Vodící pes jeho výchova a význam pro nevidomé

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Speciální pedagogiky

Vodící pes – jeho výchova a význam pro nevidomé Bakalářská práce

Brno 2009

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

PhDr. Petra Hamadová, Ph.D.

Michaela Fillová

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

…………………… podpis

Poděkování: Děkuji paní PhDr. Hamadové, Ph.D. za odborné vedení, konzultace a ochotu při zpracovávání bakalářské práce a manželům Dvořákovým za pomoc při realizaci rozhovorů a poskytnutí materiálů o vodících psech.

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1 OSOBA S TĚŽKÝM ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM ................................................. 6 1.1 DEFINICE, VYMEZENÍ POJMU, STUPNĚ ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ ...................................... 6 1.2 AKCEPTACE POSTIŽENÍ A SOCIALIZACE ............................................................................ 7 1.3 KOGNITIVNÍ A SOMATICKÝ VÝVOJ...................................................................................... 8 1.4 KVALITA ŽIVOTA ............................................................................................................... 10

2 PROSTOROVÁ ORIENTACE A SAMOSTATNÝ POHYB TĚŽCE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH ............................................................................................................ 12 2.1 POHYB ,,BEZ HOLE“ ......................................................................................................... 12 2.2 TECHNIKA DLOUHÉ HOLE ................................................................................................ 14 2.3 ORIENTAČNÍ ANALYTICKO - SYNTETICKÁ ČINNOST ........................................................ 16 2.4 HISTORIE VYUŽITÍ VODÍCÍCH PSŮ PRO USNADNĚNÍ PROSTOROVÉ ORIENTACE ............ 17

3 VYUŽITÍ PSŮ U ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH ................................................ 19 3.1 CANISTERAPEUTIČTÍ PSI ................................................................................................. 19 3.2 ASISTENČNÍ PSI ............................................................................................................... 21 3.3 SIGNÁLNÍ PSI .................................................................................................................... 22 3.4 VODÍCÍ PSI ........................................................................................................................ 24

4 VÝCVIK VODÍCÍCH PSŮ ....................................................................................... 26 4.1 LEGISLATIVA .................................................................................................................... 26 4.2 PŘEDVÝCHOVA ŠTĚNĚTE ................................................................................................ 28 4.3 VÝCVIK VODÍCÍCH PSŮ ..................................................................................................... 29 4.4 SOUŽITÍ TĚŽCE ZRAKOVĚ POSTIŽENÉHO JEDINCE S VODÍCÍM PSEM ............................. 30

5 VÝZNAM VODÍCÍHO PSA PRO NEVIDOMÉ ...................................................... 33 5.1 METODOLOGIE VÝZKUMU ................................................................................................ 33 5.2 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ VÝZKUMU ............................................................................. 34 5.3 ZÁVĚRY ŠETŘENÍ ............................................................................................................. 37

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 39 RESUMÉ........................................................................................................................ 40 SUMMARY ................................................................................................................... 40 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................ 41 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 46

Úvod „Kráčet s přítelem tmou je lepší než jít za světla, ale osamocen.“ Helen Keller

Můj zájem cvičit psy mě před dvěma roky přivedl do brněnské klubovny Vodící pes o.s., kde jsem se poprvé setkala s velice příjemnou paní Dvořákovou, která se stará o chod klubovny. Tehdy jsem si chtěla vzít do předvýchovy štěňátko a pomoci tak s výchovou budoucího vodícího psa. Tato forma pomoci nakonec z mé strany nevyšla a tak jsem se nabídla alespoň jako dobrovolnice. Dělám průvodce nevidomým na soutěžích a občas vypomáhám na pátečních setkáních v klubovně. Kontakt s vodícími psy a osobami se zrakovým postižením mě motivoval k bližšímu zkoumání jejich vzájemného života. Práce je členěna do pěti kapitol. V první kapitole vymezuji osobu se zrakovým postižením. Pozornost věnuji kvalitě života osob se zrakovým postižením, akceptaci postižení a socializaci. V kapitole o prostorové orientaci a samostatném pohybu osob s těžkým zrakovým postižením se snažím poskytnout informace o pohybu s holí a bez hole, a seznámit s novinkami, které se v této oblasti v současné době nabízí. V další kapitole pak blíže specifikuji výchovu, výcvik vodících psů a legislativu týkající se této oblasti. V následující kapitole rozděluji psí pomocníky dle druhu jejich pomoci. Nabízím výčet organizací, které se zabývají výcvikem canisterapeutických a asistenčních psů a popisuji jejich práci a uplatnění. Ve čtvrté kapitole se zaměřuji na přímou výchovu vodícího psa.

Nejprve vymezuji legislativu, která je spojena s výcvikem vodících psů a s jejich vlastněním a poté charakterizuji přímou výchovu a výcvik od štěněte po dospělého psa. Na závěr kapitoly vysvětluji způsob a podmínky předání psa nevidomému a jejich vzájemné soužití. V praktické části zkoumám význam vodícího psa pro nevidomého člověka. Formou rozhovorů zjišťuji pozitiva a negativa spojená s držením vodícího psa, jak vodící pes pomáhá při orientaci v prostoru, při socializaci a zda má vodící pes na svého držitele i terapeutické účinky.

5

1 OSOBA S TĚŽKÝM ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

1.1 Definice, vymezení pojmu, stupně zrakového postižení Ludíková (2004) definuje osobu se zrakovým postižením následovně: „Za zrakově postiženého jednice chápeme osobu, která trpí oční vadou či chorobou, kdy po optimální korekci má stále zrakové vnímání narušeno natolik, že mu činí problémy v běžném životě.“ Schnidler a Pešák1 dodávají, že kromě termínu zrakově postižený se užívá také označení osoba se zrakovým postižením, což je v dnešní době příznačnější. Jsou to lidé, kteří mají různé druhy a stupně snížených zrakových schopností. Někdy se také mluví o těžce zrakově postižených. Termín se užívá proto, aby se odlišily osoby, kterým nepostačí běžná brýlová korekce k plnému vidění, od osob, které s brýlemi bez obtíží zvládají běžné denní činnosti. Skupina osob těžce zrakově postižených by se mohla dále rozdělit na slabozraké a nevidomé. Při vyšetření u oftalmologa se zkoumá především zraková ostrost, která je vyjádřená tzv. vizem. Vizus se udává ve zlomku, kde první číslo představuje vzdálenost v metrech, ze které vyšetřovaný čte a druhé číslo představuje vzdálenost, ze které by tu samou velikost písmene přečetl zdravý člověk. (To například znamená, že vizus 6/6 je naprosto v pořádku.) Moravcová (2004) dělí stupně zdravotního postižení podle skupin zrakové ostrosti: 1. Slabozrakost lehká a střední 2. Slabozrakost těžká 3. Těžce slabý zrak 4. Praktická nevidomost 5. Úplná nevidomost obou očí

1

SCHNIDLER, R., PEŠÁK, M.: Kdo je zrakově postižený. [online]. c2002-2008. [cit. 4. listopadu 2008].

Dostupné z WWW: .

6

Podle mezinárodní klasifikace WHO se zrakové vady rozdělují dle rozsahu korekce a zrakové ostrosti do 5 následujících kategorií: Klasifikace zrakového postižení dle WHO2: 1. Střední slabozrakost 2. Silná slabozrakost 3. Těžce slabý zrak 4. Praktická nevidomost 5. Úplná nevidomost. Nevidomost je nejtěžší stupeň zrakového postižení. Užívá se také termínu slepota, který Květoňová-Švecová (1998) definuje jako ,,neschopnost jedince vnímat zrakem. I když je zachováno určité zrakové čití – světlocit.“

1.2 Akceptace postižení a socializace Akceptace vady znamená ve volném ,,překladu“ přijetí vady a smíření se s ní. Dle Čálka (Čálek, Cerha, Holubář, 1992) je akceptace vady ,,poznávací, citové a jednající osvojení všech životních možností a omezení, které tato vada zanechává. V případě zrakové vady, tj. těžké nebo úplné ztráty zraku, to znamená osvojení všech podstatných

zbývajících

životních

možností

a

jejich

způsobů

uskutečňování

při souběžném zohledňování všech životních omezení, která toto zdravotní postižení přináší.“ Opakem akceptace je nonakceptace vady, kdy zrakově postižený buď svou vadu popírá, nebo zveličuje její důsledky. V případě popírání vady se člověk chová, jako by vada neexistovala. Nevyužívá možnosti, které se mu nabízí a zároveň chce uskutečňovat činnosti, které nezvládne. Pokud zveličuje důsledky své vady, znamená to, že se chová nesamostatně, bezmocně a vyžaduje neustálou pomoc od svého okolí. Oba typy nonakceptace pak brání zrakově postiženému vidět a využívat reálné možnosti, které se mu nabízí (Čálek, Cerha, Holubář, 1992).

2

Mezinárodní klasifikace zrakového postižení dle WHO [online]. c 2002-2008 [cit. 10. ledna 2009]. Dostupné z WWW:

7

Jakým způsobem bude osoba se zrakovým postižením akceptovat svou vadu, hraje roli doba vzniku postižení a postoje okolí. Vrozená vada představuje obrovskou zátěž na psychiku dítěte. Postoje k postižení, které zaujmou rodiče dítěte, se odrážejí v celkové sebeakceptaci osoby s postižením. Získaná vada působí jako trauma, člověk si uvědomuje ztrátu určitých kompetencí a trvalost vady. Pozvolná ztráta zraku představuje psychickou zátěž na jedince s postižením, často se mohou objevit i deprese. Prostředí, ve kterém dítě roste, by mělo nejen uspokojovat základní potřeby, ale také by se mělo aktivně podílet na rozvoji jeho osobnosti, na vytváření sebevědomí, postojů, hodnot a vlastní identity (Vágnerová, 1995, sec.cit. Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007). Osobnost a její sebepojetí není ovlivněno jen působením rodiny, ale její celkovou socializací. Nováková (In Pipeková 2006) charakterizuje socializaci jako ,,…interaktivní proces, v němž jsou zahrnuti ostatní jedinci“. V socializačním vývoji definuje několik socializačních mezníků. Prvním je potvrzení zrakového handicapu rodiči a jejich následná změna postoje k dítěti. Reakce rodičů na postižení dítěte se různí. Mohou vadu svého dítěte akceptovat, mohou mít odmítavé reakce, ochranářský přístup, skrytě nebo otevřeně své dítě zavrhovat nebo si ho idealizovat. Dalším mezníkem je vstup do kolektivu, tedy zařazení do školy. V tomto období si dítě začíná uvědomovat svou odlišnost od ostatních dětí. Dalším velmi zátěžovým socializačním obdobím je přechod ze školy do zaměstnání. Různé reakce mohou v tomto období způsobit adolescentovi trauma, zvláště pokud se neshodují s jeho zkušenostmi a očekáváními (Vágnerová, 1996, sec.cit. Nováková in Pipeková, 2006).

