VS kandidátů na členy Rady ČRo

VS kandidátů na členy Rady ČRo

16. 4. 2014

Poslanec Martin Komárek: Dobré odpoledne, dámy a pánové, je 14 hodin. My máme ve zvyku začínat, pokud to aspoň trošku jde, přesně. Vítám vás všechny na naší 9. schůzi volebního výboru, která dnes není úplně tradiční, protože se omezí na slyšení uchazečů o členství v Radě Českého rozhlasu, kteří ještě slyšeni nebyli. To jsou noví uchazeči. Také jsou tzv. staří uchazeči. Říkám to teď ve velkých uvozovkách, není to agismus, ale to jsou dámy a pánové, kteří se hlásili už do prvního kola, tu možnost slyšení měli, ale jak víte, Sněmovna nakonec nezvolila jednoho člena rady, dva zvoleni byli. Na volebním výboru je doporučit Sněmovně z nynějších osmi uchazečů tři. A protože někteří, jak už jsem říkal, neměli možnost být slyšeni, a protože chceme dodržet fair play, pozvali jsme si ty, co slyšeni nebyli. Já si myslím, že fair play také je, aby měli všichni stejné podmínky, to znamená, aby měli podmínky takové, jako měli uchazeči v prvním kole, tj. maximálně pět minut na představení sebe sama a svého programu, a potom mají členové volebního výboru maximálně deset minut, které nemusejí využít, na otázky a kandidáti na odpovědi. To je všechno, co jsem chtěl říct úvodem. Prosím paní tajemnici Jitku Václavíkovou, jestli jsem něco nezapomněl, a vás ostatní, pánové, protože dáma tu není, členové výboru, jestli k tomu máte nějaké výhrady a připomínky. Ne-li, tak prosím přistupme asi neprodleně k tomu, abychom vyslechli uchazeče. Paní Jitka Václavíková zvolila nejjednodušší metodu, to znamená abecední. Čili jako prvního poprosíme pana Miroslava Bobka. Čili já prosím, abyste zaujal místo v čele, a odstartujeme vašich pět minut. Měříme přesně, protože chceme, aby bylo opravdu všechno dodrženo. Takže máte maximálně pět minut od teď. Děkuji, máte slovo, pane Bobku. Pan Mgr. Miroslav Bobek: Dobře. Já vám děkuji. Doufám, že se do těch pěti minut trefím, protože z rozhlasu už jsem příliš dlouho, než abych dokázal úplně přesně odhadnout délku své řeči do té chyby do deseti vteřin. Dovolte tedy, abych se představil. Jmenuji se Miroslav Bobek a působím pátým rokem, poslední čtyři roky a čtvrt, jako ředitel Zoologické zahrady hl. m. Prahy, nicméně předcházejících 20 let jsem prožil v těsném sepětí s rozhlasem. Nejprve jako externí spolupracovník a řekněme v jistém smyslu stipendista a poté jako zaměstnanec Českého rozhlasu. Do rozhlasu mě přivedl pan doktor Kleibl, autor legendárního Meteoru, a de facto celé mé působení v rozhlase tak či ona souviselo se vzděláváním, popularizací vědy, resp. později také s otevíráním nových možností pro šíření rozhlasového obsahu. Byl jsem redaktorem, ředitelem nebo tehdy šéfredaktorem Českého rozhlasu 2 Praha, ředitelem Českého rozhlasu On-line, byl jsem jedním ze zakladatelů stanice Leonardo a podobně.

- 1/19 -


16. 4. 2014

Těch 20 let v rozhlase samozřejmě v člověku zanechá hluboké stopy a naučí ho vnímat to z té instituce a stále větší úctě k té instituci. Rozhlas víte, že je spojen s historií Československa, České republiky a že, jak věřím, všichni se na tom shodneme, je médiem nikoliv pouze minulosti a současnosti, ale také budoucnosti. Rozhlasové vysílání a obsah, který vytváří Český rozhlas, možná bude stále více šířen jinými způsoby, než na rozhlasových vlnách, ať už dlouhých, nebo středních, velmi krátkých, ale vždycky tady bude mít své místo. Často tady kandidáti, jak jsem sledoval, minule hovořili o nějakých svých představách o Českém rozhlase, o tom, co by měl dělat. To je bezpochyby velice široké téma, ale je to zkrátka instituce s bohatou historií, ale současně instituce veřejné služby, která své úkoly má poměrně jasně dány zákonem a asi není nezbytné je detailně nějak specifikovat, byť samozřejmě často se diskutuje, co je to ta veřejnoprávnost a veřejná služba. Myslím si, že je to informovat nestranně, nezávisle, vzdělávat, bavit, sloužit menšinám, ale současně si uvědomovat, že Český rozhlas je tady pro všechny, že jsme de facto součtem menšin a že rozhlas by nás měl i vzájemně nějakým způsobem propojovat. Určitě bych akcentoval zejména v dnešní době, kdy se mluvíme o globalizaci a cítíme i nejenom, že se o ní mluví, také ten aspekt, že Český rozhlas určitě by měl posilovat nebo přinejmenším udržovat naši kulturní identitu a konec konců i budovat jazykovou kulturu. To já osobně cítím docela jako velký problém, jakým způsobem se v současnosti pracuje s českým jazykem a jak se pravidla rozvolňují. Vím, že při minulých pohovorech jste se ptali na roli radního. Já jsem pochopitelně celou řadu radních zažil během svého působení v Českém rozhlase a rozhodně v tom čase, který mi zbývá, bych podtrhl, že netrpím představou, že by rada nebo radní měli rozhlas řídit. To je to poslední, čeho by se měli dopouštět. Myslím, že jsem asi na konci svých pěti minut, takže vám děkuji za pozornost a těším se na otázky. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Myslím, že jste to nevyčerpal úplně zcela, ale určitě to byl projev, který byl projevem ̶ uchazeče. Já jsem nechtěl porušit neutralitu. A vždycky když člověk nechce vůbec porušit žádnou neutralitu, tak působí legračně. My neporušujeme neutralitu vůbec, budeme samozřejmě vybírat zcela podle svých nejlepších schopností a svědomí. Prosím, pánové, o otázky. Prosím, pane kolego Holíku.

