VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ VE 4. A A 3. B...-

2

Obsah 1.

ÚVOD ...................................................................................................................................................................- 3 -

2.

VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ VE 4. A A 3. B ..........................................................................................................- 3 -

3.

VÁNOCE V 5.A A 5.B ........................................................................................................................................- 4 -

4.

AKCE A PRÁCE ŽÁKŮ ....................................................................................................................................- 6 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.5.

ANGLIE - PÁTEK, SOBOTA, NEDĚLE............................................................................................................... - 6 PONDĚLÍ ....................................................................................................................................................... - 7 ÚTERÝ .......................................................................................................................................................... - 7 STŘEDA ........................................................................................................................................................ - 8 ČTVRTEK A PÁTEK ........................................................................................................................................ - 8 -

5.

NÁVŠTĚVA GALERIE UH. HRADIŠTĚ - VÝSTAVA HELENY ZMATLÍKOVÉ ...................................- 9 -

6.

IVONA BŘEZINOVÁ ......................................................................................................................................- 10 6.1.

POPIS OSOBY .............................................................................................................................................. - 10 -

7.

HALLOWEEN VE 4.A – TVOŘENÍ RÝMŮ A PŘÍBĚHŮ O DÝŇOVÉM SEMÍNKU ............................- 11 -

8.

AKROPOLIS - ZÁŽITEK ZE SNOEZELENU .............................................................................................- 12 -

9.

SVATÝ MARTIN VE 2.A ................................................................................................................................- 12 -

10.

PODZIMNÍ SKŘÍTCI V 1.A ...........................................................................................................................- 13 -

11.

ÚŘAD PRÁCE UHERSKÉ HRADIŠTĚ ........................................................................................................- 13 -

12.

BURZA STŘEDNÍCH ŠKOL ..........................................................................................................................- 14 -

13.

LEGIOVLAK - 9. ROČNÍK VE ZLÍNĚ .........................................................................................................- 14 -

14.

TRAPAS NEPŘEŽIJU ANEB TEN ŘÍZEK NEZVEDEJ ............................................................................- 14 -

15.

PARLAMENT V SENÁTU ..............................................................................................................................- 15 -

16.

VÁNOČNÍ JARMARK ....................................................................................................................................- 16 -

ŠKOLNÍ ZPRAVODAJ ZÁKLADNÍ ŠKOLY ZA ALEJÍ 1072, UHERSKÉ HRADIŠTĚ REDAKCE: VERONIKA CHYTILOVÁ, KATKA HŮSKOVÁ, ANNA HOLČÍKOVÁ, ELIŠKA GOTTWALDOVÁ (9.A), KATEŘINA RYCHLÍKOVÁ (9.B) ILUSTRACE: 3.B, 5.A ČASOPIS PRO TISK PŘIPRAVILY MGR. A. NAVRÁTILOVÁ A MGR. K. PÁLKOVÁ

1. Úvod Krásný předvánoční čas všem čtenářům Školního zpravodaje, máme před sebou nejkrásnější období roku. Není snad nikoho, kdo by se netěšil na vánoční klid a pohodu. A možná i na sníh? Za sebou máme ale také školní podzim a s ním spojené opravdu velké množství akcí. Následující stránky nám připomenou, co vše jsme absolvovali, co nás potěšilo, do čeho jsme se zapojili. Další řádky Školního zpravodaje nás čekají až v roce 2016. Dovolte nám, abychom všem popřáli krásné Vánoce prosycené splněnými přáními, rodinnými a přátelskými setkáními. Do nového roku hlavně kopec zdraví, štěstí, pohody. Prostě samé sluníčkové dny. Redakce

2. Vánoce přicházejí ve 4. A a 3. B Já beru Vánoce jako moc veselý svátek, protože se sejde celá rodina, taky se rozdají dárky. Pořádně se povečeří atd. Ježíškovi bych přál, ať si užije „dvatisícáté patnácté“ narozeniny a ať má hodně dárků. Taky si myslím, že teďka na jeho narozeniny přijdou andělé. Už se těším moc na Vánoce, až rozbalíme dárky. Antonín Holčík, 4.A Milý Ježíšku, tobě bych přála: nové oblečení, aby ti nebyla zima a taky abys nechodil v otrhaném oblečení. Taky bych ti přála tričko, boty, abys rychle obletěl zeměkouli. Ještě bych ti přála, abys měl hodně jídla a pití, abys neměl hlad a žízeň, než obletíš zeměkouli. A taky domov, aby až se vrátí, mohl jít kam odpočinout. Barča Fialová, 3.B Na Vánoce cítím velkou pohodu a klid. Na Vánoce hodně odpočívám. Přála bych si tolik věcí, že je nedokážu všechny vyjmenovat, ale na nějaké si vzpomenu. Přála bych si nový mobil, knížku, kolečkové brusle a dál už nevím. Ježíškovi bych přála, aby stihl rozdat všechny dárky a aby prožil hezké Vánoce. Pro Ježíška bych přála novou svatozář a ať dostane taky moc dárků. Michaela Janíková,4 .A Co bych přála Ježíškovi? Ponožky a boty, protože je mu zima na nohy. Přála bych mu také křídla, aby mohl obletět celý svět, aby rozdal rychle dárky. Dala bych mu kožíšek, aby mu nebyla zima. Dala bych mu jídlo a pití, aby neměl hlad. Přála bych mu také hodné děti. Tereza Horáková, 3.B Přál bych Ježíškovi: KABÁT, BOTY, SÁNĚ, PONOŽKY, SOBY, JÍDLO, PITÍ, KOUZELNÝ PYTEL, DŮM, ZDRAVÍ, KAMARÁDY, přál bych Ježíškovi jídlo, aby nebyl hladový. Filip, 3.B

A já mu přeju křídla, aby mohl obletět celý svět. A já mu přeju, aby měl postýlku, aby nemusel spát na zemi. A ještě aby měl hezký dům, aby se mohl zahřát. Natálka Dvořáková, 3.B