1.3 Kognitivní a somatický vývoj Vzhledem k tomu, že člověk získává pomocí zraku 80 – 90 % informací o okolním světě, je zřejmé, že zrakové postižení zasahuje do celkového vývoje osobnosti. Co se týče vývoje zrakového vnímání osob s těžkým zrakovým postižením, je nutné zbytky zraku dostatečně stimulovat již od novorozeneckého období. V tomto věku se mluví o senzorické deprivaci, kdy dítě nemá v okolí dostatek atraktivních podnětů. 8

Proto je nutné dítěti nabízet osvětlené a kontrastní předměty v přiměřené vzdálenosti a v závislosti na míře poškození zraku (Vágnerová, 1995). Sluch hraje v životě těžce zrakově postižené osoby velice důležitou úlohu, proto mívají tyto osoby sluch velice dobře vytrénovaný. Schopnost správné lokalizace zvuku je velice důležitá při orientaci v prostoru (Požár, 2000, sec.cit. Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007). Pomocí hmatu nevidomý poznává okolní svět. Hmatové vnímání probíhá od částí k celku, což je psychicky náročné a vyžaduje koncentraci pozornosti, paměti a myšlení. Nováková (In Pipeková, 2006) dělí hmat na aktivní (haptika) a instrumentální (zprostředkovaný). Haptika znamená, že zrakově postižený aktivně ohmatává objekty

a dokáže tak vnímat dvojrozměrné i trojrozměrné objekty.

Instrumentální hmat je způsob hmatu, při kterém probíhá ohmatávání pomocí nějakého nástroje či nářadí (např. oťukávání trasy holí). U myšlení nevidomých můžeme dle Litvaka (1979, sec.cit. Čálek, Cerha, Holubář, 1992) pozorovat nedostatečnou náplň pojmů konkrétními obsahy. Z toho pak plyne formálnost soudů a úsudků. Nevidomý má problémy s vyčleňováním rodových znaků (např. sešit, tužka, kniha = číst a psát), se zobecňováním, smyslová a logická stránka odrazu skutečnosti se neprolínají. V řeči je poukazováno na formalismus, kdy nevidomý používá odposlouchané fráze, které mívají často zkreslený obsah nebo jsou dokonce bezobsažné. Také se setkáváme s výrazem verbalismus. Pojmy, slova jsou užívána formálně, jsou osvojená bez „podpory“ představ. Nevidomý zná například názvy barev, ale má potíže s jejich klasifikací. Při komunikaci s druhou osobou je nevidomý schopen dle modulace hlasu, jeho odstínu schopen vycítit i přetvářku. Převaha zrakového momentu v komunikaci zapřičiňuje, že vidící osobě často uniká hlasová přetvářka (Čálek, Cerha, Holubář, 1992). Pro těžce zrakově postižené má velký význam paměť, ta bývá vzhledem k dané životní situaci lépe rozvinuta než u vidících jedinců (Nováková in Pipeková, 2006).

9

Zrakový handicap se odráží v pohybovém vývoji už v kojeneckém věku, kdy dítě není dostatečně zrakově stimulováno ke zvedání hlavičky a otáčení se za zajímavým předmětem. Pokud dítě nevidí ani na předměty, které má v ruce je značně omezena i jeho manipulační činnost (Vágnerová, 1995). Děti s těžkou zrakovou vadou mívají často problémy s vytvářením představy o prostředí, ve kterém se nacházejí. Jsou také nejisté v orientaci v prostředí, to pak může vést k nedostatku sebevědomí při objevování svého okolního světa. Při pohybu se musí neustále soustředit, musí odhadovat svou polohu a překonávat překážky pod neustálou kontrolou vědomí. Pro samostatný život zrakově postižené osoby má velký význam nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu. Na jejím nácviku se podílejí rodiče pod vedením středisek rané péče, SPC v pokročilejším věku pak školení instruktoři prostorové orientace a samostatného pohybu (Hamadová, Květoňová, Nováková, 2007).

1.4 Kvalita života Kvalitou života, tedy vymezením, co kvalita života znamená, jakých oblastí se týká a jakými metodami se dá měřit, se v současné době zabývají snad všechny vědní obory, od filozofie, sociologie, psychologie, přes ekonomiku, medicínu, ekologii či pedagogiku. Jejich pohled na kvalitu života se velmi liší3. Společné však mají to, že pojem kvalita života by měl obsahovat údaje o fyzickém, psychickém a sociálním stavu člověka4. Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje kvalitu života následovně: „Kvalita života je to, jak člověk vnímá své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu ke svým cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům“ (1994, sec.cit. Svobodová in Šubrt, 2007).

3

MÜHLPACHR, P., VAĎUROVÁ, H. Problematika kvality života – vymezení, dimenze, měření [on-line]. 2005. [cit. 18. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . 4 SLOVÁČEK, L., SLOVÁČKOVÁ, B., JEBAVÝ, L., BLAŽEK, M., KAČEROVSKÝ, J.: Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů komplexního hodnocení léčby [on-line]. 2004. [cit. 19. dubna 2009]. Dostupné z WWW:

10

Vymětal5 vymezuje dvě hlediska přístupu ke konceptu kvality života. Jedná se o hledisko objektivní a subjektivní. Objektivní kvalitou života se rozumí materiální zabezpečení, sociální podmínky života, sociální status a fyzické zdraví. ,,Subjektivní kvalita života se týká jedincova vnímání svého postavení ve společnosti v kontextu jeho kultury a hodnotového systému.“ Výsledná spokojenost je tedy závislá na jeho osobních zájmech, očekáváních a cílech. Vedle subjektivní a objektivní dimenze používají dělení činitelů kvality života dle Jesenského na vnitřní a vnější. Mezi vnitřní činitele se řadí všechna hlediska, která ovlivňují rozvoj a integritu osobnosti handicapovaného. Jde o somatické a psychické vybavení ovlivněné onemocněním, poruchou, defektem, či defektivitami. Vnější činitele představují podmínky jejich existence. Jsou to ekologické, pracovní, společensko-kulturní, výchovně-vzdělávací, ekonomické a materiálně technické faktory. WHO rozeznává za účelem měření, bez ohledu na věk, pohlaví, etnikum nebo postižení, čtyři základní oblasti, které vystihují dimenze lidského života. Jedná se o fyzické zdraví a úroveň samosatnosti (např. mobilita, energie a únava, schopnost pracovat), psychické zdraví a duchovní stránku (např. sebehodnocení, sebepojetí, myšlení, paměť, víra), sociální vztahy (např. osobní vztahy, sexuální aktivita, sociální podpora) a prostředí (např. bezpečí, domácí prostředí, fyzikální prostředí – hluk, klima…). Kvalita života se pak dle těchto oblastí dá měřit pomocí dotazníků, rozhovorů a telefonních rozhovorů6. O kvalitě života osob se zrakovým postižením se zmiňuje Jesenský (1992): ,,Kvalita života a všestranný rozvoj osobnosti zrakově postižených je multifaktorovým a multidimenzionálním jevem.“ Týká se socializace, práce a všech vnějších a vnitřních podmínek utváření osobnosti. Těžce zrakově postižení dokážou vyjádřit své potřeby a určit jejich míru nejen ve vztahu ke svým možnostem, ale také k možnostem společnosti, která ho obklopuje. Aby se kvalita života zrakově postižených mohla vyrovnat kvalitě života intaktní populace, musí se vytvořit rovnocenné podmínky života.

5

Vymětal 2001, sec. cit. MÜHLPACHR, P., VAĎUROVÁ, H. Problematika kvality života – vymezení, dimenze, měření. [on-line]. 2005. [cit. 18. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . 6 MÜHLPACHR, P., VAĎUROVÁ, H. Problematika kvality života – vymezení, dimenze, měření. [on-line]. 2005. [cit. 18. dubna 2009]. Dostupné z WWW: .

11

2 PROSTOROVÁ ORIENTACE A SAMOSTATNÝ POHYB TĚŽCE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH

2.1 Pohyb ,,bez hole“ Wiener (1986) dělí základní oblasti prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených (dále jen POSP ZP) na prvky POSP, techniku dlouhé hole a na orientační analyticko-syntetickou činnost. Mezi prvky POSP řadí techniky pohybu bez hole a rozvíjení přirozených pohybově orientačních schopností, jako je odhad úhlů, vzdáleností, rozvoj sluchové orientace, vnímaní sklonu a zakřivení dráhy, chůzi po schodišti, omezování odchylek od přímého směru, rozvíjení ,,smyslu pro překážky“ či posilování stability osoby se zrakovým postižením. Základní techniky pohybu bez hole dělí na: chůzi s vidícím průvodcem, bezpečnostní držení (postoje) a kluznou techniku (trailing). Další specifickou technikou pohybu je chůze s vodícím psem. Zrakově postižený může mít při pohybu se psem jako doplněk i bílou hůl, závisí však na stupni zrakového postižení a na jeho schopnostech v POSP, zda ji potřebuje či ne. Chůzi s vidícím průvodcem popisuje Cerha7 následovně. Průvodce nabídne nevidomému svou pomoc lehkým dotykem nebo oslovením. Nijak ho netahá, ale pouze nabídne svou paži. Nevidomý se svého průvodce chytne v místě nad loktem, popřípadě se dotýká svou dlaní spodní hrany jeho předloktí. Průvodce kráčí přibližně o půl kroku před osobou se zrakovým postižením, vždy po té straně nevidomého, která je méně bezpečná (výkopy na chodníku, silniční provoz apod.). Průvodce s nevidomým neztrácí kontakt. Jde o spojení prostřednictvím hmatu držení se nabídnuté paže nad loktem, ale též o kontakt slovní. Průvodce vždy podává nevidomému informace o okolním prostředí. ,,Přichází-li průvodce s nevidomým ke dveřím, snaží se již předem, aby nevidomý kráčel po té straně, na které se u dveří nacházejí závěsy (panty). Průvodce volnou rukou otevírá dveře, kliku pak vezme do ruky, za kterou se jej drží nevidomý. Nevidomý svou

7

CERHA, J.: Rady průvodcům nevidomých [on-line]. c2005-2007 [cit. 19. dubna 2009]. Dostupné z WWW:

12

volnou rukou sklouzne po průvodcově ruce, za níž se drží. Snadno nalezne kliku a sám poté zavírá.“ Při nastupování nebo vystupování do hromadných dopravních prostředků, stejně tak jako na pohyblivých schodech, chodí průvodce jako vždy mírně vpředu. Při sedání si na sedadlo dopravního prostředku přichází průvodce s nevidomým k sedadlu zezadu. Na opěradlo položí svou ruku, za kterou se jej drží nevidomý. Ten pak sjede rukou k určenému cíli. Stejným způsobem může vyhledat židli i stůl. Při nasedání do osobního automobilu nevidomému ukážeme kliku u dveří, případně, jsou-li otevřeny, hranu střechy vozidla8. Bezpečnostní postoje Wiener (1986) rozděluje na dolní a horní. Dolní držení se užívá k ochraně před překážkami umístěnými ve výši pasu nebo k jejich zjištění. Provádí se tak, že se paže spustí a ohne před stehno druhé nohy. Horní držení se užívá k ochraně obličeje a hlavy. Paže je ve výši ramen, loket je ohnutý ve výšce hlavy a dlaň je obrácena směrem vpřed. Horní bezpečnostní držení se používá také při shýbání nebo hledání spadlých předmětů. Trailing se užívá zejména při pohybu v místnostech nebo budovách, které osoba s postižením zná. Postižený jedinec se pohybuje rovnoběžně se stěnou, drží ruku ve výši pasu mírně předsunutou vpřed a nehty lehce ohnutých prstů mu kloužou po stěně. Dokáže tak najít dveře, či jiné důležité orientační znaky nebo body. Své poznatky o chůzi s vodícím psem popisuje Šusta, držitel vodícího psa, na svých webových stránkách9. Dle jeho názoru by měl vodící pes chodit po levé straně, ať už se jedná o chodník či silnici. Je to pro něho jednodušší, protože se může držet ,,vodících linií“, jako je například obruba chodníku a zároveň netlačí svého majitele na zeď budovy. Tímto způsobem však porušuje pravidlo chůze po pravé straně chodníku, které běžně dodržuje každý člověk.

