MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Vliv Severoamerické zóny volného obchodu na Mexiko Bakalářská práce
Eliška Záleská
Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Oldřich Krpec UČO: 144048 Obor: Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2004
Brno, 2007
2
Čestně prohlašuji, že jsem na textu pracovala samostatně za výhradního použití pramenů citovaných na konci práce.
Turnov, 30. 4. 2007
........................ Podpis
3
Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. et Mgr. Oldřichu Krpcovi za vedení při psaní práce a Luisi Felipe Torresovi Lobato z ekonomického odboru mexické ambasády za poskytnuté informace. Za velkou trpělivost a podporu děkuji také svým blízkým.
4
Obsah 1
Seznam zkratek ......................................................................................... 5
2
Úvod.......................................................................................................... 6
3
Ekonomický a politický vývoj Mexika před jednáním o NAFTA ............ 8
4
5
6
7
3.1
Pozadí vzniku ekonomické krize roku 1982 ............................................................... 8
3.2
Stabilizační programy prezidenta Miguela de la Madrid ......................................... 10
3.3
Národní program solidarity.......................................................................................... 12
3.4
Nejdůležitější obchodní partner.................................................................................. 12
Jednání před vznikem NAFTA ................................................................15 4.1
Ekonomické změny prezidenta Salinase.................................................................... 15
4.2
Řešení prezidenta Salinase a americká odpověď...................................................... 17
4.3
Překážky v započetí jednání......................................................................................... 18
4.4
Kanadské dilema............................................................................................................ 19
Jednání o vzniku NAFTA ........................................................................21 5.1
Vyjednávání dohody o zóně volného obchodu........................................................ 21
5.2
Nejdůležitější oblasti jednání ....................................................................................... 24
Situace v Mexiku v kontextu vzniku a činnosti NAFTA ........................ 28 6.1
Mexická hospodářská a finanční krize 1994/5 ......................................................... 28
6.2
Řešení krize z roku 1995 .............................................................................................. 30
6.3
Porovnání dopadů krizí z let 1982 a 1995 ................................................................. 32
Hodnocení důsledků vzniku NAFTA na Mexiko .................................. 34 7.1
Vliv na zahraniční obchod ........................................................................................... 34
7.2
Vliv na příliv přímých zahraničních investic............................................................. 36
7.3
Vliv na růst HDP........................................................................................................... 37
7.4
Vliv na zaměstnanost a životní úroveň obyvatelstva............................................... 38
7.5
Vliv na obchodní vztahy Mexika s ostatními státy................................................... 39
8
Závěr ........................................................................................................41
9
Použité zdroje ......................................................................................... 43
5
1 Seznam zkratek CUSFTA
Dohoda o volném obchodu mezi Kanadou a Spojenými státy
GATT
Všeobecná dohoda o clech a obchodu
MMF
Mezinárodní měnový fond
NAFTA
Severoamerická zóna volného obchodu
PRI
Institucionální revoluční strana (Partido Revolucionario Institucional)
SB
Světová banka
TLCAN
Dohoda o severoamerické zóně volného obchodu
6
2 Úvod Vznik Severoamerické zóny volného obchodu, dále jen NAFTA, je od počátku vnímán jako významný historický mezník v severoamerické integraci a bývá považován za jakýsi předstupeň integrace celoamerické. Musíme si však položit otázku, jaký dopad mělo propojení dvou vysoce rozvinutých a jedné rozvíjející se ekonomiky na jednotlivé státy. Pomohla integrace rozvíjejícímu se státu, nebo mu spíše ublížila? Nebylo by pro rozvíjející se mexickou ekonomiku výhodnější pokračovat v liberalizaci, avšak bez participace na zóně volného obchodu, případně se navrátit k protekcionistické politice? Aby bylo možno tyto otázky odpovědět, zaměří se tato práce na vliv NAFTA na Mexiko1, zejména pak na hospodářskou a politickou dimenzi této problematiky. Porovná hospodářský vývoj Mexika před a po jejím vzniku, přiblíží politická jednání provázející její vznik a jejich vliv na ekonomiku Mexika. Dále se pokusí odpovědět na otázky týkající se dopadu NAFTA na nejdůležitější oblasti ekonomiky, budoucnosti Mexika v rámci NAFTA a vlivu jeho participace na další státy Střední a Jižní Ameriky. Celá práce bude na události v historické perspektivě nahlížet očima mexických představitelů. První část práce bude věnována vývoji mexické ekonomiky od konce 2. světové války do nástupu prezidenta Carlose Salinase de Gortari. V této době došlo v Mexiku k řadě hospodářských změn a zvratů. Největší pozornost se soustředí na pozadí vzniku krize z roku 1982 a její rozdílná řešení. Řešení, která postupně dovedla Mexiko k bližší spolupráci se Spojenými státy americkými2 a následně i k samotnému jednání o volném obchodu. Aby bylo možno ukázat přibližování obou států, bude popsán vývoj vzájemných ekonomických vztahů do výše zmíněné krize. Vzhledem k jedinečnosti spolupráce v příhraničních oblastech, bude hlavní pozornost věnována fenoménu programu Maquinadoras, jako předstupni NAFTA. Další část bude věnována ekonomickému programu mexického prezidenta Carlose Salinase, který je úzce spojen s jednáním o volném obchodu se Spojenými státy. V této souvislosti je nutné se věnovat mexické snaze domluvit samotnou možnost se Spojenými státy na toto téma jednat. Stejně jako faktu, že ani samotná dohoda nezaručovala započetí 1
Název Mexiko bude v této práci dále používán namísto oficiálního názvu Spojené státy mexické, z důvodu možné záměny názvu státu za název sousedních Spojených států amerických. 2 Název Spojené státy americké bude dále použit ve zkrácené formě Spojené státy. Občané státu ponesou označení Američané. Jako adjektivum bude použito slovo „americký“.
7
vyjednávání. Ten bude následně přiblížen spolu s důvody zdržení jednání. Je také vhodné se podívat na roli Kanady v samotných počátcích vyjednávání až do jeho skutečného započetí. Pouze v této části práce bude věnována pozornost situaci ve Spojených státech a Kanadě vzhledem k nutnosti ilustrovat procesy probíhající během jednání. Následující oddíl stručně popíše samotné vyjednávání o vzniku NAFTA. Představí také nejdůležitější části dohody v kontextu mexické ekonomiky a jednání o nich, včetně tlaků, které vyvstaly při tomto procesu a se kterými se muselo Mexiko vyrovnat. Složitý ratifikační proces probíhající ve Spojených státech nebude diskutován. Na vznik NAFTA naváže část věnovaná první velké zkoušce její činnosti, mexické finanční krizi z konce roku 1994. Objasněny budou příčiny jejího vzniku, popsán samotný vývoj krize a rozebráno její řešení. Výsledek krize spolu s dopady bude porovnán s mexickou krizí z roku 1982, na níž bude demonstrován nejen vliv liberalizované mexické ekonomiky, ale hlavně nově vzniklé NAFTA. Předposlední část bude věnována převážně ekonomickému vývoji Mexika po roce 1995 ve srovnání s obdobím před účinností dohody. Přiblížen bude hlavně vývoj v oblasti obchodu, HDP, investic a zaměstnanosti. Zcela záměrně bude vynechána otázka dopadu na životní prostředí z důvodu rozsahu tématu a odlišnosti oblasti, na kterou bude tato práce zaměřena. Stejně tak nebude zkoumán vliv NAFTA na Spojené státy a Kanadu. V závěru budou shrnuty a zhodnoceny poznatky této práce. Dále bude zodpovězena hypotéza práce – Participace Mexika v NAFTA pomohla z velké části vyřešit nestabilitu mexické ekonomiky a přispěla k jejímu rozvoji, zároveň poskytla podklad pro vyjednání budoucí Zóny volného obchodu Amerik.
8
3 Ekonomický a politický vývoj Mexika před jednáním o NAFTA Od svého vzniku po současnost procházelo Mexiko mnoha ekonomickými reformami, které bývaly nezřídka protichůdnými. Politika liberalizace se střídala s politikou protekcionismu a naopak. Nedokončené reformy a nesčetné změny v hospodářské politice vytvářely nejisté prostředí a v dlouhodobé perspektivě bránily rozvoji země. Přitom politická situace se zdála být pro dlouhodobý rozvoj ideální. Od Mexické revoluce v letech 1917–1920 vládla v zemi bez přerušení až do roku 2000 strana PRI. Ta ovládala nejen parlament, ale i nejdůležitější mocenskou pozici, prezidentský úřad. Přesto se Mexiko neubránilo řadě ekonomických krizí, které ho dovedly až k bankrotu.