Já bych přála Ježíškovi ponožky a boty, protože je mu zima na nohy, a boty proto, že aby měl v čem chodit, ale ještě peřinu, aby mu nebyla večer zima, a ještě lyže, aby zrovna jel z kopce dolů do dědečkových dveří. A ještě jídlo, aby měl na cestu co jíst Karolínka, 3.B Co bych přála Ježíškovi Termosku, aby mu čaj vydržel teplý. Křídla - než obejde svět, tak mu přeju křídla. Ponožky - než obejde severní pól, tak by mu byla zima. Hodné děti, nechce žádné zlo a ještě aby byly chytré. A nějaké hračky, aby nebyl smutný. Michalka Ptáčková, 3.B

-3-

Na Vánoce se hrozně moc těším. Hrozně ráda peču perníčky a rohlíčky cukrové. Budeme mít zlatočervený stromeček, já jako vždycky budu strojit. Skoro vždycky mám halucinace z velkého hladu, večer pak sním pět chodů a velký salát. Letos bych si přála mýdlové studio. Ježíškovi bych přála, aby se z toho nezbláznil a taky nějaké auto, aby to všechno unesl. Můj táta říká, že se Ježíšek zastřelil, ale já tomu nevěřím, jinak by ostatním dětem taky nic nepřinesl. Klárka Mitašová, 4.A Co bych přála Ježíškovi Nové sáně – protože ty staré už mu asi reznou. Rolničky – aby všichni věděli, že už je tady. Pytel – aby měl dát do čeho dárky. Polštář a peřinu- aby si na saních udělal pelíšek a vyspal se. Kateřina Prajsová, 3.B

Přál bych Ježíškovi ponožky, slušné děti, jídlo, deku, aby byl zdravý a šťastný. A nejvíc bych mu přál ponožky a jídlo. Erik, 3.B

Vánoce mám moc ráda. Je to můj nejoblíbenější svátek. Mám ráda nakupování dárků. Vánoce mám ráda i proto, že k nám dojedou babička s dědou a teta se strýcem. Od Ježíška bych chtěla pastelky a postavičky, které si můžeš namalovat, a nějaké návrhářky. Kdybych mohla, tak bych si přála kotě nebo štěně. Ještě bych si přála bydlet v domě se zahradou. Ježíškovi bych přála hodně peněz na ty všechny dárky, aby měl létající velký vozíček, aby je nemusel tahat v rukách, aby chodil na zem víckrát než jednou do roka a aby ho mohly děti vidět. Veronika Vlčková, 4.A Na Vánoce se každý rok vždycky strašně moc těším. Vánoce pro mě znamenají, že se skoro všichni sejdeme u večeře a společně si rozbalíme dárky. Ježíškovi bych přála, aby byl šťastný a dostal taky nějaké dárky. A já bych si přála, aby byli všichni šťastní a aby nikdo nebyl nemocný. A tomu, kdo je nemocný, tak aby se uzdravil. Viktorie Kaňovská, 4.A

3. Vánoce v 5.A a 5.B Na Vánoce, na zimu koupíme si peřinu. Dlouhá, tuhá je ta zima, u krbu je vždycky prima. Napíšeme Ježíškovi psaní, ten nám splní každé přání. Nazdobíme stromeček a uklidíme domeček. Světýlka, baňky, ozdobičky, my čekáme na dárečky. Sedneme si ke stolu všichni pěkně pospolu. Cinky linky, zvonek zvoní, cukroví tu krásně voní. Zazpíváme stromečku nějakou hezkou písničku. Potom si sedneme do kopy dárečků a já můžu dokončit svou básničku. Adriana M. Drábková, 5.A

Vánoce jsou tady, všechny děti jsou rády. Stromečky se chystají na to pěkné zdobení. Jablíčka se rozkrajují, různé zvyky se vyplňují. Kapříci se smaží, na talířích září. Děti jsou rády za ty pěkné dárky. Vánoce už zase končí a děti se těší na další. Tomáš Podlas, 5. A

Milý Ježíšku, přála bych Ti, abys byl zdravý a šťastný, taky abys nám všem dětem a dospělým donesl hodně dárečků. Dopřála bych Ti volno, celé roky pracuješ. Doma máme velký stromeček, pod krbem Ti nechám čerstvé sušenky a mléko. Jen kvůli Tobě celý den nejím maso, abych viděla zlaté prasátko. Andrea Hoferková, 5.A

-4-

Vánoce jsou tady a zmizely školní vady. Čekání na dárky uklidňují pohádky. Volno máme k využití, to se máme, to je k žití. Sáňkujeme, lyžujeme, sněhuláka stavíme, a učení, co nás nudí, za hlavu rádi hodíme. Už je tady slavný den a co bude, kdo to ví, Ježíšek nám nadělí dárky, co nás pobaví. Adéla Milošová, 5.A

Vždycky stejně po roce jsou tu další Vánoce. Večer rozsvítí se stromečky a máme pod nimi dárečky. Stromeček je nastrojený avšak úplně celý. Baňky se lesknou na světle a táta má nové pantofle. Eliška Zbránková, 5.A

Vánoce už začínají a my máme velká přání. Stromeček krásně nazdobíme a vždy se u toho zabavíme. Tatínek dává na strom hvězdičku a já mám hotovou básničku. Tereza Křenová, 5.A

Mám ráda svátky a taky hrátky. Nejradši mám Vánoce po celém dlouhém roce. Cukroví smlsnu a pak na pohovku klesnu. Koledy si pustíme a dárky rozbalíme. Na stromečku svítí svíce, přejeme si dárků více. U babiček dostaneme dárků moc, v posteli si přejeme dobrou noc. Valerie A. Hrabinová, 5.A

