vnitřní periferie města

Ostrov – vnitřní periferie města

VNITŘNÍ PERIFERIE MĚSTA Práce studentů ateliéru Ing. arch. Borise Redčenkova a Ing. arch. Vítězslava Dandy v akademickém roce 2015/2016 na Fakultě architektury ČVUT Praha

BARIÉRY VNITŘNÍ A VNĚJŠÍ Katalog prezentuje 4 práce, které vznikly v průběhu letního semestru 2016 na téma urbanistického ateliéru a jeden návrh zpracovaný jako diplomní projekt v zimním semestru 2015/2016 na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Město Ostrov zásadně ovlivnila těžba uranové rudy, která sice probíhala v nedalekém Jáchymově, ale Ostrov se stal základnou pro dobývání a zpracování. Těžba rudy výrazně ovlivnila osudy lidí i vývoj města. Studentské práce se snaží řešit důsledky tohoto fenoménu. Na jedné straně práce řeší dopady do struktury sídla, na straně druhé dopady na psychiku lidí. Na jedné straně se jejich práce snaží překrýt a nahradit chybějící vrstvu města, doplnit strukturu, která by při přirozeném vývoji města byla součástí… dalo by se říci, zapomenout na nedávno minulé časy… na straně druhé odkrýt a zaznamenat tragédie spojené s těžbou uranu, které jsou důležitou součástí paměti národa a zapomenuty by být neměly. Obě témata – úlohy jsou propojena dnes už neexistující linkou bývalé železniční vlečky, která je jakýmsi symbolem vývoje místa a vztahů. Vlečka, po které putovaly vagóny naplněné uranovou rudou od tzv. Věže smrti k nádraží, odkud pak ruda pokračovala dál do Sovětského Svazu, se stala fyzickou i mentální bariérou ve vývoji města. Odřízla staré od nového, odřízla vazby a vztahy, odřízla minulost… nastavila budoucnost. Budoucnost, která trvala zhruba 30 let a během které se tehdejší Československo, za velkých obětí, zbavilo výjimečně cenné ko-

modity, výměnou za „bratrskou“ starostlivost ze strany komunistů ze Sovětského Svazu. Za linií vlečky zůstalo středověké jádro, zámek, kostel, zámecký park, klášter, pivovar, na opačné straně vzniklo nové budovatelské sídliště ve stylu socialistického realizmu. Sídliště, které se však povedlo. Výjimečné zahradní město, které je vzdálené panelové výstavbě normalizačního Československa, kvalitní pro svoje měřítko, typologii, obytnost veřejného prostoru i detail architektury. A tak má Ostrov vlastně města dvě… proto taky tento název výstavy: OSTROV MEZI OSTROVY Na jedné straně středověké staré město, na druhé straně socialistické sídliště Nový Ostrov… a mezi těmito světy „prázdno“. Jakási vnitřní periferie, kde je vše možné a dovolené, kde chybí pravidla. A přesto místo zatížené významným pohybem, který postupně narůstá v souvislosti s revitalizací historického jádra, kde našel svoje místo městský úřad, knihovna, galerie. Lidé objevují starý Ostrov a líbí se jim jeho tradiční kulturní a společenské prostředí, které ze sídliště neznají. O svojí pozornost se dnes přetahuje rostlé město a modernistická zahradní čtvrť. Studentské práce nabízejí určité metody, jak města sešít do jednoho celku, jak prázdno naplnit smysluplnou strukturou, která bude integrující a sociálně jednotná.

PAMÁTNÍK POLITICKÝM VĚZŇŮM NA JÁCHYMOVSKU Samostatně se v katalogu prezentuje projekt Terezy Kupkové, který ukazuje jiný rozměr architektury. Návrh památníku je velký příběh… příběh, který začíná vzpomínáním na dědečka, který prožil část svého života v Jáchymovských lágrech a končí emotivním ztvárněním prostoru, který je pln lidského utrpení. Cesta, která začíná u osobních pocitů a končí u touhy poznat místa, kde se odehrála rodinná tragédie až po otázky celospolečenského uvědomění a zapomínání na tyto historické události. Tereza Kupková začala jezdit na Jáchymovsko pravidelně už v rámci přediplomního semináře, seznámila se s bývalými politickými vězni, vyslechla si jejich příběhy, četla jejich vzpomínky, procházela místa a pátrala po informacích. Vzpomínám si, jak jsme společně vyrazili do Krušných hor navštívit místa bývalých táborů a uranových dolů. Putovali jsme lesem v ruce fotky a mapu bývalých táborů, ale na místech jsme již nenacházeli téměř nic. Hustý smrkový les postupně pohlcuje vzpomínky a místa tragédie, bývalé domky bachařů, teď slouží rekreaci a mnohdy se ani původní majitel nemusel stěhovat. Jen občas Vám pod nohama zapraská dlažba z bývalé koupelny muklů – mužů určených k likvidaci, jak byli vězňové nazýváni. Nemohli jsme se zbavit pocitu, že to není samo sebou, že jen někdo využívá letargii společnosti, aby zahladil stopy.

