Venkovní dvefie se rozlétly s rachotem, jenÏ zadunûl chodbou, a prkna podlahy se otfiásala pod rozhodn˘mi kroky mnoha párÛ nohou. Jako na bidélku jsem trãel na krajíãku dfievûné lavice uvnitfi malé komÛrky a dával si pozor, abych nesedûl pfiíli‰ blízko díry, co se otevírala nad jámou Ïumpy pode mnou. Po tom prudkém vpádu má svíce zablikala v náhlém prÛvanu a vyslala po kamenn˘ch stûnách roztfiesené stíny, jeÏ rostly a opût se scvrkávaly. Allora, pomyslel jsem si, zvednuv zrak. Nakonec pro mne tedy pfii‰li. Kroky se zastavily pfiede dvefimi komÛrky a jejich dusot vystfiídalo zufiivé bu‰ení pûstí do dvefií a opatÛv hrdelní hlas, postrádající obvykl˘ mírn˘ diplomatick˘ tón. „Fra Giordano! Nafiizuji ti v tu chvíli vyjít na svûtlo se v‰ím, co mበv rukou!“ Zaslechl jsem úsmû‰ek jednoho z mnichÛ, ktefií ho doprovázeli, následovan˘ pfiísn˘m napomínav˘m mlasknutím opata fra Domenica Vity, a navzdory váÏnosti chvíle jsem se neubránil úsmûvu. Fra Vita totiÏ vzbuzuje dojem ãlovûka, jehoÏ v‰echny tûlesné funkce silnû uráÏejí, muselo mu tedy zpÛsobovat nevídanou tíseÀ, byl-li pfiinucen zadrÏet jednoho ze sv˘ch mnichÛ na tak potupnû neãistém místû, jako bylo toto. „Strpení, padre, dovolíte-li,“ zvolal jsem, rozvazuje si mni‰sk˘ hábit, abych vyhlíÏel, Ïe uÏívám prevét* pro jeho pravé * stfiedovûk˘ „such˘“ záchod, zvan˘ rovnûÏ „v˘sernice“ (pozn. pfiekl.)
7
urãení. Sklopil jsem oãi ke knize ve své ruce. Na okamÏik jsem se zaobíral my‰lenkou, Ïe bych ji skryl nûkde pod kutnou, to by v‰ak bylo marné – beztoho mû ihned prohledají. „JiÏ ani okamÏik více, bratfie,“ zavolal fra Vita pfies dvefie a do hlasu se mu vkrádala nevyslovená v˘hrÛÏka. „Strávil jsi dnes veãer v prevétu více neÏ dvû hodiny, shledávám, Ïe to je dosti dlouho.“ „Asi jsem snûdl nûco ‰patného, padre,“ odtu‰il jsem. S hlubokou lítostí a za hlasitého záchvatu ka‰le, jejÏ jsem ze sebe vynutil, abych pfiehlu‰il ‰plouchnutí do bfieãky v˘kalÛ, jsem knihu vhodil do díry. Pfiitom ‰lo o tak krásné vydání. Otevfiel jsem závoru na dvefiích a stanul pfied sv˘m opatem. Jeho tûÏké rysy takfika vibrovaly potlaãovanou zlostí a chvûly se neb˘valou pohyblivostí, znásobenou odleskem svûtla louãí, jeÏ nesli ãtyfii za ním stojící a zhrozenû i uchvácenû na mû zírající mni‰i. „Neh˘bej se, fra Giordano,“ nafiídil fra Vita skoupû, namífiiv mi do obliãeje varovn˘ prst. „Na skr˘vání je jiÏ pozdû.“ Vkroãil do komÛrky, nakrãil nos nad zápachem a napfiáhl svítilnu, aby jeden po druhém prozkoumal v‰echny její kouty. KdyÏ nic nena‰el, obrátil se k muÏÛm za sebou. „Prohledejte ho,“ vy‰tûkl. Mí bratfii na sebe ohromenû pohlíÏeli, vtom v‰ak se zlovoln˘m úsmûvem ve tváfii postoupil kupfiedu ten potmû‰il˘ toskánsk˘ Ïebrav˘ mnich fra Agostino da Montalcino. Nikdy mû nemûl rád, av‰ak jeho nechuÈ se zmûnila v otevfiené nepfiátelství poté, co jsem jej pfied nûkolika mûsíci vefiejnû pfiedãil v disputaci o árijské herezi, naãeÏ se jal chodit a ‰eptat dokola, Ïe jsem popfiel Kristovo boÏství. Zajisté právû on pfiivedl fra Vita na mou stopu. „OdpusÈ, fra Giordano,“ vyslovil posmû‰nû, neÏ mû zaãal odshora dolÛ prohledávat, pfiiãemÏ jeho ruce nejprve projely kolem m˘ch zápûstí a posléze dolÛ po obou stehnech.