8

Více na WWW: ŠUSTA, P.: Jak to chodí… [on-line]. [cit. 19. dubna 2009]. . 9

13

Dostupné

z WWW:

2.2 Technika dlouhé hole Pojmem technika dlouhé hole označuje Wiener (1986) ,,cílevědomé a poučené užívání bílé hole přesně stanoveného poměru její délky k postavě; takové užívání bílé hole, které poskytuje zrakově postiženému plnou bezpečnost i subjektivní jistotu při dodržení základních fyziologických a estetických pravidel pohybu.“ Hlavním prostředkem, který slouží k získávání hmatových informací v oblasti POSP ZP je bílá hůl. Ta zprostředkovává těžce zrakově postižené osobě kontakt s trasou, po které se pohybuje. Často se u nás setkáváme s pojmem ,,slepecká hůl“. Toto označení však zahrnuje použití hole pouze pro nevidomé. Měli bychom proto užívat označení ,,Bílá hůl“, které zahrnuje všechny uživatele těchto holí, a to osoby s těžkým zrakovým postižením10. Svárovský na webových stránkách své firmy pro výrobu holí dělí funkce bílé hole11 na: a) funkce signalizační – tuto funkci splňují všechny hole, svou bílou barvou nám naznačují, že její držitel je těžce zrakově postižený b) funkce ochranná – hůl včas upozorní svého držitele na překážku a ochrání před případným střetem c) funkce orientační - hůl je prodloužením ruky, to znamená, že umožňuje vyhledávat orientační body a jiná důležitá místa na trase, rozpoznávat strukturu povrchu, udržovat kontakt s vodící linií d) funkce opěrná – hůl má sloužit jako opora pro osoby s pohybovým handicapem Wiener (1986) rozděluje hlavní funkce slepecké hole na: a) funkce ochranná, bezpečnostní b) funkce orientační c) funkce informativní a označující

10

SVÁROVSKÝ, M. Bílá hůl. [online]. [cit.14. února 2009]. Dostupné z WWW: . 11 SVÁROVSKÝ, M. Rozdělení bílých holí. [online]. 14. února 2009]. Dostupné z WWW: .

14

Podle hlavních funkcí, které má hůl plnit, se rozdělují hole do tří skupin: 1. hůl signalizační - plní hlavně funkci signalizační popřípadě ochrannou, jen občas se použije k orientaci, vyrábí se v kratších délkách, má subtilnější dolní koncovku, která nebývá v kontaktu se zemí (nebo jenom zřídka), i úspornější rukojeť, používá se k označení slabozrakých osob (v dopravě apod.), při chůzi s průvodcem, s vodícím psem nebo při pohybu v interiéru 2. hůl orientační – slouží přímo k prostorové orientaci a samostatnému pohybu, jedná se o dlouhou hůl, její konec je v přímém styku se zemí, plní nejen funkci signalizační, ale především orientační a ochrannou 3. hůl opěrná - svou konstrukcí odpovídá funkci, kterou má plnit, tj. funkci opěrnou, přičemž díky bílé barvě, kterou je opatřena, plní též funkci signalizační12 Mezi základní techniky užití dlouhé hole patří základní postoj, kluzná technika, kyvadlová technika a technika diagonální. U základního postoje je tělo vzpřímeno, ruka držící hůl je ve výši pasu, hůl směřuje šikmo vpřed pod úhlem asi 30° - 40°, její dolní konec se dotýká podložky. Kluzná technika se užívá u začátečníků při výuce techniky dlouhé hole, později k upřesnění povrchové struktury terénu nebo na nebezpečných místech (např. prostor nad schodišti). Spodní konec hole opisuje před tělem mírný oblouk zhruba v šíři ramen klouzavým pohybem po podložce. Důležité je dodržovat základní rytmus pohybu. Nejčastější způsob užití hole je kyvadlová technika, kdy se spodní konec hole při chůzi pohybuje do stran nízkým obloukem nad zemí. Nutné je holí prozkoumat terén dříve, než zahájíme chůzi a klást důraz na to, aby se hůl vždy v krajních bodech dotkla země, abychom zaregistrovali např. případné prohlubně. Diagonální technika se užívá převážně ve známých budovách a na schodištích (Wiener, 1986).

12

SVÁROVSKÝ, M. Rozdělení bílých holí. [online]. 14. února 2009]. Dostupné z WWW: .

15

2.3 Orientační analyticko - syntetická činnost Wiener (1986) tento pojem definuje jako ,,využívání informací všeho druhu, získaných všemi dostupnými prostředky a způsoby, při aplikaci základních technik pohybu v procesu prostorové orientace a samostatného pohybu zrakově postižených.“ Jde tedy o využívání různých plánků, map, modelů, popisů trasy písemných či ústních, využití techniky dlouhé hole a také zbylých smyslů. Prostor se pro těžce zrakově postiženého dělí na různé body, linie a znaky, podle kterých se pak orientuje. Body a linie jsou vlastně průmětem horizontálních a vertikálních linií. Pod pojmem orientační bod chápeme určité místo, které je neměnné a rychle a dobře rozeznatelné, jako například rohy domků. Orientační znaky jsou různé tepelné, sluchové, čichové, hmatové, horizontální a vertikální vjemy (např. stoupání a klesání silnice), které nám dokreslují správné představy o místě, kde se zrovna nacházíme (Wiener, 1986). Mezi kompenzačními pomůckami, které se objevují na současném trhu pro usnadnění POSP a na které stát přispívá, můžeme také najít GPS navigaci. Dá se pořídit samostatně nebo také jako součást jiného zařízení, například mobilního telefonu nebo elektronického zápisníku. GPS navigace udává zrakově postiženému jeho polohu a navádí podle předem nastavené trasy kudy jít13. V USA se GPS navigace často používá v kombinaci s vodícím psem14. Zrakově postižený může telefonicky zkontaktovat i Navigační centrum SONS ČR, kde díky GPS navigaci vědí přesnou polohu uživatele a operátoři mohou poradit s orientačními body, poskytnou informace, kde je nejbližší přechod nebo mohou sledovat, zda se uživatel nevychýlil z trasy a případně mu pomoci vrátit se na původní trasu. Navigační centrum SONS ČR sídlí v Praze od roku 2007. Jde u nás o novou formu pomoci v oblasti prostorové orientace zrakově postižených. Centrum má ve své nabídce služeb bezplatnou telefonickou linku, kde se na počkání může uživatel dozvědět informace týkající se například cestování, kterým spojem jet, jaký spoj je nejvhodnější. 13

Tmavomodrý festival 2OO5 – výstava pomůcek [online]. c2002 - 2008. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: . 14 The Guide Dog Foundation Offers Trekker Training [online]. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: .

16

Mohou také zjistit kontakty, telefonní čísla na různé instituce, kam se uživatelé potřebují dostat. Další službou je příprava trasy. Plán obsahuje informace, jak se například dostat na zastávku dopravy, čím jet a jak pokračovat po vystoupení z dopravního prostředku dále na určené místo. Poskytne tak uživateli představu o prostředí a základních orientačních bodech. Služba je určena především pro ty, kteří se dovedou sami bezpečně pohybovat s holí nebo vodícím psem. Informace bývají zpracovány většinou do následujícího dne15.

2.4 Historie využití vodících psů pro usnadnění prostorové orientace Podle obrázků a kreseb, které se dochovaly je patrné, že se pes uplatňoval nejen jako společník, ale i jako průvodce nevidomých již v dávných dobách. Za nejstarší zachovanou kresbu, kde pes doprovází nevidomého, se považuje obrázek z Číny z 13. století. První písemné záznamy, které se zabývají výcvikem vodících psů pro nevidomé, pocházejí z Vídně z 18. století. Kněz Johann Wilhelm Klein popsal své poznatky a zkušenosti v knize Učebnice pro výuku nevidomých. Obrovský přelom výcviku vodících psů byl zaznamenán v době 1. světové války, kdy se z fronty vracelo mnoho osleplých vojáků. K výcviku vodících psů se využívalo především vojenských psích veteránů, kterých byl zejména po válce nadbytek (Jasenovcová, 2007). První výcvikové centrum vodících psů pro nevidomé vzniklo ve 20. století v německé Postupimi pod vedením Američanky Dorothy Harrison Eustisové. Po návratu do Spojených států založila v roce 1927 první školu pro výcvik The seeing eye, která dodnes existuje a je nejstarší školou pro výcvik vodících psů na světě. Zájem o čtyřnohé pomocníky se neustále zvyšoval a začal pronikat i do dalších zemí. Po celém světě tak začala vznikat výcviková střediska. V roce 1989 byla ve Velké Británii založena Mezinárodní federace vodících psů (The International Guide Dog Faderation), která má přesně stanovené standardy v chovu, výcviku i předávání psů 15

Navigační centrum SONS ČR [online]. c2002 - 2009. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: .

17

a péči o zrakově postiženého klienta. Členské školy musí tyto standardy přijmout a podřídit se pravidelné kontrole jejich dodržování16. U nás se jako první výcvikem vodících psů zabývali pánové Fišer, Ambruster, Skuhrovský a Dvořák v 60. letech 20. Století. V roce 1978 byl oficiálně výcvik vodících psů zařazen mezi různé druhy ,,výroby kompenzačních pomůcek“ pod výrobní podnik Meta Praha. V roce 1985 byl založen Klub držitelů vodících psů, který sdružuje nevidomé majitele a uživatele vodících psů. V roce 1989 došlo k velkému rozvoji a možnostem ve výcviku vodících psů. Pád komunistického režimu otevřel možnosti v komunikaci se zahraničím a tím se zlepšilo i získávání informací. Tentýž rok byla založena Mezinárodní federace vodících psů ve Velké Británii a pražské Středisko výcviku vodících psů – SONS ČR získalo ihned přidružené členství. Od roku 1997 je jejím plnohodnotným členem. V posledních deseti letech vzniklo několik dalších center cvičících vodící psy, mezi které patří i brněnská Škola pro výcvik vodících psů (Jasenovcová, 2007).

16

Z historie výcviku vodících psů ve světě [online]. [cit. 12. ledna 2009]. c2006. Dostupné z WWW: .

