vodárenské kvûten 2011 roãník XV mimofiádné ãíslo kapky âasopis VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEâNOSTI, a. s

vodárenské kvûten 2011 roãník XV mimofiádné ãíslo

kapky

âASOPIS VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEâNOSTI, a. s.

OBSAH: Seznamte se… ............................................................................................................................................................3 Výsledky provozu vodovodů a kanalizací v roce 2010 ................................................................................................4 VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. je držitelem Certifikátu QMS-476-10 ................................................8 Úpravna vody Hosov stavbou Vysočiny 2003 ............................................................................................................10 Nejlepší stavba vodního hospodářství v roce 2005 ..................................................................................................10 Stavba Jihomoravského kraje 2005 - ČOV Ostrov u Macochy ................................................................................11 Slavnostní den na Třebíčsku ....................................................................................................................................12 120 let vodovodu v Třebíči ........................................................................................................................................13 Realizační fáze „evropského“ vzdělávání ukončena ................................................................................................14 Balená pitná voda - ano či ne? ................................................................................................................................16 Koncepční řešení ztrát vody ve VAS, a. s. ................................................................................................................19 Slavnostní dokončení projektu „Intenzifikace a rekonstrukce ČOV a kanalizační sítě Jihlava“ ............................23 Heraltický vodovod po rekonstrukci ........................................................................................................................25 Tipeček- nestandardní zdroj pitné vody pro obec Rudice ........................................................................................27 Administrativní budova sídla společnosti ................................................................................................................29 Nové provozní středisko VAS, a. s. v Tišnově ..........................................................................................................30 Nové provozní středisko v Pozořicích ......................................................................................................................31 Laboratoře technické divize od dubna tohoto roku v nové budově ........................................................................32 Provozování vodovodu v zimě na Vysočině ..............................................................................................................34 Oprava prasklého potrubí pod řekou Jihlávkou ......................................................................................................35 Divize Brno-venkov slavila 10. výročí vzniku VAS, a. s. ............................................................................................36 Exkurze pobočky ČVTVS při VAS a. s. ......................................................................................................................37 Třebíčský dispečink po rekonstrukci ......................................................................................................................38 Vodohospodářská padesátka v Moravském krasu ..................................................................................................39 XXXIII. Vodohospodářské sportovní hry v Brně - historický úspěch naší společnosti ............................................41

VODÁRENSKÉ KAPKY ČASOPIS VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. Řídí redakční rada, předseda redakční rady Ing. Vladimír Dvořák Adresa redakce: VAS, a. s., Soběšická 156, 638 01 Brno, tel. 545 532 111, fax 545 222 674, [email protected]

www.vodarenska.cz • graphic design © by AMC Company, s. r. o.

Vodárenské kapky

Seznamte se…

V

ýstava Vodovody a kanalizace Brno, které se koná pravidelně v květnu, umožňuje i podnikům vodovodů a kanalizací se prezentovat a ukázat zájemcům o problematiku zásobování vodou a odvádění odpadních vod svoji činnost. Podnikový časopis Vodárenské kapky, vydávaný VODÁRENSKOU AKCIOVOU SPOLEČNOSTÍ, a. s. chce také přispět k informování zájemců o této společnosti. Poprvé vyšel časopis v roce 1997 a v současné době tedy již probíhá jeho 15. ročník. Vychází pravidelně čtvrtletně a při některých příležitostech se vydávají mimořádná čísla. Celkem do dnešní doby vyšlo 58 pravidelných a 11 mimořádných čísel s celkovým počtem 1 544 stran. Časopis je určen především zaměstnancům společnosti, kteří jej mají k dispozici zdarma, avšak je pravidelně a bezplatně rozesílán významným akcionářům společnosti – svazkům měst a obcí, významným městům a obcím v regionu, kde společnost působí, členům dozorčí rady společnosti, SOVAKu, Svazu vodního hospodářství. Nezapomínáme ani na naše kolegy v řadě vodohospodářských podniků a také je rozesílán do vybraných regionálních novin. Časopis je rovněž volně k dispozici v prostorách společnosti a na stáncích společnosti na veletrzích a výstavách. Jak časopis vzniká a kdo jsou jeho tvůrci. Autoři jednotlivých příspěvků jsou převážně zaměstnanci společnosti, i když průměrně až 10 % tvoří příspěvky od autorů externích. Časopis řídí redakční rada, která odpovídá za jeho obsah a kvalitu, členové redakční rady jsou převážně asistenti ředitelů divizí. Grafická úprava a tisk je dílem profesionálních organizací. Obsah časopisu je velmi různorodý. Vychází z toho, že je určen především zaměstnancům společnosti a tudíž musí být pro ně čtivý a pak také, co autoři, zároveň čtenáři napíší. Informační část obsahuje především informace, které společnost potřebuje sdělit svým zaměstnancům, a to zejména informace nutné pro dobré fungování společnosti, ale také jiné, které nejsou nezbytné, avšak pomáhají sbližovat zaměstnance se svým podnikem a spoluzaměstnanci. Společným rysem podniků působících ve vodním hospodářství je, že působí obvykle na širokém území, zaměstnanci se vzájemně setkávají málo, někdy vůbec ne. Časopis může vytvářet významnou spojnici mezi zaměstnanci a vedením společnosti, ale i zaměstnanců navzájem. Tak se čtenáři mohou dozvědět informace o hospodaření firmy, o jejím řízení

– o průběhu valných hromad akcionářů, volby členů dozorčí rady, změny ve vedení společnosti apod., dále o kolektivních smlouvách a právech zaměstnanců z nich vyplývajících, o službách, které podnik zaměstnancům poskytuje a také o společenském dění uvnitř. Sem patří například i pravidelná rubrika Blahopřání, která seznamuje čtenáře s životními i pracovními jubilei zaměstnanců, loučí se se zaměstnanci odcházejícími do důchodu. Do společenské části jistě patří informace o setkávání důchodců-bývalých zaměstnanců společnosti, o pořádání plesů a o sportu v podniku či o sportovní reprezentaci firmy v rámci vodohospodářských podniků. I zábavná část doplňující časopis je u čtenářů oblibená. Důležitými informacemi jsou nepochybně informace o změnách zákonů a jiných předpisů, které se dotýkají každodenní činnosti všech nebo alespoň některých zaměstnanců. Informace mohou být podrobné nebo takové, které seznamují čtenáře s nejdůležitějšími změnami a odkazující na příslušné předpisy. Náš časopis pravidelně obsahuje ve velké míře odborné články. Některé články se zabývají problematikou úzce zaměřenou na podnik, jiné mají všeobecnou platnost a nezřídka bývají přejímány v celostátním časopisu vodovodů a kanalizací SOVAK. Často také časopis uveřejňuje články, které nelze jednoznačně nazvat odbornými. Ty přinášejí poznatky našich zaměstnanců z odborných seminářů a konferencí, z exkurzí, ale i z soukromých cest do zahraničí. Redakční rada pojala záměr představit časopis a zároveň zájemce informovat o VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. prostřednictvím mimořádného čísla vydaného u příležitosti celostátní vodohospodářské výstavy VODOVODY a KANALIZACE BRNO 2011, které se společnost, jako vždy, aktivně účastní. Mimořádné číslo proto k vašemu lepšímu seznámení obsahuje články již vydané v předchozích ročnících časopisu. Platí však zásada, že včerejší noviny nikoho již nezajímají a také okruh čtenářů tohoto mimořádného čísla bude jiný než běžných čísel. Snažili jsme se tedy vybrat články, které ač již vyšly před časem, neztratily úplně svoji aktuálnost a mohly by zajímat návštěvníky výstavy a zároveň jim přiblížily dění ve společnosti. Zda se to podařilo, musí posoudit pouze čtenář. Redakční rada

3

4

Vodárenské kapky

Výsledky provozu vodovodů a kanalizací v roce 2010 Ing. Jana Šenkapoulová, Ph.D.

V

hodnoceném roce 2010 se podařilo úspěšně zabezpečit v požadovaném množství výrobu a distribuci pitné vody a garantovat zákazníkům kvalitní odvádění a čištění odpadních vod. Těmto zásadním činnostem celoročně věnují všichni zaměstnanci společnosti maximální pozornost, přičemž o dosažených výsledcích se vyhotovují pravidelné pololetní souhrnné analýzy, které jsou předkládány orgánům společnosti.

1. Změny v provozování vodohospodářské infrastruktury Úplný přehled provozované vodohospodářské infrastruktury v souhrnu celé společnosti k rozhodujícímu statistickému datu 31. 12. 2010 v členění podle jednotlivých divizí je uveden v tabulce č. 1. Tab. č. 1 Souhrnný přehled provozovaných vodohospodářských zařízení k 31. 12. 2010 Provoz kompletní

Dílčí provozní činnosti

Divize VAS, a. s. Vod.

ÚV

Kan.

ČOV

Vod.

ÚV

Kan.

ČOV

Divize Boskovice

126

11

52

19

12

0

22

1

Divize Brno-venkov

112

5

64

27

0

0

0

0

Divize Jihlava

51

20

27

10

26

0

5

0

Divize Třebíč

133

8

34

24

28

2

1

4

Divize Znojmo

86

6

39

15

0

0

0

0

Divize Žďár nad Sáz.

157

28

47

19

17

0

0

2

VAS, a. s. celkem

665

78

263

114

83

2

28

7

Poznámka: tabulka č. 1 uvádí počet objektů úpraven vod (ÚV) a čistíren odpadních vod (ČOV) v členění vyžadovaném Českým statistickým úřadem, tj. zahrnuje také objekty zrušené v průběhu roku, ale nezahrnuje objekty nezkolaudované ve smyslu stavebního zákona, které se nacházejí např. ve zkušebním provozu nebo v předčasném užívání. V průběhu hodnoceného roku 2010 nastaly pouze dílčí změny v provozu vodohospodářské infrastruktury, nejedná se o změny, které by zásadním způsobem ovlivnily ekonomiku společnosti, jak je zřejmé z následujícího přehledu: • divize Boskovice: - v obci Žďár zahájila divize od 8. 7. 2010 jednoroční zkušební provoz ČOV a kanalizace s tím, že poté bude zajišťovat i kompletní trvalý provoz těchto zařízení • divize Brno-venkov: - v souvislosti s postupným dokončováním staveb kanalizace v obcích Šlapanicka zahájila divize nově provoz kanalizace v obcích Sivice, Kovalovice, Viničné Šumice, Tvarožná a Velatice - tyto kanalizace byly zkolaudovány 20. 10. 2010 - v souvislosti s dokončením splaškových kanalizací Šlapanicka bylo provedeno zrušení provozu malých ČOV Pozořice a ČOV Horákov - došlo k převedení odpadních vod do kanalizačního systému Šlapanicko se zajištěným čištěním odpadních vod v centrální ČOV Brno - Modřice. K 31. 12. 2010 byl z téhož důvodu ukončen také provoz ČOV Mokrá - Jinačovice - 24. 9. 2010 byla zkolaudována kanalizace a vybudovaná ČOV byla uvedena do zkušebního provozu, oprávnění k provozu získala VAS, a. s. - Žatčany - po zkolaudování II. etapy kanalizace dne 14. 9. 2010 došlo k rozšíření rozsahu provozovaného spotřebiště (provoz zahájila divize již v předchozím roce) • divize Jihlava: - od 1. 1. 2010 byly zrušeny dílčí provozní činnosti vykonávané divizí pro obec Rohozná (na vodovodech i kanalizaci) a pro obec Jersín (na vodovodech) - obec Dyjice je od 1. 1. 2011 členskou obcí SVAK Jihlavsko, zatím bez vložení majetku • divize Třebíč: - bylo získáno povolení k provozování vodovodu Pokojovice a kanalizace a ČOV Trnava (divize zde předtím zajišťovala zkušební provoz) - Benetice, Věstoňovice (administrativně místní část obce Benetice) a Horní Vilémovice - pro tyto 3 nové vodovody získala divize povolení k provozování a v 12/2010 byly objekty zařazeny do majetku Svazku Třebíčsko

Vodárenské kapky

• divize Znojmo: - byl ustanoven nový Svazek obcí Daníž, přičemž obce Havraníky, Hnanice a Šatov pronajaly do tohoto společného svazku svoje obecní vodovody - tento pronajatý majetek provozuje VAS, a. s. od 1. 1. 2010 v kompletním provozu, tj. včetně výběru vodného. V oblasti kanalizací je současný stav následující: Havraníky a Šatov mají vybudovanou kanalizaci s ČOV Šatov, která je v majetku svazku obcí Znojemsko, tato zařízení již provozuje VAS, a. s. delší dobu. Kanalizaci s ČOV v obci Hnanice, která není členem svazku obcí Znojemsko, vlastní a provozuje obec Hnanice - od 1. 7. 2010 byl ustanoven nový svazek obcí Tasovice a Hodonice, přičemž vývoj a současný stav je následující: obce Hodonice, Tasovice a Krhovice mají vybudovaný vodovod a kanalizaci se společnou ČOV Hodonice - do 30. 6. 2010 provozovala VAS, a. s. svěřenou vodohospodářskou infrastrukturu na dvě samostatné provozní smlouvy (zvlášť vodovod - vlastníkem byl Svazek obcí Hodonicko, a zvlášť kanalizaci - vlastníkem byl Svazek obcí Tasovice - Hodonice). Současným vlastníkem je Svazek obcí Tasovice a Hodonice, neboť od 1. 7. 2010 došlo ke sloučení obou Svazků obcí se současným zánikem původního Svazku obcí Hodonicko sdružujícího jen vodovod • divize Žďár nad Sázavou: - k 28. 2. 2010 byl ukončen kompletní provoz vodovodů vykonávaný divizí v obcích Tři Studně, Sněžné - vč. MČ Krátká, Fryšava a Kadov (celkem úbytek cca tisíc obyvatel) - k 28. 2. 2010 byly ukončeny dílčí provozní činnosti vykonávané divizí na kanalizaci obcí Tři Studně a Sněžné - vč. MČ Krátká a pro ČOV Sněžné a ČOV Krátká - k 15. 6. 2010 byl zrušen provoz kanalizace Olešinky (tj. administrativně místní část obce Zvole) - kanalizace byla převedena do majetku obce - v obci Račice došlo k přepojení vodovodní sítě na rozvodnou síť obce Dlouhá - v této souvislosti ale nenastala žádná změna v provozování 2. Výroba a fakturace pitné vody a odpadních vod Výroba, distribuce a fakturace pitné vody i odvádění, fakturace a čištění odpadních vod nezaznamenaly v hodnoceném roce žádné podstatné změny, které by zásadním způsobem změnily stávající trendy. Přehled základních ukazatelů objemu produkce a fakturace pitných a odpadních vod v hodnoceném roce 2010 poskytuje tabulka č. 2. Tab. č. 2 VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. - Celková bilance výroby a odvádění vod za rok 2010 skutečnost v roce 2010

z ročního plánu

komparace 2010/2009

tis. m3

%

%

voda vyrobená z podzemní vody

12 495

99,8

100,1

voda vyrobená z povrchové vody

14 507

94,9

95,1

voda vyrobená celkem

27 002

97,1

97,3

voda převzatá (externí)

1 417

97,5

102,8

voda předaná (externí)

148

120,3

108,0

voda vyrobená k realizaci celkem

28 271

97,0

97,6

voda fakturovaná domácnostem

15 083

99,6

98,9

voda fakturovaná ostatním

7 265

93,9

95,0

voda fakturovaná celkem

22 348

97,7

97,6

odpadní voda fakturovaná domácnostem

12 608

101,5

100,2

odpadní voda fakturovaná ostatním (bez srážkové)

4 660

95,5

98,5

odpadní voda fakturovaná celkem (bez srážkové)

17 268

99,8

99,8

3 609

102,7

101,7

20 877

100,3

100,1

srážková voda fakturovaná odpadní voda včetně srážkové fakturovaná celkem

Z důvodu probíhající ekonomické krize se v hodnoceném roce 2010 ve srovnání s předchozím rokem snížily požadavky našich zákazníků na množství dodané pitné vody, což mělo pro naši společnost nepříznivý dopad na objemy výroby a fakturace pitných vod - nastal meziroční pokles fakturovaných objemů pitných vod o 2,4 %, chyběly 2,3 % k dosažení hodnot ročního plánu. V oblasti odpadních vod byla nepříznivá situace částečně kompenzována zvýšením počtu nově vybudovaných obecních kanalizací, které začala naše společnost nově provozovat, proto v porovnání s propady v oblasti pitných vod byly v oblasti odpadních vod zaznamenány příznivější výsledky - nastal meziroční nárůst fakturovaných objemů odpadních vod (včetně srážkových) o 0,1 %, roční plán byl překročen o 0,3 %. Voda srážková se na rozdíl od domácností fakturuje kategorii „ostatní spotřebitelé“ podle plochy, ze které jsou srážkové vody odváděny, tedy nezávisle na spotřebě vody - u odpadních vod srážkových došlo k meziročnímu navýšení fakturace o 1,7 %.

5

Vodárenské kapky

Z podrobnějších analýz je patrné, že rozhodující podíl na zhoršení meziročních výsledků v oblasti výroby a fakturace pitných vod má kategorie „ostatních“ spotřebitelů, zejména průmyslových, na kterou ekonomická krize dopadla nejvíce - meziroční pokles fakturace pitných vod u kategorie „ostatní“ činil 5,0 % a u odpadních vod (bez srážkových) 1,5 %. Názorný chronologický přehled o objemu fakturace pitných a odpadních vod za období roku 1995 až roku 2010 poskytují grafy č. 1 a č. 2. Graf č. 1

Graf č. 2 Roční objemy fakturované odpadní vody ve VAS, a. s. v letech 1995 - 2010

Roční objemy fakturované pitné vody ve VAS, a. s. v letech 1995 - 2010

13 000

30 000

12 000 11 000 10 000 9 000

tis. m3/rok

tis. m3/rok

20 000

8 000 7 000 6 000 5 000

10 000

4 000 3 000 2 000 1 000

0 VFC - voda fakturovaná celkem r. 1995 r. 2003

r. 1996 r. 2004

VFD - voda fakturovaná domácnostem

r. 1997 r. 2005

r. 1998 r. 2006

r. 1999 r. 2007

0

VFO - voda fakturovaná ostatním

r. 2000 r. 2008

r. 2001 r. 2009

OVFD - odp. voda fakturovaná domácnostem

r. 2002 r. 2010

r. 1995 r. 2003

r. 1996 r. 2004

OVFO - odp. voda bez srážek fakturovaná ostatním

r. 1997 r. 2005

r. 1998 r. 2006

r. 1999 r. 2007

OVFS - odp. voda srážková fakturovaná celkem

r. 2000 r. 2008

r. 2001 r. 2009

r. 2002 r. 2010

Pokles fakturace pitných vod u kategorie „ostatní“ je dlouhodobým trendem, ale není ve všech lokalitách stejný, jak je názorně patrné z grafu č. 3. Je nutno zmínit, že změny fakturace jsou ovlivněny také dynamikou nárůstu a skladbou nově provozovaných vodovodů - to je nejvíce patrné u divize Brno-venkov, kde byl zaznamenán podstatný nárůst spotřeby vody u domácností v souvislosti s novými obecními vodovody postupně napojovanými na dokončovaný Vírský oblastní vodovod. Dlouhodobě nastala největší nepříznivá změna 2010/1995 u divize Znojmo - současná hodnota fakturace pitných vod pro zákaznickou kategorii „ostatní“ dosahuje cca polovičního objemu vod ve srovnání se skutečností před patnácti lety. Vývoj spotřeby vody lze výstižně charakterizovat často používaným ukazatelem, tj. podle tzv. denní specifické spotřeby vody vztažené na jednoho zásobovaného obyvatele. V jednotlivých divizích naší společnosti jsou patrné rozdíly ve specifických spotřebách vody. Nejpříznivější je stav u divize Jihlava, kde hraje rozhodující roli statutární město Jihlava. V roce 2010 došlo meziročně k poklesu specifické spotřeby vztažené k domácnostem v bilanci celé naší společnosti o 1,3 litru na obyvatele za den, což nepředstavuje významnou změnu dlouhodobého trendu. Aktuální hodnoty specifických spotřeb v jednotlivých divizích poskytuje graf č. 4. Graf č. 3

Graf č. 4

Kategorie „ostatní" - dlouhodobá změna fakturovaných objemů pitné vody

Specifické spotřeby vody v jednotlivých divizích v roce 2010

2 250

200

2 000

187

180 litrů na obyvatele za den

1 750 tis. m3/rok

6

1 500 1 250 1 000 750 500 250 0 Boskovice

Brno-ven.

Jihlava

Třebíč

Znojmo

Žďár n. S.

160

160

154

140 120

111

100 80

79

111

104 81

144

140

137

128

124

114

114

99 84

78 65

60

74

77

40 20 0 Boskovice

Voda fakturovaná „ostatním“ r. 1995

Voda fakturovaná „ostatním“ r. 2000

Voda fakturovaná „ostatním“ r. 2005

Voda fakturovaná „ostatním“ r. 2010

Brno-v.

Jihlava

Třebíč

Znojmo

Žďár n. S.

Průměr VAS, a. s.

spec. spotřeba z VVR = z vody vyrobené k realizaci spec. spotřeba z VFC = z vody fakturované celkem spec. spotřeba z VFD = z vody fakturované domácnostem

3. Provozní úspory vody a snižování úniků vody Mezi významná provozní úsporná opatření všech vodárenských společností patří snižování spotřeby provozní vody a cílené vyhledávání a odstraňování úniků vody z potrubí. a) v hodnoceném roce bylo dosaženo příznivých výsledků u snižování provozní vody, tj. technologické vody (ta je převážně spotřebovávaná v procesu úpravy vody) a vody pro vlastní spotřebu (ta je převážně spotřebovávaná pro odkalování sítí). U technologické vody došlo k podstatným meziročním úsporám, u provozní vody nastal nepatrný nárůst spotřeby, ale celkový výsledek úspor potvrzuje dlouhodobý trend ve snižování potřeb provozní vody - viz graf č. 5. Snižování objemu vody pro odkalování sítí je možné jen omezeně, nesmí být na úkor kvality pitné vody dodávané spotřebitelům. Jestliže klesá spotřeba vody, dochází k delším dobám zdržení v potrubí a zpravidla je nutné častější a intenzivnější odkalování vodovodních řadů a spotřeba provozní vody stoupá.

