Znemožnění provedení sociálního šetření k ověření skutečností pro nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi ze strany klienta nemůže být důvodem pro zamítnutí žádostí o dávky pomoci v hmotné nouzi, pakliže sociální pracovnice neměly k provedení sociálního šetření oprávnění (platný služební průkaz s fotografií).
Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský V Brně dne 7. června 2013 Sp. zn.: 3581/2012/VOP/AV Vaše zn.: MPSV-UP/94004/12/BM Vážená paní ředitelko, dovoluji si Vás seznámit s výsledky šetření, jež jsem vedl ve věci podnětu pana M.R. (dále jen „stěžovatel“). Úvodem mi dovolte shrnout skutková zjištění, ke kterým jsem dospěl v rámci šetření. Stěžovatel učinil podnět do protokolu v mém sídle dne 24. 4. 2012. V podání uvedl, že dne 29. 2. 2012 ukončil pracovní poměr, proto dne 2. 4. 2012 podal u Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, žádost o příspěvek na živobytí a o dávku mimořádné okamžité pomoci. Následně uplatnil další dvě žádosti o dávku mimořádné okamžité pomoci, a sice dne 24. 4. 2012 požádal o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví a téhož dne podal žádost o dávku mimořádné okamžité pomoci z důvodu ohrožení sociálním vyloučením. Dne 7. 5. 2012 kontaktovala pověřená zaměstnankyně Kanceláře veřejného ochránce práv vedoucí oddělení nepojistných sociálních dávek Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město (dále jen „kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR Brno-město“). Paní vedoucí sdělila, že o žádostech pana R. dosud nemohlo být rozhodnuto. V rámci řízení o dávce příspěvku na živobytí byl pan R. vyzván k doložení podkladů o příjmu matky, s níž sdílí společnou domácnost, a která je tak společně posuzovanou osobou. Co se týká žádostí o dávky mimořádné okamžité pomoci, pan R. znemožnil pracovnicím Úřadu práce ČR provedení sociálního šetření, nepustil je do bytu, ačkoliv měly průkazy i oprávnění, proto budou žádosti o dávky ve smyslu ustanovení § 63 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), zamítnuty. Pan R. předložil audiovizuální nahrávky jeho jednání s pracovnicemi Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, na kontaktním pracovišti Brno-město při přebírání žádostí o dávky a dokladů, a dále nahrávku ze sociálního šetření, které neumožnil, neboť pracovnice Úřadu práce ČR neměly pro provedení šetření potřebné oprávnění
(tj. služební průkaz a zvláštní oprávnění jako doložku služebního průkazu, zvláštní oprávnění nemělo zákonem požadované náležitosti). V doplnění podání uvedl, že na postup pracovnic při provádění sociálního šetření podal stížnost. S vyřízením této stížnosti (č. j.: MPSV-UP/39459/12/BM, ze dne 21. 5. 2012) není spokojen, informace ve vyrozumění uvedené údajně nejsou v souladu se skutečností. Dle jeho tvrzení pracovnice úřadu neměly oprávnění k provedení šetření. Dále rozporoval to, že by jeho matka měla být pro účely hodnocení nároku na dávky osobou společně posuzovanou, neboť sice spolu bydlí v jednom bytě, ale byt spolu neužívají, hradí si každý zvlášť náklady na bydlení, každý si vede svou domácnost (každý si sám vaří a stravuje se, každý si sám pere, umývá se, spí sám, jí sám), což úřadu doložil. Dále rozporoval sdělení v odpovědi na jeho stížnost, že při každém jednání je s ním sepisován protokol, naopak pracovnice úřadu odmítly sepsat protokol o převzetí písemností, a také o jeho stížnosti na ně, v důsledku tohoto požaduje po úřadu zřízení záznamového zařízení. Jako lživou informaci, se kterou úřad operuje, dále považuje to, že pobírá příjem 3.230,- Kč, jednalo se pouze o jednorázový příjem dávky nemocenského pojištění v posledním zaměstnání (nikoliv o příjem z dubna a května 2012). Uvedl, že pracovnice vše zkreslují, v dokumentacích uvádějí nepravdivé údaje. Není mu umožněno nahlédnutí do jeho spisu. Je nespokojen s tím, že žádosti o dávky mimořádné okamžité pomoci nebyly dosud vyřízeny, je tak zcela bez finančních prostředků. Z vyjádření Ing. Josefa Bürgera, pověřeného řízením Krajské pobočky Úřadu práce ČR v Brně, ze dne 3. 8. 2012, které jsem obdržel dne 6. 8. 2012, vyplynuly tyto skutečnosti. Rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ze dne 24. 5. 2012, č. j.: MPSV-UP/2313011/12/HMN, byla žádost stěžovatele o příspěvek na živobytí ze dne 2. 4. 