V této šifře bylo za úkol sdělit organizátorovi heslo. Bylo potřeba si všimnout dvou základních věcí. Na každé básničce je v želvičce napsáno písmenko. Jednotlivé básničky nebyly rozmístěny náhodou, bylo potřeba nakreslit si co nejpřesnější mapku jejich skutečné polohy, tedy polohy písmenka. Druhým důležitým postřehem je, že básničky kódují na základě různých principů písmenka (písmenka jednotlivých básniček jsou uvedena níže). Nakreslíme tedy hrany v naší mapce a vznikne graf, který vizuálně připomíná kytičku. Heslem je tedy kytička, kytka ... N
E
K
J S
Y
R
O
P
C D
I
U
Q
G
A
L B Z
X
M
T V
H
F
W
A
Malá, modrá, ještě kyselá ze stromu spadla švestka veselá. Nesmíme si ji splést, stopku má - to důležité jest. Q – vizuální podoba
___________________________________________ „Celá“ mi říkají často, dobrý jsem domeček pro sto, také dvojku s nulou schovám a záporná čísla chovám. Však pí se nenajde u mě, s třetinou sídlí v jiném domě. Z – označení oboru celých čísel
B
Vždy první je, na každém kroku, vše spojuje, uprostřed hrotu. A – je první, připomíná hrot, spojuje dvě části
___________________________________________ Značku moji vědět chceš. Jiný prvek ve Vesmíru s větším množstvím nenajdeš. První místo patří mi ve zvláštní známé tabulce. Ne, nedělám si šprýmy, můžeš mi věřit velice. Plynný jsem a budu dál, kdosi mě hydrogenium zval. H – chem. značka vodíku
C
Žebřík skládaný na zahradě pomáhá, velmi bezpečný, do výše nesahá. A – podobnost se štaflemi
___________________________________________ Podívej, pravé písmenko prohlédneš. Poslouchej, prozříváš, přec pryč potáhneš. P – všechna slova na něj začínají
D
Tucet se jich v kole mění. Počet jak trpaslíků do setmění. Vždy druhý zajímá tě člen, první písmenko si honem vem. U – první verš symbolizuje 12 měsíců, které se střídají, druhý počet dnů v týdnu. Pokud vezmeme druhý člen, dostaneme únor, úterý. Vezmeme z něj první písmenko, jak nám radí.
E
F
V Praze jsme tři kamarádi, lidi máme všichni rádi. Já jsem žluté, nejmladší nové díly mám radši. Stejně jako moji bratři nevidím, když se rozední. Vyzvu tě na raz dva tři, stoupni si či sedni. B – metro ___________________________________________
Sedmé jsem a nejsem géčko, z boku mám i áčko, céčko. S béčkem si těžko zvykají. Též „si“ u mě zpívají. H – označení tónu ve stupnici
G
Má to les i loje, nemá pes. Co to je? L – vyskytuje se ve slově les, loje, není v pes
H
I
Jeden z pěti světadílů ve sportu značených. Také v gymnastice má sílu při pohybech točených. O – vizuální podoba s kruhem (5 olympijských kruhů, gymnastická obruč).
J
Sponzor akce Želvování s číslem po boku se sklání. Dřív Eurotel měl jmenování, dnes ho někdo Kyslík haní. O – O2
K
Háček od košíku, kam jabka se házejí. Někdy též nevědomost, když odpověď neznají. S – vizuální podoba s hákem na košík a s otazníkem ___________________________________________
Je pěkně, den, v němž želvě ret se chvěje, než řekne vše, jež všem ze srdce přeje. Nejprve dětem, že dnes červen hřeje. Že letem světem teď celé ven spěje. E – jediná samohláska vyskytující se v textu
L
Z první třídy zůstala mi vzpomínka, jak jsme se učili písmenka. Nejživější ze všech vzpomínek: „Ananas je soudeček plný sladkých koleček.“ mi roztančila bubínek. Ještě jedna, kterou mám radši: „... Anděl letí do nebe, Andělka mu štěstí přála a šátečkem zamávala, aby neulét a vrátil se zpět.“ Myslím, že to už stačí. A – dětské básničky na učení písmenek
M
Jako koryto řeky krčí se, sedmého ze slovních druhů zástupce. Chcete-li ještě více, chásky, pak povím vám – opak spoluhlásky. U – vizuální podoba s korytem řeky, předložka, opak spoluhlásky=samohláska
N
Sladké plody zrnka mají, u země se třepotají, v lese nebo na zahrádce červené jsou jejich líce. Jiné však ježku šmakuje, na štrúdl se kupuje. Odrůd je plno, však radši dobré ze sadu ti stačí. Jak, že to všechno začíná? To už je pohádka jiná.