Vodárenské kapky

b) úniky vody z potrubí pomáhá významnou měrou snižovat zlepšování technického stavu vodovodních sítí, ale v době ekonomické krize jsou finanční prostředky do obnovy stávající infrastruktury velmi omezené a dynamika obnovy zpravidla podstatně klesá, což se projevuje zpravidla ve zvyšování ztrát vody. V hodnoceném roce 2010 se přes pokles objemů fakturované vody u naší společnosti podařilo alespoň udržet podíl nefakturované vody na stejné úrovni jako v předchozím roce, tento podíl činil 21 % z objemu vyrobené vody k realizaci - chronologický vývoj a porovnání se situací v ČR je patrný z grafu č. 6. Podařilo se mírně snížit úniky vody z potrubí - v ukazateli na připojeného obyvatele došlo k meziročnímu snížení úniku o 1 litr, v hodnoceném roce bylo dosaženo hodnoty 28 litrů uniklé vody z potrubí na jednoho připojeného obyvatele za den. Článek vyšel v březnu 2011 Graf č. 5

tis. m3/rok

Spotřeba provozní vody v souhrnu VAS, a. s. v letech 2000 - 2010 992

1 000 950 900 850 800 750 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

891

872

810 770 659

654

647 595

572 533

530

532

624 630

561

591

517 484 416

voda technologická

r. 2000

r. 2001

r. 2002

r. 2003

388 393

voda pro vlastní provoz

r. 2004

r. 2005

r. 2006

r. 2007

r. 2008

r. 2009

r. 2010

Graf č. 6 Porovnání podílů nefakturované vody z VVR - VAS, a. s. a ČR v letech 1995 - 2010 35,0 32,5 30,0 podíl vody nefakturované z vody vyrobené k realizaci (%)

27,5 25,0 22,5 20,0 17,5 15,0 12,5 10,0 7,5 5,0 2,5 6 r. 19 97 r. 19 98 r. 19 99 r. 20 00 r. 20 01 r. 20 02 r. 20 03 r. 20 04 r. 20 05 r. 20 06 r. 20 07 r. 20 08 r. 20 09 r. 20 10

r. 19 9

r. 19 95

0,0

VAS, a. s. - podíl vody nefakturované z VVR

průměr v ČR - dtto

Poznámka: u ČR se jedná pro rok 2010 jen o odhad, přesná čísla nejsou dosud publikována

Graf č. 7 Úniky vody z vodovodních sítí na zásobovaného obyvatele - porovnání VAS, a. s. s průměrem v ČR 100 90

70 60 50 40 30 20 10

r. 20 08 r. 20 09 r. 20 10

6 00

00 7 r. 2

00 5

VAS, a. s. - ztráta vody v síti vztažená na připojeného obyvatele

r. 2

r. 2

r. 20 02 r. 20 03 r. 20 04

00 0

00 1 r. 2

99 9

r. 2

r. 1

99 6

r. 19 97 r. 19 98

0 r. 1

litry na obyvatele za den

80

dtto - průměr ČR

Poznámka: u ČR se jedná pro rok 2010 jen o odhad, přesná čísla nejsou dosud publikována

7

8

Vodárenské kapky

VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. je držitelem Certifikátu QMS-476-2010 potvrzujícího zavedení a shodu systému managementu kvality Ing. Josef Filla

V

předchozím článku na dané téma jsem informoval o skutečnosti, že na dny 28., 29. a 30. 6. 2010 je v naší společnosti naplánován dozorový audit 2. stupně.

Jeho úspěšným zvládnutím byla dokončena implementace systému řízení kvality (dále jen QMS) ve VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s., realizovaná v kontextu strategického projektu 1.6.1. Systém řízení kvality ve VAS. Pro úplnost jen připomínám, že projekt byl zahájen ke dni 1. 11. 2008, s plánovaným ukončením do 31. 3. 2013. Faktické naplnění cílů projektu však bylo realizováno již k datu 30. 6. 2010, t. j. dnem oficielního potvrzení shody QMS s požadavky ČSN EN ISO 9001:2008 ze strany certifikačního orgánu. Význam zavedení QMS jako důležitého nástroje pro vlastní řízení a zlepšování výrobních procesů i zefektivnění denní činnosti každého z nás jsem v minulosti na této platformě s dostatečnou podrobností rozebral. Důležitou roli v této souvislosti zcela jistě sehrálo zavedení SW nástroje ALTUS pro řízení firemní dokumentace, což se neobešlo (zcela přirozeně) bez počáteční nedůvěry ze strany jednotlivých uživatelů. Po zhruba půlročním provozu systému však získávám z převážné míry kladné informace o jeho funkčnosti i jeho praktické využitelnosti. Pro úplnost jen doplním, že v současnosti pracuji na zlepšení jeho uživatelského komfortu pro běžného uživatele a na zrychlení přístupu k jednotlivým souborům. Neméně významnou skutečností je fakt, že dnem obdržení zmíněného certifikátu je našim obchodním partnerům deklarováno (především prostřednictvím veřejně přístupné příručky kvality a platným certifikátem), že veškeré výrobní procesy jsou ve společnosti řízeny a jsou v souladu s platnou legislativou, dále pak jsou řádně zadokumentovány a je vyvíjena soustavná snaha o neustálé zlepšování realizovaného produktu. Zcela zásadní je vlastnictví certifikátu (jako nepominutelného předpokladu) pro udržení a zvýšení konkurenceschopnosti firmy při výběrových (koncesních) řízeních na provozování infrastruktury. Dozorový audit se uskutečnil ve dnech 28. až 30. června v sídle společnosti na jednotlivých pracovištích generálního ředitelství, na ředitelství divizí Brno-venkov, Jihlava a Znojmo a dále pak na provozních zařízeních ČOV Tišnov - Březina a ÚV Hosov.

Zaměstnanci všech auditovaných jednotek, kteří byli přítomni při dozorovém auditu a podávali výklad k posuzovaným procesům, prokázali vysoce kvalifikovaný přístup při řešení úkolů v jim svěřené oblasti pracovní činnosti. To se projevilo velmi pozitivním hodnocením ze strany týmu auditorů při formulování závěrečné zprávy o auditu a rovněž při závěrečném osobním zhodnocení vedoucím auditorem. Stejně tak byl hodnocen rovněž náš neformální přístup při realizaci interních auditů, jako nového nástroje pro kontrolu a především pak zlepšení řízení realizovaných procesů. Dne 9. 9. 2010 jsem osobně informoval o průběhu celého certifikačního procesu i vlastního certifikačního auditu v krátkém vystoupení dozorčí radu naší společnosti. Ve snaze předejít zavádějícímu vnímání veškerých výše uvedených souvislostí pak považuji za nutné sdělit následující: • Bylo nelehké QMS v souladu s požadavky ČSN EN ISO 9001:2008 v podmínkách naší společnosti nastavit a uvést v každodenní praxi. • Neméně pracné bude v následujícím období celý systém udržovat a dále funkčně rozvíjet (toto bude klást zvyšující se nároky na související pracovní nasazení manažera řízení kvality, asistentů manažera řízení kvality a ostatních zaměstnanců bezprostředně se podílejících na soustavném udržování funkčnosti nástrojů QMS). • QMS jsme úspěšně zavedli, ale jsme teprve na začátku implementace systému integrovaného managementu, jehož součástí je rovněž environmentální systém řízení (dále jen EMS) a management BOZP. • Na úseku implementace EMS již byly ze strany technického náměstka generálního ředitele, manažera řízení kvality a firemního ekologa učiněny nezbytné úkony. Mnohé již bylo připraveno v rámci procesu implementace QMS. S ohledem na již vykonané nelze ovšem předjímat, že se bude jednat o výrazně snadnější proces. V souvislosti s charakterem naší výrobní činnosti tomu může být právě naopak. Podstatná část pracovní zátěže dopadne především na manažera řízení kvality a na firemního ekologa spolu s jeho divizními spolupracovníky. Závěrem tohoto příspěvku si dovoluji poděkovat všem zainteresovaným zaměstnancům za aktivní účast při zabezpečení bezproblémového průběhu certifikačního auditu a těším se na další spolupráci. Článek vyšel v prosinci 2010

Vodárenské kapky

9

10

Vodárenské kapky

Úpravna vody Hosov stavbou Vysočiny 2003 Josef Pospíšil

N

a zámku v Telči byly 10. června 2004 vyhlášeny výsledky 2. ročníku regionální soutěže Stavba Vysočiny 2003. Soutěž organizovalo Stavební sdružení Vysočina společně se Svazem podnikatelů ve stavebnictví, ČKAIT (Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) a Krajem Vysočina. V divadelním sále se sešli představitelé stavebnictví z celé České republiky a mezi účastníky zavítal místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jan Kasal a prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR Milan Veverka. Záštitu nad soutěží převzala náměstkyně hejtmana Kraje Vysočina Marie Černá.

Odborná porota s předsedajícím akademickým architektem Františkem Pšeničkou z katedry architektury pražského ČVUT udělila 4 tituly „Stavba Vysočiny 2003" a 6 čestných uznání. Titul Stavba Vysočiny 2003 v kategorii Stavby průmyslové, inženýrské, pro průmysl a zemědělství získala stavba „Jihlava, ÚV Hosov – doplnění technologie“ za zdařilé kompoziční dořešení stávajícího areálu novostavbou doplňkového technologického objektu. V dalších kategoriích získaly tituly stavby: „Přestavba radnice v Novém Městě na Moravě“, „Sluneční hodiny v Třešti“ a „Centrum pro les, zahradu a volný čas Johanka v Kamenici nad Lipou“.

Do soutěže mohla být přihlášena všechna stavební díla postavená v kraji Vysočina a která byla dána do provozu v období od 1. ledna 2001 do konce prosince 2003. Do soutěže bylo přihlášeno celkem 22 staveb. Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko a VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST a. s., divize Jihlava přihlásili 3 stavby do kategorie „Stavby průmyslové, inženýrské, pro průmysl a zemědělství“. Jednalo se o stavby „Obec Dobronín – Čistírna odpadních vod“, „Luka nad Jihlavou – ČOV a kanalizační sběrače“ a „Jihlava, ÚV Hosov – doplnění technologie“.

Úspěch vodohospodářů v soutěži Stavba Vysočiny 2003 podtrhuje ještě udělení čestného uznání pro Vodárenský areál Heraltice, který do soutěže přihlásil investor – Vodovody a kanalizace, svazek obcí se sídlem v Třebíči. Čestné uznání bylo uděleno za citlivé začlenění celého objektu do stávajícího přírodního prostředí včetně zakomponování staršího objektu vodojemu. Článek vyšel v prosinci 2004

Nejlepší stavba vodního hospodářství v roce 2005 Ing. Karel Fuchs

Ú

pravna vody Mostiště – havarijní opatření získala toto prestižní ocenění a byla slavnostně vyhlášena stavbou roku při příležitosti výstavy VODKA Brno.

Stavbu roku provázelo několik zajímavých momentů, které si dovolím tímto článkem připomenout. Jak to vzniklo? Vodní dílo Mostiště na řece Oslavě slouží více než 40 let jako zdroj surové vody pro úpravnu vody Mostiště zásobující více než 70 tisíc obyvatel pitnou vodou. Dne 3. 2. 2005 však bylo zahájeno vypouštění nádrže z důvodu poruchy hráze. Jaká vznikla v této souvislosti rizika? 1. riziko nedostatku surové vody v nádrži 2. riziko výrazného zvýšení eutrofizace nádrže spojené s rizikem zhroucení technologické linky úpravny vody Mostiště. Před Vodárenskou akciovou společností, a. s. a vlastníky úpravny byl postaven nelehký úkol: • zajistit zásobení pitnou vodou pro 75 tis. obyvatel v tomto kritickém období, kdy bude hladina vody v nádrži trvale nejméně snížena do poloviny roku 2006.

Co jsme proto udělali? 1. Veškerá dostupná technická opatření na vlastní úpravně vody i na celé distribuční síti. 2. Nechali jsme zpracovat tzv. „Krizový audit“. 3. Vyjednali jsme spolupráci se SZÚ 30-ti denní limity pro případné nouzové zásobování pitnou vodou. 4. Rozhodli se realizovat takovou technologii na úpravně vody, která bude umět vyrábět pitnou vodu v těchto podmínkách, a to alespoň v omezeném rozsahu 100 l/s. Jak to dopadlo? 1. Rozhodli jsme se pro rekonstrukci prvního separačního stupně, pro který byl zvolen jako nejvhodnější proces flotace rozpuštěným vzduchem. 2. Vybrali jsme výrobce vysoce účinné flotace. (Bohužel v kontinentální Evropě se nám nepodařilo nikoho takového najít a tak nás hledání zavedlo do USA k výrobci F. B. Leopold Company Inc.). 3. Společně se Svazem vodovodů a kanalizací Žďársko se podařilo zajistit i odpovídající finanční zajištění stavby. 4. 22. 11. 2005 jsme uvedli stavbu do provozu.

Vodárenské kapky

Co závěrem?

Kdo se na tom podílel? Investor: Projektant: Generální dodavatel: Inženýring:

Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko Hydroprojekt CZ, a. s., Praha ENVI-PUR, s. r. o., Tábor Vodárenská akciová společnost, a. s, divize Žďár n. S. Subdodavatel: VHZ-DIS, spol. s r. o., Brno Dodávky strojů a zařízení: Festo, spol. s r. o., Praha ProMinent, s. r. o., Olomouc JMA, spol. s r. o., Hodonín KROHNE CZ, spol. s r. o., Brno HACH LANGE, s. r. o., Praha LK PUMPSERVICE, Praha Realizace: srpen – listopad 2005 Náklady: 20 707 296,- Kč bez DPH

Technologie flotace splnila přísné požadavky provozovatele na první separační stupeň úpravny vody. Zajistili jsme bezproblémové zásobování pitnou vodou po celou dobu rekonstrukce hráze údolní nádrže Mostiště. Realizací flotace DAF udělalo celé české vodárenství významný krok kupředu. Tato stavba se oprávněně stala „Nejlepší stavbou vodního hospodářství v ČR v roce 2005“. Článek vyšel v červenci 2006

Stavba Jihomoravského kraje 2005 ČOV Ostrov u Macochy RNDr. Miloslava Soldánová, Ing. Milan Šeránek

O

bec Ostrov u Macochy se nachází severovýchodně od města Blanska v nadmořské výšce okolo 490 m. Zástavba obce je v krasové oblasti, typicky vesnická s postupným trendem obnovy a výstavby rodinných domků, navíc je značně členitá, situovaná na kamenitém, místy skalnatém podloží. V minulosti nebyly splašky v této obci odváděny do kanalizace, ale většinou byly svedeny do individuálních septiků a jímek na vyvážení. Technický stav většiny septiků a jímek byl nevyhovující a docházelo k průsakům do krasových spodních vod. Kanalizační síť ani původní čistírna odpadních vod (ČOV) nebyla schopna řešit čištění odpadních vod v souladu s platnou legislativou České republiky. V tomto obtížném terénu a podmínkách musely být vybudovány přečerpávací stanice nebo se hloubit až třímetrové výkopy. V období let 2000 až 2005 byla rekonstruována čistírna odpadních vod, zbudovány 3 čerpací stanice, byly postaveny 4 km stok a výtlaků a 230 kanalizačních přípojek, to vše v celkovém objemu 48 milionů Kč. Provoz ČOV a čerpacích stanic je monitorován vodárenským dispečinkem VAE Controls Ostrava. V rámci realizace jednotlivých etap výstavby ČOV a kanalizace v obci Ostrov u Macochy bylo řešeno rozšíření sítě splaškové kanalizace a rekonstrukce a intenzifikace stávající ČOV. Součástí stavby kanalizace byly nejen vlastní stoky včetně odboček pro domovní kanalizační přípojky, ale i čerpací stanice a výtlaky. V obci Ostrov u Macochy byla v minulosti vyprojektována mechanicko-biologická ČOV. Jednalo se o monoblokovou biologickou ČOV Sigma Hranice, dvě jednotky s plovákovou verzí povrchových turbín BSK-Gigant. Výsledkem rekonstrukce a intenzifikace ČOV bylo její přebudování na průtočný systém, tzn. s dostavbou dosazovacích nádrží. Nová ČOV má rozšířenou kapacitu z původních 900 EO na 2000 EO s nadstandardní účinností.

Součástí rekonstrukce a intenzifikace ČOV bylo: Hrubé předčištění - řešené česlicovým košem z tkané textilie Biologický stupeň - výstavba nových dosazovacích nádrží - výstavba čerpací stanice vratného a přebytečného kalu - výstavba nové pneumatické aerace Kalové hospodářství - výstavba uskladňovací nádrže na přebytečný kal Součástí rekonstrukce a intenzifikace ČOV bylo i vybudování části kanalizačního přivaděče k ČOV v celkové délce 652 m z plastových trub DN 300. Závěrečná kolaudace stavby proběhla dne 1. 9. 2005. Investor stavby: Obec Ostrov u Macochy Technický dozor investora: Besta – Ing. Brázda s. r. o. AP Investing, s. r. o. Generální dodavatel díla: VHS Brno, a. s. Zhotovitel technologie: VHZ – DIS spol. s r. o. Brno Provozovatel: VAS, a. s. divize Boskovice Projektant: DUIS s. r. o. Brno Haška, a. s. Tišnov AQUA PROCON, s. r. o. Brno Pokud tedy situaci shrneme, původní stav řešení odpadních vod v obci Ostrov u Macochy, zejména odtok odpadních vod bez řádného čištění byl z hlediska ochrany životního prostředí nevyhovující. Výstavba nové oddílné kanalizační sítě byla dána územním plánem obce Ostrov u Macochy a byla hygienickou i ekologickou nutností pro další rozvoj obce a zvyšování kvality životního prostředí. Proto byl zpracován projekt na výstavbu ČOV a veřejné splaškové kanalizační sítě v obci. Díky tomu došlo z dlouhodobého hlediska k zásadnímu zlepšení životního prostředí a kvality života obyvatelstva obce a k ochraně krasové oblasti a spodních vod před znečišťováním. Tato významná regionální stavba pod názvem „ČOV a kanalizace Ostrov u Macochy“ byla přihlášena do prestižní soutěže „Stavba Jihomoravského kraje 2005.

11

12

Vodárenské kapky

Soutěž „Stavba Jihomoravského kraje“ vyhlašují společně Jihomoravský kraj a Jihomoravské stavební společenství při Svazu podnikatelů ve stavebnictví. Do šesti soutěžních kategorií bylo celkem přihlášeno 29 staveb, které byly hodnoceny kombinací několika hledisek – kvalita provedení, architektonické ztvárnění, účelnost a efektivita stavebního díla, použité materiály a technologie. K slavnostnímu vyhlášení výsledků soutěže, jako již tradičně, došlo v průběhu stavebních veletrhů. Středečního odpoledne dne 30. 4. 2006 ve zcela zaplněném pavilonu Brno, památkově chráněný objekt architekta Bohuslava Fuchse, proběhl slavnostní ceremoniál za účasti hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Stanislava Juránka a náměstka brněnského primátora Ing. Miroslava Hoška.

Stavba „ČOV a kanalizace Ostrov u Macochy“, kterou divize Boskovice provozuje, se stala „Stavbou Jihomoravského kraje 2005“ v kategorii Rekonstrukce staveb a objektů, neboť v ní obsadila 1. místo. Ocenění za tento úspěch v soutěži převzala osobně Zdeňka Svobodová, starostka obce Ostrov u Macochy. Ke gratulaci paní starostce za tuto vydařenou stavbu jsem se na místě samém mohla připojit i já, neboť jsem na slavnostní vyhlášení byla osobně pozvána. Ocenění, které se stavbě „ČOV a kanalizace Ostrov u Macochy“ dostalo, mne těší nejen proto, že divize Boskovice kanalizaci v obci provozuje, ale o to více, že jsme jako provozovatel v průběhu celé stavby působili jako technický dozor, dohlíželi jsme na technické řešení a zejména prostřednictvím výstupů z kontrolních dnů jsme koordinovali technické řešení celé stavby. Článek vyšel v září 2006

Slavnostní den na Třebíčsku Ing. Jaroslav Hedbávný

D

en 12. září 2007 se zapíše do historie třebíčského (a nejen třebíčského) vodárenství akcí ojedinělého významu. Návštěva prezidenta České republiky pana Václava Klause na ČOV Náměšť nad Oslavou v rámci slavnostního zakončení projektu „Dyje“ a návštěva ministra životního prostředí pana Martina Bursíka v Třebíči na slavnostním zahájení projektu „Pitná voda“ v jednom dni je skutečně událostí, která se jen stěží bude opakovat. Slavnostnímu dni, samozřejmě, předcházely náročné přípravy. Úpravy celého provozního areálu v Náměšti, příprava nové čistírny na vzácnou návštěvu a příprava třebíčské části programu jsou jen základním výčtem povinností a úkolů, které v posledních týdnech dělaly vrásky na čelech všech zúčastněných. Přípravný tým jmenovaný starostou Náměště zajišťoval koordinaci základních činností dle minutovníku prezidentské návštěvy, jeho jednotliví členové pak organizovali přípravné činnosti na třech místech, které měl pan prezident při své návštěvě Náměště navštívit – ČOV, městský úřad a leteckou základnu. Je nutno poznamenat, že návštěva prezidenta republiky se uskutečnila v rámci jeho třídenního pobytu v Kraji Vysočina. Nakonec se všechny přípravné práce

podařilo zvládnout a nadešel očekávaný den. Ještě ráno 12. září proběhla závěrečná kontrola celého místa návštěvy a pak již skupina hostů netrpělivě očekávala příjezd prezidentské kolony. Stalo se tak přesně dle programu, tedy v 9.15 hodin, kdy prezident v doprovodu hejtmana Kraje Vysočina přijel do areálu náměšťského provozního střediska. Tam Václava Klause přivítal starosta Náměště, pan Vladimír Měrka, a odvedl hosty do prostoru před novou ČOV. Zde ke všem přítomným promluvili zástupci investora celé akce, svazu VKMO a dále jeden z radních Kraje Vysočina pan Ivo Rohovský, který zvláště zdůraznil historii a význam právě ukončovaného „projektu Dyje“. Poté následovalo přestřižení pásky, které nejen otevřelo novou ČOV v Náměšti, ale zároveň symbolicky ukončilo realizaci celého projektu. Po slavnostním otevření ČOV zavedli zástupci provozovatele, generální ředitel a ředitel divize, pana prezidenta do podzemí čistírny, kde je unikátním způsobem umístěna její základní technologická část. Pan prezident vyslovil uznání nad touto zajímavou stavbou a dotázal se na některé konkrétní záležitosti, jako např.: kolik pracovníků takovou čistírnu obsluhuje, jaká je čistota odtékající vody v porovnání s řekou nebo jak je řešena likvidace čistírenského kalu.

Vodárenské kapky

Po prohlídce ČOV následovalo krátké občerstvení, nezbytné pózování pro fotografy, několik neformálních rozhovorů a pak se již celá kolona, přesně dle časového plánu, začala přesouvat na náměstí před náměšťskou radnici, kde program návštěvy pokračoval. Vodárenská část návštěvy se následně přesunula do třebíčského divadla Pasáž, kde odpoledne program pokračoval. Všechny přítomné nejprve přivítal třebíčský starosta Ing. Ivo Uher, poté následovaly projevy zástupců VKMO a dalších hostů. Součástí odpoledního programu bylo dále ocenění všech, kteří přispěli ke zdárnému průběhu projektu Dyje. Ke slavnostnímu charakteru odpoledne přispělo i kulturní vystoupení, kde přítomné především zaujal svým pěveckým uměním operní pěvec, pan Jakub Pustina. Tím byla prakticky ukončena část „Dyje“ a program se mohl překlopit do své druhé části – zahájení projektu „Pitná voda“. V 17 hodin všichni přítomní přivítali ministra životního prostředí pana Martina Bursíka. Po krátkém úvodu v předsálí divadla se všichni odebrali do venkovního prostoru před divadlem. Tam pan ministr za asistence předsedy svazku a třebíčského místostarosty pana Miloše Maška jednak odhalil pamětní desku symbolizující ukončení „projektu Dyje“, jednak odhalil panel, představující zahájení projektu "Pitná voda". Nakonec zástupci zúčastněných stran poklepali na základní kámen tohoto projektu a jednomyslně vyslovili přání setkat se znovu za dva roky a potvrdit ukončení projektu alespoň s takovým úspěchem, s jakým byl ukončen „projekt Dyje“.

Článek vyšel v prosinci 2007

120 let vodovodu v Třebíči Ing. Jaroslav Hedbávný

D

ne 10. června 1888 byl slavnostně uveden do provozu první novodobý vodovod v Třebíči, který přivedl vodu z tzv. Vodovodního rybníka do kašen a výtokových stojanů na náměstí. Vznik města Třebíče je spojen se založením benediktinského kláštera v roce 1101 na levém břehu řeky Jihlavy, nedaleko ústí Stařečského potoka. V místě tehdejšího brodu a křížení několika obchodních cest vznikly tržní osady, které daly základ pozdějšímu městu. Listina opata Martina z roku 1277 již hovoří o Třebíči jako o městě. O počátcích vodárenství se mnoho informací nedochovalo, je však pravděpodobné, že prvním hlavním zdrojem vody byla řeka Jihlava. Jako zdroj pitné a užitkové vody však přestala brzy postačovat. Základními zdroji vody se staly studny a rybníky. V Třebíči tím základním byl již v období středověku rybník Baba v Týnském údolí. Voda z něho byla odváděna dřevěným potrubím do kašen na náměstí. Jako potrubí sloužily v ose provrtané borové kmeny. Tyto byly vyráběny městským vodákem a jejich zásoba byla neustále máčena v rybníku Jordán, v místě dnešního Masarykova náměstí. I voda z rybníka Baba však brzy přestala potřebám rozvíjejícího se města postačovat a došlo k připojení dalších rybníčků v Týnském údolí. Používání těchto rybníků pro vodárenské účely bylo osvobozeno od všech poplatků tzv. Listinou Smila Osovského z roku 1610, která se tak stala prvním dokladem cílevědomé péče o zásobovaní pitnou vodou na území města Třebíče. Druhým zdrojem vody pro tehdejší Třebíč byly studny na „Horce“, které dodávaly vodu do kašen u Martinské brány. Obě vodovodní soustavy sloužily městu až do konce 19. století.