18

3 VYUŽITÍ PSŮ U ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH

3.1 Canisterapeutičtí psi Název canisterapie (dále CT) se užívá jako ,,označení terapie, která užívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Jinak můžeme CT definovat jako zvířecí aktivitu a zvířecí asistenční léčbu prováděnou s jedním konkrétním živočišným druhem.“ CT se uplatňuje zejména jako podpůrná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací, kdy jiné metody selhávají nebo je nelze použít. Působení na fyzické zdraví je u CT druhotné a zahrnuje spíše složku motivace k rehabilitaci a povzbuzení imunity prostřednictvím psychiky. Klade se důraz hlavně na řešení problémů psychologických, citových a sociálně – integračních17. Canisterapie se užívá zejména u tělesně postižených (nejčastěji u DMO, LMD, svalové dystrofie, epilepsie), u mentálně postižených, u klientů v rehabilitaci a jinak nemocných. Může se také využít u autistů, kdy pes plní funkci prostředníka mezi jejich světem a okolím. CT se využívá u široké věkové škály klientely, v nejrůznějších prostředích (sociální, vzdělávací a zdravotnická zařízení, může být i v rodině klienta). Klienty mohou být také lidé celkově zdraví, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci. V těchto případech se canisterapie využívá především k odbourání stresu18. Canisterapie má využití také u těžce zrakově postižených, kteří vlastní vodícího psa. ,,Pejsek varuje před překážkami či nebezpečím a tím dodává pocit bezpečí v davu. Je to kamarád a společník, který snižuje strach a stres z neznámého prostředí.“19

17

Přednáška o canisterapii – v PL HB [online]. c2005. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 18 Léčebné účinky canisterapie [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 19 Co je to canisterapie [on-line]. [cit. 15. ledna 2009]. Dostupné z WWW: .

19

Metody canisterapie • Animal Assisted Activites (AAA) – aktivity za pomoci psů Tento druh terapie je veden speciálně vyškoleným odborníkem nebo dobrovolníkem za účasti speciálně vybraných zvířat. Pomocí přirozeného kontaktu člověka a psa se zaměřujeme na zlepšení kvality života klienta. • Animal Assisted Therapy (AAT) – terapie za pomoci psů Jedná se o cílenou intervenci, kdy je zvíře nedílnou součástí terapeutického procesu. Musí být vedena zdravotnickým personálem se speciálními odbornými znalostmi. • Animal Assisted Education (AAE) – vzdělávání za pomoci psů AAE provozují pedagogové ve školách a vzdělávacích zařízeních a to buď na úrovni obecně osvětové (např. besedy s žáky) nebo cíleně jako prostředek při vzdělávání žáků se zdravotním postižením nebo s poruchami učení20,21. CT rozvíjí hrubou a jemnou motoriku, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvíjí orientaci v prostoru a čase, pomáhá při nácviku koncentrace a paměti, rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou, působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci. Na druhou stranu ale tam, kde je to třeba, psi podněcují ke hře a k pohybu, zároveň mají velký vliv na psychiku a přispívají k duševní rovnováze a motivaci22. U canisterapie je důležitý také výběr vhodného psa. Nezáleží na tom, jestli je pes s PP, jakého je vzrůstu, rasy či pohlaví, rozhodujícím faktorem jsou jeho povahové vlastnosti. Pes by měl být klidný, vyrovnaný, ochotný spolupracovat a hlavně musí úspěšně složit canisterapeutické zkoušky23. Co se týče osob, které mohou canisterapii vykonávat, rozdělují je Pomocné tlapky, o.p.s. dle jejich pravomocí následovně:

20

Přednáška o canisterapii – v PL HB [online]. c2005. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z . 21 Slovníček canisterapie [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z . 22 Léčebné účinky canisterapie [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z . 23 Předpoklady psa u canisterapeutických zkoušek [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z .

20

WWW: WWW: WWW: WWW:

•

Canisasistent – proškolený laik (15 hodin teorie, 20 hodin praxe) Laik může samostatně provádět pouze metodu AAA (například přednášky ve školách, nebo v domově důchodců u soběstačných klientů), ostatní metody provádí pouze pod dozorem a ve spolupráci s osobou pečující o klienta.

•

Canisasistent – profesionál (15 hodin teorie, 20 hodin praxe) Profesionály jsou

odborníci

vzdělaní

v sociálních,

zdravotnických

nebo pedagogických oborech a mohou samostatně provádět všechny metody canisterapie. •

Canisterapeut (220 hodin teorie, 40 hodin praxe) Člověk, který splnil všechny podmínky stupně canisasistent.

•

Mentor Canisterapeut či canisasistent s dlouhodobou praxí, který zaučuje nováčky24.

Organizace, které se zabývají canisterapií, jsou například Helppes o.s.. Pomocné tlapky o.p.s., Hafík o.s. nebo Canisterapeutické sdružení Jižní Morava.

3.2 Asistenční psi Pojem asistenční pes se používá buď jako název pro psa, který pomáhá všem zdravotně postiženým nebo pro psa, jehož úkolem je pomáhat tělesně postiženým (obvykle vozíčkářům). Asistenční psi se dělí podle typu pomoci na psy vodící pro nevidomé, asistenční psy pro tělesně postižené, balanční psy, šikovné společníky, signální psy pro neslyšící, signální psy pro "alergiky", signální psy pro osoby se záchvatovými onemocněními, vodící psy pro pacienty se ztrátami paměti a psy, kteří poskytují emocionální podporu25. Protože se setkáváme i s přidruženými postiženími, musí být každý pes svému klientovi ,,šitý na míru“.

24

Kvalifikace a pravomoce v canisterapii [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 25 Asistenční psi [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: .

21

Pod pojmem asistenční pes si každý představí především psa, který pomáhá tělesně postižené osobě, proto se v této podkapitole budu věnovat asistenčním psům právě pro tyto osoby. Nemusí se jednat jen o osobu, která je na vozíčku, ale můžeme pomoci asistenčním psem také člověku, který má potíže s rovnováhou. K tomu nám slouží balanční pes. Dalším typem asistenčního psa pro tělesně postiženého je šikovný společník. Šikovní společníci jsou umísťováni do domácností s velmi těžce postiženými klienty, kteří by sami nemohli dávat psům povely. Pes umí např. otevřít dveře mamince, která nese postižené dítě v náručí26. Správně vycvičený pes zvládne spoustu pro život velmi potřebných úkonů, které tělesně postižený sám nedokáže. Patří mezi ně například rozsvěcení a zhasínání světel, přinesení určeného předmětu a předání správným způsobem, sundávání ponožek či rukavic, svetru, bundy nebo i kalhot, otevírání a zavírání dveří všech typů, podávání spadlých předmětů, zvednutí poklesnuté hlavy, nošení batůžku s drobnostmi, pomoc při manipulaci s invalidním vozíkem, pomoc při nakupování, otvírání pračky, vytahování prádla z pračky, podávání kolíčků a mnoho dalšího27. Pro výcvik asistenčních psů pro tělesně postižené jsou velice oblíbené všechny druhy retrieverů a většina cvičitelských organizací dává přednost psům s průkazem původu. Mezi nejznámější organizace zabývající se výcvikem asistenčních psů patří například Pes pomůže, Pomocné tlapky o.p.s. nebo Helppes o.s..

3.3 Signální psi Signální pes je speciálně vybraný a vyškolený na pomoc lidem, kteří jsou především neslyšící nebo těžce sluchově postižení. Jsou vycvičeni, aby upozornili majitele na důležité zvuky, jako zvonek u dveří, kouřové hlásiče, zvonění telefonů nebo budíky. Psi mohou pracovat také mimo domov, upozorňovat na takové zvuky, jako jsou například sirény, vysokozdvižné vozíky, také upozornění na osobu, která volá na držitele psa. 26

Asistenční psi [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 27 Psi pro tělesně postižené – psi (nejen) pro vozíčkáře [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: .

22

Signálním psem se může stát jakýkoliv pes, nezáleží příliš na věku ani na průkazu původu. Většinou se však berou psi z útulků, kříženci, menšího vzrůstu, kteří mohou svého držitele lépe upozornit fyzickým kontaktem, než plemena většího vzrůstu. Budoucí signální psi jsou řádně testováni na temperament, reakci na zvuk a ochotu pracovat. Po absolvování úvodních testů jsou vyškoleni v základech poslušnosti, vystaveni životním situacím, kterým budou čelit na veřejnosti, jako jsou výtahy, nákupní vozíky a různé typy lidí. Teprve po tomto období ve společnosti jsou školeni ve zvukové signalizaci. Přímý výcvik může trvat od 3 měsíců až do jednoho roku, podle potřeb klienta. Ve výcviku se snaží psa naučit rozpoznat konkrétní zvuk a poté fyzicky varovat, nebo svého držitele vést přímo ke zdroji. Mohou být také naučeni vést od zvuku, například v případě požární signalizace. Nejen pes musí být proškolen, ale také i jeho držitel, který se musí naučit, na co a jak pes reaguje28. Signální psi však nemusí být pouze pro osoby sluchově postižené. V dnešní době se setkáváme také se signálními psy ,,detektory chemikálií“, kteří jsou určeni pro osoby s extrémní přecitlivělostí na chemikálie v ovzduší. Pes má mnohem citlivější čich a tak dokáže cítit chemikálii (např. parfémy, laky,…), na kterou je jeho majitel alergický. Pes pak majitele od takového místa odvede. Existují také signální psi pro postižené trpící častými záchvaty. Takový pes dokáže rozpoznat přicházející záchvat, nebo je naučený přivolat pomoc z okolí. V zahraničí se začal požívat tzv. psí telefon, na kterém pes dokáže přivolat záchrannou službu nebo člena rodiny29. Jedinou organizací, která se u nás zabývá výcvikem signálních psů je občanské sdružení Helppes. Informace a literatura o výcviku a využití těchto psů je u nás dle mého názoru velice nedostačující.

28

Hearing dog [online]. [cit. 4. února 2009]. . 29 Signální psi [online]. [cit. 12. prosince 2008]. .

23

Dostupné

z

WWW:

Dostupné

z

WWW:

3.4 Vodící psi Vodící pes patří mezi asistenční psy a je vycvičen především pro osoby s těžkým poškozením zraku, kterým pomáhá při prostorové orientaci a samostatném pohybu. Pes by měl zvládnout bezpečně dopravit svého pána na místo, kam se potřebuje dostat. Měl by zvládat všechny nástrahy velkého města – hluk, dopravu, eskalátory a spoustu dalších věcí spojených se všedním životem člověka30. Plemena (příloha A), která se u nás používají k výcviku, jsou především retrieveři – zlatý retriever, labradorský retriever, kříženci těchto dvou plemen z 1. generace, flat couted retriever. Dále se používají plemena jako německý ovčák, border kolie, belgický ovčák nebo také labradoodle (či goldendoodle), což je kříženec labradorského (či zlatého) retrievera a velkého pudla. Toto plemeno je velice vhodné pro alergiky (Jasenovcová, 2008b). Pešák v rozhovoru pro časopis Pes přítel člověka (2005) uvádí, že německých ovčáků se v dnešní době už příliš neužívá z toho důvodu, že jejich chov už je zaměřen jiným směrem a těžko by se našlo perspektivní štěně. Také border kolie nevidí jako příliš vhodné plemeno vzhledem k jejich výraznému temperamentu, který se dá jen stěží regulovat. Štěňátka se pečlivě vybírají od prověřených chovatelů už ve věku 7 – 8 týdnů, zkoumá se jejich povaha a po splnění požadavků se štěňátka umisťují do rukou dobrovolníků, kteří se o štěňátko starají do 1 roku štěněte. Této fázi se říká předvýchova štěněte. ,,Předvychovatelé“ se snaží, aby ze štěněte vyrostl společenský, tolerantní a ukázněný pes. Další fáze, která následuje, je samotný výcvik vodícího pejska probíhající přímo u organizací, které se zabývají výcvikem vodících psů. Pes absolvuje speciální výcvik, který trvá kolem 7 měsíců. Po závěrečných testech, kdy musí splňovat přísná kritéria zdraví, povahy, cvičitelnosti a spolehlivosti, je pes předán svému majiteli. I budoucí majitel musí být proškolen a poučen o všem, co bude pro život se svým novým pomocníkem potřebovat (Středisko pro výcvik vodících psů, 2007). Výcvikem vodících psů se u nás zabývají organizace ELVA o.s., Integrace o.s., Helppes o.s., HEPA, Pomocné tlapky o.p.s., Pes pomůže o.s., Pes pro tebe o.s., 30

Činnost Střediska výcviku vodících psů [online]. [cit. 12. února 2009]. Dostupné z WWW: .