8
„SnaÏ se nepoddávat se pfiíli‰nému potû‰ení,“ zabruãel jsem. „Jen poslouchám svého pfiedstaveného,“ odpovûdûl. Skonãil s prohmatáváním, vstal a zjevnû zklamán pohlédl do tváfie fra Vity. „Nic pod kutnou neskr˘vá, otãe.“ Fra Vita pfiistoupil blíÏe a beze slova na mne nûjakou chvíli shlíÏel, pfiiãemÏ mi obliãej strãil tak blízko mého, aÏ bych mu byl mohl spoãítat ‰tûtiny v nose a ucítil jsem Ïlukl˘ zápach cibule v jeho dechu. „Hfiíchem na‰eho prvotního otce byla touha po zapovûzeném vûdûní.“ Proná‰el peãlivû kaÏdé jednotlivé slovo a pfiejíÏdûl si jazykem rty, aby si je navlhãil. „Domníval se, Ïe se mÛÏe vyrovnat Bohu. A to je i tvÛj hfiích, fra Giordano Bruno. Jsi jedním z nejnadanûj‰ích mlad˘ch muÏÛ, jaké jsem za celá léta v San Domenico Maggiore potkal, av‰ak tvá zvûdavost a p˘cha nad vlastní chytrostí ti brání, abys dar, jehoÏ se ti dostalo, vyuÏil ke slávû církve. Je naãase, aby se tebou zab˘val Otec inkvizitor.“ „Ne, padre, prosím – nijak jsem se neprovinil –“ protestoval jsem, zatímco on se jiÏ otáãel k odchodu, vtom v‰ak za mnou Montalcino vykfiikl. „Fra Vito! Mûl byste se na nûco podívat!“ Svítil louãí do díry prevétu a po tváfii se mu rozlézal v˘raz zlomyslného potû‰ení. Vita zbledl, naklonil se nicménû, aby vidûl, co Toskánec odhalil. Pak se zfiejmû spokojen˘ otoãil ke mnû. „Fra Giordano, vraÈ se do své cely a neopou‰tûj ji, dokud se ti nedostane dal‰ích pokynÛ. Tato záleÏitost si Ïádá okamÏitou pozornost Otce inkvizitora. Fra Montalcino, vytáhni tu knihu! Dozvíme se, jaká kacífiství a ãernoknûÏnictví tu nበbratr studuje s oddaností, jiÏ jsem jej nikdy nevidûl vûnovat Písmu svatému.“ Montalcino v hrÛze pohlédl od opata ke mnû. Pobyl jsem na prevétu tak dlouho, Ïe jsem staãil pfiivyknout zápachu, av‰ak pfiedstava, Ïe bych mûl ponofiit ruku do té odporné bfieãky dole
9
pod prknem, mi zvedala Ïaludek. Vûnoval jsem Montalcinovi záfiiv˘ úsmûv. „Já, otãe opate?“ poloÏil otázku stoupajícím hlasem. „Ty, bratfie, a pospû‰ si.“ Fra Vita si pfiitáhl plá‰È tûsnûji, aby se chránil pfied noãním chladem. „U‰etfiím vám nesnáze,“ pronesl jsem. „Jsou to jen Erasmovy Komentáfie – není v tom Ïádná temná magie.“ „Erasmova díla se nacházejí na indexu inkvizicí zakázan˘ch knih, jak jistû dobfie ví‰, bratfie Giordano,“ pravil Vita ponufie. Znovu se na mû zahledûl sv˘m neciteln˘m zrakem. „V‰ak uvidí‰ sám. JiÏ pfiíli‰ dlouho si s námi zahrává‰. Je naãase provûfiit ãistotu tvé víry. Fra Battisto!“ zavolal na dal‰ího mnicha s louãí, jenÏ se pozornû naklonil. „Po‰li vzkaz, aÈ seÏenou Otce inkvizitora.