vanilkovo–filmové listy
3 Pozvánka na: Den AČFK 4 Rozhovor: Christoph Hochhäusler 5 Dotazník: Jan Jendřejek
7 8 9 10
Mikko Niskanen Rozhovor: Michael Málek Hradišťská seznamka English friendly page
V yn r → . K ále č a K t v rel z z in r t Z k o e e á 2 0 Hv k 3 m a z y . 3 ě z 0.0 n 0 da 7.
Letní filmová škola Uherské Hradiště čtvrtek 30.07.2015
7
Mix AČFK (ne)uvádí – ale měla by!
Stane se
Naše oblíbená distribuční společnost AČFK se s odvahou Janu Jílkovi vlastní rozhodla do našich kin zakoupit Greenawayův počin Ejzenštejn v Guanajuatu. Příběh o 10 dnech, které otřásly sovětským klasikem, velkolepě zatřásl i naší redakcí. A chceme další podobné fláky. Proto bychom rádi, kdyby AČFK mohla do běžné distribuce dostat i tyto filmy z letošního programu LFŠ, pod jejichž názvy jsme si už před jejich zhlédnutím představili zásadní díla. V pondělí uděláme okna
10 týdnů, které otřásly panelákem ve východním Berlíně.
Líza, liščí víla
10 minut, které otřásly zamilovaným zoofilem – než zemřel na vzteklinu.
S borovou šiškou pod zády 10 hodin, které otřásly diváky LFŠ, kteří si v Hradišti postavili stan narychlo a ve tmě. Poběžme!
10 sekund, které otřásly dramaturgy LFŠ při tradičním fotbalovém turnaji.
Soutěž Sledování filmů vás může obohatit nejen duševně, ale i hmotně! Pokud máte zájem o festivalové tašky, trička nebo vějíře, pak si pečlivě přečtěte naše dvě zemanovské otázky. Znáte-li na ně správné odpovědi, zašlete je na mail
[email protected]. S trochou štěstí při slosování si můžete z LFŠ odvézt nový suvenýr! 1. Pomocí jakého moderního vynálezu tehdejší doby zašle uvězněný inženýr Hart tajnou zprávu, aby zburcoval lidstvo a zpravil ho o Artigasových zločineckých plánech? Pokud potřebujete nápovědu, Vynález zkázy se hraje dnes od 20.30 v kině Hvězda. 2. Na scénáři k Vynálezu zkázy se společně s Karlem Zemanem podílel i jeden známý český básník. Kdo to byl? a) František Halas b) František Hrubín c) Jaroslav Seifert
Anketa Kdy jste naposledy dostal přes hubu (jako Koza v ringu)?
Jan Kratochvíl umělec Já byl otloukánek. Když mi bylo asi dvanáct, dal mi týpek pěstí do nosu, až mi tekla krev. Potom jsem našel železnou tyč a hledal ho po městě, abych mu rozmlátil hlavu. Ale nenašel jsem ho a tím můj pokus o pomstu skončil.
Milan Šimánek provozní kina Mně bylo taky dvanáct, šel jsem na tenis, přišel ke mně kluk a ptal se: „Chceš přes hubu?“ A potom mi dal přes hubu. Takhle jednoduché to bylo – žádný důvod, žádný smysl. Koukám, že je to věc, kterou asi zažívají všichni kluci, když je jim dvanáct.
Evangelium podle Brabence ↓ Klub kultury / 15.00 Filmový portrét undergroundové legendy Vratislava Brabence (na fotce) vychází z rozhovorů, které s nonkonformním muzikantem vedla novinářka Renata Kalenská. Koláž o svobodě a jejím znásilňování se točí kolem pozorování přírody, záhad času, vztahu ke komunismu i estébákům, již člena legendárních Plastiků nakonec donutili k emigraci do Kanady.
Petr Willert: Je tu všechno ↓ Galerie v chodbě Reduty / 17.00 Fotograf Petr Willert na svých snímcích nezachycuje exotické krajiny ani se neopájí efekty, jež nabízí digitální technika. Během vernisáže své výstavy představí svůj pohled na jednu vcelku běžnou domácnost. Byt 2+1, který patří jeho babičce, se pro něj stal modelovým prostředím, kde testuje možnosti současné fotografie.
Koncert Kyklos Galaktikos, Midi Lidi ↓ Kolejní nádvoří / 19.30 Kyklos Galaktikos nabízí svěží mix poezie, banality, bizarnosti i ironie. Texty jejich
písní těží z tvorby francouzského avantgardního divadelníka Antonina Artauda, kubánského spisovatele Reinalda Arenase nebo českého malíře (a také básníka) Vladimíra Kokolii. Elektropopoví Midi Lidi se věnují mimo jiné
2
filmové hudbě (Protektor, Polski film, Český mír). Členové kapely, mezi něž patří například Petr Marek, Prokop Holoubek či Markéta Lisá, se kromě hudby zabývají i divadelní improvizací, filmem nebo vizuálním uměním.
Teatr Novogo Fronta – Too Close to the Sun ↓ Divadelní stan / 20.00 Je nadání dar, nebo prokletí? Dokážou okamžiky umělecké tvorby vyvážit nekonečné chvíle trýznivých pochyb? Umíte si představit, že obětujete své osobní štěstí úspěchu? Inscenace inspirovaná životy geniálních umělců v režii Iriny Andreevy propojuje poetiku fyzického divadla Teatr Novogo Fronta, živou hudbu, zpěv a stepařské umění Jana Bursy. (aka)
Odborný program
3
Němá kapela Červen
V Redutě 2 si nenechte ujít pokračování oblíbeného cyklu: Den zahájí v 9.00 méně známé drama Martina Friče Barbora Hlavsová (1942), následovat bude přednáška Český film IV: 1938–1945, v níž Jaroslav Sedláček od 11.00 představí válečnou éru tuzemské kinematografie, dobu klesající kvantity a rostoucí kvality filmové produkce. Na stejném místě od 13.30 spojí historii s budoucností přednáška restaurátorek Národního filmového archivu Jeanne Pommeauové a Terezy Frodlové Juráček, Vláčil a Lipský digitální, pojednávající o největším digitalizačním projektu v České republice. Ve stejný čas proběhne v šapitó Letní poloha beseda s Ludmilou Zemanovou (na fotce), dcerou legendárního režiséra Karla Zemana, jehož digitálně restaurovaný opus Vynález zkázy má dnes na Filmovce distribuční premiéru. Paní Zemanová promluví i o knize, kterou o svém otci píše. Kdo se chce o Karlu Zemanovi a dalších filmových kouzelnících dozvědět víc, může v Redutě 2 v 15.30 navštívit přednášku trikového výtvarníka Borise Masníka Filmové triky bez počítače, tabletu a myši. Posledním bodem dnešního odborného programu je od 17.30 v Redutě 2 akce Kinofilm – Jiří Siostrzonek: Rozprava o dokumentární fotografii, zaměřená na vazby mezi fotografií, filmem, vizuální sociologií a žitým světem.
