ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI ČÍSLO 4/2011 ROČNÍK VI.
Vánoce jsou tím nejpodivuhodnějším svátkem, který existuje. Jsou překvapením, které Bůh připravil lidem. (podle bratra Efraima)
Nám, nám, narodil se… Tato slova nejznámější vánoční koledy nás uvádějí do velikého tajemství: Bůh není někdo vzdálený, kdo se nechce pošpinit kontaktem se světem. On je Emanuel – Bůh s námi, Bůh mezi námi, Bůh pro nás. Bůh se stává jedním z nás. Nepřichází však jako ten, kdo si podrobuje člověka silou, kdo svou mocí konečně nastoluje pořádek, ale slabý a zranitelný – jako dítě. Jen tak se totiž může dotknout toho nejcennějšího v člověku – jeho srdce. Jen tak může pozvat člověka k lásce, která vyrůstá ze svobody, ne z porobení. Ale nejedná se o lacinou vánoční idylku. Pro Ježíše není místo, musí se narodit ve zvířecím chlívku. Přijímá totiž od počátku skutečnost světa i s jeho bídou a bolestí, přijímá každého člověka, byť by patřil mezi ty nejposlednější. Za podobou dítěte Ježíše je tajemství Boha, který stále stojí o člověka s jeho radostmi i bolestmi, úspěchy i prohrami, nadějemi i zklamáními. Který stojí i o mě! Do tohoto tajemství mohu znovu vstoupit, z tohoto tajemství se může radovat celá naše farnost. Vždyť skutečně NÁM, NÁM, NARODIL SE! Otec Adam
STRANA 2
Dopis z Ukrajiny Drazí farníci, dříve, než začnu psát krátké svědectví o své „ukrajinské misi“, bych Vás chtěla co nejsrdečněji pozdravit z Ukrajiny, přímo z města IvanoFrankivsk, které se nachází v západní části této rozlehlé země. Je těžké pár slovy vystihnout úmysl a náplň mé mise, ale alespoň se o to pokusím. Na samém počátku bych se s Vámi chtěla podělit o to, jak vůbec vznikla myšlenka vydat se na pomoc těm, kteří jsou na ni skutečně odkázáni? Myslím, že spousta lidí v sobě během života pocítí jakousi vděčnost za to, co má, uvědomí si, že mít vše, co potřebují, není pro všechny na naší planetě běžné, že vlastně mnoho lidí, a to nejen za hranicemi naší vlasti, nemá ani to základní, co je pro nás naprosto samozřejmé. Někteří zůstanou pouze u myšlenek, jiní svůj soucit s bídnějšími promění v konkrétní finanční či materiální výpomoc a někteří dostanou tu milost od Pána, že je jim umožněno realizovat aktivní pomoc v místech, kde je to zapotřebí… Já se s velkou vděčností Bohu mohu počítat mezi poslední zmiňovanou skupinu. Myšlenky o dobrovolnické službě mě pronásledovaly již mnoho let, já je vždy zasunula do pomyslného šuplíku, protože byly vždy mnohem aktuálnější
záležitosti, jako např. studium, zaměstnání, lásky, apod. Párkrát jsem sice aktivně dopomáhala, ale vždy jen na krátkou chvíli. Nicméně jednoho dne přerostla tato touha „únosnou hranici“ a já si řekla, že s tím chci prostě něco udělat. Prosila jsem Boha, aby mi dal poznat, kam mám jít a co konkrétního mám dělat… Bůh využil mé profese učitelky i lásky k východním končinám, a tak při prvním telefonátu do ostravskoopavské charity mi bylo sděleno, že by bylo třeba dopomoci v jednom dětském domově na Ukrajině. Následovalo několik formálních záležitostí, jako např. dohoda se zaměstnavatelem, a pak už jen osobní příprava. Každý, kdo odchází na dobrovolnickou misi, má jakousi vlastní
STRANA 3
představu, co by chtěl předat, zanechat. Já jela s rozhodnutím a touhou rozdávat radost a lásku… A nyní něco konkrétního: Domov je rozvojovým projektem Střediska humanitární pomoci Diecézní charity ostravsko-opavské. Obecným cílem a vizí projektu je pomoc ukrajinským dětem z neúplných a sociálně potřebných rodin k důstojnému osobnímu růstu, zajištění základních životních potřeb a získání odpovídajícího vzdělání. Tento cíl je naplňován finanční a hmotnou podporou dětí, které žijí v tzv. Městečku milosrdenství v Ivano-Frankivsku. V souladu se svým názvem se tedy projekt snaží o vybudování opravdového domova pro děti, které o něj přišly. Ukrajinským partnerem a spolurealizátorem projektu DOMOV jsou Služebnice Boha a Panny Marie
z Matará, Kongregace Vtěleného Slova. Tato kongregace byla založena knězem Carlosem Miguelem Buelou 25. března roku 1984 v Argentině. V současnosti má přes 1300 členů a působí v 5 kontinentech světa. Vizí Kongregace je sloužit skutky milosrdenství, péčí o lidi, kteří to nejvíce potřebují – nemocné, neplnoprávné, opuštěné, sirotky, seniory, děti, mládež, vězně... Za tímto účelem založily sestry ve městě Ivano-Frankivsk, v jeho okrajové části Krychivci, 13. listopadu 2004 Městečko milosrdenství Sv. Mikuláše. Jeho základem je milosrdenství – pevný vnitřní soucit k cizímu neštěstí, který nutí a povzbuzuje člověka přijít druhému na pomoc. Městečko milosrdenství sv. Mikuláše na sebe bere povinnost obnovit a povznést lidskou důstojnost u každého poníženého a odmítnutého člověka prostřednictvím zabezpečení jeho základních potřeb (potrava, oblečení, bydlení), péče o zdraví, duchovní pomoci a všestranného rozvoje (morálního, intelektuálního a pracovního). V současné době žijí v tomto Městečku milosrdenství sirotci, děti a mládež z neúplných rodin, starší ženy a také osamělé matky, které nemají kam jít – celkem asi šedesát pět lidí. Já zde zastávám mnoho funkcí – uklizečky, kuchařky, pradleny, učitelky, tety, mámy – podle toho, co je zrovna zapotřebí. Každý den se pravidelně věnuji čtyřem dětem
