V clavvacek POZV NÕ K VE»EÿI P NÃ

V·clavVacek POZV¡NÕ K VE»EÿI P¡NÃ

Pozv·nÌ kVeËe¯i P·nÏ

V·clavVacek

VYäEHRAD

Na p¯ebalu: VeËe¯e P·nÏ Vyöehradsk˝ kodex, kolem roku 1000 Na vazbÏ: Eucharistick· n·doba s vinnou rÈvou a Kristov˝m monogramem, po jehoû obou stran·ch p¯edstavujÌ dva p·vi nesmrtelnost a kr·su Ravenna, S. Apollinare Nuovo, 6. stoletÌ

© V·clav Vacek, 2008 ISBN 978-80 -7021-919-5

PÌsmo je pro n·s Alfou a Kalich sp·sy je Omegou. Jan XXIII. CÌrkev mÏla vûdy v ˙ctÏ BoûÌ PÌsmo jako tÏlo P·nÏ, vûdyù ñ p¯edevöÌm v posv·tnÈ liturgii ñ nep¯est·v· br·t a pod·vat vϯÌcÌm chlÈb ûivota se stolu jak BoûÌho slova, tak Kristova tÏla. Dei Verbum 21

OBSAH

P¯edmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 ⁄vodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Pozv·nÌ k VeËe¯i P·nÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . P¯Ìloha k 1. kapitole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 SpoleËn· slavnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Pam·tka VeËe¯e P·nÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 VeËe¯e P·nÏ ñ nov· smlouva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 VeËe¯e P·nÏ ñ modlitba chv·ly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 VeËe¯e P·nÏ ñ dÏkov·nÌ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 VeËe¯e P·nÏ ñ hostina s Ñl·m·nÌm chlebaì . . . . . . . . . . . . 8 O obÏti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 JeûÌö n·m nabÌzÌ z·chranu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 »Ìm n·s JeûÌö zachraÚuje? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Kdo je vykoupen? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 VeËe¯e P·nÏ ñ svatba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 O nevÏstÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 VeËe¯e P·nÏ ñ JeûÌö chlebem ûivota . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 VeËe¯e P·nÏ ñ chlÈb k ûivotu vÏËnÈmu . . . . . . . . . . . . . . . 16 VeËe¯e P·nÏ ñ pokrm k ûivotu vÏËnÈmu . . . . . . . . . . . . . . 17 SjednocenÌ s JeûÌöem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 SjednocenÌ s druh˝mi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 O krvi P·nÏ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Kde je tv˘j poklad, tam bude i tvÈ srdce . . . . . . . . . . . . . 21 Aby bylo jasno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 17 19 21 25 31 37 44 50 58 65 74 84 89 96 101 107 114 119 124 131 139 146

22 O jednotliv˝ch prvcÌch bohosluûby ñ 1. Ë·st . . . . . . . . . . 23 O jednotliv˝ch prvcÌch bohosluûby ñ 2. Ë·st . . . . . . . . . . 24 O jednotliv˝ch prvcÌch bohosluûby ñ 3. Ë·st . . . . . . . . . . 25 O jednotliv˝ch prvcÌch bohosluûby ñ 4. Ë·st . . . . . . . . . . 26 Uspo¯·d·nÌ, postoje a gesta p¯i VeËe¯i P·nÏ . . . . . . . . . . . 27 OsobnÌ dodatek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Z·vÏrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

150 161 167 172 182 195 203

Modlitba Dajenu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

KÈû Ëten·¯ tam, kde je stejnÏ jist˝ jako j·, pokraËuje ve ËtenÌ. Kde v·h·, aù se mÏ zept·. Kde pozn·, ûe se m˝lÌ, aù se mÏ p¯idrûÌ. Kde pozn·, ûe se m˝lÌm j·, aù mÏ opravÌ. Svat˝ Augustin ve svÈ knize ÑO NejsvÏtÏjöÌ Trojiciì

PÿEDMLUVA

P¯ed t¯iceti lÈty jsem si vypracoval ¯adu promluv ke slavenÌ VeËe¯e P·nÏ. NÏkolikr·t jsem je pak na sv˝ch p˘sobiötÌch opravoval. »ekal jsem, aû nÏkdo vyd· praktickou knihu ÑJak slavit VeËe¯i P·nÏì. Na û·dosti sv˝ch p¯·tel nynÌ tyto pozn·mky o VeËe¯i P·nÏ p¯edkl·d·m Ëten·¯˘m. V Ëase pron·sledov·nÌ za minulÈho reûimu se VeËe¯e P·nÏ slavila Ëasto v nenorm·lnÌch podmÌnk·ch. Ve vÏzenÌ byly ˙plnÏ krajnÌ pomÏry. Ale i mimo vÏzenÌ byl knÏz v·z·n ze strany st·tu na st·tnÌ souhlas k duchovenskÈ Ëinnosti v urËitÈm mÌstÏ (uû v sousednÌ farnosti nemohl bez povolenÌ st·tu slouûit). Pokud mu souhlas st·t neudÏlil nebo odebral, byla jak·koliv knÏûsk· Ëinnost trestn· a povaûov·na za Ñma¯enÌ st·tnÌho dozoru nad cÌrkvemiì, s postihem pro knÏze i ˙ËastnÌky. Bohosluûby se tedy Ëasto slavily tajnÏ. I bez obvykl˝ch kr·sn˝ch orn·t˘, honosnÈho n·dobÌ, pochopitelnÏ bez hudby a zpÏvu. TÌm vÌc jsme si ale uvÏdomovali hloubku a sÌlu JeûÌöova p¯·telstvÌ a podstatu jeho SvatÈ veËe¯e. Nechceme na tuto zkuöenost zapomenout. Ani nechceme v dneönÌ svobodÏ sklouznout do povrchnosti a pohodlnosti syt˝ch a p¯ejeden˝ch. Jan Pavel II. p¯i svÈ prvnÌ n·vötÏvÏ v naöÌ zemi n·s nab·dal: ÑNezapomeÚte na svou zkuöenost.ì PlatÌ to i o naöem slavenÌ a proûitku VeËe¯e P·nÏ. N·sledujÌcÌ ˙vahy si pochopitelnÏ nedÏlajÌ n·rok na ˙plnost celÈho teologickÈho v˝znamu meönÌ liturgie. Jsou pokusem p¯ipomenout nÏkterÈ pastoraËnÌ a praktickÈ pohledy na liturgii VeËe¯e P·nÏ. Budu vdÏËn˝ za jakoukoliv vÏcnou p¯ipomÌnku. Jednotliv˝ch oddÌl˘ jsme v cyklick˝ch k·z·nÌch pouûÌvali jako po sobÏ jdoucÌ lekce. Stejn˝ postup nabÌzÌ i tato kniha; je spÌöe pr˘vodcem k duchovnÌ obnovÏ neû teologick˝m pojedn·nÌm. Proto se v n·sledujÌcÌch textech objevujÌ i urËit· opakov·nÌ. Je vhodnÈ si promyslet vûdy jednu kapitolu a snaûit se p¯ÌötÌ VeËe¯i P·nÏ proûÌt 11

z popsanÈho pohledu. Aû obsah kapitoly zpracujeme a osvojÌme si jej, pokraËujme kapitolou n·sledujÌcÌ. VeËe¯e P·nÏ je vrcholnou modlitbou. Je pro pokroËilÈ, p¯edpokl·d· urËitÈ znalosti a takÈ vztahy tÏch, kte¯Ì se jÌ ˙ËastnÌ. NÏkterÈ kapitoly se vracejÌ k z·klad˘m, na kter˝ch je slavnost vystavÏna, nap¯. kapitoly o vykoupenÌ. Kdysi jsem byl dobr˝m taneËnÌkem a umÏl jsem ¯adu taneËnÌch figur. Kdyû jdu dnes na ples, nÏkterÈ tance uû skoro neumÌm, natoû jejich figury. Kdybych chtÏl tanËit jako d¯Ìve, musel bych znovu do taneËnÌch. I my si pot¯ebujeme oûivit, co JeûÌö do svÈ slavnosti vloûil, abychom p¯i nÌ nest·li Ñjako d¯evoì. Aby n·s slavenÌ VeËe¯e P·nÏ tÏöilo. Abychom neöidili sami sebe, druhÈ ani JeûÌöe.

12

4

VE»EÿE P¡NÃ ñ NOV¡ SMLOUVA

JeûÌö p¯i poslednÌ veËe¯i ¯Ìk·: ÑToto je nov· smlouvaÖì Jestliûe nov·, pak je t¯eba nejprve se v naöem uvaûov·nÌ vr·tit ke starÈ smlouvÏ. Pro éidy je smlouva s Hospodinem z·kladnÌm pil̯em jejich existence. (O Bibli by nikdy ne¯ekli Z·kon, ale ÑSmlouvaì.) Smlouva pro nÏ znamen· vztah, p¯·telstvÌ, spolupat¯iËnost. Star· smlouva zaËala p¯ibliûnÏ p¯ed Ëty¯mi tisÌci lÈty vyvolenÌm Abrahama: ÑAbrame, jsi schopn˝ chlap, dos·hl jsi v˝znamnÈho postavenÌ, ale j· ti nabÌzÌm jeötÏ jinÈ moûnostiÖì. A Abram je pro. Abram, svobodn˝ a rovn˝ ËlovÏk (po urËitÈ zkuöenosti s Hospodinem), se pt·: ÑM˘ûeme zajÌt k not·¯i?ì ÑSamoz¯ejmÏ.ì1 PapÌr seûerou myöi, dnes se Ëasto nedrûÌ slovo. n Tenkr·t uzavÌrali smlouvy ˙Ëinn˝m zp˘sobem. V Gn 15. kapitole je pops·n tehdejöÌ ritu·l uzavÌr·nÌ smlouvy. SmluvnÌ strany proch·zely uliËkou mezi rozseknut˝mi p˘lkami zv̯at a zap¯Ìsahaly se a zaklÌnaly: ÑJestli nedodrûÌm, co jsem slÌbil, aù se mnou B˘h udÏl· toto (a rukou na sobÏ kreslili svislou Ë·ru od hlavy dol˘), a navÌc aù p¯id· toto (vodorovnÏ si rukou p¯ejeli p¯ed hrudnÌkem).ì Nakreslili tak na sobÏ k¯Ìû ñ aù jsem rozËtvrcen, jestli nedodrûÌm, co jsem slÌbil. (Mimochodem: B˘h nad nik˝m nikdy Ñk¯Ìû neudÏlalì, to myÖ nad ledask˝mÖ) K ob¯adu uzavÌr·nÌ smlouvy pat¯ila hostina, l·m·nÌ chleba (k tomu se jeötÏ vr·tÌme) a s˘l.2 Hospodin nabÌdl Abrahamovi a jeho lidem zemi a syna (potomstvo) ñ obojÌ je dodneöka pro éidy podstatnÈ. n Ale uû Abrahamovi pravnuci dali p¯ednost faraonovÏ nabÌdce: ÑUsaÔte se v mÈ zemi.ì (Kaûdou chvÌli lstivÏ nabÌzÌ nÏjak˝ farao jak˝si Ñr·jì, ÑsnadnÏjöÌ ûivotì, kter˝ lÌËen l·kavÏji neû nabÌdka BoûÌ se zd· b˝t na dosah ruky.) PozdÏji byli IzraelitÈ v EgyptÏ zotroËeni 31