“ Byl bych mohl v tu chvíli klesnout na kolena a prosit o shovívavost, av‰ak v takovém dopro‰ování by nebyla dÛstojnost, navíc fra Vita má rád, kdyÏ se v‰e odvíjí podle fiádného postupu. JestliÏe se rozhodl, Ïe bych se mûl postavit pfied Otce inkvizitora, snad pro pfiíklad bratfiím, pak ho nic od takového fie‰ení neodvrátí, dokud v‰e neprobûhne aÏ ke svému konci. Obával jsem se, Ïe vím, co to znamená. Skryl jsem hlavu v kápi a následoval opata a jeho pomocníky. Zpomalil jsem, jen abych vûnoval poslední pohled Montalcinovi, kter˘ si vyhrnoval rukáv kutny a chystal se vylovit mého ztraceného Erasma. „Pohlédni na to ze svûtlé stránky, bratfie, mበvlastnû ‰tûstí,“ mrkl jsem na nûj na rozlouãenou. „Mé hovno smrdí vábnûji neÏ v˘kaly ostatních.“ Vzhlédl se rty zkfiiven˘mi buì hofikostí, ãi znechucením. „Uvidíme, zdali pfieÏije‰, aÏ bude‰ mít Ïhavou tyã v zadku, Bruno,“ odtu‰il s naprost˘m nedostatkem kfiesÈanské slitovnosti. Noãní neapolsk˘ vzduch v ambitu byl ostfie svûÏí. Pozoroval jsem, jak se kolem mne mÛj dech sráÏí v obláãky, a pociÈoval vdûk, Ïe jsem venku z tísnivého prevétu. Na v‰ech stranách
10
se kolem mne tyãily mohutné kamenné zdi klá‰terních budov a ambit se ztrácel v jejich stínu. Po levé stranû strmûla rozlehlá fasáda baziliky, kdyÏ jsem tíÏiv˘m krokem kráãel k dormitáfii mnichÛ. Zaklonil jsem hlavu a zadíval se na hvûzdy rozeseté na nebeské báni. Církev, jako Aristoteles, uãí, Ïe hvûzdy jsou upevnûny v osmé sféfie nad Zemí, Ïe jsou v‰echny stejnû vzdálené a pohybují se spoleãnû po obûÏné dráze kolem Zemû jako Slunce a ‰est planet v jejich pfiíslu‰n˘ch sférách. Pak jsou tací jako Polák Kopernik, co se odvaÏují pfiedstavovat si univerzum v jiné podobû se Sluncem jako jeho stfiedem a Zemí, jeÏ se pohybuje po obûÏné dráze kolem nûj. Dále si nikdo netroufl ani v pfiedstavách, nikdo neÏ já, Giordano Bruno Nolansk˘. Tato tajná teorie, odváÏnûj‰í, neÏ jakou si kdo kdy dovolil formulovat, je známa pouze mnû samotnému, a sice Ïe vesmír nemá pevn˘ stfied, n˘brÏ je nekoneãn˘ a kaÏdá z hvûzd, jeÏ nyní vidím pulzovat na sametové ãerni nahofie, je sv˘m vlastním sluncem, obklopen˘m vlastními nespoãetn˘mi svûty, na nichÏ i nyní bytosti stejné jako já rovnûÏ pozorují nebe a dohadují se, zda existuje nûco za hranicemi jejich znalostí. Jednoho dne sepí‰i tohle v‰echno do knihy, která se stane m˘m Ïivotním dílem a vy‰le takové ãefiiny kfiesÈanstvím jako Kopernikovo De Revolutionibus Orbium Coelestium, ba vût‰í. Tato kniha