- 2/19 -


16. 4. 2014

Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý den. Mě na vašem projevu zaujala myšlenka dát dohromady český jazyk. Samozřejmě je to možná dáno i vývojem doby, že český jazyk se trošičku deformuje, objevuje se v něm stále víc cizích slov. Z jedné strany je to možná dobrá, že lidé si víc rozumí, z druhé strany jazyk jako takový zaniká. Ale to byla moje úvaha nahlas, to jsem nechtěl říct. Měl bych dotaz. Jaká by byla vaše představa? Že by se dělalo něco jako kurzy českého jazyka, nebo že by se mluvilo výrazně spisovnou češtinou? Pan Mgr. Miroslav Bobek: Nikoliv. Já jsem tím spíš myslel skutečnost, že samozřejmě jazyk se vyvíjí, to je naprosto v pořádku, ale současně dochází k jeho erozi. A když jsem v rozhlase začínal, tak vím, jak mnozí kolegové akcentovali, jakým způsobem se vyjadřují apod. V tom rozhlas konec konců si myslím, že je jednou z posledních baštu kultury českého jazyka, a rozhodně jsem si nemyslel, že by to měly být nějaké kurzy nebo že bych měl nějaké programové nápady, ale spíše to, aby mluvčí v rozhlase, zejména tedy zaměstnanci Českého rozhlasu, mluvili kultivovanou češtinou, aby Český rozhlas tou baštou českého jazyka, spisovného mimo jiné, aby jí zůstal. Poslanec Jaroslav Holík: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Ano, pane Soukupe, prosím. Poslanec Zdeněk Soukup: Pane Bobku, váš životopis jsem si pročetl. Váš profesní životopis je velice bohatý. Vy jste vlastně v Českém rozhlase začínal, pracoval jste tam i na manažerských funkcích, nicméně od té doby už uplynula nějaká ta řádka let. Říkal jste, pět let nebo šest let děláte něco jiného. To není podstatné, jak dlouho. Chtěl bych se zeptat, za tu dobu se udála v Českém rozhlase celá řada změn, které jsou spojeny se jménem současného ředitele, změn koncepčních, programových apod. Jak se k nim stavíte? Kriticky? Pozitivně? Pan Mgr. Miroslav Bobek: Víte, čím detailněji znáte tu instituci, tím obtížnější je nějak ve zkratce a konkrétně hodnotit. Já samozřejmě vidím snahu Českého rozhlasu oslovit posluchače, to je naprosto v pořádku, vidím snahu obsadit nebo nabízet obsah na nových platformách. Současně třeba jsem vnímal poměrně rozporuplně některé kroky, kdy tedy třeba stanice Český rozhlas Plus mi nepřišla jako dostatečně promyšlená v první fázi a vyargumentovaná, ale to samozřejmě jsou teď

- 3/19 -


16. 4. 2014

nějaké moje pohledy, na které se ptáte, a nerad bych je nějakým způsobem zobecňoval. Poslanec Martin Komárek: Prosím, pane Podivínský, váš dotaz. Poslanec Tomáš Jan Podivínský: Děkuji. Dobrý den. Já bych navázal na dotaz pana Soukupa a zajímal by mě váš názor nebo vaše představa na zatraktivnění Českého rozhlasu především pro mladou generaci. Děkuji. Pan Mgr. Miroslav Bobek: Víte, zatraktivnění Českého rozhlasu, já tady jsem jako adept do Rady Českého rozhlasu a rozhodně jaksi bych neměl být tím, kdo bude hýřit nějakými programovými nápady. Ale pochopitelně viděl jsem vždycky jako stěžejní, aby rozhlas měl svou stanici pro mladé, proto vznikl např. Český rozhlas Wave. To určitě je snaha, která je zásadní, stejně tak Český rozhlas Junior. Já si myslím, že Český rozhlas vždycky bude mít velký podíl posluchačů ve věku řekněme seniorském. To je naprosto v pořádku, ale současně musí usilovat o posluchače v nižších věkových kategoriích, až tedy po děti, protože nejenom že je jeho úkolem oslovovat de facto celou společnost, ale především si musí vychovávat posluchače. V penzi se Český rozhlas nikdo poslouchat nenaučí. Já vím, že jsem vám úplně neodpověděl, ale skutečně jaksi necítím se tady osobou, která by měla říkat, jak se to má udělat. Poslanec Martin Komárek: Děkuji a já si dovolím položit dotaz. Je vidět, že znáte relativně omezené možnosti člena rady zasahovat do programu. Já myslím, že to je naprosto správné, ale určitě jdete s nějakou osobní vizí, protože jakožto zástupce koncesionářů byste měl přispět k tomu, aby rozhlas byl co nejlepší a co nejhospodárnější. Čili jaká je vaše osobní motivace a co si myslíte, že můžete z pozice člena rady v tom rozhlase zlepšit. Pan Mgr. Miroslav Bobek: Víte, já jsem zmínil v tom svém monologu, a je to myslím zřejmé i z mého životopisu, to moje spojení se vzděláváním, popularizací vědy na straně jedné, s využíváním nových technologií na straně druhé, a myslím si, že pokud členové rady budou moci přispět k tomu, aby rozhlas lépe plnil své úkoly v té oblasti řekněme vzdělávací, když to velmi zobecním, a současně aby byl nejenom připraven, ale aby byl v čele šíření obsahu na nových technologických platformách tak, aby nejenom zajistil budoucnost pro sebe, ale aby také otevíral nové cesty, tak to bych viděl jako řekněme jakousi výzvu nebo součást své mise.

- 4/19 -


16. 4. 2014

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Další dotazy, prosím, pánové? Ne-li, tak já ten svůj ještě rozvedu. Určitě tedy máte nějaký názor na digitalizaci a roli rady v tom, jak by mohla pomoci, nebo naopak třebas nepomoci digitalizaci, když mluvíte o těch nových prostředcích. Pan Mgr. Miroslav Bobek: Víte, já jsem docela velkou část svého působení v rozhlase sloužil pod generálním ředitelem Václavem Kasíkem. A vždycky jsem se usmíval jednomu takovému jeho výroku, ale usmíval jsem se mu proto, jakými byl řečen slovy, nikoliv kvůli jeho obsahu. A Václav Kasík vždycky říkal, že Český rozhlas by měl být radlicí pokroku. Ono to zní archaicky. Myslím, že v dnešní době spousta mladších už neví ani, co je radlice, ale že rozhlas by měl otevírat nové cesty nejenom pro sebe, ale i pro další vysílatele nebo pro další subjekty, to si myslím, že je naprosto v pořádku. Čili pokud se ptáte na digitalizaci, ano, já jsem přesvědčen, že Český rozhlas by měl být v čele těchto snah. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Máte prosím další otázky? Nemáte. Tak já vám, pane Bobku, děkuji. Poprosím vás, abyste se vrátil na místo nebo odešel, to záleží na vás, protože váš čas skončil. Pan Mgr. Miroslav Bobek: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: A poprosím pana Jiřího Fencla, aby zaujal vaše místo. Pane Fencle, máte také maximálně pět minut na své představení, potom se budeme ptát. Děkuji. Pan Bc. Jiří Fencl: To určitě nebude v mém případě problém, protože já řečník nejsem. Já jsem vždycky psal, což si možná budete pamatovat i vy, pane kolego bývalý. Mé jméno je Jiří Fencl. Jsem bývalý novinář, pracoval jsem v novinách asi 14-15. Jak ze životopisu je patrné, tak uvidíte, že jsem toho prošel dost. Jednak nejsem řečník, a jednak nevidím problém ve fungování té slovutné instituce, jakou je Český rozhlas v těch ostatních věcech, jako je šíření kultury, udržování české kulturnosti, českého jazyka, propagace všech nejidealističtějších společenských entit. Jak vidíte z mého životopisu, já kladu důraz na žurnalistiku, na objektivitu. A čeští novináři mají spoustu dokumentů, syndikát. Český rozhlas má zvláštní zákon, má statut rady, má kodex Českého rozhlasu a možná, že toho bude ještě víc, kde má všude napsáno, co by novinář měl a co by neměl,

