Vládce duchů také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz
Derek Meister Vládce duchů – e-kniha Copyright © Fragment, 2013 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Věda je pouhá polovina, víra je ta druhá. Novalis (1772–1801), německý básník a filozof Úvaha teologa Bohem začíná, úvaha fyzika Bohem končí. Max Planck (1858–1947), německý fyzik, zakladatel kvantové mechaniky
1. Montauk, Long Island, Východní pobřeží Spojených států amerických Brány. Byly zde. Ian Boroughs křečovitě svíral víčka. Pokoušel se zarazit kvílení, které ho bodalo do lebky jako nůž. Navzdory sevřeným víčkům se mladík domníval, že před sebou dosud vidí bránu. Její třpytivou, hrající všemi barvami… jak ji má pojmenovat?… kůži? Tmou se po něm sápala chapadla, vlající paže s dlouhými prsty, jež spálily vše, čeho se dotkly. Roztříštěné krátery po něm bezzubě chmataly a snažily se ho pohltit. Nepřibližujte se. Prosím. Nepřibližujte se! Ale duchové již byli blízko. Cítil je. Vnímal je. Už několik vteřin slyšel kvílení, které se objevilo, jakmile přišli, a které na světě slyšel jedině on. Ten pronikavý zvuk, když klouzali dimenzemi… VÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍPPPPPPPP… Ian se opřel o podtlakovou komoru. Dotkl se nosu a ucítil, jak mu na rty kape něco teplého. Tekla mu krev z nosu. Další znamení blížících se duchů. Schoulil se na podlahu laboratoře, kterou jeho děda provozoval několik pater pod zemí, v rozvětvených chodbách pod opuštěnou vojenskou základnou na východním pobřeží Spojených států. Ian svíral víčka, jak nejsilněji mohl, a pokoušel se zahnat představy duchů. Obrazy bran, které mu usmrtily psa a pronásledovaly ho až sem. Před týdnem spatřil bytosti naposled. A doufal, že ho zde na Long Islandu uchrání před jejich chapadly dědův bunkr. Ian by už nejraději oči nikdy neotevřel a nespatřil skutečnost. Ale to nemohl, neboť duchové nebyli jedinou hrozbou. Necelých šest metrů od něho bušili dva zabijáci kladivem do zamčených dveří, které spojovaly laboratoř s vojenskou základnou Camp Hero. Zachary Whyte a Tan Björnsdotter. Zatímco se Zachary věnoval okénku dveří, jeho mladý společník poskakoval na místě. Tan, devatenáctiletý vyhublý mladík. Laboratoří se nesly jeho hlasité nadávky a klení a nedokázal si odpustit nesmyslné kopání do dveří. Ti dva se nevyhýbali násilí a pronásledovali Iana s kamarádem Bpmem z Anglie až sem do Montauku, do tajného bunkru ve vojenské základně. Musejí se odsud dostat. „Za chvíli jsou tady,“ vyhrkl Bpm. Jeho hlas otevřel Ianovi oči. Vyděšeně se rozhlédl kolem sebe. Brány zde nebyly. Zatím. „A co máš na mysli?“ vykřikl na kamaráda, protože mu stále ještě pískalo v uších. Ian se obrátil ke kamarádovi, který stál přímo za ním v tlakové komoře. Bpm si oblékl ochranný oblek a v ruce držel injekční stříkačku. Ani ne před třemi minutami ji použil a píchl si sérum. Bpm bránu nevidí, pomyslel si Ian. Zatím ne. Jestli sérum začne účinkovat, pak ji brzy spatří. Zatím tato kletba stihla pouze jeho. Zatím. „Nemám na mysli kovboje za dveřmi! Myslím ji.“ „Ano,“ souhlasil Ian. „Přicházejí! Za chvíli jsou brány tady!“ Ianův pohled sklouzl z Bpma k monitorům a gumovým oblekům a pak ke dveřím, za nimiž se přetahovali oba muži. Srdce se mu rozbušilo, v uších mu hučela krev. Nájemný vrah Zachary něco zakřičel, ale Ian mu nerozuměl. Tanův hlas mu v hlavě přehlušilo kvílení.
VÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍPPPPPPPPPPPPPPPPPPPP… Bpm odhodil stříkačku a přistoupil k pancéřovému sklu tlakové komory. Ian se nemohl hnout z místa. Hučelo mu v uších a trýznil ho pocit, že mu lebku drtí svěrák. Jednoduše neměl tušení, co si má počít. Cítil se, jako by zatuhl v sirupu. Sirupu… Neříkal něco o sirupu děda? Část přišla o rozum a někteří uvázli v sirupu. VÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍPPPPPPPPPPPPPPPPPP… Vlastní silou vůle se nemohli pohnout. Námořníci skákali z paluby a mizeli v zeleném světle, někteří se náhle ocitli v plamenech. Ian by také nejraději skočil přes palubu. Soustřeď se, poručil si. Soustřeď se a zvedni se. Temeno hlavy tlačil ke sklu podtlakové komory a několikrát se nadechl. „Iane, vidím tě. Otevři!“ Okénkem pronikal dovnitř Zacharyho tlumený hlas. Náhle se objevil jeho obličej. Ian ucouvl. Mužovu tvář hyzdil obludný škleb. Z nateklého a zdeformovaného obličeje vystupovaly opuchlé oči. Rozteklé tváře jako z modelíny. Ian se zpočátku domníval, že kulaté okénko zkreslilo Zacharymu obličej, ale to nebylo možné. „Jsme v pasti! Vstávej, Iane. Musíme pryč!“ Bpm se spěšně rozhlédl po podtlakové komoře a pátral po jiném východu. Odhrnul plastový závěs a prohmatával zadní stěnu. Přední stěnu laboratoře tvořilo pěticentimetrové sklo, zadní stěna však byla pogumovaná. Bpm popadl z ocelového vozíku skalpel a zkusil, jestli guma nepovolí. Nepovolila. „Do háje,“ zaslechl Iana klít. Byl to pouze vzduchotěsný ochranný nátěr pokrývající železobetonovou zeď. A pokud se Ian nemýlil, byly zdi silné určitě dva nebo tři metry. Koneckonců se neocitli v ledajakém sklepě, ale pod Camp Hero, v maximálně zabezpečeném traktu. V široce rozvětveném, opuštěném systému bunkrů. Bpm horečně prohlížel zařízení v podtlakové komoře a jeho pohled utkvěl na dvou velkých ventilátorech, které byly po straně tlakové komory zapuštěné ve zdi. Dva těžké rotory, jež pomalu vrčely, aby uvnitř komory vznikl podtlak. Bpm okamžitě začal skalpelem šroubovat ochranné mříže ventilátorů. „Pojď tudy.“ Ian se vydrápal na nohy. „Zapomeň na to. Určitě to vede jenom do nějakých komor nebo filtrů.“ „Ale někudy sem přece musí proudit čerstvý vzduch.“ Bpm šrouboval neúnavně dál, zuřivě cloumal mříží, čímž uvolnil poslední šrouby. Nebylo za ní nic. Přesně toho se Ian obával. Pouze filtr pro baterie. „ULPA filtr. Ultra Low Ventilation Air,“ přečetl Bpm nápis na štítku přilepeném na skříni ventilátoru. „Jako krysy!“ V zoufalství popadl ocelový vozík naložený operačním náčiním a mrštil jím o otevřený ventilátor. Rotor se zlomil a Ian navzdory zesilujícímu kvílení zaslechl suché skřípění, jak se motor poddal. „Přestaň. Nemá to žádný smysl.“ Jsme tu uvězněni, problesklo Ianovi hlavou. Skutečně jsou ve slepé uličce. Bez skříně s tajnou chodbou, bez padacích dveří pod kobercem. Konec. Konec všeho. Když tě nedostanou duchové, tak bezdomovci. Utřel si pot z čela. Oteplilo se. „Postavíme se jim,“ prohlásil náhle. „Postavíme se těm dvěma!“ „Cože?“
„Postavíme se jim, Bpme. Vylez.“ Bpm skutečně rozrazil dveře tlakové komory a vystrčil ven hlavu. „Postavit se jim? Blbost. Zabijí nás.“ Jako na povel vysklil kulaté okénko výstřel. Následoval druhý. Ian se otřásl. Místností prosvištěla kulka, rozbila jeden monitor. Třetí mu proletěla kousek od ramene a odrazila se od bezpečnostního skla. Zanechala po sobě prasklinu. Za sklem se krčil Bpm, rukama si chránil hlavu. Nechápavě zíral na poškozené pancéřové sklo. Ve velkém ochranném obleku vypadal jako malé dítě v pláštěnce. „Možná nás zabijí, Benjamine. Ale jenom možná.“ Věřil Ian tomu, co sám tvrdil? Bylo by možné se zabijáky vyjednávat? „Aha, a ty to chceš zjistit? … Ty nemáš všech pět pohromadě! To chceš umřít?