3.1 Pozadí vzniku ekonomické krize roku 1982 Po skončení druhé světové války se Mexiko vydalo cestou industrializace ekonomiky chráněné obchodními bariérami a spoléhající převážně jen na rozsáhlou těžbu ropy a její následný prodej. Zvyšující se množství licencím podléhajících importů ekonomiku postupně izolovalo. Hlavní příčinou byla snaha nahradit dovoz domácími výrobky. Zatímco v roce 1956 podléhalo licencím 28 procent importu, o čtyři roky později to bylo již 38 procent a na konci 60. let pak téměř 60 procent. Růst omezení se však nezastavil a postupně musel být všechen import licencován.3 Ekonomickou izolaci pomáhal překlenout výdělek z vývozu ropy, jejíž cena se zvýšila díky tak zvaným ropným šokům. Ten ale nebyl tak vysoký, aby dokázal trvale pokrývat rostoucí veřejné výdaje. Varování, že ekonomická situace není zcela v pořádku, přišlo s „menší“ krizí v roce 1976. Vnitřní strukturální problémy4 spolu s celosvětovou ekonomickou recesí zapříčinily únik kapitálu. Navíc probíhající státní zásahy, postupné zestátňování a monopolizace strategických odvětví průmyslu odrazovalo zahraniční investory.5 Peso přešlo z pevného na plovoucí
3
Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 14, 15 Sociální tlaky, stoupající rozpočtový deficit, růst inflace, příliš levicová rétorika prezidenta Echeverríi, … (viz např. Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 18, 19). 5 Od roku 1970 do roku 1982 se počet státních podniků zvýšil z 391 na 1155. 4
9
kurz a následně devalvovalo o 40 procent k dolaru6. Mexická vláda se obrátila na MMF se žádostí o finanční pomoc, kterou získala ke konci roku 1976.7 Přes tyto problémy mexická ekonomika stále rostla přes 5 procent ročně8, využívajíce růstu cen ropy na světových trzích. S růstem cen spojený nadbytek dolarů na světovém trhu poskytl Mexiku možnost půjčit si peníze pro podporu stagnujícího státního průmyslu a financování vzrůstajícího zahraničního dluhu. Ten v roce 1982 dosahoval závratných 92,4 miliard dolarů.9 Mexičtí představitelé, nedbaje na varovné signály, že ne vše je v pořádku, očekávali stoupání cen ropy a předpokládali, že tento stav bude trvalý. Jejich představa byla z počátku taková, že získají dost peněz jak na splácení státního dluhu, tak i na podporu hospodářství. Avšak celosvětová ekonomická recese zapříčinila snižování odbytu mexických výrobků na zahraničních trzích10, včetně odbytu ropy. Globální vývoj cen ropy tlačil cenu dolů a na odbytu se negativně projevil i fakt, že kvalita mexické ropy nedosahovala kvalit jiných světových dodavatelů. Příjmy mexické ekonomiky nenabyly předpokládané výše a komerční banky přestaly z obavy o své peníze Mexiku půjčovat. Díky tomu se Mexiko záhy dostalo do platební neschopnosti. Nedokázalo splácet zahraniční dluh, který byl téměř z poloviny splatný v průběhu roku 1982, udržet kurz pesa, ale ani zabránit poklesu reálných mezd a růstu nezaměstnanosti.11 V polovině roku 1982 proto oficiálně vyhlásilo neschopnost splácet dluhy země.12 Následně přišlo vyjádření ministra financí Jesuse Silvy Herzoga, že Mexiko sice odkládá veškeré platby svého dluhu kromě úroků, na něž použije příjmy z prodeje ropy.13
6
Dolar v této práci označuje Americký dolar. Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 19 8 IMF Statistics (http://www.imfstatistics.org/imf/) 9 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 3. 10 Jednalo se převážně o americký trh. 11 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 3. 12 Cihelková, E. : Světová ekonomika: regiony a integrace, s. 110 13 New debt plans set by Mexico, New York Times, 7. 9. 1982 7
10
3.2 Stabilizační programy prezidenta Miguela de la Madrid V této neutěšené situaci byl do čela státu zvolen14 Miguel de la Madrid, bývalý ministr plánování. Na rozdíl od svého předchůdce, Lopéze Portilla, věřil nový prezident ve volný obchod a sílu trhu. Již od svého nástupu spustil první část ekonomických reforem, kterými chtěl zajistit cenovou a finanční stabilitu. Té chtěl dosáhnout kombinací několika opatření. Devalvací pesa, snížením státních výdajů, srovnáním platů státních zaměstnanců s minimální mzdou a zvýšením daní. Jeho hlavním cílem bylo zastavit inflaci, která se vyšplhala z 24,61 procent roku 1981 na 89,43 procent na konci roku 1982, a vyjednat podmínky splácení Mexického dluhu s věřiteli.15 Tab. 1. Vývoj inflace. 1980 - 1988 Ukazatel Roční míra inflace, v procentech
1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
23,81 24,67 89,43 63,04 49,65 52,44 89,04 139,76 31,35
Pramen: Banco de México (www.banxico.org.mx) Pro tento reformní program získal podporu MMF, včetně finanční, a díky nově uzavřené smlouvě s MMF roku 1983 o poskytnutí peněžních prostředků, mohl zahájit reformy. Reformy byly od počátku ostře kritizovány levicí a hrozila ztráta podpory i z druhé strany. Prezident de la Madrid se z toho důvodu rozhodl nepostupovat příliš rychle, orientovat se na politické scéně středově a získávat podporu soukromého, hlavně obchodního, sektoru. Proto začal se snížením počtu nutných importních licencí. V prvním roce až na 65 z původních 100 procent.16 Vzhledem k příznivé politické situaci mohl také v roce 1985 za Mexiko požádat o členství v GATT.17 Liberalizace obchodu probíhala poměrně úspěšně, do poloviny roku 1985 byl zvýšen počet výrobků nepodléhající licenci na 64,2 procent. Ostatní reformy však byly od počátku zdlouhavé a zdaleka nedosahovaly předpokládaných výsledků. Nedařilo se 14
Vhodného kandidáta navrhoval odstupující prezident. Tento kandidát pak byl pouze formálně, díky neotřesitelné pozici vládnoucí strany PRI, potvrzen v přímých volbách. 15 Mexico seeks debt extension, The Times, Monday, 13. 12. 1982 16 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 3. 17 Mexico and GATT , New York Times , 26. 11. 1985
11
obnovit hospodářský růst, trvale snižovat inflaci ani splácet dluh. Mexičtí představitelé přesto až do roku 1986 doufali v obrat, který se ale nedostavil. Špatná situace znovu vedla k deficitu platební bilance a inflace, do té doby úspěšně snižovaná, začala opět stoupat.18 O tom, že provedené reformy nebyly úspěšné, svědčí i fakt, že MMF zastavil přísun prostředků, protože Mexiko nedokázalo plnit závazky z roku 1983. Ve stejné době se negativně projevila i stále vysoká závislost ekonomiky na světových cenách ropy a rozsáhlé ničivé zemětřesení. Mexiku hrozila další krize. Bylo nezbytné provést další reformy. Vláda se rozhodla soustředit na krátkodobé zajištění vyrovnané platební bilance a zabránění vyčerpání rezerv zahraničních měn. Z dlouhodobého hlediska bylo rozhodnuto o dalším snižování podílu ropy na celkovém objemu mexického vývozu. Obou cílů mělo být dosaženo podhodnocením pesa přesto, že to mělo za následek další nárůst inflace.19 Posledním problémem provázejícím Mexiko od roku 1983 byl zahraniční dluh. I jemu se musela v následujících měsících věnovat pozornost. Bez jeho vyřešení nemohlo Mexiko spoléhat na příliv finančních prostředků na potřebné reformy. Snižování podílu ropy na vývozu probíhalo zdánlivě úspěšně. Do konce roku 1986 klesl podíl z původních 68,2 procent v roce 1985, na 39,3 procenta. Hlavní zásluhu na tom však měly nižší ceny ropy a 41 procentní růst ostatního neropného vývozu. Tento fakt pomáhal naplnit i krátkodobý cíl. Přebytek obchodu, i přes nižší ceny ropy, udržoval vyrovnanou platební bilanci a napomáhal k vytváření finančních rezerv20. V otázce dluhu došlo také k posunu. Mexiko se stalo „pilotním projektem“ Bakerova plánu21. Díky tomu mu banky poskytly další půjčku, změnily splátky původního dluhu a současně snížily úrokovou sazbu.22 Kromě nových prostředků od bank získalo Mexiko peníze znovu i od MMF a SB.23 Přes všechna opatření měla mexická ekonomika ke stabilitě poměrně daleko. To se ukázalo v říjnu 1987 při spekulativním útoku na peso. Samotný útok byl velice překvapivý, protože Mexiko mělo v té době velké zásoby zahraničních měn a probíhající strukturální 18
Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 39 Lustig, N. : Life is not Easy: Mexico's Quest for Stability and Growth, The Journal of Economic Perspectives, Vol. 15, No. 1, 2001, pp. 87, on-line verze (http://links.jstor.org/sici?sici=08953309%28200124%2915%3A1%3C85%3ALINEMQ%3E2.0.CO%3B2-D) 20 Rezervy zahraničních měn vzrostly o téměř miliardu dolarů, na téměř 7 miliard dolarů na konci roku 1986. 21 Plán amerického ministra financí Jamese Bakera na restrukturalizaci dluhů nejzadluženějším státům. 22 Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 44–46 23 S MMF podepsalo novou dohodu v září roku 1986. Získalo tak 1,2 miliardy dolarů ve čtvrtletních platbách.
19
12
změny naplňovaly očekávání. V průběhu zmíněného útoku se ukázalo, že právě vysoká, státem neregulovaná inflace je příčinou ekonomické nestability. 24
3.3 Národní program solidarity Ke konci roku 1987 byl zvolen nový prezident Carlos Salinas de Gortari. Nová vláda se rozhodla v dalších měsících zaměřit na regulaci inflace. Hlavním nástrojem pro její snížení se měl stát, v prosinci 1987 vyhlášený, Národní program solidarity. V něm se stát zavázal snižovat inflaci měsíčně o 2 procenta, zajistit dlouhodobý ekonomický růst kolem 6 procent a současně zachovat vyrovnanou platební bilanci. Kromě toho snížit státní výdaje tak, aby byl státní rozpočet vyrovnaný případně přebytkový a dále vytvořit program strukturálních reforem, který povede k další liberalizaci. Program přinesl téměř okamžitě viditelné výsledky. Inflace začala klesat (viz Tab. 1), rostl hrubý domácí produkt, státní rozpočet přešel z deficitního na přebytkový. Je jisté, že se etabloval mnohem lépe než velice podobné reformy přijaté v roce 1983 po krizi, přestože vycházel z podobných podmínek. Jediným větším rozdílem byla výše finančních rezerv zahraničních měn. Ta při spuštění programu rozhodně nebyla nezanedbatelná, zvláště když stále stoupala. Dostatečná finanční rezerva umožnila ustálit a fixovat měnový kurz při současném snižování importních tarifů.25 Příznivá finanční situace nahrávala liberalizaci obchodu. Na konci roku 1987 došlo k snížení cel na maximálně 20 procent, byly zrušeny oficiální importní ceny a 75 procent importních licencí. Licencování dále podléhala část zemědělských výrobků, automobily a farmaceutické výrobky. Liberalizace s sebou ale přinesla i negativní důsledky v podobě nevyrovnané obchodní bilance, které se však plně projevily až později.
3.4 Nejdůležitější obchodní partner Od počátku vzniku Mexika ho jeho výhodná geografická poloha26 předurčovala k bližší spolupráci s jednou z největších a nejsilnějších ekonomik světa, Spojenými státy americkými. Vzájemné vazby se projevovaly i během období mexického protekcionismu. Obchod se Spojenými státy tvořil více než dvě třetiny mexického exportu i importu.
SB poskytla 2,3 miliard dolarů, převážně určených na podporu strukturálních reforem. 24 Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 50 25 Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 52 26 Nikde jinde na světě nenajdeme delší společnou hranici států na tak rozdílném stupni ekonomického vývoje.
13
Postupně se z Mexika stal třetí největší obchodní partner Spojených států, po Kanadě a Japonsku. Tyto obchodní vztahy se později staly základem pro vybudování NAFTA. Dlouhá hranice nejvíce ovlivňovala rozvoj v oblasti severu Mexika a zároveň i na jihu Spojených států. Přeshraniční spolupráce vycházela z několika bilaterálních dohod a programů. První z nich, program Bracero, reguloval přísun sezónních zemědělských pracovníků do Spojených států. Když v roce 1965 skončil, byl na jeho základě vytvořen program Maquiladora, trvající dodnes. Ten měl umožnit zahraničním investorům založit v severních částech Mexika, blízko hranice se Spojenými státy, manufakturní závody s výhodným, téměř bezcelním režimem. Dovážené díly byly osvobozeny od cel a z vyvážených konečných výrobků se platila pouze daň za přidanou hodnotu, vytvořenou v Mexiku. Aby byl pro investory program Maquiladora dostatečně lákavý, byl spuštěn ještě Národní příhraniční program, jenž zajišťoval rozvoj infrastruktury v oblasti.27 Jedním z primárních důvodů spuštění těchto programů bylo zabránit ilegální imigraci Mexičanů do Spojených států a podpora rozvoje v tomto regionu. Rozvoj programu byl z počátku 70. let pomalý, ale jeho prosazovaní se zlepšovalo. V roce 1980 již fungovalo v oblasti 620 závodů, v nichž pracovalo 119 546 zaměstnanců, převážně žen.28 Podniky maquiladoras se zaměřovaly na zpracování a výrobu textilu, kůže, nábytku, elektroniky, chemických produktů, lehkých strojů, jídla a pití. Dobře se rozvíjející program byl zastaven v roce 1982 kvůli několikanásobné devalvaci pesa a nestabilitě mexické ekonomiky. Mexická strana nebyla schopna zajistit dostatek dolarů na nákup nezbytných komponentů a materiálu ze Spojených států. Navíc bylo obtížné zajistit zásobování od domácích dodavatelů, protože ti byli často umístěni daleko od manufaktur. Zastavení programu přineslo okamžitě vysokou nezaměstnanost v celé oblasti.29 Situace se stabilizovala až na konci roku 1984 a rozvoj maquiladoras mohl pokračovat. V polovině roku 1989 již v oblasti fungovalo 1699 manufaktur zaměstnávajících 443 628 pracovníků.30 Přesto, že měl být program po roce 1993 postupně ukončen, došlo naopak k jeho rozšíření a dnes již nezaměstnává jen nekvalifikované pracovníky, ale nabízí uplatnění i kvalifikovaným lidem. 27
Harrell, L., Fischer, D.: The 1982 Mexican peso devaluation and border area employment, s. 26 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 3. 29 Harrell, L., Fischer, D.: The 1982 Mexican peso devaluation and border area employment, s. 30 30 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 3. 28
14
Kromě fenoménu maquinadoras, neměly bilaterální obchodní vztahy v 70. a na počátku 80. let politicky přílišnou podporu. Hlavním důvodem byla izolacionistická politika Mexika. Přesto většina mexického exportu směřovala na americký trh a americké výrobky tvořily významnou část importu. Obchodní spolupráce se začala zlepšovat až po nástupu prezidenta de la Madrid. Z velké části je třeba přičítat oteplení vztahů rozsáhlé krizi z roku 1982, kterou mexická ekonomika prodělala.