V reakci na prožité pocity přichází Tereza Kupková s další vrstvou svého památníku… téma ztráty kolektivní paměti. Vnímá, že je naprosto nepřijatelné, aby se na tyto události zapomnělo s odchodem posledního politického vězně, který Jáchymov přežil. Ideovým cílem práce se stává památník, který by měl jednak důstojně uctít opomíjenou památku politických vězňů na Jáchymovsku a zároveň podpořit uvědomění této tragédie ve společnosti. Autorka pracuje s tématem psychologie kolektivní paměti, konzultuje svoje pocity s odborníky na toto téma a přichází s interpretací těchto témat v architektuře. Rezignuje na prvoplánové výtvarné pojetí památníku, ale definuje skutečné kořeny, na kterých může vybudovat objektivní koncept. Východisko vidí v rozdělení památníku na část v horách a na část v údolí. Znakem – symbolem památníku se stává tzv. Věž smrti, na území bývalého tábora Vykmanov nedaleko Ostrova. Kromě znaku Tereza definuje další tři východiska svého návrhu – Stabilitas loci – veřejný prostor pietního území, Rituál – prostorovou cestu památníkem a Senzorickou zkušenost – proces vytváření paměti. Klíčovým motivem návrhu se stává interpretace principu předávání silné vzpomínky jednotlivce na tyto události v kombinaci s psychofyzickou zkušeností. Vznikají kameny jako místa individuálního zážitku, prvky emotivně formované do prostorových útvarů, kde si člověk vyslechne příběh vězně uzavřen mezi těsné stěny hranolu. Úzkost, samota, beznaděj… pocity, které by měl návštěvník zažít a vstřebat.

Kameny, které vytyčují cestu památníkem, dostávají ještě jednu významovou úroveň. Mají svůj rub a líc, symbolizují dvě tváře totalitní společnosti, kde bolševická propaganda ukazovala šťastné unifikované zástupy lidí v prvomájových průvodech a jen málokdo měl chuť a odvahu objevit i vrstvu, která byla pod povrchem. Kameny v bolesti symbolizují skutečné příběhy lidí, každodenní těžkou práci v uranových dolech, vězení, odloučení… odvrácenou stranu společnosti. Pokračujeme cestou až do Věže smrti a tam při pohledu z výšky věže, zpět na zástupy tupých kamenů, člověku přeběhne mráz po zádech… zkušenost je nepřenosná… jsme schopni sebereflexe a jakoby se vracíme na začátek příběhu, kdy stojíme v hustém lese a náhle nám pod nohama křupne dlaždice… kde se tady bere, kdo sem to svinstvo nanosil? A tak je dobře, že i v hustém lese nalezneme připomínku, která nám odpoví, proč… V PRAZE DNE 17. 9. 2016 BORIS REDČENKOV

Vážení spoluobčané, vážení hosté, obě dvě části Ostrova, ta historická i ona „novodobá“, měly v minulosti z nejrůznějších důvodů odlišný směr i rychlost vývoje. Historická část se vlivem mnoha okolností časem skoro vylidnila a téměř přestala žít. Nová část města naopak díky mohutné bytové výstavbě pulsovala rušným životem. Na území přibližně ohraničeném Jáchymovskou ulicí a bývalou „škodováckou“ vlečkou tak postupem času vznikla rozsáhlá volná plocha, která dodnes tvoří přirozenou pocitovou bariéru mezi oběma částmi. Situace se dnes však naštěstí rychlým tempem mění: staré město se díky investicím do infrastruktury pomalu vzpamatovává, stěhují se sem úřady, otevírají nové kavárny, celý Klášterní areál i jeho park se staly vyhledávaným cílem místních obyvatel i turistů. A všichni cítíme, že propojení starého Ostrova s jeho obytnou severozápadní částí je nezbytné. Domnívám se proto, že tato část města si zaslouží stejnou pozornost při své obnově, jako samotné nové či staré město; a dost možná ještě větší, protože prostor mezi nimi se nachází na hranici mezi historií a současností. Dostává se Vám do rukou katalog, který představuje několik prvních nápadů na řešení zmíněné lokality. Na základě spolupráce města Ostrov a ateliéru architekta Borise Redčenkova zpracovali studenti z Fakulty architektury ČVUT studie, ve kterých se pokoušejí zohlednit stávající provozní potřeby území a zhodnotit celkový potenciál těchto doposud nevyužitých ploch. Ve svých semestrálních pracích mladí architekti předkládají čtyři návrhy řešení s grafickými výstupy i modely, ve kterých se snaží vše toto zdánlivě neslučitelné elegantně, esteticky a prakticky propojit.

Stejně jako v životě, i ve městě je potřeba se dále rozvíjet. Smyslem tohoto rozvoje by ale neměla být jen snaha přilákat do města turisty, ale také snaha uspokojit potřeby člověka, který ve městě trvale žije a případně přesvědčit ostatní, že Ostrov je místem, kde je příjemné žít. Tento studentský projekt je proto začátkem cesty k úpravě zmíněného prostoru tak, aby výsledné řešení nejen vyhovovalo potřebám veřejnosti, ale aby zároveň splňovalo městotvorné a architektonické zásady pro spojení celého řešeného území do jednoho funkčního celku se starým i novým Ostrovem. Jsem velmi rád, že na tuto cestu můžeme vykročit právě spolu a právě teď. Přijměte proto prosím mé pozvání a zamysleme se společně nad těmito zajímavými nápady. Je docela možné, že se některá z předložených studentských vizí může v budoucnu stát základem většího projektu, který z Ostrova udělá zase o kousek příjemnější místo k životu... PAVEL ČEKAN STAROSTA MĚSTA OSTROV

