28
29
40
41 strana:
HERR PILOT!
32—39
KVĚTNÁ 1938 Dne 11. 8. 1938 při svém orientačním letu zažil Otto jednu nepříjemnou událost. V oficiálním zápisu je uvedeno, že se svým strojem Avia Bš. 122.29 havaroval po poruše motoru a následné snaze nouzově přistát u obce Květná. Při přistání měl narazit do vyvýšeného náspu silnice a skončit ve zdemolovaném letounu položeném na střechu v protějším poli. Z rodinných historek vyvstává celá situace v odlišných konturách. V obci Květná bydlela Ottova tehdejší přítelkyně Gréta, která tou dobou vypomáhala v hostinci svého bratra. Otto údajně předváděl svou oblíbenou akrobacii, kterou měl zakončit podletem drátů elektrického vedení. Tento kousek však nezvládl a havaroval. Ze svého zranění se poté zotavoval čtyři týdny.
Ústí, dne 28. července 1933 Pane pilote! Děkuji Vám za Vaši milou pohlednici, jakož i za sdělení, že jste byl v Ústí, což mi udělalo velkou radost. Teď Vám musím napsat, že o Vaší ústecké návštěvě jsem se dozvěděla hned příští den, protože jste údajně svému panu otci zamával, což jsem se dozvěděla od Soni. Myslela jsem si, že byste to mohl být Vy, protože žádné jiné letadlo tak velký hluk nedělá. Měla jsem strach, že se Váš letoun zřítí, protože stále klesal a měl zastavený motor. Nebyla jsem ale sama, kdo měl strach, což můžete poznat z přiloženého článku. Gratuluji Vám proto ke krásnému akrobatickému letu a článku z „Ústeckého deníku“. Jak se Vám stále daří? Já teď chodím večer většinou se Soňou do Městského parku nebo do Františkových Lázní. Někdy se setkáme se Sieglsovými děvčaty a dozvěděla jsem se od nich, že i ona byla poctěna Vaší pohlednicí. Když se zase v Ústí objevíte a dáte o sobě vědět jako i tentokrát, tak Vám také zamávám. Přiložený článek s Vaší pochvalou jsem vystřihla z „Ústeckého deníku“ z 21. července. Těším se na Vaši zprávu a zůstávám
Váza, kterou Ottovi Hanzlíčkovi vyrobili skláři z Květné na památku jeho havárie. Je označena monogramem OH a nápisem „Na památku z Květné 9. 8. 1938 v 7 45 _h“. Traduje se, že každý sklář z vesnice vybrousil kousek vázy.
s pozdravem Martha Kasparek
Ústecký deník Ústí, stranou všedního dne. Letec nad Ústím. Ústí, 21. července 1933 Letadla v dnešní době patří k dopravním prostředkům a nejsou již žádnou zvláštností, pro kterou by bylo nutno zvedat hlavu k obloze. Když nad městem zarachotí letoun, nikdo už se nepodívá, nanejvýš jen na hodinky a pomyslí si: „Aha, to by mohlo být dopravní letadlo, které místo nad Teplice odlétá nad řeku Bílinu“. Také včerejší rachot zůstal zpočátku bez povšimnutí. Pak ale pilot slétl s obrovským hřmotem níže, ztlumil motor, hluk přestal, takže se každý se zděšením podíval k nebi. Mnoho set lidí, kteří uprostřed spěchu všedního dne zůstali na ulicích stát a zdvihali proti obloze hlavy, viděli teď „vysokou
školu létání“, aniž by zaplatili vstupné. Pilot letěl nízko v kruhu, poté uvedl stroj strmě vzhůru k obloze — už se zdálo, že bude následovat loping… když tu začal nový hlučný kruh, motor byl vysazen… na několik vteřin… člověk se domníval, že se zřítí. Ale mašina byla elegantně ovládnuta a létala zas v kruhu, až každého už bolel krk, což už vycítil asi i letec. Ještě jednou se ozval ohlušující rachot, takže dokonce i v kancelářích — a v Ústí jsou v této době většinou kanceláře — zdvihli lidé hlavy a naslouchali: diváci v ulicích si s bolavými krky pomysleli: „Teď se musí zřítit, nebo zmizet“... načež při posledním okruhu letec odletěl.
strana:
42—45
42
43
J. H.:
On chodil s Grétou. No a ta Gréta, se kterou chodil, tak ta měla v Květný bráchu hostinskýho. No a Otto tam při cvičným letu letěl, protože věděl, že je v tý hospodě u bráchy. No a tam takhle vedlo elektrický vedení, a to víš, to nebylo žádný vysoký, to bylo nízko nad zemí. A to tam podlítával, ukazoval jakej je kanón. No a havaroval, nakouřil to tam do toho náspu u silnice.