- 5/19 -


16. 4. 2014

ale úplně nejvýstižnější výraz – nevím, v jakém bodě, paragrafu, odstavci – je, že rozhlas má být vyvážený a objektivní ve svém celku. Parafrázuji. Nevím, jestli je to tak doslova. A teď vaši služebně starší kolegové – dneska vidím, že už jste tady tak půl napůl noví a starší – by věděli úplně nejlépe nebo nejlépe by vám sdělili zkušenost se svými partnery novináři. Já si myslím, že novináři by objektivní konečně začít být měli. Totiž nejsou a máme spoustu konkrétních příkladů, které tady nemám samozřejmě, nebudu je sypat z rukávů, ale ptejte se svých známých, ptejte se všech lidí, kteří mají v ruce nějaký deník, kteří hltají zpravodajství večerních televizí. Já si myslím, že v tomhle je problém a že k tomu má Český rozhlas nejblíž, že má historické zkušenosti s odstraňováním nájezdů na český národ, například kolem 2. světové války. Český rozhlas by měl být výspou žurnalistiky. Česká televize těžko, protože ta k tomu má daleko. Tam je to běh na delší trať, ale pokud se mě zeptáte na nějaký příklad, tak vám ho můžu dát. Mám známého, který – a omlouvám se, třeba nedostanu hlas Martina Komárka – vydělává peníze, má spoustu práce, je zaměstnaný a jeho v podstatě jediným informačním zdrojem je Mladá fronta. A když dojde řeč na politiku, na poslance, na politiky, tak prostě on pro vás nemá jediné hezké slovo. To si myslím, že stačí. Já opravdu neumím řečnit o dalších službách rozhlasu. Já si myslím, že je plní celkem v pořádku, ale že radní rozhlasu by měl tlačit, skutečně tlačit na pilu v tomhle směru. Já si myslím, že je to nejzásadnější. Poslanec Martin Komárek: Je to všechno? (Ano.) Děkuji, pane Fencle. Mně samozřejmě nevadí kritika Mladé fronty, protože to je opravdu médium, které nejen nás politiky jako celek, ale zejména nás členy hnutí ANO pronásleduje až do kouta. Jestli jste četl tu dnešní, tak jistě vidíte, které je vůči ANO velice kritické. A jinak prosím, pánové, vaše otázky. Ne-li, já začnu. Pane Fencle, já jsem ještě byv novinářem také říkal, že sice mám hrozně rád Mladou frontu DNES, ale že si myslím, že Radiožurnál je nejobjektivnějším médiem v ČR, takže v tom se s vámi shoduji, ale vy říkáte, že chcete tedy tyto novináře naučit objektivitě. V čem je chcete zlepšit? Pan Bc. Jiří Fencl: Problém je v relaci. V relaci s ostatními médii z toho Radiožurnál vychází nejlíp. To jsem asi naznačil. Problém je v tom, že nám tady už několik let rostou takzvaná alternativní média a s těmi bych to porovnával. Ne s Mladou frontou. Ona se možná učí dělat nějakou investigativní žurnalistiku přes 25 let, ale je tu spousta otevřených zdrojů, kde je spousta

- 6/19 -


16. 4. 2014

informací o řadě problémů, které nás tlačí, ale problém médií a hlavně veřejnoprávních, které máme aspoň pod nějakou kontrolou, je v tom, že oni mají nějaký úzký úhel pohledu a nějaký výběr témat. Ale to nestačí. V ostatních, i zahraničních médiích je toho neuvěřitelně široký vějíř. Omlouvám se, tady je velká chyba. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Prosím pana Soukupa o jeho dotaz. Poslanec Zdeněk Soukup: Vy jste Západočech? (Ano, narozen v Plzni.) Jsme na tom stejně. Nicméně vám položím možná nepříjemnou otázku. To, co tady kulantně vysvětlujete, jsem si přeložil tak, že v Českém rozhlasu je vlastně všechno v pořádku, že Český rozhlas je na čele žurnalistiky, jak si ji dokážete představit. Proč jste se nepřihlásil jako radní do České televize? Lépe řečeno. Co chcete v Českém rozhlase změnit? S jakou tam přicházíte vizí? Ale konkrétně. Pan Bc. Jiří Fencl: Já jsem o České televizi mluvil, jenom jsem ji zmínil. Kdyby byla možnost třeba teď hned z fleku, lidově řečeno, tak to zkusím. Bylo to přesně o tom, v jaké je to relaci. Pokud porovnáváme Český rozhlas v rámci našich médií, tak z toho vychází asi opravdu nejlíp. Já bych kontext rozšířil na mezinárodní. Pokud jde o program, nemám žádný program. Máme dozorčí komisi na šetření hospodaření, máme management, aby to řídil. Já nabízím jiný pohled na témata. Nabízím prostě šestiletý soustavný tlak na novináře. Nehodlám jako nějaký whistleblower, jak se tomu dnes říká, vybíhat před mikrofony a diktafony a ukazovat na zlořád, abych se pak stal třeba senátorem. To rozhodně ne. Já to hodlám řešit v Radě před kolegy, tam, kam řešení tohoto problému patří. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Další otázky, pánové? Nejsou, takže vám děkuji, pane Fencle. Prosím podobně jako pan Bobek, jestli chcete zaujmout své místo tady, nebo jestli chcete jít za jinými zájmy. Záleží na vás. Poprosím nikoliv paní Hužvárovou, která se omlouvala z důvodů, které jsou přijatelné, takže promiňte, že poprosím nejprve pana Kravku, pana Vodochodského a paní Hužvárová půjde na konec. Ona stihne přijít, ale nemohla to zvládnout dřív, tak se, prosím, nezlobte. Nechceme ji kvůli tomu vyloučit z možnosti předstoupit před veřejné slyšení. Prosím, pane Kravko, vašich pět minut. Pan JUDr. Jaroslav Kravka: Já se jmenuji Jaroslav Kravka, což koneckonců víte z