24

Středisko výcviku vodicích psů, Škola pro výcvik vodicích psů31. Poslední dvě školy jsou součástí Mezinárodní federace vodících psů (IGDF). Helppes a Pes pro tebe je součástí ADEu (Assistance Dogs Europe)32. Existují také vodící psi pro pacienty se ztrátami paměti. Takovýto pes má na starosti bezpečně dopravit svého pána domů v případě, že není schopný se sám zorientovat. Proto musí být pes dobře vycvičen v orientaci v okolí bydliště33.

31

Cvičitelské subjekty vodících psů [online]. c2006. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: . 32

Přehled služeb dodavatelů VP [online]. c2006. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: . 33 Asistenční psi [online]. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: .

25

4 VÝCVIK VODÍCÍCH PSŮ

4.1 Legislativa Legislativa, která by se týkala přímo výcviku vodících psů a ukládala něco organizacím, které se výcvikem zabývají (dále poskytovatel služby), je teprve v přípravné fázi a na její vydání se čeká. V současnosti je poskytovatel služby povinen v průběhu celého tréninkového a výchovného procesu asistenčního psa dodržovat a plně respektovat znění Zákona č. 77/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů v platném znění. Poskytovatel je povinen poskytovat své služby v souladu se Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, Zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů34. K informacím pro získání vodícího psa se vyjadřuje vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. Nárok na jeho získání mají občané ČR, kteří jsou držiteli průkazu mimořádných výhod 3. stupně (ZTP/P). Paragraf 33 o jednorázových příspěvcích na opatření zvláštních pomůcek popisuje v odstavci 9, že lze nevidomému uhradit výdaje spojené s výcvikem a předáním psa až do výše obvyklých nákladů. Cena předávaného vodícího psa se v současné době pohybuje okolo 200 000 Kč. Dle §46 může obecní úřad poskytnout úplně nebo prakticky nevidomému příspěvek na krmivo pro vodícího psa až ve výši 800 Kč na každý měsíc35,36. Zákon 229/2003 Sb. kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb. O místních poplatcích (§2, odstavec 2) zprošťuje od poplatků ze psů osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, kterým byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod

34

DAUŠOVÁ, Z.: Metodika praktického využívání asistenčních (včetně vodících) a canisterapeutických psů : závěrečná práce. 2007. [cit. 19. dubna 2009] Dostupné z WWW: . 35 Vyhláška MPSV ČR, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, č. 182/1991 Sb. [online]. [cit. 5. března 2009]. Dostupné z WWW: . 36 Jak o psa požádat [on-line]. [cit. 4. března 2009]. Dostupné z WWW: .

26

podle zvláštního právního předpisu a osoby provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob37. Do jakých prostorů má nevidomý s vodícím psem přístup? Dle vyhlášky 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných (§ 49, písmeno h) může vodící pes doprovázející nevidomou osobu a pes speciálně vycvičený pro doprovod osoby s těžkým zdravotním postižením vstupovat do konzumační části provozovny. To znamená, že by takovýto pes měl mít přístup do všech restaurací a podobných zařízení. Podle této vyhlášky (§51, písmeno f) také platí, že vodící pes může do kadeřnictví, holičství, do provozoven pedikúry, manikúry, kosmetiky, masérství, regeneračních a rekondičních služeb i solárií38. Vodící pes má také vstup do prodejních prostorů obchodů, povoluje to vyhláška č. 347/2002 Sb. o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin (§10, odstavec 5)39. V současné době se projednává návrh zákona O zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), který by měl povolit (§29, odstavec 2) přítomnost vodícího psa u sebe ve zdravotnickém zařízení. Znamená to, že by měl mít pes vstup do ordinace a pokud je pacient schopen se o psa postarat, je možnost i pobytu psa s pacientem v nemocnici40. Držitelé vodících psů se nemusí bát ani cestovat vlakem či autobusem. Vyhláška č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu (§23, odstavec 5) nařizuje, že vodícího psa, který doprovází nevidomou osobu, jakož i služebního psa, nelze z přepravy vyloučit ani jeho přepravu odmítnout41.

37

Zákon 229/2003 Sb. kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb. O místních poplatcích [online]. [cit. 5. března 2009]. Dostupné z WWW: . 38 Vyhláška MZ ČR O hygienických požadavcích na stravovací …, č. 137/2004 Sb. [online]. [cit. 5. března 2009]. Dostupné z WWW: . 39 Vyhláška MZ ČR O hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin, č. 347/2002 Sb. [online]. [cit. 5. března 2009]. Dostupné z WWW: . 40 Návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování [on-line]. c2008. [cit. 9. dubna. 2009]. Dostupné z WWW: . 41 Vyhláška MD ČR O přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, č.175/2005 Sb. [online]. [cit. 5. března 2009]. Dostupné z WWW: .

27

4.2 Předvýchova štěněte Ve věku 7 - 8 týdnů se dostává pečlivě vybrané štěňátko do rukou pečovatelů, kde je vychováváno do jeho prvních narozenin. Jedná se o dobrovolníky, kteří žijí většinou ve velkých městech a kteří vychovávají z malého štěněte ukázněného, společenského a sebevědomého městského psa. Každé štěně je vybaveno výrazně zelenou vestou, na které je napsáno, že se jedná o psa ve výcviku (Jasenovcová, 2008b). Dvořák42 ve svých materiálech pro pečovatele uvádí, že na počátku předvýchovy je důležité postarat se o to, aby bylo štěně vedeno co nejvíce společensky a aby si co nejlépe zvyklo na člověka. Z toho důvodu pobývá štěně v bytě, kde má i své klidné místo na spaní. Od prvních dnů v novém prostředí si štěně zvyká na své jméno, učí se čistotnosti, dbá se na to, aby nežebralo od stolu a neskákalo po lidech, když je jde přivítat. Mělo by si zvyknout na cizí psy, osoby, ale také na cestování různými dopravními prostředky, mezi které paří také výtah či jízda na eskalátoru. Při vycházkách do frekventovanějších ulic je štěně zásadně na vodítku. Protože se jedná o budoucího vodícího psa, je štěněti dovolen mírný tah. Štěně by se také mělo naučit před přecházením vozovky zastavit na okraji chodníku. Od pátého měsíce, by si mělo postupně zvyknout na všechny možné situace, které ho v životě mohou potkat. Navštěvuje tedy obchodní domy, kanceláře, úřady, banky, kina, koncerty, kadeřnictví, restaurace i prostředí středních a vysokých škol. Naštěstí jsou majitelé obchodů, restaurací a různí úředníci většinou natolik solidární, že vstup se psem povolí, aniž by jim to přikazovaly nějaké zákony (Jasenovcová, 2008b). Do výchovy psa patří i výcvik základních povelů poslušnosti (příloha B, obr. 1, 2 a 3). Nejdůležitějším cvikem je přivolání, kdy se štěně musí naučit přiběhnout hned na první zavolání a povel neignorovat. Dalšími cviky jsou - sedni, lehni, ovladatelnost psa na vodítku nebo aport. Za každý dobře provedený cvik se štěně chválí, dostává pamlsek. Je důležité také správně intonovat, aby pes dokázal rozlišit, že něco udělal správně nebo pochopil, že je právě napomínán. Také se musí zvolit přiměřená 42

DVOŘÁK, M.: Pokyny pro pečovatele. [cit. 16. Března 2009]. .

28

Dostupné z Internetu:

hlasitost při povelu, halasný povel v kině rozhodně není na místě a působil by rušivě. Zárukou úspěchu ve výcviku je důslednost a časté opakování43. S výcvikem vždy pomáhá výcvikové centrum, pod které pejsek patří. Pravidelně se konají setkání štěňátek, kde zkušení instruktoři výcviku radí, co se štěnětem procvičovat a jak dosáhnout úspěchu. Bohužel ne všechna štěňata se stanou vodícími psy. Asi 30 - 40 % z nakoupených a odchovaných štěňat je v průběhu výchovy a výcviku vyřazeno většinou proto, že nesplňují přísná zdravotní a povahová kritéria (Jasenovcová, 2008b).

4.3 Výcvik vodících psů Při dovršení prvního roku života se každý pes podrobí lékařské prohlídce, kde se provádí i rentgeny loketních a kyčelních kloubů. Právě dysplazie kyčelních kloubů bývá jedním z nejčastějších důvodů, proč bývá mladý pes vyřazen z výcviku. Po splnění povahových a lékařských kritérií, je pes zařazen do výcviku přímo ve výcvikové organizaci, kde výcvik probíhá internátně nebo si psa berou na noc jeho převychovatelé. Prvním úkolem cvičitele je naučit psa správné a přiměřené chůzi. Pes při chůzi nesmí čichat nebo bezdůvodně měnit směr a rychlost tempa. Zároveň s vyrovnanou chůzí se pes musí naučit vyhýbat překážkám (příloha B, obr. 4) a označovat zastavením ty, které se obejít nedají. Překážkami v chůzi jsou všechna místa, která znamenají nebezpečí zakopnutí, naražení, pádu nebo přejetí autem. Pes by měl umět označit zastavením sestup z chodníku (příloha B, obr. 6), začátek schodiště (příloha B, obr. 8), auto zaparkované na chodníku, chráněný i nechráněný výkop atd.. Pes pak na další povel musí umět vzniklou situaci samostatně vyřešit. Je důležité nezapomenout na to, že pes pouze vykonává povely, které mu zadává jeho pán, takže na přechodu pes přechází na povel a ne podle toho jestli svítí zelená. Pes se musí naučit vyřešit i překážky, které se nachází v úrovni pasu, ramen nebo i hlavy psovoda (příloha B, obr. 5). Tento úkol je pro psa velice náročný, pes se musí naučit chápat, že zároveň s člověkem je vyšší a širší (Jasenovcová, 2008a). 43

DVOŘÁK, M.: Pokyny pro pečovatele. [cit. 16. Března 2009]. .

