VLIV GLOBALIZACE NA TRHY PRÁCE Z HLEDISKA MAINSTREAMOVÉHO PŘÍSTUPU A Z HLEDISKA TEORIE DESTRUKTIVNÍHO OBCHODU

VLIV GLOBALIZACE NA TRHY PRÁCE Z HLEDISKA MAINSTREAMOVÉHO PŘÍSTUPU A Z HLEDISKA TEORIE DESTRUKTIVNÍHO OBCHODU Petr Gočev

OBSAH 1. Základní vymezení problematiky .................................................................................... 2 2. Globalizace a trhy práce z hlediska mainstreamového přístupu .................................... 4 3. Kritika neoklasické teorie mezinárodního obchodu ........................................................ 9 4. Vanekova teorie destruktivního obchodu .......................................................................11 4.1 Důvody přitaţlivosti politiky volného obchodu .........................................................12 4.2 Vanekova interpretace klasické teorie mezinárodního obchodu ..............................13 4.3 Model destruktivního obchodu ..................................................................................16 4.4. Doporučení a důsledky implikované Vanekovým přístupem ..................................17 4.5. Širší kontext Vanekových úvah ...............................................................................18 4.6. Přednosti a nedostatky Vanekovy teorie destruktivního obchodu ..........................19 5. Závěry vyplývající ze srovnání ortodoxní a heterodoxní teorie mezinárodního obchodu .............................................................................................................................................22 Literatura............................................................................................................................23

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev

1. ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ PROBLEMATIKY Pojem globalizace začal být v posledních desetiletích skloňován v mnoha pádech. Jeho rozsáhlé konotace napříč mnoha obory společenských věd vedou k tomu, ţe v úvodu kaţdé práce nesoucí tento pojem v titulu je nutné provést nejprve základní terminologické vymezení. V této práci budu odhlíţet od sociologických konotací pojmu globalizace a budu jej chápat pouze ve smyslu odbourávání bariér mezinárodních toků zboţí, sluţeb, informací i osob. Bariéry mohou být dvojího druhu – můţe se jednat o přirozené bariéry dané prostorovou rozdílností produkce a spotřeby, nebo o bariéry umělé, vytvořené ochranářskou obchodní politikou. Globalizace je spojena s redukcí obou druhů bariér směny. Redukce umělých bariér je dána postupnou liberalizací mezinárodního obchodu, prosazovanou v rámci multiratelárních ujednání jako GATT, NAFTA a WTO, nebo v rámci hlubší regionální integrace států např. v podobě Evropské unie. Redukce přirozených bariér je dána technologickým vývojem sniţujícím reálné náklady telekomunikace a realizace finančních transakcí, stejně jako reálné náklady fyzického přesunu výrobků a osob. Z uvedeného výčtu je zřejmé, ţe globalizace není ani v jedné ze dvou naznačených oblastí nutným a nevratným procesem. Technologicky indukované náklady mezinárodní směny mohou v budoucnu opět růst – v případě vyčerpání fosilních zdrojů energie bez nalezení alternativních technologií na stejné nebo niţší úrovni reálných nákladů. Politicky indukované náklady mezinárodní směny by zase mohly růst v případě opětovného posílení ochranářských politik, např. v reakci na hospodářskou krizi, nebo v důsledku politického tlaku zájmových skupin, pro které je globalizace nevýhodná. Globalizaci je proto třeba vnímat jako proces, jehoţ dynamika je do značné míry určována na úrovni politických rozhodnutí. Tím spíše je třeba podrobit důsledky procesu globalizace teoretickému zkoumání, na jehoţ základě bude moţné formulovat konkrétní doporučení pro hospodářskou a sociální politiku. Tato práce by měla zprostředkovat různé názory na otázku, zda je liberalizace mezinárodního obchodu ţádoucí ve všech směrech, pro všechny země a pro všechny společenské vrstvy. A pokud nikoliv, zda by tedy měla přesto liberalizace mezinárodního obchodu pokračovat, s tím, ţe se některým „obětem globalizace“ dostane specifického odškodnění, anebo zda by se mělo od politiky liberalizace mezinárodního obchodu v některých směrech upustit. Názory na dopady globalizace na trhy práce se liší především v závislosti na celkový teoretický rámec, na němţ se takovéto úvahy zakládají. Je zřejmé, ţe stoupenci mainstreamové teorie mezinárodního obchodu mají jiný názor na souvislosti globalizace neţ stoupenci přístupů heterodoxních. V této práci se proto budu zabývat jak stanoviskem mainstreamových ekonomů, tak i stanoviskem stoupenců heterodoxní teorie mezinárodního ochodu. Jako reprezentativní publikaci mainstreamového přístupu 2

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev jsem zvolil OECD Emloyment Outlook 2005 (opírající se ve svých teoretických východiscích o Ricardovu teorii komparativních výhod a Heckscher-Ohlinův model vysvětlení důvodů k obchodu na základě rozdílné vybavenosti výrobními faktory), pro reprezentaci heterodoxního přístupu jsem zvolil „teorii destruktivního obchodu“ vypracovanou ekonomem českého původu Jaroslavem Venekem.

3


2. GLOBALIZACE A TRHY MAINSTREAMOVÉHO PŘÍSTUPU

PRÁCE

Z HLEDISKA

Východiskem autorů studie OECD je přesvědčení, ţe „aggregate gains from trade are clearly demonstrated by the theoretical literature on the economics of international trade“ (OECD 2005, s. 28), odvolávající se na Ricardovu teorii komparativních výhod a Heckscher-Ohlinův model. Z předpokladu, ţe rozvíjení obchodu je v konečném důsledku celkově výhodné, vyplývá závěr, ţe rozvíjení obchodu vede k růstu průměrných reálných mezd: „The most important long-run impacts of international trade and investment on labour markets have been to raise average real wages, while inducing shifts in the sectoral and occupational composition of employment.“ (Tamtéţ). Studie se odvolává na publikaci (Frankel a Romer 1999), která se zabývá empirickým posouzením dopadů rozvíjení obchodu na vzorku 63 zemí, aby dospěla k závěru, ţe „vzestup o jeden procentní bod v poměru obchodu k HDP [asociovaném] s nárůstem příjmu na hlavu mezi 0,5 a 2%.“ Autoři přesto musí konstatovat, ţe reálné mzdy některých zaměstnanců v důsledku rozvíjení obchodu klesají: „However, it is likely that growing trade with low-wage countries has played some role in increasing wage inequality in many OECD countries. … Trade theory demonstrates that trade liberalisation may reduce the welfare of certain individuals even as it improves aggregate productivity and income. In particular, the real wages of certain workforce groups may fall after trade barriers are lowered, including those whose skills are specialised to import-competing industries (as demonstrated by the Ricardo-Viner model) or low-skilled workers in a country in which high-skilled labour is relatively abundant (as demonstrated by the Stolper-Samuelson property of the Hecksher-Ohlin model). … A large body of research addresses the question whether changing trade patterns – in particular, rising trade with low-wage emerging economies – have been an important cause of the trend toward rising inequality that has recently characterised labour market outcomes in most OECD countries (Feenstra and Hanson 2003; OECD 1997; Torres 1997). Such a link is plausible on theoretical grounds. A major proximate cause of increased inequality has been the declining position of less educated workers in the labour market.“ (Tamtéţ, s. 28-29) Podle autorů studie by sice bylo hypoteticky moţné „oběti globalizace“ odškodnit, ovšem podobné přístupy nejsou v praxi uplatňovány, z čehoţ vyplývá oprávněný odpor těch skupin obyvatelstva, které na globalizaci objektivně prodělávají: „Since free trade is Pareto-efficient under standard assumptions, the winners from trade liberalisation could afford to compensate the losers and still enjoy net gains. In fact, however, a comprehensive compensation scheme is rarely if ever implemented and policies to foster international integration must be expected to generate losers as well as winners. This 4

