Volební geografie prezidentských voleb v USA 2008

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra politologie

Volební geografie prezidentských voleb v USA 2008 Bakalářská práce

Markéta Glacová

Vedoucí práce: Mgr. Michal Pink, Ph.D. UČO: 170197 Obor: Politologie Imatrikulační ročník: 2006 Brno, 2009

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Volební geografie prezidentských voleb v USA 2008 vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury. Ve Vracově, 25. 4. 2009

_____________________

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Michalu Pinkovi, Ph.D. za příjemné vedení práce, vstřícnost, ochotu, odborné připomínky, cenné rady a veškerý čas, který mi během psaní této bakalářské práce věnoval.

3

Obsah Úvod ................................................................................................................................... 6

1.

1.1.

Literatura ..................................................................................................................... 9

2.

Použité metody ................................................................................................................. 10

3.

Volební geografie v USA ................................................................................................. 12

4.

Úřad prezidenta ................................................................................................................ 14

5.

Volební systém ................................................................................................................. 15

6.

Prezidentští kandidáti ....................................................................................................... 17 6.1. Barack Hussein Obama ................................................................................................. 17 6.2. John Sidney McCain ..................................................................................................... 18 Faktory ovlivňující volby ................................................................................................. 20

7.

7.1. Identifikace s určitou politickou stranou ....................................................................... 20 7.2. Ekonomická situace....................................................................................................... 20 7.3. Volební kampaň ............................................................................................................ 20 7.4. Finance .......................................................................................................................... 22 7.5. Média ............................................................................................................................. 23 7.6. Rasový faktor ................................................................................................................ 23 7.8. Moc a schopnost přesvědčovat ...................................................................................... 25 8.

Prostorové rozložení volební podpory ............................................................................. 26

9.

Analýza voleb v jednotlivých státech z pohledu volební geografie ................................. 29 9.1. Soutěživé státy............................................................................................................... 31 9.2. Méně soutěživé státy ..................................................................................................... 36 9.3. Nesoutěživé státy........................................................................................................... 40

10.

Území podpory jednotlivých kandidátů ........................................................................ 45

10.1. Území podpory Baracka Obamy ................................................................................. 45 10.2. Území podpory Johna McCaina .................................................................................. 46 4

11.

Závěr.............................................................................................................................. 47

12.

Seznam použité literatury a elektronické zdroje ........................................................... 49

12.1. Použitá literatura ......................................................................................................... 49 12.2. Elektronické zdroje ..................................................................................................... 51 13.

Přílohy ........................................................................................................................... 55

5

1. Úvod „Málokterá událost vyvolává pravidelně takový celosvětový zájem jako volby prezidenta USA. Důvod je jasný, Spojené státy americké jsou dnes jedinou supervelmocí, největší ekonomikou světa, státem s největší vojenskou silou a jejich prezident je vnímán jako nejmocnější muž světa.“1 V této práci bude na téma amerických prezidentských voleb nahlíženo z pohledu volební geografie, tedy podoboru politologie zabývající se prostorovým rozmístěním podpory jednotlivých kandidátů na prezidenta USA.2 Cílem práce tedy je provést analýzu amerických prezidentských voleb 2008 se zaměřením na volební geografii. Kromě primárního cíle, tedy představení voleb amerického prezidenta v roce 2008, je nutno pro doplnění rozšířit téma o další důležité kapitoly. Hned zpočátku bude vymezena metodologie, podle níž se bude v této práci postupovat a analyzovat průběh a výsledky voleb. Pro dokonalé naplnění tématu je nutno se také zabývat volební geografií, nejen z obecného pohledu, ale také se zaměřením na Spojené státy americké. Budou představeny jednotlivé pilíře tohoto oboru a jeho hlavní zástupci v těchto zeměpisných šířkách. Vzhledem k zaměření práce na volby prezidentské je nutno také představit úřad amerického prezidenta, neboť jeho pravomoci a funkce nás upozorní na důležitost jeho postavení ve Spojených státech. Na kapitolu o úřadu prezidenta bude úzce navazovat kapitola o volebním systému prezidentských voleb. Systém je třeba dobře představit, neboť jeho podoba je ve světě ojedinělá a pro pochopení mnohdy komplikovaná. V souvislosti s důležitými prvky loňských prezidentských voleb bude třeba představit jednotlivé prezidentské kandidáty, podrobně však nebudou představeni všichni kandidáti účastnící se primárek, ale pouze dva nejdůležitější zápasící v hlavním kole boje o Bílý dům, jmenovitě jde o tehdejší americké senátory Baracka Obamu a Johna McCaina. Další kapitola pojednává o faktorech ovlivňujících volbu prezidenta a do textu bude zařazena zejména z důvodu specifičnosti volební soutěže při tomto typu voleb. Tím je myšleno, že volba amerického prezidenta je každoročně ovlivňována důležitými faktory, které pro jednotné vykreslení problému nelze opomenout. Z faktorů majících vliv byly vybrány ty nejdůležitější pro volby 2008 a jde o: identifikaci s politickou 1 2

Karas, P. – Kupka, K. (2005) : Atlas prezidentských voleb USA 1904 – 2004. s. 3. Taylor, P. J. – Flint, C. (2000) : Political geography, world-economy, nation-state & locality.

6

stranou, ekonomickou situaci, předvolební kampaň, finanční politiku jednotlivých kandidátů (tzn. získané peníze, díky nimž si kandidáti mohou dovolit předvolební kampaň), dále mediální prostředky kampaně (televizi, internet atd.). Mezi faktory ovlivňující americké volební dění bylo tentokrát nutné zařadit kapitolu o rasové stránce voleb, neboť „v situaci, kdy jeden ze dvou hlavních kandidátů je poprvé někdo jiný než bílý muž, je velmi důležité sledovat volební chování menšin.“3 Posledním faktorem velmi specifickým pro tyto volby je individuální schopnost přesvědčit voliče, aby volili zrovna tohoto kandidáta. Podrobná analýza z pohledu volební geografie bude prováděna na základě rozdělení států do určitých skupin podle míry soutěže o zisk jejich volitelů. Toto rozdělení úzce navazuje na tradiční dělení některých amerických států na 1) státy dlouhodobě podporující Demokratickou stranu a 2) státy trvale podporující republikány. Závěrem této práce pak bude provedeno shrnutí výsledků voleb z pohledu volební geografie v návaznosti na hlavní kandidáty na prezidenta. Pro terminologické upřesnění je nutno dodat, že s ohledem na to, že některé americké státy mají české ekvivalenty, budou tyto ekvivalenty použity. V ostatních případech, tedy u států, jež české ekvivalenty nemají, pak budou názvy používány v původní podobě. Nakonec je nutno dodat, že ve Spojených státech neexistují barevné charakteristiky pro jednotlivé strany, neboť jak republikáni, tak demokraté mají ve svém znaku tytéž barvy: červenou, modrou a bílou. S ohledem na praxi posledních let, která pro Republikánskou stranu využívá červené barvy a pro vyznačení zisku demokratických kandidátů barvy modré, bude v této práci a ve všech jejích mapových přílohách použito stejného barevného zobrazení jednotlivých stran. Autorka sice předpokládá, že není potřeba zahrnovat kapitolu o Spojených státech amerických, na druhou stranu si je ale vědoma, že znát všech 50 států USA + D.C. a umět je geograficky zařadit je vcelku obtížný úkol, proto na tomto místě dokládá mapu států USA se seznamem zkratek.

3

Kozák, K.: Černoši, Hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, 2008, s. 6 – 8.

7

Mapa č. 1 – Státy USA

s

Tabulka č. 1. – Názvy a značky států USA Alabama Aljaška Arizona Arkansas Colorado Connecticut Delaware Florida Georgie Hawajské ostrovy Idaho Illinois Indiana Iowa Jižní Dakota Jižní Karolína Kalifornie Kansas Kentucky Louisiana Maine Maryland Massachussets Michigan Minnesota Mississippi

AL AK AZ AR CO CT DE FL GA HI ID IL IN IA SD SC CA KS KY LA ME MD MA MI MN MS

Missouri Montana Nebraska Nevada New Hampshire New Jersey New York Nové Mexiko Ohio Oklahoma Oregon Pensylvánie Rhode Island (Pennsylvania) Severní Dakota Severní Karolína Tennessee Texas Utah Vermont Virginie Washington Wisconsin Wyoming Západní Virginie District of Columbia

MO MT NE NV NH NJ NY NM OH OK OR PA RI ND NC TN TX UT VT VA WA WI WY WV DC

8

1.1.

Literatura

Z hlediska literatury je nutno uvést, že úvodní kapitoly pojednávající o teoretických záležitostech (tzn. užité metody, volební geografie, úřad prezidenta, volební systém atd.) vycházejí z dostupné tištěné literatury. Většina údajů vztahující se k loňským prezidentským volbám pak pochází z článků z odborných časopisů, případně z webů současných medií. Mimo tuto literaturu je práce založena na databázi volebních výsledků a preferencí čerpaných buď z výkazů U. S. Census Bureau, případně U. S. Electoral College, nebo z výzkumů amerických statistických agentur. Pokud tyto primární zdroje informačně nedostačovaly, byly použity sekundární zdroje v podobě jiných zdrojů vztahujících se k volbám (zejména pak jde o současná americká média).

9

2. Použité metody Na základě zadání práce a cílů stanovených v úvodu je nyní třeba konkretizovat, co přesně bude předmětem zkoumání v následujících kapitolách a především, jakých metod bude pro dosažení stanovených cílů použito. Hlavním úkolem tak bude zjistit území podpory4 Baracka Obamy a Johna McCaina, zmiňované území bude nejen vykresleno a popsáno, ale bude také prováděna analýza voleb v jednotlivých státech. Cílem je tedy identifikovat státy, o které se každý z kandidátů během voleb opíral, takže jde o rozdělení volební mapy na oblasti, které daného kandidáta podporovaly. Toto vymezení bude prováděno podle primárních zdrojů a bude tedy sestaveno přímo z výsledků volebního klání v jednotlivých státech USA. Americký volební systém prezidentských voleb, založený na principu „vítěz bere vše“, vytváří určitou disproporci výsledků voleb v jednotlivých státech. V takto nastaveném systému není zcela rozhodující, kolik států, ani kolik voličů pro daného kandidáta hlasuje, ale jaké to jsou státy. Jednoduše lze tedy říci, že zisk některých států není pro kandidáty tak podstatný, jako zisk států jiných. Neboť v americkém volebním systému stačí „získat mírnou převahu v jednom ze států, aby v něm kandidát získal všechny hlasy volitelů. V důsledku tohoto systému se tedy kampaň v podstatě nevede v mnoha státech, kde má jeden z kandidátů výraznější převahu (Texas, Kansas, Kalifornie, New York), o to ostřejší je ale pak souboj o zbývající státy (Florida, Ohio, Severní Karolína, Missouri).“5 Z toho důvodu budou státy USA rozděleny do několika kategorií, především podle jejich vlivu a stupně boje o ně. Nelze taky opomenout jednu velmi důležitou skutečnost, že některé státy tradičně podporující demokraty, či republikány. Proto jsou politology často označovány jako modré či červené,6 neboť jde o státy, ve kterých kandidáti jednotlivých stran vyhrávají bez větší snahy a dlouhodobě. Provedena pak bude analýza loňských voleb s ohledem na toto dělení. Základní zkoumanou jednotkou v této bakalářské práci je každý jednotlivý stát USA, jejichž celkový počet činí 50 + D.C., které, jak bude dále uvedeno, nesplňuje klasický model americké federální jednotky. Celou dobu bude v rámci prováděné analýzy upozorňováno na nejrůznější, ale podstatné prvky systému. Tedy například na fakt, že každý stát má jiný

4 Na tomto místě je třeba upozornit, že nejde o klasické území volební podpory, jak jej představují např. Jehlička, Sýkora. Tento metodologický koncept nemůže být v USA použit, neboť volební systém je zde založen na zcela jiných principech. Půjde tedy pouze o jakési vymezení území, kde byl podpořen jeden z kandidátů. 5 Kozák, K.: Černoši, Hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, 2008, s. 6 – 8. 6 Pojem převzat z Atlasu prezidentských voleb v USA 1904 – 2004.

10

počet volitelů, čímž menší7 státy ztrácejí na popularitě a kandidáti tradičně projevují v těchto státech méně snahy o jejich zisk. Pro dokonalé stanovení metodologie je potřeba uvědomit si možné problémy, na které můžeme během zpracovávání tohoto tématu narazit: 1) U takového volebního systému, jaký funguje v USA je nutno nakládat opatrně s výsledky voleb, neboť i přestože kandidát zvítězí s velkou převahou volitelů. Neznamená to, že měl také skutečně velkou podporu voličů. Situaci dokládají i volby 2008, kdy Obama získal 356 volitelů a McCain pouze 173. Barack Obama zvítězil s podporou 52,9% voličů a John McCain obržel podporu od 45,5% voličů, což je rozdíl 7,4 procentních bodů. To dokazuje, že ač získal vítěz obrovské množství volitelů, jeho procentuelní podpora se od jeho protikandidáta zase tolik nelišila. Grafy č. 1 – Volební výsledky dle počtu volitelů a dle hlasování voličů Hlasování voličů

Počet volitelů

1,63% 173 45,48%

52,89% Obama

365 Obama

McCain

McCain

Ostatní

2) Jako u každých voleb je nutno počítat s faktem, že vyjádřená podpora danému kandidátovi je většinová, ale nezahrnuje názor všech Američanů. Při těchto volbách však volební účast stoupla přes 60%. 3) Analýza volební geografie naráží na výše popsanou skutečnost, že v některých státech USA je předem rozhodnuto o tom, který kandidát zde své hlasy získá. A proto je analýza ve státech, které udržují desítky let starou tradici voleb jedné strany, skoro zbytečná a nelze z ní odvozovat přílišné závěry.

7

Ač někdy bude uváděno označení menší státy, je tím myšleno terminologicky správnější označení pro státy s nižším počtem obyvatel, neboť od těch je počet členů kolegia volitelů odvozován.