Android
Váš hlas a obraz Hradiště Letní filmová škola Uherské Hradiště @lfskola letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola Uherské Hradiště Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace a program 41. letní filmové školy Uherské Hradiště najdete na www.lfs.cz. Pro návštěvníky je také letos připravena pohodlná mobilní aplikace LFŠ – Letní filmová škola vytvořená firmou Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech.
Nedávno vzniklá kapela odkazuje na styly jako post-rock, math rock nebo noise rock. Tvoří ji Pavel (narozen v červnu), bývalý bubeník ze sestavy Synergy, a kytarista Štěpán (narozen taktéž v červnu), který v minulosti působil v několika skupinách navázaných na label Landmine Alert, kde v červnu Červen vydal demo. (Oba kluky si můžete prohlédnout na kresbě Ondřeje Lipenského.) „Kapely pod vlivem math rocku by se u nás daly spočítat na prstech jedné
ruky. A i těch pár se o tento žánr spíš jen lehce otírá. Červen do něj ale skáče po hlavě. Těžko hledat větší pionýry než tyhle dva červnové kluky,” říká hudební dramaturg LFŠ Zdeněk Blaha. Muzikantská hravost a noisová syrovost skupiny v kombinaci s hitchcockovskou atmosférou příběhu Příšerného hosta a londýnskou mlhou, v níž nemarvelovský avenger vraždí blondýny, slibují od 14.30 v kině Hvězda jedinečný zážitek s nečekaným koncem! (ivp)
Pozvánka na: Den AČFK Asociace českých filmových klubů ve čtvrtek uvede dvě distribuční premiéry související s dílem světoznámého vizionáře Karla Zemana. Ve 20.30 v kině Hvězda to bude restaurovaná verze Zemanova Vynálezu zkázy, jenž kombinuje naivizující animaci verneovských ilustrací s hraným projevem. Profesionálně vyčištěný snímek vám nabídne neopakovatelný zážitek a třeba se díky němu vrátíte zpátky do dětství. Už v 17.00 se na stejném místě představí dokument Filmový dobrodruh Karel Zeman režiséra Tomáše Hodana. Ten vám například přiblíží, jak obtížné je dnes natočit scénu ze Zemanových děl stejnými prostředky, jaké musel tehdy používat on. Výroční cenu AČFK v podobě zlaté zmrzliny dnes obdrží Michael Málek za dlouholetou výraznou spolupráci
s filmovými kluby i Letní filmovou školou. A součástí programu dne AČFK bude i klání v pétanquu (od 14.00 za hospodou Krček) a také ve fotbale (od 16.00 na trávníku před sportovní halou) – slavnostní výkop provede Alexandr Vondra a mičudu bude nahánět mimo jiné i režisér Slávek Horák. Načerpat atmosféru LFŠ pak dnes přijede přes 200 klubistů z 99 klubů, jež AČFK sdružuje. Zkuste si je odchytnout, třeba se nebudou bránit uspořádat vám ve svém kině besedu či promítnout vaši vlastní tvorbu! (aka)
Rozhovor
4
Christoph Hochhäusler: Naše životy nám nepatří
Klára Kolářová
Christoph Hochhäusler je jedním z režisérů přiřazovaných k Berlínské škole. Ti mají být fascinováni každodenností, banálností a odmítat komerční a líbivé filmy. Na LFŠ přijel uvést své dva starší snímky Milchwald a Falešné doznání. Nálepka představitele Berlínské školy mu nevadí, ale dnes už se nevyhýbá ani populárním žánrům – zrovna připravuje western.
Máte rád filmové festivaly? Moc ne. Třeba takové Cannes není nic pro mě, tam už je to jen o hysterii, kdy se filmaři a píáristi předhánějí, kdo si vydobude víc pozornosti a publicity. Ale tady v Hradišti se mi líbí. Nejde o soutěžní přehlídku a lidi se sem jezdí prostě jen dívat na filmy. Vám ale přece uvedení dramatu Falešné doznání v Cannes v roce 2005 taky pomohlo. Máte pravdu, je to pořád nejdůležitější světový festival. Ale když už tam jste a trochu se rozkoukáte, nemůžete se ubránit dojmu, že je to celé vlastně směšné. Před pěti lety jsem do Cannes přijel se svým snímkem Město pod tebou. Tehdy tam byl velkou hvězdou Xavier Dolan. Pózoval na červeném koberci hodiny a hodiny, jen aby si byl jistý, že si ho skutečně každý, kdo chce, nakonec vyfotí. Trochu mě to otrávilo a neměl jsem pak ani chuť si jeho filmy pustit.
5
Neštve vás už nálepka „režisér Berlínské školy“? Ne. Na rozdíl od mých kolegů mi to nevadí. To je práce kritiků snažit se vystihnout tendence v kinematografii té které země v té které době. Pokud bereme Berlínskou školu jako skupinu lidí, již se mají rádi a občas na něčem spolupracují, je to pravdivé a stále aktuální pojmenování. Ale stylově koherentní hnutí to nikdy nebylo. Naše filmy se od sebe liší a vždycky se lišily.
pocit, že byste měla prozkoumat nějaké téma, a pak, když film dokončíte, stejně o dané problematice nevíte o moc víc než předtím. Je ale pravda, že moje novější práce více akcentují společenské klima. Poslední dva filmy – Město pod tebou a Lži vítězů – pak celkem explicitně. Vychází to z mé frustrace ze současné německé kinematografie, kde je spousta snímků vystavěna podle stejného modelu: tři postavy vrazíte do uzavřeného prostředí a necháte je řešit vztahový problém. Nic proti tomu, ale mě to nebaví. Nelíbí se mi, když jsou filmy příliš do sebe zahleděné. Nežijeme přece jen ve svých soukromých bublinách, jsme navázáni na obrovskou síť vztahů. Naše životy nepatří jen nám. Vrátila bych se zpátky ke snímku Milchwald. Jak jste vybíral dětské herce? Oba jsou výborní. Pro filmování s dětmi je nejdůležitější casting. Hledáte někoho, kdo vám bude věřit a moc se nestydí. Jakmile najdete vhodné představitele, už je to snadné. Práce na Milchwaldu byla zábavná i v tom, že každý z dětských herců vyžadoval jiný přístup. Dívka si chtěla upravovat scénář po svém, chlapec zas vyžadoval, abych mu vždycky přesně řekl, co po něm chci.
Pomáhá vám, že vás označují za filmaře Berlínské školy, když sháníte prostředky na nový projekt? Ani ne. V Německu už mají lidi Berlínské školy plné zuby. Ne všichni, samozřejmě. Jsou tací, kteří mají naši práci rádi, ale není jich moc. V zahraničí je to o dost lepší.
Zajímalo by mě, jak jste natáčeli scénu, kde leží dětský herec – Leonard Bruckmann – pod náklaďákem, do něhož nastoupí řidič, nastartuje a odjede, aniž by se chlapci něco stalo. Není to žádný trik. Trochu jsme se báli, aby všechno vyšlo. Měli jsme to pečlivě nazkoušené. Je ale pravda, že dnes už bych si něco takového asi nedovolil. Dost možná by nás někdo zažaloval, že nezodpovědně hazardujeme s dětským životem.