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev raises the possibility that trade may have distributional effects that violate equity norms or create political opposition to trade liberalisation, even when it would increase aggregate income.“ (Tamtéţ, s. 28) Jako moţné důvody neexistence specifických „kompenzačních plateb“ lze uvaţovat obtíţné určování incidence a nákladů ztráty zaměstnání v důsledku globalizace a zuţování fiskálního manévrovacího prostoru vlád vlivem „daňové konkurence“. Studie OECD se téţ zabývá posouzením konkrétních programů cílených na nezaměstnané vytlačené z trhu práce v důsledku dovozu. Např. v USA byl jiţ v roce 1962 zaveden tzv. „Trade

Adjustment

Assistance

programme“,

který

zajišťuje

lepší

podmínky

nezaměstnaným, kteří ztratili zaměstnání kvůli dovozu. Podmínky pro přiznání statutu „oběti globalizace“ i štědrost programu jsou stále obměňovány. Tyto podmínky byly nastaveny zpočátku tak přísně, ţe během prvních sedmi let existence programu se ţádný nezaměstnaný nekvalifikoval pro čerpání jeho výhod. Teprve pro změně podmínek bylo nakonec v rámci programu kompenzováno celkem přes 2 mil. nezaměstnaných. Určování kritérií tohoto programu specifického odškodnění má politickou povahu a jeho legitimita vyplývá především z toho, ţe všeobecná podpora v nezaměstnanosti je v USA na velice nízké úrovni. Aktuálně diskutované zřízení „Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci“, evidentně inspirovaného americkou obdobou, lze tedy chápat jako krok související s úpravou evropského sociálního modelu dle amerického střihu, tj. směrem k redukci všeobecné úrovně sociálního zabezpečení spolu se zaváděním cílených přerozdělovacích

schémat

pro

udrţení

politické

podpory

či

alespoň

apatie

koncentrovaných a tudíţ politické akce schopných skupin “obětí globalizace”. Přes všechny výše uvedené postřehy je celkové vyznění studie OECD optimistické. Autoři se snaţí doloţit, ţe přestoţe jsou náklady na pracovní sílu v různých zemích značně rozdílné, nevede zvyšování otevřenosti obchodu k výraznějšímu spíţování celkové úrovně zaměstnanosti v zemích s nejdraţší pracovní silou – viz grafy č. 1 a 2. Studie však uznává, ţe některé sektory trhu práce jsou v důsledku globalizace znevýhodněny výrazně více neţ sektory jiné – viz graf č. 3.

5


Graf č. 1: Náklady na pracovní sílu jsou v rozvojových zemích výrazně niţší neţ v zemích OECD.

Graf č. 2: Studie OECD nezjistila výraznou statistickou souvislost mezi mírou obchodní otevřenosti a mírou zaměstnanosti

6


Graf č. 3: Sektory ekonomiky vystavené největší mezinárodní konkurenci jsou ve vyspělých zemích redukovány vyšším tempem, neţ sektory ostatní.

Sniţování celkové úrovně zaměstnanosti v rozvinutých zemích v důsledku delokalizace výroby brání především vyšší produktivita práce v rozvinutých zemích, rozvoj sektoru sluţeb částečně kompenzující úbytek pracovních míst v sektoru výroby, reálné náklady mezinárodní směny a přetrvávající bariéry obchodu. Tyto charakteristiky fungující jako protiváha niţších nákladů na pracovní sílu v rozvojových zemích však nejsou dostatečné. V Evropské Unii nezaměstnanost trvale roste a to i přesto, ţe jsou neustále zaváděna opatření zaměřená na sníţení nákladů na pracovní sílu.1 Argumentace studie OECD je nepřesvědčivá především v optimistické extrapolaci stávající trajektorie vývoje. Z hlediska H-O modelu je totiţ jediným scénářem, který by mohl zabránit poklesu ţivotní úrovně pracujících v rozvinutých zemích, případně jejich úplné dezindustrializaci, výrazný růst reálných mezd v rozvojových zemích. Takový scénář vývoje však naráţí na limitaci přírodních zdrojů, která nemusí být překonána technologickým pokrokem. Při těchto vyhlídkách je pochopitelné, ţe se objevují koncepty snaţící se zabránit „závodům na dno“ zaváděním regulačních opatření na nadnárodní úrovni – příkladem můţe být např. úsilí některých rozvinutých zemí EU prosadit

Niţší míra nezaměstnanosti v USA je dána do značné míry tím, ţe 2 miliony amerických vězňů není počítáno mezi nezaměstnané, čímţ je míra nezaměstnanosti v USA uměle sníţena zhruba o 2 procentní body. Pokud bychom statistický efekt způsobený vězněním chudiny odečetli, byla by podle studie z roku 1997 míra nezaměstnanosti v USA vyšší neţ v EU (Western&Beckett 1997, s. 31). V roce 2005 bylo v USA vězněno 0,714 % populace, tedy relativně i absolutně nejvíce na světě. Pro srovnání, v ČR bylo ve stejné době vězněno 0,184 % populace, v zemích západní Evropy většinou méně neţ 0,100 %. 1

7

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev opatření na omezení daňové konkurence v rámci EU. Ve 4. kapitole této práce se budeme věnovat radikálnější koncepci, argumentující ve prospěch omezení volného obchodu. Dříve však uvedeme některé důvody, proč je neoklasická teorie mezinárodního obchodu kritizována.

