Vědecká konference ^Učitel socialistické školy^* Československá pedagogická společnost při ČSAV a Slovenská pedagogic ká společnost při SAV uspořádaly 1. prosince 1980 v Praze pod záštitou vě deckého kolegia pedagogiky a psychologie -ČSAV celostátní vědeckou konfe renci „Učitel socialistické školy“ (úkoly pedagogických a psychologických věd při vědeckém výzkumu učitele socialistické školy). Konference se účastnilo asi sto členů Čs. pedagogické společnosti. Jednání byli přítomni též zástupci stranických, státních i odborových orgánů; dále pak představitelé Čs. sociologické společnosti při ČSAV a Čs. psychologické spo lečnosti při ČSAV. Jednání konference zahnil doc. dr. Jarolím Skalka, DrSc., předseda Čs. pe dagogické společnosti při ČSAV. Zdůraznil, že učitel má v naší společnosti klí čovou a nezastupitelnou úlohu ve výchově a vzdělávání mladé generace i do spělých. Aby však mohl tuto svou úlohu efektivně plnit, je nezbytné vytvářet učiteli pro jeho práci potřebné podmínky. Jednou z nich je bezesporu vědecký výzkum pedagogické činnosti učitele, jeho přípravy a dalšího vzdělávání i spo lečenského postavení. Tato problematika je natolik závažná a aktuální, že Pe dagogická společnost ji zařadila na pořad jednání své vědecké konference. Cílem konference bylo prezentovat a zhodnotit výsledky i metodologické poznatky pedagogických, popřípadě i dalších věd ve výzkumu učitele socialis tické školy a vymezit podíl těchto věd při řešení této problematiky v souladu s potřebami dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustaw. V tomto čísle časopisu Pedagogika otiskujeme dopis ministra školství CSR Milana Vondrušky účastníkům konference, úvodní referát prof. dr. M. Kořín ka, DrSc., a koreferát doc. dr. K. Tmeje, CSc., příspěvek předsedy českého vý boru Odborového svazu pracovníků školství a vědy RNDr. L Halberštáta, CSc., místopředsedy Čs. sociologické společnosti při ČSAV prof. dr. J. Kohou ta, DrSc., a závěrečné slovo předsedy Čs. pedagogické společnosti při ČSAV doc. dr. J. Skalky, DrSc. REDAKCE
139
Ministr školství České socialistické republiky V Praze dne 1. prosince 1980 Účastníkům celostátní vědecké konference „Učitel socialistické školy“ Vážené soudružky, vážení soudruzi, s radostí jsem přijal pozvání na Vaši vědeckou konferenci, která se zabývá významným a určujícím činitelem dalšího rozvoje našeho školství, jímž je be zesporu .učitel socialistické školy. Přikládám velký význam Vašemu jednání, které bych rád podpořil i svou osobní účastí. Jsem však vázán v tyto dny jiný mi neodkladnými povinnostmi, které mi nedovolují zúčastnit se Vašeho setká ní. Významnou společenskou úlohu učitele při výchově mladé generace zdů raznila nejen celostátní konference učitelů v roce 1979, ale především význam ná plenární zasedání ÚV KSČ, zejména zasedání z 25. a 26. března letošního roku. Naše společnost klade na učitele, kterým svěřuje výchovu a výuku mlá deže, právem vysoké požadavky. Zároveň si však váží jejich práce a po právu ji také oceňuje. Každý učitel, který pracuje dobře a svědomitě, obětavě se úča stní veřejné, politické a kulturní práce, ztotožňuje se se socialismem, si zaslu huje naší úcty a vážnosti. Mimořádnou pozornost věnuje naše stranické a státní vedení rozvoji spole čenských věd, které vedle poznávacích funkcí plní významnou úlohu v růstu vzdělanosti a socialistického uvědomění společnosti. Tuto myšlenku zdůrazni lo rovněž 15. zasedání ÚV KSČ. Považuji tedy Vaši dnešní vědeckou konfe renci za příspěvek ke koncentraci sil vědecké pedagogické základny při řešení významných otázek dalšího rozvoje našeho školství v duchu marxisticko-leninské teorie. Zápas o socialistické uvědomění člověka, o formování jeho vě deckého světového názoru musí být určujícím faktorem výzkumného úsilí so cialistického společenství. Dovolte mi, vážené soudružky a soudruzi, abych popřál Vašemu jednání hodně úspěchů a zdaru a vyjádřil přesvědčení, že budete s plným tvůrčím marxisticko-leninským přístupem řešit naléhavé úkoly školské politiky naší strany k prospěchu našich učitelů, socialistické školy, a tím i celé společnosti. Se soudružským pozdravem Milan Vondruška
140
úkoly pedagogických věd při vědeckém výzkumu učitele socialistické školy Prof. PhDr. MIROSLAV KOŘÍNEK, DrSc., pedagogická fakulta UK, Praha Významným činitelem v úsilí o zvyšování účinnosti a další rozvoj českoslo venské výchovné vzdělávací soustavy je všestranná péče o socialistického uči tele, výběr vhodných uchazečů o studium učitelství, jejich vysokoškolská pří prava, řízení jejich práce i celoživotní vzdělávání. V souvislosti s realizací projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy a v návaznosti na celostátní konferenci učitelů v dubnu 1979 dostává v tomto úsilí nezastupitelné úkoly věda, která může přispět ke koncipování přípravy a dalšího vzdělávání učitelů i k řešení závažných pedagogických problémů, s nimiž se učitelé setkávají. Proto se vědecké kolegium pedagogiky a psycho logie ČSAV zabývalo problémem socialistického učitele a úkoly pedagogic kých a psychologických věd vyplývajícími z celostátní konference učitelů. Nezbytným předpokladem pro komplexní řešení těchto otázek je a n a l ý za ú l o h y uči t e l e v měnícím se systému výchovy a vzdělávání mládeže v podmínkách rozvinuté socialistické společnosti. Složitost této analýzy vyža duje, aby se na ní podíleli nejen pedagogové, ale i psychologové, sociologové, ekonomové a další odborníci. Výchova a vzdělání se stále rozvíjejí a stávají se funkcí celé socialistické společnosti. Zároveň se rozšiřují úkoly školy. Týká se to nejen oblasti výchovy a vzdělávání, ale i aktivní činnosti školy v souvislosti s ochranou zdraví a se stravováním dětí, poradenské činnosti z hlediska profesionální orientace dětí a mládeže, pomoci rodině, v níž oba rodiče pracují, zajišťování celodenní vý chovné péče apod. Výchovné a vzdělávací činnosti se účastní kromě učitelů a vychovatelů stále více lidí různých povolání se speciálním vzděláním. Rozvíjející se socialistická společnost a v ní i výchovně vzdělávací soustava předpokládají strukturaci soustavy pedagogických profesí podle věku vycho vávaných dětí a mládeže, podle odborných disciplín, podle specifických vý chovných aktivit i podle úlohy v řízení pedagogické činnosti. Proto se rozlišují nároky na přípravu a další vzdělávání pracovníků pro jednotlivé druhy peda