STRANA 4
z první třídy, dopomáhám s domácími úkoly, procvičováním učiva a veškerou přípravou do školy. Práce je velice různorodá, mnohdy náročná, ale naplňující. Po třech měsících mé dobrovolnické služby mohu říci, že se mi začíná dařit naplňovat cíl, se kterým jsem do dětského domova jela: ROZDÁVAT LÁSKU A RADOST. Člověk to pochopí jen díky konkrétním situacím, které prožije. Když se mě jedna dívčinka minulý týden s dojetím ptala, zda opravdu odjedu zpět do Čech, vehnalo mi to slzy do očí, jelikož právě tohle děvčátko mě v počátečních dnech mého pobytu pokousalo a naplivalo do obličeje, protože mě prostě nehodlalo přijmout. V té chvíli jsem si skutečně pomyslela: „…ta láska ale dělá divy…“
Na úplný závěr bych se chtěla rozloučit s prosbou o modlitbu za tyto děti a se slovy papeže Jana Pavla II.: „Duše, která opravdu miluje, vždy přemýšlí o tom, že málo udělala pro toho, koho miluje.“ Již jen „pod čarou“ bych se chtěla zmínit o tom, že se v domově chystá celková rekonstrukce interiéru. Minulý týden jsme objednávaly nové vybavení do učebny, dále se buduje nový dům pro osamělé matky s dětmi, protože prostory v domově jsou velice přeplněné. Kdo by považoval za smysluplné přispět na tyto účely, ráda mu zprostředkuji kontakt na ostravsko-opavskou charitu. Za všechny dary předem srdečně děkuje Mgr. Hana Švábová
[email protected]
Loreto Loreto je menší město ve střední Itálii rozkládající se na pahorku nedaleko pobřeží Jaderského moře, má asi 11 000 obyvatel. Ročně město navštíví kolem tří milionů lidí, neboť je po Římu druhým nejvýznamnějším poutním místem Itálie. Převážná většina návštěvníků do Loreta přichází z důvodu pouti do Svaté chýše (Casa Santa). Jedná se o domek, ve kterém v Nazaretě žila Panna Maria a nyní je součástí interiéru pozdně gotické baziliky postavené ve tvaru latinského kříže. Mariino obydlí v Nazaretě se skládalo ze dvou částí: jeskyně vyhloubené ve skále (která byla později přenesena do Baziliky Zvěstování v Nazaretě) a ze zděného domku
stojícího před jeskyní. V roce 1291, kdy křižáci definitivně opustili Palestinu, byl podle legendy Mariin zděný domek přenesen anděly nejprve do dnešního Chorvatska a o tři roky později do Loreta. Podle doložených údajů, výsledků archeologických výzkumů v podzemí Svaté chýše z let 1962-1965 a dalších filologických a ikonografických studií, došli odborníci k závěru, že kameny byly do Loreta převezeny po moři z iniciativy zámožné rodiny Angeli sídlící v Epíru. Odborným rozborem bylo zjištěno, že Svatá chýše je svou stavební strukturou a použitým kamenným materiálem ve srovnání s kulturními památkami loretánské oblasti cizí rukodělnou prací. Mimo jiné i technické
STRANA 5
srovnání Svaté chýše s jeskyní v Nazaretě dokázalo příbuznost a přiléhavost obou dvou částí. Byl také zkoumán způsob opracování svatých kamenů, který byl shodný se způsobem zpracování Nabateů, rozšířeným po Galileji za časů Ježíše. Dále výzkum nesčetných symbolů vrytých do kamenů Svaté chýše potvrzuje značnou podobnost s kameny nalezenými v Nazaretě. Stavebním materiálem byl červený pískovec, který se svým vzhledem podobal cihelnému zdivu. Domek měl podle původního obrysu pouze tři zdi, východní část, kde dnes stojí oltář, byla otevřena směrem k jeskyni. Původní tři stěny sahají od podlahy do výšky tří metrů. Jak ukázaly archeologické výkopy, v Loretu spočívá zdivo přímo na nerovném povrchu staré cesty, bez jakýchkoli základů. Domek měl původně pouze jeden vchod. Aby bylo možno chýší plynule procházet, byl původní vchod zazděn a oproti sobě byly proraženy nové dva vchody. Střecha domku byla doplněna v šestnáctém století. Také byl zhotoven s prostotou Svaté chýše ostře kontrastující mramorový obal od Bramanteho. Reliéfy vytesané do mramoru vypravují převážně o životě Panny Marie a loretánské legendě. Při síle obvodových zdí 50 cm
měří vnitřní délka Svaté chýše 8,96 m a vnitřní šířka 4,1 m. Koncem třináctého a začátkem čtrnáctého století byl interiér kaple vyzdoben nástěnnými malbami, dnes značně poškozenými. Kříž umístěný na západní straně je ze třináctého století. Socha Panny Marie byla vyřezána podle návrhu E. Quartiniho roku 1922 L. Celanim z libanonského černého cedrového dřeva pocházejícího z Vatikánských zahrad. Nahradila tak původní sochu zničenou požárem Svaté chýše roku 1921. Ve výklencích baziliky může návštěvník také obdivovat množství dalších postranních kaplí: Sakristii Svatého Marka, Švýcarskou kapli, Španělskou kapli, Kapli vévodů z Urbina, Sakristii Svatého Jana, Polskou kapli, Německou kapli, Americkou kapli, Slovanskou kapli, Francouzskou kapli, Křížovou kapli. Při východu z baziliky je možno navštívit "Předsálí pokladu" a Sál pokladu", ve kterém je shromážděna sbírka vzácných darů ze všech koutů Evropy. Po celém světě se nachází mnoho zdařilých kopií Svaté chýše, u nás nejznámější je v pražské Loretě Jana