15
4 Jednání před vznikem NAFTA Stoupající vliv Spojených států na mexickou ekonomiku byl od krize z roku 1982 stále více patrný, přesto politická situace v té době ještě bližšímu spojení nepřála. Z tohoto důvodu prezident de la Madrid jen velmi opatrně přistupoval k utváření formálních ekonomických vazeb se Spojenými státy. Až v roce 1985, kdy už byla politická situace příznivější, spolu podepsali dohodu o dotacích a vyrovnávacích clech. Politické postoje mexických přestavitelů se v dalších letech stále více blížily těm americkým. Roku 1987 tak bylo možno podepsat další mexicko-americkou ekonomickou dohodu. Přesto, že se spolupráce na politicko-ekonomické úrovni rozvíjela, stálo Mexiko stranou při vyjednávání Spojených států a Kanady o volném obchodu v letech 1986 a 1987. Politické klima nebylo podle prezidenta de la Madrid dostatečně připravené.31 Dohoda o volném obchodu (CUSFTA) mezi Spojenými státy a Kanadou byla podepsána 4. října 1987 a vstoupila v platnost 1. ledna 1989.
4.1 Ekonomické změny prezidenta Salinase Situace v Mexiku se změnila s nástupem nového prezidenta Carlose Salinase de Gortari. Ten si během svých cest po světě na přelomu 80. a 90. let, v rámci dalších vyjednávání o mexickém zahraničním dluhu, uvědomil, že se situace Mexika, jako i celé Latinské Ameriky, postupně odsunuje do pozadí. Nejen Evropa se v té době věnovala situaci ve východoevropských státech. Navíc prudce se rozvíjející státy jihovýchodní Asie začaly Mexiku tvrdě konkurovat. Pomalu se zotavující mexická ekonomika nutně potřebovala, kromě již úspěšně probíhajícího Programu národní solidarity, další podměty pro zrychlení růstu a rozvoje.32 První položkou na seznamu změn byla opět otázka zahraničního dluhu, s kterou se Mexiko potýkalo od krize v roce 1982. V předchozích letech dohodnutá strategie splácení neřešila jeho snižování. Pouze umožňovala splácení již půjčených peněz a úroků dalšími půjčkami. Na toto řešení nikdy nemůže být nahlíženo jako na trvalé, vzhledem ke stále se horšícím podmínkám při získávání úvěrů. Z toho důvodu prezident Salinas hledal
31
Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 3. 32 Orme W. A. : Understanding Nafta: Mexico, Free Trade, and the New North America, s. 32
16
možnost, jak vyjednat nové splátkové podmínky a vysoký dluh snížit, nikoli jen refinancovat. Ve stejné době hledaly Spojené státy vhodné řešení dlužnických krizí, nejen v Latinské Americe. Světlo světa spatřil takzvaný Bradyho plán33, původně vytvořený pro Mexiko za účelem pomoci novému prezidentu Salinasovi nastartovat nové strukturální reformy.34 Plán vycházel z předpokladu, že některé dluhy nebudou plně splaceny nikdy. Přinášel proto myšlenku redukce výše dluhu a jeho restrukturalizaci, za částečné účasti amerického ministerstva financí, navázanou na restrukturalizaci hospodářství státu a podporu programů na dlouhodobý ekonomický rozvoj. Kromě finanční účasti Spojených států očekával přispění MMF a SB 20 miliardami dolarů a Japonska 10 miliardami dolarů.35 Od participujícího státu se očekávala restrukturalizace a liberalizace ekonomiky, deregulace, otevření trhu a privatizace. Na oplátku měl stát získat garanci půjček potřebných k restrukturalizaci od MMF a SB. Od komerčních bank pak redukci a restrukturalizaci dluhu.36 Můžeme se jen domnívat, jaké byly motivy vzniku Bradyho plánu, pro Mexiko však nebyly až tak důležité.37 Hlavní byla vidina finálního řešení mexické dlužnické otázky. Proto v roce 1989 přistoupilo Mexiko, jako první stát postupně následovaný deseti dalšími, na jednání.38 Po vyřešení otázky dluhu mohl prezident Salinas přikročit k další z plánovaných reforem – privatizaci bank. Banky byly znárodněny v roce 1981 prezidentem Portillem. O jejich privatizaci začal uvažovat již po svém nástupu prezident de la Madrid, ale převládla obava, že by tento krok investory nepřesvědčil o trvalosti rozhodnutí. Proto se s privatizaci bank čekalo na vhodnější okamžik, až do roku 1990. V té době již probíhaly přípravy na privatizaci státní společnosti TELMEX, mající monopolní postavení na trhu telekomunikací. Privatizace 18 bank ale měla mít mnohem rozsáhlejší dopady na Mexiko. Sama by však pravděpodobně nepřinesla požadovaný efekt. Mexiko stále ještě nemělo 33
Plán amerického ministra financí Nicholase Bradyho, na restrukturalizace dluhů nejzadluženějším zemím. Plán, předchozího ministra financí Jamese Bakera, navazoval na strategii restrukturalizace a refinancování dluhů patnácti nejzadluženějších zemí známých jako „Barkrova patnáctka“. Viz kapitola 2.2. 34 Williamson, J. : The political economy of policy reform, s. 514 35 Claessens S., van Wijnbergen S. : Secondary Market Prices and Mexico's Brady Deal, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 108, No. 4., November 1993, pp. 969, on-line verze (http://links.jstor.org/sici?sici=00335533%28199311%29108%3A4%3C965%3ASMPAMB%3E2.0.CO%3B2-P) 36 Martz, J. D. : United States Policy in Latin America: A Decade of Crisis and Challenge, s. 159, 160 37 Více o motivech vzniku Bradyho plánu viz Feldstein, M. S. : American Economic Policy in the 1980s, s. 717 , 718 38 Fabozzi, F. J. : The Handbook of Financial Instruments, s. 300
17
v zahraničí dostatečnou kredibilitu. Přetrvávaly obavy, že prezident Salinas činí pouze populistické kroky směřující k získání dalších peněz, a banky brzy zase znárodní, stejně jako prezident Portillo. Aby se možné obavy investorů snížily, rozhodl se prezident Salinas spojit privatizaci s jednáním se Spojenými státy o volném obchodu. Očekávalo se, že v případě započetí eventuelně i zdárném ukončení vyjednávání, bude výtěžek z privatizace bank minimálně dvojnásobný. Stejný efekt se předpokládal i u ostatních privatizovaných podniků.39
4.2 Řešení prezidenta Salinase a americká odpověď Dosavadní jednání o mexickém dluhu vedla pouze k jeho refinancování, nikoli k jeho snižování. Prezident Salinas se proto rozhodl zaměřit na restrukturalizaci dluhu, opřenou o Bradyho plán, jak je blíže popsáno v předchozí kapitole, a zahájil bilaterální jednání ve spolupráci s americkým ministerstvem financí a bankovním sektorem v čele se společností Citicorp. Zvolená strategie přinesla ovoce v únoru 1990, kdy došlo k podepsání dohody o mexickém dluhu.40 Výsledkem toho byl mexický zahraniční dluh ještě v roce 1990 snížen z původních téměř 97 miliard dolarů na 93 miliard dolarů.41 Dalším
nezbytným
krokem
na
cestě
k
zotavení
mexické
ekonomiky
a hospodářského růstu měla být také již výše uvedená privatizace bank a dalších podniků. Poslední, pro předchozí reformy klíčovou částí, tak mělo být jednání se Spojenými státy o volném obchodu. Prezident proto pověřil ministra hospodářství, aby se setkal se svým americkým protějškem ve Washingtonu a přednesl mexickou žádost o jednání o volném obchodu. Pro Spojené státy byla žádost překvapením. Přišla ve chvíli, kdy se celá zahraniční politika soustředila na Uruguayské kolo jednání GATT, jež se značně protahovalo. Bilaterální jednání s Mexikem tak byla považována za rozptylující, odvádějící od jednání GATT a nejistá, co se přístupu Mexika týče. V této situaci bylo klíčové získat podporu vlivných amerických představitelů.42
39
Orme W. A. : Understanding Nafta: Mexico, Free Trade, and the New North America, s. 33 Orme W. A. : Understanding Nafta: Mexico, Free Trade, and the New North America, s. 31 41 Harvey, N. : Mexico : dilemmas of transition, s. 25 42 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 4.
40
18
Ve prospěch Mexika hrál v tuto chvíli fakt, že ministr zahraničí James Barker i prezident Georgie Bush pocházeli z Texasu a byli zastánci dobrých vztahů s Mexikem.43 Této příznivé politické situace mexický prezident využil a v srpnu 1990 oficiálně požádal Spojené státy o zahájení bilaterálních jednání.44 Již samo jednání o možnosti budoucího vyjednání volného obchodu zvýšilo mexickou důvěryhodnost u zahraničních investorů. Díky tomu se mexické vládě podařilo prodat 18 bank během 13 měsíců mexickým investorům za 13 miliard dolarů.45 Všichni s napětím čekali na oficiální žádost a hlavně na americkou odpověď. Kladná odpověď přišla vzápětí, avšak před samotným zahájením jednání muselo být vyřešeno ještě několik problémů.