Co by si přál Ježíšek? Počítač – aby mohl vyřizovat dárky poštou. Televizi – aby se mohl dívat na počasí. Kabát – aby mu nebyla zima. Kalhoty – aby mu nebyla zima na nohy. Trenky – aby nebyl nahý. Boty – aby nebyl bosý. Kartáček – aby měl čisté zuby. Pračku – aby si mohl vyprat oblečení. Jídlo – aby neměl hlad. Školu – aby se mohl učit. Dobytek – na využití. Kamarády – aby se mohl s někým bavit. Dítě a ženu – aby měl radost. Služebnictvo – aby mohl mít klid. Petr Anděl, 5.A

Vánoce se zase blíží a nám se víčka hodně klíží. Nemůžeme však vůbec spát, ale musíme jmelí na dveře dát. Mezitím začal padat sníh, a proto cítím v kostech svých, že sníst mohu cukroví, to přece každý o Vánocích ví. Jan Pavlacký, 5.A

-5-

4. Akce a práce žáků 4.1. Anglie - Pátek, sobota, neděle Má nervozita se začala projevovat už mnohem dříve, ale až v pátek 16. října jsem si teprve začala uvědomovat, že zítra ráno budu více než 1000 km od České republiky. Stále jsem přihazovala nejrůznější zbytečné věci do tašky a chystala si jídlo na dva dny do autobusu. Před čtvrt na devět už jsme netrpělivě čekali před zadním vchodem do školy, až si budeme moci naložit svá zavazadla a vydat se na dlouhou cestu. Autobus ke škole dorazil až po deváté hodině. Rozloučili jsme se a usadili se na svých místech. Zhruba každé tři hodiny jsme zastavili na odpočívadle, u benzínky nebo u nějaké restaurace, abychom se protáhli, občerstvili se nebo si odskočili. Starali se o nás čtyři učitelé a tři řidiči, z nichž jednoho jsme vyložili v Plzni. Cesta byla opravdu náročná, přes noc jsem nenaspala ani hodinu, všechno mě bolelo, alespoň nám ji ulehčily dva filmy. I přes nepohodlí a občasné skoro nestihnutí záchodů panovala v autobuse velmi dobrá nálada, někdy až moc.

nevybalovali, vydali jsme se totiž rovnou do přírodovědného muzea. Tu nás čekal rozchod. Muzeum bylo velké a mělo různá oddělení, já jsem nejvíce času strávila v mineralogickém. Na místo srazu jsme přišli trochu dříve, a tak jsme se rozhodli dojíst některé naše zásoby. Jenže místo nás je dojídaly desítky holubů. Potom jsme se vydali do muzea vědeckotechnického, které stálo kousek odtud. Tu jsme měli možnost nakoupit první suvenýry. Až jsme si vše prohlédli, vydali jsme se do Hyde Parku. Bylo to tam opravdu moc pěkné. Co jsem si nejvíc užila, bylo asi fotografování veverek, které se před námi objevovaly každou chvíli, také pozorování hus a labutí, a hlavně nekontrolovatelné nálety racků, které jsme později taky vykrmili. Navečer jsme se vrátili opět do hotelu, rozdělili se do pokojů a sešli se na neplánované večeři. Večer nás čekalo nepříjemné překvapení, když se spustil alarm, což byl ale naštěstí jen planý poplach.

Nejnekonečnější bylo překonání Německa, Belgií jsme projeli celkem rychle a potom už jsme dorazili do Francie, do přístavu v Calais. Někteří z nás začínali být nervózní, jelikož věděli, že budeme muset překonat Lamanšský průliv trajektem. Čekala nás pasová prohlídka, a než jsme se nadáli, stáli jsme na obrovské lodi a hledali cestu na venkovní palubu. Bylo něco po páté hodině ráno a na moře svítil měsíc. Dostali jsme se více na moře a sledovali, jak se světla z Calais vzdalují, a naopak se přibližují světla z britského přístavu v Doveru. V sedm hodin jsme se už prodírali davem lidí k našemu autobusu na jedné ze spodních palub. Až jsme se autobusem vymotali z trajektu, čekala nás veliká změna. Velká Británie si od nás vypůjčila jednu hodinu, kterou nám ale za týden opět vrátila. Stále jsem se snažila ještě na chvíli usnout, ale pak už jsme projížděli Londýnem a dostali se až k hotelu Yha. Vyložili jsme si kufry, které jsme si ale

Tento hotel byl příjemný, ale byl objednán pouze na jednu noc, proto jsme se v neděli ráno sbalili a kufry opět naložili do autobusu. Tím jsme se potom dostali ke Stonehenge. Zaparkovali jsme docela daleko, takže nás čekala ještě dlouhá cesta k někdejší observatoři nebo obřadnímu místu. Tu byla spousta lidí, ale i přesto jsem si to tu moc užila. Spolu s návštěvou Hyde Parku se mi tu z celého týdne líbilo nejvíc. Také na nás čekal Windsor, druhý největší obydlený hrad, který jsme si však mohli prohlédnout pouze zvenku. Na jeho prohlédnutí jsme dostali rozchod, ten jsme ale strávili spíš procházením obchodů se suvenýry. Cesta k našemu novému hotelu, který se jmenoval Kent Hall, se o něco prodloužila, takže jsme se sem dostali až po desáté hodině. Vyložili jsme kufry, dohodli se, jak budeme na pokojích, a pomalu se začali připravovat ke spánku a na další den. Eliška Gottwaldová, 9.A