STRANA 6
Dárek na poslední chvíli Není nic hezčího, než když člověka podaruje kamarád „jen tak“, aby mu udělal radost. A přesně tohle se mi stalo. Kamarádka žijící v komunitě Dcer sv. Pavla v Praze mi před rokem a půl darovala knížku Stín Otce, pod kterou je podepsaný polský autor Jan Dobraczyński. Četla jsem ji skutečně jedním dechem, protože mi dovolila nahlédnout na krátkou část evangelií věnovanou prvním letům Kristova života. Je rozdělená do dvou částí. První líčí seznámení Josefa s Marií, jejich kořeny, životní postoje a mnoho dalšího. Možná jde o absolutní smyšlenku, možná takoví skutečně byli – dva lidé, kteří žili v dané době, na daném místě i v daném společenství, a přesto cítili trochu jinak, než by společnost očekávala. Josef, místo aby byl už dávno ženatý a měl děti, jak si přál jeho otec, čekal na to, až přijde žena, kterou bude ctít a milovat, nikoli pouze přijímat jako manželku v židovském slova smyslu. Maria (v knize jmenovaná jako Miriam) je naopak dívkou odvážnou – na svoji dobu možná až moc. Její odvaha pramení z absolutní důvěry v Hospodina a jeho pomoc. Když Josef dostane od anděla zprávu, že je žádán, aby se stal stínem skutečného otce Toho, který se má narodit, upadá jako každý člověk do pochybností, které s ním jdou až do konce života. Víc už ale neprozradím. Snad jen, že mi tenhle poměrně krátký román pomohl najít si osobní vztah k Josefovi a brát jej hlavně jako člověka a zodpovědného tátu a ne jako mystickou postavu, která má ve všem jasno a které by mohl člověk jedině závidět. Stín Otce jsem půjčila kamarádovi, který byl tak nadšený, že na základě této zkušenosti sáhnul v antikvariátu po knize
stejného autora, ale mnohem obsáhlejší, mapující Ježíšovo veřejné působení s názvem Listy Nikodémovy. Jedná se o soubor dopisů, které píše Ježíšův tajný učedník Nikodém svému učiteli. Nikodém jako dobrý Žid zachovávající předpisy by se k Ježíšovi neměl ani přiblížit, ale řeči, které o něm slyší, mu nedají spát, protože jeho milovaná žena Rút umírá a on zoufale hledá pomoc. Učitel z Galileje je už poslední naděje... Nikodém je však Ježíšovým působením natolik ohromen, že se neomezí na jednu schůzku a prosbu, ale sleduje jej po celou dobu a svému učiteli píše listy se zpožděním, s odstupem času, s nadhledem a promyšlením událostí v kontextu, který nám při čtení evangelií mnohdy uniká. Přiznám se, že zpočátku jsem přemýšlela, jestli má vůbec smysl tuhle slátaninu číst. Po prvních pěti listech jsem se knize v duchu za výraz „slátanina“ omlouvala a četla ji jako detektivku, kde jsem do poslední chvíle se zatajeným dechem čekala, jestli nakonec Ježíše k smrti odsoudí, nebo ne. A když jsem potom o téhle knížce mluvila s jedním knězem, kterého si velmi vážím, vyrazil mi dech větou „Tu znám, ta mě v mládí na rozdíl od Bible obracela na víru“. Pro mě osobně důkaz, že přečíst si ji není ztráta času. Kéž by některá z nich udělala radost Vám či Vašim blízkým. Pokud alespoň jednomu člověku pomůže najít to co hledal a nenacházel, nepsala jsem tuhle krátkou recenzi zbytečně. Obě knihy vydaly Paulínky a v Brně jsou k dostání v knihkupectví Cesta. Listy Nikodémovy jsou navíc i velmi často k dostání po různých antikvariátech, našla jsem je nejméně na pěti místech v centru Brna. Jana Žufníčková
STRANA 7
Cesta k Panně Marii „Dálka se proměnila v blízkost, Bůh se stal dítětem. Mohu se bát svého otce, zvlášť, když ho ještě neznám, svého dítěte však ne. Teď už se nebojím, je-li Bůh to malé děťátko ležící tam na slámě v jeskyni, pak mi Bůh už nenahání strach.“
všechno, co budete potřebovat.“ Rozhodl Loni jsem strávila advent a dobu se strávit několik dní uprostřed pouště, vánoční s jednou „kamarádkou“, která mi aby dokázal rozmlouvat s Bohem. V této umožnila hlouběji prožít tajemství kontemplaci dlouho není sám. Panna narození Ježíše. Rozhodla jsem se, že i Maria se stává jeho sestrou, jak sám letos se budu snažit mít ji nablízku. Tou píše, která ho doprovází a zodpovídá skvělou „kamarádkou“ je velice tenká a jeho otázky. malá knížečka. Když jsem ji poprvé Kdo má dar rozpoznat, sám bude otevírala, byla jsem přesvědčena, že ji žasnout, že slova přečtu za dva, v knize vycházejí ze nejvýše tři dny. Mýlila srdce, a to ze srdce jsem se. naprosto oddaného Bylo mi jasné, Bohu. A všechna tato že nemůže být slova lze opět vnímat náhoda (ostatně jako srdcem. „Hranice cokoliv v našem neviditelného prochází životě), že jsem vírou, nikoliv knihu otevřela před skutečností.“ Čtenář osmým prosincem sedí společně (slavnost Panny s Carrettem v jeskyni Marie počaté bez a vnímá okamžiky poskvrny prvotního narození Ježíše. hříchu) a odložila Putuje s Marií, jsem ji až po Josefem a Ježíšem slavnosti Matky Boží pouští a společně Panny Marie. s nimi hledá Ježíše, Poselství La Madonna del Carrettino který zůstal v chrámu. knihy je v názvu – http://www.monasterovirtuale.it/home/ Stále sleduje Mariinu Blahoslavená, která soffiospirito/carlocarretto/beatate.html víru a má šanci si uvěřila. Hned po uvědomit, jaká je jeho přečtení úvodu a víra ve srovnání s vírou této obyčejné první kapitoly jsem zjistila, že mám v ruce dívky. poklad. Na začátku Carlo Carretto uvádí Sám autor říká: „Jestliže věřit je silný příběh, který rozhodně nenechá těžké, nevěřit znamená jistou smrt.“ A lhostejným žádného čtenáře. Sám autor nenásilně vybízí všechny, kteří mu budou je také touto příhodou ovlivněn. A tak naslouchat, aby zastrčili do kapsy začíná svoji cestu rozjímání a sděluje její růženec. Uplynou roky, než se ho budete poselství: „Já, budu-li moci, to pro vás obstojně modlit, ale na tom nesejde, udělám: tiše se zahledím do očí Panny hlavně ho mějte po ruce, pomůže vám. A Marie z Nazareta, ponořím se do pohledu když vám přijde mezi prsty, řekněte jen: té, která měla takovou odvahu víry, a „Zdrávas, Maria“. pokusím se z této kontemplace načerpat
STRANA 8
Co přimělo autora Carla Carretto proniknout do tajemství růžence a ukázat napsat tuto knihu? Přiznává svůj smutek cesty novény a adorace k této nad tím, že mladí lidé ztratili cestu Bohorodičce. Myslím, že se mu to k Panně Marii. Klade si neskromný cíl, nadmíru zdařile povedlo. přiblížit tuto výjimečnou osobu čtenářům, Kniha: Blahoslavená, která jsi uvěřila, Carlo Carretto, nakladatelství Cesta Elvíra
Žlutá kometa v Brně Pozvánka na prohlídku betlémů Betlémy jsou součástí křesťanské vánoční tradice a přinášejí radost dětem i dospělým. Stavějí se na konci doby adventní a při vigilii Narození Páně (24. prosince) se ukládá do jesliček figurka Jezulátka. Od slavnosti Zjevení Páně (6. ledna) se k zástupu směřujícímu do Betléma připojují také figury Tří králů. V kostelech bývají betlémy do svátku Uvedení Páně do chrámu (2. února). Od 24. prosince po celé vánoční období můžete při návštěvě Brna spatřit u některých chrámů poutače s vánoční kometou. Ta, stejně jako předchozí roky, upozorňuje návštěvníky, že mají možnost si zde prohlédnout zajímavý historický betlém. Pro snadnou orientaci a informace o historii betlémů je k dispozici brožurka, v které se nachází nejen časový rozpis, kdy je možné betlémy v jednotlivých kostelech navštívit, ale i pozvánky na další vánoční programy v brněnských kostelech. Brožurku si můžete stáhnout na webových stránkách naší farnosti (www.farakurim.cz) a bude také k dispozici v našem kostele. A co je připraveno pro ty z vás, kteří se rozhodnete zajet podívat na brněnské betlémy? V brněnských kostelech můžeme vidět rozmanité betlémy – od těch, které jsou složeny z figurek darovaných jednotlivými farníky, až po díla vytvořená mistry řezbáři. Je možnost navštívit největší brněnský betlém v minoritském kostele
sv. Janů, nedávno restaurovaný betlém v kostele sv. Leopolda u Milosrdných bratří nebo unikátní betlém v BrněKomíně, kde známý brněnský řezbář Jaroslav Vaněk zvolil pro figury rolníků a pastýřů podobu komínských, resp. žabovřeských či jundrovských vesničanů v místních krojích. Lze se podívat také na betlémy v kostele sv. Vavřince v BrněŘečkovicích, v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Brně-Husovicích nebo betlém v kostele Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. V kostele sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích dokonce najdete betlémy dva – jeden klasický dřevěný, jehož autorem je malíř, sochař a řezbář Václav Andres, a další perníkový. V počtu 1215 figurek byl v roce 2009 zapsán do Guinessovy knihy rekordů ČR jako největší perníkový betlém. Jedná se o tradiční český betlém a návštěvníci jej mohou navštívit od 25. prosince do 8. ledna denně od 15:00 do 18:00. Také se můžete zúčastnit dalších doprovodných programů, například v kryptě katedrály zhlédnout autorskou výstavu Ivety Kadlecové SVĚTLO IKON – umění východního křesťanství, v prostorách Angelika u kostela sv. Michala pak výstavu obrazů a plastik s názvem Boží poselství je inspirací. Elvíra Zdroj: Mgr. Zlata Součková, Brněnské biskupství
STRANA 9