8


3. KRITIKA OBCHODU

NEOKLASICKÉ

TEORIE

MEZINÁRODNÍHO

Kritika neoklasického modelu vysvětlení důvodů ke směně je motivována především snahou vysvětlit některé reálné tendence, které neodpovídají predikcím HeckscherOhlinova modelu, tak jak vešel ve známost prostřednictvím Samuelsonovy interpretace (H-O-S modelu). V empirických testech neuspěla především predikce vyrovnávání cen identických výrobních faktorů. Teorie komparativních výhod i H-O-S model navíc implikují, ţe na liberalizaci světového obchodu budou nejvíc profitovat malé a slabé ekonomiky, zatímco ty velké a silné budou profitovat relativně mnohem méně2. To se zdá být v rozporu s realitou „rozevírajících se nůţek“ mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Stoupenci H-O-S modelu se nakonec byli nuceni uchýlit k argumentaci, ţe z HO-S modelu vyplývá pouze "zákon tendence", který se empiricky vůbec nemusí projevovat: „…přestoţe mezinárodní obchod působil ve směru sníţení absolutních rozdílů ve faktorových výnosech mezi národy, souběţně působilo i mnoho jiných sil, které zabránily, aby se stal uvedený vztah jasně patrným.“ (Salvatore 1995, s. 129) K empirické kritice H-O-S modelu se pak pojí kritika jeho metodologických východisek. Některé z předpokladů H-O-S modelu lze uvolnit, aniţ by to závaţným způsobem ovlivnilo závěry modelu. Model lze rozšířit o další země, o další komodity, o další výrobní faktory; lze uvolnit předpoklad homogenních preferencí, konstantních výnosů z rozsahu, dokonalé konkurence, nulových nákladů na dopravu, neexistence státních zásahů atd. Takové předpoklady lze povaţovat za příhodné abstrakce. V následujícím textu se proto soustředím pouze na takové předpoklady H-O-S modelu, které jsou nejenom nerealistické, ale u nichţ zároveň platí, ţe jejich uvolnění by vedlo ke zhroucení celého modelu. 1) Aby mohl H-O-S model určit relativní hojnost kapitálu, musí předpokládat jeho homogenitu. To lze řešit pouze agregací peněţních hodnot jednotlivých kapitálových statků. Ale abychom mohli určit trţní hodnotu kapitálu, musíme znát úrokovou míru. Dostáváme se tak do neřešitelného bludného kruhu: „Hechkscher-Ohlinova teorie tak čelí logickému problému. Snaţí se dokázat, ţe kdyţ je kapitál k dispozici v hojné míře, bude levný, tj. úroková míra (nebo zisk) bude nízká. Ale při tom není moţné určit, jestli je kapitál k dispozici v hojné míře, anichţ bychom před tím určili úrokovou míru.“ (Edwards 1985, s. 33) Tato výtka se uvádí poměrně často, já ji však povaţuji za méně závaţnou neţ následující.

2

Tato implikace je zřejmá z modelového příkladu, který uvádím v podkapitole 4.2.

9

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev 2) H-O-S model musí pojímat kapitál jako exogenně daný, neprodukovatelný statek. Pokud

by

byl

kapitál

produkovatelný,

nebylo

by

v

rámci

H-O-S

modelu

(předpokládajícího, ţe všechny země mají k dispozici stejné výrobní technologie) moţné vyvodit ţádný důvod k obchodu. 3) H-O-S model předpokládá, ţe výrobní faktory nelze vyváţet a dováţet. Pokud by bylo moţné výrobní faktory vyváţet, pak by vývozem těchto faktorů ze zemí, kde jsou k dispozici v relativně hojném mnoţství, do zemí, kde jsou k dispozici v mnoţství relativně vzácném, došlo k eliminaci komparativních výhod a tedy i eliminaci důvodů k obchodu (opět připomínám, ţe H-O-S model předpokládá, ţe všechny země mají k dispozici stejné výrobní technologie a liší se tedy jen relativní hojností výrobních faktorů). To je ostatně důvod, proč Samuelson ve své vlivné interpretaci H-O modelu nahradil dvojici výrobních faktorů práce/kapitál dvojicí práce/půda – půdu totiţ vskutku narozdíl od kapitálu nelze dováţet ani vyrábět. Problém je však v tom, ţe H-O-S model slouţí nadále jako obecný model pro vysvětlení důvodů k obchodu, nikoliv jako model speciální, uplatňovaný pouze pro případ obchodu na základě rozdílů v nereprodukovatelných a netransportovatelných přírodních podmínkách. O závaţných důsledcích uvolnění předpokladu o nemoţnosti vyváţet kapitálové statky svědčí následující kapitola věnovaná teorii destruktivního obchodu.

10


4. VANEKOVA TEORIE DESTRUKTIVNÍHO OBCHODU Jaroslav Vanek, který je řazen mezi stovku nejvýznamnějších světových ekonomů druhé poloviny 20. stol. (srov. Blaug 1985), se proslavil především svou prací na rozvoji neoklasické teorie mezinárodního obchodu. Za jeho hlavní zásluhy na tomto poli je povaţováno zobecnění H-O modelu rozšířením počtu uvaţovaných druhů zboţí a výrobních faktorů ze 2 na n a návrh jednoho z moţných vysvětlení Leontiefova paradoxu3. V souvislosti s neoklasickým modelem mezinárodního obchodu se proto pouţívá označení Heckscher-Ohlin-Vanekův model, pakliţe se jedná o obecnější variantu modelu pro libovolný počet zboţí a faktorů. V dalších letech se Vanek od ekonomického mainstreamu odklonil a dospěl ke kritice neoklasické teorie mezinárodního obchodu a k formulaci alternativní „teorie destruktivního obchodu“. Vanekova barterová teorie je podobně jako klasická a neoklasická teorie mezinárodního obchodu zaloţena na koncepci arbitráţí, realizovaných podnikateli usilujícími o maximalizaci zisku. Ovšem zatímco v klasickém modelu komparativních výhod i v neoklasickém modelu různé vybavenosti výrobními faktory jsou směnné arbitráţe paretooptimální, v případě destruktivního obchodu, motivovaného propastnými rozdíly v reálných mzdách mezi zeměmi, tomu tak být nemusí. Podle Vaneka je teorie komparativních výhod nadále platná, pouze ovšem jako speciální teorie obchodu mezi přibliţně stejně ekonomicky vyspělými zeměmi. Při obchodu mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi dominuje destruktivní obchod s jednoznačně negativními důsledky. K jeho omezení Vanek navrhuje zavedení specifických celních bariér.

O empirické testování predikcí generovaných H‐O modelem se poprvé pokusil W. Leontief (1953), jehoţ input/output analýza byla způsobilá určit faktorový obsah jednotlivých druhů zboţí. Leontief k vlastnímu překvapení zjistil, ţe skutečnost je vůči předpovědi právě opačná: kapitálově bohaté Spojené státy importovaly kapitálově intenzivní a exportovaly pracovně intenzivní statky. Je příznačné, ţe toto zjištění není v dějinách ekonomické analýzy označováno za „vyvrácení Hecksher‐Ohlinova teorému“, ale jako „Leontiefův paradox“. Sám Leontief navrhl jedno z moţných vysvětlení paradoxu, zaloţené na předpokladu, ţe americká práce je lépe motivovaná a organizovaná a tudíţ „třikrát“ produktivnější neţ práce zahraniční. Takţe USA jsou vlastně zemí, kde je relativně hojně k dispozici lidská práce, v souladu s výsledky jeho testu. „Trojnásobnou“ kvalitu americké práce konstatoval Leontief od zeleného stolu „tak aby mu to vyšlo“, zhruba ve stejném duchu, jako kdyţ Ricardo prohlašoval, ţe pracovní teorie hodnoty „platí z 93 %“. Vanek navrhnul vysvětlení odlišné, zaloţené na předpokladu, ţe v USA je relativně vzácný výrobní faktor přírodních zdrojů a ţe produkce zboţí relativně náročného na uţití přírodních zdrojů je zároveň relativně náročná na uţití kapitálu, takţe kdyţ USA dováţí zboţí relativně náročné na přírodní zdroje, jeví se to při pouţití metriky práce/kapitál jako dovoz zboţí relativně náročného na kapitál. Pro detailnější úvod do problematiky viz např. . 3

Historie H‐O‐V modelu a jeho testování je zajímává nejen pro ekonomy mezinárodního obchodu, ale i z hlediska metodologie ekonomie, kde se příkladu epicyklických řešení Leontiefova paradoxu pouţívá k ilustraci Duhem‐Quineovy teze o nedourčenosti v ekonomické teorii, a tudíţ ke kritice Friedmanova instrumentalismu a jako důkazu o naivitě představy, ţe tzv. pozitivní ekonomie je vskutku pozitivní (srov. Katouzian 1980, s. 69‐70; Gočev 2005).

11

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev 4.1 DŮVODY PŘITAŢLIVOSTI POLITIKY VOLNÉHO OBCHODU Podle Vaneka existují čtyři hlavní argumenty, na nichţ staví politika volného mezinárodního obchodu svou přitaţlivost. První argument označuje jako intuitivní, druhý jako argument extenzí či analogií, třetí historický a čtvrtý teoretický. Tyto argumenty jsou následující (viz Vanek 1998, s. 10 – 11): Intuitivně jsme všichni stoupenci svobody o odpůrci kontroly či represe. Proč bychom tedy měli zpochybňovat politiku, ponechávající mezinárodní obchod a kapitálové transakce ve sféře svobodného rozhodování potenciálních obchodních partnerů? Všichni sdílíme kaţdodenní zkušenost svědčící o výhodách dělby práce podmíněné trţní směnou. Kdyţ vnímáme výhody plynoucí z volné směny s ostatními subjekty v rámci naší komunity, proč by to samé nemělo platit i pro směnu mezinárodní? Historie nás poučuje o tom, ţe hospodářský rozmach USA byl zaloţen mj. i na vzniku velkého jednotného trhu mezi padesáti státy federace. Naopak jsem byli v historii často svědky ekonomického úpadku zemí, které se v důsledku války či politického rozhodnutí oddělily od toků mezinárodního obchodu. Historické selhání přinesla i politika obchodních bariér, kterou mnohé státy ať jiţ z vlastní iniciativy či recipročně zavedly v důsledku ekonomické krize ve 30. letech 20. století, s negativními důsledky pro všechny. Politiky, pro které se vţilo označení „oţebrač svého souseda“, se tak staly typickým příkladem „vězňova dilematu“ v mezinárodní obchodní politice (srov. graf č. 4). Teorie mezinárodního obchodu zaloţená na koncepci komparativních výhod vede k závěru, ţe na mezinárodní směně nemůţe ţádná země prodělat, tj. ţe si kaţdá země zapojením do mezinárodní směny buďto polepší, nebo na tom zůstane přinejhorším stejně.4

Jak by někdo mohl namítnout, trţními subjekty nejsou jednotlivé státy, ale jednotlivé firmy. A i podle klasické či neoklasické teorie některé firmy, nebo celé skupiny obyvatelstva, na zapojení země do mezinárodního obchodu jednoznačně prodělají. Konstatování paretooptimality volného obchodu se proto neobejde bez konceptu kompenzačních plateb, tj. představy, ţe firmy či skupiny obyvatelstva, které na zapojení země do mezinárodního obchodu prodělaly, mohou být těmi, kdo vydělali, plně kompenzováni, tak aby na tom nakonec všichni jednotlivci byli přinejhorším stejně jako před zapojením země do mezinárodního obchodu. Je tedy smysluplné zabývat se otázkou, zda na zapojení do obchodu vydělá nebo prodělá stát jako celek, neboť subjektem obchodní politiky nejsou firmy ale státy. Princip rozhodování na základě paretooptimality má i svůj konkrétní politický význam, i kdyţ pouze hypotetický: při všelidovém hlasování hyperracionálních agentů získá většinu hlasů pouze a právě takové opatření, které je paretooptimální (při zohlednění moţnosti kompenzačních plateb, které mají ve sféře hyperracionální politiky podobu úplatků za hlasovaní tím či oním způsobem). 4

12


Graf č. 4. Vývoj průměrné celní sazby u zboţí podléhajících clu, dováţených do USA. Zdroj: Krugman, Obstfeld 1997.

V dalším textu pak Vanek dokazuje, ţe zatímco jsou argumenty ve prospěch volného obchodu platné v případě konvenčního obchodu na základě komparativních výhod mezi přibliţně stejně rozvinutými zeměmi, jiná situace nastává v případě obchodu mezi zeměmi s propastně rozdílnými mzdami průmyslových zaměstnanců. V obchodních vztazích mezi desetidolarovým světem a světem deseticentovým podle Vaneka dominuje obchod motivovaný nikoliv rozdílnými komparativními výhodami (rozdíly ve vybavenosti nereprodukovatelnými přírodními zdroji či výnosy z rozsahu), ale rozdílnými mzdovými náklady. Tento tzv. destruktivní obchod spočívá v realizaci vysoce ziskových arbitráţí popisovaných v podkapitole 4.3.

4.2 VANEKOVA INTERPRETACE KLASICKÉ TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU Nejprve však uveďme Vanekovo pojetí arbitráţí obchodu na základě komparativních výhod, se kterým staví do kontrastu arbitráţe destruktivního obchodu. Uvaţujme dvě země, např. USA a Kanadu, které produkují dva druhy zboţí, potraviny a přístroje. Dále předpokládejme, ţe ekonomika USA je mnohonásobně větší neţ Kanady, takţe světové relativní ceny budou odpovídat původním relativním cenám v USA a 13

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev veškeré výhody ze směny tedy bude realizovat Kanada.5 Dále předpokládejme, ţe produkce potravin je relativně méně nákladná v Kanadě, zatímco produkce přístrojů je relativně méně nákladná v USA (tj. Kanada má komparativní výhodu při produkci potravin, USA při produkci přístrojů). Předpokládejme téţ ostatní východiska klasického modelu mezinárodní směny na nejvyšší úrovni zjednodušení, tj. nulové náklady na dopravu atd.