29

Dostupné z Internetu:

Povely, které se používají při chůzi se psem, jsou – odbočování vlevo, vpravo, zpomalení a zrychlení chůze a zastavení. Při odbočení do strany pes reaguje na povel buď okamžitě, nebo až když najde první možnou odbočku. Existují také povely pro vyhledání (příloha B, obr. 6, 7, 8) přechodu pro chodce, dveří, schodů (jak pevných tak i eskalátorů nebo schodů v dopravních prostředcích), zastávky dopravních prostředků. Další kategorií jsou povely základní poslušnosti a ukázněnosti psa (příloha B, obr. 1, 2, 3). Ty jsou téměř shodné s povely používanými v kynologii. Aport se cvičí tak, aby pes podával přímo do ruky předměty, které spadnou nevidomému na zem. Nebo například z odložení psovod psa přivolává, aby ho nemusel hledat, a pes se pří příchodu dotkne čumákem ruky psovoda, aby nevidomý věděl, že pes dorazil (Jasenovcová, 2008a) U vodícího psa je důležitá nejen znalost povelů pro vedení, ale také aby si například nevšímal při ,,práci“ okolních zvířat nebo velice lákavé pohozené svačiny. Na konci výcviku, který obvykle trvá nejdéle do 2. roku psa, je pes testován. Měl by zvládnout okolo 50 cviků. Testování probíhá v několika dnech a účastní se ho několik instruktorů, mezi kterými může být i nevidomý. Pokud pes úspěšně vykoná zkoušky a má dobré výsledky lékařského posudku, může pes vykonávat průvodcovskou službu. Může se stát, že i přes náročné ,,předvýběry“ pes zkoušky nesplní. Většinou se průvodcem nevidomého člověka se stane jen každý třetí pes44.

4.4 Soužití těžce zrakově postiženého jedince s vodícím psem Nejen pes, ale i člověk, který žádá o vodícího psa, musí splňovat určitá kritéria. Vybírají se klienti, kteří jsou smířeni se svou zrakovou vadou a chápou psa pouze jako doplněk POSP, nikoli jako náhradu vlastních očí. Proto by měl žadatel o psa vědět, do jaké míry je pes schopný pomoci a sám by měl ovládat alespoň základy

44

Psi nahrazují lidské oči [on-line]. c2005-2009. [cit. 10. dubna 2009]. Dostupné z WWW: .

30

prostorové orientace a užívání dlouhé bílé hole. Měl by být také seznámen s tím, co všechno vlastnění vodícího psa obnáší a zvážit, zda bude schopný se o psa postarat45. Pro dokonalé soužití psa se svým pánem je velice důležité, aby k sobě vzájemně pasovali, proto by měl klient svému dodavateli o sobě sdělit co nejvíce informací o sobě svém životním stylu. Plemeno psa i jeho povaha se vybírá podle stáří, aktivity i povahy klienta, pro kterého bude pes určený. Pro mladého člověka, který má rád aktivní život, navštěvuje společenské a kulturní akce a podniká výlety, je vhodnější pes s větším temperamentem a dobrou fyzickou zdatností. Pokud se jedná o staršího člověka, kde se předpokládá, že jeho život nebude tak akční a nebude klást na psa velké požadavky, vybírá se pes klidný, který si po prácí s chutí lehne a nebude vyžadovat další pozornost. Člověku se zbytky zraku se také nabízí možnost vycvičení psa, který má výrazné zbarvení. Tento požadavek může splňovat například krátkosrstá kolie s tricolorním zbarvením46. Dříve než dojde k samotnému předání pejska, musí nevidomý projít teoretickou přípravou, kde získá informace, co život se psem obnáší a vyzkouší si chůzi se psy různého temperamentu. Teprve pak se může klient rozhodnout, zda si psa vzít nebo ne. (Jasenovcová, 2008a) Předávání vhodného psa žadateli probíhá minimálně 7 – 10 dní. Většinou se první dny uskutečňují u dodavatele, v prostředí, které pes dobře zná. Pes si postupně zvyká na nového majitele a postupně se ho učí vnímat jako svou novou autoritu. Druhá polovina předávání probíhá v místě bydliště. Pes už svého pána zná a tak v něm nachází oporu v novém prostředí. Tím dochází ke ztužení jejich vzájemného vztahu. Celé předávání, do kterého patří i výuka tras, probíhá pod dohledem odborného instruktora, se kterým může konzultovat případné problémy. Solidní dodavatel psa s klientem konzultuje případné nedostatky i po předání psa a nabízí své konzultace po celou aktivní službu psa47.

45

Informace pro případné zájemce o vodicího psa, jak má vypadat příprava žadatele o psa a samotné předání vodicího psa [online]. c2006. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: . 46

Psi nahrazují lidské oči [on-line]. c2005-2009. [cit. 10. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . 47 Informace pro případné zájemce o vodicího psa, jak má vypadat příprava žadatele o psa a samotné předání vodicího psa [online]. c2006. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: .

31

Člověk s vodícím psem je vázaný na každodenní procházky, venčení, pravidelné krmení, ale i na hru se psem. Nemůže si jen tak odjet na pár dnů pryč a psa nechat doma bez dozoru. Musí pečovat o jeho zdraví a také počítat s tím, že bude mít doma i nepořádek. Proto, kdo chce psa, musí být seznámen nejen s jeho klady, ale i zápory. Pro přiblížení, jak se může změnit život člověka po příchodu psa, uvádím na konec subkapitoly výpověď Emilky (příloha C, rozhovor č. 5): ,,(…)se dostanu, kam chci a kam potřebuju a…prostě je ten život úplně jinej. Když jsem ho neměla, tak jsem byla většinou jenom doma, nebo jsem s někým vyšla ven. Co jsem znala po okolí, tak jsem si tam došla…byl takovej smutnější ten život. Teď je to takový úplně jiný.“

32

5 VÝZNAM VODÍCÍHO PSA PRO NEVIDOMÉ

5.1 Metodologie výzkumu Cílem práce bylo zjistit, jaký význam má vodící pes pro osobu s těžkým zrakovým postižením. Vodící pes je zařazen mezi kompenzační pomůcky pro zrakově postižené osoby z důvodu POSP. Cílem bylo tedy zjistit, jak velký má vodící pes při prostorové orientaci přínos a zda má také pro jeho držitele i nějaký jiný význam, ať už se může jednat o terapeutické účinky, či podporu při socializaci. Výsledek výzkumu by se mohl zpracovat například jako materiál pro osoby, které uvažují nad tím, zda si vodícího psa pořídit. Z tohoto hlediska je nutností zmínit, proč si psa lidé pořizují a v čem spočívají výhody a nevýhody jeho vlastnictví.

Výzkumné teze: 1) Vodící pes usnadňuje POSP ZP 2) Vodící pes má terapeutické účinky 3) Vodící pes napomáhá v socializaci

Období realizace výzkumu: 1) od června 2007 – navázání spolupráce s občanským sdružením Vodící pes, jako externí dobrovolný pracovník, setkání s klienty občanského sdružení, osobní účast na setkáních v klubovně a soutěžích vodících psů jako průvodce; 2) březen 2009 – zpracování otázek do rozhovoru, realizace rozhovorů; 3) duben 2009 – analýza rozhovorů, vyvození závěrů.

Metody a techniky: Jako technika pro kvalitativní výzkum byl použit polostrukturovaný rozhovor s držiteli vodících psů. Pro realizaci rozhovorů byla zvolena klubovna občanského sdružení Vodící pes v Brně. Klubovna byla vybrána z důvodu, že všichni dotazovaní jsou klienty občanského sdružení, tudíž je pro ně prostředí velice známé a dostupné. Dialogy proběhly v soukromí, aby mohli respondenti otevřeně a nerušeně vypovídat. 33

Výzkumný soubor Při výběru výzkumného vzorku bylo důležité najít osoby, které využívají k POSP vodícího psa. Pro výzkum bylo tedy vybráno 5 klientů občanského sdružení Vodící pes, z toho 4 mají psa z brněnské Školy pro výcvik vodících psů a 1 z pražského Střediska výcviku vodících psů SONS ČR. Výzkumný vzorek je tvořen osobami s těžkým poškozením zraku a to od těžké slabozrakosti, přes praktickou slepotu až po slepotu totální, ve věku od 26 do 55 let, z toho u dvou došlo ke zhoršení nebo ztrátě zraku v průběhu života. Všichni respondenti vlastní prvního vodícího psa, jeden dotazovaný je vlastníkem německého ovčáka a 4 mají labradorského retrievera.

5.2 Interpretace výsledků výzkumu Rozhovory (příloha C) tvořily tyto základní otázky, které byly v případě potřeby během rozhovoru doplňovány, přeformulovány, případně vypuštěny: 1) Kdy jste poprvé začal uvažovat o tom, že byste si pořídil vodícího psa? 2) Chtěl byste někdy v budoucnu znovu vodícího psa? 3) Co vám život se psem přináší, v pozitivním i negativním smyslu? 4) Zlepšila se vám pomocí psa orientace v prostoru? 5) Dokázal byste popsat, v čem se liší pohyb s holí bez psa a se psem? 6) Máte psa hlavně z důvodu prostorové orientace nebo má pro vás i jiný význam? 7) Myslíte si, že vás život se psem nějakým způsobem ovlivnil, třeba z hlediska psychiky? 8) Myslíte si, že má na vás i nějaké terapeutické účinky? 9) Napomáhá vám pes také v socializaci? Otázky 1-3 byly zvoleny pro navázání kontaktu s respondentem a vytvoření příjemné atmosféry, avšak určitou výpovědní hodnotu mají. Z odpovědí se můžeme dozvědět, co vede osoby s těžkým poškozením zraku k rozhodnutí pořídit si vodícího psa a jaký je život s jejich čtyřnohým pomocníkem. Otázky 4-5 jsou zaměřeny na zkoumání 1. tvrzení, zda vodící pes usnadňuje POSP. Otázky 6-8 jsou orientovány na terapeutické účinky psů na své majitele, tedy na tvrzení č. 2. Otázka 9 je zaměřena na tvrzení č. 3, kde zjišťuje, zda má pes vliv na socializaci a navazování kontaktů s lidmi. Výsledky jsou analyzovány ve třech oblastech, dle zkoumaných tvrzení. 34