Skutečnost, nebo jen sen? Bylo jí jen něco málo přes tři roky. O státě, kterému vládla komunistická strana, nevěděla nic. Proč by taky měla. Ve třech letech. Moc dobře si ale uvědomovala, že začíná sněžit. Toho roku měl sv. Martin svého bílého koně obzvlášť dobře nastrojeného a oba přijeli v plné síle. Uběhlo jen pár dní a po vesnici třpytící se tou bílou nadílkou, kterou nenarušovala žádná sůl ani písek, ale sníh byl místy jen zrcadlově lesklý, jak jej uklouzala auta, která tudy jen zřídka projela, se začaly rozverně prohánět děsuplné obludy. Strachy i vzrušením se tetelila za oknem, a byť by se nejradši schovala pod postel, nakukovala zvědavě ven, protože zvědavost jí prostě nedovolila pohled od venkovní tmy ostře proříznuté pouliční lampou odtrhnout. Ve své dětské důvěřivosti se obracela k milovanému dědečkovi o vysvětlení, co že se to venku děje a co či kdo to tam tak rámusí až z toho běhá mráz po zádech. A dědeček se nedal dvakrát pobízet. Ochotně ukazoval. To venku jsou čerti. Dole u zastávky vyběhli z pekla a teď půjdou naproti Mikuláši, se kterým pak půjdou do každého domu. Mikuláš má knihu dobrých skutků a čerti mají zase knihu hříchů. Když bude plná ta hodná kniha, dostane každé dítě v domě od Mikuláše nějaký dárek. Pokud ale Mikuláš nebude mít co předčítat, dostane maximálně shnilé brambory, řepu nebo kus uhlí. Běda ale, pokud budou mít čerti navrch. Jak bude v černé knize moc hříchů, vezmou nezbedného kluka nebo holčičku do pekla a tam jim bude muset sloužit celý rok. Holčička honem propočítává, jestli má mít strach. Přece jen byly chvíle, kdy ji rodiče chválili, ale taky nebylo málo těch, kdy se musel někdo dospělý moc zlobit. No, snad ji děda nedá. Přece by mu bylo smutno. A navíc dědeček
vypadá, že se ani trošičku nebojí, tak proč se strachovat. Zvědavost jí ale nedá a tahá z dědečka kdo je to ten Mikuláš a kde se tak najednou objeví někde u hřbitova, když tam ti čerti směřovali. A dědeček znovu povídá. Mikuláš, to je takový starý pán. Má dlouhé bílé vousy, velikou čepici a moc rád dělá dětem radost. Proto taky chodí s tou pekelnou smečkou, aby ji trochu krotil. Bydlí v nebi a jednou za rok se za dědinou spouští z nebe na zlatém provaze dolů. Nese s sebou velikou bílou knihu, do které si pečlivě celý rok píše, aby nic nezapomněl, a na zádech má velikou nůši plnou dárečků pro hodné děti. Tu si pak nechá za hřbitovní zdí a bere jen balíčky do koše, aby to všechno nerozsypal, kdyby na tom uklouzaném sněhu upadl. Dětská fantazie pracuje na plné obrátky, a to ještě vůbec netuší, jak kouzelný měsíc vlastně začíná. Malá slečna od Mikuláše dostala spoustu ovoce, které doposud ani neuměla pojmenovat, natož aby je kdy ochutnala. Ale tím to jen začalo. Hned o pár dní později, na slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie ji čeká další překvapení. U prababičky za oknem nachází jablíčka a oříšky, které jí tu prý zanechala „Matička“, když chodila po světě. Dědeček ji bere do kostela. Je tam ukrutná zima, ale ji strašně přitahuje věnec položený na oltáři, který tu přece během roku nebývá. Jsou na něm čtyři svíce a každou neděli hoří o jednu víc než tu předchozí. Dědeček vysvětluje, že až budou hořet všechny, budou Vánoce. Nic jí ten pojem neříká, tak jej rychle pouští z hlavy a raději se soustředí na novou písničku, kterou si asi strýček varhaník zamiloval, protože ji hraje každý týden a tak se malá zpěvačka pomalu učí slova písně, která si v dalších letech už
STRANA 10
pevně zafixuje na celý život. Ještě po zmrzlé cestě domů jí v hlavě bzučí strýčkův radostný zpěv Ejhle, Hospodin přijde! Doma je znát, že se děje něco mimořádného. Všude se uklízí, dokonce se peče cukroví. Připadá si důležitá, když dostane zástěru a společně s maminkou dělá opravdické vanilkové rohlíčky, které pak s tatínkem tajně ujídají. Oči jí svítí nadšením, když ji maminka vezme podívat k výkladní skříni drogerie na náměstí, kde visí nádherné lesklé koule na stříbrných řetězech. Dětská hlavička se marně snaží dát to všechno do souvislostí. Když je ale nenajde hned, tak je opustí. Nač se trápit přemýšlením, když každá ta věc je sama o sobě nádherná a dobrodružná. Hlavně aby už byl pátek a mohla zase jet k dědečkovi a babičce. Jaký je však její údiv, když si pro ni tentokrát dědeček nepřijede jako pokaždé, ale do autobusu s ní společně usedá maminka i tatínek. Takhle spolu snad ještě nikdy nejeli. A proč jí maminka vzala i ty krásné sametové šaty, které se přece nosí jen o narozeninách? Těší se, až zase uslyší v kostele tu novou písničku. Dědeček ji tentokrát ale zklame. Tu písničku bude strýček hrát až zase za rok. Je smutná, ale jen na malou chviličku. Sotva si sundala bundu, už ji dědeček a tatínek šněrují do všedního teplého oblečení a tvrdí, že s nimi musí jít okamžitě vyzkoušet sáňky, jestli se přes léto nerozpadly. Babička s maminkou zatím vládnou kuchyni jako dvě královny. Malá slečna by ráda pomáhala, ale tentokrát nesmí. Musí jít ven ať chce nebo ne. Venku s ní tatínek dvakrát sjede kopec a honem říká, že něco zapomněl dát mamince a že jí to musí odnést. Než se ona i dědeček vzpamatují, mizí otcova záda v ohybu cesty. Sama tedy tahá sáňky nahoru a zase dolů. Je unavená a promrzlá, ale šťastná. Nebere ohled na dědečka, který v mrazu čeká téměř nehnutě pod kopcem a i přes tu šílenou zimu se tak nějak zvláštně usmívá očima.
