VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

VÍC NEŽ

SPORTOVNÍ MAGAZÍN VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

25 Kč ČÍSLO 41 19.12. – 2.1. 08

2007

ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

Příští číslo vychází 2.1. 2008!

Kopnete si s námi?

19. 12. – 1.1.2008 | www.iecho.cz

Vychází každou středu!

4. – 5. Zrcadlo týdne Sedm dní v rytmu sportu 6. – 11. Vánoce hvězd Jak vypadá sportovní Ježíšek? 12. – 14. Robert Záruba O hokeji, StarDance a o životě...

Vánoce hvězd str. 6 – 11

16. – 17. NHL Manažeři? Jeden šetří, druhý škodí! 18. – 20. Hokejové MS 20 Jedou Češi na medaili? 22. – 25. Radek Jaroš Exkluzívní rozhovor s českým horolezcem 26. – 27. eCho plakát Motocross Freestyle 28. – 30. K–1 Sazka viděla velkolepou show

Robert Záruba str. 12 – 14

32. – 35. Petr Kunášek Samorost mezi prvoligovými fotbalisty 36. – 37. Michael Rasmussen Na Tour se chtěl oběsit 38. – 39. Golf Vánoce na greenech

Radek Jaroš str. 22 – 25

40. – 41. Extrém Robin Kaleta - lyžař bez zábran 42. – 43. Fernando Alonso Exmistr světa se vrátil ke svým

Foto na titulní straně: Montáž archiv

Reklama na správném místě!

OBSAH

44. – 45. Auto – Moto Souboj nafty a benzínu 46. – 47. eCho odhaluje Senzace a překvapení ze světa sportu

Alonso se vrátil

48. – 49. Fitnes Hubnout a zhubnout III

str. 42 – 43 3

ZRCADLO TÝDNE

HVĚZDY – ROMAN KOUDELKA SKOKY OPĚT TÁHNOU! Poslední dva závody, dvě čtvrtá místa. Takhle lichotivá je aktuální bilance českého skokana na lyžích Romana Koudelky ve Světovém poháru. Zatímco dlouholetá domácí jednička Jakub Janda přesvědčuje o své výkonnosti v Kontinentálním poháru, vycházející hvězda pořádně prohání nejlepší skokany světa a už je jedenáctá celkově! Kdo by to byl před sezonou čekal? Ve Villachu nestačil Koudelka shodně jen na trojici Morgernstern, Schlierenzauer a Ahonen, což jsou jména na můstcích velmi významná. Další možnost zaujmout skokanský svět má Koudelka už v závěru týdne, kdy světová špička zavítá do švýcarského Engelbergu. Cíl je jasný: stupně vítězů, jež dvakrát těsně unikly, anebo aspoň posun mezi elitní desítku v SP. NAJDE MÍSTO? V DESÍTCE?

FILIPPO INZAGHI

Když má někdo čich na góly, je mu jedno, proti jakému protivníkovi stojí. A když má jako spoluhráče Brazilce Kaká, jde všechno úplně snadno. Filippo Inzaghi by mohl vyprávět hodiny, jak se proměňují šance a kolik branek během dlouhé kariéry už nasázel. Naposledy s vydatným přispěním mladšího spoluhráče vyválčili pro AC Milán titul mistrů světa mezi fotbalovými kluby. Italský kanonýr při výhře 4:2 ve finále v Jokohamě nad argentinskou Bocou Juniors dvakrát skóroval a už poněkolikáté potvrdil, jak zabijácký je jeho střelecký instinkt. A to už byl před pár lety házen mezi odpadlíky, pro které na hřišti v dresu slavného mužstva nebylo v silné konkurenci nejednou vůbec místo. JEŠTĚ NEKONČÍ!

N PETRA KOVÁŘE 4

STŘELEC OD BOHA!

ěkdy je až s podivem, jak ten čas letí. Přijde mi to skoro neuvěřitelné, že toto vydání magazínu eCho je posledním v letošním roce. Zcela jasně si vybavuji okamžiky, kdy jsem psal editorial do vůbec prvního čísla v březnu tohoto roku a najednou uzavíráme 41. číslo a vlastně celý rok 2007, který byl z pohledu našeho časopisu tolik zásadní. Příští číslo magazínu eCho totiž vyjde až 2. ledna, a proto mi dovolte, abych vám všem již takto s předstihem popřál za redakci klidné prožití vánočních svátků a pokud možno co nejpohodovější silvestrovské oslavy.

Když už byla řeč o zásadním významu právě končícího roku pro náš magazín, ten příští nebude o nic méně důležitý. Doufám, že se příliš nepřechválím, když řeknu, že za těch devět měsíců existence se eCho prokousalo »dětskými chorobami« a pomalu se staví na své vlastní mediální nohy. Chtěl bych věřit tomu, že stále více a více čtenářů se těší na středu a na novou várku materiálů, které jim náš magazín přináší. Pochopitelně, že je stále co zlepšovat. V příštím roce, který je doslova našlapaný velkými sportovními podniky, ať už je to evropský šampionát ve fotbale, hokejové mistrovství světa v Kanadě, či Olympijské

ROZHODL ŠLÁGR! Nedělní odpoledne mělo v Anglii slavnostní nádech. Ve dvou duelech Premier League proti sobě nastoupily nejslavnější týmy. Jednou z hlavních postav atraktivních soubojů se stal gólman Petr Čech. Bohužel pro něho ovšem nevychytal pro Chelsea vítězství na půde Arsenalu, ale podepsal se pod porážku 0:1. Na konci prvního poločasu totiž nedosáhl z malého vápna na rohový kop Fabregase a Gallas zblízka hlavou skóroval. V závěru utkání sice český reprezentační brankář chytil Kanonýrům dvě tutovky, ale jelikož spoluhráči branku dát nedokázali, rozhodla právě jeho chyba o výhře Arsenalu a jeho návratu do čela soutěže, poté co jej na pár hodin předskočili fotbalisté Manchesteru United, úspěšní v Liverpoolu. CHYBUJE KAŽDÝ!

PETR ČECH

Foto: CPA (1), ČTK (1), archiv (1)

ZRCADLO TÝDNE

hry v Pekingu, chceme být stále lepší, originálnější a rozmanitější. I proto například chceme v průběhu roku rozšířit počet stran našeho magazínu ze stávajících 52 na 68, což nám mimo jiné umožní rozšířit škálu našich materiálů. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na zrodu našeho magazínu a pochopitelně také těm, kteří ho pro vás týden co týden připravují. A dík patří i vám, čtenářům, kteří jste si náš magazín oblíbili. Krásné Vánoce a Nový rok bez kocoviny přeje za redakci... 

5

VÁNOCE SLAVNÝCH

VÁNOCE SLAVNÝCH

Než u hvězd zazvoní

Ježíšek

Každý ví, že Vánoce nejsou jen dárečky, ozdobený stromeček a purpura na plotně. »Svátky klidu« se totiž musí připravit, a to bývá občas hodně hektické. Své o tom vědí i české sportovní hvězdy, které se s magazínem eCho podělily o své vánoční zvyky a recepty...  Anna Hartmanová, Petr Kovář, Lukáš Vrkoč

Stromek už prvního

V

ánoce v domácnosti někdejšího letenského kanonýra Horsta Siegla začínají už vlastně prvního prosince. „Máme takový zvyk, že už prvního ozdobím stromeček a manželka vánočně vyšňoří barák. Možná se to někomu zdá divné, ale my si chceme vánoční atmosféru co nejvíce užít,“ vysvětluje současný asistent trenéra fotbalové Sparty. Co se týče dalších přípravných prací, tak sám přiznává, že tomu příliš nedá. „Co se týče vaření, případně přípravy salátu, tak u toho já nemusím být. Mně stačí, když se s tím vším seznámím až na talíři,“ směje se. Přestože se tedy dobrovolně pasoval do ro-

Horst Siegl 6

le konzumenta o složení například vánočního bramborového salátu má zcela jasnou a konkrétní představu. „Děláme doma takovou klasiku, ale musí tam být salám. Někdo ho tam nedává, ale pro mě je salám v salátu nutnost...“ V dobách, kdy ještě profesionálně hrával fotbal se o svátcích musel tak trochu hlídat, aby mu »neujela« váha. Teď si může všechno vynahradit. „Nechci aby to vypadalo, že se jenom cpu, ale na druhou stranu si to dovedu užít. Třeba takový studený kapřík hezky v klidu večer u nějaké klasické pohádky, to vůbec není k zahození. A taky nesmí chybět vinná klobása,“ říká a evidentně se vyžívá v roli labužníka. 

Štěpánka Hilgertová

Salát od švagrové

Š

těpánka Hilgertová se sice v kuchyni umí točit stejně hbitě jako v peřejích slalomářského kanálu, ale proč si neušetřit před Ježíškem práci? Švagrová je tou osobou, která má u Hilgertů na starosti právě salát. „Přicházíme k nim většinou na návštěvu 23. prosince navečer, vyměníme si dárky, cukroví,“ líčí vánoční rituál kajakářská královna. A na řadu přijde i dělba jídla. „My jim doneseme několik porcí kapra a dostaneme na oplátku rovnou do mísy salát pro nás.“ O štědrovečerní večeři se nad bramborovou pochoutkou olizuje nejen ona, ale i manžel se synem. A je to právě nejmladší člen rodiny, který ho dojídá ještě druhý den. „Má ho nejraději, tak

mu ho necháme,“ říká maminka Hilgertová. 

7

VÁNOCE SLAVNÝCH

VÁNOCE SLAVNÝCH

Tatarky není nikdy dost

K

Tomáš Dvořák

do by si myslel, že sportovkyně, která sbírá jedno vítězství za druhým a na dlouhých tratích hledá jen těžko bruslařku, která by ji porazila, na Vánoce bramborový salát vynechává, mýlil by se. Martina Sáblíková, stejně jako celá její rodina, nedá na tatínkovo umění dopustit. Uleželý salát = dobrý salát, to je i heslo Milana Sáblíka. „Je to jeho tradiční práce, my s dětmi jsme jen ochutnávači,“ prozrazuje Eva Sáblíková, rychlobruslařčina maminka. „Víme, že to není příliš zdravé, ale čím víc tatarky, tím lépe, přesně podle hesla »tatarky není nikdy dost«,“ to je podle paní Sáblíkové důležité. Její manžel vyrobí před Štědrým večerem asi deset kilogramů salátu, ale není to jen pro rodiče a dvě děti. Rozváží se i babičce a dědečkovi, aby jim ubyla práce. Salát se prý u Sáblíků zkonzumuje velice rychle. „Třeba jen tak na chuť do hrnečku se lžičkou. 27. prosince už byste u nás v ledničce hledali salát marně,“ usmívá se maminka úspěšné sportovkyně. 

Martina Sáblíková Salát podle Martiny ➤ vařené brambory ➤ vařené vejce natvrdo ➤ domácí okurky a zelenina (ve sladkokyselém

nálevu: mrkev, hrášek, kápie) čerstvá na kostičky nakrájená cibule sůl, pepř, sladká paprika hořčice tatarská omáčka Poměr brambor a zeleniny je 1:1 ➤ ➤ ➤ ➤

Vánoce bez tradice

Z

Ryba z kuřete

D

esetibojař Tomáš Dvořák se v kuchařském umění vyžívá, a tak není divu, že bramborový salát nemá v jeho případě jednu, ale hned dvě varianty. „Klasický na stole samozřejmě nesmí chybět, na tom si pochutnávají hlavně dcerky. A my s manželkou zase radši nabíráme z mísy s tím vícedruhovým,“ prozrazuje úspěšný atlet. A že ho nějaká ta piplačka u plotny neodradí, dokazuje vzápětí: „K salátu máme sice rybu, ale není ryba jako ryba. Já mám kapra, ale holkám vymodeluju z kuřecího masa řízky přesně ve tvaru ry8

by. Takže rybu máme všichni.“ A jak tedy recepty na Dvořákovic saláty vypadají? „Hlavně to musí být den dva uleželé,“ říká táta tří dcer hned na úvod. 

Salát podle Tomáše ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤

KVALITNÍ SALÁT brambory (nejlépe rohlíčky – protlačované přes mřížku) okurky („Bohužel se letos domácím moc nevedlo.“) mrkev hrášek cibule (silnostěnná, syrová) vejce majonéza (hodně tučná) lák z okurek (patří do salátu, aby z toho nebyl kydací výrobek) VÍCEDRUHOVÝ SALÁT

➤ jakékoliv brambory

(vaří se oloupané a krájí se na velké kousky) ➤ velká cibule ➤ okurky ➤ naťová petržel ➤ anglická hořčice s celými hořčičnými zrníčky kombinace hořčice a majonéza ➤ lák z okurek (a důležité - nepepřit, stačí trochu dosolit)

Yvetta Hlaváčová

daleka ne všichni trvají na dodržování vánočních zvyků. Jednou ze sportovkyň, která na tradici koncem prosince tak trochu zanevřela, je i plavkyně Yvetta Hlaváčová. Zatímco tady v Česku už lidi šílí předvánoční horečkou, ona našemu magazínu z Ameriky napsala: „Neslavím Vánoce v tradičním stylu, hlavně od té doby, co umřel táta. Jen čerpáme z atmosféry a užíváme si Štědrý večer v pohybu někde na horách, v termálních lázních nebo u moře. Letos už jsem oslavila Vánoce 24. listopadu na MT hood v Portlandu, stát Oregon. S mojí kamarádkou Lucií Svrčinovou a Petrem Kakešem, oběma bývalými olympioniky. Uřízli jsem si stromek

a společně jsme ho zdobili v českém tradičním stylu, při českých pohádkách a koledách. A zašli jsme si na českou večeri k jedné české rodině. Jim česká atmosféra chybí a já si to s nimi užiju podle našeho přání a chuti.“ 

9

VÁNOCE SLAVNÝCH

VÁNOCE SLAVNÝCH

P

o Vánocích možná nejedna ženská opráší její videokazety, aby zase dopnula oblíbené kalhoty. Ale receptu na dietní bramborový salát se od Olgy Šípkové nikdo nedočká. Ačkoliv se doma v průběhu roku snaží vařit zdravě a lehce, tradiční štědrovečerní menu nechybí ani na jejím rodinném stole. Přípravu tradiční přílohy k rybě nikomu doma nepřenechává, den před Štědrým večerem si připraví všechny ingredience a už krájí, míchá, dochucuje. „Nijak dietní rozhodně není, ale je pro tuto vzácnou příležitost,“ říká bývalá

Salát podle Olgy ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤

brambory kousek uzeného okurka cibule sůl trocha cukru majonéza ocet nebo voda z okurek

Olga Šípková

mistryně světa ve sportovním aerobiku. „Brambory si uvařím už den předem ve slupce a nechám v lednici odpočinout. Druhý den je nakrájím, stejně jako kousek uzeného, okurku a cibuli. Tu se snažím nakrájet zvášť na jemno. Osolím, přidám trochu cukru, který smíchám s majonézou. A na závěr jenom tak lehce okyselím octem nebo vodou z okurek. A je hotovo,“ prozrazuje svůj kuchařský recept Šípková. Úspěch se prý zatím dostavil každý rok. „Je tak dobrý, že moc dlouho nevydrží. Syn Míša ho vždycky druhý den »dojede«,“ tvrdí cvičitelka, ale zároveň i maminka dvou dětí. 

čička, avšak jedním dechem připomíná: „Letos nám ale vedení soutěže svátky zrušilo. To bafuňáři snědí v klidu všechno a mně nezbývá, než jim popřát dobrou chuť.“ Pavla Pateru rozlítil los extraligy, který čítá v době od 19. prosince do 2. ledna rekordních sedm zápasů. „Nejnašlapanější program máme o Vánocích, kdy jsou děti doma, a místo toho je volno před nimi, kdy chodí do školy,“ pod-

Bafuňáři nám zkazili svátky

P Pavel Patera 10

ořádně rozezlený už předem je mnohonásobný mistr světa a olympijský vítěz Pavel Patera, když si představí letošní Vánoce. Našlapaný program extraligy mu zkazil svátky, které jinak rád tráví v rodinném kruhu. Vánoce v klasickém stylu, avšak bez kapra. Tak to chodí u Paterů rok co rok. „Ani nevím, co manželka, která se o vše stará, dává třeba do salátu. Důležité je, že mi to chutná,“ říká o části slavnostního pokrmu pověstná hokejová hra-

trhuje snadno prokazatelný fakt. „Jestli se tady lidé shora chtějí rovnat NHL, tak ať nám dají také takové podmínky,“ zachází »Patýz« ještě dál. O svátcích si holt stejně jako většina spoluhráčů i protivníků klidu moc neužije a na nějakou pohodičku nebude mít čas. „Zatímco naše děti budou chtít trávit nádherné Vánoce, jejich tatínkové budou odpočívat a chystat se na zápasy. To je opravdu paráda,“ zakončuje ironickým povzdechem. 

Kapra si vydupal! Jan

L

iberecký fotbalový utočník Jan Nezmar se asi jako většina mužů před Vánocemi do kuchyně příliš nehrne. „Manželka to všechno zvládne, a než abych se jí tam pletl, tak raději dělám takové ty drobnější práce okolo,“ líčí předvánoční dění u Nezmarů. Nad složením štědrovečerní tabule ovšem velmi ostražitě bdí. „Nejsme v tomhle směru žádní novátoři. Máme klasiku, kapra, salát a hrachovou polévku. S tím kaprem byla ale ze začátku trochu potíž. Moje žena totiž nebyla z domova zvyklá ho jíst, takže na mě zkoušela třeba filé. Ale to neprošlo. Kapra jsem si normálně vydupal, bez toho by nebyly Vánoce,“ tvrdí zapálený rybář. Přestože přes rok tráví hodně volného času s prutem u vody, vánočního kapra prý sám nikdy nechytá. „Kupuju ho a vždycky ho živého nesu domů. Kapr musí plavat ve vaně. Máme malou dcerku a loni byla z toho, že nám plave ryba ve

Michal Sup

vaně doslova hotová. Tím spíš, že když jsem toho šupináče chytal, tak jsem tam za ním spadnul. Máme to natočené na videu a myslím si, že bych s tím klidně zabodoval v soutěži Neváhej a toč,“ přiznává. Vánoce se všemi svými kulinářskými lákadly jsou pro některé vrcholové sportovce zkouškou pevné vůle. „Bohužel jsem ten typ, že poměrně lehce přiberu, takže se musím krotit. Kdysi jsem dokonce uvažoval, že bych tradiční majolku v bramborovém salátu nahradil jogurtem, ale nakonec jsem od toho upustil. takže radši držím skoro celé svátky půst, abych se mohl na Štědrý den pořádně nadlábnout. Loni kvůli tomu byla u nás doma dokonce velmi vášnivá debata, to když manželce zbylo po svátcích skoro všechno cukroví, které napekla. Já jsem jí zkoušel vysvětlovat, že se musím krotit, ale nějak to nebrala. Takže letos se na to všechno prý vykašle...“ říká s úsměvem na tváři. 