4.3 Překážky v započetí jednání V září 1990 prezident Bush oznámil Kongresu svůj záměr zahájit s Mexikem vyjednávání o volném obchodu. Začátkům jednání však bránil fakt, že prezidentu Bushovi končila tříletá vyjednávací pravomoc, takzvaný Fast Track46, původně určená na jednání v rámci Uruguayského kola GATT. Aby mohl prezident Bush vyjednávat s Mexikem, musel požádat prodloužení pravomoci.47 Proti tomu aby ji získal, se postavila řada zájmových skupin. Ta se snažila o prosazení návrhu na neprodloužení pravomoci prezidenta. Nejvýraznější opozici tvořily tři skupiny. Odbory, které se domnívaly, že případná dohoda přinese propouštění a bude mít komplexně negativní vliv na zaměstnanost ve Spojených státech, hlavně v oblasti levnější pracovní síly. Zástupci průmyslu, již se obávali konkurence mexického průmyslu, a konečně ekologičtí aktivisté. Ačkoli se ještě na začátku roku 1991 zdálo, že prezident nezíská potřebnou podporu v Kongresu, požádal v březnu 1991 o dvouleté48 prodloužení pravomoci. Aby získal potřebnou podporu, předložil v květnu 1991 plán na začlenění všech tří
43
Prezident Bush se velmi spřátelil s mexickým prezidentem Salinasem. Milner, H. V. : Interests, Institutions, and Information: Domestic Politics and International Relations, s. 206 45 Barnes, G. : Lessons from bank privatization in Mexico, s. 4 46 Fast Track, udělovaný Kongresem, umožňoval prezidentovi jednání jménem Kongresu. Vyjednané dohody pak předkládal v konečné formě Kongresu ke schválení. Ten ji mohl pouze přijmout nebo odmítnout, bez možnosti ji měnit. 47 NAM Member Communications Department, NAFTA -- Background Report 48 Původní povolení bylo prezidentu Bushovi uděleno na tři roky s možností požádat o prodloužení na další dva roky. 44
19
nejožehavějších témat49 do jednání. Tento plán mu získal podporu u klíčových osobností a Kongres odmítl pokus zamítnutí prezidentovy žádosti. V parlamentním hlasování o prodloužení prezidentovy pravomoci hlasovalo 231 pro – 192 proti a následně v senátu 59 pro – 36 proti.50
4.4 Kanadské dilema V cestě k vyjednání Dohody o severoamerické zóně volném obchodu (TLCAN) nestála pouze časově omezená vyjednávací pravomoc prezidenta Spojených států, ale i kanadská nerozhodnost. Na začátku mexicko-amerického vyjednávání o volném obchodu rozhodli kanadští představitelé o neúčasti Kanady na těchto jednání. V té době kanadská veřejnost nepovažovala ani již uzavřenou dohodu se Spojenými státy za přínos. Nebylo proto politicky možné se do takovýchto jednání zapojit. Na druhé straně obchodní sektor nebyl tímto zdržením nikterak nadšen. Jeho představitelé se obávali, že v případě úspěchu vyjednávání budou Spojené státy centrem obou zón volného obchodu a mnohem atraktivnějším cílem pro investory než Kanada. Nezapojením by Kanadě hrozila i ztráta vlivu na vytváření pravidel v různých oblastech severoamerického obchodu, navíc by mohla přijít i o postavení zastánce rozvoje liberalizace mezinárodních ekonomických vztahů.51 Kanaďané zvážili negativní následky vyplývající z nepřipojení. Lepší variantou se zdálo být připojení k rozhovorům. Vláda získala nejen dostatečnou podporu v parlamentu, kde měli vládnoucí konzervativci v té době většinu, v obchodní sféře, ale překvapivě i u veřejnosti. Ta se k vyjednávání s Mexikem stavěla pozitivněji než veřejnost ve Spojených státech. Přesto se po oznámení rozhodnutí připojit se k rozhovorům objevila kritika z řad opozice, odborů a ekologických aktivistů, kteří se snažili zabránit již vzniku CUSFTA. Navzdory tomu požádal kanadský premiér Mulroney v létě 1990 během své návštěvy prezidenta Bushe o připojení k rozhovorům. Mexiko ani Spojené státy nebyly kanadskou žádostí zprvu nadšeny. Mexiko se obávalo, že si Kanada chce jen vyjednat lepší podmínky v rámci CUSFTA a nebere vyjednávání vážně. Stejné obavy měly i Spojené státy. Kromě obav se objevily argumenty, že probíhající jednání jsou vlastně jen rozšířená a vylepšená CUSFTA a vyjednání několika 49 50
Pracovní síla, hospodářské a ekologické záležitosti. NAM Member Communications Department, NAFTA -- Background Report
20
nezávislých bilaterálních dohod neposune Spojené státy blíže ke splnění snu o Celoamerické zóně volného obchodu. Východisko ze složité situace přinesla neformální dohoda ministrů obchodu všech tří zemí, která stanovila, že pokud bude jedna ze zemí ve vyjednávání bránit, mohou zbylé dvě pokračovat ve vyjednávání bez ní. Přesto se Kanada mohla k jednání připojit až na začátku roku 1991.52
51
Cihelková, E. : Světová ekonomika: regiony a integrace, s. 119 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 3. 52
21
5 Jednání o vzniku NAFTA Po překonání prvotních politických překážek již zahájení jednání nic nebránilo. Naopak na mexické a americké straně převládala snaha o co nejrychlejší jednání. Motivem pro Mexiko byla obava prezidenta Salinase, že dlouhé vyjednávání povede k odlivu zahraničních investic, jejichž objem díky jednání mnohonásobně vzrostl. Pro amerického prezidenta byly motivem blížící se prezidentské volby, před jejichž započetím chtěl nejen dosáhnout dohody a zároveň ji i nechat schválit Kongresem. Kanadští představitelé sice neměli zájem na jednání spěchat, ale ve chvíli, kdy jejich partneři chtěli jednání uspíšit, souhlasili. Nechtěli být považování za překážku a být v nejhorším případě z případných jednání vyloučeni. Podle původních představ tak měla jednání skončit do konce roku 1991, maximálně do jara 1992. Realita byla jiná, jednání probíhala mnohem pomaleji, než byl původní záměr. Než mohlo začít samotné vyjednávání, bylo nutné se dohodnout na vlastním předmětu jednání a ujasnit si pozice jednotlivých států k vyjednávání a jejich cíle.
5.1 Vyjednávání dohody o zóně volného obchodu Jednání byla zahájena schůzkou ministrů průmyslu a obchodu53 v Torontu v červnu roku 1991. Ministři při ní stanovili základních pravidla vyjednávání. Nejprve se dohodli, že smlouva nebude navazovat na již fungující dohodu CUSFTA, naopak, že bude posunem vpřed. Přesto zkušenosti z jednání o CUSFTA použili při organizaci nově vznikající dohody. Následně ministři připravili organizaci dalších jednání včetně předpokládaného časového harmonogramu. Vzhledem k množství témat, které mělo celé vyjednávání zahrnovat, muselo být rozděleno na části, aby se dalo o jednotlivých bodech jednat detailněji. Pro tento účel mělo sloužit 19 pracovních skupin54, jejichž ustanovení bylo součástí dělení. Tyto skupiny měly o svých pokrocích a závěrech informovat vedoucí vyjednávání55, ti pak s postupem měli seznámit ministry průmyslu a obchodu.56 Práce skupin začala necelý týden po jednání ministrů. Byla však naplněna množstvím informativních schůzek a setkání, což ji značně zpomalovalo. Hlavní 53
Za Mexiko jednal Jaime Serra Puche, za Spojené státy Carla Hills a za Kanadu Michael Wilson. Nejvýznamnější skupiny se zabývaly: finančními službami, zemědělstvím, přístupem na trh, automobily, ochranou duševního vlastnictví, službami a investicemi. 55 Hlavními vyjednavači za jednotlivé státy byli: Herminio Blanco za Mexiko, John Weeks za Kanadu a Jules Katz za Spojené státy. 56 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5.
54
22
vyjednavači se na pracovních poradách scházeli na začátku měsíce57. Ministři průmyslu obchodu se o postupu jednání informovali telefonicky každý týden a osobně se setkali dvakrát, 18. srpna v Seattlu a 15. října v Zacatecas. Po tomto setkání ministrů už bylo jasné, že ačkoli měla jednání skončit podle dohodnutého časového plánu do konce roku 1991, nebude tento plán naplněn. Kromě již zmíněných setkáních měly na zpoždění vliv i domácí konzultace. Jejich původním cílem bylo zprostředkování komunikace mezi soukromým sektorem a vyjednavači – státem.58 Mexický soukromý sektor, na rozdíl od Spojených států a Kanady, neměl v době zahájení jednání žádného zástupce a žádnou jasnou organizační strukturu,. Tu začal budovat až po apelu mexického ministra průmyslu a obchodu. Vytvořený orgán koordinoval komunikaci mezi zájmovými skupinami a mexickými vyjednavači. Avšak i když
byl
technicky
nezávislý,
měl
vzhledem
k personálnímu
obsazení
blíže
k vyjednavačům, než k soukromému sektoru. Jedinou výjimkou, s níž mexičtí představitelé při vyjednávání blíže spolupracovali, byly odbory. Jejich politická podpora totiž hrála pro vládnoucí stranu důležitou roli. Vláda neočekávala, vzhledem k velké většině v parlamentu, problémy se schválením dohody, ale nechtěla riskovat odpor nacionalistů. Proto hledala podporu pro dohodu i v obchodních kruzích.59 Dosavadní délka jednání nebyla brána jako neúspěch, ale nezbytná diskuse směřující k vzájemnému pochopení pozic, které jednotlivé státy zastávaly. Vše navíc na konci podzimu dostalo nový rozměr, když se vyjednavačům podařilo definovat předměty jednání v nejdůležitějších odvětvích, jakými byly přístup na trh, energetika, automobily, finanční služby, zemědělství, služby a investice. A během setkání, v již zmíněném městě Zacatecas, došlo k rozhodnutí sepsat koncepty jednání odrážející pozice států. Od nich se následně odvíjel první text smlouvy připravený na začátku ledna 1992.60 První text měl nicméně mnoho sporných bodů a nevyřešených otázek, převážně v nejdůležitějších kapitolách jednání. Jejich počet se díky samotnému textu, poskytujícímu jednání jakýsi koncept, dařilo snižovat. Pomocí byly i další mítinky hlavních vyjednavačů
57
Setkání proběhla 9. července, 6. srpna a 8 října. Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5. 59 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5. 60 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5. 58
23
proběhnuvší na začátku února.61 Na nich se připravil další postup, spočívající ve velkém setkání všech pracovních skupin a vyjednavačů. Toto setkání proběhlo 17. – 20. února 1992 v Dallasu za účasti všech tří delegací jednajících zemí, čítajících dohromady čtyři sta delegátů. Během tohoto setkání došlo poprvé k výraznějším redukcím postojů zúčastěných států, především Mexika, díky kterým jednání zdárně pokračovalo. Důvodem pro největší změny v postojích mexické delegace byl charakter celé ekonomiky Mexika, vystavěné na regulacích a kontrolách a fakt, že vyjednavači neznali zcela záměry vedoucích mexických představitelů. Po progresivním únorovém setkání se vyjednavači začali scházet mnohem pravidelněji a vyjednávání postupovalo kupředu poměrně rychle. Přesto nebyli američtí představitelé s rychlostí spokojeni. Původní záměr, že se dohodu povede vyjednat před eskalací prezidentské volební kampaně, nevyšel. Jednání vyvrcholila v červenci 1992 ve Washingtonu. 29. července se zde sešly opět kompletní delegace. Plán byl jasný, neskončit dokud nebude vyjednávání ukončeno a dohoda uzavřena. Po náročných jedenácti dnech, vyplněných jednáním, získala smlouva konečnou podobu. Ministři průmyslu a obchodu Jaime Serra Puche, Carla Hills a Michael Wilson stvrdili Dohodu o severoamerické zóně volného obchodu 12. srpna 1992, přesně čtrnáct měsíců po zahájení jednání.62 Prezidenti Mexika a Spojených států Carlos Salinas a George Bush a kanadský premiér Brian Mulroney dohodu parafovali 17. prosince 1992. Po podpisu přišel na řadu proces ratifikace legislativními orgány zúčastněných zemí, zakončení procesu a výměna listin. Dohoda nabyla účinnosti k 1. lednu 1994. 63 Hlavními cíli dohody uvedenými v článku 102 jsou: • Odstranit bariéry obchodu a ulehčit přeshraniční pohyb zboží a služeb mezi stranami dohody • Podporovat podmínky korektní soutěže v zóně volného obchodu • Podstatně zvýšit investiční příležitosti na území stran • Poskytnout odpovídající a efektivní ochranu a prosazení práv duševního vlastnictví na území stran 61
První setkání proběhlo 4. února 1992 v Ottavě, druhé 9. – 10. února 1992 v Chantilly (Spojené státy). Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5. 62
24
• Vytvořit efektivní postup implementace a aplikace Dohody pro společnou administrativu a řešení sporů • Připravit osnovu pro další trilaterální, regionální a multilaterální spolupráci při rozšíření a zvýšení výhod z Dohody Těchto cílů se budou strany snažit dosáhnout do konce roku 2008.64
5.2 Nejdůležitější oblasti jednání Dojednání TLCAN znamenalo pro nejvyšší mexické představitele završení jejich liberalizační snahy. Sama smlouva představovala pro Mexiko jakousi kodifikaci budoucích reforem, včetně časového rámce, a současně znamenala i jakýsi katalyzátor dalších změn. Bez ní by s velkou pravděpodobností nebylo mnoho změn prosazeno, nebo řádně implementováno. Během jednání to ale v některých případech na přílišný ústupek z mexické strany nevypadalo. Z neústupnosti částečně pramenilo i vyjednavači nabírané zpoždění. Největší třecí plochy a ústupky všech jednajících stran pocházely z těchto oblastí:65 5.2.1 Zemědělství Liberalizace zemědělství je celosvětovým tématem. Svou zemědělskou produkci si ochrannými bariérami chrání a dotacemi podporují státy po celém světě. Tento trend bohužel činí obchodní jednání, zvláště pak tak komplexní jako probíhala v Severní Americe, velice složitými. Všechny tři zúčastněné státy by rády ochránily své zemědělce. Mexiko se obávalo dovozů levného obilí ze Spojených států, zatímco ty se bály přílišného přílivu mexického ovoce, zeleniny a cukrové třtiny. V Mexiku pracovalo v zemědělství kolem 30 procent populace, často užívající zastaralé technologie. Velká část lidí byla navíc, vzhledem k extenzivní formě obdělávání půdy, plně závislá na státních dotacích. Řešením mohla být jen restrukturalizace, která plně zapadala do konceptu vyjednávání.