11

3. Volební geografie v USA Volební geografie, součást politické geografie, své počátky datuje zhruba do období rozšiřování volebního práva, neboť po zmasovění voleb se ukázalo, že politická orientace voličů se prostorově liší. Jde o obor, který studuje geografické aspekty organizace, průběhu a výsledků voleb. Smyslem volební geografie je představit informace o územním rozmístění volební podpory jednotlivých politických stran, hnutí nebo osob, které se o ni ucházejí v pravidelně se opakujících volbách.8 V současnosti se volební geografie zaměřuje na následujících 5 oblastí problémů:9 1) Prostorová organizace voleb, především vymezení volebních obvodů v rámci volebního systému – jde především o otázky vymezení volebního obvodu a možné způsoby zkreslení výsledků, např. gerrymandering.10 2) Prostorová diferenciace volebních výsledků a faktory podmiňující tuto diferenciaci, především konfliktní linie ve společnosti – předmětem je tedy prostorová diferenciace volebních výsledků a faktory, které je ovlivňují, jako jsou: sociální a náboženské otázky nebo přítomnost menšin v dané oblasti. 3) Vliv místních (geografických) faktorů na politické postoje a názory, které ovlivňují rozhodování voličů – nutno sledovat určité faktory, které působí na voliče. Lze definovat čtyři procesy: a) sousedský efekt, b) hlasování o sporném bodu, c) efekt kampaně a d) efekt nákazy.11 4) Prostorová diferenciace volebních výsledků a její vliv na vytváření zastupitelských sborů, převod hlasů na mandáty – cílem je postihnout rozdíly u jednotlivých volebních systémů a představit rozdíly poměrného a většinového systému. 5) Prostorová variabilita moci a samostatná realizace politiky, která vychází ze zvoleného tělesa – snaha upozornit na rozdílné dělení veřejných statků se snahou zvýšit podporu v určitých oblastech („Pork Barrel“).12

8

Pink, M. (2005) : Současné přístupy k volební geografii, s. 148. Johnston, R. J. (1983): The Dictionary of Human Geography, s. 99 – 100. 10 Jde o techniku, která mění hranice jednotlivých volebních obvodů tak, aby došlo ke zvýhodnění jedné konkrétní strany, skupiny nebo osoby. Termín pochází od massachuttského guvernéra Elbridge Gerryho, který stanovil hranice volebních obvodů s cílem ovlivnit vítězství hlasování. Nově vytvořené obvody měly tvar salamandra (mloka) a spojením jména tohoto zvířete a autora reformy vzniklo označení techniky „Gerrymandering“. (Glassner, M. I. (1993) : Political Geography, s. 188). 11 Podrobněji viz. Pink, M. (2005) : Současné přístupy k volební geografii, s. 149. 12 Do češtiny se tento pojem překládá jako tzv. porcování medvěda a jde o metaforické označení pro každoroční rozdělování veřejných financí. 9

12

První práce v oblasti volební geografie, jejichž cílem byla analýza rozdílů ve volebním chování, datujeme na počátek minulého století. V Evropě se jednalo především o práci francouzského geografa Andrého Siegfrieda. V USA byl jedním z prvních Carl Sauer, jehož práce souvisely s tehdy aktuální debatou ohledně velikostí a přesného vymezení volebních obvodů.13 Volební geografie nezažila po svém zrodu žádné bleskurychlé rozšíření a množství prací, které se jí zabývaly, zůstalo malé. K rozšíření a „popularizaci“ tohoto oboru došlo až v druhé polovině 20. století a to především v souvislosti s rozšířením kvantitativně statistických metod a dostupnosti výpočetní techniky. Za dalšího volebního geografa lze považovat W. O. Keye, juniora, který v roce 1949 napsal klasickou studii o volebním chování na americkém Jihu a pak následoval rozvoj studia voleb, které se rozmohlo zejména koncem 60. let 20. století.14 V moderní době se pak prosadili tito geografové: Ronald Johnston, Peter Taylor a Colin Flint, jejichž práce pojednávají o sociálních vlivech ve společnosti. Peter Taylor a Ronald Johnston se ve svých početných publikacích na toto téma15 zabývají „třemi hlavními ložisky geografického zájmu o volby.“ První je volební geografie, u které je cílem najít šablony hlasování pro určitý typ voleb nebo politickou stranu, případně kandidáta. Zde je hlavní důraz kladen na statistické metody a práce navazují na tradici založené na statistikách a vzorcích s cílem ilustrovat výsledky. Avšak na otázku, zda je možné přesněji předpokládat výsledky voleb, lze najít pouze nejasnou a spornou odpověď. Druhým ohniskem zájmu geografie v oblasti voleb jsou možné vlivy na rozhodování voličů. Obecně existují čtyři aspekty ovlivňující hlasování, které lze vysvětlit pomocí výzkumu pozadí voleb z hlediska geografie. Jedná se o: a) hlasování o sporném bodě, b) hlasování pro daného kandidáta, c) efekt kampaně a d) sousedský efekt. Tyto vlivy se většinou vztahují na domácí obvody jednotlivých kandidátů. Třetím aspektem ovlivňujícím volební výsledek je volební systém s ohledem na použití ve zkoumané době, jehož pochopení není vždy tak snadné, jak se zdá. Navíc existuje velké množství volebních systémů, mezi nejdůležitější bývají zařazovány například: systém poměrného zastoupení, systém prvního v cíli, systém jednoho přenosného hlasu, smíšený volební systém, alternativní hlasování a také relativní většinový systém.16

13

Taylor, P. J. – Flint, C. (2000) : Political geography, world-economy, nation-state & locality, s. 289. Glassner, M. I. (1993) : Political Geography, s. 184 – 185. 15 Jako například: Johnston, R. – Taylor, P. (1979) : Geography of election nebo Johnston, R. – Shelley, M. – Taylor, P. (1990) : Development in electoral Geography. 16 Glassner, M. I. (1993) : Political Geography, s. 184 – 185. 14

13

4. Úřad prezidenta „Prezident Spojených států má téměř královské pravomoci, ale nemá příležitost jich použít, kdežto práva, která může uplatnit, jsou dosud velmi omezená: zákony mu dovolují, aby byl silný, okolnosti ho však udržují slabým.“17 Funkce prezidenta Spojených států amerických byla vytvořena po vítězství ve válce za nezávislost, i když tehdy panovaly jisté obavy z tyranie jedince, všichni si byli vědomi nutnosti dát národu vůdce. Nově vzniklý model zaváděl úřad prezidenta, jehož fungování bylo založeno na základech systému brzd a rovnováh. Kongresu a soudcům pak byly uděleny pravomoci, jimiž mohli prezidenta kontrolovat a také omezovat.18 Požadavky na prezidentského kandidáta jsou převážně stanoveny v článku II Ústavy. Ta stanoví, že jeho funkční období je 4 roky a tentýž člověk může být zvolen pouze dvakrát ve dvou po sobě jdoucích obdobích, (což bylo stanoveno až XXII. dodatkem k Ústavě z roku 1951). Prezident pak musí americké občanství získat narozením, pobývat v USA alespoň 14 let a jeho celkový věk musí být nejméně 35 let.19 Pravomoci prezidenta dle vymezení Ústavou jsou: 1) působit jako hlava státu, 2) působit jako vrchní velitel ozbrojených sil, 3) svolávat Kongres, 4) vetovat zákony, 5) jmenovat úředníky, 6) uzavírat smlouvy a 7) udělovat milosti.20 Ústava zavádí dvoufázový systém prezidentských voleb, prezidenta tak vybírají volitelé, kteří jsou zástupci jednotlivých států Spojených států amerických. Každý čtvrtý rok, kdy je prezident volen, je tradičně označován za rok prezidentských voleb. Zbývající tři roky v mezidobí se označují jako rok voleb do Kongresu, rok voleb v polovině funkčního období (midterm elections) a rok bez voleb. Zmiňované označení jednotlivých roků jen dokládá skutečnost, že volby jsou součástí amerického způsobu života a zejména ty prezidentské jsou „pestrou arénou politického zápasu a vážným soupeřem americké baseballové ligy, jež je v USA vůbec nejoblíbenějším diváckým sportem.“21

17

Tocqueville, A. (1992) : Demokracie v Americe I., s 94. Janda, K. – Berry, J. – Goldman, J. – Huff, E. (1998): Výzva demokracie: systém vlády v USA, s. 244. 19 Dvořáková, V. (2003) : Spojené státy americké, s. 159 – 182. 20 Janda, K. – Berry, J. – Goldman, J. – Huff, E. (1998): Výzva demokracie: systém vlády v USA, s. 244. 21 Krejčí, M. (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických, s. 7 – 8. 18

14

5. Volební systém Prezident Spojených států je tedy volen polopřímou volbou prostřednictvím kolegia volitelů (electoral college). Důležitým prvkem amerických prezidentských voleb je velmi dlouho trvající volební kampaň (neformálně začíná již od druhé poloviny funkčního období) a celý rok pak probíhá boj o výběr kandidáta jednotlivých politických stran. Volební kampaně prezidentských voleb USA, ať už na úrovni primárek nebo při samotném boji o Bílý dům, mají již tradičně charakter velké show. Velký důraz je kladen na proslovy obou kandidátů, způsob vystupování na veřejnosti, osobní charisma a image, přesvědčování o morálních a státnických schopnostech, pro dokreslení dokonalého obrázku o budoucím prezidentu také spořádané rodinné zázemí.22 Cílem tzv. primárek23 je vybrat oficiálního kandidáta strany, voliči se tedy zapíší na seznam voličů jedné ze dvou stran24 a pak hlasují o jménu kandidáta, jež podle výsledku získává delegáty za daný stát. Primárky začínají v únoru ve státech Iowa25 a New Hampshire a končí před celonárodními sjezdy politických stran. Podle výsledků primárek pak Demokratická strana vybírá kandidáta na základě proporčního systému, Republikánská strana naopak dodržuje většinový princip. Stranické sjezdy probíhají většinou na přelomu července a srpna a jejich výsledkem je oficiální nominace kandidátů jednotlivých stran. Vždy je však dopředu jasné, který kandidát má převahu. Nominovaný prezidentský kandidát následně představí svého kandidáta na viceprezidenta. Touto nominací pak začíná politický boj pouze mezi kandidáty hlavních politických stran.26 Volby prezidenta pak opět začínají ve statě New Hampshire v malých obcích Dixville Notch a Hart's Location, kde se volební místnosti tradičně otevírají o půlnoci místního času v úterý po prvním listopadovém pondělí. V roce 2008 připadl tento den na 4. listopadu. Občané svými hlasy volí kolegium volitelů, což je skupina osob, která následně oficiálně volí prezidenta a viceprezidenta. V každém státě je volen takový počet volitelů, kolik je součet poslanců Sněmovny reprezentantů a Senátu daného státu. Počet členů kolegia volitelů je 22

Krejčí Miloš (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických. s. 8 – 9. V některých státech však existují také členské schůze, na kterých voliči vybírají delegáty, jež hodlají podpořit určitého kandidáta. 24 Není dovoleno, aby voliči jedné strany hlasovali v primárkách druhé strany, pouze ve Wisconsinu, Montaně, Idahu a Vermontu mají voliči možnost dostat kandidátní listiny obou stran, každý občan však smí hlasovat pouze v jedněch primárních volbách. 25 Prvenství Iowy, kde se však koná pouze členská schůze, je zakotveno v zákoně a musí se konat nejpozději čtvrté pondělí v únoru a zároveň osm dní před plánovaným datem voleb v dalším státě – New Hampshire. 26 Dvořáková, V. (2003) : Spojené státy americké, s. 182 – 183. 23

15

přepočítáván podle sčítání obyvatel probíhajícího každých 10 let. Nejmenší státy (viz. přílohy, tabulka č. 3) mají pouze 3 volitele a naopak nejvíce zastoupeným státem je Kalifornie s 55 voliteli. Výsledkem voleb kolegia volitelů je jméno nového prezidenta, neboť volitelé mají povinnost (její porušení ale není nijak sankcionováno) odevzdat svůj hlas prezidentskému kandidátovi, který získal v daném státě nejvíce hlasů (výjimky: Nebraska, Maine – vysvětlení viz. dále). Při volbách volitelů je ve 48 státech uplatňován většinový systém, podle kterého získává vítěz všechny volitelské hlasy daného státu, a nerozhoduje pak, zda byl jasným vítězem nebo zvítězil téměř nepatrným rozdílem hlasů. Díky této disproporci volebního systému pak může zvítězit kandidát, který sice dostane nejvíce volitelských hlasů, ale zároveň pro něj v celostátním měřítku hlasovalo méně voličů než pro jeho protivníka.27 Zbývající 2 státy (zmiňovaná Nebraska, Maine) volí proporčním systémem a každý z kandidátů zde má možnost získat jednotlivé obvody zvlášť.28 Formálně je prezident Spojených států volen až první pondělí po druhé středě v prosinci. Volitelů je celkem 538 a vítězný kandidát musí získat alespoň 270 volitelských hlasů. Pokud by ani jeden z kandidátů nezískal požadovaný počet hlasů, volila by prezidenta Sněmovna reprezentantů systémem, podle něhož mají všichni členové z jednoho státu dohromady jeden hlas. Pokud by se nerozhodlo o prezidentovi ani tímto způsobem, úřadoval by nově zvolený viceprezident, kterého by v takovém případě volil senát a každý senátor disponující jedním hlasem by hlasoval samostatně. V případě, že by selhala i tato možnost, ujal by se funkce prezidenta předseda Sněmovny reprezentantů a vykonával by ji až do nových řádných voleb.29 Oficiální výsledky amerických prezidentských voleb jsou v Kongresu vyhlašovány 6. ledna následujícího roku a nově zvolený prezident je slavnostně uveden do funkce (inaugurován) 20. ledna. Pokud by před svou inaugurací zemřel, stává se prezidentem nově zvolený viceprezident.30

27

V novodobých dějinách (od roku 1888) se tak stalo pouze jednou a to ve volbách roku 2000, kdy se vítězem stal George W. Bush, který však získal menší počet voličů, než jeho protikandidát. Bushe podpořilo 271 volitelů, čímž těsně překročil požadovanou hranici, ale „pouze“ 47,9% obyvatelstva USA, jeho soupeř Al Gore obdržel hlasy 266 volitelů, podpořilo ho ale 48,4% obyvatel USA. 28 Systém je v praxi takový, že v obou státech má každý obvod 1 hlas (Nebraska má 3 obvody, Maine 2), ke kterým se následně přičítají 2 hlasy podle celostátního výsledku (Nebraska 3+2, Maine 2+2). 29 Dvořáková, V. (2003) : Spojené státy americké, s. 182 – 183. 30 Krejčí, M. (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických, s. 241 – 247.