V roce 1869 čítalo město Třebíč 8 000 obyvatel. Pro tento počet a rozvíjející se průmysl již voda ze soustavy týnských rybníčků nepostačovala. Bylo zpracováno několik odborných posudků a návrhů, např. od brněnského Ing. Burkharta nebo pražského prof. Krejčího, jak získávat potřebné množství kvalitnější pitné vody. Nakonec zvítězil návrh pražského Ing. Karla Kressa. Ten v roce 1887 provedl podrobný hydrogeologický průzkum okolí Třebíče a obecní radě doporučil několik variant. Z nich byla nakonec vybrána ta, která doporučovala výstavbu nového vodovodu z tzv. Vodovodního rybníka (nad rybníkem Baba), neboli z původní lokality Týnského údolí. Hlavním důvodem tohoto rozhodnutí byly především finanční náklady. Ještě v září roku 1887 byla uzavřena smlouva mezi městem a Ing. Kressem o rekonstrukci původního vodovodu z Týnského údolí. Stavba obsahovala hráz nového Vodovodního rybníka s přepadem a vypouštěcím zařízením, filtrační stanici a nový úsek potrubí s připojením na původní soustavu z rybníku Baba. Voda byla přivedena do kašen a výtokových stojanů na náměstí a částí Jejkova a Stařečky. Stavební povolení bylo vydáno 23. srpna 1887, v témže měsíci byla stavba zahájena a dokončena 3. června 1888. Slavnostní otevření nového vodovodu bylo provedeno 10. června 1888 a potvrzeno pamětním spisem. Pro zvýšení vydatnosti byly k Vodovodnímu rybníku postupně připojovány další rybníky, Druhý neboli Barák v roce 1905, a Třetí neboli Nadýmáček v roce 1908. Soustava rybníků sloužila pro zásobování vodou až do 30. let 20. století, v 50. letech byly filtrační stanice a stavidlo Vodovodního rybníka odstraněny.

13

14

Vodárenské kapky

Významné události z historie třebíčského vodárenství jsou uvedeny v následujícím přehledu 1101 – Založení benediktinského kláštera a vznik tržních osad na břehu řeky Jihlavy, základ budoucího města Třebíče 1277 – Podle listiny opata Martina je Třebíč městem 1500? – Voda z rybníka „Baba“ je přiváděna dřevěným potrubím do kašen na náměstí 1600? – Voda ze studní na Horce je sváděna do kašny u Martinské brány 1610 – Rybník „Baba“ je posílen připojením dalších třech rybníčků v Týnském údolí, Listina Smila Osovského je osvobozuje od všech poplatků a vydává souhlas k provádění všech prací souvisejících s vedením vody a údržbou trub 1888 – První novodobý vodovod z Vodovodního rybníka přivádí vodu do výtokových stojanů v centru Třebíče 1908 – Vodovodní rybník posílen připojením dalších dvou rybníčků „Barák“ a „Nadýmáček“ 1910 – Kritická situace v zásobování Třebíče pitnou vodou, vznikají další návrhy na rozšíření vodovodu, je zkoumáno Týnské údolí, okolí Třebíče i údolí řeky Jihlavy 1921 – Městské vyhlášky omezují odběry vody (obdobně 1923) 1926 – Porada odborníků, která měla vyřešit situaci v zásobování vodou na delší období, jedno z doporučení zmiňuje i oblast heraltických lesů 1927 – Vzniká městská vodárna jako samostatný obecní podnik 1928 – Podrobný hydrogeologický průzkum okolí Heraltic potvrzuje možnost jímaní potřebného množství vody a výstavby skupinového vodovodu 1929 – Složitá situace v zásobování vodou řešena provizorním vodovodem z řeky Jihlavy 1930 – Odborná komise rozhoduje o výstavbě vodovodu z Heraltic 1933 – Zpracován projekt nového heraltického vodovodu Ing. Oldřichem Niklem 1936 – Stavba heraltického vodovodu slavnostně zahájena velkým shromážděním na Strážné hoře 1938 – Voda z Heraltic je novým vodovodem poprvé vpuštěna do Třebíče 1940 – Heraltický vodovod je zkolaudován 1945 – Heraltický vodovod rozšířen připojením prameniště II 1952 – Heraltický vodovod posílen čerpáním ze studní u Hvězdoňovic

1953 – Hvězdoňovické prameniště rozšířeno o další studny (dnes slouží pro zásobení Okříšek) 1960 – Vzniká Okresní vodohospodářská správa (roku 1964 se do ní začleňuje i městská vodárna) 1961 – Rozhodnutí o připojení Třebíče na zdroj Mostiště 1963 – Do provozu uvedena provizorní úpravna vody z nádrže Lubí (s přestávkami v provozu do r.1986) 1963 – Zpracován projekt na připojení Třebíče na zdroj Mostiště 1964 – Zahájení stavby vodovodního přivaděče ze zdroje Mostiště 1966 – První voda ze zdroje Mostiště vpuštěna do Třebíče 1969 – Zprovozněny všechny řady nového vodovodu z Mostiště a stavba zkolaudována 1973 – Rozhodnutí o zásobení budované Jaderné elektrárny Dukovany z připravovaného vodovodu Vranov – Moravské Budějovice 1974 – Pro zvýšení kapacity provedeno zdvojení přivaděče z Mostiště v úseku Rudíkov – Pocoucov 1977 – Zahájena stavba nového vodovodu Vranov – Moravské Budějovice včetně úpravny vody Štítary, současně rozhodnuto o připojení Třebíče 1977 – Vzniká státní podnik Jihomoravské vodovody a kanalizace Brno 1983 – Zahájena dodávka vody z Vranovského vodovodu do Třebíče, propojením Heraltického, Mostišťského a Vranovského vodovodu vzniká vodárenská soustava Jihozápadní Moravy 1993 – Vzniká provozní VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s., vlastnictví vodovodů a kanalizací přechází na Svazek obcí VaK Třebíč 1994 – Třebíčská divize VAS, a. s. začíná provozovat vodovod v Moravském Krumlově a okolí 1997 – Na vodárenskou soustavu se připojuje město Jemnice 2000 - Na vodárenskou soustavu se připojuje město Náměšť 1999 – Ukončena výměna svodného potrubí v podstatné části heraltického prameniště I 2002 – Ukončena rekonstrukce vodárenského areálu v Heralticích 2007 – Zahájena stavba projektu „Zajištění kvality pitné vody ve vodárenské soustavě JZ Moravy“, dotovaná Evropskou unií 2008 – Zahájen rozsáhlý hydrogeologický průzkum heraltického jímacího území (po sedmdesáti letech využívání pramenišť I a II) Článek vyšel v červenci 2008

Realizační fáze „evropského“ vzdělávání ukončena Ing. Zdeněk Mattis

V

čísle 4/2006 Vodárenských kapek byl uveřejněn článek „Vzdělávání za evropské peníze“, který informuje o úspěchu VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s., která se „dostala“ do Evropy prostřednictvím vzdělávacího projektu „Specifické školení zaměstnanců VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. Brno“ a stala se tak první z vodárenských společností příjemcem finanční podpory z Evropského sociálního fondu (ESF) v rámci grantu „Program odborného růstu pracovníků – PROFESE“.

Na tento článek navazoval článek ve Vodárenských kapkách číslo1/2007 „První zkušenosti z realizační fáze evropského vzdělávání“, ve kterém se popisují základní rozdíly Specifického školení ESF oproti běžné formě vzdělávání: • specifická témata kurzů • odlišné specializace účastníků ve společném kurzu • kombinace interních a externích lektorů v kurzu • povinnost předávání písemné formy přednášek účastníkům kurzu

Vodárenské kapky

• nové předepsané metody výuky • povinnost vypracování vědomostního testu z každého kurzu a hodnocení kurzu • povinnost monitoringu a propagace projektu Celý projekt Specifického školení ESF byl zaměřen na dvouletý cyklus vzdělávání zaměstnanců tří pracovních pozic – mistry (provozní zaměstnanci), technické pracovníky (specialisty) a pracovníky zákaznických služeb VAS, a. s. • kategorie Mistr: 68 zaměstnanců ve 3 skupinách - v každé skupině 9 kurzů, z toho 2 dvoudenní (celkem 11 školících dnů) • kategorie Techničtí pracovníci: 59 zaměstnanců ve 2 skupinách - v každé skupině 8 kurzů, z toho 2 dvoudenní (celkem 10 školících dnů) • kategorie Zákaznické služby: 23 zaměstnanců v 1 skupině - 6 kurzů, z toho 3 dvoudenní (celkem 9 školících dnů) Celkem bylo realizováno 23 kurzů (49 školení) pro 150 našich zaměstnanců. Cílem projektu bylo zvýšení odborné a kvalifikační úrovně a prohloubení dovedností u uvedených cílových skupin zaměstnanců. Specifické školení bylo zaměřeno na oblast odborného technického vzdělávání řízení vodohospodářského provozu a výcvik zaměřený na využití specializovaných software firmy. Do projektu bylo možno zařadit pouze témata splňující podmínku zaměření na 3 základní oblasti, které jsou z pohledu Evropské unie v tuzemských firmách dlouhodobě podceňovány: • informační technologie v praxi • ekologický přístup v provozních podmínkách • vztah k zákazníkům Realizace školení probíhala prostřednictvím interních a externích lektorů. Kromě účastníků školení bylo tak do projektu zapojeno 25 našich zaměstnanců ve funkci interních lektorů. Školení byla realizována kombinací metod: přednáška, cvičení – výpočet příkladů, workshop – pracovní diskuse k tématu, simulace situací, praktický výcvik s využitím videotechniky. Jednotlivá školení byla zakončována vědomostními testy. Projekt byl rozdělen do tří fází: přípravné, realizační (vlastní realizace školení) a závěrečné – vyhodnocovací. Přípravná fáze Probíhala od 1. 5. do 30. 9. 2006 a zahrnovala: • jmenování řídícího (realizačního) týmu projektu (interní tým): - manažer projektu (Ing. Zdeněk Mattis) - administrativní garant (Mgr. Eliška Dospíšilová) - odborný garant (Ing. Jana Šenkapoulová, Ph.D.) • výběr externího dodavatele - garantem metodiky a organizace vzdělávání byla vybrána firma TRIALOG (Brněnský institut rozvoje občanské společnosti). • výběr zaměstnanců ke školení a jejich rozdělení do skupin dle kategorií • vypracování metodiky, sylabů, přednášek a učebních textů, volba vhodných metod • jmenování interních lektorů a výběr externích lektorů • zajištění učebních pomůcek a výukového materiálu • zajištění informační tabule projektu (propagace projektu) • výběr vhodného školícího střediska a učebních prostor k realizaci projektu podle konkrétního data jednotlivých aktivit – všechna jednodenní a 1 dvoudenní školení v každé

kategorii probíhala v zasedačce VAS, a. s., ostatní dvoudenní školení probíhala v areálu Sudického dvora u Boskovic Celá tato fáze byla zajišťována vlastními zaměstnanci společnosti a dodavatelem – firmou TRIALOG. Realizační fáze Vlastní realizační fáze byla zahájena kurzem „mi 1“ dne 12. 10. 2006 a ukončena posledním kurzem „mi 9“ dne 26. 2. 2008. Na základě účasti na jednotlivých seminářích a prokázání vědomostí dle výsledků jednotlivých testů obdrželi účastníci vzdělávání na závěr posledního semináře: • Certifikát o úspěšném absolvování – při účasti 90 a více % • Osvědčení o úspěšném absolvování – při účasti 50 až 90 % • Osvědčení o absolvování – při účasti méně než 50 % (toto se týkalo jen 2 zaměstnanců, kteří nastoupili jako náhradníci místo odcházejících zaměstnanců). • Ukončením realizační fáze pro účastníky vzdělávání tento dvouletý projekt v podstatě skončil. Hlavním přínosem pro mistry, technické pracovníky (specialisty) a pracovníky zákaznických služeb, kteří se zúčastnili tohoto vzdělávání, je zejména: • osobnostní a profesní růst, • zvýšení odborných znalostí v oblasti řízení provozu, investic a rozvoje vodohospodářství, • zvýšení počítačové gramotnosti, • zvýšení schopnosti kvalitně a adekvátně reagovat na požadavky zákazníků, • zvýšení adaptability a flexibility, • stabilizace pozic, • snížení fluktuace, • růst osobní perspektivy a kariérního rozvoje. Tímto však celý projekt ještě nekončí. Následuje závěrečná – vyhodnocovací fáze projektu. Závěrečná fáze a vyhodnocení Tento dvouletý vzdělávací cyklus bude ukončen až po vyhodnocení projektu. Závěrečná fáze projektu bude probíhat od 1. 3. 2008 do konce dubna 2008. Předmětem závěrečné fáze bude provedení vyhodnocení celého dvouletého vzdělávacího cyklu. Realizační tým vypracuje pro poskytovatele projektu závěrečnou zprávu a vyúčtování projektu v termínu požadovaném GS Profese. Závěrečná zpráva bude rovněž předložena na Radu ředitelů a představenstvu společnosti. Z přednášek jednotlivých lektorů – jejich sylabů budou zpracována skripta dle jednotlivých kategorií. Závěrečná fáze bude zajišťována opět vlastními zaměstnanci společnosti ve spolupráci s dodavatelem (realizační tým). Článek vyšel v dubnu 2008

Dovětek V současné době právě probíhá další dvouletý „Vzdělávací program pro zaměstnance VAS, a. s.“. Tento je financovaný rovněž z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. Projekt byl oficiálně zahájen 1. 9. 2010 s termínem ukončení do 31. 8. 2012. Mělo by proběhnout přibližně 60 kurzů rozvržených do tří vzdělávacích modulů – zlepšení manažerských dovedností, práce s výpočetní technikou a rozvoj dovedností zaměřených na komunikaci, týmovou spolupráci asertivní jednání a další.

15

16

Vodárenské kapky

Balená pitná voda - ano či ne? Ing. Vladimír Dvořák

V

poslední době se rozvířila otázka balených pitných vod. Příčinou byl pokles odbytu těchto vod, který sami výrobci udávají čtyři procenta od roku 2005. Proto spustili velkou mediální kampaň propagující výhody používání balené pitné vody. Při této kampani ať již přímo nebo spíše nepřímo napadají pitnou vodu z vodovodů pro veřejnou potřebu nazývanou jimi „vodu z kohoutků“ a tím i provozovatele vodovodů. Co je to vlastně „balená pitná voda“? Spotřebitel běžně používá termín „balená pitná voda“, do něhož zahrnuje veškeré vody, které lze koupit v obchodech v PET lahvích a nanejvýš rozlišuje balené vody minerální případně balené vody kojenecké. Zde je však schováno čertovo kopýtko. Mimo těchto vod existují ještě dva druhy balených pitných vod. Je to balená pitná voda a balená pramenitá voda. Rozlišení těchto čtyř druhů vod uvádí vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 275/2004 Sb. o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených pitných vod a jejich úpravy. Toto rozlišení jednotlivých druhů vod je velmi důležité, protože pro každý druh se požadavky na jakost více či méně liší. Bohužel zde dochází k zaměňování technických pojmů. Termín „balená pitná voda“ podle citované vyhlášky skučně zahrnuje všechny čtyři druhy vod, ale zároveň představuje jeden z nich, tj. balenou pitnou vodu charakterizovanou „jako výrobek splňující požadavky na pitnou vodu podle zvláštního předpisu“. Tím zvláštním předpisem je míněna vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Dalším druhem balených pitných vod je balená pramenitá voda charakterizovaná „jako výrobek z kvalitní vody z chráněného podzemního zdroje, který může být upravován způsobem stanoveným vyhláškou a je vhodný k trvalému přímému požívání dětmi i dospělými“. Situace, kdy pod jeden pojem jsou zahrnuty čtyři dílčí celky (balená minerální voda, balená kojenecká voda, balená pramenitá voda a balená pitná voda) a zároveň tento pojem platí pro jeden z nich (balenou pitnou vodu) nebývá obvyklá a vnáší zmatek při používání těchto pojmů. Přejděme však k podstatě problémů. Do jaké míry se kampaň propagace balených vod dotýká nás - provozovatelů vodovodů pro veřejnou potřebu? Je konkurence balené pitné vody pro nás zásadní? Pokusme se na příkladu naší společnosti zjistit, jak balená pitná voda kupovaná našimi spotřebiteli ovlivňuje naše hospodářské výsledky. Vzhledem k tomu, že řadu údajů lze jen odhadovat, bude tento odhad do jisté míry spekulativní.

Vyjděme z výsledků naší společnosti za rok 2008. Přesné údaje jsou počet napojených obyvatel - 544 603, voda fakturovaná celkem - 23 256 tis. m3, z toho pro obyvatelstvo 15 196 tis. m3, průměrná cena vodného včetně stočného ve společnosti byla 58,96 Kč/m3. A nyní odhady: předpokládejme, že 50 % našich odběratelů denně koupí 1l balené pitné vody (ostatní potřebu tekutin kryje z jiných zdrojů - ovocné šťávy, ochucené vody apod.). Pro lepší představu je třeba uvést, že by to znamenalo v oblasti, kde provozujeme vodovody, prodat více než 66 milionů 1,5 l PET lahví. Při ceně 2,50 Kč/l balené vody by byly tržby obchodu (a tím útrata spotřebitelů) cca 248 milionů Kč. A nyní předpokládejme, že ze dne na den tito odběratelé přestanou balené pitné vody kupovat a budou používat naši pitnou vodu. Tím se zvýší odběr vody z vodovodu u těchto odběratelů o 1,5 l/den (0,5 l spotřebují na odtočení vody z kohoutku při

prvním odběru). Jednoduchým výpočtem zjistíme, že se nám zvýší voda fakturovaná o 149 085 m3/rok. V porovnání se současným objemem vody fakturované celkem by se jednalo o zvýšení 0,64 %. Zvýšení našich příjmů by činilo 8 790 tis. Kč. Blíže pravdě však asi bude nižší počet odběratelů kupujících balenou pitnou vodu např. 25 %. Pak zvýšení vody fakturované a tím zvýšení příjmů by bylo poloviční. Znovu připomínám, že se jedná o spekulativní úvahy - nevíme, kolik našich odběratelů a kolik balené pitné vody se skutečně kupuje a jistě by všichni najednou balenou vodu nepřestali kupovat. Je však zcela jasné, že ekonomicky nás balená pitná voda neohrožuje. Jiná věc je však poškozování dobrého jména a práce vodárenských společností. Pro doklad tohoto tvrzení je potřeba rozebrat hlavní argumenty pro balenou pitnou vodu, které ve svém „desateru“, Svaz minerálních vod nazval „Proč pít balenou minerální a pramenitou vodu“ a které rozšiřuje, kromě jiného, např. celostránkovými inzeráty v denním tisku. V něm porovnává minerální a pramenité vody s vodou z vodovodu, kterou nazývá „vodou z kohoutku“. Propagovaná voda: 1. Pochází z jasně určených chráněných a nekontaminovaných podzemních zdrojů.

Voda z vodovodů pro veřejnou potřebu také pochází z jasně určených a chráněných zdrojů zhruba z 50 % podzemních, zbytek z povrchových, které jsou rovněž chráněné a po úpravě vyhovují požadavkům na kvalitu pitné vody. 2. Je přirozeně mikrobiologicky čistá a není upravována žádnými chemikáliemi.

Není to vždy pravda. Balené pitné vody jsou ošetřovány UV zářením (to zřejmě proto, že výrobci si mikrobiologickou čistotou nejsou až tak jisti). Balená pramenitá voda bývá chráněna dusíkem plynným nebo kapalným. Pitná voda z vodovodu musí odpovídat příslušným předpisům, což je zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu ve znění pozdějších předpisů, zejména §14 odst.1, který uvádí, „že pitná voda dodávaná odběratelům vodovodem musí splňovat požadavky na zdravotní nezávadnost pitné vody“ a odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým je nyní vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb. Tato vyhláška ve svých přílohách stanovuje ukazatele a jejich hodnoty, které musí splňovat jak pitná voda z vodovodu, tak voda balená. 3. Podléhá přísnějším limitům například pro obsah dusitanů a organických látek, než voda z kohoutku. Vědecké studie prováděné i v České republice uvádí, že povrchové vody, ze kterých je vyráběna většina vody z kohoutku, mohou obsahovat zbytky hormonů a léčiv.

Přísnější limity pro obsah některých látek jsou stanoveny pro minerální a pramenitou vodu, (stanovuje je již citovaná vyhláška č. 275/2004 Sb.), avšak limity pro vodu z vodovodu jsou natolik přísné, že nemohou ani při trvalém užívání lidské zdraví poškodit. Otázka možného výskytu zbytků léčiv a hormonů v povrchových vodách se skutečně zkoumá, není však dosud vyjasněno, zda se skutečně vyskytují, v jakých množstvích a jaký by mohly mít vliv na lidské zdraví. Světová zdravotnická organizace nestanovila povinnost sledovat tyto látky, neboť nebyla vyhodnocena jejich přítomnost v pitné vodě jako riziko ovlivňující zdraví spotřebitele. Nelze proto strašit spotřebitele vody z vodovodu tím, že ač vyráběná z vody povrchové je může ohrozit na zdraví.

Vodárenské kapky

4. Její přirozenou součástí jsou látky prospěšné pro lidský organizmus.

10. Lze ji pít hned, není třeba ji před konzumací „odtočit“ a nechat „odstát“.

To platí pro jakoukoliv pitnou vodu, záleží přirozeně na jejím složení, které prospěšné látky obsahuje, bez ohledu na to, zda jde o vodu z vodovodu či vodu balenou.

Lze ji pít hned, ovšem pokud ji skladujeme v chladničce, v pokojové teplotě by nám příliš nechutnala. Pokud se týká „odstátí“ vody z vodovodu jedná se zřejmě o vyprchání dezinfekčního chloru, který někomu může chuťově vadit. Při zabezpečování zdravotní nezávadnosti pitné vody během dopravy ke spotřebiteli se již ve valné míře upouští od plynného chloru, který se nahrazuje jinými dezinfekčními prostředky. Z uvedeného rozboru „desatera“ je patrné, že Svaz minerálních vod používá, ve snaze propagovat své výrobky, argumenty částečně pravdivé, avšak někde používá polopravdy a dokonce informace nepravdivé. Do jaké míry se jedná o omyly vyplývající z neodbornosti autorů textu nebo úmysl, lze těžko posoudit. Aby byla problematika balených vod veřejnosti co nejvíce zamlžena, běžně se používá termín “balená pitná voda“ bez rozlišení druhů této vody, jak bylo shora uvedeno. Může tak vznikat dojem, že to co např. platí pro balenou pramenitou vodu, platí obecně pro všechny balené vody. Do problematiky balených vod vstoupilo razantně Sdružení obrany spotřebitelů, které ve svém časopisu Test č. 10/2009 v článku „Opravdu víte, co pijete“ uveřejnilo výsledky testu, kterým zkoumalo 18 balených vod a pitnou vodu z vodovodů pěti měst - Prahy, Brna, Ostravy, Plzně a Olomouce. Z těch 18 balených vod bylo 8 balených neperlivých vod, ostatní byly vody kojenecké (2), minerální (2) a vody pramenité (6).