Když už je zmrzlá na kost a ještě promočená jako kdyby prošla potokem, rozhodne dědeček o návratu domů. Za vraty dupe jako kdyby měl na nohách místo bot podkovy, vnučce neomete jako obvykle sníh jen z bot, ale z veškerého oblečení a kdyby to koště nebylo tak tvrdé, ometl by jí snad i nos. Malá se už už vidí v obýváku s hrnkem čaje, ale dědeček nedá pokoj, dokud z ní nezmizí i poslední vločka sněhu. Když pak oba s pokřikem „nám je zima“ vtrhnou do chodby, hned jim maminka s babičkou staví na čaj. U kamen sedí tatínek, který úplně zapomněl, že se chtěl jen stavit doma a hned se zase vrátit sáňkovat. Sotva z dcerky sundá mokré oblečení, chce ji strčit do horké vany. Malá rozrazí dveře koupelny a ustrne. Ve vaně se totiž místo ní prohání kapr! Tatínek jej vyndá do utěrky a než se jeho dcerka stihne ve vaně pořádně prohřát, je už z kapra jen několik obalených řízků a základ na polévku. Po koupeli ji dědeček bere do ložnice. Říká, že tentokrát se do obýváku nesmí dřív jak po večeři a hned přidává důvod. Dneska totiž chodí po světě Ježíšek. Je to docela malý kluk a do každého domu dává nazdobený stromeček a taky dárečky. Nikdo jej ale nesmí vidět, jinak by už nikdy nepřišel. Nemá rád, když na něj někdo číhá. A jak že se dostane do domu a jak to všechno unese, když není o nic větší než obyčejné děcko? To je jednoduché. Otevře se nebe, z něj vyjde Ježíšek a s ním zástup andělů. Každý anděl nese jeden zářící stromeček a na zádech balíčky, které do domu dá. Ježíšek pak svojí mocí otevře zvenčí okno a potichoučku, tak aby nikdo v domě neslyšel, pomůže andělovi dát stromeček na místo, které je blízko u okna a naskládat tam dárečky tak, aby se vůbec žádný neztratil. Děvčátko nevěří vlastním uším. To není možné. Stromeček? S ozdobami? A dokonce svíčkami? Vždyť to nebylo ani v té krásné drogerii na náměstí. A tohle
STRANA 11
že se má ukázat přímo u nás doma? No jen aby nebyla zklamaná, že si dospělí vymýšlejí. Maminka s babičkou zatím slavnostně prostřely stůl a než usednou všichni k večeři, oblékají se do slavnostního. Tatínek má bílou košili, dědeček dokonce kravatu, maminka s babičkou jsou také svátečně ustrojené a malou holčičku, která se při jídle obvykle umaže, oblékají do těch nádherných šatiček a napomínají ji, že nesmí vůbec žádné jídlo ukápnout, protože kdyby byla špinavá, jistě by jí Ježíšek nic nenadělil a byl by moc nešťastný. Když děvče slyší o Ježíškovi i od maminky, tak si uvědomuje, že se to asi dědečkovi nezdálo s tím malým klukem, když to i maminka potvrzuje. Ten večer snad na celém světě není způsobnějšího dítěte. V jednu chvíli dědeček vstal od stolu, aby přinesl z obýváku skleničky. Vrátil se téměř okamžitě. Říkal, že nekoukal napravo nalevo, dokonce ani světlo nerozsvítil, aby náhodou Ježíška nevyplašil. Děvčátko mělo hrozný strach. Co když tam Ježíšek zrovna byl a viděl
dědečka a všechno zase zmizelo? A proč si dědeček dýchá do dlaní? Že by někdo nechal otevřené okno? Konečně všichni dojedli. Neodvažovala se hnout od stolu. Dokonce i otočit se bála, protože do vedlejší místnosti byly dveře částečně prosklené. Co kdyby jen koutkem oka zahlédla... Když v tom se ozvalo tiché zvonění. Všichni ji začali pobízet, ať se jde podívat. Nechtělo se jí otevřít, ale dospělí snad vědí co říkají. Pomalu nakoukla – okno rozevřené, v místnosti strašná zima, ale v rohu na stolku stromeček s barevnými ozdobami, dokonce i barevnými světýlky a pro každého hned několik balíčků převázaných stuhou. Dětská radost neznala mezí a když ji dědeček vzal na půlnoční do kostela ozářeného pouze svíčkami, kde tak krásně hráli a zpívali, poprvé v životě plakala štěstím, ale jen tak maličko, dědovi do rukávu, aby se to nikdy nikdo nedozvěděl. Jana Žufníčková
Tak kolik? Udělala jsem si radost a při brouzdání knihkupectvím jsem si koupila CD starých židovských legend. Měla jsem je zapnuté jen jako kulisu k uklízení, když tu mě najednou zaujal početní úkol... Jedná se o část legendy, kterou záměrně neuvádím celou, ale jen část, která mě tak nějak „nakopla“. Ptá se učitel žáků: "Má-li bohatý člověk 1 000 denárů a 300 dá chudým, kolik mu zbyde?" "To je snadné, 700," odpověděli posluchači. Reakce učitele je pro ně poněkud překvapivá: "Asi jste se spletli. Zůstanou mu pouhé 300, které se počítají jako skutek milosrdenství do věčného života. Zbylých 700 si rozeberou dědicové, případně ukradnou zloději, ale těch tři sta denárů už navždy bude zapsáno u Hospodina" Zvláštní, jak na tohle zapomínáme, a když máme přispět na dobrou věc, obracíme v ruce každý haléř, ale jak mnohdy bez rozmyslu utrácíme za to, co absolutně nepotřebujeme nebo čím si dokonce škodíme. Mějme tedy na paměti i při výběru vánočních dárků, že nejen naši blízcí touží být obdarováni, a udělejme radost i někomu anonymnímu už jen třeba tím, že mu na vánočních trzích koupíme bramborák, aby neměl smutné oči, ale spokojený žaludek. Jana Žufníčková
STRANA 12