Nezmar

Supovic klasika

R

odinné řeznictví a uzenářství dává tušit, že i vánoční svátky a zvyky s nimi spojené budou u Supů vychytané. Ovšem jak se to vezme. Útočník hokejové Slavie Michal Sup totiž tvrdí, že jsou klasické. Štědrovečení tabule v rodině zkušeného hokejisty, který nosí do kabiny pravidelně »baštu« z řeznictví svého otce, je tradiční. Na stole nechybí rybí polévka, smažený kapr, řízky ani salát. „A knedlíčková polévka,“ doplňuje Michal Sup. „Základ pro knedlíčky do ní připravuje táta a já ji o Vánocích preferuji.“ Naproti tomu klasickou rybí polévku doveze vždy jeho tchýně, jež se podílí i na pochystání některé ze zbylých částí slavnostní večeře. „Všechny přípravy vede manželka, já na to vzhledem k tré-

ninkovému i zápasovému vytížení nemám čas,“ přiznává slávista, že nebývá o Vánocích velkým pomocníkem. Bramborový salát byl postupem času přizpůsoben zvykům jeho rodiny a kromě brambor v něm je možné nalézt mimojiné i šunkový salám, vajíčka a majonézu. „Nesmí v něm ale rozhodně být hrášek,“ upozorňuje důrazně slávistický útočník. Jinak jsou vánoční svátky u Supů klasické − české. Sejde se rodina, vše je pochopitelně vzorně připraveno a přes den se normálně jí. „Chtěli bychom sice vidět zlaté prasátko, ale to při tom množství jídla, cukroví a všelijakých dobrot na stole prostě nejde,“ směje se Michal. „Na Vánoce si prostě potrpíme, vždyť jsou jednou za rok,“ dodává, těšíce se na dny klidu a volna.  11

Foto: Dan Černovský, ČTK (3), CPA (1), Archiv (3)

Míša »dojíždí«

ROZHOVOR

ROZHOVOR „Usmívat se. To jsem si taky musel trénovat. Já se normálně tvářím smutně, tak jsem při vystupování musel myslet na legrační věci…“ eCho: Co tví kolegové? Podporovali tě, fandili, nebo se ti pošklebovali? „Měl jsem z toho trochu obavu. Jaký to asi může bejt, když přijde chlap mezi chlapy a řekne – hele, já tancuju. Ale kluci to vzali výborně. A holky už vůbec, ty byly nadšený. V redakci mi fandili, dokonce tam i chodili, ale zase s tím neprudili nějak moc, byla to přijatelná podpora, příjemná.“ eCho: Jak se ti dařilo skloubit práci novináře s tancováním? „Docela jo. Je to jinej druh námahy. Já jsem s tím počítal, všechno jsem si naplánoval, samozřejmě se do toho ještě přidávala péče o syna Viktora (7 a půl roku), protože ho máme se Světlanou ve společný péči, ob týden se o něj starám, to bylo trochu náročný. Ale myslím, že jsme to zvládli dobře, že netrpěla ani práce, ani Viktor, ani to tancování. To trochu.“ eCho: Já jenom že kolega Vichnar říkal, že jsi v práci usnul… „To já dělám každou chvíli. Já když se najím v práci, tak se mi odkrví hlava a musím si dát dvacet. No, stačí někdy i pět.“

Robert Záruba

eCho: Jaký sport tě nejvíc bavil jako dítě? „Hokej. A taky fotbal.“ eCho: Hrál jsi je na nějaké vyšší úrovni? „Ne. To bylo takový to plácání s klukama. Závodně jsem dělal jiný sporty.“ eCho: Který? „Prošel jsem Klokánkem.“ eCho: To je dneska dost podezřelý jméno! „To je jinej Klokánek! To bylo při Bohemce. Tam jsem nastoupil ve 2. třídě a dělal všechny sporty, zápas, plavání, veslování, házenou, basket, gymnastiku, šplh na laně, všecko. Na to navazoval výběr v pátý šestý třídě, kdy sis vybral sport, kterej jsi potom dělal výlučně. Já jsem chtěl hrát házenou, ale nevybrali mě, protože jsem byl moc malej. Tak jsem se trochu plácal, třeba jsem zkoušel šerm, a nakonec jsem se dal na atletiku. A dělal jsem ji závodně.“ eCho: Všestranně? „V atletice jsme dělali všechno. Běhy, vrhy, hody, ale když se závodilo, tak jsem vždycky běhal střední a dlouhý tratě, což v tom věku bylo 600 a 1000 metrů. Na 600 metrů jsem byl třetí v Praze, na kiláku čtvrtej nebo pátej. Jako družstvo jsme na přeborech vyhrávali, my jsme byli hodně dobrý.“

eCho: A pak? „Pak mi našli nějakej problém se srdcem – ačkoli jsem neměl žádný problémy – takže jsem toho musel nechat.“ eCho: A co baseball, který jsi komentoval? Předpokládám, že jsi na tělovýchovném soustředění Univerzity Karlovy na Albeři přičichnul k softbalu… „Ne, ten jsem poznal už u atletiky, kdy jsme měli soft jako doplňkovej sport. Pak jsem hrál závodně za Matfyz za Béčko. To mě bavilo.“ eCho: A dneska? „Florbal. Začal jsem ho hrát v roce 2000 za Torza SORRY. To je fakt paráda, to jsou někdy takový zážitky z těch zápasů! To mi přináší strašně příjemný zážitky, nejenom že seš s klukama pak v hospodě, ale prožíváš s nima i něco jinýho, něco víc. Já vím, že roků hraní už před sebou moc nemám, tím víc si toho vážím.“ eCho: Cítíš to stejně, když v sobotu vstáváš ráno na zápas? „To víš, že ne. Jenže pak přijdu mezi kluky a je to jinak. Mám dobrej pocit, že to zvládám, že těm klukům stačím, že dokonce jsem rychlejší než oni, a to jsem tam druhej nejstarší. Z toho mám dobrej pocit.“ eCho: Sportuješ taky se synkem? „Chodíme s Viktorem bruslit na in-

Foto: Dan Černovský (2), rodinný archiv (4)

Robertovi Zárubovi se po skončení jeho účasti ve StarDance evidentně ulevilo.

Dneska si raději zdřímnu ROBERT ZÁRUBA je jedním z nejoblíbenějších sportovních novinářů v Čechách. Nedávno zaujal i televizní diváky, kteří sportu neholdují. V zábavné show ČT StarDance se s partnerkou Vandou Dětinskou protančili až mezi pět nejlepších párů. Autor rozhovoru nepopírá, že jej s Robertem spojuje více než dvacetileté kamarádství, společné roky na fakultě žurnalistiky, trempování i členství ve florbalovém týmu Torza SORRY, ale přesto jej některé věty překvapily.  Milan Podobský 12

eCho: Roberte, říkal jsi mi, že tento týden budeme mít na rozhovor dost času, protože ve StarDance vypadnete. Svůj »slib« jsi splnil. To sis před sambou tak nevěřil? „Ono se dalo čekat, že vypadneme. Ale samba byl problém pro všechny, to je takovej hrozně těžkej a rychlej tanec a ten pohyb rukou a boků je pro chlapy nepřirozenej. Samba je z hlediska rytmu nelogická … ale nevím v čem.“ eCho: Když jsem sledoval tvůj poslední výstup, říkal jsem si, že vypadneš tak na 50 procent ty nebo Jirka Schmitzer. „Jenže ten má hodně hlasů od diváků. On působí možná trochu neo-

hrabaně, ale na rozdíl ode mě tu neohrabanost umí hezky zahrát. Když já nejsem herec. On ty hlasy má a zaslouženě. Protože jako pár jsou jiní než ostatní. Není to nuda. A k té sambě – Jirka mi říkal, že si ten její rytmus jakožto muzikant umí nějak přepočítat.“ eCho: Bral jsi to víc jako sport a soutěžení, nebo jako zábavu a show? „Všechno dohromady. Pustil jsem se do něčeho, co je mimo můj dosavadní život. Mě tancování nikdy nepřitahovalo, nic mi to neříkalo a nerozuměl jsem, že to někoho může bavit. Z určitého přinucení jsem šel do úplně nový komnaty, ve který se

dneska už cítím o něco líp. Poznal jsem zajímavý lidi, který to dělaj, není to žádná divná sekta. Bylo v tom trochu toho sportu, nechtěli jsme hnedka vypadnout, i té show, že jsem v sobě vyburcoval svůj exhibicionismus na maximum.“ eCho: A ty se cítíš být exhibicionistou? „Já jsem umírněnej exhibicionista. Přesně ty zprávy a ten sportovní televizní žánr mi vyhovují, že ten exhibicionismus je umírněnej. Já nejsem typ herce, kterej by bavil lidi, na to nemám. A tady jsem to musel burcovat, protože ten můj exhibicionismus na tohle nestačil a musel jsem ho vyburcovat na doraz.“ eCho: Jak jsi ho burcoval? „Před vystoupením jsem na sebe křičel: exhibuj, exhibuj, exhibuj! Fungovalo to výborně!“ eCho: S čím jsi měl ještě problémy? 13

-linech. Do blázince. Smí se to, je tam krásnej asfalt a málo lidí.“ eCho: Jak jsem na počátku prozradil, trempovali jsme spolu... „Kamaráde! Ta zima na Týřově! Ještě dneska si na to vzpomenu! Jak jsem se modlil, aby už bylo ráno. Nebo jak jsme šli podél Lužnice. Měli jsme hroznej hlad a někdo vytáhl slaninu. Já jsem to v životě nejed. Ale já měl takovej hlad, že jsem si ukrojil ten umolousanej chleba a dal jsem si ten špek a byl jsem úplně na vrcholu blaha, sežral jsem to, jak kdyby to byla největší pochoutka na světě. První den jsme spali na nějakým tábořišti a v pět hodin ráno přišel nějakej chlap a normálně nás zkasíroval pět korun za celtu...To by mě zajímalo, jestli bychom dneska ještě mohli vyjet na tremp. Jestli ještě někde najdu usárnu. Kanady mám... taky někde budou zápisky z cest… Jestli bychom to dneska ještě zvládli?! Bylo by to určitě jednodušší z hlediska zabezpečení. Tenkrát, když jsme nenarazili na hospodu, tak jsme byli bez jídla. Taky prachy jsme neměli. To by dneska bylo asi jednodušší. Ale jinak… nevím, nevím.“ eCho: Co tě tehdy přitáhlo k novinařině? „Ctižádost umět psát. Pak se do toho přidala televize. Touha uplatnit ten umírněněj exhibicionismus, jehož hranice jsem tehdy ještě neznal, v televizi.“ eCho: Začínal jsi ale pěkně s psacím strojem! „Já jsem byl hrozně nesmělej, vůbec jsem si netroufal někam přijít a říct, podívejte se, já jsem tady něco napsal… Pro mě byla dobrá třeba praxe ve Večerní Praze, kam jsem musel chodit, všichni věděli, že tam

musím chodit a nějak to akceptovali. Ve Večerce jsem se chtěl samozřejmě dostat do sportu, jenže tam byl Bedřich Drož – a to byl problém. Ten nesnášel mladý lidi a nesnášel jakoukoli výpomoc. Teprve když odešel a převzal to Aleš Pohořal, tak jsem dostal šanci a po revoluci, když jsem byl v Armádním filmu, tak mě nechal psát hokej.“ eCho: Jak jsi se vlastně dostal do televize? „Táta mi vyjednal nějakou brigádu v motoristický části sportovní redakce na prázdniny v roce 84. A já když jsem tam volal, telefon vzal náhodou Vláďa Drbohlav. To bylo v době, kdy se konala trucolympiáda, nejelo se do Los Angeles a v socialistickým bloku se konala takzvaná Družba. A Vláďa říkal, máme tady zrovna tu Družbu a potřebujeme někoho, aby nám tady s tím pomohl. Tak jsem naklusal 20. srpna a poskriptoval jsem přenosy, psal timekódy. Pak přišel režisér a říkal potřebuju tohle a tohle a já mu řekl, že to je tady a tady. Dělal jsem úplně tu nejposlednější práci, ale kdybych byl v tý motoristický redakci, tak bych asi přerovnával poštu.“ eCho: Ty jsi studoval žurnalistiku v letech 1985 až 89. Takže tys vlastně nezažil revoluci coby student. „Trochu jo, já jsem byl na škole dost často, protože jsem tehdy chodil s Petrou Flanderkovou.“ eCho: A s kým jsi chodil do ročníku? Zůstal někdo v žurnalistice? „Andrej Halada je v Reflexu, Martin Polívka a Petr Žižka v MF Dnes, Radka Skoblová – Vítková píše pro společenské časopisy. Já o spoustě lidí nemám přehled. Jiřina

Pavlátová – tu jsem teďka potkal, protože dělá návrhářku ve firmě, která šije kostýmy pro StarDance.“ eCho: Armádní film – jak na ten rok vzpomínáš, desátníku absolvente? „To byla hodně těžká doba. Nás tam bylo pět, nad námi major Mariaš, Slovák, kterej neměl rád dvě kategorie lidí. Neměl rád Čechy a neměl rád novináře. Já jsem jedinej splňoval obě. Ten mi to dával pěkně sežrat. Ale, zaplaťpánbu, byla to úplně jiná vojna, než někde u útvaru. Byl jsem přidělen jako asistent režie k Stanislavu Brožíkovi, což byl ohromně pracovitej člověk, kterej jeden film stříhal, další točil, další připravoval a ještě jsme makali na scénáři. Byl neuvěřitelně výkonnej a já jsem se musel tomu tempu přizpůsobit. Ty ostatní čtyři flákači z FAMU tam dělali úplný kulový.“ eCho: A z vojny jsi šel rovnou do televize? „Ano, já měl ty postupy hrozně rychlý. Ze školy rovnou na gympl na »Píkárnu«, pak rovnou na žurnalistiku, z vejšky hned v červnu do přijímače a hned 1. června 2000 jsem nastupoval v televizi. Šlo to jak na drátkách.“ eCho: Jak jsi se v Československé televizi dostával k hokeji? „Cesta k hokeji vedla přes kanál OK 3, tam se začalo vysílat NHL a oni hledali někoho, kdo tomu trochu rozumí, kdo ty hráče trochu zná. Já měl informace, statistiky. Tehdy nebyl internet! Informace se musely pracně shánět z různejch časáků. A taky jsem komentoval baseball. Na OK 3 jsem se otrkal a dostal jsem důvěru i na normálních programech.“

eCho: Co je nejtěžší na komentování zápasů? „Asi to, že se to nedá zkoušet. Musíš si to prožít v tom živým vysílání. Je nutný přežít těch prvních sto zápasů. Taky to chce, aby si divák na tebe zvykl, na hlas, intonaci, dikci, to je hrozně důležitý. (Robert zívá).“ eCho: Tvůj průšvih číslo 1? „Nemůžu si vzpomenout. Samozřejmě jsem udělal chyby. I hrubý. Já mám odkomentováno 930 různejch přenosů, takže se určitě staly věci, který mě mrzely, ale nemůžu si teď vzpomenout na něco zásadního.“ eCho: Ty si to eviduješ? „Přesně.“ eCho: A hokejové výsledky? „Taky.“ eCho: Vzpomínám si, že sis do redakce nosil takové sešity s výsledkama… „Ty sešity mám pořád. Dneska si ale všechno eviduju v počítači. Ale co je v sešitech je v sešitech, přepisovat to nebudu. Ty sešity stárnou, hráči ze sešitu z roku 94 – kdo z nich dneska hraje? Šest, deset lidí.“ eCho: Jak snášíš cestování? Odjedeš na měsíc pryč… „To je nepříjemný. Působí to velký rodinný problémy. Mně nevadí cestování letadlem, s tím nemám problém, ale dneska už mi vadí jezdit autem. Těch čtrnáct extraligovejch stadionů stojí pořád na stejnejch místech. Cesta do Zlína… do Třince… dřív jsem se těšil, že si zašoféruju… to dneska rád přenechám mladším, sednu si na místo spolujezdce a nejpozději u Popovic už spím. Nejhorší jsou Pardubice… ta rovina… tam usínám i rychleji. Ale usínám ve všech směrech.“ Chvilku předstírám, že si ještě něco připravuju, ale pak… (Robert zívá.)  Robert Záruba, jak ho znají jeho přátelé z mládí. Ve slušivé uniformě, unavený, přikrytý novinami a ve sportovním. Vidíte tu kdysi bujnou kštici...