naru‰í v‰echny jistoty nejen církve fiímské, n˘brÏ celého kfiesÈanského vyznání. Je‰tû toho v‰ak potfiebuji mnoho pochopit a také pfieãíst velké mnoÏství knih, knih o astrologii a starovûké magii, jeÏ jsou v‰echny dominikánsk˘m fiádem zakázány, a nikdy bych se k nim v knihovnû San Domenico Maggiore nemohl dostat. Uvûdomoval jsem si, Ïe kdybych mûl nyní stanout pfied Svatou fiímskou inkvizicí, to v‰e by ze mne vynutili dobûla rozpálen˘m Ïelezem, na skfiipci ãi v kole, dokud bych nevyzvrátil své nedopeãené hypotézy, naãeÏ by mû upálili jako kacífie. Bylo mi osmadvacet let, je‰tû jsem nechtûl umfiít. Nemûl jsem jinou volbu neÏ utéct.
11
Bylo právû po veãerní poboÏnosti a mni‰i v San Domenico se chystali k noãnímu odpoãinku. Vtrhl jsem do cely, jiÏ se mnou sdílel fra Paolo z Rimini, a vnesl dovnitfi na kutnû a ve vlasech chlad noci. Horeãnû jsem pobíhal po malé místnÛstce a skládal svÛj skromn˘ osobní majetek do pytle z nepromokavého plátna. KdyÏ jsem rozrazil dvefie cely, leÏel Paolo zadumanû na svém slamûném loÏi. Nyní se vztyãil na jeden loket a se zájmem pozoroval mÛj ‰ílen˘ chvat. Jako novicové jsme ve vûku patnácti let pfii‰li do klá‰tera spoleãnû a nyní, o tfiináct let pozdûji, je Paolo jedin˘, na nûhoÏ myslím jako na bratra v pravém slova smyslu. „Poslali pro Otce inkvizitora,“ vysvûtlil jsem, jen co jsem popadl dech. „Nesmím ztrácet ãas.“ „Zase jsi zme‰kal veãerní poboÏnost. ¤íkal jsem ti, Bruno,“ vrtûl Paolo hlavou, „bude‰-li kaÏd˘ veãer trávit tolik hodin v prevétu, pojmou nakonec podezfiení. Fra Tomasso kaÏdému vykládá, Ïe mበjakousi o‰klivou chorobu stfiev, ale povídal jsem ti, Ïe nebude trvat dlouho a Montalcino si domyslí, jak to s tebou doopravdy je, a upozorní opata.“ „VÏdyÈ to byl jen Erasmus, pro Kristovy rány!“ zvolal jsem podráÏdûnû. „Musím odejít je‰tû dnes veãer, Paolo, neÏ mi zaãnou klást otázky. Nevidûl jsi mÛj zimní plá‰È?“ PaolÛv obliãej najednou zváÏnûl. „Bruno, ví‰ pfiece, Ïe dominikán pod hrozbou exkomunikace nesmí opustit svÛj fiád. Jestli uteãe‰, vezmou to jako doznání a vydají na tebe zat˘kací rozkaz. Bude‰ odsouzen jako kacífi.“ „A kdyÏ zÛstanu, budu stejnû odsouzen˘ jako kacífi,“ namítl jsem. „In absentia to bude ménû bolet.“ „Kam ale pÛjde‰? Jak bude‰ Ïít?“ MÛj pfiítel se tváfiil bolestnû. Zanechal jsem hledání a poloÏil mu ruku na rameno. „Budu cestovat v noci, budu zpívat a tanãit nebo Ïebrat o chléb, budu-li muset, a aÏ mezi mnou a Neapolí bude dostateãná vzdálenost, budu si na Ïivobytí vydûlávat vyuãováním.