Váš celovečerní debut Milchwald vypráví o putování dvou dětí německo-polským pohraničím. Druhý snímek, Falešné obvinění, je o neukotveném adolescentovi. Ale v posledních letech už točíte jen o dospělých lapených v systému. Proč? Nebyl v tom žádný plán, že začnu dětmi a přesunu se k dospělosti. Celý tvůrčí proces je pro mě pořád záhadou. Máte
Ve svých filmech často pracujete s pohádkovými motivy. Proč? Otec mně a mým sourozencům vyprávěl pravidelně před spaním pohádkové a biblické příběhy. Některé z nich se mnou zůstaly dodnes. Milchwald je variací pohádky o perníkové chaloupce, Město pod tebou pak čerpá z příběhu krále Davida a jeho lásky k Batšebě. Snažím se do centra svých filmů umístit jednoduchou dějovou linku.
U toho posledního, Lži vítězů, jsem to neudělal a teď toho docela lituju. Výsledek je zbytečně překombinovaný. Pokud se člověk podívá na celou vaši filmografii, je z ní patrné, že se váš formální jazyk hodně proměnil. Je přístupnější, možná atraktivnější. Během let člověk ztratí na své nekompromisnosti. Na začátku kariéry jsem rád používal dlouhé statické záběry – a lidi pak odcházeli z kina. Jeden divák na Berlinale na mě po promítání Milchwaldu dokonce křičel, proč že jsem mu připravil tak hrozný zážitek. Časem jsem poznal, že musíte filmům vytvořit líbivý povrch, na který nalákáte diváky, a pod ten pak vložit nějaký důležitý obsah. Přesto si myslím, že se můj formální styl pořád vyvíjí. Rád zkouším nové věci, nechci ustrnout na místě.
← Lifebox Režisér a scenárista CHRISTOPH HOCHHÄUSLER natočil čtyři celovečerní snímky a jeden televizní. Na Filmovce jste mohli vidět dva – Milchwald a Falešné doznání. I o nich mluvil včera na své lekci filmu v Redutě 2. Jeho tvorba byla uváděna na několika světových festivalech – v Cannes, Berlíně nebo v Chicagu. V současnosti připravuje Hochhäusler hned několik projektů, mezi nimi i western a historické drama z okupované Francie 40. let: „Nadchl jsem se pro žánry, na které se špatně shání peníze, tak uvidíme, jak to celé dopadne.“
Bratrstvo neohrožených: Jan Jendřejek Zeptali jsme se lidí, kteří připravují Letní filmovou školu, na pár zvídavých, ale co si budeme zase nalhávat, jinak docela zbytečných otázek. Dnes je hostem rubriky Jan Jendřejek.
Co je na vaší práci nejzábavnější? Barevnost hvězdiček v Gmailu, občas nějaký ten vykřičník a hlavně spousta otazníků. U jakého filmu jste naposledy brečel? U nového Terminátora. Takhle špatný to být nemělo! A u jakého jste brečel, ale stydíte se za to? Viz předchozí odpověď. Kam v Hradišti po filmu na jídlo? Vertigo/Divadelní stan, i když tam asi nebude nic k jídlu, ale doma je doma. Jaké by bylo vaše mafiánské jméno? To by mi museli dát jiní.
Co je váš šestý smysl? Prakticky nic. Kdyby o vás natočila dokument Helena Třeštíková, jak by se jmenoval? Asi Honza. Paní Třeštíková názvy na rozdíl od natáčení moc nenatahuje. Björk, nebo Amy? Hanička Zagorová a Asi, asi! Doufám, že ji DJ Miloš Skalka 2.0 zahraje. Chuck Norris, nebo Jean-Claude Van Damme? Jedině, bezkonkurenčně, navždy! JCVD!!! Je Miroslav Donutil nespolehlivý vypravěč? Mr. Klíče sem, klíče tam, co já s nimi udělám? Netuším.
Doporučujeme
Gabbe → Slovácké divadlo 08.30 „Kdo jste?“ zeptá se stará íránská žena koberce, který myje v potoce. A koberec jí odpoví! Vyjde z něj totiž dívka Gabbe a začne vyprávět příběh o tom, jak se zamilovala do mladého jezdce, jehož si ale nemohla vzít dřív, než se ožení i její strýček. Film jednoho z hostů LFŠ, představitele tzv. íránského filmového zázraku Mohsena Makhmalbafa, je jednoduchou vizuální básní o tom, že touha po lásce nakonec musí být naplněna. I to však stačilo, aby ji – stejně jako zbytek Makhmalbafových filmů – v Íránu zakázali. Vizuálně oslnivé mytické drama čerpá ze starých perských mýtů a tradic místních nomádů, kteří prý do koberců vetkávali vlastní zážitky. (jš)
Obvyklí podezřelí → Kino Mír 12.00 Své Obvyklé podezřelé by chtěl každý druhý režisér a každé první studio – malý velký krimi zázrak, jenž drží diváky v šachu od první do poslední minuty. A to především díky hutné atmosféře a promyšlenému scénáři, který postupně skládá obrázek jednoho moc špinavého masakru posádky pašerácké lodi. Ale můžete tomu obrázku věřit? Asi těžko, když LFŠ uvádí Obvyklé podezřelé v sekci Spektrum: WTF: Nespolehlivý vypravěč. Slavná hádanka Bryana Singera z roku 1995 posbírala dva Oscary – za původní scénář a za herce ve vedlejší roli Kevina Spaceyho, jehož Verbal masakr přežil. Film je dodnes králem všech „šokujících zvratů“. Mnozí se ho snažili napodobit, většinou ale vysekli jen překombinovanou rozbředlost. (jš)
Vynález zkázy → Kino Hvězda 20.30 Profesor Roch, vynálezce trhaviny, jež může zničit svět, byl unesen zločinným Artigasem! Osud lidstva nyní leží na bedrech inženýra Harta, který během své záchranné mise
možná najde i životní lásku v podobě profesorovy dcery, cudné slečny Jany. Slavný snímek Karla Zemana se konečně po 57 letech dočkal nové, digitalizované verze. Tu dostal tak trochu k narozeninám. Jeho původní premiéra totiž proběhla v červnu 1958 na Expu, kde film obdržel Velkou cenu. Věrné zachycení atmosféry dobrodružné knihy Julese Vernea a inspirace dobovými rytinami ilustrátorů Édouarda Rioua a Léona Benetta přinesly Vynálezu zkázy světový ohlas. Obletěl doslova celý svět a stal se nejúspěšnějším československým snímkem. Byl koupen do více než 79 zemí a jen v New Yorku jej v jednu dobu současně promítalo 96 kin. (aka)
Po stopách krve → Letní kino Smetanovy sady 21.30 Třetí snímek ze série o majoru Kalašovi z roku 1969 je možná nejlepší detektivka československé kinematografie. Kalašovo pátrání po sadistickém pedofilovi se navíc dotýkalo citlivého tématu násilnických sexuálních deviací, které se v dobové společnosti prodralo na povrch pouhé tři roky předtím kvůli jiné „fil-
mové“ vraždě – promítač pražského kina Metro ve své kabině znásilnil a poté brutálně zavraždil jedenáctiletého chlapce; případ vešel do učebnic kriminalistiky. Autentičnost dokonale vystavěného snímku podpořil režisér Petr Schulhoff třeba tím, že vedle minimalisticky hrajícího Rudolfa Hrušínského obsadil málo známé tváře, včetně romských neherců. Nadčasovost snímku podtrhuje kamera Emila Sirotka, skoro dokumentárně snímající divokou přírodu, rozpadající se vesnické stodoly a temné kouty pražských pavlačí. (šk)