a zakusili otroctvÌ. äkoda ûe se vËas nevr·tili dom˘, do zemÏ, kterou jim dal B˘h.3 n Hospodin z˘stal Izraelit˘m, p¯es jejich selh·nÌ, vÏrn˝m p¯Ìtelem, dodrûel smlouvu a sv˘j lid z Egypta vysvobodil. ÑNesl jsem v·s na orlÌch k¯Ìdlech a p¯ivedl v·s k sobÏ.ì (Ex 19,4b) I tÈto generaci navr·tilc˘ znovu nabÌdl smlouvu (p¯·telskou pomoc, aby neupadli zase do nÏjakÈho otroctvÌ). V dobÏ MojûÌöe uû Ñnot·¯sk˝ì z·pis vypadal jinak neû za Abrahama. P¯eËtÏte si Ex 19,1ñ8 a 24,1ñ11.4 n Ze strany Izraelit˘ bylo p¯i uzavÌr·nÌ smlouvy d˘leûitÈ prohl·öenÌ: ÑBudeme posluöni!ì ÑPosluönÏ budeme dÏlat vöechno, o Ëem Hospodin mluvil.ì (Ex 24,8) P¯esto smlouvu v dalöÌch dÏjin·ch poruöovali. To pak Hospodin smlouvu ze svÈ vÏrnosti znovu a znovu s dalöÌmi generacemi obnovoval.5 Smlouva Hospodina s jeho lidem je nerovnomÏrn· (mezi rodiËi a dÏtmi je takÈ p¯·telstvÌ nerovnomÏrnÈ, mezi manûely rovnomÏrnÈ). Hospodin (i rodiËe) d·v· vÌce. On se takÈ zav·zal, ûe svou smlouvu nevypovÌ ani v p¯ÌpadÏ selh·v·nÌ Izraele. (Jen prohl·sil: ÑNebudu mlËet k vaöim nevÏrnostem a v tom p¯ÌpadÏ v·s p¯estanu chr·nit, dokud nezmÏnÌte svÈ jedn·nÌ.ì) n Smlouva m· t¯i Ë·sti: o vojenskÈ pomoci; o hospod·¯skÈ pomoci; o p¯·telstvÌ (ÑNebudeme jen jako obchodnÌ partne¯i nebo sousednÌ kr·lovÈ, nabÌzÌm v·m pevnÈ p¯·telstvÌ. VÌte co, j· v·s poû·d·m ,o rukuë, nabÌdl se Hospodin.ì)6 n éidÈ si Hospodinovy smlouvy v·ûÌ. Nikdo jin˝ by jim nÏco tak v˝hodnÈho a ˙ûasnÈho nenabÌdl. Kdo si uû delöÌ dobu neËetl text Hospodinovy smlouvy, prosÌm v·s, p¯eËtÏte si ji v 5. knize MojûÌöovÏ (Dt 28.ñ30. kapitolu). Je to ˙ûasn· nabÌdka. Dodneöka nebyla odvolan· a je nabÌdnuta i n·m! Jako ûidÈ kaûdoroËnÏ, tak i JeûÌö p¯i sv˝ch poslednÌch VelikonocÌch slavil s uËednÌky Ñplatnostì tÈto smlouvy. Oslavovali p¯·telstvÌ s Hospodinem.VÏrnost a trvalost Hospodinovy ochrany. MÏli na pamÏti, jak˝m Ñinkoustemì byla smlouva Ñpodeps·naì, ËÌm byla 32

potvrzena: ÑMojûÌö vzal krev, pokropil lid a ¯ekl: ,Hle, krev smlouvy, kterou s v·mi uzavÌr· Hospodin na z·kladÏ vöech tÏchto slov.ë ì (Ex 24,8) n JeûÌö ale nez˘stal u starÈ smlouvy. äel d·l, p¯idal ke starÈ smlouvÏ, ke starÈmu p¯·telstvÌ, svÈ p¯·telstvÌ na ûivot a na smrt. A svou ñ Novou smlouvu, p¯esnÏji ¯eËeno obnovenou smlouvu ñ Ñpodepsalì svou krvÌ. n ÑKdyû bylo po veËe¯i, vzal kalich a ¯ekl: ,Tento kalich je nov· smlouva zpeËetÏn· mou krvÌ, kter· se za v·s prolÈv·.ë ì (Lk 22,20) Jak˝ je rozdÌl mezi Ñstarouì a Ñnovouì smlouvou? Ve starÈ smlouvÏ st·l na jednÈ stranÏ Hospodin a na druhÈ IzraelitÈ. Ti sice up¯ÌmnÏ slibovali: ÑBudeme poslouchatì, ale pak selh·vali. Kaûd˝ rok p¯edstupoval veleknÏz p¯ed Hospodina v Den sm̯enÌ s vyzn·nÌm vin. PochopitelnÏ se IzraelitÈ cÌtili p¯ed Hospodinem pro svou nevÏru stÌsnÏnÏ. n My takÈ o VelikonocÌch slavÌme smlouvu a kaûdoroËnÏ obnovujeme sv˘j k¯estnÌ slib s vÏdomÌm sv˝ch vin, ale naöe postavenÌ se zmÏnilo. V ObnovenÈ (NovÈ ) smlouvÏ na naöÌ stranÏ provinilc˘ (ne menöÌch neû éid˘) stojÌ navÌc JeûÌö ñ ËlovÏk podle BoûÌch p¯edstav, ËlovÏk, kter˝ obst·l. Jsme oproti starÈmu Izraeli bohatöÌ a silnÏjöÌ celou JeûÌöovou l·skou a pÈËÌ k n·m, vöÌm, co pro n·s a pro svÏt kon·. Naöe postavenÌ se zmÏnilo. Je bohatöÌ, nadÏjnÏjöÌ a radostnÏjöÌ neû postavenÌ lidÌ p¯ed JeûÌöem. JeûÌö ñ milovan˝ syn BoûÌ ñ jde s n·mi, zaruËil se (ne Bohu, ale n·m), ûe n·s dovede do R·je. S nÌm jsme silnÏjöÌ, odv·ûnÏjöÌ. VÌme, ûe JeûÌö sv˘j slib splnÌ (p¯ipomÌnka jeho druhÈho p¯Ìchodu). n JeûÌöova obnoven· (Nov· ) smlouva se takÈ liöÌ rozö̯enÌm o pozv·nÌ pro neûidy (my poch·zÌme z pohansk˝ch n·rod˘). VyvolenÌ éid˘ samoz¯ejmÏ trv·, ale i my jsme byli p¯ijati mezi ÑIzraelityì: ÑNynÌ tedy, budete-li mÏ skuteËnÏ poslouchat a dodrûovat mou smlouvu, budete mi zvl·ötnÌm vlastnictvÌm jako û·dn˝ jin˝ lid, t¯ebaûe m· je cel· zemÏ. Budete mi kr·lovstvÌm knÏûÌ, pron·rodem svat˝m.ì (srov. Ex 19,5ñ6 a Zj 1,4ñ6) 33

éidÈ p¯i uzavÌr·nÌ smlouvy i p¯i kaûdoroËnÌm slavenÌ o VelikonocÌch d·vali najevo: ÑJsme ti, Hospodine, vdÏËnÌ za tvÈ p¯·telstvÌ, chceme na nÏ odpovÏdÏt sv˝m p¯·telstvÌm. Budeme se chovat jako tvoji vdÏËnÌ p¯·telÈ. Jsi milujÌcÌ a moudr˝, r·di na tebe d·me, budeme tÏ poslouchat.ì n My takÈ p¯i kaûdÈm slavenÌ VeËe¯e P·nÏ p¯ich·zÌme slavit JeûÌöovo p¯·telstvÌ s n·mi, p¯ich·zÌme slavit Obnovenou (Novou) smlouvu. Proto je d˘leûitÈ tu smlouvu zn·t. M·m vÏdÏt, co mohu oËek·vat a co se oËek·v· ode mne, co m·m konat. K Ëemu se zavazuje Hospodin a k Ëemu se zavazujeme my. n Rozliöujeme rozdÌl mezi Ñinkoustemì krve obÏtnÌch ber·nk˘ a daleko cennÏjöÌm Ñinkoustemì JeûÌöovy krve. (PozdÏji si jeötÏ ¯ekneme, ûe JeûÌöovu krev Hospodin nevyûadoval.) My jsme se vylitÌm JeûÌöovy krve nechali p¯esvÏdËit, ûe JeûÌöi m˘ûeme absolutnÏ d˘vϯovat. O tuto zkuöenost jsme bohatöÌ. Kaûd· smlouva se pochopitelnÏ potvrzovala hostinou. Nejen jÌdlem, takÈ se ÑzapÌjelaì. JeûÌö vöe geni·lnÏ promyslel. (Jsme na omylu, ¯Ìk·me-li, ûe ÑpitÌì nenÌ d˘leûitÈ pro vöechny.) n JeûÌö vyslovenÏ vloûil do svÈ VeËe¯e svÈ p¯·telstvÌ a svou vÏrnost. Slavit s JeûÌöem, brat¯Ìmi a sestrami znamen· osobnÏ p¯ijÌmat jeho p¯·telstvÌ i jeho spolupat¯iËnost s Bohem. A takÈ poskytovat (a p¯ijÌmat) p¯·telstvÌ druh˝m uËednÌk˘m JeûÌöov˝m. Spolu s nimi vytv·¯et spolupat¯iËnost s Bohem. Na p¯·telstvÌ odpovÌd·me p¯·telstvÌm. n Chceme slavit VeËe¯i P·nÏ v plnosti jejÌho obsahu a v˝znamu. Chci se vÏdomÏ p¯id·vat k JeûÌöi, kter˝ naöi nevÏrnost, neposluönost a nespravedlnost p¯evaûuje svou vÏrnostÌ, posluönostÌ a spravedlnostÌ. JeûÌö˘v postoj si chceme osvojovat a postupnÏ, krok za krokem, p¯ijÌmat za sv˘j.