-6-

4.2. Pondělí V pondělí nás čekalo město Oxford. Hned po první noci v jiném hotelu a snídani plné toastů, vajíček, marmelády, pomerančového džusu a všeho možného jsme nasedli do autobusu a vyrazili. Cesta nám trvala asi 2 hodiny, ale mně to přišlo jako věčnost. Celou cestu jsem se nudila tak, že mě ani nebavilo poslouchat písničky. S Kikou jsme tedy vymyslely, že budeme počítat škodovky . Za celou cestu jsme jich napočítaly přes sto. Když už se i tohle omrzelo, nemusely jsme nic vymýšlet, protože už jsme byli konečně na místě. Vysedli jsme skoro v centru města a šli jsme hledat nějakou restauraci, kde bychom se dobře najedli a kde by jim nevadilo 44 lidí. Naše hledání skončilo na malém náměstí v čínské restauraci. Mohli jsme si vybrat kuřecí nebo hovězí maso a hranolky nebo čínské nudle. Po vydatném obědě jsme se vydali směrem k Oxford University. Procházeli jsme uličkami Oxfordu, přes Radcliffe Square, které pro někoho třeba nic neznamená, ale milovníci Harryho Pottera si přijdou na své. Přišli jsme až na Bonn Square u obchodního centra. Dostali jsme hodinu rozchod na nákupy po celém obchodním centru, ale stejně jsme (skoro) všichni šli do Primarku. Myslím, že si z tohoto centra každý odnesl minimálně jednu věc. Po nákupech jsme šli najít místo, kde bychom mohli nasednout do autobusu. Zabralo nám to kolem 15 minut, ale na ten pocit, když vás bolí nohy a vy si konečně můžete sednout, na ten se vyplatilo počkat. Zpáteční cesta utekla nějak rychle. Po příjezdu na hotel jsme měli ještě večeři v podobě toastů s marmeládou, salátem, sýrem nebo šunkou a pak jsme unavení šli na pokoje.

4.3. Úterý V úterý byla v plánu škola Park View. Po snídani jsme se sešli, spočítali se a vydali se na cestu. Šli jsme pěšky, protože by nás cesta metrem ještě víc zdržela. Naštěstí to nebylo zase tolik daleko, myslím kolem 20 minut cesty. Škola byla moderně zařízená a ve vstupní hale nás přivítala cedule s nápisem ‚welcome‘ v různých jazycích. Mezi nimi i v češtině. Pozvali nás do jejich knihovny, kde jsme se podívali na krátké video o škole a rozdělili se do skupin, ve kterých nám potom vybraní žáci ukazovali školu. Mě provázela dvanáctiletá holčička, její jméno už si nepamatuju. Mluvila srozumitelně, ale potichu a bylo na ní vidět, že se stydí. Jejich škola je asi tak velká jako dvakrát naše. Líbila se mi. Po prohlídce jsme se rozdělili opět na pár skupin. Ve dvou větších skupinách se šli podívat do tělocviku a zbytek do hodin matematiky, dějepisu nebo francouzštiny. Já jsem se dostala do francouzštiny a musím přiznat, že se mi tam moc nelíbilo. Po návštěvě hodin jsme se sešli, dostali jsme pár sladkostí a šli zpátky na hotel, kde jsme měli chvilku času před dalším programem. Park. Naproti našeho

hotelu ležel Finsbury Park, kde jsme strávili asi hodinu a půl. Někteří hráli fotbal, někteří si házeli s létajícím talířem a někteří dělali to, co je napadlo jako první. Jako já. Spolu s Kikou a Eliškou jsme si sedly na pokácený strom a pouštěly jsme si písničky. Pak tam za námi přišla ještě některá děcka a dělali jsme kraviny. Uběhla hodina a půl a my se vydali o kousek dál do menšího nákupního ‚centra‘, které bych přirovnala ke Stop Shopu ve Starém Městě. Byl tam i Poundland, do kterého se všichni těšili, protože tam všechny věci mají za 1 libru. Tam jsme na nákupy měli dvě hodiny. S Kikou a Eliškou jsme byly nakoupit ještě nějaké dárky pro rodiče atd., a to bychom nebyly my, kdybychom nedělaly nějaké retardované věci, že? Šly jsme do obchodu podobnému Ikey a dívaly jsme se po nějaké výzdobě na Vánoce a dalších věcech. Typické my. Po nákupech jsme se vrátili na hotel, kam jsme si nechali na večeři přivést pizzu z PizzaHutu. Byla fakt dobrá. Večer jsme už jen na pokoji hrály s holkami nějaké hry, a protože jsme byly unavené, šly jsme dřív spát. Katka Hůsková, 9.A

-7-

4.4. Středa Byla jsem dost unavená a čekal mě dlouhý den. Pořádně jsem se probudila až v metru cestou na Piccadilly. První zastávka byla u nějakého muzea a taky jsme se museli vyfotit u červené budky, nikomu do ní nedoporučuji lézt, vážně se vevnitř dá těžko vydržet, aspoň v té u muzea. Piccadilly je nádherné, ale moc dlouho jsme se nezdrželi. To nás déšť začal trochu otravovat. Naše cesta dál směřovala na Trafalgar Square a ke královským jízdárnám. Po celý den nás doprovázel déšť a tady mi už začal připadat nesnesitelný. Naše cesta pokračovala k Buckinghamskému paláci, kde mě přepadl hlad. A oběd se moc neblížil. Potom jsme šli kolem demonstrace proti okupování Tibetu a zamířili na double decker a ním zpátky na Trafalgar Square. Další bylo na řadě Westminster Abbey, prošli jsme kolem Big Benu, ale to už jsem moc nevnímala. Naše procházka končila u London Eye a tam jsme se i najedli. Pak jsme šli na metro a zamířili na Oxford Street. Odtud jsme už za tmy vyrazili konečně do hotelu, kde jsme zakončili den.