12
V minulém roce jsem získal doktorát z teologie a v Itálii je hodnû univerzit.“ SnaÏil jsem se mluvit vesele, av‰ak po pravdû mi srdce prudce tlouklo a stfieva se mi svírala. Jaká ironie, Ïe nyní se k prevétu nemohu ani pfiiblíÏit. „V Itálii nikdy nebude‰ v bezpeãí, jestli tû inkvizice oznaãí za kacífie,“ pronesl Paolo smutnû. „Neoddechnou si, dokud tû neupálí.“ „Pak se odtud musím dostat dfiív, neÏ k tomu budou mít pfiíleÏitost. MoÏná se vydám do Francie.“ Obrátil jsem se a rozhlíÏel se po svém plá‰ti. V pamûti se mi stejnû jasnû jako v den, kdy se tam vtiskl, vybavil obraz muÏe stravovaného ohnûm, s hlavou zvrácenou v agonii, kdyÏ se marnû snaÏil odvrátit tváfi od plamenÛ, jeÏ hladovû hltaly jeho ‰at. Právû toto lidské, bezútû‰né gesto mi na léta utkvûlo – ten pohyb, mající ochránit obliãej pfied ohnûm, aã jeho hlava byla pfiipoutána ke kÛlu – a od té doby jsem se s rozmyslem vyh˘bal dal‰í podívané na upálení. Bylo mi dvanáct let a mÛj otec, profesí voják a muÏ pevné a upfiímné víry, mû vzal do ¤íma, abych pro své vzdûlání a pouãení sledoval vefiejnou exekuci. Zajistili jsme si místo s dobr˘m v˘hledem na Campo dei Fiori za zády strkajícího se davu a já jsem byl udiven˘, kolik lidí se zde shromáÏdilo, aby si té události uÏilo, jako kdyby ‰lo o ‰tvaní psÛ na uvázaného medvûda nebo o pouÈ. Byli tu prodavaãi pamfletÛ, Ïebraví mni‰i i muÏi a Ïeny prodávající z tácÛ pfiichycen˘ch na krku chléb a koláãe nebo smaÏené ryby. Zaskoãila mû neãekanû rovnûÏ krutost davu, kter˘ se uráÏlivû vysmíval vûzni, plival a vrhal na nûj kameny, kdyÏ ho mlãícího a s hlavou sklonûnou vedli k hranici. Hloubal jsem, zda jeho mlãení znaãí poráÏku, nebo dÛstojenství, av‰ak otec mi vysvûtlil, Ïe ten muÏ má jazyk proboden˘ kovov˘m bodcem, aby nemohl pfiihlíÏející pokou‰et ke konverzi tím, Ïe by z hranice opakoval svá ‰ílená kacífiství. Pfiivázali ho ke kÛlu a kolem nûj narovnali otepi, aÏ na nûj takfika nebylo vidût. KdyÏ u dfieva pfiidrÏeli pochodeÀ, ozvalo
13
se mocné zapraskání, hranice okamÏitû vzplanula a rozhofiela se jasn˘m plamenem. Otec pochvalnû pfiik˘vl. Nûkdy, vysvûtloval mi, pokud se vy‰‰í místa cítí ve slitovném rozpoloÏení, povolí, aby bylo na hranici pouÏito syrové dfievo, a tak se vûzeÀ zaãasté udusí koufiem dfiíve, neÏ dojde na utrpení, kdy ho plameny zaãnou vskutku olizovat. Av‰ak u nejhor‰ích kacífiÛ – ãarodûjnic, kouzelníkÛ, rouhaãÛ, luteránÛ a benandantÛ – se postarají, aby dfievo bylo vyschlé jako svahy Monte Cicala v létû a Ïár plamenÛ hltal provinilce, dokud nebude posledním dechem volat k Bohu a poctivû se kát. Chtûl jsem se dívat jinam, kdyÏ se plameny vrhly muÏi na obliãej, jenÏe otec pevnû stál vedle mne, neuh˘baje pohledem, jako kdyby sledování agonie toho chudáka pfiedstavovalo podstatnou souãást jeho vlastní povinnosti vÛãi Bohu, a já jsem se nechtûl jevit ménû muÏn˘m a ménû zboÏn˘m neÏ on. Sly‰el jsem nestvÛrn˘ kfiik, jenÏ unikl odsouzenci z