34

POZN¡MKY

1) éidÈ uzavÌrajÌ p¯ed svatbou manûelskou smlouvu. Ta nenÌ projevem ned˘vÏry, ale prohl·öenÌm, s ËÌm ten druh˝ m˘ûe napevno poËÌtat. 2) Kaûd· smlouva se Ñsolilaì (s˘l konzervuje, znamen· trvanlivost), aby se smlouva a p¯·telstvÌ neporuöily a vydrûely. Dodneöka, p¯ijede-li nÏkdo v˝znamn˝, vÌt·me jej na znamenÌ p¯·telstvÌ chlebem a solÌ. Pod·v·nÌ rukou (nejen p¯i uzavÌr·nÌ smlouvy) ukazuje, ûe m·me ÑËistÈì (pr·zdnÈ) ruce. Podan· a p¯ijat· ruka znamen· takÈ sjednocenÌ myslÌ. 3) Je t¯eba rozpoznat a vÏdÏt o p¯ÌËinÏ egyptskÈho otroctvÌ. O p¯ÌËinÏ babylonskÈ okupace dob¯e vÌme. DesÌtky a desÌtky let byli obyvatelÈ jiûnÌho kr·lovstvÌ varov·ni, jakÈ chyby dÏlajÌ, Ëeho öpatnÈho se dopouötÏjÌ a jak dopadnou, jestli nezmÏnÌ svÈ postoje a jedn·nÌ. Budou okupov·ni nep¯Ìtelem a dopadnou stejnÏ jako severnÌ kr·lovstvÌ (to padlo do podruËÌ Asy¯an˘). O p¯ÌËinÏ egyptskÈho otroctvÌ se v PÌsmu nepÌöe ñ ale m·me je zjistit a dosadit na pat¯iËnÈ mÌsto: nevr·tili se vËas dom˘, nezajÌmali se o politiku, zapomnÏli na Hospodina. V urËitÈ m̯e si zap¯ÌËinili to zlÈ, co je pak v EgyptÏ potkalo. To samoz¯ejmÏ neomlouv· zloËinnÈ jedn·nÌ Egypta. (V biblick˝ch p¯ÌbÏzÌch nejde jen o historii Izraele, jsou naps·ny pro naöe pouËenÌ. My jsme takÈ ti bl·hovÌ, kte¯Ì si nÏkdy myslÌ, ûe n·m nÏjak˝ farao nabÌzÌ vÌc neû B˘h, znovu a znovu se nech·v·me zotroËit.) 4) T¯etÌho mÏsÌce potom, co Izraelci vyöli z egyptskÈ zemÏ, tÈhoû dne, p¯iöli na SÌnajskou pouöù. Vyt·hli z RefÌdimu, p¯iöli na SÌnajskou pouöù a ut·bo¯ili se v pouöti; Izrael se tam ut·bo¯il naproti ho¯e. MojûÌö vystoupil k Bohu. Hospodin k nÏmu zavolal z hory: ÑToto povÌö domu J·kobovu a ozn·mÌö syn˘m Izraele: Vy sami jste vidÏli, co jsem uËinil Egyptu. Nesl jsem v·s na orlÌch k¯Ìdlech a p¯ivedl v·s k sobÏ. NynÌ tedy, budete-li mÏ skuteËnÏ poslouchat a dodrûovat mou smlouvu, budete mi zvl·ötnÌm vlastnictvÌm jako û·dn˝ jin˝ lid, t¯ebaûe m· je cel· zemÏ. Budete mi kr·lovstvÌm knÏûÌ, pron·rodem svat˝m. To jsou slova, kter· promluvÌö k syn˘m Izraele.ì MojûÌö p¯iöel, zavolal staröÌ lidu a p¯edlo35

ûil jim vöechno, co mu Hospodin p¯ik·zal. Vöechen lid odpovÏdÏl jednomyslnÏ: ÑBudeme dÏlat vöechno, co n·m Hospodin uloûil.ì MojûÌö tlumoËil odpovÏÔ lidu Hospodinu. (Ex 19,1ñ8) Potom MojûÌöovi ¯ekl: ÑVystup k Hospodinu, ty i ¡ron, N·dab a AbÌh˙ a sedmdes·t z izraelsk˝ch staröÌch. Budete se zd·lky klanÏt. K Hospodinu p¯istoupÌ jen MojûÌö. OstatnÌ se p¯ibliûovat nebudou. Lid nesmÌ vystoupit vzh˘ru spolu s nÌm.ì Kdyû MojûÌö p¯iöel nazpÏt, vypravoval lidu vöechna slova Hospodinova a p¯edloûil mu vöechna pr·vnÌ ustanovenÌ. Vöechen lid odpovÏdÏl jako jednÏmi ˙sty. ÿekli: ÑBudeme dÏlat vöechno, o Ëem Hospodin mluvil.ì Nato MojûÌö zapsal vöechna Hospodinova slova. Za ËasnÈho jitra postavil pod horou olt·¯ a dvan·ct posv·tn˝ch sloup˘ podle dvan·cti izraelsk˝ch kmen˘. Pak povϯil izraelskÈ ml·dence, aby p¯inesli obÏti z·palnÈ a obÏtovali Hospodinu b˝Ëky k hod˘m obÏti pokojnÈ. MojûÌö vzal polovinu krve a vlil ji do mÌs a druhou polovinou pokropil olt·¯. Potom vzal Knihu smlouvy a p¯edËÌtal lidu. Prohl·sili: ÑPosluönÏ budeme dÏlat vöechno, o Ëem Hospodin mluvil.ì MojûÌö vzal krev, pokropil lid a ¯ekl: ÑHle, krev smlouvy, kterou s v·mi uzavÌr· Hospodin na z·kladÏ vöech tÏchto slov.ì Pak MojûÌö a ¡ron, N·dab a AbÌh˙ a sedmdes·t z izraelsk˝ch staröÌch vystoupili vzh˘ru. UvidÏli Boha Izraele. Pod jeho nohama bylo cosi jako pr˘zraËn˝ safÌr, jako ËistÈ nebe. Ale nevzt·hl ruku na nejp¯ednÏjöÌ z Izraelc˘, aËkoli uz¯eli Boha; i jedli a pili. (Ex 24,1ñ11) 5) Ve 4. eucharistickÈ modlitbÏ ¯Ìk·me: ÑKdyû ti ËlovÏk odep¯el posluönost a ztratil tvÈ p¯·telstvÌ, Ö slitov·val ses nad lidmi a Ëastokr·t jsi jim nabÌzel smlouvuÖì V Bibli je to nÏkolikr·te pops·no, nap¯. po babylonskÈm zajetÌ, viz Neh 10. kap. 6) JeûÌö pozdÏji ¯ekne, uû nejste zamÏstnanci (sluûebnÌci), ale p¯·telÈ. (srov. J 15,15)

36

5

VE»EÿE P¡NÃ ñ MODLITBA CHV¡LY

VeËe¯e P·nÏ m· velik˝ a kr·sn˝ obsah ñ celÈ bohatstvÌ ûivota s Bohem. Aby pro n·s JeûÌöova slavnost byla pochopiteln·, uchopiteln· a blÌzk·, popisujeme si jednotlivÈ v˝znamy, kterÈ do nÌ JeûÌö vloûil a uspo¯·dal. n V minulÈ kapitole jsme si ¯Ìkali, ûe VeËe¯e P·nÏ je slavenÌm p¯·telstvÌ (smlouvy) Boha se sv˝m vyvolen˝m lidem. JeûÌö, jako syn lidsk˝ a z·roveÚ BoûÌ, möe spojuje s Bohem. JeûÌöova smlouva (p¯·telstvÌ), kterou uzav¯el s n·mi ñ a s dalöÌmi generacemi postupnÏ uzavÌr· ñ je vÏËn· a nezruöiteln·. StojÌ nejen na vÏrnosti BoûÌ, ale uû i na dokonalÈ vÏrnosti jednoho z n·s, kter˝ obst·l. JeûÌö je n·ö bratr, jeden z n·s. Proto jsme si ¯ekli, ûe naöe postavenÌ je bohatöÌ, nadÏjnÏjöÌ a snazöÌ, neû tomu bylo p¯ed JeûÌöem. VeËe¯e P·nÏ je oslavou, kterou Boha chv·lÌme a dÏkujeme mu. Je zaË a proË. PokusÌm se uk·zat, jak˝ je rozdÌl mezi chv·lou a dÏkov·nÌm. V tÈto kapitole si vöimneme chv·ly. Nejprve obecnÏ, aû se dostaneme ke chv·le p¯i VeËe¯i P·nÏ. n éalmista nadöenÏ ¯Ìk·: ÑVöechno tvorstvo chv·lÌ svÈho Stvo¯iteleì svou existencÌ, kr·sou a d˘myslnostÌ ñ neuvÏdomÏle. Kr·va se pase, telÌ, d·v· mlÈko, pt·ci zpÌvajÌ, slunce i chromozomy odv·dÏjÌ svou pr·ci ñ ale nemyslÌ na svÈho Tv˘rce. n »lovÏk m· tu v˝sadu, ûe si uvÏdomuje sebe sama i svÈho Tv˘rce, a dovede sv˘j obdiv Stvo¯iteli vyslovit. Z obdivu a vdÏËnosti vych·zÌ i modlitba Izraele. V ûalmech chv·lÌ Hospodina krajina, poËasÌ, i vöechno, co d˝ch· a roste. n VeökerÈ ÑnÏmÈ tv·¯iì ËlovÏk prop˘jËuje sv· ˙sta k vÏdomÈmu obdivu Boha. Jsme korunou stvo¯enÌ a mluvËÌmi d˘myslnÈho a n·dhernÈho BoûÌho dÌla ñ to je pro n·s Ëest ñ na to bychom nemÏli 37