4.5. Čtvrtek a pátek Jak strávit naprosto poslední den v Anglii? No podle představ učitelů další procházkou Londýnem. Začali jsme u London Eye, kde jsme skončili minulý den, a pokračovali na Tower Bridge. Cestou jsme se moc nikde nezastavovali - jen na pár místech, která si už ani nepamatuji. Zastávka, která mi jako jediná utkvěla v paměti, byl hrad Tower, vím, že tam bylo Subway. Zastávka v „librovce“, cesta do hotelu pro věci a nástup do autobusu byly poslední chvíle v Londýně. A potom nás čekala jen dlouhá cesta domů, kterou jsem skoro celou prospala. Vzbudila jsem se až chvilku před nástupem na trajekt, který jsme vlastně už tak nestíhali. A když nás na celnici zastavili a vybrali 6 kufrů, které prohledali, tak tomu moc nepomohli. Horší bylo, že ti, kterým ty kufry patřily, měli vystoupit do té zimy. Trajekt jsme nestihli, ale naštěstí jsme mohli jet tím dalším. Na trajektu jsme se navečeřeli, potom nastoupili do autobusu a aspoň já jsem se vzbudila až ráno v Německu. Cesta pokračovala a já si čím dál tím víc uvědomovala, že za chvíli budu doma a nemůžu říct, že se mi zrovna nějak chtělo vrátit do reality. Už jsme byli v Česku a zastavovali jsme se v jedné restauraci na oběd. Byli jsme kousek od Plzně. Když jsem dojedla, tak jsem se s pár dalšími lidmi zastavila u houpaček, které byly hned vedle malých koziček a pštrosů, aspoň si myslím, že to byli pštrosi. A než jsem se vzpamatovala, stála jsem před odjíždějícím autobusem s kufrem v ruce. Anna Holčíková, 9.A

-8-

5. Návštěva Galerie UH. Hradiště - výstava Heleny Zmatlíkové (texty 5.A, ilustrace 3.B) Končili jsme o 10 minut dříve v českém jazyku, protože jsme šli na výstavu Heleny Zmatlíkové. Šli jsme do šatny a museli jsme rychle, protože jsme tam museli být v 11 hodin. Šli jsme rychle a vykládali jsme si s paní učitelkou Bednaříkovou a pak jsme tam přišli a paní nás tam vítala a my jsme pozdravili a šli jsme dál, ale ještě předtím byla mateřská školka, tak jsme chvilku počkali, až odejdou. Hurá, už jsme šli. A pak jsme vešli, dali jsme si tašku na zem, a jak jsme si dali tašku na zem, tak jsme si šli pověsit bundu, a pak jsme si vytáhli knížky - jenom někteří. Vytáhli jsme si knížku na stůl a šli jsme za tou paní a my jsme si vykládali a ukazovali obrázky, které Helena Zmatlíková ilustrovala. A jak jsme si je prohlédli, tak jsme šli číst postupně - v první řadě jsme si četli svoje knihy - jenom kousek a pak druhé, a jak jsme dočetli, tak jsme dostali lízátko a pak jsme šli do školy. A líbilo se mi to. Tereza Běhávková Dne 26. 10. 2015 bylo pondělí - končili jsme už po třetí hodině, paní učitelka Alena Navrátilová nás dovedla do šatny a paní učitelka Marie Bednaříková nás odvedla do Galerie Slováckého muzea na výstavu Heleny Zmatlíkové. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, třeba, že Helena Zmatlíková ilustrovala přes 500 knížek a možná i přes 1000 knížek. Taky jsem se dozvěděla, že kreslila i pro módní časopisy. „Byla to dobrá výstava,“ říkala jsem si. A pak jsme šli do školy na oběd a domů. Adéla Milošová V pondělí jsme šli do galerie, kde byla výstava Heleny Zmatlíkové. Pro holky to byla nádhera, ale pro mě to byla nuda. Navíc se mi nelíbil ani jeden obrázek. Všechny se mi zdály nesmyslné a ještě nepochopitelné. A ztrácel jsem se v nich. Jestli se v něčem neztrácím, tak v autech a ve vlacích…. Ale obrazy, to vůbec. Když jsme odcházeli, tak jsme dostali lízátka, ale to, co jsem dostal já, jsem dal Ádi, protože mi vůbec nechutnalo. Víťa Koutný

Včera nebo spíše v pondělí 26. 10. jsme se učili dvě hodiny + třídní hodinu. Potom nás p. učitelka Navrátilová zavedla do šatny a tam p. učitelka Bednaříková došla. Pořád spěchala, že to nestihneme. Když jsme došli ke galerii, tak tam na nás čekala ta paní, co nám měla povídat o H. Zmatlíkové. Moc mě to sice nebavilo, ale dozvěděla jsem se o různých knížkách, které ilustrovala. Někteří spolužáci si donesli knížku ilustrovanou od H. Zmatlíkové. Paní chtěla, aby nám řekli, od koho ji mají, jak se jmenuje a co se v té knížce líbilo. Ale nesměla být z knihovny. Ta paní měla spoustu knížek, a tak nám něco přečetla a dala p. učitelce Bednaříkové knížku „Honzíkova cesta“. Spolužáci taky něco přečetli. Když se blížil konec programu, tak nám všem dala za odměnu kyselé lízátko. Já a Áďa (Adriana) jsme si ho schovaly a nevěděly, jaké máme, a tak jsme byly natěšené. Po obědě jsme si to před školou vytáhly. Mňam! Bylo dobré. A pozor! Lízátka nemám ráda Eliška Pavlíková

-9-

V pondělí jsme šli poslední tři hodiny na výstavu ilustrací Heleny Zmatlíkové. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme si prohlíželi její ilustrace. Helena Zmatlíková se nejdříve vyučila švadlenou, potom šla na výtvarnou školu. Navrhovala různé oblečení, i kabelky. Moje knížka, kterou jsem si přinesla, se jmenovala Anička a básnička. Dále mě bavilo to, jak se paní ptala, čím chceme být. Já bych chtěla být jako můj táta – veterinářka. Moje nejoblíbenější kniha, kterou ilustrovala Helena Zmatlíková, je „Bylo nebylo“. Adéla Čejková