OSTROV MEZI OSTROVY VÝVOJ URBANISTICKÉ STRUKTURY MĚSTA OSTROVA A VZNIK „ÚZEMÍ NIKOHO“ Ostrov, druhé největší město okresu Karlovy Vary, leží na samém úpatí Krušných hor. Počet jeho obyvatel se v současné době pohybuje kolem 17.000. Strukturu dnešní obce s rozšířenou působností tvoří dvě centra – staré město a nové město. Ostrov vznikl jako poddanská osada osídlená kolonisty z Frank a Bavor na území propůjčeném Hrabišicům. Poprvé je uváděna jako „Zlawcowerde“ v listině, falzu, krále Přemysla Otakara I., hlásící se do roku 1207, která potvrzuje oseckému klášteru kromě různých majetků i patronát nad kostelem v Ostrově. Osada byla nazvána podle svého majitele a pravděpodobného zakladatele Slávka z rodu Hrabišiců – Slávkův ostrov (německy Schlackenwerth – česky Wostrov). Osada ležela kolem kostela sv. Jakuba, (vysvěcen roku 1226), který byl založen na vyvýšené terase vystupující z nivy u říčky Bystřice a jejího jižního přítoku. Obklopen vodou vytvářel pevnou výspu – ostrov. Sídliště nemělo pravděpodobně pravidelnou dispozici a rozsahem sahalo až do prostoru dnešního Zámeckého parku. Vzhledem k tomu, že lokalita na „ostrově“ stísněném vodami rozlévající se Bystřice již neumožňovala další plošný rozvoj, a protože pro svou polohu nebyla příliš bezpečná, byla sídelní aglomerace přenesena na nové místo výše nad Bystřicí. V každém případě byla nová sídelní aglomerace založena promyšleně na pravidelném půdorysném plánu, s velkou snahou o racionální uspořádání prostoru. Prostou, ale pravidelnou uliční síť s protáhlým obdélným náměstím, z něhož

vycházejí koutové ulice, dotvářejí obvodové ulice. Celou aglomeraci obklopovaly hradby a vstup do města chránily hranolové věžové brány s průjezdem – ze strany severozápadní Horní brána a z jihovýchodní strany brána zvaná Dolní. První písemný doklad označující Ostrov jako město, a to královské, představuje privilegium českého krále Jana Lucemburského z roku 1331. Významným obdobím pro město Ostrov byla i doba českého krále a císaře římského Karla IV., který měl velkou zásluhu na vzrůstu jeho hospodářské prosperity. V roce 1434 se Ostrov stal poddanským městem, když byl dán do zástavy říšskému kancléři Kašparu Šlikovi. Šlikové, jejichž jméno je spojeno s těžbou stříbra v nedalekém Jáchymově, si v Ostrově zřídili své rodové rezidenční sídlo. Po krátkém držení panství ostrovskou městskou radou na počátku 17. století, byl majetek městu po porážce českého stavovského povstání v roce 1620 zkonfiskován. V roce 1625 získal město vojevůdce císařských vojsk, Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský, který si zde zřídil svou rodovou rezidenci. V roce 1690 připadl Ostrov, po sňatku poslední dědičky panství Franzisky Sibylly Augusty s markrabětem Ludvíkem Vilémem Bádenským, markrabatům Bádenským. Díky velkorysé stavební činnosti v tomto období, která vrcholí úpravou zámeckých budov a zámecké zahrady, označované v té době za osmý div světa, se doba baroka stává jedním z nejvýznamnějších období v historii města.

Po vymření katolické větve rodu připadlo roku 1789 ostrovské panství královské komoře, od níž ho převzal Ferdinand III., velkovévoda Toskánský z vedlejší větve Habsbursko-lotrinského rodu. Zámek byl po velkém požáru roku 1795 nově upraven (a posléze v letech 18731876 přestavěn), ale barokní zahrada postupně zanikla. Toskánské období znamenalo pro Ostrov nový rozkvět. Zahájením provozu na železniční trati Chomutov – Karlovy Vary v roce 1870 a založením porcelánky Pfeiffer a Löwenstein se otevírá možnost průmyslového rozvoje města. Podle tehdejších bezpečnostních předpisů nesměla být nádraží v obci samotné a také trať se musela obci vyhnout. Proto je i ostrovské nádraží poměrně daleko od starého centra města. Průmyslové podniky posléze vznikaly především jihovýchodně od městského centra, jižně od železničního nádraží, s možností využití vod říčky Bystřice i přímým napojením na železniční přepravu. V roce 1896 byla zprovozněna lokální dráha spojující Ostrov s Jáchymovem, která byla vedena podél staré zemské stezky a částečně po staré státní silnici. Ve druhé polovině 19. století prošel Ostrov zásadní proměnou – jak po stránce strukturální, tak i stavební. Tvář města se začala měnit a jeho zástavba získávala podobu tehdy módních, historizujících slohů, z nichž u obytných a veřejných budov převládala novorenesance. Stále více se zde začínali uplatňovat, vedle místních stavitelů i renomovaní stavitelé a architekti z Karlových Varů. Zásadní přeměnu pro toto malé venkovské město znamenala ex

panze zástavby mimo původně hrazený městský celek. Nová urbanizace na přelomu 19. a 20. století směřovala zejména k areálu železničního nádraží. Tehdy začala v Ostrově, tak jako jinde, vznikat reprezentační Nádražní třída, kde vyrůstaly okázalé solitérní vily zámožných měšťanů, podnikatelů a továrníků. V odlehlých místech severovýchodně za městem, byla v roce 1910 realizovaná stavba sirotčince, podle projektu karlovarského stavitele Friedricha Seitze, s jasným záměrem dalšího rozšiřování městské aglomerace. Podle příkladu jiných měst zde měla vyrůst kolonie rodinných domů – solitérních vilových objektů. V roce 1914 nahradila starou dřevěnou čekárnu na železniční trati Ostrov – Jáchymov, nová zastávka s jemným secesním dekorem. Malé městečko spíše venkovského charakteru se postupně měnilo ve skutečné město. V roce 1918 se Ostrov stal součástí Československé republiky. S více než dvěma tisíci obyvateli však stále zůstal hlavně městem zemědělců, řemeslníků, obchodníků, ale s řadou kulturních a sportovních spolků. I v meziválečném období pokračovalo další rozšiřování města za své původní hranice. Na lokalitách severovýchodně od starého centra, již před válkou rozparcelovaných, vyrůstaly další rodinné domy – téměř samostatné vilové čtvrti. V roce 1932 byl už dokonce zpracován plán na zástavbu na pláni nad železničním nádražím (ing. Franz Nowak), ale k realizaci však již tehdy nedošlo.