Stupně vývoje víry podle Fowlera a krize víry Zpracováno podle přednášky P. Ing. Josefa Stuchlého SJ, M. A. 1. stupeň, 0-3 roky: Utváří se základní důvěra dítěte k okolí, deficit důvěry vede k narcismu, dominanci. Dítě nemá diferencovanou víru, jeho víra je intuitivně projektivní – dítě vnímá Boha skrze rodiče, je pro něj důležitá zakoušená pohoda při rituálech. 2. stupeň, 3-7 let, předškolní věk: Dítě nedokáže abstraktně myslet, vše musí být konkrétní, např. počítání do dvaceti – dítě spočítá pouze prsty rukou a nohou, které vidí. Imaginativní proces sycený fantazií ještě není korigován logickým myšlením. Nebezpečí spočívá v možném ulpění dětské představivosti na neomezených obrazech teroru a destrukce – viz počítačové hry. Úkolem dospělých je to korigovat a stanovit rozdíl mezi tím, co je skutečné a tím, co se skutečným pouze jeví. 3. stupeň, 7-12 let, mýticko-slovní víra: Děti dělají všechno doslovně, hlavním nositelem smyslu se stává příběh, drama, mýtus. Děti nejsou schopny odstoupit od proudu příběhu a formulovat reflexní a či konvexní význam, jsou dobří posluchači a vypravěči. Jejich víra je spjata s doslovným výkladem morálních pravidel, stejně i symboly jsou jednodimenziální, spravedlnost je reciproční, nebezpečí spočívá v přehnaném perfekcionismu. 4. stupeň, puberta, synteticko-konvenční víra, která je tvořená sloučením významů, přesvědčení a hodnot přijatých z různých částí světa dospívajícího člověka: Velký vliv má parta, ta je nositelem ideologie. Toto je konformistický stupeň, neboť člověk se velmi snadno přizpůsobuje očekávání a posuzování druhých. Nebezpečí je v ulpění na tomto stupni a neschopnosti autonomní a nezávislé činnosti. Zklamání ve vztazích vede k extrapolaci tohoto zklamání na celý svět – nihilismu. 5. stupeň, období studia na vysoké škole, individuačně-reflektující víra: Adolescent začíná brát odpovědnost za závazky vyplývající ze skupinových hodnot na sebe a tyto se stávají jeho osobními. Dochází k individuaci, vzrůstá schopnost kritické reflexe okolí, ale i vlastní identity. Nebezpečí spočívá v nepřiměřeném spoléhání se na kritické myšlení a sféru vědomí, také se projevuje druhý narcisismus. 6. stupeň, spojující víra: Symbolická moc se znovu spojuje s koncepčními významy. Symboly se stávají médiem odrážejícím hloubku zobrazované skutečnosti. Člověk je schopen vnímat a oceňovat i jiné perspektivy, usiluje o sjednocení protikladů v myšlení a zkušenosti. 7. stupeň, univerzalizující víra: Člověk na tomto stupni je schopen aktivního sebeobětování v zájmu uskutečňování požadavků absolutní lásky a spravedlnosti. Nachází nové pojetí transcendentní morálky a zbožnosti – Matka Tereza, Jan Pavel II., M. L. King, Gándhí. Z jedné fáze do druhé se přechází krizí, je to šance se posunout dál. Krize je nutný a pozitivní element vývoje. Víra závisí na našem psychickém rozvoji. Jana
STRANA 13
Kulturně-duchovní dění 27. 11. 2011 – 8. 1. 2012 Světlo ikon a umění křesťanského východu. Výstava ikon a ikonopisných prací Ivety Kadlecové v kryptě katedrály sv. Petra a Pavla v Brně. 23. 12. 2011 Betlémské světlo I letos tento symbol míru a přátelství přivezou skauti do Kuřimi. Zapálit si jej můžete u „Živého betléma“ na hřišti Domu dětí a mládeže, Jungmannova ul. od 17:00 – svíčky nebo lampičky s sebou! 24. 12. 2011 bude od ranních hodin plamínek hořet také v kostele sv. Maří Magdalény. 23. 12. 2011 Živý betlém Začátek v 17:00 – hřiště DDM Jungmannova, Kuřim 26. 12. 2011 Vánoční koncert Tišnovského komorního orchestru. Vstupné 150,- Kč. Začátek v 17:00, kostel sv. Václava, Tišnov 2. 1. 2012 Novoroční koncert s přípitkem. Moravské klavírní trio a pěvečtí hosté. Vstupenky v prodeji před koncertem za 100 Kč. Začátek v 19:30 – komorní sál ZUŠ Kuřim 11. 1. 2012 Tříkrálový benefiční koncert – Zahrají sólisté ZUŠ Kuřim na hudební nástroje, Folkový soubor, pěvecký sbor Cantando a jazzový orchestr Aritmic Band. Vstupné dobrovolné, výtěžek je věnován na Tříkrálovou sbírku Začátek v 17:00 – komorní sál ZUŠ Kuřim 16. 2. 2012 Rak a Rak – kytarový koncert: Štěpán Rak a Jan Matěj Rak Kytarový koncert. Vstupenky v prodeji před koncertem za 100 Kč. Začátek v 19:30 – komorní sál ZUŠ Kuřim 31. 3. 2012 Duchovní setkání mládeže s otcem biskupem Můžeš očekávat katechezi otce biskupa, dopolední skupinky, bohatý odpolední program, jehož součástí bude i mše sv. Bližší informace budou zveřejněny v průběhu měsíce února. Začátek v 8:30 – Brno, katedrála sv. Petra a Pavla Radka Sedmíková
STRANA 14
Rok 2011 v naší farnosti Leden
Tříkrálová sbírka
15. ledna
Koncert duchovní hudby Občanského sdružení K-dur
3.- 6. února
1. března
Farní hory pro rodiny s dětmi v Sobotíně Na organizaci modliteb Křížových cest se podílela celá farnost. Každou neděli někdo jiný – jednou rodiče s dětmi, dále senioři, ženy, ministranti, mládež a muži. V době postní charita pořádala sbírku, tzv. postní almužnu, do které se zapojila i naše farnost. Výlet dětí do Zbýšova u Brna
12. března
Farní postní duchovní obnova pod vedením jáhna Ladislava Kince
27. března
Vystoupení pana Gabriela Miroslava Částka s dílem Plody zla od Petra Piťhy
13.-15. května
Soustředění prvokomunikantů na faře v Drásově
27. května
Noc kostelů, do níž byla zapojena i naše farnost
29. května
Farní den – čajový dýchánek aneb posezení farníků s farníky
4. června
Svátost smíření pro děti – prvokomunikanty
5. června
První svaté přijímání (z Kuřimi 17 dětí, z Knínic 4 děti)
10. června
Pěší výlet v okolí Kuřimi pro děti z prvních a druhých tříd navštěvujících výuku náboženství
22. června
Výlet do Slavkova u Brna pro děti třetích až pátých tříd navštěvujících výuku náboženství
26. června
Farní táborák na ukončení školního roku
Postní doba
8.-17. července Farní letní tábor v Drásově 24. července
Hody v Jinačovicích. Naši ministranti se zúčastnili jejich přípravy.