Právo a pěst → Sportovní hala 21.30 Pokud jste vydýchali tragický osud Růženy, titulní hrdinky filmu Wojciecha Smarzowského, a máte ještě dost sil podívat se na další příběh z doby divokého osidlování bývalého německého území v poválečném Polsku, zkuste tento kousek z roku 1964, natočený bez tíhy černobílé komunistické ideologie. Na jeho režii se podílel Jerzy Hoffman, kterého jste v Hradišti mohli potkat před dvěma roky na promítání jeho historických eposů podle Henryka Sienkiewicze. Tohle, ač také adaptace románu, je spíš westernové morální drama o přeživším z koncentráku, čestném hrdinovi, jenž poznává, že vraždit umí i jeho krajané. Jak se nás totiž snaží upozornit jedna z letošních visegrádských sekcí, v níž se tu film promítá, válka v květnu 1945 tak úplně neskončila. (ivp)
Punkový syndrom → Klub kultury 23.59 „Pořád musím uklízet, umývat nádobí, chodit do práce, k doktorovi, spořádaně jíst a pít, sprchovat se, chodit spát…“ zpívá se v songu punkové skupiny Pertti Kurikan Nimipäivät (Jmeniny Perttiho Kurikky). Co je na ní tak zvláštního? Jenom to, že všichni její členové zápasí s mentálním postižením, a přesto píšou vlastní skladby, pravidelně vystupují doma a jezdí i na turné po Evropě. Hudební dokument Punkový syndrom však namísto pódia nahlíží do zákulisí, do každodenního života Perttiho, Kariho, Samiho a Toniho. Hendikepovaným se neposmívá, ale ani je nelituje; ukazuje, že vlastně bojují s podobnými starostmi jako my ostatní. Kromě výpovědi o unikátním hudebním projektu i obdivuhodném nasazení manažera kapely Kalleho Pajamay je snímek důležitým obrazem finské společnosti usilující o maximální integraci všech svých členů. (bb)
6
Program
Fokus: Mikko Niskanen
Všechny mety jsou obsazeny
Barbora Bednaříková
Letošní Letní filmová škola představuje ve zvláštních sekcích hned dvě významné režisérské osobnosti, které změnily finskou kinematografii. Mika Kaurismäki svým Lhářem z roku 1981 přesunul zájem filmařů od tradičního, realistického ztvárnění společensko-ekonomických témat k poetickým dílům často pracujícím s metaforou. Vymezoval se tím mimo jiné i proti finské nové vlně, již spolurozjížděl o dvě desetiletí dříve Mikko Niskanen.
7
Niskanen byl odhodlaný a nesmlouvav ý. Měl vždy jasnou představu o výsledné podobě svého díla a z ní neuhnul. Do svých snímků také často promítal vlastní vzpomínky i zkušenosti. Neočekávaný úspěch zaznamenala v roce 1962 už jeho prvotina Chlapci, kterou podle svých slov „režíroval a zároveň prožíval celým svým srdcem“. Komediální drama vykreslující sovětsko-finskou tzv. pokračovací válku očima pětice kluků bylo hereckým debutem tehdy sedmnáctiletého Vesy-Mattiho Loiriho. Ten je dnes ve Finsku velkou hvězdou a mj. i častým spolupracovníkem právě Miky Kaurismäkiho. S nezkušenými, neznámými herci, ještě nezformovanými konzer vativním establishmentem ostatně Niskanen pracoval velmi rád. Důkazem je i lyrická romance S borovou šiškou pod zády (1966), v níž přesvědčivě zachytil atmosféru 60. let i život tehdejší mladé generace.
Poběžme! (režie: Mikko Niskanen) → čtvrtek 30.07. / Kino Reduta 1 / 17.30
Snímek je považován za iniciační pro finskou novou vlnu, která se inspirovala ve francouzských vzorech a uspokojila dobovou poptávku po artových filmech. Velké finské filmové společnosti se totiž nevzpamatovaly z krize 50. let a v 60. letech se na jejich místo dostávali menší producenti a zejména výrazní režiséři v čele právě s Niskanenem. Ti se věnovali sociální problematice, tématům mládí a idealismu, nevyhýbali se černému humoru. Zároveň však ve svých filmech (příznačně pro 60. léta) kritizovali společensko-politický systém. Ve čtyřdílném televizním filmu Osm smrtelných ran (1972) se Niskanenovi snad nejvěrněji ze všech podařilo vykreslit obraz finského venkova. Jde o rekonstrukci tragického příběhu nevyléčitelného alkoholika, který zastřelil čtyři policisty. Hlavní postavu Pasiho ztvárnil sám Niskanen, aby měl jistotu, že výsledek beze zbytku naplní jeho představy.
Před natáčením závěrečné scény filmař týden nespal, a dokonce ji natočil opilý, aby se své postavě přiblížil na nejvyšší možnou míru. Herectví mu ostatně nebylo cizí, studoval ho na škole a zahrál si třeba i v na Filmovce uváděném Neznámém vojákovi Edvina Laineho. Niskanenovým možná nejzásadnějším a divácky úspěšným snímkem bylo sociální drama Poběžme! (1982). Na příběhu trojice kamarádů Lauriho, Pyryho a Juusa, kteří se vracejí z vojenské služby, reflektuje problematiku nezaměstnanosti mladých Finů v 80. letech, kdy byli mnozí z nich nuceni opouštět své domovy a odcházet za často podřadnými pozicemi do továren a jiných průmyslov ých podniků. Geniální slovní hříčkou je původní název snímku – Ajolähtö, což je termín odkazující k finské verzi baseballu, který se používá pro situaci, kdy jsou všechny mety obsazeny a po odpalu musejí hráči vyrazit vpřed.
s různými čísly. Pokud hráč shodí jeden kolík, započítává se mu jeho hodnota, pokud víc, platí jejich počet. Vítězí ten, kdo jako první dosáhne padesáti bodů. Tato hranice se ovšem nesmí překročit, což vytváří značný prostor pro taktizování. „Ve Finsku mají hodně dřeva, tak si ho prostě nařezali do kolíků, jeden vzali a snažili se jím trefit do ostatních,“ vysvětlil původ hry Michal Švec ze Skandinávského domu, který celý turnaj pořádal. Soutěže se zúčastnilo celkem třináct týmů různých věkov ých kategorií. Mně se hned zkraje podařilo minout skupinku všech dvanácti kolíků, což by se evidentně stávat nemělo, ale ostatní se mi naštěstí nesmáli. „Odskočilo to,“ snažím se
omlouvat svému spoluhráči Kubovi a v duchu si vyčítám, že jsem nepřišla dřív a hody si nevyzkoušela. Zato náš protihráč z Činasek už potřetí za sebou trefil dvanáctku a já ho podezřívám, že tajně přes rok trénuje. Hrací plochu velmi brzy přenecháváme zdatnějším. Zhruba po dvou hodinách zábavného i napínavého turnaje je dohráno a pořadatelé vyhlašují vítěze: tím se stává tým Trvalé hodnoty. A jejich recept na výhru? „Asi týmová spolupráce někoho, kdo si hru ohromně užíval, s někým, koho vůbec nebavila,“ směje se nadšený vítěz a odnáší si vlastní sadu kolíků na Mölkky. Slibuje, že hned zítra s nimi začne trénovat na další klání.