46
47
48
49
J. H.:
Otta měl takovej přívěšek, kterej si vyřezal z československý koruny. No a když utíkal, tak ho dal na památku rodičům.
52
53
Ottův válečný deník. Tento sešit pořízený ve Francii v sobě nese popis každého dne, od doby, kdy Otto uprchl z Československa, až do dne jeho smrti.
54
55
56
57
72
73
16. XII. 39.
17. XII. 39.
Dostal jsem dopis od „kmotřenky“ přes Chartres, neboť asi ještě nedostala můj dopis. Posílá mně fotku a věru není špatná /myslím tím tu fotku/. Pociťujeme peněžní rozdíl našich franc. kamarádů a nás, stále za nás platí a my nemůžeme oplácet. Jsem zvědav, zda naše vyslanectví splní co nám řeklo. Je to špatná representace. Bylo nám řečeno, že od 1. I. 1940 máme býti včleněni do čsl. armády. Upřímně řečeno, nechce se nám do ní, neboť to kastovnictví stále trvá a vidíme-li kamarádství u Francouzů, tak si přejeme zde zůstat. Takové věci jítří staré rány, které kazí náladu.
18. XII. 39.
Nic nového.
19. XII. 39.
Někde v jižní ranc. pro špatné počasí se zabili dva český piloti při větším neštěstí, při kterém zahynulo 8 lidí.
20. XII. 39.
Docházejí již dary vánoční jednotlivcům a letkám, které jsou od obdivovatelů a je jich věru mnoho.
21. XII. 39.
Obdržel jsem balíček od čer. kříže s různýma věcma a dopis od „kmotřenky“, ve kterém mě upozorňuje na zásilku.
22. XII. 39.
Sháníme byt ve městě, neboť jsou kruté mrazy a na světnici není k vydržení. Vzpomínám, jak asi se u nás připravujete na letošní svátky, které v mnoha rodinách budou smutné.
23. XII. 39.
Došel balíček od „kmotřenky“, který mě potěšil, neboť taková maličkost dojme i staršího, když je v cizině.
24. XII. 39.
Byl jsem v biografu a musím říci, že to jsou moje nejsmutnější Vánoce, které zde prožívám. Vzpomínám, jak jsem se třeba vloni těšil, jak pojedu za G. a jak jsem byl šťasten mezi svýma a zde — daleko od domova a svých drahých, nevěda ani, zda jsou všichni na živu. Nebudu se o tom rozšiřovat, neboť bych stejně nedokázal vypsati to, co cítím. Moje nejvroucnější přání je vrátit se domu.
25. 26. XII. 39.
Vánoce ve Franc. se podobají Silvestru, jsou hodně veselé a ani né tak rodinné jako u nás.
27. 28. 29. XII. 39.
Výškový let do 7 500 m | kul. zamrzlé |, přičemž se ryche změnilo počasí a musili jsme přistáti v Nancy, kde jsme čekali
na příznivé počasí. Byli jsme bez bot, bluzy a čepic, které nám 28. XII. na telef. požádání adj. Dugoujona přivezl kpt. Portalis. 29. XII. jsme po obědě přiletěli zpět do Toul. Npor. Klán nouz. přist. a rozbil stroj.
30. XII. 39.
Nic nového. Přípravy na Silvestra.
31. XII. 39.
Byl jsem v Bio a v 10 h. večer jsem již spal.
1. I. 40.
Byl den opravdu pro mě šťastný a přál bych si, by to šlo tak celý rok. Dostal jsem totiž dopis od Zdeňka a v něm dopis od G., což mně způsobilo nehoráznou radost. Dopis dodal nové síly a odhodlání a touhu vrátit se zpět.
