Pomûr plynÛ se mûní v závislosti na sloÏení a mnoÏství pfiijímané potravy: pfii mléãné dietû dominuje vodík (pfies 50 procent), pfii masité stravû kombinace dusíku (pfies 60 procent) s metanem (30 procent) a pfii rostlinné stravû pfievaÏují metan (pfies 50 procent) s oxidem uhliãit˘m (pfies 30 procent). Plyny, které pronikají do trávicího ústrojí nebo v nûm vznikají, samozfiejmû musejí z tûla pryã. To se dûje nûkolika zpÛsoby:
Na poãátku byl prd. Ten prd byl ve stfievech, ta stfieva byla v ãlovûku. Prd byl na poãátku v ãlovûku. Fyziologické, resp. lékafiské hledisko ale není jediné, z nûjÏ mÛÏeme na tento mnohotvárn˘ jev nahlíÏet. âlovûk je tvor spoleãensk˘, a prd tak zákonitû zasahuje do vztahÛ mezi lidmi, ovlivÀuje jejich jednání a nûkdy proniká i do spoleãensk˘ch institucí. Fenomén prdu je pfiijímán a pfietváfien téÏ kulturou, která pfiízemní projev lidského tûla pfiená‰í do roviny my‰lení, jazyka, víry, m˘tÛ, povûr a vÛbec pfiedstav ãlovûka o sobû samém i o svûtû. Zachovaly se dokonce zprávy o prdech, které zásadním zpÛsobem ovlivnily dûjiny.
Prd z hlediska lékařského Lékafii mají jasno: prd, v lékafiské terminologii flatus (z latinského flatus, tedy van, závan, vanutí, foukání, dutí, vánek nebo vítr) není nic jiného neÏ pfiirozen˘ odchod stfievních plynÛ koneãníkem. Jak se tyto plyny dostanou do tûla? Nûco vzduchu spolykáme spolu s pfiijímanou potravou, dal‰í plyn se vytvofií pfiímo v trávicím ústrojí chemick˘mi procesy (za pomocí bakterií, pfiedev‰ím Escherichia coli, které odpovídají za správné trávení). Zdrav˘ ãlovûk má v sobû prÛmûrnû do ‰esti litrÛ plynu, jehoÏ skladba, objem a rozloÏení v trávicím ústrojí závisí na konkrétním jedinci, denní dobû a zejména na tom, co pijeme a jíme. V Ïaludku existuje trvalá vzduchová bublina, která udrÏuje nitroÏaludeãní tlak na úrovni potfiebné pro posouvání Ïaludeãního obsahu smûrem do stfiev. Jisté kvantum plynu je pfiítomno v tenkém stfievû, nejvíce vzduchov˘ch bublin se nachází v traãníku, tedy nejdel‰í ãásti tlustého stfieva. Stfievní plyny obsahují na prvním místû dusík, dále vodík, oxid uhliãit˘, metan, sulfan (sirovodík) a nûkteré dal‰í sloÏky.