6. Ivona Březinová Na pátek 20.11.2015 byli pozváni čtvrťáci na besedu s paní spisovatelkou Ivonou Březinovou do Knihovny BBB. Hromadu knížek od této paní spisovatelky děti už četly, tak její příběhy dobře znají. Povídala dětem o tom, jak si mohou hrát na spisovatele, domýšlet si konce příběhů nebo psát příběhy podle obrázků. Došlo též na otázky od dětí a na autogramiádu knížek, čtenářských deníků nebo památníčků. Jana Černá

6.1. Popis osoby Ivona Březinová má štíhlou postavu. Také má úzký obličej se skoro černýma očima, také má rezavo - blonďaté vlasy a s ne moc krátkým krkem a menší uši. Má i brýle, které jí zakrývají její oči, proto má paní Březinová nerozeznatelné oči. I vlasy, jak už jsem říkal, má polokrátké, rezavoblonďaté. Styl oblékání je velice hezký, trochu starší šaty. Její vlastnost je, že je velice milá, dobrý smysl pro humor, píše krásné knížky a má vtipné nápady. Tomáš Němeček, 4.A Ivona Březinová má vysokou a štíhlou postavu. Obličej má štíhlý s hnědým obočím, s brýlemi, které zakrývaly oči. Pod očima měla krátký, rovný a štíhlý nos, na kterém měla položené brýle. Měla úzké a růžové rty, kterými se na nás usmívala. Vlasy měla v barvě špinavý blond. Měla je dlouhé po ramena, které měla rovné a uhlazené. Oblečené měla červené šaty s červeným šátkem na krku. P. Březinová byla velmi usměvavá, milá a velmi hodná. Veronika Vlčková, 4.A

- 10 -

7. Halloween ve 4.A – tvoření rýmů a příběhů o dýňovém semínku Jednou venku, při setmění, děti v strašidla se mění. V okně dýně, uvnitř svíčka, halloweenská mají trička. Od domu k domu běhají a koledu všem říkají.

Příběh dýňového semínka Jednoho dne z velké matky dýně zbylo dýňové semínko. Málem zahynulo, protože bylo velké sucho. Naštěstí ho našla Verča Bučková a zasadila ho. Takže všechno dobře dopadlo. Klárka Mitášová – 4. A Jednou venku, při setmění, děti v strašidla se mění. V okně dýně, uvnitř svíčka, halloweenská mají trička. Od domu k domu běhají a koledu všem říkají. Nikol Dočkalová – 4. A Jednou venku, při setmění, děti v strašidla se mění. V okně dýně, uvnitř svíčka, halloweenská mají trička. Od domu k domu běhají a koledu všem říkají.

Příběh dýňového semínka Bylo jedno dýňové semínko, dlouho nerostlo, až jednou vyrostlo, a zahradník si říkal, jaká je to hezká dýně. Dal ji dětem, ty dýni vydlabaly a vyřezaly jí oči, pusu a nos, a když byl Halloween, tak zapálily svíčku a daly do dýně a vystavily si ji a dýně byla ráda, že dobře posloužila. Viktorie Kaňovská – 4. A Jednou venku, při setmění, děti v strašidla se mění. V okně dýně, uvnitř svíčka, halloweenská mají trička. Od domu k domu běhají a koledu všem říkají.

Příběh dýňového semínka Nejdřív jsem bylo v obchodě v takovém malém sáčku. Potom mě nějaké ruce vzaly, vynesly mě nahoru. Pak sáček otevřeli a já poprvé vidělo denní světlo. Pak mě hodili do takové díry v zemi a já rostlo. A pak se ze mě stala velká dýně. Teď jsem vydlabaná a stojím před domem. Ještě mi vyřízli takový usměvavý obličej. Míša Janíková – 4. A Jednou venku, při setmění, děti v strašidla se mění. V okně dýně, uvnitř svíčka, halloweenská mají trička. Od domu k domu běhají a koledu všem říkají. . Příběh dýňového semínka Byla jednou jedna dýně a tu vydlabali na Halloween. Bylo v ní hodně semínek, ale jenom jedno bylo maličkaté. Maminka dýňová semínka zasadila, to maličkaté dala do jiného záhonku než ta ostatní. Z malinkého semínka po čase vyrostla obrovská dýně a z těch ostatních vyrostly malé dýněčky. Veronika Vlčková – 4. A

- 11 -

8. Akropolis - zážitek ze snoezelenu Když jsem vstoupila do místnosti, kde nebyla rozsvícená světla, ale jenom malá světýlka a bylo tam teplo, ucítila jsem energii a volnost, kterou jsem nikdy necítila. A pak jsme se rozdělili. Paní nám řekla co a jak, a pak to začalo. Začala jsem se spojovat s hudbou, z mého břicha přicházely tóny a bylo to poprvé v životě. Klárka M., 4.A Můj zážitek z Akropolisu je, jak jsem šla po Mléčné dráze se zavázanýma očima různě po chodbě a došla do místnosti, kde byl můj obrovský zážitek, a to byl velký plastový vibrovací sloup a v něm se měnily barvy. A můj další prožitek byl, že tam byla koule přátelství. A další prožitek byl v bazénku s kuličkami a nádobami s gelovými kuličkami, kde jsme hádali, co je to za předmět. Tereza Adamíková, 4.A Ve čtvrtek 4. listopadu jsem byla ve snoezelenu. Zažila jsem tam velkou zábavu. Byli jsme rozděleni podle kamínků na dvě skupiny. Byly tam dvě hodné paní, které vždycky měly jinou skupinu. V první skupince jsme leželi a poslouchali, co nám paní hraje a říká, svítili jsme si světýlky. Potom jsme si zkoušeli hrát na nástroje. Pak jsme poslouchali sloup, který bublal a svítil. Potom jsme si kreslili na záda. A na začátku jsme bubnovali. V druhé skupince nám paní zavázala oči a šli jsme Mléčnou dráhou. Potom jsme si kreslili laserem na takovou tabulku. Také jsme zkoušeli kamarádství v kuličce. Nikol Dočkalová, 4.A Zažil jsem nejlepší věc v mém životě. Zažil jsem spoustu věcí jako třeba: Mléčnou dráhu, černou a bílou místnost, kouli přátelství, slizké malé kuličky, hraní na pár nástrojů, posílání vzkazů, bazén s míčky a bubnování, malování perem na zeď. Ale nejvíc jsem si užil Mléčnou dráhu. Poprvé jsem se bál, ale jak jsem to dokončil, tak jsem chtěl ještě, protože to bylo úplně boží. A taky mě pobavilo hraní na nástroje. Tadeáš Slezák, 4.A