Počet obyvatel Ostrova se za první roky existence Československé republiky příliš nezměnil. V roce 1930 měl Ostrov asi 3000 obyvatel. Přesto se zástavba města plynule rozšířila i za svá historická předměstí a realizované stavby vykazují tehdy moderní rysy a dispoziční řešení typické pro české pohraničí. K podstatnému rozšíření města Ostrova došlo až po druhé světové válce v souvislosti s těžbou uranové rudy. Ve volné krajině severovýchodně od starého města vyrostlo hornické sídliště Jáchymovských dolů, ucelené nové město. Tato nová zástavba vznikla ve velmi krátké době během deseti let v období 1949–1959. Nové město v Ostrově je koncipováno v kontextu doby svého vzniku a vývoje, v novém uplatnění tradicionalismu, označovaném jako socialistický realismus – „Sorela“. Nový Ostrov představuje významný urbanistický počin druhé poloviny 20. století z hlediska celé České republiky. Urbanistická kompozice města s pravidelným systémem zastavění jednotlivých obytných zón, vychází z antických schémat, aplikovaných určitým způsobem i při zakládání středověkých měst a tvořících základ renesančních teorií „ideálních“ měst. Nové město v Ostrově je ve své urbanistické struktuře příkladem návaznosti na slavná hornická města v Krušnohoří (Marienberg, Freiberg, Horní Blatná, Boží Dar, Hora Sv. Šebestiána, Výsluní). Tento nový městský celek byl autorsky vytvořen v projektové kanceláři stavebního závodu Jáchymovských dolů za hlavní účasti Akad. arch. Jaroslava Krauze, jenž zde působil jako hlavní architekt. V sestavené projekční skupině byl dále Ing. arch. Josef Sedláček, Ing. arch. Adolf Petr, Ing. Jan Petr, Ing. arch. Slíva,

Ing. arch. Maxa a další. Vedle projekční skupiny pracoval Výtvarný kolektiv, který měl uprostřed nového náměstí vlastní provizorní ateliér. Jeho předsedou byl Akad. mal. Václav Lokvenc. Vedle těchto kolektivů zde působil tzv. „Muklprojekt“, kde byli shromážděni vězni vysokoškoláci – odborníci s uměleckými směry z jáchymovských táborů nucených prací. Jednou z nejvýznamnějších postav zde byl sochař Jaroslav Šlesinger. S výstavbou podnikového sídliště Jáchymovských dolů bylo započato v roce 1947 více méně živelně. V prostoru u nádraží, kde již ve 30. letech byla plánována nová výstavba, byla v letech 1949–1950 postavena velká skupina dřevěných jednopatrových dvojdomků finského typu, na kterou v roce 1951 navázala zástavba přízemních domků ruského typu. Ještě v roce 1950 byla započata výstavba na severním okraji Jáchymovského předměstí, označovaná jako I. stavební etapa, ze které byly ovšem postaveny pouze tři obytné domy (čp. 801–809). Severně od dřevěných rodinných domků nad nádražím byly jako II. stavební etapa postaveny v roce 1951 zděné svobodárny (celkově jich bylo 12). Poté následovala etapa dvouletkových činžovních domů a ubytoven, které byly stavěny do volného řádkového systému. Rozhodnutím o výstavbě většího satelitního města pro 16 000 obyvatel v roce 1953 se tak změnil urbanismus celé budované lokality. Centrálním prostorem se stalo obdélné náměstí, situované na osu zástavby prvních rodinných domků. Uzavřením svého obvodu záměrně evokuje náměstí historických měst. Ústřední prostor nového města byl v urbanistickém prin-

cipu navržen s uplatněním klasického systému římského castra – orientace dvou hlavních směrů osy západo-východní, tzv. decumanus, (podélná osa hlavního městského bulváru Leninovy třídy) a křižující příčné osy severo-jižní, tzv. via principalis či cardo. Příčná osa vychází z centrálního náměstí a podél situovaných budov je protažena až na hlavní bulvár městského celku, který tak byl vtažen do samého jeho centra. Na druhém pólu příčné osy, ve vyústění u administrativní budovy až za Leninovou (dnes Hlavní) třídou, byl vytvořen nástupní prostor. V použití tohoto prvku jako reprezentativního čestného dvora (cour d´honneur), spočívá nejenom velký urbanistický vtip celého založení, ale i smysl autora pro terén a míru klasické nadřazenosti. Do pravoúhlé půdorysné osnovy byly začleněny diagonálně vedené osy, které se pak staly pro Ostrov typické. Po vytyčení náměstí a prosazení koncepce výstavby „zahradního“ města se zástavba počala realizovat v sevřenějších kompozicích polouzavřených domovních bloků, které jsou navzájem vymezeny jednotlivými ulicemi. Velkorysý urbanistický plán je podpořen i architekturou zelených ploch. Hlavní bulvár nového města, Leninova třída, byl uprostřed zvýrazněn širokým zeleným pásem s dvouřadou alejí hlohů a záhony růží uprostřed. I jednotlivé etapy výstavby města byly od sebe oddělovány vzrostlou zelení. Pro celkový obraz města se staly tyto aleje doslova příznačné. Chodníky pro pěší byly navíc oddělovány tvarovanými živými ploty. Svým zasazením do zeleně se stalo nové město plně městem zahradním. Architektonická skladba veřejných i obytných domů byla rozehrána podle nejobecnějších klasických vitruviánských pravi-