- 7/19 -


16. 4. 2014

materiálů, které máte k dispozici. Já bych toto své krátké vystoupení zaměřil na to, že bych vám chtěl říct, co mě vedlo k tomu, že jsem vyslechl naléhání mých kamarádů ze společnosti Vaizard, o.p.s. a byl jsem ochoten, což je špatné slovo, ale akceptoval jsem jejich nápad, aby mě nominovali jako možného člena Rady Českého rozhlasu. Paradoxně nebudu mluvit o sobě, protože o mém vzdělání máte všechno v životopisu, o mé profesní kariéře, o těch 25 celkem úspěšných letech v České televizi se tam můžete dozvědět také. Mluvil bych o společnosti, která mě navrhla, protože tam je vidět, jaký úkol bych pro sebe v tomto působení viděl. Společnost Vaizard. Vyjdeme už přímo z názvu – Vaizard je podle východních filozofií člověk, který nezkoumá dobré a špatné stránky osobnosti, včetně své osobnosti, ale snaží se všemi svými schopnostmi působit pro blaho společnosti. Tím v podstatě obrazně řečeno naplňuje takovou jednu sentenci z kdysi populární eseje pana Čipoly – The essence of human stupidity, který definuje inteligentního člověka jako toho, kdo pomáhá jiným, a tím pomáhá sobě, v kontradikci proti pitomci, který škodí jiným, a tím škodí sobě. Společnost Vaizard to dělá ve dvou oblastech. Jedna z nich je, že se snaží vyvíjet kulturní aktivity a přesvědčovat různé sociální a věkové skupiny o tom, a to například pomocí workshopů, že kulturní aktivity jsou dobré pro využití jejich volného času. Druhá oblast, které se věnuje, je soužití s etnickými menšinami. To je problém, který mě hodně zajímá. Já jsem nikdy neskrýval svůj semitský původ a možná jsem na intoleranci a xenofobii až chorobně naštvaný a vadí mi. Když vám polovina rodiny skončí svůj život jenom kvůli tomu, že se hlásila ke svému židovství, to ve vás nechá určité stopy. Já jsem z vtipů, které mně chodí jako asi nám všem do mailové schránky ze sociálních sítí, měl vždycky takový dojem, že společnost je nepřipravena na to, že jsme se otevřeli světu a že tady žijí lidé, kteří vypadají jinak než my. Já se děsím toho, že by se mohl objevit nějaký spasitel, který by začal říkat, že za všechno zlo, které ve světě je, mohou plešatí, tlustí, fialoví, zelení nebo naopak ti, kteří mají vlasy. To se vždycky takový hlupák najde, a proto mě štvou vtipy o blondýnách a Vietnamcích, a je mi to odporné. Zase na druhou stranu jsem ale zjistil, a dovolím si teď trochu odbočit, že v mladé generaci to není tak hrozné, jak se nám snaží některá média namluvit. Já jsem onehdy šel u nás v Brně, kde žiji poměrně dlouho, po Masarykově ulici a tam byla skupina mladých lidí, zřejmě středoškoláků. Mezi nimi byli dva mladíci z Vietnamu, kteří se už narodili někde mimo Vietnam, to znamená, že byli robustní, byli větší. A tito mladí lidé se bavili o tom, co budou dělat večer. Jeden z Vietnamců řekl: „My tady s – řekl nějaké vietnamské jméno, které jsem zapomněl – jdeme na Moravské náměstí. Naši hrají hokej, jdeme fandit.“ A já jsem si uvědomil, že se považuje za Čecha a udělalo mi to velikou radost. Jak učím na střední umělecké škole u nás v Brně, tak mám

- 8/19 -


16. 4. 2014

spoustu studentů z různých etnik. Je na nich většinou zajímavé to, že pokud mají nějaké občanství, tak české a nebo mají dvě. Nejzajímavější je, že umí pravopis daleko lépe než moji čeští studenti a i se daleko lépe vyjadřují, protože mají úctu k tomu, že mohou v tomto státě žít. Já tam zažil až skoro legrační příhodu. Předsedající Martin Komárek: Pane Kravko, já se moc omlouvám. Projev je skutečně zajímavý, o tom nepochybuji, ale pět minut už uplynulo. Opravdu. Pan JUDr. Jaroslav Kravka: Vážně? Já se omlouvám, pane Komárku. Předsedající Martin Komárek: Neomlouvejte se. Ale v rámci spravedlnosti soutěže jsem vás musel ukončit. Jestli můžete uzavřít jednou větou a dát prostor otázkám kolegů. Pan JUDr. Jaroslav Kravka: Neuvědomil jsem si, že jsem tak ukecaný. Jedna věta bude taková. Jako radní bych nechtěl zasahovat do programu. Uvědomuji si, že bych byl zástupcem všech koncesionářů, nejenom menšin, o kterých jsem chtěl mluvit. A třetí. Myslím si, že současné zeštíhlení rozhlasu prospělo a že koncepce, která tady byla v duchu 90. let s tím, že každý kraj bude mít svoje celokrajské vysílání, byla chybná. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Prosím o vaše otázky, pánové. Zeptám se jako první. Myslím, že je to otázka, která přísluší Radě, protože je úkolem Českého rozhlasu, aby se skutečně zastával i zájmů menšin, o nichž jste mluvil. Zda to Český rozhlas v současné době dělá? Zda naplňuje zákon? Byla velká debata, zda to dělá televize, třeba v případě romského etnika a nálepkování z hlediska kriminality. Zda to rozhlas dělá a pokud ne, tak jakým způsobem byste toto jako radní změnil? Pan JUDr. Jaroslav Kravka: On je to dokonce podle znění § 2 zákona o Českém rozhlase jeden z jeho úkolů. Myslím si, že na rozdíl od řady dalších médií v tomhle rozhlas chybu nedělá. Vím, že je tam romské vysílání. Neslyšel jsem tam černý delikvent, černý zloděj a podobné věci, takže si myslím, že rozhlas znění tohoto paragrafu 2 zákona naplňuje, tedy že to dělá dobře. Ale já se děsím toho, že bychom se mohli v rámci nějakého hnutí nebo nějaké situace, třeba zvýšení poslechovosti, dočkat toho, že bychom tam slyšeli nějakou tupou písničku, kterou hraje soukromé