úst, kdyÏ mu praskly oãní bulvy, sly‰el jsem syãení a praskání sesychající a loupající se kÛÏe a odkapávání krvavého morku do plamenÛ, cítil jsem ‰kvafiící se maso, coÏ mi hrÛznû pfiipomnûlo kance, co se o svátcích vÏdy opékal na ohni v ulicích Noly. Vûru jásot a plesání davu, kdyÏ kacífi dokonal, nebyly o nic men‰í neÏ o dni nûjakého svatého ãi o vefiejném svátku. Cestou domÛ jsem se otce tázal, proã ten muÏ musel zemfiít tak stra‰livou smrtí. Zabil nûkoho? Otec mi povûdûl, Ïe to byl kacífi. KdyÏ jsem naléhal, aby mi vysvûtlil, co znamená b˘t kacífi, fiekl, Ïe ten muÏ popfiel autoritu papeÏe tím, Ïe popíral existenci oãistce. Tak jsem se dozvûdûl, Ïe v Itálii jsou slova a my‰lenky povaÏovány za stejnû nebezpeãné jako meãe a ‰ípy a Ïe filozof ãi vûdec, má-li vyslovit své mínûní, potfiebuje stejnû tolik kuráÏe jako voják v poli. Zaslechl jsem, jak kdesi v budovû dormitáfie prudce bouchly dvefie.
14
„Pfiicházejí,“ za‰eptal jsem rozãilenû k Paolovi. „Kde u ãerta je ten mÛj plá‰È?“ „Tady má‰.“ Nabídl mi svÛj a dal si záleÏet, aby mi jej vloÏil na ramena. „A vezmi si tohle.“ Vtiskl mi do ruky malou d˘ku s kostûnou rukojetí v koÏené pochvû. Pfiekvapenû jsem na nûj pohlédl. „Byl to dárek od mého otce,“ za‰eptal. „Tam, kam odchází‰, ji bude‰ potfiebovat víc neÏli já. A teì, sbrigati. Pospû‰ si.“ Úzké okno na‰í cely bylo právû dost ‰iroké, abych se nejdfiív jednou a pak druhou nohou vysoukal na fiímsu. Byli jsme v prvním poschodí budovy, leã necelé dva metry pod oknem ‰ikmá stfiecha latríny laick˘ch bratfií vyãnívala sdostatek na to, abych na ni dopadl, rozhodnu-li se opatrnû seskoãit, a odtud pak mohu sklouznout po pilífii, a pokud by se mi podafiilo dostat se pfies zahradu, aniÏ budu spatfien, mohl bych pfielézt vnûj‰í zeì klá‰tera a zmizet pod plá‰tíkem tmy v uliãkách Neapole. Zastrãil jsem d˘ku pod kutnu, hodil si pytel z nepromokavého plátna pfies rameno a vysoukal se na fiímsu. Sedûl jsem zatím roznoÏmo na parapetu okna a vyhlíÏel ven. Mûsíc v poslední ãtvrti visel bled˘ a vypoukl˘ nad mûstem a pfies jeho líc plynuly koufiové cáry mrakÛ. Venku panovalo ticho. Na okamÏik jsem se pozastavil mezi dvûma Ïivoty. Po tfiináct let jsem byl mnichem. Ve chvíli, kdy pfiehodím levou nohu pfies okno a seskoãím na stfiechu pod sebou, nadobro tomuto Ïivotu ukáÏu záda. Paolo mûl pravdu, exkomunikují mû za opu‰tûní fiádu, aÈ mi jiÏ hrozí jakákoli dal‰í obvinûní. Vzhlédl ke mnû s v˘razem nûmého smutku a natáhl ruku. Naklonil jsem se, abych mu vtiskl polibek na klouby, kdyÏ tu jsem znovu usly‰el dunût chodbou dÛrazné kroky mnoha nohou. „Dio sia con te,“ ‰eptl Paolo, zatímco jsem se protahoval mal˘m oknem a kroutil se tak, aÏ jsem zÛstal viset za prsty, pfiiãemÏ jsem si pfii tom manévru natrhl kutnu. Poté jsem se svûfiil Bohu a ‰tûstûnû a pustil se. KdyÏ jsem ne‰ikovnû pfiistál na spodní stfie‰e, sly‰el jsem, jak se okno zavírá, a doufal jsem, Ïe to Paolo stihl vãas.