zapomÌnat. VzpomeÚme sv. Frantiöka, chv·lÌcÌho Boha za bratra slunce, sestru vodu Ö éidÈ se uû v dÏtstvÌ uËÌ rozliöovat dobro a zlo, rozpozn·vat spravedlnost od nespravedlnosti a chodit s Bohem. To proto, aby ani v dob·ch nep¯ÌznÏ nep¯ehlÈdli p¯ejÌcnost Hospodinovu a umÏli ji oddÏlit od nep¯ejÌcnosti lidskÈ.1 n V takov˝ch obdobÌch IzraelitÈ ¯Ìkali: ÑVÌme, ûe majetek nenÌ vöechno. Abychom v souûenÌ (s k¯esùany) nezatrpkli, budeme si vÌce vöÌmat dar˘ Hospodinov˝ch.ì Od tÈ doby zboûn˝ ûid stodvacetkr·t za den pochv·lÌ Hospodina za nÏco pÏknÈho. ÑBuÔ pochv·leno jmÈno NejvyööÌho za dneönÌ z·pad slunce (ani nemusÌme platit gÛj˘m vstupnÈ za takovou kr·su). BuÔ pochv·leno jmÈno NejvyööÌho za mou manûelku, za naöe dÏtiÖ, za Öì2 n Proto ¯Ìk·me, ûe umÏnÌ ûasnout je z·kladnÌ v˝bavou ÑËlovÏka p¯ed Bohemì. UËÌme se tomuto umÏnÌ. DÏti, kterÈ si neumÌ vöÌmat l·sky rodiˢ, jsou chuÔouËkÈ a nedorostou-li k jejÌmu ocenÏnÌ, budou mrz·ky. n RodiËe vedou dÏti svou l·skou a modlitbou k podstatnÈmu rozmÏru ûivota ñ k vnÌm·nÌ dar˘, jejichû D·rce nenÌ vidÏt, ale jehoû obdarov·nÌ m˘ûeme rozluötit, rozpoznat. (B˘h totiû d·v· tak, ûe Ñjeho pravice nevÌ, co d·v· leviceì) ñ to aby nikoho nezahanboval a nesvazoval vdÏËnostÌ. Mnoho lidÌ ani nevÌ o osobnÌ BoûÌ ötÏdrosti a bohatstvÌ ûivota pokl·d· za n·hodu a ˙smÏv ötÏstÏny. VöÌm·m-li si, ûe mÏ m· nÏkdo r·d, roste moje chuù do ûivota, nar˘st· mi vÏdomÌ vlastnÌ ceny. Mohu mÌt ve vÏtöÌ m̯e r·d s·m sebe. A ËÌm vÌce m·m takto r·d s·m sebe (to nem· nic spoleËnÈho se sobectvÌm), tÌm vÌc mohu mÌt spr·vnÏ r·d jinÈ. n PrvnÌm krokem k ûivotu (to je st·l˝ proces) je pokorn· ochota mÌt s·m sebe r·d tak, jako mÏ miluje B˘h. JeûÌö p¯iöel, aby n·s uzdravil z naöÌ dlouhodobÈ odcizenosti sobÏ, druh˝m i Bohu. Od zakouöenÌ BoûÌ p¯ejÌcnosti je pak uû jen krok k ocenÏnÌ d·rce a k vdÏËnosti. 38

Samoz¯ejmÏ nestaËÌ Boha chv·lit jen slovy. Zn·me JeûÌöova upozornÏnÌ o souladu slov a ûivota.3 Z·kladnÌ odpovÏdÌ (modlitbou) Tv˘rci je pÏkn˝ ûivot. »lovÏk je Bohem zv·n, aby se p¯ipojil k jeho dÌlu. Nejsme slepÌ, okolo n·s nenÌ jen dobro. Zlo se pokouöÌ strhnout kdekoho. DobrÈ je napad·no zlem. A kdekdo je sv·dÏn a p¯id·v· se ke zlÈmu. M·me se zlem svou smutnou zkuöenost. Nejen, ûe jsme utiskov·ni zlem, m·me takÈ osobnÌ podÌl na zlu ve svÏtÏ. Jednou slouûÌme ûivotu a za chvÌli ûivotu ökodÌme, vöelijak jej ma¯Ìme. Ale dÌky vÏrnosti BoûÌ znovu a znovu povst·v·me. I za to Boha chv·lÌme (v nouzi pozn·ö p¯Ìtele). Kdyû my lidÈ chceme vyj·d¯it sv˘j ˙ûas, svou vdÏËnost, Ëasto se n·m nedost·v· slov. Chv·lÌme-li Boha, brzy n·m slova dojdou; kdopak z n·s je b·snÌkem? A hlavnÏ, kdo z n·s m˘ûe ¯Ìct, ûe naöe slova jsou v souladu s naöimi skutky, ûe n·ö ûivot je pat¯iËnou chv·lou velikosti a kr·sy BoûÌ? Kdo ûijeme na ˙rovni odpovÌdajÌcÌ vzneöenosti NevyslovitelnÈho? n JeûÌö n·m vych·zÌ naproti. P¯iöel, abychom vidÏli, jak lze jednat s Bohem a jak s ËlovÏkem. P¯iöel n·s posÌlit ve sluûbÏ ûivotu. P¯edstavme si, jak se p¯etahujÌ dvÏ party a na jednu stranu se p¯id· sil·kÖ n JeûÌö potvrdil sv˝m pozemsk˝m ûivotem starou pravdu: ÑKaûdÈ dÌlo chv·lÌ svÈho tv˘rce.ì VÌme, jak mnoho si v·ûÌ lidskÈho ûivota. (N·ö ûivot dokonce pov˝öil na vyööÌ ˙roveÚ ñ na ûivot BoûÌch syn˘ a dcer.) JeûÌö mÏl a m· radost z pÏknÈ pr·ce, r·d se sm·l, zpÌval, hr·l si s dÏtmi, tancoval, dovedl ocenit dobrÈ jÌdlo nebo pitÌ, mÏl ˙ctu i k ûen·m öpatnÈ povÏsti, nepovyöoval se nad ÑzboûnÈì ani nad kolaboranty. UmÏl slavit i odpoËÌvat. Vöe z lidskÈho ûivota pro nÏj bylo modlitbou. Sv˘j ûivot charakterizoval JeûÌö takto: ÑJ· jsem tÏ, OtËe, oslavil na zemi, kdyû jsem dokonal dÌlo, kterÈ jsi mi svϯil.ì (J 17,4)

39

JeûÌö zve n·s! ke svÈ modlitbÏ. Ke svÈ oslavÏ Otce nebeskÈho, k nejvÏtöÌ modlitbÏ, k nejvÏtöÌ slavnosti Izraele ñ ke slavenÌ sv˝ch Velikonoc. VÌt·me JeûÌöovo pozv·nÌ a povaûujeme si jej. K Mistrovu ûivotu smÌme p¯ipojit sv˘j ûivot, k jeho chv·le svou chv·lu. S JeûÌöem tedy naöe lidsk· modlitba nesmÌrnÏ zÌsk·v·. n P¯i VeËe¯i P·nÏ nenÌ nejd˘leûitÏjöÌ to, co kon·me my, ale to, co kon· JeûÌö ñ on je Ñmilovan˝m Synemì. Jeho slova, jeho ûivot, jsou hodny Boha. A my, nedokonalÌ lidÈ, smÌme st·t vedle nÏj ñ Syna BoûÌho! n Slavnost VeËe¯e P·nÏ je nejvÏtöÌ modlitbou. Z·sadnÏ jinÈ kvality. Proto se takÈ p¯i tÈto modlitbÏ chov·me jinak neû p¯i jin˝ch modlitb·ch (k tomu se jeötÏ vr·tÌme, aû budeme mluvit o postojÌch p¯i VeËe¯i P·nÏ). n Jestli spr·vnÏ rozumÌme JeûÌöovÏ pozv·nÌ a obsahu jeho chv·lenÌ Otce, pak vÌme, ûe smÌme a m·me p¯in·öet k VeËe¯i P·nÏ cel˝ sv˘j ûivot (t¯eba to dobrÈ z uplynul˝ch dnÌ). Aû si to osvojÌme, pak bude mÌt JeûÌöova slavnost vliv takÈ na n·ö ûivot. A takÈ si snad z JeûÌöova ûivota, z jeho postoj˘, nÏco osvojÌme a jeho blÌzkost n·s uËinÌ postupnÏ lepöÌmi. JeûÌö bude ovlivÚovat a promÏÚovat naöi pr·ci a spolupr·ci s druh˝mi, v˝chovu dÏtÌ, odpoËinek, sebevzdÏl·v·nÌ, naöi ochotu i laskavostÖ n JeûÌö˘v postoj k ûivotu bude mÏnit i naöe chov·nÌ k ûivotnÌmu prost¯edÌ, zesÌlÌ naöi pomoc pot¯ebn˝m, bude zlepöovat naöe naslouch·nÌ i mluvenÌ, naöe myölenÌ i snahu porozumÏtÖ, bude p¯etv·¯et vöechnu naöi lidskou Ëinnost. Nic, co B˘h vymyslel, n·m nebude p¯ipadat pod¯adnÈ (ani pavouci nebo mouchy). Nebude n·m chybÏt ˙smÏv, radost, chuù pracovat a zpÌvat, tanËit a hr·t si.4 SvÏt a ûivot n·m byl p¯ece d·n, abychom jej dotv·¯eli, spolupracovali s Bohem a s druh˝mi. Abychom byli ve svÏtÏ dobr˝mi hospod·¯i a str·ûci. Abychom slouûili ûivotu a byli vöemu stvo¯enÌ obrazem BoûÌm.5 Sv˝m p¯iËinÏnÌm, p¯em˝ölenÌm a umem smÌme p¯ispÌvat ke svÏtu srozumitelnÏjöÌmu, kr·snÏjöÌmu, laskavÏjöÌmu a bezpeËnÏjöÌmu. n K tomu nikdo jin˝ nep¯ispÏl vÏtöÌ mÏrou neû JeûÌö. Uk·zal n·m na svÈm ûivotÏ, jak jedn· B˘h s ËlovÏkem. OsvÏtlil n·m, jak vypad· 40

BoûÌ kr·lovstvÌ ñ jak se k sobÏ mohou chovat lidÈ, kte¯Ì d˘vϯujÌ Bohu a p¯ijÌmajÌ jeho uspo¯·danÌ vztah˘ k druh˝m. JakÈ v BoûÌm kr·lovstvÌ panujÌ vztahy a pravidla, jak se v BoûÌm kr·lovstvÌ ûije ñ jak vypad· ûivot ËlovÏka, kter˝ vÌ, ûe je milov·n, doprov·zen a podporov·n Bohem. P¯i jednÈ möi pro dÏti se jeden kluk snaûil postavit stejnÏ jako j·. NÏkolikr·t si pohledem srovn·val m˘j postoj a sv˘j, jestli m· stejnÏ vztaûenÈ ruce jako j· Ö n My se smÌme stavÏt vedle JeûÌöe, chv·lÌcÌho otce NebeskÈhoÖ ñ abychom jej n·sledovali. V JeûÌöi n·s pozved·, hostÌ a obdarov·v· B˘h. To n·s ovlivÚuje a promÏÚuje. M·me pot¯ebu se k nÏmu p¯id·vat, podobat se mu. POZN¡MKY

1) éidÈ nesmÏli vlastnit p˘du, provozovat ¯emesla, Ö jeötÏ v dobÏ vl·dy Marie Terezie se smÏl oûenit pouze jeden syn. 2) R·no p¯i zaslechnutÌ kohouta ûid ¯Ìk·: ÑChv·lyhodnÈ je tvÈ jmÈno, Pane n·ö, kr·li svÏta, kter˝ jsi dal kohoutu smysl rozeznat den a noc.ì p¯i otev¯enÌ oËÌ: ÑChv·lyhodnÈ je tvÈ jmÈno Ö, kter˝ slepÈ ËinÌö vidoucÌmi.ì p¯i vst·v·nÌ z l˘ûka: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ uvolÚujeö spoutanÈ.ì p¯i postavenÌ: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ pozdvihujeö sehnutÈ.ì p¯i oblÈk·nÌ: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ odÌv·ö nahÈ.ì p¯i vstoupenÌ na podlahu: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ jsi rozprost¯el zemi nad vodami.ì p¯i ch˘zi: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ ¯ÌdÌö kroky ËlovÏka.ì p¯i op·s·nÌ: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ Izrael op·s·v·ö silou.ì p¯i pokr˝v·nÌ hlavy: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ Izrael korunujeö sl·vou.ì p¯i um˝v·nÌ rukou: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ jsi n·s posvÏtil sv˝mi p¯Ìkazy a na¯Ìdil um˝v·nÌ rukou.ì 41

po pouûitÌ toalety: ÑChv·lyhodnÈ Ö, kter˝ jsi stvo¯il ËlovÏka v moudrosti a utvo¯il mu ËetnÈ otvory a dutiny. Je zjevnÈ a zn·mÈ p¯ed tr˘nem tvÈ velebnosti, ûe kdyby se otev¯ela jedna z nich nebo uzav¯el jeden z nich, nebylo by moûno obst·t a z˘stat naûivu.ì po zachov·v·nÌ zdravÌ: Chv·lyhodnÈÖ, kter˝ uzdravujeö veökerÈ tÏlo a podivuhodnÏ je uspo¯·d·v·ö.ì 3) ÑNe kaûd˝, kdo mi ¯Ìk· ,Pane, Paneë, vejde do kr·lovstvÌ nebeskÈho; ale ten, kdo ËinÌ v˘li mÈho Otce v nebesÌch.ì (Mt 7,21) K JeûÌöovi p¯ibÏhl nÏjak˝ ËlovÏk, poklekl p¯ed nÌm a ptal se ho: ÑMist¯e dobr˝, co m·m dÏlat, abych mÏl podÌl na vÏËnÈm ûivotÏ?ì JeûÌö mu ¯ekl: ÑProË mi ¯Ìk·ö dobr˝? Nikdo nenÌ dobr˝, jedinÏ B˘h.ì (Mk 10,17ñ18) ÑJakmile uû jednou hospod·¯ vstane a zav¯e dve¯e a vy z˘stanete venku, zaËnete tlouct na dve¯e a volat: ,Pane, otev¯i n·më, tu on v·m odpovÌ: ,Nezn·m v·s, odkud jste!ë Pak budete ¯Ìkat: ,Jedli jsme s tebou i pili a na naöich ulicÌch jsi uËil!ë On vöak odpovÌ: ,Nezn·m v·s, odkud jste. Odstupte ode mne vöichni, kdo se dopouötÌte bezpr·vÌ.ë ì (Lk 13, 25ñ27) 4) ProË se ¯Ìk·: ÑKdo zpÌv·, dvakr·t se modlÌì? To neplatÌ automaticky (nÏkterÈ kostelnÌ pÌsnÏ jsou hroznÈ). ZpÏv, tanec a hudba vyjad¯ujÌ vnit¯nÌ pocit. Vy˙stÌ-li do kr·snÈ formy, zjevÌ-li se navenek, mohou obdarovat i ty okolo. Tanec je modlitbou tÏla, zpÏv naöi modlitbu obohacuje kr·sou hudby. Tanec, hudba a zpÏv pat¯Ì k nejstaröÌm vyj·d¯enÌm vztahu k Bohu nebo boûstvu (samoz¯ejmÏ i k ËlovÏku). I Stvo¯itel p¯iöel s mnoha n·pady, kterÈ nejsou uûitkovÈ. MajÌ svou kr·su samy o sobÏ ñ kolika barvami, tvary, tÛny, v˘nÏmi, chutÏmi jsme obdarov·v·ni Ö (Odmala jsem tÌhnul k p¯ÌrodÏ, bydleli jsme u rybnÌka, mnohokr·te jsem pozoroval taneËnÌ lety poötolek, bekasin. Na svatou Annu vûdy posmutnÌm, protoûe p¯estanou zpÌvat pt·ci, jeötÏ ûe pak muzicÌrujÌ alespoÚ kobylky a cvrËci.) M· smysl a svou kr·su stavÏt s mal˝m klukem hrad z pÌsku. Je pÏknÈ si pÌskat nebo koukat na mraky Ö 42

JeûÌö byl kr·sn˝m ËlovÏkem, sm·l se, zpÌval, tanËil, hr·l si, umÏl pracovat i pÌt, nebyl to û·dn˝ ökarohlÌd. V jednÈ eucharistickÈ modlitbÏ se kr·snÏ ¯Ìk·: ÑDÏkujeme ti, OtËe: stvo¯il jsi n·s; m·me ûÌt pro tebe, navz·jem se mÌt r·di, spoleËnÏ nÈst radosti i nesn·ze, spoleËnÏ si hr·t i pracovat.ì Pokud n·m nenÌ do zpÏvu, neusmÌv·me-li se, nem·me-li n·ladu se zapojit do hry, pak n·m nÏco chybÌ, nejsme Ñ˙plnÏ ËlovÏkemì. Je-li zpÏv odrazem radosti, a jsou-li slova poctiv˝m vyj·d¯enÌm vnit¯nÌho vztahu k Bohu, kter˝ nic nep¯edstÌr·, pak je zpÏv modlitbou zvl·ötnÌ kr·sy. (äkoda, ûe se vytratil zpÏv smutn˝ch pÌsnÌ. Ten se takÈ m˘ûe obracet k nÏkomu nebo k nÏËemu. Takov˝ zpÏv m˘ûe vyplavit n·ö smutek. TakÈ m˘ûe b˝t modlitbou. Asi kaûd˝ n·rod m· smutnÈ pÌsnÏ a kaûdÈ n·boûenstvÌ r˘znÈ truchlivÈ pÌsnÏ.) 5) Jedna studentka poprvÈ Ëetla, v osmn·cti letech, ÑBabiËkuì Boûeny NÏmcovÈ a ¯Ìkala: ÑTo je kultura!ì Ano, m·me b˝t obrazem BoûÌm i zv̯at˘m, p¯ÌrodÏ, potoku, strom˘m, chlebu i bl·znivÈ Viktorce Ö

43

6

VE»EÿE P¡NÃ ñ DÃKOV¡NÕ

Se zalÌbenÌm se B˘h dÌv· na svÈ stvo¯enÌ. S nadöenÌm B˘h vytv·¯el svÏt, r·d pracuje a pochvaluje si svÈ dÌlo.1 n I my odpovÌd·me: ÑBoûe, to je n·dhera. Jsme r·di, Boûe, ûe jsi, i za to, jak˝ jsi. Co bychom si bez tebe poËali? Vöechno jsi moud¯e vytvo¯il, nenechal ses odradit naöÌ hloupostÌ, tvrdohlavostÌ, lhostejnostÌ, povrchnostÌ a zlobou.ì Na BoûÌ pÈËi se snaûÌme odpovÏdÏt nejen slovy. Uû vÌme jak, JeûÌö se n·s ujal, od nÏj vÌme, co dÏl· Bohu nejvÏtöÌ radost. JeûÌö n·m zprost¯edkov·v· Otcovu p¯ejÌcnost a moudrost a z·roveÚ ukazuje, jak si Hospodin p¯edstavuje svobodn˝ lidsk˝ ûivot. KariÈra v zamÏstn·nÌ je m·lo, jsme takÈ dÏtmi BoûÌmi i sv˝ch rodiˢ. M˘ûeme b˝t dobr˝m partnerem, t·tou, babiËkou, tch˝nÌ i dobr˝m zetÏm, odpovÏdn˝mi obËany, p¯Ìjemn˝mi sousedy, horliv˝mi farnÌky, pod¯Ìzen˝mi a nad¯Ìzen˝miÖ, uËednÌky Kristov˝mi. B˘h n·m svϯil svÏt a to nejcennÏjöÌ, co m· ñ dÏti. Svϯil n·s jednoho druhÈmu. M·me dotv·¯et svÏt podle jeho pl·n˘. NavÌc n·s povolal k vynikajÌcÌmu ˙kolu: pom·hat jin˝m objevovat BoûÌ z·jem o ËlovÏka a o svÏt. n Minule jsme mluvili o modlitbÏ chv·ly. Stodvacetkr·t za den chv·lÌ Izraelita Hospodina. Od probuzenÌ do usnutÌ. I my m·me rannÌ a veËernÌ chv·ly, a ¯adu dalöÌch kr·sn˝ch modliteb, ale nad to m·me nejvÏtöÌ, jedineËnou, v˝jimeËnou modlitbu ñ VeËe¯i P·nÏ: je modlitbou chv·ly a dÌk˘vzd·nÌ. JeûÌö n·s zve ñ n·s, povrchnÌ a svÈhlavÈ ñ k oslavÏ svÈho Otce. ÿÌkali jsme si, ûe jen s JeûÌöem jsme schopni ûivotnÌ oslavy Boha, kter· by odpovÌdala jeho velikosti. n K z·kladnÌm komunikaËnÌm prvk˘m naöÌ kultury pat¯Ì prosba 44