J – první sloka: jahoda, druhá: jablko, třetí radí, že máme brát první písmenka ___________________________________________
Důležité vědět je, jak se šestý den v týdnu volaje. Když pomlku ve větě chceš, za slovo ji třikrát napíšeš. Hle, máš písmenko hledané zvláštními znaky zapsané. S – první dvojverší: sobota, což je taky pomocné slovo na morseovku, ke které navádí zbytek veršů
O
Kdysi jsem byla vteřinou. Dali mi jméno jinačí, protože světovou vinou mé české jméno nestačí. Teď značku všude používanou mám, též tobě ona stačí. Měl báseň bys mít vyřešenou, k dalšímu místu běž radši. S – značka sekundy
P
Hádej, milý hráči. Co jsem ti znát stačí. Houpací křeslo pro babičku tuze připomínám měkčí než sednout na lavičku to ti předpovídám. S bráchou podobu velkou máme. stolek můj nás od sebe láme. G – vizuální podoba, od C se odlišuje „stolkem“
Q
Zkuste někdy nabídnout Potterovi bidlo, zda s ním zvládne zamávnout, vykouzlit jídlo. Naštve se pak, ani se nestydí. Správný z nás však rozdíly nevidí. I – vizuální podoba s bidlem i hůlkou, pro Pottera rozdílné, pro nás stejné
R
Třetí. Jako ucho hrnce. Nesmí patřit žádné Zdence. C – třetí písmenko, vizuální podoba
___________________________________________ Vlasy se zachytly, vyškubly ven zuby, čímž pyšnil se plastový hřeben. Zubů mu zůstalo ani ne devět, tolik, co vlasů měl známý děd Vševěd.
E – vizuální podoba
S
V tabletách i v ovoci najdeš mě hojně. Pomůžu ti v nemoci, v prevenci hodně. V citrusech a v šípku je mě nejvíce. Kdo mě nejí, kurděje spatříce. C – vitamin C
T
Římané mě rádi měli, prsty si mnou počítali. V češtině dnes žádná sláva. Tam už na mě roste tráva. Však vrátím se zas jednou znova vždyť pronikají cizí slova. X – římská číslice, v češtině se téměř nevyskytuje
U
Jedno samotné malou hodnotu nese, zkřiž je však a hned máš deset. Jedno, dvě, tři v řadě stojí, v pěti se už opírají. I – římské číslice
V
Na zlaté medaili samotinká se třpytí. Cožpak jsme hledali takové smutné bytí? To radši ve dvou táhnou to spolu, nikam nejdou, koukají dolů. Hledáte poselství - až první otočí se vpravo na věčné přítelství. Sláva, zatleskejme. Bravo! M – dvě jedničky spojené, otočené k sobě
___________________________________________ V Česku málo oblíbená křižovatka dvou cest. Také body naznačená přímka, co smíme vést. Slyšel bys ale radši, že protiklad značí? X – značí křižovatku, průsečík přímek, protiklad
W
Byl by to pěkný blahobyt, tak jak dobytek nebydlit. Být obyvatel Přibyslavi, co obyčej rád vždycky slaví, bystrým okem si zalíbit svůj nábytkem pln malý byt. Příbytek můj však praví: "Kobyla, býk tě zdraví." B – vyjmenovaná slova po B
X
Aniž brzy cíl dohledal, eště fousek glancu hledal. Inu, jaký konec? Lahodný! Měl nápad opět příhodný. Řešení šifry tradoval „Už vím! Walter, Xénie, Yvetta!“ zavolal. Q – první písmenka slov tvoří abecedu, v níž chybí q
Y
Čtu pod měsíční září, kdy měsíc necouvá, jak smajlík se tváří, smíchem se nadouvá. D – měsíc dorůstá (má tvar D), vysmátý smajlík :D
___________________________________________ V kostele či na radnici, farář báseň káže. Všechny, nejen na štvanici, do temnoty sváže. O – vizuální podoba s prstenem (svatba, Pán prstenů)
Z
Poznal jsi mě ve fyzice. Dobře, napovím ti více: Teplotu se mnou značili a přitom se mračili, mnohdy se jim totiž pletlo, že neznačím pouze teplo. S časem jsem též kamarád, tak mě nikdo nemá rád. T – fyzikální značka pro teplotu (t, T), čas t