del kompozice s důrazem na symetrii, gradaci s renesančním smyslem pro měřítko a proporci. Po urbanistické stránce nebyl koncept nového města z 50. let 20. století dosud překonán. Po likvidaci Jáchymovských dolů byl v Ostrově vládním usnesením ze dne 29. června 1959 zřízen nový závod Škoda na výrobu trolejbusů. Výrobní prostory byly otevřeny v bývalých garážích Jáchymovských dolů v Horním Žďáru. Na výrobu truhlárny Jáchymovských dolů navázala výroba dřevařských závodů – Jitona Soběslav. V dalších letech byly postupně zřizovány další závody a výrobny. Stávající urbanistická struktura nového města byla dále doplňována novými obytnými domy, ukončujícími již ucelený stavební obvod. Dostavovány byly také volné plochy a uzavírány pohledové osy včetně dokončení uličních front. Vzhledem k tomu, že nové město bylo založeno až za železniční tratí na Jáchymov, zůstal pás území kolem tratě díky ochrannému pásmu dráhy, od roku 1957 upravené jako železniční vlečka do závodu Škoda, bez využití. Tím vzniklo „území nikoho“. Přitom již první územní plán, který vypracovala v letech 1953–1954 pracovní skupina územního plánu v Karlových Varech pod vedením Ing. arch. Ladislava Kozáka (Státního projektového ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Ústí nad Labem) pro předpokládaný počet 16 000 obyvatel, počítal s přeložením železnice a navrhoval plnou zástavbu podél Jáchymovské ulice. Poradní sbor Ministerstva místního hospodářství na základě oponentského posudku dr. Ing. arch. B. Bubly z katedry urbanismu FA ČVUT Praha posléze 24. září 1954 doporučil zpracovat variantu územ-

ního plánu na zvětšený rozsah 19 000 obyvatel s určitými změnami podmínek. V zájmu navýšeného počtu obyvatel bylo deklarováno přeložení železniční tratě Ostrov – Jáchymov, čímž by mohla být zrušena i ochranná pásma dráhy a namísto dosud rozdělené staré a nové části Ostrova mělo vzniknout jediné kompaktní město. Vládním usnesením z 23. dubna 1955 došlo ke schválení investičního úkolu výstavby Ostrova s rozšířenou kapacitou sídliště na celkový počet 25 000 obyvatel. Tento investiční úkol opět zpracovávala (de facto znovu přepracovávala již zpracovanou variantu územního plánu) karlovarská skupina SPÚ Ústí nad Labem. Vůdčí ideou bylo vytvoření jediného městského celku místo dosavadních dvou – „starého Ostrova“ a „podnikového sídliště“. K tomu však nikdy nedošlo a další rozvoj města, probíhající v jiných architektonických i urbanistických intencích, přinesl spíše negativní zásahy. Historické jádro města, které po dlouhá staletí tvořilo kompoziční i prostorové centrum a zároveň bylo nositelem výrazných kulturně-historických hodnot, se po vybudování nového města, do něhož byla přenesena centrální, administrativně správní, obchodní a školská zařízení, dostalo do společenské i psychologické izolace. To vše přispělo valnou měrou i k jeho degradaci. Nízká stabilita i soustřeďování sociálně slabého obyvatelstva, vytvářela z těchto částí města uzavřené lokality. Přes plánované rozsáhlé asanace zůstalo však historické jádro naštěstí zachováno. Absenci komunikace spojující starou a novou část města vyřešili Ostrovští po svém – vyšlapali si sami cestu přes neudržované území. Museli ale překonat zaplevelené pozemky s pozůstatky rozbořených

staveb a hromad odpadků. Do starých, nepochybně ještě barokních stodol, byly vestavěny řadové garáže. V deštivém období se cesta měnila v blátivou a neschůdnou. „Území nikoho“ bylo po celá léta nevzhledným prostorem ostrovem mezi Ostrovy, které chtěl každý raději rychle překonat. Jako další kolizní urbanistické závady v propojení starého a nového Ostrova představují i stavby obchodních center, supermarketů, umístěné do prostoru bez jakékoliv územní logiky. Po roce 1989 došlo včas k rozpoznání kulturně společenských hodnot starého města Ostrova a tím i k jeho poměrně rychlé obnově. Na rozdíl od starého města se ovšem zase pod vlivem ideologických schémat podhodnotilo nové město. Jeho architektonický výraz byl postupně téměř zničen, základní urbanistická síť však zůstala naštěstí nedotčena. Dosud se ale stále nepodařilo vyřešit velmi obtížný architektonický úkol, uzavření Mírového náměstí ze západní strany a propojení staré a nové části města. Po odvedení tranzitní dopravy mimo město a po zrušení železniční vlečky a jejího ochranného pásma se dnes nabízí reálná možnost vyřešení nedořešeného problému, který po léta trápí obyvatele města Ostrova - začlenění necivilizovaného „území nikoho“ do organismu města a propojení staré a nové části města v jednotný městský celek. Mgr. LUBOMÍR ZEMAN

�� výřez z císařského stabilního katastru – 1842 � Ostrov – územní plán 1955 ↗↗ Ostrov – letecký snímek 1956 ↗ Ostrov – letecký pohled, 60. l. � Ostrov – územní plán pro 19. tis. obyvatel, L. Kozák, 1955

MARKÉTA KÖRNIGOVÁ — JAN MATOUŠEK — HANA ŠVEHLOVÁ

4

BÁRA STRELCOVÁ — KRISTÝNA RAJDLOVÁ

5

TEREZA KUPKOVÁ

zdroj dat: Sčítání lidu, domů a bytů v letech 1970, 1980, 1991, 2001 a 2011

� VÝVOJ POČTU OBYVATEL SÍDLIŠTĚ NOVÝ OSTROV MEZI LETY 1970 A 2011

18000 16000



Zejména pro pracovníky uranových dolů a později též závodu Škoda bylo v poválečném období postaveno sídliště Nový Ostrov. Počet nových bytových jednotek mnohonásobně převýšil počet bytů ve stávající zástavbě a sídliště tak začalo tvořit většinu území města Ostrov. Přestože větší část bytů na sídlišti byla postavena v 50. letech, jsou zde i panelové domy z 60. až 80. let. Přestože výstavba sídliště začala již v první polovině 50. let, proměnu struktury jeho obyvatel zhodnotíme s využitím prv-