Reportáž Vítězí Trvalé hodnoty! Barbora Bednaříková
Kdo procházel včera odpoledne Smetanovými sady, mohl být lehce zmaten z ozývajících se výkřiků jako „Házejte, Bukvice!“ nebo „Teď budou hrát Činasky!“. Konal se tam totiž turnaj v oblíbené finské venkovní hře Mölkky. Dá se říci, že Mölkky velmi vzdáleně připomínají pétanque nebo kuželky, s nimiž ale z hlediska pravidel nemají mnoho společného. Jednotlivci nebo malé týmy se střídají a jejich cílem je postupně pomocí dřevěného kolíku shodit další stojící kolíky
Rozhovor
Vozil jsem na Filmovku zakázané tituly Ačkoli by byl radši, kdyby mu Výroční cenu AČFK předali v tichosti někde v parku za Hvězdou než v kině Hvězda před slavnostním uvedením Vynálezu zkázy, radost z ní má. Dramaturg České televize a odborník na americkou kinematografii Michael Málek, kterého letos potkáváte na úvodech k dílům Orsona Wellese, případně k technicolorovým titulům, sošku zmrzliny dostane „za dlouholetou výraznou spolupráci s filmovými kluby i Letní filmovou školou od složitých let předlistopadové éry až do současnosti“. Iva Přivřelová
Jak jste se stal filmovým fanouškem? Tuhle lásku jsem zdědil po rodičích. Za návštěvy kina jsme utratili polovinu rodinného rozpočtu, a to stál lístek osm korun. Pamatuju si dva filmy, které jsem viděl, když mi ještě nebylo deset: Dobrodružství Tilla Ulenspiegla s Gérardem Philipem a Hustonovu Bílou velrybu. Zanechaly ve mně nesmazatelný dojem. Od dvanácti jsem pak pravidelně chodil do kina. Ale samozřejmě jen na to, co se u nás hrálo.
Kdy jste začal navštěvovat nějaký filmový klub?
Program AČFK uvádí Některé filmy ze sekce AČFK uvádí jste už měli možnost zhlédnout v kinech, jiné se do nich teprve dostanou. Dneska vás nicméně čekají hned dvě pecky ze seznamu must-see – distribuční premiéry restaurované verze Vynálezu zkázy a dokumentu Filmový dobrodruh Karel Zeman. Vědecko-fantaskní, dobrodružný Vynález zkázy Karla Zemana jste možná už viděli, ale teprve až tento šperk československé animace spatříte vyčištěný a na velkém plátně, pořádně vám dojde, proč filmařova práce inspirovala i Tima Burtona nebo Terryho Gilliama. Oba jmenovaní na českého režiséra pějí samou chválu – že si nevymýšlíme, uvidíte a uslyšíte právě v dokumentu Filmový dobrodruh Karel Zeman. Gilliam se v něm s humorem sobě vlastním přiznává k tomu, že Zemana prakticky vykrádá. Museli tvůrci dokumentu obě zahraniční hvězdy k účasti ve filmu přemlouvat? „Gilliam souhlasil hned,“ objasňuje producent Ondřej Beránek, zároveň jeden ze zakladatelů pražského Muzea Karla Zemana. „Jen jsme tři čtvrtě roku hledali termín. U Tima Burtona
Když jsem přišel do Prahy, chodil jsem do Klimentské. Tam to jelo. Třicet Bergmanů, pětadvacet Kurosawů, promítali tenkrát naprosto vyčerpávající cykly. Všechno jsem tam nakoukal, jeden čas jsem dokonce nesnášel americké filmy. Pak jsem ale viděl v Ponrepu pár starých Hollywoodů, a když jsem po tomhle zážitku šel zase na nějakého Bergmana, říkal jsem si, sakra, to je samé dumání a deprese. I dneska se na něho rád kouknu, ale nesmí se to přehánět.
Kdy jste začal s Filmovkou spolupracovat? Vlastně skoro hned, co jsem na ni začal jezdit. Uváděl jsem snímky, hlavně ty novější, které nikdo jiný neviděl. Já měl tu výhodu, že jsem se k nim dostal jako pracovník Filmexportu. Kopie amerických bijáků určené pro výběrové komise tehdy kolovaly po Praze, pouštěli si je na Barrandově, na FAMU… Američani to samozřejmě věděli. I to, že jim tu kopii vrátíme rozsekanou a na vyhození, ale předtím splní svůj účel a nahlodá to tady. Poslali nám dokonce i Lovce jelenů, kvůli kterému předtím socialistické státy stáhly všechny své snímky i delegáty z festivalu v Berlíně, kde se promítal. Tyhle zakázané filmy jsem pak vozil na Letní filmovou školu i jiné akce.