a podÏkov·nÌ. VeËe¯e P·nÏ je nejen chv·lou, je i podÏkov·nÌm. Jak˝ je mezi nimi rozdÌl? Hebrejötina nem· slovo ÑdÏkovatì. (To neznamen·, ûe éidÈ neznajÌ vdÏËnost, jen ji vyjad¯ujÌ jinak neû my.) Izraelita p¯i modlitbÏ nestavÌ do pop¯edÌ svÈ J·. Ne¯Ìk·: ÑBoûe, j· ti dÏkujiì, ale svou vdÏËnost vyjad¯uje jin˝m zp˘sobem: ÑBuÔ pochv·leno jmÈno NejvyööÌho.ì (éid nikdy nevyslovÌ slovo ÑJahveì, ale opÌöe jej, t¯eba: ÑJmÈno NejvyööÌho.ì) HebrejskÈ Ñbírachotì m· nÏkolik v˝znam˘, kter˝mi éidÈ podle okolnosti rozliöujÌ chv·lu Bohu, (po)ûehn·nÌ lidem, dobro¯eËenÌ Bohu, takÈ pozdrav (obsahoval poûehn·nÌ). ÿeËtina slovo dÏkov·nÌ zn· ñ eucharistia. Nov˝ z·kon je ps·n ¯ecky. Slova dÏkovat je v nÏm pouûito nÏkolikr·t.2 PrvnÌ k¯esùanÈ ûili v prost¯edÌ ¯ecko¯ÌmskÈ kultury. DÏkov·nÌ bylo pro nÏ velice d˘leûitÈ, proto VeËe¯i P·nÏ brzy nazvali dÌk˘vzd·nÌm ñ eucharistiÌ.3 Je vidÏt, ûe p¯esnÏ porozumÏli JeûÌöovu ûivotnÌmu dÏkov·nÌ i podstatÏ a principu JeûÌöovy VeËe¯e. n SlovnÌ bohatstvÌ Ëeötiny rozliöuje chv·lu a dÏkov·nÌ, proto svou odpovÏÔ na BoûÌ p¯·telstvÌ m˘ûeme vyj·d¯it r˘zn˝mi v˝razy vyjad¯ujÌcÌmi chv·lu a dÌk. n V naöich modlitb·ch p¯i VeËe¯i P·nÏ se hojnÏ pouûÌv· v˝raz˘ Ñchv·laì i ÑdÌk˘vzd·nÌì. Jak˝ je rozdÌl mezi chv·lou a dÏkov·nÌm? n M˘ûeme pochv·lit: ÑTo byl dnes obÏd!ì Nebo: ÑDÏkuji ti za obÏd.ì Pt·m-li se, co je vÌc, ûeny Ëasto ¯ÌkajÌ: ÑPochvala.ì4 J· si myslÌm, ûe vÌc je podÏkov·nÌ. I nep¯Ìteli m˘ûu pochv·lit, ocenit, ûe se mu nÏco povedlo. PodÏkov·nÌ je projevem vdÏËnosti. (Tak t¯eba o Herodovi by mohl nÏkdo ¯Ìct, ûe byl velice öikovn˝m politikem. Ale poddanÌ na¯Ìkali: ÑNem·me mu zaË dÏkovat.ì) n VdÏËnost a dÏkov·nÌ je projevem kultury vztah˘.5 (O nevdÏËnosti dokonce ¯Ìk·me, ûe je h¯Ìchem.) 45

Nakolik jsme s to ch·pat vztahy v BoûÌ Trojici, natolik m˘ûeme ledacos p¯evzÌt pro naöe vz·jemnÈ vztahy (jsme stvo¯eni k BoûÌmu obrazu). »teme JeûÌöova slova: ÑOtËe, prosÌm tÏì, ÑOtËe, dÏkuji tiì. TakovÈ jedn·nÌ se n·m lÌbÌ u kohokoliv. JeûÌöe obdivujeme tÌm spÌöe; pro jeho uölechtilost, umÏnÌ ocenit druhÈho, vöÌmat si jin˝ch, pochv·lit, podÏkovat. To se n·m nejen lÌbÌ, chceme se od nÏj tomuto umÏnÌ nauËit, p¯ijÌmat je za svÈ. n VeËe¯e P·nÏ je vrcholnou modlitbou ñ je JeûÌöov˝m (i naöÌm): ÑDÌk˘vzd·nÌm Otci.ì VöimnÏme si, ûe modlitby p¯i tÈto slavnosti smϯujÌ skoro vûdy k Otci ñ skrze Krista. Jak˝ je z·mÏr VeËe¯e P·nÏ? JeûÌö n·s pozval k chv·le a dÏkov·nÌ Otci. S n·mi, sv˝mi bratry a sestrami, chce oslavit Otce nebeskÈho, jeho velikost a p¯·telstvÌ. My jsme p¯ijali JeûÌö˘v ûivot za sv˘j ûivotnÌ styl a svÏton·zor. ZasvÏtili jsme se Bohu6, chceme jej sv˝m ûivotem chv·lit, oslavit, posvÏtit (ÑposvÏù se jmÈno tvÈì), dÏkovat mu. n VÌme, ûe kdybychom uËinili bez JeûÌöe, jen my sami, cokoliv, jsou naöe chv·ly a podÏkov·nÌ v˘Ëi Bohu nedokonalÈ, nicotnÈ. I kdybychom kleËeli nebo leûeli tv·¯Ì v prachu, kdybychom se nechali p¯ibÌt na k¯Ìû, jsme p¯ed Bohem mÈnÏ, neû ûÌûala p¯ed ËlovÏkem. n P¯ipojÌ-li ovöem JeûÌö naöi modlitbu ke svÈ modlitbÏ a naöe podÏkov·nÌ ke svÈmu dÌk˘ËinÏnÌ, n·ö ûivot ke svÈmu ûivotu, pak je naöe modlitba a n·ö ûivot pov˝öen. S JeûÌöem m· naöe modlitba jinou ˙roveÚ, jinou v·hu, s nÌm je hodn· velikosti Boha.7 n

Znovu p¯ipomenu ñ my se s JeûÌöem ˙plnÏ jinak cÌtÌme p¯ed Tv·¯Ì BoûÌ, neû kdybychom p¯ed nÌm st·li sami. S nÌm m· n·ö ûivot ˙plnÏ jinou hodnotu a v˝znam. n Bohu stojÌ kaûd˝ ËlovÏk za pozornost. Ale my bez JeûÌöe jsme nemoûnÌ, sami ani nevÌme, jak Boha spr·vnÏ oslavit, nevÌme, co jej tÏöÌ. Bez JeûÌöe jsme bezradnÌ. Bez nÏj jsme pohany. 46

A jakkoliv mohou b˝t pohanÈ zboûnÌ, v ledasËem se s Bohem mÌjejÌ. Jakkoliv se (obdivuhodnÏ) snaûÌ sv˝mi lidsk˝mi silami poznat Boha, p¯ece jen lidskÈ Ñokoì k Bohu nedohlÈdne a naöe ruka k nÏmu nedos·hne. n

My o svÈ bÌdÏ vÌme. Ztratili jsme Boha z oËÌ, odcizili se mu. Jsme si vÏdomi toho, ûe naöe p¯edstavy o Bohu jsou nedokonalÈ a zkreslenÈ. (Jak si asi nevidomÌ p¯edstavujÌ mo¯e, hory, slunce nebo mÏsÌc?) n »asto si Boha p¯edstavujeme p¯Ìliö podle sebe, dokonce jej nÏkdy pokl·d·me za horöÌho, neû jsme sami (promÌt·me si do nÏj trpkou zkuöenost s lidsk˝mi autoritami zneuûÌvajÌcÌmi p¯Ìliö Ëasto svou moc). n Proto se B˘h stal ËlovÏkem, aby n·m uk·zal svou pravou a kr·snou tv·¯. P¯iöel n·s osvobodit od strachu a vöeho, co n·s pout· a poniûuje. Syn BoûÌ se k n·m p¯iblÌûil. Stal se naöÌm p¯Ìtelem a bratrem. ZÌskal si naöe srdce, zamilovali jsme si jej. SvobodnÏ a bez n·tlaku jej p¯ijÌm·me za svÈho P·na. Chceme se mu podobat. Chceme se od nÏj uËit. n Jsme vdÏËni za moûnost dÏkovat s nÌm Otci, p¯ijÌm·me pozv·nÌ k oslavÏ jeho p¯·telstvÌ k n·m. Na jeho p¯·telstvÌ odpovÌd·me tÌm, ûe jej p¯ijÌm·me za svÈho Bratra a P·na, myslÌme na nÏj a chceme slyöet jeho slovo ñ slovo naöeho Bratra, chceme jej milovat a zachov·vat jeho p¯ik·z·nÌ.8 Chceme se podobat Synu nebeskÈho Otce, b˝t JeûÌöov˝mi bratry a sestrami9 a dÏtmi BoûÌmi. n JeûÌö, kter˝ je svÏtov˝, velik˝ a opravdu slavn˝ (sv˝m sebeobÏtov·nÌm), se raduje, ûe se mu povedlo zÌskat naöe srdce. TÏöÌme se vz·jemnÏ jeden z druhÈho. A B˘h se tÏöÌ ze zdaru sv˝ch pl·n˘. SlavÌ s n·mi. On s·m m· pot¯ebu slavit s n·mi porozumÏnÌ a souznÏnÌ (rodiËe takÈ majÌ pot¯ebu slavit se sv˝mi dÏtmi). Proto ¯Ìk·me, ûe jen s JeûÌöem jsme schopni splnit svou vynikajÌcÌ ûivotnÌ ˙lohu. (Znovu budeme jeötÏ mluvit o tom, jak modlitba musÌ st·t na naöem ûivotÏ, aby nebyla p¯etv·¯kou, klam·nÌm a nalh·v·nÌm sobÏ i Bohu.) 47