- 9/19 -


16. 4. 2014

rádio o tom, že je někdo vietnamský obchodník. Kdybych seděl v Radě a tohle zjistil, tak bych velice tvrdě vystoupil, protože bych to považoval za porušení § 2, kde se definuje pět základních úkolů veřejnoprávního rozhlasu. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Prosím další otázky. Pan Podivínský. Poslanec Tomáš Jan Podivínský: Dobrý den. Zeptal bych se, jestli by podle vašeho názoru měl Český rozhlas vysílat také v jazycích oficiálně uznaných národnostních menšin a v jakém rozsahu. Děkuji. Pan JUDr. Jaroslav Kravka: To je složitá otázka, protože je to i otázka ekonomická. Já si myslím, že by měl. Rozsah by měl být přímo úměrný zastoupení menšiny, ale aspoň základní zpravodajství v jazycích národnostních menšin by měl mít. Já jsem se setkal třeba s tím, že vietnamská menšina není uznávaná menšina. Ale potkal jsem se s několika Vietnamci, kteří mně říkali, že budou volby, že mají české občanky, chtějí volit, ale nerozumí volebnímu programu jednotlivých stran, protože je v češtině. Kdyby ho někdo přeložil do vietnamštiny, tak si prostě vyberou svého poslance, který vyhovuje. Vím, jak už jsem řekl, že vietnamská menšina není zákonem uznávaná menšina, ale myslím si, že by Český rozhlas měl aspoň zákonem uznávaným menšinám vycházet vstříc. Slováci to dělají. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Nemohu si odpustit poznámku, že většina českých voličů také nerozumí programům politických stran, byť jsou rodilí češtináři a není to chyba voličů. Prosím, pane Berkovče, vaše otázka. Pan JUDr. Jaroslav Kravka: Já s vámi souhlasím, pane Komárku, ale tohle byl příklad. Poslanec Stanislav Berkovec: Dobrý den, pane doktore. Já jsem vám chtěl naopak poděkovat za inspiraci do komunálních voleb. U nás ve Slaném je docela velká komunita, takže možná o tom budeme přemýšlet. Pane doktore, vy jste před chviličkou použil větu v kontextu „pro zvýšení poslechovosti“. Na jakém stupínku hodnocení a důležitosti hodnocení by měla být podle vás poslechovost u veřejnoprávního rozhlasu?

- 10/19 -


16. 4. 2014

Pan JUDr. Jaroslav Kravka: To je strašně složitá otázka a mohli bychom se o ní bavit hodiny. Já ji znám ze svého působení v České televizi. Nikdy nemůže veřejnoprávní médium dosáhnout takové míry poslechovosti jako médium soukromé, protože plní spoustu úkolů, které nejsou komerčně, tedy i poslechově, tak výhodné. Vzdělávací pořad v rozhlase spousta lidí nebude poslouchat. Myslím si, že je to velmi důležité kritérium, protože na druhé straně, když nikdo stanici neposlouchá, tak vysílá do luftu a nemá smysl, aby vysílala. Je to velmi důležité kritérium, ale na rozdíl od soukromých médií to nesmí být kritérium zásadní. Je tady třeba najít kompromis. Veškerá lidská činnost je vždycky o kompromisu. Předsedající Martin Komárek: Děkuji. Prosím další dotazy. Nejsou, tak ani tentokrát jsme nevyčerpali deset minut. Děkuji vám. Poprosím pana Vodochodského, aby zaujal vaše místo. Pan Ivan Vodochodský: Hezký den, dámy a pánové. Jmenuji se Ivan Vodochodský. Nejsem a nikdy jsem nebyl ani zaměstnancem, ani majitelem či výkonnějším pracovníkem veřejnoprávního nebo soukromého média. Jsem člověk, který se v médiích pohybuje již 20 let, ale jenom jako výkonný moderátor, případně scénárista. Jsem ale občanem a myslím si, že jsem občanem, který se zajímá o veřejné dění. Bydlím ve východních Čechách a díky tomu, že se zajímám o veřejné dění, jsem zapojen do činnosti ve Východočeské kraji. Jsem zastupitelem městským i krajským a veřejná činnost jako taková mě nenechává chladným. Jsem dlouholetým, dalo by se říci celoživotním, posluchačem Českého rozhlasu a Radiožurnálu. Hodně času trávím na cestách a Radiožurnál je mým průvodcem, rádcem a občas i navigátorem v dopravních situacích. Myslím si, že by jako takový nejen Radiožurnál, ale všechny stanice Českého rozhlasu měly být navigátorem pro nás občany, což v mnoha případech dneska není. Problémů, proč tomu tak není, je spousta, ale určitě jeden z hlavních jsou finance, které sice na jedné straně Český rozhlas od koncesionářů dostává, ale já si zdaleka nejsem jist i po nahlédnutí do závěrečných zpráv a rozpočtů, že jsou finance využívány správně. Když se zeptáte konkrétně na zkvalitnění například novinářské práce. Chci-li mít kvalitního novináře, musím se postarat o jeho vzdělávání, o to, abych byl schopen zaplatit mu stáž v zahraničí, dobré pedagogy, učitele. A abych byl schopen po něm vyžadovat kvalitní práci, musím ho kvalitně zaplatit, aby se stal neúplatným, aby se stal nezlomným. To souvisí i s financemi. Celé fungování jakékoliv firmy, a státní firmy obzvláště, by mělo být pod důkladnou kontrolou, kam veškeré finanční toky přijdou a tečou a jak smysluplně jsou využity. A to si myslím, že je jeden z hlavních