16

6. Prezidentští kandidáti Vzhledem k podobě politického systému Spojených států amerických a skutečnosti, že rozhodující kandidáti jsou jednotlivými stranami pečlivě vybíráni a že osoba kandidáta (jeho charisma a program) představuje pro většinu voličů rozhodující aspekty při volbě budoucího prezidenta, je do textu zařazena kapitola o kandidátech prezidentských voleb 2008. Představeni pak budou zejména klíčoví hráči prezidentské volby, tedy představitelé dvou největších a nejvlivnějších politických stran, demokrat Barack Obama a republikán John McCain.

6.1. Barack Hussein Obama Demokratický kandidát Barack Obama byl prvním oficiálně jmenovaným kandidátem černé pleti,31 kterého Demokratická strana nominovala. Obama však není stoprocentním černochem, jeho otec sice pocházel z Keni, ale matka byla Američanka z Kansasu. Narodil se 4. srpna 1961 v havajském Honolulu, kde strávil většinu dětství. Studoval politologii a mezinárodní vztahy na Columbijské univerzitě a nakonec právo na Harvardu.32 Jeho politická kariéra odstartovala roku 1997, kdy byl zvolen do senátu státu Illinois, ve kterém působil až do roku 2004. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Sněmovny reprezentantů USA (prohrál o 30%). V roce 2004 byl zvolen do Senátu Spojených států za stát Illinois (získal 70% hlasů voličů).33 Kandidaturu na prezidenta oznámil 10. února 2007 ve Springfieldu v Illinois, dlouho však nebyl považován za hlavního kandidáta Demokratické strany. Dalšími kandidáty strany v primárních volbách byly Hillary Clinton, Joe Biden, Christopher J. Dodd, John Edwards, Bill Richardson a Dennis Kucinich.34 Po primárkách v Iowě (3. ledna 2008) z prezidentské volby odstoupili Joe Biden a Chris Dodd. Oba pak podpořili kandidaturu Baracka Obamy a Biden se nakonec stal jeho kandidátem na viceprezidenta.35 Dalšími kandidáty

31

Obama je rozhodně prvním kandidátem tmavé pleti, ale není prvním Afroameričanem v prezidentské funkci, neboť dle historiků bylo mezi prezidenty USA již 5 Afroameričanů, všichni měli ale bílou pleť. (viz. http://www.ct24.cz/volby-v-usa/profily-kandidatu-na-prezidenta/34497-letosni-prezidentske-volby-v-usa-majijista-uz-dve-historicka-nej/). 32 http://www.whitehouse.gov/administration/President_Obama/. 33 http://www.whitehouse.gov/administration/President_Obama/. 34 http://www.secstate.wa.gov/elections/2008/Democratic%20Ballot%20for%20Presidential%20Primary.pdf. 35 http://www.barackobama.com/index.php.

17

na prezidentskou nominaci, kteří vzdali boj, byli Dennis Kucinich, Bill Richardson a také John Edwards, kteří tak učinili ještě během ledna 2008.36 Hlavním protikandidátem Baracka Obamy tak zůstala pouze Hillary Clinton a naproti republikánům, kteří měli o svém kandidátovi na prezidenta rozhodnuto docela brzy, se u demokratů sváděl o prezidentskou nominaci boj. Hillary Clinton, byla až do počátku roku 2008 považována za hlavní kandidátku a její nominace byla brána za vyhranou. Po vítězství Obamy v kličových státech nechtěla boj vzdát a uvažovala dokonce o střetu s Obamou na srpnovém sjezdu Demokratické strany. V květnu vedl Obama o 7 procentních bodů a v následujících obdobích svůj náskok zvětšoval. Hillary Clinton svou kampaň nakonec ukončila 7. června 2008 a vyzvala demokratické voliče, aby podpořili kandidaturu Obamy, slovy: „Žádám vás, abyste se připojili ke mně a stejně usilovně pracovali pro Baracka Obamu, jako jste pracovali pro mě. Ten člověk prožívá sám na sobě americký sen.“37 Po jejím odstoupení se Obama stal hlavním kandidátem demokratů na prezidenta USA. Svou kampaň pak zakončil vítězstvím v listopadových volbách a stal se 44. prezidentem Spojených států amerických.38

6.2. John Sidney McCain Senátor za stát Arizona je díky svému temperamentu a razantnímu jednání přezdíván jako „senátor horká hlava“. John McCain se narodil na americké letecké základně v Panamě. McCainům otec i dědeček byli admirálové námořnictva USA, a proto byl předurčen vojenské kariéře.39 Po studiu na Námořní akademii se stal pilotem a byl poslán do Vietnamu, kde byl při akci sestřelen, následující roky strávil v hanojském vězení, kde byl těžce mučen. Nakonec byl po šesti letech propuštěn a domů se vrátil jako hrdina.40 Na konci sedmdesátých let pracoval jako styčný důstojník námořnictva pro Kongres a objevil v sobě nadání pro politiku. Rozhodl se zúčastnit voleb a díky kontaktům své ženy snadno získal křeslo za Arizonu, nejprve do Sněmovny reprezentantů (funkční období 1982– 1986) a později do Senátu Spojených států amerických (senátorem je od roku 1986 až doposud).41

36

http://www.msnbc.msn.com/id/22913001/; http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?f=/n/a/2008/01/09/politic s/p161025S90.DTL&tsp=1; http://www.newsnet5.com/politics/15130404/detail.html. 37 Krejčí, M. (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických, s. 224 – 226. 38 http://www.ct24.cz/volby-v-usa/profily-kandidatu-na-prezidenta/28741-barack-obama-cernosska-nadeje-nazmenu-s-podivnym-jmenem/. 39 Thomas, Evan: Kdo je McCain. Revue politika, 2008, s. 31 – 34. 40 Tamtéž. 41 Tamtéž.

18

V roce 2000 se pokusil získat křeslo šéfa Bílého domu, ale prohrál v republikánských primárkách s Georgem Bushem. Pro další volby oficiálně oznámil svou kandidaturu 25. dubna 2007. O nominaci na republikánského kandidáta se v primárních volbách kromě Johna McCaina ucházelo těchto devět mužů: Rudy Giuliani, Sam Brownback, Jil Gilmore, Duncan Hunter, Mike Huckabee, Ron Paul, Tom Tancredo, Fred Thompson a Tommy Thompson.42 Nejsilnějšími republikánskými protikandidáty McCaina byl bývalý new yorský starosta Rudy Giuliani (kampaň ukončil 29. ledna 2008 a podpořil McCaina),43 Mike Huckabee (po porážce v Texasu, Ohiu, Vermontu a Rhode Islandu uzavřel kampaň 4. března 2008)44 a Ron Paul (který vydržel až do 12. června 2008 a poté, co se z primárek stáhl, odmítl podpořit McCaina, místo něj podpořil kandidáta Constitution Party Chucka Balwina).45 Ostatní zmiňovaní kandidáti ukončili kampaň ještě v roce 2007 (s výjimkou Duncana Huntera, který tak učinil v polovině ledna následujícího roku).46 Většina ze zmiňovaných kandidátů také po ukončení své kandidatury podpořila Johna McCaina. Na rozdíl od demokratů tak měli republikánští voliči o hlavním kandidátovi jimi podporující politické strany rozhodnuto docela brzy, neboť John McCain se téměř celé primárky ukazoval jako nejsilnější kandidát. Jeho nominace byla prakticky rozhodnuta již v březnu 2008 a po vyhraných primárkách se stal hlavním kandidátem republikánů v boji o Bílý dům. Do prezidentských voleb McCain nastoupil ve věku 72 let, a pokud by volby vyhrál, skládal by přísahu jako nejstarší prezident USA v celé historii.47

42

http://www.secstate.wa.gov/elections/2008/republican%20Ballot%20for%20Presidential%20Primary.pdf. http://www.msnbc.msn.com/id/22903977/. 44 http://politicalticker.blogs.cnn.com/2008/03/04/huckabee-ends-presidential-run/. 45 http://www.campaignforliberty.com/blog.php?view=547. 46 http://politicalticker.blogs.cnn.com/2008/01/19/hunter-exits-presidential-race/. 47 Thomas, Evan: Kdo je McCain. Revue politika, 2008, s. 31 – 34. 43

19

7. Faktory ovlivňující volby Z počátku je třeba si uvědomit, že hlavními faktory, které tradičně ovlivňují výsledky prezidentských (ale také parlamentních) voleb v USA, jsou tři aspekty: za prvé identifikace s určitou politickou stranou, za druhé ekonomická situace a za třetí volební kampaň. Všechny ze zmiňovaných prvků měly na výsledky prezidentských voleb v roce 2008 rozhodující vliv. Nebyly to však jenom tyto aspekty, bylo jich mnohem více a tato kapitola bude sloužit k jejich podrobnému vykreslení a analýze.48

7.1. Identifikace s určitou politickou stranou Rozhodujícím prvkem v politice a rozhodování voličů v USA je jejich stranická příslušnost nebo identifikace s určitou politickou stranou, neboť spousta amerických voličů je předem rozhodnuta, koho bude v prezidentské volbě volit už jen podle příslušnosti daného politika k politické straně. O zbylé nerozhodnuté voliče se pak vedou dlouhé a tuhé boje, což nám podrobně dokládá zpracovaná analýza z pohledu volební geografie.49

7.2. Ekonomická situace Devadesátá léta byla obdobím renesance vedoucí pozice Spojených států ve světovém hospodářství, toto období skončilo v roce 2000, kdy země prošla zpomalením ekonomického růstu. Další zpomalení hospodářství je uváděno od konce roku 2007 a objevuje se nebezpečí pádu USA do nové recese, jejíž příčinou jsou hypoteční a finanční krize. Ty vyvolaly řetězec problémů, jež jsou nejhorší od hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let 20. století.50

7.3. Volební kampaň Každý kandidát na prezidenta nejprve potřebuje, aby se o něm mluvilo jako o osobnosti „prezidentského formátu“, neboť jen osobnost, u které není pochyb, že by zvládla USA vládnout, má pro voliče skutečný význam. Stát se jedním z možných kandidátů

48

Wilson, J.Q. (1995) : Jak se vládně v USA, s. 97 – 100. Tamtéž. 50 Neumann, P.: Ekonomika Spojených států amerických před prezidentskými volbami. Mezinárodní politika, 2008, s. 22 – 23. 49

20

na prezidenta a prosadit se v rámci primárek zabere mnoho času. Kandidáti se tak na případnou kandidaturu chystají i několik let dopředu. Hlavními důvody takového jednání jsou: 1) finance, neboť hodně času zabere shromáždění nezbytných peněz, 2) organizace, je nutno vybudovat organizaci stoupenců a najmout odborníky na vytváření volební kampaně a 3) strategie a témata – zvolení strategie a plánů a dobře promyšlený a propracovaný předvolební program kandidáta.51 Předvolební kampaně mohou ovlivnit rozhodnutí voličů trojím způsobem. Za prvé, posilují loajalitu voličů ke straně, za druhé, kampaň umožňuje voličům pozorovat, jak se jejich kandidát vyrovná se stresem a za třetí, kampaň voličům umožňuje posuzovat charaktery kandidátů a hodnoty, jež jsou pro ně důležité.52 Současná americká volební kampaň je, započítáme-li do ní primárky, nejdelší v dějinách USA a jejím principem je tzv. princip vyvažování kandidátek. Kandidáti na prezidenta si vybírají kandidáty na viceprezidenta z oblastí, kde by jinak měli minimální šanci „zabodovat“. Pokud je to možné, jde většinou o státy s větším počtem volitelů nebo o kandidáty na viceprezidenta, kteří mají doplňovat chybějící charakterový profil uchazeče o prezidentský post. Příkladem je výběr Baracka Obamy, jenž si zvolil Joe Bidena, senátora za stát Delaware (jen 3 volitelé), ale který je velmi uznáván pro svou znalost a zkušenosti v oblasti zahraniční politiky a také má dobrou pověst u manuálně pracujících.53 Předvolební akce jsou divácky přitažlivé, lákají je svou teatrálností a pestrostí. Podstatné dnes je, že se staly americkou tradicí a jejich hlavním úkolem je plnit důležitou funkci – působit na emoce voličů a umožnit tak manipulovat a ovlivňovat jejich rozhodování a jednání. Zvýšená pozornost je pak věnována osobním životům kandidátů a jejich vystupování, hlavní nápor je ale veden směrem k očerňování a diskreditování konkurenta. Úsilí o „potopení“ protivníka tvoří více než polovinu předvolebních projevů.54 To nám potvrzují i loňské prezidentské volby, kdy byl Obama napadán třeba pro svůj ne stoprocentně černošský původ a McCain naopak pro spojitost s G. Bushem. Přece jen oba pochází z jedné politické strany, ovšem názorem na mnohá témata se odlišují.55

51

Wilson, J.Q. (1995) : Jak se vládně v USA, s. 99 – 100. Tamtéž, s. 110. 53 Calda, M.: Nejdelší prezidentská kampaň v amerických dějinách aneb Návrat k principu vyvažování. Mezinárodní politika, 2008, s. 4 – 5. 54 Krejčí, M. (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických, s. 8 – 9. 55 Viz. Hoder, L.: Reagan, Bush, McCain. Revue politika, č. 8, 2008, s. 20 – 22. 52