POZN¡MKY

1) ÑB˘h vidÏl, ûe je to dobrÈì, zaznÌv· v 1. knize MojûÌöovÏ kaûd˝ veËer p¯i stvo¯enÌ svÏta. ÑDokon·no jestì ñ zvolal JeûÌö na k¯Ìûi siln˝m hlasem, kdyû splnil, k Ëemu p¯iöel ñ svou l·skou p¯emohl zlo. JeûÌöova l·ska je silnÏjöÌ neû zloba, nen·vist a smrt. JeûÌö n·m uk·zal, ûe BoûÌ l·ska je spolehliv·, ûe B˘h myslÌ v·ûnÏ svou nabÌdku pomoci ztroskotalÈmu ËlovÏku a nenech· se niËÌm a nik˝m odradit. 2) Sama¯an uzdraven˝ z malomocenstvÌ padl tv·¯Ì k JeûÌöov˝m noh·m a dÏkoval. (Lk 17,16) JeûÌö u hrobu Lazarova pohlÈdl vzh˘ru a ¯ekl: ÑOtËe, dÏkuji ti, ûes mÏ vyslyöel.ì (J 11,41) JeûÌö dÏkoval p¯ed rozmnoûenÌm chleb˘, dÏkoval p¯i PoslednÌ veËe¯i nad chlebem i nad kalichem. 3) U n·s se n·zev eucharistie dnes z˙ûil pouze na TÏlo P·nÏ, na jeden plod modlitby ÑDÌk˘vzd·nÌì (uû ne na Krev P·nÏ). 4) Tento n·zor ukazuje na naöe malÈ oceÚov·nÌ ûen a jejich pr·ce. PsychologovÈ n·m radÌ: ÑMuû m· t¯icetkr·t za den, r˘zn˝mi zp˘soby, pochv·lit svou ûenu a ¯Ìci jÌ, ûe ji m· r·d a ûe se mu lÌbÌ.ì (StejnÏ m· ûena chv·lit a oceÚovat manûela). My ¯ekneme: ÑT¯icetkr·t? To je moc.ì éid ¯ekne: ÑTo je maliËkostì. Osvojil si chv·lit Hospodina stodvacetkr·t za den. 5) SmÌme si z p¯Ìrody br·t, ale takÈ jsme jÌ nÏËÌm povinov·ni. TÌm, ûe nÏco ze stvo¯enÌ p¯ijÌm·me, povyöujeme je k vyööÌmu smyslu. »lovÏk smÌ tuto sluûbu jin˝ch tvor˘ p¯ijÌmat, pokud takÈ d·v· a s·m slouûÌ ûivotu (v jakÈkoliv formÏ). Nic nebereme jako samoz¯ejmost. Proto se lidÈ vûdy modlili nad jÌdlem a dÏkovali; nejen Bohu. Slovy se snaûili vyj·d¯it vdÏËnost za dary ûivota a prosili o pomoc, aby takÈ jejich ûivot mÏl smysl. Snaûili se b˝t hospod·¯i a str·ûci ûivota. Projevem vdÏËnosti ñ modlitbou ñ povyöovali ûivot; i sv˘j vlastnÌ. 6) JeûÌö je obrazem BoûÌm. Na JeûÌöovÏ ûivotÏ vidÌme, ûe se n·m B˘h zasvÏtil. (JeötÏ vÌc neû t¯eba rodiËe sv˝m dÏtem.) Na zasvÏcenÌ Boha 48

n·m odpovÌd·me my sv˝m zasvÏcenÌm Bohu a JeûÌöovÏ ûivotnÌmu programu. ZasvÏcujeme se k¯tem. BytostnÏ. Nic mi uû nepat¯Ì, ani Ëas, ani m˘j ûivot. ZasvÏtil jsem se Bohu beze zbytku, celou svou bytostÌ. P¯izn·v·m, ûe to o mÏ neplatÌ ˙plnÏ. JeötÏ to tak dokonale neumÌm, teprve se to uËÌm a selh·v·m kaûdou chvÌli. Ale chci ûÌt bytostnÏ pro BoûÌ vÏc ve svÏtÏ. To je n·ö ûivotnÌ postoj, n·ö svÏton·zor, n·ö ûivotnÌ styl. To je vynikajÌcÌ ˙loha, kterou n·m B˘h svϯil. (Bereme-li k¯est v·ûnÏ, pak vöechna ostatnÌ zboûn· zasvÏcenÌ jsou matenÌm a rozmÏlÚov·nÌm v˝znamu k¯estnÌho zasvÏcenÌ. Po k¯tu uû nem·m co zasvÏtit. Nepat¯Ì mi ani nitka.) 7) Preface 4. obecn· ¯ÌmskÈho mis·lu ¯Ìk·: ÑVpravdÏ je d˘stojnÈ a spravedlivÈ, dobrÈ a spasitelnÈ, svat˝ OtËe, vöemohoucÌ, vÏËn˝ Boûe, abychom ti vûdycky a vöude vzd·vali dÌky, skrze naöeho P·na, JeûÌöe Krista. Neboù on je jedin˝ Prost¯ednÌk mezi n·mi a tebou: tys n·m ho dal, abychom tÏ skrze nÏho chv·lili a abychom ti skrze nÏho dÏkovali; bez nÏho nenÌ naöe dÏkov·nÌ tebe d˘stojnÈ, a je spasitelnÈ jen skrze nÏho. V nÏm tÏ chv·lÌ nebe i zemÏ, v nÏm tÏ chv·lÌ vöichni andÏlÈ a bez ust·nÌ volajÌ: Svat˝, svat˝, svat˝ P·n, B˘h z·stup˘ Öì. 8) Biblick· p¯ik·z·nÌ nejsou rozkazem. Jsou ukazatelem cesty k ûivotu. Jsou pozv·nÌm. JeûÌö ¯Ìk·: ÑJ· jsem cesta.ì Cesta nikoho nenutÌ, ale zve. JeûÌö n·m vöe vysvÏtluje: ÑUû v·s nenaz˝v·m sluûebnÌky, protoûe sluûebnÌk nevÌ, co ËinÌ jeho p·n. Nazval jsem v·s p¯·teli, neboù jsem v·m dal poznat vöechno, co jsem slyöel od svÈho Otce.ì (J 15,15) O Mesi·öi je ¯eËeno: ÑBude jÌst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlÈ a volit dobrÈ.ì (Iz 7,15) JeûÌö se s n·mi dÏlÌ o to nejlepöÌ, co m·, i n·s krmÌ Ñmedem a smetanouì. 9) ÑKdo ËinÌ v˘li mÈho Otce v nebesÌch, to je m˘j bratr, m· sestra i matka.ì (Mt 12,50)

49

7

VE»EÿE P¡NÃ ñ HOSTINA S Ñ L¡M¡NÕM CHLEBAì

ÑJeûÌö vzal p¯i veËe¯i chlÈb, stejnÏ i kalich s vÌnem Öì P¯i slavenÌ VeËe¯e P·nÏ jsme pozapomnÏli ¯eË hostiny, spoleËnÈho jÌdla. Möe se stala postupem Ëasu spÌö jen n·dhernou podÌvanou a soukromou modlitbou. Ti v lavicÌch uû nebyli spolustolovnÌci a p¯·telÈ u stolu. Z˘st·vali v hlediöti s nadÏjÌ na p·r drobt˘. Kr·snÈ obrazy a sochy je uchvacovaly, hudba a zpÏv v nich Ëinily svÈ, ale skrze matnÈ sklo latinskÈ liturgie k nim po staletÌ neproniklo to podstatnÈ ñ b˝t p¯Ìm˝mi ˙ËastnÌky hostiny P·novy (snaha Cyrila a MetodÏje ñ rozumÏt liturgii ñ byla zapomenuta). n N·boûenskÈ ob¯ady Izraelit˘ se odehr·vajÌ p¯edevöÌm v rodinÏ. A k jejich n·boûensk˝m slavnostem tÈmϯ vûdy pat¯Ì hostina (mimo kajÌcÌch ob¯ad˘). O ûidovskÈ velikonoËnÌ slavnosti to platÌ p¯edevöÌm. M· jedineËnou atmosfÈru (zapomeÚme na obrazy evropsk˝ch mal̯˘ ÑVeËe¯e P·nÏì), je nestrnulou rodinnou slavnostÌ velikÈho obsahu (naöe ötÏdroveËernÌ veËe¯e se s nÌ ned· srovnat), ve kterÈ se samoz¯ejmÏ poËÌt· s dÏtmi, i ty majÌ p¯i tÈto slavnosti svou roli. n LidÈ se d¯Ìve daleko vÌce vz·jemnÏ pot¯ebovali a setk·vali. Dodnes se vz·jemn· blÌzkost potvrzuje spoleËn˝m jÌdlem. KterÈpak naöe setk·nÌ s blÌzk˝mi nesouvisÌ s pohoötÏnÌm? IzraelitÈ neoddÏlovali tÏlesnÈ od duchovnÌho a cel˝ ûivot propojovali s D·rcem ûivota. I n·m je spoleËnÈ jÌdlo spÌöe z·leûitostÌ ducha neû jen tÏla. U spoleËnÈho stolu nejde jen o nasycenÌ tÏla. Vöemi smysly m·me okouöet dobrodinÌ a kr·su BoûÌch a lidsk˝ch dar˘. Uû dÌtÏ zaËÌn· vnÌmat p¯ÌzeÚ a vztah rodiˢ skrze jÌdlo a dalöÌ p¯ÌjemnÈ pocity. V modlitb·ch nad jÌdlem nedÏkujeme jen za potravu. n Ke stolov·nÌ pat¯Ì dobr· n·lada, jÌdlo a pitÌ, radost ze setk·nÌ, povÌd·nÌ (to purit·nötÌ seve¯anÈ p¯i jÌdle zakazovali). P¯i jÌdle se neËtou noviny. Ani duchovnÌ Ëetba! Kdyû jÌdlo, tak jÌdlo, kdyû 50