14
¤íháním (krkáním) Z Ïaludku uniká ãást vzduchu procesem, kter˘ lékafii oznaãují jako eruktaci. Jde o zcela pfiirozen˘ jev: jedno nebo dvû odfiíhnutí ãi krknutí po jídle se spoleãensky tolerují, pokud ztlumíte zvukovou sloÏku (ov‰em pozor: v nûkter˘ch kulturách, napfiíklad v arabsk˘ch zemích, se hlasit˘ doprovod pfiímo vyÏaduje – jako dík hostiteli za chutnou krmi, dobré pití a va‰i spokojenost). Odfiíhnutí po (vydatném) jídle a (zejména perlivém) pití je následováno úlevn˘m pocitem. Neodfiíhnete-li si, objeví se nemilé pocity plnosti a pfiedãasné sytosti. Ov‰em krknutím z tûla odejde jen men‰í ãást plynÛ. S nadsázkou lze fiíci, Ïe fiíhání je pokrevní sestrou prdûní. Tato pfiíbuznost je v‰eobecnû uznávána a stala se pfiedmûtem fiady úsloví, historek ãi vtipÛ. (O tom více v podkapitole Prd jako jev kulturnû-sociální.) Vstfiebáváním Pfies stfievní stûnu se pomûrnû velk˘ objem plynÛ vstfiebává do krve a je pozdûji vyluãován plícemi. Tímto zpÛsobem se vylouãí pfiedev‰ím vodík, kyslík a oxid uhliãit˘. Odchodem stfievních plynÛ koneãníkem (prdûním) Koneãníkem odchází na 30 aÏ 130 mililitrÛ plynu desetkrát aÏ patnáctkrát dennû (i kdyÏ mnoÏství závisí na konkrétní osobû a pfiijaté stravû). BûÏn˘ dospûl˘ ãlovûk – tedy muÏ i Ïena – vypustí fiitním otvorem pfiibliÏnû pÛl litru aÏ dva litry plynu dennû. Teplota vznikajících prdÛ odpovídá teplotû lidského tûla (je tedy pfiibliÏnû 36,5 °C). Z tûla vyráÏejí rychlostí asi tfii metry za sekundu, tedy zhruba jedenácti kilometrÛ v hodinû. Prd prÛmûrnû obsahuje 59 procent dusíku, 21 procent vodíku, 9 pro-
15
cent oxidu uhliãitého, 7 procent metanu, 4 procenta kyslíku a necelé jedno procento sirovodíku a dal‰ích plynÛ. Pokud stfievní plyn sestává pfieváÏnû z oxidu uhliãitého, nesmrdí. Pokud ale dochází ve stfievech ke zv˘‰enému hnití, vznikají páchnoucí sloÏky, pfiedev‰ím sulfan (sirovodík), ale téÏ ãpavek nebo skatol. Zv˘‰ená produkce tûchto ìábelsky smrdut˘ch plynÛ je zpÛsobena mj. stravou bohatou na síru, k níÏ náleÏí hlavnû fazole, zelí, s˘ry a vejce, z nápojÛ sodová voda. V˘sledkem je puch (v pfiípadû sirovodíku pfiipomínající zkaÏená vejce), kter˘ po odchodu z fiitû mÛÏe ve spoleãnosti (aÈ ‰ir‰í ãi úzce rodinné) vyvolat znaãnou nelibost. Potfiebû pustit vûtry bychom se ale nemûli bránit pfiesmíru, neboÈ dÛsledkem je nemilé napûtí, pfiípadnû bolest bfiicha. Nejlépe se ãlovûk uvolní pfii moãení, ideálnû v defekaãní poloze, respektive v podfiepu. Dodejme, Ïe vodík a metan sice nesmrdí, zato jsou hofilavé. CoÏ musí brát v potaz lékafii pfii speciálních metodách léãby a ãehoÏ s oblibou vyuÏívá (nejen) pubertální mládeÏ, která se pokou‰í prdy zapalovat (byÈ jde o pomûrnû riskantní praktiku; více o ní v podkapitole Prd jako jev kulturnû-sociální). O uÏiteãnosti prdÛ a nejvhodnûj‰ích zpÛsobech jejich vypou‰tûní nás ve svém díle Prognostikon znalecky zpravuje uÏ starofieck˘ uãenec Hippokratés (460 pfi. Kr.–377 pfi. Kr.), jenÏ b˘vá naz˘ván „otcem lékafiství“ a kter˘ pí‰e: Nejlépe je, odcházejí-li vûtry bez prdûní, lépe v‰ak je, aby odcházely s hlukem, neÏ aby byly zpût zadrÏány a hromadûny; i tak odcházejí-li vûtry s hlukem, znaãí, Ïe ãlovûk jaksi trpí bolestí nebo není pfii smyslech, aã-li tak nepou‰tí vûtry vÛbec o své újmû. Bolesti a vydmutiny z podÏebfií, jsou-li nové a bez zánûtu, uvolÀuje kruãení v bfii‰e, povstávající v podÏebfií a odcházející zvlá‰tû se stolicí a moãem, anebo odcházející po pfiípadû i samo; toto kruãení v‰ak prospívá i tehdy, sestupuje-li do míst níÏe poloÏen˘ch.