63
Baňouch, H., Fedorko, M. : Mezinárodní organizace, s. 237 The NAFTA Secretariat (http://www.nafta-sec-alena.org/) 65 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5. 64
25
5.2.2 Finanční služby Oblast finančnictví a pojišťovnictví podléhala v Mexiku velmi přísné regulaci. Zahraničním společnostem nebylo umožněno poskytovat finanční služby ani pojištění. Jejich účast v mexických firmách z tohoto odvětví byla stanovena na maximálně 30 procent v případě bank a 40 procent v případě pojišťoven. Předmět této části jednání proto tvořila hlavně otázka zahraničního přístupu na mexický finanční trh. Mexické finanční lobby poměrně úzce navázané na politické představitele požadovalo co nejdelší přechodné období, které by jim umožnilo připravit se na zahraniční konkurenci. Je nutné si uvědomit, že v době jednání probíhala mexická privatizace bank a noví vlastníci teprve připravovali změny. Americká lobby na druhé straně požadovala, co nejrychlejší otevření trhu a zrušení vlastnických omezení. Mexická strana byla připravena nabídnout postupné otevíraní trhu a zvýšení vlastnického podílu zahraničních investorů o 5, později dokonce až o 12 procent. To se zahraničním vyjednavačům zdálo málo a trvali na úplném zrušení omezení. Doufali, že mexičtí představitelé ustoupí, ačkoli si byli vědomi toho, že nemají za případný ústupek co nabídnout. Po dlouhých debatách přišli Mexičané s konstruktivním řešením. Navrhli, že se vzdají omezení vlastnictví za dlouhé přechodné období a záruku zabraňující rychlému vzestupu podílů zahraničních investorů. Návrh byl přijat a stal se základem pro jednání o specifických podmínkách otevírání finančního sektoru.66 5.2.3 Produkty automobilového průmyslu V případě otázky automobilového průmyslu se řešily dva základní problémy. Prvním problémem bylo pro vyjednavače dohodnout, jak rychle a o kolik Mexičané odstraní překážky dovozu automobilů. Z 500 tisíc aut, prodaných na území Mexika v roce 1992, bylo jen něco málo přes 5 tisíc automobilů importovaných. Kanada a Spojené státy prosazovali co nejrychlejší a největší odstranění bariér, zatímco Mexiko chtělo tento krok co nejvíce oddálit. Po poradě se zástupci největších amerických automobilek67, částečně působících i na území Mexika, kanadští a američtí vyjednavači mexickým požadavkům na dlouhé přechodné období ustoupili.68
66
Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5 67 Jednalo se o firmy General Motors, Ford, Chrysler. 68 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5.
26
Druhý problém představovala pravidla pro označování původu vozidel. Samotnou podstatou řešení bylo nalezení způsobu, jak bezpečně odlišit regionální produkty69 od produktů pocházejících z jiných částí světa. Každá z jednajících zemí si nejprve stanovila minimální obsah součástek výrobku pocházejících z dané země, aby mohl být výrobek označen za její produkt. Kanada byla původně spokojena s 50 procenty vyjednanými v CUSFTA, ale byla ochotná přijmout i vyšší procentuální podíl nepřekračující 60 procent. Spojené státy se naproti tomu snažily prosadit co nejvyšší podíl na základě požadavků automobilové lobby. Jednotlivé lobující organizace požadovaly podíl mezi 60 až 80 procenty. Situace v Mexiku byla ještě mnohem složitější – domácí a američtí automobiloví producenti požadovali také co nejvyšší podíl, zatímco mexičtí političtí představitelé prosazovali co nejnižší. Chtěli si zajistit příliv investic z automobilového průmyslu v Evropě a Japonsku. Politické postoje v Mexiku převládly. Mexičtí vyjednavači tak prosazovali výši tarifu pohybující se na úrovní 60 procent. Rozdílné představy jednotlivých zemích se promítly i na délce jednání o této otázce. K jejímu konečnému vyřešení došlo až v samém závěru jednání. Podíl součástek pocházejících z dané země byl kompromisně stanoven na 62,5 procenta.70 5.2.4 Energetika Ropný průmysl byl pro Mexiko citlivým tématem. Od znárodnění mexického ropného průmyslu v roce 1938 je součástí mexické ústavy dodatek o zákazu zahraničního vlivu do mexického ropného průmyslu.71 Od stejné doby ho ovládá státní monopolní společnost PEMEX, zaměstnávající po celé zemi velké množství Mexičanů. Z tohoto důvodu mexičtí vládní představitelé nechtěli během jednání na téma energetiky diskutovat. Na podporu svého postoje veřejně vyhlásili „Pět ne“: • NE omezování kontroly nad vlastnictvím, hledání ropy a výrobě benzínu, včetně základních petrochemikálií • NE ztrátě kontroly nad uskladněním a distribucí ropy • NE zahraničnímu vlastnictví benzinových stanic • NE zárukám dodávek ropy do zahraničí
69
Produkty pocházející ze Spojených států, Mexika nebo Kanady Neubauer, N. E. : The North American Free Trade Agreement as a Two-Level Game and Implications for the Free Trade Area of the Americas , s. 39 – 41 71Zákaz se týkal investic spojených s jeho vlastnictvím. 70
27
• NE investicím do hledání nových nalezišť ropy72 Mexiko nějakým způsobem ustoupilo ve všech oblastech smlouvy, ale oblast energetiky pro ně byla symbolem suverenity státu. Přes všechnu snahu Američanů vyjednat nějaký ústupek, trvali Mexičané na plné kontrole svého ropného průmyslu. V samém finále jednání se Američtí vyjednavači spokojili s přístupem ke smlouvám s PEMEXem. Zahraničním firmám bylo umožněno nabídnout PEMEXu servisní smlouvy.73
72Neubauer,
N. E. : The North American Free Trade Agreement as a Two-Level Game and Implications for the Free Trade Area of the Americas , s. 44, 45 73 Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, kapitola 5.
28
6 Situace v Mexiku v kontextu vzniku a činnosti NAFTA Samotné jednání o vzniku NAFTA přineslo zvýšený zájem celého světa o Mexiko. Očekávalo se, že dohoda bude mít příznivý vliv na mexickou ekonomiku, které zajistí stabilitu. První dva roky činnosti NAFTA však pro Mexiko nebyly příliš snadné. Ekonomika Mexika procházela na počátku 90. let příznivým vývojem a nic nenasvědčovalo tomu, co mělo přijít. Hospodářská politika neopakovala chyby z období před krizí v roce 1982. Zahraniční dluh byl pod kontrolou, inflaci se podařilo stabilizovat a státní rozpočet byl přebytkový. Finanční krize, do které se Mexiko dostalo na konci roku 1994 po devalvaci pesa, proto všechny zaskočila. Odpůrci NAFTA a někteří ekonomové přikládali krizi vzniku a působení NAFTA. Přirovnávali to ke zpomalení ekonomického růstu Kanady v důsledku zavedení CUSFTA. Důvody vzniku krize je ale nutné hledat spíše v ekonomice Mexika a vnitřní společenské situaci, která zde panovala. Nejednalo se o jedinou příčinu, ale o celou kombinaci různých faktorů. 74
6.1 Mexická hospodářská a finanční krize 1994/5 Na začátku je třeba se podívat, co předcházelo prosincové devalvaci pesa a proč devalvace zapříčinila následnou finanční krizi. První složkou bylo nadhodnocené peso fixované pevným kurzem. Nadhodnocení vycházelo ze dvou příčin. Tou první byl na konci 80. let zavedený Program národní solidarity, který bojoval s inflací i za pomoci nadhodnocené měny. Druhou příčinou byla snaha přilákat do země zahraniční investory a zajistit příliv kapitálu, který ale způsoboval růst deficitu platební bilance. Vznikající nerovnováha byla financovaná z velké části dalším krátkodobým kapitálem, který z dlouhodobého hlediska situaci jen zhoršoval.75 Negativně se projevila i nestabilní společenská a politická situace. 1. ledna 1994 začalo v jihomexickém státě Chiapas povstání. Tento den nebyl Zapatovou armádou národního osvobození, působící v Chiapasu, zvolen náhodně. Tehdy vstoupila v platnost TLCAN, kterou považovali za tvrdý útok na životní úroveň mexického obyvatelstva a zejména jeho domorodou část.76 Kromě povstání otřásl politickou scénou i atentát na 74
Cihelková, E. .: Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu (NAFTA, resp. CUSFTA), s. 28 Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 154 – 156 76 O povstání v Chiapasu a Záparově armádě národního osvobození viz 75
10
let
revoluce
29
prezidentského kandidáta vládní strany Luise Donalda Colosia, provedený 23. března 1994.77 Jeho vražda nepřispěla k politické stabilitě a napětí s blížícími se prezidentskými volbami ještě rostlo. V září byl navíc zabit tajemník vládnoucí strany PRI José Francisco Ruiz–Massieu. Tyto události značně poškodily vnímání Mexika jako politicky stabilní země. Nejistota politického vývoje se odrazila hlavně na snížení přílivu kapitálu a na poklesu devizových rezerv. Rezervy strmě klesly již po vraždě Luise Colosia o téměř 31 procent z původních 26 na 17 miliard dolarů během jediného měsíce.78
Výše devizových rezerv Miliardy amerických dolarů
30 25
29,2 26,3 25,0
23,6
20 15
15,9
17,3 17,2
16,5
16,2
16,3 16,2
12,5
10 5
3,5
le de
n ún 199 bř or 4 ez 19 e 9 du n 1 4 b 99 kv e n 1 4 ět 9 e 9 če n 1 4 če rve 99 rv n 4 en 19 e 9 sr c 1 9 4 pe 9 n 4 1 zá 9 9 ří 4 říj 199 lis en 4 to 1 pr pad 994 os in 199 ec 4 l e 19 de 9 n 4 ún 199 bř or 5 ez 19 en 95 19 95
0
8,7 6,2
Aktuální rezervy
Pramen: Banco de México (www.banxico.org) Řešením nastalé situace byla emise krátkodobých vládních dluhopisů, známých pod názvem Tesobonos, vázaných na dolar. Na druhé straně fixní, nadhodnocený kurz pesa zůstal nezměněn.79 Zvolená strategie sice zastavila úbytek rezerv, ale obrovské množství Tesobonos, jejichž podíl se z původních 4,8 procenta celkového objemu
(http://209.85.129.104/search?q=cache:43BEFkY688AJ:csaf.cz/www.csaf.cz/doc/chiapas.pdf+Chiapas&hl=cs&ct =clnk&cd=18&gl=cz&lr=lang_cs&client=firefox-a) 77 Luis Donaldo Colosio Murrieta: A diez años de su asesinato, El Vocero Hispano, 19. 3. 2004 78 Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 158 79 Podporu své snahy udržet směnný kurz získala mexická vláda od Spojených států i Kanady.