14

9 x6$++-$22$, #.x! !8+.-4 1$+ 7 "$x5$x238+4x -3("*µ"'x+™9-¥ +HADQDBJÕx!@AXKNMxRDxRS@KxSTQHRSHBJÕLxL@FMDSDLxRxOÐÅCNLJDLx LMNG@x_MDIl x-ÄJSDQ¹x_MDIlxIRNTxM@UÅBxRONIDM@xRxIDCHMDÀMNRSÅx @x NQHFHM@KHSNT x x S@Jx ONx Y@SÅLx IDCHMÁLx ÀDRJÁLx SDL@SHBJÁLx @PT@O@QJT x Y¹A@UMąM@TÀMÁLx H0O@QJT x MDIUÄSrÅLx ÀDRJÁLx @x O@SQMÄx Hx DUQNORJÁLx YQB@CKNUÁLx AKTCHrSHx UYMHJK@x Hx C@KrÅx CNLÁM@ x )Dx IÅx QNYR¹GKÁx VDKKMDRRx BDMSQTLx Ux MNUÁLx ONIDSÅ x -@U@YTIDx M@x Y@GQ@MHÀMÅx YJTrDMNRSHx LMNG@x UDKJÕBGx VDKKMDRRx BDMSDQ x JCDx RDx CÑQ@Yx MDJK@CDx M@x IDCMNSKHUÁx OQNBDCTQX x @KDx M@xBDKJNUNTx@SLNREÁQTxONAXST x-¹UrSÄUMÅBHxTGQ@CÅxIDCMNSMÁx À@RNUÄxMDNLDYDMÁxURSTOMÁ x@xO@JxRDxLNGNTxRK@RSMÄxNCC¹U@Sx IDCMNSKHUÕLxOQNBDCTQ¹L x-@ICDSDxYCDxSTQDBJNTxO@QMÅxK¹YDÊ x G@L@L x R@TMT x UÅÐHUJT x AXKHMMNTx JNLNQT x RNKMNTx HMG@K@BH x RNKMÕxSDLMÕxCÑK xLDCHS@ÀMÅxLÅRSMNRS xK@OHC¹QHTL xSDOHC¹QHTL x RKTMDÀMNTx KNTJT x HMSHLMÅx @LNQNUXx JNLM@SX x RONKDÀDMRJÁx Y¹JNTSÅ x 5(/x OQNRSNQX x L@KÁx EHSMDRR x JMDHONUNTx JNTODK x NBGK@YNU@BÅxA@YÁMxÀHxJNLNQTxRxKDCNUNTxSÐÅrSÅ x*xSNLTxQÑYMÁx L@R¹vMÅxROQBGX xUXGÐÅU@M¹xNCONÀÅU@CK@x@xKDG¹SJ@ xQDK@W@ÀMÅx GTCA@ xUNKM¹xJNMYTL@BDxNUNBDx@xMD@KJNGNKHBJÕBGxM¹ONIÑ

5rDx ONMNÐDMNx CNx rDQ@x @x MDOÐÅLÁGNx NRUÄSKDMÅ x (MSDQHÁQx M@UNYTIDx@SLNREÁQTxKTWTRMÅBGx@MSHBJÕBGxK¹YMÅxRxCDJNQ@SHUMÅLHx RKNTOX x/ÐDUK¹C¹xLNCQ¹xJNA@KSNU¹xA@QU@x@xYK@SN x/NCK@G@xIDx J@LDMM¹x @x GK@UMÄx MDRLDJ@U¹ x +HCÁx YCDx QDK@WTIÅ x BGNU@IÅx RDx SHrDx@xUXO@C¹xSN xI@JNxAXxRDxRUÄSxNJNKNxMHBGxY@RS@UHK xx/ÐÅIDLM¹x @x ONJKHCM¹x @SLNREÁQ@ x 5rHBGMHx IRNTx IDMx S@J x I@Jx IDx O¹MAÑGx RSUNÐHK xIDMxY@A@KDMHxUxOQNRSÄQ@CKDxÀHxUxJNTO@BÅLxOK¹rSH x,TvHx Hx vDMX x )DMx CÄSHx YCDx MDM@ICDSD x 3Xx L@KÁx RDLx MDRLÅx UÑADBx @x SXx NCQNRSKÁx RDLx RLÅx UÕGQ@CMÄx ONCx CNYNQDLx QNCHÀÑ x -DICDxNxUÕIHLJT x@KDxNxOQ@UHCKN x.RS@SMÄxCÄSHxMDM@ICDSDx@MHx Ux Y@GQ@MHÀMÅBGx VDKKMDRRx BDMSQDBG x 3ÄLx IDx TQÀDMx @PT@O@QJ x JCDxRDxLNGNTxCNRXS@xUXйCHS

VVV !@AXKNM+HADQDB BY

ROZHOVOR

6DKKMDRRx IDx QDK@W@BDx SÄK@ x CTrDx Hx LXRKH x )Dx SNx MNUNCNAÕx RUÄSNUÕx SQDMCx SQ¹UDMÅx UNKMÁGNx À@RTx Ux TROÄBG@MÁLx RUÄSÄ x /QNxMÄJNGNxSNxIRNTxJNLDQÀMÄxONI@SÁxK¹YMÄx@xJQ¹SJÕxNCCDBG x /QNx IHMÁx vHUNSMÅx RSXKx UÀDSMÄx vHUNSNROQ¹UXx @x ONYHSHUMÅGNx LXrKDMÅ x6DKKMDRR xHxJCXvxLMNGNxÀDRJÕBGxKHCÅxNAR@GTxRKNU@x Y@SÅLx LNBx x MDQNYTLÅ x Tx M¹Rx AQYNx YCNL¹BMÅ x -@ICDx RHx RUÁx LÅRSNxM@xSQGTx@xRS@MDxRDxUXGKDC¹U@MÕLxBÅKDL x5x1@JNTRJTx IDx CNOKÊJDLx YHLMÅx CNUNKDMÁ x Ux -ÄLDBJTx R@LNRS@SMÕLx NCUÄSUÅLx KTWTRMÅBGx GNSDKÑ x /NAXSx Ux MHBGx MDMÅx YQNUM@x MDIKDUMÄIrÅ x "DM@x ONKNODMYDx UÀDSMÄx UXTvÅU¹MÅx VDKKMDRRx BDMSQ@x RDx YOQ@UHCK@x ONGXATIDx LDYHx x @vx x $41x M@x NRNATx@xCDM x3NxSDMxOQUMÅx_NOQ@UCNUÕxQDK@W@ÀMÅlxUx+HADQBHx OÐHICDxM@xONKNUHMT x xONJTCxGNxBGBDSDxM@UrSÅUHSxUNKMÄ xMDx I@JNxGNSDKNUÅxGNRSÁ xY@OK@SÅSDxx*ÀxY@xÀ@RNUÄxMDNLDYDMÕx ONAXS x .OÄSx ONKNUHM@x Y@GQ@MHÀMÅBGx BDM x -@UÅBx MÄJSDQÁx KTWTRMÅx GNSDKXx U¹Rx CNx IDIHBGx VDKKMDRRx BDMSQ@x @MHx MDOTRSÅ x MDIRSD…KHxIDIHBGxGNRSÁ 6DKKMDRRx BDMSQTLx IDx OQNx UDÐDIMNRSx NSDUÐDMNx NCx  x OQNRHMBDx CDMMÄ x @x SNx NCx x CNx x GNCHM x 9@IDÇSDx RHx S@Lx NCONÀHMNTSx @x M@AQ@Sx HMROHQ@BH x 2SNIÅx SNx Y@x SN x x ONJTCx RHx BGBDSDx TvÅSx RMÄGT x M@AÅYDIÅx Y@IÅL@UÕx OQNCTJS x 2JH@PT@O@Rx _Yx KXvÅx QNUMNTx CNx @PT@O@QJTlx U¹Rx OÐHICDxM@xONTGÕBGxx*À xBNvxIDxIDMxNxO@CDR¹SxJNQTMxUÅB x MDvxY@xMNQL¹KMÅxBDKNCDMMÅxRJHO@RxM@x)DrSÄCT x xONJTCxIRSDx CNL@xY@ONLDMTKHxOK@UJXxÀHxQTÀMÅJ xMDU@CÅ x5x@PT@O@QJTx "DMSQ@x!@AXKNMxU¹LxUrDxOÑIÀÅ 6DKKMDRRx Ux "DMSQTx !@AXKNMx M@R@CHKx UXRNJNTx K@uJTx ÀDRJÕLx Y@ÐÅYDMÅLx ox JÁvx AXx NACNAMÕBGx BDMSDQx Tx M¹Rx UYMHJKNx UÅBD
x 2UÄSNUÕxSQDMCxAXxRDxS@JxQXBGKDIHxONRTMTKxHxJxM¹L

NHL

NHL

Jeden šetří, druhý š kodí Nejsou to jen hráči a brankáři, kdo rozhoduje zápasy NHL. Za nitky musí nejprve zatahat někdo jiný. Generální manažer. Právě ten vybírá vhodné typy hokejistů do mužstva, trenéry a ještě k tomu musí dbát na platový strop a celkový chod klubu. Manažeři v zámoří mohou navíc směle sloužit jako příklady osobností. I mezi nimi se najdou lidé hodní, zlí, vypočítaví, schopní či méně úspěšní.  Lukáš Vrkoč

T

řicítka generálních manažerů nabízí v nové sezoně ostřílené matadory, kteří tráví v luxusním křesle dlouhá léta, ale také naprosté nováčky, kteří teprve budou sbírat zkušenosti. S těmi jsme prozatím při výběru příkladů osobností prozatím nepočítali, protože ještě nestačili výrazněji zaujmout.

Pan Schopný Ken Holland (Detroit Red Wings) – Není to sice přímo pořekadlo, ale v zámoří se od poslední výluky traduje, že právě šéf Rudých křídel je schopný udělat vítězný tým i bez peněz. A to by si před lety dovedl představit jen málokdo, když viděl hvězdami nabitý kádr ve městě automobilů. Nyní se ukazuje, že Hollanda opravdu nezabrzdí ani omezený rozpočet. Detroit vládne aktuální sezoně a vůbec nevadí, že se z jeho kádru poroučeli finančně náročnější hráči typu Bertuzziho, Langa nebo Schneidera. Na jejich místa přišli jiní a vypadá to, že méně nároční. „Nemohu hráčům zazlívat,

Foto: Archiv (6), Isifa

Pan Zákeřný Kevin Lowe (Edmonton Oilers) – Jeho letní přestupová one man show leze ještě nyní krkem jehodevětadvaceti kolegům. Lowe porušil nepsané pravidlo o nenabízení smluv chráněným hráčům, a tak vedení Buffala muselo dát

že zkoušejí dostat, co mohou, ale my také máme na řešení důležitá rozhodnutí a věřte, že hluboko do kapsy fakt není,“ vysvětlil v létě, proč se rozhodl nenabídnout vysoké smlouvy stárnoucím hvězdám a místo nich dát šanci perspektivním hokejistům, což zatím dokonale funguje.

Pan Přísný Lou Lamoriello (New Jersey Devils) – Doslova legendární je vyhazov kouče Juliena na konci poslední základní části, přestože tým vůbec neměl výsledkové potíže. U Ďáblů prostě vládne tvrdou rukou a nic mu nevadí, třetí nejvyšší rozpočet v celé NHL. „Problém je, že chybná rozhodnutí jednoho klubu ovlivní zbylých 29 klubů. Špatná rozhodnutí jiných manažerů tak ovlivňují výplatní pásku Devils více, než naše restriktivní platová politika,“ říkal tehdy mnohoznačně.

 Na telefonu a u počítače. Manažeři jsou na tom podobně ve všech sférách.

Pan Hodný

že se o něm šušká, jaký je skrblík. „Pokaždé, když vidím, kolik ostatní manažeři utrácejí za posily a pokaždé, když slyším, jak s těmito posilami vyhlašují útok na pozice Devils, tak to cítím jako velkou pochvalu a svědčí to o tom, že cesta, kterou jsme se vydali, je správná,“ ví své Lamoriello. I tak měli ale v New Jersey ještě v poslední sezoně před výlukou 16

stejné hokejové a obchodní smýšlení, takže se nemusíme bát nějaké inkonzistence,“ chválí nadřízeného trenér Joel Quenneville.

Francois Giguere (Colorado Av a l a n c h e ) – Dal by se též nazvat jako srdcař. Do roku 2002 totiž pomáhal tehdejšímu GM Lacroixovi a odešel do Dallasu. Jenže právě srdce jej přivábilo zpátky do Denveru, kde loni začal sezonu už jako boss. A pod sebou má někdejšího šéfa, takže si v zámoří utahují z toho, že zatímco ve svých začátcích dělal řidiče Giguere, dnes je tomu naopak. Ať je na tom něco pravdy nebo ne, současný generální manažer je v NHL všem známý jako ten »hodný« a to zejména svým respektem

Thomasi Vanekovi megasmlouvu a Anaheim dokonce Dustina Pennera neudržel. Manažer tak zřejmě činil na truc, protože právě do Ducks před rokem odešel hvězdný Chris Pronger a naopak do jeho Oilers se na poslední chvíli nechtělo Paulu Kariyovi s Michaelem Nylanderem. „Skoro to vypadá, že si někteří manažeři myslí, že když jsme přátelé, tak si nemůžeme předkládat nabídky pro chráněné volné hráče. Myslím si ale, že nemáme zodpovědnost jeden vůči druhému, ale jen vůči fanouškům a majitelům klubu,“ brání se nezáviděníhodné nálepce GM Oilers. „Můj byznys není snažit se dělat si přátele. Nikdy nebyl a nikdy nebude,“ dodává varovně.

Pan Neškodný

k hráčům, s nimiž například probírá, kdo by měl Avalanche posílit. Důkaz? Příchod Scotta Hannana a Ryana Smythe za přímluvy kapitána Joe Sakica. „Giguere je pro náš tým skvělá volba. I proto, že mají s předchůdcem Lacroixem

George McPhee ( Wa s h i n g t o n Capitals) – Jako přestupový mág rozhodně nepůsobí, i když v létě vyfoukl Edmontonu zkušeného Michaela Nylandera a pak pravil: „Hráč je podepsaný v momentě, kdy je podepsaný.“ Přesně taková »moudra« ovšem rozhodně nepřidávají ke kre-

ditu generálního manažera Caps. Jako jediná dobrá volba jeho desetiletého panování se jeví angažování Alexandera Ovečkina coby jedničky draftu. Jinak se snaží celek z hlavního města stále omlazovat, ale ne a ne najít vhodné typy hráčů, které by ruskou hvězdu doplnily. Vlnu spekulací o McPheeho schopnostech vyvoval před lety také příchod Jaromíra Jágra. Toho musel do Washingtonu nalákat sa-

 Stejně jako mezi hráči v zámořské soutěži, tak i mezi manažery existují vítězové a poražení.

motný majitel klubu. Úspěšnější manažeři přitom moc dobře vědí, že si musí silný tým poskládat sami a nejlépe ve spolupráci s trenérem. Inu, ani deset let v křesle nemusí znamenat nepřeberné množství zkušeností do další kariéry.  17

HOKEJ

HOKEJ

Získá dvacítka medaili?

Širší nominace ČR

Nejlepší hokejoví junioři světa míří znovu do České republiky. Moderní arény v Pardubicích a Liberci jim na přelomu roku nabídnou útočiště během mistrovství světa hráčů do 20 let. Český výběr, nově pod vedením Miloslava Hořavy bude podle jeho slov chtít zaútočit minimálně na jednu z medailí. Věří si, a to je pro možný úspěch jedině dobře!  Lukáš Vrkoč

A

čkoliv jako hráč posbíral v kariéře řadu úspěchů a ani jako kouč není úplný zelenáč, bude vrcholná světová akce pro Miloslava Hořavu něčím novým. A tak je sám zvědav, jestli se i v jeho případě objeví nervozita. „Těším se hrozně moc, bude to pro mě další obrovská zkušenost. To říkám od svého jmenování do funkce. Jestli

18

se časem vše promění v nervozitu a trému? To nevím. Uvidíme, každopádně chceme z domácího prostředí vytěžit maximum,“ říká před turnajem, který může jeho tým udělat slavným. Nyní už je hlavní kouč naladěn na správné vlně, ale během probíhající sezony tomu tak nebylo. Tři roky vedl extraligové Znojmo a jeho práce byla každodenní,

Brankáři: Michal Neuvirth (Windsor, OHL), Jakub Kovář (Oshawa, OHL), Lukáš Daneček (Třinec). Obránci: Jan Piskáček (Cape Breton, QMJHL), Michal Jordán (Plymouth, OHL), Martin Parýzek (Ottawa, OHL), Patrik Prokop (Shawinigan, QMJHL), David Kájínek (Liberec), Lukáš Martinec (Plzeň), Antonín Bořuta (Zlín), Jiří Suchý (Ostrava/Vítkovice), Martin Janáček (Olomouc), Tomáš Kundrátek (Třinec). Útočníci: Jakub Voráček (Halifax, QMJHL), Michael Frolík (Rimouski, QMJHL), Martin Látal (Prince Edward Island, QMJHL), Daniel Bártek (Brandon, WHL), Jakub Sklenář (Slavia Praha), Pavel Kuběna (K. Vary), Jiří Ondráček (Zlín), Jan Semorád, Tomáš Bláha (oba Pardubice), Radek Meidl (Olomouc), Petr Strapáč, Roman Szturc (oba Vítkovice), David Květoň, Zbyněk Hampl (oba Třinec). Trenéři: Miloslav Hořava, Ondřej Weissmann a Radim Rulík.

kdežto nyní měl akce nárazové. „Moc mi to nevyhovovalo. Měsíc jsem třeba jen sledoval zápasy. Nečinnost mi vadila. Teď, těsně před šampionátem, kdy máme mužstvo pohromadě, už je ale všechno v pohodě,“ srovnává Hořava. Na fakt, že se s juniory pracuje jinak, si zvykl okamžitě. „Mám štěstí, že se mnou mužstvo koučují ještě Ondra Weissmann

s Radimem Rulíkem, kteří mají s mladými hokejisty ohromné zkušenosti a vše mi značně usnadňují,“ dodává.

Týmové pojetí Nebyl by to ale asi ani sport, kdyby se už před začátkem velkého Český národní tým bude chtít doma určitě uspět. 

19

Foto:ČTK (2), archiv

Hlavní kouč české reprezentace do 20 let Miloslav Hořava se na turnaj velmi těší a nervozity se nebojí.

HOKEJ

w’ˆ<—ˆê–ê‘5Œê‘„ê‹’•œ·

Největší hvězda českého výběru Jakub Voráček.

qˆ‡ˆ‘ꆈUꇈ‘ꏜW’™5‘Bê™êh“5†‹êÀêê

y„Ž’˜–Ž’êÀêo’†‹Ž„• p‡ˆ5‘BꏜW„d–Ž>ꖗdˆ‡Œ–Ž’±êW5‡‘>ꉕ’‘—œ {ˆ•B‘œ®êê¡©­ê¡­ê¢ªª¨êê’‡ˆ‡êêw•„‹œÃê ¢¦­ê¡­ê¢ªª¨ê’‡ˆ‡êêi•‘„Ãêê jˆ‘„®ê¥©ªêr:ꦩªêr:êêw•„‹œÃêÀꝄ‹•‘˜ˆêê ‡’“•„™˜ê˜›˜–‘BêW˜—Uê„˜—’…˜–ˆê“dB’êê Žê™ˆŽ˜ê„ꝓ?—­

™’ˆ—ˆê¢¢¤ê©©©ê¦§¦ ‘„™O—Œ™—ˆêššš­†ˆ–—œ„–“’•—ˆ­†êê ‘ˆ…’êššš­–—˜‡ˆ‘—„Šˆ‘†œ­†ê turnaje, a navíc ještě v domácím prostředí, neobjevily komplikace. Těsně před srazem na závěrečné soustředění se zranili útočníci Vladimír Růžička s Michalem Řepíkem, kteří měli oba platit za ofenzivní opory mužstva. „Určitě je nepříjemné, že s námi nejsou, ale my je musíme nahradit. Kvalita v týmu je a elán hráčům také nechybí,“ nedělá si trenér těžkou hlavu. Naopak mu v týmu neschází největší hvězda – Jakub Voráček. Tedy útočník, jenž byl i díky vysokému umístění v draftu blízko místu v kádru Columbusu v NHL. „Nerad bych vyzdvihoval jednoho nebo dva hráče. S asistenty klademe důraz na týmové pojetí a výsledky. Navíc borci jako Voráček, Frolík nebo Látal musí svůj potenciál prokázat zejména na ledě během mistrovství,“ odmítá Hořava sázku na individuality. Dokonce by snad i Voráčka rád oželel v případě, že by býval stálé místo v Blue Jackets získal. „Určitě jsem mu přál, aby se prosadil do NHL, vždyť je to sen každého kluka!“

Tajemství Poslední dny před startem šampionátu jsou u českého národního týmu do dvaceti let zaměřeny na taktickou přípravu, teorii, avšak 20

nechyběla ani kondiční část. „První fáze vyvrcholila zápasem se Znojmem a po nedělním srazu máme na programu druhý tréninkový blok, jež vyplní přípravná utkání se Švýcarskem a USA. Jsou to slušné prověrky, protože jde o velmi silné týmy,“ nabízí pohled do diáře reprezentace Miloslav Hořava. Jelikož chce vsadit na týmové pojetí, i na to společně s kolegy v přípravném období myslí. „Nerad bych ale podrobněji cokoliv rozebíral. Řeknu jen, že jsme si na pomoc vzali Dragana Vujoviče, který v minulosti pracoval s mládežnickými fotbalovými mužstvy a má tedy dostatek zkušeností. Že bychom ale hráče tahali na společné akce, to ne. Přijde mi to moc umělé a nucené,“ zahaluje jeden z důležitých faktorů v cestě za úspěchem do tajemna. O konkrétních cílech českého týmu je před začátkem mistrovství světa hokejistů do 20 let v Pardubicích a Liberci zbytečné mluvit, kouč Hořava si ale myslí, že zisk medaile nereálný není. „Vše bude záležet na tom, jak se nám nakonec podaří dát společně s hráči dohromady touhu po týmovém úspěchu,“ dává fanouškům naději muž, jenž půjde v domácím prostředí také s kůží na trh. 