5. Má jasné složení, které je uváděno na etiketě.

Také každá pitná voda z vodovodu má „jasné složení“, spotřebitel se může kdykoliv dozvědět informace o pitné vodě, kterou odebírá, a to nejlépe na internetových stránkách příslušné vodárenské organizace, případně si je vyžádat u svého dodavatele vody. 6. Splňuje nároky současného životního stylu - je kdykoliv a kdekoliv po ruce v garantované stabilní kvalitě.

Nelze s jistotou říci, zda to autoři mysleli opravdu vážně. Je přeci naprosto zřejmé, že k tomu, aby spotřebitel mohl jakoukoliv balenou vodu užívat, musí ji nejprve koupit v obchodě (předtím si ověřit datum konečného použití), dopravit do své domácnosti, vhodně ji uskladnit a před užitím ji vychladit. Tím manipulace nekončí - musí se postarat o likvidaci obalu - PET láhve. Vodu z vodovodu získá zcela bezstarostně, pouhým otočením kohoutku či pohnutím páky pákové baterie, a to v teplotě vhodné k pití. Pravda je, že je vhodné vodu nechat trochu odtočit, zvláště pak pokud vodovod nebyl bezprostředně použit. Toto odtočení je pro výrobce balených vod „závažným argumentem pro balenou vodu“ - viz bod 10. 7. Je možné vybrat si z různých druhů podle chuti, zdravotního stavu a věku.

Není třeba polemizovat s tímto tvrzením. Lze však pochybovat, zda konzument balené vody bude takto podrobně zkoumat jednotlivé značky balených pitných vod do jaké míry jsou pro něho vhodné. 8. Kvalitu neovlivňuje lokální vodovod neznámého stavu. Ze zastaralých vodovodů se mohou do vody uvolňovat nebezpečné látky, například olovo, vinylchlorid, hliník a některé organické látky.

Provozovatelé vodovodů znají stav vodovodů, které provozují. Ve spolupráci s vlastníky vodovodů (pokud jimi sami nejsou) postupně nahrazují stará vodovodní potrubí. I tak však výčet příkladů uvolňovaných látek z potrubí je více méně nesmyslný a svědčí o tom, že autoři „desatera“ problematice vody příliš nerozumí. Zárukou kvality dodávané pitné vody z vodovodu jsou kontrolní rozbory, jejichž četnost a rozsahy jsou předepsány v již citované vyhlášce Ministerstva zdravotnictví. Nejčastější závada v kvalitě způsobená starým potrubím je zvýšený obsah železa. Tato závada je většinou patrná na pohled, avšak není zdraví škodlivá. 9. Platí se pouze za skutečnou spotřebu, nikoliv za úniky vody způsobené nekvalitním potrubím.

Autoři ovšem zcela úmyslně zapomněli, kolik se za co platí. Za jeden litr neperlivé balené vody spotřebitel zaplatí cca 2,50 Kč (pokud se spokojí s nejlevnějšími tuzemskými vodami). Jeden litr vody z vodovodu jej stojí 7 haléřů (se zahrnutím té odtočené a nevypité vody), tedy balená voda je téměř 36x dražší. Pokud by kupoval dražší tuzemské nebo dokonce dovážené balené pitné vody či balené pramenité vody, rozdíly by značně narostly. Tak při ceně 7,- Kč za litr by balená voda byla téměř 100x dražší. Zůstaňme při nejlevnějších vodách: čtyřčlenná rodina bude denně kupovat jeden litr balené vody pro každého člena rodiny. Za rok tak zaplatí za balenou vodu 3 650 Kč, zatímco voda z vodovodu je bude stát pouze 102 Kč. Pokud by kupovali dražší vody (cena 7,- Kč za litr se nezdá na první pohled až tak vysoká), pak by ročně utratili za tuto balenou vodu již 10 220 Kč.

Není možné se v tomto článku podrobně se zabývat výsledky uvedeného testu, který silně podráždil výrobce balených vod, zvláště pak, když byl (a je stále) interpretován v různých mediích většinou s jejich vlastními komentáři. Komentáře nejsou pro balené vody vesměs příliš příznivé. Tedy alespoň k vlastnímu testu a k jeho výsledkům: - test probíhal jednorázově, není tedy k dispozici řada výsledků - pak zde může hrát svou roli i náhoda - i když výběr kontrolovaných ukazatelů kvality vody pro balené pitné vody a vody z vodovodů v podstatě vycházel z přílohy č. 1 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb., nebyl však totožný. Některé ukazatele zde chybí, zvláště z části A. přílohy č. 1 vyhlášky Mikrobiologické a biologické ukazatele, což považuji za poněkud nešťastné. Pro ostatní balené vody (minerální, kojenecké a pramenité) se test řídil vyhláškou č. 275/2004 Sb. - součástí výsledků testu jsou i podrobné vysvětlivky k uváděným hodnotám, požadavky na jednotlivé druhy vod apod. Podrobnosti testu najdete na adrese www.dtest.cz. Co bylo testem zjištěno? Voda v testovaných vzorcích z vodovodů jmenovaných měst vyhovovala vyhlášce č. 252/2004, s výjimkou Plzně (mírně zvýšený obsah železa) a Ostravy (překročení obsahu chloroformu). Fyzikální a chemické hodnoty ukazatelů kvality balených pitných vod byly většinou v souladu s hodnotami stanovenými předpisem pro tyto vody, ale nebyly ani příliš odlišné pro hodnoty pro pitnou vodu obecně (pokud byly pro pitnou vodu mírnější). Pouze v řadě případů byla nízká celková tvrdost, v několika ojedinělých případech se objevily hodnoty překračující povolené limity pro tu kterou vodu, avšak nepřekračující limity povolené pro pitnou vodu. Podstatně horší byla situace ukazatelů mikrobiologických a biologických. To považuji za určitý nedostatek testu. Podle vyhlášky č. 252/2004 Sb. se hodnotí celkem 10 ukazatelů. Test hodnotil pouze dva: Organotrofní bakterie - počet kolonií

17

18

Vodárenské kapky

při 22 °C a při 36 °C. Hodnotí se v jednotkách KTJ/ml (KTJ - kolonie tvořící jednotku). Co tento ukazatel představuje? Stanovují se počty kolonií kultivované při uvedených teplotách, jejich vysoké počty jsou indikátorem, že někde není něco v pořádku. Příčin závad může být celá řada. Průnik povrchové vody do podzemního zdroje, nedostatky v technologii výroby, nevhodná teplota při distribuci a skladování, voda obsahuje dostatek živin pro vývoj těchto organizmů a další příčiny, včetně jejich kombinací. O to větší škoda, že nebyly zkoumány další mikrobiologické a biologické ukazatele. Zvláště proto, že celkem 7 balených vod překročilo hodnoty povolené pro pitnou vodu v jednom nebo obou testovaných ukazatelích. Rekordní překročení těchto ukazatelů bylo zjištěno u jedné balené vody neperlivé v prvním ukazateli 48x a v druhém 54x (hodnoceno jako u pitné vody z vodovodu). Pokud bychom to srovnávali s hodnotami požadovanými pro jakoukoliv balenou vodu, pak by první ukazatel byl překročen „ pouze“ 19x, avšak druhý 590x! V případě, že by byly hodnoceny ostatní ukazatele předepsaná vyhláškou č. 252/2004 Sb. bylo by patrně možno zjistit více o kvalitě těchto zkoušených vod. Test však alespoň ukázal, že v každém případě doprava a distribuce balených vod všech druhů budou vždy slabým místem v užívání balených pitných vod. K užívání balených pitných vod nesporně patří jeho negativní vliv na životní prostředí. Předně jsou zde PET láhve - jejichž výroba potřebuje jako surovinu ropu a energii na jejich výrobu. Jejich likvidace opět potřebuje energii - to v lepším případě, kdy se zpracovává jako tříděný odpad. V horším případě láhve končí v přírodě, nejčastěji v příkopech kolem silnic. Doprava z výrobny do obchodů opět spotřebovává ropu a navíc poškozuje ovzduší. Je tedy potřeba balené pitné vody zavrhnout? Samozřejmě, že se to vůbec netýká minerálních vod a vod pro kojence tam, kde voda z vodovodu není pro kojence vhodná. Co ostatní balená voda? V 80tých létech minulého století se řešily problémy s náhradním nebo nouzovým zásobováním pitnou vodou při mimořádných událostech. Mimo dovozu vody v cisternách se zkoumaly možnosti balené vody. Hledaly se vhodné obaly

- krabice Tetrapak a podobné, sáčky z PVC, v nichž se tehdy prodávalo mléko. Byl také proveden pokus zásobovat jednu obec nedaleko Prahy v rámci tehdy oblíbeného cvičení CO právě pitnou vodou v sáčcích z PVC, plněných vodou v mlékárně. Byly zkoumány možnosti vybudovat stáčírny pitné vody u vybraných kvalitních podzemních zdrojů vody. Realizace se zadrhla především na nedostatku investičních prostředků. Po roce 1990 se myšlenky balených vod chopila komerční sféra a tak se postupně rozběhl výnosný obchod. Tomuto přispěl i technický rozvoj v obalové technice - PET láhve, které vyřešily problém obalů. Mají být balené vody pro svá negativa zavrhovány? To samozřejmě nikoliv. Pomineme-li vody minerální a vody kojenecké, které mají své místo na trhu bez pochybností, tak také ostatní dva druhy vod mají svůj význam. Jde především o jejich velký význam při mimořádných událostech - u nás především se jedná o povodně, ve světě mimo ně pak o zemětřesení a jiné katastrofy. V těchto situacích je často balená voda jedinou možností, jak alespoň v nejnutnější míře pokrýt potřebu pitné vody postižených obyvatel. Používání balené vody je mnohdy jedinou možností, jak zabezpečit pitnou vodu tam, kde není vodovod a místní zdroje jsou nepoužitelné pro pitné účely. Co tedy my - provozovatelé vodovodů a balená pitná voda? Měli bychom přesvědčovat naše spotřebitele, že námi dodávaná voda je kvalitní, že jejím trvalým užíváním si spotřebitel nepoškozuje zdraví. Avšak především bychom se měli starat o to, aby tomu tak vždy bylo, abychom při výrobě pitné vody a při její dopravě ke spotřebiteli dbali na ochranu její kvality. Pokud ale výrobci balených vod napadají kvalitu pitné vody z vodovodu demagogickými argumenty, pak je třeba se bránit. Nikoliv tím, že budeme poukazovat na negativa balených vod, ale důkazy o kvalitě naší vody. Pak zůstává na spotřebiteli, jak se rozhodne - kupovat či nekupovat balenou vodu není-li to nezbytně nutné. Článek vyšel v lednu 2010

Vodárenské kapky

Koncepční řešení ztrát vody ve VAS, a. s. Ing. Tomáš Juhaňák, Ing. Zdeněk Jaroš

V

ODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. (dále jen VAS, a. s.) má šest provozních divizí. Z pohledu ukazatele ztráty vody dosahovala donedávna divize Znojmo nejhorších výsledků ve VAS, a. s. a dlouhodobě tato divize převyšovala průměrné hodnoty oboru v ČR. Systematickým přístupem k problematice ztrát vody divize Znojmo během posledních dvou let dosáhla výrazného posunu. Historie vodovodu Znojmo

Letošní rok je již 130. rokem veřejného vodovodu ve Znojmě. Do roku 1970 byl provozován tzv. dvojí rozvod vody, a to vody užitkové, která byla přivedena takřka do všech domácností, a vody pitné, která byla k dispozici pouze u výtokových stojanů (v roce 1960 bylo v provozu 107 pitných stojanů). Po roce 1970 již mluvíme o jednotném vodovodním systému města Znojma. Vývoj výroby vody s průmyslovým rozmachem z 80. let je znázorněn grafem č. 1. Graf č. 1

Výroba na ÚV Znojmo v letech 1970 - 2007 7 000 6 500

VVR (tis. m3)

6 000 5 500 5 000 4 500 4 000 3 500

06 20

04 20

02

98

00

20

20

19

96 19

94 19

92 19

19

90

88 19

86

82

84

19

19

19

80 19

78

76

19

19

74 19

72 19

19

70

3 000

V 90. letech začal na Znojemsku průmyslový úpadek, a to v kombinaci se zvyšující se cenou vodného a stočného mělo za následek třetinový pokles ve výrobě vody oproti předchozím letům. Další razantní snížení výroby vody o jednu čtvrtinu nastalo po roce 2005, kdy se začalo s koncepčním řešením ztrát vody. Současný stav VAS, a.s v roce 2005 vyhlásila strategický plán snižování ztrát vody, jehož cílem bylo zajistit do roku 2010 na všech divizích VAS, a. s. ztráty ve výši 20 % VNFc z VVRc. Počátek systematického řešení ztrát vody na divizi Znojmo se datuje na přelom roku 2005 a 2006. Vyjádření ukazatelů ztrát je vidět v grafické příloze na grafech č. 2, 3, 4. Současnou vodovodní síť o délce více než 630 km, která je převážně venkovského charakteru, obsluhuje pouze jeden pátrač. Ten má ovšem k dispozici nejmodernější diagnostickou techniku, kterou je denně schopen podrobně monitorovat cca 5 km vodovodní sítě. Monitoring probíhá v rovině pravidelného průzkumu s důrazem na městskou síť, specificky pak při reakci na alarmní hlášení z dispečinku viz Obr. 1.

19

20

Vodárenské kapky

Obr. 1: Záznam průtoků z dispečinku

Komplexní řešení a doporučení Prvotním krokem ke kýženému cíli je tzv. „preasure management“ (optimalizace tlakových poměrů). Je to nejjednodušší cesta jak „rychle“ snížit ztráty vody na síti. Předpokládejme, že tuto etapu již máme zdárně za sebou. Co potom dělat dále? Diagram 1

Strategie snižování ztrát vody

1. Zónové měření průtoku

2. Monitoring sítě

4. Bodové dohledání

3. Lokalizace poruch

Abychom mohli dále efektivně eliminovat ztráty vody v systému, je třeba tento systém detailně znát. Na základě znalosti je poté možno síť rozumně rozdělit do dílčích okrsků či distriktů (optimálně 5 – 20 km sítě) a pokračovat dále, viz diagram 1. Stavy měřidel tlaku a průtoku je žádoucí shromažďovat v centrálním dispečinku, kde každodenně dojde k jejich vyhodnocení. Na pokyn dispečera poté proběhne vlastní lokalizace poruchového místa pátračem. Po odstranění nežádoucího stavu opět pokračujeme neustálým monitoringem a optimalizací stavu na síti.

Doporučení: Vynechání některé z etap činností má tendenci ke zvýšení nákladovosti na odstranění poruchových stavů. Klíčová je oblast zónového měření ztrát vody!

Cílem této etapy je kvantifikace ztrát ve vymezené oblasti a stanovení priority při následné lokalizaci. Při přeskočení této etapy a přistoupení rovnou k „živelnému“ nekoordinovanému průzkumu sítě s velkou pravděpodobností dojde k odstranění většího počtu menších úniků, přičemž výsledný efekt snížení ztrát vody je rozporuplný, finanční efekt je nehmatatelný. Je vysledováno, že 80 % z celkových ztrát je způsobeno pouze 20 % větších poruch z celkového množství poruch na síti. Racionalizace – ekonomické hledisko Pro moderní firmu je alfou a omegou dobré hospodaření celé společnosti. Jak ovšem nalézt optimální hranice a kde již nemá valného významu investovat do snižování ztrát vody? Z čeho vycházet při pokusech o nastavení limitů? Zkusme vyjít z dat platících pro VAS, a. s. divizi Znojmo, viz Tab.1: Ukazatele ztrát.

Vodárenské kapky Tabulka 1

Ukazatele ztrát Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

1 Nefakturovaný podíl [%]

27,2

30,6

27,3

31,7

33,2

32,7

27,6

19,9

2 Podíl ztrát [%]

25,6

28,6

25,3

26,2

27,8

26,9

22,9

17,6

3 Ztráty [l/přípojka/d]

232

259

228

225

236

218

161

108

4 Ztráty [l/obyvatel/d]

47

53

46

51

54

51

38

27

6,723

7,498

6,266

6,346

6,688

6,130

4,793

3,382

5 Ztráty na délku řadu 6

[m3/km/d]

Ztráty na délku vč.příp. [m3/km/d]

5,475

6,093

5,104

5,193

5,462

5,015

3,900

2,732

7 Jednotkový únik [tis.m3/km/rok]

2,531

2,812

2,369

2,423

2,566

2,383

1,853

1,303

8 ILI [bezrozměrné]

3,90

4,34

3,75

3,73

3,92

3,62

2,73

1,88

9 Ztráty [l/s]

41,4

47,3

41,0

42,5

45,5

43,3

33,5

23,5

Ekonomické vyhodnocení snižování ztrát vody je možné vyjádřit prostým porovnáním nákladů a výnosů plynoucích z dané činnosti. Pokud porovnáme ztráty v roce 2005 s hodnotami ztrát, kterých jsme dosáhli v roce 2007, dojdeme k závěru, že jen za rok 2007 jsme systematickým snižováním ztrát vody uspořili cca 625 tis. m3. Pokud tento objem vynásobíme variabilními náklady v roce 2007 na vyrobenou vodu – 6,07 Kč/m3, dojdeme k celkové úspoře 3 794 tis. Kč. Pro zjednodušení uvažujeme pouze se třemi nejvyššími variabilními náklady (ceny surové vody – 4,09 Kč/m3, cena el. energie – 1,51 Kč/m3 a náklad na chemikálie – 0,47 Kč/m3). Hodnotu zvýšených nákladů na opravy jsme do této úvahy nezapočetli, neboť většina úniků byla většího charakteru (úniky nad 0,2 l/s) a bylo jen otázkou času, kdy se tento skrytý únik bude řešit jako havarijní stav. Odečtěme tedy alespoň náklad související s činností pátrače, tj. minimálně mzdové náklady, náklady na dopravu a náklady související s technickým vybavením. Hrubým odhadem tyto náklady u divize Znojmo činí 650 tis. Kč. Úspora je jasně patrná. Klíčová otázka zní: „Kde je hranice rozumných investic do dalšího snižování ztrát vody?“ Pokusme se na ni odpovědět alespoň z jednoho úhlu pohledu. Hodnocení stavu vodovodní sítě pomocí ILI (infrastructure leakage index). Profesor Jozef Kriš uvádí, že stav vodovodního systému je velmi dobrý tehdy, spadá-li vodovodní systém do technické kategorie A. Tato podmínka je splněna, je-li hodnota ILI < 2, a za předpokladu, že průměrný tlak vody v systému je 40 m vod. sl. (případ divize Znojmo) a ztráty na l/přípojka/den jsou menší než 100, viz Tab. 2: Kategorie hodnot ILI na posuzování ztrát vody (IWA). Tabulka 2

Kategorie hodnot ILI na posuzování ztrát vody (IWA) Ztráta v (l/přípojka/den) při průměrném tlaku v systému

Technické kategorie

ILI

A

1-2

B

2-4

C

4-8

D

>8

> 200

20 m

30 m

40 m

50 m

< 50

< 75

< 100

< 125

50 - 100

75 - 150

100 - 200

125 - 250

100 - 200

150 - 300

200 - 400

250 - 500

> 300

> 400

> 500

A – další snižování ztrát vody může být neekonomické B – je možné uvažovat o zlepšení, aktivní management tlaku v síti, zintenzivnit kontrolu a údržbu sítě C – tolerovatelná úroveň ztrát pouze za předpokladu dostatku levných zdrojů kvalitní vody, potřeba analyzovat příčiny zrát vody D – neefektivní využití zdrojů vody, je nutné zavést aktivní koncepční řešení ztrát vody Z tohoto pohledu plyne, že pro divizi Znojmo je dle kritéria ILI rozumnou hranicí cca 18 až 19 % VNFc z VVRc! Trendy a budoucí vývoj Při zamyšlení se budoucí cesta otevírá různými směry. A to od praktického „nicnedělání“ až po „Orwellovský svět“ napasovaný na vodovody a kanalizace. S rozmachem moderních technologií se přikláníme spíše k panu Georgu Orwellovi a jeho vizi, tzn., že „v daný okamžik budeme vědět vše potřebné o všem“. Ve VAS, a. s. nás čeká v blízké budoucnosti modernizace dispečinku, další „distriktizace“ sítě a v neposlední řadě důkladný sběr a interpretace naměřených dat. Budoucnost má permanentní monitoring šumů na síti v klíčových uzlových bodech a používání nejmodernější techniky pro detekci skrytých úniků vody.

21

22

Vodárenské kapky

Grafická příloha Graf č. 2

Porovnání ztrát divize Znojmo s průměrem ČR v letech 2000 - 2007 35 % ČR - nefakturovaný podíl (%) VAS - nefakturovaný podíl (%) Znojmo - nefakturovaný podíl (%)

30 %

25 %

20 %

15 %

10 % 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Graf č. 3

Vývoj ztrát v letech 2000 - 2007 8,0 7,0

Ztráty na délku řadu (m3/km/d)

6,0

Ztráty na délku vč. příp. (m3/km/d)

5,0

Jednotkový únik (tis.m3/km/rok)

4,0

ILI (bezrozměrně)

3,0 2,0 1,0 0,0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Graf č. 4

Vývoj ztrát v absolutních ukazatelích v letech 2000 – 2007 250 Ztráty (l/přípojka/d) Ztráty (l/obyvatel/d)

200

Ztráty (l/s) 150

100

50

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

V uvedených ukazatelích patříme mezi špičku oboru ČR. Dodatek …příspěvek byl prezentován formou prezentace na konferenci PITNÁ VODA TÁBOR Článek vyšel v srpnu 2008 Literatura: 1. KRIŠ, J. a kol.: Vodárenstvo I Zásobovanie vodou, Slovenská Technická Univerzita v Bratislavě, 2006. 2. Kol. zaměstnanců VAS, a. s.: Zásobování královského města Znojma vodou, Znojmo, 2008. 3. MADARÁSZ, R.: Optimálna stratégia znižovania strát vo vodovodných sieťách, Seba Slovakia s. r. o. Bratislava, 2006.

Vodárenské kapky

Slavnostní dokončení projektu „Intenzifikace a rekonstrukce ČOV a kanalizační sítě Jihlava“ Jan Pešek, DiS.

D

en 30. listopadu 2006 se stal velmi významným dnem pro Jihlavu a její přilehlé části v oblasti vodního hospodářství. Za výrazné podpory Fondu soudržnosti Evropské unie byl v Jihlavě po 25 měsících dokončen náročný projekt „Intenzifikace a rekonstrukce ČOV a kanalizační sítě Jihlava“. Slavnostního otevření čistírny odpadních vod v Jihlavě dne 30. listopadu 2006 se zúčastnili hejtman kraje Vysočina Miloš Vystrčil, představitelé města Jihlavy, Ministerstva životního prostředí ČR, Státního fondu životního prostředí ČR a zástupci sdružení dodavatelských firem. Dokončením tohoto Projektu bylo završeno více než šestileté období značného úsilí Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko a VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. divize Jihlava, které museli věnovat především přípravě a poté vlastní realizaci. Realizace projektu význačnou měrou přispěje k naplnění direktiv Evropské unie v oblasti životního prostředí v jihlavském regionu. Byla tak dokončena další významná etapa rozvoje vodárenství v regionu Jihlavsko. Celá slavnostní akce se skládala z následujících částí: 1. Odborná konference - programově zaštítila Asociace čistírenských expertů ČR - v průběhu programu zazněly např. tyto přednášky: • Sto let vývoje čistírenských technologií v Evropě i u nás • Praktické příklady využití matematického modelování při optimalizacích a rekonstrukcích ČOV • Využití molekulárně-biologických metod v čistírenství • Rekonstrukce ČOV Jihlava 2. Slavnostní zahájení provozu rekonstruované ČOV Jihlava – „stříhání pásky“ Tento slavnostní akt probíhal na nově zrekonstruované ČOV Jihlava. Slavnostního stříhání pásky se zúčastnili zástupci ministerstev, SFŽP a dalších orgánů státní správy a samosprávy. Poté proběhla samotná prohlídka celého areálu zrekonstruované ČOV Jihlava. 3. Slavnostní večer Tato část programu probíhala v kulturním zařízení DKO v Jihlavě za účasti moderátora, orchestru a sólových vystoupení různých umělců. Součástí společenského večera bylo také ocenění všech pracovníků, kteří se významnou měrou podíleli na úspěšné výstavbě ČOV Jihlava. Průběh schvalování Projektu a zahájení vlastní realizace

Samotný projekt „Intenzifikace a rekonstrukce ČOV a kanalizační sítě Jihlava“ byl k financování schválen Evropskou komisí v říjnu 2001. Řídící komise fondu ISPA identifikovala tento projekt jako opatření, které je způsobilé pro spolufinancování Evropskou unií podle programu ISPA. Finanční memorandum mezi Evropskou unií a Českou republikou bylo podepsáno 26. února 2002. Po podpisu Finančního memoranda byla okamžitě zahájena příprava tendrových dokumentací a následně realizace mezinárodních výběrových řízení na Supervizora a Zhotovitele projektu.