30
dluhopisů na začátku roku 1994 vyšplhal až na 80,6 procenta v prosinci 1994, mělo vládu varovat. Popularita Tesobonos souvisela se strachem investorů z devalvace a jejich vydáním na sebe mexická vláda neúmyslně převzala kurzové riziko. Právě 29 miliard v nezaplacených Tesobonos bylo hlavní příčinou vzniku krize po prosincové devalvaci.80 Kromě vnitřních ekonomických a politických faktorů svou roli sehrál i vývoj úrokových sazeb ve Spojených státech. Zatímco v Mexiku úrokové sazby klesaly, ve Spojených státech panoval opačný trend. To komplikovalo schopnost Mexika přilákat zahraniční portfolio investice.81 Když na počátku prosince nastoupil do úřadu nový prezident Ernesto Zedillo Ponce de León musel začít ihned řešit stále klesající státní devizové rezervy. Ty se v té době držely na hranici 10 miliard dolarů. Zvoleným řešením byla změna kurzu z 3 na 4 pesa za dolar. Místo uklidnění situace však nastal masivní odliv kapitálu a rezervy se během jediného dne snížily o 5 miliard dolarů. V této situaci již nebyla jiná možnost, než přejít z fixního na plovoucí kurz. Tak se stalo 21. prosince 1994.82 Všichni očekávali, že s přechodem na plovoucí kurz nastane chvilkový zmatek a kurz pesa klesne, ale situace se měla v krátké době stabilizovat. Místo toho kurz stále padal a došlo k finanční krizi. Investoři a hlavně držitelé Tesobonos, jejichž velká část byla splatná na začátku roku 1995, propadli obavě ztráty svých peněz. Nechtěli prodloužit jejich platnost, chtěli je proplatit a co nejdříve převést na dolary. Vypadalo to, že Mexiko čeká neodvratný finanční kolaps.83
6.2 Řešení krize z roku 1995 Neutěšenou finanční situaci Mexika mohla zachránit jedině pomoc zvenku. Paniku mohla uklidnit jen dostatečně velká finanční pomoc. Na rozdíl od krize v roce 1982 mělo Mexiko větší šanci pomoc obdržet. Od jednání o NAFTA a zvláště pak od její účinnosti bylo totiž Mexiko pod drobnohledem Spojených států, Kanady, ale i evropských bank. Již v roce 1993 byl pro Mexiko připraven podpůrný balíček pro případ neúspěchu hlasování v americkém kongresu o přijetí TLCAN. Podpůrný balíček byl připraven i po atentátu na
80
Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 158, 160 Cihelková, E. .: Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu (NAFTA, resp. CUSFTA), s. 28 82Banco de México: Informe anual 1994, s. 40, 41, 161 83 Lustig, N. : Life is not Easy: Mexico's Quest for Stability and Growth, The Journal of Economic Perspectives, Vol. 15, No. 1, 2001, pp. 92, on-line verze (http://links.jstor.org/sici?sici=08953309%28200124%2915%3A1%3C85%3ALINEMQ%3E2.0.CO%3B2-D)
81
31
Luise Colosia, stejně jako v průběhu prezidentských voleb. Žádná ze zemí ale neočekávala tak silnou krizi jaká přišla. Situace byla o to horší, že negativně působila i na investory jiných zemí, jako Argentina či Brazílie, kteří přestali věřit v jejich kredibilitu. Od přechodu pesa na plovoucí kurz bylo evidentní, že připravená finanční pomoc v rámci NAFTA nebude stačit na pokrytí výplat Tesobonos ani za měsíc leden. Z toho důvodu bylo 2. ledna 1995 ohlášeno zvýšení podpůrného finančního balíčku na 18miliard dolarů.84 Ačkoli to bylo oproti původním necelým 7 miliardám navýšení téměř trojnásobné, stále to ani s mexickými rezervami nestačilo na pokrytí finančních závazků Mexika. Z dané sumy bylo možno uspokojit necelou polovinu pohledávek. Mexická vláda, která ve stejný den, 2. ledna 1995, vyhlásila nový ekonomický plán, musela hledat další zdroje, kterými by alespoň uklidnila investory.85 Finanční pomoc mohl poskytnout MMF, mexická vláda ho ale zpočátku žádat nechtěla. Až ve chvíli, kdy již bylo evidentní, že ani s finančním balíčkem nedokáže Mexiko čelit krizi, začala vláda na konci ledna s MMF jednat. Výsledkem byla dohoda o poskytnutí 7,8 miliard dolarů vycházející z nového ekonomického plánu. Bohužel právě tento plán nikoho nepřesvědčil a dohoda tak Mexiku příliš nepomohla. Ve zdánlivě neřešitelné situaci se rozhodl americký prezident Clinton poskytnout Mexiku půjčku až 20 miliard přes americký stabilizační devizový fond. Zároveň MMF oznámil, že zvýší původně dojednanou sumu 7,8 miliard na 17,8 miliard dolarů. Díky oběma avizovaným půjčkám se rozhodly peníze přislíbit další státy a instituce. Mexiko tak mělo v rámci finančního balíčku získat kromě 20 miliard od Spojených států a 17,8 miliard od MMF ještě 10 miliard přes Banku pro mezinárodní platby, 1 miliardu od Kanady, 1 miliardu společně od Argentiny, Brazílie, Chile a Kolumbie a 3 miliardy od komerčních bank. Poslední dvě jmenované půjčky nebyly nakonec poskytnuty a půjčka přes Banku pro mezinárodní platby zůstala nerealizována86. Oproti původnímu očekávání poskytly 3 miliardy společně i SB a Inter–Americká rozvojová banka.87 Poskytnutá finanční pomoc sice zastavila paniku, ale kvůli postupnému uvolňování jednotlivých zdrojů neobnovila plně důvěru investorů. Přesto právě poměrně rychle poskytnutá pomoc, vycházející 84
Rozložení finanční pomoci bylo následující: 9 miliard Spojené státy, 1,1 miliardy Kanada, 5 miliard od jiných států, poskytnutých přes Banku pro mezinárodní platby, a 3 miliardy půjčené komerčními bankami. 85 Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 177, 178 86 Nerealizace půjčky byla z části způsobena omezením jejího využití a dále pak tím, že některé země vnímaly krizi v Mexiku jako výlučný problém Spojených států. 87 Lustig, N.: Mexico: The Remaking of the Ekonomy, s. 181
32
částečně i ze závazku z TLCAN, zabránila rozšíření obdobné krize do dalších států. Kromě Mexika tak finanční krize postihla jen Argentinu.
6.3 Porovnání dopadů krizí z let 1982 a 1995 Obě krize, jak již bylo uvedeno, pocházely z různých příčin. První způsobilo nezodpovědné půjčování peněz na reformy kombinované s celosvětovým poklesem cen ropy, na níž byla mexická ekonomika závislá, druhou pak snaha udržet pevný kurz pesa za pomoci krátkodobých dluhopisů indexovaných k dolaru a následná panika při přechodu pesa na plovoucí kurz. Přesto mohly dopadnout stejně, bankrotem, pokud by Mexiku nebyla v druhém případě poskytnuta finanční pomoc. Během první krize se Mexiko ocitlo ve finanční izolaci a bez výrazné pomoci bylo nuceno několikrát v průběhu následujících let jednat o změně financování dluhu. Pokud by stejná situace nastala i v roce 1995, v případě, že by nevznikla NAFTA, je velmi pravděpodobné, že by Mexiko ustoupilo od liberalizačních opatření a stáhlo se opět za hradbu obchodních bariér. Je téměř jisté, že bez finanční pomoci by i v případě vzniku NAFTA Mexiko překonávalo následky krize mnohem delší dobu, neobnovilo by v nejbližších letech hospodářský růst a těžko by získávalo zpět ztracenou důvěryhodnost. Je ale možné říci, že by i bez finanční pomoci byla obnova státu mnohem jednodušší než bez NAFTA. Vliv NAFTA se v tomto případě projevil velmi výrazně v ochotě členů poskytnout finanční pomoc. Krize se díky ní stala nejen záležitostí Mexika, ale i jeho partnerů, kteří neměli na krizi žádný zájem, naopak se ji i následné dopady snažili minimalizovat. Nejen poskytnuté finanční prostředky pomohly Mexiku překlenout krizi, ačkoli je nesporné, že měly na stabilizaci situace velký vliv. Z dlouhodobějšího hlediska Mexiku více něž peníze, které ani všechny nevyčerpalo, pomohl poměrně rychlý návrat investic. Zatímco v 80. letech podléhaly zahraniční investice různým omezením a mnoho potencionálních investorů si pamatovalo populistické kroky prezidenta Portilla, znárodňujícího nejen banky, v rámci NAFTA byl příliv investic do Mexika i přes krizi ze Spojených států a Kanady zajištěn. Trvalý přísun investic i přes krizi měl na investory z dalších zemí i psychologický efekt. Existence jakési záruky ve formě TLCAN investiční riziko zmenšila. Za lepším zvládnutím krize stála také úspěšně se liberalizující mexická ekonomika. Ta byla na počátku krize v roce 1994 v mnohem lepším stavu než v roce 1982. Částečně
33
proto, že se Mexiko zbavilo přílišné závislosti na příjmech z ropy, ale i díky provedeným a probíhajícím reformám. Z krátkodobého i dlouhodobého hlediska bylo jejich zakotvení v TLCAN přínosem, poskytlo obchodním partnerům jistotu jejich pokračování a trvání. Zamezilo se spekulacím o opětovném uzavřením mexické ekonomiky. Svou roli v rozdílném výsledku krizí sehrála také změna mezinárodního prostředí a mexických vztahů se Spojenými státy. V roce 1982 byl svět ještě bipolární, ekonomiky mnoha států byly zasaženy pádem cen ropy, latinskoamerické země včetně Mexika dlužily obrovské sumy a Spojené státy nebyly ochotny Mexiku v krizi výrazněji pomoci. Na konci 80. let se ale nezměnila jen mezinárodní situace, ale hlavně vzájemné mexicko-americké vztahy. Právě jejich zlepšení stálo na začátku jednání o vzniku NAFTA a výrazně pomohlo i v nastalé krizi. Spojené státy si nedovolily nechat svého významného obchodního partnera padnout a snažily se zabránit případnému negativními vlivu mexické krize na svou vlastní pověst. Vliv NAFTA se během této krize ukázal na mnoha faktorech, které pomohly k jejímu překonání. Lze říci, že bez ní by se Mexiko s největší pravděpodobností vrátilo o téměř třináct let zpátky, do toku 1982. Je také možné, že lavinovým efektem by se do 80. let vrátila i většina latinskoamerických zemí.