Systém a program MS „20“ inzerce

V základních skupinách se střetne pět týmů každý s každým. Vítězsví se počítá za tři body, remíza za jeden. Po základních skupinách se vítězové skupin posunou rovnou do semifinále, druhý a třetí tým ze skupiny sehrají čtvrtfinálový zápas. Poslední týmy ze skupiny sehrají duel o sestup. Hrají se také zápasy o páté a třetí místo, ve kterých se střetnou poražení v play-off. V nich se v případě nerozhodného výsledku 10 minut prodlužuje a pokud ani tehdy není rozhodnuto, přichází na řadu samostatné nájezdy. Skupina A (Pardubice) 26.12. – 16.00: Švédsko – Slovensko. 20.00: ČR – Kanada. 27.12. – 16.00: Slovensko – Kanada. 20.00: ČR – Dánsko. 28.12. – 18.00: Dánsko – Švédsko. 29.12. – 16.00: Slovensko – ČR. 20.00: Kanada – Švédsko. 30.12. – 18.00: Dánsko – Slovensko. 31.12. – 14.00: Švédsko – ČR. 18.00: Kanada – Dánsko. Skupina B (Liberec) 26.12. – 16.00: USA – Kazachstán. 20.00: Finsko – Rusko. 27.12. – 16.00: Kazachstán – Rusko. 20.00: Finsko – Švýcarsko. 28.12. – 18.00: Švýcarsko – USA. 29.12. – 16.00: Kazachstán - Finsko. 20.00: Rusko – USA. 30.12. – 18.00: Švýcarsko – Kazachstán. 31.12. – 14.00: Rusko – Švýcarsko. 18.00: USA – Finsko. Zápasy o umístění: 2.1. 2008, čtvrtfinále (Pardubice) – 16.00: 2A – 3B. 20.00: 2B – 3A. O udržení (Liberec) – 16.00: 4A – 5B. 20.00: 4B – 5A. 3.1., o 5. místo (Pardubice) – 18.00: poražení čtvrtfinalisté. O udržení (Liberec) – 16.00: 5B – 5A. 20.00: 4A – 4B. 4.1., semifinále (Pardubice) – 16.00: 1A - vítěz 2B/3A. 20.00: 1B - vítěz 2A/3B. 5.1., o 3. místo (Pardubice) – 16.00: poražení semifinalisté. 20.00 – finále. Pozn.: V případě, že ČR bude hrát čtvrtfinále a semifinále, sehraje svůj zápas od 20.00. Zápasy českého týmu vysílá ČT.

Hudební bestseller! DVD Na Kloboučku Best Sessions Part 2

bezplatná příloha

REPORTU 12/07 www.ireport.cz

HOROLEZECTVÍ

HOROLEZCTVÍ zádech! Žádní nosiči! Však víš sám, když jsi s námi prožil část expedice na Cho Oyu.“ eCho: Z toho co jsem zažil a viděl, mi bylo jasné, jak obrovský rozdíl je ve výšce nad pět tisíc metrů nést dvacet kilo na zádech nebo šlapat jen s lehkým batůžkem. Na Cho Oyu však s námi byli také dva Nepálci. A vynesli dost nákladu. „Jasně, kuchař a jeden nosič, který se nakonec taky osvědčil jako dobrý kuchař. Úplně sami bychom všechen proviant do base campu vůbec nedostali. Ale z basu jsme vynášeli do výškových táborů všechno sami. S Martinem jsme prošlapávali stopu a to ani nemluvím o opakovaném stavění druhého tábora, když ho kdosi navštívil, vyjedl naše zásoby a ještě pak ani nezapnul stan. Vítr ho roztrhal skoro na mraky! Kdybych věděl, kdo to způsobil, asi by se ze mě stal vrah. Dorazili jsme zdola pěkně hotoví, těšili se na odpočinek a jídlo a místo toho jsme jen bez-

Radek Jaroš

Hory shora i zdola

Foto: archív Radka Jaroše

Z pohledu himálajského lezení je RADEK JAROŠ po legendárním Josefu Rakoncajovi druhým nejúspěšnějším českým horolezcem. Patří k necelé stovce lidí této planety, kteří zdolali nejvyšší horu světa Mount Everest bez kyslíkového přístroje. Jaroš dosud vystoupil na šest osmitisícovek. Netají se přáním stát se prvním člověkem, který zapíchne českou vlajku na vrcholy všech čtrnácti. Jenže sezóna 2007 ho k vysněné metě nepřiblížila. Letos to byly spíš hory zdola než shora, říká Radek Jaroš s lehkou ironií.  Manfred Strnad eCho: Radku, jak moc tě trápí skutečnost, že jsi ještě neurazil ani poloviční vzdálenost k vysněnému cíli? Ze 14 osmitisícovek ti jich zbývá zdolat ještě osm. A roky přibývají... „Co se dá dělat. Rozhodně se tím netrápím. Přáním vystoupat na všechny osmitisícovky se netajím 22

od doby, kdy jsem se stal profesionálním horolezcem. Nedá se však říct, že bych byl osmitisícovkami posedlý. Často lezu i na nižší kopce, když mě něčím přitahují. Jako například letos Kalanka v Indii. Je to hodně těžká hora, i když měří necelých sedm tisíc metrů. Ačkoli jsem profesionál, vždycky jsem se

považoval za všestranného sportovce. Kdybych byl posedlý osmitisícovkami, veškerou energii bych směřoval pouze výstupům na ně. A navíc lezl nejlehčími cestami. Oboje porušuju. V březnu se například místo do Himálají chystám znovu objet s kamarády Sardinii a Korsiku na mořském kajaku.“ eCho: V březnu asi nemá Středozemní moře moc příznivou teplotu. Výprava na kajaku patří k tréninku na drsné podmínky himálajských výstupů? „Ani ne, i když trénink fyzické kondice to je určitě. Ale hlavně jde o skvělou zábavu. Brzy na jaře tam nejsou žádný lidi! V létě jsou pláže i skály ostrovů obsypané turisty. Jedině mimo sezónu si to člověk pořádně užije. Mořský kajak má velké komory, do kterých se vejde všechna bagáž. Přistaneme, kde se nám zalíbí, utáboříme se a ráno je-

deme zase dál. Všude klid, úplný balzám na duši.“ eCho: To je snad nejvyšší pohoří světa Himálaj taky, nebo ne? „Jak kde. Když jsme s Martinem Koukalem a Petrem Vavrysem lezli na Cho Oyu v roce 2004, nebylo v základním táboře k hnutí. Tahle osmitisícovka je svou relativní přístupností ze všech nejnavštěvovanější. A narváno je v obou base campech i pod Mount Everestem. Nejvyšší hora světa samozřejmě láká lidi nejvíc. Úmyslně říkám lidi a ne horolezce, protože tu masu tvoří především účastníci komerčních expedic. Materiál jim nahoru vynese spousta nosičů, prošlapou jim cestu a »horolezec« si pak nasadí kyslíkovou masku a vyjde na vrchol. Se skutečným horolezectvím tohle nemá nic společného. eCho: Není to příliš silný odsudek? Vždyť výstupem na Mount

Everest se pyšní třeba primátor Pavel Bém, který ho považuje za svůj největší sportovní výkon života. Přiznal, že od hranice osmi tisíc metrů lezl s kyslíkovým přístrojem. Devalvuje právě umělý kyslík himálajské lezení nejvíce? „S Pavlem Bémem se známe a k úspěchu mu blahopřeju. Vyjít na vrchol musel samozřejmě on sám. Ale kyslík se tam nahoře nenašel jen tak. Někdo musel masku vynést s úmyslem, že ji použije. V jeho případě, stejně jako třeba u Kláry Poláčkové, mi mediální odezva připadala nepřiměřená sportovnímu výkonu. Ohlas byl tak velký především kvůli tomu, že je žena a on zase politik. Přitom o řadě daleko hodnotnějších výstupů našich horolezců se nenapíše ani řádek. Lidi o nich vůbec nevědí! Umělý kyslík ulehčuje výstup strašně moc. Dá se říct, že osmitisícovka se jeho použitím promění v šestitisícovku. A nejde jen o kyslík. Velký rozdíl je, jestli přijdeš pod stěnu jako první, prošlapáváš cestu, natahuješ fixní lana. A všechno si nahoru neseš na

Která z tvých osmitisícovek byla nejtěžší? „Úplná brnkačka to na Cho Oyu nebyla, protože kvůli počasí jsme pokus o vrchol dvakrát vzdali a nakonec jsme se dostali nahoru na poslední chvíli. Hned potom se počasí zase zkazilo a navíc jsme museli stíhat letadlo domů. Někdy tě nahoru pustí osmitisícovka a někdy je takový počasí, že nevyjdeš ani na Sněžku! Nejtěžší je samozřejmě K2, ale ta se mi už čtyřikrát vysmála. Naposledy letos. Expedice pro mě skončila po půl hodině pobytu v základním táboře! Hledal jsem vhodný místo pro stan a pustil si při tom trochu větší šutr na prst. Naštěstí měli Američani pod K2 doktora. Jmenoval se Don, a ten prst mi odborně ošetřil. Lezení však nepřipadalo v úvahu. Vrátil jsem se prvním letadlem domů. Alespoň jsem stihl svatbu Martina Koukala.“ eCho: Když zmiňuješ doktora, nevšiml jsem si, že by s námi na Cho Oyu nějaký byl. Vůbec mi to

dorazili do základního tábora pod Kalankou, obhlíželi jsme s Miskou (pozn. Petr Mašek, nejčastější spolulezec) stěnu a dohadovali se přímo na místě, kudy by to šlo nejlíp nahoru. Nepovažuju se však za hazardéra. Loni jsem například došel dvě stě metrů pod vrchol Dhaulagiri a raději se vrátil zpátky. Necítil jsem tu správnou jistotu, že bych se pak z vrcholu dostal v pořádku do basu. Když se ptáš na doktora, to jsem přece já! A všichni jsou pak během expedice raději zdraví, než by se nechali ode mě ošetřit (směje se).“ eCho: Trochu jsme odbočili. Tak, která z tvých vylezených osmitisícovek byla nejtěžší? Předpokládám, že Mount Everest. Tam jsi se dokonce otočil padesát metrů před vrcholem, ale nakonec jsi nejvyšší horu světa zdolal. Proč jsi se tenkrát rozmyslel a na vrchol nakonec zaútočil, na rozdíl od Dhaulagiri, kde byl návrat definitivní? V čem byl rozdíl?

tehdy připadalo jako takový větší čundr. Spíš improvizace, než přesný plán. Není lezení tímto stylem v Himálajích hazardování se životem? „Každopádně je to dobrodružnější. Větší adrenalin! Přesný plán cesty na vrchol si připravujeme málokdy. Některé expedice už půl roku dopředu studují detailní fotografie stěny a vědí přesně skoro krok za krokem, kudy polezou. Když jsme letos na podzim

„Mount Everest je těžká hora kvůli výšce, ne lezením. Tedy, pokud jdeš bez kyslíku. Kousek za mnou šel doktor Nosek. Když jsem ho na cestě dolů potkal, přemluvil mě, abych to ještě zkusil. Byla to pro mě obrovská psychická vzpruha! Nebýt tam v tu chvíli on, na vrchol Everestu jsem se nedostal. Kdežto na Dhaulagiri jsem byl nahoře sám. Alespoň jsem zažil pocity Misky, který se v roce 2005 otáčel dvě stě metrů od vrcholu Nangá Parbatu.

Na vrcholu Hory Járy Cimrmana. Jak je vidět, tentokrát expedice míč ve vlaku nezapomněla.

mocně hleděli na spoušť, kterou způsobil nějakej hajzlík. Ještě se divíš, že nemám rád komerční expedice? Skutečný horolezec by tohle neudělal. Zázrakem jsme stan sešněrovali a zalátali tak, že se dal jakž takž použít. Nikomu bych nepřál v sedmi tisících metrech tři hodiny zbytečně makat.“ echo: Jinak byl však výstup na Cho Oyu tak zvanou normálkou ve srovnání s jinými osmitisícovkami vcelku brnkačka, ne?

23

HOROLEZECTVÍ

HOROLEZCTVÍ xxxxxxx

 Takhle ošetřoval americký lékař prst Radka Jaroše. Jak je vidět, horolezectví je opravdu jen pro silné nátury.

Když jsi ve vysoké výšce sám nebo s kámošem, to je obrovský rozdíl. Možná bych na Dhaulagiri vylezl, kdybych měl vedle sebe parťáka, ale takhle jsem prostě nechtěl riskovat. Hrdinů jsou plné hřbitovy...“ eCho: Nangá Parbat je tajemná hora, kde zahynulo velmi mnoho horolezců. Je právě ona nejtěžší z tvých osmitisícovek? „Pořád ze mě páčíš nejtěžší horu. Těžký posuzování. Vždycky záleží, jakou cestu zvolíš. K2 je jasně nejtěžší, protože na ni neexistuje žádná snazší cesta. Všechny jsou zatraceně obtížné! Ale nahoru jsem se zatím nedostal. Diamirská stěna Nangá Parbatu je vysoká přes čtyři kilometry a s Miskou jsme na ní působili celý měsíc. Bylo to úžasný! Nikde nikdo. Nangá Parbat patří k tomu nejtěžšímu, co jsem vylezl. Stejně jako jižní stěna Shisha Pangmy o rok dříve. Tu jsme zdolali ve čtyřech. Ještě s námi byli Zdeněk Hrubý a Martin Minařík. Shisha Pangma je poslední zlezená osmitisícovka vůbec, ale při volbě trasy tak zvanou normálkou se jedná o celkem jednoduchý výstup. Jižní stěna Šíšy je však mimořádně prudká a horolezci se o ní pokouší zcela výjimečně. Svědčí o tom skutečnost, že jsme na ní působili úplně sami. Ze severu naopak vystoupí na vrchol každoročně spousta lidí.“ eCho: Pod Diamirskou stěnou Nangá Parbatu zahynul v roce 1970 Günther Messner, mlad24

ší bratr legendárního Reinholda Messnera. Spekulovalo se, že ho nechal na pospas osudu a sám se při složitém sestupu z vrcholu zachránil. Co si o tom myslíš? „Güntherovo tělo se našlo zrovna v roce 2005. Údajně se přitom potvrdila slova Reinholda Messnera, že ho do poslední možné chvíle hledal a udělal pro jeho záchranu co mohl.“ eCho: Když jsi v roce 1998 vystoupil na Mount Everest, objevilo se tělo George Malloryho v severní stěně hory. Našla se přitom odpověď, jestli dosáhl v roce 1924 vrcholu nejvyšší hory? O primát by tím přišel sir Edmund Hillary, který je společně se Šerpou Tenzingem považovaný za prvního člověka, který vystoupil na vrchol Everestu. „Pokud vím, z jeho ostatků se nedalo vyčíst, jestli zahynul při výstupu s Andrew Irvinem cestou nahoru nebo se zřítili až po návratu z vrcholu. Pro obě verze existují podpůrné argumenty a pravdu se zřejmě nikdy nedozvíme. Jde o to, čemu chtějí lidi věřit.“ eCho: Čemu věříš ty? „Bylo by skvělé, kdyby to s Irvinem dokázali. S primitivní výstrojí, jakou oni měli tehdy k dispozici, by dneska nikdo nešel ani na Sněžku.“ eCho: A jak na tebe vůbec působí nálezy mrtvol, které vyvrhne na světlo světa tající sníh? Vždyť himálajské osmitisícovky jsou

vlastně obrovské hřbitovy plné sněhem zasypaných nebožtíků. „Občas na nějakou mrtvolu narazíme. Mráz je vlastně mumifikuje, ale pohledy to nejsou ani pěkné ani povzbudivé. Nemůžeš se tím však moc zaobírat. Nikdo jim už nepomůže. Možná udělali chybu, možná přecenili svoje síly, možná měli prostě smůlu. Dolů je už nikdo nedonese, na to nejsou síly. Prostě tam zůstanou navždy.“ eCho: Co děláš proto, abys tuhle smutnou sbírku nerozmnožil? Není s narůstajícím věkem rozumnější opustit metodu improvizace a výstupové trasy plánovat pečlivěji? „Člověk musí být ve fyzické kondici. A nepodcenit aklimatizaci. Fakt platí rčení, že hora se tě neptá na to, co jsi dělal poslední tři měsíce, ale jak jsi se připravoval celý život. Proto průběžně trénuju. Pro mě je nejlepší kombinace různých sportů. Vždycky jsem byl všestranný a to platí i v době, kdy jsem profesionální horolezec. Improvizace ale není hazard! Když jsme dorazili do základního tábora pod K2, věděli jsme s Miskou, že polezeme Abruzziho žebrem. To stačilo. Španělé měli s sebou itinerář o sedmdesáti stranách. Zeptali jsme se, kde Abruzziho žebro je, dozvěděli jsme se to a ve finále to pak vyšlo nastejno. Rozhodující je, co umíš a na co máš!“ eCho: Dobrá, ale právě na K2 máš minusovou bilanci. Tahle

hora pořád tvým pokusům o výstup vzdoruje. „To není přesným nebo míň přesným plánem. K2 je prostě nejtěžší osmitisícovka. Kdo uspěl na téhle obrovsky prudké hoře, musel být samozřejmě velmi dobrý horo-

lezec. Skvěle fyzicky připravený a k tomu mít i štěstí. Hlavně na počasí. Když začne padat sníh, je konec. Nejen na K2.“ eCho: Na počasí se prý už nedá ani v Himálajích spolehnout. Zatímco ještě v šedesátých a sedmdesátých letech přicházely pravidelné monzuny se sněžením a naproti nim období pěkného počasí, v současné době je klima nevyzpytatelné. „Počasí se mění nečekaně všude na světě. Při himálajském lezení je čím dál důležitější jeho předpověď přes satelit. Kdo má k dispozici přesnou informaci, má obrovskou výhodu. Často jde o hodiny, kdy musíš být ve správnou chvíli na správném místě. Tedy pokud možno co nejblíž vrcholu. Kdo nemá k dispozici satelitní informace, řídí se jen tím, co vidí, zkušeností a taky podle expedic, které mají satelit. Když jdou nahoru, asi vědí, že bude hezky, i když to tak v base campu třeba zrovna nevypadá. Je však určitě lepší mít svoje vlastní zdroje, než se spoléhat na jiné. Už proto, že se můžeš na výstup líp připravit.“