Od Hippokratov˘ch dob se problematikou zab˘valy celé generace lékafiÛ; pro citace z jejich moudr˘ch spiskÛ v‰ak v této knize není místo. Spoleãné ale mají jedno: prdy by se nemûly zadrÏovat, „byÈ by ‰el kolem král s cel˘m dvorem“ (doporuãení stfiedovûké ver‰ované lékafiské pfiíruãky Regimen santatis salernitatum).
16
Dále si ve struãnosti povûzme o poruchách trávení, které se stfievními plyny a jejich vyluãováním souvisejí. V pfiípadû, Ïe vûtry odcházejí z tûla ve vût‰ím mnoÏství, neÏ je obvyklé, hovofií lékafii o tzv. flatulenci. Ta se ãasto vyskytuje u nemocn˘ch s dráÏdiv˘m traãníkem a její pfiíãinou jsou zv˘‰en˘ krevní tlak a nadmûrná mimovolní pohyblivost. Pfiíli‰né prdûní se dostavuje rovnûÏ v dÛsledku konzumace nûkter˘ch druhÛ jídla, ve stavech úzkosti, stresu apod. V pfiípadû, Ïe plyn vychází z fiitû náhle, ve velkém mnoÏství a bez pfiedcházející plynatosti, hovofiíme o tzv. záchvatovité flatulenci. Pfiíãina tohoto jevu je lékafiÛm neznámá. UvaÏuje se, Ïe jde o návalovité vylouãení krevních plynÛ do stfievní dutiny, ãemuÏ by nasvûdãoval fakt, Ïe vylouãen˘ plyn nepáchne (pravdûpodobnû se jedná o oxid uhliãit˘). V pfiípadech, kdy se v tûle hromadí nadmûrné mnoÏství plynu, hovofiíme o plynatosti, respektive nad˘mání, v lékafiském pojmosloví o meteorismu (stejn˘ v˘znam mají slova tympanie a tympanismus). Souvislost s povûtroni neboli meteory tu skuteãnû je, a to etymologická. Meteor (z fieckého meteÿros – vzná‰ející se ve v˘‰i) se pohybuje v horních vrstvách atmosféry, pfii meteorismu je vzedmuto va‰e bfiicho. Meteorismus mÛÏe b˘t zpÛsoben nadmûrn˘m polykáním vzduchu (tzv. aerofagie), sloÏením potravy, ãinností stfievních bakterií, rÛzn˘mi poruchami trávení, neprÛchodností stfieva (tzv. ileus) i jin˘mi pfiíãinami (mezi nû patfií tfieba cestování v horách nebo letadlem, kdy se plyny v bfii‰ní dutinû rozpínají s klesajícím atmosférick˘m tlakem). Za chorobn˘ se povaÏuje stav, kdy ve stfievním ústrojí vzniká více neÏ ‰est litrÛ plynu dennû. Meteorismus je velmi snadno objektivnû zjistiteln˘ (poklepem i rentgenem), postiÏená osoba jej ale nemusí vÏdy vnímat. Jako funkãní meteorismus se oznaãuje stav, kdy problémy s plynatostí trvají nejménû dvanáct t˘dnÛ bûhem jednoho roku a doprovázejí je pocity plnosti bfiicha, nadmutí