2. I. 40.
Výškový let na 8 000 m, přičemž mně v 7 000 m prasklo olejové potrubí a já musil přistáti.
3. I. 40.
Odpoledne start do Bourges s dopravním letounem pro nové stroje. Pro špatné počasí nouz. přistání v Romilly, kde jsme čekali do 5. I. 40. a po marném čekání jsme se vrátili vlakem přes Reims, kde jsme byli na noc.
6. I. 40.
Dozvěděl jsem se, že čet. Vašek se zřítil z 7 000 m a zabil se. Odepsal jsem „kmotřence“ na balíček. Ještě jsme nenašli byt.
mjr. Ambruš, který zase je v popředí odboje. Tato koupě byla sabotáží našeho letectva a okrádáním našeho státu. Letouny jsou neupotřebitelné, což bylo známo i u nás, ale podplácení hrálo velkou úlohu a věru nebylo by škoda lidí, kteří toto svinstvo udělali — odstřelit. Žádali jsme o zrušení cizineckého závazku, který jsme byli nuceni podepsati na 5 let. Dnes se ukazuje opět jedno svinstvo, které má na svědomí vedení odboje, neboť nám bylo řečeno, že automaticky se ruší vypuknutím války a zatím jsme odkázáni na dobrotu Franc., zda to zruší. Doufám pevně, že tito „páni“ budou jednou vzati k zodpovědnosti. Zase se zabil jeden náš kamarád v Chartres na letounu „Bloch“, Rajter.
15. I. 40.
Z rozhlasu jsme se dozvěděli, že angl. letadla byla nad Prahou a shazovala letáky, máme z toho velkou radost, neboť víme, že to je morální posilou pro naše lidi.
16. I. 40.
Dostal jsem dopis od Práška z Chartres, ve kterém mně sděluje příčinu havárie Rajtra a jaký zmatek tam způsobila žádost o zrušení závazku do cizinecké legie. Všichni byli jak jsem již psal, přesvědčeni, že automaticky byl zrušen, což dokazuje zase nečisté zacházení s náma pod rouškou odboje. Proto se nám nemůže nikdo diviti, že je v nás nenávist k našim vedoucím, když denně se dokazuje jejich jednání. Obdržel jsem dopis od Z. K., ve kterém píše některé věci nesrozumitelně a jsem nucen si to nechati blíže vysvětliti. Jsem skutečně zvědav, co tím myslil. Jeho dopis je zajímavý, a proto si jej uschovám, doufaje, že se dostane domu, kde bude ukázkou skutečnosti. Situace se přiostřila a čeká se stále na nápor.
7. I. 40.
Nic nového. Došel časopis „Naše vojsko“.
8. 9. I. 40
Nic nového. Bydlíme soukromě, já a Chábera.
10. I. 40.
Peruť šla na frontu, výsledek — 1 boš, který sestřelil srgt. Legrand, který má tímto třetího.
11. I. 40.
Peruť šla na frontu, výsledek žádný. Dostal jsem dopis od Zdeňka, ve kterém mně sděluje, že již nebude psáti domu a že mně dodá novou adresu do Ankary. Je roztrpčený na Vincka, že mu převzal děvče.
17. I. 40.
12. I. 40.
Provoz normální. Pozoruhodné je, že zde chodí všichni důstojníci na frontu i velitel coms. záložník. Něco podobného by se u nás nestalo, každý hodnostář se tlačil do pozadí. V míru udělal každý své povinné lety, jen aby dostal přídavky, které měli o 100 Kč vyšší než poddůst., kteří musili dělati větší výkony. Takové a jiné případy zde jsou, které dokazují, jací naši důstojníci jsou, neboť i zde je pozorovat jejich domýšlivost. Zde létá dokonce gen. na polním stroji.
18. I. 40.
Máme ohromnou zimu na světnici kde bydlím, mám zamrzlý kartáč na zuby, pastu, o vodě nemluvím, ta je zmrzlá. Není to nic příjemného jíti spát do takové zimy a bytná má málo dříví tak šetří a uhlím se nedá topit v našich kamnech. Dovedu si představiti co lidé na frontě zkusí v zákopech a to jen pro jednoho pacholka — Hitlera.
13. I. 40.
Nic nového.