eCho: Patříš mezi zastánce teorie o globálním oteplování? „Těžko říct, nakolik může za změny počasí člověk se svojí činnosti na Zemi a nakolik by se počasí zbláznilo samo o sobě. To nemůžeš ani na osmitisícovkách poznat. Musíš se podle toho však zařídit.“ eCho: Na Cho Oyu v roce 2004 jste s Martinem Koukalem informace o počasí neměli. „Proto jsme taky vylezli až za minutu dvanáct. V poslední době spolupracuju s Alenou Zárybnickou z meteorologického ústavu. Díky ní máme přesné zprávy, jak se počasí vyvine v nejbližších hodinách. Někdy ti však ani nejpřesnější předpověď počasí nepomůže. Když začne chumelit a týden nepřestane, je vymalováno.“ eCho: Takhle vás to zasypalo letos na podzim na Kalance. Mimochodem, nepatří prvovýstup této strmé indické hory Josefu Rakoncajovi, který je s osmi osmitisícovkami stále v čele pořadí českých horolezců? Navíc vystoupil jako první horolezec na světě dvakrát na

vrchol K2. Několikrát ovšem neuspěl na Everestu. Dá se říct, že tam, kde se dařilo jemu, tobě štěstí nepřeje a naopak. Panuje mezi vámi rivalita? „Rivalita v horolezectví samozřejmě existuje! Josky si strašně moc vážím, za to co dokázal. Lezl v jiné době než já. Když končil, měl jsem v roce 1994 štěstí zúčastnit se jeho expedice na Mount Everest. Pro mě jako pro úplného bažanta to byla vůbec první zkušenost v Himálajích. Joska horolezectví sleduje a nepochybuji o tom, že i moje výstupy. Do velehor už moc nechodí, věnuje se víc létání. Ostatně letos mě pozval na let svým ultralightem. Bylo to fajn.“ eCho: Kdy ti bylo v horách nejvíc úzko? „V roce 2004 na podzim jsme se s Miskou, Zdeňkem Hrubým a Martinem Minaříkem dostali v jižní stěně Shisha Pangmy do situace nuceného bivaku pod sérakem, který hrozil zřícením. Jenže se nedalo nic jiného dělat. Noc na krku, cesta zpátky vyloučená stejně, jako pokračování vzhů-

ru. A v prudké stěně nebylo žádné další vhodné místo, kam bychom se vešli všichni čtyři. Prostě jsme pod ten sérak vlezli a děj se vůle boží. Nakonec si řekneš, že tam stojí strašně dlouho a nejspíš vydrží stát ještě desítky let. Takže pravděpodobnost, že tě to zavalí zrovna téhle noci je minimální. Když si to takhle vysvětlíš, v klidu usneš. Bylo to vlastně ideální místo k přenocování. Za větrem. Když jsem však lezl dovnitř, dobře mi po těle nebylo.“ eCho: Jaké máš plány na rok 2008 kromě již zmíněné cesty v mořském kajaku kolem Korsiky? „Ještě přesně nevím. V hlavě se mi rodí myšlenka na dvojici Dhaulagiri – Annapurna. Láká mě i Manaslu a Makalu.“ eCho: Takže přece jenom dostih za osmitisícovkami. Slyšel jsem, že s tebou leze už tvůj syn Ondra. „Letos s námi byl na Altaji, kde jsme pojmenovali jednu třítisícovku jménem českého velikána Járy Cimrmanna. Ondrovi je teprve patnáct, takže do Himálají ho samozřejmě neberu.“ eCho: Kolem Piku Járy Cimrmanna se rozpoutala docela bouřlivá diskuse. Rusové prý s tím pojmenováním nesouhlasí.

Radek Jaroš Narodil se 29. dubna 1964. Je rozvedený a má dvě děti. Dosud vystoupil na šest osmitisícovek: 1998 – Mount Everest, 2002 Kangchenjunga, 2003 – Broad Peak, 2004 – Cho Oyu, Shisha Pangma, 2005 Nangá Parbat. I když se v posledním desetiletí věnuje horolezectví profesionálně, svým založením patří k všestranným sportovcům. Hrál závodně volejbal a běhal na lyžích. Trénuje a baví se například kanoistikou, cyklistikou zejména v podobě jízdy a občasných závodů na horském kole, atletikou a také fotbalem. Vydal knihy Dobývání nebe a Hory shora. Ze všech expedic natočil filmy.

Chvilka odpočinku pod zasněženou Kalankou.

„Naopak, ruští horolezci, které znám z jiných expedic, mě sami oslovili.“ eCho: Jak se může našinec z Čech dostat na vrchol 3611 m vysoké hory Járy Cimrmanna? „Úplně jednoduché to není. Letadlem do Moskvy to sice trvá jen dvě hodinky, ale pak už je cesta komplikovanější. Z Moskvy se letí asi pět hodin do Barnau. Byla však mlha a přistáli jsme jinde. Z letiště jsme se přesunuli do Gorno Altajsku. Další den znovu auty do Tjunguru. Autem se jede celkem asi tisíc kilometrů. Dál pak vrtulníkem, koňmo i pěšky. Samotný výstup není výrazně složitý, ale jde se po ledovci. Takže mačky a cepíny určitě s sebou!“  25

Foto: Dan Černovský

Freestyle motocross

K-1

1

V ydařená show!!!

Parádní zápasy, elektrizující atmosféru a ovace ve stoje. To vše nabídl o víkendu v Praze večer Heaven or Hell. Drsní fighteři v čele s Gary Goodridgem bavili více než šest tisícovek diváků, kteří našli cestu do Sazka Areny. Postup do Las Vegas, kde série K-1 Fighting Network pokračuje, vybojoval v náročné pyramidě Bosňan Poturak.  Lukáš Vrkoč

Foto: Dan Černovský

K-1

3

1. Sazka Arena nabízí řadu možností, jak udělat ze sportovní akce pořádnou show. Vše podstatné je možné vidět na obří kostce nad ringem a prostor se nabízí i pro zviditelnění partnerů na prstenci - třeba pro eCho. 2. Show doplňují vedle ostrých zápasů i originální nástupy jednotlivých borců. Američan Patrick Barry nebyl výjimkou a to jeho roh v ringu vyšperkoval jako kouč ještě čtyřnásobný šampion K-1 Ernesto Hoost. 3. K bojovým sportům neodmyslitelně patří kromě tvrdých úderů i krásné dívky. V ringu se s čísly střídaly.

28

2

Pusťte ho zpátky, to vydrží!

N

ikdy by mě nenapadlo, že já, křehká žena, budu sedět na tribuně Sazka Areny a křičet: „kopni ho pořádně, dodělej ho, táák – pěkná rána...“ Přitom mám za sebou pár rozhovorů s mistry asijských bojových umění a samozřejmě spoustu bojových »zážitků« z filmů japonské i americké produkce. Box a jeho varianty mi ale přišel vždycky příliš brutální – vyražené zuby, ukousnutá ucha... A jelikož se tento druh zápasu v Čechách donedávna nebral zrovna za společenskou událost, klání K-1 v sobotu 15. prosince bylo mojí premiérou. A najednou se slyším, jak se přidávám k davu, že „chceme vidět krev“ a nesouhlasím, že doktor zastavil jeden zápas jen proto, že má borec trochu natržený nos („pusťte ho zpátky, to vydrží!“). Tedy první překvapení – silná atmosféra. Každý boxer má svo-

ji nástupní píseň od metalu až po houslové variace. V hledišti bubnují bubeníci v oranžových hábitech, dole nepřetržitě tancují děvy - bez hábitů. Publikum je zpočátku trochu studené, ale postupně se rozehřívá. Je to show. Překvapení druhé – kam se podělo agresivní »macho«? Boxeři se na sebe culí, jak kdyby seděli nad pivem. Troška krve z nosu, jeden proti pravidlům nakopnutý rozkrok, za který se chybující boxer náležitě kaje. Za vyražený chránič zubů pusa od soupeře na plešku. Samozřejmě, taky došlo na nějaké to k.o., ale žádné vyceněné zuby a vztek v očích. V téměř vyprodaném hledišti bylo holek po málu. Spíš mix byznysmenů ve sportovním, vyholených chlapíků v kapuckách a motorkářů v kůži. A mezi nimi pár dam v šatičkách ve VIP sekci, sem tam nějaká přítelkyně. Většinou samé uměřené; vy-

soké kozačky a ultra minisukně oblékly jen hostesky a sestra slavného Garyho Goodridge. Goodridge, svalnatý a naolejovaný borec z Trinidadu a Tobago, nastoupil do ringu jako skutečná hvězda. Sice prohrál s naším Lubošem Šudou, ale jak dalece spolu bojovali doopravdy, těžko říct. Hodnocení rozhodčích se průběžně nezobrazovalo, ale výsledek dokázal většinou odhadnout i amatér. Co jsem ale odhadnout nedokázala bylo to, z jakého kdo vychází stylu. K-1 je prý otevřené pro všechy plnokontaktní sportovce. Ale pokud zrovna nenastupoval Japonec v kimonu nebo thajský boxer s čelenkou na hlavě, tak se ani z programu ani z oblečení nedalo vyčíst nic. Asi si budu muset příště vytáhnout vysoké podpatky a vyhlédnout si nějakého informacemi nadupaného boxera.  Jana Sýkorová 29

K-1

Pojď do první lajny!

5

4

Tipni návštěvnost

a místo na střídačce oblíbeného tým týmu je tvoje.

CHCE TO PŘESNOU TREFU

Název týmu

Zkus trefit, kolik diváků přijde na nejbližší domácí utkání tvého oblíbeného extraligového týmu. Svůj tip pošli SMS ve tvaru KLICOVESLOVOmezeraPOCETDIVAKU

HC MOUNTFIELD HC GEUS OKNA Kladno HC Energie Karlovy Vary Bílí Tygři Liberec HC Litvínov HC Moeller Pardubice HC LASSELSBERGER PLZEŇ HC Slavia Praha HC Sparta Praha HC Oceláři Třinec HC Slovan Ústečtí Lvi HC VÍTKOVICE STEEL RI OKNA Zlín HC Znojemští Orli

(např. PCE 5290) na číslo 9030903. Když se trefíš nejblíže, prožiješ zápas na střídačce mezi hvězdami svého týmu. Deset nejlepších tipujících na každé utkání navíc získává šanci exkluzivně sledovat přímé přenosy O2 extraligy z každého kola na www.o2hokej.cz. Zákazníci O2 dále obdrží jako bonus MMS hokejový infoservis. A to vše ZDARMA! Soutěžit můžeš do 6. 1. 2008 (38. kolo). Tipování končí vždy s úvodním buly, tak tu šanci nepropásni!

ZJISTI, JAK SI STOJÍŠ Registruj se na www.o2hokej.cz a zjisti, jak máš blízko na střídačku. Najdeš tam i přesná pravidla soutěže a mnoho dalších hokejových zajímavostí. Cena SMS je 3 Kč vč. DPH (platí pro všechny operátory v ČR). Výherci hlavních cen se zúčastní vybraných zápasů 39. až 52. kola. Soutěž pořádá společnost Telefónica O2 Czech Republic, a.s., ve spolupráci s kluby ELH.

Klíčové slovo

CEB KLA KVA LIB LIT PCE PLZ SLA SPA TRI UST VIT ZLN ZNO

6 inzerce

7

O2 Active – první a jediný portál v ČR, který je v mobilu zdarma

zd na arm pr trv a o v al šec o hn y

8

Jak spustit O2 Active v mobilu

jízdní

řády

4. Hlavní hvězdou povedeného večera Heaven or Hell byl Gary »Big Daddy« Goodridge. S Lubošem Šudou sice nakonec prohrál ... 5. ... ale diváky pobavil rozhodně nejvíce. Svého přemožitele pořádně vyzdvihl a k show hodně přispěla i jeho temperamentní sestra Susie. 6. Vrcholem večera bylo samozřejmě finále pyramidy. Jeho aktéři Dževad Poturak a Roman Kleibl nabídli divákům strhující podívanou. 7. Králem Sazka Areny se stal nakonec Bosňan Poturak, i když byl také pořádně bit. 8. Roman Kleibl držel český prapor pořádně vysoko, rána na solar jej však poslala definitivně k zemi.

e-mail

nejnovější

předpověď

zprávy

počasí

dopravní

informace

inzeráty internetový

vyhledávač

kin

mapy

Na nových telefonech – jen stiskněte pravou klávesu pod nápisem O2 Active.

HLEDEJ

Na telefonech Nokia – podržte dlouze klávesu 0.

email & chat Centrum.cz Email, Xchat

programy

Xchat

O2 Active

zprávy iDNES, Blesk praktické jízdní řády, doprava zábava seznamky, horoskopy obrázky MMS obrázky, témata, tapety hudba a melodie uvítací melodie, reálné melodie

Na jiných telefonech – O2 Active najdete obvykle v menu v sekci Média, WAP apod. Pokud nemáte na svém telefonu nastaven WAP, stačí poslat SMS ve tvaru NASTAV WAP na 999111 a obdržíte SMS s automatickým nastavením. Po obdržení SMS bude váš telefon požadovat zadání PIN kódu, který je 12345.

hry akční, sportovní, strategické

wap.o2active.cz 30

FOTBAL

FOTBAL

Chtěl bych lisovat knihy...

Foto: Dan Černovský

Kdybyste ho potkali, jak jede ze Skryjí do Golčova Jeníkova na kole, asi by vás ani nenapadlo, že kolem vás právě projíždí prvoligový fotbalista. A přece. PETR KUNÁŠEK, letošní posila pražských Bohemians 1905, je svéráz každým coulem. Už třeba proto, že nemá doma televizi, na tréninky jezdí vlakem a tramvají, a kdyby nehrál fotbal, chtěl by, po vzoru Haňty z Hrabalovy Příliš hlučné samoty, lisovat knihy a zanášet si jimi byt...  Petr Kovář

Petr Kunášek 32

kej divnej. Nedávali vám někdy spíš jsem to měl všechno vydřespoluhráči najevo, že se tak tro- ný. I přesto ale jsem kolem čtrnácti přestoupil do Kutné Hory. Áčko chu vymykáte? „To samozřejmě ano. Především tehdy hrálo krajský přebor, ale já když jsem přišel do dorostu do jsem si v prvních letech za něj moc Kutné Hory. Do té doby jsem nekopnul. Spíš jsem hrál za B-tým a vzpomínám hrál u nás ve Zbýšově a muKdyž mě v Bučicích si, jak mě jednou trenér, sím se přiznat, o půli vystřídali, myslím, že to že po přestupu tak jsem to obrečel bylo v Horních do Hory se mi Bučicích, o potam moc nelíbilo. Přišlo mi, že někteří kluci jsou ločase vystřídal a já to normálně až moc velcí frajeři. No a tak jako obrečel. Tehdy jsem si říkal, že se mi nelíbili oni, tak jsem se jim když už mě střídají i v béčku, že to je v háji, že to je můj konec s fotbaasi nelíbil já.“ eCho: Zkuste popsat svoji fotba- lem. Jenže pak se to nějak otočilo, lovou cestu od žáčků ve Zbýšově já jsem začal hrávat i za áčko a do-

„

“

Tak někde pod touto hromadou dříví se skrývá zvláštní pozdrav pro budoucnost od Petra Kunáška.

eCho: Žijete na vesnici v domě, který jste si částečně svépomocí zrekonstruoval, sekáte dříví, jezdíte na vlak na kole, to není pro prvoligového fotbalistu zrovna typické. Nemyslíte? „Souhlasím, že asi nejsem typický

profesionální fotbalista, ale na druhou stranu si nepřipadám jako nějaký exot. Jsem prostě takový, jaký jsem a to mi vyhovuje.“ eCho: Během vaší fotbalové kariéry jste se ale jistě musel setkat s názory, že ten Kunášek je něja-

až do prvoligového kádru pražských Bohemians. „Jak jsem již říkal, tak s fotbalem jsem začal ve Zbýšově a to hlavně kvůli tomu, že tam hrál můj starší brácha. Nutno podotknout, že jsem nikdy nebyl žádný velký talent,

cela mi to šlo a v té době mě vyměnili spolu ještě s dvěma klukama do Čáslavi. Tam ze mě ze začátku taky nebyli nadšení, to mi pak řekl asi po dvou letech trenér, ale nějak jsem je přesvědčil a začal pravidelně hrát.“ 33

FOTBAL

FOTBAL Petr Kunášek na návsi ve Skryjích se svým rhodéským ridgbagem Garpem. Jméno dostal po slavném románovém hrdinovi Johna Irvinga a se svým páníčkem klidně absolvuje třicetikilometrovou tůru po Železných horách. „Vždycky vezmeme slivovičku a vyrazíme na celý den,“ říká Petr Kunášek

bere přítelkyně, která v Čáslavi učí o něm několikrát ve svých knihách angličtinu. Mně to tak vyhovuje. zmínil Bohumil Hrabal. Ale musím Ve vlaku si můžu ještě zdřímnout, se přiznat k jedné věci, že jsem tu nebo si něco přečíst. Je to pohodl- jednu přelouskal jen s krajním vynější, než se trpětím a tu drumácet autem. hou jsem vzdal Řekl jsem si, že Z vlaku pak úplně. Já tomu sednu na tramnebudu takovej vůl prostě nerozuvaj a za půl mím, a když ze a začal jsem číst hodiny jsem dvou stránek na Bohemce. pochopím jedno V klidu, bez nerváků a stresů...“ slovo, tak to nemá cenu číst.“ eCho: Je pravda, že nemáte do- eCho: Bohumila Hrabala máte ma televizi? ale zřejmě ve velké oblibě. Už jste „To je pravda, ale nehledejte za se byl například podívat v jeho tím něco výjimečného. Když jsme oblíbené hospůdce U Tygra? si zařizovali s přítelkyní náš dům, „Ještě nebyl, protože pořádně netak jsme si vzali půjčku a postup- vím, kde to je. Vláďa Bálek, spoluně si pořizovali věci podle toho, hráč z Bohemky, mi sice už dlouho co jsme potřebovali nejvíc. Takže slibuje, že mě tam vezme, ale zajsme koupi televize pořád odsouva- tím nám to nějak nevychází. Ale na li, až jsme si na to zvykli. Takže je pravda, že televizi nemáme, ale není to proto, že bychom byli její nějací zapřísáhlí odpůrci.“ eCho: Žijete ve Skryjích, poměrně daleko od Prahy, nikdy vás nelákalo se přestěhovat do města? „Já jsem tady ohromně spokojený. Je tady klid a taková větší pohoda. To ale neznamená, že bych třeba na půl roku se nechtěl do Prahy přestěhovat. Hrozně by mě bavilo procourat tam všechny ty malé uličky, co jsou na Starém Městě. To by se mi líbilo, ale musel bych vědět, že se mám kam vrátit.“ eCho: Možná i proto vám někteří příznivci Bohemians přezdívají »Lesní muž«... „Možná, i když já si jako nějaký lesní muž nepřipadám. To vlastně celé vymyslel trenér Busta, když jsme byli na soustředění v Německu. To bylo tak, že šel spolu se svým asistentem Petrem Kostelníkem do lesa na houby a já tam zrovna kousek opodál seděl na lavičce a četl si nějakou knížku. A on, jak mě tam tak viděl, začal o mně říkat, že jsem lesní muž...“ eCho: Už po několikáté jste zmínil knihy. Ty jsou zřejmě vaší velkou vášní. Co teď čtete? „Je pravda, že teď čtu docela dost, ale dřív tomu tak rozhodně nebylo. druhou stranu jsem se byl podívat Třeba na škole bylo pro mě utrpe- třeba v Kersku, kde měl pan Hrabal ní přelouskat takovou tu povinnou chatu. Tam se mi to moc líbilo.“ četbu. Jenže postupem času jsem eCho: Když tak rád čtete, si začal říkat, že přece nemůžu nenapadlo vás taky něco občas být takovej vůl a začal jsem číst. napsat? Velkou zásluhu na tom měla taky „Takovej machr zase nejsem, abych moje starší sestra, která je tak tro- mohl psát. I když tuhle mě napadchu bohém, takže ta mědo toho tak la taková zvláštní věc. Zrovna jsem trochu dostala.“ řezal dříví a najednou jsem si říkal, že bych mohl napsat, co právě teď, eCho: A co tedy teď čtete? „Nedávno jsem si koupil dvě kníž- v tomhle okamžiku, dělám. Tak ky o Ladislavu Klímovi, protože se jsem vzal papír a napsal na něj:

„

“

Na tomhle kole jezdí Petr Kunášek každé ráno do Golčova Jeníkova na vlak...

34

eCho: Vyzkoušel jste si divizi, třetí i druhou ligu a najednou přišla nabídka od Bohemians. To muselo být jako dar z nebes... „Tak to určitě. Já jsem s něčím podobným vůbec nepočítal. Vzpomínám si, že mi to tehdy volal Vláďa Bálek, že se ho na mě trenér ptal, a že by mě asi chtěl do Bohemky. No a vzápětí pak volal trenér Busta, jestli bych neměl zájem. Vzpomínám si, že jsme byli tehdy s přítelkyní na procházce v parku, a když jsem položil ten telefon, tak jsem samou radostí křičel, jako bych dal gól.“ eCho: Pokud vím, tak vy jste ale měl v určitém období vážné zdravotní problémy, dokonce prý byla v sázce vaše fotbalová kariéra. „To je pravda, to bylo v Čáslavi, když jsme spadli z druhé ligy. Měl jsem dlouhodobě problémy se zažíváním, hubnul jsem, byl jsem hrozně slabý, takže jsem nakonec šel k doktorovi a zjistili mi Crohnovu nemoc, což je zánětlivé onemocnění střev. Musel jsem jíst

prášky, samozřejmě mi zakázali fotbal a jakoukoliv fyzickou zátěž, bylo to docela nepříjemný. Naštěstí jsem se dal běhěm půl roku natolik dohromady, že jsem pomalu mohl začít zase hrát. Ale byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to je konec se sportováním.“ eCho: Přemýšlel jste v té době o tom, co budete dělat, když nebudete moci pokračovat v kariéře fotbalisty? „Samozřejmě, že jsem to řešil, protože to přece nejde třeba rok nic nedělat. Takže jsem šel normálně na pracák a tam mi dali vybrat. Tehdy se mi líbilo dělat saniťáka, teda spíš jezdit se sanitkou, vozit lidi na vyšetření do nemocnice a tak. Tak jsem se tam přihlásil, ale oni mi pořád nějak nevolali. A když pak zavolali, tak chtěli, abych nastoupil hned druhý den. Jenže to už nešlo, protože jsme měli s přítelkyní naplánovanou dovolenou a navíc v té době jsem už pomalu zase začínal trénovat. Takže se ze mě saniťák nestal...“

eCho: Co není může být. Nebo už máte jiný plán, co budete dělat až skončíte s fotbalem? „Až skončím s fotbalem, tak to bude trochu potíž, protože já mám sice střední zemědělskou, ale tý škole jsem moc nedal. Prostě jsem to flinkal, pořád jsem někde lítal venku a učení šlo stranou. Kdybych si teď měl vybrat nějakou profesi, tak by mě asi nejvíc bavilo lisovat knížky, jako to dělal hlavní hrdina v Hrabalově Příliš hlučné samotě. Ta knížka se mi hrozně líbí a asi by se mi líbila i ta práce. Lisovat knížky a ty nejhezčí si nosit domů a zanášet si jimi byt...“ eCho: Trochu neobvyklé přání. Většina profesionálních fotbalistů chce po skončení kariéry například trénovat, nebo jinak zůstat u fotbalu. Vy jste ale jiný. Už třeba tím, že na tréninky jezdíte na kole... „Tak to není úplně pravda, já na kole jezdím jenom do Golčova Jeníkova na vlak, kterým pak jedu do Prahy. Auto sice máme, ale většinou si ho

Miluji svoji Janičku a do roka bych si ji chtěl vzít. A teď právě dělám dřevo... pak jsem to zabalil do igeliťáku a schoval to úplně dozadu pod dřevo. Takže to tam je a třeba za deset patnáct let to objevím, přečtu si to a přesně se mi vybaví ten moment, kdy jsem to psal. A to bude skvělý...“ eCho: Máte za sebou první půlrok v nejvyšší fotbalové soutěži. Co vám nejvíc za tu dobu utkvělo v mysli? „Asi ten můj gól proti Slavii. To bylo něco nepopsatelného. Je teda pravda, že mě ten míč spíš trefil do hlavy a dokonce si vybavuji, že jsem byl v první chvíli naštvanej, že mě napálili, ale když jsem viděl, že to tam spadlo, to byl tak krásný pocit. A ještě jedna věc mě

napadla. Na Bohemce se vždycky po zápase loučíme s fanoušky a podáváme si ruce. Já někdy ty lidi pozoruji, koukám se jim do očí a vidím, že mají ve svých soukromých životech určitě trable a starosti a na tom fotbale na ně alespoň na chvíli zapomenou. A jestli to tak je, tak ten fotbal má určitý smysl. Teda musí se vyhrávat, což se nám na podzim povedlo jen párkrát. Snad to na jaře vylepšíme...“  35

CYKLISTIKA

CYKLISTIKA

Na Tour jsem vážně uvažoval o sebevraždě! Naučil se časovky V předcházejících letech neměl Rasmussen na celkový úspěch nárok, protože předváděl katastrofální výkony v časovkách. Sezóna 2007 měla všechno změnit. Vrchařskou soutěž hodlal vyhrát jen tak mimochodem. O sto procent zlepšený výkon v časovkách nasměroval Dána, jezdícího v barvách nizozemského Rabobanku, do pozice lídra Tour de France. Po dvě třetiny slavného závodu vše nasvědčovalo tomu, že na Champs Elyseés zvedne v triumfálním gestu ruce k nebi právě on. Oblékl žlutý trikot a svůj náskok v horských etapách neustále zvyšoval. Jenže málokterá lidská činnost je v současnosti tak nevyzpytatelná jako profesionální cyklistika. Rasmussen nejprve deklasoval své největší soupeře Leipheimera, Contadora a Evanse v 17 km dlouhém stoupání do cíle 16. etapy na Col d’Aubisque. Do cíle v Paříži zbývaly pouhé tři rovinaté etapy a časovka na 55 km. Ještě téhož večera se však náskok Rasmussena v celkové klasifikaci na Contadora v luxusní výši tří minut a deseti vteřin změnil v nicotu.

Michael Rasmussen Sportovní tragédií skončila loňská Tour de France pro MICHAELA RASMUSSENA. Fenomenální vrchař zvítězil v 16. etapě s cílem na vrcholu Col d´Aubisque, upevnil si vedení v závodě, ale za pár hodin ho vlastní tým z nejprestižnějšího cyklistického podniku odvolal! Rasmussenovi se zhroutil sen i svět. Až nyní, v předvečer Vánoc přiznal, že vážně přemýšlel o sebevraždě.  Manfred Strnad 36

T

řiatřicetiletý Rasmussen vyhrál na Tour v předchozích letech dvakrát soutěž vrchařů. Jenže nejcennější trofej dánskému silničáři unikala. Nejlépe dokončil Tour de France na sedmém místě v roce 2005. Žlutý trikot získávali jiní. Proslulý »maillot jeune« si na dlouhých sedm roků »předplatil« Lance Armstrong. Ze scény profesionální cyklistiky odešel v roce

2005. Uprázdněný trůn lákal k obsazení nejméně desítku závodníků. Strhla se o něj pořádná rvačka. Za hranicí pravidel. V Tour de France 2006 sice na trati zvítězil Floyd Landis, ale sotva pár desítek hodin po vítězném ceremoniálu v Paříži se svět dozvěděl krutou, i když vcelku očekávanou pravdu. Landis dopoval. A hned v osmi etapách! Druhý v celkovém pořadí Oscar Pereiro

Záhadné čekání Otázkou zůstává, proč tým Rabobank čekal s odvoláním své největší hvězdy tak dlouho. Až do okamžiku, kdy bude Tour prakticky rozhodnuta! Když přitom šéfové týmu museli už dlouho vědět o Rasmussenově několik týdnů starém prohřešku, skrývání se před dopingovými kontrolami. Právě tohle se

nyní snaží třiatřicetiletý cyklista dokázat. Že se totiž všechno dělo s vědomím týmu. Že jeho vedení dobře vědělo o jeho tréninkovém pobytu v italských Dolomitech, zatímco dopingoví komisaři ho marně hledali v Mexiku, kde měl oficiálně být. Rasmussen tvrdí, že se sportovním ředitelem Erikem Breukinkem několikrát z Itálie telefonoval a má dodnes záznamy z těchto hovorů. Pro nizozemský deník De Telegraaf také přiznal, že v prvních chvílích po vyhazovu z týmu přemýšlel o sebevraždě. „Tu strašnou zprávu jsem se dozvěděl v týmovém autobuse. Pak jsme jeli autem na hotel. Vpředu seděl řidič a vedle něho Erik Breukink. Proti nám se míhal jeden kamion za druhým. Přemýšlel jsem o tom, že by bylo jednoduché s touhle noční můrou skoncovat otevřením dveří a vystoupením za jízdy pod kola těch náklaďáků,“ svěřil se s odstupem čtyř měsíců Rasmussen.

v týmovém autobuse za přítomnosti závodníků. „Zdálo se to naprosto nepochopitelné. Všichni věděli, že jsem nebyl v Mexiku, ale v Itálii a všichni také věděli, že vedení stáje bylo informováno o místech mého tréninkového pobytu,“ vzpomíná Rasmussen. „Všechno věděli i mechanici a maséři. Erik Breukink mě navštívil v Bergamu sedmého června a dvě nebo tři hodiny jsme probírali moji přípravu v Dolomitech a Alpách,“ pokračuje dánský cyklista.

Jednoznačný vítěz? Během rozhovoru pro nizozemský deník Rasmussen ovšem neodpověděl na základní otázku. Proč o svém pobytu lhal. Proč tvrdil, že trénoval v Mexiku, když se připravoval v Itálii? „Od března letošního roku jsem se v osobním životě dostal do problémů, které nechci konkrétně specifikovat.

Marně hledal provaz Veřejnost se zprávu o Rasmussenově osudu dozvěděla ještě téhož večera, ale ve chvíli, kdy vstupoval do hotelového pokoje, znal ji zatím kromě vedení týmu Rabobank a jeho spolujezdců pouze on. Jen náhodou se o pár desítek minut později v nočních zprávách rozhlasových a televizních stanic neobjevila ještě daleko drsnější informace. „Erik se mnou na pokoji zůstal asi půl hodiny. Krátce po půlnoci odešel. Pouhých pět hodin po svém vítězství jsem byl úplně na dně. Můj vnitřní svět se totálně zhroutil. Rozhlížel jsem se po pokoji po nějakém provaze. Žádný jsem ale nenašel,“ dává nahlédnout do svých nejčernějších myšlenek Rasmussen. Podivné se zdá rozhodnutí vedení stáje Rabobank z osudného 25. července. Hlavní šéf týmu Theo de Rooij oznámil zprávu o odvolání Rasmussena ze závodu a jeho vyhození z týmu po dojezdu etapy,

V barvách Rabobank se již takto asi radovat nebude...

Foto: ČTK, archiv

však více než rok bezmocně sledoval zdlouhavé dokazování Američanova prohřešku proti pravidlům. Arbitráž nakonec vítězství Pereirovi přiřkla, ale Španěl přišel o triumfální pocity dekorovaného vítěze při ceremoniálu na Champs Elyseés. Chtěl je zažít letos. Ale v Alpách a Pyrenejích se prosazovali rychlejší jezdci. Především Michael Rasmussen.

Bylo pro mě lepší, když jsem mohl trénovat v klidu a všichni si mysleli, že jsem v Mexiku,“ říká Rasmussen. Antidopingová pravidla dávají opakované vyhýbání se kontrole na úroveň pozitivního nálezu. A to je Rasmussenova největší potíž. „Nezávislé vyšetřovací komisi jsem sdělil konkrétní osobní důvody pro svůj tajný pobyt v Itálii, ale nechci je ventilovat veřejně,“ řekl Rasmussen v rozhovoru. Komise se sešla 12. listopadu v nizozemském Utrechtu. Verdikt? „Rasmussen účelově lhal a stáj ho vůbec neměla nominovat ke startu na Tour de France! Ze závodu ho však odvolala správně.“ Již v srpnu rezignoval Theo de Rooij na svou čelnou pozici v cyklistické stáji Rabobank. Jinak všechna tíha prohřešku padá na závodníka. A to je v tomto konkrétním případě, podobně jako v jiných dopingových případech minulosti, smutná skutečnost. „Rasmussena jsem viděl dva dni po tom, co ho vyhodili. Krátce jsme spolu mluvili. Trénoval sedm hodin v horách! Bydlí nedaleko mě, už dřív jsem ho potkával při tréninku poměrně často,“ říká Roman Kreuziger mladší, který v jednadvaceti letech prodloužil smlouvu s italskou stájí Liquigas a příští rok ho poprvé čeká Tour de France. „Pro mě je Rasmussen jednoznačným vítězem letošní Tour, protože byl ze všech nejlepší,“ říká Roman Kreuziger starší, který zná prostředí profesionální cyklistiky jako málokdo jiný. 

37

GOLF

Dotazník golfových hvězd Konec roku je příležitostí k bilancování a plánům do příštího roku. Echo proto oslovilo přední české golfisty a položilo jim pár otázek.  Jan Klikar EMILY CURRY-BARTOŇOVÁ Co byste si přála pod stromeček? „Nový golfový bag od Titleistu, černý.“ Jaké si dáváte cíle, předsevzetí pro golfovou sezonu 2008? „Udržet se do třetího místa na amatérském žebříčku.“ Jaká je podle vás ideální golfová dovolená? „Někde, kde je opravdu teplo, kde se dá hrát každý den. A taky, kde se dá dobře nakupovat:).“ Vzpomenete si na první golfový dárek? „Růžový luftball v devíti letech.“ Co byste popřála golfistům do roku 2008? „Aby se každému splnily všechny golfové sny!“

Blížící se konec roku se nese ve znamení nejrůznějších vánočních akcí a turnajů, přičemž výjimkou není ani golf. Vždyť právě Česká republika je zemí s největším nárůstem členské základny a golfový potěr je jednou z jejích nejdynamičtěji se rozvíjejících částí. A právě pro ty nejmenší přichystali v pražském Erpetu golfové Vánoce.  Marek Virtl

S

Foto: Dan Černovský, archiv

nad žádný golfový turnaj na světě se nemůže pyšnit tím, že ceny dostanou všichni jeho účastníci a navíc, že si je mohou sami vybrat pod velkým vánočním stromem. V neděli to však v pražském Erpet Golf Centru možné bylo. Téměř devadesát nejmenších golfistů a golfistek soutěžilo ve hře na golfových FSG simulátorech a kromě radosti z vydažených úderů se mohli těšit i z bohaté, i když poněkud předčasné vánoční nadílky. „Golf už přestává být jen zábava pro velmi úzkou skupinku lidí, jak tomu bylo u nás v minulosti. Stále více dětí začíná s touto hrou od útlého věku a to je jenom dobře. Ostatně to dokumentuje i dnešní velká účast,“ konstatoval jeden z hlavních organizáto38

rů turnaje, který je součástí velké Zimní Erpet tour, Karel Vopička. Mimochodem jen pro představu, samotné slavnostní vyhlašování spojené s předáváním dárků trvalo více než hodinu. Není až tak důležité, kdo v tomto turnaji vyhrál. Nakonec jak již bylo řečeno, odměnu si ze Smíchova odnesli všichni. „Jde především o to, aby se děti golfem bavily a mohly ho hrát i přes zimu. To je ostatně hlavní cíl celé naší zimní tour,“ řekl závěrem Karel Vopička. 

KATEŘINA RŮŽIČKOVÁ Co byste si přála pod stromeček? „Zdraví, pohodu, lásku a úspěchy:).“ Jaké si dáváte cíle, předsevzetí pro golfovou sezonu 2008? „Chtěla bych uspět na mezinárodních soutěžích, umísťovat se do 10. míst v zahraničí. Chtěla bych skončit do 9. místa na ME družstev do 18 let a také vyhrát MM Rakouska, ale také obhájit titul Mistryně ČR na jamky.“ Jaká je podle vás ideální golfová dovolená? „Golfová dovolená...? Tak tento pojem nikdy nepoužívám, protože golf pro mě není odpočinkem či dovolenou. Na golf jezdím s jediným cílem - uspět a být spokojená sama se sebou. “ Vzpomenete si na první golfový dárek? „Ano, myslím že to byl můj 2. golfový set LYNX, který mi tatínek přivezl ze zahraničí.“ Co byste popřála golfistům do roku 2008? „Všem golfistům přeji v roce 2008 hodně dlouhých drivů končících VŽDY na ferveji, mnoho přesných patů padajících rovnou do jamky a mnoho pohodových flightů. Hrajte pro radost, vždyť je to jen hra:)! Hodně štestí.“

380 Kč

(cena je uváděna včetně DPH a poštovného)

inzerce

Vánoce v Erpetu!

LUKÁŠ TINTĚRA Co byste si přál pod stromeček? „Plyšového medvěda.“ Jaké si dáváte cíle, předsevzetí pro golfovou sezonu 2008? „Být lepší než tuto sezonu, být lepší než lepší...hm...vlastně chci být nejlepší.“ Jaká je podle vás ideální golfová dovolená? „Slunce.Teplota 28°C. Nádherné hřiště v perfektní úpravě. Nikde nikdo, jen já a spousta birdie a podobné ptactvo. Odpoledne nějaké osvěžení v podobě koktejlů a moře. Večer rytmy hudby, postel a sny o podobných sci-fi jako je toto.“ Vzpomenete si na první golfový dárek? „Ano, bylo mi asi 15 let a jednalo se o driver Big Bertha. Každý den jsem chodil kolem něj v Pro-shopu a rozplýval se nad jeho metalickou krásou, ale jeho cena, 20 tisíc korun, mě odrazovala o něj Ježíškovi psát. Stal se zázrak a najednou byl pod stromečkem.“ Co byste popřál golfistům do roku 2008? „Popřál bych hodně dobrých golfových zážitků prožitých s lidmi, které mají rádi. Spoustu úspěchů v turnajích, ale samozřejmě nesmějí ty úspěchy překračovat ty mé:).“

jen za

obj.č.: 210.1

obj.č.: 220.1

obj.č.: 230.1

obj.č.: 240.1

obj.č.: 250.1

obj.č.: 260.1

obj.č.: 270.1

obj.č.: 280.1

obj.č.: 290.1

obj.č.: 210.1

obj.č.: 211.1

obj.č.: 212.1

Tričko uni 160g/m2· Art.: 7041 · 100% bavlna · S - M - L - XL - XXL - XXXL

Centrum reklamy • Na Maninách 881/8 • 170 00 Praha 7 Tel.: 225 985 333 • Fax: 225 985 334 www.centrumreklamy.cz

EXTRÉM

EXTRÉM

Už Míváte při svých aktivitách strach? „Co to vlastně strach je. Strach je z neznáma, a pokud tohle neznámo poznáme, přijde na řadu respekt. A já dobře znám riziko a dopady toho, do čeho se pouštím.“

„Začal jsem si s B.A.S.E. jumpingem, skákáním ze skal, mostů. A chtěl jsem to někam posunout, spojit s lyžema. Tak jsme se dali na ski B.A.S.E. jumpingem, skákání s padákem z trošku vyšší skály poté, co se rozjedeme na lyžích.

Pro Robina Kaletu není žádný svah nesjízdný...

Robin Kaleta Jedu na lyže. Tuhle větu slyšeli od svých ratolestí snad všichni rodičové. V případě ROBINA KALETY je důvod zbystřit pozornost, jeho výlety na hory nejsou ani trochu obyčejné. Přední český freeskier se pouští do pořádně nebezpečných kousků. „Ale snažím se je dělat bezpečně,“ říká muž, který by v klidu mohl sedět v teplé kanceláři a vydělávat coby právník pořádný ranec. „Teď mě lyžování baví,“ odmítá tuhle vizi.  Dan Rychlík 40

Umíte si říct ne? „Jasně, bez toho by člověk asi nepřežil. Nemá cenu vlétnout do podmínek, které jsou nebezpečné. Říct ne, to je největší umění.“ Riskoval jste někdy bez rozumu? „Stalo se mi to. Jednou třeba hrozně foukalo a já šel stejně na padák. Fouklo mi to zprava do vrchlíku a já šel ze sto metrů na strom. Nebo jednou jsem jel bez toho, abych si prohlédl jednu trasu v Chamonix, kde byl pětadvacet metrů vysoký skok. Byl jsem domluvený s klukama, že mi ukážou. Něco ukazovali a já myslel, že je to v pohodě. Tak jsem jel, jenže ten skok byl bez dopadu... Nic se mi nestalo. Měl jsem štěstí.“ Nic jiného? „Ještě jednou jsem jel žlebem a říkal si, že na jedné straně skočím. Jak jsem byl ve vzduchu viděl jsem, že tam je sráz. Dvě hodiny jsem se pak škrábal zpátky. Je dobré takovým věcem předcházet. Podívám se, co pod skálou je. Posouvám hranice bezpečným způsobem.“ K tomu posouvání, začal jste s projektem »Knocking on heaven’s door…«. Už vám nestačí obyčejné lyžování?

Zdá se to nebezpečné, ale věřím, že se to dá dělat bezpečně. Vždyť já dělám rád nebezpečné věci. Ale bezpečně!“ Provázejí vás zranění? „Ta k adrenalinovým sportům svým způsobem patří. Asi nejhorší by-

S Tomášem Krausem při obhlídce terénu...

Jak všechno zvládá? „Práva dokončuje a co se týká ježdění, patří k nejlepším u nás. Je pro ní užitečné mít mě za bratra. Ale ve volném terénu jsem na ní občas hodně nepříjemný. Seřvu ji, aby si uvědomila, že udělala blbost. Mám

otevřelo by mi to cestu k nejlepším filmařům, fotografům, do prestižních časopisů. Získal bych víc prostředků, abych mohl jezdit třeba na Aljašku.“ Mluvíte o závodem, v čem vlastně freeskieři soutěží?

o ni strach. Naši jsou liberální, vědí, že víme jak se chovat a nebudeme zbytečně riskovat. Zatím jsem sestru potlučenou nepřivezl a také nikdy nepřivezu.“ Freeriding asi není úplně o závodění, ale přesto, jsou nějaké prestižní závody, které byste rád vyhrál? „Jsou. Třeba takový Verbier Xtreme ve Švýcarsku. Rád bych ho vyhrál,

„Jde především o to, jakou linkou člověk spojí společný start a cíl. Nejde jen o rychlost, či náročnost zvolené trasy, počítá se i celkový dojem. Když to řeknu úplně zjednodušeně. Já si vybírám takovou linii, která není zase tolik lehká, ale chci, aby byla plynulá. I to se počítá. Stejně tak agresivita jezdce a jeho technika. Je toho docela dost.“  41

Foto: NIKE ACG

Rád dělám nebezpečné věci!

lo, když jsem si hranou lyže přesekl hýžďový sval. A pak jsem si ještě potrhal vnitřní stehy. Nějaké zlomeniny a naraženiny také byly. Ale tělo se zotaví, pokud dostane čas.“ Vy jste začal rovnou s volným ježděním, nebo jste se motal mezi brankami? „Branky mě nezajímají. Začínal jsem na obyčejný sjezdovce u nás v Beskydech, kde dodnes jezdím hrozně rád. Když napadl sníh, šlo se na lyže. Postupně jsme se vydávali do lesa, mimo tratě. Adrenalin mi poskytoval uspokojení, takže jsem postupem času vyhledával volné ježdění. Teď jezdím rád na Slovensko, kde je spřízněná řeč, skvělí lidé. Mám rád malá střediska, hnusí se mi továrny na lyžování, jaké jsou třeba paneláková střediska bez atmosféry ve Francii.“ Jak se člověk stane freeskierem-profesionálem? „Ani nevím, prostě jsem pokračoval v tom, co mě baví. Profesionálním jezdcem jsem se stal po skončení studií na právnické fakultě v Olomouci, takže někdy na jaře 2006. Dokud budu cítit, že se v lyžování posouvám nahoru, budou práva trošku bokem. V momentě, kdy půjde jen o bohapustou zábavu, začnu si hledat jiné uplatnění. Teď ovšem nechci jít tou cestou, že půl roku budu někde v Anglii vydělávat peníze, abych mohl druhou půlku roku jezdit. To by nebylo fér vůči rodičům, kteří mě šest let drželi na škole.“ Co vlastně říkají rodiče na to, že vaše o dva roky mladší sestra Sabina riskuje stejně? „Vydala se stejnou cestou, co se týká ježdění i práv. Ale B.A.S.E. jumping jí nedovolím.“

F1 JIŘÍHO KŘENKA

SVĚT MOTORŮ

Alonso si po odchodu z britského týmu dopřál třítýdenní dovolenou a až potom začal vyjednávat o angažmá na příští rok. „Výběr týmu mi nezabral víc než týden, protože já i lidé kolem mě jsme přesně věděli, co chceme,“ řekl. Ani na chvíli prý neuvažoval o vynechání sezony 2008. „Mluvíme o velmi důležitém rozhodnutí, a protože

JISTÁ MÍSTA PRO ROK 2008 TÝM Ferrari BMW Renault Williams Red Bull Toyota Toro Rosso Honda McLaren Force India

PRVNÍ PILOT Räikkönen (Fin.) Heidfeld (Něm.) Alonso (Šp.) Rosberg (Něm.) Coulthard (Skot.) Trulli (It.) Vettel (Něm.) Button (Brit.) Hamilton (Brit.) Sutil (Něm.)

DRUHÝ PILOT Massa (Braz.) Kubica (Pol.) Piquet (Braz.) Nakadžima (Jap.) Webber (Austr.) Glock (Něm.) Bourdais (Fra.) Barichello (Braz.)

trestala za držení tajných informací o konkurenčním McLarenu. Podle poškozeného McLarenu měli pracovníci Renaultu k dispozici kresby a technické výkresy, které do francouzského týmu přinesl inženýr Phil Mackereth poté, co v září 2006 odešel z McLarenu. Renault inženýra ihned propustil a okamžitě informoval FIA i McLaren.

V uplynulé sezoně hájili barvy Renaultu Giancarlo Fisichella a Heikki Kovalainen, s nimiž se tým po neúspěšné sezoně rozloučil. Oba nasbírali dohromady pouze padesát jedna bodů a v Poháru konstruktérů skončili třetí jen díky diskvalifikaci McLarenu. Alonso se neobává, že by stáj v matných výsledcích pokračovala. „Renault měl hodně

Stále volní piloti: Kovalainen (Fin), Sató (Jap.), Davidson (Brit.), Klien (Rak.), Fisichella (It.), Liuzzi (It.), Ralf Schumacher (Něm.).

Hodiny, týdny a měsíce spekulací skončily. Už je jisté, kam budou směřovat kroky dvojnásobného světového šampiona formule 1 FERNANDA ALONSA. Vrací se do stáje Renault, v jejíchž vozech v letech 2005 a 2006 získal tituly mistra světa. Jen o délce kontraktu se spekuluje. Ve Španělsku se hovoří o dvouleté smlouvě s klauzulí o jejím možném ukončení po prvním roce. Podle španělských médií si Alonso ročně vydělá 35 milionů eur, čímž by byl nejlépe placeným pilotem současnosti.  Karel Nový 42

J

sem rád, že se vracím do Renaultu. Tohle je tým, kde jsem jako jezdec formule jedna vyrostl. Teď přišel čas začít novou společnou kapitolu,“ uvedl Alonso v oficiálním prohlášení. Ve stáji Renault bude roli druhého pilota plnit Brazilec Nelson Piquet mladší, dosavadní testovací jezdec a syn trojnásobného mistra světa. Nový vůz R28 budou společ-

Bude spolupráce Alonsa s Briatorem opět úspěšná?

nemůžu usednout do vozu dříve než v lednu či únoru, nebyl žádný spěch,“ vysvětlil. Při jeho rozhodování ale mohl sehrát významnou roli i nedávný verdikt mezinárodní federace FIA, která Renault nepo-

Za špionáž mu nicméně hrozilo odebrání bodů z letošního Poháru konstruktérů, v němž Renault skončil třetí za Ferrari a BMW a pokuta až sto milionů dolarů. Nakonec nebude platit nic.

těžký rok 2007, ale vím, že tento tým má v sobě velkou sílu. Jsem přesvědčený, že mohou vyrobit rychlé a konkurenceschopné auto a být v sezoně 2008 zase zpátky na vrcholu.“  43

Foto: Archiv

Fernando Alonso Zpět u »svých«

ně poprvé testovat od 22. do 24. ledna ve Valencii. Alonsovo rozhodnutí potěšilo i šéfa týmu Flavia Briatoreho. „Jsme rádi, že můžeme přivítat Fernanda zpátky doma v týmu, kde zažíval své největší úspěchy. Jeho schopnosti jezdce a lídra týmu jsou dobře známy a těšíme se, že vytvoříme další silné partnerství,“ řekl. Šestadvacetiletý pilot se do Renaultu vrací po ročním angažmá u stáje McLaren. Tam se totiž nedočkal jasné pozice týmové jedničky, o niž musel bojovat s britským nováčkem Lewisem Hamiltonem. Nakonec nejmladší mistr světa historie po řadě konfliktů skončil v celkovém hodnocení seriálu až za ním na třetí příčce. Na začátku listopadu se pak s McLarenem dohodl na předčasném ukončení smlouvy.

AUTO – MOTO

AUTO – MOTO

Hyndai i30

který je rázem o pětačtyřicet tisíc korun levnější! Pokud zájemce zatouží po kolech z lehké slitiny (za příplatek 7000 Kč), stále ještě šetří 38 000 Kč.

Pružná síla nafty

Benzín, nebo diesel? Pod touto kapotou se skrývá benzínový motor.

A tento tmavý krasavec jezdí na naftu. Již brzy se oba vozy začnou vyrábět v Nošovicích.

Technické údaje: ně ještě více, aby se to vyplatilo. Existují však i jiné kategorie, než »vyplatit se«. Například zážitek z jízdy. Oba testované modely i30 mají v tomto směru co nabídnout.

Potěší dynamikou

Korejský vůz nižší střední třídy Hyundai i30, jehož výroba se za rok přesune z Asie do nové továrny v Nošovicích, pořádně čeří vodu v nejprodávanější automobilové kategorii. Kromě jiného proto, že dává na výběr ze tří benzínových a stejného počtu naftových motorů. V testu porovnáváme Hyundai i30 s benzínovým agregátem 2,0 CVVT a turbodiesel 1,6 CRDI VGT. Přinášíme další kamínek do mozaiky diskuse na téma: Benzín, nebo nafta?  Manfred Strnad

Foto: Archiv autora

Č

asté je dilema českých řidičů při nákupu nového vozidla. Zvolit benzínovou či naftovou verzi? Tradičně dražší turbodiesely slibují nižší spotřebu. Další výhoda, nižší cena nafty, je však minulostí. Nafta je momentálně dokonce dražší než benzín! Přitom poměr ceny mezi dieselovými a benzínovými verzemi automobilů se příliš nezměnil. Za turbodiesely se zpravidla připlácejí desítky tisíc korun navíc. Pro benzínové verze také boduje skutečnost, že spotřeba moder44

Nejdříve jsme v testu vyzkoušeli benzínový dvoulitr o výkonu 105 kW/143 k, který umožní pětidveřovému rodinnému vozu jet rychlostí až 205 km/h. Tento motor patří k vrcholné nabídce společně s turbodieselem 2,0 CRDi VGT (103 kW/140 k) a je tedy k mání jen ve vyšších výbavách. Nejméně za 509 900 Kč ve třetím stupni Style. Následně jsme do testu získali model 1,6 CRDi VGT, který dokáže výkon 85 kW/115 k proměnit v rychlostní maximum 188 km/h. Na rodinný vůz jistě dostatečná hodnota i pro dlouhé jízdy po dál-

➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤

Maximální rychlost: Zrychlení 0 – 100 km/h: Výkon: Točivý moment max.: Prům. Spotřeba: Délka/šířka/výška: Rozvor: Zavazadelník: Cena od: Cena ve stejné výbavě:

nicích včetně těch německých, kde není rychlost omezena. Takto motorizovaný Hyundai i30 lze pořídit ve druhém stupni výbavy Comfort za 464 900 Kč. Ve výbavě Style pak stojí 504 900 Kč, tedy téměř stejně jako benzínový dvoulitr.

Body pro turbodiesel Již v základním provedení Classic (týká se verzí 1,4 benzín – 80 kW/ 109 k a slabší varianty 1,6 CRDi – 66 kW/90 k) nabízí Hyundai

Užitnost modelu i30 s praktickým sklápěním zadních dělených sedadel jsme popsali v testu varianty korejského vozu s benzínovým motorem 1,4, který vyšel v týdeníku ECHO č. 27. Základní charakteristika pohledného hatchbacku s moderně a evropsky pojatým exteriérem i interiérem zůstává stejná také u dražších motorizací 2,0 CVVT a 1,6 CDRi VGT. Jízdní vlastnosti podvozku zůstávají podobné, avšak se silou motorů se poměrně dramaticky mění dynamika a pružnost. Tedy příjemné vlastnosti, které od vozu očekáváme v dostatečné mí-

2,0 CVVT

1,6 CRDi VGT

205 km/h 10,6 s 105kW/143 k/6000 ot./min. 186 Nm/4600 ot./min. 7,1 l/100 km 4,245/1,775/1,48 m 2,65 m 340 – 1250 l 509 900 Kč 509 900 Kč

188 km/h 11,6 s 85 kW/115 k/4000 ot./min. 255 Nm/1900 – 2750 ot./min. 4,7 l/100 km 4,245/1,775/1,48 m 2,65m 340 – 1250 l 464 900 Kč 504 900 Kč

i30 brzdový systém ABS společně s EBD a sestavu čelních, bočních i okenních airbagů. Výbavy Comfort a Style se příliš neliší. Style má navíc například disky kol z lehkých slitin, monitorování tlaku v pneumatikách, dešťový senzor a rozmrazování čelního skla pod stěrači. Dá se říci, že ve druhém stupni výbavy Comfort může být Hyundai i30 pro většinu českých řidičů plnohodnotně vybavené vozidlo. Body pro turbodiesel,

ře. Benzínový dvoulitr s výkonem přes sto čtyřicet koní potěší pravidelným tichým chodem. Maximum točivého momentu 186 Nm vrcholí při 4600 otáčkách, což labužníka vyznávajícího dynamičnost nutí vytáčet motor do poměrně vysokých otáček. Rozhodně vyšších než v případě turbodieselu 1,6 CRDi. Maximum síly 255 Nm se u tohoto mimořádně podařeného motoru projevuje již při 1900 otáčkách a mírně klesá až po dosažení

2700 otáček. Jízda s Hyundaiem i30 je díky kultivovanému chodu motoru 1,6 CRDi mimořádný zážitek. Zejména, když si uvědomíme, že podobnou porci síly a pružnosti ve zrychlení nabízely donedávna pouze motory objemu od 1,9 l výše. K dokonalosti agregátu s technikou vstřikování Common Rail a variabilním nastavením lopatek turbodmychadla VGT chybí snad jen šestistupňová převodovka, kterou má k dispozici silnější turbodiesel 2,0 CRDi.

Resumé: Benzínový motor 2,0 CVVT je moderní agregát, který rozhodně nezklame, ale ve srovnání s 1,6 CRDi ani nenadchne. Turbodiesel 1,6 CRDi VGT v silnější výkonové verzi 85 kW/115 k sice nedosahuje papírových hodnot 105 kW/143 k benzínového dvoulitru, ale v praktickém provozu dosahují oba agregáty podobných výsledků. Ačkoli v parametru zrychlení i rychlostního maxima je benzíňák o něco svižnější, pocitově vychází lépe 1,6 CRDi. Zejména pružností motoru bez nutnosti řadit. Průměrnou spotřebu paliva udávanou výrobcem jsme překročili u obou modelů. V případě benzínového motoru z proklamovaných 7,1 l/100 km na 7,5 l, v případě turbodieselu z 4,7 l na 5,4 l. Vždy v kombinovaném režimu za běžného provozu po městě, příměstských komunikacích i na dálnici. Vítězem porovnání se stává Hyundai i30 s motorem 1,6 CRDi VGT poměrně jednoznačně také proto, že je možné ho získat s plně komfortní výbavou za cenu zhruba o čtyřicet tisíc korun nižší. 