apod. PfiestoÏe pfiíãina funkãního meteorismu nebo také funkãní plynatosti je podle II. fiímského konsenzuálního dokumentu mezinárodních expertÛ neznámá, léãí se medikamenty oznaãovan˘mi jako deflatulencia nebo karminativa (léky proti nad˘mání), mezi které patfií také ãaje. (Poveden˘ lékafisk˘ vtip na toto téma najdete pod názvem MentlÛv ãaj níÏe.) Nad˘máním mohou trpût také domácí zvífiata. V jejich pfiípadû ale léãba probíhá daleko drastiãtûji, za pomocí tzv. trokaru: jde o bodec, kter˘m
17
se postiÏená ãást tûla napíchne a pfiebyteãn˘ plyn se prostû vypustí. Pokud spolykáte pfiíli‰né mnoÏství vzduchu, mÛÏe ve va‰ich útrobách dojít k patologickému zvût‰ení Ïaludeãní bubliny, které je lékafiÛm známé jako aerogastrie. Nadmûrná Ïaludeãní bublina zvedá bránici a tlaãí na srdce, takÏe hrozí i srdeãní potíÏe. Opominout nesmíme je‰tû nûkolik dal‰ích pojmÛ, které s prdy a prdûním více ãi ménû souvisejí. Sly‰íte-li od spolustolovníka jakési zvuky, které se linou z jeho abdominální krajiny, nemusí se nutnû jednat o prdûní. MÛÏe to b˘t tzv. borborygmus, tedy hlasité pfielévání obsahu Ïaludku a stfiev neboli kruãení ãili ‰krundání. Tyto zvuky jsou zcela pfiirozené a oz˘vají se, kdyÏ je ãlovûk hladov˘, anebo po jídle, kdyÏ má pln˘ Ïaludek. V pfiípadû, Ïe kruãení úplnû a definitivnû ustane, nebo je naopak nezvykle hlasité a ãasté, je nûco v nepofiádku. (Téma borborygmu zdafiile zpracoval anglick˘ spisovatel Graham Greene ve své povídce Chudák Maling: Ïaludek hlavního hrdiny nadal schopností hudebního „sluchu“, neboÈ ten si „[s] obdivuhodnou pfiesností […] zapamatovával tóny a po jídle je reprodukoval“.) Prdûní ov‰em nenáleÏí pouze koneãníku, ale téÏ Ïenskému pohlavnímu ústrojí. Zvuk, kter˘ se lidovû oznaãuje jako piãí prd, znají lékafii pod termínem flatus uterinus (odchod plynÛ z dûlohy), pfiípadnû flatus vaginae (odchod plynÛ z pochvy; tento v˘raz uÏívali uÏ stafií ¤ímané). Tato „hudba“ – fiíká se jí rovnûÏ garrulitas vaginae (Ïvanivost pochvy) – se nûkdy oz˘vá pfii souloÏi, kdy z vaginy odchází vzduch,
Motiv ze starořímského onyxového prstenu.
kter˘ byl dovnitfi nahnán kmitajícím penisem. Krásn˘m jazykem je toto téma ztvárnûno v lidové písni ze Slovácka: Jako si ma trtkal, tak som ti drÏala, do riti’s mi vepchál, piãka vrzúkala.