Zeman, zkáza, boxer a western jsme využili jeho loňské návštěvy v Praze, kdy povolil jen jediný rozhovor, a to do pořadu Na plovárně. Poprosili jsme Marka Ebena, aby se Tima zeptal na to, co jsme potřebovali.“ Pokud jste tady na Filmovce v úterý nestihli slovenské drama Koza o bývalém boxerovi Peteru Balážovi, měli byste se na něj vypravit na podzim – do kin jde 29. října. Režisér snímku Ivan Ostrochovský zajímavě propojil hraný film s dokumentárními prvky. Hlavní roli ztvárnil sám Baláž (přezdívaný Koza), avšak příběh je boxerovým životem pouze inspirován. Sám režisér k tomu dodává: „Koza je jednoduchý chlapík ze zvláštní školy. Vážím si na něm, že se i vzhledem k prostředí, ze kterého pochází, dokázal vypracovat. Rodiče ho opustili a vychovávala ho babička. Jeho otec byl boxer, a tak začal Koza s boxováním v naději, že si ho rodiče všimnou a vezmou si ho zpátky k sobě. Doufal jsem, že pokud ho do filmu obsadím, zjednoduším mu tak život.“ Ujít by vám neměl ani western Slow West, jenž je už taktéž nasazen v českých kinech, a to od začátku července. Příběh evropského naivy, který přijel na Divoký západ hledat svou
milou, by byl dobrý sám o sobě, ale Michael Fassbender v roli mladíkova průvodce snímek povyšuje na další úroveň. Na Slow Westu je nutné ocenit i to, že jeho režisér John Maclean neopisuje od jiných tvůrců, kteří se na žánr westernu specializovali, ale hledá svůj vlastní vizuál i tempo. Pěkně to včera před svými přáteli shrnul jeden mladý muž postávající před sportovní halou: „Ty vole, já se zhulil, šel jsem na ten Slow West a vono je to fakt slow. Ale dobrý! Ten vítr třeba tam, to je úplně super.“ (klk)
Filmový dobrodruh Karel Zeman (režie: Tomáš Hodan) → čtvrtek 30.07. / Kino Hvězda / 17.00
8
Stalo se Tvrdý chleba nezávislých filmařů Rok od roku výraznější představitel artové kinematografie Peter Strickland (na fotce) během své lekce filmu mluvil především o tom, jak složité je pro nezávislé tvůrce prosadit se a získat peníze na své projekty. „Na několik let jsem kvůli nedostatku příležitostí dokonce úplně vypadl ze světa filmu. Bylo pak obtížné se do něj vrátit,“ prozradil Strickland. V té době se věnoval své kapele a pracoval v Bratislavě na vývoji videoher. Obratem k lepšímu pro něj byla až cena z Berlinale 2009 za zvuk k jeho celovečernímu debutu Katalin Varga. „Ocenění mi finančně dost pomohlo,“ dodal britský režisér, jenž posléze natočil variaci na giallo horor Berberian Sound Studio či nejnovějšího Pestrobarvce petrklíčového. (aka)
9
projekci následovala diskuse, při které početný tvůrčí tým přiblížil její realizaci. „Původně jsem to točit vůbec nechtěl, postupně jsem se ale do Tiffany zamiloval,“ řekl režisér Fehu. Tomu se někteří diváci divili, protože Tiffany je titulní příšera, která se noří ze země. „Máte něco proti ženám, když má příšera ženské jméno a mluví ženským hlasem?“ zaznělo. „Nemám! Jsem ženatý, tak minimálně proti jedné nic nemám,“ odpověděl Fehu, jenž už přemýšlí o druhém i třetím díle. (jš)
Horákova lekce Režisér Slávek Horák během včerejšího, posledního dílu Letní filmové akademie, která byla letos celá věnována procesu vzniku jeho debutu Domácí péče, zdůraznil, že základem každého dobrého snímku je kvalitní scénář. „Když jsme na náš film žádali peníze, všichni se divili, proč jde tolik z rozpočtu právě na scénář. Já ale raději vynaložím víc financí na něj a pak ušetřím na výrobě,“ prozradil Horák, který si rovněž hodně zakládá na spolupráci s dramaturgem, jímž je u jeho projektů Jan Gogola. Právě s ním hodlá Horák připravovat i svůj další počin. „S Domácí péčí ještě objedeme pár festivalů a od září začneme řešit můj nový námět,“ dodal Horák. (aka)
Od Grossmana po Lébla „Divadlo Na zábradlí s jejich inscenací Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. jsme si pro program letošní Filmovky vybrali záměrně, abychom ho mohli spojit se sekcí věnovanou Pavlu Juráčkovi,“ vysvětlila ředitelka festivalu Radana Korená v úvodu před projekcí dvou dokumentů věnovaných právě tomuto fenomenálnímu divadlu, které v 60. letech budovalo tradici absurdního, apelativního dramatu, za normalizace poskytovalo útočiště zakazovaným filmařům nové vlny a v 90. letech se nadechlo k novému tvůrčímu životu. První z promítaných dokumentů, Jan Grossman: Žít svůj osud, věnoval Aleš Kisil v roce 1997 životu i tvorbě jednoho z nejvýraznějších režisérů Divadla Na zábradlí a českého divadla vůbec. Druhý, nazvaný prostě Zábradlí, natočila roku 2000 Olga Sommerová a představila v něm historii slavné scény od Grossmana přes Evalda Schorma až po Petra Lébla. (šk)
Proti ženám nic nemám! Den před vstupem do distribuce viděli včera diváci LFŠ českou hororovou komedii debutujícího Andyho Fehua Nenasytná Tiffany. Po
České Galapágy „Každý film může být zajímavý a je na nás, abychom našli ty správné otázky, jež klást,“ prohlásil Radomír „Douglas“ Kokeš na křtu
své knihy Rozbor filmu, kterou vydala Masarykova univerzita v prestižní edici Spisy a jejíž křest proběhl včera ve foyer kina Hvězda. „Pokouším se kultivovat myšlení o kinematografii, a to nikoli interpretováním filmů a hledáním toho, co do nich nikdo nevložil, ale naopak snahou porozumět tomu, že za každým snímkem je spousta práce a že i ty nejblbější si zaslouží pozornost.“ Kniha mimo jiné shrnuje dosavadní výsledky jeho výzkumu dějin české kinematografie: „Snažím se vidět opravdu každý film, který u nás vznikl od roku 1911. Zatím jsem v roce 1927. Sleduju ty snímky záběr po záběru a rozebírám, jak pracují s prostorem, časem, vyprávěním. Chci porozumět tomu, co malá a ,nepodstatná‘ kinematografie, jako je ta naše, může říct o filmu obecně. Ostatně Darwin taky porozuměl evoluci skrze Galapágy.“ (šk)
i v Redutě 2 na přednášce s názvem Autorská imaginace versus ideál fotografického realismu, je vymalováno. „Takhle jsem se seznámil s jedním týpkem, co pak vedle mě i ležel přes noc ve škole! Myslím ale, že mi jednu vrazil, abych se otočil a nedýchal na něj ty výpary,“ vzpomíná dokumentarista Lumír Košař. Že by to tedy s tou hradišťskou seznamkou nebylo tak žhavé? Omyl. Přesně v duchu cenné povzbuzující rady „Jednou najdeš někoho, komu budou tvoje výpary vonět!“ takhle Lumír našel svou novou kamarádku Marjánku. „Ráno jsem přes půlku jedné kavárny viděl, jak si taky na tajňačku leje panáka do kafe. Přisedl jsem si.“ Začátky krásného přátelství na celý život jsou jedna věc, rychlé festivalové románky, popřípadě rychlovky na lavičce za stanem Vertigo věc druhá.
„Tančili jsme v Míru, když si náš kamarád vyhlídl týpka na baru a poslal nás, ať zjistíme jeho orientaci. Jenže se velmi rychle ukázalo, že kamarád utře hubu,“ říká studentka psychologie Marcela. „Žádaný jsme byly my, holky. Dostaly jsme dokonce pozvání na pokoj do jednoho hotelu, kam jsme teda taky šly, kamaráda jsme nicméně vzaly s sebou. Hezky jsme si popovídali, týpek byl režisérem jednoho z filmů, co se na LFŠ hrál, a moc hezky o nás pečoval,“ dodává. Když už jsme zmínili stan Vertigo… Zajděte tam. Jako vážně. Potkáte tam nejvíc sexy barmanku a nejvíc sexy barmana v historii světa a Letní filmové školy. Investigativní oddělení Filmových listů již zjistilo jméno pokérovaného barmana, je to prý Ben. Barmanka už je na vás. Tak přejeme hodně štěstí.
Chill-out A zkoušels už hradišťskou seznamku? Jan Škoda
Na větu „Určitě si někoho najdeš, až to budeš nejmíň čekat!“ jsou alergičtí už úplně všichni, včetně těch, již si už někoho našli, když to nejméně čekali. Vůči větě „Určitě si někoho najdeš, až budeš v Hradišti!“ taková rezistence naštěstí zatím nepanuje. A je to dobře, protože na ní dle rychlého výzkumu mezi diváky LFŠ skutečně něco bude.