Vodící pes usnadňuje POSP Pes je vycvičen tak, že je schopný označit nebezpečné překážky v cestě nebo se jim vyhnout. Tímto dodává jeho majiteli pocit bezpečí a jistotu v pohybu, vplývá to i z výpovědí dotazovaných. Pohyb se psem také zvyšuje samostatnost držitele psa, už není příliš odkázaný na lidské průvodce a často si troufne i na nová místa, kam se dříve neodvážil. Velkou výhodou je i rychlost pohybu, Roman dokonce ve své výpovědi uvedl, že jít se psem je ,,téměř srovnatelné, jako když by šel s lidským průvodcem“. Mohu tedy s jistotou uvést, že tvrzení bylo verifikováno. Světlana: ,,(…) jak si zvyknete na to chodit se psem, tak zjistíte, že je to zaprvé jako bezpečný, protože když jdete se psem, tak nevrazíte hlavou do nějakého sloupu jo, a prostě ta rychlost je pro mě nesrovnatelná s tím, než když jdete s holí a obcházíte všechny překážky a taky je to samostatný. (…)s holí se musíte orientovat dle určitých orientačních bodů,(…)když jdete opravdu nějakou hodně těžkou frekventovanou trasu, tak mi potom třeba bylo hrozně zle. A to všechno pak odpadá.“ Pepa: ,,S tou holí je to takový(…)člověk opravdu s tím podráží nohy, zakopávaj o to lidi a občas se ta hůlka ohne(…)A hlavně ten pes je kolikrát rychlejší.“ Jaromír:,,(…)člověk nemusí jít tak pomalu(…)člověk jde, jako kdyby normálně viděl. (…)ten pejsek prostě mě dá vědět včas nějakou tu překážku, že…a s tou holí přece jenom člověk neví, jestli je nad hlavou něco taky. Jednou jsem se napích na větev na strom, když jsem neměl pejska. No a pejsek to vlastně zvládne. Roman: ,,Tak já jsem s tím nikdy neměl problém, spíš jako člověk tak nějak si víc věří nebo si člověk při těch cestách víc odpočne, než kdyby chodil s hůlkou.(…)Takhle, co se zase týče té orientace, tak když jsem ještě psa neměl tak jsem se dost nerad sám jakoby někam pouštěl, kdežto tady v tom teďka už není problém a chodím sám úplně běžně.“ Emilka: (…)Když jdete se psem, pes vás vyhne, když na tom trváte a pérujete ho na to, tak vás vyhne loužím třeba, překážkám různým, výkopům…prostě vás vyhne. A když jdete jenom s holí, tak prostě políbíte každej sloup, prostě nevíte, co je před váma. Ta hůlka vám to buď prozradí nebo když někdy prostě jdete s tou hůlkou, tak jdete jenom po svém, že to znáte, ale jako pejsek vás podpoří, no.

35

Vodící pes má terapeutické účinky Pes dokáže vycítit náladu člověka, a také se podle ní často chová. Ví, kdy je pánovi zle a začne ho třeba olizovat nebo se snaží být po jeho boku. Také se s pejskem se člověk cítí bezpečněji, zvyšuje sebevědomí a často se člověk vydá i na místa, kam by se dříve neodvážil. Pes může naplnit potřebu o někoho se starat a tím zabrání pocitu neužitečnosti. Mnohdy si však lidé neuvědomují, že pes na ně má nějaký vliv nebo účinek. Dle výpovědí nemohu tvrzení potvrdit a považuji ho jako neuzavřené. Tato oblast by potřebovala podrobnější zkoumání, kdy by byli dotazovaní nejprve seznámeni s tím, co se považuje za canisterapeutické účinky. Světlana: ,,(…)terapeutické účinky jo. Třeba, když vás někdo rozhodí, tak i ten pes pozná, že jste rozhozená a třeba vás začne olizovat.(…)jako ty terapeutické účinky vůbec, má je jak na mě tak na okolí.“ Pepa: ,,Tak to je těžko říct takhle po půl roce (…)Když je člověkovi špatně, tak s ním soudržně leží u postele.“ Jaromír: ,,Nevím, nic na sobě nepozoruju, nevím, ale nemít pejska, bylo by to asi horší. Přece jenom nějakou radost přináší.“ Roman: ,,Nemyslím si. Ono se to jakoby špatně pozoruje. Jako z hlediska rodinnýho života…nevím jak bych to popsal, ale spíš asi ne.“ Emilka: ,,(…)se dostanu, kam chci a kam potřebuju a…prostě je ten život úplně jinej. Když jsem ho neměla, tak jsem byla většinou jenom doma, nebo jsem s někým vyšla ven. Co jsem znala po okolí, tak jsem si tam došla…byl takovej smutnější ten život. Teď je to takový úplně jiný.(...)Cítím se bezpečněji, je to takový po psychické stránce…mám se o koho starat, děti už jsou dospělí, tak aspoň se mám o koho starat.“ Vodící pes napomáhá v socializaci Člověk s vodícím psem pozná spoustu nových lidí, ať už se jedná o náhodné kolemjdoucí, pejskaře, se kterými se potkává při venčení v parku nebo o lidi, kteří také vlastní vodícího psa a setkává se s nimi při akcích pro držitele vodících psů. Pokud jde člověk se psem, setkává se také s větší vstřícností ze strany kolemjdoucích. Vodící pes tedy pomáhá v navazování kontaktů a hovorů s lidmi. Tvrzení, že vodící pes napomáhá v socializaci, můžeme tedy potvrdit.

36

Světlana: (…)lidi hodně oslovujou, to jo. Někdy jsem z toho až unavená, protože někdy vás po cestě zastaví padesát lidí, tak už je i ten pes z toho unavenej. (…)Taky jsem získala hodně přátel, pejskařů taky, protože chodím svýho psa venčit, takže i tam.“ Pepa: No spíš se lidi otáčí, to je krásnej pes a nejradši by ho hladili a otravovali, tak to já říkám, že nesmí. Když tak se zeptat mě a potom můžou něco takovýho provozovat. (…)Jako člověk zná víc lidí, jako přátel nevím, tak se to nedá říct, ale spíš lidi mu chtěj víc pomoct nebo se otáčí, chválí psa a tak. Jaromír: ,,No tak to nemůžu říct, to zas ne…no to spíš tady, když člověk chodí do tý klubovny, tak bych je bez něj nepoznal. Roman: ,,To spíš jako ne přes psa, i když je pravda, že jak člověk cestuje a tak, jakoby ta vstřícnost od těch lidí je určitě větší, než kdyby člověk byl jenom s tou holí, protože ten pes je samozřejmě esteticky jaksi zajímavý pro ně.“ Emilka:(…)díky psovi poznávám lidi, i ty které jsem dřív nepoznala nikdy, s tím psem si vás více všimnou, více mě zdravěj a tak, prostě je to jiný a spíš se daj se mou do hovoru. Já jsem takovej povídavej typ.“

5.3 Závěry šetření Lidé si pořizují vodícího psa nejen z důvodu usnadnění POSP, ale také proto, že jim dodává samostatnost a sebedůvěru. Dalším důvodem může být změna životního stylu, nová etapa v životě, jako je například studium na vysoké škole. Když si někdo pořídí psa, většinou zjistí, že už se bez něj v životě neobejde a rozhodně nechce skončit u prvního. Mít vodícího psa znamená pro většinu lidí samostatnost a jistotu v pohybu, pro některé i odložení bílé hole. Člověk se seznámí s více lidmi, nedá se sice mluvit přímo o přátelství, ale naváže spoustu kontaktů, třeba při venčení psa s ostatními ,,pejskaři“, při setkáních na akcích pro držitele vodících psů nebo náhodné oslovení kolemjdoucími lidmi, kterým se pejsek líbí, a chtějí si ho pohladit, i když si často neuvědomí, že to může jak psa, tak i jeho majitele obtěžovat a vyčerpávat. I přes výsledky výzkumu uvádím i terapeutické účinky. Pes je pro svého pána oporou a vycítí, kdy je mu zle. Zvyšuje sebevědomí a umožní člověku vydat se 37

na místa, kam by se sám neodvážil. Dodává pocit bezpečí, jistoty, zvyšuje komunikativnost s okolím a také umožňuje potřebu o někoho se starat. Pes je velkou výhodou hlavně v POSP. Je sice potřeba trasu alespoň trochu znát, ale nemusíte se příliš držet orientačních bodů a znaků, což bývá zvláště u hodně frekventovaných tras vyčerpávající a náročné. Tím, že se nemusí tolik hlídat všechny detaily, se cesta velmi urychlí. Pes pomůže překonávat spoustu překážek, a tak je cesta s ním mnohem jistější a bezpečnější, než pouze s holí. Z držení psa vyplývají i různá úskalí. Majitel vodícího psa se může setkat s nevstřícností okolí, ať už ze strany úředníků, kdy se s nevidomým člověkem hádají, zda pes může do budovy nebo ne, nebo ze strany lidí, kteří například jedou tramvají a neochotně vstávají z místa určeného pro vodící psy. Také nesmíme zapomenout, že pes není na baterky a může mít, tak jak se říká u lidí ,,den blbec“, kdy mu práce nejde a klidně vás nechá narazit třeba do sloupu. Psovi musíme věnovat část ze svého volného času a plnit potřebné povinnosti, jako je venčení a hra se psem. Určitě kvůli tomu musíme pozměnit svůj režim dne. Bez ranního vstávání kvůli venčení se zkrátka neobejdete. A co je na vodícím kamarádovi nejdůležitější? Dělá všem kolem sebe radost.

38

Závěr Celkově bakalářská práce pojednává o prostorové orientaci a samostatném pohybu osob s těžkým zrakovým postižením a o využítí vodícího psa pro usnadnění pohybu. Teoretické vymezení první kapitoly bakalářské práce se zabývá uvedením do problematiky osob se zrakovým postižením. Jejich vývojem, kvalitou života zrakově postižených osob, socializací, akceptací a nonakceptací vady. Narušené zrakové vnímání různého typu, stupně a doby vzniku ovlivňuje socializaci a celkový vývoj takto postiženého jedince. Prostorová orientace a samostatný pohyb se učí od raného věku jedince. Nejprve se vyučuje samostatný pohyb a po jeho zvládnutí orientace v prostoru s pomocí bílé hole, pokud je člověk samostatný a vyrovnaný se svou vadou, může si pořídit i vodícího psa. Vodící pes patří mezi asistenční psy. Mezi ně také řadíme psy signální. Dalším využitím psa v oblasti speciální pedagogiky je canisterapie. V poslední teoretické kapitole zmiňuji výchovu a předání vodícího psa a s tím spojenou legislativu.

Cílem mé práce bylo zjistit, jakou roli hraje vodící pes v životě člověka se zrakovým postižením. Výzkum jsem rozdělila do tří zkoumaných oblastí – prostorové orientace, canisterapie a socializace. Výzkumné teze týkající se POSP a socializace se mi s jistotou potvrdili. Tezi týkající se canisterapie považuji za neuzavřenou a hodnou dalšímu zkoumání. Praktická část bakalářské práce by mohla být přínosnou pro organizace zabývající se výcvikem vodících psů nebo také pro osoby, které uvažují nad pořízením vodícího psa. Ze shrnutí celého výzkumu by se pro žadatele dal sepsat materiál, který by objasňoval klady a zápory vlastnění vodícího psa.

39

Resumé Bakalářská práce se zabývá výchovou vodících psů, od narození po jejich předání, a životem s osobou se zrakovým postižením. Teoretická část práce je členěna do čtyř kapitol. Osobnost se zrakovým postižením je zaměřena na vymezení okruhu osob, pojetí kvality života, sebeakceptace a socializace. Prostorová orientace a samostatný pohyb se zabývá mobilitou bez hole, s holí, s vodícím psem a historií jeho výcviku, popisuje orientaci dle orientačních bodů, znaků a linií. Využití psů u zdravotně postižených je zaměřena na poskytnutí základních informací o canisterapii a asistenčních psech. Výcvik vodících psů pak dále specifikuje výchovu, výcvik vodících psů a jejich předání do péče zrakově postiženého jedince. Cílem výzkumného projektu bylo analyzovat význam vodících psů pro osoby s těžkým zrakovým postižením.