Na závûr této podkapitoly není od vûci podotknout, Ïe v lékafiském prostfiedí, zfiejmû pro náleÏitou obeznámenost s terénem, se náramnû dafií vtipÛm tematizujícím prd nebo prdûní. âasto patfií mezi ty nejzdafiilej‰í vÛbec. Medicínské anekdoty Budete sly‰et K dochtorovi pfie‰il stréc, Ïe pré ‰patnû sle‰i. Îe nesle‰i ani deÏ prdne. Dochtor mo napsal recepis a povidá: „Dostanete v hapatyce piralke a budete jich brat tfiekrát dennû!“ – „A bodo potom dobfie sle‰et?“ – „Ne, ale selnû prdût, abeste se sle‰el.“ Jenom si prdnu Jdou psychiatr a chirurg a pfied nimi podivnû nadskakuje a nadzdvihává nohy nûjak˘ pán. Psychiatr fiíká: „Tak tohle vidím jako nepûknû zanedbanej pfiípad terciárního stadia lues ãili syfilis.“ Chirurg povídá: „Ne, ne, ne, tohle je u mû ‰erednû odfláknutá repozice kyãlí.“ Hádají se, hádají, aÏ to nevydrÏí a pfiijdou k tomu pánovi. „Pane,“ fiíká psychiatr, „já jako profesor psychiatrie tvrdím, Ïe procházíte zanedban˘m terciárním stadiem lues, zatímco tady kolega chirurg fiíká, Ïe vám nûkdo zkonil repozici kyãle.“ Pán se smutnû usmûje a fiekne: „Hm, tak to jsme se spletli v‰ichni tfii. Já si myslel, Ïe si jenom prdnu…“ Trochu ‰patn˘ slovosled V pracovnû profesora Hynka rozbil jednou vítr ‰patné zavfiené okno. Asistent MUDr. Karel Pfierovsk˘ dostal za úkol, aby zafiídil opravu. Ten tím povûfiil sekretáfiku. Sekretáfika vyhotovila pfiíslu‰nou Ïádost: „Îádám o zasklení okna
19
v pracovnû pana profesora MUDr. K. Hynka rozbitého vûtrem.“ Pfierovsk˘ pfieãetl, zachechtal se a pfiípis sekretáfice vrátil: „To musíte trochu upravit. Ten slovosled by takhle ne‰el.“ Sekretáfika Ïádost pfiepracovala: „Îádám o zasklení okna rozbitého vûtrem pana profesora MUDr. K. Hynka.“ Úpûnlivá prosba Na kolínské interní oddûlení pfiijali v noci pacientku, ponûkud jiÏ postar‰í, lehce neurotickou. Druh˘ den ráno jde MUDr. Bohuslav ·tûrba, tehdy zástupce primáfie, s celou suitou na vizitu. Vejde do pokoje, kde pacientka leÏela. Ta uvidûla váÏnû se tváfiícího lékafie, posadila se na lÛÏku, rozpfiáhla ruce a bolestnû zvolala: „Ó vûdãe, zbav mû plynÛ!“ I na záchodû je nutno b˘t opatrn˘ V padesát˘ch letech byli v Mikrobiologickém ústavu brnûnské Masarykovy univerzity dva asistenti: MUDr. Ladislav Jandásek, pozdûj‰í docent a pfiednosta ústavu, a znám˘ virolog MUDr. Pe‰ek. Stra‰nû rádi si vyvádûli rÛzné kanadské Ïertíky, aÏ z nich byl ‰éf ústavu, profesor MUDr. Václav Tomá‰ek, velmi noblesní a úctyhodn˘ pán, zcela vyveden˘ z míry. Jednou se povedl MUDr. Pe‰kovi zvlá‰tû vydafien˘ Ïertík. A pochopitelnû MUDr. Jandásek ãekal na moÏnost odplaty. Tu zahlédl Jandásek kolegu Pe‰ka, jak spûchá na toaletu. Hned se vydal za ním. Tam jedna kabinka obsazená, tak vlezl do vedlej‰í a ãekal na pfiíleÏitost. Vtom se z vedlej‰í kabinky ozvaly zvuky ulevování si v zaÏívacím ústrojí. To bylo nûco pro doktora Jandáska! Sebral celou roli toaletního papíru a hodil ji pfies pfiepáÏku mezi kabinkami. K tomu dodal v˘smû‰nû: „Aby ses nepo…!“ Hned se ozval jemn˘ hlas starého pana profesora Tomá‰ka: „Nechte si ty sprosÈárny, Jandásku. AspoÀ tady byste si mohl dát s tûmi sv˘mi hloupostmi pokoj!“ Noc má svá práva Na IV. interní klinice ve V‰eobecné nemocnici v Praze o‰etfiovali