34
7 Hodnocení důsledků vzniku NAFTA na Mexiko Vznik NAFTA s sebou přinesl mnoho očekávání a změn. Od počátku se předpokládal největší dopad NAFTA právě na Mexiko, včetně jeho obchodních vztahů se Spojenými státy, vzhledem k faktu, že mezi Spojenými státy a Kanadou již zóna volného obchodu fungovala a kanadsko–mexické vztahy nikdy nemohly kvůli vzdálenosti dosáhnout takové síly jako vztahy mexicko–americké. Hlavním důvodem bylo i množství změn, kterým se Mexiko zavázalo. Ačkoli by se závazky mexické strany mohly zdát nepřiměřené, je nutné si uvědomit, že se jednalo převážně o provedení reforem, které by muselo Mexiko, i bez jejich zakotvení v jakékoli smlouvě, nutně v nejbližší době provést.. Naopak jejich spojení se smlouvou je do jisté míry rozšiřovalo, pomáhalo zajistit jejich správné provedení a nevratnost. Důsledky implementace NAFTA v delším časovém období nejlépe posoudíme, podíváme-li se na ekonomické ukazatele jako HDP, zaměstnanost, zahraniční obchod a příliv kapitálu.
7.1 Vliv na zahraniční obchod Přínos v oblasti obchodu byl jedním z hlavních cílů vzniku NAFTA. Účast na zóně volného obchodu představovala pro Mexiko jedinečnou příležitost na další ekonomický rozvoj. Došlo k navýšení trilaterálního obchodu a postupnému odstraňování cel a dalších netarifních překážek. Cla se odstraňovala následujícím způsobem: Výrobky byly rozděleny do kategorií A – E. Cla u kategorie A byla zrušena k 1. lednu 1994, u kategorie B k 1. lednu 1998 v pěti etapách, u kategorie C došlo ke zrušeni cel v deseti etapách k 1. lednu 2003, u kategorie D pak v patnácti ročních etapách dojde ke zrušení cel k 1. lednu 2008 a u poslední skupiny E budou cla zrušena do konce roku 2008.88 Již s první eliminací cel prudce vzrostl objem vzájemného obchodu hlavně v relaci Mexiko–Spojené státy. Kromě poklesu amerických vývozů během mexické finanční krize, celkový objem vzájemného obchodu stoupal, jak vyplývá z Tab. 2. V roce 1999 dosáhly vývozy ze Spojených států do Mexika 86 miliard dolarů, což oproti roku 1993 znamenalo více než 100 procentní nárůst. V následujícím roce překročil 88
Cihelková, E. .: Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu (NAFTA, resp. CUSFTA), s. 18, 19
35
americký export hranici 100 miliard dolarů. Přes mírný pokles v letech 2002 a 2003, způsobený teroristickými útoky dne 11. září 2001 na Světové obchodní centrum v New Yorku a začátkem války v Afganistanu, výše amerického vývozu směřujícího do Mexika stále stoupá. Tab. 2. Objem obchodu mezi Spojenými státy a Mexikem v letech 1989 – 2006, včetně meziroční změny v procentech. Exporty z USA 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Importy do Mexiko
Exporty z
Importy do USA
Mexiko
mil. USD
procenta
24 982 28 279 33 277 40 592 41 636 50 844 46 292 56 792 71 388 79 010 86 044 111 720 102 509 97 531 97 457 110 775 120 049 134 167
6,9 7,2 7,9 9,1 9,0 9,9 -7,9 9,1 10,4 11,6 12,4 14,3 -14,0 -14,1 -13,5 13,5 13,3 12,9
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
mil. USD
procenta
27 186 30 172 31 194 35 184 39 929 49 493 61 705 72 963 85 872 94 709 109 106 135 911 131 433 134 732 138 073 155 843 170 198 198 259
17 11 3 13 13 24 25 20 16 10 x x x x x x x x
Pramen: Trade Statistics Express (http://tse.export.gov/) Ze strany Mexika je trend exportu do Spojených států obdobný. Za první dva roky činnosti NAFTA se i přes krizi, kterou Mexiko procházelo, objem exportu do Spojených států zdvojnásobil. V roce 1999, kdy byl již americký export do Mexika dvojnásobný, se podařilo mexickým exportérům překročit hranici 100 miliard dolarů, tudíž ztrojnásobit vývoz oproti roku 1993. Přibližně ve stejnou dobu se Mexiko stalo třetím nejvýznamnějším vývozcem zboží do Spojených států a zároveň jejich druhým největším odbytištěm zboží. V současné době se exporty blíží hranici 200 miliard dolarů. Na vzájemném obchodu Mexika a Kanady se NAFTA pozitivně projevila také. Přesto, že vzájemný obchod nebyl nikdy předtím prioritou, rozvíjely se vzájemné
36
obchodní vztahy relativně progresivně. Mexické exporty do Kanady se od roku 1993 do roku 1998 zdvojnásobily a Mexiko se tak dostalo na pátou nejvýznamnější pozici kanadských obchodních partnerů. Kanadské exporty nerostly tak rychle jako mexické, jejich objem dosahoval přibližně poloviny objemu exportu z Mexika.. Během prvních pěti let však stouply také na dvojnásobek.. Kanada se stala čtvrtým největším obchodním partnerem Mexika.89 Ač vzájemný obchod zdaleka nedosahuje velikosti jakou mají obchodní vztahy obou států se Spojenými státy, vykazuje trvalý růst. Tab. 3. Objem
Exporty z Kanady
obchodu mezi Kanadou a Mexikem v letech 1993 – 2005 Importy do Mexiko
Exporty z Mexiko
1 175 1 621 1 374 1 744 1 968 2 290 2 949 4 017 4 235 4 480 4 121 5 420 6 163
Kanady mil. USD
mil. USD 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Importy do
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
2 880 3 311 3 900 4 427 5 046 5 174 6 428 8 110 7 825 8 117 8 725 10 338 12 070
Pramen: Secretaría de Economía (http://www.economia.gob.mx/) Vliv NAFTA na tuto oblast je zcela neoddiskutovatelný. Všechny státy, které byly do zóny zapojeny, zaznamenaly mnohonásobné zvýšení vzájemného obchodu. Tato skutečnost se nejvíce projevila ve vztazích Mexika a Spojených států, svou měrou přispěla i k vytvoření a rozvoji kanadsko–mexických obchodních vztahů.
7.2 Vliv na příliv přímých zahraničních investic Vyjma příznivého vlivu NAFTA na obchod byly posíleny i zahraniční investice. Nejvíce investic proudilo do Spojených států, nicméně největší užitek přinesly Mexiku. To se stalo ze dne na den velmi atraktivním státem pro přímé zahraniční investice. Od 89
Cihelková, E. .: Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu (NAFTA, resp. CUSFTA), s. 22
37
implementace NAFTA se jejich příliv během prvních tří let zdvojnásobil, ačkoli během mexické finanční krize došlo k poměrně znatelnému odlivu. V prvních pěti letech nejvíce přímých zahraničních investic mířilo do oblasti manufaktur, již zmiňovaných maquiladoras, téměř 80 procent, čímž byla vytvořena až jedna čtvrtina pracovních míst v Mexiku.90 Příliv zahraničního kapitálu neustával ani v dalších letech. Mezi lety 1994 – 2000 obdrželo Mexiko téměř 85miliard dolarů v zahraničních investicích91 a do roku 2004 pak 147 miliard dolarů. Během let se investoři částečně přeorientovali z manufaktur na finanční a bankovní sektor, či na vývoj nových informačních technologií.92
7.3 Vliv na růst HDP Tab. 4. Vývoj HDP a míry nezaměstnanosti v Mexiku v letech 1989 – 2005 Rok
Reálný HDP (změna v procentech oproti předchozímu období)
Míra nezaměstnanosti (v procentech)
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
3,3 4,5 3,6 2,8 0,7 4,5 -6,2 5,2 7,0 4,8 3,7 6,6 0,0 0,8 1,4 4,1 3,0
2,9 2,7 2,6 2,8 3,4 3,7 6,3 5,5 3,7 3,2 2,5 2,2 2,5 2,7 3,4 3,9 4,1
Pramen: OECD Statistics (http://stats.oecd.org/) Prostřednictvím přílivu zahraničního kapitálu a růstu vzájemného obchodu byly vytvářeny podmínky pro ekonomický rozvoj. V případě Mexika však došlo k již zmiňované finanční krizi, která příznivý vývoj ekonomiky na čas přerušila. Právě v tuto chvíli se vliv NAFTA pozitivně projevil nejen skrze finanční pomoc Spojených států a Kanady, ale hlavně v následné obnově. Nejvlivnější sílu, oživující ekonomiku po krizi, 90 91
NAFTA Works, Vol. 4, Issue 9, September 1999, p. 1 NAFTA Works, Vol. 6, Issue 4, April/May 2001, p. 2
38
tvořily mexické exporty a přímé zahraniční investice, které do země přivedly kapitál a navrátily stabilitu. Stejné faktory pomohly Mexiku bez větších problémů zachovat růst i v době ekonomické krize v jihovýchodní Asii. Výraznější zpomalení ekonomiky nastalo až v roce 2001, převážně vinou ekonomické stagnace Spojených států. Nicméně nemůžeme popřít, že právě díky provázání mexické ekonomiky s ekonomikami Kanady a Spojených států Mexiku pomohlo nastartovat poměrně úspěšný rozvoj.
7.4 Vliv na zaměstnanost a životní úroveň obyvatelstva Zaměstnanost v Mexiku z velké části kopírovala vývoj přímých zahraničních investic, včetně reakce na finanční krizi v roce 1995. S příchodem investorů vznikala nová pracovní místa a řada zahraničních podniků poskytovala svým zaměstnancům vyšší plat, než jaký by dostali ve státních podnicích. Dlouhodobě rostoucí ekonomika navíc pomáhala udržet poměrně nízkou nezaměstnanost. Vliv na tom měly dva hlavní faktory, vysoký podíl krátkodobě zaměstnaných a nárůst pracovních míst v maquiladoras. Nejvíce pracovních míst vzniklo v nejatraktivnějších investorských odvětvích jako byl textilní, chemický a dopravní průmysl, výroba elektrických přístrojů a elektroniky.93 Tab. 5. Výše reálné hodinové mzdy v Mexiku v období 1990–2004 Rok
Výše reálné hodinové mzdy (v dolarech)
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
2.71 2.43 2.26 2.22 2.04 0.94 0.73 0.69 0.6 0.56 0.57 0.58 0.56 0.5 0.48
Pramen: OECD Statistics (http://stats.oecd.org/) 92 93
NAFTA Works, Vol. 10, Issue 2, February 2005, p. 1 NAFTA Works, Vol. 6, Issue 5, August/September 2001, p. 1, 3
39
Paradoxem je, že ačkoli je nezaměstnanost malá a produktivita mexických pracovníků během prvních pěti let funkce NAFTA vzrostla o 37 procent, došlo ke snížení reálných mezd, viz Tab. 5. Důvod tohoto propadu můžeme hledat odstranění cel a následné cenové konkurenci. Mexičtí producenti byli pod tíhou této konkurence nuceni k úsporným opatřením, mimo jiné ke sníženi mezd a propouštění. Kupní síla mexického obyvatelstva se tak snížila. Nedostatek prostředků uvrhl pod hranici chudoby téměř 60 procent mexické populace, oproti 34 procentům z období 1984 – 1993.94 Počet lidí žijících na hranici chudoby se sice snižuje, ale přes 30 procent obyvatel tuto hranici stále nepřekročilo.