19. I. 40.
14. I. 40.
Dozvěděl jsem se, že při přejímání letounů B. 200 byl též členem komise
Při dnešním poslání musil Světlík nouzově přistáti pro nedostatek benzinu na jednom ostrově na řece Mosele blízko Metz.
114
115
Na své curtissy byli piloti patřičně hrdí. Jak se Otto doznává v deníku, nic lepšího předtím nelétal.
118
119
ZROZENÍ LEGENDY
deník:
Deníkový zápis ze dne 18. 5. 1940 promlouvá jasně: Dnes jsem měl ohromné štěstí, byl jsem sestřelen „Messerschmittem 109“. Otto se nejspíš nikdy nedozvěděl, kdo mu ve zmiňované stodevítce provrtal letoun kulkami. Archivní materiály a svědecké výpovědi však hovoří jednoznačně. V kokpitu messerschmittu seděl tenkrát mladý Günther Rall, později slavné letecké eso, který se svými 275 sestřely obsadil pomyslnou třetí příčku mezi nejúspěšnějšími stíhači luftwaffe během druhé světové války. Otto se stal vůbec první z těchto obětí a započal tak kariéru této pilotní legendy.
Sám Günther Rall na událost vzpomíná následovně: Měli jsme za úkol vyzvednout Heinkela 111. Vracel se od Nancy a my ho měli v pořádku doprovodit domů. Když jsme dolétli na místo setkání, tak jsem ve vzduchu zahlédl deset teček. Bylo to deset francouzských curtissů. Tak jsme se do toho dali. První kontakt, to je velmi vzrušující věc. Jste koncentrovaní, ale také pěkně vzrušení. Nalepil jsem se na jejich dvojku a začlo zuřivé pronásledování a boj. Přitom jsem odhalil tu první věc, na kterou ve stodevítce musíte pamatovat. Stodevítka má vzduchové kapsy. Ty mají zvyšovat vztlak při startu a přistání. Za letu jsou kapsy automaticky přitlačené k hlavnímu křídlu. Když s letadlem točíte příliš zuřivě, tak je možnost, že křidélko kapsy vyjede a vás to utrhne. To se stalo mně. Naštěstí jsem ale rychle pustil knipl a vše se srovnalo. A v tomto boji se mi podařil můj první sestřel. Francouzské letadlo začlo hořet. Přesně když jsem byl za ním a zrovna blaflo plamenem, jsem sám dostal zásah. To pěkně slyšíte, kulky cinakají tink, tink. Byla to pěkně matoucí věc, tenhle souboj.
Günther Rall
J. H.:
No ten chtěl přijet, ale když se dozvěděl, že Otto je po smrti žejo tak nedorazil…
J. H.:
Tenkrát to byly ještě takový solidní rytíři, ne že třeba když pilot vyskočil tak ho ještě Němec hnal a střílel po ňom když byl na padáku, to tenkrát takhle nebylo… Sestřelení Otty Hanzlíčka — první stíhací úspěch Günthera Ralla zachycený na malovaném výjevu Heinze Krebse
18. V. 1940
122
123
128
129
ESCADRILLE LA FAYETTE
strana:
110—171
deník:
2. XII. 1939
Escadrille La Fayette je letkou francouzského letectva. Byla ustanovená během první světové války, nejdříve pod názvem Escadrille Américaine. Toto pojmenování však často pobuřovalo, jelikož Amerika v té době do války oficiálně nezasahovala. Letka byla sestavena především z amerických dobrovolníků, kteří po počátečních konfliktech nakonec svou letku přejmenovali. Své jméno dostala na počest markýze La Fayetta (Gilbert du Motier), hrdiny Americké a Francouzké revoluce. Svou slávu získala letka záhy, když během prvních dvaceti měsíců bojů sestřelili její piloti 57 německých letadel. Zásluhy letky za první světové války jsou připomenuty mimo jiné památníkem letky La Fayette nedaleko Paříže.