20
bodrou rodaãku z Nuslí se zaÏívacími obtíÏemi, která dávala voln˘ prÛchod zvukÛm obou koncÛ své zaÏívací trubice. Pacientky z pokoje si na ni stûÏovaly, Ïe pro to nemohou v noci spát. Na domluvu docenta Krãílka odpovûdûla: „Noc má sv˘ práva. Nûkdo ka‰le a krká, druh˘ prdí a sé…“ Docent Krãílek byl pfiesvûdãen, Ïe diagnóza její choroby je velmi váÏná, a radil se s psychiatrem o uklidÀujícím léku. Za rok po jejím propu‰tûní v‰ak dostal od nemocné dopis, v nûmÏ mu psala, Ïe se jí dafií dobfie, Ïe s ním byla jako s lékafiem spokojena, Ïe ji jenom mrzí, Ïe z ní dûlal psychiatra. Z v˘rokÛ prof. Vladimíra Vondráãka Rozdíl mezi lékafiem praktick˘m a odborn˘m: Praktick˘ lékafi povaÏuje nûkdy zánût slepého stfieva za zaraÏené vûtry. Odborn˘ lékafi povaÏuje kaÏdé zaraÏené vûtry za zánût slepého stfieva. Vondráãkovská Profesor Teisinger, tehdy docent, referoval o pacientovi, kter˘ si umûl poradit. S úmyslem získat od‰kodné snûdl krajíc chleba posypan˘ nastrouhan˘m olovem. „Dal jsem mu vysoké klyzma. A jen se podívejte, co Rejsek ze stolice vyr˘Ïoval.“ Olovûné piliny zaplÀovaly polovinu zkumavky, a to je‰tû nebylo v‰echno. Profesor Vondráãek pohladil bradku a monotónnû poznamenal: „Ten, kdyÏ vypustil flatus, tak mohl stfiílet koroptve.“ U docenta Sigmunda K docentu Sigmundovi pfii‰el muÏ trpící chronickou zácpou a pneumatózou. Je uveden instrumentáfikou do ãekárny. Sedí a podle zvonûní a podle hlasÛ z ordinace pozoruje, Ïe se k docentovi dostávají nemocní cestou normální, tj. z ãekárny, a cestou protekãní, tj. zadem z chodby. âeká dvû hodiny, aÏ koneãnû dojde i na nûho. Vstoupí do ordinace a ihned osloví docenta Sigmunda: „Tej va‰í sleãince závidím. Ta si pou‰tí odzadu kdy chce, a co by na‰inec za to dal, kdyby moh aspoÀ jednou, a ne a ne!“
21
Pokuta Po válce nastoupila na praÏské kliniky fiada mlad˘ch lékafiÛ. ZpÛsoby vyjadfiování a chování se ponûkud uvolnily a slovník na klinick˘ch pracovi‰tích nabyl nûkdy forem, které mûly daleko do spisovnosti. Na IV. interní klinice to bylo staré vrchní sestfie proti mysli a rozhodla se, Ïe tomu musí v‰emi prostfiedky udûlat pfiítrÏ. Od teìka se nebude smût mluvit sprostû, za kaÏdé sprosté slovo bude pût korun pokuty. Profesor Prusík to schválil. Jednoho dne sedûli lékafii a sestry na inspekci a mladému kardiologovi MUDr. Ladislavu âermákovi, nyní jiÏ zesnulému, ujela pusa a do vûty se mu nûjak pfiipletlo slovo „prd“. Paní vrchní vylítla: „Pokuta. Pûtikoruna pokuty!“ Dr. âermák se bránil, Ïe tohleto není nijak sprosté slovo. Vrchní se v‰ak nechtûla dát a obrátila se na nejvy‰‰í autoritu, na pana profesora. Ten rozhodl ‰alamounsky: „No, âermák zaplatí jen dvû padesát. Na pûtikorunu by musel je‰tû pfiidat –el.“ Vycepovaná Îákynû kladenské stfiední zdravotnické ‰koly mají praxi v nemocnici na internû. Ve druhém roãníku vypomáhají téÏ sestrám pfii ranní toaletû nemocn˘ch. Jeden z pacientÛ, kdyÏ k nûmu budoucí sestra pfiistoupila, se od ní negalantnû otoãil na druhou stranu. „Proã se tak otáãíte?“ zeptala se dívka trochu udivenû, trochu v rozpacích, „mám vám pomoct se um˘t.“ Pacient nevrle zabruãel: „Jdou na mû vûtry.“ Îákynû s porozumûním pfiik˘vla a jak byla vycepovaná, Ïe k pacientÛm má b˘t vÏdy zdvofiilá a Ïe si s nimi má povídat, pobídla povzbudivû nemocného: „Tak to se jen pûknû odvzdu‰nûte.“ MentlÛv ãaj Srdeãní potíÏe nemusí pacient pociÈovat jen tehdy, kdy jde o anatomickou nebo funkãní vadu srdce. I plyny v dutinû bfii‰ní, které vytlaãují bránici vzhÛru a ta pak tlaãí na srdce, pÛsobí nesnáze. Profesor MUDr. Stanislav Mentl – byl v kritickém roce 1938 po krátk˘ ãas i ministrem zdravotnictví –, Ïák zakladatele ãeské kardiologie profesora MUDr. Václava LibeÀského, vyfie‰il leckter˘ pfiípad „srdeãní vady“ jednoduch˘m zpÛsobem. Pfiedepsal pacientovi
22
ãaj proti plynatosti. Tento ãaj obsahuje mimo jiné substance i mátu peprnou, které se odbornû fiíká Mentha piperita. Po tomto ãaji, správnû zvaném Mentheae ãaj, kter˘ se v‰ak v lékárnách prodával pod jménem MentlÛv ãaj i bez receptu, byla velká poptávka. Osoby postiÏené „vûtry“ si posílaly pro nûj toho, koho mûly po ruce, ãasto i dûti. Jeden z na‰ich nejstar‰ích a nejznámûj‰ích lékárníkÛ, PhMr. Augustin Kolaãn˘, si uschoval na památku jeden takov˘ „recept“, s kter˘m pfii‰el do lékárny mal˘ chlapec. Na papírku bylo neumûl˘m písmem napsáno: „MentlÛv ãaj pro prdy. Nebo jestli máte nûco silnûj‰ího, tak to.“ Úãinné pilulky Star‰í paní pfiijde k doktorovi: „Pane doktore, mám takov˘ problém s vûtry. Vono to sice nesmrdí ani sly‰et to není, ale mnû to prostû vadí. Za tu chvíli, co tu sedím a mluvím s vámi, jsem uprdla asi dvacetkrát a vy o tom ani nevíte.“ „Chápu,“ doktor na to, „tady máte recept, berte to tfiikrát dennû a za t˘den pfiijìte na kontrolu.“ Za t˘den: „Pane doktore,“ spustí Ïenská hned ve dvefiích, „co jste mi to dal? Ty vûtry sice sly‰et nejsou, ale ten puch! To je stra‰n˘!“ „V˘bornû!“ na to doktor. „Ty nosní dutiny jsme pûknû uvolnili, takÏe tady vás objednávám na u‰ní.“ Tfii syfilitikové Tfii syfilitikové se pfieli a dokazovali jeden druhému, kdo z nich má v sobû více rtuti. První se píchl do prstu a hned mu naskoãila rtuÈová bublina. Druh˘ se postavil ke kamnÛm, v nichÏ se topilo, a vzrostl hned aÏ ke stropu. Tfietí se postavil zády k oknu, uprd se a okenní sklo se potáhlo amalgámou a stalo se zrcadlem. Lep‰í jeden prd neÏ deset doktorÛ Famózní ãesk˘ chirurg profesor Jirásek u jednoho operovaného se stále nemohl doãkat obnovení stfievní peristaltiky. Stalo se, Ïe pfii vstupu do pokoje ho zastihlo burácení touÏebnû oãekávan˘ch vûtrÛ. Operovan˘ akademicky vzdûlan˘ muÏ se v rozpacích omlouval, Ïe se neslu‰nû zachoval. Jirásek ho objal: „Pfiíteli, mnû to zní jak nejnádhernûj‰í hudba.“
23