� SLOŽENÍ EKONOMICKY AKTIVNÍCH OBYVATEL PODLE ODVĚTVÍ EKONOMICKÉ ČINNOSTI NA SÍDLIŠTI NOVÝ OSTROV V LETECH 1970, 1991 A 2011

14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0

1

2

3

4

ních dostupných dat až ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 1970 a rovněž z nedávného cenzu konaného v roce 2011. Strukturu populace hodnoceného obytného celku srovnáváme s celoměstským průměrem, je však nutné upozornit, že vzhledem k rozsahu zástavby je to v případě tohoto sídliště trochu problematické. Zatímco v roce 1970 se data týkají trvale bydlících obyvatel, poslední sčítání nabízí údaje již jen za obvykle bydlící obyvatelstvo, které by měly lépe vypovídat o skutečné sociální a demografické struktuře.

VÝVOJ POČTU OBYVATEL Počet obyvatel sídliště s průběžným dokončováním stále nových bytů postupně rostl. Nejvíce jich zaznamenáváme v roce 1980 a to více než 16 tisíc. Přestože se dál stavělo, i když v menším měřítku, počet obyvatel sídliště od té doby pomalu klesal. V současnosti bydlí v téměř 6 tisících bytech 13 tisíc obyvatel, kteří tvoří tři čtvrtiny populace města Ostrov.

Poznámka: Pouze obyvatelé se zjištěnou ekonomickou aktivitou.

2011

3

5

2001

PETR SROGONČÍK — ANNA-MARIA ŽÍLOVÁ

1991

2

OSTROV – NOVÝ OSTROV OBYVATELÉ

1980

MATĚJ NEPUSTIL — KAROLÍNA KOUBOVÁ

1970

1

EKONOMICKÁ STRUKTURA V roce 1970 pracovaly v tzv. sekundéru (tj. zejména v oblasti průmyslu) celé tři pětiny zaměstnaných, což je podstatně více než například v karlovarských Tuhnicích (na druhou stranu ale stále méně než v Nové Roli). Je to dáno tím, že byty byly postaveny k ubytování zaměstnanců pracujících v tomto sektoru ekonomiky. Po roce 1989 došlo k výraznému snížení významu výroby v české ekonomice, což je patrné i v navýšení podílu osob pracujících v oblasti služeb, kteří nyní tvoří dvě třetiny obyvatel sídliště.

2011 Ostrov

1991 Ostrov

1970 Ostrov 0%

10%

20%

30%

40% 50%

60%

70%

80%

90% 100%

↘→VĚKOVÁ STRUKTURA OBYVATEL SÍDLIŠTĚ NOVÝ OSTROV V LETECH 1970 A 2011

→ VELIKOSTNÍ STRUKTURA DOMÁCNOSTÍ NA SÍDLIŠTI NOVÝ OSTROV V LETECH 1970, 1991 A 2011

1970

2011 Ostrov

1991 Ostrov

1970 Ostrov

VĚK Věková struktura obyvatel sídliště Nový Ostrov v roce 1970 odpovídala tomu, že se do nových bytů postupně stěhovaly po dobu více než 15 let především mladé rodiny s dětmi. Díky dlouhodobé výstavbě a postupnému přílivu nových obyvatel však zde na rozdíl od jiných sídlišť (např. Růžový Vrch v Karlových Varech) není zřetelná vyhraněná dvougenerační struktura obyvatelstva. Lidé ve věku do 50 let nicméně v té době tvořili více než 90 % celé populace (třetinu děti do 15 let).

2011

0%

STRUKTURA DOMÁCNOSTI Pro všechna sledovaná sídliště je příznačné, stejně jako pro českou populaci jako celek, že se v posledních desetiletích postupně snížila průměrná velikost domácností a to v souvislosti se stárnutím populace, ale také změnou životního stylu a uspořádání rodin. Zatímco v roce 1970 obývaly téměř 80 % bytů nejméně tři osoby, v roce 1991 byla takto velká již jen polovina domácností a při posledním cenzu jen třetina. Přesto ve srovnání s karlovarskými sídlišti jsou domácnosti bydlící v Novém Ostrově relativně větší.

O čtyřicet let později je na věkové pyramidě zřetelné stárnutí místní populace. Zastoupení dětí klesá na méně než polovinu, jejich absolutní počet zhruba na třetinu. Na druhé straně významně vzrostl podíl seniorů, které nebylo před čtyřiceti lety na sídlišti téměř možné potkat. Nyní je ve věku 65 a více let každý pátý obyvatel tohoto obytného celku.

20% 1 osoba

1991 Ostrov

1970 Ostrov 20%

40%

základní

RNDr. PETRA ŠPAČKOVÁ, Ph.D.

2 osoby

3 osoby

60% 4 osoby

80%

100%

5 a více osob

VZDĚLANOST Díky mladé věkové struktuře vykazovalo v roce 1970 obyvatelstvo sídliště mírně lepší vzdělanostní úroveň než město jako celek, přesto tvořili obyvatelé s pouze základním vzděláním téměř polovinu všech patnáctiletých a starších. Během čtyřiceti let se v souvislosti s narůstající úrovní vzdělanosti v české populaci zvýšilo i na tomto sídlišti zastoupení skupin s dosaženými vyššími stupni vzdělání. V porovnání s ostatními sledovanými obytnými celky v kraji je však úroveň vzdělanosti relativně nízká (horší pozorujeme jen v případě Nové Role).