9. Svatý Martin ve 2.A

- 12 -

10.Podzimní skřítci v 1.A

11.Úřad práce Uherské Hradiště Dne 19.11. 2015 jsme celá třída 9.B navštívila Úřad práce v Uherském Hradišti, kde jsme se dozvěděli mnoho nových informací ohledně středních škol a jejich přijímacích zkoušek, které nás zanedlouho čekají. Také jsme si každý vyzkoušeli na počítačích stránku, kde jsme vyplňovali otázky, co nás baví, nebaví,… a nakonec každému po vyplnění vyšlo povolání, na které by se mohl hodit. Mnozí z nás byli spokojení, jiní jen dále přemýšleli, na co by se vlastně hodili, co by je bavilo, či uživilo v nadcházejících těžkých letech. Po prezentaci jsme šli zpátky do školy a měli ještě další tři vyučovací hodiny. Poté jsme šli na oběd a domů. Kateřina Rychlíková, 9.B

- 13 -

Ve čtvrtek 19. listopadu se naše třída vydala na Úřad práce UH. Tato návštěva nám také měla pomoci s výběrem střední školy. Když jsme dorazili na Úřad práce, tak nás přivítala paní, které jsme se představili, a pokud jsme věděli, sdělili jsme, na kterou školu se chystáme. Poté jsme dostali různé kartičky, na nichž byla všemožná povolání. Ty jsme měli přiřazovat k vlastnostem, které by jim rozhodně neměly chybět. Měli jsme možnost nahlédnout do vystavených šanonů, kde byla jednotlivá povolání popsána. Prohlíželi jsme si atlasy škol, které jsme na konci návštěvy dostali domů. Také jsme si dělali test povolání, ten některým z nás také ujasnil volbu střední školy, která se neodvratně blíží. Eliška Gottwaldová, 9.A

12.Burza středních škol V úterý 24.11. jsme žáci devátého ročníku navštívili Klub kultury UH, kde se konala Burza středních škol. Vyšli jsme ze školy po čtvrté vyučovací hodině. V Klubu kultury si každý žák našel střední školu, na kterou se chtěl hlásit, nebo která ho zajímala (tedy spíše stolek se svým „zástupcem“), a dozvídal se nové informace o škole: kdy jsou přijímací zkoušky, jaké se na škole vyučují předměty, jestli daná škola pořádá výměnné pobyty s jinými školami v zahraničí atd. Asi po hodině a půl jsme se rozloučili a rozešli se domů. Kateřina Rychlíková, 9.B

13.Legiovlak - 9. ročník ve Zlíně V pondělí 9. listopadu jsme se společně s druhou třídou vydali na výlet do Zlína. Prioritou v plánu byla prohlídka Legiovlaku. Ráno jsme měli všichni sraz na vlakovém nádraží. V Otrokovicích jsme při čekání na vlak do Zlína potkali paní učitelku Nevařilovou a malého Robinka. Kolem desáté hodiny jsme přijeli na zastávku Zlín-střed, kde byl odstavený právě Legiovlak. Ujal se nás pán, který nám povídal o legionářích a zajímavostech okolo nich. Zhruba během hodinky jsme prošli všechny vagóny a prohlídka skončila. Posvačili jsme. Jelikož nám vlak zpět do UH jel asi až za dvě hodiny, tak jsme dostali od paní učitelky návrh. Buď se půjdeme podívat do budovy 21, kde se nachází kancelář Tomáše Bati, nebo dostaneme rozchod v obchodním centru Čepkov. Co jsme si asi vybrali? Nááákupy . Ti, kteří měli zájem, se šli podívat na kancelář Tomáše Bati, ostatní se vydali na nákupy. Hodina utekla a my jsme vyrazili zpět k vlakovému nádraží. Vlak přijel, my jsme nastoupili, v Otrokovicích přestoupili a najednou už vlak zastavoval v Uherském Hradišti. Všichni jsme se unaveně rozutekli domů. Výlet se nám moc líbil a klidně bychom si to zopakovali. Veronika Chytilová, 9.A

14.Trapas nepřežiju aneb Ten řízek nezvedej Toto představení se mi moc líbilo. Hrála tam Michaela Dolinová a Ladislav Ondřej. Ze školy jsme odcházeli kolem osmé hodiny. Došli jsme do Klubu kultury UH a chvíli jsme čekali. Potom představení začalo. Ladislav Ondřej hrál třináctiletého kluka jménem Karel Louda, který se s rodiči přistěhoval do nového města a neví, jak se má představit svému okolí, učitelům, holkám, škole… A na pomoc mu přichází paní RYPOSLUCH (rychlá pomoc slušného chování), kterou hrála Michaela Dolinová. Bylo to vtipné a i poučné. Líbilo se mi např., jak Ladislav Ondřej dělal na paní učitelku Bednaříkovou pořád mňau mňau. Adéla Čejková, 5. A