“ „Nedostaneme se odsud, Bpme. Laboratoř je vystavěna tak, aby ven nepronikly ani viry. A ty si myslíš, že bychom se někudy protáhli?“ „Dobře.“ Bpm zvedl ze země rozbitý vozík na nástroje, uchopil ho za nohu a mrštil jím o bezpečnostní sklo. Kovovou nohu jednou ranou utrhl. Držel ji jako kyj. „Tak si na ty dva sráče počkáme.“ Ian zavrtěl hlavou nad počínáním svého přítele, jenž se znovu chopil skalpelu a ozbrojen kovovou tyčí a nožem opustil podtlakovou komoru. Bpm si bez váhání rozřízl a svlékl oblek. Výraz v kamarádově tváři se Ianovi nezamlouval. Někdy, ještě doma, když stáli s Bpmem na lodi a z legrace sledovali turisty jako vojevůdci, tvářil se podobně vážně – ovšem jen z legrace. Dosud nikdy však v jeho očích nespatřil tolik pochybností. S hlasitým skřípěním promáčkl Zachary sklo, čímž vytrhl Iana z myšlenek. Statný muž se bez váhání natáhl přes střepy, nedbal ostrých úlomků a zmocnil se otočného uzávěru. Musel prostrčit celou ruku a Ianovi bylo jasné, že ho Tan musel na druhé straně zvednout, aby se vůbec mohl sklonit takhle hluboko. Náhle se v laboratoři výrazně oteplilo. Ian ucítil horkost na jazyku. V sauně, když občas nasál do plic horký vzduch, také ochutnal chuť horka. Už dávno si přestal utírat pot. Brána! Blíží se. „Dělej,“ vykřikl Zachary a jedním trhnutím rozrazil dveře. Zachary přistoupil k Bpmovi a vzápětí se na jeho opuchlé tváři objevil triumfální úsměv. „To nemyslíš vážně,“ zabručel při pohledu na skalpel a nohu od vozíku. „Musíme odsud!“ Ian se odvážně postavil k Bpmovi. Bojoval s kvílením, které ho táhlo k zemi, a nutil se soustředit. Ať už ten souboj dopadne jakkoliv, bude stát za Bpmem. „Zachary, měli bychom odsud vypadnout!“ zavolal na zabijáky. „Do háje, tady je ale vedro!“ Tan se prosmekl kolem Zacharyho. Mířil revolverem a zeširoka se smál. „Je mi líto, chlapče. Tady tvoje cesta skončila.“ „Nechápete!“ zakřičel Ian příliš nahlas, protože ho neustále sužovalo kvílení. „Přicházejí! Už jsou blízko. Musíme opustit bunkr. Všichni musíme –“ „Co je s ním?“ Zamířil Tan na Iana a přerušil ho. Do očí mu stékal pot a nutil ho mrkat. Bpm rozčilením otáčel v ruce nohou od vozíku. Nervózně těkal pohledem ze Zacharyho na Iana. „Hej! Klid. Uklidni se, odhoď tu bouchačku. Dej ji pryč. Jasný? My už neutečeme.“ Bpm pevně stiskl nohu od stolu a upřel zrak na Tana. „Je to tak, Iane?“ Ian si utřel krev z nosu a pokusil se o úsměv, ale bolest ho přemohla. Zasténal a zavrávoral, rukama si zacpával uši. „Přicházejí. Musíme odsud! Bpme!“ „Pěkně tu zůstaňte! … Do háje, to pálí!“ Zachary si opatrně prohmatal tváře. Kobří jed udělal své. „Odlož ten skalpel a tu tyč taky. Můžeme jít společně, nebo vás vyneseme.“
„Myslím, že živí máme pro Briana Coxe vyšší hodnotu, nebo ne?“ Bpma potěšilo zjištění, že Zacharyho překvapil. Zabiják nepočítal s tím, že by znal jméno jeho zaměstnavatele. „Copak, ty znáš Coxe? Dobře. To byste se mohli seznámit i osobně.“ Ianův pohled neustále zděšeně těkal mezi zabijákem, Bpmem a dveřmi. Tan předstoupil před chlapce a prohlížel si je jako exotická zvířata v zoologické zahradě. „Co s ním je?“ otázal se znovu a šermoval přitom revolverem. „Hlavně klid, ano. Co mu je?“ zeptal se Zachary Bpma. „Jsme v nebezpečí! My… Proboha!“ zabručel Ian a upřel pohled na zeď za Tanem. Nad dlouhým laboratorním stolem byly vestavěné monitory a Ian si všiml, jak se náhle rozblikaly. Blesky zrušily záběry chodeb bunkru a vysílání zpráv z Japonska. „Co to…?