- 11/19 -


16. 4. 2014

úkolů člena Rady Českého rozhlasu, aby nejen papírově kontroloval, že se někde sejdeme a schválíme závěrečnou zprávu nebo rozpočet na příští rok, ale aby se skutečně pitval v tom, kam a jak peníze přišly. Díval jsem se například na rozpočet na letošní rok. Když se podívám na informaci pro veřejnost, tak je to jedna stránka. Rozpočet rozhlasu je 2,2 mld. a z jedné stránky se bohužel nedozvím skoro nic víc do hloubky. Jako člen Rady bych určitě chtěl více iniciovat audity, abychom věděli my, ale hlavně občané, kam a jak jsou peníze nastaveny. Dále bych se chtěl určitě dotknout otázek posilování regionálních studí. Jsem z regionu a myslím si, že právě v regionech má veřejnoprávní rozhlas svou cennou a nezastupitelnou úlohu. S panem Bobkem souhlasím, že ho poslouchá hlavně starší generace, ale já jsem padesátník, takže se považuji za střeďáka, a spousta mých vrstevníků Český rozhlas taky poslouchá. Myslím, že se musíme zacílit i na generaci 40 +, lidi, kteří jsou aktivní, jsou v byznysu, politice. Aby se stali posluchači Českého rozhlasu a nebylo to pro ně plytké poslouchání něčeho na pozadí. Další věc, kterou bych mohl jako člen Rady iniciovat, je, aby se konečně dořešilo digitální vysílání, protože to je otázka, která je nastolena, ale člen Rady by mohl být iniciátorem k tomu, aby dal dohromady jak politické, tak všechny skupiny, které do toho mají co mluvit, protože je to otázka velmi citlivá, kterou po nás Evropská unie požaduje. Ale kdo to zaplatí, jak to zaplatí, jak to bude v budoucnosti, to není nikdo stále i po těch letech schopen říci. Takže myslím si, že to je věc, kterou by se měl člen Rady Českého rozhlasu zabývat. Nová média. Určitě je to věc, která by posílila „poslechovost“ Českého rozhlasu. Klasické sezení u rádia dneska už moc nefunguje. Lidé poslouchají rádio většinou buď v autě nebo někde na pozadí v práci, ale čím dál tím víc se uchylují k tomu, že si poslouchají rádio nebo informace s tím spojené při práci u počítače. Jeden z klasických příkladů, jak by to mělo asi být, je zase, a nechci pochlebovat panu Bobkovi, samozřejmě, ale … Poslanec Martin Komárek: Pane Vodochodský, omlouvám se, musím upozornit na limit, už vypršel. Takže prosím, krátce uzavřete. Pan Ivan Vodochodský: V tom případě krátce uzavírám: Ivan Vodochodský se nabízí jako občan, kterého média zajímají. Nabízím nový pohled, nezasvěcený, a budu pracovat, když budu zvolen. Děkuji. Poslanec Martin Komárek: I já děkuji a pan Soukup se už hlásil s otázkou. Potom pan

- 12/19 -


16. 4. 2014

Holík. Poslanec Zdeněk Soukup: Jsem nedočkavý. Chtěl bych se zeptat, vy jste se zmínil o regionálních studiích, že je chcete podporovat. Jste z regionů, to je pochopitelné. Myslíte si, že v té nové koncepci současného generálního ředitele, se kterou přichází, mají regiony řekl bych dostatečný prostor? To je první věc. A druhá věc, otázka, která s tím nesouvisí. Vy jste členem nějaké politické strany? Pan Ivan Vodochodský: Odpovím na tu druhou. Nejsem, nikdy jsem nebyl ani kandidátem ani členem žádné politické strany. Poslanec Zdeněk Soukup: Za koho jste tedy kandidoval do zastupitelstva? Pan Ivan Vodochodský: Jsem jako nezávislý za Volbu pro město, ale nezávislý. Volba pro město je takové uskupení. V celostátním měřítku asi dneska už neznámé. K první otázce, myslím si, že současný program, já to chápu, zeštíhlování je ekonomické, slučují se studia. Hradec se sloučil s Pardubicemi ohledně vedení. Ostrava se slučuje s Olomoucí a tak dále. Rozumím tomu ekonomicky. Ale nejsem si zcela jist, jestli to je k dobru věci právě pro toho posluchače. Protože najednou, každý region má svoje jiné problémy. Pardubice jsou jiné než Hradec, ač jsme od sebe 19 kilometrů. A pokud se ta práce začne, redaktorská, publicistická, zábavní slučovat, tak to nedělá dobrotu. Takže nejsem si jist, že to je ten správný krok. Ekonomicky asi rozhodně. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan Holík, prosím, pak se hlásil pan Grebeníček, jestli se nemýlím. Poslanec Jaroslav Holík: Dobrý den. Vy jste tady zmínil digitalizaci rádia. Já jsem nechtě zareagoval, byť bez mikrofonu. Samozřejmě máme za sebou digitalizaci televize, která byla svým způsobem, i když po technice je to složitější, ale takto bylo jednodušší v jedné věci, že dneska tady víc zní přijímač nebo i v té době byl kolem 20 tisíc, dneska rádio neposlouchá téměř nikdo. Jako takto, že by to byl tranzistorák. Hlavní gros je v automobilech, kde jsou integrované, a to znamená výměna všeho vozového parku, tady je to.

- 13/19 -


16. 4. 2014

Takže zvažujete, že by při této výměně bylo nějak české rádio tomu nápomocno, aby se to urychlilo, protože ne každý má třeba 10 tisíc na rádio a nemá 300 tisíc na nové auto. Pan Ivan Vodochodský: No ale to jsme právě u toho tématu: Kdo to zaplatí? Protože k tomu, abych mohl poslouchat digitální vysílání Českého rozhlasu, tak musím mít nový přijímač kromě automobilových. A ne všech autech samozřejmě ty přijímače tu schopnost mají. Takže to je nesmírná investice, kterou někdo zaplatit musí. S tím samozřejmě souvisejí i vysílače, protože na současných vysílačích digitální vysílání provozovat nejde. S tím souvisí samozřejmě i soukromí vlastníci rádií, protože ti mají licenci do roku 2026, jestli se nepletu. A ti se určitě nebudou chtít vzdát svých současných kmitočtů a dát prostor digitalizaci, aby přišli o svoje příjmy. To je všechno hromada otázek, které mám takový pocit, že se jakoby řeší, ale nikdo ještě do toho rázně neříznul, aby se to konečně nastavilo nějakým správným směrem. Poslanec Martin Komárek: Pan Grebeníček, pak pan Podivínský. Poslanec Miroslav Grebeníček: Já se jenom chci zeptat, protože se nebudu tajit, že i já si vás uvědomuji a to, co předvádíte na obrazovce, tak samozřejmě potřebuje určité znalosti. A samozřejmě ty znalosti souvisí i s určitými ingrediencemi a podobně. Ale já v té souvislosti použiji teď takový obecný termín: vyváženost. Týká se to, pokud se týká zákona, nejenom televize, ale i veřejnoprávního rozhlasu. Je to opravdu obecný pojem. Chtěl jsem se zeptat, jestli máte konkrétní představu o vyváženosti a o jaké ingredience by šlo v tomto případě. Pan Ivan Vodochodský: Vyváženost je taky velmi citlivé téma, jak už říká jeden zákon, který si nepamatuji jak se jmenuje, ale Karel Hvížďala ho ve svých čtyřech zásadních bodech, když pojmenovával, co to je veřejnoprávnost, pojmenovává. Vyvážeností není přece to, když dá někdo 50 procent Hitlera a 50 procent Stalina. Ta vyváženost musí být něco, co se musí najít napříč jak politickým spektrem, tak samozřejmě hlavně tím občanským. A vyváženost novináře nebo objektivních novinářských informací musí být podle mne tak, že ta informace musí být oproštěna veškerých emocí, veškerých rádobybulvarizací, veškerých, to je jedna z věcí, která mě mimochodem taky hrozně štve dneska na Radiožurnálu, který ač mám rád, tak občas tam probliknou takové záblesky, že se chytnou informace, která zajímá bulvární média, a teď se to tam opakuje. Takže si myslím, vyváženost je to, aby novinář byl skutečně schopen posoudit jakýkoli

- 14/19 -


16. 4. 2014

aspekt ze všech stránek. To je jako když foodkritik hodnotí restauraci nebo divadelní, tak představení musí vidět aspoň třikrát nebo sníst jídlo v té restauraci třikrát - aby byl schopen dát nějaký názor. To samé, než novinář něco vypustí, měl by to propátrat ze všech stran a ne po prvním vjemu vypustit hned nějaké stanovisko. Takže to jenom v kostce. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím, pane Podivínský. Poslanec Tomáš Jan Podivínský: Dobrý den. Vy jste hovořil o financování Českého rozhlasu. Mě by zajímal váš názor na reklamu v Českém rozhlase. Jednak kvantitativně a jednak jaké směry by se z reklamy měly v rámci Českého rozhlasu financovat. Děkuji. Pan Ivan Vodochodský: Reklama je taky velmi citlivá otázka. Samozřejmě já se domnívám, že v dnešní době to úplně bez reklamy nejde. Protože objem peněz v reklamě je tak obrovský, že nechat asi ho ukusovat jenom soukromými médii, tak zase to zaplatíme my všichni, protože by se musely zvýšit koncesionářské poplatky a dotování rozhlasu a tak dále. Takže určitě jakýsi objem reklamy ve veřejnoprávních médiích ano, ale zase za naprosto jasně stanovených pravidel. To znamená, v jakých časech reklamu budeme pouštět, v jakých typech pořadů, aby reklama nebyla potom spojována s věcmi, které samozřejmě bychom nechtěli. A financovat z reklam – no určitě vzdělávání jak pracovníků rozhlasu, tak nátlak na tu edukativní činnost, která v rozhlase také podle mě chybí. Vy jste to trošku ťuknul, ale to je jedna z věcí, která si myslím, že je hrozně podstatná. Edukativnost. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Pan Berkovec, prosím. Poslanec Stanislav Berkovec: Na vaši případnou roli v Radě a na roli Rady se ptát nebudu, to jste popsal perfektně. Co si myslíte, jaké je podle vás skóre Českého rozhlasu v boji o dětského posluchače? Pan Ivan Vodochodský: Jejdanánky! No, to je hrozně těžká věc, protože děti jsou dneska v podstatě ve většině případů přisáté k televizi nebo k iPadům nebo dalším zařízením. A vymezovat to, že rádio, které v té kuchyni běželo, pouštělo Hajaju, tak to už hrozně mizí. Ale myslím si, že úloha Českého rozhlasu ve vzdělávání dětí by měla být třeba právě na školách, například. Kde by

- 15/19 -


16. 4. 2014

rozhlas měl být nápomocen v rámci vyučování nějakým věcem. Ať to bude jazykové vzdělávání, ať to bude „občanská výchova“, tam by ten rozhlas mohl hrozně pomoci. Ale nejenom on-line vysílání, ale pomoci nová multimédia, díky kterým vlastně učitelka, kantor bude moci dětem z archivu Českého rozhlasu pustit právě tu věc, která by je zrovna zajímala. To si myslím, že by bylo hrozně důležité. Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji. Poslanec Martin Komárek: Já taky děkuji. Jsou další dotazy? Vyčerpali jsme všechny dotazy, limit téměř taky. Takže já vám děkuji, pane Vodochodský. A poprosím paní Hužvárovou, aby zaujala vaše místo. Ona tu nebyla na začátku, takže omlouvám se, zopakuji: Máte pět minut na představení a potom kolegové z výboru mají deset minut na otázky a vy na odpovědi. Takže prosím, těch pět minut dodržujeme. Paní Mgr. Marina Hužvárová: Dobrý den. Omlouvám se, že jsem přišla pozdě. A současně trošku došlo k nedorozumění, takže asi nebudu hovořit tak plynule jako mí předřečníci. A bohužel jsem neslyšela, jak zněly jejich projevy. Takže, jmenuji se Marina Hužvárová, jsem šéfredaktorkou Akademického bulletinu, což je oficiální periodikum Akademie věd. Jsem tam zaměstnaná od roku 2001. Předtím jsem dlouze spolupracovala s nezávislým časopisem zaměřeným na krajanskou problematiku, který se jmenuje Český dialog. S krajanskou problematikou jsem přišla do styku v rozhlase, protože jsem tam byla zaměstnaná chvíli v krajanské redakci a protože jsem tzv. odchovanec rádia, protože moje maminka byla celoživotním rozhlasákem, tak to rádio mě vlastně provázelo od malička. Jinak jsem původně vyučená s maturitou v oboru propagace. Do rozhlasu jsem nastoupila v roce 1981. Pracovala jsem tam do roku 1993. Poté jsem byla na mateřské, mám tři děti, takže myslím, že problematiku veřejného dění vidím nejenom z hlediska profesního, ale i jako žena a matka. Což možná, když tady kolega hovořil o tom, do jaké míry rozhlas může ovlivňovat děti, tak samozřejmě tam potenciál rozhlasu já osobně vidím poměrně velký. Nikdy jsem nebyla, teď teda vařím, co jsem tady zaslechla, nikdy jsem nebyla v politické straně. Když zamlada jsem se věnovala sportovní kynologii, takže tu zastřešovala organizace Svazarm, ta vedla i plemenné knihy psů s rodokmenem, takže tam nebylo zbytí. Jinak jsem dlouhá léta pracovala jako skautská vedoucí a spolupracuji úzce s Mezinárodním českým klubem, což je

- 16/19 -


16. 4. 2014

klub, který vznikl při Českém dialogu a který pořádá spoustu zajímavých kulturních akcí, které sdružují Čechy žijící tady i ty, co jsou v zahraničí. K tomu, abych se ještě představila, bych mohla dodat, že vedu klub vědeckých novinářů. Ten byl znovu ustaven v roce 2005 v souvislosti s udělováním evropských cen za vědu. Jmenovaly se Decartesovy ceny a tenkrát byly uspořádány na Pražském hradě. Při té příležitosti vznikl tento klub vědeckých novinářů, Česko je členem evropské asociace a potažmo mezinárodní asociace vědeckých novinářů. V rámci této instituce jsem tady v Česku uspořádala třikrát tzv. study trade, to byla studijní cesta evropských novinářů na vědecká pracoviště v České republice. Nevím, jestli mám ještě pokračovat dál. Poslanec Martin Komárek: Ještě máte minutu, tak jestli chcete, můžete ji využít, nemusíte. Paní Mgr. Marina Hužvárová: Myslím, že mívám poměrně úsporný projev, takže pokud se bude někdo ptát, tak samozřejmě ráda odpovím.