2012 zamítnuta, neboť stěžovatel nedoložil veškeré podklady sloužící pro posouzení nároku na dávku a zároveň neumožnil provedení sociálního šetření. Dopisem ze dne 24. 4. 2012 byl stěžovatel vyzván, aby doložil příjmy potvrzené zaměstnavatelem, formulář informace o užívaném bytě, prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech, příjmy jeho matky jako společně posuzované osoby. Stěžovatel uvedl matku jako společně posuzovanou osobu v žádosti o dávku. Úřad práce ČR též dovodil, že stěžovatel bydlí spolu se svou matkou v jednom bytě na adrese K. Matka stěžovatele je nájemce předmětného bytu, na její jméno je veden evidenční list pro výpočet nájemného, je uvedena jako plátce na dokladu o hrazení nákladů na bydlení. Úřad práce ČR tak posuzuje stěžovatele v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, společně. Pro účely řízení o žádostech stěžovatele o dávky pomoci v hmotné nouzi bylo na den 3. 5. 2012 dohodnuto v místě jeho bydliště sociální šetření. Pracovnice Úřadu práce ČR, které měly sociální šetření provést, se prokázaly zvláštním oprávněním ke vstupu do bytu a neúplným služebním průkazem (bez fotografie), v důsledku čehož je stěžovatel odmítl vpustit do bytu. Proti rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí se stěžovatel odvolal.
Rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ze dne 28. 5. 2012, č. j.: MPSV-UP/2326254/12/HMN, nebyla stěžovateli přiznána mimořádná okamžitá pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví na základě jeho žádosti ze dne 10. 4. 2012, neboť neuvedl na žádosti o dávku společně posuzovanou osobu, matku, a neumožnil provedení sociálního šetření. Proti rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ze dne 9. 5. 2012, č. j.: MPSV-UP/2467510/12/HMN, nebyla stěžovateli přiznána mimořádná okamžitá pomoc z důvodu ohrožení sociálním vyloučením na základě jeho žádosti ze dne 11. 4. 2012, neboť nesplňuje důvody uvedené v zákoně. Proti rozhodnutí se stěžovatel odvolal. Dopisem ze dne 21. 5. 2012, č. j.: MPSV-UP/39459/12/BM, byl stěžovatel vyrozuměn tehdejším ředitelem krajské pobočky Úřadu práce ČR v Brně Ing. Janem Markem o vyřízení jeho stížnosti ze dne 11. 5. 2012 na jednání a postup pracovnic v řízení o dávkách hmotné nouze. Ze sdělení vyplynulo, že sociální šetření bude provedeno opětovně v řízeních o jeho nové žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc, přičemž pracovnice se prokážou novými služebnými průkazy s fotografiemi. S vyřízením stížnosti nebyl stěžovatel spokojen, tudíž se obrátil na Generální ředitelství Úřadu práce ČR. Dopisem ze dne 27. 7. 2012, č. j.: MPSVUP/11640/12/ÚPČR, SZ/4441/2012/ÚPČR, byl vyrozuměn, že pracovnice nepostupovaly při provádění sociálního šetření dle zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť nepředložily služební průkaz opravňující k výkonu sociálního šetření. Náprava bude případně zajištěna v rámci dalšího správního řízení o požadované dávky. V ostatním je třeba vyčkat na skončení odvolacích řízení. Z Vašeho vyjádření ze dne 11. 12. 2012, které jsem obdržel dne 14. 12. 2012, vyplynulo, že pracovnice kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR Brno-město pochybila, neboť zaslala odvolání pana R. ve výše uvedených záležitostech pozdě odvolacímu správnímu orgánu. Dne 20. 5. 2013 jsem obdržel Vaše vyjádření ze dne 6. 5. 2012, v němž uvádíte, že proti rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí, ze dne 24. 5. 2012, se pan R. odvolal v zákonném termínu, odvolání bylo doručeno na úřad práce dne 27. 6. 2012, proti rozhodnutí o nepřiznání mimořádné okamžité pomoci ze dne 28. 5. 2012 se pan R. odvolal v zákonném termínu, odvolání bylo doručeno dne 27. 6. 2012, proti rozhodnutí o nepřiznání mimořádné okamžité pomoci ze dne 9. 5. 2012 se pan R. odvolal v zákonném termínu, odvolání bylo na úřad práce doručeno dne 9. 7. 2012. Pracovnice R.S., která zpracovává žádosti stěžovatele, bohužel pochybila a tato odvolání přiřadila k jinému rozhodnutí, jelikož se pan Rapant ve svém odvolání odvolává proti několika rozhodnutím najednou. Odvolání tak nebyla v zákonné lhůtě postoupena odvolacímu orgánu. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 1. 2013, č. j.: MPSV-UM/12755/12/9S-JMK, bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ze dne 24. 5.
2012, č. j.: MPSV-UP/2313011/12/HMN, tak, že žádost o příspěvek na živobytí byla zamítnuta v souladu s ustanovením § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Odvolací správní orgán dospěl k závěru, že z doložených podkladů bylo možné považovat za prokázané, že stěžovatel užívá byt společně se svou matkou, což je podstatné pro určení okruhu společně posuzovaných osob (nikoliv vedení společné domácnosti). Vzhledem k tomu, že stěžovatel na výzvu úřadu nedoložil požadované podklady týkající se společně posuzované osoby (prohlášení o celkových a majetkových poměrech), bylo možné žádost stěžovatele o dávku zamítnout v souladu s ustanovením § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Nepřiznání příspěvku na živobytí nelze odůvodňovat znemožněním provedení sociálního šetření, neboť toto nebylo provedeno jednoznačně pochybením úřadu práce. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 1. 2013, č. j.: MPSV-UM/12762/12/9S-JMK, bylo zrušeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ze dne 28. 5. 2012, č. j.: MPSV-UP/2326254/12/HMN, a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí úřadu práce. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že úřad práce pochybil, nepřiznání dávky v daném případě nebylo možné odůvodnit nesouhlasem s provedením sociálního šetření, neboť pracovnice neměly fotografie na služebním průkaze, současně není důvodem, že stěžovatel neuvedl na žádosti svou matku, neboť pro účely mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví se žadatel posuzuje bez společně posuzovaných osob. Úřad práce též nedodržel lhůtu stanovenou zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) předat spis do 30 dnů ode dne doručení odvolání odvolacímu správnímu orgánu. Odůvodnění rozhodnutí vykazovalo též nedostatky. Rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 23. 1. 2013, č. j.: MPSV-UM/13387/12/9S-JMK, bylo zrušeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ze dne 9. 5. 2012, č. j.: MPSV-UP/2467510/12/HMN, a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí úřadu práce. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že úřad práce měl stěžovatele vyzvat k upřesnění žádosti, neboť označil dva typy mimořádné okamžité pomoci. Měl rovněž stěžovatele vyzvat k osvědčení skutečnosti prokazující ohrožení sociálním vyloučením. Odůvodnění rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Úřad práce též nedodržel lhůtu 30 dnů stanovenou správním řádem pro předání spisu odvolacímu správnímu orgánu ode dne doručení odvolání. V rámci nového řízení byly stěžovateli dne 13. 3. 2013 a dne 16. 4. 2013 zaslány výzvy k dohodnutí nového sociálního šetření, stěžovatel na tyto výzvy nereaguje, dosud tak nebyla vydána nová rozhodnutí. Na základě prostudování spisové dokumentace jsem shledal v postupech Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Brně, kontaktního pracoviště Brno-město, ve výše uvedených záležitostech pochybení. Vzhledem k tomu, že pochybení jsou též blíže popsána v rozhodnutích vydaných odvolacím správním orgánem, nebudu je již více rozvádět. Stejně tak nepovažuji za účelné vyžadovat další opatření k nápravě, neboť pochybení v záležitosti nepředání odvolání stěžovatele odvolacímu správnímu orgánu již bylo napraveno, další pochybení pak byla důvodem pro zrušení dvou rozhodnutí v rámci odvolacího řízení a pro změnu jednoho rozhodnutí.
S ohledem na rozsah zjištěných pochybení stěžovateli opětovně doporučím uplatnit žádost o odškodnění. Nechám na Vašem zvážení řešení vzniknuvších pochybení prostřednictvím personálních opatření. V souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“) jsem se rozhodl záležitost uzavřít, neboť náprava byla zjednána cestou odvolacího řízení. Děkuji Vám za spolupráci v této věci a zůstávám s pozdravem
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý v. r. (dopis je opatřen elektronickým podpisem)
Stěžovatel uplatnil proti rozhodnutím úřadu odvolání. Veřejný ochránce práv dospěl k závěru, že úřad pochybil, pokud nepředal včas uplatněná odvolání nadřízenému správnímu orgánu v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Na základě šetření ochránce byla odvolání předána. Rozhodnutím odvolacího správního orgánu bylo změněno rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí a zrušeno rozhodnutí o nepřiznání mimořádné okamžité pomoci.
Vážená paní JUDr. Marie Cacková ředitelka Úřad práce ČR, krajská pobočka v Brně Křenová 111/25 602 00 Brno Údolní 39 602 00 Brno tel: (+420) 542 542 888, fax: (+420) 542 542 112