“ Když praskly první z monitorů, Zachary se obrátil k nim. Čtveřici zasypaly střepy. Bpm instinktivně uhnul. Z přístrojů stoupal dým a držel se pod stropem laboratoře. Bpm rázně uchopil Iana za paži, chtěl ho odtáhnout k východu, ale jeho kamarád se ani nepohnul. Oněměl při pohledu na pozvolna se rozpouštějící monitory. Horko bylo nesnesitelné a kouř je štípal na plicích. Zachary se rozkašlal. „Co tady uchází?“ zakřičel do syčení plamenů. „Iane! Vidíš něco? … Přece je vidíš. Přicházejí snad?“ Ian už ho skoro neviděl. I z Tana, jenž stál od něho na délku paže, se staly mihotavé stíny, jak se vzduch přesycený kouřem tetelil horkem. Náhle praskla sprinklerová hasicí zařízení na stropě a nad jejich hlavami se rozprášila jemná pára. Voda se se syčením proměnila v kouř. Ian hleděl do štiplavé mlhy. Něco se na něj řítilo. Zvětšovalo se to. Přestal dýchat. Stále si zacpával uši, z nosu mu tekla krev a vedle Tana rozeznal chapadlo brány. Ochromil ho smrtelný strach. „Co to má k čertu být?“ Tan se otočil, snažil se zjistit, na co Ian civí, ale samozřejmě nic neviděl. V očích se mu zračil strach, že by na něj mohlo z dýmu něco zaútočit a zmocnit se ho. „Zachary! Co je to?“ Zbraní ukázal na laboratorní stůl. Petriho misky a baňky praskaly jedna za druhou. Ocelové emitní misky se začaly roztékat a po vykachlíčkované pracovní ploše se jako zázrakem táhla žhavá stopa. Potůček žhavé lávy od rozpálené keramické desky. Žár zdeformoval nohy stolu, dlouhá vlákna kovu stékala na linoleum na podlaze, do níž se zahryzla ohňová stopa. „Proboha,“ vydechl Bpm. Přehřáté předměty, které hodlal použít jako zbraně, už dávno pustil z rukou. Ve strachu si stiskl vpich na ruce a zíral na tekutou kovovou stopu. „Já – Iane! Já je taky vidím. Vidím je… Je to zázrak!“ Tan nerozuměl jedinému slovu, vyděšeně pohlédl na Zacharyho, jenž držel Bpma v šachu. Tan pak Iana přimáčkl k DNA třídiči stojícímu v rohu vedle ledničky polepené lepicími štítky a výstražnými tabulkami. Tanův pohled divoce těkal mezi Ianem a rozteklou ocelí. Koupal se v potu a jeho slané krůpěje mu stékaly do očí. Neustále se otíral hřbetem ruky, aniž by to pomohlo. Byli úplně promočení. „To jsi ty?!“ vysoukal ze sebe. „To děláš ty?. Ty jsi zapálil oheň?!“ Ian neodpovídal, dokázal pouze upřeně hledět na chapadlo. Protáhlo se stolem a zanechalo za sebou proud lávy. Povrch dlouhé ruky protkávaly drobné blesky a výboje. Najednou se před Tanem zjevil další útvar. Nejprve připomínal tenkou ruku s několika prsty, pak se rychlostí blesku přeměnil v mělký talíř. Jednoduše se zjevil ve vzduchu bez jakéhokoliv spojení s chapadlem u stolu nebo se stěnou. Zkrátka z ničeho nic. Bpm nevěřícně zajásal. „Jsou tady!“ vyhrkl. Vynoří se zde z ničeho, protože procházejí naším
světem stejně, jako Harveyho pero proteklo plátky toustu. Z jiné brány, problesklo Ianovi hlavou. Kvílení v jeho hlavě zesílilo natolik, že neslyšel křičet ani Tana se Zacharym, ani Bpma. Tan popadl Iana, ještě jednou jím mrštil dozadu, těsně kolem plochého chapadla brány. Ian ucítil, že se začala škvařit Tanova bunda. „Zažeň ten oheň,“ vykřikl zabiják. Malý plamínek se mu prokousával látkou od lokte až k ramenům. Tan si ničeho nevšiml, zděšeně zvedl revolver. „Přestaň s tím, ty magore!“ zaburácel. Stále se domníval, že Ian má nad ohněm kontrolu. Ian na něj nechápavě zíral. Jak si ten psychopat může myslet, že plameny uhasí. „To jsou brány!“ vykřikl Ian. „Všechny nás zabijí!“ Tan náhle pozvedl zbraň výš a zamířil na Ianovu hlavu. „Nejdřív umřeš ty, hajzle!“ „Tane! Nééé!“ vykřikl Zachary. Ale Tan ho neslyšel. Natáhl kohoutek revolveru. Kvílení přehlušila rána pouhý metr od Ianovy tváře. Ian se zapotácel a narazil do velké lednice. Zády strhl výstražné tabulky s lepicími štítky a za Bpmových a Zacharyho zděšených výkřiků se skácel k zemi. Tan na něj vypálil z bezprostřední blízkosti.