Ráno se vidíte na filmu, v poledne se vidíte na filmu, odpoledne se vidíte na filmu, večer se vidíte na filmu, a když pak svůj objev spatříte
English friendly
WHAT TO SEE Gabbeh → Slovácké divadlo 08.30 “Who are you?” an old Iranian lady asks a carpet while washing it in a creek. And the carpet responds! A young girl Gabbeh emerges and tells a story of her love. Iranian director Mohsen Makhmalbaf, one of the SFS guests, created a simple visual poem about the passion of love that can’t be left unfulfilled. ↴
The Punk Syndrome → Klub kultury 23.59 “I have to tidy up, wash the dishes, go to work, see the doctor, eat and drink, have a shower, go to sleep...” These are the lyrics of one of the songs of the band Pertti Kurikka’s Name Day. What’s so special about it? All band members suffer a mental disorder, yet write songs and make tours. The music documentary focuses on the backstage and everyday lives of these musicians. ↴
Christoph Hochhäusler: Our lives are not exclusively ours
Upcoming events The Usual Suspects → Kino Mír 12.00 This is a wishful thinking of every second film director and every first studio – a little big crime thriller that keeps viewers at bay. Strained atmosphere and a great script, joining the jigsaw pieces, lead up to one bloody gun battle on a boat. Famous riddle of Bryan Singer from 1995 won two Oscars. ↴
The Deadly Invention → Kino Hvězda 20.30 Professor Roch, an inventor of a super-explosive device that could destroy the world, was kidnapped by mean Artigas! Great film by Karel Zeman in a new restored version was brought out almost for the film’s birthday. His initial premiere took place at Expo in June 1958. Faithful catch of the atmosphere of Jules Verne’s novel brought the film a world acclaim.
Petr Willert: Everything’s Here → Reduta / 17.00 Petr Willert’s photographs reveal an everyday life of one ordinary household from a specific point of view. His granny‘s 2+1 served as a model environment for testing the capabilities of the modern photography.
Concert of Kyklos Galaktikos, Midi Lidi → Kolejní nádvoří / 19.30 Kyklos Galaktikos will bring us a nourishing mixture of poetry, banality, bizarre moments and irony. The lyrics were adopted from the French dramatist A. Artaud, the Cuban novelist R. Arenas, or the Czech painter and poet V. Kokolia. Elektro-pop band Midi Lidi, among other, composes music for films.
Teatr Novogo Fronta – Too Close To the Sun → Divadelní stan / 20.00 Is talent a blessing or a course? May the moments of art creation compensate the never-ending and agonizing doubts? This play was inspired by the lives of brilliant artists. Irina Andreeva joins the poetics of physical theatre Teatr Novogo Fronta, live music, vocals and Jan Bursa’s tap-dance.
Christoph Hochhäusler is one of the representatives of the Berlin School. They are fascinated by everydayness, banality and deny the mainstream cinema. He arrived at SFS in order to introduce his two former feature-length films Milchwald and I am Guitly. Klára Kolářová
Do you like film festivals? Not really. Places like Cannes are not really for me. It’s just huge hysteric machinery. I like it here in Hradiště, though. It’s just about watching films. Aren’t you fed up with the label “Berlin School director”? Unlike my colleagues, I don’t mind. It’s the task of the critics – to capture and describe the current movements and trends of every national cinematography. If we consider the Berlin School as a group of people who like each other and occasionally collaborate on mutual projects, it’s absolutely correct and living connotation. However, it was never coherent in style. Do you think seeking for money for a new project is much easier while being a Berlin School representative? Not really. People in Germany are weary of the Berlin School. Well, there are still a few who love our work. But I think it’s much better abroad. Your feature-length debut Milchwald told a story
of two kids on a trip. Your second film I am Guilty was about a timid adolescent boy. But the more recent movies are solely about the adults captured by the system. Why? There’s no fixed order in it. The whole artistic process remains a real mystery to me. I have to admit that my later works are focused more on the social topics. I guess it has to do something with my frustration with the German cinema and its schematic forms: three characters trapped in isolation are sorting out relationship problems. No offence, but this is quite so boring. We don’t exist only in private bubbles. Our lives are not exclusively ours. Having overviewed your complete filmography, there’s been an apparent progress in your formal language. I might have slacked up in my uncompromising approach. At the beginning of my career I often used long static shots – and sometimes people were leaving the screening halls.
10
Kecy po dvou deci
Sestrojila jsem stroj času. Mám pro své budoucí já zásadní otázku: Budu vůbec někdy v životě šťastná?
Jednoho dne si budeš chtít koupit v supermarketu rajčata a povede se ti je najít v akci a nebudou vůbec otlučený ani zelený, prostě úplně pěkný rajčata.
Stačilo prostě jen říct, že nebudu.
Dopito
V Konibaru Štěpán Kučera
„Tady býval koňský výsek, dostali jste kabanos, takový kus,“ ukazuje vrchní rukama, „chleba a pivo za pět korun, to bylo ještě v 80. letech. Potom už nebylo koňů, tak sa to tu zrušilo.“ Dvorek je zastřešený vinnou révou, dřevěné balkony v patře prázdné. „Tady sa bydlelo před třiceti lety, krásné byty, ale to už je pryč. Odkoupil to tu vinař od Blatnice, toto je jeho víno.“ Pijeme víno, borovičku, turka z květovaného hrnku. Jsme tu druhý den po sobě. Chceme dělat rozhovor s paní Martou, ale včera byl pohřeb jedné stálé zákaznice, a tak Marta musela dolévat všem, kdo se přišli rozloučit. Na okně visí parte. Dnes zas paní Marta slaví svátek, takže musí posedět u všech stolů. Je jí odhadem asi osmdesát. „Sem chodívali hlavně stálí hosté, ale během posledních pěti let jeden po druhém umírají nebo nemožú pít už, onemocněli,“ říká vrchní. Za zídkou u malého stolku sedí bezdomovec a pije borovičku, ptáme se na něj. „On byl moc cítit. Sedával u tohoto stolu, co teď vy, ale stálí zákazníci říkali, ať ho dám pryč. Ale co bych ho vyháněl, to je neslušné. On za pití platí, má důchod, ale přitom spává na ulici. Ráno v sedm jsem ho bral z ulice, ať ho auta nestříkají vodou. Je ho škoda, mohl by si zaplatit byt, ale nechce, nechce nikoho poslouchat.“ V Konibaru je dobře.