7.5 Vliv na obchodní vztahy Mexika s ostatními státy Úspěšná implementace NAFTA se neprojevila pouze na ekonomických ukazatelích a na vzájemných vztazích třech zúčastněných zemí. Pomohla také Mexiku získat důvěryhodnost v očích dalších států a mezinárodních institucí. Vzrostl i význam Mexika jako regionální latinskoamerické velmoci a vůdčí země Latinské Ameriky, Střední Ameriky a Karibské oblasti. Mexiko se dostalo do pozice obchodního prostředníka mezi USA a Kanadou a ostatními zeměmi v regionu. Kromě této role převzalo rovněž roli příkladu úspěšné liberalizace a jejího zastánce. O dvousečnosti této role se Mexiko přesvědčilo v listopadu roku 2005, kdy došlo k diplomatické krizi mezi Mexikem a Venezuelou, kvůli příliš proamerickému postoji Mexika.95 NAFTA otevřela v obchodní oblasti dveře mexickým představitelům k úspěšným jednáním o přístupu Mexika na další trhy. Od vzniku NAFTA tak Mexiko uzavřelo do roku 2006 10 nových dohod o volném obchodu. Seznam dohod o volném obchodu:96 • 1995 – Mexiko–Venezuela a Kolumbie • 1995 – Mexiko–Kostarika • 1995 – Mexiko–Bolívie • 1998 – Mexiko–Nicaragua 94
Cihelková, E. .: Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu (NAFTA, resp. CUSFTA), s. 33 Ministerstvo zahraničních věcí ČR (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={838F11D3-308A-4DE3BEED-90C9B5AF9827}) 96 Secretaría de Economía (http://www.economia.gob.mx/)
95
40
• 1999 – Mexiko–Chile –doplnění dohody z roku 1992 • 2000 – Mexiko–EU • 2000 – Mexiko–Izrael • 2001 – Mexiko–Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko • 2001 – Mexiko–El Salvador, Guatemala a Honduras • 2004– Mexiko–Uruguay • 2005– Mexiko–Japonsko
41
8 Závěr Vznik NAFTA znamenal významný historický mezník pro všechny zúčastněné státy i pro budoucnost ekonomické integrace. Mexiko hrálo v této události nejdůležitější roli. Stalo se prvním rozvojovým státem, který dosáhl dohody volného obchodu s dvěma vysoce rozvinutými a vzájemně ekonomicky silně provázanými státy. Cesta k tomuto prvenství byla nesmírně bolestivá, podíváme–li se na zkoušky, kterými muselo Mexiko na cestě k NAFTA projít. Na začátku 80. let by málokdo předpokládal, že na jejich konci bude Mexiko usilovat o účast na zóně volného obchodu se Spojenými státy. Hlavním důvodem byla izolacionistická politika a krize ve kterých se Mexiko celá 80: léta zmítalo. Ozdravná ekonomická opatření v podobě liberalizace probíhala příliš pomalu, navíc nebyla vyřešena otázka zahraničního dluhu. Ani vztahy se Spojenými státy nenapovídaly, že by bližší ekonomická spolupráce byla v budoucnu reálná. Obrat v postojích Mexika k ekonomickým reformám na konci 80. let po nástupu prezidenta Salinase přinesl myšlenku bližší spolupráce se Spojenými státy. Cíle, které Mexiko sledovalo žádostí o spolupráci, tvořily – zvýšení důvěryhodnosti podkopané nestabilní ekonomickou situací, celkové oživení ekonomiky a rozvoj v méně rozvinutých oblastech, přilákání přímých zahraničích investic a v neposlední řadě i lepší přístup na obrovský americký trh. Kromě ekonomických výhod by případná dohoda pomohla upevnit Mexiku vůdčí postavení v Latinské Americe. Jedním v úvodu nepředpokládaným dopadem ještě nevyjednané NAFTA bylo zvýšení zahraničního zájmu o Mexiko na začátku a v celém průběhu jednání. To se příznivě projevilo na mexické ekonomice a pomohlo nejen v další liberalizaci, ale lze říci, že i při samotném vyjednávání. Pro mexickou stranu bylo jednodušší a politicky přijatelnější dělat ústupky, když se pozitivní vliv možné budoucí spolupráce projevoval již během samotného jednání. Mnohé ústupky ani nemůžeme za ústupky považovat, protože pouze kodifikovaly liberalizační a reformní plány mexických představitelů. Tím bylo zajištěno budoucí ekonomické směřování Mexika. Svou roli v hodnocení vlivu NAFTA hraje i úspěšné zvládnutí finanční krize z roku 1995. Při srovnání s krizí z počátku 80. let jsou výhody mexického členství v NAFTA jasně patrné. Okamžitá pomoc obchodních partnerů i mezinárodních
42
finančních institucí spojená s nepřerušeným přílivem přímých zahraničních investic poskytla Mexiku jedinečnou příležitost k rychlé obnově. Pokud by se Mexiko snažilo dosáhnout liberalizace pouze vlastními silami, je vysoce pravděpodobné, že by ho tato finanční krize zasáhla mnohem ničivěji. To by mohlo mít za následek opětovný návrat k protekcionismu. Ani v případě, že by i po první krizi zůstalo Mexiko věrné protekcionistické politice, nedosáhlo by patrně lepších výsledků než jakých dosahuje v rámci NAFTA. Mluvíme–li o dalších důsledcích mexické participace v NAFTA musíme zmínit obrovský pokrok, který celé hospodářští učinilo. V rámci NAFTA se zvýšil tok zboží, služeb a kapitálu. Do Mexika tak přicházejí společně s přímými zahraničními investicemi nové technologie, které výrazně pomáhají při jeho restrukturalizaci. Mexiko se stalo vyhledávaným cílem investorů i významným obchodním partnerem Spojených států a Kanady. Jedinou skvrnou na jinak ukázkovém vývoji tak zůstává vysoké procento populace žijící pod hranicí chudoby. Je to jakási daň za úspěch. Povede–li se Mexiku vyřešit i tuto otázku, bude ho možno téměř bez námitek zařadit k rozvinutým zemím. Ze získaných poznatků mohu přijmout stanovenou hypotézu s jednou drobnou výhradou: Participace Mexika v NAFTA bezesporu ozdravila mexickou ekonomiku a pomohla celkovému rozvoji země, na druhé straně ale vedla k poklesu kupní síly a životní úrovně mexického obyvatelstva. Vývoj v bilaterálních ekonomických vztahů Mexika a dalších latinskoamerických států po vzniku NAFTA poskytl podklad pro vyjednání budoucí Zóny volného obchodu Amerik, nicméně této iniciativě chybí politická vůle všech států. Na konečné hodnocení vlivu NAFTA na mexickou ekonomiku je zatím brzy, ještě nebyly eliminovány všechny překážky obchodu, protože poslední část rušení cel proběhne v roce 2008. Až poté bude vytvořeno pásmo volného obchodu. Dlouhodobě lze tedy očekávat další pozitiva spojená s přistoupením k NAFTA.
43
9 Použité zdroje Literatura Baňouch, H., Fedorko, M. : Mezinárodní organizace, Brno, Masarykova univerzita, 2000 Cihelková, E. : Rozvoj integračních procesů v severoamerickém regionu (NAFTA, resp CUSFTA), Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 2000 Cihelková, E. : Světová ekonomika: regiony a integrace, Praha, Grada 2002 Fabozzi, F. J. : The Handbook of Financial Instruments, Wiley, Hoboken, N.J, 2002. Feldstein, M. S. : American Economic Policy in the 1980s, Chicago, University of Chicago Press, 1994 Harvey, N. : Mexico : dilemmas of transition, London, Institute of Latin American Studies, University of London and British Academic Press, 1993 Lustig, N. : Mexico: The Remaking of the Ekonomy, Washington D.C., Brookings 1998 Martz, J. D. : United States Policy in Latin America: A Decade of Crisis and Challenge, Lincoln, University of Nebraska Press, 1995 Milner, H. V. : Interests, Institutions, and Information: Domestic Politics and International Relations, Princeton University Press, 1997 Orme W. A. : Understanding Nafta: Mexico, Free Trade, and the New North America, Austin,
University of Texas Press, 1996. Williamson, J. : The political economy of policy reform, Washington D.C., Institute for International Economics, 1994 Mexico and GATT , New York Times , 26. 11. 1985 Mexico seeks debt extension, The Times, 13. 12. 1982 New debt plans set by Mexico, New York Times, 7. 9. 1982 Luis Donaldo Colosio Murrieta: A diez años de su asesinato, El Vocero Hispano, 19. 3. 2004 Internetové zdroje (Všechny zdroje jsou aktivní ke dni 30.4.2007) Banco de México: Informe anual 1994, Banco de México, 1995, (www.banxico.org.mx) Barnes, G. : Lessons from bank privatization in Mexico, The World Bank, 1992, on-line text (http://ideas.repec.org/p/wbk/wbrwps/1027.html)
44
Claessens S., van Wijnbergen S. : Secondary Market Prices and Mexico's Brady Deal, The Quarterly Journal of Economics, Vol. 108, No. 4., November 1993, pp. 965-982, on-line verze (http://links.jstor.org/sici?sici=00335533%28199311%29108%3A4%3C965%3ASMPAMB%3E2.0.CO%3B2-P) Harrell, L., Fischer, D.: The 1982 Mexican peso devaluation and border area employment, Monthly Labor Review; Vol. 108 Issue 10, Oct85, pp. 25–32, on-line verze (http://www.bls.gov/opub/mlr/1985/10/art3full.pdf) Lustig, N. : Life is not Easy: Mexico's Quest for Stability and Growth, The Journal of Economic Perspectives,
Vol.
15,
No.
1,
2001,
pp.
85-106,
on-line
verze
(http://links.jstor.org/sici?sici=08953309%28200124%2915%3A1%3C85%3ALINEMQ%3E2.0.CO%3B2-D) Mayer, F. : Interpreting NAFTA: The Science and Art of Political Analysis; Why a North American Free Trade Agreement?, Columbia International Affairs Online, 1998, on-line text (http://www.ciaonet.org/book/mayer/mayer03.html) NAM Member Communications Department, NAFTA -- Background Report, the National Association of Manufacturers, 1998, on-line text (http://www.nam.org/s_nam/doc1.asp?CID=201740&DID=223558) Neubauer, N. E. : The North American Free Trade Agreement as a Two-Level Game and Implications for the Free Trade Area of the Americas, Florida Atlantic University Libraries, 2005, on-line text (http://digitalcommons.fau.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1001&context=wilke s_theses ) 10 let revoluce (http://209.85.129.104/search?q=cache:43BEFkY688AJ:csaf.cz/www.csaf.c z/doc/chiapas.pdf+Chiapas&hl=cs&ct=clnk&cd=18&gl=cz&lr=lang_cs&client= firefox-a) Banco de México (www.banxico.org.mx) IMF Statistics (http://www.imfstatistics.org/imf/) Ministerstvo zahraničních věcí ČR – Encyklopedie států a území světa (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={838F11D3-308A-4DE3-BEED90C9B5AF9827}) OECD Statistics (http://stats.oecd.org/)
45
Secretaría de Economía (http://www.economia.gob.mx/) NAFTA Works, Vol. 4, Issue 9, September 1999 NAFTA Works, Vol. 6, Issue 4, April/May 2001 NAFTA Works, Vol. 10, Issue 2, February 2005 The NAFTA Secretariat (http://www.nafta-sec-alena.org/) Trade Statistics Express (http://tse.export.gov/)