Na první pohled menší vůz má překvapivě velký interiér. 

ních zážehových motorů se přibližuje vznětovým. Přesto jsou diesely stále o něco úspornější. V průměru zhruba o jeden až dva litry na sto kilometrů v závislosti na objemu motoru. Turbodiesely tedy pořád slibují o něco levnější provoz. Do úvahy však nezařazujeme rozdílné náklady na opravy, které se model od modelu liší. Tradiční premisa, že »nafťák« se vyplatí jen těm řidičům, kteří často jezdí, dostává ve žhavé zdražující se současnosti nové rozměry. Je zjevné, že jezdit s dieselem se nyní musí paradox45

ODHALENÍ

ODHALENÍ

Dejte klaunům rolničky!

N

Foto: archiv

Konec Berdychova gangu! S

větem tenisu otřásá velký skandál a bohužel pro české příznivce bílého sportu je

v hlavní roli momentálně nejlepší český tenista Tomáš Berdych. Stejně tak, jako tuzemští soudci

pracně rozplétají, síť zločinných intrik Tomášova jmenovce, začala ITF vyšetřovat řádění fany-

nek českého blonďáčka. Skupinka rozkurážených děvčat totiž objížděla všechny turnaje, kterých se český hráč zúčastnil a svým chováním pobuřovala okolí a hlavně pak Berdychovy soupeře. „Damm to celé k soudu,“ pohrozil před časem Berdychovi jeden nejmenovaný český tenista a zároveň spoluhráč z daviscupového týmu a tím vlastně odstartoval celou aféru. A co na to samotný Berdych? Poslal své fanynky šupem domů, ovšem na rozloučenou každé z nich věnoval malou koženou kaderku.

ěkdejší ikona zámořské NHL Dominik Hašek se v letošní sezoně trápí. Kdysi nejlepší hokejový gólman světa připomíná v poslední době spíš sýr ementálského typu, případně cedník, a v Detroitu již pomalu klubovým šéfům dochází s vrtošivým staříkem trpělivost. Posledním kouskem, kterým se Dominátor snažil odlákat pozornost od své děravé lapačky, byla jeho zbrusu nová helma, v níž nastoupil k posledním utkáním. „Jsem už starší člověk a občas se mi stane, že puk mi vletí do branky, aniž bych si toho všiml. Takhle, když udeří do rolničky, alespoň vím, že něco letělo,“ snažil se netradiční doplňek své brankářské výstroje vysvětlit zámořským novinářům pardubický rodák. Ti jeho vysvětlení však pochopili poněkud jinak a okamžitě českou povadlou star přejmenovali na Dominik Šašek...

Baroš obstál na testech ve formuli 1

Č

eský fotbalový útočník Milan Baroš nepřestoupí ani do Middlesbrough, ani do Paris St. Germain, ani na muslimskou víru, jak se spekuluje, ale možná zkusí své štěstí ve světě formule 1. Nápad se zrodil krátce poté, co byl hráč Lyonu ve Francii zadržen, jak ve svém Ferrari uhání rychlostí 274 km/h po dálnici. V uplynulých dnech byl rodák z valašských Vigantic na testech v jedné nejmenované stáji F1 a podle jejích šéfů uspěl. Jeho případný kontrakt však zatím hatí jen fakt, že mometálně nemá řidičák a také to, že jediným testem, kterým úspěšně neprošel, byl test inteligence.

46

Nedvěd a Duda: Můj brácha má prima bráchu S

enzační odhalení se podařilo investigativcům magazínu eCho. Fotbalová hvězda Juventusu Pavel Nedvěd a hokejový bouřlivák Radek Duda jsou bratři! To, co se na západě Čech dařilo léta úspěšně tutlat, vyplavalo konečně na světlo světa. Nedvěd, rodák ze Skalné vyrůstal necelých třicet kilometrů od svého mladšího bratra Radka,

jenž pochází z Chodova u Sokolova a je s podivem, že tak nápadnou podobu obou sourozenců dosud nikdo neodhalil. Možná proto, že se Duda snažil maskovat hokejovou helmou a tmavými přelivy. Echo však získalo exkluzívní fotografie z nedávného rodinného srazu Nedvědů/Dudů. A uznejte sami, ti kluci jsou si podobní jako vejce vejci...

47

FITNES

FITNES

Zlatý vánoční balíčček splněných přání Opět se blíží Vánoce a vás už teď děsí představa nabytých kil? Tento rok se nemáte čeho bát! Sportovní klub Holmes Place na Smíchově vytvořil speciální »ZLATÝ VÁNOČNÍ BALÍČEK« pro udržení nejen krásné postavy ale i duševní pohody. A pokud si i vy chcete tento rok Vánoce opravdu užít, přečtěte si zpověď Jiřího Náměstka (30), který se již svěřil do rukou odborníků v Holmes Place a úspěšně shazuje jedno kilo za druhým…  Marek Virtl Přestože měl Jirka zpočátku problém vůbec udržet tepovou frekvenci v pásmu nejpříznivějším

Jiří Náměstek před začátkem své tříměsíční diety...

Foto: Dan Černovský

K

dyž se Jiří Náměstek přihlásil do tříměsíčního hubnoucího programu, nevěřil, že by se mu během tak krátké doby podařilo zhubnout. Do Holmes Place vcházel s téměř 156 kilogramy, na které si už pomalu začal zvykat. V klubu Jirku jako první přivítali osobní trenér Mgr. Jan Větrovský a výživový poradce Monika Divišová, jejichž hlavním cílem bylo splnit mu jeho přání a pomoci mu shodit nadbytečná kila. „Honza je výborný trenér a fajn člověk,“ tvrdí o svém osobním trenérovi Janu Větrovském Jiří Náměstek. „Tréninky od začátku nastavuje s ohledem na mou fyzickou kondici i zdravotní stav. I díky tomu mám z tréninků dobrý pocit a necítím se vyčerpaný. Naopak mi cvičení dodává energii do celého dne.“ Vzhledem k Jirkově nadváze bylo potřeba sestavovat jeho trénink velice obezřetně. Spoustu cviků, které by v jeho případě mohly mít spíše poškozující vliv (hlavně na klouby), měl přímo zakázaných. 48

Pro začátek bylo potřeba Jirkovy svaly aktivovat a alespoň trochu zpevnit. Zpevněné svaly mu totiž v budoucnu pomohou lépe spalovat tuk. Jirkův trénink rozdělil trenér Honza Větrovský na dvě části. V jedné Jirka budoval svalovou hmotu, ve druhé – aerobní části – spaloval.

pro spalování tuku, již brzy si jeho tělo zvyklo na pohyb a i jeho tepová frekvence se ustálila. Trénink v posilovně zaměřil jeho trenér Honza zejména na posílení velkých svalových skupin. „Nejvíce mě zaujala vstupní hodina, tzv. INTRO, která je všem členům klubu Holmes Place poskytována zdarma,“ komentuje svou první návštěvu Jirka

...a po jejím konci. Zhubl rovných deset kilo.

Náměstek. „V rámci této hodiny jsme s Honzou probrali můj zdravotní stav, cíle mého tréninku i to, jak bude moje cvičení vypadat. Po INTRU jsem již měl hrubou představu toho, co mě čeká a věděl jsem, že se nemám čeho bát.“ V dalších fázích tréninku již bylo znatelné Jirkovo zlepšení kondice a to převážně v oblasti tepové

Jirkův jídelníček ➤ Před snídaní: Teplá voda s citronem ➤ Snídaně: 1 – 2 plátky celozrnného chleba, cottage sýr, šunka, rajče či paprika. ➤ Svačina: 1 pomeranč ➤ Oběd: Losos s bramborem a zeleninovou oblohou ➤ Svačina: Zelenina (rajče, paprika, okurka…) + Proteinová tyčinka (max. 35g, 10g bílkovin) ➤ Večeře: Grilované špízy – kostičky marinovaného kuřecího masa s cherry rajčátky, cibulí, kostičkami lilku či cukety a zelný salát

frekvence. Ta již nekolísala a Jirka dokázal v požadované tepové frekvenci vydržet téměř celou aerobní část. Trénink v posilovně se pomalu změnil na intenzivnější kruhový trénink, dynamičtější cvičení s menší váhou a více opakováními. Vedle toho, že si Jirka Náměstek musel zvyknout na pravidelný pohyb, mu nastala změna i v jídelníčku. Výživový poradce Holmes Place Monika Divišová upravila jeho stravování nejen tak, aby Jirka zdravě hubl, ale aby byly zohledněny i jeho individuální potřeby. Pro začátek se musel rozloučit s knedlíky a bílým pečivem a místo nich si oblíbit vhodnější přílohy, zvýšit pitný režim a v neposlední řadě nahradit omáčkovou klasiku, na kterou byl zvyklý.

Jak ale sám Jirka říká: „Nejhorší na změně jídelníčku pro mě bylo ohlídat si to, abych neměl hlad. Změna životosprávy nebyla nijak drastická. Nikdo po mě nechtěl, abych jedl jen obilné klíčky, čehož jsem se zpočátku bál. Naopak mě překvapila schopnost Moniky přizpůsobit můj jídelníček současnému životnímu tempu. Postupem času si dokonce všímám i toho, že mi k sytosti stačí daleko menší porce než dřív.“ Po třech měsících se Jirkovi pod dohledem profesionálů v klubu Holmes Place podařilo zhubnout 10 kilogramů a ubrat 5% tuků. Tím ale jeho cesta za vytouženou postavou zdaleka nekončí. Jak totiž sám pochopil, cílem celého programu není pouze »přežít« ho, ale především si zvyknout na zdravý životní styl, který se stane nedílnou součástí jeho každodenního života. „Tento program mě opravdu přesvědčil o svém účinku,“ hodnotí Jirka své tříměsíční snažení. „Holmes Place mi nabízí výborné vybavení a neustálý dohled osobních trenérů, na což nejsem z jiných fitness center zvyklý. Jelikož jsem zde velice spokojený, nemám ani důvod zkoušet jiný klub. V současné době mám předplaceno na další tři měsíce a do tréninků jdu s chutí. A tomu, kdo se potýká se stejným problémem jako já, dám pouze jednu radu: Neseďte doma a běžte do Holmes Place vyzkoušet ZLATÝ VÁNOČNÍ BALÍČEK. Stojí to za to!“  49

V příštím čísle najdete LISABON - DAKAR 2008

OLE

Prvním velký sportovním podnikem roku 2008 je proslulá rallye Lisabon - Dakar. Startuje již 5. ledna a české posádky opět nebudou na startu chybět. Nenechte si ujít speciál, který pro vás připravujeme spolu s detailním popisem trati a rozhovory s jedci českých týmů.

PŘEDPLAŤTE SI ECHO ZÍN GA

ROZ

38

9 LO– 4.12. AL ME str. 6 –ČÍS 11. 28. FOTB ACE 7 LIFIK ý boj 200 KVA ražedn

25 Kč LO

H

RY OVO

ORT MA

P | RE

E –MO N TO | AU VÍC

39

NHL

Domi

S

NI NÍ TE DNER – 33 WAL str. 32 -OVE t JAN ský Mozar

BOJO

VÉ SP

K-1

ORTY 28 str.

m

ni

Všich

vše proti

ROZ

17 str.

– 36

ER 1 ACH ULE HUM – 39 L SC str. 37 HAE MIC tá návrat?

O– M

HOV

ORY

OTO

UT | O

P | RE

ORT

DOO

T | AU ÁŽE

O– M

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

Rok 2008 je pro ní poslední výzvou. Magazín eCho připravuje exkluzívní rozhovor.

»»

25 Kč 19.12. – 2.1. 08

2007 DOO

ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

R

2. JDE TO I BEZ KUPONU předplatné si můžete objednat na internetové stránce www.iecho.cz.

olf Rud j Kra

6 str.

! ský z M ltrichte k ďáblČu e iér a A ter čert Od bul

Í LOST – 45 RYCH . 44 D DLÍ lech str HVĚZ POSEstra na ko NOVÁ – 39 SVĚT RSO str. 38 Mon JA PÄ

EXTR

ÉM

AN

Stenm

ark

v su

kních

Příští číslo vychází 2.1. 2008!

!

PRVNÍ ROČNÍK VYDÁVÁ EK Publishing s. r. o. Tusarova 877/56, 170 00 Praha 7 – Holešovice

ADRESA REDAKCE eCho - víc než sportovní magazín Tusarova 877/56, 170 00 Praha 7 – Holešovice telefon/fax: + 420 225 985 348 e-mail: [email protected] www.iecho.cz

ˆ˜>-VÀ>ÌV…Ê"«i˜

ŠÉFREDAKTOR

8‡£{ääÊ -*

Petr Kovář

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA Lukáš Vrkoč

ART DIRECTOR Lucie Malá

ÜÜÜ°ÃÌ>˜Ìœ˜°Vâ

ÜÜÜ°>“iÀˆV>˜>Õ`ˆœ°Vâ

GRAFIK Adela Podkonická

Objednejte si roční předplatné a získáte 12 ČÍSEL ZDARMA!

–8

Muž

od

1. KUPON S OBJEDNÁVKOU odešlete na adresu: SEND Předplatné P.O.Box 141, 140 21 Praha 4

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

em vliv na nix Podpermaako Fépela su J pao rtin r

EB – 41 N LO str. 40 STIE SÉBA titulu Krok

JAK NA TO?

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

– 30

S RACH – 31 ULIH str. 28 DAN BOHlova pata AL A FOTB ACEL Achil ĚK M LUD na odstřel?

YE RALL

PRÁVĚ TEĎ

ČÍSLO 41

R

UT | O OTO

ŠTĚPÁNKA HILGERTOVÁ

TENI

FORM

Chys

HOV

ORT

T | AU ÁŽE

Sezo

STOL

Švéd

ROZ

P | RE ORY

25 Kč 40 LO ORS EDAT ČÍS 15– 18.12. NH E PR str. 1412.–12. 07 DING 20 HVILL éry BOAR NASprahu nové L SNOW Na ECIÁ O SP 8 ECH na 2007/0

12. 11. EK ČÍS – –16 2. 5.1 HAŠ str. 14 7 INIK krize 200 DOMnátorova L

ov

Bratr

nn ma r Her Maie

ÁŽE

VNÍ

O

RTO

P | RE

ZÍN GA MA

ORY

SPO

7 200

HOV

NEŽ

25 Kč

VÍC

11.

ÁZ

VNÍ RTO SPO

ROZ

37

– 27.

VY CH

NEŽ

LO

11.

VN

VÍC

ČÍS 21.

VÍC

25 Kč

NEŽ

VÍC

VNÍ RTO SPO

NEŽ

MA

SPO

RTO

ZÍN GA

VNÍ

MA

ZÍN GA

VÍC

P Ž S NE

ÍN AZ AG ŘE DU Í M Í KA ŽD O U ST

ÍN AZ AG U ST ŘE DU ÍN O ÍM AZ VN CH ÁZ Í KA ŽD AG ŘE DU ÍN VY Í M Í KA ŽD O U ST RTO AZ N O P ÁZ AG U ST ŘE DU OV VY CH Ž S O R T ÍM R E O O N T DO VN CH ÁZ Í KA ŽD O UP |S VÍC O O T VY T Ž O – ME RO R ON TDO AUT PUO | ÍC Ž EV Ž T OS| O RTÁ

TO OR

EINAR BJÖRNDALEN Norský biatlonista připomíná stroj na medaile. Jak dlouho potrvá jeho nadvláda?

POZOR! AKCE PRO NOVÉ PŘEDPLATILETE! Všichni noví předplatitelé budou od nového roku dostávat k předplatnému poukazy do libereckého centra Babylon: 2X AQUAPARK = 2X 290 Kč, 2X IQPARK = 2X 100 Kč Celkem tedy bonus v hodnotě 780 Kč!!!

KUPON PRO PŘEDPLATITELE

VYPLŇTE PROSÍM ČITELNĚ HŮLKOVÝM PÍSMEM!

OBJEDNÁVÁM PŘEDPLATNÉ ČASOPISU ECHO OD ČÍSLA ................

roční předplatné (40 čísel + 12 čísel ZDARMA ) v hodnotě 1000 Kč Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... Město: ................................................................... e-mail: ...................................................................

!

půlroční předplatné (26 čísel) za 650 Kč

č.p.: .............................. PSČ: .............................. telefon: ...........................

FOTO Dan Černovský CPA Czech Photo Agency

*œŽÕ`ʍÈʫœâ˜>Ê>iëœčÊÎÊâÊÌĉV…ÌœÊ Ã]ʘ>«ˆÄʍiˆV…ʍ“j˜>ʘ>Ê«œâ˜i`ÃJVi˜ÌÀՓ°VâÊ­˜iâ>«œ“ĉčÊÕÛjÃÌÊÃۜiʈ˜ˆVˆ?Þ®° <>ÊëÀ?ۘœÕʜ`«œÛĉĊÊÛޅÀ>iÄÊ«ďi˜œÃ˜jÊ«œÕâ`ÀœÊ˜>Ê 1 Ê Ê7>iÌ°

/


 7 Ê

Ê Ê1 

PR COORDINATOR – INZERCE Pavlína Dvornická



69,


TISK Merkurtisk a. s.

DISTRIBUCE PNS a. s.

PŘEDPLATNÉ Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, fax: 225 341 425, SMS: 605 202 115, e-mail: [email protected] www.send.cz.

REGISTRACE MK ČR E 17443

Podpis: .................................................................. Adresa pro zasílání (jen pokud se liší od výše uvedené adresy): Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... č.p.: .............................. Město: ................................................................... PSČ: ..............................

PLATBU PROVEDU Složenkou A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit převodem) Fakturou, v tom případě uveďte IČO ....................... DIČ .................................. .

ISSN - 1802 - 4173 Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Přetiskování jakýchkoliv materiálů, článků, jakož i zveřejňování fotografií a kreseb pouze se souhlasem redakce.

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

Prostřednictvím SIPO, v tom případě uveďte spojovací číslo .............................. . Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225,

*Àœ`ÕViÀÊ >}

fax: 225 341 425, SMS: 605 202 115, E-mail: [email protected], www.send.cz.

ÜÜܰŜÜÌiV…°Vâ

ˆ 8 ÜÜÜ°˜Õ“>ÀŽ°Vâ

Z Á JE ZDY BRAZÍLIE

(Ceny vèetnì poplatkù/osoba)

KUBA

29.089 Kè

CENA ZAHRNUJE: • zpáteèní letenka • 11x ubytování v 4* hotelu • polopenze • transfery • asistence CK • vízum • cestovní pojištìní • palivový pøíplatek • letištní a bezpeènostní taxy

30.161 Kè

CENA ZAHRNUJE: • zpáteèní letenka • 8x ubytování v 3* hotelu • all inclusive • transfery • asistence CK • cestovní pojištìní • vízum • palivový pøíplatek • letišntní a bezpeèností taxy

Uvedené ceny za osobu platí, pokud cestují dvì osoby spoleènì.

LE TENK Y

(Ceny vèetnì poplatkù)

NICE

1.400 Kè

(5.181 Kè)

LISABON

1.400 Kè

(5.089 Kè)

SYDNEY

19.900 Kè

(25.270 Kè)

Ceny jsou za zpáteèní letenku.

ÈR: SK: