V PŘEDVEČER MNICHOVSKÝCH UDÁLOSTÍ SRPEN 1938 POHLEDEM DENÍKU PRAGER TAGBLATT

Anna Marková Akademické gymnázium, škola hlavního města Prahy, Praha V PŘEDVEČER MNICHOVSKÝCH UDÁLOSTÍ – SRPEN 1938 POHLEDEM DENÍKU PRAGER TAGBLATT Studentka maturitního ročníku představuje na základě analýzy pražského deníku Prager Tagblatt situaci v Československu v srpnu 1938. Deník Prager Tagblatt si vybrala pro jeho úroveň nejen politického zpravodajství, ale i kulturní přílohy, do které přispívali i čeští spisovatelé. V úvodní části nastínila společenskou situaci v Československu mezi lety 1918 až 1938, dále se deníku věnovala od jeho vzniku v roce 1875 do třicátých let 20. století. Pozornost soustředila na čtyři týdny srpna 1938, kdy těžištěm jeho zpravodajství byla mise lorda Runcimana. Práce je uvedena celá. Úvod Vzhledem k dlouhodobému zájmu o problematiku česko-německých vztahů a jejich historii (zejména jejich vyostření ve 20. století) jsem se rozhodla věnovat se tomuto tématu i ve své seminární práci. Zvolila jsem poměrně neobvyklý přístup – analýzu společenské situace v Československu pohledem pražského německy psaného deníku Prager Tagblatt Prager Tagblatt jsme si vybrala zvláště proto, že jeho úloha v česko-německé společnosti první republiky nebývá podle mého názoru doceňována. Zejména úroveň jeho kulturní přílohy, ale i objektivita a vyváženost zpravodajství, kterému se budu blíže věnovat. I. Nástin společenské situace v Československu mezi lety 1918–1938 V následující kapitole se pokusíme stručně nastínit společenskou situaci v meziválečném Československu, postavení německé menšiny a vývoj její radikalizace, jejímž vyvrcholením bylo podepsání tzv. mnichovské dohody 30. září 1938. II.1 Postavení německého obyvatelstva v nově vzniklé republice Zároveň se vznikem samostatného Československa v roce 1918 se začaly ozývat hlasy po osamostatnění těch částí českých zemí,95 v nichž nadpoloviční většinu tvořilo německy hovořící obyvatelstvo. Na základě této myšlenky vznikly samozvané územní celky – provincie96 –, jejichž představitelé se pokoušeli vyjednávat s československou vládou o samostatnosti, avšak neúspěšně. Poté, co bylo na mírové konferenci ve Versailles s konečnou platností rozhodnuto, že historické části českých zemí, jež jsou osídleny nadpoloviční většinou německého obyvatelstva, patří k nově vzniklé Československé republice, začaly být zakládány politické strany, jejichž cílem bylo zájmy tohoto obyvatelstva zastupovat. Přístup vedení nově vzniklých politických stran ke komunikaci s Prahou bychom v zásadě mohli rozdělit na dvojí. Jejich připojením k Rakousku by tak vznikl státní útvar s názvem Deutschösterreich. Deutschböhmen (vyhl. rakouským Prozatímním shromážděním 29.10.1918); Deutschsüdmähren, Sudetenland a Böhmerwaldgau vyhlášeny během listopadu 1918. 95 96

79

Takzvaně aktivistické strany, k nimž patřily např. Německá sociálně demokratická dělnická strana či Svaz rolníků, spatřovaly v dialogu s československou vládou jedinou možnou cestu k dosažení federalizace státu, a tedy i naplnění práva československých Němců na sebeurčení. Opačný přístup praktikovaly tzv. negativistické strany, „... vyznávaly politiku nespolupráce a požadovaly autonomii německých oblastí a sjednocení všech Němců v národnostním státě“.97 Podle ústavy, jež vešla v platnost r. 1920, bylo nově vzniklé Československo chápáno jako stát národní. Menšiny v ní byly považovány „pouze“ za odlišné jazykové skupiny a byla jim tudíž poskytována zvláštní práva individuální, nikoli skupinová. „Národnostní politika státu neměla od začátku žádnou ucelenou koncepci, byla spíše souborem jednotlivých právních norem a vládních nařízení týkajících se postavení menšin v ČSR.“98 Ústavní jazykový zákon99 určil němčinu jako úřední jazyk v oblastech, kde žilo více než 20 % německy hovořícího obyvatelstva. „Československý jazyk“ byl označen za jazyk oficiální a od státních úředníků byly vyžadovány zkoušky z tohoto jazyka. Uvedení tohoto zákona v praxi však umožňovala teprve roku 1926100 vydaná vládní jazyková nařízení. Tato nařízení ovšem neplatila pro všechny ministerstva. Jazykový zákon i vládní jazyková nařízení byla německými politiky považována za diskriminující, avšak i přes řadu podaných návrhů a interpelací101 v letech 1920–1926 nebyla tato právní pravidla změněna. Jazykový spor se netýkal jen úřadů. Aktem, který zřejmě podnítil nejvíce emocí na straně německého obyvatelstva, bylo zrušení německé části102 pražské univerzity. Ta musela v roce 1934 předat103 své insignie části české, jež byla označena za jedinou právoplatnou „nástupnici“ původní Univerzity Karlovy. V parlamentních volbách 1925 získaly drtivou většinu hlasů německého obyvatelstva strany aktivistické (němečtí agrárníci104 a křesťanští socialisté105), jež jako první „německé strany“ usedly v československé vládě sestavené Antonínem Švehlou. Rovněž ve volbách r. 1929106 měli aktivisté nad negativisty silnou převahu. Své pozice posílila německá sociální demokracie a stala se tak nejsilnější německou stranou.107 Situace se začala obracet se sílící hospodářskou krizí počátku 30. let. Poklesla celková průmyslová produkce a vývoz,108 zejména pak spotřebního zboží, jež mělo svá centra výroby převážně v pohraničí osídleném Němci. Zejména z tohoto důvodu se nezaměstnanost v těchto oblastech zvýšila více než v ostatních částech republiky, a proto zde krize trvala nejdéle. Tomu je BAČOVÁ, J.: Obraz Mnichova v pražském německém deníku Prager Tagblatt. Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, Praha 1998, s. 12. 98 Ibid. 99 Zákon č. 121/1920 Sb. 100 Prováděcí jazyková nařízení ze 3.2.1926. 101 Devátá schůze Národního shromáždění ČSR 3.3.1926. Viz www.senat.cz. 102 Univerzita byla rozdělena na Karlo-Ferdinandovu univerzitu r. 1882. 103 Na základě výnosu z 21.11.1934 ministra školství a národní osvěty J. Krčmáře o předání univerzitních insignií. 104 8 % – 24 mandátů. 105 4,4 % – 13 mandátů. 106 27.10.1929. 107 6,9 %. 108 V roce 1933 poklesl na 28,8 % vývozu před krizí. 97

80

přisuzováno, že se radikalizovalo. Mnozí Němci byli rovněž okouzleni Hitlerovým „hospodářským zázrakem“, díky němuž se zbídačená země opět postavila na nohy. II.2 Vzestup SdP Parlamentní volby 1935 se nesly v duchu drtivé porážky aktivistických stran a vítězství Sudetoněmecké strany109 (SdP). Její předseda a zakladatel Konrad Henlein se zprvu distancoval od národního socialismu a byl spíše zastáncem pokojného soužití Čechů a Němců ve společném státě.110 „V roce 1933 nebyl ani Konrad Henlein nacionální socialista, ani jeho strana nebyla jednotnou stranou stoupenců Hitlera.“111 Situace se postupně měnila a za zlomový bod můžeme považovat rok 1935, kdy začala být SdP podporována NSDAP. Vedle Henleina byl hlavním představitelem SdP Karl Hermann Frank a ústředním tiskovým orgánem této strany byl deník Die Zeit. V roce 1936 prodělala SdP vnitrostranický předěl, o němž se však veřejnost nedozvěděla. Došlo ke střetu mezi křídlem zastávajícím myšlenky, na nichž byla SdP původně založena,112 a křídlem zastávajícím myšlenky nacionálně socialistické. Ty pak také získaly ve straně převahu. Pro období po prvním volebním úspěchu SdP je typická změna v charakteru německých tiskovin. Většina německy psaných periodik té doby přistoupila na Henleinovu nacionalistickou „notu“, často i z obav z odlivu čtenářstva. Prager Tagblatt byl v té době jedním z mála německých periodik, jež tomuto trendu nepodlehla. Během roku 1937 se i přes příslib týkající se zrovnoprávnění německého a českého obyvatelstva v otázce jazykové, v oblasti školství, zaměstnanecké politiky státu atp., jejž dal ministerský předseda Milan Hodža aktivistickým stranám, začala se Sudetoněmecká strana otevřeněji radikalizovat, navázala užší kontakty s NSDAP a stala se jakousi prodlouženou rukou její politiky v Československu. Otázka postavení německého obyvatelstva v Československu (tedy i jeho právo na sebeurčení) měla být podle Hitlera vyřešena co nejrychleji. Na jaře 1938 byl Henlein instruován stupňovat požadavky sudetských Němců tak, aby je československá vláda nebyla schopna plnit. Zároveň začal německý generální štáb připravovat obsazení Československa pod názvem Fall Grün. Po obsazení Rakouska se některé německé politické strany v Československu samy rozpustily a většinou se připojily k SdP – tak vzrostla i její členská základna. Na základě tohoto aktu se SdP stylizovala do role mluvčího hájícího zájmy všech Němců žijících na území Československa. Po dohodě s Hitlerem přednesl K. Henlein na sjezdu SdP 24.4.1938 v Karlových Varech osm požadavků, jež vešly do historie pod názvem karlovarské požadavky.113 I po Německy Sudetendeutsche Partei, v jejímž čele stál od jejího založení 1.10.1933 Konrad Henlein. V parlamentních volbách získala 44 mandátů v Poslanecké sněmovně a 23 mandátů v Senátu. 110 Henlein se nejprve distancoval od radikálního národního socialismu a jeho politika směřovala spíše ke spolupráci a mírumilovnému soužití Čechů a Němců. 111 SALOMON, D.: Od rozpadu monarchie až po konec 2. světové války (r. 1918–1945), in: Tisíc let českoněmeckých vztahů, Panevropa, Praha 1995, s. 171. 112 Tedy na myšlenkách „(...) konzervativní revoluce a autoritativní koncepce státu (...)“ filozofa Othmara Spanna. Viz BAČOVÁ, J.: Obraz Mnichova..., c.d., s. 13. 113 Jejich součástí byla např. teritoriální autonomie Němci osídlených území, plná svoboda přiznání k německému národu a německému světovému názoru, zrovnoprávnění českého a německého jazyka či očištění hospodářských a národněpolitických křivd od r. 1918 a další. 109

81

vyhlášení částečné mobilizace v květnu 1938 se československá vláda snažila s SdP vyjednávat. Zástupci SdP v memorandu zaslaném premiéru Hodžovi 13.6.1938 požadovali autonomii114 území osídlených Němci. Britská i francouzská zahraniční politika již v průběhu jara 1938 tlačila na čs. vládu, aby na karlovarské požadavky přistoupila. Během vyostřující se situace mezi československou vládou a SdP, jež měla podporu Hitlerovu, se v hlavách britských diplomatů v rámci politiky appeasementu zrodila myšlenka vyslání nezávislého mediátora, jenž by komunikaci mezi SdP a československou vládou zajistil a stal se garantem smíru. Jako mediátor byl později vybrán a v srpnu 1938 vyslán do Prahy lord Walter Runciman.115 Bořivoj Čelovský k jeho misi poznamenává: „(...) Dávno před 26. červencem byla britská vláda rozhodnuta strpět německou politiku týkající se Sudet, a to s výjimkou vojenského zásahu Německa proti Československu. Runcimanovo vyslání do Prahy neměl pro Brity jiný smysl, než splnit tímto způsobem německá deziderata. Mise měla za cíl jednak odvrátit Německo od válečného zásahu, a jednak vnutit pražské vládě odstoupení Sudet prostřednictvím plebiscitu nebo i bez něho. Je sice možné, že britští státníci doufali stále ještě, že lze touto metodou dosáhnout přece jen vnitropolitického řešení sudetoněmecké otázky, avšak – a to je rozhodující – byli odhodláni nakonec souhlasit s připojením Sudet k Říši.“ II.3 Československé plány na řešení situace a předmnichovské dny Československá vláda v čele s Milanem Hodžou předložila na počátku srpna 1938 zástupcům SdP návrh na řešení situace, jenž byl německou stranou pro jeho nedostatečnost zamítnut, neboť i nadále striktně požadovala plnění karlovarských požadavků. Prezident Beneš, jenž rovněž s SdP jednal, předložil tzv. druhý plán, v němž nabízel Sudětoněmecké straně hospodářskou pomoc, zrovnoprávnění němčiny s češtinou, zvýšení počtu úředníků německého původu atp. I tento plán byl však německou stranou zamítnut. Návrh, o němž se hovořilo jako o tzv. třetím plánu, byl lordu Runcimanovi předán na konci srpna.116 Pro pražskou vládu znamenal velmi významné ústupky, jež považovala za praktické plnění karlovarských požadavků. SdP však opět plán odmítla, žádajíc autonomii oblastí s nadpoloviční většinou německého obyvatelstva. S tímto požadavkem souhlasil i lord Runciman. Následně byl předložen tzv. čtvrtý plán. Ten nabízel německé straně autonomii oblastí, jejichž obyvatelstvo bylo z nadpoloviční většiny německého původu, zrovnoprávnění českého a německého jazyka atd. Tento plán byl prvním, o němž byla SdP ochotna jednat. Avšak týž den, kdy byl předložen, tedy 7. září 1938, došlo v Moravské Ostravě k incidentu (zřejmě uměle vyvolanému) mezi příslušníkem SdP a policií, jenž se stal pro SdP záminkou k přerušení jakýchkoli dalších jednání. Zejména po Hitlerově projevu na sjezdu NSDAP v Norimberku 12. září, v němž ostře kritizoval postoj československé vlády k sudetoněmecké otázce, se situace v československém pohraničí zostřila natolik, že vláda byla nucena do některých oblastí povolat vojsko a zavést Tedy vlastní zastupitelstvo, jež by nad tímto územím mělo jak moc zákonodárnou, tak výkonnou. Poslancem v letech 1899–1937, 1908–1911 ministrem školství, 1915–16 a 1928–1937 ministr obchodu. Viz ČELOVSKÝ, B.: Mnichovská dohoda 1938. Tilia, Šenov u Ostravy 1999, s. 229. 116 Konkrétně 29.8. 114 115

82

stanné právo. Henlein na tuto situaci reagoval ultimatem, v němž žádal odvolání vojska, zrušení stanného práva, převedení policejní moci na starosty obcí a vyhlášení plebiscitu, jenž by umožnil spojení Sudet s Říší. Hodža na to odpověděl zastavením činnosti strany, rozpuštěním jejích bojových jednotek117 a založením zvláštní cenzorské komise na ministerstvu vnitra. Britský ministerský předseda Neville Chamberlain jedná 15. září v Berchtesgadenu s Adolfem Hitlerem o „sudetoněmecké otázce“. Zde Hitler již otevřeně žádá odstoupení Sudet Říši. 16. září opouští Runciman na Chamberlainovu žádost Prahu, aby spolu s ním projednal se zástupci francouzské vlády Hitlerovy požadavky.118 Výsledné stanovisko představitelů Británie a Francie,119 že obě mocnosti v zájmu zachování míru v Evropě připouštějí možnost odstoupení Sudet Německu, bylo československé vládě oznámeno 19. září 1938. Na 22. září byla dohodnuta další schůzka Hitlera a Chamberlaina, tentokrát v Bad Godesberg,120 Hitler požadoval bezpodmínečné připojení Sudet k Říši, a to co nejrychleji. Chamberlain sdělil tuto informaci Praze a Hodžova vláda, která již byla pod společenským tlakem od momentu přijetí myšlenky odstoupení pohraničí Říši, podala 22. září demisi. Okamžitě byla jmenována nová vláda v čele s generálem Janem Syrovým. Ta vyhlásila 23. září mobilizaci, v reakci na Hitlerovo memorandum, v němž vyžadoval bezpodmínečné odstoupení Sudet Říši do 26. září (toto datum bylo poté změněno na 1. října). V evropských diplomatických kruzích následovala horlivá jednání, jež měla situaci vyřešit. Nakonec prostřednictvím italského diktátora Benita Mussoliniho vyústila v konferenci čtyř121 svolanou na 29. září 1938. O den později byla zástupci všech velmocí podepsána dohoda podle Hitlerových požadavků (avšak navržených Mussolinim). Ačkoli československá delegace byla v Mnichově přítomna, nikdo ji k jednáním nepřizval. III. Prager Tagblatt Deník Prager Tagblatt, vycházející od třetí čtvrtiny 19. stol. v Praze, můžeme bezpochyby označit za kvalitní nezávislý německy psaný list, jenž si záhy po svém založení začal získávat široké čtenářstvo pro svůj kvalitní a rychlý servis informací a zpráv z celého světa. Byl oblíben zejména u střední třídy – tedy u obchodníků a průmyslníků (pro již zmíněné kvalitní a aktuální burzovní zpravodajství), intelektuálů a v době sílícího německého nacionalismu jak v Německu, tak v Československu pro svůj liberálně-demokratický charakter i u odpůrců tohoto nacionálně-socialistického hnutí. Jako jeden z mála deníků si i přes omezení, jež byla v době pomnichovské na média, zejména na tisk, uvalena, udržel až do svého zrušení v roce 1939 objektivní charakter. Ačkoli Prager Tagblatt představoval ve své době jakousi koncentraci německé intelektuální Prahy,122 nenajdeme o něm v odborné literatuře žádné rozsáhlejší zprávy. Proto

Freiwillige Schutzdienst. S nimiž Chamberlain již předběžně vyslovil souhlas. Viz Čelovský, s. 320. 119 N. Chamberlaina a É. Daladiera. 120 Dnes součást Bonnu. 121 Itálii zastupoval Benito Mussolini, Německo Adolf Hitler, Británii Neville Chamberlain a Francii Édouard Daladier. 122 Přispívala či přímo jeho redaktory byla řada známých pražských německy (i česky) píšících spisovatelů. Viz dále. 117 118

83

v kapitole o historii tohoto deníku budeme moci odkázat pouze na jeho výroční vydání 123 z 15.5.1935, v jehož příloze se o historii deníku šíře hovoří. III.1 Historie deníku Prager Tagblatt Zakladatelem tohoto významného pražského listu byl tiskař Heinrich Mercy, jenž pocházel z jihu Německa. Na konci 60. let 19. stol. se přistěhoval do Prahy. Zde se po prvním neúspěšném pokusu s vydáváním novin124 rozhodl vydávat list, jenž by se zaměřil na Prahu a její blízké okolí, měl by informovat o politice, aniž by vedl jakoukoli nacionální polemiku, čtenáři by poskytl i informace ze zahraničí, burzy, kultury ap. První číslo deníku Prager Tagblatt spatřilo světlo světa 15. prosince 1875. Záhy se stal oblíbeným listem nejen průmyslníků a obchodníků, ale i širší, převážně německy hovořící střední třídy. Když v roce 1898 převzal deník do svých rukou syn Heinricha Mercyho Wilhelm, patřil již Prager Tagblatt k nejvýznamnějším německy psaným novinám v českých zemích a ze všech německy psaných pražských deníků dosahoval nejvyššího nákladu. Wilhelm Mercy přizpůsobil formu i obsah deníku potřebám tehdejšího moderního člověka. Pořídil moderní tiskařské stroje a přestěhoval celou redakci do nových prostor,125 vybudoval rozsáhlou síť dopisovatelů v nejvýznamnějších městech Evropy, rozšířil vydání i na večerní.126 I přes tyto změny se Prager Tagblatt neubránil odlivu čtenářů, jenž se však po několika letech opět vyrovnal. Jeho náklad se podařilo zvednout i díky kvalitní kulturní příloze, již tehdy vedl dramaturg Deutsches Theater Heinrich Teweles. Přispívali do ní významní pražští čeští i němečtí autoři, jako např. Otto Pick, Kurt Tucholsky, Max Brod, Egon Erwin Kisch, Eugen Loewenstein a další. Během první světové války informoval Prager Tagblatt o dění na frontách ve zvláštních rubrikách a vydáních, jež někdy vycházela i třikrát denně. V období tzv. první republiky bychom mohli vycházející denní tisk rozdělit na ten, jenž byl sponzorován politickými stranami a tudíž mělo i jeho zpravodajství nádech daného politického smýšlení, a na ten, jenž byl vydáván soukromými osobami nebo společnostmi. Mezi ty druhé patřil i Prager Tagblatt. III.2 Prager Tagblatt ve 30. letech 20. století Během 20. a 30. let ustálil pod vedením Sigmunda Blaua Prager Tagblatt svůj vzhled a obsahoval poměrně široké spektrum rubrik a příloh.127 Získal tak řadu nových čtenářů, kteří se stejně jako ti dřívější rekrutovali z řad obchodníků, průmyslníků německy hovořící střední třídy a obyvatelstva židovského. Ještě v předmnichovské době roku 1938 mělo průměrné vydání Prager Tagblattu 16 stran a jeho výtisk stál 1,20 Kč. První tři ač čtyři strany rozebíraly zejména politické události PT, Jhr. 60 (1935), Nr. 292, Beilage VI, Seite 1. Mercys Anzeiger. 125 Koupil zcela novou tiskárnu na rohu ulic Jindřišská a Panská a celá redakce deníku se přestěhovala do Panské č. 12, kde sídlila až do zrušení deníku r. 1939. 126 Dopoledne vycházel Prager Tagblatt a v podvečer Prager Abendblatt. 127 Např. módní rubrika, rubrika zdraví, pravidelná hospodářská rubrika, kulturní rubriky, recepty, fejetony, romány na pokračování – v Prager Tagblattu vycházel na pokračování Krakatit Karla Čapka v německém překladu atd. 123 124

84

z Československa, Německa a zbytku světa (v tomto pořadí). Levý sloupec na první straně byl věnován redakčnímu úvodníku, jenž byl v podstatě vždy na politické téma a byl podepsán značkou daného autora. Byl-li text úvodníku přejat z jiného (často zahraničního) tisku, pak byl podepsán celým jménem autorovým. V neděli vycházela příloha s názvem Der Sonntag, jež byla de facto výhradně kulturní. Do ní přispívali i čeští autoři, jako např. bratři Čapkové či Karel Poláček. Vycházely zde v německém překladu i básně významných českých básníků, jako byl např. J. S. Machar. V pondělí naopak vycházely pouze večerní noviny Prager Abendzeitung. V roce 1936 prošel deník krizí, neboť jeho dlouholetý šéfredaktor Sigmund Blau své místo opustil. Začalo se spekulovat, že se vydavatelé chtějí přizpůsobit modernímu trendu nacionálně laděného zpravodajství, aby si udrželi čtenáře. To se ovšem nestalo128 a Blauovo místo obsadil Richard Katz, jehož v roce 1937 vystřídal dlouholetý redaktor Prager Tagblattu Rudolf Thomas, jenž po mnichovských událostech na konci září 1938 spáchal sebevraždu. Již během září 1938 začaly být noviny v Československu v rámci „zachování klidu a bezpečnosti“ cenzurovány.129 Situace tištěných médií se ještě zhoršila po připojení československého pohraničí k Německu, neboť většina papírenského průmyslu se nacházela právě v odtrženém území, a tak nastaly pro mnoho vydavatelů (denního) tisku problémy s dodávkami papíru. V důsledku toho začaly deníky, mezi nimi i Prager Tagblatt, smršťovat své přílohy a rubriky, až některé přestaly vycházet úplně. Stávalo se poměrně běžně, že jedno vydání Prager Tagblattu mělo čtyři strany. Záhy po vzniku protektorátu, 4. dubna 1939, vyšel Prager Tagblatt naposled. Hned další den byl nahrazen prookupačním tiskem Der neue Tag. Po druhé světové válce již nebyl jeho tisk obnoven a tiskárnu jakožto nacistický majetek zabavil stát. Posléze se zde začal tisknout list Svazu české mládeže Mladá fronta. Teprve v roce 1991 pražské německy psané noviny Prager Zeitung navázaly na tradici kulturních příloh Prager Tagblattu a pod tímto názvem vydávají jednou měsíčně přílohu informující o kulturních událostech v Praze a blízkém okolí. IV. Česko-německé vztahy v srpnu 1938 pohledem Prager Tagblattu V této části práce se zaměřím vždy na nejdůležitější události konkrétního srpnového dne 1938 a pokusím se je čtenáři zprostředkovat. S tím, že při své práci vyzdvihnu skutečně jen ty nejvýznamnější zprávy. Zároveň bych chtěla čtenáře znovu upozornit, že v pondělí pravidelně Prager Tagblatt nevycházel, tudíž zpravodajství z těchto dnů chybí. IV.1. Týden od 2.8. do 7.8.1938 První srpnové číslo Prager Tagblatt130 přináší zprávy o problémech, s nimiž se potýká vládní koalice při snaze dohodnout se se zástupci SdP na prosazování karlovarských požadavků. Jednotliví ministři se mají sejít se zástupci SdP. List se rovněž s nadějí obrací na příjezd britského mediátora lorda Waltera Runcimana, v němž spatřuje naději na vyřešení sporu. Jak jsem již naznačila výše, Prager Tagblatt si udržel objektivní charakter až do svého zrušení v roce 1939. Důkazem této objektivity budiž, že zahraniční zpravodajství přejímal buď od renomovaných tiskových agentur, nebo tisku – např. od Reuters, The Times, United Press atp. 129 „V rámci zachování klidu a bezpečnosti.“ 130 PT, Jhr. 63 (1938), Nr. 179. 128

85

Runcimanovi je věnována takřka celá třetí strana úterního vydání – deník otiskl portréty131 jak samotného Runcimana, tak i jeho manželky Hildy a dalších dvou členů mise Franka AshtonaGwatkina a Geoffreyho Patoa. Politický úvodník se zamýšlí nad ozbrojeným konfliktem mezi Ruskem a Japonskem, jenž před nedávnem vypukl. Středeční vydání Prager Tagblatt132 referuje na titulní straně o odjezdu Runcimanovy mise z Londýna. Před odjezdem se svěřil londýnskému tisku: „Počítám s nepřítomností jeden až tři měsíce. Udělám to nejlepší, co umím, abych pomohl tuto nadmíru složitou situaci vyřešit.“133 A na straně třetí informuje o příletu Runcimanovy sekretářky a asistenta. Toto vydání korunuje politický úvodník s názvem „USA a diktátoři“, jehož autorem je Winston S. Churchill. V úvodníku se vyjadřuje poměrně kriticky k postoji USA vůči dění v Evropě: „Budou Spojené státy svou důležitost schovávat do skořápky míru, práva a svobody, pokud je ještě čas, nebo zůstanou pouhými přihlížejícími, dokud se jednou nestane něco hrozného, aby pak za nesmírné náklady a úsilí postavily něco, co by nikdy bývalo nesmělo být zničeno?“ S podtitulkem „ničí nepřítel – přítel všech“ věnuje čtvrteční vydání Prager Tabglatt134 celou titulní stranu a část strany třetí příjezdu lorda Runcimana. Všímá si například, že se Runcimanovi, ač do Prahy přijel jako osoba soukromá, dostalo při přijetí poct, jako by byl nejvyšším představitelem své země. Na druhé straně se však již věnuje informacím ze zahraničí – vývoji japonsko-ruského konfliktu. I značná část titulní strany následujícího, tedy pátečního135 vydání, se zabývá lordem Runcimanem a jeho pobytem v Praze. Popisuje Runcimanův první den v československé metropoli a jeho setkání se všemi nejvýznamnějšími aktéry „sudetoněmecké krize“. Drobnou zprávou rovněž na titulní straně se list zmiňuje, že se během leteckého cvičení 3. srpna ztratila na blíže nespecifikovanou dobu tři letadla, jež (zřejmě omylem) překročila hranice německého vzdušného prostoru. Němečtí zástupci si okamžitě stěžovali na československém ministerstvu zahraničí, jež „(...) vyjádřilo svoje politování nad touto událostí (...)“. Sobotní vydání Prager Tagblatt číslo 183 ve svazku bohužel chybí. Nedělní Prager Tagblatt136 reaguje na stížnosti na překročení vzdušných hranic Německa ze dne 4. srpna pod titulkem „74krát porušení hranic“ s podtitulkem „Přelet československého území německými armádními letadly“. Takřka celá titulní strana je zaplněna seznamem, kdy, jaký typ letadla a na jakém místě narušil československý vzdušný prostor. Z textu jasně vyplývá, že piloti oněch tří letadel, o nichž bylo informováno v pátečním vydání, porušili německý vzdušný prostor úmyslně na protest proti neodbytnému narušování čs. vzdušného prostoru Němci. Německý tisk však toto gesto zveličil a začal označovat československé piloty za štváče, kteří nechtějí mír. Jinak si deník pochvaluje klidný víkend, jenž nastal po dlouhé době dohadů mezi SdP a pražskou vládou. Na druhé stránce informuje, kde strávil víkend lord Runciman. IV.2. Týden od 9.8. do 14.8.1938 Mezi portréty členů Runcimanovy mise můžeme shlédnout i fotografii Runcimanova psacího stolu v hotelu Alcron, kde se má nazítří ubytovat. 132 PT, Jhr. 63 (1938), Nr. 180, Seite 1. 133 Ibid. 134 PT, Jhr. 63 (1938), Nr. 181, Seite 1. 135 Ibid, Nr. 182, Seite 1. 136 Ibid, Nr. 184, Seite 1. 131

86

Nový týden137 zahajuje Prager Tagblatt138 rozsáhlým článekm o rusko-japonském sporu. Politický úvodník se zamýšlí nad charakterem Runcimanovy mise. Problém, který přijel Runciman pomoci řešit, je podle autora mnohastrukturální (politický, hospodářský, národnostní apod.) a vyřešit jej je otázkou velice obtížnou. O Runcimanovi je ještě zmínka na straně 2, kde se čtenář dozví, že lord Runciman se věnuje materiálům, jež mu k prozkoumání poskytla jak pražská vláda, tak SdP. Ve středu referuje Prager Tagblatt139 o nevybraném až agresivním útoku německého rozhlasu a novin na Československo (kvůli již zmíněnému přeletu tří československých letadel nad německým územím). Pražská vláda je obviňována ze snahy vyvolat válku a z nedostatečné omluvy a potrestání „viníků“. Lord Runciman přišel po prostudování materiálů s několika návrhy, jež by mohly podle něj situaci vyřešit. Čtvrteční140 titulní strana s úlevou oznamuje „klid zbraní“ mezi Japonskem a Sovětským svazem. Zároveň deník upozorňuje na již týdenní přítomnost lorda Runcimana v Praze a rekapituluje, co se během této doby událo; kolik schůzek a s kým Runciman měl atd. V pátek 12. srpna mohl čtenář nalézt na titulní straně Prager Tagblattu rozsáhlý článek týkající se jednání SdP s pražskou vládou, jež proběhlo předcházejícího večera. Dr. Hodža na tomto setkání vyjádřil názor vlády a koaličních partnerů na sudetoněmecké požadavky vyjádřené v memorandu ze 7. července. SdP požádala, aby se k tomuto postoji vlády mohla vyjádřit až na příští schůzce, jež by se měla uskutečnit 17. srpna. Rovněž se dozvídáme, že Praha protestuje proti dalším dvěma překročením československého vzdušného prostoru. Sobotní vydání Prager Tagblattu141 šokuje čtenáře titulkem „Německé manévry: Demonstrace?“ Článek spekuluje o objemu německého zbrojení a poukazuje rovněž na ostražitost Londýna a Paříže. Jak se dozvíme v následujícím čísle142 z poměrně nepatrné zprávy na druhé straně s názvem „Válečná psychóza“, převzaté od agentury Reuters a úředně ověřené, německá letadla opět porušila hranici československého vzdušného prostoru. Deník rovněž informuje o leteckém neštěstí na lince Praha–Paříž, jež si vyžádalo 16 životů.143 IV.3 Týden od 16.8. do 21.8.1938 „Napjatý pohled na Německo – Hitler zahájil největší válečné hry – dotýkají se života celého národa.“ Tímto titulkem otvírá úterní Prager Tagblatt144 zpravodajství a referuje nervózně o německých manévrech, jež se proměnily v demonstraci německé vojenské síly. List si klade řečnickou otázku, zda mají tyto velkolepé přehlídky něco symbolizovat pro okolní svět. Na druhé straně listu je polemika, zda můžou tyto manévry vést k všeobecné německé mobilizaci. Runcimanova mise byla německými manévry překvapivě vytlačena až na pátou stranu. List připomíná, že Runciman je v Československu již třetí týden. Jak jsme již uvedli výše, v pondělí Prager Tagblatt nevycházel; vycházela pouze jeho večerní verze – Prager Abendblatt. 138 PT. Jhr. 63 (1938, Nr. 185, Seite 1. 139 Ibid, Nr. 186, Seite 1-2. 140 Ibid, Nr. 187, Seite 1. 141 Ibid, Nr. 189, Seite 1. 142 Ibid, Seite 2. 143 Ibid, Nr. 190, Seite 1, 3. 144 Ibid, Nr. 191, Seite 1. 137

87

„Mluvčí americké zahraniční politiky: násilí by bylo neúspěšné.“145 Na tento titulek navazující článek, týkající se projevu ministra zahraničí Cordella Hulla, měl pro Československo bezpochyby povzbuzující charakter. Další zprávy o Runcimanově misi, jíž se neustále, i přes mnohá jednání, nedostává cíle. Na titulní straně je místo politického úvodníku nekrolog Andreje Hlinky, slovenského kněze a předsedy slovenské ľudové strany, který předešlého dne zemřel. Z hlavního titulku Prager Tagblattu z 18. srpna146 vyplývá, že i přes intenzivní politickou činnost a diplomatická jednání stále nedochází ke shodě mezi Hodžovou vládou a SdP. Obě strany projevují vůli se dohodnout, přesto se jim to nedaří. Na straně 2 se dozvídáme, že již proklamované německé vojenské manévry mají probíhat na třech místech Říše najednou, a to v Porýní (u hranic s Francií), na východě Bavorska a Saska (podél celé československo-německé hranice). Manévry by měly trvat celé dva měsíce. V pátečním vydání Prager Tagblattu147 se pod titulkem „Lord Runciman zasahuje“ skrývá překvapivé sdělení o cestě Runcimana na zvláštní jednání se zástupci SdP na zámečku Rothenhaus.148 Z tohoto jednání uveřejnil lord Runciman komuniké, z nějž deník cituje pouze oznámení, že Runciman odjel i se svými společníky na zvláštní jednání. Na straně dvě přetiskl deník část rozhovoru prezidenta Beneše s pařížským zpravodajem Prager Tagblattu. Beneš v rozhovoru vyjadřuje naději a zároveň přesvědčení, že k válce nedojde. O den později, v sobotu 20. srpna,149 se pod titulkem „Praktická politika usmiřování“ nachází oznámení o přerušení jakéhosi, zhruba týdenního jednání, během nějž se jak lord Runcimen, tak pražská vláda budou snažit „nalézt nová východiska“ pro další jednání. Článek zároveň referuje o schůzce Runcimana s ministerským předsedou Hodžou, jenž na této schůzce Runcimanovi sdělil, že do 14 dnů bude na poštovních úřadech ve městech s větším počtem německy hovořícího obyvatelstva (např. Česká Lípa) zaměstnáno odpovídající množství úředníků německé národnosti. Nedělní Prager Tagblatt150 v duchu předchozího vydání oznamuje, že po jednáních v tomto týdnu národněpolitická debata na chvíli utichla. Nyní se jedná v podstatě jen o to, najít jiný pohled na věc (viz výše). Lord Runciman odjel na víkend na Šumavu, premiér Hodža na Slovensko poklonit se Hlinkově památce. IV.4 Týden od 23.8. do 31.8.1938 Úterní vydání Prager Tagblatt číslo 197 ve svazku bohužel chybí. Po již zmíněném přerušení jsou jednání v plném proudu. Prager Tagblatt151 spojuje „zvýšení vyjednávacích aktivit“ Runcimanovy mise s tím, že SdP v předchozím týdnu odmítla vládní návrhy na řešení situace. O den později, 25. srpna, přináší Prager Tagblatt152 reference o Runcimanově misi v Britských Times, které pod titulkem „Naděje v misi hodinu co hodinu klesají i stoupají“ Ibid, Nr. 192, Seite 1. Ibid, Nr. 193, Seite 1. 147 Ibid, Nr. 194, Seite 1. 148 Ibid, Seite 2. Tento zámeček patřil Maxi Egonu zu Hohenlohe-Langenburgovi. 149 Ibid, Nr. 195, Seite 1. 150 Ibid, Nr. 196, Seite 1. 151 Ibid, Nr. 198, Seite 1. 152 Ibid, Nr. 199, Seite 1. 145 146

88

vyjadřují naději, že Runciman spory mezi SdP a Prahou vyřeší. Deník zároveň informuje o odletu člena Runcimanovy mise Ashtona-Gwatkina do Londýna a jeho jednáních s britským ministrem zahraničí Halifaxem. V pátečním vydání Prager Tagblattu153 se hovoří o nových vyjednávacích východiscích jak ze strany vlády, tak ze strany skupiny lorda Runcimana, o speciální komisi ministrů, jež předjednává možné řešení požadavků zástupců SdP jak mezi sebou, tak s prezidentem Benešem a premiérem Hodžou, a jež přišla s novým řešením situace, které by mohlo být pro zástupce SdP přijatelným. Deník rovněž referuje o konferenci významných představitelů britské zahraniční politiky, jež se zabývala situací v Československu se závěrem, že situace není neřešitelná. 27. srpna referuje deník154 o třetí vyjednávací nabídce, již učinila československá vláda představitelům SdP a v souvislosti s tím o napjatém pozorování situace v Československu Londýnem, neboť většina korespondentů britských deníků soudí z vyjádření Hodžovy vlády, že nabídka, jež byla SdP předložena, představuje pro československou vládu poslední slovo ve vyjednávání s představiteli SdP. Sobotní číslo z 28. srpna155 zachycuje reakce zainteresovaných stran na tzv. třetí návrh Hodžovy vlády. Nejdříve zpravuje čtenáře o projevu sira Johna Simonse, který potvrzuje Chamberlainovo prohlášení z 24. března, v němž se praví, že v případě vojenského konfliktu mezi Československem a Německem zůstane Británie neutrální. Deník otiskuje část tohoto projevu a fotografii Simonse. Zároveň informuje o projevu Winstona Churchilla, v němž kritizuje způsob řešení konfliktu ve střední Evropě. V předposledním srpnovém čísle Prager Tagblattu156 jsou politické situace plně věnovány první tři strany deníku. Především referuje o postoji Velké Británie, jež se podle autora článku „probudila“. Připouští velké nebezpečí propuknutí války, jemuž hodlá čelit. Na třetí straně je otištěna zpráva sudetoněmeckého zpravodaje v Times, která jednak vyvrací myšlenku, že SdP chce vyvolat konflikt, a jednak hovoří o dalších soukromých jednáních mezi Runcimanem a Henleinem. Poslední číslo Prager Tagblatt157 v měsíci srpnu 1938 je uvedeno titulkem: „Dramatické vyhrocení“. V článku hovoří autor o diplomatických jednáních „tří největších demokracií“ a o opatřeních, jež mají podle těchto velmocí zabránit vypuknutí (světového) válečného konfliktu. Británie si klade za úkol zabránit válečnému konfliktu za každou cenu. Podle deníku došlo rovněž k osobnímu setkání prezidenta Beneše se zástupci SdP, ovšem předmět jednání zůstal utajen. V. Shrnutí a závěr Nejprve jsem stručně charakterizovala meziválečné období v Československu a z něj vyplývající konsekvence pro mou práci. Poté jsem přistoupila k hlavnímu objektu práce, jímž je deník Prager Tagblatt. Seznámila jsem čtenáře s jeho historií, přibližným vzhledem a

Ibid, Nr. 200, Seite 1. Ibid, Nr. 201, Seite 1. 155 Ibid, Nr. 202, Seite 1-4. 156 Ibid, Nr. 203, Seite 1-3. 157 Ibid, Nr. 204, Seite 1-3. 153 154

89

rubrikami v období okolo roku 1938. Následoval vlastní účel práce – pohled deníku Prager Tagblatt na česko-německé vztahy v předvečer mnichovské dohody. Zprávy, jež Prager Tagblatt čtenáři poskytuje, můžeme označit za hodnotově neutrální a vyvážené. Deník nevede polemiky či nenabádá čtenáře k učitému chování popř. postojům. Jedinou částí Prager Tagblattu, o níž lze říct, že vyjadřuje konkrétní názor, je politický úvodník (levý sloupec na titulní straně, často volně pokračující na straně 2). Názorově vyhraněný je ovšem málokdy, ačkoli samozřejmě existují výjimky. Ani v tak napjaté atmosféře, jaká panovala v předvečer mnichovské dohody, se list nebojí zveřejnit komentář takového obsahu, jako byl např. politický úvodník „USA a diktátoři“ Winstona Churchilla. Osobně se domnívám, a má práce tuto domněnku potvrzuje, že mise lorda Runcimana přispěla pouze k rychlejšímu vyhrocení situace v Československu, na způsob a výsledek diplomatických jednání, jež vyústila v podepsání tzv. mnichovské dohody v září 1938 neměla významný vliv. Deník Prager Tagblatt i v této vyhrocené době informoval čtenáře co nejnezaujatěji a nedával přednost určitému druhu informací. To může být podle mého názoru jeho největším přínosem k co nejobjektivnějšímu zkoumání naší minulosti. VII. Seznam použitých zdrojů BAČOVÁ, J.: Obraz Mnichova v pražském německém deníku Prager Tagblatt. Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, Praha 1998. BROD, M.: Pražský kruh. Akropolis, Praha 1993. ČELOVSKÝ, B.: Mnichovská dohoda 1938. Tilia, Šenov u Ostravy 1999. KURAL, V.: Konflikt místo společenství. Praha 1993. NĚMEČEK, J. (ed.): Mnichovská dohoda. Cesta k destrukci demokracie v Evropě. Karolinum, Praha 2004. SALOMON, D.: Tisíc let česko-německých vztahů. Panevropa, Praha 1995. SLÁDEK, M.: Němci v Čechách. Praha 2002. Prager Tagblatt, Jhr. 60 (1935), Nr. 292, Beilage VI. Prager Tagblatt, Jhr. 63 (1938), Nr. 179-204. http://www.ptejseknihovny.cz http://www.senat.cz http://www.wikipedia.cz (statistiky)

90