21

7.4. Finance „Konzultanti, televizní reklamy a dopisy stojí peníze – spoustu peněz. Jeden katolický politik kdysi poznamenal, že „peníze jsou mateřským mlékem politiky“. Zvolení prezidenta v roce 1988 přišlo na 500 milionů dolarů,56 o 20 let později stála jen předvolební kampaň Baracka Obamy téměř 745 milionů dolarů. Celkové náklady na předvolební kampaň během celých prezidentských voleb (a tedy i primárek) v součtu stály přes 1,6 miliardy57 amerických dolarů.58 Z těchto peněz se pak nejčastěji platí horentní sumy televizním producentům za to, že vyrábějí reklamy, podle nichž – jak se říká – se kandidáti prodávají jako prací prášek.59 Kandidáti na funkci prezidenta získávají část peněz od soukromých dárců a část ze státního rozpočtu. V primárkách dostávají kandidáti finanční dary od jednotlivých občanů a zájmových skupin a federální rozpočet pak dvojnásobí každý dolar získaný od jednotlivce, avšak nesmí jeho dar přesáhnout 250 dolarů. Aby však kandidát měl nárok na tyto peníze, je nejprve nutno získat alespoň ve 20 amerických státech (v každém z nich) od drobných přispěvatelů minimálně 5 000 dolarů.60 Zároveň je americkou legislativou stanoven limit pro příspěvky jednotlivců na celou předvolební kampaň. Pro volby 2008 byla stanovena částka 4 600 amerických dolarů (max. 2 300 pro primárky a 2 300 pro hlavní volbu).61 Před hlavním volebním kláním získávají kandidáti politických stran finanční náhradu za výdaje vynaložené v primárkách. Pro rok 2008 byla v závislosti k inflaci a celkové hospodářské situaci částka stanovena na 84, 1 milionů dolarů. Největší finanční podporu obdrží kandidáti za republikány a demokraty. Ze zmiňovaných dvou hlavních kandidátů předních politických stran mají nárok na jistou finanční kompenzaci také kandidáti třetích stran, pokud jejich zisk překročí alespoň 5% hranici všech hlasů. Obdobně jsou stanoveny finanční kompenzace také pro strany vysílající kandidáty do hlavní volby o Bílý dům.62 Získané finanční dary a příspěvky na prezidentskou kampaň musí být samozřejmě využity pouze na realizaci této kampaně. Pokud se podíváme na otázku financí z pohledu voleb v roce 2008, je nutno podotknout, že Obama získal obrovské finanční prostředky tím, že se obrátil na obyčejné

56

Wilson, J.Q. (1995) : Jak se vládně v USA. s. 103. Což je jen pro zajímavost asi přes 33,5 miliard českých korun. (podle kurzu ČNB k 29.4.2009) (http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/denni_kurz.jsp). 58 http://www.fec.gov/DisclosureSearch/mapApp.do. 59 Wilson, J.Q. (1995) : Jak se vládně v USA. s. 103 – 104. 60 Tamtéž. 61 http://www.america.gov/st/usg-english/2007/November/20071105163347ndyblehs8.393496e-02.html. 62 http://www.fec.gov/pages/brochures/fecfeca.shtml. 57

22

voliče a získal podporu milionů Američanů, kteří mu pomohli drobnými finančními dary přes internet. Podpořili ho ale také finančníci, např. od Wall Street dostal dvakrát tolik peněz než McCain.63

7.5. Média „Hlavní vliv sdělovacích prostředků je spjat ani ne tak s tím, jak lidé při volbách hlasují, jako spíše s tím, jak se politika provozuje, jak lidé kandidáty vnímají a jak se ta či ona politická linie utváří.“64 Pro získání hlasů se svádějí ostré předvolební boje, které provází rozsáhlá reklama kandidátů v tisku, rozhlase a televizi. Kromě televize se hlavním informátorem o volebním dění stal internet. Nejdůležitějším médiem ovlivňujícím volby je bezpochyby televize. Lidé sledují pravidelné zpravodajské relace, aby se dozvěděli o tom, jak se prezidentská volba vyvíjí, ale také o tom, co který kandidát dělá, jak jedná, jaký je. Pokud si kandidát nedokáže zajistit čas ve sdělovacích prostředcích bezplatně, tak si ho prostě koupí. Obama si např. nedlouho před volbami koupil čas i v hlavním večerním vysílacím čase. Obecně platí skutečnost, že úspěšný kandidát by měl během svého televizního vystoupení zapůsobit co nejlépe. Většinou tak jde o to, aby kandidát pronesl pár dobře zapamatovatelných slov k danému problému, představil svůj plán řešení a slíbil, že on ví, jak problém vyřešit. Mírně povrchní pohled na americké kampaně odhaluje názor odborníků, že „barvitá událost, při níž kandidát pronese pár snadno zapamatovatelných slov, mu u většiny americké veřejnosti získá více hlasů než seriózní diskuse o závažných otázkách.“65

7.6. Rasový faktor O tom, že tento faktor hraje v americké politice stále důležitou roli, nás přesvědčují výrazné rozdíly v podpoře obou kandidátů u jednotlivých rasových a etnických skupin. Předvolební kampaň Baracka Obamy se snažila působit co nejméně vyhraněně, neboť bylo velmi nebezpečné profilovat se jako ideální kandidát menšin. Tento postoj by nejspíše odradil nerozhodnuté bílé voliče. Ti jsou výraznou většinou ve státech jako Ohio, Pensylvánie nebo Michigan, což jsou státy s velkým počtem volitelů, kde byly během volební kampaně 63

Krejčí, M. (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických. s. 227 – 228. Wilson, J.Q. (1995) : Jak se vládně v USA. s. 138. 65 Krejčí, M. (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických. s. 96 – 97. 64

23

šance obou kandidátů dosti vyrovnané. Proto se Obama celou dobu snažil prezentovat jako muž s univerzálním poselstvím a programem.66 Citlivost rasové otázky je v Americe poměrně velká a skutečnost, že kandidátem je Afroameričan, by měla mít na rozhodování voličů vliv. Alespoň Hispánců a černochů, a ti jsou v USA zastoupeni docela početným procentem obyvatel (Hispánci 15,1% a černoši 12,8%).67 Obě menšiny68 mají již tradičně blíže k Demokratické straně, a proto byla jejich podpora očekávána. Za takové situace by pak stačila pouze menší skupina bílých voličů a o vítězství Obamy by bylo rozhodnuto. Vzhledem ke komplikovanému zákonodárství ale nebylo předem jasno, zda tyto menšiny k volbám opravdu přijdou a Obamu podpoří. Problémem je zejména fakt, že dosti velké procento Hispánců pobývá v USA nelegálně, další komplikací může být dlouhodobá nízká volební účast (mnohdy z pocitu vyloučení ze společnosti). Nízká volební účast pak ale snižuje volební potenciál těchto skupin.69 Z pohledu volební geografie je vliv menšin v určitých státech opravdu důležitý a Hispánci nebo černoši mohou v těchto volbách sehrát rozhodující roli. Hispánci zaujímají silnou pozici ve státech jako Florida (tradičně jde o velmi žádaný a předem nerozhodnutý stát), Colorado, Nové Mexiko a Nebraska. Státy jsou zmiňovány zejména proto, že v nich Hispánci tvoří mnohem větší procento, než je celostátní průměr (v Novém Mexiku až 42% obyvatel). To je také jeden z důvodů, proč se Obamova kampaň v některých státech prezentuje také ve španělštině (zejména TV spoty). Silná černošská menšina s vysokým volebním potenciálem je třeba ve Virginii, Severní Karolíně a Louisianě. Některé jižanské státy s početnou černošskou menšinou (Alabama, Georgie a Jižní Karolína) naopak tradičně podporují republikány.70 Celou kapitolu o vlivu menšin a rasovém faktoru v amerických prezidentských volbách je třeba uzavřít zmínkou o Bradleyho efektu, neboť rozhodující pro tyto prezidentské volby byla hlavně „schopnost bílých Američanů překonat zakořeněné historické předsudky a svěřit vedení země míšenci“. Bradleyho efekt odkazuje na kalifornské guvernérské volby v roce 1982, kdy se ukázalo, že pokud je jeden z kandidátů černoch, lidé ho v průzkumech

66

Kozák, K.: Černoši, Hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, č. 10, 2008, s. 6 – 8. Tamtéž. 68 Silná pozice dnešní menšin je dána jejich velikostí, menšiny (zejména Hispánci) jsou v současnosti tak silnou skupinou, že vyřešit některé problémy s nimi spojené (např. otázky migrace) je téměř nemožné. Silné zájmové skupiny, zastupující tyto obyvatele USA tak křičí pokaždé, když se chystají nějaké změny. (Best, E.: „Američané mají pocit, že jejich země tápe a neubírá se správným směrem.“ Mezinárodní politika, 2008, s. 19 – 21.) 69 Kozák, K.: Černoši, Hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, č. 10, 2008, s. 6 – 8. 70 Tamtéž. 67

24

veřejného mínění rádi podpoří. Důvodů je mnoho, jedním z nich je rozhodně nepůsobit zaujatě a nebýt označen za rasistu. Tito voliči podporující kandidáta jiné rasy nebo pleti však k volbám pak často nepřijdou nebo se nakonec rozhodnou podpořit kandidáta bílé pleti. Označení Bradleyho efekt získal tento jev právě po afroamerickém kandidátovi na guvernéra Tomu Bradleyovi, který v předvolebních průzkumech jasně vedl. Ale když došlo k samotnému hlasování, průzkumy se nepotvrdily a Bradley post kalifornského guvernéra nezískal. Obdobnou zkušenost zažili také jiní černošští kandidáti na vysoké posty. Guvernér Virginie Douglas Wilder měl náskok devíti procent, nakonec vyhrál o jednu desetinu procenta. Náskok kandidáta na starostu New Yorku Davida Dinkinse se z předpokládaných osmnáctiprocentního náskoku nakonec zmenšil na pouhá dvě procenta. Volební tým Baracka Obamy se proto celou kampaň snažil, aby jejich kandidát na tento efekt také nedoplatil.71

7.8. Moc a schopnost přesvědčovat Zmínka o schopnosti přesvědčit davy je do této práce zavedena zejména proto, že Obama byl velmi charismatickým kandidátem a výborným řečníkem, u něhož byl jeho raketový start a obrovská obliba u občanů připisována právě vynikajícím komunikačním schopnostem. Obecně musí každý kandidát přemýšlet, kde bude projev pronášet a jací budou jeho posluchači. Ty můžeme rozdělit do tří okruhů: za prvé, na ostatní politiky a významné činitele ve Washingtonu, neboť podle knihy Richarda Neustadta může pověst, jíž se prezident těší výrazně ovlivnit jeho postavení a stupeň vážnosti mezi kolegy. Za druhé, jsou to straničtí aktivisté a funkcionáři mimo Washington, kteří jsou důležití zejména kvůli svému působení a postavení v jižní části USA a třetím okruhem posluchačů je veřejnost. Na závěr je k tomu tématu nutno dodat, že smyslem všeho mluvení a projevů je snaha dosáhnout, aby se osobní popularita jednotlivce transformovala do podpory, ať už politické ze strany jiných zástupců jeho strany (např. v Kongresu) nebo u veřejnosti.72

71 72

Kozák, K.: Černoši, Hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, č. 10, 2008, s. 6 – 8. Wilson, J.Q. (1995) : Jak se vládne v USA, s. 180 – 181.

25

8. Prostorové rozložení volební podpory Prostorové rozložení volební podpory jednotlivých politických stran se v USA postupně vyvíjelo a měnilo. Dnes pak funguje jakási šablona, ze které lze vyčíst, u kterých států je oprávněný předpoklad podpory jedné z hlavních politických stran. Pokud se podíváme na historický vývoj, zjistíme, že rozložení sil roku 1904 bylo „ukázkové“, což znamená, že demokratický kandidát pravidelně získával všechny státy „Jihu“ a republikán vítězil ve všech ostatních státech. Až do 50. let 20. století pak přežívala podoba prostorového rozložení daná občanskou válkou, ovšem s určitými výkyvy s ohledem na osobnosti prezidentských kandidátů. Postupně se však toto rozdělení měnilo, neboť jižanské nespokojení s politikou Demokratické strany sílilo, stejně tak republikáni přišli o věrný severovýchod země ve 30. letech 20. století. Za zlomové volby lze označit rok 1964, od kterých jih USA vždy volí republikány (výjimkou jsou volby let 1980, 1984 a 1996).73 Demokraté naopak získali severovýchod Spojených státu, jejich podpora zde však nebyla zcela jistá. V roce 1972 získali republikáni téměř celé Spojené státy s výjimkou státu Massachusetts a volebního okresu District of Columbia.74 Tehdy demokraty drtivě zasáhl úspěch Richarda Nixona. Podobně tomu bylo také v 80. letech (1980, 1984 a 1988), za podrobnější komentář pak rozhodně stojí volební rok 1984, kdy demokraté obdrželi znovu drtivou porážku a opět získali pouze 2 státy: Minnesotu a D.C. Příčinou tentokrát byl republikánský prezidentský kandidát Ronald Reagan. Tyto dva volební roky jsou zde i s výsledky zmiňovány proto, aby bylo poukázáno na skutečnost, že v okrese District of Columbia zatím nikdy nezvítězil jiný kandidát, než představitel Demokratické strany.75 V dnešní době se ve volební geografii USA stále více prosazuje trend rozdělování států na červené a modré. Označovány tak jsou státy, které mají dlouhodobě tendenci podporovat buď republikány, nebo demokraty. Červené, neboli republikánské státy jsou ty s „větším podílem venkovského obyvatelstva, s celkově nižším vzděláním a vyšší religiozitou.“ Jde tedy zejména o tradičně konzervativní státy ve středu Spojených států amerických. Modré tedy demokratické státy se naopak vyznačují spíše „multikulturní

73

Karas, P. – Kupka, K. (2005) : Atlas prezidentských voleb USA 1904 – 2004, s. 35. V roce 1964 byly D.C. přiděleny 3 volitelské hlasy, bez ohledu na to, že tato oblast nemá žádného voleného představitele v Kongresu USA. Tím je myšlena skutečnost, že jediného zástupce D.C. ve Sněmovně reprezentantů představuje nevolená osoba, který se může účastnit schůzí a debat, ale nemá možnost hlasovat. 75 http://www.presidency.ucsb.edu/elections.php. 74

26

liberální společností, sídlící více ve městech“ a obecně pak jde o oblasti s početně zastoupenými menšinami (např. Hispánci, Afroameričané). Toto vymezení je však pouze názorné, neplatí vždy a všude, neboť je potřeba vědět, že hranice tohoto dělení není příliš ostře vymezena, a jak je v USA zvykem, velký vliv mají často také osoby jednotlivých kandidátů, jejich charisma a šarm, případně jiné faktory.76 Státy označované modrou barvou a dlouhodobě podporující Demokratickou stranu pak jsou Connecticut, Delaware, Havajské ostrovy, Illinois, Kalifornie, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Minnesota, New Jersey, New York, Oregon, Pensylvánie, Rhode Island, Vermont, Washington a Wisconsin. Zvláštním případem je již zmiňovaný D.C., kde demokrati vyhrávají pravidelně a dosahují výsledků přes 80% (výjimkou jsou pouze roky 1972 a 1980, kdy měli 78% a 75%).77 Podle všech údajů a map je zcela zřejmé, že i při loňských volbách si Barack Obama dokázal tyto státy udržet a získat jejich naprostou podporu. Podle výsledků z posledních voleb to jasně ilustruje podpora tradičních demokratických států. Neboť podpora v žádném z vyjmenovaných států neklesla pod rozdíl 10 procentních bodů78 a demokraté, zejména Obama, tak předvedli, jak silnou voličskou základnu mají. Za silné červené státy pak bývá označována Aljaška, Idaho, Indiana, Jižní Dakota, Kansas, Nebraska, Oklahoma, Severní Dakota, Utah, Virginie a Wyoming, které od zmiňovaných voleb v roce 1964 nikdy nevolily demokraty a změna nastala až při volbách v roce 2008. Dalšími silnými republikánskými státy, ve kterých od roku 1976 vždy vyhrávala tato strana, jsou Alabama, Jižní Karolína, Mississippi, Severní Karolína a Texas.79 U republikánských států je situace podstatně složitější než u demokratů, alespoň co se loňských prezidentských voleb týče, neboť republikáni ztratili hned 3 tradiční státy, tedy Indianu, Severní Karolínu a Virginii. Důležité je upozornit, že ani v jednom případě nešlo o malý stát, neboť počet volitelů každého z nich přesahoval číslo 10. Indiana má 11 volitelů a McCain v ní prohrál o pouhý 1 procentní bod. Ještě těsnější výsledek byl v dalším z výše jmenovaných států, v Severní Karolíně (15 volitelů) rozdíl činil jen 0,3 pb. Jinak tomu však bylo ve Virginii, kde Obama zvítězil o slušných 6,3 pb a získal na svou stranu všech 13 volitelů tohoto státu. V ostatních státech pak zůstali voliči republikánskému kandidátovi věrni

76

Karas, P. – Kupka, K. (2005) : Atlas prezidentských voleb USA 1904 – 2004, s. 35-36. Tamtéž. 78 Dále bude místo označení „procentní body“ užíváno zkratky „pb“. 79 Karas, P. – Kupka, K. (2005) : Atlas prezidentských voleb USA 1904 – 2004, s. 35-36. 77

27

a všichni ho podpořili s poměrně slušným výsledkem. Rozdíl se v dalších případech pod hranici 5 pb vůbec nedostal. Atlas prezidentských voleb USA udává, že „v červených a modrých státech je o vítězi voleb prakticky rozhodnuto už měsíce před volbami a závěrečná fáze volební kampaně je tak honem za získání podpory jen v několika zbývajících státech.“80 Se zmiňovaným konstatováním však vzhledem k výsledkům i předvolebním průzkumům v loňských prezidentských volbách nelze souhlasit, neboť, jak již bylo uvedeno, 3 červené státy (Indiana, Severní Karolína a Virginie) se tentokrát přiklonily na stranu demokratů.

Mapa č. 2 – Převaha vítězných kandidátů v jednotlivých státech81

80

Karas, P. – Kupka, K. (2005) : Atlas prezidentských voleb USA 1904 – 2004, s. 36. Mapa představuje srovnání rozdílů výsledků volební podpory obou kandidátů v jednotlivých státech, údaje vychází z tabulky č. 3 v přílohách této práce. 81

28

9. Analýza voleb v jednotlivých státech z pohledu volební geografie Pro podrobnou analýzu a dokonalé vykreslení volební mapy bude nejdříve provedena obecná kategorizace a teoretické rozdělení států do předem stanovených skupin, na 1) soutěživé (rozdíl výsledků obou kandidátů menší než 5 pb), 2) méně soutěživé (rozdíl výsledků 5 – 15 pb) a 3) nesoutěživé (rozdíl výsledků více než 15 pb). Až při podrobnější analýze výsledků jednotlivých kandidátů v jednotlivých státech bude upozorňováno na další aspekty a důležité prvky, jako je například počet volitelů jednotlivých států, neboť boj o nerozhodné a zároveň „velké“ státy je mnohem intenzivnější než o státy s minimálním počtem volitelů. Kostra celé analýzy bude postavena na zmiňovaném rozdělení (soutěživé, méně soutěživé a nesoutěživé státy), zohledňováno zároveň bude ale také dělení na modré a červené státy. Pro lepší orientaci budou nejprve všechny tři hlavní kategorie vymezeny, co se obsahu jejich pojmu týče, a budou pod ně také dané státy dle stanovených kritérií zařazeny. Až po tomto obecném vymezení bude každá skupina států přesně rozebrána a analyzována z hlediska výsledků voleb směřující k celkovému vykreslení území podporující jednotlivé kandidáty. Za účelem zjednodušení a zejména zpřehlednění bude na konci analýzy souhrnná kapitolka o území podpory Baracka Obamy i Johna McCaina. 1) První kategorii tak představují soutěživé státy, to jsou takové, o které byl sveden největší boj, obsahovaly největší počet nerozhodnutých voličů a počet volitelů těchto států je poměrně vysoký. Nejdůležitějšími pak byly Florida (počet volitelů: 27), Ohio (20) a Pensylvánie (21).82 Jako další nerozhodnuté státy byly označovány také Virginie (13) a Missouri (11). Zpětně pak lze za nerozhodnuté státy označit také ty, u nichž byl rozdíl výsledků jednotlivých kandidátů menší než 5 procentních bodů. Státem s vůbec nejtěsnějším výsledkem bylo již zmiňované Missouri (kde rozdíl konečných výsledků obou kandidátů představoval pouhou desetinu procentního bodu), dále to pak byla Severní Karolína (rozdíl tři desetiny

82

Pensylvánie, stejně tak jako Virginie neodpovídají stanoveným kritériím, oba státy přesáhly s rozdílem výsledků obou kandidátů 5% hranici, důvod jejich zmínky v této kategorii je však fakt, že odborníci i média tyto dva státy za nerozhodnuté a klíčové před volbami rozhodně považovali. V následné podrobnější analýze již budou oba státy zařazeny mezi méně soutěživé státy.

29

procentního bodu), následuje Indiana (jeden procentní bod), Montana (2,2 pb), Florida (2,8 pb) a Ohio (4,6 pb). Nutno upozornit na fakt, že skoro všechny výše jmenované nerozhodnuté státy opravu potvrdily zmiňované předpoklady a výsledky jednotlivých kandidátů v nich byly velmi vyrovnané. Kromě zmiňované Floridy, Ohia a Missouri, lze za vyrovnaný stát považovat také Virginii, kde rozdíl výsledků mírně přesáhl stanovených 5 procentních bodů (bylo to 6,3 pb). Naproti tomu nečekaně skončil boj o Pensylvánii, kde rozdíl činil 10,3 pb V podstatě jde o nerozhodnuté státy, což znamená, že určité procento jejich obyvatel nemá předem jasno, koho budou volit. Tím je myšleno, že předem neupřednostňují jednu z hlavních politických stran. Takový voliči se nerozhodují podle stranické příslušnosti nebo sympatií ke straně, ale zejména podle vlivu volební kampaně jednotlivých kandidátů. Záleželo tedy na tom, jak na ně Obama či McCain zapůsobili. Grafy č. 2 – předvolební průzkumy – podpora jednotlivých kandidátů83 Florida

Missouri

46%

48,50%

47,20%

5,50%

5,20%

Pensylvánie

Ohio 45%

49,30%

5,70%

47,60%

43,70%

51,30%

5%

83 http://www.thesun.co.uk/sol/homepage/news/the_real_american_idol/article1889793.ece.

30

Virginie

45,80%

50%

4,20%

2) Mezi méně soutěživé státy byly zařazeny státy, kde rozdíl výsledků obou kandidátů činil 5 – 15 procentních bodů. Jde o následující státy: Arizona (8,5 pb), Colorado (9 pb), Georgie (5,2 pb), Iowa (9,5 pb), Jižní Dakota (8,5 pb), Jižní Karolína (9 pb), Minnesota (10,3 pb), Mississippi (13,2 pb), Nebraska (14,9 pb), Nevada (12,4 pb), New Hampshire (9,7 pb), Pensylvánie (10,3 pb), Severní Dakota (8,7 pb), Texas (11,8 pb), Virginie (6,3 pb), Wisconsin (13,9 pb) a také Západní Virginie (13,1 pb). 3) Jako nesoutěživé státy pak můžeme označit všechny ostatní, z nichž za podrobnější zmínku rozhodně stojí ty státy, kde byla převaha vítěze větší než 30 procentních bodů, jde zejména o Havajské ostrovy (45,2 pb), Oklahomu (31,2 pb), Wyoming (32 pb) a District of Columbia (neuvěřitelný rozdíl 86 pb).

9.1. Soutěživé státy Státy patřící do této kategorie již byly vyjmenovány v předchozí charakteristice, a proto se nyní podrobněji zaměříme na každý z nich. Státy podporující Obamu Florida patří k nejklíčovějším státům vůbec, jedním z důvodů je její velikost, resp. zalidněnost, neboť do kolegia volitelů přispívá celkem 27 členy, zároveň v minulých volbách

31

byla Florida státem, který rozhodoval o prezidentu USA.84 V roce 2000 a 2004 zde vyhráli republikáni, předvolební průzkumy loňských voleb opět jasně ukazovaly, že i tentokrát bude výsledek na Floridě velmi těsný. A jak později volby nakonec potvrdily, letos zde s výsledkem 51% po 8 letech vyhrál demokratický kandidát Barack Obama, což je nejspíše také ovlivněno silnou hispánskou menšinou v tomto státě.85 Graf č. 3 – Předvolební průzkumy – Florida86

60% 50%

Obama McCain

40% 30% 2.2. 2.3. 2.4. 2.5.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

Indiana bývá tradičně označována za červený republikánský stát. Nelze se tomu divit, neboť od roku 1964 (vítězem tehdejších voleb byl demokrat Lyndon Johnson) v ní neustále vyhrávají republikáni. Při posledních volbách zde však o pouhé jedno procento po 44 letech opět zvítězil demokratický kandidát.

84

Velmi těsně zde v roce 2000 vyhrál George Bush (nad Al Gorem), o pouhých 537 hlasů, což nebyla ani jedna setina všech tamních voličských hlasů. Navíc zde nastal problém se sčítáním hlasů, spor tehdy rozhodoval Nejvyšší soud USA a zamítl žádost o ruční přepočítání hlasů, čímž přiřkl vítězství Bushovi. 85 Kozák, K.: Černoši, Hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, č. 10, 2008, s. 6 – 8. 86 http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/florida/ election_2008_florida_presidential_election.

32

Graf č. 4 – Předvolební průzkumy – Indiana87

60% 50% Obama 40%

McCain

30% 2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

Ohio, poměrně veliký stát s 20 voliteli, byl jedním z otazníků předvolebního klání. Jde o stát, který za posledního téměř půl století (od roku 1964) volil vždy kandidáta, jež nakonec skončil jako celkový vítěz. Nejinak tomu bylo i ve volbách 2008, podle předpovědi předvolebních průzkumů nakonec Obama zvítězil s 51,5% hlasů. Graf č. 5 – Předvolební průzkumy – Ohio88

60% 50% Obama 40%

McCain

30% 2.2. 2.3. 2.4. 2.5.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

87

http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/indiana /election_2008_indiana_presidential_election 88 http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/ohio/mc cain_back_on_top_in_ohio.

33

Obamův nejtěsněji vyhraný výsledek byl v tradičním republikánském státě Severní Karolíně. Porazil zde McCaina rozdílem pouhých 0,3% hlasů, což dokládá i přiložený graf s předvolebním odhadem, který se jeví naprosto nerozhodně. Obama zde nakonec, jak bylo uvedeno, vyhrál a získal na svou stranu všech 15 volitelů. Jedním z důvodů jistě je silná černošská menšina nacházející se v tomto státě, a jak bylo z analýz zřejmé, Afroameričané více volili Baracka Obamu.89 Graf č. 6 – Předvolební průzkumy – Severní Karolína90

60% 50% Obama 40% McCain 30% 2.3.

2.4.

2.5.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

Státy podporující McCaina Následující dva státy zařazované mezi soutěživé jsou oba místem, kde vyhrál republikán John McCain. Missouri je státem s nejtěsnějším volebním rozdílem obou kandidátů vůbec, neboť zde zisk Obamy činil 49,3% a McCaina 49,4%. Rozdílem je tedy pouhopouhá jedna desetina procentního bodu, což v případě Missouri představuje 2 925 hlasů. Napjaté volební klání bylo rozhodně očekáváno, neboť poslední měsíce byly možnosti obou kandidátů velmi vyrovnané.

89

http://www.gallup.com/poll/108040/Candidate-Support-Race.aspx. http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/north_c arolina/election_2008_north_carolina_presidential_election. 90

34

Graf č. 7 – Předvolební průzkumy – Missouri91

60% 50% Obama 40%

McCain

30% 2.2. 2.3. 2.4.

2.5.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

Montana je posledním státem, který podle stanovené typologie lze zařadit mezi soutěživé státy, tedy státem, ve kterém rozdíl hlasů kandidátů činil méně než 5 procentních bodů. Přesně to byly 2,2 procentních bodů ve prospěch Johna McCaina, ačkoli výhra v každém státě byla považována za vítězství, výhrou v Montaně toho McCain moc nezískal, neboť tento stát zastupují v kolegiu volitelů pouze tři osoby. Graf č. 8 – Předvolební průzkumy – Montana92

60% 50% Obama 40%

McCain

30% 2.4.

2.5.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

91

http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/missouri /election_2008_missouri_presidential_election. 92 http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/montana /election_2008_montana_presidential_election.

35

9.2. Méně soutěživé státy Státy podporující Obamu Virginie patří ke státům, které byly označovány za nerozhodnuté. Kvůli konečnému výsledku je ale zařazena mezi méně soutěživé státy, neboť rozdíl hlasů obou kandidátů zde činil 6,3 procentních bodů. Na druhou stranu je nutno upozornit na fakt, že Virginie je dlouhodobě považována za stát podporující republikány, a proto by mohlo být překvapením, že tentokrát v ní zvítězil demokrat. Vítězství Obamy nám však napovídaly předvolení průzkumy, ve kterých McCaina dlouhodobě porážel. Podařilo se mu tak získat tento stát na stranu demokratů opět po 44 letech, což nejspíše zapříčinila poměrně početná menšina černochů, která zde žije.93 Graf č. 9 – Předvolební průzkumy – Virginie94

60% 50% Obama 40%

McCain

30% 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

Stát Colorado je s 9 voliteli proměnlivým státem, co se volební podpory týče, někdy podporuje demokraty, jindy republikány. V posledních letech se však hlasy voličů z Colorada přikláněly spíše k Bushovi. U voleb 2008 bylo již z předvolebních průzkumů patrné, že tentokrát tomu bude nejspíše jinak. Za pomoci silné menšiny obyvatel hispánského původu se nakonec vítězem stal Barack Obama s 53,7% a porazil tak McCaina o 9 procentních bodů.95

93

Kozák, K.: Černoši, Hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, č. 10, 2008, s. 6 – 8. http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/virginia /election_2008_virginia_presidential_election. 95 http://www.gallup.com/poll/108040/Candidate-Support-Race.aspx. 94

36

Graf č. 10 – Předvolební průzkumy – Colorado96

60% 50% Obama 40%

McCain

30% 2.2. 2.3.

2.4.

2.5.

2.6.

2.7.

2.8.

2.9.

2.10.

2.11.

Iowa je bezesporu zajímavých státem, se svými 7 voliteli ji však nelze považovat za příliš rozhodnou, ale přesto to byla právě Iowa, kde se za celé období předvolebního klání uskutečnilo nejvíc setkání a meetingů. Celkem jich bylo 2 03497 a nejvíce se na tomto překvapivém čísle podílel John Edwards (250 kampaní). Místo Baracka Obamy se mnoho meetingů zúčastnil demokratický kandidát na viceprezidenta Joe Biden. Obama Iowu nakonec získal a připsal si jeho volitele ke svému celkovému skóre. Minnesota nacházející se ve středozápadním regionu USA je dvanáctým největším a díky více než pěti milionům obyvatel je také 21. nejlidnatějším státem. Tradičně je pak zařazována mezi modré státy, tedy státy s dlouhodobou podporou demokratických kandidátů, přesněji od poloviny 70. let 20. století. Ani v posledních volbách nevybočila Minnesota z řady a opět podpořila Obamu 54% hlasů. Západní stát Nevada s největším městem Las Vegas patří do skupiny států, které nemají vyhraněný postoj ke kandidátům podle jejich stranické příslušnosti. Lze tedy říci, že voliči v Nevadě se rozhodují podle aktuální situace a kandidáta. Se svými pěti voliteli pak

96

http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential_election/colorad o/election_2008_colorado_presidential_election. 97 Číslo samozřejmě zahrnuje i všechny kampaně a meetingy prováděné v primárních volbách (od ledna 2007) číslo je tedy značně ovlivněno kandidáty, kteří se do skutečné volby o Bílý dům nikdy nedostali. I tak jde ale o zajímavý ukazatel, který leccos napovídá o tom, o které státy byl zájem bojovat.

37

nepatří mezi nejvíce navštěvované státy při pořádání volebních kampaní, i tak ale jejich počet při posledních volbách přesáhl číslo 250.98 Přestože je New Hampshire malým státem, důležitou roli má, neboť nepatří ani do jednoho tábora (mezi červené a modré státy) a kandidáti na prezidenta tedy usilují o jeho 4 volitele pravidelně. Důkazem je skutečnost, že zrovna v tomto státě proběhlo hned po Iowě nejvíce předvolebních kampaní o voliče, celkem 1 161.99 Zmiňované 4 hlasy v boji o Bílý dům nakonec získal demokrat Obama. Hustě zalidněný a zpočátku nerozhodný stát Pensylvánie se dostal brzy do zorného úhlu mnoha kandidátů. Tradičně je tento stát považovaný za oporu demokratů, předvolební průzkumy loňských voleb ale ukázaly, že v Pensylvánii je 5% nerozhodnutých voličů, což u takovéto země představuje zhruba 622 000 lidí. Vzhledem k tomu, že stát do kolegia volitelů vysílá hned 21 zástupců, rozhořel se o zisk hlasů tohoto státu boj. Voliči z Pensylvánie nakonec nezklamali a podrželi stav trvající od 90. let, podpořili kandidáta demokratů. Posledním státem řazeným mezi méně soutěživé a podporující v konečném výsledku demokrata Obamu je Wisconsin, poměrně drobný stát s 10 voliteli, který je charakteristický svou dlouhodobou podporou Demokratické strany. Nejinak tomu bylo i tentokrát, kandidát na prezidenta Barack Obama zde získal 56,2% hlasů voličů.

Státy podporující McCaina Nyní přichází na řadu méně soutěživé státy, které se nakonec rozhodly podpořit republikánského senátora a kandidáta na prezidenta Johna McCaina. Hned první je jeho domovský stát Arizona. Přestože zde jeho výhra byla očekávána, porazil svého soupeře pouze o 8,5%, což na domovský stát není mnoho. Tento stát přesně potvrzuje současné rozdělení přívrženců jednotlivých stran v USA, neboť Arizona je 98

http://projects.washingtonpost.com/2008-presidential-candidates/tracker/states/nv/. Což se možná nezdá jako příliš velké číslo, ale fakt, že v polovině států USA nebylo za celé předvolební období uspořádáno tolik meetingů a kampaní ani všemi kandidáty dohromady, už o lecčem vypovídá. 99

38

jihozápadní země ležící při hranici s Mexikem, kde voliči více podporují Republikánskou stranu. To nám ostatně dokazuje i domácí stát bývalého prezidenta Spojených států George Bushe, který pocházel z Texasu. Arizona je jinak zemí s 10 voliteli a dlouhodobou podporou republikánů, od 50. let 20. století se jen jednou přiklonila k demokratům a to bylo při druhé volbě Billa Clintona. Georgie je v historii neochvějně zapsána jako jedna ze třinácti kolonií, které se vzbouřily proti anglické nadvládě ve válce za nezávislost. Dnes však z geografického hlediska nevyniká ničím zvláštním, zastupuje ji 15 volitelů a o 5,2 procentních bodů zde vyhrál senátor McCain a navázal tak na tradici posledních let a to i přesto, že v tomto státě je poměrně početná menšina černošského obyvatelstva. Jižní Dakota a Jižní Karolína, označované za červené státy, nezklamaly ani tentokrát a opět podpořily republikánského kandidáta. Přestože zalidněnost obou států se značně liší a intenzita pořádání předvolebních meetingů také, výsledky v obou státech byly nakonec velmi podobné, rozdíl v podpoře obou kandidátů činil pouze půl procentního bodu. Další z tradičních republikánských států je Mississippi, které bez váhání a velikého přemlouvání (bylo zde uspořádáno pouze 29 předvolebních akcí) jednoznačně podpořilo Johna McCaina. Nebraska patří ke státům s nejmenším podílem předvolebních akcí, bylo jich zde uspořádáno pouze 7. Nebraska je však zajímavá tím, že jako jeden ze dvou amerických států volí pomocí poměrného volebního systému a může tak dojít k rozdělení volitelů. Právě to se stalo při těchto volbách. Ve státě jako takovém vyhrál McCain, ale ve volebním okrese Omaha zvítězil Barack Obama. Důvod je jasný, neboť Obama se speciálně na druhý nebraský okres zaměřil. Učinil tak kvůli předpokladu, že v nejhorším případě volby skončí volebním patem 269:269, úspěch zde měl nejspíše díky silné menšině Hispánců.100

100

http://www.cbsnews.com/stories/2008/09/10/politics/main4436261.shtml?source=RSSattr=Politics_4436261.

39

Mapa č. 3 – Volební mapa Nebrasky101

Severní Dakota je také tradiční červený stát a ani v těchto volbách obyvatelé Severní Dakoty nezklamali a přiklonili se k Johnu McCainovi. Nutno podotknout, že jde skutečně o malý stát mající pouze 3 volitele, o který v předvolebním boji nebyl velký zájem, uskutečnilo se zde pouze 6 předvolebních akcí. Stejně jako výše zmiňovaná Dakota, také Texas je tradičním centrem republikánů a odstupující prezident George Bush se za své voliče (spoluobčany jeho domovského státu a bývalého guvernérství) nemusel stydět, neboť při volbě nezklamali a podpořili McCaina. Texas je jinak pro republikány důležitý stát, neboť má druhý nejvyšší počet volitelů v zemi (po Kalifornii), tedy 34 osob, které od roku 1976 předávají svůj hlas pouze republikánským kandidátům. Hlavním důvodem takovéhoto jednání zdejšího obyvatelstva jsou nejspíše společné hranice s Mexikem, neboť právě díky velkému počtu imigrantů v jižních státech se zdejší občané přiklání spíše ke konzervativní politice Republikánské strany. Západní Virginie je drobným státem sídlícím na východě USA, do volebního kolegia vysílá pět osob a její politické postoje jsou proměnlivé. V 90. letech volila Clintona, na počátku nového tisíciletí pak Bushe, nyní McCaina.

9.3. Nesoutěživé státy Následující kategorie zahrnuje státy, u kterých bylo podle předvolebních průzkumů i výsledků dřívějších voleb předem jasné, jakého kandidáta zvolí. Často tak tyto státy činí především kvůli volební příslušnosti jednotlivých kandidátů.

101

http://elections.nytimes.com/2008/results/states/nebraska.html.

40

Státy podporující Obamu Nejlepším a nejpřesvědčivějším důkazem je District of Columbia, neboť od doby, kdy byl této oblasti uznán nárok na podíl při volbě prezidenta, nevolili její obyvatelé jinak než kandidáta Demokratické strany. Barack Obama zde získal neuvěřitelných 92,5% hlasů, jeho protikandidát McCain pak pouhých 6,5%. Obama zde získal největší počet hlasů v celé historii voleb v této oblasti, protože žádný z demokratických kandidátů před ním nepřekročil hranici 90%. Dalším státem s neuvěřitelným rozdílem výsledků obou kandidátů jsou Havajské ostrovy, rozdíl obou nominovaných kandidátů činil 45,2% a je tedy druhým nejvyšším výsledkem a obrovským úspěchem Obamy. Havajské ostrovy navíc v posledních letech spíše tíhnou k idejím a programu demokratů.102 Connecticut, nacházející se na severovýchodním pobřeží Spojených států, patří mezi modré státy a nelze se tedy výsledku letošních voleb příliš divit, Obama zde získal nad svým protikandidátem nakonec převahu o více než 22%. Zhruba o 3% větší rozdíl byl odhlasován v drobném a od Connecticutu nedaleko sousedícím státu jménem Delaware, jenž také dlouhodobě podporuje Demokratickou stranu a svou silnou podporu vyjádřil i jejímu poslednímu kandidátovi v boji o křeslo v Bílém domě. Jedním z důvodů proč tak Delaware učinil, může být tak skutečnost, že demokratický kandidát na prezidenta Joe Biden byl jeho zástupcem v Senátu Spojených států dlouhých 36 let. Stejně jako předchozí dva státy také ty následující dva budou patřit mezi věrnou základnu demokratických kandidátů pro prezidentské volby. Jde o státy Idaho a Illinois. Idaho je stát, ve kterém Obama uspořádal pouze jedinou kampaň, a přesto zde zvítězil a získal podporu 4 volitelů. Na kampani ve státě Illinois se demokratický kandidát podílel mnohem víc, neboť jde o jeho domovský stát, jehož zájmy ještě donedávna zastával v horní komoře Kongresu Spojených států amerických. Ze 133 kampaní, které zde proběhly, jich 33 uspořádal právě domácí kandidát a podařilo se mu zde získat nejenom 21 volitelů, ale také 3 954 707 dolarů.103

102 103

http://www.presidency.ucsb.edu/elections.php. http://projects.washingtonpost.com/2008-presidential-candidates/tracker/states/il/.

41

Kalifornie je bezesporu státem, který zastupuje nejvíce volitelů, celkem jde o 55 osob a tradičně pak tento nejlidnatější stát federace podporuje kandidáty demokratů. Důvodem je především hospodářská politika Demokratické strany, neboť tento stát patří k nejbohatším a ekonomicky nejaktivnějším ze všech. Ani letos nebyl Obama postojem místních voličů zklamán a odnesl si odsud všech 55 volitelských hlasů, díky svému vítězství 24 pb nad McCainem. Maine, Maryland, Massachusetts a Michigan mají společné nejenom první písmeno svých názvů, ale také zařazení do kategorie států podporujících „modrou“ Demokratickou stranu. Maine tedy jako nejsevernější stát USA na východním pobřeží podpořil i při těchto volbách demokratického kandidáta na prezidenta. U tohoto státu je důležité upozornit na fakt, že jsou zde hlasy rozdělovány také podle proporcionálního systému a vítězný kandidát každého z okresů může být jiný, v Maine se ale neodehrálo nic podobného Nebrasce a všechny volitelské hlasy získal Barack Obama.104 Jak již bylo uvedeno, Maryland také patří mezi podporovatele demokratů a držel se této role i v posledních volbách, 61,9% hlasů podpořil Obamu. Podobný výsledek si demokratický kandidát na prezidenta odnesl také z Massachusetts, kde byl jeho zisk menší o pouhou desetinu procenta. Oba státy tak potvrdily předpokládané výsledky. Posledním státem podporujícím Obamu a začínající na písmenko M, o kterém nebylo ještě nic podrobněji řečeno, je Michigan, který vysílá do kolegia 17 zástupců. Ani tento stát neporušil linii a v duchu rozhodnutí minulých let podpořil demokrata. Za modré státy jsou označovány také „patnácti volitelový“ New Jersey a sousední „jednatřiceti volitelový“ New York, oba státy pak v podpoře demokratů pokračovaly i při loňských volbách. Oproti New Jersey je New York docela klíčový stát, a proto se o něj sehrál tvrdý boj. Ze 182 předvolebních akcí se na více než čtvrtině podílel John McCain. O důležitosti tohoto státu nás pak informuje skutečnost, že tak republikán činil, aniž by měl větší šanci na výhru, neboť naposledy se podařilo republikánskému kandidátovi získat podporu tohoto státu v roce 1984. 104

http://elections.nytimes.com/2008/results/states/maine.html.

42

Stát Nové Mexiko lze nazvat jako výjimku, jež potvrzuje pravidlo. Neboť v rozporu s předchozí charakteristikou, že jižanské státy většinou podporují republikány a jejich konzervativní politiku, se obyvatelé tohoto státu (převážně jde o Hispánce) kloní spíše k Demokratické straně. Dokazuje nám to nejen výsledek loňských voleb, ale také výsledky voleb předchozích a Nové Mexiko tak, v rozporu se svou geografickou polohou, bude možná brzy zařazeno mezi modré státy. Jedním z klíčových důvodů inklinace obyvatel tohoto státu je jistě vůbec největší (42%) hispánská menšina v USA.105 I zbývající čtyři státy, jež lze zařadit mezi nesoutěžní a zároveň podporující Obamu, jsou všechny státy řazené mezi opěrné body demokratických kandidátů. Oregon je drobný stát se sedmi voliteli, který v rámci svých možností podpořil Baracka Obamu. Rhode Island pak učinil stejné rozhodnutí, jde o stát s nejmenší rozlohou (není však započítán federální okres D.C.), na jehož území žije přes milion lidí a stát tak deleguje 4 volitele. Vermont je státem, kde proběhlo nejméně předvolebních politických událostí a např. Barack Obama, ani žádný z jeho spolupracovníků (Joe Biden) zde neuspořádali ani jednu kampaň. I přesto Obama od obyvatel tohoto státu obdržel přes 300 tisíc dolarů finančních podpory. Posledním státem, který podpořil ve volbách demokrata Obamu, je stát Washington ležící na severozápadním pobřeží, který nemá nic společného s hlavním městem, název státu je poctou prvnímu prezidentu Spojených států.

Státy podporující McCaina Alabama i Aljaška jsou oba státy patřící k opěrným bodům Republikánské strany v prezidentských volbách už dvě desítky let. Alabama pak byla státem, kde McCain získal přes 60%. Pomohla mu zde nejspíše nejintenzivnější kampaň ze všech kandidátů. Aljaška byla naopak považována za stát, u kterého bylo předem jasné, že podpoří republikánského

105

Kozák, K.: Černoši, hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, č. 10, 2008, s. 6 – 8.

43

kandidáta na prezidenta, důvodem je skutečnost, že McCainem navrhovaná viceprezidentka Sarah Palinová je od roku 2006 zdejší guvernérkou. V Arkansasu podpořili McCaina se skoro 20% rozdílem. Tento stav bylo možné částečně předpokládat, neboť stát leží na jihu USA. A ačkoli nepatří k tradičním oporám republikánských kandidátů, vzhledem k zmiňovaným problémům (zejména přístupu k imigraci) v posledních letech republikány více podporuje. Kansas je tradičně označován za červený stát, McCain zde vyhrál skoro o 15%, a to i přestože zde uspořádal pouze jedno předvolební vystoupení. Obama se o zisk tohoto státu však také moc nezajímal, neboť se zde zúčastnil také pouze jedné předvolební akce. Kentucky, stát ležící na středozápadě USA, se rozhodl podpořit McCaina a tím pokračovat v linii volby republikánských kandidátů, jež započala v roce 2000 volbou George Bushe. Obdobně volila Louisiana, další jižní stát inklinující více ke konzervativní politice Republikánské strany. Dalším červeným státem je Oklahoma, která v těchto volbách podpořila McCaina 65,5% a kde rozdíl mezi výsledkem jeho a Obamy přesáhl 30 procentních bodů. V Tennessee tento rozdíl výsledků obou kandidátů činil polovinu, tedy 15 procentních bodů. A to i přesto, že McCainův tým uspořádal v Tennessee dvakrát tolik kampaní než v Oklahomě. Poslední dva státy, Utah a Wyoming, patří mezi opěrně body Republikánské strany, což je potvrzeno nejen v prezidentských volbách, ale také ve volbách parlamentních. To je možno doložit výsledkem posledních senátních voleb.106 Prezidentskému kandidátu McCainovi se zde pak podařilo získat přes 60% hlasů místních voličů.

106

http://www.infoplease.com/us/government/midterm-elections-senate.html.

44

10. Území podpory jednotlivých kandidátů Na základě předchozí podrobné analýzy je nutno souhrnně vykreslit území podpory jednotlivých kandidátů. Tato ilustrace bude provedena zjednodušeně, neboť přímo navazuje na předchozí analýzu. Cílem této ilustrace tedy bude zejména ukázat a pojmenovat státy, jež volily každého kandidáta.107

10.1. Území podpory Baracka Obamy Státy v prezidentské volbě podporující Obamu jsou: Colorado, Connecticut, Delaware, Florida, Hawajské ostrovy, Illinois, Indiana, Iowa, Kalifornie, Maine, Maryland, Massachussets, Michigan, Minnesota, Nevada, New Hampshire, New Jersey, New York, Nové Mexiko, Ohio, Oregon, Pensylvánie, Rhode Island, Severní Karolína, Vermont, Virginie, Washington, Wisconsin, District of Columbia. Mapa č. 4 – Území podpory Obamy – volby 2008

107

Podrobnější rozbor i s jednotlivými procenty hlasů udělené každému kandidátovi lze nalézt v tabulce 2 v příloze této práce.

45

10.2. Území podpory Johna McCaina Kandidáta Johna McCaina podpořili volitelé následujících států: Alabama, Aljaška, Arizona, Arkansas, Georgie, Idaho, Jižní Dakota, Jižní Karolína, Kansas, Kentucky, Louisiana, Mississippi, Missouri, Montana, Nebraska, Oklahoma, Severní Dakota, Tennessee, Texas, Utah, Wyoming, Západní Virginie. Mapa č. 5 – Území podpory McCaina – volby 2008

46

11. Závěr Cílem práce, stanoveným v úvodu, bylo provést analýzu amerických prezidentských voleb 2008 se zaměřením na volební geografii. Jak již bylo zmiňováno, pro přesnější vykreslení voleb bylo nutné představit také nejrůznější faktory ovlivňující volbu americké hlavy státu. Těmito faktory byly nejen finance, volební kampaně, média, osobnost kandidáta, ale také volební systém, který má na výsledky amerických prezidentských voleb tradičně velký vliv. Samotná analýza voleb z pohledu volební geografie byla založena na rozdělení jednotlivých států do tří kategorií podle volebních výsledků a inklinace voličů jednotlivých států k daným politickým stranám, či kandidátům. Podle závěrečných výstupů analýzy a závěrečného shrnutí lze konstatovat, že na podobu a výsledek amerických prezidentských voleb mělo vliv několik faktorů a tato práce představila některé z nich. Dále došlo k utvrzení předpokladu, že na konečný výsledek loňské prezidentské volby mělo podstatný vliv hlasování několika nerozhodných států. Na druhou stranu však tyto volby ukázaly, že pokud dojde ke společnému působení klíčových faktorů (ekonomika, rasa atd.), může snadno dojít ke změně zaběhnutého pořádku a státy tradičně podporující republikány tak inklinují spíše ke kandidátovi Demokratické strany (Indiana). Volby 2008 byly skutečným bojem o Bílý dům. Barack Obama nebyl z počátku viděn v demokratickém táboře jako kandidát číslo jedna a musel tedy na rozdíl od Johna McCaina projít tvrdým střetem i v primárkách. Stejně jako v posledních 12 letech nebyl výsledek voleb dopředu vůbec jasný, což dokládá i letmý pohled na předvolební průzkumy různých agentur. Oba kandidáti se utkali v několika televizních debatách a absolvovali nejdelší a nejdražší kampaň v americké historii. Barack Obama byl lidmi a zčásti i médii viděn jako „brána k lepším zítřkům“, zatímco McCain spíše jako pokračovatel již zavedené politiky. Velice diskutovaným tématem těchto voleb byla nesporně Obamova barva pleti. I přes výzkumy podpory provedené těsně před volbami, které vyznívaly již většinou v Obamův prospěch, se z mnoha stran ozývaly hlasy, že černý kandidát nakonec volby prohraje vlivem Bradleyho efektu. Nestalo se tak a Amerika prožila inauguraci prvního prezidenta černé pleti.

47

Mapa č. 6 – Území podpory Obamy a McCaina – volby 2008

48

12. Seznam použité literatury a elektronické zdroje 12.1. Použitá literatura

1) Best, E.: „Američané mají pocit, že jejich země tápe a neubírá se správným směrem.“ Mezinárodní politika, roč. XXXII., č. 10, 2008, s. 19 – 21. 2) Calda, M.: Nejdelší prezidentská kampaň v amerických dějinách aneb Návrat k principu vyvažování. Mezinárodní politika, roč. XXXII., č. 10, 2008, s. 4 – 5. 3) Dvořáková, V. (2003) : Spojené státy americké. In: Dvořáková, V. a kol.: Komparace politických systémů I. Praha: Oeconomica.

4) Glassner, M. I. (1993) : Political Geography. New York: John Wiley and sons. 5) Hoder, L.: Reagan, Bush, McCain. Revue politika, roč. VI., č. 8, 2008, s. 20 – 22. 6) Janda, K. – Berry, J. – Goldman, J. – Huff, E. (1998) : Výzva demokracie: systém vlády v USA. Praha: SLON. 7) Jehlička, P. – Sýkora, L. (1991) : Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích (1920-1990). In Sborník České geografické společnosti, 1991, sv. 96, č. 2.

8) Johnston, R.J. (1983) : The Dictionary of Human Geography. Oxford: Blackwell Publisher. 9) Karas, P. – Kupka, K. (2005) : Atlas prezidentských voleb USA 1904 – 2004. Praha: Nakladatelství p3k. 10) Kozák, K.: Černoši, hispánci a budoucí americký prezident. Mezinárodní politika, roč. XXXII., č. 10, 2008, s. 6 – 8. 49

11) Krejčí, M. (2009) : Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických. Praha: Mladá Fronta. 12) Neumann, P.: Ekonomika Spojených států amerických před prezidentskými volbami. Mezinárodní politika, roč. XXXII., č. 10, 2008, s. 22 – 23. 13) Pink, M. (2005) : Současné přístupy k volební geografii. In: Fiala, P. – Strmiska, M. (eds.) : Víceúrovňové vládnutí: teorie, přístupy, metody. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 14) Taylor, P. J. – Flint, C. (2000) : Political geography, world-economy, nation-state & locality. Edinburgh: Pearson – Prentice Hall. 15) Thomas, Evan: Kdo je McCain. Revue politika, roč. VI., č. 2, 2008, s. 31 – 34. 16) Tocqueville, A. (1992) : Demokracie v Americe I. Praha: Knihovna Lidových novin. 17) Wilson, J.Q. (1995) : Jak se vládně v USA. Praha: Victoria Publishing.

50

12.2. Elektronické zdroje 1) America.gov – Federal Election Commission Regulates Presidential Campaigns, (http://www.america.gov/st/usg-english/2007/November/20071105163347ndyblehs8.393496e -02.html). 2) BBC NEWS – Profile: John McCain, (http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/6407969.stm). 3) Campaign for Liberty – New Alliance – By Dr. Ron Paul, (http://www.campaignforliberty.com/blog.php?view=547). 4) CBS NEWS – Obama Camp Targets Omaha, (http://www.cbsnews.com/stories/2008/09/10/politics/main4436261.shtml?source=RSSattr=P olitics_4436261).

5) CNN Politics.com - Huckabee ends presidential run, (http://politicalticker.blogs.cnn.com/2008/03/04/huckabee-ends-presidential-run/).

6) CNN Politics.com - Hunter exits presidential race, (http://politicalticker.blogs.cnn.com/2008/01/19/hunter-exits-presidential-race/). 7) Česká národní banka – Kurzy devizového trhu (ke dni 29.4.2009), (http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/denni_kurz.jsp). 8) ČT 24 – Monroeova doktrína, (http://www.ct24.cz/textove-prepisy/45618-spolecnost-narodu-nepodareny-pokus/). 9) ČT 24 – Barack Obama: Černošská naděje na změnu s podivným jménem, (http://www.ct24.cz/volby-v-usa/profily-kandidatu-na-prezidenta/28741-barack-obamacernosska-nadeje-na-zmenu-s-podivnym-jmenem/).

51

10) ČT 24 – Letošní prezidentské volby v USA mají jistá už dvě historická "nej", (http://www.ct24.cz/volby-v-usa/profily-kandidatu-na-prezidenta/34497-letosni-prezidentskevolby-v-usa-maji-jista-uz-dve-historicka-nej/). 11) Federal Election Commission – Presidential Campaign Finance, (http://www.fec.gov/DisclosureSearch/mapApp.do). 12) Federal Election Commission – The FEC and the Federal Campaign Finance Law, (http://www.fec.gov/pages/brochures/fecfeca.shtml). 13) Gallup – Candidate Support by Race, (http://www.gallup.com/poll/108040/Candidate-Support-Race.aspx). 14) Grammy.com – Grammy Award Winners, (http://www.grammy.com/grammy_awards/Winners/). 15) Infoplease – Members of the U.S. Senate, 111th Congress, (http://www.infoplease.com/us/government/midterm-elections-senate.html). 16) MSNBC – Democrat Edwards exits presidential race, (http://www.msnbc.msn.com/id/22913001). 17) NBC – Giuliani to endorse McCain, (http://www.msnbc.msn.com/id/22903977/).

18) Newsnet5.com - Dennis Kucinich Dropping Out Of Presidential Race, (http://www.newsnet5.com/politics/15130404/detail.html). 19) Rasmussen Report – 2008 Presidential Election, (http://www.rasmussenreports.com/public_content/politics/election_20082/2008_presidential _election/).

52

20) San Francisco Chronicle – Richardson Drops Presidential Bid, (http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?f=/n/a/2008/01/09/politics/p161025S90.DTL&ts p=1). 21) Secretary of State – Democratic Ballot, (http://www.secstate.wa.gov/elections/2008/Democratic%20Ballot%20for%20Presidential%2 0Primary.pdf). 22) Secretary of State – Republican Ballot, (http://www.secstate.wa.gov/elections/2008/republican%20Ballot%20for%20Presidential%20 Primary.pdf). 23) The New York Times – Election results 2008, (http://elections.nytimes.com/2008/results/president/map.html). 24) The Suns – Undecided States of America, (http://www.thesun.co.uk/sol/homepage/news/the_real_american_idol/article1889793.ece). 25) The Washington Post – Campaign Events by State, (http://projects.washingtonpost.com/2008-presidential-candidates/tracker/states/). 26) The White House – president Barack Obama, (http://www.whitehouse.gov/administration/President_Obama/).

27) U. S. Census Bureau, (http://www.census.gov/popest/states/NST-ann-est.html).

28) U. S. Electoral College, (http://www.archives.gov/federal-register/electoral-college/).

29) U.S. Senator John McCain, Arizona, (http://mccain.senate.gov/public/index.cfm?FuseAction=AboutSenatorMcCain.Biography).

53

30) Velvyslanectví Spojených států amerických – president Barack Obama, (http://czech.prague.usembassy.gov/prezident_barack_obama.html). 31) Woolley, J. – Peters, G.: The American Presidency Project, (http://www.presidency.ucsb.edu). Všechny elektronické zdroje byly ověřeny ke dni 29.4.2009.

54

13. Přílohy Tabulka č. 2 – Základní údaje o státech USA Státy USA108

Značky

Rozloha

Počet obyvatel109

Alabama

AL

135 775 km²

4 627 851

Aljaška (Alaska)

AK

1 717 854 km²

686 293

Arizona

AZ

295 254 km²

6 500 180

Arkansas

AR

137 002 km²

2 855 390

Colorado

CO

269 837 km²

4 939 456

Connecticut

CT

14 356 km²

3 501 252

Delaware

DE

6 452 km²

873 092

Florida

FL

170 304 km²

18 328 340

Georgie (Georgia)

GA

154 077 km²

9 685 744

Hawajské ostrovy (Hawaii)

HI

28 337 km²

1 288 198

Idaho

ID

216 632 km²

1 523 816

Illinois

IL

140 998 km²

12 901 563

Indiana

IN

94 321 km²

6 376 792

Iowa

IA

145 743 km²

3 002 555

Jižní Dakota (South Dakota)

SD

199 905 km²

804 194

Jižní Karolína (South Carolina)

SC

82 931 km²

4 479 800

Kalifornie (California)

CA

410 000 km²

36 756 666

Kansas

KS

213 096 km²

2 802 134

Kentucky

KY

104 749 km²

4 269 245

Louisiana

LA

134 382 km²

4 410 796

Maine

ME

86 542 km²

1 316 456

Maryland

MD

32 160 km²

5 633 597

Massachussets

MA

32 160 km²

6 497 967

Michigan

MI

253 793 km²

10 003 422

Minnesota

MN

225 365 km²

5 220 393

Mississippi

MS

125 443 km²

2 938 618

108

U těch států, které mají český ekvivalent a jsou tedy přeloženy do českého jazyka, je v závorce uváděn také originální název. 109 Údaje jsou platné k 1. 7. 2008, čerpáno z U. S. Census Bureau (http://www.census.gov/popest/states/NSTann-est.html).

55

Missouri

MO

180 533 km²

5 911 605

Montana

MT

381 156 km²

967 440

Nebraska

NE

200 520 km²

1 783 432

Nevada

NV

286 367 km²

2 600 167

New Hampshire

NH

24 217 km²

1 315 809

New Jersey

NJ

22 608 km²

9 682 661

New York

NY

141 205 km²

19 490 297

Nové Mexiko (New Mexico)

NM

315 194 km²

1 984 356

Ohio

OH

116 096 km²

11 485 910

Oklahoma

OK

181 196 km²

364 261

Oregon

OR

255 026 km²

3 790 060

Pensylvánie (Pennsylvania)

PA

119 283 km²

12 448 279

Rhode Island

RI

3 144 km²

1 050 788

Severní Dakota (North Dakota)

ND

183 272 km²

641 481

Severní Karolína (North Carolina)

NC

139 509 km²

9 222 414

Tennessee

TN

109 247 km²

6 214 888

Texas

TX

695 622 km²

24 326 974

Utah

UT

219 887 km²

2 736 424

Vermont

VT

24 923 km²

621 270

Virginie (Virginia)

VA

110 785 km²

7 769 089

Washington

WA

184 827 km²

6 549 224

Wisconsin

WI

169 790 km²

5 627 967

Wyoming

WY

253 348 km²

532 668

Západní Virginie (West Virginia)

WV

62 809 km²

1 814 468

District of Columbia (D.C.)

DC

177,0 km²

591 833

9 631 214 km²

301 781 622

Celkem

56

Tabulka č. 3 – Základní údaje o státech USA – volební výsledky Státy USA

Počet volitelů110

Celkový počet

Výsledek

odevzdaných

Obamy

hlasů111

(%)112

Výsledek McCaina (%)

Alabama

9

2 099 819

38,7%

60,3%

Aljaška

3

326 197

37,9%

59,4%

Arizona

10

229 3475

45,1%

53,6%

Arkansas

6

1 086 617

38,9%

58,7%

Colorado

9

2 401 361

53,7%

44,7%

Connecticut

7

1 646 783

60,6%

38,2%

Delaware

3

412 412

61,9%

36,9%

Florida

27

8 390 744

51,0%

48,2%

Georgie

15

3 921 693

47,0%

52,2%

Hawajské ost.

4

453 568

71,8%

26,6%

Idaho

4

655 032

36,1%

61,5%

Illinois

21

5 513 635

61,9%

36,8%

Indiana

11

2 751 054

49,9%

48,9%

Iowa

7

1 530 386

53,7%

44,2%

Jižní Dakota

3

381 975

44,7%

53,2%

Jižní Karolína

8

1 920 969

44,9%

53,9%

55

13 464 495

61,0%

37,0%

Kansas

6

1 235 801

41,7%

56,6%

Kentucky

8

1 826 620

41,2%

57,4%

Louisiana

9

1 960 761

39,9%

58,6%

Maine

4

731 163

57,7%

40,4%

Maryland

10

2 622 549

61,9%

36,5%

Massachussets

12

3 080 985

61,8%

36,0%

Michigan

17

5 001 766

57,4%

41,0%

Minnesota

10

2 900 873

54,1%

43,8%

Mississippi

6

1 289 865

43,0%

56,2%

11

2 925 205

49,3%

49,4%

Kalifornie

Missouri

110

Údaje čerpány z portálu americké volební komise – U. S. Electoral College (http://www.archives.gov/federalregister/electoral-college/2004/allocation.html) – čísla jsou jednotlivým státům přiděleny podle sčítání lidu z roku 2000. 111 http://www.archives.gov/federal-register/electoral-college/2008/popular-vote.html. 112 Výsledky Obamy i McCaina čerpány z http://www.presidency.ucsb.edu/showelection.php?year=2008.

57

Montana

3

490 109

47,3%

49,5%

Nebraska

5

798 444

41,6%

156,5%

Nevada

5

961 581

55,1%

42,7%

New Hampshire

4

707 611

54,4%

44,7%

New Jersey

15

3 868 237

57,3%

41,7%

New York

31

7 590 551

62,8%

36,1%

5

830 158

56,9%

41,8%

20

5 697 927

51,5%

46,9%

Oklahoma

7

1 462 661

34,4%

65,6%

Oregon

7

1 814 251

56,7%

40,4%

Pensylvánie

21

5 992 384

54,3%

44,0%

Rhode Island

4

471 766

63,1%

35,2%

Severní Dakota

3

316 621

44,6%

53,3%

Severní Karolína

15

4 296 847

49,7%

49,4%

Tennessee

11

2 599 749

41,8%

56,9%

Texas

34

8 077 795

43,7%

55,5%

Utah

5

942 678

34,4%

62,6%

Vermont

3

325 046

67,5%

30,4%

Virginie

13

3 716 905

52,6%

46,3%

Washington

11

3 036 878

57,7%

40,5%

Wisconsin

10

2 976 356

56,2%

42,3%

Wyoming

3

253 137

32,4%

64,4%

Západní Virginie

5

713 451

42,6%

55,7%

District of Columbia

3

265 853

92,5%

6,5%

538

131 032 799

52,9%

45,5%

Nové Mexiko Ohio

CELKEM

58

Tabulka č. 4 – Rozdíl zisku podpory Obamy a McCaina (v %) Výsledek

Výsledek

Rozdíl

Obamy (%)113

McCaina (%)

podpory

Alabama

38,7%

60,3%

21,6%

McCain

Aljaška

37,9%

59,4%

21,5%

McCain

Arizona

45,1%

53,6%

8,5

McCain

Arkansas

38,9%

58,7%

19,8%

McCain

Colorado

53,7%

44,7%

9%

Obama

Connecticut

60,6%

38,2%

22,4%

Obama

Delaware

61,9%

36,9%

25%

Obama

Florida

51,0%

48,2%

2,8 %

Obama

Georgie

47,0%

52,2%

5,2%

McCain

Hawajské ost.

71,8%

26,6%

45,2%

Obama

Idaho

36,1%

61,5%

25,4%

McCain

Illinois

61,9%

36,8%

25,1%

Obama

Indiana

49,9%

48,9%

1%

Obama

Iowa

53,7%

44,2%

9,5%

Obama

Jižní Dakota

44,7%

53,2%

8,5%

McCain

Jižní Karolína

44,9%

53,9%

9%

McCain

Kalifornie

61,0%

37,0%

24%

Obama

Kansas

41,7%

56,6%

14,9%

McCain

Kentucky

41,2%

57,4%

16,2%

McCain

Louisiana

39,9%

58,6%

18,7%

McCain

Maine

57,7%

40,4%

17,3%

Obama

Maryland

61,9%

36,5%

25,4%

Obama

Massachussets

61,8%

36,0%

25,8%

Obama

Michigan

57,4%

41,0%

16,4%

Obama

Minnesota

54,1%

43,8%

10,3%

Obama

Mississippi

43,0%

56,2%

13,2%

McCain

Missouri

49,3%

49,4%

0,1%

McCain

Montana

47,3%

49,5%

2,2%

McCain

Nebraska

41,6%

156,5%

14,9%

McCain

Nevada

55,1%

42,7%

12,4%

Obama

Státy USA

113

Vítěz

Výsledky Obamy i McCaina čerpány z http://www.presidency.ucsb.edu/showelection.php?year=2008.

59

New Hampshire

54,4%

44,7%

9,7%

Obama

New Jersey

57,3%

41,7%

15,6%

Obama

New York

62,8%

36,1%

26,7%

Obama

Nové Mexiko

56,9%

41,8%

15,1%

Obama

Ohio

51,5%

46,9%

4,6%

Obama

Oklahoma

34,4%

65,6%

31,2%

McCain

Oregon

56,7%

40,4%

16,3%

Obama

Pensylvánie

54,3%

44,0%

10,3%

Obama

Rhode Island

63,1%

35,2%

27,9%

Obama

Severní Dakota

44,6%

53,3%

8,7%

McCain

Severní Karolína

49,7%

49,4%

0,3%

Obama

Tennessee

41,8%

56,9%

15,1%

McCain

Texas

43,7%

55,5%

11,8%

McCain

Utah

34,4%

62,6%

28,2%

McCain

Vermont

67,5%

30,4%

37,1%

Obama

Virginie

52,6%

46,3%

6,3%

Obama

Washington

57,7%

40,5%

17,2%

Obama

Wisconsin

56,2%

42,3%

13,9%

Obama

Wyoming

32,4%

64,4%

32%

McCain

Západní Virginie

42,6%

55,7%

13,1%

McCain

District of Columbia

92,5%

6,5%

86%

Obama

CELKEM

52,9%

45,7%

7,2%

Obama

60