Tabulka 1: Situace před zahájením mezinárodní směny USA Kanada Cena potravin / cena přístrojů 3/2 4/3 Mnoţství vyráběných přístrojů 1000 100 Mnoţství spotřebovávaných přístrojů 1000 100 Mnoţství vyráběných potravin 1000 100 Mnoţství spotřebovávaných potravin 1000 100

Základní akt arbitráţe obchodu zaloţeného na komparativní výhodě pak můţeme definovat následovně: -

Nakup 1 tunu přístrojů v USA za 2/3 tuny potravin.

-

Vyvez 1 tunu přístrojů z USA do Kanady a tam ji prodej za 3/4 tuny potravin.

-

Dovez 3/4 tuny potravin zpátky do USA s čistým ziskem 1/12 tuny potravin.

Zisková motivace k provádění těchto arbitráţí potrvá tak dlouho, dokud se Kanada zcela nespecializuje v souladu se svou komparativní výhodou, tj. na výrobu potravin. V našem konkrétním příkladě proběhne tento „základní akt arbitráţe“ celkem 100x, tedy s celkovým ziskem 8 1/3 tun potravin. Povšimněme si přitom, ţe celková produkce a spotřeba obou ekonomik se díky obchodu zvýšila právě o 8 1/3 tun potravin. Realizovaný zisk tedy přesně odpovídá celkovému růstu produkce, tj. zisk přesně odpovídá růstu produkční efektivity.

Tabulka 2: Situace po přizpůsobení výroby a spotřeby v souladu s komparativními výhodami USA Kanada Cena potravin / cena přístrojů 3/2 3/2 Mnoţství vyráběných přístrojů 1100 0 Mnoţství spotřebovávaných přístrojů 1000 100 Mnoţství vyráběných potravin 933 1/3 175 Mnoţství spotřebovávaných potravin 1000 108 1/3

To je dáno tím, ţe zatímco v Kanadě vzroste poptávka po potravinách a tedy relativní cena potravin relativně výrazně, v USA vzroste poptávka po přístrojích a tedy relativní cena přístrojů jen relativně nevýrazně. Pro jednoduchost tedy můţeme předpokládat, ţe se relativní ceny v USA nezmění. 5

14


Jak je vidět z tabulek, veškeré výhody z mezinárodní směny realizuje menší z obou ekonomik, která je cenovým příjemcem. Kanada bude po realizace veškerých ziskových arbitráţí spotřebovávat více potravin, zatímco spotřeba přístrojů a potravin v USA zůstane nezměněna. Specializace v souladu s komparativní výhodou je paretooptimální: alespoň jeden z účastníků transakce si polepší, zatímco ţádný z účastníků transakce si nepohorší. Tuto situaci si můţeme znázornit i graficky6:

Graf č. 5: Grafické znázornění důsledků obchodu na základě komparativní výhody

Situace před obchodováním (kdy spotřeba obou zemí odpovídá produkci obou zemí) je zobrazena body c a C na křivkách produkčních moţností. Situace po zavedení vzájemného obchodu je zobrazena body c´ a C´ pro spotřebu a p´ a P´ pro produkci. Celkový reálný přínos z obchodu je zobrazen vektorem c c´. Jakkoliv Vanek uznává, ţe mezinárodní směna mezi přibliţně stejně rozvinutými zeměmi vede k čistým přínosům z obchodu, uvádí, ţe velikost těchto přínosů je poměrně malá. Metoda kvantifikace přínosů plynoucích z mezinárodní směny, kterou Vanek rozpracoval na základě přístupu navrţeného Meadem v učebnici International Trade, vede obecně k poměrně malým hodnotám přínosů z obchodu, s výjimkou obchodu

Podotýkám, ţe grafické znázornění neodpovídá přesně numerickým údajům v tabulkách č. 1 a 2, které jsem volil s ohledem na co nejsrozumitelnější ilustraci „podmínky společenské prospěšnosti zisku“. Zatímco podle numerického modelu se v Kanadě zvýší pouze spotřeba potravin, podle realističtějšího grafického znázornění se zvýší spotřeba potravin i přístrojů. Na logice věci to však nic nemění ‐ numerické údaje v tabulkách by bylo moţné upravit tak, aby odpovídaly grafickému znázornění, kdy by se spotřeba potravin i přístrojů v Kanadě zvýšila o 5 tun. 6

15

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev motivovaného rozdíly ve vybaveností nereprodukovatelnými přírodními zdroji. Vanek cituje práci A. Kronera (1971), podle které vedla liberalizace obchodu v rámci EHS k přínosům z obchodu niţším neţ 1 % HDP zúčastněných států7. Přes rozdíly v kvantifikaci přínosů dospívá v případě obchodu mezi relativně stejně rozvinutými zeměmi k obdobným závěrům jako mainstreamoví ekonomové. Vedle toho však rozvíjí teorii destruktivního obchodu, která je podle něj charakteristická pro obchod mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.

4.3 MODEL DESTRUKTIVNÍHO OBCHODU Uvaţujme model obchodu mezi USA a Mexikem, za předpokladu, ţe v Mexiku je reálná mzda i produktivita při výrobě všech druhů zboţí desetkrát niţší neţ v USA8. Příklad arbitráţe charakteristické pro destruktivní obchod uvádí Vanek následujícím způsobem (saldo platební bilance se nemění): -

V USA propusť natrvalo 10 zaměstnanců, čímţ klesne výstup výroby přístrojů o 100 tun.

-

Jednoho z propuštěných zaměstnej v zemědělství, kde vyprodukuje 10 tun potravin.

-

Exportuj 10 tun potravin do Mexika.

-

Exportuj tu část továrny na přístroje, která jiţ v USA není potřeba, do Mexika.

-

Najmi 10 mexických dělníků za 10 tun potravin a vyprodukuj při pouţití americké části továrny stejný výstup 100 tun přístrojů (které se jiţ teď nevyrábějí v USA).

-

Importuj 100 tun přístrojů zpět do USA.

-

Výsledkem je čistý zisk 90 tun přístrojů. (cit. podle Sedláček, Horváth 2002, s. 863)

Arbitráţe destruktivního obchodu vedou k přerozdělení příjmů od amerických zaměstnanců k americkým vlastníkům kapitálu, aniţ by došlo ke zvýšení reálné produkce (předpokládá se, ţe 10 tun potravin, o které se zvýšila produkce potravin v USA, je kompenzováno úbytkem produkce 10 tun potravin v mexickém subsistenčním sektoru, odkud se přesunuli najatí dělníci). Vanek dále dokazuje, ţe zavedením dalších

Problematika kvantifikace přínosů z obchodu překračuje meze této práce, je však zřejmé, ţe se jedná o další z kontroverzních témat, jehoţ řešení je nezbytným předpokladem pokračující diskuze o nejvhodnějších obchodních politikách. 7

Coţ ovšem znamená, ţe ţádná ze zemí nemá při produkci kteréhokoliv ze zboţí komparativní výhodu a ţe tedy podle klasické teorie mezinárodní směny neexistuje důvod k obchodu. 8

16

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev realistických předpokladů dojde prováděním arbitráţí destruktivního obchodu k poklesu reálné produkce. Takovým reálným předpokladem můţe být např. předpoklad, ţe z USA do Mexika lze vyvézt pouze strojní vybavení a nikoliv tovární budovy, které jsou ponechány bezúčelnému zpustnutí. Nebo předpoklad, ţe část v USA propuštěných dělníků se začne věnovat kriminalitě apod. Tyto efekty Vanek označuje za destrukci na straně nabídky. Vedle toho uvaţuje ještě destrukci na straně poptávky, způsobenou přerozdělením od amerických pracujících s relativně vyšším sklonem ke spotřebě k americkým vlastníkům kapitálu s relativně niţším sklonem ke spotřebě, které tak vede k poklesu agregátní poptávky. Vanek tedy dospívá k závěru, ţe negativitu destruktivního obchodu lze konstatovat i za předpokladu, ţe kaţdý dolar přináší v rukách bohatého kapitalisty stejný uţitek jako v rukách chudého pracujícího. Díky tomu se můţe vyhnout kontroverzi týkající se intersubjektivního srovnávání uţitků, s vědomím, ţe po opuštění tohoto podle Vaneka absurdního předpokladu se negativní dopady destruktivního obchodu stávají ještě negativnějšími9 (Vanek 1998, s. 30). Vanek připomíná, ţe teorie destruktivního obchodu je teorií tendence – nevyplývá z ní, ţe by veškerá výroba transportovatelných statků měla být přenesena do deseticentového světa přes noc. To je dáno zvyklostmi a cítěním řídícího aparátu (na které přehnaně spoléhal jiţ Ricardo), nedostatkem pracovních sil potřebné kvalifikace v deseticentovém světě a vysokými vstupními náklady pro provádění arbitráţí destruktivního obchodu, které tento lukrativní sektor realizace zisku zpřístupňují pouze nadnárodním korporacím. Přizpůsobení probíhá „ve velmi dlouhém období“. Podle Vaneka trvá motivace k realizaci arbitráţí destruktivního obchodu do té doby, dokud se nepřenese veškerá výroba přístrojů (nebo obecně transportovatelných zboţí) z vyspělých zemí do rozvojových (za předpokladu zachování vyšších reálných mezd zaměstnanců v rozvinutých zemích).

4.4.

DOPORUČENÍ

A

DŮSLEDKY

IMPLIKOVANÉ

VANEKOVÝM

PŘÍSTUPEM Vanek navrhuje zamezit destruktivnímu obchodu tím, ţe v rozvinutých zemích bude zavedeno dovozní clo na veškeré zboţí, které je v cizině vyráběno prací s více neţ stanoveným mzdovým diferenciálem oproti domácí práci. Takové clo by tudíţ nepostihovalo obchod mezi rozvinutými zeměmi navzájem, ani mezi rozvojovými zeměmi

Důkazem, ţe přerozdělování od chudých k bohatým vskutku vede ke sníţení pravděpodobného celkového uţitku, se zabývám v Gočev 2006, s. 17‐26. 9

17

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev navzájem. Procentní výše celního tarifu by měla být určována pro jednotlivé druhy zboţí s cílem dosaţení plné zaměstnanosti. Prostředky vybrané tímto tarifem by měly být vyuţity na financování rozvojové pomoci třetímu světu, coţ by kompenzovalo ztráty způsobené zemím třetího světa sníţením vývozu (Vanek 1998, s.68). Vanek je přesvědčen o tom, ţe přerušení obchodních toků mezi Severem a Jihem by vedlo k pozitivním důsledkům v rozvinutých i rozvojových zemích – v rozvinutých by vzrostly mzdy na úkor zisků nadnárodních korporací, v rozvojových zemích by „in the long run, without the influx of foreign technologies and consumption designs from the rich world, with most of the creative minds not subject to the brain drain, technologies and productive structures would gradually develop that would be much more appropriate for the lower income countries, probably much more linked to the nonpolluting and

gentler sources of solar and other renewable (istead of fosil fuel) energy.“ (Vanek 1998, s. 5)

4.5. ŠIRŠÍ KONTEXT VANEKOVÝCH ÚVAH Vanek se domnívá, ţe v nejhlubší logice je destruktivní obchod podmíněn „syndromem mínusového znaménka“, tj, situací, kdy v rovnici „zisk = příjem – náklady na zaměstnance – ostatní náklady“ zaměstnanci vystupují na straně nákladů a kdy je tedy zvyšování zisků dosahováno sniţováním ţivotní úrovně zaměstnanců. Receptem na toto prokletí je podle Vaneka přechod k systému zaměstnanecké participace, v nejrozvinutější podobě reprezentovaného tzv. demokratickou firmou. Ta se podle Vaneka (1998, s. 64) vyznačuje lepšími výsledky neţ stávající kapitalistické firmy prakticky ve všech relevantních ohledech (s výjimkou růstového potenciálu). Jak známo, zaměstnanecké firmy se vskutku vyznačují jinou účelovou funkcí neţ firmy kapitalistické: cílem není maximalizovat zisk (a tudíţ minimalizovat mzdy), ale naopak maximalizovat důchod kaţdého zaměstnance. „Syndrom mínousového znaménka“ se tak podle Vaneka mění na „poţehnání demokratického kladného znaménka“. Podrobnější diskuze konceptu demokratické firmy, jeho výhod či nevýhod a moţností realizace překračuje meze této práce, jedno je však jisté: demokratické firmy by neprováděly arbitráţe destruktivního obchodu. Kritika destruktivního obchodu je tak ve Vanekove díle spjata nejen s kritikou volného obchodu, ale i s kritikou kapitalismu jako takového, a s kritikou některých východisek liberální ekonomie a politické filosofie: „By no means, as the capitalist economists and apologists since Adam Smith would want to have it, does maximization of profits guarantee at least potential gain with compensation for everyone. Especially in the context of a complex modern economy, such gains for the capital owners may lead to 18

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev losses for the others, far greater in absolute magnitude than the gains of those who engage in the arbitrage.“ (Vanek 1998, s. 46) Vanekovu teorii destruktivního obchodu a „syndrom minusového znaménka“ lze chápat i jako ilustraci Polanyim uvaţovaných destruktivních důsledků trţní fikce, vedoucí ke komodifikaci pracovní síly. Zatímco v případě všech skutečných zboţí (tj. statků vyráběných pro trh) je společensky prospěšné minimalizovat jejich jednotkové náklady, v případě pracovní síly to neplatí.

4.6. PŘEDNOSTI A NEDOSTATKY VANEKOVY TEORIE DESTRUKTIVNÍHO OBCHODU Výrazným přínosem Vanekova modelu destruktivního obchodu je ta okolnost, ţe se na rozdíl od Heckscher-Ohlinova modelu obejde bez předpokladu o nemoţnosti vyváţet výrobní faktory, ale naopak je na předpokladu vývozu kapitálu zaloţen a ilustruje tak, nakolik zásadní důsledky má uvolnění tohoto předpokladu pro Heckscher-Ohlinův model. Heckscher-Ohlinův model byl formulován mj. ve snaze ukázat, ţe dovoz a vývoz finálních výrobků má obdobné důsledky, jako dovoz a vývoz výrobních faktorů, které je vyuţívají. Vanekova teorie destruktivního obchodu však staví H-O-S model do jiného světla: odsouvá jej na vedlejší kolej speciální teorie s aplikační sférou výrazně limitovanou jeho restriktivními předpoklady. V dalším textu uvedu některé mezery Vanekovy teorie. Činím tak s vědomím, ţe mi nejsou známy veškeré Vanekovy práce, ale také s vědomím náročnosti úkolu vybudování nestandardní teorie mezinárodního obchodu, jehoţ se Vanek zhostil. V dalším textu se tedy především snaţím nastínit některé oblasti zkoumání, kterým by měla být věnována pozornost stoupenci i kritiky Vanekova přístupu. Vanek (1998, s. 51-57) věnuje poměrně značný prostor různým ilustracím domněnky, ţe pracující z deseticentového světa, kteří odchází ze sektoru nízkoproduktivní subsistenční ekonomiky do sektoru robotáren, na tom v konečném důsledku nemusí být lépe neţ předtím. Jedná se však spíše o sociologické a psychologické studie a postřehy zaloţené na vlastních návštěvách v rozvojových zemích a na svědectví dokumentárních filmů. Jedná se tedy o takový druh evidence, který pro ekonomy postrádá potřebnou přesvědčivost. Realizace dostatečně reprezentativního výzkumu změn ţivotní úrovně obyvatel rozvojových zemí je však nesmírně obtíţná, zvláště kdyţ si uvědomíme, ţe dodnes

19

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev nepanuje metodologická shoda ani v mnohem elementárnějších výzkumech, jako je určení, zda se příjmové nerovnosti mezi lidmi zmenšují či zvětšují10. Vanek téţ zdůrazňuje, ţe situace zaměstnanců v robotárnách nemá být srovnávána se situací těchto lidí před tím, neţ se do robotáren vypravili, ale se situací odpovídající „dosaţitelné třetí lepší alternativě“ (Vanek 1998, s. 53). Coţ je ovšem příleţitostí pro Vanekovy kritiky, kteří budou tvrdit, ţe ţádná třetí lepší alternativa neexistuje a ţe tudíţ pracovní příleţitosti v robotárnách jsou tím realisticky nejlepším, co můţe obyvatele třetího světa potkat. Proto má svůj význam odpověď na otázku, jaké jsou skutečně důsledky volného obchodu na ţivotní úroveň obyvatel třetího světa. Obvyklá liberální odpověď, ţe kdyby nebyla práce v robotárnách lepší alternativou, tak by se v nich nikdo nenechával zaměstnat, zde neobstojí. Kromě Vanekem rozebíraných sociologických a psychologických ohledů lze uvést také tu okolnost, ţe volný obchod je jedním z hybatelů rozsáhlých ekonomických a sociálních, ale i ekologických a klimatických změn, které mohou činit setrvání s subsistenční ekonomice stále obtíţnějším či zcela nemoţným. Podobně tomu bylo i v době přechodu od feudalismu ke kapitalismu v zemích dnešního rozvinutého světa, kdy byly počátky industrializace spojeny se zhoršením ţivotní úrovně neprivilegovaných vrstev obyvatelstva. Kaţdopádně je však argumentace o nevýhodnosti volného destruktivního obchodu pro většinu obyvatel rozvojového světa mnohem méně zřejmá, neţ argumentace o jeho nevýhodnosti pro většinu obyvatel světa rozvinutého. Vanekem navrhované vyuţití prostředků vybraných z uvalených obchodních tarifů na rozvojovou pomoc je proto třeba chápat nejenom jako výraz dobré vůle, ale téţ jako kompenzační platbu v Kaldorově smyslu. Pokud je však jádro Vanekovy argumentace správné, pak je zavedení tarifů k omezení destruktivního obchodu paretooptimální, a tudíţ si obyvatelé rozvinutých zemí polepší i přes to, ţe bude vyplácena kompenzace obyvatelům zemí rozvojových. Na závěr hodnocení Vanekova přístupu si poloţme otázku, kterou Vanek explicitně neřeší: v čem se „konstruktivní“ obchod, motivovaný rozdíly v přírodních podmínkách produkce nebo rostoucími výnosy z rozsahu, zásadně liší od „destruktivního“ obchodu,

Otázka, zda v posledních desetiletích dochází k růstu nebo naopak vyrovnávání příjmových nerovností, je tématem značně kontroverzním, jak o tom svědčí následující citace se zcela protichůdným vyzněním: 10

"Globální nerovnosti v příjmu a životní úrovni dnes dosahují groteskních poměrů. Propast v příjmu na osobu mezi pětinou lidstva žijící v nejbohatších zemích a pětinou v nejchudších zemích se rozšířila z 30:1 v roce 1960 a 60:1 v roce 1990 a 74:1 v roce 1997." (UNDP 1999, s.104-5) "Globalizace ... vedla ke zvratu ve staletí starém globálním trendu k větší nerovnosti; od roku 1973 trend směřuje dolů a do konce tohoto desetiletí bude světová nerovnost zřejmě níže, než kde byla v roce 1910. ... Je to jasné a šťastné zakončení 20. století." (Bhalla 2002, s. 201) Výsledky empirických studií zabývajících se dynamikou vývoje nerovností se liší především v důsledku rozdílných koncepcí měření globálních nerovností (nerovnost mezi zeměmi versus nerovnost napříč zeměmi, nerovnost měřená dle směnných kurzů versus nerovnost měřená dle kupní síly, absolutní versus relativní nerovnost) i v dalších metodických ohledech, kdy je často „přání otcem myšlenky“. Kaţdé shrnutí tak má svébytnou vypovídací schopnost a závěry jednotlivých autorů nejsou navzájem srovnatelné. Závaţným problémem je téţ neúplnost a zkreslení dostupných dat, stejně jako neschopnost zohlednit např. rozdílnou dynamiku komodifikace v různých zemích.

20

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev motivovaného mzdovými rozdíly? Jak jsme si ukázali v numerickém modelu v podkapitole 4.2., vede obchod motivovaný komparativní výhodou k realizaci zisku, jehoţ výše přesně odpovídá zvýšení efektivity. Oproti tomu destruktivní obchod motivovaný mzdovými diferenciály (nebo třeba rozdílnou mírou ochrany ţivotního prostředí) k ţádnému zvýšení efektivity nevede11. Ziskové obchodní arbitráţe nezvyšující efektivitu představují „hru s nulovým součtem“ a tudíţ musí jít na něčí úkor. V případě destruktivního obchodu na úkor pracujících v rozvinutém světě, v případě obchodu motivovaného rozdílnou mírou ochrany ţivotního prostředí na úkor všech, jejichţ ţivotní prostředí se zhorší.

Efektivitou je zde rozuměna jak produkční efektivita (tj. sníţení celkového mnoţství práce potřebné pro dodání určitého spotřebního koše na trh), tak i efektivita alokační (tj. zvýšení uţitku ze spotřebního koše produkovaného určitým mnoţstvím práce). 11

21


5. ZÁVĚRY VYPLÝVAJÍCÍ ZE SROVNÁNÍ ORTODOXNÍ HETERODOXNÍ TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU

A

Jakkoliv se z H-O model liší od modelu destruktivního obchodu, tak kromě uţívaného aparátu se tyto modely shodují i ve dvou zásadních důsledcích globalizace: Delokalizace výroby transportovatelných zboţí bude probíhat tak dlouho, dokud se reálná ţivotní úroveň pracujících v desetidolarovém a deseticentovém světě nevyrovná (srov. Vanek 1998, s. 41). Ţivotní úroveň pracujících v rozvinutých zemích bude v důsledku delokalizace výroby klesat12. Zatímco mainstreamoví ekonomové jsou přesvědčeni, ţe delokalizace výroby vykazuje „celkové přínosy“ a ţe je tedy třeba podporovat ji pokračující liberalizací světového obchodu, Vanek dochází k názoru, ţe výsledkem budou spíše „celkové ztráty“ a ţe je tedy třeba od teorie a praxe volného obchodu ustoupit. Otázkou zůstává, zda při pokračující globalizaci bude výsledná ţivotní úroveň světového proletariátu odpovídat spíše dnešnímu desetidolarovému světu, nebo dnešnímu deseticentovému světu. Obě uvaţované varianty jsou jen stěţí představitelné. Pro výsledky procesu globalizace sehraje určující roli to, zda je ţivotní úroveň pracujících spíše funkcí technologie, nebo funkcí politiky. Svou roli sehraje téţ okolnost, zda je výrazný růst spotřeby v zemích třetího světa slučitelný se zachováním ţivotního prostředí. To jsou otázky nadále velice kontroverzní, dějiny si však vynutí jednoznačnou odpověď.

12

K tomuto názoru dospívá mj. i u nás známý a hojně publikovaný Robert Reich (1995, 2003).

22


LITERATURA BLAUG, M. Great Economists since Keynes: an introduction to the lives and works of one hundred modern economists. UK: Edward Elgar Paublishing, 1986. DAVIDSON, C.; MATUSZ, S. J. Globalization and labour-market adjustment: How fast and at what cost? Oxford Review of Economic Policy. 2000, vol. 16, no. 3. EDWARDS, S. The Fragmented World: Competing Perspectives on Trade, Money and Crisis. London: Methuen, 1985. FEENSTRA, R. C.; HANSON, G. H. Global Production Sharing and Rising Inequality: A Survey of Trade and Wages, V K. Choi and J. Harrigan (eds). Handbook of International Trade. Basil Blackwell, Oxford, 2003, s. 146-185. FRANKEL, J. A.; ROMER, D. Does Trade Cause Growth? American Economic Review. 1999, vol. 89, no. 3, s. 379-399. GOČEV, P. Epistemologické problémy neoklasické ekonomie. E-logos. 2005. Dostupné z: . GOČEV, P. Co opravňuje vertikální přerozdělování? Imanentní kritika neoklasického a neoliberálního přístupu. Brno: Diskusní sešit TESu, 2006. KATOUZIAN, H. Ideology and Method in Economics. New York: New York University Press, 1980. KRONER, A. An Analysis of the Static Welfare Effects of a Customs Union. Ph.D. dissertation, Cornell University, 1971. KRUGMAN, P. R.; OBSTFELD, M. International Economics. Addison Wesley Longman, 1997. MICHIE, J.; SHEEHAN, M. Labour market deregulation, „flexibility“ and innovation. Cambridge Journal of Economics. 2003, vol. 27, no. 1, s. 123-143. OECD

2005: OECD Employment Outlook. .

Dostupné

z:

REICH, R. Dílo národů. Příprava na kapitalismus 21. století. Praha: Prostor, 1995. REICH, R. V pasti úspěchu. Diagnóza kapitalismu 21. století. Praha: Prostor, 2003. SALVATORE, D. International economics. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall, 1995. SEDLÁČEK, T.; HORVÁTH, R. Ţivot a dílo Jaroslava Vanka. Politická ekonomie. 2002, no. 6, s. 859-869. TORRES, R. The Impact of Trade with Emerging Economies on US, Europe and Japan Labour Markets. Economic Growth and Employment, Proceedings of the 1997 Economic Conference of Statistics Canada. 1997, Ottawa. VANEK, J. International Trade: Theory and Economic Policy. Homewood, Illinois: Irwin, 1962. VANEK, J. The Factor Proportions Theory: The n-factor Case. Kyklos. 1986. VANEK, J. Destructive International Trade from Justice for Labour to Global Strategy. International Journal of Development Planning Literature. 1998, vol. 13, no. 1. 23

Vliv globalizace na trhy práce… Petr Gočev VANEK, J.: Komparativní systémy, destruktivní obchod a spravedlivé rozdělování ve světě. Politická ekonomie. 2002, no. 4, s. 567-577. WESTERN, B.; BECKETT, K. How Unregulated is the US Labor Market? The Penal System as a Labor Market Institution. Presentation to the annual congress of the American Sociological Association, 1997.

24

VLIV GLOBALIZACE NA TRHY PRÁCE Z HLEDISKA MAINSTREAMOVÉHO PŘÍSTUPU A Z HLEDISKA TEORIE DESTRUKTIVNÍHO OBCHODU

Recommend Documents