Vlastní realizace projektu byla zahájena v září 2004 s termínem dokončení v říjnu 2006. Důvody rekonstrukce ČOV Projekt ČOV Jihlava je založen na řešení komplexní rekonstrukce a modernizace mechanického a biologického stupně čištění odpadních vod, včetně kalového hospodářství. Rekonstrukce a intenzifikace ČOV byla tedy nutná především z těchto důvodů: 1. ČOV byla v provozu od r. 1969 a tomu odpovídalo i opotřebení technologického vybavení a stavební části. Strojní zařízení v různých technologických stupních se téměř blížilo ke konci své provozní životnosti. 2. Biologický stupeň byl navržen pouze na odstraňování částí uhlíkatého znečištění látek a nebyl schopen odstranit přitékající dusíkaté znečištění a celkový fosfor. Z tohoto důvodu bylo problematické zajistit čištění odpadních vod v souladu se stále přísnější legislativou. Proto byla technologická linka čistírny upravena tak, aby vyčištěné odpadní vody vyhovovaly podmínkám nejnovějších předpisů a rozšíření čistírny zajistilo kapacitní rezervu pro další rozvoj krajského města Jihlava. Obsah Projektu Projekt „Intenzifikace a rekonstrukce ČOV a kanalizační sítě Jihlava“, který významnou měrou přispívá ke zlepšení životního prostředí na dolním toku řek Jihlavy, Dyje a Moravy se skládá ze 3 částí: 1. Intenzifikace a rekonstrukce ČOV Jihlava

První část obsahuje intenzifikaci a rekonstrukci čistírny odpadních vod Jihlava a týká se stávajícího zařízení a zahrnuje zlepšení fáze předčištění, primárního stupně čištění a biologického čištění. Pro zlepšení mechanického stupně čištění byl doplněn účinný lapák štěrků a gravitační zahušťování primárního kalu. Biologický stupeň čištění zahrnuje především zvýšení biologického odstraňování dusíku a fosforu, dosazovací nádrže s rozšířenou flokulační zónou a instalaci jemnobublinného aeračního systému s centrálním regulovatelným zdrojem vzduchu. V oblasti kalového hospodářství se úpravy týkaly zejména zahuštění kalu, jeho čerpání do rekonstruovaných vyhnívacích komor, odvodnění na odstředivce a následná likvidace termickou degradací. Vylepšená čistírna tak bude nyní kapacitně vyhovovat pro téměř sto tisíc ekvivalentních obyvatel. 2. Připojení kanalizace v obcích Antonínův Důl a Pávov na ČOV Jihlava

Druhá část projektu souvisí s připojením dvou vzdálených oblastí Antonínův Důl a Pávov, náležejících k Jihlavě, na jihlavskou čistírnu odpadních vod. Před realizací projektu měly tyto oblasti pouze neúplnou kanalizační síť pro dešťovou vodu. Dešťová voda bude vypouštěna místně po vyčištění a obnově stávající dešťové kanalizace. Tato část projektu zajistí napojení 1 650 obyvatel na jihlavskou čistírnu odpadních vod.

23

24

Vodárenské kapky

3. Modernizace kanalizačních stok v Jihlavě

Třetí částí projektu je rekonstrukce a rozšíření kanalizace v Jihlavě. Rekonstrukce kanalizačních sběračů „B“, „BA“, „AA“ a kanalizace v ul. Znojemská řeší především obnovu jihlavské kanalizační sítě v nejkritičtějších úsecích. Dále tato část projektu zajišťuje rozšíření kanalizace do dalších oblastí a to v lokalitách Sasov, Hosov, Pístov a Helenín. Odpadní vody od 680 obyvatel z těchto lokalit budou odváděny na čistírnu odpadních vod v Jihlavě k vyčištění. Největší novou stavbou v areálu je aktivační nádrž o objemu 15 000 m3 a dále byly vybudovány i dvě nové dosazovací nádrže o průměru 30 m. Významnou rekonstrukcí prošly i další objekty ČOV, především provozní budovy, usazovací nádrže, regenerační nádrže, anaerobní nádrže a další drobné stavby.

Inženýr: Konzorcium SWECO International AB Sweden a HYDROCOOP Bratislava Realizační orgán: Státní fond životního prostředí ČR Provozovatel: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. divize Jihlava Finanční náklady

V rámci tohoto projektu bylo kromě rekonstrukce a intenzifikace jihlavské čistírny odpadních vod vybudováno a uvedeno do provozu 27 208 m nových kanalizačních řadů (gravitační + tlaková), 9 čerpacích stanic na kanalizační síti, 1 dešťová zdrž včetně čerpací stanice a 1 vírový separátor. Na nově vybudovanou kanalizaci bude napojeno 535 nových kanalizačních přípojek.

Celkové investiční náklady na realizaci projektu činily 14 973 326,- € včetně nákladů na Inženýra stavby. Uznatelné náklady pro výpočet podpory dosáhly výše 14 181 223,- €. Na tyto náklady poskytla Evropská Unie z Fondu soudržnosti podporu ve výši 65 %, Státní fond životního prostředí ČR podporu 3,6 % formou dotace a 3,6 % formou nízko úročené půjčky a Ministerstvo životního prostředí ČR přispělo dotací ve výši 10,7 % ze státního rozpočtu. Investorem je Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, který s přispěním Statutárního města Jihlava hradil zbývajících 17,1 % uznatelných nákladů a všechny neuznatelné náklady na přípravu a realizaci Projektu.

Při přípravě a realizaci projektu spolupracovali

Význam projektu a přínos do budoucna

Investor: SVAZ VODOVODŮ A KANALIZACÍ JIHLAVSKO Spolufinancující instituce: • Evropská unie • Státní fond životního prostředí ČR • Ministerstvo životního prostředí ČR • Statutární město Jihlava Manažer projektu: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s., divize Jihlava Projektant: HYDROPROJEKT CZ, a. s. Praha Zhotovitel: Sdružení firem ČOV Jihlava Vedoucí člen sdružení: METROSTAV, a. s. – vedoucí člen sdružení Ostatní členové sdružení: OHL ŽS, a. s. Stavby silnic a železnic, a. s. VCES, a. s. IMOS Brno, a. s.

Tento projekt patří mezi ojedinělé především pro způsob likvidace kalů spalováním na fluidním pískovém loži. Technologie termické degradace byla do systému čistírny odpadních vod začleněna v Jihlavě vůbec poprvé v České republice a počítá se s jejím využitím i do budoucna. Jihlavská spalovna čistírenských kalů tak bude schopna v budoucnu spalovat až 22 m3 kalů za den. Projekt se také zaměřil zejména na splnění krátkodobých a střednědobých priorit „Národního programu pro přípravu České republiky na členství v Evropské unii“, především na část týkající se oblasti životního prostředí. Navrhovaná opatření jsou i mezi hlavními prioritami při realizaci regionálních strategií rozvoje města Jihlavy – „Strategický plán ekonomického rozvoje“ a „Plán územního rozvoje“. Důležitým cílem projektu bylo přispět v jihlavském regionu k dodržení Nařízení 91/271/EHS a Nařízení 86/278/EEC. Projekt také splňuje všechny požadavky legislativy České republiky, včetně nařízení vlády č. 61/2003 Sb. Kromě přínosů, které vyplývají z realizace tohoto projektu pro životní prostředí, jmenovitě významné snížení znečištění řek Jihlavy, Dyje a Moravy, by měl projekt také přinést významné hospodářské přínosy v širším jihlavském regionu. Článek vyšel v září 2007

Vodárenské kapky

Heraltický vodovod po rekonstrukci Ing. Jaroslav Hedbávný, Ing. Miloš Kokeš

D

ne 8. srpna 2002 byl slavnostně otevřen zrekonstruovaný vodárenský areál Heraltice, který již od třicátých let dvacátého století zásobuje okresní město kvalitní podzemní vodou. Historie heraltického vodovodu je úzce spojena s vývojem zásobování vodou okresního města Třebíče. Koncem devatenáctého století byla Třebíč zásobována pitnou vodou převážně z místních rybníků Baba a Vodovodní. V roce 1888 byl uveden do provozu vodovod, který přiváděl vodu z Vodovodního rybníka do kašen na náměstí. To se již počátkem století dvacátého, při rychlém rozvoji města a koželužského průmyslu, ukázalo jako nedostatečné, jak z hlediska množství, tak i kvality vody. Zlepšení nepřinesl ani provizorní vodovod z řeky Jihlavy. V závěru roku 1925 se obrátila městská rada na skupinu tehdejších odborníků s žádostí o provedení porady o městském vodovodu. Ta se uskutečnila dne 13. března 1926 za účasti zástupců ministerstva veřejných prací, ministerstva zdravotnictví, zemského výboru moravského, okresní politické správy města v čele se starostou Vaňkem a odborným referentem ing. Kubešem. Při následné prohlídce byly zkoumány hydrogeologicky nejvhodnější lokality v okolí. Výsledná zpráva znalců vyzněla ve prospěch oblasti heraltických lesů, kterou shledali nejvhodnější pro zásobování Třebíče pitnou vodou. V roce 1928 byl proveden hydrogeologický průzkum této oblasti a okolí města Třebíče, jehož závěr byl jednoznačný: z oblasti Heraltic je možné vybudovat gravitační vodovod nejen pro Třebíč, ale i pro další obce. V roce 1933 je zpracován ing. Oldřichem Niklem z Brna projekt nového vodovodu. Počátkem roku 1935 žádají dotčené obce Okresní úřad v Třebíči o vodoprávní projednání skupinového vodovodu. Dne 19. 5. 1935 je vydán Vodoprávní výměr Okresního úřadu v Třebíči, který povoluje stavbu Jubilejního skupinového vodovodu pro město Třebíč. Ve slově „jubilejní“ se skrývá symbolický dar občanům města k 600. výročí povýšení Třebíče na město. Okresní hejtman Navrátil v závěru vodoprávního výměru cituje: „Z důvodu naléhavého

zájmu veřejného, jenž vyžaduje, aby se stavbou skupinového vodovodu bylo co nejdříve započato a vodovod co nejdříve byl proveden a tak zejména obce Třebíč a Podklášteří zásobeny kvalitní pitnou vodou, jejíž naprostý nedostatek způsoboval četná infekční onemocnění, vylučuje Okresní úřad v Třebíči ve smyslu ustanovení vodního zákona každému odvolání.“ Tato

slova jen potvrzují skutečnost, jakým nedostatkem pitné vody město Třebíč trpělo a jak důležité bylo co nejrychleji tento palčivý problém vyřešit.

Stavba vodovodu byla slavnostně zahájena dne 14. 9. 1936 za účasti 4000 občanů a významných hostů. Slavnostní projev pronesl starosta Josef Vaněk a okresní hejtman, poté bylo staveniště předáno zástupcům podnikatelských firem ing. Nikla a bratří Redlichů. Zahajovací akt byl ukončen slavnostním výkopem a státní hymnou.

Jednalo se v té době o stavbu nebývalého rozsahu a velmi složitou, na druhé straně však velice dobře projekčně i organizačně připravenou. Tyto skutečnosti můžeme posoudit a ocenit i dnes, stačí se podívat na zpracování dokumentace stavby, podle které se dodnes vodovod provozuje, nebo na kvalitu stavebních prací. Ukázkou dokonalosti je rovněž povolovací výměr stavby z roku 1935 i kolaudační výměr z roku 1941. O složitosti díla svědčí i fakt, že se v rámci povolení stavby jednalo s 238 vlastníky 627 pozemků. Celkem bylo vybudováno 8 686 m jímacích zářezů a svodného potrubí, 15 sběrných a revizních jímek, 28 816 m ocelového potrubí přívodního a rozvodných řadů, 3 764 m litinového potrubí, 1 odkyselovací stanice, 1 čerpací stanice pro obec Heraltice, 4 vodoměrné šachty, 1 věžový vodojem 50 m3 se zemním vodojemem 2 x 400 m3 a další objekty na vodovodní síti. Již v listopadu 1938, přestože kolaudace stavby proběhla až v r. 1941, byla do Třebíče vpuštěna první voda z heraltického jímacího území č. I. Za zmínku stojí, že její kvalita se za celou dobu provozu nezměnila (např. obsah dusičnanů se v ročním průměru pohybuje kolem 7 mg/l), a veškerý průtok vody od prvního jímacího zářezu až po poslední odběr v Třebíči je gravitační, bez nároku na

25

26

Vodárenské kapky

elektrickou energii, s výjimkou výše uvedené ČS pro zásobování obce Heraltice. V roce 1943 se začínají objevovat první problémy se zásobováním vodou při špičkových odběrech v Třebíči, a proto dochází v roce 1945 k napojení vybudovaných, ale dosud nepřipojených, pramenů v jímacím území č. II. V následujících více než dvaceti letech byl heraltický vodovod využíván jako rozhodující zdroj pitné vody pro Třebíč. V polovině šedesátých let již vydatnost heraltického jímacího území nepostačuje pro rychlý rozvoj okresního města a je vybudován přivaděč z úpravny vody Mostiště, počátkem let osmdesátých je celý vodárenský systém posílen přivaděčem z nové úpravny vody Štítary. V té době se již na heraltickém vodovodu začínají objevovat první problémy, zejména snížení vydatnosti. Projevilo se nejen jeho více než padesátileté intenzivní využívání, ale zejména nešetrná lesní těžba s pomocí těžké techniky, nerespektování režimu činností v ochranných pásmech a, bohužel, mnohdy i nedostatečná péče ze strany tehdejšího provozovatele, státního podniku JmVaK. Novodobá historie heraltického vodovodu začíná v devadesátých letech 20. století, kdy v rámci transformace ČR vzniká nová vlastnická struktura pro veřejné vodovody a kanalizace. V souvislosti se zprovozněním výdejny heraltické vody v centru města i v souvislosti s novým přivaděčem do sodovkárny ZON se pozornost obrací opět k Heralticím. V letech 1997 až 2000 dochází v několika etapách k výměně zarostlého a poškozeného svodného potrubí, čímž se zvyšuje využitelná kapacita zdroje. Následně je brněnským projektantem Zdeňkem Látalem zpracován projekt modernizace vodárenského areálu Heraltice. V říjnu 2000 je staveniště předáno stavební firmě bratří Bobků VESAS s. r. o. Třebíč, 11. června 2002 je stavba slavnostně zkolaudována.

Vznikl vodárenský areál, ve kterém se spojují moderní vodárenské technologie s historickým vodním zdrojem. V kontrastu s původní odkyselovací stanicí vznikla nová armaturní šachta, ve které jsou umístěny všechny důležité ovládací a měřící prvky. Kontinuálně je měřen zákal a chlor, dávkování je řízeno z dispečinku. Vznikla nová provozní budova, která vedle zázemí pro obsluhu skrývá i prezentační místnost svazku, byly provedeny rozsáhlé terénní a parkové úpravy. V Heralticích tak vyrostl vodárenský areál, který je nejen technologicky a esteticky úměrný významu a kvalitě heraltické vody, ale je i další důstojnou etapou v historii třebíčského vodárenství. Článek vyšel v prosinci 2002

Vodárenské kapky

Tipeček – nestandardní zdroj pitné vody pro obec Rudice Mgr. Jan Kaluža

ODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. divize Boskovice ve své provozované oblasti zajišťuje zásobování obyvatel výhradně vodou z podzemních zdrojů. Mezi podzemními zdroji vody vyčnívá svou raritností zásobení obce Rudice ze zdroje (podzemního potoka) Tipeček, který se nachází v krasové oblasti při jižním okraji Moravského krasu. Tipeček je součástí jeskynního systému Rudické propadání – Býčí skála v Moravském krasu, který se svojí délkou více jak 12 km je druhým nejdelším jeskynním systémem v České republice. Další nej- Rudického propadání v rámci České republiky jsou tyto: • Rudická propast hluboká 153 m je nejhlubší propastí. • Podzemní tok Jedovnické potoka padá do hloubky 86 m soustavou vodopádů, z nichž nejvyšší měří 35 m. • Obří dóm – nejmohutnější prostora o rozměrech 150 x 40 x 70 m. • Největší krasový ponor.

V

Přítoková chodba Tipeček ústí levostranně do říční chodby „Starého propadání“. Jde o poměrně úzkou a vysokou chodbu se stejnojmenným potůčkem Tipeček, který sem přitéká z geologické hranice vápenců s nekrasovými břidlicemi. Tento podzemní levostranný přítok Jedovnického potoka se nachází se v hloubce 130 m pod povrchem a první zmínka o něm pochází z roku 1921, kdy byl objeven F. Sedlákem a jeho skupinou a byl potvrzen členy Speleologického kroužku ČKD Blansko v letech 1977 a 1978. Potůček Tipeček získává vodu ze dvou přítokových sifonů. V bočním přítokovém sifonu „Za hliněnou bariérou“ bylo provedeno několik neúspěšných speleopotápěčských průzkumů. V roce 1978 bylo v hlavním přítoku objeveno pokračování v délce 300 m nazvané „Nový Tipeček“. Prvotní myšlenka využít Tipeček pro zásobování obce Rudice kvalitní pitnou vodou vzešla od místních amatérských jeskyňářů, kteří odhadovali jeho vydatnost na 3 l/s. Ještě v roce 1980 byla obec Rudice zásobována vodou ze 2 zdrojů podzemní vody – z vody zachycované pramenní jímkou „Rakovec“ a studnou „Propadání“ o celkové vydatnosti cca 2,3 l/s. Tyto zdroje však zejména v letních měsících nepostačovaly pokrýt potřeby občanů obce a studna „Propadání“ byly problematická i po stránce kvalitativní z důvodu vyššího obsahu železa a manganu. Z tohoto důvodu se během 70. let a na počátku 80. let minulého století hledaly nové možnosti zásobování obce pitnou vodou. Do té doby realizované hydrogeologické průzkumy byly pro zásobování nevýznamné. Vlastní využití vodního zdroje Tipeček bylo technicky velmi náročné. Pro jímání tohoto zdroje bylo nutné provést vrt do prostoru jeskyně, jeho situování bylo limitováno

plochou 2 x 2 m tak, aby zasáhl ponorný potok. Již vytýčení místa vrtných prací bylo složité. Na vymezení místa vrtu na povrchu se shodli jak odborníci z GEOFYZIKY Ostrava, tak i senzibil. Po složitých přípravných pracích souprava CR 1200 zahájila vrtání definitivního vrtu RU-1 v lokalitě Rudice jádrovým způsobem dne 21. 3. 1985. Po dosažení konečné hloubky 137 m bylo na vrtu provedeno měřičskou skupinou SAV Košice magnetické určení polohy vrtu vůči Jedovnickému potoku a vrt byl identifikován 1,2 m od boku chodby, proto se v tomto místě musel podzemní tok rozšířit. Následně byl vrt vystrojen a práce na něm ukončeny 5. 11. 1985. Následně byla členy České speleologické společností ZO Rudice vybudována hráz v chodbě Tipeček, jež vzdula hladinu ponorného potoka a zadržovala tak dostatečné množství vody pro její čerpání ponorným čerpadlem, které bylo spuštěno do vzniklé vodní nádrže vybudovaným vrtem. Během provozování a využívání zdroje Tipeček dochází a docházelo ke značným výkyvům v množství jímané vody. Z tohoto důvodu bylo po konzultaci s hydrogeologem RNDr. Tarabou rozhodnuto přistoupit k realizaci záměru měřit množství vody přímo na podzemním vodním toku. Jinak řečeno záměrem je přesné změřit množství vody, která při přebytku přepadává přes hrázku. Dne 24. 7. 2006 bylo zaměstnanci provozu 42 Blansko (Běluša, Grund, Kamenář) ve spolupráci s firmou ATJ special, s. r. o. Brno (p. Urbánek) a speleologem p. Nejezchlebem provedeno osazení vodoměru DN 50 včetně redukčního ventilu pro měření přepadávajícího množství vody. Redukční ventil je ovládán na základě tlaku vody v hrázce (900 mm) a přídavného tlaku z výtlačného potrubí. Je nutné podotknout, že instalace měření byla fyzicky značně náročná. Do konečné hloubky cca 140 m vstupem přes Rudické propadání bylo sneseno více jak 50 kg materiálu a nářadí. Zaměstnanci byli oblečeni v oděvu a ochranných pomůckách zapůjčených Českou speleologickou společností ZO Rudice. Sestup se prováděl po žebřících, po lanech se překonávala neustále proudící voda v podzemí, takže v podstatě nebyl ani prostor pro obdivování toho, co příroda vytvořila, a kam se málokomu poštěstí dostat. V současné době probíhá měření, ve kterém bude pokračováno i přes letní období, kdy se hydrologické podmínky v podzemí nejvíce mění. Po vyhodnocení měření, které se předpokládá na podzim 2007 bude navrženo optimální čerpadlo pro zásobování obce Rudice. V současné době dle našich měření vydatnost zdroje kolísá mezi 1,0 – 1,2 l/s. O velmi kvalitní vody ze zdroje Tipeček bez nějakých výkyvů kvality vody vypovídá následující tabulka vybraných ukazatelů:

27

28

Vodárenské kapky

Ukazatel

Rok jednotka

1992

1995

2000

2003

2006

amonné ionty

mg/l

0,12

0,11

0,08

0,10

0,08

CHSKMn

mg/l

2,1

1,8

1,1

0,9

0,9

chloridy

mg/l

14,2

14,2

18,4

12,7

15,8

dusičnany

mg/l

17,9

16,9

18,9

17,5

21,3

Mn

mg/l

0

0

< 0,01

0,02

< 0,03

reakce vody

-

6,83

7,35

7,47

7,67

7,90

celk. tvrdost

mmol/l

2,45

2,15

2,65

2,5

2,1

mg/l

0,41

0,13

0,02

< 0,06

0,08

kult. org. při 22°C

KTJ/ml

2

0

5

5

2

kult. org. při 36°C

KTJ/ml

2

0

5

41

2

kolif. bakterie

KTJ/100 ml

0

0

3

3

1

fekál. enterokoky

KTJ/100 ml

0

0

0

2

3

Fe

Z hodnot koncentrace chloridů a fekálních enterokoků lze odvodit, že za celé sledované období nedošlo ve zdroji k nějakému jednorázovému fekálnímu znečištění. Koncentrace dusičnanů vykazuje poměrně stálou úroveň, není tedy důvod k obavám, že by někdy v minulosti došlo k jakémukoliv znečištění organického původu. Koncentrace amonných iontů vykazuje mírně lepšící se tendenci, což je důsledek vhodného hospodaření v OP vodního zdroje. Chemismus vody ve zdroji je prakticky neměnný – viz reakce vody, což ukazuje na stálou úroveň kvality vody. Celková tvrdost vody se pohybuje okolo 2,5 mmol/l, což odpovídá dle stupnice tvrdosti vody stupni 4. Jde tedy o vodu „dosti tvrdou“. Koncentrace manganu a veškerého železa se dlouhodobě pohybuje na hranici meze stanovitelnosti. Mikrobiologické a biologické oživení je minimální, má konstantní úroveň a je lehce odstranitelné běžně používanými desinfekčními prostředky tak, aby ve výsledku je jednalo o vodu mikrobiologicky nezávadnou. Závěrem je možno uvést, že využití takového vodního zdroje jako je Tipeček, je v ČR málo obvyklé nejen z hlediska technického provedení, ale i s ohledem na to, že se nachází v krasové oblasti, která je typická nedostatkem zdrojů vody, které se omezují na puklinové prameny, obvykle s malými vydatnostmi. Z toho vyplývá, že získání zdroje vody v krasové oblasti o vydatnosti cca 3 l/s není zcela samozřejmé a pro obec Rudice bylo velmi významné. Článek vyšel v dubnu 2007

Vodárenské kapky

Administrativní budova sídla společnosti Ing. Lubomír Gloc

N

avazuji na článek ve Vodárenských kapkách číslo 4, kde jsem informoval o kompletním způsobu „revitalizace“ celého areálu na Soběšické 156. Dnes bych Vás rád seznámil s architektonickou koncepcí řešení hlavní budovy a doplnit aktuální situaci probíhající opravy. Koncepce architektonického řešení Zásady řešení: Na základě problémové analýzy byly stanoveny základní zásady přístupu ke stanovení koncepce řešení: • postupná celková revitalizace a modernizace budovy pro dlouhodobé užívání ve stabilizované administrativní funkci a s možností budoucího rozvoje se zvýrazněním funkce sídla společnosti, • respektování neměnných charakteristik budovy, určených nosnou konstrukcí a stabilizovanou dispozicí členění kancelářských a doplňkových prostorů, • vhodným konstrukčním řešením umožnit postupné provádění stavebních prací bez přerušení provozu a s minimalizací dopadů na jeho průběh, • investičně optimalizované řešení s ohledem na finanční možnosti objednatele, • umožnění nezávislé realizace jednotlivých položek. Kompoziční principy, varianty: Koncepce řešení byla na základě uvedených zásad prověřena variantními návrhy, které se odlišovaly především různým architektonickým ztvárněním obvodového pláště jak po stránce struktury plných a prosklených ploch, tak po stránce konstrukční a materiálové. V každé z variant bylo přihlédnuto k možnosti navýšení budovy plnou či redukovanou nástavbou 4. podlaží, ovlivňující výsledné vyznění objemu budovy v daném prostředí. Varianty se odlišovaly důsledně horizontálním nebo spíše neutrálním členěním, kombinací plných ploch a oken, která byla uspořádána buď v souvislých pásech, nebo jako jednotlivé otvory. Bylo ověřeno přemístění hlavního vstupu na jižní stranu, od kterého bylo nakonec upuštěno. Vybraná výsledná varianta výměny obvodového pláště je komponována horizontálně se střídáním souvislých okenních a plných parapetních pásů, každý z nich o výšce 1,80 m s důslednou horizontální modulací oken 1,20 m. Modulace reaguje na dosavadní členění uvnitř objektu. V úrovni přízemí je zachován odsunutý líc obvodového pláště, na rozdíl od dnešního stavu s přiznanými sloupy, opatřenými tepelnou izolací. Výplň tvoří převážně celoprosklené

výkladcové plochy u konferenční místnosti a jídelny, případně kombinace zděných obložených parapetů (keramika, kámen v šedé barvě) s okny shodnými s okny horních podlaží. Osluněné, tepelně exponované fasády budou před tepelnou zátěží chráněny konzolově předsazenými horizontálními lamelovými slunolamy, které zdůrazní horizontální linie a vnesou do jinak ploché stěny jemný plastický prvek. Na severní straně je navrženo nové ztvárnění vstupu, který byl po projednání variant s objednatelem ponechán na svém místě. Vstupní prostor bude kryt částečně přestřešenou markýzou, částečně pergolou, nesenou zahnutými, jednostranně vetknutými trubkami. Výměna obvodového pláště se nedotkne vnitřního dispozičního uspořádání objektu. Barevné řešení zčásti navazuje na současnou barevnost, plné plochy jsou navrženy v stromovitě rozvětvené kombinaci světlejších a tmavších teplých odstínů okrově až hnědočerveně laděných, které budou působit na pozadí vysoké zeleně stromů v parkovém prostředí. Stavebně technické řešení Konstrukční řešení výměny obvodového pláště bylo zvažováno rovněž ve více variantách. S ohledem na potřebnou etapizaci a provozní podmínky bylo upuštěno od aplikace velkoplošných montovaných systémů, vyžadujících mj. i těžkou mechanizaci. Vybrané řešení je relativně jednoduché a investičně méně nákladné, předpokládá však větší pracnost. Požadavkem, plynoucím z přijaté architektonické koncepce, bylo vytvoření kombinace hladkých plných ploch a okenních pásů. Pro vytvoření plných ploch parapetních pásů bylo využito stávajících plynosilikátových parapetů, které jsou z vnější strany opatřeny nalepenou tepelnou izolací s tenkovrstvou omítkou a barevným nátěrem. Pásová okna vesměs rozměru 1,20/1,80 m jsou navržena kvalitní plastová probarvená ve hmotě v hnědém odstínu a budou po výšce členěna na větrací výklopná a otočná (otevíravá) křídla 1,20/0,60 a 1,20/1,20 m. Variantně lze zvážit možnost prodloužení stojin rámů o 0,60 m, tedy až po stropní stranu průvlaku, což by zjednodušilo vynesení konstrukce nadpraží. Na rozhraní požárních úseků budou jako součást plných stěn vytvořeny vertikální požární pásy s požárně odolnou minerální tepelně izolační výplní. Provádění stavby Po zpracování projektové dokumentace bylo vypsáno výběrové řízení na dodavatele stavby, ze šesti uchazečů byla výběrovou komisí doporučena firma Lawstav, jejíž nabídka byla nejvýhodnější. Po schválení v představenstvu společnosti byla podepsána smlouva o dílo. Práce byly zahájeny v červnu 2008 na jižní a západní straně budovy od třetího nadzemního podlaží. Při provádění vnitřního zapravení kolem nově osazených oken se již v první kanceláři potvrdilo očekávané. Nestavíme na „zelené louce“, ale provádíme rekonstrukci. Po změně postupu výměny oken a vnitřního zapravení si dovolím tvrdit, že další podstatné problémy zatím nenastaly. Samozřejmě dotazů i rad od kolegů bylo mnoho. Proč nejsou okna zevnitř bílá, proč jsou kliky horního křídla okna tak vysoko, proč budou parapety bílé, kdy budou žaluzie a další proč, proč, proč.

29

30

Vodárenské kapky

Závěrem V čase kdy píši tento text není ještě celá budova dokončena. Předpokládám, že do konce roku budou práce kompletně dokončeny. Toto může ovlivnit hlavně nepříznivé počasí. Během jarních měsíců provedeme terénní a sadové úpravy okolo budovy, a tím bude další etapa revitalizace celého areálu ukončena. Využit text z PD Architektonická ověřovací studie možností opravy a nadstavby administrativní budovy Brno, Soběšická 156. 06/2006 Článek vyšel v lednu 2009

Nové provozní středisko VAS, a. s. v Tišnově Ing. Ladislav Chalabala

V

těchto dnech je tomu právě rok, co byla zahájena výstavba nového provozního střediska Vodárenské akciové společnosti v Tišnově. Rok s rokem se sešel a nové moderní středisko provozu je připraveno k zahájení své činnosti. Novotou vonící moderní budova již brzy přivítá pracovníky tišnovského provozu, kteří se starají o bezporuchový provoz vodárenské a kanalizační infrastruktury v severozápadní části okresu Brno-venkov. Vybudování nového provozního střediska umožní zkvalitnění poskytovaných služeb v rámci provozování vodovodů a kanalizací a zlepší pracovní prostředí všem zaměstnancům střediska. Doposud byly veškeré služby spojené s provozem poskytovány z prostorově i dispozičně nevyhovující budovy nacházející se v historickém centru Tišnova a z pronajatého pozemku odloučeného od hlavní budovy. Vzrůstající rozsah prací spojených se správou rozrůstajících se sítí vodovodů a kanalizací a omezené prostory stávajícího střediska vedly k záměru realizovat středisko nové, umístěné mimo centrum města. Po složitých jednáních s cílem získání stavebního pozemku byla vybrána parcela na území s neuspořádanou průmyslovou zástavbou ohraničená od severu ulicí Wagnerovou a z jihu železničním tělesem. Provozní středisko je areálem s hlavní budovou pro kancelářskou činnost se zázemím pro terénní pracovníky a s garážemi pro parkování osobních i nákladních automobilů včetně stavebních strojů a vnitřními sklady vodárenského materiálu. Stavba provozního střediska vytváří na pozemku půdorys písmene „S“. Celý objekt je pravoúhlý, jen čelní administrativní křídlo je natočeno tak, aby bylo rovnoběžně s ulicí Wagnerovou a venkovní sklady sypkých hmot jsou dispozičně umístěné mimo hlavní budovu. Samotná budova střediska člení pozemek do čtyř funkčních ploch. Před hlavním vstupem do administrativní části vzniklo parkoviště pro osobní automobily návštěvníků s vyhrazeným stáním pro tělesně postižené včetně bezbariérového přístupu do budovy. Mezi budovami administrativy a garážemi leží klidový dvůr, jenž bude doplněn o sadové úpravy, které dotvoří celkový charakter tohoto prostoru. Provozní dvůr orientovaný k sousednímu průmyslovému areálu je uzavřen mezi garáže a sklad sypkých materiálů. Poslední vzniklá plocha zůstane volná a bude doplněna sadovými úpravami.

Stavba byla realizována na základě Veřejnoprávní smlouvy o provedení stavby, uzavřené mezi Vodárenskou akciovou společností, a. s. divize Brno-venkov a Městským úřadem Tišnov v srpnu 2008. Následoval podpis smlouvy o dílo s dodavatelem díla. V polovině září téhož roku došlo k předání a převzetí staveniště a stavba byla oficiálně zahájena. Díky kvalitní přípravě výroby a příznivému průběhu zimy byla v březnu 2009 dokončena hrubá stavba střediska. Harmonogram výstavby byl dodržen i v následujících měsících a i přes deštivé počasí na počátku léta byla celá stavba včetně terénních úprav hotova ve smluveném termínu. Zahájení kolaudačního řízení předcházelo předání a převzetí dokončené stavby mezi investorem a dodavatelem. Souběžně s dokončovacími pracemi na stavbě střediska probíhala výběrová jednání na dodávku vybavení interiérů a provedení sadových úprav v exteriéru. V současné době je interiér vybaven. Sadové úpravy, zejména výsadba vzrostlé zeleně, proběhnou v nejkratším možném termínu, odvozeném od vhodného počasí. Za bezproblémový průběh celé stavby patří velký dík všem zainteresovaným, kteří se podíleli jak na vlastní stavbě, tak i jejím návrhu. Článek vyšel v říjnu 2009

Vodárenské kapky

Nové provozní středisko v Pozořicích Jaroslav Šmerda

Historie vzniku Divize Brno-venkov provozuje infrastrukturní majetek prostřednictvím pěti provozních středisek, z kterých je nejmladší provoz Sivice. Jeho historie sahá do r. 1970, kdy zkušenosti z provozování vodovodů v obcích Mokrá – Horákov a Šlapanice pracovníky provozu Židlochovice ukázaly nutnost zřídit zde samostatné detašované pracoviště tohoto střediska. Nejdříve vzniklo malé pracoviště ze dvou mobilních buněk v obci Mokrá. Byli přijati dva noví pracovníci a k dispozici jim bylo pro obsluhu této oblasti přiděleno vozidlo GAZ. V době, kdy se poruchy kopaly ručně, k výměně vodoměrů se používal dvoukolový vozík, kdy na nářadí stačila jedna brašna, to bylo dostačující. S přibývajícím časem a postupným přebíráním vodovodů a kanalizací od obcí se oblast provozování rychle rozšířila a pro obsluhu všech pramenišť, čerpacích stanic, vodojemů a ČOV se zařízení buněk jevilo jako neúnosné. Nové potřeby si vynutily rozhodnutí zřídit jiné provozní zařízení, které by bylo v daných podmínkách odpovídající. V roce 1983 bylo v obci Sivice, která k tomuto účelu poskytla volný pozemek, svépomocí vybudováno ze sestavovaných UNIMO buněk a zděné kotelny s garáží nové provozní zařízení. Toto řešení bylo již tehdy považováno za dočasné a provizorní, přesto bylo v užívání až do roku 2004. Čas plynul a „dočasné řešení“ se ukázalo být v podstatě trvalým, jak tomu mnohdy bývá v našich zemích zvykem. Po změně politických poměrů a po privatizaci JmVaK a vzniku VAS, a. s. jsme začali klást větší důraz na úroveň poskytovaných služeb. Přijali jsme nové pracovníky, vybavili se strojním a technickým zařízením, začali obnovovat a rozšiřovat vozový park, kanceláře vybavili výpočetní technikou. Zjistili jsme však, že nemáme kde parkovat a garážovat, skladovat, opravovat apod. Důležitý byl fakt, že pozemek poskytnutý obcí Sivice měl svého vlastníka, který jej nehodlal za žádných okolností prodat. Bylo tedy po zvážení všech okolností rozhodnuto o výstavbě nového provozního střediska. Jedním z nejdůležitějších faktorů při tomto rozhodování byla skutečnost, že prioritou provozovaných obcí je vybudování kompletní splaškové kanalizace a tento záměr dochází realizace v rámci projektu Dyje a na něj navazující druhé etapy záměru. K provozování tedy přibude rozsáhlá kanalizační síť 15 obcí. Další postup byl rychlý. Od obce Pozořice jsme zakoupili pozemek v začínající průmyslové zóně a po vyřízení všech nezbytných náležitostí byla vypracována projektová dokumentace a získáno stavební povolení. Z výběrového řízení na dodavatele stavby vyšla vítězně firma Kaláb, která v jarních měsících roku 2003 zahájila stavbu, jež byla zdárně dokončena v červnu roku 2004. Stavební objekty vodovod a kanalizaci jsme provedli vlastními pracovníky. Středisko obsahuje provozní budovu s kancelářemi a kompletním sociálním zázemím pro dělníky. Další dvě budovy jsou sklady a garáže pro nákladní a osobní vozidla a techniku. Areál je vybaven mycí rampou s myčkou vozidel a zásobníky na sypký materiál.

Úspěšná kolaudace proběhla v měsíci září a do nového areálu, který svým vybavením splňuje předpoklady pro úspěšné plnění pracovních úkolů, jsme se nastěhovali během měsíce října 2004. Průběh realizace díla Rok 2001 Rozhodnutí o výstavbě provozního střediska Nákup pozemku od obce Pozořice do vlastnictví VAS, a. s. Výběrové řízení na zhotovitele projektové dokumentace Uzavření smlouvy na zpracování PD s firmou VYKOSANACE-BRNO, s. r. o. Rok 2002 Zpracování projektové dokumentace Vydání územního rozhodnutí Vydání vodoprávního povolení na dešťovou kanalizaci a ČOV Vydání stavebního povolení Vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavby Rok 2003 Rozhodnutí o výběru zhotovitele stavby Uzavření smlouvy na zhotovení stavby s firmou Kaláb – stavební firma, s. r. o. Zahájení výstavby Rok 2004 Dokončení stavby a převzetí od dodavatele Provedení sadových úprav Vybavení střediska nábytkem (provedla firma IRIDIUM) Kolaudace stavby Slavnostní otevření Nastěhování k užívání střediska Ekonomické údaje (bez DPH) Nákup pozemku Realizace stavby Vnitřní vybavení Celkové náklady

473 670 Kč 6 190 530 Kč 475 654 Kč 17 139 854 Kč Údaje o provozování

Počet pracovníků provozu Provozovaná infrastruktura svazky Šlapanicko a Bílovicko, obec Hostěnice z toho počet obcí celkem

Počet odběrných míst Počet připojených obyvatel Délka vodovodní sítě v km Délka kanalizační sítě v km Počet ČOV

19

18

6 680 23 500 160 59 2

Přejeme novému provozu Pozořice hodně spokojených zákazníků a co nejvíce zdaru do dalších let provozování.

Článek vyšel v dubnu 2005

31

32

Vodárenské kapky

Laboratoře technické divize od dubna tohoto roku v nové budově Ing. Tomáš Návrat, RNDr. Zdenka Boháčková, Ing. Juraj Sabol

Od záměru po výstavbu Již od vzniku naší firmy VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s., byla snaha vybudovat v jejím komplexu na ulici Soběšická č. 156 i laboratoř pitných a odpadních vod. K výstavbě budovy pro laboratoř v této lokalitě však nikdy nedošlo. Záměr na tuto výstavbu však existoval. Pamětníci vědí, že se zvažovala výstavba v místě tzv. „energobloku“. Laboratoř však byla tehdy umístěna do objektu firmy UNIGEO v Modřicích. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pronájem, vedení technické divize myšlenku na vybudování objektu pro laboratoř na ul. Soběšická nezavrhlo. V roce 2002 byl zpracován záměr stavby, oponentní posudky tohoto záměru, byla zpracována studie výstavby a umístění laboratoře. Na základě tří oponentních posudků vyžádaných představenstvem společnosti byl vybrán záměr s umístěním v areálu technické divize na Soběšické 151 a poté, v červenci 2005, byl zpracován projekt pro územní řízení. Tento projekt stanovil velikost plochy potřebné pro výstavbu i potřebu odkoupení části sousedního pozemku od jeho majitele - statutárního města Brna. Po projednání a schválení v představenstvu a dozorčí radě naší společnosti, již nic nebránilo výstavbě laboratoře při technické divizi na Soběšické 151. Zde je třeba pro upřesnění uvést, že samotné projednávání s příslušnými odbory statutárního města Brna - od jednání ohledně odkoupení části pozemku až po finální zápis odkoupeného pozemku na katastrálním úřadu na naši firmu - trvalo cca 2 roky. Během této doby došlo k další dosti podstatné změně situace. Firma UNIGEO prodala svůj objekt v Modřicích novému majiteli, firmě Kooperativa. Tato firma chtěla celý objekt přebudovat pro vlastní potřeby a všichni nájemníci, včetně naši laboratoře, dostali výpověď z tohoto objektu. Nastal závažný problém, kam s laboratoří. Vedení technické divize následně intenzivně hledalo a zkoumalo možnosti přestěhování laboratoře do jiných prostor. Nakonec byl vybrán prostor v budově VUKOZ BRNO na ulici Lidická č. 25 v Brně (vedle hotelu Slovan). Po získání stavebního povolení v prosinci 2006 a následném zpracování realizační dokumentace započala první přípravná část výstavby nové budovy laboratoře v druhé polovině roku 2007. V průběhu měsíce srpna 2007 začaly přípravné práce na výběrovém řízení dodavatele hrubé stavby. V říjnu 2007 byla vybrána stavební firma a koncem listopadu 2007 zahájila tato firma přípravné práce - geodetické vytyčení základů stavby. V lednu 2008 byly dokončeny základy včetně inženýrských prostupů a po položení výztuže byla základová deska v průběhu měsíce února 2008 vybetonována. Dále následovalo vybudování nosné obvodové zdi, příček stropní konstrukce, rozvodů inženýrských sítí a střechy; dále výstavba schodiště a úpravy ve stávající budově technické divize. Termín dokončení hrubé stavby v polovině června 2008 byl dodržen.

Již březnu 2008 byly zahájeny přípravné práce pro výběrové řízení na dodavatele dokončovacích prací a finalizaci stavby. Na základě tohoto výběrového řízení mohla ještě v červnu plynule navázat závěrečná fáze stavby až po dokončení výstavby, včetně dláždění vjezdu a sjezdu, parkoviště před budovou laboratoře, oplocení a zprovoznění nové trafostanice. Kompletní ukončení stavby proběhlo v plánovaném termínu; ještě v prosinci 2008 byl vydán kolaudační souhlas. Prostory nově vybudovaných laboratoří bylo také nutno částečně vybavit novým laboratorním nábytkem a digestořemi. Z tohoto důvodu byly zahájeny v říjnu 2008 přípravy výběrového řízení na dodavatele tohoto laboratorního nábytku, který byl na základě výběru dodavatele dodán v polovině února 2009. Posledním krokem, který ještě zbýval, bylo vlastní přestěhování laboratoří z náhradních prostor na Lidické do nově zbudovaných a zařízených prostor. Tímto krokem byl završen dlouho plánovaný záměr, který měl být původně realizován již v roce 1993. Zároveň jde i o krok, který stabilizuje činnost laboratoře, zajišťuje kvalitu v rámci VAS, a. s. a naplňuje dlouhodobé plány rozvoje společnosti v této oblasti. Dozor investora při realizaci stavby Od zahájení stavebních prací při výstavbě budovy laboratoří bylo jasné, že musí existovat důsledná koordinace stavby a především kontrola prováděných prací podle projektové dokumentace pro realizaci stavby (DRS) i kontrola nabídky dodavatelské firmy dle rozpočtu stavby. Ze zkušeností kolegů provádějících dozor staveb bylo jasné, že na každé stavbě se vždy postupně vyskytnou menší či větší problémy. Zcela zásadní a účelné proto bylo rozhodnutí, pověřit úkolem stavebního dozoru na stavbě budovy laboratoří v areálu technické divize odborného technického pracovníka se stavebním vzděláním z útvaru projekce a inženýrských činností. Tento pracovník (Ing. Sabol) měl takto stavbu každý den pod drobnohledem a navíc v předcházejícím období spolupracoval při zpracovávání a odsouhlasení veškerých stupňů projektové dokumentace. Tím bylo předem dáno, že je osobou povolanou k odhalování veškerých nedostatků již v zárodku. Nechceme zde dopodrobna uvádět všechny nedostatky a chyby, které se v průběhu stavby vyskytly. Pro kontrolu sledu prací a financování stavby byly s realizační firmou dohodnuty častější kontrolní dny než je obvyklé; navíc byly průběžně každodenně řešeny všechny nedostatky již v počátku. V průběhu stavby byly některé stavební části pozměněny a nahrazeny podobnými, funkčnějšími a provozně i finančně výhodnějšími. Veškeré problémy a návrhy byly průběžně řešeny a zdárně odstraněny tak, aby stavba byla dokončena v termínu, aby byly dodrženy rozpočtované náklady a následně mohla být celá stavba úspěšně zkolaudována.

Vodárenské kapky

Závěrem je třeba konstatovat, že se stavba podařila provést tak, jak jsme si původně předsevzali. Bylo také možné potvrdit dobrý výběr a výbornou spolupráci s generálním dodavatelem stavby, firmou Jan Látal-Lawstav Vyškov a se všemi dalšími hlavními subdodavateli profesních prací, jako např. elektročást - p. Učen Milan Brno, klimatizace - MAX WAY s. r. o. Brno, VZT - Moravská realizační s. r. o. Brno, MaR - ELMAR group s. r. o. Prostějov, inženýrské rozvody vody, kanalizace, plynu a topení - p. Krbálek Josef st. Kyjovice. Výborná byla i úvodní spolupráce s firmou Svítil plus s. r. o. při stavbě opěrné zídky a kanalizační přípojky a s naší divizí Brno-venkov při stavbě vodovodní a plynové přípojky. Perfektní práci odvedl i dodavatel trafostanice a nové samostatné elektrické přípojky - firma Eeika Brno s. r. o. Zahájení činnosti vodohospodářských a ekologických laboratoří v nových prostorách V březnu 2009 bylo pracoviště vodohospodářských a ekologických laboratoří VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOST, a. s. přestěhováno do nově vybudovaných prostor na ulici Soběšická 151. Tímto byla uzavřena určitá etapa činnosti a dlouholeté působení v pronajatých, provizorních, více či méně (ne)vyhovujících prostorách. I za těchto podmínek prokazoval kolektiv pracovníků laboratoře, velkou snahu odvádět svoji práci na vysoké profesionální úrovni, v přímé návaznosti na požadavky legislativy, potřeby zákazníků a v souladu se zavedeným systémem kvality. Pracoviště se vždy řadilo mezi významné vodohospodářské laboratoře rozsahem své činnosti i kvalitou práce.

Celé přestěhování i následné zahájení provozu proběhlo v mírném předstihu oproti předpokladu. Posouzení nových prostor auditory Českého institutu pro akreditaci o. p. s. (ČIA), tak bylo realizováno v přímé časové návaznosti na plánovanou dozorovou návštěvu. Nové laboratorní prostory umožnily akreditaci dalších zkoušek, které jsou legislativou vyžadovány, a to zejména v oblasti kalů. Vlastní dozorová návštěva proběhla bez neshod. Auditoři ČIA kladně hodnotili připravenost pracoviště i celkovou koncepci nových prostor s ohledem na prováděné laboratorní postupy. Přemístění Vodohospodářských a ekologických laboratoří do bezprostřední blízkosti vedení VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. a technické divize usnadní a zefektivní činnost celého pracoviště. Umožní přímou komunikaci a využití potenciálu specialistů laboratoře také při plnění strategických cílů společnosti. Na závěr pár technických údajů Stavba byla provedena jako přístavba a nástavba provozního objektu VAS, a. s. na vlastním pozemku, včetně stavby vjezdu, parkoviště o 9 stáních pro osobní vozidla, stavby kanalizační přípojky, výměny přípojky plynu a posílení stávající přípojky z nové trafostanice a rozvod vodovodu po pozemku k nové zástavbě. Vlastní přístavba je dvoupodlažní, nepodsklepená, rozšíření o nástavbu kotelny a ve venkovním prostoru je umístěn sklad tlakových láhví.

Vzhledem k tomu, že se laboratoř stěhovala v posledních dvou letech již podruhé, měli pracovníci vlastní proces stěhování v živé paměti. Vytvořili dobře sehraný tým a některé postupy tak byly téměř rutinní. Přístroje byly stěhovány za přímé asistence servisních techniků, kteří současně provedli plánovanou údržbu a ověřili jejich funkčnost. Specialisté odpovědní za jednotlivé zkoušky následně realizovali potřebná kontrolní měření. Statistickým vyhodnocením těchto měření byly ověřeny požadované validační charakteristiky analytických metod, čímž byla zaručena správnost a přesnost získávaných výsledků. Největší pozornost byla věnována zkouškám, u kterých lze předpokládat bezprostřední ovlivnění výsledku prostředím laboratoře.

- zastavěná plocha přístavbou: - zastavěná plocha přístřeškem pro tlak. lahve: - užitná plocha přístavby: - obestavěný prostor přístavby: - obestavěný prostor přístřešku pro tlak. nádoby: - komunikace, parkoviště a zpevněné plochy:

Budova laboratoří

Pracoviště stopové anorganické analýzy

316 m2 9 m2 582 m2 2956 m3 26 m3 451 m2

Článek vyšel v říjnu 2009

33

34

Vodárenské kapky

Provozování vodovodu v zimě na Vysočině Zdeněk Pařízek

T

o, že je provozování vodovodů v zimě velmi náročné, zvláště zde u nás na Vysočině, to víme všichni.

V tomto období (únor 2010), kdy byla sněhová pokrývka vysoká půl metru a místy až jeden metr, byl jedním z největších problémů se vůbec k vodárenským objektům dostat. Provoz elektrodílny divize Žďár nad Sázavou běžně používá k přístupu k objektům, některým vzdáleným i dva až tři kilometry od dostupné příjezdné komunikace, většinou lyže nebo sněžnice.

2 - Tak vypadá po kilometrovém stoupání k vodojemu 3 - První krok bez lyží 4 - Další překážka - jak otevřít vstupní branku, bez lopaty by to nešlo 5 - Jsme na místě s materiálem i nářadím, zbývá jen se dostat do objektu a odstranit poruchu (a také se dostat ve zdraví zpět) Článek vyšel v dubnu 2010

Pro provedení potřebných oprav si musí vzít s sebou montér nejen nářadí a potřebné náhradní díly, ale také plynový hořák na ohřátí zamrzlých zámků a lopatu, aby odstranil sníh u vstupních dveří do objektu. Tyto vstupy bývají často zaváty sněhem. Montér si musí také řádně promyslet, které náhradní díly a součástky bude ke zprovoznění zařízení potřebovat, neboť když něco nemá musí se znovu náročným terénem vrátit, nebo zbytečně nese mnoho kilogramů zátěže navíc. Malá fotoreportáž z cest na objekty nejlépe názorně ukazuje, jak je provozování některých objektů náročné: 1 - Pracovník elektrodílny na lyžích s nářadím a ostatním potřebným vybavením na cestě k objektu

3

1

4

2

5

Vodárenské kapky

Oprava prasklého potrubí pod řekou Jihlávkou Jan Pešek, DiS.

ebývá to až tak častým jevem, aby prasklé vodovodní potrubí pracovníci naší společnosti museli vyměňovat přímo pode dnem řeky. Avšak i v těchto ztížených podmínkách, jak je vidět z následujícího článku, si dokázali úspěšně poradit s tímto nelehkým úkolem.

N

Již někdy v průběhu ledna tohoto roku byl dispečinkem VAS, a. s. divize Jihlava zjištěn zvýšený průtok do VDJ Pístov a VDJ Bedřichov. Okamžitě byli přivoláni pracovníci provozu vodovody Jihlava, kteří dohledali vzniklou poruchu na shybce přes říčku Jihlávku na Okružní ulici. Místo poruchy bylo odstaveno, avšak dodávka pitné vody byla zajištěna plynule vzhledem k tomu, že zmíněnou lokalitu zásobuje jiná vodovodní větev. Oprava prasklého potrubí však nemohla být ihned realizována z důvodu vysoké hladiny vody v říčce Jihlávce. Proto bylo neprodleně zahájeno jednání se správcem toku Povodím Moravy, a. s., jakým způsobem a v jakém časovém horizontu bude oprava realizována. Byl dohodnut následující postup práce - na obou březích říčky Jihlávky budou vykopány sondy na vodovodním potrubí a stávající potrubí bude vyříznuto v místě provedeného výkopu cca 1 m po obou březích. Tímto způsobem bude zajištěno, aby při provádění překopu říčky nebyl poškozen vodovodní řad a konce potrubí budou zaslepeny, aby nedošlo ke kontaminaci vnitřku potrubí.

K realizaci této náročné akce došlo dle vzájemné dohody s Povodím Moravy, a. s. po jarním tání a poklesu vodní hladiny dne 11. 05. 2009, kdy již od brzkého rána byly k vidění v místě opravy mnohé stavební stroje a těžká technika. Situaci komplikovalo i to, že terén obou břehů říčky Jihlávky byl velmi příkrý a těžko přístupný a v blízkosti se nacházel silniční most a sportovní hala. Dokonce musela být povolána specializovaná firma AQUASYS s univerzálním bagrem, který díky své specifické konstrukci mohl provádět překop a následné převedení toku ocelovou rourou o průměru 1,5 m. Při samotné výměně litinového vodovodního potrubí DN 250 za nové bylo zjištěno, že původní potrubí bylo pod říčkou prasklé po délce cca 2 m. Celá akce proběhla zdařile a rychle. Nutno podotknout, že se žádným způsobem nedotkla obyvatel, kteří žijí v blízkém sídlišti a byla pro ně zajištěna plynulá dodávka pitné vody z jiné vodovodní větve. Nový kus vodovodního potrubí byl položen ještě během toho stejného dne. Bylo to především díky použití speciální techniky a dobře a kvalitně odvedené práce, jak zaměstnanců naší divize, tak i specializované firmy. Byla to další cenná zkušenost, která ukázala, že i technicky náročné a poměrně složité havárie jsou schopni naši pracovníci rychle a operativně vyřešit ke všeobecné spokojenosti všech občanů. Článek vyšel v červenci 2009

35

36

Vodárenské kapky

Divize Brno-venkov slavila 10. výročí vzniku VAS, a. s. Ing. Milan Kašpárek

V

rámci oslav 10. výročí vzniku VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. organizovaly jednotlivé divize společnosti různé odborné, kulturní a společenské akce. Vyvrcholením oslav byl slavnostní večer, který se uskutečnil 24. února 2004 v sále brněnského Semilassa organizovaný generálním ředitelem společnosti.

Divize Brno-venkov oslavila toto výročí 10. června 2004 v sídle společnosti Brno - Soběšická 156. Akce byla organizovaná jako zahradní párty spojená s prezentací významných výrobců a dodavatelů vodárenských materiálů, s nimiž naše společnost dlouhodobě úspěšně spolupracuje: HAWLE ARMATURY, spol. s r. o. Jesenice u Prahy, Jihomoravská armaturka, spol. s r. o. Hodonín, VOD-KA, a. s. Litoměřice, SAINT-GOBAIN, Trubní systémy s. r. o. Praha, ABLOY CZECH spol. s r. o. Praha, SIKA CZ s. r. o. Brno, Nivelco Morava s. r. o. Ostrava, KROHNE CZ spol. s r. o. Brno, Pipelife-Fatra, s. r. o. Otrokovice, KERAMO STEINZEUG, s. r. o. Borovany, DORG trubní systémy spol. s r. o. Česká Ves, BUDERUS Guss, s. r. o. Beroun, Michal Zemský Rohatec a AQUA PROCON, s. r. o. Brno. Jejich aktivní přístup a finanční podpora umožnily uspořádání důstojných oslav. Mezi účastníky byli i starostové měst a obcí okresu Brnovenkov, zástupci svazků Tišnovsko, Ivančicko, Šlapanicko, Židlochovicko, Rajhradsko a Bílovicko, SVKMO s. r. o., majoritního vlastníka VAS, a. s., pracovníci generálního ředitelství,

divize Brno-venkov, technické divize a někteří bývalí významní pracovníci naší společnosti JUDr. Mika, Ing.Kožnárek, Ing. Žák a další. Prezentaci zpestřila prodejní výstavka prací klientů Ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež Střelice, cimbálová muzika Lučina a country kapela Johny. V dopoledních hodinách byl připraven program pro žáky ZŠ se zaměřením na vodní hospodářství s odborným výkladem Ing. Follera a Ing. Remeše, názornými ukázkami nejmodernějších materiálů a techniky. Po slavnostním zahájení, které provedl generální ředitel naší společnosti RNDr. Miroslav Vykydal, předal jednatel společnosti HAWLE Ing. Josef Janský naší společnosti pamětní zlaté šoupátko. Poté proběhla oficiální část oslav, při níž se účastníci měli možnost seznámit s výrobky vystavovatelů. Při dobrém jídle a hudbě pohovořit nejenom o řešení problematiky výstavby, provozování a udržování vodovodních sítí na úrovni odpovídající požadavkům dnešní doby. Účastníci se shodli, že toto setkání bylo nejenom důstojnou oslavou 10. výročí založení VAS, a. s., ale i vzájemné spolupráce vlastníků, provozovatele, výrobců a dodavatelů jejichž společným cílem je poskytování kvalitních a technicky dokonalých služeb v oboru vodního hospodářství.

Článek vyšel v prosinci 2004

Vodárenské kapky

Exkurze pobočky ČVTVS při VAS a. s. Ing. Vladimír Dvořák

V

e dnech 4. - 6. června 2004 se uskutečnila tradiční odborná exkurze pobočky České vědeckotechnické společnosti při VAS a. s., a to již po 44. od založení pobočky v roce 1977, tehdy při JmVaK.

Elektrický proud o napětí 400 kV je z podzemí a do podzemí veden dvěma kabelovými vodiči do objektu pod hrází a odtud venkovním vedením délky 52 km do centrální rozvodny v Krasíkově.

Téměř všechny předcházející exkurze se zaměřovaly na objekty vodovodů a kanalizací a s nimi souvisejícími vodárenskými nádržemi. Tentokrát výbor pobočky udělal výjimku. Náplní exkurze se stala Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Je to nejvýznamnější energetické a zároveň vodní dílo u nás a některými svými parametry i v Evropě.

Z mála nadzemních objektů zaujme správní a provozní budova, jejíž architektura byla přizpůsobena rázu krajiny tak, aby co nejméně rušila přírodní okolí.

Stručně pro čtenáře, kterému není princip přečerpávacích elektráren jasný (ostatní tento odstavec přeskočí): Tepelné i jaderné elektrárny potřebují vyrábět elektrickou energii pokud možno stále rovnoměrně, zatímco odběratelé této energie si přejí odebírat jakékoliv její množství, a to kdykoliv. Elektřinu uskladňovat, až na nepatrné výjimky, nelze, vodu však ano. A to je princip přečerpávacích vodních elektráren. Vybudují se dvě vodní nádrže v různých výškách, v době přebytku elektrické energie se z dolní nádrže voda vyčerpá do horní a v době zvýšené potřeby se voda z horní nádrže vypouští do spodní a získaný spád využije k výrobě elektřiny. Ekonomický efekt této činnosti spočívá v různé ceně elektrické energie. Ta v době její snížené potřeby (obvykle v noci) má nižší cenu než energie v době špičkové potřeby. Stejnou službu vykonávají velké vodní elektrárny. Avšak vzhledem k jejich malému podílu na výrobě elektřiny, nemohou samy rozdíly v potřebách elektrické energie vyrovnat.

Dolní nádrž vodní elektrárny Dlouhé Stráně leží na říčce Divoká Desná, její hráz má výšku 56 m a hladina při provozu kolísá o 22,2 m. Horní nádrž je zcela umělá, byla vytvořena v masivu Mravenečníku v nadmořské výšce 1 350 m – vrchol byl srovnán, nádrž byla částečně vyhloubena a matriál využit na vybudování hráze na jejím obvodu. Objem nádrže je 2,719 mil m3, zatopená plocha při maximálním naplnění je 15,4 ha a rozdíl výšek hladin při maximálním a minimálním napuštění je 21,8 m. Rozdíl výšek hladin v obou nádržích kolísá v závislosti na jejich naplnění mezi 510 a 547 m. Vlastní elektrárna byla, s ohledem na Chráněnou krajinnou oblast Jeseníky, ale také s ohledem na drsné přírodní podmínky, vybudována v podzemí. V podzemí byly vytvořeny dva prostory u nás neobvyklých rozměrů. Prostor, kde jsou umístěny dvě soustrojí má délku 87 m, šířku 25,5 m, výšku 50 m a prostor pro blokové transformátory je o délce 117 m, šířce 16 m a výšce 21,5 m. Elektrárna je spojena s dolní nádrží dvěma odpadními tunely o délce 354 a 390 m o průměru 5,2 m. S horní nádrží je spojena dvěma přivaděči o průměru 3,6 m a délce 1 547 a 1 499 m. Mimo to bylo nutno vybudovat komunikační, technologické a větrací tunely a štoly v celkové délce cca 8,5 km. Každá ze dvou reverzních Francisových turbin (reverzní = může vyrábět elektrický proud i čerpat vodu) o průměru oběžného kola 4 540 mm, má výkon při výrobě 325 MW při průtoku 68,6 m 3 /s a při čerpání 312 MW při průtoku 54,5 m3/s. Tyto rozdíly znamenají, že doba čerpání stejného objemu vody do horní nádrže a doba výroby jsou rozdílné. Při délce doby výroby 6 hodin je třeba čerpat téměř 8 hodin.

Stavba má řadu zajímavostí. Tak například: přístup k horní nádrži zajišťuje silnice v délce 12 km, která připomíná silnice v Alpách či silnice k norským fjordům. Tato silnice je v zimě zcela nepoužitelná – je zcela zavátá sněhem nebo zledovatělá. Pro přístup obsluhy k objektům horní nádrže byla vybudována štola opatřená schody. Je třeba si představit schody, které v délce 1,5 km překonají výškový rozdíl cca 500m! To se ukázalo jako zcela nepřijatelné a proto byl ve štole nad schody zřízen výtah s kabinkou pro dvě osoby.

Celé dílo je řízeno automaticky a všechny objekty jsou monitorovány kamerovým systémem. Soustrojí je možno uvést do plného turbínového výkonu za 90 vteřin po obdržení povelu z Ústředního energetického dispečinku v Praze Stavba byla zahájena v roce 1978. Na počátku 80. let byla pro nedostatek finančních prostředků převedena do útlumového programu, v roce 1985 došlo k modernizaci projektu. Po roce 1990 bylo rozhodnuto stavbu dokončit, ale tempo stavby bylo zpomalováno, zejména kvůli akcím ochránců přírody. Do provozu byla celá stavba, včetně malé průtočné elektrárny na odtoku Divoké Desné z dolní nádrže, uvedena v roce 1996. Snad je třeba ještě dodat, že toto energetické a vodní dílo je v naší republice zcela unikátní. Svým výkonem 650 MW, spádem cca 500 m, parametry turbíny, rozměry vybudovaných podzemních prostor a jistě by se našly další nej… Je zároveň neopakovatelné především proto, že podobné přírodní podmínky, které se podstatnou měrou podílejí na ekonomické výhodnosti tohoto energetického a vodního díla, nelze u nás nikde najít. Exkurze do tohoto zařízení jsou organizovány na komerční bázi. Majitel a provozovatel – ČEZ a. s. tím pověřil jinou firmu, která exkurze zajišťuje svými odbornými průvodci, organizuje pohyb jednotlivých skupin návštěvníků apod., ovšem za příslušnou úplatu. Zájem o tyto exkurze je značný - i když jsme zajišťovali návštěvu dlouho dopředu, byli jsme zařazeni až jako poslední skupina do odpoledních hodin. Co je možno při exkurzi vidět: vzhledem k našemu zařazení jsme nejprve vyjeli k horní nádrži. Mimo vlastní nádrž, kterou jsme viděli značně vyprázdněnou z důvodů oprav těsnění hrází, každý ocenil pohledy do kraje. Z hrází nádrže jsou vidět téměř všechny význačné vrcholy Jeseníků. Ani jízda autobusem k nádrži a zpět není obyčejným zážitkem, především pro účastníky se slabšími nervy.

37

38

Vodárenské kapky

V provozní budově (kde se obvykle exkurze zahajují) jsou barevná a pohyblivá schemata díla s výkladem, fotodokumentace z výstavby, promítá se film. Do vlastní elektrárny se přichází přístupovou štolou, také úctyhodných rozměrů. Zde jsme byli upozorněni na jednu zajímavost. Stěny štoly byly vyzdobeny velkorozměrnými různobarevnými grafickými obrazy. Jejich účelem je, podle psychologů, umožnit pohyb a průchod štolou i osobám trpícím klaustrofobií. V elektrárně je přístupné pouze 1. patro, ve kterém jsou horní části reverzního soustrojíalternátory turbin- zároveň elektromotory čerpadel. Pozornosti neujdou rozměry prostoru, do kterého návštěvník vstoupí, a to je v horním patře - do spodních pater nevidí. Ve výšce nad hlavou vidí dva mohutné mostové jeřáby, každý o nosnosti 250 t, které po vzájemném propojení mohou manipulovat s částmi soustrojí o váze až 500 t. Zde exkurze končí závěrečným výkladem a zodpovězením dotazů. Je třeba konstatovat, že náš průvodce (patrně bývalý pracovník některé organizace zúčastněné na stavbě díla) byl dobře informovaný a byl schopen na dotazy odpovědět.

Mimo tuto hlavní část exkurze účastníci (kterých bylo 24) absolvovali ve zbývajícím čase další program podle své chuti a svých schopností. Bylo možno si projít dvě hřebenové túry v Rychlebských horách, z nich jedna vedla přes vrcholy nad 1 000 m n. m. ( Lví hora 1 040 m n. m., Smrk 1 125 m n. m.) v celkové délce cca 32 km, prohlédnout si zámek a lázně Velké Losiny, město a lázně Jeseník, město Javorník. Bohužel počasí nebylo právě z těch nejpříznivějších (ostatně jak je letos o víkendech již obvyklé), zvláště pak v sobotu. To ovšem účastníkům náladu příliš nepokazilo. Příroda, ve které se pohybovali jim vše vynahradila.

Článek vyšel v říjnu 2004

Třebíčský dispečink po rekonstrukci Ing. Jaroslav Hedbávný, Stanislav Hons

V

odárenský dispečink třebíčské divize byl uveden do provozu společně s vranovským oblastním vodovodem, tedy počátkem osmdesátých let minulého století. Původně se jednalo o analogový radiový systém Tesla – Radom, určený pro sledování nové vodárenské soustavy. Provozní praxe však brzy ukázala, jak významným nástrojem dispečink může být. Postupně byly připojovány další objekty, úloha dispečinku se rozšiřovala, a to jak v oblasti monitorování provozovaných objektů, tak v jejich ovládání a řízení. Postupně narůstal význam dispečinku i pro oblast snižování ztrát vody. Analogový systém ale brzy přestal rostoucím nárokům postačovat a dispečink musel projít první velkou změnou – přechodem z analogového na digitální, skýtající nové, dříve netušené možnosti. Původní pravidelné opisování údajů z ručkových měřicích přístrojů nedávalo moc velké možnosti vyhodnocování především v oblasti ztrát v trubní síti. Připojení řídící jednotky Radom na počítač (první počítač na divizi za tehdy neskutečných 70 tis. korun) bylo pro pohled na např. noční průběhy grafů spotřeby obrovským přínosem. Postupně byly stanice Radom doplňovány a přestrojovány systémy na bázi řídících automatů (PLC). Koncem devadesátých let potkala dispečink další změna, možná spíše rána téměř osudová. S vstupem České republiky do NATO musely být na základě výnosu ČTU určité radiové frekvence uvolněny pro potřeby armády, bohužel i pásmo 300 MHz, v té době dispečinkem právě využívané pro radiovou komunikaci. Nepomohly žádosti o podporu státu ani intervence senátorů či poslanců, a dispečink, nejen ten třebíčský, musel být několikamilionovým investičním nákladem postupně přestavěn do nového pásma 400 MHz. Touto cestou se dispečink dostal téměř až do dnešní podoby, myšleno na provozovaných objektech. V současné době je na dispečink připojeno 116 objektů, z toho 88 vodojemů a čerpacích stanic, zbytek tvoří čerpací stanice a čistírny odpadních vod. Je třeba zdůraznit, že dispečink kromě provozně-technologického sledování a řízení prakticky všech významných objektů zajišťuje

i jejich ostrahu, v mimopracovní době přebírá veškerou komunikaci s okolím a dále zajišťuje zpracování podkladů pro GIS. Podoba dispečerského pracoviště („velínu“) však byla stále podobná tomu z počátku osmdesátých let. Technicky sice funkční, ale pracovně a esteticky již méně vhodná a pro účely případných exkurzí a návštěv nepoužitelná. Se zvážením významu dispečinku a počtu připojených objektů byla do investičního plánu divize na rok 2009 zahrnuta rekonstrukce velínu a související části budovy „B“ v areálu správy divize na Kubišově ulici v Třebíči, kde dispečink od svého zrodu sídlí. V měsíci červnu byla zpracována projektová dokumentace, která dala konkrétní a moderní podobu našim představám a respektovala požadované členění pracoviště velínu na čtyři základní části – vlastní dispečerské pracoviště, místnost pro jednání a prezentace, místnost pátračů a sociální zázemí. Pracoviště dispečera bylo po dobu rekonstrukce přemístěno do provizorních prostor, aby mohly být základní funkce dispečinku zachovány. V červenci byly zahájeny stavební úpravy, výměna oken, nová elektroinstalace, sádrokartonové konstrukce a izolace, následně pak výroba interiérového vybavení. Práce vrcholily v srpnu a na počátku září, 23. září byl nový dispečink zprovozněn a hned 24. září jej navštívili první návštěvníci – bývalí pracovníci divize při svém pravidelném podzimním setkání. Jejich ocenění nové podoby dispečinku a srovnání s původní podobou, kterou si mnozí pamatovali z dob své práce u vodárny, je důkazem, že se záměr podařil a dispečink dostal podobu, jakou si zasloužil. Podobně kladně vyzněla i první „oficiální“ exkurze žáků zájmového útvaru Globe při ZŠ Kpt. Jaroše v Třebíči dne 8. října, která potvrdila, že nový dispečink bude dobře sloužit nejen provozním potřebám, ale může přispět i k propagaci oboru a ke zvýšení informovanosti široké veřejnosti o vodárenství i o divizi. Článek vyšel v lednu 2010

Vodárenské kapky

Vodohospodářská padesátka v Moravském krasu Mgr. Jan Kaluža RNDr. Miloslava Soldánová

Příprava akce VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s. byla pro rok 2009 pověřena organizací XXXVI. ročníku Vodohospodářské padesátky, která se uskuteční ve dnech 4. – 6. září 2009. Ve dnech 12. – 14. září 2008 se uskutečnil 35. ročník Vodohospodářské padesátky organizovaný společností VODNÍ DÍLA-TBD, a. s. v Chráněné krajinné oblasti Český kras. A právě datum 14. září 2008 vnímám osobně jako den, kdy naše společnost převzala pomyslnou štafetu pořadatelství 36. ročníku. Osobně jsem se jako účastník několika ročníků zúčastnil, ale hned od počátku mi bylo jasné, že je podstatný rozdíl mezi pouhým ujitím či ujetím nějaké nachystané trasy a mezi naplánováním a zorganizováním tak, aby všechno běželo jako po drátkách. V měsíci listopadu 2008 se uskutečnila schůzka s posledními organizátory Vodohospodářské padesátky - VODNÍ DÍLA-TBD, a. s. Schůzka potvrdila, že se nejedná o nic jednoduchého, co se dá zvládnout jen tak mimochodem, hlavně však přinesla neocenitelné informace o zákulisí celé organizace akce.

RNDr. M. Soldánová, Ing. M. Šeránek, Ing. P. Mikulášek, p. K. Hejl, Ing. P. Doležel. A to nevyjmenovávám ty, bez nichž by to nešlo ve dny samotné akce. Podrobné informace o Moravském krasu jsou součástí brožury, jež obdrží každý z účastníků. Jen několik zajímavostí. Moravský kras rozprostírající se na území 94 km2 je největší a nejvýznamnější krasovou oblastí České republiky, patří i mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Známe zde více než 1 000 jeskyní. Pět z nich je zpřístupněno pro veřejnost – Punkevní jeskyně, Kateřinská jeskyně, jeskyně Balcarka, Sloupsko-šošůvské jeskyně a jeskyně Výpustek. Pozoruhodné jsou typické krasové kaňony Pustý a Suchý žleb, propadání Bílé vody a zejména největší systém, veřejnosti nepřístupné Amatérské jeskyně o délce více než 40 km. Již v roce 1956 bylo toto největší a nejlépe vyvinuté krasové území v ČR prohlášeno za chráněnou krajinnou oblast. Pro zcela výjimečné přírodní hodnoty byl Moravský kras zařazen do sítě evropsky významných lokalit Natura 2000. Od roku 2004 je oblast podzemní Punkvy zařazena mezi mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy. Zhodnocení akce

V měsíci lednu jsme zpracovali to nejpodstatnější - pěší a cyklo trasy a jejich osazení do pracovních mapových podkladů. Po určení jednotlivých tras následovala jednání s dotčenými subjekty. Získali jsme souhlasné stanovisko správy CHKO Moravský kras s konáním této akce v jejich zájmové oblasti. Na jednání s ředitelem Společnosti pro Moravský kras, a. s. se podařilo domluvit, že start a cíl se uskuteční na loučce u hotelu Skalní Mlýn včetně možnosti parkování pro cca 70 osobních vozidel a 12 autobusů. Společná kontrola a místo oběda pro všechny účastníky pochodu byla zajištěna v ZŠ Ostrov u Macochy. Následovala jednání, telefonická či e-mailová komunikace se starosty obcí, na jejichž území povedou trasy Vodohospodářské padesátky, a kde budou umístěna kontrolní stanoviště. Pro nejdelší pěší trasu byla dohodnuta s obcí Rudice kontrola v informačním středisku „dodavatelským způsobem“ – účastník akce si průchod kontrolou orazí sám. Obdobným „dodavatelským způsobem“ pak proběhne kontrola v Baldovci, kde jsme domluveni na umístění razítka na recepci campu. Celkem se účastníci Vodohospodářské padesátky vydají na 3 trasy pěší a na 3 cyklotrasy. Proběhlo fyzické mapování jednotlivých tras, které projíždíme na kolech, abychom mohli zpracovat přesný itinerář tras, výškové profily tras a též vymezit místa, která budou opatřena vlastním značením. Upřesnilo se personální obsazení akce, na kterém se jen z divize Boskovice bude podílet na 35 zaměstnanců včetně rodinných příslušníků. Ti den předem zajistí instalování vlastního značení na vytipovaných místech a den po akci jeho odstranění. V sobotu 5. 9. 2009 pak tyto osoby obsadí kontrolní stanoviště po trase a budou se starat o hladký průběh celé akce. Na tom, aby sportovní část Vodohospodářské padesátky proběhla zdárně a ke spokojenosti zúčastněných se podílí na divizi Boskovice celá řada lidí – zejména p. M. Vančura,

Vědomi si, byť jen z pozice aktivních účastníků předchozích ročníků, že se jedná o organizačně náročnou akci, započali jsme s přípravami na podzim roku 2008. Od začátku byli v této záležitosti velmi aktivní zástupci divize Boskovice, a to zejména v osobách Mgr. Kaluži a p. Vančury. Osobní záštitu za naši společnost převzal generální ředitel Ing. Klos, který jmenoval řídící výbor organizačního týmu VH 50: Ing. Šenkapoulová, vedoucí týmu Mgr. Kaluža, sportovní část Ing. Trchalíková, logistika Mgr. Dospíšilová propagace p. Svobodová, účetnictví Ing. Bejček, přihlášky Ing. Tungli, výpočetní technika Protože byli vybráni lidé zapálení pro věc a s mimořádnými organizačními schopnostmi, práce nabraly brzy na obrátkách. Jako místo konání turistické části jsme vybrali Moravský kras, který považuji za velmi atraktivní lokalitu, o to však z důvodu ochrany přírody a krajiny v tomto území na zabezpečení tras náročnější. Z mého pohledu byla fáze týkající se přípravy tras, projednání s dotčenými subjekty, projetí veškerých tras a těsně před vlastní akcí vyznačení tras tou nejnáročnější částí. Přípravné práce stály v podstatě na 3 lidech, na vlastním značení a organizačním zabezpečení turistické části se podílelo 41 osob z divize Boskovice včetně rodinných příslušníků, dále pak své zástupce zde mělo i generální ředitelství, technická divize, divize Brno venkov, divize Třebíč a divize Žďár nad Sázavou. Vodohospodářská padesátka se chystá v podstatě rok dopředu, a nikdo neví jaké bude počasí. Týden před vlastní akcí jsme bedlivě sledovali předpovědi počasí, bohužel, meteorologové měli pravdu, a celý pátek, kdy jsme chystali

39

40

Vodárenské kapky

značení, nám propršel. Ještě ve čtvrtek bylo nádherné „babí léto“ a následující den, kdy jsme vyslali 7 značkařů na kola, aby vyznačili trasy, se tito potýkali s deštěm a chladným počasím. I přes nepřízeň počasí se v pátek vše zvládlo i díky pracovitému a družnému kolektivu všech lidí zabezpečujících organizaci turistiky.

shrnu několik základních údajů, tak to vypadalo následovně. Ze startu odstartovalo celkem 561 účastníků pochodu, trasu P26 absolvovalo 335 sportovců, trasu P35 absolvovalo 24 sportovců, trasu P42 absolvovali 4 sportovci, trasu C61 absolvovalo 93 sportovců, C83 absolvovalo 69 sportovců a konečně C94 absolvovalo 34 sportovců.

A již zde máme den D – sobotu 5. září 2009. Účastníci vodohospodářské padesátky vyráží převážně z místa svého ubytování - VŠ koleje Palackého vrch v Brně - na místo startu. Vlastní akce byla zahájena v 6.30 hodin. I v tento den jsme pohledy směřovali do mračen a lákali sluníčko. Byli jsme vyslyšeni a kolem 8. hodiny se začalo drát slunce zpoza mraků, což zlepšilo náladu nejen organizátorům, ale hlavně všem příznivcům turistiky.

Po absolvování tras už účastníky akce čekala regenerace sil a příprava na večerní setkání „puchýřový bál“, který byl zabezpečen v Brně v kulturním centru Semilasso. V Semilasse nás přivítalo taneční vystoupení skupiny Javorníček. Večerem nás provázela temperamentní Ilona Stryová s elektrofonickými houslemi. Nemohu opomenout též přivítání všech sportovců generálním ředitelem společnosti Ing. Klosem, a též bilanci sportovní části akce provedenou Ing. Šenkapoulovou, která přítomné seznámila s účastí na jednotlivých trasách.

V 6.40 hodin se na startu objevil 1. účastník z divize Třebíč, p. Bohuslav, který byl odhodlán nejdelší pěší trasu o délce 42 km nejen projít, ale odběhnout. Jeho cíl se mu podařil a trasu absolvoval za 6 hodin 30 min. Po prvním účastníku postupně přijížděli na start další účastníci pochodu. Celkem se ze 606 přihlášených osob zaprezentovalo 561 sportovců na pěší trasy a cyklotrasy. Abych si sama udělala přehled o náročnosti vybraných tras, vydala jsem se s generálním ředitelem na některé z kontrolních stanovišť. Mohu konstatovat, že kontrolní stanoviště byla vybrána velmi vhodně – na horním můstku propasti Macocha s možností prohlídky této unikátní propasti o hloubce 138 m. Shlédla jsem kontrolní stanoviště Ostrov u Macochy, kde byl v místní základní škole připraven oběd. Na tomto stanovišti všechny účastníky upoutala vystavená Tatra 603 z roku 1968 našeho zaměstnance p. Hamerského, který má rozsáhlou sbírku veteránů. Krom již zmíněné Tatry 603, kterou mohl jezdit i prezident Husák, zde byl umístěn zajímavý exponát motocyklu Jawa 250 „Švéďák“, který sloužil ve švédské armádě, a byl vybaven ocelovými lyžemi. Na základě své osobní zkušenosti z návštěv jednotlivých kontrol mohu konstatovat, že všichni, kdo odstáli na kontrolách od 6 hodin od rána minimálně 8 hodin, se svého úkolu zhostili velmi dobře. Vážím si jejich práce na těchto stanovištích a chtěla bych jim touto cestou poděkovat. Po projití nebo projetí zvolené trasy se kolem 13. hodiny objevili první sportovci v cíli a následovali další a další až do 18.30 hodin, kdy jsme v cíli přivítali poslední opozdilce. Když

Ilona Stryová svým vystoupením roztancovala celý sál, účastníci se bavili velmi vesele, a nechtělo se jim odejít. Pochopitelně jsem se jednotlivých účastníků na trase, v cíli i na večeru ptala na jejich pocity a hodnocení. Veskrze bylo vše hodnoceno v superlativech a bez zásadních připomínek. K úspěchu Vodohospodářské padesátky přispěla i pečlivá příprava ubytování a stravování účastníků na VŠ kolejích v Brně, o což se postarali dobrovolníci z divize Brno–venkov. Připočteme-li účast dalších dobrovolníků pro zajištění průběhu společenského večera v Semilassu a již výše zmíněné dobrovolníky věnující se turistické části, dopočítáme se k úctyhodnému počtu 51 osob, které byly dle detailně vypracovaných harmonogramů činností rozmístěny v době konání akce na různých pracovištích. Závěrem bych chtěla konstatovat, že akce skončila úspěšně a bezchybně. Svědčí o tom také děkovné maily, které řídícímu výboru přišly ihned po uskutečnění akce. Tímto bych chtěla poděkovat generálnímu řediteli za podporu této náročné akce, též celému řídícímu výboru vedenému Ing.Šenkapoulovou za maximální úsilí při přípravě Vodohospodářské padesátky, nemohu opomenout ani kladný přístup zaměstnanců divize Boskovice. Nelze zcela vyjádřit slovy maximální uspokojivý pocit z této akce. Přeji všem organizátorům dalších ročníků Vodohospodářské padesátky, aby se jim při jejich činnosti dařilo nejméně tak jako nám. Vyšlo v říjnu a prosinci 2009 (zkráceno) Další fotografie na str. 43

Vodárenské kapky

XXXIII. Vodohospodářské sportovní hry v Brně historický úspěch naší společnosti Ing. Zdeněk Mattis

V

e dnech 27. – 30. 8. 2009 se konal již XXXIII. ročník vodohospodářských sportovních her v Brně. Organizátorem těchto her byla letos firma Brněnské vodárny a kanalizace, a. s. Celkem se těchto her zúčastnilo téměř 600 sportovců z 18 vodohospodářských společností (viz celkové pořadí družstev). Všichni sportovci byli ubytováni na vysokoškolských kolejích VUT Brno – v hotelu Palacký, pod Palackého vrchem. Zde také probíhalo stravování sportovců (mimo obědů u sportů volejbal muži a duatlon – část kanoistika). Vodohospodářské sportovní hry jsou již tradičně soutěží družstev organizací z oboru vodního hospodářství. Jsou organizovány ve smyslu obecně platných pravidel pro jednotlivé sporty. I letos se soutěžilo tradičně v osmi sportovních disciplínách, zkušebně jako dodatkový sport bez započítávání do celkového hodnocení byl zařazen squash žen. Převážná část sportů proběhla na sportovištích sportovního areálu VUT Brno pod Palackého vrchem, kromě volejbalu mužů a duatlonu – části kanoistiky: • malá kopaná

- 4 hřiště na stadionu sportovního areálu VUT • volejbal ženy - hala a tělocvična ve sportovním areálu VUT • volejbal muži - 4 venkovní kurty TJ Komín, ulice Kníničská 11 • stolní tenis ženy - tělocvična VUT u Purkyňových kolejí (v blízkosti areálu) • stolní tenis muži - malá hala ve sportovním areálu VUT • duatlon ženy - běh v areálu VUT, kanoistika na řece Svratce u loděnice Jundrov • duatlon muži - běh v areálu VUT, kanoistika na řece Svratce u loděnice Jundrov • tenis - 3 kurty ve sportovním areálu VUT + 6 kurtů v hale u Boby centra • squash ženy - hala Squash Slovan Brno, ulice Vodařská 2 Mezi vzdálenými sportovišti byla zajištěna autobusová doprava, takže nebyl problém se přesunovat. Vlastní organizaci jednotlivých sportů a rozhodčí zajišťovala firma CESA (centrum sportovních aktivit při VUT). Těchto her, v posledních letech již tradičně, se zúčastnilo i družstvo naší společnosti. Poděkování za to patří především generálnímu řediteli VAS, a. s. Ing. Miroslavu Klosovi. Díky jeho podpoře se

letošního XXXIII. ročníku her již po sedmé za sebou v řadě naše reprezentace zúčastnila. I když naše výprava byla jen 32-členná, podařilo se nám po třetí v historii naší účasti obsadit všechny sportovní disciplíny. Za to patří jistě velká pochvala a poděkování všem vedoucím jednotlivých sportů a sportovcům, kteří obětavě soutěžili ve více sportech. Díky obsazení všech sportovních disciplín a výborným výkonům všech našich sportovců se nám podařilo poprvé v historii dostat se na stupně vítězů - vynikající 3. místo a zisk bronzových medailí hovoří za vše. Překonali jsme tak výborné celkové sedmé místo z loňského roku. Celkovými vítězi XXXIII. vodohospodářských sportovních her se stali sportovci Vodovodů a kanalizací Jižní Čechy, a. s., kteří tak obhájili loňské vítězství. Druhé místo o pouhé 2 body před námi vybojovali sportovci z Povodí Ohře, státní podnik. Nyní krátké ohlédnutí na výsledkovou listinu her v jednotlivých sportech: Největšího úspěchu dosáhlo družstvo v duatlonu žen. Podruhé v historii naší účasti vybojovalo z jednotlivých sportů příčku nejvyšší – 1. místo. Základem úspěchu byl výborný výkon v páteční první části – kanoistice na raftu, kde děvčata skončila těsně na 3. místě. V sobotním deštivém běhu tak vybíhala z třetí pozice. Toto pořadí výborným během udržely Draha Fortelná a Eva Tomenendalová. Iva Jaroušková pak nejrychlejším během ze všech závodnic dostala naši běžeckou štafetu na 1. místo, která tak celkem suverénně vyhrála. Na stupně vítězů se dostalo po delší odmlce i družstvo malé kopané, kde kluci vybojovali nádherné stříbrné medaile. Celkem bez problému vyhráli základní 4 člennou skupinu, dále pak ve čtvrtfinále a semifinále porazili soupeře 1 : 0. Nestačili pouze ve finále na velmi silný tým VaKu Jižní Čechy. Obhájili tak 2. místo z roku 2005, kdy jsme prohráli nešťastně na penalty bohužel se stejným týmem. Výsledek, kterého letos dosáhli, byl opravdu výborný. Za obětavé výkony a předvedenou hru si kluci jistě zaslouží velké uznání a pochvalu. Budeme věřit, že se i v malé kopané začne „blýskat na lepší časy“. Výborný výsledek předvedly také ženy ve volejbalu, kde vybojovaly 5. místo, což je historicky nejlepší umístění v této disciplíně. Po 2. místě ve skupině a prohrou ve čtvrtfinále to dokázali dotáhnout až na výborné umístění. Nutno ocenit, že 2 hráčky z úzkého kádru dokázali výborně zvládnout i duatlon žen, který se v pátek s volejbalem překrýval. V pátek večer se 2 hráčky tohoto týmu zúčastnili rovněž i squashe žen. To skutečně stojí za mimořádné uznání.

41

42

Vodárenské kapky

Tradičně dobrého umístění dosáhlo družstvo stolního tenisu mužů. Po prvním hracím dnu, kdy kluci vyhráli skupinu a čtvrtfinále, to měli rozjeté na medailové umístění. Bohužel druhý den už se tolik nedařilo a po prohrách se všemi dalšími soupeři obsadilo družstvo nakonec pěkné 6. místo, čímž obhájilo pozici z loňského roku. Družstvo tenisu loňské vítězství neobhájilo. Kluci vyhráli ve skupině první dva zápasy. Bohužel při svém druhém zápasu si přivodil těžký úraz kotníku Honza Pešek. Stalo se to zhruba v polovině utkání, Honza však překonal bolest a dotáhl utkání i se zraněním do vítězeného konce. Kluci se tak dostali do pavouka o 1. až 8. místo. Dál to ale nešlo. Měli jsme připraveného náhradníka, který hrál současně stolní tenis. Když, ale v sobotu kvůli dešti pořadatelé přesunuli turnaj do haly u Boby centra, daleko od sportovního areálu, museli jsme ostatní vyřazovací utkání skrečovat. Umístění na 8. místě při těchto problémech je výborným výsledkem a i díky obětavosti Honzy Peška se podařilo získat potřebné a důležité body pro celkové 3. místo na hrách. Stolní tenistky loni skončily na 12. místě. Letos se jim podařilo v základní skupině vybojovat 2. místo a postoupit do pavouka o 1. až 8. místo. Dál už se tolik nedařilo, ale 8. místo je na jejich možnosti výborným výsledkem.

Velkým zážitkem byl závěrečný večer v proslaveném BOBY centru, kde se vyhlašovaly výsledky a předávaly medaile a poháry nejlepším. K vidění byly například neuvěřitelné kousky muže zvaného „Železný Zekon“ alias pan Knedla. Při mnohých jeho číslech až skoro zůstával stát dech. Úžasným zážitkem byla i další vystoupení např. břišních tanečnic či kapely, která nás doprovázela po celý večer. Kromě toho všeho si účastníci pěkně zatancovali a občerstvili se při chutném rautu. A rozhodně tím nejkrásnějším pocitem bylo, když mohla celá naše reprezentace nastoupit na pódium a přebrat úžasné bronzové medaile za celkové 3. místo. Tento okamžik se nesmazatelně zapíše do našich pamětí a ještě dlouho na něj budeme rádi vzpomínat. Jasně jsme si dokázali, že i v tak obrovské konkurenci dalších sportovců z jiných vodohospodářských firem dokážeme předvést velké věci, držet spolu a táhnout za jeden provaz. Letošní výsledky jsou toho důkazem. Všichni účastníci věří, že jim bude i v příštím roce umožněno reprezentovat své společnosti v dalším ročníku této malé vodohospodářské olympiády. Historie umístění naší společnosti na vodohospodářských hrách v letech 2003 – 2009 Disciplína

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

11.

5.

11.

11.

6.

11.

Po loňském posledním 13. místě mělo družstvo volejbalu mužů co napravovat. Již od prvních minut bylo však zřejmé, že to budou mít velmi těžké. Byli totiž nalosováni do základní skupiny s velmi těžkými soupeři, přes které nedokázali dále přejít. V zápasech o další umístění však kluci zabojovali, vyhráli všechny zápasy a skončili na pěkném 9. místě.

Duatlon - muži

16.

Dutalon - ženy

/

/

/

11.

7.

5.

1.

Malá kopaná

/

10.

2.

10.

13.

13.

2.

Stolní tenis - muži

10.

13.

4.

4.

7.

6.

6.

Stolní tenis – ženy

/

/

/

/

13.

12.

8.

Družstvo duatlonu mužů muselo první část svého závodu – kanoistiku absolvovat na těžkém raftu pouze ve dvojici (Jan Urbánek musel nečekaně odjet v pátek pracovně na ministerstvo). Tato obrovská nevýhoda se projevila umístěním na předposledním 15. místě. V běžecké části však kluci zabojovali a dokázali vylepšit pozici na 11. místo.

Tenis

15.

13.

16.

10.

7.

1.

8.

Volejbal - muži

5.

5.

6.

/

6.

13.

9.

Volejbal - ženy

/

/

/

11.

7.

7.

5.

16.

13.

10.

15.

10.

7.

3.

V doplňkové soutěži – squash žen, která se nezapočítávala do bodování her, skončili naše děvčata na 6. místě, když na soupeřkách bylo vidět, že to mají více v ruce. Do soutěže se přihlásilo pouhých 6 družstev z 18. Důvodem je, že tento sport provozuje pouze úzká skupina lidí. První soutěžní den probíhal za velmi pěkného počasí. Na některé sporty bylo však až moc velké teplo. Bohužel druhý den se naplnila předpověď a celé dopoledne pršelo, což zkomplikovalo zejména život organizátorům s přesunem některých venkovních sportů do haly.

Celkové umístění

Závěrem bych chtěl velmi poděkovat všem našim účastníkům za výbornou reprezentaci naší společnosti a dosažené výsledky. Věřím, že na příštích hrách se nám podaří tyto výsledky zopakovat, případně v některých sportech je ještě vylepšit a naše společnost tak bude moci nadále bojovat o místa nejvyšší. A proto Vás již nyní všechny srdečně zvu na příští ročník vodohospodářských sportovních her, kde hlavním organizátorem budou Vodovody a kanalizace Jižní Čechy, a. s. a uskuteční se v Českých Budějovicích. Článek vyšel v říjnu 2009

Soutěžící však byli i přes nepřízeň počasí při druhém soutěžním dnu spokojeni - zejména s přátelskou sportovní atmosférou a velmi dobrou organizací her. Ubytování a stravování bylo rovněž na dobré úrovni.

Vzhledem ke katastrofálním povodním v létě 2010 byly připravené vodohospodářské hry v Českých Budějovicích zrušeny a uskuteční se v letošním roce.

Vodárenské kapky

Vodohospodářská padesátka v Moravském krasu

XXXIII. Vodohospodářské sportovní hry v Brně - historický úspěch naší společnosti

43