Přelom Voda pro mládež a děti, sjíždění Vltavy červenec srpen srpen
Prázdninový výlet dětí do Zbýšova u Brna na koupaliště
28. srpna
První mše sv. nového kněze P. Adama a loučení s P. Václavem Rychlým a P. Jiřím Krpálkem
4. září 2011
Oslava narozenin P. Krpálka a přivítání otce Adama, koncert Musica Animae, táborák na ukončení prázdnin
2. října
Požehnání opraveného kříže a růžencový průvod v Moravských Knínicích
8. října
Děkanátní pouť v Bazilice cisterciáckého kláštera Porta coeli v Předklášteří u Tišnova
Říjen – listopad Zahájena rekonstrukce fary, která trvá doposud. 21. listopadu
Výroba adventních věnců ve farní klubovně
4. prosince
Mikulášská nadílka při dětské mši svaté
STRANA 15
V oratoři nad sakristií probíhaly výstavy. V lednu se týkala života P. Václava Peši, dále výstava fotografií z Indie Marušky a Karla Dvořákových z Moravských Knínic. Během celého roku se konaly katecheze pro děti, vždy v neděli na mši sv. v 11:00. a od 28. září na mši sv. v 9:30. Dále se konaly nepravidelně schůzky pro ministranty na faře. V neděli (1x do měsíce) dětské mše sv. V roce 2011 vyšel 4x farní časopis Petrklíč. To je zhruba v kostce vše, co se v naší farnosti odehrálo. Pokud jsme něco opomenuli a nezveřejnili, tak se omlouváme. Děkujeme vám – všem farníkům, kteří jste se do těchto akcí a do dění farnosti zapojili. Díky také vám, kteří využijete těchto příležitostí ke svému duchovnímu obohacení. Nejde o to, aby tady dělala dílo malá hrstka lidí, ale aby se zapojila celá farnost, protože všichni tvoříme jediné farní společenství. Do nového roku nám všem přejeme, abychom dokázali ocenit práci druhých, zbytečně ji nekritizovali a sami připojili ruce k dílu. A k tomu ať nám Pán žehná. Otec Adam a Hanka
Tříkrálová sbírka 2011 Po celé České republice a také po našem městě budou opět v období svátků Tří králů chodit malí i velcí koledníci s koledou, malým dárkem a pokladničkou a budou vybírat příspěvky na charitativní účely. Znovu se totiž bude konat Tříkrálová sbírka – veřejná sbírka s cílem pomoci v nouzi bližním u nás i v zahraničí. Sbírka je již dvanáctým rokem organizována Českou katolickou charitou s povolením Ministerstva vnitra ČR a ve spolupráci s městskými a obecními úřady. Tříkrálová sbírka každoročně přináší pomoc mnoha lidem v nouzi. Na začátku pomoci potřebným však musí stát dobrovolná iniciativa mnoha dospělých a dětí, kteří se aktivně zapojí do role Tří králů. Letošní Tříkrálová sbírka se koná od 1. do 14. ledna. V Kuřimi budeme koledovat pouze jeden víkend, a to 7. – 8. ledna 2012. Pouze v případě, že by někomu nevyhovoval tento termín, může chodit ještě v sobotu 14. ledna 2012. Při mši svaté 1. 1. 2012 v 9:30 bude uděleno tříkrálovým koledníkům požehnání ke zdárnému průběhu sbírky. Informační schůzka, kde budou předány zapečetěné pokladničky a veškeré informace týkající se sbírky, se uskuteční 2. 1. 2012 v 18 hodin ve farní klubovně v Kuřimi. Hlásit na koledování se můžete už nyní, a to u Hanky Prokopové na telefonním čísle 736 529 285 nebo u otce Adama na telefonním čísle 541 230 183. Pro koledování potřebujeme děti i dospělé. Uvítáme i celé rodiny, které by v rámci odpolední procházky s Tříkrálovou sbírkou pomohly. Přihlaste se prosím do role Tří králů a pomozte tím mnohým lidem v nouzi. Hanka
STRANA 16
Pořad bohoslužeb o Vánocích Neděle 4. neděle 18. 12. 2011 adventní
mše sv. v 8:00 hod. a v 9:30 hod. v Kuřimi a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích
Sobota ve 24:00 hod. půlnoční mše sv., při níž zazpívá Štědrý den sbor Českou mši vánoční od Eduarda Marhuly 24. 12. 2011 Neděle Narození 25. 12. 2011 Páně
mše sv. v 8:00 hod., při níž zazpívá sbor Českou mši vánoční od Eduarda Marhuly a v 9:30 hod. v Kuřimi a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích
Pondělí Svátek sv. 26. 12. 2011 Štěpána
mše sv. v 8:30 v Kuřimi a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích
Svátek sv. Rodiny Pátek Ježíše, 30. 12. 2011 Marie a Josefa
mše sv. v 17:00 hod. Moravských Knínicích
Sobota Silvestr 31. 12. 2011
mše sv. v 16:00 hod. v Kuřimi na poděkování a Boží pomoc do nového roku
v Kuřimi
a
v 18:30
Neděle 1. 1. 2012
Nový rok – Slavnost mše sv. v 8:00 hod. a v 9:30 hod. v Kuřimi a Matky Boží v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Panny Knínicích Marie
Neděle 8. 1. 2012
Slavnost Zjevení Páně
mše sv. v 8:00 hod. a v 9:30 hod. v Kuřimi a v 11:00 v kostele sv. Markéty v Moravských Knínicích
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 14. 2. 2012 Redakční rada: Hana Prokopová, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky prosím zasílejte na e-mail:
[email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz
