Vážení učitelé, milí studenti, v ruce právě držíte úvodní číslo nového časopisu Gymnázia Bučovice, který pro vás připravuje hrstka odvážných studentů vyšších ročníků. Při vytváření tohoto časopisu jsme si dali nelehký úkol : zaujmout a pobavit všechny čtenáře, a proto se budeme snažit časopis neustále vyvíjet a vytvářet tak stále hodnotnější obsah. Velkou neznámou pro nás bude i vaše reakce. Plně doufáme, že se aktivně zapojíte a my tak budeme moci zařazovat zajímavé rubriky s vašimi názory a myšlenkami. Co vás ode dneška čeká? Chtěli jsme se co nejvíce zaměřit na naši školu, takže připravujeme jak články o zajímavých událostech ze školy, tak o jejím fungování, rozhovory s učiteli, průzkum zajímavých místností školy a možná i něco navíc. Další články jsou pak už jenom výběr ze všech možných témat a okruhů, za zmínku stojí experimentální činnost, kde budeme ověřovat různé mýty o učení a testovat důležité školní pomůcky. Tohle samozřejmě není vše, je zde spousta jiných a neméně zajímavých článků, rubrik a informací. Za celou redakci vám přeji hodně zábavy.
Napříč historií školního časopisu …............................................................................…………..…… Str 3-4 - Pohled na historii časopisu na Gymnázium Bučovice doplněný o rozhovor s bývalým redaktorem. Strasti každodenního života …………...............................................................................…………… - E55 teď otravuje studenty s věčně červenou na přechodu. Ostře kritický pohled.
Str 5
Redakce se baví .…………………………………................................................................................ - Jídlo pomáhá při učení! Mýtus nebo pravda?
Str 5
Koutek srandy …………………………..............................................................................…………. - Poslední věty před smrtí, nestárnoucí vtipy s Pepíčkem.
Str 6
Ze života školy ...................................................................................................................................... - Dva měsíce za námi. Co všechno se na škole stalo a zažilo?
Str 7
Filmová recenze ...................................................... ............................................................................... - Příznivci dobrých hororů a fantazy filmů zbystřete!
Str 8
13. komnata ............................................................................................................................................ - Zavedeme vás tam, kde jste ještě asi nebyli.
Str 9-10
Megatest .................................................................................................................................................. - Otestovali jsme školní pomůcku, gumy na gumování.
Str 11
Úvaha ....................................................................................................................................................... - Zamyšlení nad novodobým pojetím svátku zesnulých.
Str 12
-2-
Hlavní téma
Napříč historií školního časopisu 1.číslo aneb „zlatá éra“ Studenti přicházejí a odcházejí jako příliv a odliv ... nevím už, který moudrý muž tohle řekl, ale měl svatou pravdu. Je nemožné, aby si škola všechny zapamatovala. Nic netrvá věčně a to ani pobyt studenta ve škole, protože jak každé malé dítě ví, nejde ani zastavit čas, ani se stát nesmrtelným. Ale nesmrtelnými nás činí naše činy. Ráda bych vás tedy seznámila s jedním dlouholetým počinem studentů, který je jistě hluboce vrytý do historie školy a který je nutné připomínat především mladším studentům, aby v jeho dlouholeté tradici pokračovali. Velevážené dámy a pánové, velevážené publikum. Dovolte mi tedy představit školní časopis! Píše se rok 1999 a paní profesorka Kostrbová spolu se studenty kvarty zakládá zpočátku bezejmenný „občasník“ a to za podpory studentů, profesorů i pana ředitele. Důvodem oné obrovské odezvy není nic jiného než fakt, že na gymnáziu byl poprvé v jeho historii založen školní časopis! Za hlavní aktéry tehdejší novinky můžeme považovat především Lenku Kopečkovou a Tomáše Bartáka. Jejich první číslo se sice skládalo z pouhých čtyř stran, avšak o to více z něj čišela novota, hrdost a studentský zápal. A jedeme dál! Lidstvo právě pravou nohou vkročilo na práh třetího tisíciletí a školní časopis byl u toho! Rok 2001-2002 přináší ve vývoji časopisu mnoho nového. Funkci šéfredaktorky zastává energetická Lenka Lelitovská. Zaměřuje se na spolupráci se studenty. Pokračuje v tradici svých předchůdců a apeluje na studenty, aby si konečně vybrali jméno pro školní časopis. Také zavádí novinky: rubriku trapas, vlastní tvorbu studentů, kritiku, komiks, karikatury nebo např. seznamku. Jejich práce je co do vývoje znát. Časopis je opravdu povedený a bez legrace bych ho srovnala obsahově i vzhledově s klasickými měsíčníky.Dostává se jim obrovské spolupráce se studenty nejen z gymnázia, ale i z okolních škol. Má šmrnc a je čtivý. Nepostrádá novinky ani pravidelné rubriky. Z redaktorů by pak stálo za zmínku uvést jména Marcela Levíčková, Lucie Chaloupková, Vendula Nováková, Michaela Hradilová, p. prof.. Jan Stavělík, p.prof. Handrlová, p. prof. Kostrbová či nový grafik Luboš Goliáš. Věřím, že jejich jména vám nejsou neznámá. A co až odejdou? Všechno jednou končí, tedy i zlatá éra časopisu. A to v roce 2004, kdy nám současná rada časopisu zestárla a odmaturovala. Úvodní stránku časopisu zdobí velmi vyvedená, leč pesimistická kresba s náhrobkem školního časopisu, avšak s křížkem po funuse. Myslím, že tehdy se spousta studentů lekla trpného pádu časopisu. Ale studenti bučovického gymnázia se podrželi (jak jinak)! Časopis tedy přebírá zcela nová revoluční redakce v čele s Michalem Poláčkem, Martinou Kotáskovou, Pavlou Košťálovou, Hanou Sokoltovou a Ondřejem Krejčím. Provádí inovaci novin v duchu bývalé redakce a s úctou k ní. Ke starým rubrikám se přihazují do krámu nové jako např. nuda pod lavicí, básničky, ankety. Nechybí snaha ani nové nápady, ale např. grafik. Celkově bych hodnotila časopis toho roku jako něco, k čemu vzhlížím s obdivem, ale myslím, že tehdy i oni sami věděli, že právě překonali vrchol a odchodem maturantů se úroveň malinko snížila. Poslední mohykáni Studenti přicházejí a odcházejí…a v roce 2006 přebírá žezlo redakce Lukáše Jahody. Novinářský duch Michala Poláčka a spol. zůstává zachován, ale rubriky časopisu se od základu mění. Což je způsobeno především naprostou změnou redaktorů. Za fungování časopisu se zaslouží především Tomáš Cigánek, Nikola Boková či Lucie Horváthová, jímž patří nevyslovitelný dík. A čím že si tihle houževnatí mladí redaktoři ten dík zasloužili? To je jednoduché: když píše časopis deset lidí, vyjde dvanáct článků od každého. Když ho píše polovina vyjde opět dvanáct článků, ale s tím, že každý napíše tři. Je to jednoduchá matematika stejně jako fakt, že ani energie není nevyčerpatelná a v počtu 4-5 lidí je zázrak, že časopis fungoval tak dlouho. A teď my!!! Je mnou smutnou povinností vám oznámit, že ve školním roce 2008-2009 s odchodem Lukáše přestal časopis bohužel fungovat úplně. V průběhu roku probíhaly snahy o opětovný comeback časopisu, ale nepodařilo se. Proto jsme tu nyní my! A doufáme, že se běh časopisu konečně vrátí do stejných, lepších a především nových kolejí. Tento článek bych ráda věnovala všem našim předchůdcům, o kterých zde byla řeč ... vždyť bez nich by tu školní časopis nebyl.
-3-
Hlavní téma Interwiew aneb rady a typy Lukáš Jahoda, poslední mohykán školního časopisu, nám poskytl interwiev a velmi vřele a se zájmem odpověděl na naše dotazy. Ještě než se pustíte do čtení, chtěla bych mu tímto za jeho odpovědi za celou redakci poděkovat. Jsou to pro nás velmi cenné informace a rady do budoucna. Náš rozhovor si můžete prohlédnout a věřím, že i přečíst, o pár řádků níže. Podle mého vám spousta podobných otázek, týkajících se školního časopisu vrtá už pěknou řádku dní hlavou. Pohodlně se tedy usaďte, zapněte bezpečnostní pásy, právě začínáme...
1. Kdo za tvého působení tvořil redakci dřívějších školních novin? A jak fungovala? Hlavní součástí redakce byli Cigi, Nikola Boková a spousta dalších, kteří se podíleli na realizaci rozhovorů, jako třeba Lucie Horváthová. Nejsou však jediní, kdo kdy do novin přispívali. Fungování nebylo nejlepší. Čas byl hlavní příčinou nesrovnalostí. Přesto připravovalo-li se číslo na poslední chvíli, byli zapojeni téměř všichni a dá se říci, že v této situaci fungovala „redakce“ velice dobře. 2. Jaká byla odezva ze stran studentů? Objevovaly se spíše kritiky článků nebo naopak kladné ohlasy? Reakce byly samozřejmě různé. Ne každý článek se setkal se souhlasem a pochopením. Přesto si troufám tvrdit, že kladné reakce převládaly, a to i ze strany vyučujících. 3. Snažili jste se o spolupráci se studenty nebo profesory? Jak se vám to dařilo? Jevili studenti snahu o zapojení se do vámi připravovaných aktivit? O práci se studenty jsme se snažili, avšak marně. Ankety a podobné záležitosti nedopadly nikdy podle představ. S vyučujícími to bylo lepší. Spousta rozhovorů a vždy zodpovězených otázek v podstatě tvořila základ každého čísla. 4. I když se jedná pouze o časopis v rámci školy, měli jste nějaký ohlas mimo budovu školy? Nebo finanční podporu ze strany Klubu rodičů, popřípadě sponzorů z Bučovic? O sponzoring nám nikdy nešlo. Spokojili jsme se s faktem, že tisk plně hradilo gymnázium. Na nic jiného nebyly finance potřebné. Co se týče ohlasu mimoškolního, osobně jsem se s ničím takovým nesetkal, ale pravdou je, že jsem po tom ani nepátral. Dostalo-li se někdy nějaké vydání mimo školu, pak zřejmě jen z rukou studentů, kteří jej přinesli domů. 5. Co předcházelo vzniku a zániku školních novin? Na začátku všeho byl tvůj impulz nebo předání žezla po dřívějších „redaktorech“? Kdy začalo být zjevné, že na nějaký čas přestanou noviny fungovat? Noviny jsem vydával i na ZŠ ve Slavkově a při nástupu na gymnázium jsem byl přesvědčen, že v tom chci pokračovat i zde. Věděl jsem, že předchůdce Poláček maturuje a chystá se na VŠ a začal jsem zjišťovat, kdo by ho měl nahradit. Když se nikdo nenašel, zaujal jsem toto místo já spolu s výše zmíněnými. 6. Chybí ti vydávání časopisu nebo cítíš úlevu? Jak hodnotíš celkovou činnost novin v průběhu dvou let, kdy byl díky tobě časopis vydáván? Co bys nám doporučil změnit? Ubíral se výběr tvé vysoké školy dále směrem k žurnalistice? Vydávání časopisu nebyla povinnost, takže úlevu necítím. Avšak tvrdit, že mi nechybí nemůžu. Přenášení myšlenek do psané formy, hraní si se slovy, větami a celkově s textem mě bavila vždy a bavit bude. Hodnocení bych nechal na jiných, můžu jen říct, že se za svoji práci ani práci celé redakce nestydím. Co bych doporučil? Snad pravidelnost vydávání a větší spolupráci se studenty. Obor, který nyní studuji nemá s žurnalistikou nic společného. - Veronika Gecová
-4-
Strasti každodeního života