Poslanec Martin Komárek: Ano, my se budeme ptát. Prosím, pánové, vaše otázky. Ne-li, tak já začnu. Myslím si, že by bylo dobře slyšet odpověď na dvě otázky. První je jaká je vaše osobní motivace krom vašeho rozhlasového „původu“ pro působení v Radě? A druhá věc, co si myslíte, že byste mohla z této pozice v rozhlase zlepšit? Paní Mgr. Marina Hužvárová: Moje osobní motivace myslím si, že jako většina žen nemáme příliš chuti do toho se nějak veřejně angažovat, takže se přiznám, že jsem byla umluvena, protože jsem se bránila a říkala jsem, že mám tři děti a že mám práci a že se mi příliš nechce se někde veřejně projevovat. Na druhou stranu cítím, že naše společnost trpí nedostatkem žen v takových pozicích. Vidím to i kolem sebe, vidím to i ve vědě, že existuje tzv. skleněný strop, kdy ženy jsou ochotny do určité pozice se angažovat a potom už tu chuť nemají. A vidím to rovněž ve srovnání s evropskými zeměmi, že Česko skutečně v této oblasti genderovou nevyrovnaností trpí. Takže cítila jsem to jako svým způsobem i povinnost vůči ženám k tomu, abych nebyla jenom ten, kdo nadává, kdo říká, no jo, chlapi si tam zase něco vymýšlejí, ale abych se k tomu postavila čelem. A druhá otázka, na kterou jste se ptal. Myslím, že zrovna o co bych měla zájem, tak by byla

- 17/19 -


16. 4. 2014

oblast mladých lidí, oblast vysílání a vzdělávací pořady pro mladou generaci. Není to lehké. Tady zaznělo, že děti sedí u televize. Já bych skoro řekla, že ani u té televize ne, že už jsou vyloženě na počítačích a žijí trochu jiným způsobem života. Mám možnost to pozorovat doma u svých potomků. Měla jsem možnost to pozorovat u dětí ve skautu. A myslím si, že rozhlasový potenciál tam je obrovský. A třeba já jsem měla přednášku v Helsinkách na mezinárodní konferenci vědeckých novinářů o 50. výročí vysílání Meteoru a o účasti českých vědců na tomto vysílání. Přednáška byla přijata s nesmírným zájmem a spousta současných vědců říká, že na Meteoru vyrostli. A to je úplně neuvěřitelné, když lidé, kteří jsou dneska světoznámí, tak vám řeknou: Ano, ale ten prvotní impuls byl v rádiu. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Prosím pan Grebeníček. Poslanec Miroslav Grebeníček: Pokud jsem vás poslouchal, tak samozřejmě si uvědomuji, že se pohybujete v něčem, co se dá volně nazvat vědecký systém. Ale jeho aplikace v rozhlase samozřejmě je mnohem náročnější, v té s prominutím surově podobě prezentovat vědu, tak to by byl asi problém. Čili jsem vám teď v tuto chvíli rozuměl, že vy promýšlíte jakýsi pedagogický systém. Jak přeměnit vědecký systém v pedagogický, směrem k mládeži, teď jste o tom mluvila. Máte nějaké konkrétnější představy? Já uvedu ještě pro jistotu příklad. Třeba brněnský rozhlas má pořad Toulky minulostí. A dovolím si tvrdit, že špičkově dokáží aplikovat skutečnou vědu do toho výchovného systému. Čili jestli nad těmito věcmi, mluvila jste o vědě, o mládeži a o rozhlase, jestli jste uvažovala a máte nějaké pevnější kontury. Paní Mgr. Marina Hužvárová: Obávám se, že jsem úplně nepochopila, jak jste to myslel, protože naopak to, co jsem říkala o vysílání Meteoru a vysílalo rádio Leonardo a máme například Příběhy 20. století. Když posloucháte BBC, jsou tam lekce angličtiny. To není věda, ale výuková složka toho vysílání si myslím, že je všudypřítomná. A podle mého názoru by veřejnoprávní rozhlas měl zastávat trochu konzervativnější podobu, právě nesklouzávat k bulváru, jak to říkal jeden z kolegů. Držet úzus kultivovaného projevu a to i za cenu toho, že nějakou dobu prostě se bude potácet v tom, že nebude okamžitě nabalovat na sebe další a další množství posluchačů, kteří... Já nevím, podle mne současná honba za kvantitou na úkor kvality není pro rozvoj společnosti úplně to, co by ta společnost měla chtít. A já se obávám, že dnešní počítání čárek a tzv. kupování si lajků na faceboocích a podobně, že to vůbec nemá vypovídací hodnotu. To je můj osobní názor.

- 18/19 -


16. 4. 2014

Poslanec Martin Komárek: Děkuji a dovolím si na to navázat. Na jednu stranu určitě se s tím každý shodne, ale na druhou stranu, když nebudete mít sledovanost a zejména mladí lidé, na které se chcete zaměřit, nebudou rozhlas poslouchat vůbec, tak dopad oněch vzdělávacích pořadů, byť budou sebelepší, bude nulový. Takže kde chcete najít kompromis?

Paní Mgr. Marina Hužvárová: Kompromis by měl být skutečně v kontaktu se školami, s nabídkou vysílání, které by mohly školy zprostředkovat. Chtěla jsem třeba poukázat na Příběhy 20. století, které podle mého názoru jsou skvostné. A nevím, kolik mladých lidí je poslouchá. Netuším. Ale to je pořad, který má takovou hodnotu a má takovou hodnotu i archivní, že je škoda, nevím, do jaké míry, jestli je rozhlas nabízí školám, nenabízí školám, při výuce dějepisu by se určitě uplatnily. Takže vidím tento směr. Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Další otázky, prosím. Nevidím další otázky, takže vám paní Hužvárová děkuji. Děkuji všem adeptům na místo člena Rady Českého rozhlasu za jejich čas. Děkuji, že jste přišli. Jenom si dovolím oznámit, že my stejně tak jako jsme vybírali tajnou volbou v prvním kole, učiníme totéž. Nebude to neprodleně, bude to přespříští úterý po začátku schůze Sněmovny. A jakmile vyjde naše doporučení tří kandidátů pro Sněmovnu, tak ho samozřejmě neprodleně zveřejníme. Děkuji vám. Prosím pány z výboru, jestli mají ještě nějaké připomínky, návrhy nebo mohu schůzi ukončit. Takže není žádných připomínek, takže považuji tuto schůzi za skončenou a ještě jednou děkuji všem.

- 19/19 -

VS kandidátů na členy Rady ČRo

Recommend Documents