141
gogické činnosti a vytváří se nová struicturace pedagogických profesí v souvis losti s rozvojem týmové práce. Prodloužení povinnné školní docházky a rozšíření počtu žáků dosahujících úplného středního vzdělání ve všech třech směrech středních škol vyvolává rostoucí nároky na počet pedagogických pracovníků i na jejich kvalitu. Proto rostou i obtíže s výběrem vhodných uchazečů o tuto profesi. Četné průzkumy poukazují na časté střídání učitelů v téže třídě (suplování, ztrátové časy pro účast v DS, PGS, na školeních a poradách apod.). Je shodně konstatována značná absence učitelů pro nemoc, popř. učitelek, které pečují o nemocné děti. V důsledku toho se v těchto případech snižuje kvalita vyučování (nekvalifiko vané náhrady) a někdy se krátí i počet hodin stanovených učebním plánem. Zkoumat je třeba také problematiku feminizace učitelského povolání, ze jména když nebylo možno vytvořit předpokládanou rezervu pro kvalifikova nou náhradu za učitelky po dobu mateřské dovolené. V některých zemích se přizpůsobují této situaci tím, že jsou přijímány učitelky i na poloviční úvazek, že i dočasně nepřítomné učitelky jsou zvány např. na jednání pedagogické ra dy a na jiné akce-, aby byly v neustálém kontaktu se školou a mohly pohotově nastoupit školní službu. Značné změny nastávají y prestiži učitelského povolání i ve společenském postavení učitele. Vesměs je konstatován klesající zájem o učitelské povolání. Tento jev patrně vyplývá z rostoucí obtížnosti tohoto povolání, z toho, že uči tel není jediným, kdo vzdělává a vychovává, z nejednotnosti učitelského povo lání apod. Důsledkem toho jsou obtíže při získávání studentů na některé obo ry učitelského studia. Při řešení těchto a dalších závažných otázek je možno se opřít o četné pod něty z ostatních socialistických zemí, zejména ze SSSR. V poselství stranické ho i státního vedení SSSR všesvazovému sjezdu učitelů v r. 1978 i'v referátu ministra školství SSSR M. A. Prokofjeva je charakterizován sovětský učitel jako aktivní, tvůrčí pracovník, který je dětem a mládeži příkladem vysoké ko munistické ideovosti a mravnosti, jako bojovník na ideologické frontě a aktiv ní realizátor politiky strany, formující budoucí generace a stojící u pramenů budoucích úspěchů vědy, techniky a kultury. Této úloze učitele odpovídá vztah sovětské společnosti k učiteli a k péči o učitele. Projevuje se také v hodnocení významu jeho práce. Odrazem toho je i oceňování mnoha učitelů a učitel ských kolektivů nejvyššími řády, tituly hrdinů socialistické práce apod. Je pro to třeba přivítat, že také celostátní konference československých učitelů v dubnu 1979 vysoce vyzdvihla společenskou úlohu učitele. Velmi si vážíme i ocenění úlohy učitelů ve vystoupení tajemníka ÚV KSČ s. J. Havlína na 15. sjezdu KSČ. Významná je úloha učitelů, kteří pracují v řídících orgánech školství a zabý vají se organizátorskou a kontrolní prací v oblasti výchovy a vzdělání. Jsou to zpravidla nejzkušenější učitelé a měli by proto i u nás splňovat charakteristiku uvedenou na všesvazovém sjezdu učitelů SSSR v r. 1978, že jsou „učiteli učite lů". Obdobná je úloha ředitelů Skol, kteří bezprostředně řídí učitelské sbory na školách. Úspěch jejich práce závisí zejména na tom, jak dovedou z těchto sbo rů vytvářet tvořivě pracující kolektiv. Proto je např. v SSSR věnována velká 142
pozornost hnutí „Od tvořivě pracujícího učitele k tvořivě pracujícímu kolekti vu“. V souvislosti s uvedenými problémy a úkoly vystupují do popředí i problé my p ř í p r a v y a d a l š í h o v z d ě l á v á n í u či t el ů pro plnění nových úkolů. Náměty pro další zdokonalení systému přípravy a dalšího vzdělávání učitelů vycházejí z toho, že v roce 1980 je již plně realizováno nové pojetí výchovy a vzdělání na 1. stupni základní školy a že se od školního roku 1980—81 zavá dějí na všech pedagogických fakultách upravené učební plány ve studiu učitel ství pro tento stupeň. V této době však ještě probíhá zavádění jednotné pří pravy učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. stupeň základní školy a pro školy střední a jsou vytvářeny předpoklady pro přestavbu přípravy uči telů ostatních kategorií. V soustavě dalšího vzdělávání se již plně vžil nástupní rok učitelů, od r. 1981 má již probíhat upravené postgraduální studium inovačního stupně a připra vují se některé druhy speciálního postgraduálního studia i další kursy speciali začního studia organizovaného ústavy pro další vzdělávávání pedagogických pracovníků. Analýzy připravenosti učitelů k realizaci projektu dalšího rozvoje českoslo venské výchovně vzdělávací soustavy a první zkušenosti s uplatněním nového pojetí výchovy a vzdělání v základních školách naznačují, že je ještě mnoho učitelů, kteří dobře nepochopili dominanty nového didaktického systému. Pro jevuje se to v jejich orientaci na nepodstatné znaky tohoto pojetí, což vyplývá z nepochopení projektu a celé podstaty zaváděného pojetí. Tento stav je do značné míry i důsledkem pomalého obnovování studijních materiálů pro pří pravu a další vzdělávání učitelů, zejména pro studium psychologie, pedagogi ky a speciálních didaktik. Značné nedostatky jsou dosud v přípravě učitelů pro plnění výchovných úkolů v oblasti mravní a pracovní výchovy. Často se setká váme s tím, že podstatu zaváděných změn plně nechápou ani pracovníci v oblasti řízení. Z tohoto stavu, lze odvodit i v ý c h o d i s k a d a l š í h o r o z v o j e v této oblasti. V projektu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací sou stavy je vyzdvižena úloha základní a střední školy při profesionální orientaci mládeže na učitelské povolání. Na základní škole se předpokládá, že orientuje žáky na volbu učitelského povolání rozvíjením speciálních schopností a pod něcováním zájmu o učitelství. K úkolům středních škol, zejména gymnázií, patří promyšlené vyhledávání talentovaných žáků a rozvíjení jejich vloh k učitelství. V důvodové zprávě k projektu se konkrétně uvádí, že studenti se zájmem a s předpoklady pro uči telské povolání mohou studovat ve zvláštních třídách nebo odděleních gym názií s upravenými učebními plány. Předpokládá se, že na vybraných gymná ziích budou zřizovány třídy s pedagogickým zaměřením. Kromě toho jsou mezi volitelnými předměty ve IV. ročníku gymnázií uvedeny psychologie a zá klady pedagogiky, mezi nepovinnými předměty v I.—IV. ročníku hudební vý chova a výtvarná výchova. V učebním plánu gymnázií má být realizována účast žáků ve vedení PO SSM, zájmových kroužků, dětských soutěží a dětské prázdninové aktivity. Má být podněcován rozvoj pohybových, hudebních 143