ČERVENÁ, ORANŽOVÁ, ZELENÁ JEDÉÉÉM!!! Máme pro tebe úchvatnou novinku! Jakou? V Bučovicích otevřeli naši jedinečnou E50 a pořídili ty nádherné svítívé věcičky... no... tý... SEMAFORY. Tak dobře, zas taková novinka to není, páč silnici otevřeli již 1.září, ale víš, že jsme si další dva měsíce mohli užívat lážo plážo chození do školy a ze školy? Nu, páni pracanti si pospíšili. A my? Řekněme si to takhle. Stojíme na přechodu, naproti nám svítí červený panáček a my čekáme a čekáme. Zíráme na supr rallye v domnění, že zadarmo, ale popravdě tuto podívanou umožňuje silnice za zhruba 250 000 000 Kč. Představ si, ze to by bylo 83 333 333 lízátek, nebo 31 250 000 káv, 250 000 000 čokoládových tyčinek a podobně. Nicméně, před nosem ti frčí stovky náklaďáků a mezitím ti ujíždí vlak. Chvilkama vážně uvažujeme, jestli si ty semafory nevymysleli tělocvikáři, aby nám dobíháním zlepšili kondičku. Ale i přesto, že nadáváme na,,blbý semafory“, inteligence se jim upřít nedá. Pod vozovkou jsou umístěna čidla, která podle množství vozidel vyhodnotí, jak dlouho svítí červená a kolik času dají nám na přefičení silnice. Bohužel, ten chumel lidí žádná čidla neregistrují. Na otevření silnice si ovšem nestěžují jen studenti, kteří nestíhají vlak, ale i místní obyvatelé ještě nedávno klidných Bučovic. Stížnosti padají na ten randál, na který si kdosi stěžoval se slovy: ,,Já už doma neslyším ani televizi.“ Takže rada na závěr: „Učitel anebo žák, uč se rychle utíkat!“
- Andy a Miška
Redakce se baví
Učení a jídlo Jednoho podzimně zimního večera před písemkou z literatury rozhodla jsem se, že se zkusím naučit a jíst zároveň. Pročítala jsem literaturu a cpala se vším možným, co mi přišlo pod ruku. Čokoláda, jablka, pak chleba se sýrem a tak podobné kombinace. Nejen že mi bylo v noci špatně, ale víte jak dopadla písemka? Zkuste hádat, myslím, že bude stačit pouze jediný pokus. Ráno jsem došla do školy a zažívací potíže se mnou. Avšak už bylo pozdě. Zazvonilo a osudný test byl započat. Nejen že jsem si nemohla vzpomenout na díla některých spisovatelů, ale že jsem místo poezie rozebírala díla psaná prózou, to byl přímo vrchol. Došla jsem k ponaučení, že příště to zkusím tak nekombinovat a budu zobat v průběhu učení třeba nějaký ovocný salátek. Nakrájela jsem si jablka na kostičky, k tomu něco málo hrušek, zavařené meruňky a s lžící a ovocným salátem jsem vítězoslavně nakráčela ke stolu, kde na mě čekal dějepis. S hrůzou v očích jsem usedla a pustila se jak do salátu, tak do dějepisu. Po hodině a půl učení, když už byl salát snězený, jsem umyla mísu a šla spát. Další den mi nevolno nebylo a navíc odpoledne jsem odcházela s dobrým pocitem a jedničkou z dějepisného zkoušení. A co z toho plyne? S učením je to jako s jídlem - žaludek dokáže strávit více lehkého a vyváženého jídla než nějaké šílené kombinace. Pokud se pořádně nacpete, váš žaludek vám to neodpustí a bude se cítit přetížen. A když smícháte příliš věcí dohromady, zase vám to pěkně vrátí. Stejné je to i s mozkem: když ho „překrmíte“, určitě dostane „zažívací potíže“a „zablokuje se.“
- Michaela
-5-
Koutek srandy
Z hodin Vlach: Angličané ukradli celý svět a chodíme se na to zadarmo dívat do londýnského muzea. Francouzi ukradli půl světa a chodíme se na to dívat za 9 eur... Dějepis Vlach: Známe rotundy sv. Kateřiny ve Znojmě, sv. Jiří na Řípu... Tedy pochybuju o tom, že by tehdy znali našeho ředitele, ale což... Stránská - ZSV definice Indického období ve filozofii Védské období se dělí do období podle období vzniku. Dějepis - o křížových výpravách Vlach: Mimochodem, vezměte si procházku z Paříže do Londýna, je to dost daleko... Petržela: Děcka, proti chřipce zelená paprika, ta má 6x víc vitamínu C než citron. Já teda z té zeleniny mám nejradši bůček, ale... Rozhovory přes internet
Human tetris: Japonci jsou proslulí svými srandovními televizními soutěžemi. I v tomto případě tomu nebude jinak.