15
Mûsíc pfiedstavoval zároveÀ poÏehnání i prokletí. DrÏel jsem se ve stínu zdí, kdyÏ jsem za ubytovnou mnichÛ prchal pfies zahradu, a za pomoci v˘honÛ divokého vína se mi zdafiilo vytáhnout se pfies zadní zeì, hranici klá‰tera, kde jsem se spustil na zem a skutálel se po krátkém svahu aÏ k cestû. Naráz jsem se musel vrhnout do stínu branky v dÛvûfie, Ïe mne tma skryje, neboÈ úzkou cestou vzhÛru ke klá‰teru cvalem chvátal jezdec na ãerném koni a plá‰tûnka za ním jen vlála. Teprve kdyÏ jsem zvedl hlavu a ucítil krev, jak mi tepe v hrdle, poznal jsem kulat˘ okraj jeho klobouku, kter˘ uÏ mizel na kopci u hlavní brány. Vûdûl jsem, Ïe postava, jeÏ mû minula, patfií místnímu Otci inkvizitorovi, povolanému na moji poãest. Tu noc jsem se vyspal ve ‰karpû na okraji Neapole, kdyÏ jsem jiÏ nebyl mocen jít dál, a PaolÛv plá‰È mi byl jen chabou ochranou proti mrazivému povûtfií. Dal‰ího dne jsem si prací ve stájích hostince u cesty zajistil na pfiespání postel a pÛlku chleba. Tu noc mne ve spánku pfiepadl jak˘si muÏ. Probral jsem se se zlomen˘mi Ïebry, zkrvaven˘m nosem a bez chleba, pouÏil v‰ak proti mnû na‰tûstí pûsti, a nikoli nÛÏ, jak je tomu, podle toho, co jsem brzy zvûdûl, zvykem mezi tuláky a cestovateli, ktefií nav‰tûvují hostince a taverny cestou do ¤íma. Tfietího dne jsem se nauãil ostraÏitosti a byl jiÏ v pÛli cesty do ¤íma. Zakrátko jsem zaãal postrádat dÛvûrnû známou rutinu klá‰terního Ïivota, která tak dlouho fiídila mé dny, pfiesto jsem se v‰ak opájel pocitem svobody. Nemám jiÏ Ïádného pána krom své vlastní pfiedstavivosti. V ¤ímû vstoupím do jámy lvové, zamlouvala se mi nicménû smûlost v˘zvy osudu. Buìto budu opût Ïít jako svobodn˘ ãlovûk, anebo mû inkvizice vyãenichá a pfiedhodí mû za potravu plamenÛm. Leã uãiním v‰e, co bude v m˘ch silách, abych si pojistil, Ïe nepÛjde o ten druh˘ pfiípad – nemûl jsem strach zemfiít za své my‰lenky, nicménû nikoli dfiíve, neÏ se rozhodnu, které z tûch my‰lenek stojí za smrt.
16
