VS kandidátů na členy Rady ČT a ČRo

VS kandidátů na členy Rady ČT a ČRo

28. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: (Není zapnut mikrofon, špatná slyšitelnost.) První na řadě je paní Dana Eklová. Prosím, paní Eklová. Pět minut na prezentaci a deset minut se vás budeme ptát. Máte slovo. Paní Ing. Bc. Dana Eklová: Dobrý den, dámy a pánové, připravila jsem si to, abych za pět minut řekla všechno, co říct chci, tak vám to budu číst. Jak víte ze ţivotopisu, pracovala jsem v privátních i veřejnoprávních médiích, hlavně ve zpravodajství. Na Českém telekomunikačním úřadě jsem se věnovala digitalizaci a kmitočtovému spektru. Jako absolventka Technické univerzity mám zálibu v číslech. Jako majitelka firmy řeším účetnictví a problémy se zaměstnanci. Podle mého názoru, a tím bych začala, je Česká televize naším národním majetkem. Radní by měli Českou televizi nejen kontrolovat dle zákona, ale také pomáhat v jejím rozvoji. Hlavně v době, kdy v celé Evropě sílí obrovské tlaky na oslabení médií veřejné sluţby, ať uţ ze strany privátních televizí, tak i politiků. Myslím si, ţe kritizovat je správné, i kdyţ se to u nás tak trochu stává národním sportem. I radní by měli kritizovat. Je to jejich povinnost. Kritizovat za kaţdou cenu a pouţívat k tomu nepravdivá tvrzení je ale podle mého názoru nehorázné. Jsem zvyklá vycházet z konkrétních faktů. Sama jsem jako radní kritizovala předchozí management, kdyţ chtěl prodat pozemky za nevýhodnou cenu, nebo vyhlásil za miliardu tender na výběr poplatků. Kritizovala jsem také dlouhodobé plány předchozího vedení, které říkaly, ţe Česká televize bude v roce 2015 téměř bez finančních prostředků a ţe uţ teď v tuto dobu měla omezovat výrobu. Rada v roce 2012 schválila nové dlouhodobé plány, které zavazují současný management, aby na konci roku 2017 byly na účtu České televize 2 mld. Náklady na nové brněnské studio byly zredukovány ze 720 mil. na 350. Stále více peněz jde do výroby. Jen v tomto roce Česká televize odvysílá 42 tisíc hodin, coţ je nárůst o 7 tisíc hodin oproti roku 2011, tedy v době předchozího vedení. To jednoznačně dokazuje efektivnost. Mimochodem v poměru ceny a mnoţství výroby je Česká televize evropským unikátem. Nový český kanál je nejúspěšnější v Evropě, stejně jako zpravodajství. Málokterá veřejnoprávní televize v Evropě má téměř třicetiprocentní sledovanost. Všechny kanály České televize zaznamenaly růst, a to v době, kdy vznikají nové privátní kanály. Spokojenost s pořady je u diváků podle průzkumu 80 % a více. A víte, kdo si z peněz České televize bere nejvíce? Hádejte dvakrát. Stát. Stát si bere téměř miliardu korun, a to v odvodech na mzdách a také v DPH bez nároku na odpočet. A na závěr moje osobní zkušenost z České televize související se současným aktuálním děním. V roce 2000 jsem pracovala jako krajský redaktor v České televizi. Bylo to - 1/144 -


28. 2. 2014

poté, co jsem v privátní televizi za jeden den natočila dvě reportáţe, prostříhala je, editovala je a také jsem je odmoderovala. Podotýkám, ţe jsem antidepresiva nebrala. V České televizi mi pan Adam Komers jako můj šéf vţdy kaţdé ráno přesně nařídil, co mám či nemám dělat. Kdyţ jsem chtěla kaţdý den natočit alespoň jednu reportáţ, bylo mi řečeno, ţe nemohu tolik pracovat. Pracovní morálka byla oproti soukromé televizi nesrovnatelná. Pak přišla krize a já se postavila proti vzbouřeným zaměstnancům, připadalo mi, ţe si zaměstnanci Českou televizi berou jako rukojmí a chtějí si prosazovat jen své zájmy. Šokovala mě úroveň chování těchto lidí a hrubost blíţící se k šikaně. Díky nátlaku vzbouřenců byla odvolána tehdejší v uvozovkách zpolitizovaná Rada, jmenován nový ředitel a změněn zákon, aby byli radní voleni způsobem, jaký si vzbouřenci určili. Uplynulo 13 let a je to tu zase. Zase je vše špatně, zase je ohroţena nezávislost veřejnoprávního média. Skutečnost je taková, ţe jsou tito zaměstnanci nuceni daleko více pracovat a nemohou si prosazovat své názory a dělat co chtějí jako dříve, a tak píší petice poslancům a vytvářejí přes média účelové kampaně. A ještě musím dodat, ţe Nova a Prima omezily výrobu, a tak všichni tvůrci hledí s nataţenýma rukama právě k České televizi, na všechny se ovšem nedostane. Zavedené systémy byly zrušeny, kamarádšofty nabourány, hlídá se kaţdá koruna. A co s tím? Opět tvůrci začnou psát petice Poslanecké sněmovně. Rada je nekompetentní, je potřeba ji odvolat stejně jako ředitele, aby tam byly zase nastoleny staré pořádky. Ráda bych chtěla na závěr říci, na co se by se měla Rada podle mého názoru v budoucnu zaměřit. Na výběr koncesionářského poplatku za kaţdou domácnost, protoţe evidované televizní přijímače klesají. Měla by se zaměřit na to, aby zpravodajství České televize bylo silné, sebevědomé, nezávislé a aby se podporovaly regiony, například formou regionálního kanálu. Rada by se měla také do budoucna zaměřit na zajištění financování pro Českou televizi a řešit například nemoţnost DPH nebo DPH bez nároku na odpočet. Česká televize by také měla poskytovat nabídky pro všechny skupiny obyvatel a co nejlépe je podporovat a podporovat regiony nejen ve zpravodajství, ale i v kultuře a informovanosti. A myslím si, ţe to je přesně pět minut. Předsedající Martin Komárek: Úplně přesně. Děkuji. Já si dovolím poloţit jednu otázku první. Hned potom dám slovo dalším. Je něco, co dělá pan Dvořák špatně? Paní Ing. Bc. Dana Eklová: Já si myslím, kdyţ jsem mluvila například o současných zaměstnancích, kteří řešili problém ve zpravodajství a je to hozeno na to, ţe Rada České televize nic neudělala, tak bych k tomu řekla, ţe jsme se snaţili maximálně situaci řešit. Ale - 2/144 -


28. 2. 2014

myslím si, ţe v managementu, neříkám třeba od Petra Dvořáka, ale celkově v managementu, protoţe je za management zodpovědný, došlo k určité chybě ve vzájemné komunikaci mezi managementem a zaměstnanci. Myslím si, ţe je důleţité, a o to Rada také poţádala, aby se lépe komunikovalo a aby byla ve zpravodajství lépe nastavena odpovědnost za jednotlivé věci. Předsedající Martin Komárek: Pan Jandák. Prosím. Poslanec Vítězslav Jandák: Abych k tomu něco dodal, já si myslím, ţe tady jsou ve veřejnoprávní televizi odnepaměti nevyjasněny pracovní vztahy. Na jedné straně je to naše televize a co si dovolujete nám dát výpověď a na druhé straně se vyţaduje efektivita hospodaření televize. Jak se tedy má management chovat? Máte na to nějaký recept, nebo ne? Paní Ing. Bc. Dana Eklová: Já bych na to recept měla. Za to mě asi novináři ukamenují a protoţe jsem byla vţdycky proti vzbouřeným zaměstnancům, tak předpokládám, ţe se objeví mediální kampaň. Já bych byla daleko tvrdší. Jenomţe bohuţel jsou tak obrovské tlaky a mediální kampaně, ţe to není úplně jednoduché a nelze to dělat černobíle. Takţe z mého pohledu by měl být management daleko tvrdší. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Předsedající Martin Komárek: Pan kolega Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Ode mě dobrý den, paní místopředsedkyně. Vy jste říkala, ţe Rada se tou kauzou zabývala a řešila ji, ale výstup pak byl, ţe Rada řekla, ţe ji nebude řešit, pan předseda Uhde byl vlastně v menšině a pokud vím, vy jste byla na té straně, ţe se to řešit nebude. Tak tomu nerozumím a poprosím o vysvětlení. Odpověď, proč jste to nechtěli řešit. Proč se tomu Rada nechtěla věnovat? Paní Ing. Bc. Dana Eklová: To je mediální mystifikace. My jsme to velice hluboce řešili. Ţádnou stíţnost jsme nikdy neřešili tak jako tuto stíţnost. Mimochodem pan Uhde hlasoval pro stejné usnesení jako celá Rada. Dostali jsme k této záleţitosti neuvěřitelné mnoţství informací a nemohli jsme mluvit se zaměstnanci, protoţe jsme nevěděli, o které zaměstnance jde. Znali jsme jenom Adama Komerse a Danielu Drtinovou. To je důleţité si - 3/144 -


28. 2. 2014

uvědomit. Rada poţádala o celou řadu analýz. Seznali jsme zato, ţe je dobré, aby byl třeba do budoucna vytvořen nějaký panel, který by situaci řešil, a management České televize se zavázal, ţe tak, jak je to v BBC, vytvoří takzvaný editoriální panel, který tuto situaci bude řešit. Také jsme management poţádali o to, aby celou situaci prošetřil, ještě lépe, aby byly nastaveny nové systémy, které budou jednotlivé mechanismy kontrolovat, aby se ve zpravodajství lépe komunikovalo, ale jako Rada jsme deklarovali, ţe ve svém celku nebyla objektivita a vyváţenost porušena. Nemohu v ţádném případě říci, ţe by se tím Česká televize nezabývala, naopak ţádnou stíţnost jsme neřešili tak dopodrobna a neměli jsme takové stohy materiálů. Takţe pan Uhde hlasoval pro usnesení, kterým jsme se zavázali, kdyţ jsme řekli, ţe podle zákona nedošlo k porušení objektivity a vyváţenosti jako celku, jak to říká zákon, a za druhé jsme konstatovali, ţe zpravodajství, a já jsem v něm pracovala, je obrovský a sloţitý mechanismus, kde jsou lidé v neustálém presu a stresu, dochází ke konfliktům a tlakům, a vy to znáte, pane Kolovratníku, a v této situaci se samozřejmě někdy můţe nějaká chyba objevit. Říkali jsme, ţe je potřeba napravit, aby v České televizi a ve zpravodajství obzvlášť k takovým chybám docházelo co nejméně. A na to bude vytvořen ten editoriální panel a Rada poţádala o další informace. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji za odpověď. Ještě poprosím, moţná odskočím od zpravodajství, byť se k němu vrátíme, vy jste zmiňovala také čísla, ţe jsou vaší zálibou. Rád bych se zeptal na váš názor na existenci a funkci oné agentury Pan Solutions, která stojí koncesionáře 2 mil. korun. Vím, ţe můţete odpovědět. Byla řádně vysoutěţena, prošla nějakým výběrem. Ale co si vy osobně myslíte o tom, ţe televize utrácí 2 mil. za agenturu, jejíţ činnost je, nechci říci, ţe sporná, ale minimálně kritizovaná. Paní Ing. Bc. Dana Eklová: Já vám to řeknu rychle, protoţe mám deset minut a svůj názor a ten se vám určitě nebude líbit. Myslím si, ţe, jak se říká, ţe jsou radní zpolitizovaní a neobjektivní a napojení na politiky, tak protoţe je médium České televize národní majetek, tak by měli diskutovat nejen radní, mimochodem v BBC a v Německu jsou členy Rady politici, a je to úplně normální, měli bychom diskutovat všichni, management. Neměli bychom se za to stydět a měla by to být normální součást přirozenosti. A teď jsem zapomněla, na co jste se přesně ptal. Můţete mi to upřesnit? Poslanec Martin Kolovratník: 2 mil. korun z veřejnoprávního rozpočtu, jestli jsou OK. - 4/144 -


28. 2. 2014

Paní Ing. Bc. Dana Eklová: A management České televize by měl hájit zájmy České televize. To je jeho základní poslání. A myslím si, ţe pokud chce prosadit změny zákona a další věci, nevidím na lobbistech nic špatného. Lobbista ani politik není sprosté slovo.

Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Pan kolega Korte se hlásil. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Měl bych, paní Eklová, dvě otázky. Za prvé. Vy jste se ve svém projevu zmínila, ţe byste se chtěla věnovat výběru koncesionářských poplatků. Mě by zajímalo, jak z pozice radní na tomto poli chcete pracovat. Za druhé. Dle zákona člen Rady nesmí mít ţádný zájem na vysílání. Vy máte v televizi pořad, který propaguje vaši firmu zabývající se zahradnictvím, nebo vaši osobu. Nevnímáte to jako střet zájmů? Paní Ing. Bc. Dana Eklová: K výběru koncesionářských poplatků. Je o tom, ţe by Rada měla diskutovat s politiky a poslanci, kteří mění zákony. A zákon by se měl změnit, protoţe počet evidovaných televizních přijímačů za poslední roky klesl asi o 127 tisíc. To je potřeba skutečně řešit. Lidé Českou televizi sledují, sledují ji prostřednictvím internetu, prostřednictvím telefonu. Kdyţ říkáte o pořadu, ráda bych řekla, ţe jsem zahradní architekt, mám to vystudované druhou vysokou školou. Mám na to firmu a zahradničím. Z České televize mě poţádali o to, abych bezplatně řekla něco o tom, jak se zakládá zahrada. Ţádným způsobem jsem tam nepropagovala svoji firmu. Přiznám se, ţe bych to uţ teď neudělala, ale protoţe kolega Presl, odborník na drogy, bez problému často v televizi hovořil o problematice drog, neb je to odborník, kolega Uhde nejenţe propagoval svoji knihu, ale často jako uznávaný a výborný dramatik hovořil o dramatické tvorbě, tak já jako zahradnice, která se tím ţiví, jsem si myslela, ţe to není nic špatného. Teď uţ bych to neudělala, i kdyţ jsem zákon neporušila. Podotýkám, ţe zákon jsem neporušila. Nevystupovala jsem ve prospěch ţádné politické strany, ani hnutí. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Další dotazy?

- 5/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Jenom malou připomínku. Váţená kolegyně, musíte si uvědomit, ţe v této zemi ţijí ušlechtilí lidé a zbytek národa. A ušlechtilí lidé si mohou dovolit absolutně všechno. Na to jste zřejmě zapomněla. Takţe prosím vás, pozor. Paní Ing. Bc. Dana Eklová: Jestli si můţu dovolit, proto jsem také říkala, ţe jsem se opět postavila proti vzbouřeným zaměstnancům, tak čekám, co zase bude v novinách, co jsem kde provedla a udělala špatně a jak jsem zpolitizovaná a bůhví co. V diskusi jsem se dočetla, co jsem s vámi všechno nedělala. Předsedající Martin Komárek: Ještě kolega Kolovratník. Mě ještě zaujala jedna vaše konkrétní věta. Říkala jste, ţe management má hájit zájmy České televize, naprosto podepisuji, na tom se shodneme. Ale zkuste mi tedy definovat pozici vaši nebo pozici Rady vůči managementu. Měl by táhnout za jeden provaz, být oponentem? Teď vám nechci nic podsouvat. Ale zkuste mi tohle, prosím, vydefinovat. Paní Ing. Bc. Dana Eklová: Rada v první věci má hájit zájmy koncesionářů, tedy všech, kteří platíme koncesionářský poplatek. A v případě, ţe management má podle Rady dobrá rozhodnutí, má s tím být v souladu. A myslím si, ţe i Rada České televize má managementu pomáhat, pokud se jí zdá, ţe směr, který Česká televize vede, je dobrý. Pokud se jí něco nezdá, tak samozřejmě nemá být s managementem v souladu. Má prostě plnit svou zákonnou funkci, to znamená kontrolovat nejen hospodaření, ale kontrolovat další věci související se zákonem. Předsedající Martin Komárek: Ještě nějaký dotaz? Ne-li, tak čas akorát končí. Děkuji vám, paní Eklová. Prosím paní Zuzanu Draţilovou. Paní Ing. Bc. Dana Eklová: Já také děkuji. Přeji hezký den.

Předsedající Martin Komárek: Děkujeme. Prosím. Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Váţení poslanci a hosté, milí přísedící, děkuji vám za to, ţe tady dneska můţu být a pravděpodobně mi bude vystoupení trvat déle neţ pět minut, dopředu se alibisticky omlouvám. - 6/144 -


28. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: Já ale dopředu alibisticky říkám, ţe vám to nemohu dovolit, protoţe jsme řekli, ţe platí stejná pravidla pro všechny, tak se nezlobte, prosím. Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Česká televize je továrna. Dělat jakoukoliv práci v ní znamená umět řemeslo, rozumět mu. Na FAMU nás od prvního ročníku vedli k tomu, abychom si ujasnili, zda chceme být televizáci nebo filmaři, protoţe televizní profese jsou specifické. Je třeba je umět, mít zkušenost, a teprve pak můţete rozumět chodu tak velké továrny s úkolem slouţit veřejnosti, která má skoro tři tisíce zaměstnanců a mnoho dalších tisíců externě spolupracujících. Jsem si vědoma toho, ţe Rada České televize má roli arbitráţní. Ten, kdo kontroluje, můţe však pomáhat, nemusí za kaţdou cenu kritizovat. Nejde o kamarádství, ale o kolegiální, vzájemně se respektující vztah, jehoţ pravidla by neměla být porušována. Myslím si, ţe hlavním posláním televize jako média bylo a mělo by zůstat vysílat pořady vyrobené nebo nakoupené. Jsem přesvědčena, ţe se v České televizi vydávají velké peníze tam, kam by vydávány být neměly, a naopak. Určitě má být vyráběna nová smysluplná původní tvorba a mnoho divácky oblíbených a dobrých, dokonce výborných pořadů tam vzniká, a často to jsou pořady nízkorozpočtové. Projektu, se kterým se pan ředitel Dvořák hlásil do konkurzu na místo generálního ředitele, jsem rozuměla tak, ţe kreativní producenti budou mít velké rozhodovací pravomoci a zodpovědnost, ţe budou moci ve své kompetenci vyrábět i odlišující se ţánry. Proto pro zlepšení stávající situace navrhuji, aby kaţdý z producentů dostal přidělený určitý objem finančních prostředků a měl plnou zodpovědnost za to, co a za kolik vyrobí. Před skoro dvěma roky jmenovaní producenti dělají v současné době víceméně práci šéfdramaturgů a název kreativní producent se stal prázdným pojmem. Projekty by měly být vedením přidělovány jen ve výjimečných případech. Jen tak můţe podle mne v původní tvorbě nastat zdravé prostředí. Poroste kreativita, svébytnost, originalita, individualismus, ale i konkurenceschopnost. Bylo by dobré, aby kreativní producenti zaměstnaní v České televizi přece jen neměli vlastní firmy a nebo v nich nebyli tichými společníky. Důvěryhodnosti vedení by nepochybně pomohlo, kdyby bylo transparentně prokázáno jejich nepropojení s firmami, které vyrábějí pro Českou televizi pořady externě v zakázkách nebo koprodukcích. Vznik filmového centra je výborný nápad, ale doporučuji, aby se vyráběly opravdové filmy, nikoliv televizní inscenace s průměrnou návštěvností v kinech, a to třeba v omezeném mnoţství, dva, tři ročně. A z nich jeden bude mít rozpočet kolem 80, 100 mil. korun. V případě výroby filmů by mělo jít především o kvalitu a ne kvantitu. Je jasné, ţe záměr se ne - 7/144 -


28. 2. 2014

vţdy zadaří, ale to je právě riziko výroby větších hraných filmů. Uvádění celovečerních dokumentů v kinech je prima, ale musí se jednat o díla výjimečná, jinak nemá smysl investovat prostředky do jejich uvedení v kinech jen proto, ţe je to moderní trend. Právě vysílaný seriál První republika je podle mého názoru skvělým teoretickým příkladem televizního cyklu, který můţe a má slouţit veřejnosti. Ale amatérský přístup, naprosto krátká doba příprav, tím pádem špatný scénář, nedotaţená reţie, průměrná, nedobré herecké výkony jinak dobrých nebo výborných herců včetně jejich mluvy, nepouţívání dobových výrazů, neodborné pojetí doby a tak dále způsobily, ţe se na něj skoro opravdu nedá dívat. A není to pouze můj názor. Člověk, který rozumí profesi a pravidlům hrané tvorby by po shlédnutí ukázkového pilotního dílu nemohl souhlasit s výrobou dílů dalších. Překvapilo mě, ţe na tento projekt přispělo také Ministerstvo kultury takzvanými pobídkami, které podle nedávno schváleného zákona o české kinematografii mají slouţit především k tomu, aby k nám přicházely zahraniční produkce. Natáčely tu a přinášely sem peníze. Pro vaši představu. Akviziční televizní práva kvalitního nekomerčního standardně dlouhého hraného filmu se pohybují přibliţně kolem 100 tisíc korun a velmi komerčního 300 aţ 400 tisíc korun, a to často včetně repríz po dobu dvou let. K tomu samozřejmě ještě přibývají provozní náklady, dabing, podtitulky, poštovné, propagace. Náklady na výrobu hrané tvorby se samozřejmě pohybují v řádech miliónů. Podle mých zkušeností, a také vzhledem k velké konkurenci a stále přibývajícímu mnoţství filmů na trhu, se dají práva k některým pořadům domluvit za mnohem niţší částky. A opravdu domluvit, zvláště kdyţ řeknete, ţe jste z České televize, která je chudá, a tak dále. Ona totiţ zas tak chudá není. Předsedající Martin Komárek: Omlouvám se, čas vypršel. Jestli to můţete uzavřít jednou větou a my se pak budeme ptát. Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Ano. Doporučuji zlepšit zahraniční zpravodajství a určitě by se měl změnit art kanál. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Prosím dotazy, dámo a pánové. Kolega Kolovratník je dneska hrozně ţivý. Poslanec Martin Kolovratník: Takhle po ránu je ještě energie, horší to bude v podvečer. Vidím, ţe se zaměřujete hodně na producenty, výrobu. Asi to logicky odpovídá vašemu profesnímu zaměření nebo historii sun films production a tak dále. Vy jste zmínila, ţe - 8/144 -


28. 2. 2014

by podle vás kaţdý z kreativních producentů měl mít svůj rozpočet nebo nějaký budget, se kterým by hospodařil. Myslíte si, ţe tohle by zajistilo objektivitu? Zajistilo by to, ţe oni sami na svých písečcích, kdyţ to trochu přeţenu, si nebudou hrát svoji muziku a přihrávat zakázky tomu, komu chtějí oni? Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Samozřejmě jde zase o to zpětně kontrolovat, ale myslím si, ţe by to zaručilo rozhodně větší objektivitu, neţ kdyţ o všech pořadech rozhoduje vedení. Mám takové informace. Poslanec Martin Kolovratník: Omlouvám se. Asi bychom je neměli s vámi diskutovat, měli bychom znát váš názor a udělat si svůj obraz. Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Jde o větší konkurenceschopnost a formu těch tvůrčích skupin, aby lidé měli větší kompetence. Já jsem přesvědčená o tom, ţe by měli mít. Předsedající Martin Komárek: Pan Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Je tady o mně všeobecně známo, ţe Českou televizi nějak moc nemiluji, snaţím se chovat velmi nestranně, ale přesto třeba někdy určité informace, nevím, moţná ty vaše jsou správné, ale pokud vím, tak dneska bylo oproti minulému vedení pana Mathého i pana Janečka velice zprůhledněno řízení, kdy se ucházejí produkce o tvorbu. Je to třicetičlenný sbor, který víceméně veřejně tyto projekty schvaluje a nebo neschvaluje. To jsou naše informace, které jsme dostali. Uţ to není to, ţe kamarád kamarádovi tam šoupne kšeft. Je to trošku jinak. Říkám znovu. Jenom se snaţím o objektivitu. S mnoha věcmi, co jste tady říkala, samozřejmě absolutně souhlasím, co se zpravodajství týče a podobných věcí. Ale musím se zarazit, kdyţ to někdy jde trošku přes hranu aţ skoro k populismu, protoţe dneska začínáme být svědky toho, ţe v České televizi je všechno opět špatně a hlavně za to můţe vedení. Tady bych to chtěl zarazit. Jinak říkám, s osmdesáti procenty věcí, které říkáte, souhlasím, ale toto bylo vylepšeno. Toto bylo oproti minulým vedením vylepšeno. Děkuji. Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Určitě bylo, jestli na to mohu navázat. Jak jsem zmínila, já si myslím, ţe tam opravdu vzniká mnoho dobrých, dokonce výborných pořadů, ale

- 9/144 -


28. 2. 2014

zároveň vím, ţe to jde hodně přes filtr vedení a spousta dobrých věcí neprošla. Ale je to informace, kterou mám já. Předsedající Martin Komárek: Na tom se asi úplně neshodneme. Já si teď dovolím poloţit otázku. Pak dám slovo vám. Kaţdý jsme tak trošku televizním kritikem. Já zase mám problémy se Čtvrtou hvězdou, vy s První republikou, ale pojďme se obrátit… Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Můţu se zeptat. Předsedající Martin Komárek: Já poloţím otázku. Já se obrátím k jiné věci, co jste asi nestačila říct, čím se třeba zabývala vaše předřečnice. Jak byste řešila otázku petice pracovníků televize a vůbec vztahy ve zpravodajství televize? Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Pro mě je to těţká otázka, protoţe se přiznám, ţe zrovna do tohoto teritoria nevidím. Není to moje parketa. Ale rozhodně si myslím, ţe by se to nemělo zametat pod koberec, ale opravdu to řešit. Je to váţná věc. Předsedající Martin Komárek: Dovolím si zachovat pořadí. První Martin Kolovratník, potom vy, pane Jandáku. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Ona moţná teď ta otázka bude po Martinovi trošku dublovat nebo navazovat. Vy jste se hodně zaměřila na producenty, na nákup. Ale skutečně se teoreticky v pozici radní budete setkávat právě s tím, co tu bylo probíráno před malou chvílí, to znamená tlaky odborářů s protichůdnými názory o zpravodajství a tak dále. A na to byste nějaký názor mít měla. Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Názor na to mám. Zpravodajství v zásadě nemůţe být objektivní, ale opravdu si myslím, ţe zpravodajství v současné době není dobré. Pravidelně sleduji BBC a CNN. A opravdu já osobně mám ke zpravodajství velké výhrady. Například zprávy z Bruselu mi opravdu přijdou nedobré. A velmi umělé. Já mám ráda ţivot a v zahraničí jsou lidé na obrazovce hodně ţiví. Tady mám trošku pocit, ţe tu máme figuríny. To je můj názor. Pro mě by zpravodajství mělo být mnohem dynamičtější. Předsedající Martin Komárek: Pan Jandák. - 10/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Jenom malý doplněk. Tady, a uţ to sleduji od minulého zasedání této váţené sešlosti, neustále sklouzáváme k něčemu, ţe byla petice zaměstnanců. Já jsem tedy četl jenom dvě jména. Pro mě není pan Uhde důvěryhodný, kdyţ tady říká: „já jména vím, ale neřeknu je“. Tak buď mám nějaký názor a řeknu ho, ţijeme v demokratické společnosti, tak ho snad můţe říct. Ale my se tu zaobíráme něčím, co moţná existuje, moţná neexistuje, moţná je pan Uhde velký umělec, moţná to je jeho fantazie. Já to nevím. On to neví nikdo. A já si myslím, ţe úkolem radních do budoucna není, aby řešili věci, které byly v minulosti a zanikly samy, protoţe nebyl, kdo by ţaloval. Teď prosím přesně a poslední, protoţe čas nás tlačí. Víte, jaký je úkol člena Rady? Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Ano, vím. Arbitráţní. Kontrolovat činnost generálního ředitele a schvalovat především rozpočet. Být vlastně třetí stranou vedle ředitele a zaměstnanců. Já si tu spolupráci představuji o pravidelné komunikaci. Poslanec Vítězslav Jandák: Představa je něco jiného neţ zákon. Jaká je náplň člena Rady? Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Schvalovat rozpočet. Poslanec Vítězslav Jandák: A pak časté diskuse s ředitelem. Děkuji. Předsedající Martin Komárek: Pan Korte. Prosím. Poslanec Daniel Korte: Mám spíše technickou poznámku, nikoliv ke kandidátce, ale k vám, pane předsedo. My tady nejsme od toho, abychom se seznamovali s exhibicemi a názory členů volebního výboru, ale abychom poznali názory kandidátů. Já bych prosil, abyste schůzi řídil. Individuální názory členů výboru si řekneme na schůzi ve středu příští týden. Děkuji. Předsedající Martin Komárek: Nevím, co jste měl na mysli. Poslanec Daniel Korte: Měl jsem na mysli teď ten projev pana kolegy Jandáka. To sem naprosto nepatřilo.

- 11/144 -


28. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: Děkuji, ţe jste se vyjádřil přesně. Takţe nekritizujete mě, ale kritizujete pana kolegu Jandáka. Já si nemyslím, ţe bych měl odebírat slovo komukoliv z členů volebního výboru. Opravdu si to nemyslím, ale proberme to na výboru. Děkuji. Ještě máme čas na jeden dotaz. Pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Hezký den. Jestli dovolíte, vrátím se z debat kolem peticí a ostatních věcí ještě k jedné věci. Mohla byste nějak přesně a krátce definovat svoji případnou roli v Radě. Paní Mgr. Zuzana Dražilová: Rozhodně to není prosazování zájmů, protoţe jsem tam vyráběla naposled v roce 2011 a v současné době se hodně zabývám jinými věcmi neţ je audiovizuální tvorba. To chci říct. Svoji roli – opravdu komunikace s Radou a snaha, aby televize byla televizí veřejné sluţby. Vím, ţe se to tady opakuje pokaţdé. Snaha o zlepšení, jak jsme tady mluvili celou dobu o rozpočtu, tak jsem přesvědčena, ţe s čerpáním financí by bylo dobré udělat něco víc. Já do toho přesně nevidím, neznám aktuální rozpočet, ale můţu garantovat, ţe po několika dnech důkladného prostudování by se určitě našla cesta, co by s tím šlo dělat. Předsedající Martin Komárek: Děkuji vám. Nemáme čas na další dotazy. Paní Draţilová, děkuji. Prosím pana Jana Jiráka. Poslanec Vítězslav Jandák: Jenom bych chtěl dodat k panu Kortemu. Pane Korte, uţ je po volbách, takţe to, co tady platilo za minulé vlády, kdy jsme mluvit nesměli, uţ není. Děkuji vám mockrát.

Předsedající Martin Komárek: Prosím pana Jiráka. Za chvíli se tady za stolem začneme hádat a nebudeme poslouchat kandidáty. Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: Dobrý den. Pane předsedo, dámy a pánové, já se pokusím velmi stručně shrnout dvě věci, jednak to, jak si představuji fungování Rady České televize, tedy vůbec jako Rady veřejnoprávního média, a jednak se pokusím předejít některé otázky tím, ţe zkusím definovat svoji případnou roli v celé hře.

- 12/144 -


28. 2. 2014

Pokud jde o první část, tak začnu takto metaforicky. Myslím, ţe velký problém je v tom, ţe Rada České televize se jmenuje špatně. To by neměla být Rada České televize, to by měla být Rada veřejnosti pro Českou televizi. Z toho uţ vyplývá moje základní představa, ţe členové Rady České televize v úhrnu zastupují veřejnost a tam, jak jim zákon ukládá, dozírají na to, jakým způsobem je naplňováno to, čemu se u nás nešťastně říká veřejná sluţba a co by měla být sluţba veřejnosti. Pokud jde o moţný potenciální přínos k celé věci, který bych snad mohl mít, tak se domnívám, ţe sluţba veřejnosti se významně naplňuje v celé řadě oblastí, z nichţ dvě jsou mi bliţší. Je to jednak otázka poskytování zpravodajských informací, tedy zpravodajského servisu a publicistiky, jednak problém toho, jak Česká televize naplňuje zákon v oblasti péče o kulturu a kulturní identitu. První věc je mnohokrát probíraná. Nebudu se k ní dlouze vracet. Myslím si, ţe máme při posuzování novinářských, tedy zpravodajských a publicistických výstupů České televize trošku tendenci zapomínat na tu část příslušného odstavce zákona, která říká, ţe zpravodajství má vést ke svobodnému utváření názorů. To „svobodnému“ zdůrazňuji, ţe by tedy zpravodajství nemělo podsouvat, nabízet uţ moţné odpovědi na otázky, ale především informace k tomu, aby se skutečně dalo svobodně tvořit. Pokud jde o druhou část kulturní, tak tam vedle uţ tolikrát probíraného kulturního kanálu jde především o to, ţe je třeba pokoušet se vůči České televizi prosazovat postulát, který i EBU, Asociace pro evropské vysílatele, formulovala jako úkol popularizovat kvalitní a zkvalitňovat populární, coţ myslím, ţe se v televize namnoze neděje. Mám-li se ještě vyjádřit ke vztahu mezi Českou televizí a Radou České televize, tak myslím, ţe dozorčí funkce je zřejmá a definovaná zákonem. Naplňovat by se měla především v tom, ţe Rada má být kvalifikovaným oponentem k tomu, co z televize vychází, nikoliv soudcem případných vnitřních napětí a rozmíšek. Rada má posuzovat sluţbu, nikoliv chod instituce. K tomu potřebuje celou řadu nástrojů a určitou kvalifikaci. Mám pocit, ţe se mi podařilo do těchto věcí mimochodem trochu nahlédnout, spíš okrajově nahlédnout, jednak tedy skrze profesi, kterou vykonávám, a odbornost, kterou mám, a jednak skrze některé projekty, na kterých jsem pracoval, ať uţ to byl projekt mediální výchovy pro základní školství a gymnázia a nebo projekt označování pořadů podle potenciální míry jejich škodlivosti, na kterém jsem spolupracoval. Myslím, ţe tudy někudy vede cesta, aby bylo moţné z pozice Rady České televize vést s Českou televizí partnerský, to znamená ani povýšený, ani poniţující dialog o kvalitě jejich výstupů. Děkuji za pozornost.

- 13/144 -


28. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: Děkuji za přesné dodrţení času. Kolegové, prosím o otázky. Pan Korte. Prosím. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Pane Jiráku, vy uţ jste členem Rady jednou byl, dokonce předsedou, myslím 1997 aţ 2000, nebo tak nějak. Co byste dneska dělal jinak, neţ jste dělal tehdy? Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: To je spekulativní otázka, na kterou neumím odpovědět. Doba je úplně jiná, neţ byla tehdy. Můţu se jenom pokoušet hodnotit zkušenosti, které jsem si z té doby odnesl. Jedna ze zkušeností, která mi hodně vrtá hlavou, je problém budování vztahu mezi Radou České televize a generálním ředitelem České televize. Myslím, ţe nebudu daleko od pravdy, kdyţ řeknu, ţe všichni dosavadní ředitelé dříve či později přišli s takovou zvláštní komunikační strategií. Začali činit Radu odpovědnou za to, jaké postavení televize má a jak funguje. Říkali: „tohle vaše vystoupení, milá Rado, nás poškodilo“. Myslím, ţe to je nešťastná komunikační strategie a ţe zkušenost, kterou mám, mi můţe dovolit pokoušet se jí oponovat. Předsedající Martin Komárek: Další otázky? Kolega Berkovec. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Pane profesore, jak se díváte v současné době jako pedagog na úroveň novinářské práce? Budu abstrahovat od etiky spíše formální část. Paní Draţilová tady řekla, ţe je to do jisté míry řemeslo. Jaký je váš názor na současnou úroveň? Děkuji. Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: Já si myslím, ţe to je do značné míry řemeslo. Myslím si, ţe na úrovni zpravodajství České televize je mnohé co zlepšovat, ať uţ jde o způsob prezentace, ať uţ jde o vystoupení, ale pořád jsem přesvědčen, jakkoliv to můţe znít překvapivě, protoţe jsem mnohokrát zpravodajství České televize kritizoval, ţe pořád ještě představuje to lepší, co je v české ţurnalistice k dispozici. Předsedající Martin Komárek: Také děkuji. Zeptám se na hospodaření České televize. Vy jako bývalý a moţná budoucí člen Rady máte na starosti také dozor nad hospodařením. Myslíte si, ţe současná televize hospodaří efektivněji neţ dřív?

- 14/144 -


28. 2. 2014

Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: To je otázka, kterou musím říct, ţe nemám rád, protoţe ekonomické věci mi dělají trochu problémy. To přiznám. Já jsem působil v Radě České televize v době, kdy fungování bylo trošku jiné. Například neexistovala Dozorčí rada, která má tyto věci na starost, ale mám-li otázce čelit, tak myslím, ţe rozhodování o finančních tocích a jejich moţné sledování je v současnosti o poznání lepší, neţ bylo řekněme před dvanácti aţ patnácti lety. Časové zařazení pana kolegy bylo přesné. Průhlednost hospodaření ještě nevypovídá o reálné efektivitě vynakládaných prostředků. A tam mám pocit, ţe bude ještě třeba hledat nástroje, jakými je to vůbec moţné kontrolovat. Předsedající Martin Komárek: Kolega Koníček. Prosím. Poslanec Vladimír Koníček: Já bych se chtěl, jaký je váš názor na soutěţ mezi Českou televizí a komerčními televizemi, řekněme o lukrativní sportovní pořady. Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: Mám pocit, ţe soutěţení mezi soukromými televizemi a televizí ve sluţbě veřejnosti je od podstaty nesmyslné. Myslím, ţe velmi jednoduše řečeno, snad ta zkratka bude přijatelná, soukromé televize vnímají své diváky jako konzumenty a televize a rozhlas veřejné sluţby mají vnímat své diváky a posluchače jako občany. A zaměňovat občana a spotřebitele je v podstatě faul vůči veřejnosti. Myslím, ţe všechno, co dokáţe oddělovat média veřejné sluţby od komerční sféry, i kdyţ nutně musí docházet k nějakým kontaktům a třením, by bylo dobré, a myslím, ţe ani vehementní se pouštění do soutěţe o práva na sportovní pořady není na místě. Předsedající Martin Komárek: Znamená to, ţe byste nepřenášel v České televizi olympiádu? Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: Takhle daleko nevím, jestli bych šel. Koneckonců, kdyţ docházelo k transformaci českých médií a české společnosti v první polovině 90. let, EBU vydala něco, co se jmenovalo Modelový mediální zákon, a jedna z poloţek byla, ţe by stát měl v některých situacích chránit média veřejné sluţby před soutěţí, například jim zajišťovat práva na ta sportovní utkání, kde se účastní národní reprezentace. To je cesta, která uţ dneska asi není moţná, ale v zásadě odpovídá mým představám o světě. Předsedající Martin Komárek: Pan kolega Kolovratník. - 15/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Kolovratník: Pane profesore, dobrý den. Mně to nedá, musím říct, ţe je pro mě čest tu sedět v této sestavě jako čtenář vašich knih a návštěvník několika seminářů, ale rád bych se vás zeptal na váš názor na způsob volby členů Rady. Je to téma, které paralelně v médiích rezonuje v souvislosti s dnešním děním a budeme se tím ve Sněmovně zabývat, nebo říkáme ze všech stran, ţe se mu budeme věnovat, aţ tato volba skončí, aţ proběhne. Kdybyste byl tázán, klidně i na zkušenosti ze zahraničí, co byste volil nebo navrhl vy? Pochopitelně ve zkratce. Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: Teď se ve mně trošku tříští dva pohledy. Jako účastník výběrového řízení musím říct, ţe ho proţívám úzkostně. Jako někdo, kdo se tím zabýval a zabývá, musím říct, ţe asi zásadnější zásah do generování Rady by byl na místě. Zkusil jsem to říct na začátku poznámkou o tom, ţe Rada se špatně jmenuje. Mám pocit, ţe zastoupení nějakých významných institucí, relevantních názorových proudů by tam mělo být přítomno i více neţ tato forma nominací a výběru. Poznámka, která asi nenadchne kandidáty přede mnou i za mnou, z důvodů, které není čas vysvětlovat, bych povaţoval za rozumné, aby se jednalo o čestné funkce. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Předsedající Martin Komárek: Pan kolega Birke. Poslanec Jan Birke: Děkuji. Dobrý den, pane profesore. Budu mít trošku, řekl bych, nízkou otázku. Řekněte mi, prosím, co povaţujete ze současné programové skladby v České televizi za nejlepší pořad, nebo zpravodajství a nejhorší. Předsedající Martin Komárek: Teď bychom měli vypnout mikrofony. Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: Já se domnívám, ţe svou úroveň a svou významnou společenskou úlohu si udrţuje čtyřiadvacítka a ţe zpravodajský proud je uţitečný a zajímavý. Kupodivu se domnívám, ţe přes zásadní nesouhlas s tím, ţe to vůbec vzniklo, je pořad ČT art dramaturgicky velmi hezky zpracovaný a má do budoucna naději být k něčemu, pokud se Česká televize vzpamatuje a dá mu pořádné místo.

- 16/144 -


28. 2. 2014

Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Jsou další otázky? Nevidím. Ještě máme dvě minuty. Jestli chcete ještě něco říct, pane Jiráku. Nechcete. Děkuji vám. Pan prof. Ph.Dr. Jan Jirák, Ph.D.: Děkuji za pozornost. Předsedající Martin Komárek: Poprosím pana Jana Svačinu. Pan PhDr. Jan Svačina: Dobrý den. Váţená paní poslankyně, váţení páni poslanci, váţení hosté, jestli jsem správně pochopil smysl tohoto slyšení, měl bych v pěti minutách shrnout důvody, proč si myslím, ţe byste mě měli zvolit členem Rady České televize. Pokusím se o to. Třicet let se zabývám kritickou a teoretickou reflexí televize. Pokud vím, patřím dnes ke sluţebně nejstarším v tomto oboru. Díky tomu mám zevrubný přehled o historickém i současném televizním kontextu. Svou znalost televizní problematiky, a zejména televizní produkce, průběţně udrţuji psaním kritik a recenzí, naposledy především deset let kaţdotýdenních televizních glosářů v Týdeníku Rozhlas. Kontakt s aktuální televizní tvorbou mám i jako dlouholetý porotce výročních cen Trilobit, respektive Ceny Vladislava Vančury, které uděluje Filmový a televizní svaz. Pravidelná podzimní suma DVD s nominovanými tituly je pokaţdé reprezentativní inventurou televizní produkce uplynulého roku. Její podstatná část přitom vţdy pochází z České televize. Kromě vlastních aktivit samozřejmě studuji dostupnou teoretickou literaturu a čtu televizní reflexe kolegyň a kolegů, které stojí za to číst. K psaní o televizi jsem se dostal po absolutorii studia divadelní a filmové vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Začínal jsem kritikami původní televizní dramatické a dokumentární tvorby. I proto dodnes televizi soudím především jako kulturní a společenský fenomén. Logicky se tak zabývám hlavně Českou televizí. Komerční televize si podle mého názoru většinou zaslouţí pozornost pouze z hlediska principiálního omylu, ţe televize veřejné sluţby je jejich konkurentem. Sama Česká televize se tohoto bludu drţí s podivuhodnou umanutostí. Přitom právě nutnost znovu definovat a uvědomit si své alternativní postavení je podle mého názoru tím nejdůleţitějším, co Českou televizi v dohledné době čeká. Bez toho se brzy dočká zásadní diskuse o smyslu vlastní existence a bude to diskuse zcela legitimní. Přínosem pro práci v Radě České televize můţe být i má zkušenost z Rady Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve které jsem působil v letech 2009 aţ 2012. Rukama mi přitom prošly řádově stovky scénářů hraných i dokumentárních filmů a nejrůznějších kinematografických projektů. Dnes tak vím mnohé nejen o rozpočtech a - 17/144 -


28. 2. 2014

financování, ale i o potenciálu a limitech samotných tvůrců. S veškerou úctou k personálnímu sloţení dnešní Rady České televize i k většině spolukandidátů do Rady budoucí se domnívám, ţe člověk jako já, který se věnuje celý procesní ţivot televizní problematice, by mohl jejímu fungování prospět. Moţná i proto, ţe jsem nikdy nebyl zaměstnancem České ani Československé televize a při formulaci svého často hodně kritického pohledu jsem byl vţdy zcela nezávislý. V duchu sebepropagace bych moţná ještě zmínil jednu věc. V zákonu o České televizi mimo jiné stojí, ţe Radu České televize volí Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy. Pokud mohly mít dvě volební období své zastoupení v Radě České televize lehké atletky, moţná byste po 23 letech existence České televize mohli dopřát podobné právo i lidem s hendikepem. Jsem na vozíku od roku 1972, takţe o ţivotě tohoto v uvozovkách sociálního názorového proudu vím víc, neţ bych si přál a rozhodně víc, neţ bych přál komukoliv jinému. Má ţivotní i profesní zkušenost mě snad opravňuje konstatovat i to, ţe vím, jak by Česká televize mohla a měla zohledňovat zájmy této početné menšiny. Dlouho jsem přemýšlel, co říct závěrem. Nakonec mě napadlo něco, co vám tu asi ještě nikdo neřekl. Přes veškeré kritické výhrady, které jsem k ní kdy měl, mám, a určitě ještě budu mít, Českou televizi rád. (Veselost v sále.) Předsedající Martin Komárek: Pane Svačino, moc vám děkuji i za příkladnou stručnost. Prosím, kolegové, o vaše otázky. Řečník: Já začnu. Vy jste řekl zajímavou věc, ţe veřejnoprávní televize vůbec by měla být alternativou, ţe to není konkurent televizí komerčních. Můţete to osvětlit? Jak si tu alternativu představujete? Co by to konkrétně třeba znamenalo? Co by měla Česká televize změnit v obsahu svého vysílání nebo fungování vůbec? Pan PhDr. Jan Svačina: Já jsem za celou svou profesní kariéru takovým sběratelem různých definic veřejnoprávnosti, protoţe říkám, ţe s veřejnoprávností je to jako s paní Colombovou, všichni o ní mluví, ale nikdy ji nikdo neviděl. Mně připadá jedna z nejpřesnějších definic rozdílu mezi komerční a veřejnoprávní televizí, ţe komerční televize je pro všechny a veřejnoprávní pro kaţdého. To znamená, ţe si alternativní postavení představuji tak, ţe zatímco komerční televize se snaţí uhranout co nejvíce diváků na co nejdelší čas, veřejnoprávní televize má být něco jako, kdyţ přijdete do restaurace a dostanete jídelní lístek a kaţdý si v ní má vybrat to své. Není cílem, aby lidé koukali deset hodin denně - 18/144 -


28. 2. 2014

na televizi, ale abych si za týden našel pět pořadů, které mě zaujmou. A v tomto směru si myslím, ţe diverzifikace a ohled na všechny moţné umělecké směry, coţ je nakonec v zákoně taky, kulturní zájmy, by měla Česká televize dělat. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Pane doktore, děkuji za hezkou definici, neotřelou, komerční a veřejnoprávní televize. Navázal bych na pana předsedu. Co si myslíte o roli a umístění komerční reklamy ve veřejnoprávní televizi? Pan PhDr. Jan Svačina: Pokud by bylo vyřešeno financování, pokud by stačily poplatky, tak si myslím, ţe ve veřejnoprávní televizi by neměla být reklama. Mě osobně tedy, přiznám se, ruší. Ale musí být zajištěno dostatečné financování z jiných zdrojů. Poslanec Stanislav Berkovec: Takţe myslíte třeba nějaký duální systém financování nebo třeba změnu pojetí koncesionářských poplatků na nějaký paušál ze státního rozpočtu? Pan PhDr. Jan Svačina: To si myslím, ţe by nebylo dobré, aby byla televize vázána na rozpočet. Přiznám se, ţe na to teď nemám pohotovou odpověď. Omlouvám se. Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. Mě zajímal váš názor na roli komerční reklamy. Děkuji. Předsedající Martin Komárek: Další otázky? Řečník: Přece jenom, kdyţ mluvíme o alternativě, je to vyhraněný názor. V současné době si myslíte, ţe to Česká televize neplní? Pan PhDr. Jan Svačina: Ne, to nemůţu říct. Já si myslím, ţe to plní, ale měla by to plnit víc. Řečník: Můţete být konkrétnější? Třeba v čem ano a v čem ne?

- 19/144 -


28. 2. 2014

Pan PhDr. Jan Svačina: Konkrétnější. Já si myslím, ţe opravdu, jak je zvykem naváţet se do zpravodajství, tak proti zpravodajství zas tak velké výhrady nemám. Z vlastní zkušenosti můţu říct, ţe pokud jsem doma a mám puštěnou televizi, tak mám puštěnou čtyřiadvacítku a poskytuje mi to docela slušný informační servis a myslím si, ţe zpravodajství o několik tříd lepší neţ v komerčních televizích. To bezpochyby. Jak říkám, z hlediska záleţitostí kulturních a společenských, si myslím, ţe je pořád v České televizi taková setrvačnost, ţe se dělají věci za čárku. Pokud se máme věnovat kultuře, uvedeme operní představení, tím jsme si to odškrtli. A splývá to s představou, ţe toto je ta kultura. To si myslím, ţe není. To má daleko širší působnost. Má to být daleko rozmanitější, bohatší a promyšlenější. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Prosím další otázky. Nevidím ţádnou. Pan Holík. Promiňte, ţe jsem si nevšiml. Poslanec Jaroslav Holík: Pane doktore, vy jste říkal, ţe v programu České televize by mělo být pět programů, které si člověk můţe vybrat. Já si myslím, ţe ten záběr televize je výrazně větší a ţe bych si tam měl něco vybrat kaţdodenně. Já sám mám rád čtyřiadvacítku a velice rád se dívám na dvojku, kde jsou řekněme vědeckopopulární dotazy. Stejně tak mám rád Prima ZOOM. Jaký je váš názor pro rozšíření této specializace? Sport tam má vlastní kanál. Pan PhDr. Jan Svačina: Já si nejsem úplně jistý, zda je to šťastná cesta rozšiřovat počet kanálů. Poslanec Jaroslav Holík: Víceméně moţná skladbu, protoţe dvojku vţdycky beru jako vzdělávací program, ale někdy jsou tam i filmy. Pan PhDr. Jan Svačina: Jak bych to řekl? Lépe by to bylo koncentrovat. Samozřejmě je dobře, ţe vznikl kanál ČT art, i kdyţ si myslím, ţe ještě zoufale bloudí, neví, co tam má být, co tam nemá být a jak to má vypadat. Uţ dávno je pryč doba, kdy Česká televize byla dominantní a jediná. To, jak jsem říkal, ţe musí znovu definovat své postavení v dohledné době, to je přesně, jak jste mluvil o kanálu ZOOM, tak to, co bylo výsadou České televize, dneska přejímají mnohé, které jsou obecně dostupné, uţ nemusíte mít satelit, kabel a máte

- 20/144 -


28. 2. 2014

příleţitost vidět dokumenty a všechny moţné nabídky. Proto si myslím, ţe je to potřeba úplně znovu promyslet a ujasnit si to. Nevím, jestli jsem pochopil vaši otázku. Omlouvám se. Předsedající Martin Komárek: Další otázky? Nevidím, takţe jestli něco chcete ještě říct, čas jsme nevyčerpali. Co důleţitého jsme zapomněli? Pan PhDr. Jan Svačina: Snad nic. Předsedající Martin Komárek: Takţe vám mockrát děkuji, pane Svačino. Pan PhDr. Jan Svačina: Také děkuji. Předsedající Vítězslav Jandák: Pozval bych další, a to je paní Eva Novotná, jestli je přítomna. Pravidla jsou stejná. Pět minut a deset minut na otázky. Paní Novotná, prosím, máte slovo. Paní Eva Novotná: Děkuji. Dobrý den. Váţený pane předsedo, těší mě, ţe jste tady za ANO, které má ve svém volebním programu mimo jiné „odpolitizujeme jmenování ředitelů klíčových kulturních institucí a členů mediálních rad“. Váţení přátelé, mám ráda Českou televizi. Dokonce natolik, ţe jsem se zúčastnila jejího loňského ţehnání. Nebyli jsme sice uvnitř Chrámu sv. Víta, tam mohli jen pozvaní, a tak jsme zůstali před vraty zato se vzkazem na velkém transparentu. Stejný vzkaz, který uţ sedm let máme na našem autě. Jako drţitelé transparentu jsme byli policií nejdříve zadrţeni, potom zkontrolováni a posléze vyvedeni z prostor hradního nádvoří. Spoutat a vláčet nás nechtěli. Abych nezapomněla nápis „Demokracie začíná tam, kde končí signál České televize.“ Dokonce ten nápis jednou ve svém pořadu zmínil pan Moravec. Tenkrát jsem mu napsala, ţe to velmi ráda oloupám, kdyţ se poměry v České televizi změní. Bohuţel. Protoţe jsem došla k přesvědčení, ţe co si člověk sám neudělá, tak to zkouším dneska tady. V České televizi sleduji především zpravodajství a publicistiku. Bohuţel to vypadá tak, ţe musím hledat ještě na nezávislém internetu, abych se něco opravdu dozvěděla. Zkrátka takový pan Petránek se nedá naklonovat a doufám, ţe ho ještě někdy uvidím a uslyším. Přeji mu dlouhé zdraví a hluboce a upřímně se před ním skláním. Pokud bych se do Rady dostala, bylo by mojí největší snahou v této instituci napáchat dobro, zejména tím, ţe budu vyţadovat dodrţování etického kodexu a všech uţ psaných pravidel tak, aby se přestalo České televizi - 21/144 -


28. 2. 2014

říkat modrovize, debilizátor, česká katolická a podobně, viz různé příspěvky diváků k vysílání ČT na internetu. Já mám televizi opravdu ráda. Své nedostatečné vědomosti o práci Rady jsem si potvrdila, kdyţ mi Spolek proti korupci poslal dotazník k dnešnímu slyšení. Z dotazníku plyne i vysvětlení, proč jsme na všechny stíţnosti psané Radě dostávali jednotnou odpověď typu neshledali jsme ţádné pochybení. Abych se vrátila k sobě. Jsem zvyklá se celý svůj profesní ţivot učit nové věci. V oboru počítačů, kde jsem začínala jako technik u mechanické třídičky děrných štítků a končila u osobního počítače, novinek bylo poţehnaně. Proto se nebojím, ţe bych nezvládala další nové činnosti. Jako osoba samostatně výdělečně činná jsem si musela dělat i účetnictví a počítat s tím, ţe mi případně nikdo nezaplatí a mě to nesloţí. Předpokládám, ţe v rozpočtu ČT to bude řádově několik nul navíc. Během svého aktivistického působení v Ne základnám jsem postupně zjistila, ţe politické strany jsou mi k ničemu a ţe zastupitelská demokracie má taky svoje mouchy. Například, kdyţ nás poslanci chtěli zbavit pana Vondry a Sněmovna ho poslala na politický odpočinek, zaúřadoval pan premiér a bylo vymalováno. Tak jsem se zaposlouchala do názoru kamarádů ze spřáteleného Hnutí za přímou demokracii a v mnohém jim dala za pravdu. Bohuţel při současném stavu zpráv, spíše vymývání mozků v České televizi, by se těţko dalo uspořádat i tolik očekávané referendum. K tomu je zapotřebí mít relevantní informace ze seriózní debaty se všemi pro i proti vedené velmi nezávislým moderátorem a hlavně se všemi zainteresovanými. Nepředstavuji si reality show paní Jílkové, kde se všichni překřikují. Za Českou televizí naprosto nezvládnuté vidím církevní restituce. Bohuţel informace České televize jsou neoliberálně jednostranné, takţe z toho nic nekouká. Ti, co České televizi velí, jsou zodpovědní za její vysílání a měli by mít jakýsi morální zbrojní pas. Televize je jednou z nejmocnějších zbraní. Většina lidí ji má doma a je snadné je zmanipulovat. Záleţí to na zadání. Přitom nejnevhodnějším lze vyvolat i válku. I to je v moci televizi, proto by ji měl vést člověk, který nedovolí zneuţití vysílání k manipulaci. Naštěstí je tady ještě internet. Ale většina lidí si strká do hlavy, co jim televize předhodí, bohuţel. Můj dobrý kamarád říká: „nezaplňujte si mozek zbytečnostmi“. Během desetiletého působení na stavební fakultě jsem se naučila, ţe student musí vědět všechno, asistent musí vědět všechno, co je ve skriptech, docent musí vědět, kde je knihovna a profesor musí vědět, kde je docent. To bylo ještě před internetem. Předsedající Vítězslav Jandák: To je všechno. Ještě máte půl minuty. Děkuji, paní Novotná. A teď je čas na otázky. Kolegové. Pan kolega má otázku.

- 22/144 -


28. 2. 2014

Řečník: Paní Novotná, dobrý den. Já jsem minule téměř všem zadával stejnou otázku. Jestli myslíte, ţe zpravodajství ČT je objektivní. Vy jste mi uţ odpověděla. A já teď zadám druhou část otázky. Co byste s tím udělala? Paní Eva Novotná: Předně dodrţování etického kodexu, protoţe tam je to všechno napsáno. A pokud nejsou ti, kteří za to můţou, nějak postihováni, tak se s tím nedá dělat nic. Takţe navrhuji nějakou výstrahu peněţní, pokárání, a pak tedy uţ odchod. Předsedající Vítězslav Jandák: Pan kolega. Prosím. Paní kolegyně. Poslankyně Nina Nováková: Paní Novotná, mohu se zeptat. Z vašeho projevu bylo pro mě trošku zřejmé, co si asi myslíte o závislosti či nezávislosti Rady České televize nebo případně, na kom je závislá. Zdá se vám, ţe je nedostatečně nezávislá? Já si potom kladu otázku, jakými mechanismy, jakým způsobem vy, jako případný člen, potom budete zajišťovat tu nezávislost. Paní Eva Novotná: Já předpokládám, ţe tam dochází k nějakým případům, ţe dojdou nějaké stíţnosti a ty se nějakým způsobem řeší. Dost mě v dotazníku překvapilo, ţe se stíţnosti řeší tak, ţe je pošlou tomu, na koho je stíţnost namířena a ten si utvoří nějaký kolektiv, který stíţnost řeší. To mi přijde poněkud na hlavu postavené. Takţe to bych ráda, kdyby tam takovéto řešení nebylo a kdyby to řešil někdo na tom nezávislý. Museli by to být lidé informovaní, kteří o tom problému něco vědí. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji, stačí. Pan kolega Kolomazník. Prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Kolovratník. (Veselost v sále.) To se naučíte, pane kolego. S některými názory určitě souhlasím, jsou zajímavé, i kdyţ jste se k obsahu vyjadřovala kriticky. Ale zkuste říct a opět ve zkratce, pokud byste jako radní nebyla s obsahem nebo vyváţeností zpravodajství spokojená, jak byste to řešila. Jakým způsobem? Měla by Rada skutečně jít aţ tak do hloubky? Kde byste vy viděla hranici? Paní Eva Novotná: Já si myslím, ţe pokud by k něčemu takovému došlo, tak by si Rada měla předvolat člověka, který je za to zodpovědný a trošku ho proprat. - 23/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Kolovratník: Ještě upřesním. Vy jste mluvčí iniciativy Ne základnám. A teď si představte, ţe by třeba zazněla v televizi reportáţ, která by podle vašeho subjektivního názoru byla víc pro základny. Nechala byste to být? Vyzývala byste ostatní radní, ať zasáhnou? Paní Eva Novotná: Vyţadovala bych, aby tam zároveň byla slyšena i druhá strana, těch, co jsou proti. Předsedající Vítězslav Jandák: Ano, Stando. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Jestli dovolíte, já na tohle téma naváţi. Jak byste přesně definovala svoji roli a případnou činnost v Radě? Chápu, ţe takovéto sekerničení je jedna věc, ale tady pan doktor Svačina hezky definoval roli veřejnoprávní televize, ţe by měla být pro kaţdého. Jak byste definovala dohled nad objektivitou, aby to opravdu respektovalo princip demokracie, protoţe to je také věc subjektivního názoru. Děkuji. Paní Eva Novotná: Já si myslím, ţe radní by si měli kaţdý den přečíst Kodex a opravdu se jím řídit. Tam je všechno napsané, není potřeba nic nového. Konkrétně nevím, protoţe jsem se v té situaci neocitla, aţ se octnu, budu řešit. Poslanec Stanislav Berkovec: Já jsem měl na mysli, ţe Kodex je krásná věc, ale prováděcí opatření, praxe. Jak konkrétně toho docílit. Paní Eva Novotná: Tam musí být nějaká chyba, kdyţ se to nedodrţuje, asi v prováděcích opatřeních. Poslanec Stanislav Berkovec: Myslíte, ţe to je lidská chyba nebo legislativní chyba? Paní Eva Novotná: Lidská chyba, ţe se tím asi nikdo nezabýval. Kdyby se tím někdo zabýval, tak by to nemohlo takhle vypadat. Předsedající Vítězslav Jandák: Ještě máte čas, paní Novotná. Takţe ho můţete vyuţít, kdyţ nejsou otázky, k nějaké své prezentaci. Nevidím dozadu. Prosím, protoţe

- 24/144 -


28. 2. 2014

musíme být spravedliví. Já tedy poloţím otázku, jestli dovolíte. Znáte přesně náplň práce člena Rady? Paní Eva Novotná: Mám to tady někde. Mám to číst? Předsedající Vítězslav Jandák: Jak chcete, lepší by bylo z hlavy. Paní Eva Novotná: Jmenuje a odvolává generálního ředitele, schvaluje rozpočet, závěrečný účet, kontroluje plnění rozpočtu, schvaluje statut České televize, Kodex České televize, naplňuje zásady vyplývající z Kodexu České televize, schvaluje dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického rozvoje, zřizuje Dozorčí komisi, určuje mzdu generálního ředitele, uděluje generálnímu řediteli souhlas ke zcizení (?), popřípadě zatíţení nebo pronájmu. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Pan kolega. Řečník: Já si dovolím vás maličko potrápit nebo vyzkoušet. My jsme někdy před měsícem schvalovali hospodaření televize za rok 2012. Došlo tam k zajímavému názorovému rozporu, kde výsledný součet hospodaření vykazoval, ţe je vyrovnaný, respektive s malým přebytkem, a pak byla televize kritizována jiným názorem, ţe ve skutečnosti vyčerpala poměrně velkou část z rezervního fondu poplatků. Kdybyste vy, jako radní, dostala takovou informaci, ţe cash-flow, výdaje v roce byly podstatně vyšší, čerpaly z nějaké rezervy, souhlasila byste, nesouhlasila. Jaký by byl váš názor? Paní Eva Novotná: Já bych jim ubrala do příštího roku. Stejnou částku bych jim ubrala do příštího roku. Řečník: Oni by třeba řekli, ţe nemůţou vyrábět novou původní tvorbu. Paní Eva Novotná: Já si myslím, ţe jsou tam takové rezervy, ţe můţou. Řečník: A nebo by přišli odboráři a řekli, ţe budou stávkovat, protoţe nebude na kolektivní smlouvu.

- 25/144 -


28. 2. 2014

Paní Eva Novotná: Hledala bych peníze jinde. Řečník: Kde? Paní Eva Novotná: Nevím. Sice jsem dneska na rozpočet koukala, má 27 stránek. Zjistila jsem, ţe bude o 6 mil. menší neţ byl loňský rozpočet, ale neprobírala jsem si to tak detailně, abych zjistila, kde se dá něco najít. Ale určitě se dá. Řečník: Dobře, děkuji. Předsedající Vítězslav Jandák: Já taky děkuji. Kolegové, má někdo ještě nějakou otázku? Ne. Paní Novotná, děkuji vám. Dále je to pan Petr Jahn. Je zde. Je to zase pět minut a deset minut moţnosti otázek. Prosím, máte slovo. Pan Petr Jahn: Dobrý den, dámo a páni poslanci. Jmenuji se Petr Jahn. Jako kandidáta do Rady České televize mě navrhla společnost LUČNÍ KVÉTY/YAMABUSHI SOIN, federace tradičních umění a duchovních cest, coţ spoustu lidí zaujalo. Nebudu vám opakovat, co je v mém CV, protoţe to jste si mohli nastudovat. Řeknu vám spíš, co tam není. K České televizi, potaţmo dříve Československé televizi, mám vztah od raného mládí, někdy od doby páté, šesté třídy, protoţe jsem měl to štěstí, ţe jsem chodil na základní školu k sídlišti na Pankráci, kde jsem i bydlel, a škola byla nejblíţe Československé televizi, takţe kdykoliv potřeboval jakýkoliv tvůrce komparz, ať uţ do ţivého vysílání, tehdy Pionýrské vlaštovky, nebo později i do různých inscenací, tak vţdycky zavítali nejdřív k nám. Takţe díky tomu mám třeba skvělý archiv z Dietlovy inscenace pro děti svých spoluţáků ze třídy a tak. Takţe Českou televizi znám i díky tomu, ţe jsme jako děti prolézaly studia, kdyţ jsme měly pauzu, mám ji projitou i z pozdější praxe, která je téměř dvacetiletá, od sklepa po půdu, a to doslova. Většinu lidí jsem ještě donedávna znal, neţ jich velká část za nového managementu televizi opustila. Tím pádem se povaţuji nejen za profesního odborníka vhodného pro tuto funkci, ale zároveň i člověka, který televizi opravdu zná i s celou její historií. K historii jenom tolik. V roce 1993 jsem pracoval jako samostatně produkující asistent, vyráběl jsem publicistické a hudební pořady. Následně jsem vyhrál konkurz na jediné místo vedoucího produkce a jelikoţ jsem nebyl spokojen s hodnocením a chováním tehdejšího managementu pana Mathého, tak jsem k 31. 12. 1993 odešel. Pak jsem byl pět let na volné noze a v roce 1998 jsem se opět do televize vrátil. Tehdy si mě, jak to říct, vybral tehdejší šéfredaktor Zdeněk Šámal, pozdější ředitel a nyní také ředitel, a ten samý Zdeněk - 26/144 -


28. 2. 2014

Šámal se se mnou přesně na den před dvěma roky rozloučil. Důvody? To byste se asi museli zeptat jich. Rozhodně to nebylo nic profesního, ani ţe bych někde udělal nějakou chybu, protoţe jsem dostal poměrně nadstandardní odstupné, na jaké jsem ani neměl nárok, protoţe jsem neměl manaţerskou smlouvu. Takţe odchod byl z jejich strany asi uspíšen kvůli tomu, ţe jsem člověk, který se rád ptá a rád má argumenty. Kdyţ jsme u argumentů, asi budete chtít slyšet, co se mi na současném managementu České televize nelíbí, mám toho tady tři stránky, ale v podstatě se dá říct, ţe je to naprosto tristní personální politika, která za poslední dva roky televizi přivedla, jak se mluví o rozpočtovém průšvihu, tak je to prostě průšvih i personální. To, ţe jsem musel odejít z postu šéfproducenta zpravodajství třeba já, se dá i pochopit, chtěli tam mít svého člověka, který neuvidí pod prsty pořádku. Taková situace byla u spousty lidí. Ale proč třeba musel odejít odborník, jeden z mála odborníků u nás na archivy České televize, Vít Charous, nota bene odborář, nikdo proti tomu neřekl ani á a tohoto člověka se zbavili poměrně dost nechutným způsobem, to je prostě za hranicemi mého chápání. Samozřejmě se můţeme bavit o rozpočtu. Je tam spoustu problémů typu střetu zájmů, které si moji předkandidáti, kteří vystupovali v úterý, vykládají různě. Člověk, který je v Radě, nesmí mít s ČT nic společného. Konec, přes to nejede vlak. Řešení máte samozřejmě v rukou vy, potaţmo Rada. Pokud by stávající Rada ČT začala dobře pracovat a podařilo se vám na šest míst dovolit lidi, kteří smýšlejí podobně jako já, tak by to bylo sice hezké, ale šest je pořád na dohromady patnáct málo. My samozřejmě budeme mít moţnost některé věci rozporovat, vyţadovat si. Já bych třeba rozhodně vyţadoval personální audit, protoţe to je věc, která je velmi ţhavá. Informace mám velmi dobré, velmi kvalitní a z první ruky, protoţe za svého působení v České televizi… Předsedající Vítězslav Jandák: Pane Jahne, já se omlouvám. Tady běţí stopky. Kolega velmi pečlivě sleduje, aby to bylo regulérní. Pan Petr Jahn: Můţu dokončit větu? Předsedající Vítězslav Jandák: Samozřejmě. Prosím. Pan Petr Jahn: Je to schválení zprávy za rok 2012, protoţe tam jsou věci, na které byste se měli podívat pořádně a hlavně některé věci konkretizovat. Vyţádat si prostě konkretizaci věcí, komu, co, kam. Rozumíme si.

- 27/144 -


28. 2. 2014

Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Kolegové, teď je deset minut na vaše otázky. Prosím, ptejte se. Pan kolega. Řečník: Budu mít dvě, ale začnu první. Vidím ve vašem ţivotopisu ukončení, a vy jste o tom hovořil, práce v České televizi v roce 2012. Vyjadřujete se poměrně kriticky, coţ určitě má smyl a důvod, ale jak mně nebo nám zaručíte, ţe pokud byste se stal radním, ţe to z vaší strany nebude, a teď promiňte upřímnost, třeba osobní msta vůči vedení, ţe tam nejdete se zájmem pomstít se. Říkám to, jak to cítím. Pan Petr Jahn: Mstí se jenom primitivové. Já si myslím, ţe jsem svým ţivotopisem i tím, co jsem tady řekl, doloţil, ţe k České televizi jako k instituci mám vztah velmi loajální. Upřímně řečeno, lidé, kteří se se mnou rozloučili a teď tam dělají, co dělají, zvláště ve zpravodajství, mi za pomstu ani nestojí. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Řečník: Děkuji za odpověď. Dovolím si maličko rýpnout. Legislativa říká, ţe my, poslanci, vybíráme na návrhy různých občanských sdruţení a názorových proudů ve společnosti. Co nám řeknete o LUČNÍCH KVÉTECH/YAMABUSHI SOIN, federaci tradičních umění a duchovních cest? Pan Petr Jahn: Děkuji. Kvůli tomu jsem věděl, ţe se na to stoprocentně někdo zeptá, protoţe díky tomu, ţe byl nějaký únik dat, tak mi volali hned v pondělí po uzavření listin, měl jsem zadarmo PR. Kdybych si na to chtěl vsadit, tak jsem asi milionář, protoţe jsem věděl, ţe tato otázka padne. Je to velmi jednoduché. Federace tradičních umění je federace tradičních bojových umění. Sdruţuje to školy aikido, jógu, duchovní záleţitosti typu japonské kaligrafie. Pokud se o to budete chtít více zajímat, stačí se kouknout na stránky avaloka.cz. Mají krásný cvičební prostor pro všechna bojová umění. S touto organizací jsem skutečně nikoliv na profesní bázi, ale na lidském provázání nějakých patnáct, šestnáct let, protoţe kdyţ mému synovi, kterému je dneska dvacet, bylo tři a půl roku, tak tam cvičil aikido právě u mistra tohoto dohjó. Není to nic, co by se nedalo pochopit. Předsedající Vítězslav Jandák: Pan kolega Berkovec.

- 28/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Stanislav Berkovec: Arigató. Děkuji také za vysvětlení. Já bych se ještě vrátil k personální politice, o které jste mluvil. Do jaké míry si myslíte, ţe by Rada měla zasahovat do těchto záleţitostí? A jak konkrétně si myslíte, ţe byste tohle dokázal jako radní prosadit, protoţe to je sloţitá otázka. Pan Petr Jahn: Nezapomeňte, ţe většinu lidí znám osobně. Jak těch, co opustili, tak některé, kteří nastoupili na nové funkce, zvlášť v managementu. Vím, co od nich můţu čekat, vím, kdo lţe, kdo ne, jak se kdo ke které funkci dostal. Personální audit si myslím, ţe je na místě. Rozhodně to není o vyhazování peněz koncesionářů, ţe by se zase objednala nějaká externí firma, která udělá personální audit, ale nechal bych ho vypracovat jednotlivé šéfy oddělení, ze kterých byl velký úbytek, nebo naopak přírůstek zaměstnanců. Kdyţ se podíváte právě do mnou kritizované zprávy za rok 2012, tak v úvodu pan generální ředitel zdůvodňuje odpočty DPH tím, ţe byl nárůst externích pracovníků, protoţe se razantně sniţovaly interní stavy. To prostě není pravda. V článku 5 se tam dozvíte, ţe tam přijali do interního zaměstnaneckého poměru skoro 60 lidí navíc. Takţe úvod, článek 5, a hned rozpor. Já bych tuto zprávu vzal a vrátil ji Radě zpátky k přepracování. Předsedající Vítězslav Jandák: Myslím, ţe pan kolega Korte. Prosím. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Vy jste pracoval, já tady tvořím pravé křídlo, víte, léta v řídicích pozicích ve zpravodajství, v různých pozicích, takţe máte samozřejmě

velké zkušenosti.

Jak jste spokojen s podobou, strukturou dnešního

zpravodajství? Pokládáte ho za objektivní? A kdybyste byl zase v řídicí funkci, co byste změnil? Pan Petr Jahn: Mně se jako šéfproducentovi, který měl na starosti výrobu, rozpočty a všechno ostatní, těţko hodnotí to, co probíhá konkrétně mezi jednotlivými redaktory a následně je výstup takový, jaký je. Já bych to shrnul do jedné věty, coţ je vidět krásně na případu Událostí, které mění svůj kabát. Je to vítězství formy nad obsahem. Kdyţ to srovnáte s jinými evropskými televizemi, tak dokáţí v patnácti minutách říct daleko víc neţ oni za tři čtvrtě hodiny. Trošku bych si tím kálel i do vlastního hnízda, protoţe čtyřiadvacítka je můj srdcový projekt, protoţe jsem ji spoluzakládal. Celé vysílání čtyřiadvacítky rozhodně není špatné. Například pokud se divák podívá na zprávy v 16, tak bych si troufal říct, ţe jsou asi o 200 % lepší neţ celé Události. Události mají prostě léta nějaký tvar něčeho, co je nad tím - 29/144 -


28. 2. 2014

vším, a je to jenom ke škodě. To samé, ţe ve studiích ČT 24 se často dozvíte věci, které se v hlavním vysílacím čase nedozvíte, ani kdyby se člověk rozkrájel. Na současnou situaci nezbývá neţ říct to, ţe pokud je tam nějaká cenzura, tak můţe být, ale cenzura na rozdíl od PR se dá poměrně dobře odhalit tím, ţe pokud si člověk dohledá fakta, tak na ni přijde. Na dobře udělaném PR, které tam funguje osm, deset let, to nenajdete. A i kdyţ to najdete, tak nedohledáte důkazy. Předsedající Vítězslav Jandák: Ještě prosím otázku. Někdo z kolegů? Jestli chcete něco říct, máte ještě pár minut. Pan Petr Jahn: Mám tady napsané hlavní cíle, ke kterým jsme se nedostali. Vytrhnout současnou Radu ČT z letargie, ať uţ je způsobena čímkoliv, aby začala konečně konat a vrátit jí váţnost. Protoţe co si budeme povídat, my jako zaměstnanci, bylo by to asi stejné ve všech podnicích, jsme vţdycky jednání Rady poslouchali mírně řečeno s úšklebkem, protoţe to, co se tam občas ozývalo, rozhodně nemělo s profesionalitou a znalostmi o televizi co dělat. A je to léta nazpátek. Netýká se to ani této Rady, ani předchozí. Nemám k tomu co dodat. Předsedající Vítězslav Jandák: Dobře. Řečník: Mě moţná napadá jedna odlehčující otázka. Kdyţ jste působil v televizi do roku 2012, byl jste členem odborů nebo ne? Pan Petr Jahn: Jeţíšmarjá, boţe chraň. A to nejsem věřící. V České televizi nejsou jenom odbory pana Dekoje, jsou tam i jiné odborové organizace, které se chovají korektně, slušně. Já se obávám, ţe u Nezávislé odborové organizace, jak se jmenuje ta organizace pana Dekoje, uţ jde o schizofrenní starání se o medikaci zaměstnanců. Myslím, ţe to dokládá úroveň jejich jednání. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji vám moc. Pan Petr Jahn: Také vám děkuji.

- 30/144 -


28. 2. 2014

Předsedající Vítězslav Jandák: Teď poprosím pana Kukala. Je tady. Výborně, uţ ho vidím. Pane Kukale, dobrý den. Pojďte k mikrofonu. Je to jako u všech, pět minut máte na prezentaci a deset minut bude na otázky. Prosím, máte slovo. Pan Mgr. Dušan Kukal: Váţený předsedající, dámy a pánové, dobrý den vám přeji. Hezké páteční pracovní dopoledne. Pro mě je ohromné štěstí být v těchto krásných prostorách s vámi. Důvod je ten, ţe jsem měl v srpnu těţkou mozkovou mrtvici a malé šance na přeţití, ale díky převozu do ÚVN v Praze se to povedlo a dnes jsem přišel dokonce, i kdyţ jsem ochrnutý, po svých, jak vidíte, takţe na to setkání s vámi nikdy nezapomenu. Já se se štěstím setkávám celý ţivot. Uţ to, ţe jsem jako pracovník zahraničního obchodu čekal na delegaci z NDR u Kavárny Slavia a všiml jsem si, ţe v té budově sídlí AMU, coţ jsem předtím nevěděl, tak jsem se šel přihlásit na studia a i kdyţ tam bylo 500 lidí, tak mě, kluka z malého městečka a z prosté rodiny, vzali, i kdyţ brali šest lidí. Kdyţ jsem studoval, tak jsem měl ke studiu velmi dobré podmínky. Dokonce jsem mohl natočit dlouhý absolventský film, který se stal celkem známým v kuloárech, takţe jsem byl osloven některými známými reţiséry, například Evaldem Schormem, abych pro něj pracoval na Barrandově. Na základě toho, kdyţ v Československé televizi, Studio Bratislava, zbylo asi 15 mil., tak se musely nějak vrátit, protoţe tak to dřív bývalo a nebo musel někdo napsat do pěti týdnů seriál. A já jsem to s kolegou Martinem Bezouškou dokázal. Za pět týdnů jsme napsali třináctidílný seriál, které se kaţdé dva roky reprízuje na Slovensku a prodal se po celé Evropě. To bylo veliké štěstí. Jeden mladý dramaturg, který pracoval na Barrandově, kdyţ národní umělec Lipský hledal někoho, kdo by napsal crazy komedii pro výstavu filmů U Hybernů, tak si vzpomněl na nás dva rychlopsáče a my jsme za dva, tři týdny napsali Velkou filmovou loupeţ, coţ se stala pro Barrandov nejnavštěvovanějším filmem roku, a přijali nás do studia a měl jsem moţnost rozhodovat, jak jsem chtěl a dělat si opravdu třeba i s debutanty, kdyţ se nepracovalo ve skupině tvůrčího mládí, takţe jako první film jsem v jedné z nejlepších skupin, která tam pracovala, udělal Čas sluhů. Zase jsme dostali deset mezinárodních cen, dvě z kategorie festivalů A v Cannes a v Moskvě. Kdyţ se Barrandov formoval do nových tvůrčích skupin, tak jsem vyhrál výběrové řízení na šéfa tvůrčí skupiny pro děti a mládeţ, coţ byla slavná skupina, kterou vedl Ota Hoffman, a tam jsem pracoval aţ do zániku Barrandova. V tu dobu přijel vrchní management ze Zlína a řekl, ţe jsme si vţdycky trošku konkurovali a jestli bych nešel pracovat do Zlína, takţe jsem z ateliérů, kudy chodil Martin Frič, přišel do ateliérů, kde pracovala Hermína Týrlová a Karel Zeman. Bylo to zase ohromné. - 31/144 -


28. 2. 2014

Ve Zlíně jsme dokázali udělat tři hrané filmy, dvě pohádky a jeden film ze současnosti pro děti. Kdyţ z Barrandova majitelé propustili Václava Marhoula a nastoupil nový management, tak mě povolali zase zpět a nastoupil jsem do funkce uměleckého ředitele. Měl jsem jako dramaturga zaměstnaného Petra Jarchovského, a ve skupině Martina Bezoušky a pana Körnera, který dostal nedávno Českého lva za celoţivotní dílo, jsme vyvinuli scénář k filmu Pramen ţivota, který jsme pak v koprodukci s Českou televizí, Studio Ostrava realizovali. Barrandov se v té době měl prodávat nějakým Kanaďanům, kteří bydleli v prezidentském apartmá a neustále počítali halapartny a škrpále. Byli to podvodníci, ale nikdo to nevěděl. Já jsem v době, kdyţ se Barrandov ocitl ve slepé uličce, dostal nabídku z České televize, abych pracoval jako producent hrané tvorby pro děti a mládeţ, tak jsem ji po diskusi s kolegy na Barrandově přijal. Pracoval jsem v České televizi. Kdyţ tyto Kanaďany zatkla nikoliv CIA, ale FBI, protoţe to byli kriminální zločinci, tak jsem se zase na Barrandov vrátil a pracoval tam vlastně aţ do vzniku Barrandov TV. Tehdy jsme téměř všichni filmaři z Barrandova odešli, někteří jsou v České televizi, jako třeba producentka Helena Uldrichová, někteří jsou ve Zlíně, jako ředitel laboratoří, a vţdycky jsem si splňoval všechny sny a měl velikou radost, ţe jsem u toho. Teď, kdyţ mě oslovila Mezinárodní organizace pracovníků v kinematografii, abych kandidoval do Rady, tak jsem byl velice poctěn a říkal jsem si, ţe moţná uţ jsem přesně ve věku… Předsedající Vítězslav Jandák: Pane Kukale, uplynul čas na pět minut vaší prezentace. Děkuji. Teď je tady deset minut na otázky, které můţeme klást. Kolegové, prosím. Paní kolegyně. Poslankyně Nina Nováková: Já bych vás poprosila, abyste to dořekl, protoţe myslím, ţe jste se chtěl dostat k tomu, čím byste prospěl Radě České televize. To byl tento okamţik. Pan Mgr. Dušan Kukal: V mém věku uţ nemůţu mluvit o sobě, protoţe to nepůsobí dobře, ale musím. A to mělo být asi to, ţe jsem měl vţdycky štěstí, ţe jsem mohl pracovat. Kdyţ se rozpadal státní film, tak se to málokomu podařilo. Já jsem byl neustále v centru jakéhokoliv dění a tyto zkušenosti, protoţe jsem dneska vlastně největším odborníkem na hraný film, protoţe jsem ho jediný dělal, a film pro děti a mládeţ, zachránil jsem dva festivaly, jeden ve Zlíně, jednu přehlídku v Ostrově nad Ohří, obě dneska fungují ve vynikajícím stylu, tak jsem chtěl říct, ţe bych chtěl dělat to, ţe tyto zkušenosti zúročím ve - 32/144 -


28. 2. 2014

spojnici veřejnost, koncesionáři, generální ředitel a Česká televize. To, ţe je tady malý rybníček a všichni se známe a víme, kdo co umí, a tak dále, takţe si myslím, ţe jsem člověk, kterého nikdo neobalamutí a který, kdyţ se pustí do vyřizování nějaké stíţnosti, ţe ji dotáhne do konce. Děkuji vám. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Standa. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, pane magistře. Já vám gratuluji, ţe jste překonal zdravotní potíţe. Vy jste vlastně dostal kus ţivota navíc. Proč jste se rozhodl ho případně věnovat práci v Radě? A jak konkrétně si představujete svoji roli v Radě České televize? Pan Mgr. Dušan Kukal: Jednak proto, ţe jsem dostal ještě jeden ţivot, proto jsem si to rozmýšlel. Říkal jsem si, kdyţ přišla tato výzva, tak řeknu ano. Konkrétně si to představuji v tomto. Jednak jsem soudný člověk, takţe můţu pracovat v jakékoliv oblasti, ale hlavně v této oblasti hrané tvorby, která má v České televizi veliký potenciál, lidský, ale někdy negativní kritiky. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tam bych to neviděl nijak černě. Ani nevím, protoţe jsem strávil šest měsíců v posteli, teď jsem poprvé venku a hned u vás, takţe jsem samozřejmě slyšel po nemocnicích o televizi mnoho názorů. Je to takový Vox populi. Myslím si, ţe je o čem mluvit. Pokud vznikne souhra mezi vedením televize a Radou, tak můţeme docílit velmi dobrých výsledků. Tím, ţe jsem člověk komunikativní a ţe se nikde neprosazuji, tak si myslím, ţe tomu můţu napomoct. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Pan kolega. Řečník: Musím konstatovat a vysekávám vám poklonu, ţe váš seznam díla je úctyhodný, jak v produkci, tak dramaturgii. Je to také jedno z témat, které tady rezonuje debatami, současný způsob výběru témat, nových návrhů v televizi. A potom samozřejmě i produkce, jak komu se v uvozovkách přihrává nebo nepřihrává práce. Vy říkáte, ţe jsme malý rybníček a ţe se znáte. O tom nepochybuji. Chci se vás zeptat, jak tedy ten výběr námětů a potom zařazení do tvorby vnímáte? Je to v současné době správně průhledné? A pokud ne, jak byste to měnil. Děkuji.

- 33/144 -


28. 2. 2014

Pan Mgr. Dušan Kukal: Já si myslím, ţe to je správné a průhledné. Nemám zkušenosti, protoţe na ničem nepracuji, ale, ţe pracuje dramaturgie, je v pořádku, ţe autorům odpovídá, nabízená literární díla si přečte a odpoví, jestli je adaptovat nebo ne. Co se týče produkce, tak si myslím, ţe je správná věc, ţe se to zadává i jiným produkcím. Dělal jsem velikou drahou pohádku za 53 mil. Čert ví proč a taky jsme to dali soukromé produkci, protoţe ti lidé jsou filmaři a vědí, jak na to, zatímco kdyţ třeba u nás ve skupině debutoval Karel Janák hezkým příběhem, komedií Vetřelci v Coloradu, tak jsem procházel zprávy vedoucího výroby a tam byly tři hodiny pauzy. Nevěděl jsem, co ty tři hodiny dělali a oni sušili šaty fénem, protoţe se točilo na voru, zatímco kaţdý člověk, který pracoval u filmu, ví, ţe se dělají takzvané dubly, stejné dvoje kalhoty. Tady to produkce, která dělá v kašírovaných studiích, nevěděla, protoţe tam se rozhází listy, tančí víly a je to les. Ta práce je trochu jiná. Nejsem proti tomu, aby se věci zadávaly externím producentům. Kdyţ jsme dělali Jak si zaslouţit princeznu nebo Z pekla štěstí, tak to také dělaly soukromé produkce. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji. Pan kolega se hlásí. Řečník: Dobrý den, pane magistře. Vy jste tady zmínil, ţe jste dlouho pracoval ve Zlínském filmovém studiu. Jako Zlíňák jsem samozřejmě na všech těchto filmech odrostlý, čili skláním se před vašimi velikými zkušenostmi. Můţete to ještě trošičku víc objasnit. Dají se tyto vaše zkušenosti uplatnit v roli člena Dozorčí rady? Pan Mgr. Dušan Kukal: Já si myslím, ţe ano. Ale nemůţu vás o tom přesvědčovat. Řečník: Jestliţe byste konkrétně řekl, ţe tohle se mi bude hodit tady a tam. Pan Mgr. Dušan Kukal: Konkrétně se mi bude třeba hodit, ţe jsme ve Zlíně hodně dělali kromě hraných věcí také animované věci. Měli jsme zakázky z televize, pak uţ ode mě, na Boba a Bobka a podobné animované seriály. Taky s večerníčky se mi to hodí. Komu to zadat, jaké jsou firmy, znám všechna studia v republice a také to, ţe uţ můj syn, kterému je dneska 35, se rád díval na Krkonošské pohádky. Kdyţ jsem nastoupil do televize, tak jsem si řekl, proč jenom animace. I mí přátelé, kteří kreslí, to zabili tím, ţe to není pro dětskou duši. Takţe jsem řekl, kdyţ se povedl jeden hraný, udělejme třeba medvídky a vznikly Medvědi brum, brum, brum, velice oblíbené a pořád reprízované. A šlo to. Najednou byl hraný seriál se

- 34/144 -


28. 2. 2014

zvířátky, který pokračoval, další věci uţ jsem neviděl, vydrou atd. Věci se dají měnit, ale do toho nechci programovému oddělení mluvit. Řečník: Děkuji. Já jsem chtěl vaši reakci. Jsem spokojen. Předsedající Vítězslav Jandák: Děkuji, pane kolego. Nevidím na konec pravého spektra. Je tam otázka? Je. Pan Korte. Prosím. Poslanec Daniel Korte: Omlouvám se, já to trošku odlehčím. Jste člen KDU-ČSL? Soudím tak podle kravaty, kterou členové této strany mají povinně jako uniformu. Pan Mgr. Dušan Kukal: Ne, já mám kravatu s koňmi, protoţe jsem koňař. (Veselost v sále.) A jinak mám ţlutomodré oblečení, protoţe jsem se narodil v Teplicích, a to je barva tohoto města, nejen Vatikánu a Ukrajiny, ale i Teplic. Protoţe jsem tam měl starého otce, tak jsem tam strávil od roku 2008 několik měsíců, takţe jsem k městu přilnul a chodím tam i na fotbal. Předsedající Vítězslav Jandák: Ještě nějaká doplňující otázka ohledně KDU-ČSL? (Veselost v sále.) Není, děkuji mockrát. Pan Mgr. Dušan Kukal: Ale do Ostrova nad Ohří k nám jezdil na přehlídky ministr kultury pan Talíř. Je to regionální malá akce, a to je od něj hezké. Předsedající Vítězslav Jandák: Máme ještě čas, jestli byste chtěl dodat něco ke svému působení v Radě, protoţe tam je ještě přes minutu čas. Pan Mgr. Dušan Kukal: Vţdycky se to musí řídit tím, kdo v Radě bude. Jak budeme na sebe slyšet a jestli budeme vyhovovat. A taky je to lídrem, kdo Radu povede. Předsedající Vítězslav Jandák: Prosím. Řečník: Napadá mě také něco, odlehčím. Kolega Korte sedí příliš vpravo, kdyby si přisedl blíţe, tak lépe uvidí. Ale nebudu to zlehčovat. Kdyţ hovoříte o Radě, kdo tam bude, tak si zkuste představit hypotetickou situaci, ţe dojde třeba k debatě o rozpočtu, kde, jak - 35/144 -


28. 2. 2014

tuším, vy byste vţdy byl určitě pro více financí do původní tvorby, do vlastních produkcí a proti vám by třeba seděl někdo, kdo by bojoval za více financí do zpravodajství, teď si vymyslím, aby Česká televize měla více zahraničních zpravodajů. Jak byste se v tuhle chvíli zachoval? Stál byste si za svým a otevřeně bojoval? Pan Mgr. Dušan Kukal: Otevřeně bojoval a kdyţ bych prohrál, tak bych uznal, ţe kolega má pravdu. Ale jinak lidé chtějí hranou tvorbu. Předsedající Vítězslav Jandák: Akorát jsme přesně vyčerpali čas. Pane Kukale, děkuji vám moc. Pan Mgr. Dušan Kukal: Dámo a pánové, na shledanou. Předsedající Vítězslav Jandák: Předávám slovo panu předsedovi. Pane předsedo, na řadě je paní Milena Macková. Předsedající Martin Komárek: Paní Macková, prosím. Paní JUDr. Milena Macková: Váţený pane předsedo, dámo a pánové poslanci, dovolte mi, abych se v krátkosti představila. Působila jsem 25 let v oblasti telekomunikací. Pracovala jsem jak ve sféře státní správy, tak i ve sféře soukromé. Jsem právníkem se specializací na evropské telekomunikační právo, nebo chcete-li na právo elektronických komunikací. Předmětem mého profesního zájmu je harmonizace hlavně české legislativy do právního řádu České republiky a právního řádu s tím souvisejícího Evropského společenství. Jsem spoluautorem zákona o elektronických komunikacích, do kterého jsem samozřejmě implementovala nový regulační rámec Evropského společenství z roku 2003. Pracovala jsem samozřejmě i na novele zákona o rozhlasovém a televizním vysílání v kontextu s digitálním televizním vysíláním. Ráda bych teď krátce vysvětlila svoje důvody mého zájmu o členství v Radě České televize, protoţe jsem přesvědčena o tom, ţe Rada by měla fungovat jako sbor diverzifikovaných - osobnostně, názorově, ale také i odborně. Svoji přidanou hodnotu v tomto kontextu vidím především v tom, ţe bych mohla uvaţování Rady obohatit o pohled související právě s evropskou a českou mediální legislativou, aby působení České televize harmonizovalo poţadavky Evropské unie. Snaţila bych se samozřejmě také nasměrovat pozornost Rady k určitým strategickým tématům. Myslím, ţe Rada by kromě reflexe běţného - 36/144 -


28. 2. 2014

fungování, jak funguje teď, měla věnovat více pozornosti a uvaţování hlavně budoucímu směřování veřejnoprávního mediálního prostoru. Jako orgán se domnívám, ţe by měla představit kontinuitu vize televize nekomerčního média jdoucí za horizont mandátu jednoho ředitele. Měla by trvale a průběţně poskytovat managementu impulsy, vidět televizi v horizontu alespoň příštích deseti let. Podívejme se o dekádu zpátky. Před deseti lety neexistoval You Tube, neexistovaly internetové sluţby. Šířit audiovizuální obsahy v té době bylo moţné pouze s výjimkou kina prostřednictvím mediatypu televize. Víme, jak tomu je dnes. Víme, ţe jako vedlejší efekt televizního vysílání jsou na stole obrovská čísla sledovanosti videoportálu. Uveďme příklad. Jistě jste zaznamenali, ţe více neţ 600 tisíc diváků v jednom dni sledovalo portál České televize prostřednictvím internetu v reflexi na nedávnou olympiádu v Soči. A to je, váţení, úţasné číslo. Máme zkušenost s tím, ţe informace a komentáře se k nám dnes rychlejší šíří prostřednictvím sociálních sítí a obecně internetu. To všechno je dnes na stole. Jak to bude za deset let? Jak se v tomto dynamickém informačním toku bude redefinovat role média veřejné sluţby? Jak vidět Českou televizi v procesu konverze mediatypů televize a internetu? Myslím si, ţe nejsou jen filozofujícím tématem, ale jsou samozřejmě i námětem vztaţeným k obsahu televizního vysílání a televizní produkce. Jak budou televizní formáty vypadat v éře plné interaktivity? Domnívám se, ţe Rada by měla v tomto smyslu vlastnit také určitou míru jasnozřivosti. Zmínila jsem zde čísla v souvislosti s tím, čemu zřejmě… Předsedající Martin Komárek: Moc se omlouvám, ale pět minut uplynulo, jestli to můţete stručně uzavřít. Omlouvám se, ale všem lidem měříme stejně, takţe vám nemohu dát více času. Nezlobte se. Paní JUDr. Milena Macková: Dobře. Zkrátím to. Svůj přínos vidím v tom, ţe bych mohla být prospěšná v této sféře, to znamená ve sféře přenosu televizního vysílání prostřednictvím sítí elektronických komunikací. Důleţité je tady také říci, jak bude vypadat interaktivnost televize do budoucna. Poslanec Martin Komárek: Já teda na to naváţu. Vy jste poloţila spoustu zajímavých otázek, ale máte vizi, jak to... Rada řekněme by měla nastolovat nejen problémy, ale třeba říct, jak to bude. Ale co já vím, tak nikdo netuší, jak bude vypadat internet za deset let.

- 37/144 -


28. 2. 2014

Paní JUDr. Milena Macková: Přesně tak, pane poslanče. Můţu vám na tuhle otázku odpovědět takto: Dnes uţ na stole samozřejmě jsou jisté přípravy v Evropské unii, to znamená do horizontu roku 2020. Tady tato oblast je samozřejmě zaměřena na nastolení páté mobilní generace. To znamená, bude se tady měnit určité kmitočtové spektrum. Co se týče zákona, zákon říká jasně, ţe Rada můţe dávat různá stanoviska, odborná, technická. A v tom vidím ten přínos, kdy tato stanoviska můţe Rada poskytnout České televizi. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím Martin Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Já bych se chviličku zastavil u digitalizace, kde vidím tady, ţe jste byla u toho, u zdroje. Tak dneska je to v nějaké fázi, šíří se dejme tomu HD formáty vysílání atd. Tak bych se vás zeptal na váš názor, jak hodnotíte tady v České republice, jestli se to povedlo. Jak třeba i Česká televize ve vztahu k digitalizaci. A vím, ţe teď do dopoledne to nepatří, ale pokud bych vás mohl poprosit i pár slov k rozhlasovému vysílání a k rádiím, která digitalizace teprve čeká. Paní JUDr. Milena Macková: Děkuji za tu otázku, pane předsedo. Myslím si, ţe důleţité je tady říci jednu podstatnou věc. Já jsem samozřejmě byla u toho zrodu, to znamená vytvářela jsem koncepci digitálního televizního vysílání. Musím říct, ţe se tady toto povedlo, protoţe je v současné době pokrytí 99,9 % obyvatelstva na území České republiky. To samozřejmě Česká televize splnila uţ v roce 2010, to znamená, splnila zákonnou normu, to, co jí bylo stanoveno. Jak byla ta druhá otázka? Poslanec Martin Kolovratník: Hlavně ve vztahu k televizi, jestli si myslíte, ţe proces proběhl OK i technicky? Paní JUDr. Milena Macková: Myslím si, ţe ten proces proběhl OK a ţe se s tím Česká televize velmi dobře vypořádala. Jako médium, samozřejmě. Poslanec Martin Kolovratník: A rozhlasové vysílání? Paní JUDr. Milena Macková: To je otázka samozřejmě přípravy zase právě s nástupem nových technologií. A z toho mám trošku malinkou obavu, protoţe bude znamenat samozřejmě i pro Českou televizi samozřejmě zvýšení určitých nákladů. Protoţe pořízením nové technologie, vy jste tady hovořil ještě, teď jsem si právě vzpomněla, protoţe - 38/144 -


28. 2. 2014

jsem trošku nervózní, na to HD TV vysílání. Samozřejmě HD TV má určitou kvalitu. Ale dnes uţ je nutné uvaţovat o tom, co bude dál. Další technologie. Tam bude UHD TV, to je další formát rozšíření kvality. Tady se musíme samozřejmě zamyslet i nad další otázkou: Bude tato sluţba dostupná opravdu všem vrstvám obyvatelstva? To znamená i těm nízkonákladovým? To jsou všechno otázky, které jsou zde na stole, které se musí řešit. Částečně jsou samozřejmě i politickým problémem, politickou diskusí. Protoţe samozřejmě Česká televize je nějakým způsobem limitovaná svými finančními prostředky. Poslanec Martin Kolovratník: K tomu si dovolím doplňující dotaz, který s tím souvisí. Budeme v nějaké době řešit otázku poplatků a z čeho všeho platit. Dnes máme nějakou definici, která je opravdu velmi stará. A to je věc, která úzce souvisí s rozvojem digitalizace. A teď třeba přijde na stůl otázka – mají nechci říct domácnosti ale třeba firmy platit i ze všech mobilních telefonů, z notebooků? Budou takovéhle konkrétní otázky. Jak tady byste to viděla? Paní JUDr. Milena Macková: To je skutečně věc opravdu diskuse, protoţe pokud budete chtít zvýhodňovat jednu skupinu oproti druhým, můţe to být diskriminační pohled. Protoţe televizní diváci budou platit a zatím neproběhla diskuse, zda se bude platit i z mobilních ... prostřednictvím internetu. Ještě jestli bych se mohla zaměřit na otázku, která mě v souvislosti s tím napadla. Samozřejmě rozvojem sociálních sítí tady cítím velký problém v tom, ţe samozřejmě se šíří informace neuvěřitelnou rychlostí. Ale samozřejmě i s komentářem, který mnohdy nemusí odpovídat objektivitě. To znamená, Česká televize se musí přizpůsobit tomuto prostředí. To znamená, musí najít prostředek k tomu, aby naplnila všechna tato očekávání. Poslanec Martin Komárek: Paní Nina Nováková. Poslankyně Nina Nováková: Paní Macková, já bych se chtěla zeptat: Z vašeho pohledu je jasné, ţe vlastně Česká televize je v podstatě v obrovském závodě a v něm by měla nějak obstát, proto se musí dívat dopředu. Ale přece jenom, vy jako potenciální člen Rady České televize byste zastupovala celou veřejnost. A já bych se vás chtěla zeptat: Vidíte něco, v čem Česká televize jako veřejná sluţba je přece jen nezastupitelná a v čem by mohla dodat tomuhle závodu klid? Protoţe to má jen ona?

- 39/144 -


28. 2. 2014

Paní JUDr. Milena Macková: Je to jednoznačné, děkuji za tuto otázku, paní poslankyně, protoţe televize jako veřejnoprávní instituce musí být vzdělávacím pořadem, tzn. musí objektivně informovat obyvatele, vyváţeně. A toto všechno televize musí skutečně obsahovat. To znamená, v tomto vidím smysl toho, kdy televizní vysílání musí informovat a samozřejmě učit širokou veřejnost různým problémům. My tady máme v zákoně třeba napsáno, ţe musí šířit právní vzdělání a to je důleţité říct, protoţe skutečně dnešní občan v dnešní společnosti musí být chudák, aby se vyznal v dnešní legislativně, v dnešních zákonech. Vţdyť se podívejte kolik zákonů jako poslanci tady schvalujete. Vţdyť je to obrovské mnoţství. A teď tady na stole máme nový právní kodex, který samozřejmě občany musí nutně zajímat, protoţe se podle něho musí řídit. Takţe v tomto vidím nezastupitelnou úlohu České televize. Velice kladně třeba hodnotím diskuse, debaty, třeba Hyde Park, Ekonomika 24 atd., protoţe to si myslím, ţe je důleţité, ţe ten informuje objektivně veřejnost v určité oblasti. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Hlásil se kolega Birke, pak kolega Berkovec. Prosím uţ ve stručnosti, čas se chýlí ke konci. Poslanec Jan Birke: Děkuji mnohokrát. Dobrý den, paní Macková. Měl jsem připraveny tři otázky, nechci vás trápit, rozumím tomu vašemu pohledu a velmi profesionálnímu přístupu k IT technologii a k tomu budoucnu, tomu rozumím. Nicméně dovolím si vám poloţit otázku jako potenciální kandidátky do Rady. Jaký máte názor na současnou programovou skladbu České televize? Paní JUDr. Milena Macková: Myslím si, ţe je dostatečná. Příkladně uvedu zpravodajství ČT 24, které v podstatě velice kladně hodnotím, je v podstatě fenoménem na evropské úrovni. Ale samozřejmě je tady určitá skladba, která si teprve hledá cestu. To znamená třeba ČT art. Myslím si, ţe takový program můţe být samozřejmě hodnotný, plně hodnotný pro určitou skupinu obyvatelstva. Takţe asi tak. Poslanec Martin Komárek: Poslední otázka pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, paní doktorko. Vy jste se podílela na tvorbě zákona o elektronických komunikacích. Určitě se shodneme na tom, ţe obrovsky narostl počet těch, kteří sledují vysílání České televize pomocí nových médií. Coţ znamená - 40/144 -


28. 2. 2014

odliv těch, kteří vyuţívají klasického terestrického vysílání. Jak se díváte na to, co to samozřejmě provází, a to je odliv koncesionářských poplatků. Jak byste to řešila jako člen Rady? Protoţe do budoucna to bude narůstat a znamená to obrovské zmenšení příjmů pro Českou televizi. Paní JUDr. Milena Macková: Samozřejmě bez nutných analýz a bez nějakých studií si netroufnu odhadovat. Samozřejmě musí být na stole nějaká reálná čísla a pak se teprve k tomu můţeme vyjádřit, jestli sníţit nebo zvýšit poplatky a podobně. Ale máte pravdu, ţe se můţe stát, ţe bude odliv sledovanosti televizních diváků prostřednictvím televize, protoţe to uţ vidíme teď. Hlavně mladí. Poslanec Martin Komárek: Poprosím, skončeme, časový limit jsme vyčerpali, ale to podstatné jste myslím řekla. Děkuji mockrát a poprosím dalšího Ivana Doudu. Pan PhDr. Ivan Douda: Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové, dobrý den, hosté. Trošku se obávám, ţe budu ve velkém kontrastu s předchozím. Vidíte, připravil jsem si taky papír, vtipně, ale nic na něm není. Ale těšilo mě, ţe jste měli uţ v průběhu těch pár minut, co jsem tady, smysl pro humor. Pan Korte mě jistě zařadí spíše mezi Zelené, nemám kravatu a jsem trošku dandyovsky oblečen. Takţe si dovolím to spíš celé odlehčit, protoţe myslím, ţe musíte být uţ trošku ztýraní mnoţstvím uchazečů a vznešených řečí. Ne? Tak to je dobře. Ale udělám vám ještě radost. Jdu teď z práce a tam bylo pět lidí a já jsem se jich ptal v momentálním osvícení, kolik lidí má parlament, respektive kolik lidí má Sněmovna a kolik Senát. Hádejte, kdo to věděl? Pardon, hádejte, no, můţu se zeptat? Všichni věděli Sněmovnu, 200. A nikdo nevěděl Senát. Nevím, jestli vám to udělá radost nebo ne. Ale abych šel ke své věci. Já svoje párminutové vystoupení pojmu jednak trochu odlehčeně. Konrad Lorenz, etolog, kdysi říkal, ţe bohuţel nebereme humor dosti váţně. Ale v úvodu bych rád opravil, moţná také pokud jsou tu novináři, nejsem delegován nějakou vojenskou institucí, jak bylo na serveru iDNES, ale Výborem dobré vůle Olgy Havlové, kde jsem se nachomýtl jako drogový expert, tak mně Olga tehdy zavolala a od té doby tam sedím. No a uvědomil jsem si, ţe

vlastně teď k vám vedu předvolební, volební i povolební řeč.

Vy znáte tuhle situaci určitě dobře. Je to hezké, ţe tři v jednom, ţe jo? První volba uţ proběhla, teď probíhá druhá a dá-li pánbůh a vy, tak se dostanu do té třetí. A protoţe jsem uţ kdysi před 35 lety byl také školitelem komunikace, tak vím, ţe volební řeči mají mít nějakou strukturu a mám začít nějakým odlehčeným vtipem a podobně. - 41/144 -


28. 2. 2014

Kdyţ dělám protidrogové přednášky, tak své posluchače rozhýbávám. Netroufám si vás poţádat o to, abyste zvedli ruce a zamávali a vyrobili si endorfiny. Novináři ne, nebudu jim to předvádět. Já pak naváţu na to drogové u vás, protoţe jste moji voliči, tak bych vás měl něčím zaujmout a měl bych vám něco slíbit, samozřejmě. Tak já to spojím do jednoho. To vtipné by mělo být a měl by to být nějaký slib. Takţe bych si troufnul vás trochu korumpovat. Pokud byste v budoucnosti měli někdo z vás problémy s alkoholem nebo s drogami, tak i kdyţ mě nezvolíte, tak jsem vám samozřejmě k dispozici. Samozřejmě nápor v parlamentu je velmi silný a ukázalo se, ţe někteří poslanci tomuto náporu neodolali. A bude to zadarmo, abych si vás koupil ještě víc. Tak a teď opravdu uţ k samotné věci. Chci pojmout těch pár minut jako osobnostně. Moje motivace, ta úplně původní, jsem psycholog, tak bude samozřejmě sobecká.

Nějaké

potěšení z toho, zřejmě zbytky mého narcismu nebo 70letého testosteronu, coţ uţ není moc. Ale nebude to motivace, o které se zmínil Karel Steigerwald, jestli jste to četli ve středu, ţe my důchodci si chceme přilepšit, abychom neupadli do důchodcovské bídy, nebo tak nějak to bylo napsáno. Takţe to ne, já jsem docela finančně dobře zabezpečen a moje profese mi umoţňuje pracovat aţ do smrti nebo do úplné demence. Takţe to jsou ty motivace. A teď, co asi nabízím. Nabízím sebe jako osobnost, nabízím svoji zkušenost s vedením sice malého, ale přece jenom podniku, i kdyţ nestátního, zdravotnického. Nabízím svůj smysl pro humor. Nabízím svoji zkušenost s televizí. A to tak, ţe pasivní jako divák. Jsem starý pán a pamatuji ještě ty malinké televize. Ale také tu aktivní. V průběhu 35 let, co jsem pracoval s televizemi, jsem měl stovky různých štěků do zpráv. Ale taky jsem moderoval některé pořady, dokonce jeden politický pořad. Asi to nepamatujete. To bylo Ve středu, se to jmenovalo, bylo to ve vládě a prošla tam spousta politiků a pak mě z toho vyhodili, protoţe jsem se neprozřetelně odváţil říct, ţe televizní poplatky jsou daní. A to byla ta poslední kapka, za co jsem vyletěl. A pak jsem měl na Nově takový polední pořad. Chci být hodně stručný a tohle byly jenom takové útrţky, takţe nechám teď spíš na vás, co byste se chtěli zeptat. Poslanec Martin Komárek: Děkuji a děkuji i za tu nabídku, ale předpokládám, ţe nikdo z volebního výboru ji nevyuţije. Vidíte, ţe uţ doba pokročila a jsme zcela střízliví. Pan Korte se ptá.

- 42/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Já děkuji za upřímnost. Takţe vy jste udělal tu chybu, ţe jste televizní poplatek formuloval jako daň, tak by mě zajímalo, jestli jste se ze svých chyb poučil a jestli byste to dneska řekl znovu. Pan PhDr. Ivan Douda: Ano, poučil jsem se z toho, řekl jsem vám to dnes znova. (Smích.) Poslanec Martin Komárek: Já si na to dovolím navázat. Myslíte si, ţe je správné, aby byla televize financována touto pseudodaní, kdyţ to řeknu takhle opatrně, anebo byste ji financoval jinak? Pan PhDr. Ivan Douda: Já myslím, ţe to má být kombinace. Samozřejmě je tam ještě nějaká reklamní moţnost. Mimochodem já sedím také v etické komisi Rady pro reklamu. Nevím, jestli jsem to tam zmínil. Kterou, pokud budu zvolen – to je na vás a na pánubohu – tak bych ji asi musel opustit. Takţe já myslím, ţe to má být kombinace a protoţe je to veřejná sluţba, tak veřejnost si to má platit. Je tam otázka samozřejmě míry. Ta obecná bulvarizace, a teď bych říkal uţ ty vznešené věci, které znáte taky, samozřejmě probíhá a televize se jí do určité míry přizpůsobuje. Já to velmi sleduji. Něco se mně tam docela nelíbí, některé ty soutěţe a některé věci, které si platíme z daní, ty bych raději neplatil. Mám také pocit, ţe někdy jsou někteří lidé přepláceni. Moje honoráře, pokud jsem tam pracoval, tak byly podstatně niţší neţ jsem četl některé jiné honoráře, atd., atd. Já jsem velmi šetrný člověk, to je jedna z mých nevýhod. Zapomněl jsem zmínit v tom entrée svoje nevýhody. Mimochodem taky věk, mně je 70 let. A to znamená, ţe nemůţu slíbit, ţe dojedu mandát natoţ ţe bych ho opakoval. Ale jsem jenom asi o tři nebo čtyři měsíce mladší neţ pan prezident, takţe moţná bych ještě zvládnul Radu pro Českou televizi. Stačilo to? Poslanec Martin Komárek: Ano. Další otázky, prosím. Kolega Berkovec. Pan PhDr. Ivan Douda: Pokud se nebudete ptát, já se nebudu zlobit. Jestli byste chtěli ušetřit čas. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, pane doktore. Vy máte za sebou úţasnou práci v oblasti prevence drog. Nemáte pocit, ţe dneska pro mnoho lidí je televize jako fenomén taky taková droga, ţe ztrácí kontakt s normálním ţivotem. A jak byste zajistil více

- 43/144 -


28. 2. 2014

zpětných vazeb jako člen Rady? Protoţe si myslím, ţe to je úplně jiná role neţ u těch lidí, kteří zajišťují program a jsou v tom jakoby. Pan PhDr. Ivan Douda: Druhá část otázky je pro mě momentálně strašlivě sloţitá. To první, ţe televize můţe být drogou, já to nemám moc rád, protoţe televize má jakýsi návykový drogový efekt, to je pravda. Ale jinak, abych vás dovzdělal, novináře hlavně, samozřejmě, tak droga je chemická látka, která ovlivňuje psychiku. Ale jinak drogový efekt má například i bytí v parlamentu, v politice a podobně. To tak je a myslím, ţe televize je relativně málo škodlivou drogou. Ovšem pokud je naduţívána a špatně pouţívána, tak samozřejmě, ale to záleţí také hodně na pracovnících televize a to uţ je hodně sloţitá otázka. A pokud budu zvolen, tak na tomhle bych se teda chtěl taky trošku podílet. To je pravda. Poslanec Martin Komárek: Pan Birke, prosím. Poslanec Jan Birke: Děkuji, dobrý den. Musím říci, ţe nemusím mávat rukama, mně endorfiny naprosto rozzářily, protoţe jste mě velmi pobavil. Chtěl bych vám moc poděkovat za práci, kterou děláte pro prevenci drog, toho si velmi váţím. Jsem zároveň starosta, takţe vím, o čem mluvím. Pan PhDr. Ivan Douda: Děkuji. Pardon, odkud starosta? Já jsem původně z Hradce Králové. Poslanec Jan Birke: To není podstatné. Tak jsme krajané, já jsem Náchoďák, Králohradečák. Pan PhDr. Ivan Douda: Jak se vyčuchají Východočeši. Poslanec Jan Birke: Sekundu, vydrţte chviličku, chápu, ţe jsem vás taky rozhýbal. Nicméně moje otázka bude velmi jednoduchá, budou dvě. Koncesionářské poplatky: zvýšit ano nebo ne? Druhá otázka: rozpočet České televize, je dostačující, nebo sníţit anebo zvýšit? Děkuji. Pan PhDr. Ivan Douda: Já bych odpověděl: Permanentně dělat revizi toho, co je potřebné, co to stojí. Vlastně permanentní cost benefit studie, se tomu říká. Čili tohleto je - 44/144 -


28. 2. 2014

myslím opravdu dlouhodobý proces a já si netroufám říct, jestli zvýšit, sníţit. Kdyby bylo po mém, já mám takové to hradecké ţivnoego, upřímně řečeno, tak bych spíš rozpočet sníţil. Mám pocit, ţe jsou tam rezervy, ale netroufám si jít do detailů, upřímně řečeno. Poslanec Martin Komárek: Kolega Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Já se vás zeptám jako bývalý novinář. Vy učíte, jste pedagogem, byť v jiném oboru neţ v ţurnalistice. Ale jak vidíte současnou kvalitu i odbornost novinářů? A bavme se o České televizi, tak o lidech, kteří pracují v České televizi. A můţeme zkusit i tu otázku odborně, to znamená, kdyţ vy s nimi hovoříte nebo jste zpovídán, jak vnímáte jejich znalost problému? Pan PhDr. Ivan Douda: Moc děkuji. To je jeden z problémů nebo jedna z věcí, kterou bych rád případně si tam prosadil. Za mnou jezdí nejrůznější televize uţ opravdu desítky let. Střídá se tam spousta, spousta novinářů. Je zcela výjimečné, ţe o tom něco vědí. Ta moje myšlenka je v tom, ţe moţná ČT by měla být příkladem i v tom, ţe by to byli specialisté, kteří by jezdili na témata. Já dokonce bych byl rád, kdybych mohl pro ČT, pro zpravodajství, publicistiku udělat nějakou přednášku o tom, aby furt nemluvili o závislosti, protoţe závislost je jenom jedno a dokonce menší riziko u většiny drog atd. atd. Čili co se týče mé profese, tak nemám moc dobré zkušenosti. Na druhou stranu musím říct, ţe si to nechají vysvětlit a ţe hrubé přešlapy jsem tam uţ dlouho neviděl. Kromě těch primitivismů, které pochopitelně z nedostatku informací se tam objevují. Poslanec Martin Komárek: Kdo se hlásí dál? Ne-li, tak si dovolím poloţit otázku. To není otázka jenom pro psychologa, ale pro případného budoucího člena Rady. Jak vidíte vztahové problémy mezi ředitelem, vedením zpravodajství a jednotlivými zpravodaji? Pan PhDr. Ivan Douda: Tak to je zatím nejzáludnější otázka, kterou jsem dostal. Samozřejmě, je to pochopitelně problém, protoţe ta podřízenost, nadřízenost je tam taková trošku rozházená, závislost Rady na řediteli a naopak řediteli můţe způsobovat a záleţí to na kvalitě osobnosti ředitele i členů Rady. Většinou se v těch velkých skupinách najde někdo, kdo bojuje hodně s tím ředitelem. Kdo dokonce do jisté míry můţe zablokovat přiměřenou komunikaci atd., atd. Tohleto je opravdu velmi, velmi silná otázka, musím říct. Moje - 45/144 -


28. 2. 2014

zkušenost z komisí jednak jako psychologa, jednak jako člověka, který uţ nemusí dělat kariéru, není na tom existenčně závislý, tak já si mohu dovolit některé věci pojmenovat natvrdo. Nemusím se bát, takříkajíc. Čili myslím si, ţe by tam měl, a teď nezávisle na mně, být někdo takový, kdo si tohleto můţe dovolit, kdo je dostatečně svobodný. Já jsem měl dokonce jedno velké téma pro televizi. Teď nevím, jestli vám ho mám prodat: tzv. velkého glosátora. Ţe by seděl u zpráv, významná a dobře formulující osobnost a hned by řekl: Tenhleten politik nám tady vlastně říká věci jenom proto, aby vypadal, bla, bla, bla, bla. Ale teď jsem trošku utekl od původní otázky. Ale je to opravdu komplikace. Zase, je potřeba to znovu a znovu reflektovat. Poslanec Martin Komárek: Děkuji a pan kolega Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Pane doktore, prosím vás, my jsme se tady dotkli osobnosti, neosobnosti. Myslíte si, ţe vůbec náplň Rady je dostatečná nebo by mělo dojít v budoucnu a od toho jsme my poslanci, k určité rekonstrukci celého modelu, který je nastaven? Tak jak je to řekněme v jiných zemích, řekl bych moţná civilizovanějších, kdy se kontroluje především vyváţenost, kdy se v Radě nesuplují některé jiné činnosti a podobně. Takţe chtělo by to zřejmě, nevím a nenavádím vás k tomu, ale nový zákon o České televizi, řekněme. Uţ uplynulo dost doby, nevím, zajímá mě váš názor. Pan PhDr. Ivan Douda: Souhlasím, ano. Já si trošku pamatuji, pokud se nemýlím, ţe původní verze byla trošku jako rada moudrých. To byly ty počáteční verze, ţe prestiţní lidé by tam měli sedět. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, ušlechtilí lidé. Pan PhDr. Ivan Douda: Tak. Pak se to trošku politizovalo, abych tak řekl. A já vidím podle toho, kdo tam je všechno přihlášen, co se o tom píše, nejsem úplně naivní, ţe tam ta politická nechci říct přímo, ţe je ten člověk politik, ale ta nějaká vazba k některým partajím byla docela tradiční. Já to dokonce vím od svého kolegy, který dneska sedí v Radě, ţe tohle tam vţdycky bylo nějakým způsobem. Takţe ano, bylo by to potřeba. Ale teď je otázka kdo a jakým způsobem to bude vybírat. To je skoro na referendum, abych tak řekl. Ale to tam bude Karel Gott a nevím kdo, a to je zase druhá... I kdyţ ten by tam moţná patřil, upřímně řečeno. Ale ano, je to velké téma a já bych se přimlouval za to moţná lehce to strukturovat, ţe by to - 46/144 -


28. 2. 2014

nebyli jenom specificky odborníci televizní, ale z různých oblastí od právníků, umělců aspoň jeden psycholog nebo psychiatr, ţe by to bylo pestřejší. Vlastně to, co jsou diváci a posluchači, aby je to víc reprezentovalo. Poslanec Vítězslav Jandák: Můţu ještě doplnit? Poslanec Martin Komárek: Poslední otázka uţ. Poslanec Vítězslav Jandák: Poslední, děkuji. Víte, já myslím, ţe my tady zápolíme a někteří vaši předřečníci uţ se toho dotkli, my neustále zápolíme s tím, co je to veřejnoprávní, Evropská unie na to má sedm názorů, co to je. Neustále se chystá seminář v Evropské unii, ţe se nově bude definovat veřejnoprávnost. Odkládá se to uţ pět let, toto téma. Víte, existují země, které mají velice zvláštní model, to znamená, mají privátní televize a vţdy jedna z těch televizí soutěţí nebo více jich soutěţí o to, zda dostane smlouvu o veřejnoprávnosti na ten který rok. To je třeba Španělsko, ţe tam se soutěţí o to a ti dostanou teda a za to jsou nějakým způsobem odměněni, ta televize. A je to pro ni i určitá prestiţ. Další rok to můţe být jiná soukromá televize, protoţe tady máme problémy neustále v tom, ţe tady jsou normální zaměstnanecké poměry. Já nesmím říkat, pan Korte kritizuje, ţe říkám svoje názory, ale... Čas, dobře, jindy jsme byli tolerantnější. Ale teď jde o to, jakým způsobem to namístněte do té krabičky, ţe teda televize naše, vaše a podobné věci, kdyţ ředitel někoho vyhodí, tak je zločinec, kdyţ zrovna s tím většina nesouhlasí. Víte, já si myslím, ţe je nutno - a je to před námi před zákonodárci - hledat nový model i před vámi moţnými členy této Rady. Asi tak. Pan PhDr. Ivan Douda: Určitě. Na to mohu říci jenom ano. Ale ta technika a ty detaily potom, ďábel je ukryt detailech. Ale jinak ta myšlenka je úţasná, ta soutěţ do toho určitě. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Já také děkuji, čas je vyčerpán. Děkuji vám, pane Doudo a prosím pana Václava Dvořáka. Pan PhDr. Ivan Douda: Děkuji a přeji hezký víkend, nashledanou. - 47/144 -


28. 2. 2014

Pan Václav Dvořák: Dobrý den. Moje jméno je Václav Dvořák, jsem absolvent filmové fakulty. Ţivil jsem se dlouho filmem jako reţisér, dokumentarista. Po 90. roce jsem zaloţil menší reklamní agenturu, takţe jsem vyráběl reklamy a potom jsem obsahoval celou škálu reklamních činností, která u nás probíhala. Stal jsem se občanským aktivistou kvůli tomu, ţe jsem naprosto nespokojen s tím, jak nás naše média informují. Především veřejnoprávní televize. K tomu mému nevím, co bych dál řekl, všechno jsem napsal do curriculum vitae. Poslanec Martin Komárek: Děkujeme za zkrácení vašeho projevu, to je sympatické. Máme víc času na otázky, vy na odpovědi. Takţe pan Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, rád bych se přihlásil. Prosím vás, vy jste vlastně nezávislý filmař, nezávislý novinář. Já jsem, jestli jste to vy, ptám se, viděl některé vaše opusy v České televizi. Pan Václav Dvořák: Je to moţné, ano. Poslanec Vítězslav Jandák: Ukradené Kosovo a podobně. Byl to velký problém se dostat na obrazovku? Ţe jste se tam dostal, zaplať bůh za to. Ale jak to byl velký problém? Pan Václav Dvořák: Byl to velký problém. V podstatě došlo víceméně k zákazu, protoţe redakce dokumentů řekla, ţe k tomu dokumentu, to byl rok 2008, ale točil jsem to, měl jsem hotový materiál v roce 2006, pak jsem dva roky čekal neţ se rozhoupe dramaturgie, potom naštěstí přišla nová programová ředitelka, která rozhodla, ţe by se z toho něco mělo udělat. Asi netušila, co. Takţe po odvysílání byl velký problém. Dodneška ten film nebyl poslaný ani na ţádný festival ani do výměny programů a v podstatě byl odvysílán jenom jednou. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Taky děkuji a teď se zeptám, prosím vás, stručně shrňte, v čem jste tak zásadně nespokojen s vysíláním České televize. Co je ten hlavní problém?

- 48/144 -


28. 2. 2014

Pan Václav Dvořák: Je to hlavně redakce zpravodajství a částečně dokumentů a vyčítám jim naprostou jednostrannost, nevyváţenost. Kaţdý den můţeme přijít s příkladem. Například dnešní vysílání ráno. Čtyřiadvacítka. Poslanec Martin Komárek: Tak povídejte. Pan Václav Dvořák: Pozvali si jednoho zraněného z Ukrajiny, který zjevně je propagandista banderovců. Přihlásil se k nim veřejně ve veřejnoprávní televizi a berou ho tam jako za vzorek rebelů. Chci ještě upozornit, ţe ty rebely, které sem přivezli, zraněné chudáky, tak vybíral Člověk v tísni, to znamená, ţe mezi nimi není ţádný spálený policista, nikdo, kdo tam vzdoroval násilí, ale jsou tam vlastně pachatelé násilí. Poslanec Martin Komárek: Teď si dovolím poznámku: To nebyla odpověď na nevyváţenost, to byl váš názor na dění v Ukrajině, který vám samozřejmě neberu. Můţete dát příklad opravdové nevyváţenosti? Vy jistě víte, ţe nevyváţenost není v jednom programu, ale v celku. Pan Václav Dvořák: Řeknu vám příklad, kdy televize vyloţeně lhala. Jsou to dva roky, to znamená uţ za tohoto vedení televize i vedení zpravodajství, byla v lednu roku 2012 odvysílána reportáţ resp. takový monotematický pás, v neděli odpoledne, věnovaný pádu letadla jugoslávských aerolinií u nás u Srbské Kamenice. Redakce celá podlehla dojmu, ţe to bylo letadlo sestřelené Československou lidovou armádou. Přitom uţ dva roky před tím na internetu proběhla velká diskuse, kde se přihlásili lidi, kteří tehdy slouţili v armádě, kteří to vyvrátili. Byly otištěny dokonce materiály z archivů, kde bylo jasně vidět, ţe jde o atentát. Bomba, která vybuchla zevnitř letadla. Televize to ignorovala a ţivilo se na tom asi pět redaktorů. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím další otázky. Pan Soukup. Poslanec Zdeněk Soukup: V současné době jsme svědky takového řekl bych vyhrocení určitého napětí mezi vedením, generálním ředitelem, ředitelem zpravodajství a vedením televize vůbec a některými skupinami redaktorů. Já vám nebudu pokládat záludnou otázku, anebo ji poloţím. Na jakou stranu byste se vy postavil? Nebo jak si myslíte, ţe by Rada měla řešit tenhle vyhrocený problém? - 49/144 -


28. 2. 2014

Pan Václav Dvořák: Tak za prvé by se mělo vůbec zjistit, jestli k té nespokojenosti, jak je popisovaná, došlo. Protoţe co já vím, tak většina redaktorů se k tomu nechtěla veřejně přiznat, k té podpoře, takţe se nakonec obětovala paní Drtinová, která vystupovala jako mluvčí téhle skupiny. Vyčítali tam jakousi cenzuru nebo pokusy o cenzuru, o ovlivňování. Nevím, co je na tom pravdy. Ale protoţe se k tomu namotal pan Dekoj, to je šéf odborů, kterého znám ještě z roku 1989, tak vím, ţe je to člověk revolucionář, který se na systematickou práci moc nehodí. On uţ jednou zorganizoval takový trošku puč v televizi, kdyţ si pamatujete, jak měla nastoupit třeba paní Bobošíková do vedení zpravodajství a byl tam jmenován Radou nový ředitel. Oni ho odmítli, potom se tam střídali politici ve spacácích ve velíně zpravodajství. Takţe si myslím, ţe tady by se mělo postupovat velmi opatrně, aby se náhodou neudělala další chyba. Kaţdopádně to mluví o tom, ţe vedení zpravodajství tu redakci nevede dobře. To znamená, kdyţ je tam takováhle velká vzpoura nebo vyhrocení celých skupin, které se organizují, tak je vidět, ţe tam ta atmosféra a pracovní prostředí není úplně v pořádku a samozřejmě vina je na vedení redakce. Poslanec Martin Komárek: Pan Korte prosím. Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Vy máte evidentně na tu televizi zdravou ţízeň, coţ mně osobně je sympatické. Nicméně nemohu se vyvarovat pocit, ţe to je u vás cosi velmi osobního, ţe prostě jste naštvaný, protoţe se tam nemůţete se svými produkty dostat. Jste schopen tento pocit ve mně rozptýlit a přesvědčit mě, ţe kdybyste se stal členem Rady, ţe byste se vyvaroval střetu zájmů? Pan Václav Dvořák: Co myslíte střetem zájmů? Já v televizi uţ nedělám a je to. Poslanec Daniel Korte: Vy samozřejmě máte zájem na tom, aby se vaše filmy eventuálně promítaly. Pan Václav Dvořák: Já přece nemůţu jako členy Rady dělat v televizi, to nejde. Dokonce je tam zákaz dělat v jakékoli televizi, takţe nemůţu ani v Primě ani na Barrandově, nikde. Člověk musí zůstat bez toho řemesla, v tu chvíli.

- 50/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Paní Nováková, prosím. Poslankyně Nina Nováková: Pane Dvořáku, chtěla jsem se zeptat na jednu věc. Vaše kritika nebo kritický postoj je zcela jasně fundovaný a pro mě důvěryhodný. Ale přece jenom bych se chtěla zeptat. Vidíte základní příčinu vámi kritizovaných jevů ve zlé vůli nebo nedostatku profesionality? Nebo k čemu byste se přiklonil? Pan Václav Dvořák: Kaţdopádně je tam určitý rys nesamostatného myšlení. To by novinář neměl mít. Za druhé je tam zatíţení novinářů uţ profesí. Víte, to je profese, která třeba na rozdíl od dokumentaristů jako jsem já ţije ze dne na den. To znamená, zpráva je dneska, zajímá nás, co se bude dít zítra, ale ne za týden, to je moc daleko. A nezajímá nás vůbec, co se stalo včera. Nevracíme se k tomu. A tohle s sebou nese samozřejmě velmi povrchní pohled, zjednodušování věcí. Málokterý novinář, třeba pro mě je vzorem novináře pan Petráček, který vystupuje občas v rozhlase a který třeba tu východní politiku a problematiku bývalého Sovětského svazu umí asi vysvětlit nejlíp. Takţe trošku je to i vinou profese novináře jako takové. Ale od toho jsou vedoucí redaktoři, od toho by měli být šéfredaktoři, kteří novináře za prvé směrují na určitou specializaci. To znamená, ţe ten novinář za prvé vystoupí a vy uţ si s tím jeho obličejem spojujete určitý názor, určitý způsob jednání a určitou profesionalitu v oboru. To znamená, ţe víte, ţe on o tom něco ví. A od něj to přijmete. Já nemůţu třeba přijímat ekonomické věci od pana Moravce, ať se nezlobí, ale on má, kdyţ vede diskusi o ekonomice, má velké úlety, je vidět, ţe se v tom nevyzná, i kdyţ má za sebou štáb lidí, kteří vám to připraví. Myslím, ţe televize ztrácí diváky taky kvůli tomu, ţe právě nevyhraňuje pořady. Mám třeba zkušenost s tím, dělal jsem na pořadu Diagnóza, to byl prostě pořad o tom nemoc – pacient - lékař a hledal se tam dramatický prvek. Ten se vţdycky najde. A tenhle pořad docela byl úspěšný a divácký. A pak se přestal vysílat, vyrábět a vedle toho najednou začaly dělat různé redakce různé takové „polomedicíny“. Ale uţ to není ono. Uţ to je jenom povrchní. Máme tady nový přístroj, tady nová diagnóza, tenhle pan doktor má úţasně zlaté ruce. Ale uţ to není vyhraněné. A teď je to rozptýlené do všelijakých různých časů, to znamená, ţe divák si vlastně nemůţe zvyknout na svůj pořad. Ono tam je taky další vada v tom, ţe se šoupe časově s pořady.

- 51/144 -


28. 2. 2014

Takţe za něco si můţe televize sama, za ten odliv diváků. Já jsem třeba překvapen z toho, ţe generace mých dětí, tzn. 25, 28 let se na televizi vůbec nekouká. Vůbec. Ti prostě ţijí na internetu. Poslanec Martin Komárek: Takţe děkuji a v pořadí pan Berkovec, pan Kolovratník. Nedávejte si přednost. Poslanec Martin Kolovratník: Pochopil jsem i chápu, proč jste kritický k tomu výběru nebo zařazování dokumentu. Na dotaz kolegy Korteho tam je to jasná odpověď. Nemůţete být příjemcem ani honoráře, pokud byste v té Radě byl. Ale na tohle se chci zeptat, protoţe to také probíráme. Jak tedy vy vidíte aktuálně výběr nových námětů v televizi? Jak vidíte jejich umístění, zařazení do výroby atd.? A asi jste k tomu kritický, chápu. A co byste navrhl změnit, jak jinak nebo lépe? Pan Václav Dvořák: Nejsem kritický ke všemu. Jsem kritický, kdyţ se prostě lţe nebo překrucuje, coţ většinou se dělá v těch redakcích, kde se vytváří politika. To by podle mne veřejnoprávní televize taky neměla dělat. Ale kdyţ jsme u toho, líbí se mi jeden pořad třeba, který je teď nový. A myslím si, ţe to je cesta k veřejnoprávní televizi, i to, ţe dělá ţánr dobrodruţný. A to je Případy 1. oddělení. Protoţe tam se vychází z pravdivých skutečností, popisuje se tam pravdivě i atmosféra v policii, ve vyšetřovacím týmu. Není to nic takového pozlátkového, kýčového, není to bramborový divadlo, ţe se bude mlátit pořád a střílet po sobě. To znamená, ţe, a má to přitom dramatický prvek, protoţe jde o konkrétní případy, které se nějakým způsobem vyvíjejí. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji, tomu rozumím. Ale spíš bych chtěl jako systém. Teď budete jako radní tázán, budete mít šanci to změnit. Jak televize vybírá nové náměty, jak je zařazuje? Co byste tam udělal? Pan Václav Dvořák: Ale my přece v Radě bychom neměli vybírat nové pořady. My můţeme říkat lidem v televizi: Teď jste udělali chybu. Ale my nemůţeme přece říkat, co se bude vysílat. To je podle mne velká chyba, kdyby lidi tohle očekávali od Rady. Můţeme inspirovat, můţeme říct, toto nám chybí, ale oni nás nemusejí poslouchat, přece, ţe jo. Poslanec Martin Komárek: Děkuji a prosím kolegu Berkovce. - 52/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, pane magistře, je vidět, ţe umíte číst mezi řádky, byť v případě televize je to jenom řádkování světelných bodů. Já bych se rád vrátil k tomu případnému klientelismu. Máte pocit, ţe člen Rady se vůbec můţe dozvědět o moţném klientelismu v České televizi třeba při zadávání nějaké externí spolupráce? V minulosti to byly spolupráce šéfů tvůrčích skupin s firmami, které patřily jejich manţelkám atd. A jak byste vy konkrétně třeba proti tomu bojoval? Pro tu objektivitu. Děkuji. Pan Václav Dvořák: To je velmi těţké, tohleto, protoţe ta informace se k vám nějak musí dostat a kdyţ jsou dobře domluveni, tak to neodhalíte. Někdy si dokonce myslím, ţe je dobré, kdyţ tvůrce, který je úspěšný, s redakcí spolupracuje delší dobu. Další věc je, kdyţ je třeba dobrý tým v soukromé společnosti, který dovede tu práci k nějakému mimořádnému výsledku, takţe ten klientelismus je nebezpečný ve chvíli, kdy začne ty pořady kazit. Kdy to začne zavádět v nějaké stranění třeba nějaké skupině, která v podstatě chce ovlivňovat diváckou obec. To uţ je potom váţná věc, coţ se dá ale vypozorovat na tom výsledku, ten se dá kritizovat. Ale přijít na to, detektivní kancelář, jak jinak, ţe jo. Poslanec Martin Komárek: Děkuji vám za celé vystoupení, protoţe čas je vyčerpán. A prosím pana Jaromíra Talíře. Pan Václav Dvořák: Děkuji vám. Pan Ing. Jaromír Talíř: Přeji dobrý den. Nejprve se představím a pak bych vám rád řekl důvody, proč jsem přijal kandidaturu nebo proč jsem přijal návrh kandidovat do Rady České televize, a potom, co bych tam chtěl v té radě změnit nebo činit. Zabýval jsem se ve své činnosti poslance hodně dlouho veřejnoprávními médii. Byl jsem předsedou a členem Stálé komise pro sdělovací prostředky, členem volebního výboru. V té době se probírala řada věcí, které ovlivnily právní postavení obou médií, nebo v České televizi, o které dneska tady jde. Mám také z té doby jednu silnou osobní zkušenost. Z doby krize v České televizi z roku 2000/2001, kdy vlastně se projevilo, jak mohou dopadnout politické tlaky na toto médium a co to znamená. Můţu vám říct, ţe to byly snad nejhorší chvíle, které jsem tady proţíval, protoţe ta emočně vypjatá situace, která to provázela, nebyla jednoduchá. Nicméně tehdy se přijaly změny ve volbě Rady, které platí doposud. Zároveň jsem se podílel na přípravě zákona o koncesionářských poplatcích, které umoţnily chvíli - 53/144 -


28. 2. 2014

stabilizovat financování České televize. To je tedy minulost. Já od roku 2010 uţ nefunguji v politice. Musím říct, ţe ale předloni jsem byl zvolen na kandidátce KDU do jihočeského krajského zastupitelstva, ale jak jsem uvedl v dotazníku, tak na tyto funkce jsem připraven rezignovat v případě svého zvolení. V současné době učím na Univerzitě Jana Ámose Komenského předmět, který se jmenuje veřejná sluţba v médiích, takţe tam probíráme velmi podrobně, proč jsou média veřejné sluţby, o co se opírají zákony, také zprávy Rady, jak zprávu o hospodaření, tak zprávu o činnosti a vím, ţe Česká televize se sune k ekonomickým problémům, nakonec coţ kdyţ se podíváte na podíl repríz ve vysílání, tak vidíte, ţe čím dál tím více sahá do archivu, protoţe zřejmě jí docházejí prostředky. A kdyţ se podíváte na čerpání fondu televizních poplatků, tak je to zřejmé. Proto bych v Radě, pakliţe bych byl zvolen, se chtěl podívat na ekonomiku, na to, jak hospodaří Česká televize, jak funguje dozorčí komise, jakým způsobem komunikuje s Radou, jak předkládá podklady atd. To je asi hlavní záměr, který v tomto směru mám. Potom bych rád, aby, protoţe Rada by vlastně měla zastupovat veřejnost v této veřejnoprávní televizi, takţe bych byl rád, aby tam byl i ten konzervativní sociální proud, ke kterému se hlásím, zastoupen. To je vše, děkuji. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pane Soukupe, prosím, první otázku. Poslanec Zdeněk Soukup: Chci se zeptat, přímá otázka, přímá odpověď. Vy jste byl známý skutečně jako politik za KDU-ČSL. Jste v současné době členem KDU-ČSL? Pan Ing. Jaromír Talíř: Jsem členem KDU-ČSL. Poslanec Martin Komárek: Kdo dál? Dobře, tak já poloţím dvě otázky. Za prvé, nespatřujete v tom určitý konflikt zájmů nebo rozpor, v tom členství v politické straně? A druhá: Myslíte si, ţe zpráva o činnosti nebo hospodaření České televize, kterou vydala Rada, lţe? Pan Ing. Jaromír Talíř: Tak k té první otázce, nespatřuji v tom konflikt, protoţe zákon předpokládá, ţe člen Rady můţe být členem. Ale také stanovuje, ţe nesmí působit ve prospěch této strany ani jiných skupin. Dokonce ani zájmů těch občanských sdruţení, která ho navrhují. Takţe podle Ústavy je to zřejmě v pořádku. A já jsem se vţdycky, proto jsem mluvil - 54/144 -


28. 2. 2014

o té situaci z roku 2000, 2001, kdy jsem zaţil, co můţe politický tlak vyvolat. Proto jsem přesvědčen, ţe bych byl schopen se mu ubránit. K otázce, zda zpráva, kterou Rada předkládá, lţe. To bych netvrdil, protoţe vím, ţe s čísly se dá docela dobře operovat. Vţdycky můţete vysvětlit nějaký pohyb nějakými jinými skutečnostmi. Nemyslím si, ţe ta zpráva je neobjektivní. Právě proto jsem říkal, ţe si myslím, ţe se televize sune k ekonomickým problémům právě vycházeje z informací zprávy Rady. Poslanec Martin Komárek: Já jsem vás maličko, a omlouvám se za to teď, chytil za slovo, protoţe vy jste říkal, ţe televize čím dál víc sahá k reprízám. A ve Zprávě se píše, ţe vyrobila nejvíce člověkohodin nových pořadů ve své historii. Pan Ing. Jaromír Talíř: To je pravda, protoţe má další kanál, ČT art, ČT déčko, takţe to je pravda, ale podívejte se opravdu na to schéma na vysílání v prime time, zejména v hodně sledovaných časech. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Kolega Kolovratník, prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Jenom kratičký komentář. Ono moţná je dobře, kdyţ všichni vědí, ţe jste členem strany, tak tam se to ví a těţko pak něco ovlivňovat nebo hrozit nějakým ovlivňováním. Ale mě spíš zajímá to, ţe vy jste šéfporadce ministra kultury. A tady se přiznám, nevím – nehrozí střet zájmů? Nebo vy byste počítal s tím, ţe se byste se vzdal té funkce? Pan Ing. Jaromír Talíř: Já jsem se speciálně díval, radil, protoţe zákon sice v tomto směru nehovoří, ale myslím si, ţe by v tom mohl být spatřován konflikt, protoţe vlastně nejde asi být na jedné lodi s institucí, která zákony připravuje, a s institucí, která se jimi řídí. Takţe v případě zvolení bych na to rezignoval. Poslanec Martin Komárek: Kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, pane inţenýre. Vy máte bohaté zkušenosti i jako ministr kultury. A mě by právě zajímalo, co vás motivovalo k tomu případně vyměnit své bohaté zkušenosti, které můţete uplatnit, tedy své působení jako šéfporadce ministra

- 55/144 -


28. 2. 2014

kultury, za členství v té Radě. Co vás v tomto motivuje. Protoţe jak je vidět, tak s tím počítáte. Pan Ing. Jaromír Talíř: Budu upřímný, nepočítám. Teda myslím, volba je ve vašich rukou. Takţe to nevím. Můţe být, nemusí být. Ale to rozhodnutí bylo vedeno právě tím, ţe jednak musím ještě říct, ţe šéfem katedry, na které učím, je Radek Mezuláník, takţe hodně jsme spolu komunikovali o té situaci, o tom, jak vlastně v té televizi to funguje. A to, ţe bych právě rád tyto zkušenosti do Rady promítl, to byl hlavní motiv. Změnit tam nějaké poměry. Mně se zdá, ţe současná Rada spíše neţ zájmy veřejnosti, diváků, hájí zájmy vedení. Poslanec Martin Komárek: Další otázky: Ano, pan Koníček. Poslanec Vladimír Koníček: Já bych se chtěl zeptat, jak se díváte na podíl řekněme křesťanského vysílání v České televizi? Pan Ing. Jaromír Talíř: Myslím si, ţe odpovídá asi podílu vlivu křesťanů ve společnosti. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Další otázky. Nevidím. Chcete něco říct závěrem, pane Talíři? Čas není ještě vyčerpán. Pan Ing. Jaromír Talíř: Ne, myslím, ţe uţ jste tohoto slyšeli dost. Poslanec Martin Komárek: Potom vám mockrát děkuji a prosím paní Kateřinu Fričovou. Přineseme vám mikrofon. Paní Fričová, zůstaňte prosím sedět. Zdá se, ţe uţ jsme to vyřešili. Děkuji, paní tajemnice. Paní MgA. Kateřina Fričová: Je mně přijatelně slyšet? Poslanec Martin Komárek: My slyšíme. Doufám, ţe se to nahrává. Paní MgA. Kateřina Fričová: Jmenuji se Kateřina Fričová a v televizích a rádiích jsem strávila vlastně přes 30 let. A kdyţ jsem uvaţovala, jestli se mám ucházet o kandidaturu na radní České televize, tak jsem si uvědomila, ţe by bylo dobré, kdybych sama sobě poloţila - 56/144 -


28. 2. 2014

několik otázek. A tou první otázkou bylo, jestli vnímám, co to je vlastně ta veřejná sluţba. Myšleno samozřejmě vztaţeno k České televizi. Na to téma bylo napsáno mnoho, bylo mnoho konferencí na straně jedné. Na straně druhé mám ale pocit, ţe vlastně to, co by společnost chtěla od České televize, by měla společnost více reflektovat. Více o tom mluvit. A uvědomila jsem si při té příleţitosti, ţe já často jezdím do Francie a téměř pokaţdé buď si přečtu nějaký článek anebo vidím v televizi diskusi na téma, které se snaţí jít víc do hloubky, na téma veřejná sluţba. A u nás často mám pocit, jako kdyby se diskuse spíš pak týkala, pitvala konkrétní pořad nebo konkrétní zprávu, ale takovou tu obecnější veřejnou celospolečenskou diskusi, tu do jisté míry postrádám. A přitom, jak uţ jsem řekla, je to věc společnosti, aby řekla veřejné sluţbě, co od ní vlastně ţádá, co od ní chce. Jestli Česká televize v současné době plní veřejnou sluţbu či nikoliv, tak zase si můţeme říct, ano, v mnohém bezesporu. Na druhou stranu já třeba uţ mnoho let tvrdím, ţe Česká televize by se měla výjimečným způsobem starat o dvě boční dá se říct cílové skupiny, myšleno tím věkově – to znamená děti a senioři. A všimla jsem si, ţe třeba Česká televize začala rušit pořady, které byly určeny seniorům, například Barvy ţivota. Coţ byl pořad, který třeba nám můţe přijít aţ legrační, nicméně měl informativní váhu v sobě, měl hodnotu a pro seniory byl důleţitý, protoţe jim pomáhal, aby se vůbec orientovali v dnešním světě, který je zhusta pro ně vlastně nepochopitelný. No a to samé děti. Ano, máme „déčko“, ale přestoţe máme „déčko“, tak třeba uţ nemáme pořad Tykadlo, coţ je pořad, který, aspoň já kdyţ jsem byla v České televizi, tak jsem dokonce i trvala na tom, aby v tomto dětském diskusním pořadu vystupovaly všechny děti, které ţijí v této zemi. To znamená i romské děti, i vietnamské děti atd. Pomáhejme si, další příklad dětského diskusního pořadu, který děti učil určité toleranci vůči jinakosti a určitému jakoby pochopení jiných problémů. Na druhou stranu Česká televize má obrovskou výhodu, ţe není honěna sledovaností nebo nemusí být. Na druhou stranu trošku nechápu, proč víc nepracuje i vůči divákům se spokojeností. Protoţe kdyţ řekněme koncert váţné hudby má třeba 30, 40 tisíc diváků. Na straně jedné sledovanost vlastně nula, by se dalo říct. Na druhou stranu ale třeba spokojenost je 9,5, coţ pro mě je důkaz, ţe byl dobře ten koncert vybrán, kdyţ udělal 9,5 z 10 moţných. Já jsem původem produkční. Kdybyste můj ţivotopis, pak jsem se naučila všelijakým jiným profesím. A proto mě zaujal názor, který jsem si přečetla nedávno, ţe by měl v České televizi proběhnout hloubkový audit. A tak jsem si jenom vzpomněla, nebo takhle to řeknu: Nic proti auditu, kdyţ já, co jsem byla třeba v roce 2010 jsem se zúčastnila auditu. Ekonomové přesně z té společnosti, co dělala audit, posuzovali, zda objednávku podepsal ten, co smí, zda - 57/144 -


28. 2. 2014

na objednávce je 50 hodin střiţny například. Na faktuře je opravdu fakturováno 50 hodin. Jestli faktura byla správně zaúčtovaná atd. A to já osobně jsem přesvědčena, ţe v České televizi v pořádku uţ mají. Ale kdo... Poslanec Martin Komárek: Paní Fričová, pět minut uběhlo, já vás poprosím o krátký závěr a pak otázky a odpovědi. Paní MgA. Kateřina Fričová: Takţe můj závěr je, ţe jsem si na závěr sama sobě poloţila otázku, čemu bych mohla být prospěšná pro diváky. A moje odpověď zněla, ţe já umím klást otázky a umím odhalit, kdyţ mi někdo říká třeba nepřesnost nebo aţ leţ. To by byl můj moţný přínos. Poslanec Martin Komárek: Děkuji a teď poprosím o kladení otázek kolegy. Pan Korte se asi hlásil první, potom pan Berkovec. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Pojednám to takto, abyste na mě viděla. Paní Fričová, vy jste ostřílená harcovnice. Prošla jste všemi televizemi tam a zpět. Naposled jste odešla z České televize před čtyřmi lety v roce 2010. Tedy otázka číslo jedna, jestli můţete říci proč, vaše důvody, motivace odchodu. Protoţe já myslím, ţe vy bez televize nemůţete být. Za druhé, a teď promiňte, ţe budu osobní, váš syn má produkční firmu, dodává významné projekty pro Českou televizi. Nevidíte v tom střet zájmů? Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Dovolte, abych uvítal diváky, ale upozorňuji je, ţe přišli ve chvíli, kdy právě za deset minut končíme. Paní MgA. Kateřina Fričová: Asi jim těch deset minut bude stačit. Takţe k první otázce. Já jsem z televize odešla, protoţe v roce 2010 se tehdejší generální ředitel Janeček rozhodl, ţe bude dělat velikánskou restrukturalizaci a ţe budou okruhy nezávislé na sobě atd. A to je na dlouhé povídání. Stručně řečeno, já jsem s tou restrukturalizací nemohla souhlasit. A v takovém případě máte dvě moţnosti. Přesvědčovat a kdyţ nepřesvědčíte, tak odejít. A co se týče mého syna, tak on opravdu je společníkem producentské firmy, nicméně pro televizi uţ nepracuje. A to z toho důvodu, ţe jeho firma se začala více klonit, samozřejmě vyrábí reklamy, protoţe se ta firma nějak musí ţivit, ale začal dělat distribuční filmy.

- 58/144 -


28. 2. 2014

V současné době nedávno měl premiéru jednoho a teď má rozdělané tři další filmy. Třeba s Novou, například, ten film bude mít premiéru před létem. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan Berkovec měl otázku. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, chtěl bych vám poděkovat, ţe jste přišla, přestoţe jste těsně po náročné operaci. Opravdu děkuji za to, ţe jste dorazila na veřejné slyšení. Já bych se chtěl zeptat, co si myslíte o roli televizní rady a jejím případném dohledu nad tím, aby nebylo zneuţívání vysílání v případech tzv. skryté reklamy. Myslím, ţe oba víme, ţe v minulosti k tomu docházelo v České televizi. A druhá část otázky se týká role komerční reklamy vůbec ve veřejnoprávní televizi. Jaký máte na to názor? Děkuji. Paní MgA. Kateřina Fričová: Skrytou reklamu většinou, kdyţ se člověk jakoby vyzná v těch pořadech, tak ji tam vidí. Nutno ale podotknout, ţe ne vţdy to je nějaká zaplacená skrytá reklama. Ono je to často, ţe to tak řeknu, hloupostí ať uţ redaktora, dramaturga, kameramana. Nicméně to je o určité výchově těch dramaturgů především. Tzn. semináře pro dramaturgy, aby si uvědomili právní a jiné mantinely. A faktem je, ţe já učím na FAMU a ještě na Vyšší odborné škole publicistiky a to přesně vtloukám svým studentům do hlavy. Ţe musejí znát dokonale zákon 231, zákon o reklamě a celou tuhle oblast. Ale pak se musí naučit rozeznávat to vlastním rozumem a vlastníma očima. Tak to je první věc. A druhá věc, komerční vysílání. Upřímně řečeno, to, ţe se zrušila reklama na ČT 1 a zavedla se na ČT 2, tak mám, ale berte to jako pocit diváka, nemám ţádnou statistiku, ale někdy mám pocit, ţe dvojka začíná trošku ztrácet to, co dvojka mívala. Já jsem se domnívala, ţe odchodem některých pořadů na art, tak ţe třeba bude víc dokumentů na ČT 2. A nečekala jsem tam Jamese Bonda. Nic proti Bondovi, mám ráda bondovky, ale nečekala jsem ho tam. Takţe si teď kladu otázku, jestli to náhodou nesouvisí právě s tím, ţe reklama můţe být na ČT 2. Podotýkám, nevím to, je to můj pocit. Poslanec Martin Komárek: Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý den. Já bych rád zamířil k vašemu teď uţ historickému střetu s Janem Krausem, který odešel z České televize za vašeho působení. Budu mít k tomu dvě otázky. On tady i zveřejňuje na internetu onen odstavec, který jste mu zařadila do smlouvy, který se mu nelíbil a říkal, ţe je to cenzura. Já ho nebudu číst celý. Ale je o tom, ţe - 59/144 -


28. 2. 2014

scénář pořadu má být odevzdán deset dnů dopředu, nesmí se změnit atd. On říká, ţe to byl důvod jeho odchodu z televize. Tak první otázka je, proč jste se tehdy rozhodla pro tento scénář. Proč jako programová ředitelka jste toto chtěla? A druhá otázka. Funkce radního je jiná neţ programového ředitele, takţe kdybyste v pozici radní viděla něco, s čím nesouhlasíte, jak byste postupovala. Nechci říct, nutila byste program, aby toto zařazoval, nebo byste se přimlouvala. Dvě otázky. Paní MgA. Kateřina Fričová: Toho Krause jsem náhodou četla, protoţe mi to kamarádka přeposlala. A upřímně řečeno jsem nevěřila vlastním očím, protoţe v době, kdy se ten paragraf projednával, tak Kraus se bránil té lhůtě. Těch deset dnů. Původně tam bylo uţ nevím kolik, bylo tam víc. A to byl vlastně kompromis, ţe tam bude deset dnů. Proč vznikl tenhle poţadavek? Vznikl na programové poradě a pak v následné poradě i s výrobou a s právním, protoţe se opakované v té době stávalo, ţe jsme měli ve vysílání stejné hosty. Třeba dvakrát. Třeba u Šípa a u Krause, uţ si přesně nepamatuji detaily. Ale v kaţdém případě si pamatuji, ţe to byl ten popud, ţe bychom přece jenom nechtěli vypadat s prominutím jako hlupáci, kdyţ jednoho člověka máme ve stejném týdnu ve dvou pořadech. Nicméně zajímavé je, ţe Kraus tehdy nijak neprotestoval. Jak říkám, protestoval proti té lhůtě a cenzurou to nenazýval. A z České televize odešel poté, co souhlasil se smlouvou, pak ji dlouho ne a ne přijít podepsat, pak podepsal smlouvu na Primě a pak teprve řekl v České televizi, ţe odchází. Takhle to prostě bylo. A druhá otázka? Poslanec Martin Kolovratník: Ţe funkce radního je jiná neţ funkce programového ředitele. Paní MgA. Kateřina Fričová: Já si představuji funkci radní právě diskusí s pracovníky České televize. A ţádostí, protoţe na to má radní právo, o různé statistiky nebo rozbory. Pamatuji si, ţe třeba kaţdý rok od nás tehdy Rada vyţadovala, abychom poskytli poměrně důkladný materiál na téma vysílání vzdělávacích pořadů. A shodou okolností mi jedna kamarádka říkala, ţe uţ se to tam po nich nevyţaduje. Takţe tímhle způsobem si člověk můţe udělat hlubší představu, co se v té televizi vlastně děje. V souvislosti s tím, jak jsem tady zaslechla, jestli se říká nepravda ve zprávě nebo atd. Tak leţ odhalíte, nicméně všichni víme, ţe také trošku záleţí na tom, jak s tou pravdou nakládám ve smyslu, jak to řadím, který fakt - 60/144 -


28. 2. 2014

vytáhnu a který potlačím atd. Nicméně vracím se ke svému závěru, své řeči, ţe v tom vidím já svoji výhodu, ţe uţ jsem všechno zaţila. Všechny výmluvy znám nazpaměť. Tak asi. Poslanec Martin Komárek: Pan Soukup, poslední otázka, protoţe na víc nemáme čas. Poslanec Zdeněk Soukup: Já bych se vrátil k tomu, vy jste začínala v České televizi, přešla jste do komerční sféry a vţdycky jste byla známa tím, co si alespoň pamatuji, ţe jste tvrdě seděla na penězích. (Smích.) Paní MgA. Kateřina Fričová: Říkali mi Lakomá Barka. Poslanec Zdeněk Soukup: Coţ je chvályhodné u kandidáta na člena Rady. Chtěl bych se zeptat, podle vašeho názoru, jsou peníze, ten balík peněz, který proteče Českou televizí, je pouţíván hospodárně? Lépe řečeno, nedalo by se za ten balík udělat více muziky? Paní MgA. Kateřina Fričová: Ano, měla jsem přezdívku Lakomá Barka a vţdycky jsem říkala, ţe jsem vynálezce ekonomického směru a ten se jmenuje Lakota, ale pozor – řízená. Neřízená lakota je nesmysl, ta je moc drahá. A to souvisí i s tou výrobou, vlastně s výrobou pořadů. Protoţe některé pořady by třeba opravdu šly udělat levněji, některé ne, ale zase to souvisí tak trošku se společenskou objednávkou. Chceme kvalitu nebo kvantitu? Takhle kdyţ se zeptám, tak kaţdý řekne, ţe samozřejmě kvalitu. Jenţe najednou tím, ţe Česká televize samozřejmě musí vysílat i pro menšiny, ať uţ osudem nebo volbou, tak ten vějíř pořadů musí být podstatně širší. Jiná otázka je, o které se taky často diskutuje, jestli má Česká televize víc vyuţívat zaměstnance nebo víc vyuţívat třeba nezávislé produkce, producentské firmy, coţ ostatně musí i ze zákona. Obojí má své výhody, nevýhody, hodinu bychom tady o tom mohli mluvit. Takţe je to pak otázka důsledné kontroly kaţdého jednoho pořadu. Ale jak říkám: Lakota ano, ale řízená. Poslanec Martin Komárek: Děkuji, paní Fričová, čas je vyčerpán. Máme do 12.45 přestávku na oběd, pokračujeme 12.45. Děkuji všem. (Přestávka.) (Jednání pokračuje po přestávce.) - 61/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Je mým zvykem začínat přesně, i kdyţ se nesešli ještě ani všichni diváci ani všichni členové výboru, to nevadí. Jejich chyba. Začínáme tedy

veřejné slyšení kandidátů do Rady Českého rozhlasu A jako první byl vylosován pan Jan Krůta. Čili prosím, přistupte k mikrofonu a jak jsme asi všem dali vědět, máte pět minut na představení a potom my máme deset minut na otázky a vaše odpovědi. Prosím vaše slovo. Pan Jan Krůta: Dobrý den, váţení zkoušející a všichni kolegové. Připadá si jako naposled při nějaké zkoušce na vysoké. Vezmu to zkrátka. Já jsem si chtěl spatra něco říkat o sobě, představovat se a ukazovat tady nějaké kníţky atd., ale pak jsem si ráno sednul a psal jsem takový článek na svůj portál a na Facebook a tak jsem si řekl, ţe nejlepší bude, kdyţ si tady nebudu improvizovat a přečtu vám to po dobrém obědě. Doufám, ţe vás nebudu nudit, na pět minut to vyjde. Jako čerstvě pučící puberťák jsem se rozhodl, ţe budu světovým rekordmanem ve vrhu koulí. Myslím, ţe to zavinila kniha Dopisy z Melbourne, která byla první vlaštovkou publikací o právě proběhlé olympiádě. Ať mi pamětníci prominou, ale mám dojem, ţe tehdy vyhrál vrh koulí jistý O´Brien z USA, který v Melbourne pravděpodobně vyhrál i zlatou medaili nebo byl alespoň zcela určitě drţitelem světového rekordu. Tenhle koulař přišel se stylem, kdy se revolučně stavěl na počátku pokusu zády k vrţišti na rozdíl od dřívějších stylů, kde se stávalo bokem k vrţišti. Později jsem se takhle obdivoval naší Heleně Fibingerové, ale to uţ jsem věděl, ţe muskulatura chabá a vůle chabá. Teprve v poslední době jsem pochopil, ţe své sny mohu naplnit aspoň tak, ţe budu jako Fibingerová dělat kulturní politiku. Místo pro permanentku do fitka jsem si došel do parlamentu pro přihlášku k účasti na pohovorech do Rady Českého rozhlasu. Paní Helena sice kralovala v Radě České televize, ale na to jsem si netroufl. Umím sice také styl zády k dějišti, ale přece jen muskulatura chybí, takţe se nehrnu do takových výšin a spokojím se s bramborovou medailí. Vyplnil jsem x dotazníků, poţádal o lustrační osvědčení a x doporučení, podepsal x místopříseţných prohlášení, milicionářem jsem čestné pionýrské opravdu nebyl, a očekával

- 62/144 -


28. 2. 2014

jsem netuše, co se stane. Z překvapivě veliké mnoţiny zájemců bylo vybráno 19 dobrovolníků a asi 50 do televizní Rady. Proboha, proč se tam všichni tak derou? To taky měli jako ţivotní vzor Helenu Fibingerovou? Od vrhu koulí mě ţivot zavál k publicistice a psaní. Literatura má blíţ k rádiu, protoţe obrázky vzniklé z napsaných nebo vyřčených slov nechává na posluchači. Televize ti Růţovou zahradu prostě vnutí, jak ji chce někdo jiný. Takţe jsem kandidát do Rady Českého rozhlasu. Kaţdý z kandidátů musí být nominován nějakým nepolitickým sdruţením. Mě nominovala rodná Akademie literatury české. Jak jsem se dočetl, v minulosti nominovali své kandidáty rybáři, fotbalisti, někdy prý si kandidát prostě jakési občanské sdruţení zaloţil sám, vstoupili do něj dva jeho sourozenci a on se pak stal šéfem Rady. Letos to ale uţ bude určitě jinak. Stejně jako jistě i ostatní kandidáti jsem si naivně myslel, ţe budu generálnímu řediteli kecat do práce. Jak já jsem nenáviděl redakční rady, kde mi sbor pojídačů chlebíčků radil, jak nenásilnou pohádkovou formou uchopit nekrolog na Breţněva. Blíţil se pohovor před parlamentní komisí a já si těšil, jak pohovořím o českém jazyce, blíţícím se konci tradičních médií a smutných okolnostech odumírání veřejnoprávního rozhlasu. Ale ouha! Najednou vidím, jak ostatní nominanti chystají plamenné silácké řeči. Vrhl jsem se na studium a zjistil, ţe jako případný člen Rady budu vlastně hlídacím psem Josefa Vonáska z Horní Dolní, který bude generálnímu řediteli koukat do lejster, zda Vonáskových 45 Kč měsíčně k Vonáskově spokojenosti ve vysílání dobře vyuţije. Bingo! Psy mám rád. Někdy je pes nejlepším člověkem. Helenou Fibingerovou uţ nikdy nebudu. Perspektiva hlídacího psa mě neuráţí. Za chvíli jdu se svou představou hlídacího psa na veřejném slyšení prezentovat před parlamentní komisi svou vizi. Budou se mě prý ptát na váţné věci. Ale uvidíme, dáme řeč. Padne nějaký fór a já vám čtenářům pak všechno vykecám. Na klín mi vyskočil můj hlídací pes Mikeš. Vypadá spíš jako ten Ladův kocour, ale štěká hodně nahlas a jednu nohavici uţ roztrhl. Díky, Mikeši, přebral jsem to jako svou vizi. Štěkat hodně nahlas a občas roztrhnout nějakou nohavici. Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. To je neuvěřitelné, ţe ten fejeton vyšel přesně na pět minut, to obdivuji. A prosím teď ty váţné otázky, milí kolegové. Pan Jandák.

- 63/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Zeptám se pana Krůty: Proč jdete do Rady? Znáte přesně náplň členů Rady? Pan Jan Krůta: Dostal jsem se k tomu. Sice ne nějakým soustavným studiem, ale byl jsem teď týden na horách, tak jsem musel vlastně odjet z hor, tak jsem si na internetu všechno stáhl a myslím,

ţe vím docela dobře, pochopitelně třeba rozpočet jsem důsledně

neanalyzoval, nicméně mám základní cifry v hlavě. Samozřejmě funkce je opakem toho, co si většina z nás naivně myslela, ţe budeme někomu radit a přenášet nějaké zkušenosti. Je to sice i v zákonu, ţe pokud se budeme snaţit naplňovat tu misi, tak ţe můţeme i přinášet programové návrhy, ale myslím, ţe v zásadě je to jenom funkce kontrolní a skutečně hlídání správnosti rozdělování peněz, které jsou vybrány koncesionářskými poplatky a tuším sto milionů z reklamy a ze sponzoringu. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane Krůto. Poslanec Martin Komárek: Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Na to já určitě naváţu, na tu první otázku, protoţe ten fejeton je krásný a je vidět, ţe jste mistrem psaného jazyka a myslím, ţe i veřejnost a koncesionáři by ocenili místo strohých zápisů z jednání Rady někdy takové osvěţení. Ale tam je ta práce skutečně váţná a je velmi často o číslech. Asi dnes odpoledne o tom budeme hovořit. Kdyţ se řešila rekonstrukce Rozhlasu, budov, Rozhlas řešil soudní spory s dodavateli a podobně, takţe vás poprosím o upřímnost: Jak hodně jste kovaný v číslech a ekonomice? Pan Jan Krůta: Nemám to rád. Jsem člověk pochopitelně jiného zaměření. Takţe ţe bych si liboval a po večerech si studoval analýzy státního rozpočtu nebo rozpočtu Českého rozhlasu, to určitě ne. Ale protoţe psaní je dneska docela drahý koníček, tak jsem jako podnikatel vlastně uţ od roku 1990, kdy jsme támhle s přítomným panem Jandákem natáčeli Tankový prapor a kdy jsem dělal ředitele firmy Bonton, tak od té doby podnikám. Mám nakladatelství a protoţe nakladatelství zkrachovalo na dobrých kníţkách, tak mám PR agenturu, která uţ dneska vlastně moc nefunguje. A dělal jsem i reklamu. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Nechci vás určitě zkoušet jako ţáka, ale máte aspoň základní přehled o rozpočtu rozhlasu, třeba celkové roční výši? - 64/144 -


28. 2. 2014

Pan Jan Krůta: Ano, tak o rozpočtu vím, ţe se vybírá přes dvě miliardy ročně plus koncesionářské poplatky a necelých sto milionů z reklamy a ze sponzoringu. Přičemţ reklama je jak udává dodatek zákona, tuším tři minuty denně v celoplošných vysílačích a pět minut denně v digitálních. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Já se zeptám, co si myslíte o tom, ţe by měl dostat veřejnoprávní rozhlas další celoplošnou frekvenci. Pan Jan Krůta: Nevím, asi nedokáţu zatím posoudit, jak je to nutné. Já bych asi v tomhle, víte, nemá cenu tady na vás dělat nějaká ramena, ţe všechno vím a všechno umím. Já tam zrovna tak jako někteří z vás přišli sem a učili se, do kterých dveří vstoupit a kam nevstupovat, tak zrovna tak asi nějakých sto dní třeba bude čas na případné poznávání dalších věcí. Ale myslím si, ţe v tom zmatečném označení stanic, které Český rozhlas praktikuje, kdy člověk se má vyznat v tom, co je D-dur a co je Plus a takové, coţ se mi zdá dost nesystematické, takové pojmenování stanic. Takţe nevím, jestli je tam dost místa pro stanici Junior, třeba pro děti, protoţe tam si myslím, ţe by mělo být těţiště na dětech a mládeţi, protoţe děti a mládeţ – vy to víte z vlastní zkušenosti, nevím, ţe by poslouchaly rádio, skoro vůbec, a kdyţ, tak hodně málo. Tam by mělo být těţiště na tvůrčí práci, nových počinech, napojení na internet, na nová média a tak. Osobně bych dal větší důraz na mládeţ. Ale pozor, nemyslím, ţe by měl Český rozhlas soutěţit s komerčními stanicemi. Naopak, on by měl být něčím, k čemu se vzhlíţí. A já jsem si říkal, ţe by to mělo být nějaké pohlazení na duši. Český rozhlas kromě samozřejmě dokonalého zpravodajství by měl být pohlazením na duši a lékárnou pro uši, coţ znamená i drţet český jazyk někde tady nahoře, aby dýdţejové z komerčních rádií si aspoň občas poslechli něco, jak se má mluvit do rádia. Poslanec Martin Komárek: Pan Jandák, prosím. Poslanec Vítězslav Jandák: Pane Krůto, my jsme tady, já navazuji na to, co bylo ještě před vámi mnoho lidí a týkalo se to České televize, a to je u občanů, kteří daleko více

- 65/144 -


28. 2. 2014

věří veřejnoprávnímu rozhlasu neţ veřejnoprávní televizi. Teď mluvím o zpravodajství. Myslíte si, ţe to je pravda, není to pravda? Proč tomu tak je? Pan Jan Krůta: Samozřejmě nemám ţádná tvrdá čísla, abych mohl něco dokazovat. Všechno je to jenom nějaké subjektivní poznání. Mám pocit, ţe se to nedá asi rozlišovat na televizní a rozhlasové zpravodajce, ale mám pocit, ţe se jedná o osobnosti a neosobnosti. Kdyţ slyším v rádiu, a teď to nemyslím jako věková kategorie, ale kdyţ slyším v rádiu pana Jana Petránka a vedle toho slyším v televizi 25letou blondýnu, a zase to nemyslím hanlivě pro blondýny nebo mladé lidi, ale je to síla osobnosti, síla poznání, které samozřejmě byl tu v 90. letech kult mládí. Kdo nebyl krásný, tak nemohl být v televizi. Ale víme všichni, ţe na zahraničních stanicích na zpravodajských portálech jsou chlapi třeba mého věku nebo od padesátky dál, jsou šediví, nejsou hezcí, ale to, co říkají, má váhu, protoţe za tím je velká zkušenost. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Děkuji téţ. Pan Holík, prosím. Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý den. Pane Krůto, prosím vás, víme všichni, ţe rozhlas je částečně vytlačený televizí a víceméně v současné době jsou jeho největší doménou řidiči aut, kteří jedou, můţou poslouchat, protoţe zatím vyhláška nedovoluje dívat se při jízdě na televizi. To je malinko pro odlehčení. Vy jste tady vzpomněl zaměřit se na mládeţ. Já vzpomínám své mládí a období vzdělávacího programu Meteor a něco pro hudební, Junior 30. Čili z vašich slov vyplynulo, ţe byste v tomto směru chtěl pokračovat. Je to tak? Pan Jan Krůta: Je to jediná šance, protoţe my staří rádio máme, je pravda, ţe ho hodně posloucháme, kdyţ jedeme v autě a večer si to přeladíme na zprávy třeba na televizi. Ale myslím si, ţe jediná šance, jak nepohřbít veřejnoprávní rozhlas, tak se věnovat lidem, kteří by se měli naučit váţit toho, co je v rozhlasu přednost. A to je síla slova a nutnost zapojit vlastní hlavu a vlastní fantazii. Takţe to zpravodajství, samozřejmě, tam se moc fantazie nedá pouţívat, ale myslím v těch uměleckých pořadech. A v té síle třeba archivu, který má Český rozhlas. To je kapitál, který nemá nikdo. A tuším, ţe Česká televize odprodala svůj hudební

- 66/144 -


28. 2. 2014

archiv někomu tak jako a tady v rozhlase je obrovský archiv, kde jsou perly a s tím se dá náramně hospodařit a doufám, ţe se to bude dělat ještě víc. Poslanec Martin Komárek: Pan Kolovratník, prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Uţ překračujeme čas. Jednu otázku, kterou budu dnes odpoledne klást kaţdému. Jak vidíte současné dění v Českém rozhlase ohledně regionálních stanic, kdy minimálně rozhlas slučuje dva regiony dohromady manaţersky?Tak jak to vidíte? Pan Jan Krůta: Určitě regionální vysílání má svůj význam, zrovna tak jako regionální tisk, veliký význam. Ale musí se dávkovat tak, aby to nebylo, teď to trošku zlehčím, takové ty okresní noviny, ţe se okotila kočka a pět kůzlátek se narodilo paní Vonáskový. Ta tíha nebo důleţitost regionálního zpravodajství je obrovská právě v tom, ţe jde za kaţdým z toho regionu aţ do obýváku nebo aţ do loţnice. Ţe jim mluví o věcech, které dobře znají ze svého okolí. Nejsou to jen obecné věci, které jim někdo sděluje. Ale oni ten region znají, oni si dokáţí okamţitě vytvořit svůj názor, jestli je to pravda, co říká, nebo není pravda. Takţe regionální vysílání určitě ano. Samozřejmě v proporcích a ve velké proporci s celostátním vysíláním. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Akorát jsme vyčerpali čas. Takţe děkuji za vaše vystoupení, za vaše odpovědi a prosím pana Pavla Hekelu. Pan Mgr. Pavel Hekela: Dobrý den, dámo a pánové, dobrý den. Mám začít nebo počkat na otázku? Dobrý den. Já jsem se zajímal nebo se zajímám o práci v Radě Českého rozhlasu z jednoho prostého důvodu. Já jsem v Českém rozhlase strávil nedávných 13 let. Předtím jsem vedl i komerční stanici a zabýval jsem se řekněme rozhlasovým trhem. Pracoval jsem v nahrávacím studiu. Čili řekněme, ţe posledních 20 let svého ţivota se věnuji tomuto médiu. Jsem absolventem herectví na praţské DAMU. Profesionalizoval jsem se jako herec a divadelní reţisér. V současné době asi půl roku vedu Moravské divadlo Olomouc po odchodu z Českého rozhlasu. Nicméně mě práce v rozhlase natolik zaujala, natolik bavila a vzrušovala, iritovala, ţe bych nechtěl úplně moţnost pokračování v této práci ztratit. A vidím určité moţnosti a vidím

- 67/144 -


28. 2. 2014

určitá volná bílá místa, na kterých by se na poli Českého rozhlasu nebo vůbec rozhlasové tvorby dalo pracovat. Vytyčil jsem si takové tři okruhy zájmů, které bych při práci v Radě chtěl nějakým způsobem posunovat nebo zkvalitňovat. Jednak je to problematika regionálního vysílání. Té jsem se věnoval hodně, měl jsem i příleţitost poměrně značného počtu zahraničních stáţí, takţe i srovnání toho, jak pracují veřejnoprávní média s regionálním vysíláním v zahraničí. Mohl bych jmenovat BBC, dánský rozhlas, na platformě EBU jsem se několikrát zúčastnil workshopů. Strávil jsem docela zajímavé tři týdny ve Spojených státech, kdy jsme měli moţnost posuzovat a srovnávat, navštěvovat jednotlivé typy rozhlasových stanic. Druhý okruh zájmu a pochopitelně regionalita mě zajímá také proto, ţe kaţdý jsme odněkud, kaţdý někam patříme a já jsem se regionálnímu vysílání věnoval opravdu celých 13 let. Rád bych o tom ještě, bude-li vás to zajímat, mluvil. Pokud se týče druhého okruhu, kterému bych se chtěl v Radě věnovat a kde si myslím, ţe je jakýsi prostor, nazval bych to asi tak „členové Rady nebo Rada Českého rozhlasu má hájit oprávněné zájmy koncesionářů“. Viděl bych velký prostor pro roli řekněme ombudsmana v Radě Českého rozhlasu, který by samozřejmě mohl pracovat jak směrem k zaměstnancům Českého rozhlasu, protoţe víme, ţe zatím Rada komunikuje se zaměstnanci prostřednictvím generálního ředitele, coţ moţná někdy pro nezávislost vysílání není úplně řekněme šťastný způsob. Poté by ombudsman určitě měl slouţit i jako smírčí orgán vůči veřejnosti v případech, kdy je to třeba. A konečně třetí okruh, nejsem ekonom, nicméně zajímají mě některé otázky ekonomiky a hospodaření Českého rozhlasu, a tady bych se také mohl nějak podrobněji zmínit, bude-li vás to zajímat. Jsem asi spíš připraven odpovídat na vše otázky, protoţe rámcově uţ nemám co dodat. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan Korte, potom pan Soukup, prosím. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Já se omlouvám, ale nějak jsem nepochopil roli toho ombudsmana. Protoţe z vašeho projevu mně přišlo, ţe to je jakýsi alibismus, protoţe tuto funkci má plnit právě Rada, podle mého mínění. Tak jestli byste to mohl nějak rozvést. Pan Mgr. Pavel Hekela: Samozřejmě, určitě. Jistě, ţe Rada má být ombudsmanem, ale vím, ţe Rada komunikuje třeba se zaměstnanci Českého rozhlasu prostřednictvím generálního ředitele. V mé představě by bylo docela hezké a souvisí to s regionálním - 68/144 -


28. 2. 2014

vysíláním, kdyby členové Rady poté, co byl spojen management regionálních stanic, vţdy dvou stanic pod jednoho ředitele, pod jednoho šéfa, kdyby byla jakási moţnost, aby člen Rady, ten který člen Rady měl v jakési supervizi pro případ potřeby tu kterou dvojici stanic. Potom by určitě nebylo moţné komunikovat s řediteli těchto stanic nebo se zaměstnanci těchto stanic pouze prostřednictvím generálního ředitele a takhle jsem myslel tu funkci ombudsmana. Poslanec Zdeněk Soukup: Pane Hekelo, tuším, ţe včera se objevila zpráva, ţe Rada Českého rozhlasu odsouhlasila panu generálnímu řediteli Petru Duhanovi zatím největší odměnu v historii Českého rozhlasu. Hlasoval byste pro ni? Pan Mgr. Pavel Hekela: Hlasoval bych pro ni v případě, ţe by bylo splněno to, o čem se mluvilo a o čem jsem já věděl, ţe takové cílové procento poslechovosti pro Český rozhlas je 20 %. A to se obávám, ţe není. Poslanec Martin Komárek: Prosím další otázky. Zatím se nikdo nehlásí, tak se zeptám já. Já na to naváţu. Nejsem si úplně jist, jestli kritérium poslechovosti 20 % je úplně důleţité. Ale o to ani nejde. Já bych rád věděl, jak vy hodnotíte určitou reformu vůbec vnitřního fungování Českého rozhlasu, se kterou přišel generální ředitel Peter Duhan. Zda se mu to daří, zda to má vůbec smysl. Nebo jestli to vidíte zcela jinak. Pan Mgr. Pavel Hekela: Děkuji. Já právě vidím trošku problematickou stránku této reformy právě v regionálním vysílání. Myslím si, ţe jakási centralizace, ke které došlo a která je moţná oprávněná nebo v pořádku v otázkách ekonomických, tak se určitě dotýká podle mého názoru neblaze regionálního vysílání. Rád bych podtrhl to, ţe regionální stanice a Český rozhlas a tedy regionální stanice v regionech nejsou pouze broadcasterem. Měly by být významnou kulturní institucí, měly by vytvářet významný kulturní prostor a měly by nejen vysílat, ale také zaznamenávat, a to je hodně důleţité, všechny důleţité procesy, všechny důleţité umělecké počiny v tom kterém regionu. a rozhodně by neměly zapomínat na lidová kulturní specifika regionu. Například mizejí nářečí, ztrácí se lidové zvyky, to všechno dokáţe Český rozhlas právě prostřednictvím svých regionálních stanic velmi dobře zaznamenávat a mapovat. Dále bych řekl, ţe umělecká tvorba, která byla v regionech, se tím staţením do centra do značné míry omezuje. Byly to příleţitosti pro konzervatoře, byly to příleţitosti pro střední - 69/144 -


28. 2. 2014

školy, které jsou v regionech. Byly to příleţitosti pro filharmonie, pro divadla. A pokud tato tvorba se stahuje do centra a z regionů mizí, tak je tím ochuzován i potenciál a rozvoj, který by měl Český rozhlas v regionech prostřednictvím stanic uplatňovat. Z tohoto pohledu si myslím, ţe reforma se snahou centralizace neprobíhá zrovna šťastně. Vím, ţe se opírá o jakýsi dánský model. Já jsem právě v Dánsku na té stáţi byl a tam si myslím, ţe rozdíly mezi Dánskem a mezi Českem nedovolí takhle striktně tenhle model uplatňovat. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím kolega Koníček. Poslanec Vladimír Koníček: Kdyţ jste narazil na regiony, domníváte se, ţe by měli redaktoři nebo pracovníci v regionech řekněme i za cenu toho, ţe budou natáčet do šuplíku, zachovávat to, co jste vy definoval, ţe by regionální pracoviště měla dělat? Pan Mgr. Pavel Hekela: O natáčení do šuplíku, tak jsem to asi nemyslel. Protoţe v regionu jsou samozřejmě natolik kvalifikovaní lidé, ţe by měli pořizovat záznamy věcí, které jsou ţivotné a které jsou uplatnitelné. Řeknu příklad: Český rozhlas Olomouc, kde jsem působil, natočil velice zajímavé dvojcédé, které posléze i vydal, takţe nevnímám to jenom jako broadcastera, natočil velmi zajímavé dvojcédé, kde bylo na jednom cécéčku mluvené slovo. Bylo to od hanáckého autora Otokara Bystřiny. A interpretem byl pravděpodobně uţ neopakovatelný Ladislav Lakomý, který zemřel a který zároveň pocházel z Náměště. Čili znamenitý umělec, pro kterého vlastně hanácké nářečí bylo jeho rodnou řečí. Na druhém cédéčku potom byla tvorba mladých z folklorního souboru z Velké Bystřice. A tohleto hanácké dvojcédé uţ nemá šanci vzniknout znovu, protoţe pana Lakomého, interpreta a Hanáka uţ mít nebudeme a uţ nikdo takový se pravděpodobně nenajde. Toto jsem myslel tou funkcí regionálního vysílání. Poslanec Martin Komárek: Prosím, pane Kolovratníku, potom pan Jandák. Poslanec Martin Kolovratník: Já jenom, kolegové, bych rád upřesnil, pokud jste se na zprávy nedívali, odměna byla 480 tisíc, která byla generálnímu řediteli schválena z peněz koncesionářů. Ale k tomu asi dnes dojdeme. Já bych rád, pane bývalý kolego, od té kultury malinko utekl i ke zpravodajství, ale v souvislosti s regiony. Myslím, ţe nás tady ve výboru by zpravodajství z regionů, z toho, co se u nás v krajích vlastně děje, mělo zajímat. A já samozřejmě nechci teď nahrávat, takţe je to opravdu otázka, jestli i tady vidíte u té reformy - 70/144 -


28. 2. 2014

nějaký trend, který by neměl být takový nebo změněn. To znamená víc zpravodajství, regionálního, třeba na Radioţurnálu anebo v regionálních stanicích. Pan Mgr. Pavel Hekela: Regionální zpravodajství samozřejmě je jedním z důleţitých pilířů regionálního vysílání a vůbec vysílání Českého rozhlasu jako takového. Podle mě, zase bych se trošku vrátil k centralizaci uvnitř rozhlasu, podle mě tak striktní vznik zpravodajských center do značné míry podvázal funkci zpravodajství v regionech. Z jednoho prostého důvodu. Řízení mělo být samozřejmě šéfem centra zpravodajství, mělo být metodické. Ale ono uţ přesahuje rámec metodický, je to uţ řízení direktivní. A na základě toho se vytvářejí regionální zpravodajská centra, která hůře a méně spolupracují s mateřskou stanicí, protoţe se necítí býti jejich součástí. Vím, co říkám, je to bohuţel třebas smutný příklad olomoucké stanice. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano. Já jenom malou připomínku, ţe doufám, ţe pan kolega se bude ptát na dalším výboru na odměny ředitelů státních firem, které berou takovéto platy, ne jenom odměny. Bohuţel, ve mně se nenarodila závist, takţe já tohle trošku neznám. Ale zajímala by mě jedna věc osobní, a moţná ţe to trošku nám osvětlí určité věci. Proč jste odešel z radia Olomouc? Pan Mgr. Pavel Hekela: Byl vyhlášen konkurs na ředitele, rekonkurs, s tím, ţe noví manaţeři povedou vţdycky dvě stanice. I k tomu bych se rád vyjádřil, protoţe ne vţdy je toto spojení šťastné. V tom rekonkursu jsem neuspěl. Dluţno říct, ţe neuspělo z deseti regionálních ředitelů osm. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, mně to stačí. Poslanec Martin Komárek: Takţe blesková otázka, blesková odpověď, jestli chcete, pane Berkovče. Poslanec Stanislav Berkovec: Tak jenom velmi krátce. Jak vidíte při svých zkušenostech vyváţenost kvality vysílání regionů a centrálních stanic, jako je třeba Radioţurnál anebo Dvojka. Je to homogenní? Poslanec Martin Komárek: Prosím zcela stručně. - 71/144 -


28. 2. 2014

Pan Mgr. Pavel Hekela: Ano. Myslím si, ţe Radioţurnál je jiná stanice neţ Dvojka, tam moc homogenního přístupu nevidím. Spojení regionálních stanic a Dvojky se podle mého názoru teprve hledá, protoţe určitě by regionální stanice neměly být malé Dvojky v regionu a Dvojka by neměla být jenom velkou rodinnou stanicí. Poslanec Martin Komárek: Pane Hekelo, mockrát děkuji a prosím pana Mikoláše Chadimu. Pan Mgr. Pavel Hekela: Děkuji vám, hezký den. Poslanec Martin Komárek: Dobrý den. Prosím pět minut na představení. Pan Mikoláš Chadima: Já jsem si to napsal, protoţe se mi klepou nohy, neboť jsem nebyl ještě grilován. Tak dámo a pánové, ze všeho nejdřív bych vám chtěl sdělit, ţe vám nepředstavím ţádnou vizi nebo koncepci, které by dovedly Český rozhlas k zářným zítřkům. V denním tisku jsem se sice dočetl, ţe kandidáti do Rady ČT takové projekty představují, moţná je to od nich dokonce očekáváno, nicméně já se nehodlám stát ředitelem zmíněné instituce. A pokud dobře rozumím statutu Rady a zákonu o Českém rozhlase, to není ani úkolem Rady tuto veřejnoprávní instituci řídit, ale zajistit její kontrolu veřejnosti. Coţ ovšem neznamená, ţe bych neměl svůj názor na to, jak by mělo české rádio třeba vypadat. Nechci vám omazávat ústa medem, dámo a pánové. Důvody, proč jsem kandidoval do Rady, nejsou nijak idealistické. Nešel jsem do kandidatury s tím, ţe případným členstvím v Radě a plnou hlavou geniálních nápadů Český rozhlas pozvednu k výšinám nebeským. To se jen stárnoucímu rockerovi na volné noze začaly krátit příjmy, a tak jsem začal přemýšlet o další práci. Pracovat v Radě ČRo se mně zdálo být zajímavé, a tak jsem zkusil kandidovat. K mému překvapení, neb jsem si myslel, ţe místa v Radě jsou zadána pro ty, kteří jsou blízko vám nebo vašim stranám, jsem se dostal aţ do druhého kola. To, co jsem řekl, nicméně neznamená, ţe kdybych tuto práci dostal, tak bych ji flákal. Na to nejsem zvyklý a přiznávám, ţe jsem práci neflákal ani za minulého reţimu, byť tím pravděpodobně po převratu povstavším novobojovníkům proti totalitě dávám záminku k tomu, aby mě obvinili z budování socialismu a jeho podpory. Nevydrţel jsem zkrátka oněch

- 72/144 -


28. 2. 2014

osm hodin nic nedělat a jen sledovat ručičku hodin odměřujících pracovní dobu jako někteří noví odbojáři... Musím vám sdělit, ţe jsem nereflektoval na mail jakési protikorupční organizace, která mě nabádala k vyplnění dotazníku. To, kdyby ţalovali. Za prvé nepovaţuji za šťastné mě v takto závaţné věci oslovovat anonymně mailem. A za druhé jsem vzhledem ke svým zkušenostem velmi nedůvěřivý ke kaţdému, kdo se prohlásí za jediného čistého a na základě toho si osobuje právo být morálním arbitrem. To je vše a pokud mě chcete ugrilovat, máte moţnost. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Je to naší povinností. Kdo se hlásí? Pan Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Já bych vám chtěl, pane Chadimo, poděkovat. To je všecko. Vy jste moţná jediný pochopil, v čem je to členství v Radě. Děkuji vám mockrát, děkuji. Poslanec Martin Komárek: Pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Já myslím, ţe s těmi zářnými zítřky, které údajně museli předkládat kandidáti do Rady České televize, moţná je to trošku „jedna paní psala nebo povídala“. Ale vy jste vyučený ofsetový tiskař. Kdybyste měl preparovat ta hydrofilní a olejofilní místa na té tiskací desce na příkladu programu České televize, tak co podle vás jsou ta tisknoucí místa, ta dobrá, to co je jasné. A co je ta hlušina. Nechci, abyste tady dělal revizi celého programu, ale jak to cítíte? Pan Mikoláš Chadima: Myslíte na ČT? Poslanec Stanislav Berkovec: Myslím samozřejmě Český rozhlas, pochopitelně. Pan Mikoláš Chadima: Pro mě světlé místo je stanice Vltava, kterou asi jedinou poslouchám. Moje ţena poslouchá Radioţurnál a máme spolu půtky kvůli tomu. Protoţe byť mluvené slovo se dá jakţ takţ uslyšet, tak hudba, která to slovo mezi tím přerušuje, tak mně přijde tak nesnesitelná, ţe já to nemohu poslouchat. Moje ţena je zřejmě odolnější nebo jí to nevadí. Nicméně nejsem takový, v současné době pracuji na nějaké zakázce pro Libri Prohibiti a poslouchal jsem vysílání krajanského rádia, nevím, jestli jste o něm slyšeli, - 73/144 -


28. 2. 2014

v Chicagu, které vedl Jaromír Zástěra, a musím říct, ţe hudební doprovod jeho rádia byl úplně stejný jako doprovod normalizačního národa aţ na excesy (?) určitých populárních písní poplatných reţimu. Takţe Karlu Gottovi se nevyhnuli ani v Chicagu, v krajanském rádiu.S Poslanec Martin Komárek: Pan Korte, potom pan Kolovratník. Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Říkal jste, ţe posloucháte Vltavu. Co říkáte úrovni jazykového projevu obecně moderátorů, hlasatelů, těch, kteří tam vystupují? Pan Mikoláš Chadima: Nechci nikomu ubliţovat. Řekl bych to tak, ţe Český rozhlas podle mě vzhledem k tomu, ţe nemusí tak ukrutně bojovat o reklamy a o zakázky, protoţe má své jisté, by měl být jakýmsi majákem českého jazyka. Neboli poslední baštou spisovného českého jazyka. Protoţe z krátkovlnných rádií a nejsem ţádný velký češtinář a spisomluvec, ale kdyţ poslouchám krátkovlnná rádia, tak proti tomu přece jenom ten Český rozhlas furt je ještě na tom líp. Ale měl by být ještě líp. Třeba by neměl říkat farmář, kdyţ jsme měli vţdycky tady statkáře a rolníky. To já taky nechápu. Poslanec Martin Komárek: Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Moje otázka bude malinko na odlehčení. Ale napadá mě potencionální střet zájmů, kdy jste veden jako řádný člen OSA a Intergramu. Chápu, ţe z titulu výkonného umělce. Co kdybyste se teoreticky dostal do střetu zájmů? Jako radní byste bránil rozhlas při vyjednávání s Intergramem o paušální smlouvě o sníţení poplatku a bojoval byste tedy za rozpočet rozhlasu, ale zároveň byste byl na straně onoho zastupovaného autora. Pan Mikoláš Chadima: Za rozhlas bych asi úplně nebojoval, protoţe jsem přece jen především autor. A navíc já píšu takovou muziku, ţe kdyţ jsem se sám dostal po převratu do rádia a mohl jsem tam mluvit a pouštět svoji muziku, tak mně přišla nevhodná. Po dvou minutách uţ jsem si říkal – uţ by to měli stáhnout. Protoţe moje muzika zkrátka není do rádia. A občas, jestli ji zahrají třikrát čtyřikrát do roka ve speciálním pořadu, to mně udělá samozřejmě radost a mým málo-fanouškům také. Ale do normálních rotací musím uznat, ţe asi opravdu není. Takţe v tom rozdíl nevidím. Do dotace se nedostanu, i kdybych byl ředitel rady, si myslím. (S úsměvem.)

- 74/144 -


28. 2. 2014

Předsedající: Další otázky? Já se tedy zeptám. Kdyţ hudba, co přerušuje mluvené slovo v Radioţurnálu, je pro vás nesnesitelná, jako člen rady udělal byste něco pro to, aby byla jiná, a co byste udělal? Pan Mikoláš Chadima: Já si myslím, ţe to je marný boj s většinovým vkusem. Protoţe uvědomíme-li si, ţe drtivá většina národa, dokonce přes více jak 60 %, nikdy nenavštívila prodejnu s hudebními nosiči, tak to stačí. Myslím si ovšem – coţ se, musím přiznat, občas děje – ţe by mělo být úkolem toho redaktora, neboť vůbec Český rozhlas, jak říkám, vzhledem k tomu, ţe nemusí ukrutně bojovat o koncesionáře, by mohl občas sem tam strčit do té rotace něco navíc. Jenţe to zas by se zlobily images (?) firmy, takţe to je asi těţké. Rozhlasoví redaktoři se vymlouvají vţdy, ţe pouštějí hudbu, kterou lidi chtějí. A já bohuţel musím asi konstatovat, ţe vědí, co ti lidi chtějí. Předsedající: Pan Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Je to hrozné, máte ve všem pravdu. Ale já bych chtěl říct jednu věc. Ţijeme ve středoevropském prostoru. A já to vidím, protoţe sousedím s Rakouskem, znám situaci v Německu, troufám si říct. A teď pouţiji to slovo, kterého se kaţdý rocker lekne, tj. dechovka. A já mám rád dechovku taky. A řeknu vám jednu věc. Kdyţ poslouchám rakouské nebo i německé rádio, tak dechovka se jakoby znovu začíná revitalizovat, protoţe to je trošku národní muzika. A u nás, kdekoli by se objevilo cokoli, tak je mazáno na všech stanicích. Co si o tom myslíte? Pan Mikoláš Chadima: Měl jsem k dechovce podobný názor, o kterém mluvíte. Ale díky OSA a práci v jedné z jejích komisí jsem svůj názor změnil, protoţe jsem poznal pány z dechovky. A dechovku oni pokládají za lidovou hudbu. A mě naprosto fascinovalo, ţe dokázali poznat, ţe někdo z rozhlasu ukradl mastrové pásky, jenom základy bez zpěvů, a prodával to ve Švýcarsku jako českou dechovku bez těch zpěvů. A tihle pánové dokázali poznat, kde a kdy to bylo v Českém rozhlase natočené. Tak jsem si jich začal váţit. A pak taky jsem ze západních Čech a jsem hodně spojený s Kraslicemi, kde byla tradice výroby dechových nástrojů. Skladby pro dechovku mám rád. Buď ať jsou to ty lidové, ostře neumětelské, ale mám rád i Janáčkovy a podobné věci pro velký dechový orchestr. Jsem saxofonista, takţe mně plechy…

- 75/144 -


28. 2. 2014

Předsedající: Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Já bych se ještě vrátil a je to trošičku odborný dotaz, ale tak pro představu. Dlouhou dobu probíhají debaty uvnitř i vně rozhlasu o kmitočtovém pásmu, o frekvencích, kterých je málo, uţ nové nebudou. A také existují dva názory, kdy jeden říká – Vltava toho má moc - teď to schválně zjednodušuji - a všude v republice je slyšet několikrát a velmi kvalitně, ale jiné stanice mají málo a slyšet nejsou. Tak zkuste si představit v radě, ţe by přišel třeba poţadavek od managementu – uberme Vltavě a dejme to jinam. Jak byste se na tohle díval? Pan Mikoláš Chadima: Já jakoţto posluchač Vltavy bych bojoval za Vltavu. To říkám rovnou. Protoţe mně přijde, ţe je to poslední bašta, protoţe ta úroveň vkusu a všeho… Vidím to dneska, jak přicházejí mladší lidi na náš koncert a jsou úplně vyřízení z toho, ţe dovedeme hrát, coţ za mého času přišla půlka lidí, která říkala, ţe hrajeme blbě, a teď, aniţ bychom se nějak moc zlepšili… Nebo hraji na vernisáţi a přijdou za mnou lidi, jak hraji. Přitom já nejsem nějaký obzvláštní instrumentalista. Takţe bojoval bych za Vltavu. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Předsedající: Já taky. Další otázky? Nejsou-li, chcete říct něco závěrem? Máte ještě chvilku času. Pan Mikoláš Chadima: Já uţ jsem řekl všechno, co jsem chtěl. (S úsměvem.) Předsedající: Takţe vám děkuji a dovolím si předat řízení panu Jandákovi. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji, pane kolego. Na shledanou. (K panu Chadimovi.) Děkuji. To byl pan Chadima a teď bych poprosil paní Dohnálkovou Hanu. Vy jste přišla teď, prosím máte pět minut času na to, abyste odprezentovala své názory, a pak je deset moţných minut na, jak řekl váš předřečník, grilování, na naše doplňující otázky. Prosím máte slovo, zapněte stopky.

- 76/144 -


28. 2. 2014

Paní Mgr. Hana Dohnálková: Dobrý den, děkuji. Váţené paní poslankyně, páni poslanci, děkuji vám za moţnost se představit. Protoţe jsem ke kandidatuře přiloţila ţivotopis, tak to udělám jen krátce. Jmenuji se tedy Hana Dohnálková, je mi 33 let. Stojím daleko… (Od mikrofonu, bylo hůře slyšet.) Vystudovala jsem Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy obor hudební věda a v současné době pracuji jako muzikolog v PKF – Prague Philharmonia, coţ je jedno z prestiţních orchestrálních těles v České republice. Proč kandiduji? Nominaci ke svému členství jsem přijala hlavně proto, ţe od dětství se neustále pohybuji ve sféře kulturní a zajímám se o média jako celek a vše, co se k tomu váţe. Ráda bych tedy, spíše konkrétněji, vystihla nějaké problémy, témata, okruhy, které mě zajímají v souvislosti s prací a činností Rady Českého rozhlasu a Českého rozhlasu jako takového. Uvedla bych např. stanici mluveného slova. Dlouho očekávanou stanici, která vznikla 1. března 2013 spojením tehdy tří rušených stanic, ČRo 6, Rádia Česko a rádia Leonardo. Tato stanice je brána jako celoplošná, ovšem vysílá zejména digitálně a pouţívá střední vlny vysílání rádia Regina, coţ můţe být problémem a Český rozhlas kvůli tomu uţ jednou inicioval novelu zákona o Českém rozhlasu, kterou měli poslanci uţ jednou na stole, moţná se k vám zase někdy brzy vrátí, s tím, aby byla rozšířena působnost a vysílání stanice mluveného slova na VKV. Byl to jistě dobrý krok, stanice mluveného slova, to bych vyzdvihla. Je zde dán velký prostor politickému a společenskému dění, vědě, zpravodajství, analýzám, glosám, komentářům. Ovšem problémem, řekla bych i obecným, pokud bych to shrnula z pohledu k celému Českému rozhlasu, je úroveň moderátorů, komentátorů i jednotlivých pořadů. Pokud to vezmu globálně, objevují se tam typické nešvary pro českou novinařinu, redaktoři často neznají témata do hloubky, v kontaktních pořadech nebo diskusích často ani nepolemizují s jednotlivými hosty, vedou rozhovory tak, mám z toho takový pocit, jako by uţ předem měli hotový názor o jasné věci. Je to řada pořadů, pokud bych měla být konkrétní, uvedla bych např., coţ já sleduji, pořad Středa Barbory Tachecí nebo podobné pořady Pro a proti na Českém rozhlase Plus. Co s tím můţe dělat Rada Českého rozhlasu, by se nabízela otázka. A k tomu velmi kvituji odborné analýzy, které Rada Českého rozhlasu uţ zadávala. Nebylo jich moc a usnulo to, řekla bych. Jsou to analýzy dvojího typu. Byly to analýzy dle mého názoru kvalitní, ty, které byly zadávány některým speciálním pracovištím a odborníkům, jako např. analýza vysílání Českého rozhlasu 6, kterou vypracovalo Centrum pro mediální studia CEMES - 77/144 -


28. 2. 2014

UK FSF. Na druhou stranu ale Rada Českého rozhlasu zadává i analýzy laikům, lidem, kteří nejsou mediálními vědci, a toto bych nebrala úplně jako důvěřivý zdroj. Dalším tématem je Český rozhlas Radioţurnál, coţ uţ jste zmiňovali s mým předřečníkem. Tam opravdu pozitivně bych vyzdvihla stav poslechovosti, který se o 5 % zvýšil od roku 2012. Hudební stránka, která byla často prezentovaná a debatovaná, pokročila kladným směrem. Myslím si, ţe velký vliv na to měl seminář Rady Českého rozhlasu o hudbě na stanicích Radioţurnál a Českém rozhlasu 2 Praha, který se konal v prosinci 2011 a který dle mého k té pestrosti a jakémusi uklidnění a kvitování té lepší hudby také přispěl. Dalším bodem je investigativní ţurnalistika, kdy se Český rozhlas po letech vrátil k tomuto tématu – Poslanec Vítězslav Jandák: Stop. Bohuţel musíme být ke všem stejně spravedliví, ale prosím dořekněte ještě větu, paní Dohnálková, co jste potřebovala. Nebo myslíte, ţe se k tomu dostaneme třeba otázkami, na které pak bude deset minut? Paní Mgr. Hana Dohnálková: Jak myslíte. Poslanec Vítězslav Jandák: Dobře, děkuji. Tak vám děkuji a poprosím kolegy o moţné otázky. Prosím, pánové a dámo. Poslanec: Tak já se zeptám na investigativní ţurnalistiku. (S úsměvem.) Poslanec Vítězslav Jandák: Výborně. Já děkuji. Prosím. Paní Mgr. Hana Dohnálková: No tak, jak říkám. Po letech se Český rozhlas vrátil k tomuto tématu, oboru, kdy potaţmo Centrum zpravodajství a publistiky přizvalo řadu, řekla bych, i známých tváří k spolupráci. Tam jsem právě chtěla zmínit takový jako by záporný bod pro mě, třeba investigativního novináře Janka Kroupu, který bývá jistě, nechci říct, chválen, ale má za sebou jistě řadu kladných kroků a reportáţí, ale je také třeba nechvalně spojován s kauzou Budišov a tehdy neoprávněným zatčením nynější ministryně paní Věry Jourové, takţe tam je to pro mě takové trošičku polemizující na tom poli veřejnoprávního média. Jinak to samozřejmě vítám a je to určitě dobře. Český rozhlas bude dávat prostor telefonickým dotazům na tato témata a jistě to bude posluchači vítáno.

- 78/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Díky. Dále? Stando, prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, já mám radost, ţe máte přehled. Jak se díváte na filosofii reklamy vůbec ve veřejnoprávním rádiu a co si myslíte o kritériu hodnocení, ratingy, poslechovost. Mělo by být rozhodující? Nebo do jaké míry by mělo hrát roli hodnocení práce a kvality vysílání a práce toho celého kolektivu? Paní Mgr. Hana Dohnálková: Jako zpětná vazba je to určitě nutné. Na druhou stranu myslím si, ţe v případě Českého rozhlasu bych úplně nevyzdvihovala na první místo spektrum poslechovosti za cenu kvality. Například pokud srovnáme komerční rádia a Český rozhlas, za kaţdou cenu bych se nesnaţila o to tlačit to nějak do prvních míst. Radioţurnál je tuším na čtvrtém místě a je to, myslím si, standardní. A ta druhá otázka byla? Poslanec Stanislav Berkovec: Role reklamy komerční. Paní Mgr. Hana Dohnálková: Role reklamy, ano. Tam je to určitě pozitivní ve výnosech z reklam, které tedy tvoří malé procento. Jak víme, Český rozhlas největší příjem zdrojů, z více neţ 90 %, má od poplatníků, tedy plátců rozhlasových poplatků. Ale je tam určité procento i z reklamy a určitě v dnešním světě reklama do vysílání patří. Nedávala bych ji všude, ale jsou stanice, které reklamu nemají, to je například stanice mluveného slova a to si myslím, ţe je dobře. Takţe pokud někdo s reklamou nesouhlasí, můţe přepnout tam, kde není. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkujeme. Dívám se na pravou část spektra… Ne, levá. Prosím, pane kolego. Poslanec: Dobrý den, rádio má v současné době takové specifické postavení, protoţe je trošičku zatlačováno. Já bych měl jeden dotaz. Kromě hudby máme vzdělávání a něco populárního. Nechávala byste to v rovnováze nebo byste něco chtěla upřednostnit? Paní Mgr. Hana Dohnálková: Abych nebyla úplně negativistická. Nevím, jestli vám přesně rozumím, ale myslím si, ţe rozhlas i na to vzdělávání dbá tím, ţe má digitální vysílací stanici, jakou je Český rozhlas Junior, kde se věnuje mládeţi. A myslím si, ţe to je vyváţené. Určitě je vţdy moţnost dělat ty věci lépe a do větší hloubky. A tam samozřejmě vzdělávání patří. - 79/144 -


28. 2. 2014

Poslanec: Ta otázka byla, jestli byste chtěla třeba zvýšit populární pořady na úkor vzdělávacích nebo naopak. Paní Mgr. Hana Dohnálková: Ne, tak to jistě ne. Populární pořady, ty, které jsou zaběhlé, si jistě svoje místo najdou. A ty vzdělávací bývají často upozaďovány, takţe já teď nedokáţu říci… Ani mi to přímo nepřísluší jako členu Rady Českého rozhlasu, pokud bych byla zvolena. Je tam jistá motivace, kterou můţu předloţit, ale do konkrétního vysílání a tvorby zasahovat nemůţu. Poslanec: Je mi jasné, ţe tohle to si řídí vedení. Já jsem chtěl znát jenom váš názor. Paní Mgr. Hana Dohnálková: Ano, děkuji. Poslanec Vítězslav Jandák: Já děkuji. Pravice prchá, nikdo tam není. Tady, prosím, pan kolega. Poslanec: Já bych se chtěl zeptat na jednu věc. V minulých letech se velmi diskutovala otázka řekněme pouštění hudby na Radioţurnálu nebo vůbec typu písniček, které se tam pouštějí. To nechejme na vedení. Vím, ţe se tím rada rozhlasu zabývala. Ale mě by zajímal spíš váš postoj k tomu, ţe Český rozhlas dlouhou dobu vůbec zatajoval playlist, tzn. seznam toho, co se na Radioţurnálu hraje. Paní Mgr. Hana Dohnálková: Ano, ten playlist byl pak zveřejněn potom, co rada pořádala ten seminář, který jsem zmiňovala, a myslím si, ţe to je dobře. Také s tou situací to nějak pohnulo, uklidnila se, poslechovost se zvýšila. Nicméně já osobně úplně s hudební stránkou Radioţurnálu spokojená nejsem. Pokud Radioţurnál, tak poslouchám jeho publicistiku a zpravodajství, a pokud hudbu, tak přepnu na Vltavu, třeba. (S úsměvem.) Poslanec Vítězslav Jandák: (Mimo mikrofon.) Máte ještě dvě a půl minuty, tak jestli ještě někdo z kolegů má otázku… Nemá. Jestli vy to chcete vyuţít? Paní Mgr. Hana Dohnálková: Já myslím, ţe jsem řekla vše, co jsem chtěla. Mohla bych hovořit více, ale myslím si, ţe to je zbytečné. Děkuji vám. Na shledanou. - 80/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: (Mimo mikrofon.) Moc vám děkuji. … (Není rozumět větě, kde je přání a hovořeno o čase určeném.) Teď bych poprosil pana Floriana. Pan Ing. Jiří Florian: Dobrý den, já jsem Jiří Florian a dovolte, abych se krátce představil. Absolvoval jsem vysoké učení technické, v roce 1968 jsem končil jako inţenýr televizní, zvukové a filmové techniky. Nastoupil jsem do České televize v Brně. Od té doby jsem tam dodnes, tj. 45 let. Mezitím jsem po roce 1990 – 1991 nastoupil do programu nejprve jako redaktor, potom jako dramaturg, potom jako vedoucí tvůrčí skupiny. Pak jsem dokonce jednu dobu byl šéfem televizního studia programu v Brně. Potom šéfdramaturgem a teď ještě nadále mám externí smlouvu s Českou televizí, takţe tam pracuji. V roce 2004 jsem byl zvolen do Rady Českého rozhlasu do roku 2010 a dvě období jsem tam byl předsedou. Tolik jakýsi profesní přehled. Jsem jeden z mála, moţná jediný zaměstnanec České televize, který má zkušenosti z techniky a z programu. A jako šéf programu televize v Brně jsem přišel do kontaktu i s ekonomikou programu, podobně později jako šéfdramaturg. Tolik asi z toho profesního představení. Motivace, proč bych rád v Radě Českého rozhlasu pracoval. Český rozhlas mám rád, je to významná kulturní instituce. Za krátkou dobu bude slavit 90 let. Nepřirovnávám to k lidskému věku, ale s rozhlasem je spojen kus naší národní historie. Rozhlas samozřejmě má také v tom směru bohatý archiv. Je to tedy významná instituce a pokládal bych si za čest, kdybych mohl s touto institucí nadále spolupracovat formou člena rady, pokud bych byl zvolen. Tolik asi úvodem. A můţeme dát prostor pro otázky. Poslanec Vítězslav Jandák: (Mimo mikrofon.) Ano, děkuji panu Florianovi. Čas jste nevyčerpal, nevadí. Já bych poprosil kolegy o moţnost poloţit otázku. Pan kolega… Poslanec: Dobrý den, pane inţenýre, já bych vám chtěl poděkovat za to, ţe jste nazval rozhlas kulturní institucí a ţe jste vzpomněl toho stanu ve Kbelích a toho 90letého výročí. (Ruší zvuk mobilního telefonu.) Pardon, ztlumené zvonění, přesně tohle to dělá ve studiu. Omlouvám se, ten mobil byl kvůli stopkám.

- 81/144 -


28. 2. 2014

Vy máte zkušenosti i z té role předsedy rady. Do jaké míry je těţké vybalancovat takový ten poměr, v čem oponovat nebo být oponenturou vedení rozhlasu a v čem naopak být loajální. Jaké s tím máte zkušenosti? Kde by měla být ta hranice podle vás? Pan Ing. Jiří Florian: Já myslím, ţe činnost rady, její práva a povinnosti, jsou víceméně přesně dané. Jsou dané zákonem, jsou dané statutem rady. A oponentura je jedině tehdy, kdyţ by rozhlas porušoval nějakým způsobem úkoly, které má plnit, kdyby je porušoval jako veřejnoprávní instituce. V tom smyslu můţe rada dělat oponenturu směrem k vedení. A samozřejmě také s tím můţe přicházet do styku, kdyţ přichází stíţnosti, oprávněné stíţnosti posluchačů, kteří by si stěţovali na nějaké neplnění důleţitých ukazatelů, které rozhlas plnit má. A pokud je to oprávněná stíţnost, tak v tom případě rada koná a vyuţije prostředků, které k tomu má. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Prosím, paní kolegyně. Poslankyně Nina Nováková: Pane Floriane, v tom, co jste povídal, jste se nijak nevyjádřil, a proto bych se chtěla na to zeptat, moţná ţe víte, proč. Ráda bych se chtěla zeptat na to, protoţe historicky poměrně dlouhou dobu máte moţnost vnímat vývoj Českého rozhlasu, kde byste řekl, ţe je na křivce - svého optimálního stavu či méně optimálního? Jak byste řekl, ţe vnímáte teď ten trend? Protoţe právě Rada Českého rozhlasu tomuhle můţe napomáhat, event. bránit něčemu. Pan Ing. Jiří Florian: Můţe, samozřejmě. Já bych udělal všechno pro to, aby se rozhlas rozvíjel do výšek stále vyšších a kvalitnějších a aby měl dav spokojených posluchačů. Ale jestli myslíte úplně něco konkrétního…? Poslankyně Nina Nováková: Ne, vůbec ne. Obecně. My můţeme říct na jednu stranu, ţe je odliv posluchačů rozhlasu směrem třeba k televizi nebo k něčemu, co je spíš vizuální. Na druhou stranu řada lidí vnímá Český rozhlas jako svým způsobem solidnější subjekt, neţ Českou televizi. A teď, jestli se vám zdá, ţe teď je na topu nebo jestli jste ho uţ zaţil v lepší kondici. Takhle jsem to myslela. Pan Ing. Jiří Florian: Já bych si tady toto srovnání netroufal takto dát. Já myslím, ţe kondice Českého rozhlasu je dobrá, má stále své posluchače. Je samozřejmě vţdycky moţnost - 82/144 -


28. 2. 2014

něco zlepšovat a přímo, bych řekl, povinnost všech, kteří tam jsou zúčastněni, nejenom management a pracovníci, ale i rada, aby se věci sunuly nějakým způsobem kupředu. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, pan kolega. A pak ještě… Poslanec Martin Kolovratník: Já budu konkrétní. Měl bych dvě otázky, jednu k minulosti, pak případně ještě k budoucnosti. Vy jste zatím jen v jedné větě zmínil, ţe jste působil jako předseda Rady rozhlasu. Je dobré říci, ţe jsme se vlastně v té době v rozhlase potkávali. A pane Floriane, promiňte mi upřímnost, ale z veřejných zdrojů – kdyţ si otevřu internet, tak z té doby čtu titulky jako: Rada ČR by měla přestat vysílat. Na obranu Radia Wave vzniká petice. Rada ČR chtěla vykázat vliv Cukráku. Rada ČR nařkla Radio Wave z propagace fašismu. Jiří Florian odmítá výzvy k odstoupení z funkce atd. Skutečně já teď nebudu hodnotit, to bych neměl, ale vás tedy ţádám. Tohle je podle mě velmi důleţitý moment a bylo by dobré tady o něm popovídat. Pan Ing. Jiří Florian: Samozřejmě. S Radiem Wave bylo několik problémů. První problém, na který rada narazila, byl ten, ţe v Radiu Wave v jednom pořadu ve večerních hodinách přišel před mikrofon moderátor, který byl zřejmě pod vlivem, a odvysílal pořad, ve kterém vyzýval posluchače, jakým způsobem prezident Klaus a jeho paní intimně ţijí atd., a dokonce vyzýval posluchače, aby tam volali atp. Byla z toho tehdy velmi velká nepříjemnost. Rada měla člověka, experta, který sledoval tohle vysílání. On to v tom posudku uvedl. Rada se tím začala zabývat. Výsledek byl, ţe potom generální ředitel odvolal ředitele Radia Wave. Od té doby Radio Wave mělo v čele pouze šéfredaktora. Samozřejmě pracovníci Radia Wave to poměrně těţce nesli a měl jsem z toho pocit, ţe obviňovali i radu, ţe jakási zlá rada něco podnikla. Tentýţ expert, který radu informoval o vysílání Radia Wave, přišel za nějakou dobu, nedovedu přesně odhadnout jakou, s posudkem, ţe Radio Wave odvysílalo písně nějaké skupiny, která propaguje fašismus. A doloţil to českým překladem písně, která se tam zpívala. Bylo to něco o hákových kříţích apod. Rada na to téma začala diskutovat a přepis zvukového záznamu té diskuse se pak objevil v médiích a objevil se tak, ţe čtenáři měli pocit, ţe prostě to je zápis rady, rozhodnutí rady. Rada neobvinila Radio Wave, to popírám. Nepřijala usnesení proti Radiu Wave ve smyslu propagace fašismu. Nic takového se nestalo. Tolik k téhle záleţitosti. Samozřejmě později se ukázalo, ţe ten překlad byl špatný a věci se dostaly - 83/144 -


28. 2. 2014

do pořádku. Ale obviněn nikdo nebyl a neexistuje ţádné usnesení rady, kde by Radio Wave bylo obviněno z fašismu. Šlo pouze o diskusi. A ta diskuse byla řekněme poměrně ţivá a byla uţ předznamenána tím, ţe uţ předtím tentýţ expert odhalil skutečný nepořádek, který v rozhlase neměl být. Jestli to takhle stačí? Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Pan kolega se hlásil. (Vzdává se.) Vzdáváte se? Komu? (S úsměvem.) Promiňte. Dobře, blbě jsem zavtipkoval. Dále, dámy a pánové, máme ještě čas poloţit další otázky. Ne? Ještě chcete otázku. Poslanec Martin Kolovratník: Jedna otázka, která také míří k době vašeho působení v radě. Opět rezonuje to jak výběrem radních do České televize, tak rozhlasu. Je to hodně o financích a ekonomice. V těch zmíněných letech se chystala – startovala rekonstrukce Vinohradské. Nebyla příliš povedená, tuším ţe dodnes ještě není vše vypořádáno. Takţe opět se ptám vás. Tehdy jako rada, jaké jste měli podklady, s jakými čísly jste pracovali? A moţná upřímně, proč se ta rekonstrukce nepovedla? Pan Ing. Jiří Florian: Tak to uţ není řekněme úplně úkol rady. Úkol rady je kontrolní činnost. Rada se tomu po této stránce věnovala velmi pečlivě. Na kaţdém zasedání rady se sledovala rekonstrukce. Ta rekonstrukce byla velikého rozsahu, přibliţně v objemu 650 mil., pokud to říkám okrouhle. Rada neměla vliv na výběr dodavatele nebo zhotovitele. Problémy na té stavbě byly. Rada se tomu po stránce kontrolní činnosti věnovala velice pečlivě. Jestli vám to touto formou stačí? Jisto je, ţe to byla velká rekonstrukce, největší v moderních dějinách rozhlasu. Protoţe takový objem finančních prostředků nikdy nebyl vydán. Bylo to komplikované i tím, ţe šlo o rekonstrukci historické budovy na Vinohradské 12. Budova byla poškozena poměrně silně ve druhé světové válce. Tam se objevily potom v průběhu stavby nějaké věci, se kterými se při projekční činnosti nepočítalo. Tam v jednom místě taky padla bomba a pak to tam zalili velkým mnoţstvím betonu, který se z toho musel vykutávat, takţe tam bylo velké mnoţství víceprací, a pak se samozřejmě kupila jedna komplikace na druhou. Ale rada tomu věnovala mimořádnou pozornost a je to vidět i z těch usnesení, které, kdybychom se podívali do archivu, v tom směru jsou.

- 84/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji mockrát. Musí se dostat, pane kolego, také na ostatní členy a blíţíme se ke konci, aby neměl protekci pan kolega… Takţe prosím máte slovo. Poslanec: Já bych se chtěl zeptat na jinou věc, která rezonovala v době, kdyţ jste byl předsedou. Protoţe v té době se v radě vyplácely odměny neexistujícím funkcionářům. V zákoně o Českém rozhlase nebyly uvedeny funkce místopředsedů a přesto si je rada zvolila a byly vypláceny peníze. Jak se teď po pěti letech na toto díváte? Pan Ing. Jiří Florian: Tam byl určitý nedostatek v zákoně. To se potom doplnilo novelou, která do toho zákona vstoupila. Teď uţ si to přesně nepamatuji, jak to bylo. Rada měla předsedu a dva místopředsedy, to tak vţdycky bylo od samého vzniku, to jsem nevymyslel já. Fungovalo to tímto způsobem. My jsme tento způsob zdědili. Byl tam určitý nedostatek v zákoně. Jeden předpis hovořil o tuším odměnách nebo o tom, ţe ti místopředsedové jsou, ale ty odměny tam nějak nebyly stanoveny nebo něco takového. To se potom doplňovalo novelou zákona. Ale s tím jsme my neměli nic společného, my jsme si to nevymysleli. To tam tak bylo uţ předtím a i potom. Je to tam i dneska. Poslanec Vítězslav Jandák: Stačí? Dobře. Prosím vás, kolegové, uţ se začínáme dotýkat patnácté minuty. Děkuji panu Florianovi a poprosím pana Růţičku, jestli je zde přítomen. Ano. Pane Růţičko, rituál je stejně tvrdý, pět minut a deset minut. Zapněte stopky, pane kolego, buďte tak laskav. Prosím, máte slovo. Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Dobrý den. Váţené paní poslankyně, váţení páni poslanci, dovolte, abych se na úvod krátce představil. Jmenuji se Jaroslav Růţička, je mi 55 let, jsem absolventem Právnické fakulty UK. Od roku 1992 se zabývám poradenstvím v oblasti majetkových autorských práv. Zároveň v roce 2011 jsem byl zvolen do Dozorčí komise Rady Českého rozhlasu na jedno volební období, následně jsem byl zvolen v roce 2013 na druhé volební období a byl jsem zároveň zvolen za předsedu Dozorčí komise Rady Českého rozhlasu. Mým motivem pro kandidaturu je to, ţe jsem měl moţnost se v průběhu těch čtyř let seznámit poměrně detailně s řadou aspektů činnosti Českého rozhlasu, a to jak aspektů ekonomických, tak i programových, tak i aspektů, které se týkají perspektivy. A protoţe se ucházím na radu s hlasem poradním, tzn. jako předseda dozorčí komise, mohu navštívit radu a - 85/144 -


28. 2. 2014

její představenstvo s hlasem poradním, chtěl bych nabídnout radě, pokud budu zvolen, své znalosti a zkušenosti jiţ s hlasem řádného člena Rady Českého rozhlasu. To je v kostce moje motivace. Co se týká činnosti a působnosti člena rady, pokud bych byl zvolen, chtěl bych se zaměřit na dva aspekty. Prvním aspektem, který je klíčový pro činnost Českého rozhlasu, je zajištění finančních prostředků. Český rozhlas má dva základní zdroje. Jeden masivní, maximální, a to je výběr rozhlasových poplatků. Výběr rozhlasových poplatků je bohuţel svázán s platností zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Tento zákon je bohuţel jiţ z hlediska současnosti velice zastaralý. My jsme v dozorčí komisi aktivovali práci skupiny, která by chtěla předloţit věcný záměr novely tohoto zákona právě na základě určitých jiných modelů, které fungují v zahraničí, např. v Německu, na Slovensku, v Rakousku, a které umoţňují velice dobře zvýšit objem prostředků, aniţ by se navyšoval základní poplatek. Je to naprosto klíčová záleţitost. Druhá věc, která tady je, je otázka regionálních studií. Měl jsem moţnost navštívit řadu regionálních studií v rámci jednání rady. A je tam takový zajímavý paradox. Jednotlivá studia sídlí v poměrně zajímavých prostorách, velkých centrech, a technika v rádiu směřuje spíš k tomu, ţe prostory jsou tou technikou opouštěny, neboť technika umoţňuje vysílat z jedné místnosti. Vzniká tady určitá otázka, jak dál s těmito velkými prostorami, velkými budovami. A myslím si, ţe rozhlas tady má na rozdíl od České televize obrovskou moţnost nabídnout taková malá regionální kulturní centra právě s vyuţitím svých moţností veřejnoprávního média a toho, ţe ty prostory má neustále k dispozici a vlastní je. Je to určitá záleţitost, která je pouze spojena s otázkou zdrojů, které tady jsou. Co se týká tvorby a vysílání, myslím si, ţe kvalita redaktorů, kvalita obsahu, je přímo a úzce spojena s výší prostředků, které jsou k dispozici. Čili opět zdůrazním, pokud se podaří kvalitně, dobře a efektivně vybírat rozhlasové poplatky, tím neříkám navyšovat je, ale efektivně vybírat, je moţné podle mého názoru navýšit zdroje na kvalitní redaktory a kvalitní tvůrce. A nejenom na vlastní zaměstnance Českého rozhlasu, ale i na tvůrce externí, kteří by měli i podle zákona být osloveni a dodávat Českému rozhlasu vlastní tvorbu. Toť v kostce vše, jsem připraven na vaše dotazy. Děkuji. Předsedající: Děkuji. Vešli jsme se do časového limitu, takţe teď dávám prostor pro otázky. Pan Kolovratník.

- 86/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Kolovratník: Doufám, kolegové, ţe se nebudete zlobit, budu aktivní celé odpoledne. Mě ta zmínka o regionech pochopitelně zaujala. Zkuste být prosím konkrétnější. Jak si to představujete? Kulturní centra? Co by se tam mělo dít? Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Víte, mě to např. překvapilo v Plzni. Plzeň má velice zajímavou budovu, která vznikla někdy v 50. letech a která se rozvíjela. A protoţe mám moţnost sledovat procento obsazenosti nájemci té budovy, tak vidím, jak ten trend vyuţití rozhlasem, tím studiem, vlastně klesá. Neustále tím, jak ta technika jde dopředu, jak se analog mění na digitál, tak postupně se technika dostává do menších prostor a rozhlas se samozřejmě snaţí vyuţít ty prostory ekonomicky, tzn. pronajímá je. Vzniká tam takový pelmel různých firem, které mají různou působnost, různou činnost. Ale jsou to unikátní budovy, které by podle mého názoru si zaslouţily zamyslet nad tím, jak s nimi dál obecně v tom městě, protoţe většinou sídlí v centru, jsou na nějakém dominantním místě, mají nějakou historii. Například v Plzni to bylo místo odporu v různých momentech české historie a byla by škoda tuto historii nevyuţít k tomu, aby Český rozhlas díky tomu, ţe tady můţe nabídnout tyto prostory, neoslovil i jiné subjekty v rámci dejme tomu toho kraje, toho regionu, a stal se takovým kulturním regionálním uměleckým nebo kulturním centrem. V kostce. To je taková věc, která mě napadla, kdyţ jsem viděl ty prostory, ty moţnosti, které tam jsou. A myslím si, ţe regiony v současné době jsou velice důleţité, protoţe jestli Český rozhlas má navýšit poslechovost, výstupy poslechovosti, tak si myslím, ţe právě má velké rezervy v oblasti regionů. Protoţe i sám Český rozhlas podle mého názoru teď hledá cestu, jak oslovit regionální posluchače. Myslím si, ţe jsou to otevřené informace. Jedná se o to, ţe většina posluchačů regionu jsou starší věkové kategorie. Je potřebné se zamyslet nad tím, jak přilákat pozornost mladších skupin. A právě si myslím, ţe vytvářet v rámci regionálního studia kulturní centrum, napojit to na to vysílání, vytvářet to ţivě, vyuţít internet tak, jak jsme to např. viděli v Německu v hale u německého spolkového rádia a televize, tak je to cesta, kterou by se měl Český rozhlas vydat. Myslím si, ţe je to otázka i toho, ţe Český rozhlas stojí ještě před velkou otázkou, a to je digitalizace. Podle zákona 2005 má začít vysílat digitálně. A myslím si, ţe je to zatím cesta, ve které příliš není nakročeno, kdyţ to řeknu takto. Je to otázka také zdrojů, otázka vysílačů, otázka vůbec jak dál v této věci. Takţe si právě myslím, ţe regiony by mohly být jedny z věcí, které by i v této oblasti byly vůdčími.

- 87/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. A prosím ještě k těm regionům. Já tam cítím velmi zajímavou myšlenku a zároveň rozpor proti současnému trendu. Vy říkáte – regionální centra, víc regionální tvorby, přitáhnout mladé posluchače, to je zaznamenání hodné, ale teď opravdu na personalistice nezáleţí, je to jedno. Ale v těch regionech je teď trend takový, ţe naopak se do toho vysílání zařazují prvky centrálního programu a společného. Čili je to něco jiného, neţ co se děje. Vím, ţe vy jste v dozorčí komisi a ne v radě. Kolega kandidát pan předseda za chvíli moţná o tom bude hovořit. Znamená to ale, ţe vy ten projekt Regiony 2014 vidíte trošku jinak, neţ jaký je, nebo ne? Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Ne, já vycházím z toho, ţe projekt Regiony vychází ze současné ekonomické situace českého rádia. Je tam snaha - tím, ţe určité činnosti se centralizovaly v oblasti ekonomické – v zásadě sníţit reţijní náklady vůči té tvorbě. Ale podle mého názoru, pokud by byly zdroje vyšší, nebyly by omezeny, tak by nic nebránilo tomu diverzifikovat tu činnost i právě v té oblasti, o které vy jste hovořil, tzn. posílit činnost regionů. Já si myslím, ţe to bylo rozumné, je to trend, který tady je obecně běţný, dostupný a byla by škoda o to přijít. Říkám, rozhlas má na rozdíl od televize obrovskou výhodu 14 studií. Ve všech krajských městech. Poslanec Martin Kolovratník: Takţe byl byste pro jejich zachování. Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Samozřejmě. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Předsedající: Děkuji. Další dotaz? Kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Já bych se chtěl zeptat, jak přesně vidíte svoji případnou roli v radě a jestli to třeba nemůţe být ve střetu zájmů. Vy jste předsedou dozorčí komise zároveň, tak jestli by to nemohlo být kontraproduktivní. Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Ano. Ze zákona, pokud bych byl zvolen, tak se musím samozřejmě vzdát své funkce předsedy dozorčí komise, to je předpoklad. Mám to tady ve svém čestném prohlášení uvedeno, to je ze zákona moje povinnost. A v tu chvíli tam samozřejmě není zákonný problém. Naopak si myslím, ţe díky tomu, ţe jsem měl moţnost - 88/144 -


28. 2. 2014

poznat detailně některé problémy, dlouhodobé problémy, včetně např. rekonstrukce Českého rozhlasu apod., tak v této chvíli bych byl jiţ jaksi připraven myslím informacemi na výkon té činnosti. Nemusel bych se připravovat tím, ţe bych studoval některé materiály, ale vyšel bych ze znalostí a informací, které jsem během těch čtyř let nabyl. Poslanec Stanislav Berkovec: Tak to je ta připravenost, děkuji. Ale jakou roli byste si tam představoval? Specializaci? Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Jak jsem sdělil. Z hlediska působnosti rady je to kontrolní orgán. To je první věc. Jedná se zejména o to, ţe rada schvaluje rozpočet, schvaluje závěrečnou zprávu, je to otázka vhodnosti investic, směřování zdrojů z hlediska rozpočtu, coţ je naprosto klíčový moment. To znamená, kolik peněz půjde dejme tomu do osobních nákladů, jakých osobních nákladů, jestli osobní náklady směřují spíše do správy či do dejme tomu tvorby, tzn. redakční, pracovníků, zaměstnanců. Pak je tam otázka investic, tzn. právě investic do těch regionů, do budov a dalších věcí, investic do techniky. Takţe v této věci si myslím, ţe mám řadu zkušeností a znalostí. A také je to otázka perspektiv, protoţe Český rozhlas dneska je v polovině jakési koncepce, kterou předloţil generální ředitel při svém zvolení. A myslím si, ţe teď přichází doba, kdy by si měla rada nechat popsat tu druhou část výkonu mandátu pana generálního ředitele a chtít slyšet nějaký jízdní řád, tzn. nějaké termíny, nějaké činnosti, nějaké objemy. Protoţe je to věc, která je dlouhodobá – zhruba na tři roky. Předsedající: Kolega Soukup. Poslanec Zdeněk Soukup: Já bych vrátil ještě k té vaší myšlence vytváření kulturních center. Já trošku znám budovu Českého rozhlasu. Pakliţe by se tam mělo vytvořit jakési kulturní centrum, tak si myslím, ţe by se do toho starého baráku muselo hodně investovat. To je první část otázky. Jak známo, kultura bohuţel si málokdy na sebe dokáţe vydělat v současné době. A máme-li na mysli takovou kulturu, kterou by se měl prezentovat veřejnoprávní rozhlas, tak uţ asi vůbec ne. Z jakých zdrojů byste to chtěl financovat? Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Upřímně řečeno, za prvé já jsem mluvil o regionech, nemluvil jsem teď o Praze, abychom si rozuměli. Bavili jsme se o budovách v regionech, jako jsou Budějovice, Plzeň apod. Jak jsem říkal, novela zákona o poplatcích by podle mého názoru umoţnila navýšit zdroje. To je první věc. - 89/144 -


28. 2. 2014

Druhou věc, kterou tady mám – Český rozhlas i Česká televize mají velice široký archiv. Z mého úhlu pohledu tento archiv není příliš vyuţíván. A tam si myslím, ţe je zdroj dalších příjmů, které by při vhodné formě vyuţití těchto archivů společně mohly přinést dodatečné zdroje do rozpočtu jak České televize, tak Českého rozhlasu. Vezměte si, ţe třeba v současné době je otázka ceny pomůcek, učebnic, poměrně důleţitá záleţitost. Český rozhlas vlastní, protoţe uţ má 90, skoro 91 let historie, hlasy politiků, hlasy historických událostí a podobných věcí. To jsou v podstatě hotové učebnice. Co nám brání, Českému rozhlasu, vydat společně s Českou televizí určité projekty, které by dostaly školskou licenci, byly by pouţívány školami zdarma a zároveň šly do volného prodeje a přinesly by další zdroje? To je všechno otázka jenom si sednout, vyuţít ty moţnosti. A je to i ze zákona. Český rozhlas pečuje o archivy, ale nic mu nebrání ty archivy zpeněţovat. To si myslím, ţe je naprosto ve světě běţné. A tady to vidím jako trošku nedoceněné z hlediska současné situace v České televizi i v Českém rozhlase. Mluvím za obě, protoţe znám situaci v obou institucích. A myslím si, ţe propojení těchto dvou institucí by znamenalo poměrně zajímavé finanční moţnosti. (Neslyšitelná poznámka z pléna.) Ano, samozřejmě. A kdyţ to vezmu, tak Český rozhlas má neuvěřitelné hudební nahrávky. To jsou věci, které… Kdyţ jsme seděli s německými partnery v hale v Dráţďanech, byli sami překvapeni. Je to jenom otázka invence těch lidí. Je to otázka tlaku i ze strany té rady na vyuţití těchto věcí. Poslanec Vítězslav Jandák: Pardon, já jsem se opět ujal slova. Vy chcete mluvit… Pan Korte. Poslanec Daniel Korte: Já mám jenom drobný komentář. O propojení institucí Českého rozhlasu a České televize se mluvilo uţ v 90. letech, kdyţ jsem byl předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Víte, na čem to ztroskotalo? Ţe nebyla dohoda na tom, kdo by měl být z těch dvou ředitelů generální ředitel. (Úsměv.) Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Pardon, můţu krátce reagovat? Poslanec Vítězslav Jandák: Ano. Čas se blíţí. Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Jenom velice rychle. Já bych tady nechtěl hovořit o spojení těchto dvou institucí. V ţádném případě. Já jsem byl teď na výjezdním zasedání rady na Slovensku a upřímně – výsledek slovenského modelu spojení těchto dvou institucí se - 90/144 -


28. 2. 2014

mi jeví jako velice tristní. I samo přiznání zaměstnanců Slovenského rozhlasu a televize bylo, ţe v zásadě příliš tato záleţitost pro ně není výhodná, i finančně i z hlediska obsahu. Takţe já jsem nehovořil tady o propojení dvou institucí, ale o spojení dvou archivů, které při vhodném autorském projektu by mohly vytvářet prodejné formáty. Nic víc, nic míň. Poslanec Vítězslav Jandák: Já děkuji, pane Růţičko, čas uplynul. Pan Mgr. Jaroslav Růžička: Já vám děkuji. Poslanec Vítězslav Jandák: My děkujeme taky. Já bych poprosil pana Tomáše Ratiborského. Pane Ratiborský, vítám vás a prosím pět minut – deset minut. Připravte stopky, pane kolego. Pan Tomáš Ratiborský: Dobrý den, jmenuji se Tomáš Ratiborský. Dobrý den, pane předsedající, váţení páni poslanci, váţené paní poslankyně. Já spíš vyuţiji dnešní moment k tomu, abych se pokusil vyhodnotit práci rady, protoţe jsem současný předseda rady. Myslím si, ţe na to mám kompetence. A protoţe je to pět minut a já jsem zaţil v radě šest let, tak jsem si to ráčil sepsat, abych něco neopomenul. Rada se v uplynulém období pohybovala poměrně ve sloţitém prostředí Českého rozhlasu. Kdyţ jsem si rekapituloval situaci, zjistil jsem, ţe jsem vlastně za šest let zaţil tři generální ředitele, dva prozatímní ředitele, dvoje volby a jedno odvolání generálního ředitele. I rada sama měla velké potíţe v uplynulém období. Pohybovala se na hraně usnášeníschopnosti. Bylo nás jeden moment pět a my jsme de facto s přičiněním s odpuštěním Poslanecké sněmovny překračovali zákon a nebyli jsme schopni zvolit generálního ředitele v té době. No, nějak jsme to překlenuli, generálního ředitele jsme posléze zvolili. Myslím, ţe jsme zvolili dobře. Já bych chtěl říct, ţe rada za uplynulých šest let přijala tisíc usnesení. Není to málo. Je to poměrně dost. A jedním ze stěţejních usnesení, které se linulo jako červená niť, uţ to tady zmiňoval můj předřečník, byla rekonstrukce Vinohradské 12. Rekonstrukce Vinohradské 12 je problémem Českého rozhlasu, který je ale v současné době vyřešen. Před deseti dny to bylo uzavřeno soudním smírem, dohoda o narovnání byla podepsána a soudem schválena, takţe samozřejmě ta faktická záleţitost je za námi. Nicméně otázka potom dalších řešení typu nějakých zodpovědností za tuto rekonstrukci atd. atd., k tomu se jistě bude vyjadřovat vedení Českého rozhlasu. - 91/144 -


28. 2. 2014

Český rozhlas během těch šesti let pracoval s rozpočty vyrovnanými. Nicméně byl vytvářen zisk. Já si myslím, ţe Český rozhlas není k tomu, aby vytvářel zisk, ale prostě tak to nějak vyšlo. Jednak asi byly zřejmě rezervy v rozpočtu a samozřejmě se rozhlas zbavoval i movitého majetku a ten přinášel na straně příjmové zisk a pak následně nebylo proinvestováno. Samostatnou kapitolou rozpočtu,

kterým se

rada výrazně zabývala,

byly

koncesionářské poplatky. Je to pochopitelně majoritní záleţitost příjmové stránky Českého rozhlasu a musím říct, ţe ne v minulosti vţdy Český rozhlas k tomu přistupoval řekl bych s tou pravou zodpovědností. Ale v současné době se daří, byl zaloţen expertní tým, který je sloţen z členů vedení Českého rozhlasu, členů dozorčí komise a z externí právní kanceláře. Tento tým přináší své ovoce. Český rozhlas v loňském roce například v porovnání s lety předchozími navýšil tuto kapitolu o 50 mil. korun. Navíc se podařilo vyčistit i kmen koncesionářů, protoţe jsou tam přirozená úmrtí atd. atd., tak někteří uţ jaksi nejsou v evidenci Českého rozhlasu a všechno se tímto čistí. Myslím si, ţe tam jsou velké rezervy, kdy Český rozhlas můţe přijít ještě k dalším penězům pro své hospodaření. Stěţejní záleţitostí Českého rozhlasu bylo schválení koncepce restrukturalizace Českého rozhlasu. Já si myslím, ţe to byl přelomový bod, kdy uţ od projektu současného pana generálního ředitele a potom následně předloţená koncepce do rady přináší nějaký vývoj. Tato koncepce byla schválena od roku 2012 do roku 2014. Není ukončená. My jsme minulý týden rekapitulovali do roku 2013. Rada si myslí, ţe je to stěţejní materiál a ţe se ho daří plnit. Vznikla nová centra. Vzniklo centrum zpravodajství, centrum vysílání, centrum sekce regionálních studií atd. atd. Myslím si, ţe to má pro vývoj Českého rozhlasu smysl a velký význam. Český rozhlas v současnosti vysílá z 19 rozhlasových studií. Jsou to 3 celoplošky, 5 speciálních, 11 regionálních plus zahraniční vysílání Českého rozhlasu. Program je šířen, nemusím asi opakovat, terestricky i digitálně, není v tomto problém. Pouze na krátkých vlnách bylo ukončeno vysílání v roce 2010. Sledovaným parametrem je poslechovost, pochopitelně. Patří to i do veřejnoprávního média, ne ţe ne. Já jsem si připravil jedno číslo – porovnání Radioţurnálu, rok 2011 a 2013, je tam nárůst zhruba o 90 tisíc posluchačů a podílu na trhu o 1,5 %. Uţ mám končit? Poslanec Vítězslav Jandák: Ještě máte 7 vteřin. - 92/144 -


28. 2. 2014

Pan Tomáš Ratiborský: Tak končím. Poslanec Vítězslav Jandák: OK, děkuji. Děkuji, pane Ratiborský. To bylo těch pět minut a teď, dámo a pánové, máte samozřejmě moţnost klást otázky panu uchazeči. Pan Tomáš Ratiborský: Vše za těch šest let. Poslanec Vítězslav Jandák: Prosím. Vypadá to, ţe jsme vyčerpáni. (Šum v sále.) Řekl jste všechno. Ale já myslím pan Kolovratník… Ano, nezklamal. (S úsměvem.) To je náš rezervoár. Poslanec Martin Kolovratník: Já nechci začínat, ale… Poslanec Vítězslav Jandák: Jen to tam dejte, pane kolego. Poslanec Martin Kolovratník: Pane předsedo, u nás na výboru myslím převaţuje názor, ţe rada nebo radní by měli být jakýmsi zdravým oponentem managementu ať rozhlasu, nebo televize. Jste vy skutečně zdravým oponentem? Pan Tomáš Ratiborský: Já myslím, ţe jsem zdravým oponentem. Jestli máte jiný pocit? Poslanec Vítězslav Jandák: Vypadá zdravě. (S úsměvem.) Poslanec Martin Kolovratník: Já budu upřímný. Mám jiný pocit a dovolím si tady být konkrétní. Mám informaci, ţe jste se účastnil teď olympiády v Soči společně s Petrem Duhanem, generálním ředitelem. Je moţné říci otevřeně, kdo tu cestu financoval, kdo financoval vstupenky apod.? Pan Tomáš Ratiborský: Samozřejmě, můţu to říct. Neúčastnil jsem se s panem Duhanem. Pan Duhan byl v jiném turnusu, já jsem byl v turnusu s panem Koliandrem, ekonomickým náměstkem Českého rozhlasu. Přišlo pozvání od Českého olympijského výboru do Českého rozhlasu. Český rozhlas postoupil dvě místa do rady, zbytek si ponechal. - 93/144 -


28. 2. 2014

Bylo to financováno Českým olympijským výborem a rada hradila pouze diety pěti dnů, coţ bylo ve výši tuším 250 euro. Všechno ostatní bylo hrazeno z jiných zdrojů, ani rozhlasových ani rady. Poslanec Martin Kolovratník: Dobře, děkuji. A druhou otázku. Uţ to tu dnes zaznělo, ta včerejší zpráva o odměně generálnímu řediteli ve výši 480 tis. korun. Tuším nebo vím, jak odpovíte. On má také nastavená nějaká kritéria, která jste asi hodnotili, a uţ si nepamatuji detaily, nedíval jsem se do toho detailně. Ale poprosím vás o komentář k takto vysoké odměně. A upřímně za sebe řeknu, ţe mi přijde hodně vysoká. Pan Tomáš Ratiborský: Je to dost moţné. Já si myslím, ţe vzhledem k rozpočtu Českého rozhlasu, který je přes 2 miliardy, jsou asi úměrné i platy a odměny. Já myslím, ţe jsou v České televizi ještě v jiných dimenzích, neţ je v Českém rozhlase, ale to tady asi nehodnotíme. Chtěl bych říct, ţe jsou nastavena kritéria pro splnění mzdy. Jsou tam čtyři kritéria. Jedno je plnění Kodexu a Statutu Českého rozhlasu, druhým kritériem je plnění usnesení Rady Českého rozhlasu, třetím kritériem je splnění podílu na trhu, to bylo v tento moment překročeno, bylo 21,5 %, Český rozhlas splnil 21,8 %. A čtvrté kritérium bylo plnění plánu restrukturalizace Českého rozhlasu. Ve všech čtyřech bodech bylo splněno. Odměna generálnímu řediteli je nastavena dle statutu rady dvakrát ročně, za kaţdé vyhodnocované pololetí. Jsou to tři měsíční platy. Takţe tři krát 160 tisíc je 480 tisíc, nebylo kráceno. Bylo navrţeno radou při splnění všech kritérií vyplatit. Poslanec Vítězslav Jandák: Mně se tyto otázky nelíbí z jednoho prostého důvodu – ani vy je nemůţete ovlivňovat a myslím, ţe je na nás na zákonodárcích, abychom si uvědomili do budoucna, bere-li nebo bral-li ředitel ţeleznic daleko větší odměny a ty ţeleznice nejezdí a to rádio vysílá, tak si myslím, ţe to je daleko horší. Takţe tahle otázka… Pan Tomáš Ratiborský: Já vám děkuji. Já myslím, ţe docela vysílá dobře. Poslanec Vítězslav Jandák: Já si myslím, ţe vysílá dobře oproti drahám, které jezdí blbě, ţe jo, ale ty odměny jsou tak třikrát větší. Tím jsem se vás nechtěl zastávat, ale myslím si, ţe za to ta rada tak úplně nemůţe. Ale to byla moje vsuvka, já si to neodpustím. Tady pan kolega, prosím. - 94/144 -


28. 2. 2014

Poslanec: Já bych se chtěl zeptat na jinou věc a to je zase i trošku spor z minulosti, protoţe pokračuje jednání rady, kdy kaţdý týden se schází tzv. předsednictvo, na kterém se projednávají ale i věci, které dle mého názoru by měly být veřejné. A zasedání předsednictva je neveřejné. A pak jednou za měsíc je to veřejné zasedání rady. Jestli v tom nevidíte pořád rozpor. Já uţ jsem to avizoval před x-lety. Vy tomu říkáte přípravné jednání pro zasedání rady. Ale tam se opravdu probírají věci, které by se měly probírat veřejně. To, ţe jsou potom zveřejněny jednou za měsíc zápisy, aţ se odsouhlasí na tom veřejném jednání rady, si myslím, ţe není dostatečné. Jaký je váš názor na to? Pan Tomáš Ratiborský: Já nevím. Nevím, jak jinak pracovat. Samozřejmě předsednictvo jsou tři lidé. Z nově vzniklého statutu vyplývá to, ţe se předsednictva zúčastní dle svých moţností i ostatní členové rady, takţe pokud oni přijdou, tak jsou tam. Samozřejmě se hlasuje v rámci předsednictva. Nemáme co skrývat, vše píšeme do zápisu. A jednou za měsíc se prostě sejdeme a - nevím, jestli slovo legalizace je to správné, ale prostě ty zápisy z minulých předsednictev odsouhlasíme. A v případě, ţe některý člen rady má jakoukoli výhradu, tak samozřejmě vystoupí na veřejné schůzi a řekne: já tady s tím nesouhlasím. Takţe já si myslím, ţe je to naprosto v pořádku, ţe je to nějaký systém práce rady. Nedokáţu si dost dobře představit, ţe bychom všechno sumarizovali na jednoměsíční zasedání na radu a tam to začali probírat. No, to bychom museli asi zasedat dva dny. Já nevím. Ale mně to takhle připadá celkem jako logická věc. Poslanec Vítězslav Jandák: Dobře. Paní kolegyně, máte slovo. Poslankyně Nina Nováková: Pane Ratiborský, jestli smím, dovolila bych si takovou moţná osobní otázku. Vy rozhodně nepůsobíte jako člověk, který by byl vyhořelý. Nicméně máte nějakou dlouhodobější zkušenost s prací v radě. A teď já bych se chtěla zeptat. Kdyţ si sám sobě odpovíte, co je hlavním motivem, proč dále byste tam chtěl setrvat. Motivem můţe být, ţe chcete třeba nějaký proces, pozitivní proces, ochránit. Nebo ţe si říkáte, tohle by se teď mělo dělat jinak a protoţe vím přesně, jak by se to mělo dělat jinak, tak tam chci u toho procesu dál zůstat. Uznávám, ţe to je osobní. Ale ráda bych to věděla. Pan Tomáš Ratiborský: Je to velmi prosté. Za prvé, mě ta práce velmi bavila. To za a). Za druhé, je to takové klišé, ale je něco rozpracováno. Já si myslím, ţe rada obecně, teď - 95/144 -


28. 2. 2014

nemluvím o sobě, nastartovala společně s vedením, protoţe bez toho to nejde, určité procesy, které já vnímám jako přelomové. Tak to je celé. A hlavně mně to baví, musím říct. (Nesrozumitelná poznámka v plénu mimo mikrofon.) Není. Poslanec Vítězslav Jandák: Trošku humor musí být. (S úsměvem.) Pan Tomáš Ratiborský: Já tomu rozumím. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Pardon, tady se hlásí, kolik berete. Ne, pan kolega se hlásí. Poslanec: Dobrý den, vy máte zkušenosti s vedením soukromé stanice. V čem by se zásadně mělo odlišovat vysílání regionů Českého rozhlasu od těch soukromých? Já chápu, ţe se uchází o stejného posluchače a ţe ty prostředky nutně některé musí být společné. Ale v čem by to mělo být podle vás jinak? Pan Tomáš Ratiborský: Já si hlavně myslím, ţe regionální stanice Českého rozhlasu mají daleko větší výhodu být regionální, neţ regionální stanice privátní. Mají daleko větší prostor ve vysílání, protoţe mají poměr mluveného slova a hudby úplně jinak nastaven a tudíţ můţou toho klienta, posluchače, víc přitáhnout těmi regionálními věcmi, které privátní rádio prostě neodvysílá. Jednak nemá prostor, jednak na to nemá lidi. Takţe já si myslím, ţe to je úloha regionálních stanic – neopomíjet regionalitu. A hlavně si myslím, ţe na to mají čas a peníze. Jestli je to dostačující odpověď, nevím. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Kdo se ještě… Prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Já bych ještě jeden dotaz, pane předsedo, k té současné činnosti rady. A podotýkám, říká se mi to těţko, protoţe jsem vlastně v jistém střetu zájmů. Týká se to odpovědi na stíţnosti posluchačů. A o tom střetu mluvím proto, ţe se tam objevují – a říkám to tu veřejně – i třeba komentáře k těm Pardubicím, kde jsem ještě před půl rokem působil. Ale já jsem si to opravdu pečlivě procházel a je dobře, ţe je dáváte veřejně. Jsou jich tam desítky. A teď mi promiňte, ale mně ve většině případů přijde, ţe vy dostanete jako rada stíţnost, dáte ji nějakému manaţerovi, aby se vyjádřil, a jenom – a teď nechci, aby

- 96/144 -


28. 2. 2014

to znělo zle – jako sekretářka ji přepošlete. Nezaznamenal jsem tam vlastní invenci té rady. Proč to tak je? Nebo proč do toho více nezasahujete? Pan Tomáš Ratiborský: Nebylo vţdy zvykem, ţe rada uveřejňovala jak stíţnosti, tak kompletní odpovědi. Toto předsednictvo inovovalo, coţ si myslím, ţe je pozitivum směrem k posluchačům. Co se týče těchto záleţitostí, většinou to má vztah k programovým prvkům. Nelze hodnotit nějakým způsobem zásadně kritiku této věci. Rada odsouhlasila koncepci, drţí se, nemá ţádných výhrad, nepřijala ţádné usnesení směrem k vedení Českého rozsahu, ţe uhnulo z té koncepce, tak tudíţ nechává ty odpovědi na Českém rozhlasu, pouze se k tomu přidává, ţe jsme to odeslali, zúřadovali a odesíláme zpět. Samozřejmě pokud by přišla stíţnost třeba na generálního ředitele pochopitelně, to neodesíláme, tím se zabývá rada stoprocentně a řeší tuto věc samostatně. Ale tohle to má výrazně vztah k organizaci a programovým prvkům, kde rada je v pozici spíše doporučujícího orgánu neţ jakéhokoli jiného. Ze zákona to tak vyplývá. Proto ten náš postoj. Poslanec Vítězslav Jandák: Já děkuji. Je to přesně patnáct minut, co jste pobyl na tomto místě. Pan Tomáš Ratiborský: Já vám děkuji. Poslanec Vítězslav Jandák: Já vám děkuji taky a předávám slovo panu kolegovi. A bude další a to je pan Václav Chalupa. Prosím. Pan Václav Chalupa: Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Václav Chalupa. Jsem kandidátem Českého veslařského svazu a jsem tady za sportovce. Narodil jsem se v Jindřichově Hradci, kde jsem navštěvoval základní školu a kde jsem začal se sportem. To byl asi takový zásadní okamţik, který ovlivnil můj… (Přerušení - někdo v sále panu Chalupovi upravuje mikrofon s dovětkem: Vy jste fakt velkej chlap.) Děkuji, teď uţ to bude lepší. (Opravdu lepší slyšitelnost.) Takţe jsem skončil u té základní školy v Jindřichově Hradci, kde jsem začal sportovat a byl to takový zásadní a zlomový okamţik v mém ţivotě, který nasměroval potom můj ţivot dál ke sportu, kde zvítězilo veslování.

- 97/144 -


28. 2. 2014

Kdyţ jsem skončil základní školu a začal jsem navštěvovat Střední odborné učiliště zemědělské v Třeboni, ve sportu jsem pokračoval a pokračoval jsem celkem úspěšně. Dostal jsem se tehdy do čs. reprezentace a po skončení učiliště jsem nastoupil do Armádního centra sportu Dukla Praha, kde jsem působil 22 let jako vrcholový sportovec. Během této doby jsem se zúčastnil šesti olympiád a asi 15 nebo 16 mistrovství světa. Získal jsem na olympiádě pouze jednu medaili, ale asi zásadní a největší ocenění, které jsem získal, bylo aţ po skončení této mojí kariéry v roce 2009, kdy jsem získal od Českého klubu fair play hlavní cenu fair play za svůj celoţivotní přístup ke sportu a k ţivotu a potom i od Mezinárodní veslařské federace zlatou medaili Thomase Kellera, coţ je ocenění, které dostává pouze jeden veslař za jeden rok. Nyní působím jako technický ředitel ve Sportcentru Račice, coţ je akciová společnost, která spravuje veslařskou umělou dráhu v Račicích. To je asi všechno o mně. Předsedající: Děkuji, pane Chalupo. Ani jste nevyčerpal časový limit. Pan Korte se hlásí s první otázkou. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Pane Chalupo, vy jste byl úspěšný sportovec na vodě, ale tady vstupujete do vod zcela odlišných. Co byste dělal, jak byste postupoval, kdybyste dostal stíţnost od občanů na porušení vyváţenosti zpravodajství? Pan Václav Chalupa: Tak samozřejmě všechny stíţnosti by měla řešit Rada Českého rozhlasu. Záleţí asi samozřejmě na závaţnosti té stíţnosti. Pokud by to rada mohla řešit sama a získala by si pro to patřičné podklady, tak by to vyřešila rada. Pokud by potřebovala další podklady, tak by si je měla vyţádat od ředitele Českého rozhlasu. Pokud by ani to nestačilo, byl by ten problém opravdu závaţný, tak by se rada měla obrátit na odborníka nebo na skupinu odborníků, která by měla tu danou situaci posoudit, a s ustanovením od odborníků by se rada měla obrátit na ředitele Českého rozhlasu a ten by měl konat. A samozřejmě by rada asi měla dohlíţet nad tím, jakým způsobem se daný problém řeší a je vyřešen. Předsedající: Děkuji. Pan poslanec Birke. Poslanec Jan Birke: Dobrý den. Dovolte, abych vyuţil této příleţitosti a poděkoval za ta dlouhá léta v reprezentaci České republiky. To je myslím úctyhodné.

- 98/144 -


28. 2. 2014

Ani nevíte, co máme spolu společného. Vy jste v podstatě nováček, protoţe jste celý ţivot byl ve sportu a jak říká pan kolega Korte, vstupujete na úplně nové pódium, které je mediální a do jisté míry velmi komplikované. Máme hodně společného, protoţe i já jsem členem výboru a jsem nováček poslanec a zároveň člen výboru, který s médii v podstatě nepřišel vůbec do styku. Takţe vám rozumím. Moje otázka ovšem bude ne proto, ţe bych vám chtěl znepříjemnit to vaše působení, ale musím se na to zeptat: Při současné situaci, kdy velká část populace poslouchá rádio přes internet, mobilní telefony, nové IT technologie, řekněte mi jako jeden z moţných budoucích kandidátů, členů rady, jak byste se koukal na koncesionářské poplatky. Jak tento problém řešit? Já vím, ţe je to spíš otázka pro zákonodárce, ale jaký na to máte názor vy. Děkuji. Pan Václav Chalupa: Tak samozřejmě za sluţby by se platit mělo. Já myslím, ţe poplatky za Český rozhlas nejsou vysoké. Samozřejmě záleţí asi na tom, jakým způsobem by se tato věc řešila, jakým způsobem by se dalo zjistit, kdo pouţívá tento přenos a kdo vyuţívá ta mobilní data. Já jsem samozřejmě pro to, aby se poplatky platily, protoţe samozřejmě Český rozhlas musí z něčeho ţít. Myslím si, ţe kdyţ si to zase převedu na ten sport, je to v rámci fair play – poslouchám rádio, tak za něj zaplatím. Předsedající: Martin Kolovratník, prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Já to malinko odlehčím. Slyšel jste o rozhlasové hře Koule? Pan Václav Chalupa: Ne. Poslanec Martin Kolovratník: Asi někteří z kolegů budou vědět. To byla taková rozhlasová hra, kde satirou se naváţela do Heleny Fibingerové a satirovala, zlehčovala to období předrevoluční. Tak zkuste si hypoteticky představit vy, ţe by se nějaká taková hra objevila a nepřímo by útočila na vaši osobu. A teď vy byste byl v pozici toho radního, paní Fibingerová se tehdy bránila dokonce u soudu. Jak vy byste se k tomu postavil? Byl byste nad věcí? Nebyl? Snaţil byste se bránit? Ale chápu, pokud ji neznáte, tak se blbě reaguje. Pan Václav Chalupa: Hru jsem neslyšel. Vzpomněl jsem si, ţe jsem zaregistroval, ţe taková věc byla. Samozřejmě asi by záleţelo na tom, jak moc by ta hra byla objektivní. Jestli - 99/144 -


28. 2. 2014

by to byla opravdu jenom nějaká fikce, která by mě nějakým způsobem očernila. Já doufám, ţe… Jsem přesvědčený o tom, ţe asi by bylo málo toho nebo moţná vůbec nic, co by mohlo nahrát tvůrcům takovýchto her. Ale samozřejmě asi by záleţelo na té dané okolnosti, jak moc by mě ta hra urazila. Předsedající: Paní Nováková. Poslankyně Nina Nováková: Pane Chalupo, někteří z nás jsou přesvědčeni, ţe Rada Českého rozhlasu by měla být sloţena z různých osobností tak, jak je různorodost koncesionářů a veřejnosti, kterou Rada Českého rozhlasu má zastupovat. Dokázal byste nám nějak přiblíţit představu o své roli v Radě Českého rozhlasu? Třeba jestli byste se víc věnoval otázkám finančním nebo to, co tady zmínil kolega, třeba programové vyváţenosti nebo vztahu centrálního a regionálního vysílání atd. Co by byla ta vaše parketa, kde bychom si vás měli představit? Pan Václav Chalupa: Já bych se asi věnoval víc takové té lidské stránce, jak a co vlastně Český rozhlas vysílá a jakým způsobem na to nahlíţím já jak obyčejný občan a jak na to nahlíţejí moji známí, kolegové a veřejnost. Poslankyně Nina Nováková: Jestli můţu, a víte třeba teď, co byste si představoval, ţe by mohlo být lepší, nebo naopak co byste tam určitě posiloval? Trošku jestli byste nám přiblíţil svůj názor. Pan Václav Chalupa: Musím říct, ţe aţ takhle hluboce jsem se do problematiky Českého rozhlasu zatím nedostal, takţe vám asi na tuhle otázku konkrétně neodpovím. Jak jsem říkal, já si představuji funkci Rady Českého rozhlasu jako názor veřejnosti na to, jakým způsobem Český rozhlas pracuje a co vysílá. Předsedající: Já se taky zeptám. Jaká byla vaše osobní motivace se ucházet o členství v Radě Českého rozhlasu? Pan Václav Chalupa: Musím se přiznat, ţe myšlenka vzešla od sportovců, veslařů, z Českého veslařského svazu. A bylo to se mnou konzultováno. Já jsem na tu kandidaturu

- 100/144 -


28. 2. 2014

přistoupil s tím, ţe mě moji kamarádi a lidi, se kterými jsem proţil celý veslařský ţivot, nějakým způsobem přesvědčili o tom, ţe bych tady mohl mít svoje místo. Předsedající: Já nevidím další otázky, takţe my vám, pane Chalupo, děkujeme. Jestli chcete říct něco závěrem, protoţe jste nevyčerpal celý čas… Pan Václav Chalupa: Jak uţ jsem řekl, nejsem velkým odborníkem, takţe jenom to, ţe moje účast v té kandidatuře by byla tím, ţe bych chtěl zastoupit širokou veřejnost a obyčejné lidi. Předsedající: Děkujeme. A já poprosím pana Miloše Rejchrta. Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Váţený pane předsedo, dámo a pánové, odpusťte, ţe se budu dívat raději do papíru. Berte to jako projev úcty k tomuto grémiu, protoţe vás nechci zatěţovat jenom chaotickým shlukem nějak náhodně sestavených myšlenek. Tedy nejdřív bych chtěl říci, ţe do Rady Českého rozhlasu kandiduji proto, ţe mám rozhlas rád – jako médium a také jako podnik, kde jsem v 90. letech minulého století nějaký čas pracoval. Potkal jsem tam také řadu lidí, kterých si dodnes váţím a kteří se zaslouţili a zasluhují o to, ţe Český rozhlas byl a je dobrá značka. Však podle čerstvého průzkumu veřejného mínění kredibilita Českého rozhlasu na rozdíl od České televize neklesá. Lidé v České republice tedy znají Český rozhlas jako důvěryhodnou instituci veřejné sluţby a já v ní navíc poznal i radost z dobře vykonané týmové práce, chvíle tvůrčího souznění, zázrak prolínání generací, úctu k těm starším mistrům svého řemesla i ochotu objevovat nové talenty a důvěřovat jim. Těší mne, ţe mohu jako posluchač dnes sledovat ve vysílání někdy i změny k lepšímu. Několik let mne od poslechu Radioţurnálu odrazoval hudební balast na této vlajkové lodi. Došlo ale k nápravě a je dobře moţné, ţe zlepšení v této věci je ovocem iniciativy některých členů rady, kteří vyvolali a uspořádali veřejnou diskusi, širokou a hlubokou, jejíţ závěry vedení Českého rozhlasu nemohlo pominout. A já bych na podobných aktivitách, které dávají posluchačům Českého rozhlasu moţnost ověřit si, ţe jim Český rozhlas patří, rád měl účast. Z toho, co se v Českém rozhlase daří, bych rád zmínil a pak také podpořil dvě věci. Vysílá celoplošná stanice pro děti a mládeţ Junior. A vede si výtečně. A jsem vlastenecky hrdý na to, ţe síť národních center bezpečnějšího internetu ve spolupráci s Evropskou komisí

- 101/144 -


28. 2. 2014

ocenila v soutěţi o nejlepší obsah prvním místem webové stránky Rádia Junior Českého rozhlasu. Také mne těší, ţe se spontánně rozvinula spolupráce mezi hudebním nakladatelstvím Českého rozhlasu a základními uměleckými školami. A teď jedna bolest periodicky se vracející, kterou jsem trpěl uţ před lety jako zaměstnanec. Tou je nestabilita vysílacího schématu, dramaturgických plánů, organizační struktury a personální politiky. Jistě i hodně radikální změny jsou někdy nutné, ale vţdycky bolí. A kdyţ nevíme my, kdo máme vysílání tvořit, kdy, v jakém formátu, co budeme příští měsíc vysílat, tak to kvalitě tvorby neprospívá a posluchačskou věrnost to rozbíjí. Zdaleka nejhorší bylo, kdyţ se v řídících funkcích náhle objevili jedinci, kteří na vnitřní pozitivní vlnu rozhlasu nebyli naladěni a rozhodli se prosazovat své manaţerské představy a činili tak bez jakéhokoli srozumění s těmi, kdo činí rozhlas rozhlasem. Rozhlasové zaměstnance povaţovali v lepším případě za jakési lidské zdroje, které teprve oni, vědoucí a vidoucí dokáţí vidět – Předsedající: Pane Rejchrte, já se omlouvám, ale čas pět minut uplynul. My se budeme teď ptát. A já se rovnou zeptám, jestli dovolíte, ţe zneuţiji své role řídícího. Můţete být konkrétnější v tom, kdo byli ti tzv. manaţeři, co nerozuměli Českému rozhlasu? Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Budu v jednom případě zcela konkrétní – pan Ferenčík, personální ředitel, náměstek nebo co to bylo. Uţ tam není. Předsedající: Takţe myslíte, ţe současné vedení rozhlasu není takové? Pan Mgr. Miloš Rejchrt: To je otázka, na kterou bych musel dlouho hledat odpověď, kdybych byl členem Rady Českého rozhlasu. Není dobré dát na fámy. Předsedající: Pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, pane vikáři, mohu-li vám tak říkat. Vy jste členem Etické komise České republiky. Jak se díváte na etickou úroveň novinářské práce, dáli se to posoudit. Nikoliv na tu odbornou, ale na úroveň etiky.

- 102/144 -


28. 2. 2014

Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Já jsem velice rád, ţe existuje Kodex Českého rozhlasu, kde řada etických otázek, které do vysílání zasahují, je zpracována formou třeba i povinností, které mají zaměstnanci dodrţovat. A jsem rád, ţe tento dokument má dokonce právní platnost a ţe nedodrţování povinností tam uvedených můţe být i hodnoceno jako porušení pracovní kázně. Tak řekl bych, ţe po této stránce je Český rozhlas docela dobře obstarán, ovšem ten kodex samozřejmě zasluhuje i drobné meliorační úpravy, i kdyţ ne radikální přeorání, a to je přesně oblast, které bych se já rád věnoval. Myslím, ţe je i trošku nedoceněna, ačkoliv je to jedna z povinností Rady Českého rozhlasu, předkládat Poslanecké sněmovně Kodex Českého rozhlasu. Tak tam bych viděl svoje místo. Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. To je kodex a nějaká restrikce. Ale jak to vidíte lidsky? Jak to vnímáte? Třeba i z programů. Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Z programů? Já myslím, ţe Český rozhlas je celkově na hodně vysoké úrovni, lepší, neţ je v něm ta nálada. Nálada v něm teď není dobrá, protoţe právě všechny změny a otřesy nutně vedou veškerý personál k pocitu, ţe všechny změny jsou jenom k horšímu. Tak oni to teď proţívají. Ale mně se zdá, ţe úroveň Českého rozhlasu, zvláště co se etických otázek týče, je velmi slušná a ţe vlastně Český rozhlas je jedna z institucí, které napomáhají tomu, aby vůbec nějaké povědomí o etických hodnotách mohlo vzniknout. Předsedající: Martin Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: I ode mě dobrý den. Vy jste byl - a zmiňoval jste to – jistou dobu v rozhlase. Působil jste mj. jako vedoucí redakce náboţenského ţivota. Pokud byste se podíval na ten program stanic a zkusme tedy v globále jak celoplošné, tak regionální stanice, jste spokojen s mnoţstvím pořadů nebo programů, které je věnováno náboţenství, nebo si myslíte, ţe je jich málo nebo naopak moc? Pan Mgr. Miloš Rejchrt: No to je otázka opravdu sloţitá. Protoţe ne nutně jakési reportáţe a popisy o tom, co se děje v té které církevní instituci a jaké je oficiální stanovisko toho kterého představitele, jsou tím vnorem do náboţenského problému. A tady bych myslel, ţe asi převládá pocit, ţe vyjádření oficiálních církevních představitelů je to náboţenství. A

- 103/144 -


28. 2. 2014

ono asi není a zasluhuje asi i nějaké nové lidi odborně zdatné, kteří by tím komplexem takové té církevní ukázněnosti netrpěli. Předsedající: Paní Nina Nováková. Poslankyně Nina Nováková: Já bych přímo na tohle navázala a chtěla bych se vás zeptat, protoţe v této oblasti jste jistě osoba povolaná. Já za sebe se domnívám, ţe jistá nezbytná informovanost kultivovaného národa nebo národa, který si říká kulturní, informovanost o náboţenství, by se nemusela vůbec odehrávat v časovém prostoru nějakého náboţenského vysílání nebo deklarovaně náboţenského, ale ţe to patří do vzdělávací oblasti. A chtěla bych se vás zeptat na to, co si myslíte, ţe je správnější, vhodnější - deklarovat - toto je vysílání zabývající se náboţenstvími, a nebo je to obecná vzdělanost? Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Můj názor se v čase vyvíjel a měnil a dneska je hodně blízko tomu vašemu. Já mám za to, ţe by náboţenství neměla být jakási specialita něco jako automobilismus, ale ţe by to zkrátka mělo prolínat. S jednou výjimkou. Myslím, ţe přímý přenos nedělních bohosluţeb patří k nedělnímu ránu. A nejen věřících. A myslím si, ţe si na to posluchačstvo dvojky zvyklo a ţe uţ to tak nějak v neděli ke kafíčku potřebuje. Předsedající: Nevidím další otázky. Tak já se zeptám, jaký máte názor na záměr generálního ředitele, přece jenom byť ne nějak drasticky sníţit počet zaměstnanců Českého rozhlasu popř. na slučování programu regionálních stanic, coţ uţ se nějakým způsobem děje. Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Já se vám přiznám, ţe bych si hrál na člověka informovaného, kdybych vám poskytl odpověď. Já to nedokáţu teď posoudit. Dovedu si představit, ţe vzhledem k tomu, ţe Český rozhlas teď má, jestli se nemýlím, osm stanic celoplošných plus ještě regiony, ale myslím, ţe je jich osm, kdyţ tam započteme Juniora, Wave, D-dur, a pak tedy ta média internetová, digitální, tak si dovedu představit, ţe asi zase to musí dělat nějací lidé a jestli jich je moc nebo málo, já zatím nevím. Předsedající: Děkuji. Prosím jsou další otázky? Nevidím. Chcete říct něco závěrem? Celý čas ještě není vyčerpán.

- 104/144 -


28. 2. 2014

Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Opravdu bez jízlivosti bych si dovolil vám poloţit otázku, co se děje s tím kodexem, který předkládá Rada Českého rozhlasu Poslanecké sněmovně. Co je s ním potom dále? Předsedající: To nepokládáte asi správně. Moţná snad jenom pan Korte by to mohl vědět, protoţe nám, nové Sněmovně, ještě ţádný kodex předloţen nebyl. Takţe moţná pan Jandák, pan Korte, ti jsou tu déle? Poslanec Martin Kolovratník: Já musím reagovat. Rada předkládá pouze jednou ročně zprávu o hospodaření, ale ne kodex. Pan Mgr. Miloš Rejchrt: Ano. V zákoně není stanovena lhůta nebo frekvence podávání kodexu, tak to právě jsem… Budu se někde pídit. Poslanec Martin Kolovratník: Moţná z publika dostaneme…? (Z pléna: Je schválený.) Pan arch. Štěpán Kotrba: (Mimo mikrofon.) Rada předloţila – já to vím, protoţe jsem byl členem rady - Sněmovně Kodex Českého rozhlasu a ten kodex Poslanecká sněmovna na návrh tehdejšího mediálního (?) výboru neschválila, ale vzala na vědomí. Kodex je samostatnou autorizační normou, nikoliv koregulační normou, kterou by Parlament schvaloval. Poslanec Martin Kolovratník: Děkujeme. Je to norma uvnitř rozhlasu a pro neznalé odpověděl arch. Kotrba, bývalý radní. Děkujeme. Předsedající: Dobrá. Děkujeme mockrát. A já prosím pana Antonína Zelenku. Pan Antonín Zelenka: Dobrý den. Váţený pane předsedo, váţená paní poslankyně, váţení páni poslanci, přeji dobré odpoledne. Dovolte mi, abych na začátek řekl, protoţe vás to zajímá, jak sleduji vystoupení svých předřečníků, co mě motivuje a přimělo k tomu, abych kandidoval do Rady Českého rozhlasu. Mám tu nevýhodu, spíše nevýhodu, ţe uţ jsem jedno funkční období jako radní absolvoval.

- 105/144 -


28. 2. 2014

Chtěl bych říct jenom velmi krátce, ţe se v mediálním prostoru a v médiích pohybuji zhruba dvacet let a moje jméno je značně profláklé, pro někoho snad dobře a pro někoho velmi špatně, takţe si nesu různá stigmata jako onoho škůdce v televizní krizi a destruktora Českého rozhlasu, jak jsem si přečetl a moţná někteří z vás minulý týden v Mladé frontě. A já se omlouvám, ale chci to říct, protoţe předpokládám, ţe i politici čtou celostátní deníky, kde jsem s některými svými kolegy byl obviněn, ţe jsem vlastně škůdce Českého rozhlasu. Panu Břetislavu Rychlíkovi se omlouvám, ţe mu tak 14 let uţ piju krev. Ale mně vadí to, ţe kdyţ se odvolává na potřebnost kvalitní české ţurnalistiky, ţe se dopouští lţí, polopravd a zkreslujících informací. Takţe bohuţel tak to je, vy jako politici to znáte, my jako novináři nebo rozhlasáci také. Chtěl jsem jenom říct, kdyby pan Břetislav Rychlík si přečetl zápisy z roku 2010, ţe jsem byl jediný, který v Radě Českého rozhlasu hlasoval proti nové smlouvě s tehdejším generálním ředitelem Medkem, ţe jsem byl proti zlatému padáku, protoţe pan generální ředitel odpracoval dva měsíce a také proto, ţe rada tehdy neschválila organizační změny. Pravda, a to tady vyslovil pan Florian, byla v tom, kdy se rada tzv. sekla s onou kapelou a se špatným překladem, za coţ se rada omluvila. Já bych chtěl říci, proč opět kandiduji. Přiznám se – a je to velmi prozaický důvod, protoţe jsem dvacet měsíců bez práce, protoţe nesmím pracovat v Českém rozhlase díky dodatku zákona o Radě Českého rozhlasu, takţe bych vás touto cestou poprosil, jestli byste se mohli i vůči mým dalším kolegům podívat na to – a je to jenom u jediné rady, a to Rady Českého rozhlasu, ţe radní po skončení svého mandátu nesmí dva roky pracovat v Českém rozhlase, a to v ţádném – v ţádném pracovním poměru, tedy ani jako externista. Přiznám se, ţe střet zájmů nechápu a nevysvětil mi ho tehdy ani pan Pleva, který, myslím, ţe byl navrhovatelem tehdy této úpravy. Pokud jsem u legislativy, tak bych se pozastavil ještě nad jednou věcí. Padlo tady několikrát to, ţe rada a radní jsou nezávislí a měli by být, měli by odolávat politickým tlakům a jsou kontrolním orgánem. Při té příleţitosti, protoţe jsem kdysi také vedl se svými kolegy debatu v radě, mi není moc dobře jasné, proč veřejnoprávní instituce, jako je Česká televize, Český rozhlas, nepodléhají kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Vím, ţe tam můţe být nějaké nebezpečí nebo nesrovnalost v tom, jak se platí třeba autoři her. Určitě bude jiný honorář začínajícího autora a jiný honorář bude renomovaného prestiţního autora. Ale to si myslím, ţe ano, protoţe kdyţ potom management přednese - audit bez výhrad, zadali jsme to těm a těm, dali jsme za to milion, milá rado, všechno je v pořádku - no tak co ta rada s tím má dělat? Má objednávat další audit? Myslím si, ţe i pro veřejnost by to byl signál nebo znamení toho, ţe skutečně je tady prestiţní renomovaná instituce, která provádí tuto kontrolu. - 106/144 -


28. 2. 2014

Bylo tady také řečeno, samozřejmě ty právní normy, jako je kodex, statut atd. Já jsem se zájmem sledoval vystoupení, byť krátké, zde přítomného pana předsedy Komárka, kdyţ byl zpravodajem pro výroční zprávy, a správně zcela očekávaný a legitimní poţadavek, který vyslovil, ţe rady přece jsou tady od toho, aby sledovaly účelnost vynaloţených prostředků. To je veledůleţitá věc, asi primární. Ale já chci jenom říci, ţe v tom objektivním posuzování po tom šestiletém působení v radě vám mohu říci, ţe největší roli hraje subjektivní názor. Já vím, ţe neříkám nic nového, ale je to tak. Co je účelné? Je účelné to, ţe vám management a ředitel rozhlasu řekne: Budeme věnovat tolik a tolik milionů za projekt Odhalení – Předsedající: Pane Zelenko, já se omlouvám, musím vás přerušit, pět minut uplynulo. Teď nastává deset minut na otázky. Takţe kolegové… Ano, pan Korte. Poslanec Daniel Korte: Mě by prosím zajímalo, co se vy domníváte, ţe je ta účelnost vynakládaných prostředků. Pan Antonín Zelenka: Já to dopovím, děkuji za tu otázku. Právě ţe to je tak ryze subjektivní záleţitost. Je účelné vynaloţit několik milionů na dlouhodobý projekt Odhalení… A někdo řekne: Ano, nové technologie, internet a díváme se na opičky a gorilky. Je to krásný. Rada dostane spoustu dopisů pochvalných, ale zároveň stejné mnoţství a penzum dopisů a mailů, jak je moţné, ţe daňový poplatník platí takové peníze, aby se díval na opice. A teď rada bude hlasovat a rada se rozhodne. Někdo říká: Ne, je to krásný. A někdo řekne: Ne, je to zbytečný. Takţe proto jsem řekl o tom subjektivním pohledu. A těch devět lidí, devět moudrých, kteří by tam měli být, se bude hádat a bude hlasovat. Takţe samozřejmě víte, ţe kolektivní orgán je tak, ţe většina vítězí. Předsedající: Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Se slovy o kolektivním orgánu mohu souhlasit. Ale pane radní, pardon, pane bývalý radní, dovolím si k vám osobně a odpusťte mi upřímnost, ale opět se jenom dívám do Google na internet a čtu nadpisy článků: Radní rozhlasu Zelenka doprovodil Topolánka na kole. Radní Zelenka poškozuje Český rozhlas. Radní rozhlasu Zelenka vede tiskový odbor Ministerstva školství. Radní Českého rozhlasu pracuje pro TV Barrandov… Jenom čtu články nebo jejich nadpisy. Myslíte si, ţe opravdu

- 107/144 -


28. 2. 2014

jste vhodnou osobou bez střetu zájmů? Nebo byl jste v minulosti? A budete nám garantovat, ţe nebudete případně v budoucnosti? Pan Antonín Zelenka: Děkuji za ty otázky, byť jsou nepříjemné. Ale ony mají poměrně jednoduché vysvětlení, pane poslanče. Já začnu – Zelenka doprovázel Topolánka na kole. To byla soukromá internetová televize. Vedení rozhodlo, ţe budu dělat reportáţ. Ale víte, co je zajímavé? Ţe uţ ten autor, který tohle psal, nepsal o tom, ţe jsem seděl v několika hospodách s panem Schwarzenbergem a točili jsme reportáţe, ţe jsem seděl v Zemáku se současným prezidentem Zemanem a ţe jsme mapovali předvolební kampaň. Ale zajímavé je, ţe se jenom vytrhl Topolánek, protoţe se to hodilo, protoţe Zelenka rovná se ODS. Při té příleţitosti mi dovolte taky uvést na pravou míru, ţe uţ 13 let nejsem členem ODS a ţádné politické strany. Pak jste tam měl titulek Střet zájmů. Pan Jandák si určitě vzpomene na to, kdy jsem byl tzv. na tepichu před volebním výborem, kdy tehdy přišel dopis od pana Kotrby, zde přítomného, který si stěţoval. Ale já chápu, ţe volební výbor to musel řešit. Šlo o pověření. Ale zase v čem je, víte, to absolutní? Vyšel článek, ţe Zelenka porušil zákon. Nebylo rozhodnuto, ţe Zelenka porušil zákon. Protoţe o tom nerozhoduje soud, o tom rozhoduje Poslanecká sněmovna. Takţe to je za prvé. Za druhé, někteří právníci rozlišují, ţe je rozdíl mezi pověřením a jmenováním. Někteří politici se také rozcházejí. A někdo vám řekne – ne, je to úplně stejné. A můţu vám říct, kdyţ jsem přinesl tři odlišné právní resp. od třech autorů právníků, samozřejmě, ţe jsem se hájil, bylo to v mém zájmu. A myslím, ţe nikdo nebude zpochybňovat erudici pana prof. Gerlocha, který v můj prospěch napsal, protoţe zákonodárce neměl na mysli to a to. Navíc tam byl precedent, protoţe moje paní kolegyně byla ve stejném postavení. Bylo to na úrovni Jihočeského kraje. (Z pléna: To se netýkalo pouze vás. To se týkalo ještě kolegyně…) Ptáčkové. Ano. Já vám děkuji, protoţe to jsou věci, které se samozřejmě váţí k tomu mému jménu. Já chci jenom doloţit, ţe to není jednoznačné. A přiznám se, ţe to není úplně fér. Můţu prosím, moţná je to nevhodné, pane poslanče, vám poloţit otázku já na toto téma? Myslíte si, ţe mám mít pocit spravedlnosti, kdyţ se probíral na takové úrovni můj střet zájmů, a na druhé straně, protoţe zákon o radě jasně říká - člen rady nesmí v ţádném případě mediálně vystupovat v zájmu určité nebo jakékoliv profesní organizace a instituce - myslíte si, ţe kdyţ vystupují členové rady v zájmu, ať uţ je to vysokých škol, církví atd., dokonce kritizují politické strany, ţe to je v pořádku? A já se ptám – bude se měřit stejným metrem pro všechny radní? Bude tedy střet zájmů jinde nebo nebude? - 108/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Kolovratník: Za sebe mohu říct, ţe ano, ţe budu měřit stejně všem radním a věřím, ţe i kolegové. Opět, nechci ovlivňovat a není cílem tohoto sezení říkat naše názory. Já za sebe, ale kdyţ jste se mě zeptal, tak odpovím, jedinou větu podle mě. Radní veřejnoprávního média by neměl pracovat pro kterékoli ministerstvo. Tečka. A nemusíme o tom teď diskutovat. Pan Antonín Zelenka: Ne, ale to neříkáte správně. Zákon hovoří o jakékoli funkci ve státní správě. Poslanec Martin Kolovratník: Říkám svůj názor, který by tu ale neměl zaznít. Máme se my ptát. Pan Antonín Zelenka: Tak je to zákon. Ano. Předsedající: Děkuji. Prosím další otázky. Kolega Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Co si myslíte o současném způsobu financování Českého rozhlasu a o jeho dejme tomu nejbliţší budoucnosti? A také o systému tzv. duálního financování, jestli by třeba nebyl ve hře i tento způsob. Děkuji. Pan Antonín Zelenka: Otázka financování Českého rozhlasu, na to samozřejmě jsou různé názory, ale vás zajímá ten můj. To znamená, základní příjem, jak tady bylo řečeno, peníze posluchačů, daňových poplatníků, reklamy. Já bych k tomu jenom řekl, ţe já jsem zásadní odpůrce reklam ve veřejnoprávním médiu. A přiznám se, ţe nerozumím druhé části té otázky. Poslanec Stanislav Berkovec: Jestli mohu doplnit. Samozřejmě i v tomto médiu dochází k odlivu koncesionářských poplatků a uvaţuje se také o variantě jiného financování ze státního rozpočtu. Co si myslíte o této nejbliţší budoucnosti, protoţe určitě to bude potřeba řešit, stejně jako v České televizi, v nejbliţší době. Pan Antonín Zelenka: To znamená, jestli jsem vás pochopil dobře, ţe hrozí to, ţe se mohou tyto instituce dostat do červených čísel. Já opravdu v tuhle chvíli nevím. Musí to být - 109/144 -


28. 2. 2014

určitě otevřená velká diskuse jak mezi politiky, tak mezi radními. Samozřejmě existují jasné názory, ţe rady ani nemusí existovat, nechť se platí tato média ze státního rozpočtu a politici sami si setsakramentsky ohlídají, jak tato média fungují. Já toho názoru nejsem úplně, protoţe vím, jak jsou finance napjaté a obával bych se, ţe na to peníze prostě nebudou. Předsedající: Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Abych nebyl nefér, jenom ţe jsem poloţil ty ošklivé otázky z internetu, tak bych moţná jedno pozitivnější směřování. Myslím si, ţe určitě ve vašem případě je dobrá ta zkušenost z privátních stanic, jak ze soukromé radiové stanice, tak i z televizí. A rád bych svoji otázku směřoval trošku k regionům. I v době, kdy vy jste byl radním, uţ došlo k takovému tomu dělení těch malých prostor a těch původních studií, někdo pouţil název kamenná studia. Regiony se teď nějakým způsobem vyvíjejí a teď vůbec nechci hovořit o programu, obsahu vysílání, ale spíš právě o té organizaci ve vztahu k nákladům, k rozpočtu. Co byste vy prosazoval? Uţ to padlo a myslím, ţe jste poslouchal ty předchozí debaty, ta regionální kulturní centra apod. Zkuste mi popsat vaši představu těch 14 krajských nějakých míst nebo center – měla by se sloučit, omezit, zůstat zachovaná, diverzifikovat? Jak byste je viděl? Pan Antonín Zelenka: Já si myslím, ţe to je velmi důleţitá otázka, problém, který jste teď nasadil. Víte, já si vzpomínám na sluţební cestu, kdy jsme byli v BBC. BBC Trust resp. jejich zástupci byli šokováni z toho počtu, který máme u nás. A já jsem to uţ na některých radách také říkal, proč tedy. Je to jasné. A to je můj názor a moţná se budete na mě zlobit. Já si myslím, ţe to vzniklo proto, nebo je to snad jasné, aby hejtmanství měla tu svoji vlnu a aby v kaţdém kraji bylo studio - a ono je to fajn a je to potřebné. Z hlediska politického. Já si osobně myslím, ţe na naši zemičku je to zbytečné. Je to zbytečně předraţené. Můţe mi někdo samozřejmě z odpůrců říct - ale přece to, co se děje za rohem v ulici, to je pro mě důleţité. Ale to neznamená, ţe by to v tom vysílání přece nebylo z těch regionálních vysílání. Takţe na přímou otázku já říkám: Mám pocit a převládá to u mě uţ poměrně dost dlouho, ţe je zbytečně hodně těchto studií. Jsou to zbytečné a velké náklady. A myslím si – a teď já vám neřeknu ten správný model samozřejmě –ţe i toto by mělo podléhat velmi váţné debatě.

- 110/144 -


28. 2. 2014

Předsedající: Děkuji, pane Zelenko. Čas právě uplynul úplně přesně. A poprosím pana Oldřicha Šestáka. Pan PhDr. Oldřich Šesták: Dobrý den, váţená paní poslankyně, páni poslanci… Předsedající: Jen poprosím, ten mikrofon… Pan PhDr. Oldřich Šesták: Jako rozhlasák bych měl vědět, ţe má mířit k ústům. Takţe ještě jednou dobrý den. Mé jméno je Oldřich Šesták a chtěl bych napřed říct některé věci, kvůli kterým si myslím, ţe bych mohl kandidovat do Rady Českého rozhlasu. První věc je odbornost. Já se rozhlasem zabývám od studentských let. Hned po škole jsem nastoupil tenkrát do Československého rozhlasu, i kdyţ to nebylo jednoduché, protoţe plno let jsem nesměl na mikrofon, protoţe můj otec neboţtík byl vyloučený z KSČ a označen za vůdce kontrarevoluce na tehdejším ministerstvu spojů. Nicméně proţil jsem tam krásná léta i za těchto podmínek a při určitém uvolnění v roce 1987 jsem se pak dostal do ekonomické redakce, kde jsem si vybral takový únikový na tu dobu obor – vědu a techniku. Pak přišel listopadu 1989 a po něm jsem nemohl chybět nikde, tenkrát se vysílalo 24 hodin denně, byl jsem na všech akcích, vysílal jsem přímým přenosem generální stávku a další pořady. Takţe to bylo období, které bylo velmi plodné. Tehdy v Československém rozhlase jsem skončil na podzim roku 1991, koneckonců mám to v ţivotopise, protoţe jsem si pak šel zkusit soukromou sféru. Byl jsem také spolumajitelem jednoho soukromého rádia, takţe mám praxi jak v tom veřejnoprávním, tenkrát i státním rozhlase, tak aţ po tu privátní sféru. Rozhlasem se zabývám i na akademické půdě. Dlouhá léta jsem měl odborný seminář s mistrem Doleţalem z Národního divadla, který se týkal rozhlasové praxe. Pak jsem přednášel

o

rozhlasové

ţurnalistice,

její

historii

a

teorii

ţánrů

na

Univerzitě

J. A. Komenského, v poslední době je to na Akademii managementu a komunikace. To je ta odborná stránka věci. Druhá věc, kterou mohu zaručit - celý svůj ţivot jsem se snaţil být nestranný a nevydíratelný, kdyţ to tak řeknu, abych mohl svoji nezávislost obhájit a mohl jsem zastávat názory široké veřejnosti. Nebyl jsem napojen na ţádné vlivové skupiny nebo stranické organizace. Třetí věc. Kdyţ jsem nastoupil po dvaceti letech, téměř kdy jsem v Českém nebo Československém rozhlase nebyl, tenkrát na podnět dnešního generálního ředitele Petra - 111/144 -


28. 2. 2014

Duhana, do rádia v roce 2010, tak jsme byli dohodnuti na určitých programových, personálních i koncepčních záleţitostech. Postupně se naše cesty rozcházely. Rozcházely se nejvíce po jeho definitivním zvolení generálním ředitelem, aţ potom v červnu roku 2012 jsme po vzájemné dohodě ukončili tuto spolupráci. Já ty dva roky, které jsem strávil v řídících funkcích v Českém rozhlase, povaţuji za velmi uţitečnou zkušenost, i kdyţ ne s takovým výsledkem, jak jsem si představoval. Já jsem mohl v Českém rozhlase zůstat na řídící funkci v programu, ale protoţe některé ty zásadní – já tomu říkám – názorové nesoulady byly takové, ţe jsem si nedokázal představit bezproblémovou spolupráci do dalšího období, tak po vzájemné dohodě jsem v červnu roku 2012 rozhlas opustil. Na druhou stranu to pro mě bylo i určité, nechci říct, vysvobození, ale určitý nástup jiné cesty. Musím říct, ţe jsem v té době byl z některých věcí rozladěný a nálada a celková atmosféra nebyla extra příznivá. Měl jsem i zdravotní problémy, takţe tím, ţe jsem opustil Český rozhlas, jsem si lehké zdravotní problémy mohl dát do kupy poměrně sloţitou operací a kdybych byl déle setrvával v rozhlase, tak to moţná dopadlo hůře, neţ to dopadlo v téhle chvíli. Velmi jsem si odpočinul, měl jsem čas se stýkat s mnoha lidmi, utříbit si názory a zkušenosti a určité věci si sesumarizovat tak, abych si udělat jasné názory. Teď přecházím k tomu, proč bych chtěl působit v Radě Českého rozhlasu. Velice si váţím nominace šesti ne nevýznamných organizací, které mě nominovali, a velkou podporu cítím od mnoha zaměstnanců Českého rozhlasu, kteří mě dnes – Předsedající: Pane Šestáku, já se omlouvám, ale já vás musím teď přerušit, protoţe pět minut uplynulo a všem měříme stejně. Ale abychom vás nehandicapovali, tak já poloţím první otázku: V čem je vaše motivace, ţe se chcete stát členem rady? (S úsměvem.) Pan PhDr. Oldřich Šesták: Moje motivace, ţe se chci stát členem rady, je v tom, ţe já jsem srdcař rozhlasový, který se to snaţí dohnat nebo podpořit ještě vědomostmi kolem rozhlasu. A já na rozdíl od moţná některých jiných nejsem přesvědčen, ţe rada je dostatečným oponentem v Českém rozhlase, jeho vedení v některých věcech. A teď bych se přesunul do těch třech oblastí, ve kterých si myslím, ţe by bylo třeba udělat některá opatření: Ta první je programová. Myslím si, ţe rozhlas nemá úplně ujasněnou koncepci do budoucna, není ujasněno, kolik národních vysílacích okruhů, není přesně ujasněno myslím v téhle chvíli, jak budou působit regionální stanice. Určitým příkladem toho všeho, ţe ta koncepce není důsledná, je současné vysílání stanice mluveného slova. Ta stanice

- 112/144 -


28. 2. 2014

odstartovala nešťastně, nevědělo se přesně, na kterých frekvencích bude vysílat, v jakých časech, jsou tam spojena tři neslučitelná rádia. Mnoho lidí kvůli tomu rozhlas opustilo. Druhá věc je záleţitost personální. Protoţe situace, kde není personální stabilita, kde není personální výhled do budoucna tak, aby se daly dělat koncepční věci, kde se přemisťují náměstkové z jednoho místa na druhé, neustále se střídají personální ředitelé a další záleţitosti, nemůţe jakémukoli podniku, nejenom Českému rozhlasu, prospět. A ta poslední věc, o které bych chtěl mluvit, je záleţitost, která se týká ekonomiky Českého rozhlasu. Řeší se věci kolem výběru koncesionářských poplatků. Ne všechny záleţitosti si myslím, ţe byly vyuţity do této chvíle. Další věc je, ţe před rozhlasem stojí určité výdaje do budoucnosti v té koncepční práci, čeká nás digitalizace a podobné věci, takţe je potřeba myslet na určité finanční rezervy, které tahle etapa vývoje v Českém rozhlase bude stát. A to jsou asi ty tři základní okruhy, na které bych se chtěl zaměřit a v kterých bych chtěl být něčím platným. Předsedající: Děkuji vám za odpověď a prosím kolegy a kolegyně, aby se ptali. Prosím pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, já bych měl dvě otázky. Vy jste mluvil o stupňujícím se nesouladu s panem generálním ředitelem. Nemyslíte si, ţe by to potom mohlo být třeba na překáţku té spolupráci, pokud byste byl členem rady? Ale nechci vám nic podsouvat. Pan PhDr. Oldřich Šesták: Ne, ne, ne. Já jsem celkem, musím říct, ve svém věku vyrovnaný a uznalý člověk a ctím zásady kompromisu a komunikace. Kdyţ to trošku zlehčím, se svými bývalými partnerkami a milenkami vycházím také dobře, i kdyţ se nestýkáme. Takţe si myslím, ţe můţeme i na této úrovni s panem generálním ředitelem komunikovat. Poslanec Stanislav Berkovec: To jste jako pan reţisér Weinlich, jeho také všechny… (S úsměvem. Pan Šesták s tím tak úplně nesouhlasí.) Pardon, to byla jenom taková osobní poznámka. Ještě by mě zajímal váš názor na vnější propagaci Českého rozhlasu. My se tady bavíme o programu. Je podle vás vyrovnaná, rovnoměrná, říká se tomu PR, public relations, je to práce s veřejností, ale je to i vnější propagace.

- 113/144 -


28. 2. 2014

Pan PhDr. Oldřich Šesták: Já tomu rozumím. Myslím si, jak jsem mluvil v některých věcech o určité bezkoncepčnosti a nahodilosti, ţe se to týká i vnější propagace Českého rozhlasu. Tady je jeden zásadní problém, to je i do budoucna, a to je zákonodárný problém. Protoţe Český rozhlas můţe dělat svoji self promotion za peníze, které získává z reklamy, nemůţe to dělat z koncesionářských poplatků. Tam samozřejmě je určitá disproporce. Já jsem zastánce toho, ţe Český rozhlas by nemusel mít reklamu ve vysílání, protoţe ono i z minulosti, kdyţ to vezmete, víte, jaké byly problémy, asi tušíte ve volebním výboru i ze zpráv, které chodily, jaké byly problémy s Media Masterem a plněním příjmů z reklamy. Pak se dělal projekt, ţe by si příjmy z reklamy zajišťoval sám Český rozhlas. Přiznám se, ţe v této chvíli nevím, jak dalece je to úspěšné. Ale ty peníze, které jsou na vlastní propagaci Českého rozhlasu, jsou tedy závislé na příjmu z té reklamy. Myslím si, ţe některé peníze, které právě jdou do stanic, jako je dneska ta stanice mluveného slova, která se jmenuje Český rozhlas Plus, tak při té nekoncepčnosti vysílání a toho, jak to odstartovalo, jsou trošku vyhozené do vzduchu. Protoţe kdyţ posluchač se nemůţe orientovat, kde tu stanici naladí a jak ji bude mít, tak potom je to velice tristní záleţitost, kdyţ se na to vyhazují peníze a nejde to nikam. Já jsem byl v téhle situaci úplně, kdyţ jsem to poprvé zjistil, na multiplexu v televizi, ţe stanice mluveného slova vyjede na multiplexu jako ČRo PLUS/JAZZ. Co ten chudák posluchač si z toho můţe vzít? Neví, jestli je to mluvené slovo nebo jazz. Nehledě na to, ţe já jsem měl čest v určitých letech být zástupcem ředitele a ředitelem programu rádia Plus, které vysílalo v České tiskové kanceláři. Nehledě na to, ţe Plzeň má FM Plus rádio a mně uţ jenom ten název připadal docela nešťastný vzhledem k té minulosti. Předsedající: Děkuji. Další otázky. Poslankyně Nina Nováková: Já bych na to trochu navázala. Teď jste hovořil o nutnosti určité úpravy legislativního rámce. A mě velmi zaujala vaše věta, ţe rada není dostatečným oponentem. Chtěla bych se zeptat, jestli si myslíte, ţe je to v nedostatečné integritě osobností, které členy rady jsou, nebo ţe by bylo lepší zase nějak pozměnit ten legislativní rámec – posílit nebo pozměnit úlohu rady. Pan PhDr. Oldřich Šesták: Já si nemyslím, ţe legislativní rámec je na tuto dobu nedostatečný. Já si spíš myslím, ţe došlo v určitém směru k určitému prolnutí vedení Českého rozhlasu a rady, kdyţ to mám říct velice striktně a jednoduše. - 114/144 -


28. 2. 2014

Předsedající: Děkuji. Martin Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Kolovratníkovy tradiční regiony. (S úsměvem.) Dnes tu zazněly dva názory. Jeden říkal – nějaká centra posílit, pracovat tam, druhý říkal, ţe jich je zbytečně moc. Tak bych znal rád váš názor na v uvozovkách, co s regiony do budoucna. Pan PhDr. Oldřich Šesták: Já musím vycházet z legislativního rámce, protoţe většina regionálních studií je daná zákonem. Takţe pokud by se toto mělo měnit, musel by se měnit zákon. Tady jde zase o tu koncepci dalšího vysílání. Protoţe v projektu generálního ředitele Petra Duhana byla národní stanice, kde program měly vysílat regiony - společný. Nevím, v jakém stadiu ta národní stanice je. Pokud bude, tak je uplatnění regionů a jejich postavení úplně jiné, neţ kdyţ ta stanice nebude. Takţe to se odvíjí od toho. Jinak já jsem zastáncem určitých řekl bych úsporných opatření jak v centrálním Českém rozhlase, tak v regionálních stanicích. Myslím si, ţe mnoho regionálních ředitelů, kdyţ jsem s nimi v minulosti mluvil, si toho bylo velmi dobře vědomo, ţe tu situaci je potřeba řešit, ale jinak zastoupení regionů ve vysílání celkovém, jako Českého rozhlasu, si myslím, ţe by se nemělo oslabovat, uţ vzhledem k těm koncesionářům a těm lidem, kteří v těch regionech ţijí. Pokud jde o regionální stanice, já si tu neodpustím ještě jednu věc, která mě řekněme mírně rozzlobila. Měnili se ředitelé regionálních stanic. Dělalo se velké výběrové řízení s tím, ţe tam byly i psychologické testy. A protoţe já jsem hodně v kontaktu, aniţ bych se o to sám snaţil, se zaměstnanci Českého rozhlasu a zaměstnanci Českého rozhlasu věděli výsledky dávno dopředu, neţ to výběrové řízení proběhlo, který regionální ředitel končí a kdo půjde na jeho místo, tak pak nechápu celý proces výběrového řízení, kdyţ je dopředu všechno jasné. A tady si třeba myslím, ţe je velká úloha rady, protoţe rada jmenuje ředitele regionálních stanic Předsedající: Já se omlouvám, pane Šestáku, čas uplynul. Děkuji vám za vaše vystoupení a poprosím paní Lenku Procházkovou. Paní Lenka Procházková: Dobré odpoledne, váţení páni poslanci a dámo, jsem ráda, ţe jednou taky stojím v tomto sále dole, protoţe většinou sedím nahoře na bidýlku. Ale k věci.

- 115/144 -


28. 2. 2014

Nejdříve stručně svůj profesní ţivotopis. V roce 1969 jsem byla přijata na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK obor Rozhlas. Ve čtvrtém ročníku jsem byla vyloučena, tedy říkalo se tomu vyřazena z politických důvodů, přestoţe uţ jsem měla zadané téma diplomky, coţ bylo vysílání stanice Hvězdy, předchůdce dnešního Radioţurnálu. Podařilo se mi sloţit asi patnáct diferenčních zkoušek na Filosofickou fakultu, kde jsem promovala v roce 1975 obor Teorie kultury a vzdělávání a výchova dospělých. Pak jsem byla dva roky na mateřské a následně jsem nenašla práci v oboru, takţe jsem aţ do roku 1990 byla zaměstnaná jako uklizečka ve Stavovském divadle, později ve Smetanově. Uţ v té době jsem publikovala nejprve v novinách pod pseudonymem Lenka Burianová, kdybyste to někde hledali, to bylo pro Svobodné slovo, ale po podpisu Charty v roce 1979 jsem to vzdala, protoţe mi připadalo neseriózní uvést šéfredaktora do obtíţné situace. A od té doby uţ jsem publikovala jenom v samizdatu a v exilových a v zahraničních vydavatelstvích. Taky jsem psala povídky, fejetony, komentáře do podobných časopisů, jako bylo Svědectví, Listy, Obrys atd., a spolupracovala jsem se Svobodnou Evropou, s Hlasem Ameriky apod. Po roce 1990 jsem na rozdíl od mých hodně přátel z disentu nevstoupila do politiky, nevyuţila jsem nabídek, ale věnovala jsem se plně psaní knih, především svému ţivotnímu tématu o Janu Masarykovi, protoţe se otevřely archivy, tak uţ jsem to mohla zpracovávat odborněji. Můj první aktivní kontakt s rozhlasem proběhl tuším v roce 1993, kdy tehdejší generální ředitel chtěl zrušit vysílání na dlouhé vlně a já jsem po rozpadu republiky velice často jezdila na Slovensko. Vzájemně jsme se tam utěšovali s přáteli, s tou situací, a oni mi – ale nejenom Slováci, ale i Češi, kteří tam uvízli v roli krajanů – plakali na rameni, ţe bude zrušena dlouhá vlna a ţe nebudou slyšet ani ten Radioţurnál. Takţe jsem vymyslela takovou moţná by se dalo říct i lest, ţe jsem zaloţila NADACI DLOUHÁ VLNA. Prostě jsem šla na místní úřad a koho jsem potkala, ten to se mnou zaloţil. Tehdy to byl náhodou pan Vodňanský, Jiří Ruml a Jiřina Šiklová. Zaloţili jsme nadaci a následně jsem to šla oznámit do rozhlasu s tím, ţe jsem poprosila pana generálního, aby mi dal třicet minut v Radioţurnálu, ţe vysvětlím posluchačům České republiky, ţe můţeme přispívat - protoţe on tvrdil, ţe to bude rušit z finančních důvodů – ţe budeme přispívat a ţe snadno vybereme ty peníze, aby naši přátelé na Slovensku a nejen na Slovensku to mohli dál poslouchat. A pan generální - já jsem si to téma nastudovala, měla jsem mapy a všechno – nakonec zrušil své rozhodnutí, takţe zachoval vysílání dlouhá vlna. Nadaci jsem pro jistotu udrţovala několik let, ale byla jenom taková pasivní. Pak jsem ji zrušila. Dneska uţ to samozřejmě nemá smysl, máme jiné techniky, takţe dlouhá vlna uţ není zapotřebí. Ale v té době jsem ji pokládala za takové rodinné zlato, které se má uchovávat. - 116/144 -


28. 2. 2014

Moje autorské kontakty s rozhlasem spočívaly v tom, ţe mi rozhlas natočil několik her, četly se tam na pokračování nějaké moje povídky, román, ale to všechno bylo spíš v 90. letech. A kdyţ jsem poprvé nastoupila do rady v roce 1997, tak samozřejmě podle našeho etického – to ani nebylo obsaţeno snad v kodexu, ale naší dohody – Předsedající: Paní Procházková, já se moc omlouvám, já vás musím přerušit, protoţe pět minut uplynulo a všem měříme stejně. Takţe se nezlobte. Teď je čas pro otázky a odpovědi. Pan Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Paní Procházková, já si velice váţím jedné věci. Tady padaly odbornosti, neodbornosti, ale co bych řekl, je vaše charakterová pevnost. Zaplať bůh za to, ţe takoví lidé, ještě v tak půvabném balení, existují. Ale ve vaší činnosti v této radě, která, bych řekl, má kontrolovat především hospodaření a korektnost Českého rozhlasu, vidíte platnost? A proč ji vidíte? Tedy dvě otázky. Děkuji moc. Paní Lenka Procházková: Byla jsem členkou rady šest let. Mandát mi skončil 2002. Od té doby uplynulo dalších 11 nebo 12 let a svět se za tu dobu velice prudce mění. Uvědomuji si, ţe na média, především veřejnoprávní, je kladen stále větší nárok. A domnívám se, ţe rada rozhlasu nepřestala být tím kontrolním orgánem, kterým byla v době, kdyţ jsem tam já působila i jako místopředsedkyně, a ţe to je kolektiv, který opravdu plní to, co má ze zákona plnit, tzn. kontrola veřejnoprávnosti především, vyřizování stíţností. Ale krom toho ta rada taky můţe doporučovat. To není jenom zpětná kontrola. Ale i můţe prostřednictvím generálního ředitele doporučovat nějaké projekty nebo plány. Teď se nám třeba blíţí stoleté výročí zaloţení republiky, takţe kdybych byla v radě, tak bych iniciovala dotazy na to, jak se Český rozhlas připravuje, jestli bude dělat nějaké seriály nebo dokumentární pořady atd. Takţe nebudu tady opakovat, které povinnosti rada má, určitě jste to uţ dneska slyšeli od všech. Ale jeden z jejích stěţejních úkolů je, ţe ona zastupuje posluchače. Ona je jejich prodlouţenou rukou. A tam je její veliký úkol. Předsedající: Já také děkuji. Další otázky prosím. Ne-li, tak se zeptám já. Jak vy jste spokojena s úrovní Českého rozhlasu a jak byste si představovala, co konkrétně ve vaší osobě byste za posluchače doporučila změnit příp. udělat jinak. Já vím, ţe samozřejmě teď do toho nemůţete zasahovat, ale jistě hlas rady by neměl pan generální ředitel neslyšet.

- 117/144 -


28. 2. 2014

Paní Lenka Procházková: Jsem si vědoma toho, ţe Český rozhlas má pořád ve společnosti vysoký kredit, coţ je asi dané taky jeho historií, událostmi, kdy se statečně postavil na stranu národa. Ale to neznamená, ţe bych vnímala jeho dnešní činnost úplně nekriticky. Nedostatky vidím hlavně ve zpravodajství. Nedostatky… No, kdyţ to srovnám s Českou televizí, tak těch nedostatků není tolik. Ale chybí mi tam ta pluralita názorů. Kdyţ můţu být konkrétní, já jsem uţ před 2,5 lety začala psát a organizovat takové vědomí občanů o tom, co je to zákon o církevních restitucích, a dělala jsem i tiskové konference. A Český rozhlas to většinou ignoroval. Česká televize dokonce na nás chtěla poslat policii, kdyţ jsme tiskovku udělali před jejími dveřmi, aby to měli blízko konečně. Ale ta pluralita názorů, tzn. různá hlediska různých skupin. To přece není státní rozhlas. Je to veřejnoprávní rozhlas, platíme si ho my. To znamená, ţe by tam měly zaznívat i názory relevantních skupin občanských, které tvrdí něco jiného, neţ je oficiální názor. A tohle je myslím jeden z nedostatků. Já těch nedostatků upřímně řečeno moc nevidím v tom zpravodajství. Ale ta pluralita je důleţitá. To není vyváţenost, to je prostě pluralita. To je trošku něco jiného. A myslím si, ţe včasná komunikace kontroverzních témat sniţuje napětí ve společnosti. A smyslem veřejnoprávního média je vytvářet jakousi soudrţnost mezi obyvatelstvem a ne, aby to napětí podporovalo. Jinak co se týče média rozhlasu jako takového, tak on přece jenom rozšiřuje duši. To je zvláštní typ média na rozdíl od televize, která někdy tu duši spíš vybrakuje nebo nevím, jaké slovo bych našla, je víc agresivní. Ale rozhlas dává prostor pro fantazii a to je úţasné. Já prostě toto médium mám ráda. Takţe bych chtěla, aby veřejnoprávní rozhlas v Čechách fungoval skvěle. A ještě tady jsou pořád rezervy samozřejmě. Předsedající: Děkuji. Paní Nováková. Poslankyně Nina Nováková: Paní Procházková, jsem ráda, ţe jste začala mluvit o tom zpravodajství a o určité pluralitě či objektivitě atd. Na minulém setkání, kdy jsme se soustřeďovali na Radu České televize, tady vaše jmenovkyně, velice také váţená osoba, určitým kritickým způsobem mluvila o zahraničním zpravodajství. A protoţe vím, ţe do zpravodajství vhled máte a to porovnání jste tady naznačila – mezi Českou televizí a Českým rozhlasem, chtěla bych se zeptat, jak vy vnímáte úroveň zahraničního zpravodajství a objektivitu, šíři atd.

- 118/144 -


28. 2. 2014

Paní Lenka Procházková: Jednou z priorit Českého rozhlasu oproti komerčním médiím je to, ţe má své zahraniční zpravodaje, coţ je skvělá věc. I posluchači mají rádi, kdyţ slyší informace od člověka, kterého třeba podle hlasu poznají. Domnívám se, ţe zahraniční rozhlasové zpravodajství je v dobrém stavu, ţe je objektivní. Já jsem třeba včera poslouchala – a teď nevím, abych nelhala, jestli to byla dvojka večer nebo moţná Radioţurnál, nevím. Tam mluvili odborníci o situaci na Ukrajině. Bylo tam několik odborníků a do toho pak – to byly asi Ozvěny dne – ti posluchači volali dotazy a doplňovalo se to, ţe to najednou bylo strhující. Ţe člověk si začal představovat, co se tam děje. Protoţe ta mozaika se začala skládat do toho obrazu. Coţ ta televize… Mně připadá, ţe i ten projev moderátorů někdy je příliš takový úsečný a má divnou gradaci na rozdíl od rozhlasáků, kteří pořád mluví kultivovaně a mají přirozený rytmus češtiny. Protoţe čeština má svůj rytmus jako slovanský jazyk. A oni někdy v té televizi mluví, jako by mluvili anglicky. Takţe člověk musí začít opravdu napjatě poslouchat, aby jim rozuměl, protoţe ta věta zní jinak, má jiný graf. A tím uţ odbočuji od vaší otázky. Předsedající: Pan kolega Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Já bych se vás rád zeptal na oblast, která vám asi není blízká, ale vidím ji jako velmi důleţitou. A to je oblast světa on line, virtuálního světa a sociálních médií. Vy jste byla radní Českého rozhlasu do roku 2003, coţ uţ je z tohoto pohledu dávná doba. Dnes je svět úplně někde jinde. A opět existuje víc názorových proudů. Někdo říká – je to skvělé, mají být veřejnoprávní média na síti, všechno tam ukládat, spousta druhů šíření obsahu atd. Ale existují i konzervativní názory, které třeba říkají – ne, oni se mají soustředit jenom na to svoje, na vysílání a tohle by moc dělat neměli. Na jakou stranu byste se vy jako radní přiklonila a co byste prosazovala? Paní Lenka Procházková: Já určitě tu moderní podobu, protoţe já, přiznám se, trávím na internetu několik hodin denně. Nejenom odpovídáním na maily, ale prostě sledováním, co se děje, a jsem moc ráda, ţe Český rozhlas má svoje stránky a ţe vysílá online, protoţe člověk často nemá moţnost ho poslouchat, ale potřebuje uţ i u té práce si to pustit. A připadalo mi legrační, kdyţ najednou jsem tam viděla – Vltavu jsem si pouštěla: právě poslouchá 350. A já jsem si říkala, jak? A pak jsem pochopila, ţe on-line, ţe 350 online a dalších, já nevím, 40 tisíc si to pouští. Ale já jsem tedy pro. Já si myslím, ţe rozhlas musí jít s dobou, ţe dokonce musí být i výzkumník v této oblasti – technika atd. - 119/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Čas přesně uplynul, takţe já vám mockrát děkuji, paní Procházková. Dovoluji si pozvat pana Martina Engela a zároveň předat řízení panu Jandákovi. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, děkuji. Takţe já poprosím pana Martina Engela. Systém je stejný: máte 5 minut na prezentaci a pak moţných 10 minut na otázky směrem k vám. Děkuji. Pan Mgr. Martin Engel: Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, dámo, dobrý den, pánové. Mé jméno je Martin Engel, je mi 42 let, v současné době jsem zaměstnán jako advokát, jsem ţenatý, mám dvě děti. V minulosti jsem pracoval jak ve státní správě, tak v soukromém sektoru. Jsem bývalý aktivní sportovec, jsem dvojnásobný mistr republiky v zápase a v současné době se věnuji sportu jenom jako koníčku. Do Rady Českého rozhlasu jsem nikdy nekandidoval, nikdy jsem v Radě Českého rozhlasu nebyl, takţe to je pro mě tady stát před vámi dnes premiéra. Co se týče rozhlasu, jsem víceméně laik. Jsem jenom pravidelný posluchač Českého rozhlasu, ale ţádný bliţší vztah k Českému rozhlasu nemám. Pokud byste mě, případně potom dále Poslanecká sněmovna, dali důvoěru, tak bych se spíš chtěl v rámci Rady Českého rozhlasu zaměřit právě na činnost, kterou radě ukládá zákon, to znamená kontrolní činnost. Chtěl bych dbát důraz na vyrovnaný rozpočet, na efektivní hospodaření, na efektivní vybírání koncesionářských poplatků, protoţe tam si myslím, ţe jsou stále velké rezervy zejména u právnických osob. Dále bych chtěl podporovat regionální vysílání v rámci Českého rozhlasu a prvky regionality obecně, ve vysílání Českého rozhlasu vůbec. Myslím si, ţe by bylo dobré zaměřit se i na projekty digitálního vysílání v rámci Českého rozhlasu, a pakliţe to půjde a nebude to v nějakém střetu rady, tak na objektivní a vyváţené zpravodajství Českého rozhlasu. Poslanec Vítězslav Jandák: Stačí to jako úvod. Pan Mgr. Martin Engel: Stačí. Vím, ţe uţ toho máte za sebou hodně, budu šetřit trošičku i váš čas a nervy, takţe prosím. Poslanec Vítězslav Jandák: My to musíme, protoţe, víte, na poslance se nevztahuje zákoník práce, to jsme se také dozvěděli. Takţe tady sedíme občas 16 hodin. Přesto jsme lemplové! Dobře. Já děkuji, pane magistře, a pakliţe jste skončil, říkám, máte rezervu ještě, - 120/144 -


28. 2. 2014

můţete cokoliv doplnit, ale já myslím, ţe to moţná vyplyne z otázek, které tady padnou od mých kolegů. Takţe, dámo a pánové, prosím, je čas poloţit otázky panu Engelovi. Neţ se to rozhoupe, já ji poloţím. Víte, mě překvapuje jedna věc, teď neříkám negativně, moţná velmi pozitivně, protoţe například členství v dozorčích radách firem jako aerolinie, doly, nemocnice a podobné věci, aţ najednou jaksi vás to zavání, ten ţivot, aţ třeba do rady Českého rozhlasu. Zeptám se proč třeba? Pan Mgr. Martin Engel: Takhle. Já osobně, přiznám se, ţe do té doby, neţ jste mi poloţil tuto otázku, mě ta souvislost nenapadla. Členství v orgánech, které mám v ţivotopisu, souvisejí s tím, ţe jsem čtyři nebo pět let byl zaměstnancem Fondu národního majetku, resp. z té povahy zaměstnání vyplynulo to zastupovat stát ve společnostech, které měl Fond národního majetku v portfoliu. Poslanec Vítězslav Jandák:

Chápu. Děkuji moc. Děkuji. Takţe to byla taková

úvodní. Pan Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Já bych se, pane magistře, rád zeptal na to Zastupitelstvo Středočeského kraje, za kterou politickou stranu jste byl. Pan Mgr. Martin Engel: Byl jsem zastupitelem za ODS osm let. Poslanec Martin Kolovratník: Jasné. Ne jasné, prostě děkuji. Nic jsem tou otázkou nesledoval, jenom jsem to chtěl vědět. Spíš k té vaší právní specializaci, která se domnívám, ţe v té radě můţe být přínosem jako bojovník na straně rozhlasu, jestli máte nějakou specializaci, co přesně byste tam mohl přinést. Pan Mgr. Martin Engel: Omlouvám se, ţe jsem to nedoplnil. Já jsem partner menší advokátní kanceláře, kde jsme dva advokáti, dva koncipienti a my se specializujeme na korporátní záleţitosti, to znamená na správu a řízení společností. Poslanec Vítězslav Jandák: Stačí, pane kolego. Stando, prosím.

- 121/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Stanislav Berkovec: Jestli mohu doplnit, takţe čí zájmy byste hájil v té radě? Pan Mgr. Martin Engel: Zájmy koncesionářů. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobře, děkuji. Já jsem se lekl, ţe těch korporátních společností. Pan Mgr. Martin Engel: Ne, ne. Přiznám se, ţe vaši kolegové, pravděpodobně to bude pro ně překvapení, aţ zjistí, ţe člen ODS, v současné době řadový, kandiduje do Rady Českého rozhlasu, protoţe ţádnou podporu nemá. Poslanec Vítězslav Jandák: Prosím vás, na tohle tady… Pan Mgr. Martin Engel: Já vím, ale musel jsem to říct. Poslanec Vítězslav Jandák: Ne, po 10 hodinách nejapné ţerty, někdy i třeba z mé strany, ale to vůbec neberte… Poslanec Stanislav Berkovec: Tak jsem to určitě nemyslel. Moţná ten váš ţivotopis profesní je tak zavádějící. Já bych se vás chtěl zeptat. Vy jste mluvil o objektivitě a vyváţenosti zpravodajství. Jak se díváte na současnou úroveň, můţete-li to zhodnotit, a jak se díváte na autorskou tvorbu Českého rozhlasu. Děkuji. Pan Mgr. Martin Engel: Co se týče objektivity zpravodajství Českého rozhlasu, já si myslím, ţe úroveň podle mého názoru jako posluchače, protoţe říkám, nejsem profesionál, si myslím, ţe je na slušné úrovni. Samozřejmě vţdycky je co zlepšovat. Omlouvám se. Můţete mi zopakovat tu druhou část otázky. Poslanec Stanislav Berkovec: Pardon, já se omlouvám. Jaký je váš názor na autorskou tvorbu Českého rozhlasu? Pan Mgr. Martin Engel: Na autorskou tvorbu veskrze pozitivní. Myslím si, ţe právě z důvodu, ţe Český rozhlas vlastně tady zastupuje veřejnou sluţbu nebo plní úkoly veřejné - 122/144 -


28. 2. 2014

sluţby a komerční rádia bohuţel nebo bohudík, ať se na to koukneme z jednoho, nebo druhého pohledu, v podstatě tuto náplň nesledují, protoţe sledují primárně zisk svých akcionářů, případně majitelů rádií, tak právě si myslím, ţe úloha Českého rozhlasu je tady velice důleţitá v původní své tvorbě, resp. v tvorbě nových pořadů. Poslanec Vítězslav Jandák: Tam pan kolega, prosím, máte slovo. Řečník: Kdyţ tady posloucháme kandidáty, tak drtivou většinu z nich je moţné zařadit do takových dvou skupin: jsou tady ti, kteří chtějí něco změnit na Českém rozhlasu, na té tvorbě nebo vůbec, a pak jsou tady ti členové rady, kteří jsou spokojeni s tím, jak to tam probíhá, kteří chtějí pokračovat jenom v té práci podobně. S jakým motivem do toho vstupujete nebo byste do toho chtěl vstoupit vy? Pan Mgr. Martin Engel: Určitě nejsem zástupce skupiny, která by chtěla radikálně změnit veškeré fungování Českého rozhlasu, nicméně domnívám se, ţe vţdycky jsou nějaké rezervy, vţdycky jsou nějaká témata, která je moţné nově otevřít, ať uţ je to třeba větší podpora s důrazem na mladší okruh posluchačů, na přitáhnutí skupiny mladších posluchačů k Českému rozhlasu, případně otevírání nějakých nových témat. Poslanec Vítězslav Jandák: Dobře. Ještě pan kolega. Prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Promiňte, ale přece jenom mě napadá teoreticky moţný střet zájmů, a to právě co se týká výběru koncesionářských poplatků, protoţe současná legislativa říká, ţe společnosti, korporáty, velké firmy mají platit, zjednoduším ten výklad, za kaţdý jeden přístroj, který mají. A nedochází k tomu často, je to na dobrovolnosti těch společností, protoţe ani rozhlas, ani televize nemají přesně nástroje, jak třeba to vybrat, jak je přinutit. Tak jak byste svoji pozici viděl v tomhle. Opravdu byste jako právník hájil, nebo třeba byste i navrhl nějakou novelu zákona? Ona totiţ ta debata asi přijde v dohledné době. Pan Mgr. Martin Engel: Určitě bych si dal velký pozor na to třeba, aby případně moje nebo naše kancelář nějakým způsobem nefigurovala dejme tomu v tom vybírání nebo v zastupování ať uţ jedné, nebo druhé strany v rámci vybírání koncesionářských poplatků. A samozřejmě pokud by se tady připravovala novela na toto téma, tak určitě, pokud mi má

- 123/144 -


28. 2. 2014

odbornost a moje vzdělání bude stačit, tak určitě rád přiloţím ruku k dílu a určitě bych se rád na té novele podílel. Poslanec Martin Kolovratník: Tuším, ţe advokátní kancelář JUDr. Toman teď zastupuje Český rozhlas ve vybírání. Jaký s ní má vaše kancelář vztah? Pan Mgr. Martin Engel: Neutrální. Víme o ní, ţe funguje jako advokátní kancelář, ale nikdy jsme s ní nespolupracovali, ani nespolupracujeme. Zhruba tak půl roku zpátky nebo tři čtvrtě roku zpátky Český rozhlas vypisoval velké výběrové řízení na advokátní kanceláře, které v různých částech spektra Český rozhlas mohly zastupovat, ale naše kancelář se toho nezúčastnila, protoţe jsme v rámci podmínek, které byly vypsány, jsme nebyli dostatečně velicí na to, abychom se mohli zúčastnit. Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Poslanec Vítězslav Jandák: Ještě máme čas. Jestli dovolíte, myslíte si, ţe je dobře, a teď půjdete trošku vnitřně proti sobě, pokud vím, tak veškerá ministerstva, instituce jako Český rozhlas, mají svá právní oddělení, kde by měli sedět dobří právníci. Myslíte si, ţe ta praxe, která tady během posledních řekněme sedmi osmi let začala v ČR, ţe jsou najímány právní kanceláře za peníze, o kterých nechci mluvit, teď jsem neměl na mysli Český rozhlas, ţe to je dobře, nebo by se měla opřít ta instituce či ministerstvo o své rezervy a snaţit se, aby ten právní odbor tu a onde byl skutečně vynikající? Pan Mgr. Martin Engel: Teď si zase dovolím svůj smělý osobní názor na to říct, moţná aby se na mě někdo potom nehněval. Já si myslím, ţe pravda je někde asi uprostřed, protoţe nemyslím si, ţe trend, kdy se ministerstvo zbavuje veškeré spolupráce s advokátními kancelářemi, je správný, a to z důvodu toho, ţe advokátní kanceláře většinou mají profesionály, kteří se zabývají uţ i určitými tématy a mají daleko více zkušeností s danou problematikou a v případě dejme tomu arbitráţí nebo jiných dalších věcí mohou být pro to ministerstvo přínosem. Zase naopak myslím si, ţe – ono je to o tom, ţe zaměstnanci ministerstva jako právníci většinou nemají takový rozsah vzdělání, jako mají některé advokátní kanceláře. Takţe na něco zaměstnanci stačí v rámci běţné právní agendy, ale určitě bych ten průnik viděl někde uprostřed.

- 124/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Řečník: Já se omlouvám. Naváţu teď na slova kolegy Jandáka. Jste potenciální člen rady. Tady jste pronesl, ţe v radách těchto státních podniků právní kanceláře, kdyţ tam nejsou aţ tak dobří odborníci, ţe je lépe brát cizí specializované firmy. Nebude potom jednodušší zrušit vůbec a najímat jenom tyto firmy? Jak byste se k tomu stavěl jako člen rady? Pan Mgr. Martin Engel: Zrušit určitě ne, protoţe jsou určité agendy, kdy zaměstnanci s právním vzděláním, kteří jsou dejme tomu třeba na těch ministerstvech, bez problémů tu agendu zvládnou, a pokud by se na tuto práci najala advokátní kancelář, tak by ta práce vyšla dráţ, ale jsou určité obory nebo situace, kdy advokátní kancelář dejme tomu v tom prvním pohledu vyjde dráţ, ale v druhém pohledu státu ušetří daleko víc prostředků, protoţe na ten problém stačí. Takový je můj pohled na věc. Řečník: Dobře. A zase, tu právní kancelář nemám najatou na celou dobu. Jenom někdy, takţe já platím tenkrát to období, kdy pro mě pracuje. (Ano.) Ale zaměstnance platím pořád. Pan Mgr. Martin Engel: Je to o tom vyuţití svých zaměstnanců právě na tu práci, o které vím, ţe tu práci bez problémů zvládnou, jestli mi rozumíte. Řečník: Rozumím. Já se snaţím teď oponovat… Pan Mgr. Martin Engel: Já se omlouvám, ale moţná nechápu. Řečník: Nechápete? Mě zaráţí uţ ten výraz, ţe my všichni tady bereme, ano, ministerstva, která si najímají svoje právníky, oni jsou horší. Tak proč to potom dělat? Pan Mgr. Martin Engel: Já jsem neřekl, ţe jsou horší. Jsou určité okruhy problémů, kdy jsou určité specializace, kdy prostě z povahy věci zaměstnanec toho ministerstva tu věc nemůţe zvládnout, protoţe ji prostě nedělá. A to byl můj názor na to, ţe prostě tam je potřeba kancelář, která má mezinárodní zkušenosti, dejme tomu, kdyţ je to arbitráţ, a je to mezinárodní kancelář, můţe vyuţít zkušenosti kolegů z jiných států. Tak to bylo na mysli. Úředník, resp. zaměstnanec ministerstva tuto moţnost zcela jistě nemá. - 125/144 -


28. 2. 2014

Pan Mgr. Martin Engel: Dobře, děkuji. Poslanec Martin Komárek: Já myslím, ţe uţ je čas vyčerpán, takţe já vám děkuji a poprosím pana Marka Švába. Pan Mgr. Martin Engel: Děkuji. Pan Ing. Marek Šváb: Dobrý den, paní poslankyně, páni poslanci. Děkuji za pozvání na dnešní jednání volebního výboru a v úvodu mi tedy dovolte, abych řekl pár slov k tomu, co mě vedlo ke kandidatuře do Rady Českého rozhlasu. Jsem středoškolský učitel, mou specializací jsou ekonomické předměty. Je mi 43 let. Kromě své profese, a to jsem neuvedl v profesním ţivotopisu, chci tady ještě říci, aby potom ty dotazy nebyly, jsem členem sociální demokracie a za sociální demokracii jsem zastupitel v městě Trutnově, řadovým zastupitelem. Druhou část svého vystoupení bych chtěl věnovat tomu, proč Český rozhlas, co mě k tomu vede? Český rozhlas je médium, které sleduji uţ velmi dlouho. Je to médium, které mě velmi zajímá, o které se zajímám z toho pohledu zvenčí, protoţe nikdy jsem z hlediska profese neměl s Českým rozhlasem nic společného, čili ho vnímám jako posluchač a velmi často se také jaksi dostávám k tomu, ţe reaguji na to, co Český rozhlas vysílá právě z pohledu posluchače. Do Rady Českého rozhlasu jsem kandidoval uţ jednou v roce 2010. Teď se o to pokouším znova. A co mě k tomu vede? Právě proto, ţe mě toto médium velmi zajímá. Chtěl bych vlastně přispět i k tomu, abych mohl nějakým způsobem tomuto médiu pomoci, ale zároveň vnímám to, ţe členství v Radě Českého rozhlasu je podmíněno ustanovením zákona, to znamená, spousta věcí uţ tady byla řečena, asi bych se opakoval, to znamená, to jsou povinnosti nebo kompetence, které má člen Rady Českého rozhlasu, to znamená, v ţádném případě nesmí zasahovat do tvorby programu, ale vnímám právě členství v Radě Českého rozhlasu jako kontrolní orgán, který kontroluje to, co provádí management, který má od Rady Českého rozhlasu důvěru tím, ţe Rada Českého rozhlasu volí generálního ředitele a ten odpovídá potom za svoje výsledky právě Radě Českého rozhlasu. Tolik asi na úvod a zatím děkuji za pozornost. Pokud budu schopen dál odpovídat na vaše dotazy, rád odpovím.

- 126/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Pane Švábe, děkuji. Já ač nejsem právník a nechci si osobovat nějaké vzdělání, co nemám, mám docela silný dojem, ţe to, co jste právě řekl, ţe jste zastupitelem za určitou politickou stranu, vytváří přímý konflikt zájmů s členstvím v Radě Českého rozhlasu. Vy si to nemyslíte, prosím? Pan Ing. Marek Šváb: Já si myslím, ţe pokud jsem zastupitelem, řadovým zastupitelem ve středně velkém městě, nejsem členem ţádných orgánů výkonných v té obci, tak si myslím, ţe to střet zájmů není. Zákon, pokud vím, to nezakazuje. Já jsem samozřejmě připraven, pokud bych byl členem Rady Českého rozhlasu, reagovat na to a některých věcí, které v současné době mám, se vzdát, protoţe bych se i chtěl věnovat práci v Radě Českého rozhlasu skutečně naplno. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím další otázky. Pan Soukup. Poslanec Zdeněk Soukup: Vy jste tady řekl, ţe v podstatě jako člen rady byste ze zákona neměl zasahovat do obsahové stránky. To je takový úhelný bod, o kterém se tady v podstatě dohadujeme i my ve výboru. Jak byste reagoval, nebo co byste dělal, kdybyste měl vyřešit, nebo kdyby se na vás obrátil koncesionářský poplatník s dopisem, který by měl konkrétní připomínky k programu? Pan Ing. Marek Šváb: Já to vidím v tom pohledu, jak to řeší současná rada. Já bych tady chtěl toto vyzdvihnout, protoţe v minulosti to rada nedělala. Rada skutečně nesmí zasahovat do programu, ale vím, ţe velmi často – a já sám jsem uţ také několikrát psal podněty jako posluchač Radě Českého rozhlasu – a rada to v současné době řeší tím způsobem, ţe se obrací na výkonné pracovníky – buď na generálního ředitele, nebo na jeho podřízené, programové ředitele apod., a tito odpovídají vlastně na dotazy, na připomínky, které posluchači vznášejí, a rada bere tyto věci na vědomí. Já v tomhle směru skutečně bych se drţel zákona a do programu bych prostě nezasahoval. Je to věc výkonných orgánů, tedy generálního ředitele, případně programových ředitelů nebo programového ředitele a dalších zaměstnanců Českého rozhlasu. Rada si můţe vyţádat odpověď a chtěl bych tady ocenit právě to, ţe oproti minulosti se nyní tyto odpovědi zveřejňují na internetu, čili i posluchači, kteří se obrátí na radu, byť by to mělo být třeba i spíše na generálního ředitele nebo na další pracovníky managementu, tak oni se tu odpověď dozvědí, protoţe oni moţná na radu píší právě proto, ţe ti, na které by se měli obrátit, tak jim třeba, posluchačům, neodpovědí. - 127/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Paní Nina Nováková. Prosím. Poslankyně Nina Nováková: Já, jestli mohu, bych si dovolila poloţit dvě otázky. Jedna otázka. Někdo vás delegoval, nějaký subjekt vás delegoval. Proč se domníváte, nebo s jakým zdůvodněním vás ten subjekt delegoval jako kandidáta do Rady Českého rozhlasu. A druhá otázka navazuje na to, o čem jsme mluvili. My bychom neměli směšovat produkci, výrobu programu atd., ale rada má také velice silný mandát od společnosti a z tohoto důvodu jí nemůţe být jedno třeba programová skladba. A vy jste zmínil, ţe jste středoškolský učitel, takţe třeba na tohle, jestli byste se nějak blíţe zaměřil. Jak z tohoto úhlu pohledu vnímáte kvalitu programu Českého rozhlasu. Pan Ing. Marek Šváb: Pokud se týká organizace nebo dvou organizací, které mě nominovaly, tak jsou to organizace Menora a Sperula. Obě dvě jsou občanská sdruţení, které se zabývají – jedna vztahem české a ţidovské komunity, druhá organizace se zabývá problematikou ţivotního prostředí. Myslím si, ţe obě dvě tyhle problematiky patří do vysílání veřejnoprávního rozhlasu, ony se tam dokonce i objevují, ať je to otázka ţivotního prostředí, anebo právě vztahu národností, vztah k ţidovské komunitě. Mohl bych tady zmínit třeba festival Devět bran, který přímo i podporuje Český rozhlas. A tu druhou otázku, pokud se týká mé profese středoškolského učitele, tak já z tohoto pohledu za prvé, v podstatě bych mohl říct, šířím to, ţe tady nějaký veřejnoprávní rozhlas je, mezi mladou generací, protoţe uţ i tady přede mnou zaznělo to, ţe jednou z úloh Českého rozhlasu by bylo nebo by mělo být posunout ho trošku k mladší generaci, protoţe já stále i ve svém okolí slyším, ţe Český rozhlas je spíš pro důchodce. Já si to vůbec nemyslím, protoţe za tu poslední dobu se vůči mladé generaci, a teď nemyslím jenom děti, ale i věkovou skupinu 15-30 let, se Český rozhlas k této skupině docela dobře vrátil. To je jedna věc. A pokud jde o další záleţitost, tak si myslím, ţe v programové nabídce Českého rozhlasu je celá řada vzdělávacích pořadů, které se pro některé předměty ve výuce velmi hodí. Já bych tady mohl zmínit třeba čtenářský deník, který je na internetu Českého rozhlasu, coţ je věc, která pro maturanta je úplně vynikající a tyto věci já samozřejmě i svým studentům sděluji a říkám a přibliţuji to, ţe nějaký Český rozhlas vlastně existuje. Poslanec Martin Komárek: Kolega Kolovratník. Prosím.

- 128/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Kolovratník: Čas uţ mizí bleskově. Cituji z vašeho ţivotopisu. Píšete: Sleduji průběh změn v organizační a programové struktuře ČRo po jmenování generálního ředitele v roce 2011. Já bych vás stručně prosil o hodnocení, jak vidíte ty změny. Pan Ing. Marek Šváb: Pokud se týká těch změn, tak bych řekl, ţe jsou uţ teď patrné. Nový management, mám pocit, ţe změnil, zpřehlednil stanice Českého rozhlasu, coţ já jsem i kritizoval v podnětech, které jsem dával jak na vedení Českého rozhlasu, tak ale i radě Českého rozhlasu, čili je tam samozřejmě ještě spousta věcí, které se musí dotáhnout do konce. Je to otázka regionálního vysílání. Tam nejsem úplně přesvědčen, ţe by to bylo v pořádku, tak jak to je, ale znovu říkám, ten projekt regiony teprve začíná a samozřejmě rada, ta stávající, tento projekt podpořila. Jak se k tomu postaví další rada, to je věc i vlastně vaší, koho do rady zvolíte. Pokud se týká dalších věcí, skutečně je to zpřehlednění stanic. Já jednotlivé stanice poslouchám v podstatě skoro všechny, pokud na to mám čas, a vidím, ţe stanice uţ mají své konkrétní skupiny posluchačů, coţ si myslím, ţe dříve nebylo. Ale viděl bych to aţ to období, kdy projekt skončí, kdy generální ředitel vlastně také si dal nějaký termín, kdy předstoupí před radu a výsledek svého projektu předloţí, takţe je potom vlastně i na radě, která v té době zrovna bude zasedat a v jakém bude sloţení, jestli generálního ředitele dál podpoří, anebo ne. Poslanec Martin Komárek: Ještě nějaké otázky? Nejsou, takţe já vám děkuji. A poprosím nyní, jestli se nemýlím, pana Jiřího Vejvodu. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Dobré odpoledne vám všem a kaţdému zvlášť. Já mám s Českým rozhlasem bohaté zkušenosti z různých úhlů pohledu. Býval jsem řadovým externistou u mikrofonu, měl jsem tu čest v roce 1990-91 dělat Hovory z Lán s panem prezidentem Havlem, a byl jsem také několik, osm let, členem managementu. Čtyři roky ale uţ nemám ţádný kontakt s Českým rozhlasem a na druhou stranu jsem řadu let svého pracovního ţivota strávil ve svobodném povolání jako novinář, jako scenárista, moderátor, takţe nejsem ten typický veřejnoprávní borec, který tam přijde po vysoké škole a setrvá tam do penze. Takţe si myslím, ţe mohu nabídnout jednak vhled, ale jednak také zdravý odstup a doufám, ţe i širší přehled. Podle mě je Český rozhlas v zásadě solidní institucí, která má co vylepšovat. Ţe je solidní říká třeba Evropská vysílací unie, neboť říká to srovnání s rozhlasy podobného typu v Polsku, v Maďarsku, o Řecku ani nemluvě. Konec konců to říká i tento parlament, který - 129/144 -


28. 2. 2014

přijímá výroční zprávy. Na druhé straně v mnoha ohledech Český rozhlas silně klopýtá dejme tomu za tím, co dokáţe BBC v podmínkách, kdy jim ořezávají peníze, v podmínkách, kdy je na ně veden obrovský útok od privátních tiskovin a médií právě kvůli webu zdarma, to je specifická otázka, a v podmínkách, kdy neklesá na kvalitě a především neprohrála bitvu o mladého posluchače, kterou Český rozhlas prohrál. Druhé zajímavé srovnání v tom, co by bylo moţné dohánět, nebo se inspirovat, je třeba americké rádio National Public Radion, které denně bojuje o svého posluchače, který platit nemusí, ale platí dobrovolně. Tím se dostávám k druhému bodu. Já jsem velkým příznivcem veřejnoprávního konceptu. Myslím si, ţe to je velký vynález Evropy 20. století, ale také dobře vím, ţe situace, ve které je podnik finančně zajištěn, aby plnil určité funkce ze zákona, můţe vést k jiné pohodlnosti. Ono je to proti lidskému přirození, jestli to mohu tak, dáma promine, říci, protoţe normální člověk ráno vstane a bojuje o své místo na slunci v ostré konkurenci. Takţe jedním z úkolů rady, a já je pak shrnu, by mělo být dohlíţet na nastavení takových interních standardů, kde se měří kvalita a kvantita, já to nechci rozpitvávat, aby se tento nešvar, který je přirozený, protoţe kdyţ vás netlačí to, ţe nebudete mít na nájem, tak budete ţít pohodlně, aby se tento nešvar napravoval. Nebude to nic jednoduchého, to dobře vím, rozhýbat tyto stojaté vody, ale měl by to být velký úkol. Také by měl být Český rozhlas lídrem v technologiích. To je dalších mnoho témat. A tím se dostávám k úloze rady, jak ji vnímám. Myslím si, ţe by to měla být konstruktivní opozice vedení Českého rozhlasu, to znamená, neměla by bořit za kaţdou cenu, co je vykonáno, ale také by neměla na všechno kývat a měla by se zaměřovat na ekonomiku; to je velmi povrchní pojem, já vím, čili na sestavení rozpočtu, vrtat do čísel, protoţe ďábel je v detailu, měla by sledovat penězotoky, jestli náhodou nejdou peníze, které občané platí za veřejnou sluţbu, aţ příliš do soukromého privátu, a nemůţe se vyhnout programu. Nemůţe, protoţe smyslem toho domu je, s prominutím, vysílat, jak jednou řekl jeden ironický novinář z ciziny, vyměšovat program. Takţe já si myslím, ţe není moţné to opominout tak či onak. A tato konstruktivní opozice by měla být znát v kontaktu s vedením v těch zásadních tématech. Moţná by rada mohla přicházet i s různými podněty. Existují v některých zemích, v rozhlasech veřejné sluţby mediální ombudsmani, kteří na sebe berou řešení, nebo aspoň pokus o řešení konfliktů zvenčí s posluchači i uvnitř mezi zaměstnanci, a jsou to lidé, kteří nejsou placeni rozhlasem a jsou tím pádem skutečně nezávislí. Takţe je tady řada věcí, ale já uţ tady v téhle věci skončím tím, ţe jsem hodně s rozhlasem byl ve styku, tak si myslím, ţe bych v těchto věcech mohl hodně vykonat. Děkuji za pozornost.

- 130/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Já vám také děkuji. A prosím o otázky. Pan Korte. Prosím. Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Pane Vejvodo, vy jste říkal, ţe nemáte s rozhlasem nic společného, ale vy máte nějaké pořady, které moderujete a uvádíte. Já tedy musím říci, ţe já je rád poslouchám. Jenom ta otázka zní. Je vám přece jasné, budete-li zvolen do rady, ţe s těmito pořady musíte skončit. Je to vaše profese, děláte to erudovaně, kultivovaně jako málokdo druhý a budete v tom výseku scházet. Není vám to líto? Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Je mi to líto, ale jsem na to připraven. Moţná pro ty ostatní, já nedělám pořady pro Český rozhlas, ale pro Rádio Classic FM. Je to cyklus, který mohu ukončit, bude mě to mrzet, ale věřte, ţe by mě koncepční práce zase znovu setsakra přitahovala. A já vnímám činnost v radě jako práci koncepční. A nakonec nebudu tam doufám do smrti. Pokud ještě mi bude slouţit hlas a oko, tak se mohu pak k mikrofonu vrátit. Ale vy jste mi, jestli mohu říci ještě jednu větu, připomněl jednu věc, kterou jsem zapomněl zmínit při funkcích Rady Českého rozhlasu. Mluvil jsem obecně, ţe se nemůţe vyhnout programu, ale měla by zvláště v tom programu dbát na to, aby kulturnost veřejnoprávního rozhlasu byla zachovávána. Nejen v tom, co se hraje, coţ je někdy příšerné, ale i v tom, jak se mluví a jaký étos to vysílání, zdali dbá na menšiny etnické, kulturní a duchovní. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Kolega Berkovec. Prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den. Tak já si nemyslím, ţe jenom kolegovi Kortemu byste scházel. Myslím, ţe by nás bylo víc. Ale já bych se rád vrátil k tomu, co jste říkal o tom donutit někoho, aby si tak trošku vydělal na nájem. Jak si představujete svoji aktivní roli třeba v tomhle, v těch dimenzích, které skýtá Rada Českého rozhlasu. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Jedna z moţností je nemilosrdnější hodnocení vysílání. Já jednak si myslím, ţe obecně v médiích pracují editoři především předem, neţ se jde do vysílání, ale neprochází pak to vysílání důkladným hodnocením, a to hodnocení by mělo poměřovat kvantitu a kvalitu. Kvantita je poslechovost, i kdyţ víme, ţe tvrdá data je někdy sloţité interpretovat, ale budiţ, je to tady, a já jsem vţdycky byl proti tomu, aby veřejnoprávní rozhlas řekl jenom, ţe ho to vůbec nezajímá, ta poslechovost, to nejde. Ale není to jediné - 131/144 -


28. 2. 2014

hledisko. Je moţné kvalitu vysílání například hodnotit dvěma různými způsoby – malým týmem, obměňovaným týmem skutečných expertů, nejenom kamarádů, kteří si potřebují přivydělat k penzi, kteří skutečně dokáţí aspoň vybrané vlajkové pořady hodnotit, a potom panelem posluchačů – 50 posluchačů zase obměňovaných, kteří známkují; ti neanalyzují, ale známkují na škále spokojenosti. A šéf a potaţmo pak i rada by měli mít moţnost potěţkat tyhle tři momenty: čísla za poslechovost, analýzu expertů a spokojenost, nebo nespokojenost vybraného panelu posluchačů. A tím honit zaměstnance k lepšímu výkonu. Vracím se k té otázce. Poslanec Martin Komárek: Pan Jandák. Poslanec Vítězslav Jandák: Mně se to velice líbí samozřejmě, ale jak to chcete organizačně udělat při tom mnoţství pořadů a vlastně stanic Českého rozhlasu. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Proto jsem řekl jenom vlajkové lodi. Poslanec Vítězslav Jandák: Těch 50 lidí, kteří by scházeli a vlastně od rána do večera by nedělali nic jiného, neţ známkovali. Já si to neumím představit skutečně organizačně. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Vybrané vlajkové pořady. Poslanec Vítězslav Jandák: Byly by to vybrané vlajkové pořady. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Určitě. Začal bych ranním vysíláním, protoţe rádio je ranní prostředek, a pak bych se soustřeďoval na vybrané segmenty – večerní Vltava, odpolední Praha. Teď střílím od boku, ale samozřejmě souhlasím s vámi, ţe to obrovské kvantum není moţné. Ale na ten rozumný selektovaný poslech je tam i dost peněz v tom domě. Dvě miliardy ročně není málo – zaplatit pár expertů. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji za to vysvětlení. Ještě jednu otázku doplňující. Myslíte si, ţe Český rozhlas, teď ho berme jako instituci, má zbytečné mnoţství, nebo velké mnoţství stanic, nebo by měl mít menší a intenzivnější působení na posluchače? Není to uţ

- 132/144 -


28. 2. 2014

trošku inflace stanic, kterých je, a proč ke všemu rozhlas veřejnoprávní, proč? Vezměme si základní jeho povinnost a sluţbu. Nevím. Já dávám tu otázku, protoţe mě zajímá váš názor. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Je to velmi váţná otázka. Má také obrovské mnoţství vysílačů, které mimochodem stojí šílené peníze. Poslanec Vítězslav Jandák: Ano, to je další věc. Samozřejmě. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Kdyţ se tvoří rozpočet stanice, tak apriori kolem 40 % z něj, pokud je to celoplošná stanice, jde v tu ránu někam, a já uţ dneska vím, kdo má České radiokomunikace. Kdo ví, kam ty peníze jdou. To je jiná věc. To tu vůbec nechci otevírat teď. Čili ono to souvisí i s počtem vysílačů a z toho lze samozřejmě otevřít legitimně otázku, jestli škálu témat a svých zákonných povinností není schopen rozhlas pokrýt i na menší ploše stanic. Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji vám. Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Pak je tu reprízová politika atd. Poslanec Vítězslav Jandák: To je další věc. Ano, ano. Rozumíme si. Děkuji vám. Poslanec Martin Komárek: Martin Kolovratník. Poslanec Martin Kolovratník: Já opět zabrousím k těm regionům, ale zkusím to trochu z jiné strany. Existuje ona povinnost mít na celoplošných stanicích 30 % regionální tvorby. Vzniklo to tady v těchto prostorách. A vy jste se s tím potýkal na té Dvojce. Je to správně? Špatně? Jak to změnit? Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Já si především myslím, ţe v Evropě, která by se jednou měla stát Evropou regionů, je obrovský význam regionálních rozhlasových stanic. Zase s prominutím se vrátím k té Velké Británii, protoţe jsem do BBC jezdil a znám to, tam šéf regionálních stanic je obrovský šéf BBC. To je prostě něco obrovského. A měly by se nějakým způsobem podílet na vysílání celoplošných stanic, ale otázka je, jestli je nutno to stanovit procentuálně, nebo například těmi sloty, okny, kde by to mělo být, protoţe procenta, - 133/144 -


28. 2. 2014

to je trošku jako kvóty ţen v politice. Vy naplníte kvótu tím, ţe budete vysílat regiony ve dvě ráno a stejně to skoro nikdo neposlouchá. To se pak obrací proti tomu dobrému záměru, který byl stanoven. Čili ano, regionální podíl na celoplošném vysílání určitě, ale moţná přehodnotit kdy, v jaké čase a jaká témata. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Další otázky? Pan Berkovec. Poslanec Stanislav Berkovec: Vy jste mluvil o té prohrané bitvě o mladého posluchače. Myslíte, ţe v současném kontextu moderních médií a současného světa se dá ještě bojovat, ţe se dá navázat na ty slavné tradice, hlavně redakce pro děti a mládeţ? Domino, Meteor? Není to nerovný boj uţ dneska – z hlediska i typu média? Pan PhDr. Jiří Vejvoda: Je to nerovný boj v tom smyslu, ţe byste ţádal své dítě nebo svého puberťáka, aby si v jednu odpoledne v sobotu pustil rozhlas. To si neumím představit. To by se vám prostě vysmál. Ale rozhlas naštěstí pěstuje i své webové stránky a přes to můţe oslovovat mladé, protoţe výhoda, ţe si najdou uloţený pořad, který třeba potřebují k maturitě, někde a poslechnou si ho, kdyţ oni chtějí, je můţe přece jenom přitáhnout k étosu Českého rozhlasu. Čili v rovině vysílání, které se poslouchá tak, ţe se náboţně pustí knoflík, je to bitva prohraná po mém soudu, ale lze vyuţívat především ty moderní technologie. Poslanec Martin Komárek: Ještě další otázky? Nejsou. Takţe já vám, pane Vejvodo, moc děkuji a poprosím posledního fyzicky přítomného soutěţícího pana Karla Michala, protoţe ostatní poslali jenom – vlastně je to taková soutěţ, ne? Pan Ing. Karel Michal: Dobrý večer. Váţená paní poslankyně, váţení páni poslanci, váţený pane předsedo, jmenuji se Karel Michal a ucházím se, byl jsem nominován do Rady Českého rozhlasu. Co se týká, kdyţ jsem to všechno absolvoval, všechny administrativní úkony, tak jsem si prostudoval, jak co se týká kodexu Rady Českého rozhlasu, tak všech různých materiálů. Musím říct, ţe je to perfektně všechno napsáno, perfektně všechno stanoveno, jen to prostě aplikovat do ţivota! A právě proto, ţe jsem v Českém rozhlase působil více jak 20 let, tak myslím si, a v současné době bych se tomu mohl plně věnovat, ţe bych v té radě, zvláště co se týká ekonomické části, k tomu mohl spoustu věcí dát. Zaţil jsem za svoje působení čtyři generální ředitele, několik rad po sobě jdoucích, tak jak se to obměňuje, a musím říct, ţe postupně, jak to tady říkali mí bývalí kolegové - 134/144 -


28. 2. 2014

z rozhlasu, rozhlas tím, ţe má prostředky, nemusí se moc o ně starat, tak ţe prostě pohodlnost trochu někdy tam existuje. Chtěl bych, aby se navrátily takové ty doby, kdy rada působila na vedení Českého rozhlasu doslova tak jako impulzivně a pozitivně v tom způsobu, ţe v současné době, kdy si člověk čte ty materiály, tak vedení rozhlasu a rada, to je takový symbiózní – jako ţe se nic neděje, všechno v pořádku. Kdeţto za působení pana Sémana si pamatuji a ještě tehdy generálního ředitele Jeţka, to byly boje. Ne ţe bych vyvolával nějaké střety, ale byly to boje, které něco přinášely a tomu rozhlasu to něco dalo. Takhle si představuji event. působení v radě s tím, ţe jsem rád, ţe se hlásí bývalí kolegové, kteří vidí ţivot v rozhlase úplně jinak neţ třeba ostatní členové rady, kteří vůbec v tom prostředí, i kdyţ jsou odborníci v jiné sféře, ale v tom rozhlasovém působení a v rozhlasovém denním boji prostě to nemůţou stoprocentně i za rok, za dva pochopit. S tím, ţe je nepodceňuji samozřejmě. Co se týká mého působení v případě nominace, tak já bych se spíš zaměřil na odbornost, co se týká ekonomické, protoţe tam myslím, ţe rada dělá spoustu takových věcí, které ekonomovi nemůţou jít do hlavy, protoţe jak můţe ekonom rozhlasu v pololetí dát prognózu a splést se o 50 milionů? To přece neexistuje! A kdyby byl chytrý ekonom v rozhlase, tak bude vyrovnaný rozpočet a nebude tvořit zisk, protoţe přece peníze jsou peníze. To všichni dobře známe. Ale to prostě nedokáţu pochopit a za ta léta jsem to ani v rozhlase, to bylo čím dál tím horší. Dále bych se chtěl zmínit o té věci, ţe kdyţ jsem studoval současné materiály jak rady, tak rozhlasu a i dá se říct takové protimateriály na serveru Slovo o slově, tak tam nacházím úplně jiné pohledy na ţivot v rádiu, neţ se prezentuje, nebo co jsem i tady slyšel někdy, protoţe kdyţ si to tak dám dohromady a ty všechny výsledky, tak mně to připadá, ţe to je tlakový hrnec, který musí někdy také uniknout. A v tom právě si myslím, ţe odborníci, co se týká po ekonomické stránce, by měli v podstatě kontrolovat a já si myslím, ţe v Poslanecké sněmovně… Poslanec Martin Komárek: Pane Michale, já se omlouvám, pět minut uplynulo. Pan Ing. Karel Michal: Dobře. Jsem disciplinovaný. Poslanec Martin Komárek: Ano. Ale je to jenom proto, ţe všichni mají mít stejné podmínky. Čili prosím otázky, kolegyně a kolegové.

- 135/144 -


28. 2. 2014

Poslankyně Nina Nováková: Jak by to tedy mělo být? Pokračujte prosím. Klidně pokračujte v tom, jako by byla poloţena otázka a vy dáváte odpověď, ţe pokračujete. Poslanec Martin Kolovratník: Já to moţná upřesním a naváţu vám tu nit. Větu, dvě zpátky jste řekl, ţe to není vidět jako tlakový hrnec, který musí uniknout, tak proč. Zkuste být prosím konkrétní. Pan Ing. Karel Michal: Protoţe třeba v tom Slovo o slově, tam se píše, jednak materiál, dopis na radu, dopis na generálního ředitele, a to jsou takové věci, kterými by se vůbec skupina lidí neměla zaobírat, protoţe to by mělo být samozřejmé, ţe by takové věci se neměly řešit. A tam se řeší programová otázka, tam se řeší ekonomická otázka, tam se řeší logo. A to já si myslím, ţe je všechno nedostatečná kontrola i z titulu rady. A tím, jak to všechno působí vzájemně, tak prostě z akce vzniká reakce. Takhle to myslím. Poslanec Martin Kolovratník: Pardon. Já té odpovědi nerozumím, se přiznám. Myslíte, ţe rada neřeší tedy třeba to logo, ekonomiku? Pan Ing. Karel Michal: Tak asi řeší, ale odsouhlasila to. Mně to třeba připomíná, a to cituji ten server, to je to samé, jako kdyby Mercedes změnil logo. To je naprosto scestná myšlenka. Chápu, ţe po revoluci se logo muselo změnit, protoţe to bylo úplně o něčem jiném, ale v současné době, kdy uţ posluchač si za 24 roků vznikl na nějaké logo, to stojí obrovské peníze, to logo! Ţe se původně řekne, ţe to stojí 7 milionů, to vůbec není pravda! To stojí desítky milionů! Poslanec Martin Komárek: Čili jestli se mohu zeptat, vy souhlasíte s tím, co se píše v té petici Slovo o slově se vším všudy? Pan Ing. Karel Michal: Stoprocentně s tím souhlasit nemůţu, protoţe to nemám podloţené. To jsou materiály, ke kterým se člověk dostane, ale určitě zase také si všichni nevymýšlí. Poslanec Martin Komárek: Pan Kolovratník.

- 136/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Kolovratník: Já bych se dvakrát zeptal. Vy jste působil na té Šestce ještě v Dikovce. Jak to tedy vidíte. Vlastně Dikovka se prodala teď a i Český rozhlas Plus, jak hodnotíte třeba tuhle stanici.? Pan Ing. Karel Michal: Český rozhlas Plus, já ji hodnotím tak, jako kdyţ dva různé svetry, které mají zip, kaţdý je jiný, se chce spojit. A ţe se dává ten program, není to vůbec připraveno dopředu, a kdyţ si posloucháte skladbu těch – samozřejmě jsou tam velmi zajímavé pořady, ale nejde to chronologicky, nejde to tak, jak by to posluchač měl slyšet. Poslanec Martin Komárek: Milí kolegové, další otázky? Pan Korte, prosím. Poslanec Daniel Korte: Já se velice omlouvám, protoţe jsem při vašem úvodním projevu musel telefonovat ven, takţe vy jste to třeba řekl, ale já jsem to neslyšel, takţe se omlouvám vám i kolegům. Vy jste pracoval v Rádiu Svobodná Evropa v jaké pozici? Pan Ing. Karel Michal: Já jsem byl zástupce šéfredaktora a takový ekonomický náměstek. Poslanec Daniel Korte: Děkuji. Pan Ing. Karel Michal: A ještě se vrátím k jedné otázce, jenom doplňující, co tady vyplynulo z vašich otázek na uchazeče. Co se týká koncesionářských poplatků, musím říct, ţe na to mám názor takový, ţe vůbec nemám s tím problém, kdyby koncesionářské poplatky byly zrušeny a platil to stát z rozpočtu, protoţe si myslím, ţe konečně by Český rozhlas dostal také nějakou kontrolu z NKÚ, protoţe v podstatě dneska Český rozhlas nikdo nekontroluje. Poslanec Martin Komárek: Ano, pan Berkovec se hlásil. Poslanec Stanislav Berkovec: Já s dovolím naváţu na váš příměr o tom Papinově hrnci. Podle vás by tedy rada měla být tím ventilem, který občas odpustí páru toho velkého tlaku, nebo tím fenoménem, který to otevře a podívá se, proč to tam tak vře. Pan Ing. Karel Michal: Já bych řekl obojí. Obojí.

- 137/144 -


28. 2. 2014

Poslanec Martin Komárek: Martin Kolovratník. Prosím. Poslanec Martin Kolovratník: Jenom chci říci, kontrola NKÚ i v rozhlase i v televizi, je to v novele, která uţ je tady ve Sněmovně, takţe to se nejspíš stane, nebo můţe se to stát s nějakou pravděpodobností. Ale k tomu financování ze státního rozpočtu. Nebál byste se toho, ţe pak ředitelé, management rozhlasu nebo rady budou ještě více v těchto prostorách lobbovat a hovořit, ţe potřebují zvýšit, ţe se bojí sníţení apod., ţe budou závislí naopak více na těch politicích? Pan Ing. Karel Michal: Pane Kolovratníku, koncesionářské poplatky se nezměnily jiţ několik let, co se týká Českého rozhlasu. A Český rozhlas absolvoval rekonstrukce různé, investiční akce a pořád ty peníze jsou. A to není tím jenom, ţe se osekává nějaký program, co se týká honorářů, regionální se osekaly a všechno moţné, a pořád peníze jsou. A ţe se kupují některé věci. To je jako v tom dopise. Tam se píše, ţe se vloni koupilo 20 aut. Tak 20 aut, to kupuje zakládající firma třeba, ale ne firma, která – prostě auto má určitý počet let amortizaci a postupně se to obměňuje. Rozhlas nikdy neměl nedostatek aut. To potřeboval utratit peníze, utratil peníze. Ale to je podle mě špatné. Poslanec Martin Kolovratník: Ale to jste mi, pardon, neodpověděl na tu otázku. Já to zkusím hypoteticky. Představte si, ţe rozhlas není tedy financován koncesionářskými poplatky, ale je součástí rozpočtu státního. Jeho rozpočet je součást státního rozpočtu. A teď já to tedy odlehčím, je pátek večer, a ministr financí Babiš řekne: splácíme dluh, je málo, 10 % jim škrtneme. Pan Ing. Karel Michal: Tam si myslím, ţe to by nebylo moţné… (Smích.) To by nebylo moţné, kdyţ je ze státního rozpočtu určitá kvóta daná jednou pro vţdy, plus nějaké navýšení inflační, to by muselo zůstat. A ve Francii to je také a funguje to! Poslanec Martin Kolovratník: Dobře, děkuji. Poslanec Martin Komárek: Tak jsme se pobavili na účet našeho předsedy. Máte někdo nějakou další otázku prosím? Není dalších otázek, takţe já vám, pane Michale, mockrát děkuji.

- 138/144 -


28. 2. 2014

Pan Ing. Karel Michal: Také děkuji a hezký večer. Poslanec Martin Komárek: A končím ţivou část dnešního cvičení. Ale ještě tu máme tři zprávy uchazečů, které nám doručili písemně, protoţe se nemohli dostavit. A jako jsme přečetli na mikrofon zprávu nebo motivační dopis paní Moučkové na tom prvním slyšení, tak teď poprosím, aby byly přečteny i tyto zprávy, a protoţe tu máme čtyři lidi přinejmenším, kteří dokonale vládnou slovem jistě dokonaleji neţ já, profesionální spíkry, pány Jandáka, Berkovce, Kolovratníka a Soukupa, takţe já to nechám na nich. A pan Jandák ale, protoţe uţ řídil, tak toho omluvím. Takţe bych to dal pánům Kolovratníkovi, Berkovcovi a Soukupovi, jestli nebudou zásadně protestovat. A nebudou. Děkuji. Prosím, pan doktor Chocholouš napsal. Ale podle mě je férové, abych to měřil, aby to nebylo déle neţ těch pět minut. Takţe prosím začněte. Řečník: Dobře, já se budu snaţit to přeloţit do češtiny, protoţe je to bez diakritiky. Projev JUDr. Ivana Chocholouše: Váţené paní poslankyně, váţení páni poslanci, děkuji za moţnost předloţit svůj pohled na své případné působení v Radě Českého rozhlasu v písemné formě, protoţe, jak jsem jiţ uvedl ve své omluvě z veřejného slyšení, není mi moţno se zúčastnit slyšení osobně vzhledem k pobytu v zahraničí. Český rozhlas vnímám jako komplexní veřejnoprávní instituci, jejíţ význam je v české společnosti nezastupitelný. Říkám-li v české společnosti, myslím tím geografické označení, nikoliv národnostní, protoţe jedním z úkolů Českého rozhlasu jako veřejnoprávní instituce je oslovovat a být sluţbou všem národnostem, sociálním skupinám a menšinám v ČR. Význam Českého rozhlasu je dán nejen jeho více neţ 90letou historií, ale především rolí, kterou sehrává, a v budoucnu by ještě ve větší míře měl sehrávat v českém mediálním sektoru a celé společnosti. Potřeba skutečně veřejnoprávního silného média, rozhlasu, se ve světle pokračující komercializace médií jako celku jeví jako navýsost důleţitá. Současné vedení rozhlasu jiţ učinilo řadu změn, které by se měly projevit v tom, ţe Český rozhlas bude moderním, vysoce profesionálním médiem veřejné sluţby, které bude vynakládat prostředky získané od koncesionářů vysoce efektivním a hospodárným způsobem s jasným cílem být přitaţlivým, vysoce kvalitním a inovativním ve všech programových oblastech, pruţně reagovat na technický vývoj a stát se měřítkem vyváţené znalé novinářské práce.

- 139/144 -


28. 2. 2014

Rada Českého rozhlasu je kontrolní orgán. Mám však za to, ţe vedle své nezbytné funkce kontrolní by měla být i orgánem poradním, vţdyť je radou s velkým R a partnerem vedení Českého rozhlasu. V tomto směru bych, budu-li zvolen, rád v radě působil. Ačkoliv jsem ihned v první větě pouţil slovo komplexní, dovolím si své úvahy rozdělit na oblast programu a ekonomiky a správy. V programové oblasti bych chtěl podporovat vysokou profesionalizaci rozhlasové práce a její veřejnoprávní vyváţenost. Veřejnoprávnost podle mého názoru nesmí znamenat nezajímavost, tvůrčí nevynalézavost a jiţ vůbec ne neprofesionalitu, ba právě naopak. Český rozhlas jde cestou moderního média veřejné sluţby. Vývoj společnosti i technických moţností však bude vyţadovat stále nové formáty a vysokou odbornost všech pracovníků rozhlasu. Jako velmi důleţité vnímám cílené oslovování jednotlivých skupin posluchačské veřejnosti se zvláštním důrazem na promyšlené oslovování mladších posluchačů, včetně dalšího rozvoje práce s novými médii a sociálními sítěmi. Velmi důleţité je dosáhnout skutečně univerzálního pokrytí tak, aby kaţdý obyvatel ČR měl moţnost mít kvalitní signál a příjem vysílání Českého rozhlasu. Veřejnost hledá odpovědi na mnoho palčivých otázek ve všech oblastech ţivota. Český rozhlas jim je musí přinášet. A k tomuto cíli bych chtěl svým působením v Radě Českého rozhlasu přispívat. V oblasti ekonomiky a správy se v posledním roce a půl v Českém rozhlase mnohé zlepšilo a rozhlas se výrazně přiblíţil standardnímu fungování organizace s rozpočtem ve výši 2 mld. korun. Je zjevné, ţe zvyšování koncesionářských poplatků by bylo nesprávnou cestou. Ač Český rozhlas hospodaří dobře, jeho další vývoj adekvátní vývoji společnosti a technickým moţnostem bude vyţadovat investice i vyšší provozní náklady. Vidím pouze dvě cesty řešení této situace. Za a)... Ještě mám čas? (Ještě chvíli.) Maximální efektivitu vynakládání nákladů a s tím jdoucí silný reporting a controlling, jasné vědomí, co který projekt stojí a co přinese u veřejnoprávního média; samozřejmě nemám na mysli zisk, nákladovou kázeň, s tím souvisí prohlubování manaţerských znalostí a dovedností všech řídících pracovníků Českého rozhlasu na všech úrovních řízení a promyšlenou investiční politku. Za b) zlepšení výběru... Poslanec Martin Komárek: Teď ten čas uplynul, ale já vás poprosím aspoň odstavec dokončit, aby to bylo v pořádku. Pokračování v projevu pana xxxxx: Zlepšení výběru koncesionářských poplatků, přičemţ primárně nemám na mysli vymáhání od drobných neplatičů, ale zlepšení registrace - 140/144 -


28. 2. 2014

těch subjektů, zejména v podnikatelské sféře, kteří jsou ze zákona povinni platit koncesionářské poplatky. Je vidět, ţe to byl psaný projev, protoţe na mluvené slovo by měly být věty kratší. Prosím, to byl ten pan Chochol. Poslanec Daniel Korte: Pane předsedo, promiňte, ale já bych se k tomu rád vyjádřil. (Prosím.) Já lituji, ţe tady pan Chocholouš, takto můj spoluţák z gymnázia, on chodil myslím do E, já do A, ţe tady není, protoţe bych mu rád poloţil otázku, a protoţe tady není, tak aspoň ta otázka bude v zápise, resp. v záznamu a bude mi moci na ni odpovědět. Ivan Chocholouš byl členem Ústředního výboru socialistického svazu mládeţe, coţ byl předvoj komunistické strany; té komunistické strany, která zde zavedla reţim a po 40 let ho udrţovala, který byl zločinný, nelegitimní a zavrţeníhodný. Potlačoval lidská práva, mj. také svobodu slova. Proč si pan Chocholouš myslí, ţe tato minulost ho kvalifikuje do Rady Českého rozhlasu. Poslanec Martin Komárek: Já za tu otázku velice děkuji. Já jsem netušil nic o minulosti pana Chocholouše. Toto tady neřešme. Tady je to skutečně tak, ţe kdo se nedostavil k výběru na místo, o které se uchází, tak já myslím, ţe je od nás hezké, ţe to tady čteme. To je tak všechno. Prosím kolegu Kolovratníka, aby přečetl vystoupení pana Schönfelda. Poslanec Martin Kolovratník: Přečtu, pokud ho dostanu. Děkuji. A ještě přece jen reakce k panu Ivanu Chocholoušovi. Děkuji panu Kortemu. Já jsem sám váhal, jestli to v uvozovkách vytáhnout, a musím jednu větu, on byl dokonce předsedou toho výboru v Českém rozhlase, a pokud vím, tak v současné době je headhunterem, který tam dodal poměrně dost současných manaţerů, takţe já bych to viděl jako střet zájmů z pozice radního a je škoda, ţe tu není, ţe nemůţe odpovědět. Ale chci, aby také toto zaznělo. Děkuji. Můţu číst? (Prosím.) Projev PhDr. Petra Schönfelda: Váţení, o termínu tohoto slyšení, o kterém mimochodem nebyla v přihlašovacích podmínkách vůbec řeč, jsem se dozvěděl v průběhu zahraniční pracovní cesty a nejsem bohuţel schopen ji přerušit. Proto jsem poţádal o moţnost dodatečného setkání, jak dokládá moje mailová korespondence s paní Jitkou Václavíkovou. To je prý neuskutečnitelné. Bylo mi však nabídnuto, abych vás oslovil písemně s tím, ţe můj - 141/144 -


28. 2. 2014

příspěvek bude přečten a zaprotokolován. Činím tak tedy, i kdyţ si uvědomuji, jak mne to diskvalifikuje. Rovněţ páteční odpoledne, na něţ jsem byl zařazen, není čas, který by zaručoval bůhvíjakou pozornost přítomných. Na druhou stranu bych mohl reagovat na dění přede mnou. Odpustím si to, protoţe jiţ z úterního dění jsem pochopil, ţe vystoupení kandidátů i otázky k nim mají své limity. Ke slyšení kandidáti nedostali ţádné poţadavky, z nichţ by vyplynulo, o čem by vlastně měli hovořit. Obávám se, ţe v tom je kus důvodu, proč ta vystoupení byla občas zavádějící a otázky i odpovědi prefabrikované. Ani já přesně nevím, co se vlastně chce. Tuším to spíše. Lépe vím, co se nechce. Předpokládám, ţe se v pěti minutách nečeká předkládání koncepcí rozhlasu, na to je management. Rada maximálně, pokud je toho schopna, tyto koncepce můţe posuzovat. Nemá smysl ani citovat dokumenty. To je mlácení prázdné slámy. Jen mimochodem konstatuji, ţe jediný podklad, který jsem dostal, byl kuriózní dotazník od Fondu proti korupci, který mi poloţil řadu sugestivních otázek. Povaţoval jsem za nepřípadné na ně odpovídat. Nebudu vás unavovat rozsáhlým citováním svého ţivotopisu, vše máte písemně. Dopustím se nebezpečné sebechvály a krátce připomenu, ţe jsem řídil nejrůznější média v pozicích šéfredaktora a ředitele, byl jsem i předsedou Unie vydavatelů denního tisku, GŘ tiskárny a také konzultantem a poradcem. Nebyl jsem neúspěšný. Sestavil jsem nebo dostal k posouzení desítky mediálních projektů, rovněţ v personální oblasti mě málokdo minul. Znám českou novinářskou scénu důvěrně a většinou osobně. V těchto směrech tedy mohu svou částečkou v radě působit. Pokud vše se vám jeví jako nedostatečné? Je mi líto, více nenabízím! Moţná nebudete nadšeni, ale velmi bych v radě podporovat posílení kompetencí, samostatnosti a přesně definované zodpovědnosti vedoucích pracovníků. Výsledkem by měl být efektivně řízený, na politické scéně nezávislý moderní mediální podnik, v němţ nebude vládnout podlézavost právě vládnoucí garnituře, nejistota, alibismus, ustrašenost, profesní šikana, cenzura a zejména autocenzura a kde se nebude loajalita k zaměstnanci povaţovat za slabost či intelektuální vadu. Mnoho odborníků vidí samospásnou cestu k úspěchu pro rozhlas ve vyuţití nových médií. Souhlasím, ovšem s naléhavou poznámkou, ţe tato nová média by neměla překrýt tradiční přednosti rozhlasu, jeho schopnost oslovovat široké spektrum posluchačů, na druhé straně produkovat kvalitní pořady pro menšinového nebo regionálního recipienta, pro ty, kteří baţí po kulturních a vzdělávacích pořadech a zpravodajství. Pro rozhlas by měl být odstrašujícím příklad tištěných médií, které se domnívala, ţe vyuţijí nových médií ve svůj prospěch, načeţ jimi byla oslabena a moţná budou brzy likvidována. - 142/144 -


28. 2. 2014

Radě nabízím svoji nezávislost danou mým seniorským, nikoliv však senilním statutem a tím, ţe kariérně si nemám, co dokazovat. Tuto nezávislost konec konců demonstruje i to, ţe jsem si dovolil kritizovat postup, který jste pro volbu zvolili. Moţná to nakonec statečně oceníte. Děkuji, Petr Schönfeld. Poslanec Martin Komárek: Já děkuji panu Schönfeldovi i kolegovi Kolovratníkovi. Myslím si, ţe pan Schönfeld vyvolal pozornost, ač je pátek večer, a já si dovolím kolegovi Soukupovi předa psanou řeč pana Vodochodského, která zazní na závěr. Poslanec Zdeněk Soukup: Pan Vodochodský naštěstí pouţíval větší písmo. Já mám brýle jenom na střední vzdálenost, takţe to snad zvládnu. Projev Ivana Vodochodského: Váţený pane předsedo, váţené paní poslankyně, váţení páni poslanci, váţení hosté, předstupuji před vás jako uchazeč o funkci člena Rady Českého rozhlasu. K rozhodnutí kandidovat do tohoto orgánu jsem dospěl jednak na základě své mnohaleté zkušenosti s činností v médiích veřejného i soukromého sektoru, a jednak na základě mé činnosti v kulturních komisích na městské i krajské úrovni v Královéhradeckém kraji, kde působím jiţ druhé volební období. Budu-li zvolen do funkce člena Rady Českého rozhlasu, chtěl bych se ve své činnosti zaměřit především na: 1. Posílení prvku veřejné sluţby ve vysílání všech stanic Českého rozhlasu. Zaměřit se na posilování postavení posluchače jakoţto občana ve veřejném prostoru a ne jako na zákazníka či inzerenta. 2. Zkvalitnění a jasnou profilaci zejména regionálních studií a jejich podílu na celoplošném vysílání nejenom klasickou formou, ale i prostřednictvím nových technologií; podílet se na hledání odborníků na atraktivní program, vlastní výrobu a publicistiku a vydávání doporučení týkajících se programové nabídky. 3. Ve své činnosti bych se chtěl pokusit o rozvíjení nových technologií schopných dopravit mediální obsahy veřejné sluţby posluchačům. Nové technologie mj. umoţňují zasáhnout i ty menšinové cílové skupiny, které klasické rozhlasové vysílání nedokáţe identifikovat. 4. Dořešit problematiku terestrického digitálního vysílání T a DAP zejména s ohledem na ekologické a ekonomické dopady.

- 143/144 -


28. 2. 2014

5. Budu usilovat o dořešení problematiky ČRo+, zejména o jasnou profilaci stanice a moţnost celoplošného pokrytí tak, aby kvalitní a moderní publicistika se dostala k co největšímu počtu posluchačů. 6. Iniciovat Poslaneckou sněmovnu k ustavení hloubkových nezávislých auditů a s tím související zajištění přiměřených finančních prostředků na tyto audity. Předpokládám, ţe to PS je Poslanecká sněmovna. Nevím. Zprůhlednit a zveřejnit detaily rozpočtu a vyúčtování. Důkladná kontrola a pochopení plnění rozpočtu, nakládání s veřejnými prostředky a závěrečného účtu. 7. Iniciovat vznik etického panelu, jakoţto poradního orgánu generálního ředitele při vyřizování stíţností posluchačů. Děkuji za vaši pozornost. Ivan Vodochodský. Poslanec Martin Komárek: Já děkuji panu Vodochodskému i vám, pane kolego, a pan Berkovec ještě chce něco říct. Doufám, ţe ne něco o minulosti pana Vodochodského. Poslanec Stanislav Berkovec: Vţdycky jsme se ptali, pokud byl někdo tady činný ve veřejném politickém ţivotě, za jakou stranu, tak pan Vodochodský je jako nezávislý pro sdruţení Volba pro město. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Tohle byla určitě případná poznámka. Má ještě někdo nějakou fiktivní otázku na pana Vodochodského. Takţe je v zastupitelstvu s panem Birkem. Dámy a pánové, vyčerpali jsme dnešní program. Schůze výboru, na které proběhne volba, jak asi uţ víte, bude příští středu, nemýlím-li se, od 10 hodin, takţe samozřejmě kdo bude chtít přijít, nechť přijde. Děkuji vám za dnešní práci a na shledanou.

- 144/144 -

VS kandidátů na členy Rady ČT a ČRo

Recommend Documents