a výtvarných vloh žáků, jakož i všestranný rozvoj jejich morálně politických vlastností. Nejen na gymnáziích, ale i na všech ostatních typech středních škol má tato profesionální orientace cílevědomě uvědomovat mládež o podstatě učitelského a vychovatelského povolání a o společenském postavení pedago gických pracovníků v socialistické společnosti. Má se projevovat i ve vedení žáků k aktivní zájmové činnosti a k účasti ve všech oborech společenské zá jmové činnosti a kolektivní výchovy dětí a mládeže. Tento problém profesionální orientace k učitelství by měl být řešen za účin nějšího přispění psychologie, aby byl zaručen i psychologický aspekt výběru vhodných osob pro učitelské povolání a diagnostiky úrovně jejich přípravy, diagnostiky výskytu nežádoucích vlastností osobnosti a specifických zátěží, které přináší výkon učitelského povolání. Pokud jde o perspektivy dalšího rozvoje přípravy jednotlivých kategorií učitelů, lze předpokládat, že se v období let 1981 —1985 dále rozvine dálkové studium učitelství pro mateřské školy na vybraných pedagogických fakultách, i když zatím pro vedoucí kádry na tomto úseku. Lze dále předpokládat, že bude postupně vyřešena otázka kvalifikovanosti nastupujících učitelů na 1. stupni základní školy a že nebude nutné nekvalifi kované učitele připravovat dálkovým studiem. Předpokládaným zúžením pří pravy těchto učitelů v oblasti „výchov“ bude získáno více vhodných zájemců o toto studium. Existence málotřídních škol dosud vyžaduje učitele širšího profilu, jejich postupné omezování umožní zúžení profilu a zároveň prohlou bení přípravy. Široký profil učitele všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. stupeň základ ních škol a školy střední nesporně v praxi povede k tomu, že v průběhu všech forem dalšího vzdělávání učitelů bude nutné prohlubovat vzdělání učitelů po dle toho, na kterém typu a stupni školy budou působit. V podstatě bude nutné počítat s těmito možnostmi prohloubení přípravy: — pro práci se žáky 2. stupně základních škol, — pro práci se žáky středních škol různých směrů: gymnázia, střední odborné školy, odborná učiliště apod., — pro funkce vychovatelské (zpravidla vedoucí).V této souvislosti je třeba do dat, že bude třeba vyjasnit, které vychovatelské funkce mohou zastávat pra covníci s jinou formou předběžné přípravy. Kromě toho bude nutno zajistit možnost doplnění jednotné kvalifikace uči telů pro 2. stupeň základní školy a školy střední všem učitelům, kteří to potře bují z hlediska svého působení na daném stupni škofy. V souladu s perspektivami rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy budou kladeny značné nároky i na přípravu dalších kategorií učitelů, zejména učitelů odborných předmětů, učitelů odborných učilišť apod. Vždyť v seznamu studijních oborů téměř všech vysokých škol je zařazeno i učitelství příslušných odborných předmětů pro střední odborné školy, popř. u vysokých škol uměleckého směru učitelství pro lidové školy umění. V souvislosti s tím by mělo být postgraduální studium zvláště po stránce obsahové tak pružné, aby rychleji reagovalo na změny v rozvoji vzdělání na příslušném stupni školy a v daném oboru. 144
Je třeba připravovat učitele pro uvědomělé přijímání změn ve výchově a vzdělání v důsledku dalšího pokroku v sociálním i ekonomickém rozvoji společnosti a na stoupající nároky při využívání moderní vyučovací techniky. V tomto směru bude nutno budovat pracoviště připravující učitele a pečující o jejich další vzdělávání jako pracoviště vzorová s přičleněnými moderními školami pro pedagogickou praxi i pro pedagogický výzkum. Tato tendence může být reálnou cestou nejúčinnější dlouhodobé strategie zdokonalování vý chovy a vzdělání dětí a mládeže prostřednictvím velkorysého zdokonalování přípravy pedagogických pracovníků. Ke zkvalitnění přípravy učitelů přispěje optimální profilace fakult připravu jících učitele jak z hlediska obsahu výiiky, tak z hlediska potřeb územní orga nizace, aby mohla být kryta potřeba učitelů na všech typech škol a ve všech místech naší vlasti. V přípravě a v dalším vzdělávání učitelů i ve výzkumu učitelského povolání by se měly výrazněji uplatnit integrační tendence v rámci zemí socialistické soustavy. Jen tak lze při omezené kapacitě našich výzkumných pracovišť zaji stit řešení všech uvedených problémů na náležité vědecké úrovni. Z uvedených problémů a východisek vyplývají četné p o d n ě t y pr o v ě d e c k ý v ýzkum v této oblasti. V současné době se uzavírá v rámci resortní ho vědeckovýzkumného úkolu RŠ 11 „Systém celoživotního vzdělávání peda gogických pracovníků v rozvinuté socialistické společnosti ČSSR“ řešení mno ha z naznačených problémů. Základním nedostatkem však je, že otázky učitel ského povolání, přípravy a dalšího vzdělávání učitelů nejsou řešeny v plném rozsahu jako teoretický problém i v rámci základního výzkumu. Vědeckový zkumná kapacita řešitelských týmů v této oblasti zdaleka neodpovídá potřebě ani po stránce kvantitativní, ani po stránce kvalitativní. Tato oblast proto vy žaduje další dostatečně erudované a zkušené vědeckovýzkumné pracovníky z oboru pedagogiky, psychologie, sociologie i ekonomiky vzdělání. Při formulaci nových vědeckovýzkumných úkolů pro léta 1981—85 si uvě domujeme, že náročnost úkolů a složitost řešení problematiky učitele socialis tické školy vyžaduje, aby byly plněny dlouhodobě, komplexně, s širším inter disciplinárním přístupem a koordinovaně zejména t y t o úkol y: Rozvinout studie o společenském postavení učitele, studie pro upřesnění profilu učitele a pro zdůvodněnou strukturaci pedagogických profesí z hledis ka optimálního fungování výchovně vzdělávacího systému školy; prozkoumat problematiku strukturace profesí vstupujících do výchovně vzdělávacího pro cesu z hlediska využití dalších neučitelských profesí při výchově dětí a mláde že. Ověřit optimální formy přípravy učitelů odborných předmětů a učitelů pro umělecké směry. Výběrově ověřit možnost „propustnosti" v soustavě vysokoškolské přípravy učitelů různých kategorií, zvláště možnost rozšíření pro 5.-9. ročník a pro 10.-12. ročník na jednotnou kvalifikaci učitelů všeobecně vzdělávacích před mětů pro oba stupně. Formulovat zdůvodněné požadavky na inovaci obsahu přípravy a dalšího vzdělávání učitelů. Zaměřit se přitom na prohloubení přípravy učitelů v pedagogicko-psychologických disciplínách, zejména v metodice yýchovné práce. 145
Zabývat se propracováním obsahu pedagogické a psychologické přípravy ve studiu učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů i učitelství pedagogiky a psychologie a přispět soustředěním kvalifikovaných pracovníků ke zkvalit nění připravovaných učebnic a dalších studijních materiálů. Zkoumat psychologické, etické, zdravotní a jiné podmínky pro vykonání učitelského povolání zvláště z hlediska vztahů učitel—žák (žáci) a učitel—ro diče. Vypracovat návrhy na řešení nepříznivých důsledků klesající prestiže učitel ského povolání a důsledků jeho stoupající feminizace. Rozpracovat metodiku práce vedoucích pracovníků škol a školské správy s učiteli a s učitelskými kolektivy. Ověřit možnosti užšího spojení přičleněných škol s učitelskými fakultami při plnění úkolů v pedagogické praxi i ve vědeckovýzkumné činnosti fakult. Soustavně sledovat rozvoj systému přípravy a dalšího vzdělávání pedago gických pracovníků v ostatních socialistických zemích z hlediska integračních tendencí v tomto systému. Pro řešení uvedených problémů je nutno vytvořit tyto nezbytné p o d m í n ky: Zajistit komplexní přístup ke zkoumání problematiky učitele i učitelského vzdělání jako celoživotního procesu ve státním i v resortním plánu výzkumu a prohloubit koordinaci výzkumu uspořádáním vztahů mezi institucemi sou stavy dalšího vzdělávání učitelů a učitelskými fakultami. V celostátním měřítku určit pracoviště, která by se v souhlase se svými ká drovými předpoklady stala centry a garanty rozvoje jednotlivých oborových didaktik. Tato pracoviště by měla být zároveň školícími pracovišti pro přípra vu pracovníků učitelských fakult pro teorii vyučování příslušnému učebnímu předmětu i metodiků OPS a vedoucích metodických kabinetů KPÚ. Při ústředních ústavech pro vzdělávání pedagogických pracovníků zřídit centra pro teorii řízení školství a pro přípravu vedoucích školských pracovní ků. V ě d e c k é k o l e g i u m pedagogiky a psychologie ČSAV se zabývalo těmi to problémy ve svých komisích i na plenárních zasedáních a vzalo na vědomí zprávu „Učitel socialistické školy“ a úkoly pedagogických a psychologických věd vyplývající z celostátní konference učitelů jako podklad pro stanovení prioritních výzkumných úkolů v problematice učitelského povolání, přípravy a dalšího vzdělávání učitelů a obrátilo se na koordinátory a odpovědné řešite le státního a resortního plánu výzkumu v oblasti pedagogiky a psychologie, aby při dokončování prací v 6. pětiletce věnovali zvýšenou pozornost aktuali zaci těch výsledků, které mají vztah k problematice učitele, a aby koncepčně zajišťovali možnosti pro zužitkování těchto výsledků v praxi. Rovněž vyzvalo řešitele, aby v přípravě plánu na 7. pětiletku pamatovali na zaměření plánova ných úkolů k problematice učitele a na jejich kvalitní řešení v souladu s pro jektem dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy a se zá věry celostátní konference učitelů. Doporučilo, aby v koncepci úkolů státního plánu výzkumu byla v návaznosti na dosažené výsledky věnována systematic ká pozornost základním teoretickým a metodologickým otázkám pojetí socia 146
listického učitele jakožto východisku jeho výzkumu a řízení v těsné součinno sti s resortními úkoly. Perspektivně by se mělo počítat se zařazením výzkum ného úkolu k otázkám odrazu specifických nároků kladených na učitele v jeho osobnosti, na otázky specifických zátěží, jejich příčin a následků, na otázky psychohygieny práce učitele, uchování jeho psychické a tělesné kondice apod. Jednání konference na půdě Čs. pedagogické společnosti by mělo analyzovat rezervy, které v tomto směru obsahuje státní plán výzkumu i výzkum resortní, všestranněji jich využívat a vytvářet nové možnosti využití vědy. Vědecké kolegium uložilo své pedagogické a psychologické komisi, aby soustavně sledovaly uvedenou problematiku a její řešení na příslušných pra covištích, v komisích expertů a v předmětových radách. Zejména zdůraznilo, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost analýze současného stavu zajištění přípravy učitelů kvalitními učebnicemi, odrážejícími vůdčí ideově politické zá měry naší výchovně vzdělávací soustavy, špičkovou úroveň vědy v podmín kách rozvinuté socialistické společnosti a vědeckotechnického pokroku. Dále je třeba vytvářet možnosti, aby přímo v rámci plnění úkolů státního plánu výzkumu (eventuálně úkolů resortu školství) vznikaly vysokoškolské učebnice pro učitele, případně aby byly plánovány jako práce doktorské, a aby i další publi kace našly upl atnění v přípravě učitelů. Ediční komisi kolegium uložilo, aby podní tila práce na klíčových učebnicích a dalších studijních materiálech zajišťujících seznámení učitelů s možnostmi zvyšování efektivity jejich práce. Vědecké kolegium dále uložilo svému předsedovi, aby projednal s přísluš nými orgány přednesené náměty k zajištění ústřední koordinace výzkumu v této oblasti a institucionálního zajištění rozvoje speciálních didaktik. Uložilo redaktorům vědeckých časopisů Pedagogika a Čs. psychologie, aby v těchto časopisech byly otiskovány speciálně zaměřené články vhodné pro využití při práci se studenty učitelských oborů a při postgraduálním studiu učitelů. Vědecké kolegium se konečně obrátilo na pracovníky učitelských fakult,aby větší měrou zajišťovali ve spolupráci s pracovníky vědeckých a výzkumných ústavů spolupracujících s fakultami programovější a systematičnější zapojo vání studentů do vědecké práce navazující na výzkumy ve státním a resortním plánu výzkumu a aby se tak postupně vytvářelo široké zázemí učitelů ovláda jících základy vědeckovýzkumné práce a uplatňujících zřetele vědeckého pří stupu k pedagogickým jevům při výkonu svého povolání. R e a l i z a c e těchto závěrů i prostřednictvím naší konference naznačuje, že zřetel k problematice učitelovy práce a osobnosti socialistického učitele bude jedním z dlouhodobých zřetelů činnosti vědeckého kolegia pedagogiky a psy chologie ČSAV. Budou vyhledávány možnosti spolupráce při řešení této pro blematiky na interdisciplinárním základě jak v rámci ČSAV, tak na vysokých školách a v resortních výzkumných ústavech. Jejich projednání na půdě Čs. pedagogické společnosti při ČSAV je aktuální proto, že se právě v této době na všech pracovištích vědeckovýzkumné zá kladny dokončují plány vědeckovýzkumné činnosti na 7. pětiletku. Lze je tedy považovat za společenskou objednávku, kterou by pedagogové měli v zájmu zajištění optimálních podmínek pro realizaci projektu dalšího rozvoje česko slovenské výchovně vzdělávací soustavy v plném rozsahu ^včas splnit. 147
Učitel socialistické školy Doc. PhDr. KAREL TMEJ, CSc., ředitel Ústředního ústavu pro vzdělávání pedagogických pracovníků, Praha
POJETÍ CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Cílevědomé řízení a organizování výchovy a vzdělávání dospělých v ČSSR je projevem péče KSČ a státu o člověka, který je uživatelem nejen hmotných, ale i duchovních hodnot. Socialistický stát realizuje výzkum a vzdělávání do spělých v jednotné soustavě, jejíž nedílnou součástí je i koncepce vzdělávání pedagogických pracovníků. Problematika učitele, vychovatele, mistra odbor ného výcviku, ředitele a jeho zástupce se stala předmětem bádání úkolu RŠ 11 „Systém celoživotního vzdělávání pedagogických pracovníků v rozvinuté so cialistické společnosti ČSSR“ a v této návaznosti pak je připravován i úkol 28 „Teoretické otázky přípravy a dalšího vzdělávání socialistického učitele“. Koncepce hlavních úkolů RŠ 11 a RŠ 28 je plně zaměřena k tomu, aby je jich řešení pomohlo zabezpečit cíle komunistické strany v dané oblasti, a to se zřetelem k potřebám praxe, k potřebám realizace nové školské soustavy a její postupující obsahové a organizační přestavby. Pro vysoké školy připravující pedagogické pracovníky k výkonu jejich profese je další vzdělávání učitelů základní formou jejich spojení s pedagogickou praxí, tj. nepřetržitou zpětnou vazbou. Pro další články této soustavy, řízené a spravované národními výbory, je součinnost s vysokými školami uplatňováním vědy v praxi. Z hlediska koncepce výchovy a vzdělávání pedagogických pracovníků a výzkumu v rámci této koncepce je vždy třeba mít na zřeteli školskou sousta vu jako celek, nikoliv jenom jednotlivé typy a stupně Skol. Komplexní vývoj v učitelském vzdělávání musí být jasně uveden do zásadního vztahu k potře bám rozvoje osobnosti a jeho individuálních zvláštností. Toto celoživotní vzdělávání má být konstruováno jako plánovité rozvíjení osobnosti pedagogického pracovníka, který pronikne k všestranné souvislosti své práce.
149
UČITEL JAKO PŘEDMĚT RESORTNÍHO PLÁNU VÝZKUMU
Systematický komplexní výzkum osobnosti socialistického učitele a jeho přípravy vstoupí v příštím roce do čtvrtého pétiletí svého trvání. Za uplynu lých 15 let byla v procesu vědeckého výzkumu této oblasti vyřešena řada slo žitých a zásadních problémů. V resortním plánu výzkumu jsme si kladli otázku — koho vzdělávat, — k jakým cílům, — jakými obsahy a prostředky, — za jakých podmínek. V souvislosti s první otázkou — koho vzdělávat — byl vypracován pro gnostický model horizontálního i vertikálního členění soustavy pedagogic kých profesí, specializací a kvalifikací. Horizontální členění vyplývá ze spole čenské dělby práce mezi učitele, výchovné pracovníky a pedagogy činné v oblasti výchovy a vzdělávání dospělých. Vertikální členění pedagogických pracovníků do čtyř základních perspektivních kategorií se opírá o odlišení je jich funkcí při rozvíjení výchovně vzdělávací soustavy. V souladu se státní správou i se střediskovou soustavou osídlení ČSSR a v zájmu posílení pedagogických integračních a kooperačních tendencí obsa hují závěry výzkumu též perspektivní návrh soustavy pedagogických obvodů vzdělávací soustavy. V hlavním výzkumném úkolu byly také řešeny problémy obsahu vzdělávání učitelů v souvislosti s institucionálními problémy dalšího vzdělávání učitelů, byly určeny vazby mezi jednotlivými články tohoto vzdělávání, ale také vazby mezi OPS, KPÚ, ÚÚVPP a dalšími subsystémy. V zájmu zachování kontinuity teoretického myšlení bude řešení většiny na značených problémových okruhů pokračovat v p ř í š t í p ě t i l e t c e . Systémo vá analýza však ukazuje, že kromě vzdělání ovlivňují profesionální činnost učitelů ó jejich vzdělávání) další významné faktory. Patří k nim především očekávání a požadavky, které socialistická společnost spojuje s učitelskou profesí, s t a n o v e n í úkol ů, p r á v a p o v i n n o s t í , k t e r é pr o u č i t e l e v y p l ý v a j í z r o z v o j e čs. v ý c h o v n ě v z d ě l á v a c í s o u s t a v y . Kromě této postulované socioprofesionální role funkce učitele je dále významným a dosud málo osvětleným faktorem to, jak sami učitelé svou postulovanou so cioprofesionální funkci chápou, do jaké míry se s ní ztotožňují, jak a v jakých podmínkách ji reálně plní. Tato problematika těsně souvisí s postulovaným a reálným společenským postavením učitelů v rozvinuté socialistické společ nosti v ČSSR. Proto byl do resortního plánu výzkumu přípravy a dalšího vzdělávání socialistického učitele zařazen také výzkum s p o l e č e n s k é f u n k ce a p o s t a v e n í uči t e l e. Pokud jde o další rozvíjení teorie projektování výuky v učitelském vzdělání, bude úsilí řešitelů zaměřeno na teoretické zdů vodnění, vypracování a experimentální ověření k o m p l e x n í c h p r o j e k t ů přípravného i dalšího vzdělávání učitelů. Komplexnost projektování bude spočívat v tom, že každý projekt bude zpracován nejen z hlediska obecných, ale zejména vlastních specifických dílčích cílů. 150
Speciální pozornost bude také věnována utváření profesionálních doved ností učitelů v jejich přípravném i dalším vzdělávání. Z metodologického hlediska je u všech naznačených problémových okruhů nezbytné posílit zřetel k t e o r e t i c k y f u n d o v a n ý m e m p i r i c k ý m v ý zkumům. PODÍL PEDAGOGICKÉ VÉDY A DALŠÍCH VÉDNÍCH DISCIPLÍN NA PŘÍPRAVÉ SOCIALISTICKÉHO UČITELE
Základním požadavkem kladeným na výchovně vzdělávací proces, který vyplývá z dokumentu Další rozvoj čs. výchovně vzdělávací soustavy, je for mování všestranně rozvinuté harmonické osobnosti. Celospolečenské úkoly vedoucí k posílení úlohy lidského faktoru vytyčily v současném období nové požadavky na stanovení cílů, obsahu a procesu výchovy a vzdělávání, na orga nizaci a strukturu vzdělávacích institucí a zejména na přípravu učitelů a ostat ních pedagogických pracovníků. Ideově politická, morální, pedagogicko-psychologická a odborná úroveň socialistického učitele podstatnou měrou determinuje úroveň a výsledky vý chovně vzdělávacího procesu. Proto naše společnost připisuje mimořádnou důležitost přípravě učitele na splnění tohoto odpovědného poslání. Problémovou oblast učitelské profese a učitelského vzdělání považujeme ve vztahu k pedagogické vědě jako celku za jednu z prioritních. Zde se totiž řeší problémy, které ve svých praktických důsledcích spolurozhodují o tom, nakolik a jak bude pedagogická teorie jako celek ovlivňovat výchovně vzdě lávací praxi. V rámci vymezené problémové oblasti považujeme za p r i o r i t n í o t á z k y m e t o d o l o g i c k é . Z charakteru metodologických přístupů, které byly v této oblasti uplatňovány dříve, z charakteru současných teoretických problémů a zejména z charakteru současných metodologických přístupů vyplývá ne zbytnost výrazného posílení zřetele k teoreticky fundovaným empirickým vý zkumům, a to zejména k empirickým výzkumům pojatým komplexně. Vyvstá vá nutnost vytvářet institucionální bázi pro komplexní výzkum vztahu vzdělá vání a práce socialistického učitele, tj. nutnost v y b r a t e x p e r i m e n t á l n í škol u, v níž by pracoval mezioborový tým vědeckovýzkumných pracovníků a v níž by i učitelé úměrně svým předpokladům byli zapojováni do vědecko výzkumné práce. Z požadavků zvýšení metodologické úrovně vědeckovýzkumná práce v ře šené práci vyplývá jako n e z b y t n o s t k o m p a r a č n í c h st udi í důsledně pojatých jako metoda řešení problémů. Z hlediska obsahového zaměření vědeckovýzkumné práce prvořadým pro blémem stále zůstává jednotný systém celoživotního vzdělávání učitelů, počí naje profesionální orientací a výběrem přes přípravné vzdělání až po všechny druhy a stupně dalšího vzdělávání. Je nutno řešit obsahové i institucionální vztahy tohoto systému, a to ze všech aspektů; z hlediska dynamiky příslušné ho vědního oboru, z hlediska měnící se socioprofesionální role (funkce) socia listického učitele a jeho reálných činností, z hlediska modernizačních tendencí 151
výchovně vzdělávacího systému i vyučovacích předmětů, z hlediska specifiky institucí a výchovně vzdělávacích prostředků. Obecným problémem, který je v této souvislosti prioritní a přesahuje rámec učitelského vzdělání, je t r a n s f o r m a c e p o z n a t k ů v ěd n í c h di s c i pl í n d o d i d a k t i c k ý c h syst émů. Bude potřebí výrazněji podporovat úsilí, kte ré se v těsné návaznosti na státní plán výzkumu projevilo také v resortním plánu výzkumu učitelského vzdělávání a které sm ěřuje k vytvoření a ověření prvních předpokladů integrovaného didaktického systému pro učitelské vzdě lání v oblasti přírodních věd i společenských věd. Dalším těsně souvisejícím perspektivním problémem je t r a n s f o r m a c e p e d a g o g i c k é vědy do p r á c e u č i t el e , vychovatele, řídícího pedago gického pracovníka a vytváření profesionálních dovedností všech těchto pra covníků. Nezbytným se v této souvislosti stává řešení sociologické a sociálněpsychologické problematiky učitelské profese. Úroveň učitelského vzdělávání je kromě závislosti na vyřešení svých vlast ních teoretických problémů, z nichž nejaktuálnější jsme výše naznačili, ovliv něna také úrovní rozpracovanosti problémů, které jsou předmětem řešení ostatních pedagogických disciplín či specializací. Významná úloha při odhalování a řešení společenských souvislostí výchovy a vzdělání připadá marxisticko-leninské sociologii, která usiluje o poznání a osvětlení komplexní povahy výchovně vzdělávacích procesů, jejich podmí nek a důsledků. Dosud však není plně doceněna funkce sociologie při vědec kém zkoumání naší oblasti a nevyužívá se v dostatečné míře jejího příspěvku při koncipování přípravy socialistického učitele. V této souvislosti uvedu ale spoň jediný příklad. Známý sovětský sociolog Afanasjev zpracoval studii „Člověk jako systém a systém jeho činnosti“, v které analyzuje tři oblasti čin nosti člověka: 1. oblast spojenou s pracovní aktivitou, 2. oblast mezilidských vztahů a 3. činnost spojenou s poznáváním objektivně existujícího světa. Chceme-li žáka a budoucího občana socialistického státu vybavit pro tvoři vou činnost ve všech oblastech jeho existence, musíme mít stále na zřeteli ce lou jeho osobnost. Zde nám významně pomáhá marxisticko-leninská filozofie zvláště rozpracováním Marxovy teorie totálního člověka, pro kterého je tvo řivá činnost základní potřebou. V této souvislosti potřebuje pedagogika intenzivnější pomoc psychologic kých vědních disciplín, které jsou orientovány především na problematiku poznávacího procesu, ale méně již na studium a rozpracovávání otázek sociálněpsychologických, spojených s realizací principu kolektivní výchovy a vůbec s problematikou rozvíjení mezilidských vztahů. Úkolem psychologie je tedy podílet se ve větší míře než dosud na přípravě učitele, mít účast na řešení obsahu a metod vzdělávání i s přihlédnutím k zása dám psychohygieny. Jak konstatovalo vědecké kolegium pedagogiky a psychologie ČSAV v říj nu 1975, je dosavadní stav přípravy učitelů stále málo uspokojivý. Snad nejvíc bývá podceňována složka pedagogicko-psychologické přípravy, která je však předpokladem optimální interakce učitel-žák povzbuzující sociálněpsychologické aktivity učitele, a tím i zdrojem motivace žákovy činnosti, která je pak 152
základem pro utváření žákova vztahu k učeni, ke Škole, učiteli, spolužákům, společnosti... Marxistická pedagogika a psychologie musí řešit tyto problémy promyšle ným přístupem s důsledným využitím metodologie marxismu-leninismu. Všechny tyto uvedené oblasti budou muset v budoucnosti jeStě důsledněji orientovat své realizační výstupy na koncepci přípravy a dalšího vzdělávání socialistického učitele v intencích politiky naší KSČ.
153
Postavení učitele v současnosti RNDr. LADISLAV HALBERŠTÁT, CSc., předseda českého výboru Odborového svazu pracovníků školství a védy, Praha
Pokrokové učitelské odborové svazy se vždy zabývaly problematikou pří pravy učitele a podmínek jeho pedagogické práce. Odborový svaz pracovníků školství a védy navazuje na tyto tradice, rozvíjené po roce 1945 představiteli Revolučního odborového hnutí soudruhy Koubkem, Kujalem a dalšími. Tepr ve socialistická společnost dala učitelům vysokoškolské vzdělání, o něž před tím učitelské odbory marně usilovaly. Socialistická společnost umožňuje ne bývalý rozvoj pedagogických a psychologických věd. Roste počet vědeckých pracovišť, vysoce kvalifikovaných vědeckých kádrů, které zaměřují svůj zájem v prvé řadě na problematiku práce socialistické školy. Při uskutečňování dokumentu o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy je klíčovým faktorem učitel socialistické školy. Náročné úkoly, které v souvislosti s tím učitelům vyvstaly, plní ve složitějších pracov ních podmínkách. Tím více vyvstává potřeba vytvářet optimální předpoklady pro jejich práci. Účinným prostředkem k tomu je i práce vědecké fronty v oblasti pedagogiky a psychologie, její zaměření na pevné spojení teorie s praxí socialistické školy, s cíli školské politiky strany a socialistického státu. Chci vás proto požádat o pomoc při řešení některých problémů učitelů, jak se s nimi setkává ve své denní praxi náš odborový svaz. Úspěšnost práce školy dnes stále více závisí na výsledcích práce každého učitele, vychovatele, školského pracovníka. Dostala se proto do popředí pro blematika přípravy učitele. Domníváme se, že se pedagogické vědě dosud ne podařilo stanovit předpoklady pro úspěšný výkon učitelského povolání, poža davky na osobnost učitele a vypracovat odpovídající prognostické metody jejich zjišťování. Zatímco vysokoškolská příprava učitele 1. stupně základní školy již vyváženě spojuje složku marxisticko-leninské, pedagogicko-psycho logické i předmětové přípravy, učitelství pro 5.—12. ročník rozvíjí obsah těch to součástí samostatně, bez řešení vzájemné návaznosti a integrace. Není do sud zvládnuto těsné spojení vysokých Skol připravujících učitele s praxí škol, na nichž budou jejich absolventi působit, zejména středních odborných učilišť.
155
Otázky větší účinnosti pedagogických praxí, společenskopoiitické praxe a je jich vyústění k rozvíjení motivace studentů pro učitelské povolání, k prohlu bování žádoucích volních vlastností jistě potřebují teoretické zpracování. Vážíme si toho, že naše společnost dává učiteli záruky celoživotního vzdělá vání. Systém tohoto celoživotního vzdělávání však je v počátcích, nereaguje dosud na skutečné potřeby učitelů základních škol a středních všeobecně vzdělávacích škol. Učitelům odborných předmětů středních odborných škol a středních odborných učilišť dosud neumožňuje žádoucí spojení s praxí jejich oboru. Zárukou kvalitní přípravy učitelů je úroveň vědeckopedagogických kádrů vysokých škol připravujících učitele. Pozornost, kterou by pedagogická věda věnovala „učiteli učitelů“, by jistě vytvořila předpoklady k výraznému zvýšení efektivity práce těchto škol. Náš odborový svaz se systematicky zabývá problematikou podmínek pro práci učitele. V souvislosti s využíváním podnětů celostátní konference učitelů jsme analyzovali příčiny zjištěných nedostatků. U tří z těchto příčin by pomoc vás, vědeckých pracovníků v oblasti pedagogiky a psychologie, mohla přispět k jejich odstranění. V prvé řadě je to otázka výzkumu vědeckého řízení ve školství, významu osobnosti ředitele školy, inspektora, vedoucího školského pracovníka. Ukazuje se, že vysokoškolské pedagogické vzdělání těchto pra covníků sice vytváří žádoucí předpoklady pro jejich výchovné působení s mlá deží, nezaručuje však ani ve spojení s odpovídajícími funkčními Skoleními dobré výsledky ve vedení pedagogických kolektivů. Pro hodnocení úspěšnosti práce učitele a školy chybějí dosud vědecky zdůvodněná kritéria. To vytváří nežádoucí předpoklady pro subjektivní hodnocení. Vzhledem k náročným úkolům učitele je třeba věnovat velkou pozornost otázkám optimálního pra covního režimu učitele, jeho duševní hygieně, vytváření podmínek pro repro dukci jeho pracovní síly. Přestože náš odborový svaz věnuje těmto otázkám velkou pozornost, vycházíme přitom — a to je u Odborového svazu pracovní ků školství a vědy paradoxem — předevSím z empirie, protože teorie se těmi to otázkami zabývala dosud málo a beze snahy o praktické uplatnění výzkum ných závěrů. Na našich školách působí v současné době vysokoškolsky vzdělaní učitelé Charakteristickým znakem jejich přístupu k výchovné práci je iniciativa a tvo řivost. Tyto vlastnosti uplatňují při zavádění nového pojetí výuky a nejlepš z nich je zobecňují a ve formě pedagogických čtení předkládají i svým spolu pracovníkům. Bohužel za 25 let existence pedagogických čtení nenašla peda gogická věda dosti účinnou cestu k tomuto zdroji cenných zkušeností nejlep ších pracovníků pedagogické praxe. Domníváme se, že je třeba pedagogy na tento problém upozornit Pedagogická teorie a praxe jsou navzájem nedělitelné. Jedna potřebuje dru hou k tomu, aby obě cílevědomě plnily své úkoly. Náš odborový svaz chce svou činností vytvářet předpoklady k tomu, abychom nacházeli stále nové možnosti jejich vzájemné spolupráce a rozkvětu ve prospěch komunistické výchovy naší mladé generace. 156
Ke spolupráci pedagogů a sociologii Prof. dr. JAROSLAV KOHOUT, DrSc., místopředseda Čs. sociologické společnosti při ČSAV, Praha
Byl jsem pověřen předsednictvem Čs. sociologické společnosti při ČSAV, abych pozdravil konferenci vaší pedagogické společnosti, kterou považujeme za sesterskou. Uvědomujeme si, že učitel je ve svém každodenním životě vždy zároveí^ i praktickým sociologem. Vždyť stojí v čele tak významné sociální skupiny, ja kou je školní třída, vytváří v ní určité sociální klima a formuje kolektiv, pro střednictvím dětí ve třídě působí i na rodiče, je sociálním vzorem mládeži, čas to i organizátorem kulturního dění na našich vesnicích a městech. Nejde ovšem o resortní dělení lidí podle té či oné disciplíny. Zvláště od uči tele život vyžaduje, aby se snažil obsáhnout společenské vědy v jejich kom plexu, aby tedy byl seznámen i s marxistickou filozofií, politickou ekonomií a vědeckým komunismem, aby se orientoval i v historii a měl znalosti z psy chologie, aby byl v potřebné míře seznámen se sociologií a navíc — jak to vy žaduje neustálý rozvoj vědeckotechnické revoluce — měl potřebné informace i z oblasti přírodních věd. Kdyby tomu tak nebylo už z jiných důvodů, je tento široký rozhled u učitele nezbytný proto, že je denně vystaven nejrůznějším otázkám žáků, studentů, posluchačů. Takto rozvinutá osobnost učitele nemá ovšem problém s přirozenou autoritou a může reálně plnit i v současné době tak významný úkol, jako je rozvíjení harmonické osobnosti našich mladých li dí. Jsme uprostřed příprav XVL sjezdu naší strany a jak ukázala již zasedání plén ÚV KSČ, budou na tomto sjezdu zvlášť zdůrazněny některé významné aspekty našeho dalšího rozvoje. Jedním z nich bude nepochybně řízení ekono miky jako významná rezerva efektivnosti. Socialismu je vlastní stále širší uplatňování cílevědomého řízení, tedy postupné odstraňování živelnosti i z oblasti rozvoje subjektu. Sociální řízení je ovšem oblast neobyčejně nová, málo poznaná, a tedy obtížná. Např. sociální prognostika je dnes ve světě nej více rozvinuta v Sovětském svazu. Řešení těchto problémů je už velmi aktuál
157
ní i u nás. XVI. sjezd nepochybně podtrhne potřebu řešení takových otázek, jako je cílevědomý rozvoj socialistického způsobu života. Jsme např. pro neu stálý růst životní úrovně, ale jistě ne v tom smyslu, abychom materiálně zaji šťovali soukromopodnikatelské choutky maloměšťáků a jejich egoistickou hrabivost. Na sjezdu bude naopak nepochybně zdůrazněn princip kolektivismu a rozvinuta kritika maloměšťáckého individualismu, bude podtržen vý znam výchovy socialistického člověka a jeho harmonické osobnosti. Již jen na těchto vzpomenutých frontách se otvírá široká možnost pro an gažovanou účast všech pracovníků společenských věd, včetně pedagogů, so ciologů a psychologů. Naše socialistická společnost chce v příštím roce svolat sjezd sociologů, který by nám umožnil promyslet závěry XVI. sjezdu KSČ v další práci socio logů v CSSR, ať už pracují v jakékoli oblasti. Předpokládáme, že hlavní směry v této práci se budou týkat především studia sociální struktury československé společnosti v období budování socialismu, kde došlo k významným změnám především v růstu a významu dělnické třídy, k přeměně naší vesnice a k rozvo ji vrstvy inteligence. Druhým směrem bude studium sociálních podmínek roz voje harmonické osobnosti a socialistického způsobu života. TTetím význam ným směrem bude analýza společenských podmínek a důsledků vědeckotech nické revoluce, odraz těchto procesů v charakteru práce, v dynamice profesí a v rozvoji sociálního řízení. Dalším směrem budou sociologické analýzy ur banizace a přeměny vesnice. Za zvlášť významné považujeme intenzívní studi um procesů formování vědomí v naší společnosti a kritiky buržoazní ideolo gie, která — cílevědomě řízena — se má stát podle buržoazních ideologů významným nástrojem boje proti naší společnosti již nyní a zejména v budou cích letech. Domníváme se, že řešení těchto úkolů, na jejichž význam poukázala již za sedání plén ÚV KSČ a která nepochybně podtrhnou jednání XVI. sjezdu stra ny, bude vyžadovat spojení našich sil a intenzívní spolupráci. Čím více se ji po daří realizovat, tím více to bude k prospěchu věci. Spolupráce mezi vaší a naší společností vyplývá tedy již z obsahu úkolů, které máme řešit. Vyplývá však i ze skutečnosti, že značný podíl členstva so ciologické společnosti tvoří právě učitelé. Rádi konstatujeme, že patří k našim nejaktivnějším členům.
158
Závěrečné slovo Doc. dr. JAROLÍM SKALKA, DrSc., předseda Čs. pedagogické společnosti při ČSAV, Praha Ve svém stručném závěru bych chtěl poukázat na významnou skutečnost, která nám umožňuje vidět a chápat vědeckou konferenci Učitel socialistické školy v širších společenskopolitických souvislostech. Je to ta skutečnost, že konference se konala v etapě příprav XVI. sjezdu KSČ, kterými žije celá naše strana i společnost. Z tohoto hlediska patří konference k těm akcím, které ma jí za cíl aktivizovat členy Pedagogické společnosti v předsjezdovém i posjezdovém období k dalšímu uskutečňování přestavby československé výchovně vzdělávací soustavy, zvláště se zřetelem k problematice učitele. Tato etapa je pro nás zároveň etapou práce na řešení vědeckovýzkumných úkolů, které byly zařazeny do plánu základního i resortního pedagogického výzkumu na léta 1981 —1985. Plánované vědecké úkoly zahrnují v té či oné míře i úkoly s učitelskou tematikou. Pedagogická společnost se v této souvislosti obrací na své členy-řešitele vě deckých úkolů, aby od samého počátku tyto úkoly odpovědně a efektivně pl nili a výsledky své vědecké práce poskytovali a zpřístupňovali učitelstvu. To může napomáhat učitelům provádět výchovně vzdělávací práci na vědeckém základě a zvyšovat tak její kvalitu a účinnost. V tomto směru oceňujeme akti vitu sekce předškolní pedagogiky, jejíž některé členky se zaměřily na zpraco vání a vydání učebnice pedagogiky předškolního věku a přehledu dějin před školní výchovy. Mělo by to být podnětem k tomu, abychom urychleně zpráSovali učebnice a jiné studijní materiály i z dalších oborů pedagogické vědy a dali je pohotově k dispozici učitelům mládeže i dospělých. Na naší konferenci — a to jak v úvodním referátu a koreferátu, tak v dis kusních příspěvcích — byla vyjádřena řada hodnotných a podnětných myšle nek, které se bezprostředně týkají učitelů různých kategorií, jejich činnosti, přípravy, dalšího vzdělávání i společenské funkce. Naléhavým úkolem je nyní tyto myšlenky i náměty dále rozvíjet a realizovat ve výzkumné práci a vytvá řet tak vědecké předpoklady a podklady pro komplexní řešení problematiky
159
učitele v období budování rozvinuté socialistické společnosti. To vyžaduje, aby výzkum učitele, jeho přípravy, dalšího vzdělávání i společenského posta vení a pracovních podmínek byl prováděn nejen z hledisek pedagogických a psychologických, ale i sociologických, ekonomických a jiných věd, a to na marxisticko-leninském metodologickém základě. Tento multidisciplinární a komplexní přístup ke zkoumání a řešení učitelské problematiky byl zcela právem zdůrazněn na naší konferenci a jde nyní o to, tvořivě jej uskutečňovat. Spolu s tím je nezbytné zaměřit pozornost Pedagogické společnosti a peda gogické vědy vůbec na intenzivnější převádění výsledků pedagogického vý zkumu do výchovně vzdělávací praxe, do každodenní činnosti učitelů. Přitom je prospěšné transformovat do praxe zvláště ty vědecké poznatky a inovace, které představují řešení nových úkolů, jež vyplývají z postupující přestavby naší výchovně vzdělávací soustavy. Hlavní výsledek vědecké konference o učiteli socialistické školy spočívá te dy v tom, že myšlenky, podněty i problémy prezentované na konferenci budou dále rozvíjeny, rozpracovávány a uváděny do života, do vědeckovýzkumné, pedagogické i popularizační činnosti, a to za aktivního přispění všech členů Pedagogické společnosti. Závěrem lze konstatovat, že stanovené cíle naší vědecké konference byly v podstatě splněny. Pojetí a zaměření úvodního referátu, koreferátu i diskus ních příspěvků stejně jako aktivní zájem všech účastníků o projednávané otázky přispěly bezesporu k tomu, že konference měla pracovní, konstruktivní a tvořivý charakter. Za to patří referujícím i diskutujícím a všem účastníkům konference náš upřímný dík.
160