- 14 -

Bylo ráno 5. listopadu 2015 a my jsme šli do Klubu kultury UH na divadlo, které se jmenovalo Trapas nepřežiju aneb Ten řízek nezvedej!! Bylo to od 5. po 9. třídu. Hráli tam jen dva herci. Jeden se jmenoval Ladislav Ondřej a byl velmi známý herec, který hraje v Ordinaci v růžové zahradě. Druhá herečka se jmenovala Míša Dolinová, která hraje v různých divadlech v Praze. Divadlo bylo velmi krásné, zábavné a poučné, něco z tohoto jsem si zapamatovala, ale většinu ne! Míša Dolinová hrála paní Ryposluch neboli Rychlou pomoc slušného chování. Ladislav Ondřej hrál Ladislava Loudu, který se učil slušně se oblékat, chovat a mluvit. Eliška Zbránková, 5.A Je čtvrtek! Jsem natěšená! A víte proč? Dnes jdeme do Klubu kultury! A nejlepší na tom všem je, že se neučíme. Do školy jsem došla 7:45. Čekala jsem na holky před vchodem. Když došly, zanedlouho se v šatně objevila paní učitelka (Čechmánková). Došli jsme a paní učitelka nás dala do první řady. Zhasla světla a hlas nám řekl, že tam budou vystupovat Michaela Dolinová za paní RY-PO-SLUCH a Ladislav Ondřej za Karla Loudu. Na scénu došel herec Karel Louda. Jakože se přestěhovali a on nebyl seznámený se slušným chováním. Na scénu přijela paní RY-POSLUCH. No vlastně on jí volal na mobil. Představila se. Ona ho učila slušné chování. Nebudu říkat všechny srandovní věci, co se tam staly, ale jedna mě napadá. Když paní RY-PO-SLUCH řekla Karlovi, že má dělat, jakože je jeho máma, tak šla za námi dolů a vybírala nějakou holku. Já jsem se docela bála, že mě vybere. Ale vybrala Emmu Englovou. Bylo to o tom, jak byli v kině a Karel dělal neslušné věci, třeba rozsypal popcorn. Emma za to, že byla na pódiu, dostala odměnu. Bylo to zajímavé a jsem ráda, že jsem tam byla. Eliška Pavlíková, 5.A 5. 11. jsme se zúčastnili představení v Klubu kultury. Účinkovali tam Michaela Dolinová a Ladislav Ondřej, kterého můžete znát z Ordinace v růžové zahradě. Ve scénce, kterou nám předvedli, šlo o to, že třináctiletý Karel neví, jak se správně chovat ve společnosti. Na pomoc zavolal RY-PO-SLU-CH neboli rychlou pomoc slušného chování, která ho učila, jak se má představit a jak se chovat na oslavách. Dokonce jedna holka měla možnost si ve scénce zahrát. Bylo to spíše poučné, ale dost jsme se u toho nasmáli. Kateřina Hůsková, 9. A

15.Parlament v Senátu 20. 11. až 23. 11. jsme strávili v Praze na Národním parlamentu dětí a mládeže (NPDM). A taky v Senátu. Z každého Krajského parlamentu jedou do Prahy na velké zasedání NPDM delegáti, kteří tam stráví čtyři dny doprovázené workshopy a nejrůznějšími aktivitami. 20.11. - Celý den začal zmateně. Vlak do Prahy nám jel před šestou. A my jsme ho moc nestíhali. Ale nakonec jsme to zvládli a mohli si užít tříhodinovou cestu LEO Expresem. Jela jsem s Bárou, Kubou a Klárou. Cestou jsme ještě poznali děti z městského parlamentu v Holešově a spřátelili se s nimi. Když jsme dojeli, dali jsme si věci do hotelu Olšanka a šli se projít po Praze.

- 15 -

Potom jsme se zaregistrovali a dostali karty od pokojů a výtahu. Na pokoji jsem byla s Bárou, Ajou a Verčou. Byli jsme rozděleni do tří skupin, v kterých jsme se přemísťovali na daná místa. Večer jsme byli obeznámeni s programem a seznámili se s celou skupinou. Večer jsme pak strávili povídáním si na pokojích. Do postele jsem se dostala až po druhé hodině. 21.11. - Den začal úžasnou snídaní a pokračoval workshopy, dohromady byly za celý den čtyři. Většinou jsme měli na výběr ze tří workshopů. Sice jsme neměli moc volného času, ale zas tak moc to nevadilo. Večer šli ti, kteří chtěli, na Vítkov, tam jsme si zahráli hry. I když jsem byla hrozně unavená, tak jsem se moc brzo do postele nedostala. 22.11. - Neděle byla hodně podobná sobotě. Zase jsme měli workshopy a taky se nám odprezentovaly parlamenty, které tam byly zastoupeny. Celý pobyt doprovázela hra, kterou jsem vlastně nikdy úplně nepochopila. Ale cílem bylo získat souřadnice místa, kde se konalo velké závěrečné zasedání NPDM. Tento večer taky za námi přijela paní učitelka Mihalová, která s námi měla jít na druhý den do Senátu. Ještě než jsme šli spát, tak jsme se s našimi spolubydlícími dívali na Superstar. 23.11. - Poslední a nejnáročnější den z celého pobytu. Měl ne zrovna nejlepší začátek. Ráno jsme nestíhaly. Měly jsme se sbalit, nasnídat, obléct, a to všechno do půl osmé, potom jsme měly vyrazit s paní učitelkou do Senátu. Ale bylo 8:35 a my jsme byly pořád na pokoji, už už jsme chtěly jít, jenže v tom okamžiku si Bára na bílé triko vylila make-up a to nás zdrželo o deset drahocenných minut. Nevím, jak se nám to povedlo, ale došly jsme tam včas. Program začal přivítáním a prezentacemi čtyř nejúspěšnějších projektů žákovských parlamentů. Taky jsme hlasovali o tom, jaký projekt je nejlepší. Pak byl krátký workshop a potom následovala debata s politiky. Společná fotka a hurá aspoň na konec zasedání NPDM. Tam jsme zvolili nového předsedu a místopředsedy. Nakonec jsme se šli projít po Václaváku, sice jsme potom měli problém stihnout zase vlak, ale stihli jsme to. Cesta zpátky utekla dost rychle, a než jsem se vzpamatovala, byla jsem zase ve škole. A. Holčíková, 9.A

16.Vánoční jarmark

- 16 -