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera, Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník, Štěpán Marko (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann, Marek Malůšek (fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo place
název title
sekce section
úvod introduction
host guest
08.30
Kino Hvězda
Setkání ve tmě
V
08.30
Slovácké divadlo
Gabbe
Z
Mehdi Abdollahzadeh
09.00
Kino Reduta 1
Bungalov
S
Jan Jílek
09.00
Kino Reduta 2
Projekce k přednášce 1938–1945: Barbora Hlavsová
09.00
Klub kultury
Chlapci
F
Michal Švec
09.30
Sportovní hala
Kabinet doktora Caligariho
S
Eva Chlumská
10.00
Divadelní stan
11.00
Kino Hvězda
11.00
Kino Reduta 2
Český film IV: 1938–1945
11.00
Slovácké divadlo
Výslech
F
Milja Mikkola
11.30
Kino Reduta 1
Touha
S
Jan Jílek
11.30
Klub kultury
Todo modo
I
Andrea Minuz, Jan Šulc
12.00
Kino Mír
Obvyklí podezřelí
S
Eva Chlumská
12.00
Sportovní hala
Dáma ze Šanghaje
I
Workshop animovaného filmu 1. skupina Odborný dohled nad východem Slunce
jazyk language
el. české titulky el. české titulky el. české titulky
rok year
94
Velká Británie
1943
•
103
75
Írán, Francie
1996
•
125
•
Německo
2002
Československo
1942
147
100
Finsko
1962
62
78
Německo
1920
95
Česká republika
2014
•
110
Finsko
2009
•
66
83
Německo
2006
•
92
125
Itálie, Francie
1976
•
82
106
USA, Německo
1995
•
96
Věroslav Hába
87
USA
1947
•
74
90
147
90
147
120
155
el. české titulky
70
Kino Reduta 2
Juráček, Vláčil a Lipský digitální
OP
13.30
Šapitó Letní poloha
Beseda s Ludmilou Zemanovou
OP
host: Ludmila Zemanová
14.00
Divadelní stan
DP
14.00
Hřiště za pivnicí Krček
Divadlo Koráb: Perníková chaloupka Turnaj v pétanquu
DP
el. české titulky el. české titulky el. české titulky el. české titulky
120
14.30
Kino Hvězda
Příšerný host hudební doprovod: Červen
I
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
14.30
Slovácké divadlo
Fantom opery
I
Michael Málek
15.00
Kino Reduta 1
Noční vlak do Mnichova
V
Jan Jendřejek
15.00
Klub kultury
Evangelium podle Brabence
V
hosté: Miroslav Janek, Vratislav Brabenec
el. české titulky el. české titulky el. české titulky el. české titulky
Velká Británie
1926
•
83
USA
1943
•
78
90
Velká Británie
1940
•
103
90
Česká republika
2014
85
Německo
2001
Kino Mír
Můj pomalý život
Kino Reduta 2
Filmové triky bez počítače, tabletu a myši
15.30
Sportovní hala
Nutkání
16.00
Kavárna Respekt
O festivalu Slamdance
OP
60
16.00
Fotbalový turnaj
DP
60
17.00
trávník před sportovní halou Galerie v chodbě Reduta
Petr Willert: Je tu všechno
DP
30
17.00
Kavárna Respekt
Kraťasy ze Slamdance
17.00
Kino Hvězda
Filmový dobrodruh Karel Zeman
I
Michael Málek
el. české titulky
99
el. české titulky el. české titulky
73 63
17.30
Klub kultury
Smrtelný hřích
I
Věroslav Hába, Michael Málek
18.00
Kino Mír
Přání smrti 3
I
18.00
Sportovní hala
Hrůza na jevišti
S
18.30
Šapitó Letní poloha
Slam poetry exhibice
DP
90
19.30
Kolejní nádvoří
Kyklos Galaktikos, Midi Lidi
DP
150
Divadelní stan
Teatr Novogo fronta – Too Close To The Sun
DP
Kino Hvězda
Vynález zkázy Anděl smrti
20.40
Šapitó Letní poloha
Wolf Jam (jazz / funk / disco / dnb) + DJ
21.00
Kino Reduta 1
Všichni ostatní
21.00
Klub kultury
21.30
Letní kino Smetanovy sady
21.30
Sportovní hala
Právo a pěst
V
22.00
Malý Pán
V
23.20
RWE letní kino Masarykovo nám. RWE letní kino Masarykovo nám.
23.30
Kino Hvězda
Okno do dvora
23.30
Kino Reduta 1
23.30
Slovácké divadlo
AČFK
el. české titulky
USA
1946
•
78
Jiří Flígl
92
USA
1985
•
86
Eva Chlumská
110
Velká Británie
1949
•
95
el. české titulky
S
Jan Jílek
Proces
I
Michael Málek
el. české titulky el. české titulky
Po stopách krve
L
Klub rváčů
DP
Petr Vlček
el. české titulky
S Iva Hejlíčková
Já a Orson Welles
I
Michael Málek
Lhář
F
Štěpánka Ištvánková
23.59
Klub kultury
Punkový syndrom
F
Milja Mikkola
23.59
Sportovní hala
Superman 4
I
Jiří Flígl
23.59
Kino Mír
LFŠ Midnight Party
el. české titulky el. české titulky el. české titulky
163 160
78
Československo
1958
•
120
127
USA
1998
•
96
•
165
124
Německo
2009
•
93
119
Francie, NSR, Itálie
1962
•
94
Československo
1969
200
AČFK
DP
165 •
60
Eva Chlumská
S
148
110
hosté: Ludmila Zemanová, Jakub Matějka
76 134 108
92
Polsko
1964
83
ČR, Slovensko
2015
•
139
USA
1999
•
96
112
USA
1954
•
120
114
Velká Británie, USA
2009
•
77
53
Finsko
1981
•
64
85
Finsko, Norsko, Švédsko
2012
•
66
90
USA
1987
•
87
•
165
240
DP – Doprovodný program
121
•
90
host: Jiří Siostrzonek
OP – Odborný program
152
•
Kinofilm – Jiří Siostrzonek: Rozprava o dokumentární fotografii
L– Letní kina
167
1982
Kino Reduta 2
Z – Zvláštní uvedení
169
1944
17.30
Slovácké divadlo
•
Finsko
Olaf Möller
AČFK – AČFK uvádí
75
USA
Iva Hejlíčková
F
V – Visegrádský horizont
152
97
I
Poběžme
20.30
•
107
Jana Eyrová
20.30
1959
•
Kino Reduta 1
20.00
USA
2015
Slovácké divadlo
S – Spektrum
91
Česká republika
17.30
I – Inventura
148
80
17.00
OP
•
60 hosté: T. Hodan, O. Beránek, D. Cysař, R. Slezák, B. Kulová
F– Fokus: Finsko
109
90
OP AČFK
169
92
15.30
host: Boris Masník
•
90
15.30
Jan Jílek
110 147
120
host: Jaroslav Sedláček
13.30
S
157
180 hosté: Pavel Göbl, Vratislav Brabenec
hosté: Jeanne Pommeau, Tereza Frodlová
OP
91
82
DP
OP
země country
89
OP
V
min.
strana brožury brochure page
čas time
english friendly
ČTVRTEK / Thursday
Pátek 31.07. RANNÍ PROJEKCE Berberian Sound Studio Kino Hvězda 08.30 Vyvrhelové Slovácké divadlo 08.30 Cizinec Kino Reduta 1 09.00 Sampo Klub kultury 09.00 Bandité v Miláně Sportovní hala 09.30
111
Veškerý program včetně odborného je veden v českém jazyce, případně tlumočen, projekce doprovází české titulky.
