langer, pan poslanec Pleva, paní poslankyně Marvanová, všichni uměli, byli na výši, já jsem mezi nimi byla ten outsider, a kdyţ si vzpomenu, jak pan poslanec Pleva běhal a mlátil se do čela a říkal: paní Levá, uţ všichni pochopili, ţe ČT nesmí mít reklamu, jenom vy nejste schopna to pochopit, mám to v ţivé paměti, tak jsem se mu snaţila vysvětlit, ţe kdyţ České televizi se vezme reklama, tak cena reklamy na trhu půjde nahoru, protoţe Nova s Primou ceny zvednou, budou neomezenými vládci v mediálním prostoru a my budeme Always s křidélky kupovat za 50 korun, protoţe to zaplatí vţdycky ten, kdo zboţí…

- 100/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Omlouvám se, čas uplynul. Takţe prosím o závěrečnou větu nebo něco krátkého. Paní Ivana Levá: Ano. Chtěla bych pracovat v radě z toho důvodu, ţe mám zájem na tom, aby ČT byla jednou z nejlepších veřejnoprávních televizí v Evropě, a důslednou kontrolou, myslím si, ţe se toho dá docílit. Poslanec Martin Komárek: Děkuji a prosím o vaše otázky. Nějak jsme se scvrkli. Řečník: Já mám jenom jeden dotaz. Vy jste tady správně prohlásila, ţe bychom se měli věnovat naší tvorbě. Trošičku došlo k disproporci. Vy jste řekla pro teenagery a současně jste řekla Mickey Mouse, protoţe kdyţ si vzpomenu na programy pro teenagery, první se mi vybaví Beverly Hills. A teď mi řekněte jinou věc. Myslíte si, ţe třeba produkce těchto seriálů je pro teenagery kladná, nebo záporná? Paní Ivana Levá: Kdyţ se to dobře udělá na úrovni, tak je to veliké plus, protoţe příběh děti chytí, postavy jsou jim blízké svým věkem, chováním atd. a přes takový příběh se na dítě dá nejvíc působit. Řečník: Pardon. Já jsem měl konkrétně Beverly Hills. Paní Ivana Levá: Aha. Tak Beverly Hills, to jsem ještě učila, mám odučeno 30 let, a při tomto seriálu, děti to hodně sledovaly, a druhý den, protoţe jsem působila také jako knihovnice a půjčovala jsem dětské noviny atd., tak se mě děti vyptávali, co jsem na to řekla a jestli bych se takhle chovala, kdybych tam byla v té rodině. Ten seriál přece působil velice kladně v tom smyslu, ţe to, co americké děti neznají nebo mládeţ, to je fungující rodina. Tam fungujících a dobrých rodin zase není tolik. Takţe já jsem si říkala, ţe je dobře, ţe takovýhle seriál se sem pustil a ţe byl natočen. Vaţte si rodičů, vaţte si toho, ţe máte domov a ţe se máte vţdycky kam vrátit a kde máte oporu. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Mně se líbí, ţe nezapřete, ţe jste učitelka, a proto se nemohu nezeptat, co si myslíte o výchovné roli veřejnoprávní televize. A ještě jedna věc, - 101/136 -


25. 2. 2014

která se týká vaší specializace, co si myslíte o současné úrovni ţurnalistiky v České televizi, zejména té formální a právě pouţívání českého jazyka. Děkuji. Paní Ivana Levá: Abych řekla první větu, a tím vím, ţe se to dostane do médií a zase budu já ta špatná, ale já si myslím, ţe ani Ústav pro jazyk český nedrţí linii obrany jazyka. A potom děti, které absolvují Vysokou školu ţurnalistiky, si myslím, ţe nejsou dobře připraveny. Teď jestli jste vy někteří kantoři tam, tak se omlouvám, ale zaţila jsem skutečně – myslela jsem si, ţe snad nemá ani maturitu to děvče, ale ona byla absolventkou a její vyjadřování: jeden děs! Proč se útočí v tisku na zbytky aoristu? Bychom? Proč bychom vadí někomu, kdyţ 700 let jsme to měli v češtině? Protoţe se nedokáţeme naučit vyjadřovat? Vţdyť třeba vezměme si Anglii. Tam se člověk a úroveň člověka posuzuje podle toho, jak se umí vyjadřovat. Vţdycky na úrovni vyjadřování velmi záleţelo. Proč najednou všichni sklouzáváme, chceme se přiblíţit? Ano já si můţu s dětmi o přestávce povídat, pokecat lidově, ale kdyţ překročím práh třídy a jdu na výuku, tak musím mluvit kultivovaným jazykem. A vzpomeňte si, já jsem chtěla do zákona dát jenom, ţe zpravodajství musí být – jednu větu, doslovný překlad z francouzského mediálního zákona – kultivovaným jazykovým projevem. 96 útoků v novinách bylo, kromě pana Radovana Lukavského, kdo řekl ano. Většinou to bylo bráno jako pokus o cenzuru atd. Ne, já skutečně nejsem spokojena s tím, jak se vyjadřují lidé, kteří by se vyjadřovat měli umět. Poslanec Martin Komárek: Další otázky? Paní Ivana Levá: Poslední větu si neodpustím. Poslanec Martin Komárek: Ano, prosím. Čas ještě není vyčerpán. Paní Ivana Levá: To není útok, ale musím zase, protoţe já jsem opravdu fanynka, já neznám ţádné seriály, jak tomu říkají, Doktoři v Počátcích, nebo já nevím, Cesty domů, neznám ani jeden, ale rozhodně se dívám na sport a neřekla bych, ţe fotbal je špatně komentován nebo špatně přenášen, to ne. A prosím vás, co bych měla říkat já, kdyţ hraje Viktorie Plzeň a redaktor nebo komentátor říká: hosté. Viktorka hraje v Neapoli a on říká: hosté jdou do útoku. Kdyby hrála Sparta, tak říká: Sparťané. Ale neútočím na sportovní přenosy. Naopak sportovní redakce je jedna z nejlepších, co tam Česká televize má. To je všechno. Děkuji za pozornost. Mějte se moc hezky. - 102/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Také děkujeme a teď samozřejmě jsme pořád s velkým předstihem, ale pokud je tu pan Dostál, tak bych ho poval. Pokud není, tak musíme udělat přestávku – domnívám se, do 16 hodin, kdy měl nastoupit, protoţe jinak bychom ho zkrátili v jeho právech. Pan Dostál není, kterýmţto pádem, protoţe nám nedoručil ţádnou omluvu a má právo přijít aţ v 16, musím vyhlásit přestávku do 16 hodin, pokud se nemýlím. Souhlasíte asi, kolegové, ţe nemůţeme jednat jinak. Děkuji. (Krátká přestávka.) (Po přestávce.) Poslanec Martin Komárek: Dobré odpoledne, dámy a pánové, je 16 hodin a tím pádem je řada na panu Vratislavu Dostálovi, jestli uţ je tady. Ano. Omlouvám se, ţe jsem vás aţ doposud neznal. Teď uţ vás znám a prosím tedy, jako všichni ostatní máte 5 minut na představení a 10 minut na otázky a odpovědi. Mikrofon je tam. Pan Vratislav Dostál: Dobrý den. Mé jméno je Vratislav Dostál. Já jsem si s dovolením udělal poznámky. Nejdříve bych se v krátkosti představil. Vystudoval jsem politologii a sociologii, uţ několik let pracuji jako novinář, konkrétně v deníku Referendum, coţ je internetový deník, jehoţ ambicí je být platformou občanské společnosti a politických subjektů nalevo od politického středu. Zároveň tyto noviny by chtěly být nebo jsou, bych řekl, za více jak čtyři roky své existence platformou, která se snaţí zprostředkovávat názory těch segmentů společnosti, jejichţ hlas není slyšet v mainstreamových médiích a které, kdybych to měl říct přímo, se pohybují víceméně na okraji. V podstatě tato jednoduchá definice nějakým způsobem souvisí i s touto mojí kandidaturou, protoţe si myslím, ţe médium veřejné sluţby by mělo být prostředím nebo nástrojem, jehoţ součástí je právě to, ţe zprostředkovává hlasy i těch, kteří se do komerčních médií ţádným způsobem nemůţou prakticky dostat. To by bylo snad jenom na úvod o tom, odkud jsem a proč kandiduji. A ještě bych si dovolil říct jenom v bodech pár poznámek k mé představě o tom, jak funguje nebo by měla fungovat Rada ČT, případně ČT. Já si myslím, ţe ono to neplatí jenom o ČT a o Radě ČT, ale v zásadě pokud bychom se zamysleli nad tím, jakým způsobem v současnosti funguje česká společnost, tak základní charakteristikou by pravděpodobně bylo to, ţe je nebývale atomizovaná a ţe se nedaří zprostředkovávat dialog mezi různými segmenty ať uţ sociálními, nebo jinými v takové míře, v jaké by to bylo vhodné, a myslím si, ţe právě - 103/136 -


25. 2. 2014

ČT by pro toto měla být úplně ideálním – vlastně z definice, protoţe je to médium veřejné sluţby – terénem. S tím souvisí několik věcí. Jednak si myslím, ţe Rada ČT nedostatečným způsobem komunikuje právě s občanskou společností, to znamená, ţe si myslím, ţe strategické materiály, které schvaluje, by měla více konzultovat nebo více by je měla nechat podrobit kritice nebo názoru veřejnosti. To za prvé. Za druhé, a to také souvisí s atomizovanou společností, si myslím, ţe samotná ČT by měla daleko více, a ono se to částečně děje, dbát na to, aby – protoţe většina novinářů ţije v Praze, tak se jakoby z periferie zdá, ţe akcentují, coţ má svoji logiku pochopitelně, právě témata, která se odehrávají v centru, ale já si myslím, ţe by daleko víc měl být slyšet hlas z regionů a především – nebo ne především, ale i z regionů, kdy ţivotní podmínky lidí, kteří tam ţijí, jsou v podstatě nesouměřitelné s tím, co zaţívají lidé v centru. A je to podstatné proto, aby mohl nějakým způsobem fungovat celospolečenský dialog a aby lidé si rozuměli, aby lidé v Praze byli schopni pochopit, co se děje na Ostravsku a zrovna tak obráceně. Takţe to si myslím ještě k té České televizi. A ještě jednou bych tedy zopakoval. Celkově si myslím, protoţe ČT je samozřejmě placena z koncesionářských poplatků, v tomhle jsme si jako veřejnost, jako občané všichni rovni, takţe ještě jednou bych zdůraznil, ţe zpětná vazba veřejnosti by měla být jakýmsi gró fungování celé té instituce. To je asi vše. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Akorát pět minut. Prosím tedy o otázky a odpovědi. Já si dovolím poloţit první otázku. Kolik myslíte, ţe by měla vynakládat ČT, a budete to asi jako člen rady kontrolovat, pokud se jím stanete, na externí náklady? Pan Vratislav Dostál: To je otázka samozřejmě, na kterou nedokáţu odpovědět, aniţ bych nebyl detailně obeznámen s vnitřním chodem, protoţe samozřejmě člověk, který je zvenčí, je odkázán právě na média a na novináře, a otázkou je, do jaké míry si tvoříme názor podle skutečnosti a do jaké míry podle mediálního obrazu té skutečnosti, tudíţ si dovolím tvrdit, ţe na základě toho, jaký se vytváří obraz… Poslanec Martin Komárek: Já se omlouvám, nechci vás přerušovat, ale předpokládám, ţe jste četl veřejnou zprávu o hospodaření ČT za rok 2012, kde to je, a to není mediální obraz, to je oficiální dokument, takţe předpokládám, ţe jako budoucí člen rady jste si mohl udělat názor nikoliv mediální, ale expertní. - 104/136 -


25. 2. 2014

Pan Vratislav Dostál: Rozumím. Dobře, ale popravdě řečeno i kdybych nějaký názor vyjádřil, tak vlastně nevím, na základě jakého argumentu bych ho podepřel, takţe s dovolením na tuhle otázku neodpovím. Nemám na ni názor. Poslanec Martin Komárek: Ale souhlasíte s tím, ţe jedním z klíčových úkolů rady je dohlíţet na hospodaření ČT. Pan Vratislav Dostál: Ano, vím. Vím. Já myslím, ţe z principu by to mělo být tak, ţe by se měly vynakládat spíše niţší nebo co nejniţší prostředky na tyto externí sluţby. Ale to je z obecného hlediska řečeno. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím, kolegyně a kolegové, další otázky. Pan Kolega Stanjura. Prosím. Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem se chtěl zeptat, které regiony, o kterých jste mluvil, které jste měl na mysli? Pan Vratislav Dostál: Podívejte se, měl jsem na mysli v podstatě všechny regiony, které se nacházejí na periferii, coţ jsou v podstatě, kromě Prahy, Brna a dalších větších měst, takřka všechny. Já si myslím, ţe pokud člověk neţije přímo v centru, a přesto občas zavítá někam mimo toto centrum, tak zjistí, ţe sociální realitu a ţivotní zkušenost, kterou lidé proţívají, tak je vlastně neporovnatelná s tím, jakým způsobem se to proţívá právě v dejme tomu ekonomicky bohatších regionech. Poslanec Zbyněk Stanjura: A můţu se vás zeptat, odkud jste, jestli to není příliš osobní otázka? Pan Vratislav Dostál: Pocházím z Orlicko-Ústecka, z orlického podhůří. Od roku 1999 ţiji v Brně. Poslanec Zbyněk Stanjura: Jestli můţu, já jsem z Moravskoslezského kraje. Jestli jsme na něco alergičtí, tak na klišé. My neţijeme na periferii. Ţijeme sice 400 kilometrů od hlavního města, ale není to periferie. Já se omlouvám, tak jakoby klišé – ocelové srdce - 105/136 -


25. 2. 2014

republiky a tohle, to nás prostě hrozně rozčiluje. Já asi rozumím, ţe čím více bude jakoby zpráv přímo z toho místa, tím ten pohled bude jakoby přesnější, a to je spíš důraz na regionální zpravodajství. Já tomu rozumím. Jenom prostě jsem trošku alergický, kdyţ někdo říká, ţe někdo ţije na periferii. Moţná můţe ţít na periferii společnosti, někteří, tomu já rozumím, ale fakt kdyţ jsem z toho regionu, který je nejvzdálenější, tak my to nemáme rádi. Není to nic proti vám. Pochopil jsem, ţe byste preferoval, ať je více regionálního zpravodajství, jestli jsem tomu dobře porozuměl. Pan Vratislav Dostál: Dá se to tak říct velice zjednodušeně. Ale ještě na svoji obhajobu bych řekl, ţe to nebylo myšleno samozřejmě pejorativně. To prostě je sociologický termín, který by se dal podloţit několika ukazateli, jako je nezaměstnanost, průměrný příjem apod. Poslanec Zbyněk Stanjura: Tomu rozumíme, ale my jsme na to trošku alergičtí, z toho je taková ta blahosklonnost, jestli mi rozumíte. My si zase tak úplně nestěţujeme a ţijeme tam dobrovolně a ţijeme tam rádi, přestoţe tam je třeba větší nezaměstnanost a menší počet pracovních míst, niţší průměrná mzda, jestli si rozumíme. Pan Vratislav Dostál: Já myslím, ţe si rozumíme. Poslanec Zbyněk Stanjura: To je něco, co já třeba vyčítám České televizi, nebo i těm, kteří jakoby z Prahy popisují situaci v našem regionu, a my se fakt divíme a máme pocit, ţe ţijeme jinde, neţ si o tom jakoby přečteme, nebo pak vidíme v televizi nebo v hlavních denících. Pan Vratislav Dostál: Ale tím vlastně říkáte to, na co jsem naráţel. Poslanec Martin Komárek: Já myslím, ţe se shodnete, pánové. Já dokonce si dovolím nemístnou glosu, ţe se tak někdy cítí i Praţáci, ţe ţijí jinde, neţ jak se to ukazuje v televizi. A souhlasím a prosím tedy o další otázky, abychom neztráceli čas. Pan kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Pane Vratislave, vy jste mluvil o komunikaci s občanskou společností. Jak byste si jako člen Rady ČT představoval zpětnou - 106/136 -


25. 2. 2014

vazbu s diváky, s koncesionáři a patrně také s tvorbou programu a vysíláním ČT. Myslíte, ţe třeba stačí jenom vyřizovat stíţnosti nebo dotazy? Pan Vratislav Dostál: Myslím si, ţe určitě nestačí vyřizovat jenom stíţnosti. Obecně si myslím, jak jsem uţ podotkl v úvodním slově, například právě strategické dokumenty, které rada schvaluje, si myslím, ţe by zkrátka měly být podrobeny jakési širší debatě. Tohle je také obecnější problém, ţe spousta věcí, které by z definice měly být právě na veřejném prostoru probírány a kritizovány a formulovány a nějakým způsobem by se o nich mělo diskutovat, tak jejich tvorba a jejich schvalování se kolikrát děje ne úplně pod těmi světly. Takhle jsem to myslel. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Kolega Jandák má další připomínku či dotaz. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano. Já spíš mám takové drobné otázky. Já jsem blbej poslanec, ale prosím vás, co to je občanská společnost a co to je veřejný prostor? Já to nenašel ve slovníku nikde. České slovo. Já našel lidskou společnost, ale nenašel jsem vám občanskou společnost a veřejný prostor. Toaleta třeba je veřejný prostor. Ne, prosím vás, vysvětlete mi to, protoţe tady padají uţ celý den slova jako veřejnoprávní, občanská společnost, veřejný prostor, pak jsou lidskoprávní organizace. To uţ vůbec nechápu, co to je. To je velmi zvláštní – lidskoprávní organizace. Pan Vratislav Dostál: Pravděpodobně tady tyto termíny padají, protoţe debata se vede o médiu veřejné sluţby. Rozumím tomu, ţe na této definici jednak se nemusíme všichni vţdycky shodnout, to za prvé. Je to vlastně permanentní proces, kdy se nachází jakýsi kompromis nebo konsensus na tom, o čem se bavíme, ale zároveň samozřejmě to ještě neznamená, ţe nic takového neexistuje. Takţe si myslím, ţe zrovna tak jako existují politické strany, tak existují organizace, které bychom zařadili mezi občanskou společnost, ať uţ jsou ekologické, právě lidskoprávní, zabývající se sociálními problémy atd. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Jsou další dotazy prosím? Nejsou. Ale my máme stejně uţ jenom minutu, tak jestli chcete ještě v minutě něco říci. Pan Vratislav Dostál: Já myslím, ţe jsem tady měl ještě pár bodů, ale v zásadě to je všechno, co jsem řekl. - 107/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Mockrát děkuji. Omlouvám se, jsem trošku nachlazený. A my jsme teď zase v situaci, jestli je tu paní Wittlichová. Můţu vám tedy předat řízení schůze, milá paní kolegyně? Děkuji. Poslankyně Nina Nováková: Dámy a pánové, teď by měla přijít na řadu paní Lucie Wittlichová a nemáme s ní ani ţádný kontakt. Takţe můţe pan Kuba. Pan Vladimír Kuba, kdybyste byl tak laskav. Vy uţ jste tady sledoval několik vystoupení, tak jenom připomínám, ţe pět minut hovořte o své koncepci, o svých představách a potom je 10 minut na otázky. Pan Ing. Vladimír Kuba: Hezké dobré odpoledne. Nějak jsem přijel dřív. Jmenuji se Vladimír Kuba a předpokládám, ţe z podkladů, které jsme posílali, je vidět, ţe nějakou dobu jsem se pohyboval v mediální sféře, a to je přesně ten důvod, protoţe mě ta oblast tedy baví. To je důvod, proč jsem se rozhodl podat, tedy prostřednictvím sdruţení, svoji kandidaturu do Rady ČT, protoţe se 20 let ve své profesní kariéře pohybuji v řízení různých firem a společností, tak bych právě chtěl pro jaksi naplnění té kontrolní role Rady ČT nabídnout svoje určité schopnosti moţná, a co jsem se naučil za svoji profesní kariéru, protoţe jsem řídil jak filmová studia, tak jsem se podílel na zakládání Televize Barrandov, tak řekněme, ţe o té oblasti mám nějaké odborné a do určité míry hluboké znalosti, tak je jedna ze schopností nebo důvodů proč, je opravdu nabídnout managementu ČT konstruktivní dialog k diskusi, následně analýzu a řekl bych, abych nepřehnal tu kontrolní činnost, protoţe rada není jaksi management, kontrolu nad veřejnými prostředky. Tady bylo řečeno, odvolávka na veřejný dokument, který hovoří o tom, ţe rozpočet ČT je 7 mld., z toho zhruba necelé 4 mld. na vlastní výrobu, 70 % vysílacího času vlastní výroba. Ze 4 mld. je zhruba 50 % utraceno u obchodních partnerů, ne přímo v ČT a myslím si, ţe ČT má jednu – jako všechna veřejnoprávní média v Evropě – velkou výhodu, na druhou stranu nevýhodu, ţe kaţdý rok dostane ty samé peníze, kaţdý rok je musí utratit na vlastní tvorbu, coţ samozřejmě partneři těchto veřejnoprávních médií ví a snaţí se jaksi vylobbovat nebo si vyobchodovat dobrou pozici, a tady já vnímám trošku moţná slabší pozici ČT, ţe by ČT měla přitlačit na to komerční prostředí a díky své výjimečnosti, právě protoţe má peníze, si vyjednat moţná lepší podmínky, neţ třeba má doposud. Ne ţe bych znal nějaké detaily, ale myslím si, ţe výjimečnost veřejnoprávního média je právě v tom, co jsem zmínil. To je jedna z oblastí, které bych se chtěl rozhodně věnovat.

- 108/136 -


25. 2. 2014

Další oblastí, která se týká veřejnoprávního média a jeho financování, je vůbec otázka, kolik peněz ČT kaţdý rok dostává podle platné legislativy – peníze z koncesionářských poplatků, minimum z reklamy, tak jak bylo uţ tady moţná zmíněno dříve, ale vidím zde určitý prostor pro lepší komerční vyuţití některé z částí tvorby ČT, coţ je například film. Protoţe jsem pracoval ve filmovém studiu, tak si dovedu představit a vím velmi dobře, co to je role producenta a co to je role výrobce nějakého mediálního díla, a pokud bychom vzali i jiný zdroj veřejného financování, jako jsou filmové pobídky pro zahraniční filmaře, a pokud by ČT hrála lepší a silnější roli v mezinárodních koprodukcích, tak by mohla prostřednictvím zahraničních producentů spojit síly a vyuţít dva zdroje veřejných prostředků k tomu, aby vzniklo dílo, které se potom dá do určité míry zpeněţit, i kdyţ to není primárním cílem veřejnoprávního média. Takţe to jsou velmi dvě konkrétní oblasti, kterým bych se chtěl věnovat. Samozřejmě v problematice ČT je mnohem víc ještě dalších věcí, kdy je například ČT jako veřejnoprávní subjekt nebo veřejný subjekt, stejně jako jsou municipality, mají sem tam problémy a je kritizován zákon o zadávání veřejných zakázek, kdy je otázka, jestli bude, nebo nebude na této půdě o něm jednáno, ale jsou přece jenom okolnosti, ţe například to nejlevnější zdaleka nemusí být nejlepší atd. Ale to je jenom přispění k diskusi a k navrhování témat. To si nedovolím z pozice moţného potenciálního člena rady jakkoliv více iniciovat neţ formou diskuse. To je jenom na úvod a na představení, co bych chtěl. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme, pane Kubo. Úplně přesně jste vyuţil svůj čas, takţe já bych teď poprosila členy volební komise o dotazy na pana Kubu. Nemáme ţádný dotaz? Řečník: Já zadám otázku, která tady uţ zazněla. Jak vidíte u veřejnoprávní televize, jestli zprávy, které podává, jsou objektivní, nebo ne, popřípadě pokud ne, co byste s tím hodlal udělat? Pan Ing. Vladimír Kuba: Podívejte, ona je otázka posouzení míry objektivity, z jakého úhlu pohledu se to vţdycky dělá, ale nechci se vyhýbat odpovědi. Já jako divák mám někdy pocit, ţe ta zpráva je podávána ne tak, jak já ji třeba vnímám, protoţe mám třeba jiný zdroj anebo jiné médium ji popisuje jinak a veřejnoprávní televize o ní píše také jinak. K tomu mám prostě jednoznačný názor, jako občan napíšu stíţnost nebo dotaz nebo podání na Radu ČT, která by se tomu měla věnovat. Myslím si, ţe určitá, jak to říct, nebát se toho ukázat - 109/136 -


25. 2. 2014

svůj obličej jako radní a sdělit na zasedání rady anebo adekvátně odpovídající formou svůj názor, nebo jak rada a lépe výsledky a závěry rady komunikovat. To si myslím, ţe je také otázka diskuse mezi radou a vedením České televize, zda by rada měla či neměla svoje závěry nějakým způsobem lépe a více zveřejňovat. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Pan Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, děkuji mockrát. Jednu věc. Mně se líbilo, co říkáte, ale kdyţ bude někdo šťoural, tak se podívá, vy vlastně budete dohlíţet na hospodaření České televize, ale vy tu máte, ţe jste spoluzakládal či vlastnil Barrandovskou televizi. Barrandovská televize, já se na ni dívám, leckdy jsou tam velice dobré filmy, ale její ekonomická situace není nejlepší. Čím to je? Znova říkám, budete v roli, kdy budete dohlíţet na hospodaření a hospodaření Barrandovské televize zřejmě nebylo tak dobré, protoţe ztráta je tam velká. Pan Ing. Vladimír Kuba: Ztráta je bezesporu velká. Já jsem pracoval jako ředitel Barrandovských studií a kdy dceřiná společnost, tehdy vznikla TV Barrandov, takţe jsem pouze dělal pro úvod administrativní úkony z hlediska získání licence a následně v létě 2008 jsem ze skupina, která vlastnila, odešel, čili nikdy jsem ţádný vlastnický (neměl), nic, bylo to pouze v manaţerské rovině, takţe jsem potom z povzdálí sledoval, co se tam děje a neděje. Já si myslím, ţe to vzniklo z určité ne dokonalé znalosti mediálního prostředí a problematiky vysílání a všech nákladů souvisejících od hlavního investora. Proto asi došlo i následně k tomu prodeji novému vlastníkovi, který dneska televizi řídí. Ale já si myslím, ţe Televize Barrandov je obětí digitalizace, kdy si neuvědomili všechna negativa. Já jsem byl tehdy součástí toho, kdy kdyţ jsme připravovali ten projekt, a nedokázali jsme odhadnout strategicky celkový dopad na to, kolik vznikne potenciálně nových vysílatelů a dneska licenci buď nepotřebujete, anebo ji dostanete a nakoupíte si jako vysílatel za výrazně levnější peníze obsah a nemáte ţádný problém. Já si myslím, ţe Televize Barrandov bojuje o svoje přeţití a je to otázka času. Ale nevím. Poslanec Vítězslav Jandák: Poznámku k tomu, co tady padá, a já nevím, jestli to je z neznalost, nebo je to úmyslně od některých oponentů veřejnoprávní televize. Já nejsem také zamilován, to předesílám a to o mě se léta letoucí ví, do veřejnoprávního projektu, ale tam je určité nařízení EU, ţe prostě 40 % pořadů ona musí nakoupit, protoţe tím se zachraňuje evropský film a evropští filmaři, takţe kdyţ někdo křičí často o tom, ţe mohli by si to tam - 110/136 -


25. 2. 2014

dělat sami – samozřejmě víme, ţe Kavčí hory byly předimenzovány za minulého reţimu, obrovská studia, dneska málo vyuţitelné, přesto se vyuţívají, tak si myslím, ţe je nutno vzít v potaz i těch tvrdých 40 %, která EU sleduje. A nejsou to jenom znělky. Děkuji. Tady souzníme. Děkuji, pane Kubo. Děkuji. Poslankyně Nina Nováková: Prosím další z pánů, jestli má nějaký dotaz. Máme ještě pět minut, kdybyste chtěli. Jestli smím, já bych se zeptala, kdybyste měl moţnost sestavovat Radu ČT, tak rámcově, jaké typy osobností si myslíte, s jakými kompetencemi by tam rozhodně neměly chybět, aby byl skutečně zastoupen český koncesionář. Pan Ing. Vladimír Kuba: To mám na veřejném slyšení tedy vzácnou moţnost a doufám, ţe novináři s mými názory budou zacházet adekvátním způsobem. Veřejnoprávní médium je vymezeno jasně zákonem a má naplňovat nějakou veřejnoprávní funkci, tudíţ do určité míry by Rada ČT měla, do určité míry říkám, kopírovat to, co má naplňovat veřejnoprávní – to znamená kulturní, národnostní, náboţenské a jiné ohledy, ale samozřejmě nemluví se tam o odbornosti, o zkušenosti řídit lidi, procesy, peníze atd. Jelikoţ rada z hlediska zákona schvaluje, jmenuje ředitele, souhlasí s řediteli ostatních studií a schvaluje rozpočet 7 mld. korun, tak si myslím, ţe – teď hovořím ve prospěch sebe – by tam měli být i určití lidé, kteří mají znalosti s řízením firem a procesů. Nemusí to nezbytně nutně být z mediálního byznysu, ale odborná zkušenost a znalost by tam měla být, tudíţ samozřejmě neočekávám, ţe by se kvůli tomuto nějak změnil zákon o ČT, nebo něco takového, ale kdyţ tu moţnost mám, tak bych tam přidal odbornost a určité zkušenosti s řízením firem. Poslankyně Nina Nováková: Zase asi by byl někdo jiný, kdo by řekl, ţe tam je nutný člověk nebo také, vedle takovéto osobnosti, člověk, který má schopnost opravdu vysoce reflektovat, aţ třeba filozoficky reflektovat sluţbu, kterou má vlastně televize plnit, a třeba moţná právě tyto názory, kdyţ se potom skloubí, by byly optimální. Děkuji. Pan Ing. Vladimír Kuba: Já s tím souhlasím, ale 15 osob je dostatečné mnoţství, aby tam byly zastoupeny z kaţdého spektra… Poslankyně Nina Nováková: Proto jsem se ptala na tu pestrost. Děkuji. Pan kolega Berkovec.

- 111/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Já se od té filozofie zase trochu vrátím na zem a k praxi. Co vás zaujalo, případně nepotěšilo v dnešním zpravodajství ČT. Pan Ing. Vladimír Kuba: Já budu úplně upřímný. Já jsem sem odjel, protoţe jsou jarní prázdniny na Praze 10 a já s dcerou trávím na Šumavě prázdniny, takţe jsem ráno s ní byl venku, po obědě jsem se sbalil, sedl jsem do auta a odjel jsem sem. Takţe upřímně řečeno jsem se akorát podíval na, nebudu tady jmenovat to médium, jak tady někteří moji předchůdci hovořili, to jsem tedy stihl, a sedl jsem do auta a jel jsem sem. Takţe jsem úplně upřímný a poslouchal jsem Radioţurnál pouze po cestě a dopravu, takţe tak to je. Poslankyně Nina Nováková: Některý z pánů ještě dotaz? (Ne.) Takţe děkujeme, pane Kubo. Poprosíme, paní Wittlichová stále ještě… Ani se nijak neozvala. Ale víme, ţe je tady pan Bednář. Prosíme. Pane Bednáři, jenom pro úplnost opakuji, 5 minut máte sám k volnému svému představení a dalších 10 minut je na případné dotazy. Pan Jan Bednář: Dobré odpoledne. Já se jmenuji Jan Bednář a jsem redaktorem Českého rozhlasu, kde pracuji v redakci zpravodajství a publicistiky. Pracuji v Českém rozhlase, jsem zaměstnán uţ více neţ 10 let. Bylo to dlouhou dobu v Českém rozhlase 6, který uţ dnes neexistuje, ale místo něj vysílá Český rozhlas Plus. Pracuji dlouhodobě v pořadu, který se nazývá Názory a argumenty. Je to aktuální publicistika, komentáře k současnému domácímu a zahraničnímu dění. Předtím jsem byl dlouhou dobu, také asi 10 let, v české redakci Svobodné Evropy zde v Praze, kde jsem dělal podobnou práci v pořadu, který se nazýval Události a názory, ale bylo to něco velmi podobného, byly to aktuální komentáře k dění doma a ve světě, moderace různých diskusních pořadů apod. A ještě předtím tedy, abych se představil, tak jsem pracoval sedm let, kdy jsem byl exilu, v Československé redakci BBC V Londýně, kde jsem se vlastně naučil tento typu ţurnalistky, zpravodajství a tuto jakoby politickou publicistiku. Politickou a ekonomickou. Takţe moje zázemí je, ţe jsem uţ asi 30 let v této branţi, v branţi zpravodajství a publicistiky, a musím říct, ţe to, co jsem se naučil v této práci, tak jsem se naučil v Londýně, v Československé redakci BBC. Jsou to, řekl bych, určité principy, na kterých se zakládá britská seriózní ţurnalistika. Je to samozřejmě snaha o to, aby zpravodajství bylo pravdivé. Má-li být pravdivé, musí být objektivní. To znamená, zprávy musí být ověřené, musí být nestranné. Nestrannost je důleţitá. V BBC je jedna z úplně elementárních a nejdůleţitějších - 112/136 -


25. 2. 2014

principů, kterých se tam bazíruje a které jsem tam, bych řekl, načerpal a přijal za své, ţe zpravodajství a publicistika se nesmí přiklánět k nějaké politické straně, musí být jaksi nad nimi nebo vedle nich a musí přinášet zprávy, které nebudou nic zakrývat zároveň. Musí to být zpravodajství, jak oni říkají, úplné, to znamená, ţe ţádný takový důleţitý, relevantní problém politický nesmí ignorovat, nesmí ho zamlčovat. Takţe principů je celá řada, které jsem se kdysi naučil v BBC, nebo jsem tam prošel jakousi školou, byl jsem tehdy relativně mladý, a jsou to principy, které já zastávám, a pokud bych tedy byl zvolen do Rady ČT, tak to by byl prostor, který já si představuji, ţe bych v Radě ČT prosazoval, tyto ideály, ke kterým jaksi tíhne britská seriózní publicistika a zpravodajství v BBC. Je to pravdivost, objektivnost, nestrannost, úplnost zpravodajství. To si myslím, ţe je něco, co České televizi stále ještě chybí. Je tam samozřejmě spousta vynikajících talentů v naší ČT, ale obávám se, ţe standard, který bych já tam rád viděl, který je dejme tomu na této úrovni, jaké dosahuje BBC, tak to tam stále ještě není. A tak já nevím, jestli bych měl tu moţnost, ale pokud bych ji měl, tak bych chtěl v tomto smyslu působit v Radě ČT. To jen tak na úvod. Jinak ještě o sobě bych chtěl říci, ţe já jsem byl disident předtím, neţ jsem odešel do emigrace. Jsem signatářem Charty 77. Kdyţ jsem podepsal Chartu, tak mi bylo znemoţněno dokončit studium na Vysoké škole ekonomické v Praze a pak jsem asi 5 let působil jako noční hlídač nebo v různých takových zaměstnáních, která mi byla dovolena, a kdyţ jsem si to jaksi spočítal po několika letech, tak jsem si řekl, ţe nechci být do konce ţivota nočním hlídačem a poţádal jsem si o vystěhování. Bylo to velmi jednoduché v té době… Poslankyně Nina Nováková: Já se velmi omlouvám. My tady striktně dodrţujeme pět minut. Ale děkujeme moc, pane Bednáři. Teď dáváme prostor pro dotazy. Myslím, ţe první byl pan Stanjura a pan Korte. Poslanec Zbyněk Stanjura: A co jste tedy dělal potom? Pan Jan Bednář: Co jsem dělal po tom? Po čem? Poslankyně Nina Nováková: Po tom, ţe jste nechtěl být uţ hlídač. Pan Jan Bednář: Poţádal jsem si o vystěhování. Co jsem nedořekl, je jednou větou, já jsem byl v té době uţ zařazen…

- 113/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Zbyněk Stanjura: Teď máme ještě 10 minut, abyste věděl, takţe úplně v klidu. Pan Jan Bednář: Byl jsem zařazen do akce Asanace, coţ jsem nevěděl v té době, to jsem se dozvěděl aţ po pádu reţimu, kdy jsem se mohl podívat do svých materiálů, které o mě StB nashromáţdila, a tam to tedy je. A já jsem se prostě rozhodl, ţe uţ dál nechci, ţe to byl takový ţivot na pokraji vězení. Byl jsem mnohokrát vyslýchán na StB a zadrţován apod. a zároveň jsem tedy pracoval jako noční hlídač za 1200 měsíčně, takţe to skutečně nebylo perspektivní, a tak jsem si nakonec po pěti letech, kdy jsem tohle snášel, řekl, ţe uţ toho mám dost a šel jsem, dokonce tehdy více mých přátel udělalo něco podobného, takţe to bylo trochu hromadné, šel jsem na úřad, uţ nevím přesně, Ministerstvo vnitra, zahraniční policie tam dneska sídlí v Olšanské ulici a tam jsem si podal přihlášku o vystěhování. To bylo dosti legrační. Kdyţ se ptáte na podrobnosti, tak kdyţ jsem přišel k té přepáţce, tak samozřejmě nebylo obvyklé v té době, aby se někdo vystěhoval. Musel být důvod, například ţe se někdo oţenil nebo vdal do zahraničí. A paní za přepáţkou se mě zeptala, a jaký vy máte důvod, pane Bednáři. A já jsem říkal, víte, já jsem podepsal Chartu 77. A ona říkala, tak tady máte tu přihlášku, vyplňte si to. Takţe kdyţ jsem si to vyplnil, tak uţ netrvalo dlouho a bylo mně cesta povolena. Jel jsem do Británie, kde jsem získal politický azyl a podařilo se mi dokonce vystudovat v Británii, coţ se málokomu podaří. Měl jsem to štěstí, ţe jsem získal i stipendium a byl jsem tam tři roky na univerzitě a pak jsem nastoupil v české redakci BBC. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Pan Korte. Poslanec Daniel Korte: Pane Bednáři, kdyţ jsem vás poslouchal, tak se mi chtělo zaplakat, protoţe takhle bych si představoval šéfa zpravodajství ČT, někoho takového, jako jste vy. Nechcete to přehodnotit? Do Rady ČT je vás škoda! Pan Jan Bednář: Děkuji za kompliment, ale… Nechci to v této chvíli přehodnotit. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Já jsem předběhl. Poslankyně Nina Nováková: Aha, promiňte, já se omlouvám. - 114/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Já jsem chtěl, vlastně mně tu otázku vzal, ač je na tom politickém spektru z druhé strany, pan Korte. S tím absolutně souhlasím. Proč chcete jít do Rady ČT? Jste v rádiu, zaplaťbůh rádio má velmi dobré renomé, i co se zpravodajství týče, mohu říct jako posluchač a jako ten, co zastupuje lidi a znám jejich hlasy, ale proč tedy, kdyţ vás láká televize, se tam neucházíte o místo moderátora nebo někoho, na kom, a vy jste tady řekl velice podstatnou věc – nezávislý, nezaujatý, protoţe mně trošku vadí na ČT: dobře, zprávy má z celého světa, ale kdyţ vidím některý ten obličej, tak vidím stranický znak, víte! A to by nemělo být. Já neznám britské, ale znám americké zpravodajství. Tam je jedno při volební kampani, padni komu padni! Tam je to jasné. Kdeţto u nás skutečně vidím buď ty jako kdysi rudé nadšené obličeje svazáků, tak dneska v opačném, ale jsou znovu nadšené a já si přečtu, koho volí a komu fandí. Takţe škoda, ţe vy se tam nehlásíte. Děkuji. Pan Jan Bednář: Já nevím, jestli to mám vzít jako dotaz… Poslanec Martin Kolovratník: Tak já moţná ten dotaz vznesu, abych byl konkrétnější. Dobrý den, Kolovratník Martin, bývalý kolega vlastně. Já to vidím trošku podobně jako kolegové, ţe by bylo škoda, kdyby rozhlas o vás přišel, ale zkusím jeden konkrétní dotaz, ať to není jen zamyšlení, protoţe člověk s vašimi zkušenostmi myslím, ţe by České televizi hodně pomohl. A zkusme si to ilustrovat, kdybyste teoreticky byl v Radě ČT teď v posledních měsících, kdy probíhala ta krize zpravodajství, publicistiky, Daniela Drtinová atd., v uvozovkách krize, ať se tu nechytáme za slovo, tak zkuste nám ilustrovat, jaký váš názor byl na tohle dění a jak byste ho řešil. Děkuji. Pan Jan Bednář: Já v tomhle mám – to je vlastně jeden z důvodů, proč se hlásím do Rady ČT, protoţe mně trošku ta věc, která se stala v loňském roce nebo za uplynulého půl roku, vadí. Myslím si, ţe skutečně v tomto případě Rada ČT selhala ve své kontrolní funkci, ţe skutečně neprověřila stíţnost těch 24 redaktorů, ţe ji předala vlastně k vyřízení generálnímu řediteli, který byl vlastně jedním z těch, na něţ si oni stěţovali, takţe to je, jako kdyţ předáte stíţnost někomu, na něhoţ je ta stíţnost mířena, tak samozřejmě to nemůţe dobře dopadnout. Myslím si, ţe tam není něco v pořádku v České televizi. Bohuţel. (Poznámka posl. Jandáka mimo mikrofon.)

- 115/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: …., které tam zcela logicky jsou. A kdyţ ředitel vyuţije své autority k tomu, ţe prostě to bude takhle, tak se řekne: ne, to je naše televize. Víte, celé je to nenormální. Řekl jste to velice správně. Ale od začátku je to nenormální! Pan Jan Bednář: Je tam spousta problémů, samozřejmě i ve financování. Já si myslím, ţe především financování by mělo být průhlednější. Já se obávám, ţe není úplně průhledné. Ale to bych musel vidět do detailu. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Ještě pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Pane Jene, dobrý den. Vy jste studoval také politologii v Oxfordu. Já vím, ţe to je odváţná otázka, ale jak se díváte na pojímání politického zpravodajství České televize ve srovnání třeba s vaší zkušeností s BBC, a jak se díváte na ověřování informací v ČR nebo v českých médiích nebo v ČT? Pan Jan Bednář: Podívejte se, obecně si myslím, ţe Británie má v tomhle výhodu, protoţe mají obrovské tradice v ţurnalistice i v politice. A britská ţurnalistika je špičková ve světě a samozřejmě, ţe u nás tradice nejsou a zkušenosti takové nejsou. Ale jak říkám, na druhé straně si myslím, ţe v ČT je určitě – já to znám v Českém rozhlase, kde pracuji – spousta velmi nadaných talentovaných lidí a je potřeba, aby dostali příleţitost svůj talent uplatnit. A to je i trochu bohuţel problém té organizace. Nezmínil jsem ještě věc, jestli mám ještě minutku nebo půl, tak bych řekl: podívejte se, jedna věc, která strašně je důleţitá v BBC, je princip, kterému oni říkají editoriální nezávislost. Editorial independence. To jsou vlastně dvě linie řízení podniku, kde na jedné straně jsou manaţeři, kteří zajišťují materiálně chod toho podniku, zajišťují finanční krytí, pracovní smlouvy, studia, všechny tyhle věci, a na druhé straně jsou šéfredaktoři v linii šéfredaktorů a redaktorů a tvůrčích lidí a ti jsou zodpovědní za program, za obsah. A to se nemíchá dohromady. Nikdy se nemůţe stát, aby manaţer mluvil šéfredaktorovi do toho, co má být obsahem vysílání, zatímco u nás se to směšuje a vlastně generální ředitel rozhoduje o všem v tom podniku, coţ si myslím, ţe není správně. Tak jestli to je všechno?

- 116/136 -


25. 2. 2014

Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme moc, pane Bednáři. Děkujeme. Jsme rádi, ţe přišla mezitím paní Wittlichová. Dobrý den, paní Wittlichová. Pět minut máte na své představení, případně představení své vize a potom 10 minut je na dotazy. Paní Lucie Wittlichová: Ještě jednou dobré odpoledne. Jmenuji se Lucie Wittlichová, v současné době jsem starostka obce Zákolany na okrese Kladno, ale moje kariéra má samozřejmě vzhledem k mému věku delší kořeny. Já jsem původně vystudovala historii, poté jsem pracovala v archivu Národního muzea a v roce 1996 jsem dostala nabídku jít na Úřad vlády dát dohromady knihovnu, coţ byla pro mě docela zajímavá výzva. Tehdy vlastně kníţky byly různě po sklepech a na půdách a takovým mým úkolem bylo připravit kvalitní knihovnu. Hodně jsem se inspirovala knihovnou tady parlamentní. S panem doktorem Sosnou jsem byla v úzkém kontaktu. A od roku 1996 aţ do roku 2010 jsem pracovala na Úřadu vlády v různých funkcích. Knihovna mi pořád zůstala, ale protoţe jsem se začala velmi brzy díky právě knihovně orientovat v databázích a elektronických systémech, tak jsem převzala takovým přirozeným způsobem internet Úřadu vlády, intranet Úřadu vlády, posléze i archivy, protoţe jsem původně archivářka, takţe jsem posléze řídila odbor, kterému se říkalo dlouhou dobu dokumentační odbor, a v roce tuším 2006-7 se přejmenoval na informační centrum vlády. A já jsem tehdy dostala za úkol kromě své původní agendy vlastně ještě připravit Úřad vlády na to, aby úspěšně a otevřeně komunikoval s veřejností. Takţe vlastně jsem převzala lidi z oddělení styku s veřejností, kde probíhá taková ta kaţdodenní agenda, kdyţ si korespondují lidé pro různé dotazy, ale my jsme chtěli udělat víc. Chtěli jsme udělat to, aby lidé nejen dostali okamţitě, včas a kvalitní odpověď, ale aby mohli i přijít, aby mohli s tím úřadem komunikovat jako rovný s rovným. Takţe jsme otevřeli ve Vladislavově ulici nové informační centrum, kde pro mě to byl tehdy poměrně sloţitý úkol, protoţe jsme nesměli nabírat nové lidi, tak já jsem spolupracovala hodně se stáţisty, obraceli jsme se na vysoké školy politologické především, a připravili jsme servis, aby 10 hodin denně informační centrum vlády bylo otevřeno pro veřejnost, a snaţili jsme se co nejvíc informací prezentovat na internetu, kde byly od historie vlád přístupy k databázím, dokonce jsme dostali potom ocenění Otevřeno, protoţe jsme zpřístupnili legislativní dokumenty vládní agendy. Myslím si, ţe v této pozici se mi podařilo, i kdyţ je to taková trošičku samochvála, ale udělat kus práce. V roce 2010 byla změna vlády. Já jsem se zároveň přestěhovala do Zákolan z Prahy, a kde mně bylo nabídnuto, jestli se nechci účastnit zastupitelstva. To je malá vesnice. Já jsem řekla: dobře, určitě ano, aspoň se o té vesnici toho víc dozvím. Ale zároveň ve stejném roce nastoupila nová vláda a moje nová nadřízená byla paní Nečasová, která za půl - 117/136 -


25. 2. 2014

roku od června, kdy nastupovali, aţ do toho září, vlastně neměla vůbec v nejmenším potřebu nás navštívit, zeptat se, co děláme, proč to děláme, a nějakým způsobem v rámci organizačních změn se začalo celé informační centrum rozpadat. A nám to samozřejmě vzalo hrozně moc elánu, nebo nám to vadilo, jenomţe samozřejmě jako zaměstnanec Úřadu vlády člověk musí jaksi respektovat své nadřízené a já jsem to nakonec, kdyţ uţ situace byla neúnosná po tom půl roce, vyřešila tím, ţe jsem přijala nabídku stát se uvolněnou starostkou v Zákolanech. Jedním z mých úkolů na Úřadu vlády kromě toho, co jsem před chvilkou jmenovala, bylo… Poslankyně Nina Nováková: Já jenom upozorňuji, ţe máte ještě minutu. Paní Lucie Wittlichová:…bylo připravovat oslavy Dne české státnosti, protoţe to je svátek 28. září. Většina veřejnosti si ho plete trošku s 28. říjnem, který vlastně je oslavován vţdycky velkoryse, velkolepě, zvláště předáváním cen na Praţském hradě, a my jsme si řekli, ţe Den české státnosti bychom mohli oslavovat pod záštitou pana premiéra. A připravovali jsme od roku 2006 projekty ke kaţdému roku. A já kdyţ jsem odcházela potom ze zaměstnání, tedy z vlády, tak jsem zaloţila spolu s kolegy obecně prospěšnou společnost, která se jmenuje Dny české státnosti, a od té doby to děláme ve formě obecně prospěšné společnosti. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Dotazy? Pan Komárek. Prosím. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. My jsme se dozvěděli poměrně hodně o vašem profesním ţivotě, ale já jsem buď přeslechl, nebo jsem se nedozvěděl nic o motivaci pro funkci v Radě ČT, případně o kvalifikaci pro ni a čeho byste chtěla dosáhnout. Paní Lucie Wittlichová: Já se omlouvám, ţe jsem svému ţivotopisu věnovala příliš mnoho místa, ale vlastně jsem tím chtěla trošku ukázat i to, jakým směrem se můj ţivot ubírá a jaké mám zájmy a jaké mám cíle. To, ţe organizujeme Dny české státnosti ve svém volném čase s poměrně velkým úsilím, děláme proto, ţe si myslím, ţe v této zem je potřeba něco dělat. A to je především upozorňovat veřejnost na to, ţe jsou důleţité věci, které jsou podstatné, které bychom měli všichni vnímat a uvědomovat pro to, abychom potom dokázali v této zemi kvalitně ţít, kvalitně pracovat, abychom k této zemi měli vztah a abychom to - 118/136 -


25. 2. 2014

dělali ne proto, ţe chceme vydělávat peníze, ale protoţe to má smysl. To je jedna z věcí, kterou podle mého názoru má nezbytně na starost česká veřejnoprávní televize nebo rozhlas, protoţe to jsou média, která silně zasahují do ţivota kaţdého z nás. A samozřejmě děti chodí to školy, mají výchovu, rodiče je vychovávají, ale z velké části je vychovávají právě média. A já si myslím, a i po zkušenosti právě z organizace Dnů české státnosti, ţe televize toto neplní, nebo ţe to plní úplně minimálně. Já třeba jsem se obávala trošku, ţe se mě budete ptát, na co v televizi koukám, protoţe já nekoukám skoro na nic. Poslanec Martin Komárek: A jak víte ale, ţe neplní tu funkci, kdyţ se na to nekoukáte? Zase z logického hlediska. Paní Lucie Wittlichová: Takhle. Samozřejmě přeháním. To víte, ţe se koukám na televizi, ale kdyţ se podíváte do programu, tak mně přijde, ţe programová náplň je příliš zaměřena na sledovanost, ţe je tam velký důraz kladen na to, aby se lidé na televizi koukali. A já jsem i několikrát jednala s ČT právě o přímých přenosech slavnostních večerů Dne české státnosti, které jsme pořádali ve spolupráci s Národním divadlem, Národním muzeem, s Českým rozhlasem a připravili jsme v Den české státnosti třeba slavnostní představení. Dělali jsme velký projekt, který se jmenoval Vzkazy domů, který byl pro Čechy ţijící v zahraničí, kde jsme chtěli ukázat, ţe česká státnost je něco, nezůstává tady uvnitř hranic. To si lidé odnáší, i kdyţ nuceně, nebo dobrovolně odcházejí za hranice. Jednali jsme s ČT o přenosu a pro mě to byl neuvěřitelný záţitek a ten záţitek se opakoval téměř kaţdý rok. To nikdo nesleduje, to nikoho nezajímá! Já jsem říkala, podívejte se, máme tady Den české státnosti, to přece nemůţeme říct, ţe to nikoho nezajímá! Proč to nikoho nezajímá? Není to úloha právě veřejnoprávních médií, aby i takové věci lidi zajímaly? Aby se představovaly formou, která je přijatelná a přitaţlivá třeba i pro mladší generaci? A v tomto směru si myslím, ţe bych mohla přispět nebo by mohla být moje úloha v tom, ţe bych kladla velký důraz na obsahovou náplň směrem k těmto tématům, ať jsou to třeba i kulturní témata a další. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Teď mi řekněte, pokud byste byla tou radní ČT, tak jakým způsobem byste to chtěla ovlivňovat. Buď můţete v uvozovkách, a teď nikam nesměřuji tím, vidím dvě cesty: buď jako radní můţete opravdu do toho mluvit, který pořad, který přenos z těch Dnů české státnosti, anebo můţete jako radní vést debatu vůbec o - 119/136 -


25. 2. 2014

dramaturgii, o obsahu jednotlivých kanálů a bavit se o tom, co má být na ČT 1, na ČT 2, co na Artu atd. Zkuste mi trošku víc přiblíţit, jak byste se do toho pustila, nebo za jaký konec byste to vzala. Paní Lucie Wittlichová: Já si myslím, ţe základ jsou samozřejmě i finance. A kdyţ vidím rozpočet ČT, a začnete se více zabývat tím, kam se ty peníze investují, já si osobně myslím, ţe třeba ČT nemusí nutně investovat do samostatného kanálu pro sport, a pak ještě odpolední program ČT 2 nebo večerní věnovat také sportu. Já si myslím, ţe specielně sport si získá svoje příznivce v komerční sféře a je podporován ze všech směrů. Tam si myslím, ţe jsou poměrně velké rezervy, co se týká financování. Takţe samozřejmě u dramaturgie s ohledem na finanční rozpočet ČT. To znamená ale i výroba. Proč některé dokumenty se dají vyrábět za takovou cenu, některé za takovou cenu. Ono to spolu velmi souvisí. Poslanec Martin Kolovratník: Pardon, ještě dopřesňující otázka. Mám to chápat: méně sportu? Paní Lucie Wittlichová: Ano. Poslanec Martin Kolovratník: Na rovinu. Upřímně. Paní Lucie Wittlichová: Samozřejmě sport je důleţitý. Já chápu, ţe ţijeme v zemi, kde máme široké spektrum zájmů a sport je samozřejmě důleţitý. Já miluji fotbal na vesnici. Kaţdopádně jako starostka do toho investuji spoustu peněz, takţe to neznamená, ţe mám ráda jenom historii, kulturu, operu, ale jako samostatný sportovní přenos na ČT 24, kdyţ se koukáte na zprávy, o kultuře se toho dozvíte mnohem méně neţ o sportu. Na ČT 2 večer běţí sportovní pořady. Já si myslím, ţe v této zemi nejsme všichni jenom sportovci, ţe je tady spousta lidí, kteří by měli dostat informace o tom, jaké máme výsledky ve vědecké sféře, co je nového na kulturní scéně, jaké vycházejí nové knihy. O tom se v ČT nedozvíte skoro nic! Půl hodiny před půlnocí jsou dobré, zajímavé pořady. Poslankyně Nina Nováková: Ještě někdo z pánů prosím? Ne, nemáme uţ ţádný dotaz? Ještě pan Berkovec. Prosím.

- 120/136 -


25. 2. 2014

Poslanec Stanislav Berkovec: Já se ještě vrátím s dovolením k financím. Dobrý den. Jak se díváte na současný způsob financování ČT? Paní Lucie Wittlichová: Víte, já rovnou řeknu, ţe nejsem odborník na rozpočet ČT. Já mám minimum zkušeností z vlastní spolupráce s ČT, kde mně přišly neúměrně velké náklady například na přenosy, protoţe my jsme třeba uzavírali smlouvy, ještě kdyţ jsem pracovala na Úřadu vlády, ţe Úřad vlády něco zaplatí, něco zaplatí Český rozhlas, něco Národní divadlo a něco Česká televize, coţ byl přenos. A kdyţ jsem porovnávala ty poloţky, tak jsem říkala: to snad není moţné! Dvě hodiny přenosu 2,5 milionu? Tak jsem si říkala, tomu nerozumím prostě. Teď jsme jednali, protoţe připravujeme takový projekt, který se jmenuje Můj stát, s Českou televizí na výrobě takového animovaného sedmiminutového filmu pro děti – rozpočet 700 tisíc! A potom třeba kdyţ vidím, jak se pracuje, kdyţ jsem natáčela teď nedávno pro ČT takový dokument z naší vesnice, jak se jede sedmkrát, sedmnáctkrát. Já si myslím, ţe se dá pracovat efektivněji. Ale samozřejmě říkám, nejsem úplně na to odborník. Ale rozhodně bych si jako členka rady nechávala předkládat podrobnější rozpočty a nechávala bych pravděpodobně udělat odborné analýzy na to, jak draze a proč se vyrábí outsourcingem a proč je tolik zaměstnanců v ČT, kolik jich je, protoţe ČT má naprosto nepřehlednou strukturu. Kdyţ jednáte s lidmi, tak nevíte, která ruka má na starosti to, která ono. Často se to střídá. Mezitím se to samozřejmě ještě vymění, protoţe personální vztahy jsou tam na denním pořádku, a to si myslím, ţe je na škodu kaţdé instituce samozřejmě. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Ještě někdo z pánů? Jestli nemáme ţádných otázek, tak my vám moc děkujeme. Paní Lucie Wittlichová: Také děkuji. Na shledanou. Poslankyně Nina Nováková: Paní Kupčíková měla začít aţ v 17.15, ale protoţe je tady, tak nemá smysl asi, abychom se zdrţovali. Takţe paní Alena Kupčíková. MgA. Alena Kupčíková: Dobrý den. Poslankyně Nina Nováková: Pět minut prosím máte jenom svých.

- 121/136 -


25. 2. 2014

MgA. Alena Kupčíková: Já jsem tady dřív, protoţe mi volali, já mám kousek ateliér, takţe jsem zrovna byla nachystána a doběhla jsem sem. Je mi ctí, ţe můţu zde dneska promluvit jako umělec. Vystudovala jsem Akademii výtvarných umění jako sochař, ale sochařině jsem se úplně zcela vţdycky nevěnovala, a pak mě napadlo vytvořit nějaký nový systém, abych pomohla dyslektikům a dysortografům, protoţe sama jsem dyslektik a dysortograf, a tak jsem vytvořila jako svoji doktorandskou práci testy a slabikář na pomoc a prevenci dyslektickým a dysortografickým dětem nebo vůbec lidem, kteří mají problémy nebo by měli problémy potom ve škole s dyslexií a dysgrafií, a to uţ pro děti od 4 let. Takţe i jako tvůrce. Ne ţe jenom vytvářím věci, maluji, kreslím, ale i vytvářím a inovuji edukativní pomůcky. Přihlásila se mně organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem. V jejich řadách jsou lidé, kteří jsou tímto handicapem nějak, si dovolím říct, postiţeni, ale jsou to právě i tvůrci, kteří přispívají do ČT. Jsou to reţiséři, kameramani, fotografové, scénáristé. Je jich mnoho. Pak jsem studovala v Paříţi. Tam jsem dostala cenu od fashion průmyslu za svoji tvorbu. Studovala jsem i v Jihoafrické republice. Moje zkušenost za kamerou je taková, ţe uţ od 25 let jsem byla v týmu, který sídlí v Jihoafrické republice, a točili jsme hodně dokumenty, co se děje v Africe a vůbec i politická situace třeba tam a věci, které by měly být vidět. Zaloţila jsem třeba Den dyslexie. V Národní galerii teď budeme dělat 5. ročník, coţ je úţasné. Děláme to zcela zdarma. Já na to draţím vţdycky své obrazy. Na to bych i navázala. Česká televize nebo vůbec zde není vidět to dobré, co je v ČR. Myslím neziskové organizace. Já jenom znám z ČT Ţluté kuře, kterou ČT podporuje, ale neznám ţádné jiné, samozřejmě znám je osobně, nevidím prostor pro ně. Já bych se asi zabývala po této stránce Českou televizí, která mě hodně zajímá, aby tam právě bylo – na operu, na balet, nic takového tam pořádně není. Nejlepší programy se vysílají skoro v době, kdy uţ vám padá hlava na stůl a vůbec není moţno vidět kvalitní pořady. O tom vlastně velice vypovídá film, který se jmenuje Televizní oslava z roku 2013. Natočili to studenti FAMU, kde jde vidět, jakým způsobem ČT vybírá i programy, kdy co se bude vysílat, a je to tedy docela ostudné, bych si dovolila říct. Potom vůbec, jak se prezentuje český film v zahraničí. Byla jsem svědkem, kdy jsem musela pro jednoho tvůrce filmu, a dělala jsem to pro něj víckrát, dělat obaly zdarma pro jeho filmy a ještě i dokonce tisknout ty potisky, aby to přes Teleexport vůbec dobře fungovalo a mohlo to být prezentováno na zahraničních festivalech. A pak vidíte, co vlastně vyleze ven, jaký výstup, kde co bylo, a řeknou: český film, mluvím o dokumentárním filmu, není úspěšný

- 122/136 -


25. 2. 2014

v zahraničí, ale samozřejmě takovým amatérismem, jakým se tam prezentuje, je to katastrofa! To jsem byla tedy součástí a často to dělávám. A potom bych řekla ještě jednu věc. Sami tvůrci mají mnohdy velké problémy, aby mnohdy se obávali, aby jim někdo vůbec vzal jejich nápad, coţ mně přijde také katastrofální. Poslankyně Nina Nováková: Dobře, děkujeme. Takţe teď prosím dotazy. Máme 10 minut na dotazy. Pan Berkovec. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Já se opět vrátím k praxi. Co vás zaujalo, nebo naopak nepotěšilo v dnešním vysílání ČT? Nemyslím jenom zpravodajství, ale ve vysílání. MgA. Alena Kupčíková: Já jsem se koukala na programy, nebo i zpětně, co bude teď v nejbliţší době, a co mě tedy spíš zklamalo, ţe se vysílají retro věci, vůbec i z kultury, nebo Cestománie z roku 2001, Televarieté. Co bych třeba řekla, co je pozitivní na dětském vysílání – to vypadá úţasně! Já sama teď, jak pracujeme na novém projektu, kde bychom chtěli ukázat různé dysfunkce a prezentovat to i dětem, aby děti mezi sebou věděly, jak se k sobě mají třeba mají slušně chovat, k lidem, kteří mají různé problémy, ale vlastně mě nezaujalo, kdyţ nebudu brát, ţe tam je mnoho zpráv, tedy mně přijde aţ moc zpráv, tak spíš jsem byla zhrozena z toho, co tam je, ţe tam jsou opravdu věci – vzniklo tolik dokumentů! Kdyţ jsem byla na předávání cen Fitesu, tak jsem byla velice překvapena, ţe úţasné filmy se vysílají ve tři hodiny ráno. Sami tvůrci tam říkali, ţe děkují za cenu, i přestoţe jejich film byl vysílán ve 2:30 ráno. To si myslím, ţe není na místě, ţe se na to dávají třeba i peníze! Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Ano, pan Komárek. Poslanec Martin Komárek: Dobrý den. Vy jste tu myslím jako první, my uţ jsme tady mluvili s mnoha lidmi, ale asi … (nesroz.) tu myšlenku, ţe kradou nápady v televizi, coţ jsem slyšel také z mnoha stran, ale jak byste tomu z pozice členky Rady ČT zabránila? MgA. Alena Kupčíková: Teď se samozřejmě zpřísnilo vůbec to, jakým způsobem vy prezentujete námět České televizi. Vyplňuje se strašně moc papírů a zase, já jsem ten dyslektik, dysortograf, pro mě vyplnit ty papíry je totální obrovská hlava z toho. Trvá to lidem i 14 dnů, co jsem se s nimi bavila, a i přestoţe neţ se ČT vysloví na to, ţe ten film vůbec chtějí, tak filmař jako takový uţ musí začít. Třeba se to týká úţasných lidí, o kterých málokdo - 123/136 -


25. 2. 2014

ví, uţ na ně zapomněli, myslím staré mistry, lidi, kterým je 85 let, a bojujete vůbec o to, aby ten člověk přeţil do dalšího natáčení, tak vy musíte začít a potom vám ČT řekne, ţe třeba vůbec o to nemá zájem. Jak bych tomu zabránila, kdyby někdo vzal ten nápad? Protoţe samozřejmě kdyţ vám někdo vezme nápad a trošku ho pozmění, jak se můţe dokázat to, ţe vám někdo ten nápad ukrad? Ale oni ti tvůrci se vůbec na nikoho nemůţou obrátit! Oni si to řeknou mezi sebou. Můţu vám vyjmenovat několik lidí, které potkávám v běţném ţivotě, a oni mi řeknou: teď chystáme nový formát, ale bojíme se tam jít, čekáme, aţ co bude, uvidíme. A všichni to dělají přes kamarády. Princip, jak funguje ČT, co vidím já jako ze strany toho, ţe občas stojím za kamerou, tak nejlépe to funguje tak, ţe vy uţ předem se domluvíte produkci, která za vás kope, a ta produkce vám pomůţe ten film prosadit. Ale pokud tam vejdete zvenku jako člověk, který má nějaký nápad, je to velice sloţité. Poslanec Martin Komárek: Já si dovolím ten dotaz poloţit znovu. Vy podle mě velmi přesně popisujete záţitky mnoha umělců, ale hlásíte se do Rady ČT, předpokládám s úmyslem těmto zlořádům zabránit, čili já se znovu ptám, jak byste to udělala? MgA. Alena Kupčíková: Samozřejmě oni by mohli mít prostor se na nás obrátit a pak to prošetřit a moţná bych i nezávisle to prošetřila, protoţe… Poslankyně Nina Nováková: Dořekněte prosím odpověď. Jenom pan Jandák ještě se vás potom zeptá. MgA. Alena Kupčíková: To vlastně ukazuje i ten film, já se na to pořád koukám, protoţe si nepamatuji pořád, jak se to přesně jmenuje, Televizní oslava, kdy si nedokáţu představit, tam je 15 lidí a kaţdý z nás nebo kaţdý z těch lidí má nějakou představu o tom, a samozřejmě já jsem jeden z mnoha, prokázat to, ţe někdo vám ukradne námět, si myslím, ţe s čistou hlavou jde poznat, i přestoţe by tam bylo pozměněno něco málo. Prostě udělat o tom jednání. Nevím, co by šlo lépe, neţ o tom mluvit, vůbec tu věc řešit. Myslím si, ţe se ty věci tam vůbec neřeší, co se týká tohoto. Děkujeme. Poslanec Vítězslav Jandák: Já jsem se hlásil. Já pořád, a to tady máme trošku od začátku, tady vidím mnoho ředitelů veřejnoprávní televize. Vás na prvním místě. Já myslím, ţe s tím, co říkáte, tady skutečně to není na to místo Rady ČT! Není! Vycházejme ze zákona. Já neříkám, ţe to je správné, ale my vycházíme ze zákona. Na druhou stranu, a kaţdý tady ví - 124/136 -


25. 2. 2014

ve Sněmovně, ţe já nejsem velkým přívrţencem veřejnoprávní televize, ale přesto zase ohlasy z druhé strany jsou, ţe oproti minulému vedení televize dneska výběrová řízení, kdy předstupujete před 30, nebo kolik je tam lidí, a musíte ten projekt obhájit, jsou velmi transparentní a je to velký krok kupředu, který byl předtím za minulého vedení a ještě předminulého, kdy to všechno stálo na známostech a kamarádech, ať pana Janečka, nebo pana Mathého. To uţ je jedno. Víte, názorů je tady moře a samozřejmě v umělecké obci vţdycky budou rozpolceni, protoţe ten, komu náhodou se to podaří, bude říkat, je to dobré; komu se to nepodaří, bude říkat, s tím musíme něco dělat. To tady nejde, protoţe se jedná o veřejné peníze. Takhle. Říkám, nevím, jestli jste si dobře přečetla, co je obsahem členství v Radě ČT. Teď odpusťme touhy, ale skutečně jděme po liteře toho, co se říká. MgA. Alena Kupčíková: Já bych se věnovala samozřejmě, protoţe sama vytvářím edukativní pomůcky, tak mě zajímá ta stránka vědy. To, ţe jsem umělec a občas stojím za kamerou, nebo jsem součástí tvorby nějakých projektů, tak to samozřejmě na to má také vliv. Já teď samozřejmě tady mluvím i emočně, ale mluvíte o financích. Setkala jsem se opět s tím, ţe jsem sama kontaktovala ČT kdysi v minulosti, protoţe francouzská produkce dělala na nějakém filmu a chtěli se nějak zapojit – dodneška nemám odpověď. Samozřejmě jsem si tu odpověď sehnala jiným způsobem, jestli by to bylo vůbec moţné, ale oficiální cestou – a jsou to peníze, ti lidé přinášejí další peníze… Samozřejmě mluvím tady z nějakého postu, ale zajímá mě, aby v ČT šlo víc vidět nejenom kultury, ţe máme nějaký kanál, který vysílá od osmi hodin večer, kdy je jasné, ţe v 10, v 11 uţ mnozí z nás ani na televizi nekoukají, a také co se týká vůbec neziskového sektoru a vědy jako takové. A osvěty vůbec kultury, protoţe to v ČR nemá vůbec obdoby. Ta krása nejde vůbec tady vidět. Děkuji. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Mě jenom napadla jedna věc, ţe televize není tak snadno přehlédnutelný ze strany generálního ředitele organismus a ţe tedy moţná první, co byste mohla, kdybyste byla členem Rady ČT, ověřit, zda všechny tyhle skutečnosti realitu, kterou bezpochyby velmi hodnověrně popisujete, jestli je plně známa panu generálnímu řediteli, protoţe… To je první věc. A tam by moţná prostor byl. MgA. Alena Kupčíková: Já si myslím, ţe to jsou známí, bůhví, jestli oni nejsou součástí také někdy těchto kauz.

- 125/136 -


25. 2. 2014

Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme za názor v tomhle. Ještě? Máme ještě minutu. Někdo z pánů. Pan Korte, nechce se na něco zeptat? Ještě někdo z pánů. Poslanec Daniel Korte: Pan Korte tomu celkem rozuměl. Necítí potřebu se zeptat. Děkuji. Poslankyně Nina Nováková: Moc děkujeme a vám také, paní Kupčíková. Děkujeme. Poprosíme pana Karla Zýku. Vy uţ jste to tady několikrát viděl, ale přesto opakujeme: 5 minut je vašich, 10 minut společných. Ing. Karel Zýka: Váţená paní předsedající, váţený pane předsedo, váţení poslanci. Jmenuji se Karel Zýka, je mi 46 let a vlastně celý svůj profesní ţivot se věnuji elektronickým médiím. Ze svého ţivotopisu bych vyjmul dvě podstatné zkušenosti pro tuto funkci. Tou první je moje práce v Českém rozhlase, kde jsem pracoval šest let jako ředitel úseku komunikace a vlastně měl jsem během toho moţnost zevrubně poznat fungování veřejnoprávních médií. Tou druhou zkušeností je práce v Televizi Prima, kde jsem pracoval rovněţ šest let jako ředitel Regiomedia a řídil jsem regionální televize, které pod Primu patřily. Tady byla mojí hlavní agendou právě kontrola hospodaření, konsolidace regionálních televizí, zavádění řady kontrolních mechanismů tak, aby se televize dostaly do černých čísel. Televize se nakonec spojily do sítě R1 a staly se vlastně exkluzivním dodavatelem zpravodajství pro televizi Prima. Na Primě jsem se účastnil i digitalizace televizního vysílání. V tuto chvíli bych se chtěl dotknout tří témat, pokud jde o Českou televizi a Radu ČT. Tím prvním a řekl bych klíčovým tématem je hospodaření a ekonomika obecně v ČT. Z dostupných zpráv a zdrojů je zřejmé, ţe ČT v posledních třech letech, tedy od roku 2012, hospodaří s rozpočtem, který je sice účetně vyrovnaný, ale z vnitřního pohledu je vidět, ţe spotřebovává víc prostředků, neţ do televize přitéká. Rozdíl, aby byl účetně vyrovnaný, je kryt z rezerv, které byly vytvořeny v předchozích letech. Za tyto tři zmiňované roky dojde k vyčerpání zhruba 1,5 mld. korun z tohoto rezervního fondu, coţ by nebylo ve své podstatě nic tak jaksi dramatického, ale proč to zmiňuji, je to, ţe není zcela zřejmé, ţe tato situace po případném vyčerpání toho fondu nebude pokračovat a ţe po vyčerpání tohoto fondu se televize nedostane do červených čísel, případně ţe nedojde k redukci veřejné sluţby nebo k poţadavku na zvýšení koncesionářského poplatku. Ani z jednání na Radě ČT není zřejmá úplná transparentnost tohoto rozpočtu nebo tohoto konání. Jsem přesvědčen, ţe by hospodaření ČT mělo být pod daleko větším drobnohledem. Myslím si, ţe by daleko větší - 126/136 -


25. 2. 2014

úlohu měla sehrávat dozorčí komise. Mělo by se jednat o kontinuální proces, nikoliv o výkřiky a nějaké zásahy proti generálnímu řediteli, ale o skutečně profesionální kontinuální proces, který nastaví takové kontrolní mechanismy a takové procesy, aby nakládání s koncesionářskými prostředky bylo transparentní a maximálně efektivní. Druhým bodem, ke kterému bych se chtěl rychle dostat, je program, protoţe samozřejmě nejen peníze jsou důleţité, ale důleţité je, co za ty peníze televize vyprodukuje. Tady bych chtěl říct, ţe tím, ţe ČT má k dispozici 7 mld. a 90 % z těchto prostředků získává vlastně ze zákona, máme právo poţadovat maximální kvalitu produkce. ČT se nemusí podbízet, nemá to zapotřebí. Naopak by měla diváka pokládat za chytřejšího, neţ je, měla by ho podněcovat k přemýšlení. Měla by vyvíjet pořady daleko odváţněji a neuchylovat se ke kopírování formátů, které vyvinuly komerční televize nebo jsou úspěšné ve světě. Rada ČT by také měla dbát na to, aby ČT se ještě více věnovala náročnějším pořadům a kulturním pořadům a aby se tyto neztrácely při cestě z ČT 2, kde byly doma, aby se neztrácely při cestě do tzv. Artu. Ještě na závěr ke zpravodajství velice stručně. Zpravodajství ČT by mělo jít víc do hloubky a mělo by se věnovat kauzám nejenom těm, které jsou mediálně atraktivní, a hlavně by měla dokončovat kauzy, nejenom je načít a ve chvíli, kdy uţ přestanou být atraktivní, tak je opustit. Poslední větu bych chtěl říct, ţe si myslím nebo jsem přesvědčen, ţe člen rady by měl být kvalifikovaným oponentem generálnímu řediteli ČT, a věřím, ţe zkušenosti, které jsem získal, by mi k tomu měly pomoci, pokud bych měl tu šanci. Děkuji. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme, pane Zýko. Perfektně jste vyčerpal čas a teď otázky prosím. Pánové. Poslanec Martin Komárek: Já budu pokládat takové ty otázky, které kladli opoziční poslanci panu premiérovi a dalším ministrům, kdyţ slyšeli to pěkné vládní prohlášení, jak konkrétně z pozice člena rady chcete toho dosáhnout, protoţe jinak s těmito cíli já osobně souhlasím, ţe televize má být hospodárná a vytvářet kvalitní pořady, ale jak tedy na to. Ing. Karel Zýka: Rada je samozřejmě kolektivní orgán, takţe je potřeba vytvořit prostředí takové, aby jaksi celá rada dokázala tímto směrem rozhodovat. Pokud bych reagoval nejdříve na tu ekonomickou stránku, na to hospodaření, tak samozřejmě je potřeba vytvořit klima takové, aby vznikla spolupráce, aby spolupráce dozorčí komise, která je k tomu - 127/136 -


25. 2. 2014

odborně erudovaná a která můţe nahlíţet do účetnictví atd., aby s radou spolupracovala daleko intenzivněji, aby si to u dozorčí komise objednávala a aby v radě byli lidé, kteří jsou schopni tyto otázky klást. Pokud jde o obsah, tak je to velmi podobné. Rada má samozřejmě ze zákona podle § 8 přesně dáno, co můţe a nemůţe. Nemůţe zasahovat do vysílání, ale můţe se vyjadřovat k naplňování kodexu, můţe dávat doporučení a můţe dělat řadu věcí, které uţ dneska zákon umoţňuje. Takţe prostředky tam jsou, ale uvědomuji si, ţe je to kolektivní orgán a ţe je potřeba vytvořit klima, které není konfrontační vůči řediteli, ale na druhou ani nepřijme všechno, co je na stole, které prostě vytváří kontinuální kontrolu. Poslankyně Nina Nováková: Další z pánů. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec (?): Dobrý den. Povaţujete současný systém financování veřejnoprávní televize pomocí koncesionářských poplatků za ideální zejména vzhledem k nárůstu jiných komunikačních kanálů, neţ je klasické terestrické vysílání? Ing. Karel Zýka: To je samozřejmě poměrně sloţitá otázka. Nabízí se forma přímé dotace ze státního rozpočtu, moţná ţe i další jiné odvozené, například jsou modely, ţe se platí koncesionářské poplatky podle elektroměrů, to znamená, ţe se předpokládá, ţe má televizi kaţdý. Kaţdý takovýhle systém bude mít svoje výhody i nevýhody. Výhoda současného je, ţe vytváří jakousi distanc mezi politikou a televizí a vytváří jakýsi obraz nezávislosti, byť samozřejmě poslanci schvalují výši poplatku atd., ale na druhou stranu vůči třeba nízkopříjmovým skupinám je to poměrně nespravedlivé, protoţe samozřejmě poplatek 135 korun pro rodinu se třemi dětmi, kdy je jeden samoţivitel, má jinou razanci, neţ pro dva zaměstnané s jedním dítětem. Takţe forma státního příspěvku by v tomto případě byla jaksi spravedlivější, ale zase by tam byly jiné nevýhody. Já myslím, ţe to je na diskusi. V této krátkosti bych nerad soudil úplně. Poslankyně Nina Nováková: Pan Kolovratník. Prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý den, já si dovolím dva dotazy a samozřejmě musíme tedy stručně, kolik máme času. Mě se u vás určitě líbí kombinace zkušeností veřejnoprávních a soukromých, ţe znáte vlastně oba póly té duálnosti. Já to teď malinko zjednoduším. Probíhají v současné době – nebo zobecním spíše debaty, jak současný - 128/136 -


25. 2. 2014

generální ředitel Dvořák vede Českou televizi, ţe také přišel vlastně z privátního sektoru, ze soukromé sféry, tak poprosím v několika větách váš komentář. A druhá věc, ta bude konkrétnější. Jak vnímáte nová média, aktivity na sociálních sítích ČT, jestli se vám líbí, nelíbí, jsou dostatečné, mají potenciál? Krátký komentář k tomu. Ing. Karel Zýka: Děkuji. Nevím, jestli jsem přesně pochopil první otázku, kaţdopádně myslím si, ţe zkušenosti jakéhokoliv manaţera ze soukromé sféry nemůţou být na škodu pro veřejnoprávní médium, protoţe v komerční sféře podniky na sebe musí vydělat a nedá se tam skrýt za ţádné slogany a za ţádné pojmy. Otázkou je samozřejmě realizace v praxi a veřejnoprávní médium se od komerčních liší tím, ţe musí, domnívám se a jsem o tom přesvědčen, jít nad rámec zákona, to znamená, ţe pro něj musí pravidla platit mnohem tvrdší. A toto je médium, které vytváří kulturu, kulturnost národa a to konání. Podle něj se vlastně, byť třeba nevědomky, řídí. Takţe kauzy, které by v soukromé sféře asi se vyřešily škrtnutím pera, tak u veřejnoprávního média prostě vyţadují diskusi, která je potřebná. Druhá otázka se týkala nových médií, jestli můţu rychle přeskočit, kdyţ tak se k tomu klidně vrátím. Nová média uţ samozřejmě dneska nejsou skoro nová média, uţ je to součástí médií, mnohdy vyuţívaná některými generacemi, mladší generací třeba, takţe ČT určitě v tomto má svůj podíl, myslím si, ţe významný. Mně se třeba nelíbilo, byť čím více se to pouţívá, tím méně můj argument je důleţitý, jaksi přílišné zveřejňování konkrétních komerčních značek. Myslím si, ţe se to dalo dělat i nějakým způsobem jednodušším nebo ne přesnějším, ale ČT v tom myslím hraje docela dobrou roli, nicméně její hlavní úlohu vidím v televizním vysílání. Poslankyně Nina Nováková: Pan Stanjura. Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem od rána čekal, jestli to někdo otevře a zatím nikdo. Od rána jsem slyšel mnohokrát jako mí kolegové: veřejná sluţba a teď mnoho vznešených slov, a neslyšel jsem nic, co by na ČT z toho, co produkuje, nemělo být, protoţe tam jsou úspory. Tak jestli jste schopen identifikovat typ pořadu nebo kanál, který si myslíte, ţe tam prostě tu funkci neplní. Ing. Karel Zýka: Děkuji. Vzhledem k tomu, ţe zákon nařizuje ČT, aby uspokojovala nebo naplňovala potřeby všech minorit, tak v podstatě na tuto otázku bych z hlediska zákona musel odpovědět, ţe tam nic nepřebývá, ţe tam toho naopak spousta chybí. Ale samozřejmě - 129/136 -


25. 2. 2014

je to otázka vyváţenosti jednotlivých věcí, jednotlivých témat a jednotlivých pořadů a i toho, kolik peněz je do čeho investováno. Myslím si, ţe hledání úspor není o tom, ţe některý kanál by být neměl nebo některá oblast by se dělat neměla, ale ţe by se měly dělat efektivněji a moţná, ţe třeba v jiné míře. Uţ tady dneska byl zmíněn sportovní kanál, nebo teď máme dětský kanál/Art, který vlastně vysává ČT 2 a přitom je vlastně tak nějak opuštěný. Takţe spíš neţ ţe bych nějaký segment úplně zrušil, tak si myslím, ţe by to mělo být o efektivitě. Jenom poslední větu. Jenom jsem chtěl říct, a i jsem to říkal v úvodu, ţe ČT nebojuje o diváka ve smyslu své existence jaksi komerční nebo finanční, takţe samozřejmě jsou pořady, které by v ČT být nemusely, které prostě patří na komerční televize – různé předávání cen, které je na toto vázáno, nebo příklad StarDance, si myslím, ţe byl takový typ pořadu, který klidně mohl být někde jinde. Ale nechci jmenovat konkrétní pořady, protoţe by to nebylo fér. Ale dovedu si představit, ţe takovéto tam jsou. Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem nemyslel konkrétní pořady, název, ale spíš oblast. A dneska kolem toho všichni mlčí. Kdyţ pouţiji velká slova: vzdělanost, kulturnost, kultura národa, výchova dětí – jak s tím souvisí zábavné pořady, které produkuje ČT? To by mě tedy fakt zajímalo! Tak se omlouvám, ţe jste první, koho se ptám, ale mně to do toho moc nezapadá, kdyţ vidím estrády ať uţ staré, nebo nové. A k tomu teď vezmu ta velká slova, která tady od rána zní o veřejné sluţbě. A teď to nijak nechci karikovat nebo zlehčovat, ale tam koncesionář a ten, který platí, tam já tedy vidím moţnou úsporu a moţnou cestu k vyrovnanému rozpočtu a moţná, ţe zbude víc prostředků pro menšiny, ať uţ to jsou menšinové sporty, menšinová kultura a podobné věci. Omlouvám se, čekal jsem hrozně dlouho, uţ jste skoro poslední, dneska nikdo to nezmínil, tak ten dotaz padl na vás. Poslankyně Nina Nováková: Ještě minutu máme. Ing. Karel Zýka: Nevím, jestli na to mám reagovat. Já myslím, ţe je to samozřejmě věc názoru. Záleţí na tom, jak je ČT jako veřejnoprávní médium koncipována. V současné době je to vlastně soubor televizních kanálů, který je širokospektrý a zahrnuje právě i tuto oblast. Zábava se na jednu stranu dá dělat chytrou formou, inteligentní, která můţe přinášet řadu věcí, viz například Karel Šíp a jeho pořady, jsou tam i věci, které by tam být skutečně nemusely, na kterých naopak komerční televize peníze vydělávají a ČT je třeba moţná i platí ze svého. Myslím, ţe to je ale širší téma, ţe se to takhle úplně nedá zjednodušit.

- 130/136 -


25. 2. 2014

Poslankyně Nina Nováková: Moc děkujeme. Opravdu krátce. Poslanec Vítězslav Jandák: Víte, my tady furt diskutujeme o veřejnoprávnosti. Já sám s tím mám problémy delší dobu, ale jsou země, které to řešily jaksi jiným způsobem. Myslím, ţe to je dokonce Španělsko, kde je mnoho televizních kanálů a vţdy ten jeden soutěţí o to, ţe dostane od státu smlouvu na veřejnoprávní sluţbu. A také je to cesta, protoţe si myslím, ţe dokud bude veřejnoprávní televize a dokud tam budou lidé, kteří pamatují ještě minulý systém a všechno a budou se chovat tak, jak se chovají doposud, tak znova budou říkat: vţdyť to je naše televize a my máme puvoir, ţe zábava je dobrá, ale pak mi z toho vychází takové resumé, ţe všichni chceme vznešenou televizi, která nás bude strašně obohacovat, ale nikdo se na ni nebude koukat, víte! Takţe najít někde – to bude asi ten největší problém, ale dneska to nevyřešíme. Děkuji. Poslankyně Nina Nováková: Tak toto uţ byl čas pana poslance Jandáka. Vy jste skončil včas, pane Zýko. Moc děkujeme. Ing. Karel Zýka: Děkuji. Poslankyně Nina Nováková: A poprosíme pana Freimanna. Takţe zase 5 minut vašich. Pan PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann, Ph.D, M.A.: Dobrý den, váţení přítomní. Omlouvám se, jsem trošku nastydlí, takţe kdyţ tak pokašlu. Já jsem přišel hodinu dopředu, poslouchal jsem některé předřečníky, jejichţ projevy zde zazněly. Chtěl bych říct od začátku, proč jsem tady, kdo mě navrhoval, proč jsem tu kandidaturu přijal, něco o sobě a nějakou tu vizi, i kdyţ vize přináleţí panu generálnímu řediteli. Byl jsem navrţen Asociací pravoslavných křesťanů. Ta dneska zastupuje v ČR 240250 tisíc pravoslavných věřících, nejenom těch, co jsou řádně zapsáni k církvi, ale máme tady 120 tisíc Ukrajinců, máme 30 tisíc Rusů, máme tady Řeky – 20 tisíc, máme Rumuny, Bulhary. Takţe kdyţ mě navrhli tohle umoţnění, tak jsem popřemýšlel. První jsem se podíval, kdo dneska ty radní dělá, coţ mě docela překvapilo. Podruhé jsem se podíval pak, kdo se přihlásil, coţ mě úplně překvapilo, a kandidaturu jsem přijal. A hned vám řeknu proč. Protoţe jsou tři zákony, teď budu mluvit jak právník, které se týkají ČT. Nás speciálně, té rady, kvůli které tady sedíme dneska, se týká zákon z roku 1991. A ten jasně definuje, kdo má být radní. - 131/136 -


25. 2. 2014

Totiţ radní mají být delegáti koncesionářů, kteří zastupují všechny skupiny, to znamená jak politické, sociální, křesťanské, prostě tito lidé by měli sedět v radě, ale i nezaměstnané třeba. Vţdyť máme 900 tis. nezaměstnaných! Takţe by měl být někdo třeba vytaţen z úřadu práce a posadit ho tam, ať si to vyzkouší, protoţe on má také právo mluvit pomalu za milion občanů. Takţe jsem řekl ano, takţe jsem tady. Podal jsem přihlášku, protoţe zákon opravdu mluví – vy to víte lépe neţ já, jste zákonodárci – úplně jasně: kdo tam má sedět. Proto mám teď trošku komplex méněcennosti, protoţe kdyţ jsem zjistil tři předřečníky – ten je ředitel rádia, ten je ředitel tam, tak já jsem obyčejný člověk a de facto jsem na to kývnul. Samozřejmě to je, proč jsem tady, protoţe chci reprezentovat ty občany, kteří by měli být zastoupeni v těch 15 lidech. Samozřejmě ţivotopis jste asi četli, tak já to jenom shrnu. Jsem ze Severních Čech, Ústecký kraj, a právě to mě zarazilo, ţe většina kandidátů, a byl jsem z toho aţ nemile překvapen, je buď z Prahy, nebo z Brna anebo satelitních měst, přilehlých obcí. Kde je někdo z Karlových Varů? Kde je někdo z Ústecka, z Liberecka nebo z Ostravy? Já chápu, ţe Brno a Praha jsou metropole jak moravská, tak česká, ale nějak postrádám tyto lidi, kteří by zastupovali region. (Nesroz. poznámka.) Jsou lidi. Pane poslanče, jsou lidi, to je o diskusi. (Smích.) Takţe právě i to byl ten důvod. Takţe pocházím ze Severních Čech, kde je největší nezaměstnanost. Tam jsem se narodil, tam jsem vystudoval základní školu. Kdyţ jsem chtěl – tenkrát samozřejmě byly kvóty – studovat gymnázium, tak jsem se na gymnázium nedostal, prostě byl jsem přidělen na šachtu, coţ jsem rád, ţe jsem se na šachtě vyučil. Jsem vyučený samozřejmě jako elektrikář, udělal jsem si maturitu a nastoupil jsem základní vojenskou sluţbu. A po maturitě jsem zůstal samozřejmě zase v Severních Čechách a snaţil jsem se přihlásit na vysokou školu. Ale to byl problém tehdy. Samozřejmě neměl jsem ten správný politický profil, nebo tak nějak se to vyhodnotilo. Já se na nikoho nezlobím, já jsem to vyřešil po svém a odešel jsem do emigrace. V emigraci jsem nastoupil samozřejmě na studia filozofie – Lateránská univerzita, později teologie, Gregoriánská univerzita – to je taková alma mater katolické církve, ale podotýkám, já jsem pravoslavný, víte. Ono totiţ kaţdý si myslí, ţe kdyţ v Římě se studuje ve Vatikáně, ţe tam studují jenom katolíci, ale není to pravda. Ona tam je i ruská kolej, tam je ukrajinská kolej, tam jsou i mezinárodní koleje a studenti tam bydlí v těchhle seminářích a chodí jenom společně na univerzitu. Samozřejmě po této emigraci jsem se vrátil zase do Severních Čech, kde jsem působil jako duchovní. Tady pan předseda výboru uţ ví, ţe ho atakovali někteří novináři kvůli mému jménu. Dočetl osobně, ţe uţ nejsem kněz, ţe uţ nejsem pomalu ani zaměstnanec církve. Ono to není tak. Ono prostě je to všechno jinak, ale proč to říkám? Protoţe to mě naplňuje k tomu, - 132/136 -


25. 2. 2014

abych byl neustále s lidmi. Samozřejmě v ţivotopisu jsem to popsal tak, ţe samozřejmě jsem člen občanského sdruţení, byl jsem zakládající člen, dneska uţ jenom vypomáhám S-dráţ, který je obdoba Šalamounu. Spolupracujeme i s těmihle občanskými sdruţeními, která poskytují občanům právní, ale bezfinanční pomoc, protoţe dneska si zaplatit advokáta a jít se soudit, lidi na to nemají. To nejde prostě. Takţe vytváříme různé takové věci aţ do současné doby. Samozřejmě přednáším na univerzitě, přednáším na Univerzitě v Postupimi opět mezinárodní právo a církevní právo. Přednáším ve Švýcarsku mezinárodní právo, církevní právo. Samozřejmě ne kaţdý den. Ono to stačí jednou za měsíc, jenom vţdycky ty vyučovací hodiny, které mám nastoleny z děkanátu. A ţivot je právě o tom, ţe jsem neustále s lidmi. A to mě dovedlo sem. Takţe to je, proč jsem tady, co jsem zač. Samozřejmě dotazy pak mi dáte. Na některé rád odpovím. A vize? Vize je jednoduchá. Vize je vymezena zákonem. Poslankyně Nina Nováková: Já se musím moc omluvit. Teď právě uplynulo pět minut, takţe já se vás zeptám na vaši vizi. Pan PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann, Ph.D, M.A.: Super. Takţe vize je vymezena zákonem velice jasně, a to hájit zájmy koncesionářů. Víte, já se nebojím a nikdy jsem se nebál říct svůj názor, i jsem za něj trpěl i dneska trpíme, protoţe třeba já vám řeknu, jsem jeden z lidí, kteří jsou zásadně proti restitucím církevního majetku, totálně jsem zásadně, a dneska vidíme v pravoslavné církvi, ţe uchvátila 1,2 mld. skupina šesti lidí, kteří 22 lidí vyházelo, najmenovali se sami arcibiskupy nekanonicky, takţe i ti lidé, kteří se nebojí – já jsem neskákal tak, jak oni říkali, tak já jsem se s nimi nebavil, ani jsem jim kostel nevydal, ten jsem předal hezky magistrátu, takţe moje vize je právě v tom hájit zájmy a přesně zákonnými prostředky. Nijak jinak. Pro kaţdého v této české zemi platí ústava, coţ je garant státnosti a vlastně alfa a omega všech zákonů, které pak následně nesmí být v rozporu s ústavou, a právě kaţdý obyčejný člověk má mít svého zástupce, který ho tam zastupuje. Takţe to je ta vize. Co bude o programu, jak jsem slyšel, já mám připomínky také ke zpravodajství. Řeknu to hned. Dneska jsem slyšel, jak se ptáte na někoho, co dneska sledoval, tak já samozřejmě sleduji neustále ČT 24, tak můţu říct, já neustále slyším o Kyjevu, ale proč se nám neřekne o tom, ţe v Řecku jsou masové demonstrace, statisíce lidí, proč se nám neřekne o Španělsku, ţe tam teď bylo 100 tis. lidí demonstrovat, proč se nám neřekne o Francii, kdy teď o víkendu tam byly 20, 30, 40tisícové demonstrace, zapalovala se tam auta a my - 133/136 -


25. 2. 2014

posloucháme o Ukrajině, kde se tam, mám na to svůj názor, melou dvě skupiny – jedna proruská, jedna pro to… Takţe tam je ta vize spíš monitorovat a říct. Pak samozřejmě se mě také dotkla jedna věc. V televizi by měl být dán prostor všem občanům a hlavně politickým subjektům, které dneska sedí v této Sněmovně. A teď třeba někoho se dotknu, ale Úsvit tam nedostal prostor. Nedostává. Oni, i kdyţ zrovna nejsem přívrţenec této politické strany, ale nemá tam prostor. Takţe to je moje vize: zastupovat občany, aby to bylo rovnoměrně v programovém sloţení. Poslankyně Nina Nováková: Děkujeme. Dotaz? Pan Koníček. Prosím. Poslanec Vladimír Koníček (spíše Jaroslav Holík): Dobrý den. Já jsem tady několikrát zadal názor na objektivitu televize. Vy jste mi odpověděl. Jinak jsem si s velkým zájmem vyslechl váš projev. Přiznám se, více se mi líbil. Ne proto, ţe jsem Úsviťák zrovna, ale měl bych následující dotaz. Vy jste tady několikrát zdůraznil vaši řekněme náboţenskou orientaci. Pokud byste se stal členem dozorčí rady, prosazoval byste dál tuto svoji tezi, nebo byste zůstal – řeknu to – teď apolitický. Pan PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann, Ph.D, M.A.: Pane, já vám to řeknu úplně polopatě, pane poslanče. Samozřejmě neprosazoval! Pouze si musíme uvědomit, ţe i v tomto státě je jedna třetina křesťanů, ale jako radní mám veřejnou sluţbu jako vy poslanci, i kdyţ jste za různé politické strany, hájíte zájmy jednotně celého státu, a nemůţete si najednou vy prosazovat, ţe vám chutná třeba švestková omáčka proti svíčkové. Rozumíte mi? Takţe já bych neprosazoval… Tam člověk musí, samozřejmě zákon to říká striktně a jasně, opustit své názorové věci a neprosazovat – ne názorové věci jako zbavit se svých názorů, to nejde, ale neprosazovat svá třeba občanská sdruţení, kdybych byl někde, samozřejmě ani nemůţu být aktivní v nějakém občanském sdruţení nebo v nějaké různé činnosti. Takţe vám odpovídám jasně: nemohl bych. Ale musel bych být takový tolerantní, abych hájil i tu jednu třetinu, a to je, já si myslím, úspěšně zařazováno dneska. Zatím. To je jedna z věcí, která se mi líbí zrovna, ale to zpravodajství se mi nelíbí. To se přiznám veřejně. Poslanec Vladimír Koníček (spíše Jaroslav Holík): Děkuji za odpověď. A vy jste tady řekl … (nesroz.) politicky. Víceméně někdy se s tím prosazováním setkáváme. To je všechno. Děkuji za odpověď.

- 134/136 -


25. 2. 2014

Poslankyně Nina Nováková: Další z pánů má dotaz? Ano, prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Já bych si dovolil, a snad nebudu impertinentní jako člen Rotary Klubu, jeden ze dvou rotariánů tady, tak se vás jako liona zeptám na onu kauzu Barták, v médiích také propíráno, a vím, ţe vy jste tam byl jím velmi osočen, tak jestli byste zkusil k tomuhle pár slov. Pan PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann, Ph.D, M.A.: To i novináři se ptali. Podívejte se, já uţ jsem vlastně od roku 1993 členem tohoto hnutí. Je to mezinárodní hnutí jako vaše, jsme vlastně bratranci, zaloţeno v Americe. Je to charitativní hnutí. Víte, ţe zavedlo tuhle bílou hůl po první světové válce, proto dneska naši slepí nosí bílou hůl. Já vlastně de facto, co já mám z přednášek, dávám na tuhle činnost. Samozřejmě setkal jsem se s panem doktorem Bartákem. Víte, ale já byl jeden z těch, ono tam hodně chodilo, tam se stýkala celá Praha, co kdo znamenal. Já bych je mohl některé jmenovat, některé i potkávám na různých místech, ale řeknu vám, kdyţ došlo k soudu a měli vypovídat proti panu Bartákovi, tak všichni zmizeli a zalezli. Jednoduše měli strach. A já se nemám čeho bát. Já jsem šel, pan generál Šándor tam šel a pan advokát Choděra a řekli jsme pravdu. Řekli jsme pravdu, aneb ten člověk je nenormální. Ten člověk byl nenormální svým chováním a samozřejmě panu Bartákovi se to nelíbilo, takţe jsem se takhle dostal do médií z tohoto hlediska, protoţe pan Barták, jak se mu to nelíbilo, tak připravil tuhle vraţdu nás třech, to znamená mě osobně, pana generála Šándora a pana Choděry. To je celý smysl. Jinak já jsem moc s Bartákem nekomunikoval, pouze jsem si splnil svoji občanskou povinnost, tu má kaţdý občan, před soudy ČR se zúčastnit jako svědek a objektivně a věrohodně říct, co jsem viděl, co jsem se dozvěděl, a to jsem také řekl. Samozřejmě to panu Bartákovi uškodilo, ale já si to řeknu klidně i panu generálnímu řediteli. Kdyţ se mi něco nelíbí, já si za svým názorem stojím. Nerad skáču tak, jak někdo píská. A to Barták mohl pískat, jak chtěl. Takţe takhle. Poslankyně Nina Nováková: Já bych toho moţná vyuţila. Kdybyste tedy zrovna tu kauzu, kterou jste měl moţnost proţít sám na vlastní kůţi, tak jak byste přitom hodnotil roli médií? Pan PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann, Ph.D, M.A.: Samozřejmě máme tady od srpna nový zákon o ochraně osob, které jsou postiţeny touhle trestnou činností, a myslím si, v tomto okamţiku je právě ČT velice důleţitá, protoţe ta toto zákonné - 135/136 -


25. 2. 2014

ustanovení, nebo dané zákonem, plní, ţe neskandalizuje. Samozřejmě ostatní média, vidíte to, ţe okamţitě to vyuţily a já jsem se stal pomalu hvězdou. Pak ještě napsaly druhý nesmysl a třetí nesmysl a tyto osoby nejenom ţe jsme byli poškozeni tím, ţe na nás najal ty vrahy nebo toho vraha, ţe jsme se museli schovávat, ale byli jsme ještě poškozeni právě tou rolí bulvárních médií, kteří ještě to rozpitvali, a pak choďte ulicemi a je to tragédie! A to právě by nemělo v ČT být. Tam by měla být vyrovnanost, o které tady všichni mluvili, ale já to říkám úplně tak jednoduše. Poslankyně Nina Nováková: Uţ pomalu končíme. Ještě poslední dotaz dnešního dne. Řečník: Dobrý den, pane doktore. Myslím, ţe se shodneme na tom, ţe naše společnost se materializuje, přestoţe máme jistá procenta a minutáţe pořadů o víře a o těchto duchovních věcech, tak já myslím, ţe lidem chybí víra. Myslíte, ţe jako člen rady byste tohle mohl nějak měnit, nebo na to působit? Pan PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann, Ph.D, M.A.: Samozřejmě to je zajímavá otázka. Budu se jí zabývat, kdyţ se stanu členem rady, řeknu to diplomaticky. Jenom mě překvapilo, ţe tam dneska uţ dva teologové jsou s teologickým vzděláním a nějak neprosazují ty zájmy jedné třetiny. Takţe navrhnu třeba některá opatření, protoţe jsem s lidmi, ale jenom pouze navrhnu. Rada je dozorový orgán spíše podle zákona. Nemůţu diktovat panu generálnímu řediteli: teď budete vysílat to a to! Stačí? Poslankyně Nina Nováková: Náš čas vypršel. Pane Freimanne moc děkujeme a jistě za pana předsedu Komárka děkujeme i vám všem, i vám všem za trpělivost a děkujeme moc. Pan PhDr. ThDr. Mgr. Eugen Sigismund Freimann, Ph.D, M.A.: Také děkuji. Nashle. Poslanec Martin Komárek: Já také děkuji paní kolegyni a také děkuji kolegovi Jandákovi, ţe mi pomohli při mé hlasové indispozici tuhle schůzi řídit. Moc děkuji a děkuji vám všem, co jste tu s námi byli.

- 136/136 -

VS kandidátů na členy Rady ČT

Recommend Documents