2011 Ostrov

0%

40%

60%

80%

100%

← VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA OBYVATEL STARŠÍCH 15 LET NA SÍDLIŠTI NOVÝ OSTROV V LETECH 1970, 1991 A 2011 Poznámka: Pouze obyvatelé se zjištěným vzděláním.

Text byl vytvořen s podporou projektu „Panelová sídliště v ČR jako součást městského životního prostředí. Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu“. Identifikační kód projektu v rámci programu Ministerstva kultury ČR Výzkum a vývoj národní kulturní identity (NAKI) je DF13P01OVV018.

MATĚJ NEPUSTIL KAROLÍNA KOUBOVÁ novostavby

zahrady

bourané domy

Problém. Oblast kolem bývalé vlečky má charakter vnitřní periferie. Plochy rozsáhlých travnatých ploch, ze kterých vyrůstají supermarkety, člení jen trasy vyšlapaných pěšin. Jáchymovská ulice, která je poslední vrstvou historického města, nenaplňuje své předpoklady funkčního městského parteru. Historické centrum se teprve dnes nadechuje k novému životu.

� veřejný prostor sídliště ←←koncept ↙ Jáchymovská ↓ nová cesta

Návrh respektuje svébytnost obou center. Stopu vlečky pro její historický význam zachováváme ve formě cyklistické a pěší stezky, která vede k „Věži smrti“ a dále až do Jáchymova. K této stezce necháváme dorůst svými zády obě části města. Veřejný prostor formujeme do koncentrovaného tvaru, dnes nedodefinované plochy členíme, parcelujeme a přiřazujeme k domům. Důležitým tématem návrhu jsou rozhraní a vztah obyvatel k prostoru přiléhajícímu k domům. I pro panelové domy tak vymezujeme poloveřejné/polosoukromé zahrady, obyvatelé tak mají sami možnost podílet se na kultivaci vnitřního města. Zpevňujeme a doplňujeme Jáchymovskou ulici, která má rozšířit nabídku historického centra.

PETR SROGONČÍK ANNA-MARIA ŽÍLOVÁ

V našem návrhu vycházíme z několika různých plánů, které propojujeme a vytváříme tím hlavní myšlenku projektu. První myšlenkou je analýza sorely na základě podkladů z její výstavby. Určujícím nápadem bylo aplikování půdorysu zámecké zahrady na zástavbu sorely. Tyto dva plány se shodou okolností ve významných bodech spojují a v oblouku bylo plánované sportoviště jako vyvrcholení osy Leninovy třídy. Tento plán jsme zazrcadlili a propojili s Jáchymovskou ulicí. Druhým určujícím bodem je propojení významných lokalit občanské vybavenosti a zlepšení jejich pěší dostupnosti.

→ funkční skladba ↙ stezka ↙↙ stezka ↙↙↙ Jáchymovská ↓ porovnání urbanismu historie a současnosti

MARKÉTA KÖRNIGOVÁ JAN MATOUŠEK HANA ŠVEHLOVÁ

Návrh vytváří sled městských prostor různého charakteru a náplně. Řeka dělá Ostrov opět ostrovem. Pěší doprava je v Ostrově dominantní. Diagonála, cesta procházející celým novým městem, cesta s velkým potenciálem, zelená osa města, jediná osa propojující nové město se starým. Návrh podporuje cesty, kudy denně korzují lidi ze starého do nového města.

TEORIE VOLSKÝCH OK (C. PRICE) 1) současný Ostrov je jako dvě volská oka 2) vidličky jako nástroj k propojení dvou žloutků – dvou center 3) rozšíření stávající uliční sítě pomocí vidliček

ŘADOVÉ DOMY Řadové domy přináší variantu rodinného individuálního bydlení ve městě. Jeden dům pro jednu rodinu, ke každému domu náleží vlastní pozemek. Hustá síť intimnějších ulic vytváří drobné bloky s kompaktní zástavbou. Nízkopodlažní, neformální, orientované k pěšímu bulváru a diagonále. Partery domů na hlavních pěších tazích slouží obchodní funkci, podporují tak důležitost těchto cest.

BYTOVÉ DOMY Vzorem jsou bytové domy v socialisticko-realistické zástavbě, transformovány do hustějšího uspořádání. Předprostor každého domu slouží pro blízké sousedské setkání. Centrální prostor každého bloku je volně přístupný, díky své velikosti a prostorovému uspořádání podléhá sociální kontrole. Vznikají poloveřejné, polosoukromé a soukromé prostory. Poloveřejný park s náměstíčkem, grilování se sousedy, hřiště, sdílené předzahrádky, zeleninové záhony, venkovní posezení.

↑↑ řadové domy �↑ bytové domy ↗↗ rodinné domy ↗ okružní třída a diagonála ← uliční síť

RODINNÉ DOMY Nové rodinné domy pouze rozšiřují území ruských a finských domů, rozvíjí a přibližují staré město k novému. Obyvatelé Ostrova i nově přicházející si mohou vybrat mezi různými typy zástavby dle vlastních představ – rodinné, řadové a bytové domy. Rodinné domy umožňují větší plochu soukromé zahrady. Řadové domy vytváří bydlení na rušné městské ulici a bytové nabízí bližší vztahy mezi sousedy.

OKRUŽNÍ TŘÍDA A DIAGONÁLA Bývalá stoka v dnešní ulici Jáchymovská, původně sloužící k obsluze kašen a domů, postupem času ztratila význam a byla zrušena. Po postavení obchvatu se z Jáchymovské stala klidná ulice blízko Starému náměstí s velkým potenciálem. Navrácení vody na Jáchymovskou pomůže oživit staré město, propojí 3 menší náměstí, stane se hlavní klidovou radiálou města. Řeka se stává veřejným prostorem, vnáší do statické hmoty města pohyb.