MARRAINE DE GUERRE
strana:
130—132
Marraine de Guerre (válečná kmotra) — pojem, který se objevil již v první světové válce, jako označení pro ženy a dívky udržující s vojáky bojujícími na frontě korespondenční vztah. Pro vojáky byla tato přízeň především morální a emocionální podporou, nezřídka jim však kmotry posílaly kromě dopisů i hmotné dary. O síle této podpory referuje Otto ve svém deníku. Jeho kmotřenkou se po příjezdu do Francie stala tehdy velice mladá Janine de Waleyne. Janine se narodila do rodiny umělců a hudebníků, což silně ovlivnilo její budoucí kariéru. Na začátku druhé světové války vstoupila do Červeného kříže, kde pomáhala uprchlíkům a zároveň pracovala jako pianistka v pařížském rádiu. Žádný z dopisů, které si s Ottou vyměnila, se nedochoval. Existuje ale zlatý prsten a francouzská vlaječka, které dostal Otto od Janine darem a které byly po válce doručeny rodině. Janine se na vrchol své kariéry dostala mezi lety 1960—1970. Jako jedna z předních francouzských šansonierek vystupovala s osobnostmi jako Jacques Brell, Léo Ferré, Gilbert Bécaud a dalšími.
Věhlas letky za první světové války podnítil její pokračování a tak mohl Sioux na letounu zpátky na nebesa. Jeho znak a jméno La Fayette dostala stíhací skupina GC 2/5, ke které byl Otto přidělen. Tentokrát v ní létali Francouzi a Čechoslováci na amerických strojích Curtiss P—36 Hawk.
deník:
11. XI. 1939 13. XI. 1939 4. XII. 1939 10. XII. 1939 13. XII. 1939 16. XII. 1939 21. XII. 1939 23. XII. 1939 6. I. 1940 22. I. 1940
Po obou válkách přebírá tradici stíhací zkupina GC 2/4, která aktivně působí dodnes. Válečná „marraine“ letky La Fayette.
Francouzská vlaječka od Janine de Waleyne Posvátné srdce Ježíšovo, nadějE a spása francie
Matka milosrdenství
Sioux — znak letky La Fayette původně navržený Haroldem Willisem
Fotka Janine z roku 1966 podepsaná Léo Ferrém
178
179
„TŘISTADVANÁCTKA“
strana:
182—213
Po vytvoření dvou československých perutí a přidělení dalších čs. pilotů k polským a anglickým perutím zbyla ještě řada čs. letců, kteří zůstali doposud nezařazeni. A tak po částečném doplnění anglickým personálem byla na letišti Duxford dne 5. 9. 1940 vytvořena 312. stíhací peruť. Po okamžitém a důkladném výcviku se rychle zapojuje do bojů a patrol. Od svého založení do konce války uskutečnila peruť 10 364 bojových letů, nalétala při nich 17 472 operačních hodin. Účastnila se bitvy o Británii (1940), nonstop letecké ofenzivy (1941, 1942 a 1943), kombinované operace nad Dieppe (1942), invaze do Normandie (1944), bojů nad Nizozemskem (1944) a nad Německem (1945). Jejím heslem bylo latinské: NON MULTI SED MULTA (ne mnozí, ale mnoho — nikoli mnoho mužů, nýbrž mnoho činů)
Piloti 312. peruti ve Speke Čs. piloti, kteří sloužili ve 312. squadroně nebo jí prošli
Ambruž Jan, genplk. Angetter Vít, plk. Bachůrek Svatopluk, plk. Bartoš František, plk. Bartoš Jindřich, plk. Bednář Josef, šrtm. Bergman Václav, npor. Budil Bohuslav, plk. Burger Josef, plk. Bílek Jindřich, plk.
Čermák Jan, plk. Čermák Josef, rtn. Čáp Karel, mjr. Čížek Evžen, plk. Dobrovolný Jaroslav, plk. Donda Zdeněk, plk. Duda Josef, genmjr. Dvořák Antonín, plk. Dvořák Bedřich, plk. Firsov Nikola, čet.
Gajdoš Albert, plk. Gibián Tomáš, plk. Hanzlíček Otto, plk. Hartman Jiří, genmjr. Hekl František, plk. Hlaďo Jaroslav, genmjr. Hlobil Alois, plk. Holeček Rudolf, plk. Holzner Bedřich, ppor. Hrbáček Hugo, genmjr. Hruška Karel, pplk. Chocholín Vladislav, plk. Chábera František, genmjr. Janeba Josef, plk. Jaške Josef, genmjr. Karásek Zikmund, plk. Kasal Karel, plk. Kašlik Viktor, plk. Keprt Josef, plk. Kimlička Bohuslav, plk. Kloboučník Josef, plk Klán Jan, plk. Kocfelda Pavel, genmjr. Kohout Josef, plk. Konvička Jindřich, rtn. Kopecký Zdeněk, plk. Kopeček Vladimír, plk. Kosina Karel, plk. Kotiba František, plk. Koukal Josef, plk. Kováč Vladimír, plk. Kruml Tomáš, plk. Kruťa František, plk. Kubák Josef, pplk. Kukučka Josef, rtm. Kučera Jaroslav, plk. Kučera Otmar, genmjr. Laška Jan, plk. Lechner Karel, plk. Liška Antonín, genmjr.
Liška Vratislav, ppor. Liškutín Miroslav, plk. Loucký František, plk. Macenauer Antonín, plk. Machek Otakar, plk. Malý Milan, plk. Mareš František, plk. Mayer Jan, šrtm. Meier Augustin, pplk. Menšík Jozef, plk. Mikulecký Jiří, plk. Mlejnecký František, plk. Motyčka Tomáš, plk. Mráz Bohuslav, plk. Navrátil Antonín, plk Nosek Vilém, plk. Novotný Josef, plk. Novák Jaroslav, plk. Ocelka Antonín, plk. Osenský Rudolf, plk. Pernica Karel, pplk. Peroutka Stanislav, plk. Peřina František, genmjr. Peřina Karel, plk. Popelka Viktor, plk. Poslužný Ondřej, plk. Postřehovský Bohumil, pplk. Pošta Karel, plk. Prokopec Josef, plk. Prvonič Antonín, plk. Pípa Josef, plk. Přístupa Gustav, plk. Richter Karel, plk. Roháček Rudolf, plk. Ruprecht Václav, plk. Smik Otto, genmjr. Smolík Vojtěch, plk. Soukup Vladimír, genmjr. Soukup Vladimír, npor. Stehlík Josef, plk.
Steiner František, plk. Světlík Ladislav, plk. Šamberger Ondřej, plk. Škach Antonín, plk. Škrinár Ján, plk. Šlouf Karel, plk. Šlouf Václav, plk. Šmolka Erich, ppor. Šodek Jaroslav, genmjr. Špaček Otto, brig. gen. Štanc Alois, pplk. Štandera Miroslav, brig. gen. Štefan Jan, ppor. Štička František, plk. Šťastný Jan, plk. Tocauer Stanislav, plk Tonder Ivo, gen. mjr. Trejtnar František, plk. Truhlář František, plk. Truhlář Jan, plk. Těšínský Josef, plk. Vaculík František, plk. Vancl František, plk. Vanko Anton, pplk. Vavřík Josef, plk. Vavřínek František, plk. Vašátko Alois, gen. mjr. Vella Jan, plk. Veselý Vlastimil, gen. mjr. Vondráček František, pplk. Votruba Bohumil, plk. Vrána Adolf, plk. Vybíral Tomáš, gen. mjr. Vychodil Oldřich, plk. Vykoukal Karel, npor. Zavoral Antonín, plk. Zákravský Jindřich, plk. Záleský Alois, plk Zářecký Jindřich, plk
180
181
186
187
188
189
Hawker Hurricane nad Anglií.
210
211
220
221 strana:
VYZNAMENÁNÍ
1
212—213
2
4
3
5 6
J. H.:
Ta urna byla v nějakým památníku, a jeden skaut, znal naši adresu, tak napsal, že se to bude rušit. Tak jsem mu napsal, že bysme ji chtěli a on to zařídil. No a šlo to přes vojenskou správu, no a prý jestli bysme chtěli nějaký slavnostní zahrabání k jeho rodičům a nějakou tu čestnou jednotku se salvama a… tak jsem říkal ne, nedělejte to. Tak mi ji dali a já ji přinesl domů.
1 2 3 4 5 6 7
Odznak československého polního pilota Nášivka označující pilota Royal Air Force Československý válečný kříž 1939 Odznak francouzského vojenského pilota Odznak letky La Fayette z období 1939—1940 Francouzský válečný kříž se zlatou hvězdou a palmou Junácký kříž „Za vlast“ 1939—1945
7
deník:
3. VII. 1940