Summary Bachelor work deals with training of guide dogs from the birth until the handover and their life with the person with visual impairment. Theoretical part of the project is divided into four chapters. Person with visual impairment is focused on the definition of the range of people, conception of quality of life, self-acceptation and socialization. Three-dimensional orientation and independent movement deals with the movement with or without a stick, with a guide dog and the history of training. It describes movement according to orientation points, marks and lines. Use of guide dogs for disabled people provides basic information about canistherapy and assistance dogs. Training of guide-dogs specifies upbringing, training and their handover to a disabled person. The target of the research was to analyze the meaning of guide-dogs for people with heavy visual impairment. 40

Seznam literatury 1. ČÁLEK, O., CERHA, J., HOLUBÁŘ, Z.: Vývoj osobnosti zrakově těžce postižených. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 2. HAMADOVÁ, P., KVĚTOŇOVÁ, L., NOVÁKOVÁ, Z.: Oftalmopedie: Texty k distančnímu vzdělávání. Brno : Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-145-4 3. JASENOVCOVÁ, H.: Historie výcviku vodících psů. Svět psů: Kynologický časopis pro všechny chovatele a milovníky psů – nejlepších přátel člověka. Praha : MINERVA CZ, 2007. ISSN 1211-2976, roč. 10, č. 11, s. 60-61. 4. JASENOVCOVÁ, H.: Předávání vycvičeného psa nevidomému. Svět psů: Kynologický časopis pro všechny chovatele a milovníky psů – nejlepších přátel člověka. Praha : MINERVA CZ, 2008a. ISSN 1211-2976, roč. 11, č. 4, s. 70-71. 5. JASENOVCOVÁ, H.: Výchova štěňat a dorostu 1. Svět psů: Kynologický časopis pro

všechny

chovatele

a

milovníky

psů

–

nejlepších

přátel

člověka.

Praha : MINERVA CZ, 2008b. ISSN 1211-2976, roč. 11, č. 1, s. 40-41. 6. JASENOVCOVÁ, H.: Výchova štěňat a dorostu 2. Svět psů: Kynologický časopis pro

všechny

chovatele

a

milovníky

psů

–

nejlepších

přátel

člověka.

Praha : MINERVA CZ, 2008c. ISSN 1211-2976, roč. 11, č. 2, s. 70-71. 7. JESENSKÝ, J.: Rehabilitace zrakově postižených a způsoby její realizace. Praha: Společnost nevidomých a slabozrakých v ČR, 1992. ISBN 80-9009-501-1 8. KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, L.: Oftalmopedie. Brno : Paido, 2008. ISBN 80-85931-58-8 9. LUDÍKOVÁ, L.: Tyflopedie předškolního věku. Olomouc : VUP, 2004. ISBN 80-224-0955-0. 10. Mistrovství ČR ve výkonu vodících psů. Pes – přítel člověka. Praha : Pražská vydavatelská společnost, s.r.o., 2005. ISSN 0231-5424, roč. 50, č. 11, s. 32-33. 11. MORAVCOVÁ, D.: Zraková terapie slabozrakých a pacientů s nízkým vizem. Praha : TRITON, 2004. ISBN 80-7254-476-4. 12. NOVÁKOVÁ, Z.,: Oftalmopedie. In PIPEKOVÁ, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0 13. STŘEDISKO VÝCVIKU VODÍCÍCH PSŮ: Středisko výcviku vodících psů. Svět psů: Kynologický časopis pro všechny chovatele a milovníky psů – nejlepších přátel člověka. Praha : MINERVA CZ, 2007. ISSN 1211-2976, roč. 10, č. 8, s. 11. 41

14. SVOBODOVÁ, L.: Kvalita života. In ŠUBRT, J. (ed.) Soudobá sociologie II.: Teorie sociálního jednání a sociální struktury. Praha : Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1413-7 15. VÁGNEROVÁ, M.: Oftalmopsychologie dětského věku. Praha : Karolinum, 1995. ISBN 80-7184-053-X. 16. WIENER, P.: Prostorová orientace a samostatný pohyb zrakově postižených. Praha : Avicenum, 1986.

Internetové zdroje

17. Asistenční psi [online]. Starý Plzenec : Pomocné tlapky o.p.s.. [cit. 4. prosince 2008].

Dostupné

z

WWW:


info/asistencni-psi.htm>. 18. CERHA, J.: Rady průvodcům nevidomých [on-line]. Tyfloservis, o.p.s. c2005-2007. [cit. 19. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . 19. Co je to canisterapie [on-line]. Canisterapeutické centrum Zlín. [cit. 15. ledna 2009]. Dostupné z WWW: . 20. Cvičitelské subjekty vodících psů [online]. Klub držitelů vodících psů. c2006.

[cit.

4.

února

2009].

Dostupné

z

WWW:

. 21. Činnost Střediska výcviku vodících psů [online]. Praha : SONS ČR. [cit. 12. února 2009]. Dostupné z WWW: . 22. DAUŠOVÁ, Z.: Metodika praktického využívání asistenčních (včetně vodících) a canisterapeutických psů : závěrečná práce. Praha : Agnes – agentura neziskového sektoru, Kurz ,,Posilování a rozvoj organizace I.“, 2007. [cit. 19. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . 23. DVOŘÁK, M.: Pokyny pro pečovatele. Interní materiál pro předvychovatele. Brno : Škola pro výcvik vodících psů pro nevidomé. [cit. 16. Března 2009]. Dostupné z Internetu: . 24. Hearing dog [online]. Wikipedie. [cit. 4. února 2009]. . 42

Dostupné z WWW:

25. Informace pro případné zájemce o vodicího psa, jak má vypadat příprava žadatele o psa a samotné předání vodicího psa [online]. Klub držitelů vodících psů. c2006.

[cit.

4.

února

2009].

Dostupné

z

WWW:

. 26. Jak o psa požádat [on-line]. Praha : SONS ČR. [cit. 4. března 2009]. Dostupné z WWW: . 27. Kvalifikace a pravomoce v canisterapii [online]. Starý Plzenec : Pomocné tlapky o.p.s.. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 28. Léčebné účinky canisterapie [online]. Starý Plzenec : Pomocné tlapky o.p.s.. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 29. Mezinárodní klasifikace zrakového postižení dle WHO [online]. c 2002-2008. [cit. 10. ledna 2009]. Dostupné z WWW: . 30. MÜHLPACHR, P., VAĎUROVÁ, H. Problematika kvality života – vymezení, dimenze, měření. In BARTOŇOVÁ, M., PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.) Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi [on-line]. Brno: MSD, s. r. o., 2005. s. 96 - 101. [cit. 18. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-86633-31-2. 31. Navigační centrum SONS ČR [online]. Praha : SONS ČR. c2002 - 2009. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: . 32. Návrh zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování [on-line]. Ministerstvo zdravotnictví ČR. c2008. [cit. 9. dubna. 2009]. Dostupné z WWW: . 33. Přednáška o canisterapii – v PL HB [online]. Havlíčkův Brod : Hipoterapie PIRUETA c2005.

a [cit.

Canisterapie 4.

při

prosince

Psychiatrické 2008].

léčebně

Havlíčkův

Dostupné

z

Brod. WWW:

. 34. Předpoklady psa u canisterapeutických zkoušek [online]. Starý Plzenec : Pomocné tlapky

o.p.s..

[cit.

4.

prosince

2008].

.

43

Dostupné

z

WWW:

35. Přehled služeb dodavatelů VP [online]. Klub držitelů vodících psů. c2006. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: . 36. Psi nahrazují lidské oči [on-line]. Planeta zvířat 2007, č.1. c2005-2009. [cit. 10. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . 37. Psi

pro

tělesně

postižené

–

psi

(nejen)

pro

vozíčkáře

[online].

Starý Plzenec : Pomocné tlapky o.p.s.. [cit. 4. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 38. SCHNIDLER, R. PEŠÁK, M.: Kdo je zrakově postižený. [online]. Praha : SONS ČR.

c2002-2008.

[cit.

4.

listopadu

2008].

Dostupné

z

WWW:

. 39. Signální psi [online]. Starý Plzenec : Pomocné tlapky o.p.s.. [cit. 12. prosince 2008]. Dostupné z WWW: . 40. SLOVÁČEK,

L.,

SLOVÁČKOVÁ,

B.,

JEBAVÝ,

L.,

BLAŽEK,

M.,

KAČEROVSKÝ, J.: Kvalita života nemocných – jeden z důležitých parametrů komplexního hodnocení léčby. Vojenské zdravotnické listy [on-line]. 2004. Roč.

73,

č.

1.,

s.

6-9.

[cit.

19.

dubna

2009].

Dostupné

z WWW:

. 41. Slovníček canisterapie [online]. Starý Plzenec : Pomocné tlapky o.p.s.. [cit. 4. prosince 2008].

Dostupné z WWW:
slovnicek-canisterapie.htm>. 42. SVÁROVSKÝ, M. Bílá hůl. [online]. Svarovsky. [cit. 14. února 2009]. Dostupné z WWW: . 43. SVÁROVSKÝ, M. Rozdělení bílých holí. [online]. Svarovsky. [cit. 14. února 2009]. Dostupné z WWW: < http://www.svarovsky.cz/rozdeleni.php>. 44. ŠUSTA, P.: Jak to chodí… [on-line]. [cit. 19. dubna 2009]. Dostupné z WWW: . 45. The Guide Dog Foundation Offers Trekker Training [online]. The Guide Dog Foundation For The Blind, Inc.. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: .

44

46. Tmavomodrý festival 2OO5 – výstava pomůcek [online]. Brno : Tyflocentrum Brno, o.p.s.. c2002 - 2008. [cit. 4. února 2009]. Dostupné z WWW: . 47. Vyhláška MD ČR O přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, č. 175/2005 Sb. [online]. Ministerstvo dopravy a spojů. [cit. 5. března 2009]. Dostupné

z

WWW:


00.pdf>. 48. Vyhláška MPSV ČR, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, č. 182/1991 Sb. [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. [cit. 5. března 2009]. Dostupné z WWW: . 49. Vyhláška MZ ČR O hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin, č. 347/2002 Sb. [online]. Ministerstvo

zdravotnictví.

[cit.

5.

března

2009].

Dostupné

z

WWW:

. 50. Vyhláška MZ ČR O hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, č. 137/2004 Sb. [online]. Ministerstvo zdravotnictví. [cit. 5. března 2009]. Dostupné z WWW: . 51. Z historie vodících

výcviku psů.

vodících

c2006.

[cit.

psů

ve

12.

ledna

světě

[online].

2009].

Klub

Dostupné

z

držitelů WWW:

. 52. Zákon 229/2003 Sb. kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb. O místních poplatcích

[online].

[cit.

5.

března

2009].

Dostupné

.

45

z

WWW:

Seznam příloh Příloha A: Obrazová příloha – plemena psů užívaná k výcviku Příloha B: Obrazová příloha – úkoly, které by měl zvládat vodící pes Příloha C: Rozhovory s majiteli vodících psů

46