BÁRA STRELCOVÁ KRISTÝNA RAJDLOVÁ

GSEducationalVersion

Bouráme nadbytečné supermarkety a nevzhledné řadové garáže. Víc nic. Návrh respektuje stávající zástavbu a pěší cesty. Z ulice Jáchymovská vytváříme bulvár s přechody. Na rohu ulice Hroznětínská a Dlouhá rušíme parkoviště. Necháváme prostor pro trhy a jejich zázemí. Nová zástavba doplňuje stávající zástavbu. Propojujeme staré a nové město. Vkládáme klín mezi dvě města. Vytváříme nové charaktery. Nevytváříme další cíle, ale místa, která podpoří pohyb mezi městy. Stopu vlečky zachováváme a navrhujeme kolem ní promenádu. Změna charakteru během cesty zkracuje vzdálenosti. Prostupnost. Krása města z jihého horizontu. Z tramvaje. Navrhujeme tramvajovou trať ve stopě bývalé vlečky. Zastávky ve měste i za městem. Panorama. Bývalé nadrží Ostrov – město ožije jako kavárna, místo k zastavení a posezení, ze kterého je možné pozorovat obývaný prostor kolem vlečky. Tramvaj Ostrov nad Ohří – Jáchymov. Propojení města s turistickou lokalitou Krušné hory. Zelený pás, který probíhá celým územím. Březová alej. Obytná ulice, vjezd pouze pro rezidenty. Cyklostezka. Katalog rodinných domů jako alternativa k satelitním městům dneška, které vznikají na okrajích měst – tam, kde by měla zůstat příroda, pole nebo zahrádkářské kolonie. Území prokládáme mřížkou o rozměrech 6,9 x 6,9 m. Natočení mřížky

GSEducationalVersion

↑ vnitroblok �� cyklostezka Ostrov – Jáchymov ↓ tramvajová trať Ostrov – Jáchymov ← typy rodinných domů ↙ řez

GSEducationalVersion

GSEducationalVersion

v návaznosti na okolí. Rozměr jednoho domu je 6,9 x 13,8 m. V řešeném území navrhujeme čtyři různé varianty dispozic, střech a fasád. Řadový dům se zahradou za domem. Tvoří hranice a definuje hlavní ulice. Solitérní dům se zahradou vedle domu. Bloky zástavby se zahrádkami, které navazují na fasádu sousedního domu. Solitérní dům s předzahrádkou. Stojí samostatně v prostupném území. Apartmánový dům s předzahrádkou. Oživí turismus. Plochá, sedlová a pultová střecha. Cihlový obklad, omítka, dřevěný obklad, fasádní desky. Varianty parkování. V domě, na vlastním pozemku nebo na přilehlých parkovištích.

TEREZA KUPKOVÁ V 50. letech byli političtí vězni zavíráni do pracovních táborů na Jáchymovsku, kde těžili v primitivních podmínkách uran. Pomalu tam přicházeli o zdraví vlivem radioaktivity a krutého zacházení. Mnoho z nich na místě zemřelo a jejich rodiny trpěly perzekucemi komunistickým režimem. Naše země přitom potichu přicházela o své uranové bohatství, které téměr zadarmo darovala Sovětskému svazu. A co současné generace? Jak vzpomínají na tuto tragédii? Mladší bohužel nemají o těchto událostech ponětí, navíc bývalé pracovní tábory zmizely z mapy. Mizí také naše kolektivní pamět. Jak mužeme architekturou podpořit utváření této paměti ve společnosti?

Navrhuju památník na místě bývalého pracovního tábora L Vykmanov, u jediné dochované památky – Věži smrti. Využívám teorií sociologů a psychologů pro stanovení základních principů obnovy kolektivní paměti a aplikuju ji na architekturu. Zpřístupňuju pietní úpravou celý bývalý tábor, který zarostl do nedůstojného areálu skladu, a vytvářím osobní zkušenost z architektury. Tou vyprávím příbeh, který se nemá zapomenout.

“INDIVIDUALISM WAS THE BIGGEST SIN ONE COULD COMMIT.” Slavenka Drakulič

UNIFIKOVANÁ TOTALITNÍ SPOLEČNOST kameny v zástupu, dokonalém řádu

PODZEMÍ – PODSVĚTÍ SPOLEČNOSTI kameny v bolesti nezapadly do systému

totalita

ztráta svobody

podsvětí

naděje

odsouzení

nekonečno

tábory

věž

uvědomění

×

NÁZEV DÍLA: Ostrov mezi Ostrovy

ZPRACOVALA: Fakulta architektury

VYDÁNO U PŘÍLEŽITOSTI VÝSTAVY: Ostrov mezi Ostrovy 21. 10.–20. 11. 2016 Zámek Ostrov – Dvorana

KONTAKTNÍ ADRESA: ČVUT v Praze Fakulta architektury Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice

AUTOR (EDITOR): Ing. arch. Boris Redčenkov AUTOŘI: Markéta Körnigová Karolína Koubová Tereza Kupková Jan Matoušek Matěj Nepustil Kristýna Rajdlová Petr Srogončík Bára Strelcová Hana Švehlová Anna-Maria Žílová PODĚKOVÁNÍ: Bc. Pavel Čekan (starosta) Ing. Alexandra Fürbachová Petr Gono Mgr. Lubomír Zeman Jolana Amazouz Moravcová VYDALO: České vysoké učení technické v Praze

TEL.: +420 603 218 497 TISK: Tiskárna Median s.r.o. ADRESA TISKÁRNY: Průmyslová 1456 363 01 Ostrov GRAFICKÝ DESIGN: Les kanců POČET STRAN: 28 NÁKLAD: 500 POŘADÍ VYDÁNÍ: 1 ISBN 978-80-01-06023-0