rozjÌm·nÌ, tak rozjÌm·nÌ. Je ne˙ctou nebo nepozornostÌ p¯ehlÌûet, nevychutnat, nepochv·lit dar a nepodÏkovat d·rci.1 n JÌdlo m· svou jedineËnou ¯eË (co to s n·mi udÏl·, kdyû uû jen zavonÌ jÌdlo Ö). SpoleËnÈ jÌdlo vytv·¯Ì p¯Ìleûitost b˝t tu jeden pro druhÈho. P¯i stolov·nÌ nemusÌme mÌt prost¯eno na st¯Ìb¯e a zvedat malÌËek p¯i pitÌ k·vy. Hostina je slavenÌm p¯·telstvÌ: ÑJsi mi cenn˝. R·d tÏ vidÌm. Chceö si p¯ibrat, sladÌö? Mohu ti nalÌt?ì Jsem tu pro tebe.2 n Kdo neumÌ stolovat, nepochopÌ smysl liturgie. MÌt chleba (jÌdlo) znamen· ûÌt. RozdÏlit se o potravu m˘ûe nÏkdy zachr·nit ûivot. R˘znÈ kultury pouûÌvaly r˘znÈ ritu·ly sbrat¯enÌ. ÑL·m·nÌ chlebaì je prastar˝ ritu·l P¯ednÌho V˝chodu. Dodneöka vÌt·me nejvz·cnÏjöÌ n·vötÏvy chlebem. A obËas zaslechneme: ÑKdyû dojde na l·m·nÌ chleba.ì Ke stolu, k jÌdlu nezveme jen tak nÏkoho. n D¯Ìve se nemuselo vysvÏtlovat, ûe chlÈb je z mouky mnoha zrn. Kaûd˝ vidÏl, jak se pÏstuje obilÌ, mele se, jak se peËe chlÈb. Nemuselo se vysvÏtlovat podobenstvÌ chleba ñ ÑdajÌ-li se zrna dohromady a z¯eknou-li se sebeì, ÑnechajÌ-li zrna se sebou nÏco udÏlatì, vznikne nov· kvalita ñ chlÈb. Je rozdÌl jÌst zrnÌ (takÈ se jedlo, t¯eba opraûenÈ) nebo peËivo. PodobnÏ vznik· mezi jednotlivci (stejn˝ch postoj˘) spoleËnÈ p¯·telstvÌ. S druh˝mi lze vytvo¯it vÏtöÌ a novÈ dÌlo, neû na jakÈ se zm˘ûe jedinec. n PojÌst z jednoho chleba bylo srozumiteln˝m gestem. V nejstaröÌch dob·ch zakl·dal ritu·l spoleËnÈho Ñl·m·nÌ chlebaì silnÈ pouto p¯·telstvÌ a vz·jemnÈ odpovÏdnosti. V nejstaröÌch dob·ch aû s povinnostÌ krevnÌ msty.3 n V Izraeli byla pozdÏji krevnÌ msta nahrazena nov˝m pravidlem: Ñoko za oko, ûivot za ûivotì, ale v·ûnost a p˘sobnost ob¯adu l·m·nÌ chleba nad·le z˘st·valy. n V Bibli je mnohokr·t ¯eË o Ñl·m·nÌ chlebaì. Aby dostateËnÏ vynikla sÌla a z·vaznost tohoto gesta, uvedu i negativnÌ p¯Ìklad. VzpomeÚme na zloËin deseti J·kobov˝ch syn˘. Nejprve chtÏli svÈho bratra Josefa zabÌt, nakonec jej prodali do otroctvÌ. Za kaûd˝ z tÏchto 51

skutk˘ jim hrozil trest smrti. Aby nikdo nic neprozradil, p¯edevöÌm otci J·kobovi, l·mali spolu brat¯i chlÈb. (Jak to bylo, kdyû jsme jako malÌ kluci tajnÏ kou¯ili? St·valo se, ûe n·s vyËmuchal na tajnÈm mÌstÏ nÏjak˝ mrÚous. Co se v takov˝ch p¯Ìpadech dÏl·, aby to nepr·skl? ÑChceö taky kou¯it?ì Samoz¯ejmÏ! Chce b˝t jako ti velcÌ kluci. ÑTak a teÔ jsi taky kou¯il, nesmÌö to ¯Ìct.ì) SpolupachatelstvÌ nezakl·d· odpovÏdnost. To Josefovi brat¯i vÏdÏli, nevykou¯ili spolu d˝mku, ale! l·mali chleba. Tento ob¯ad Ñdrûelì. IzraelitÈ pouûÌvali Ñl·m·nÌ chlebaì p¯i kaûdÈ ritu·lnÌ hostinÏ. K vÏtöinÏ obÏtov·nÌ pat¯ila oded·vna u mnoha kultur (i pohansk˝ch) hostina. Jak vypadaly obÏti star˝ch Izraelit˘? Jen u celopal˘ (u obÏtÌ za h¯Ìch) bylo sp·leno celÈ zv̯e.4 n P¯i obÏtech dÌk˘vzd·nÌ to bylo jinak. Krev zv̯ete, jako princip ûivota, vraceli D·rci ûivota. P¯ednÌ pravou nohu s lopatkou odevzdali chr·movÈmu person·lu (levitÈ a knÏûÌ nemÏli p˘du, byli ûivi z natur·lnÌch d·vek p¯i obÏtov·nÌ). Na olt·¯i byly sp·leny jen ledviny a st¯evnÌ tuk. OstatnÌ maso se upeklo ke slavnostnÌ hostinÏ pro obÏtujÌcÌ. P¯edstavovali si to tak: Hospodin jejich obÏù ñ vdÏËnost ñ p¯ijal a zve je, coby svÈ p¯·tele, k hostinÏ. ObÏù v Izraeli byla projevem vdÏËnosti. Dostal jsem, proto jako projev vdÏËnosti nÏco p¯in·öÌm. Dostaneme-li Ëokol·du, rozl·meme ji a nejd¯Ìve z nÌ nabÌdneme d·rci. Oslavenci p¯in·öÌme dort nebo bonboniÈru (Ëasto jako projev ˙cty a vdÏËnosti). Oslavenec dar p¯ijme, kousek si vezme a nabÌdne gratulant˘m.5 Hostina pat¯ila podstatnÏ! k obÏti. Nebylo obÏtujÌcÌho, aby se ne˙Ëastnil hostiny. I dnes B˘h zve svÈ p¯·tele ke stolu. Hostinou se vyjad¯uje, vytv·¯Ì a obnovuje vztah. V Bibli Ëasto odpuötÏnÌ vrcholÌ hostinou. n JeûÌö byl Izraelita, mÏl r·d ûivot, umÏl pracovat i slavit. éidovsk· velikonoËnÌ hostina pro nÏj byla hlubok˝m a n·dhern˝m ritu·lem. (Bylo by dobrÈ sezn·mit se s obsahem a v˝znamem ûidovsk˝ch Velikonoc. Bez tÏchto ko¯en˘ obtÌûnÏ porozumÌme ¯eËi o Bohu.) JeûÌö 52

geni·lnÏ pouûil formu spoleËnÈho jÌdla k vyj·d¯enÌ svÈho vztahu, svÈho p¯·telstvÌ a blÌzkosti k lidem vöech budoucÌch generacÌ. Naöe kostely vyöly ze synagogy a z jÌdelny (veËe¯adla).6 Nebylo öùastnÈ, ûe k¯esùanÈ v dobÏ svobody (od 4. stoletÌ) zaËali stavÏt svÈ kostely podle bazilik.7 V naöich kostelech uû nesedÌme kolem stolu, ale za sebou jako v autobuse. TÏûko se v nich vytv·¯Ì ÑspoleËenstvÌ jednoho stoluì. Aû v nÏkter˝ch nov˝ch kostelech je p˘dorys uspo¯·d·n paprskovitÏ kolem stolu P·nÏ. äkoda, ûe Ëeötina m· dvÏ r˘zn· slova pro kostel a cÌrkev. V ¯adÏ jin˝ch jazyk˘ se ¯Ìk·: ÑP˘jdeme do cÌrkve ñ do spoleËenstvÌ ñ Ñmezi lidi (Kristovy)ì. Ne¯Ìk· se Ñp˘jdeme do budovyì. RuskÈ p¯ÌslovÌ ¯Ìk·: ÑCÌrkev nedÏlajÌ kamennÈ zdi, ale srdce lidÌ.ì (Slova jsou d˘leûit· a nepeËlivost n·s sv·dÌ z cesty.) To vöe souvisÌ s d·vn˝m potlaËenÌm v˝znamu hostiny p¯i VeËe¯i P·nÏ. Ztratil se n·m d˘leûit˝ prvek, kter˝ JeûÌö do svÈ slavnosti vloûil ñ vytv·¯enÌ spoleËenstvÌ (spoleËenstvÌ stolu). To je jeden ze z·kladnÌch JeûÌöov˝ch z·mÏr˘. n D¯Ìve na vesnici ûili lidÈ velice pospolu. SpoleËnÏ slavili. Nap¯. svatby se ˙Ëastnila cel· vesnice. SpoleËn· slavnost a hostina vytv·¯ela siln· pouta. Nemohu jen tak öpatnÏ mluvit o nÏkom, kdo mne pozval na svatbu. Na dalöÌ svatbÏ byli zase vöichni. Samoz¯ejmÏ vöichni p¯iöli takÈ na poh¯eb. Tak se vztahy vytv·¯ely a udrûovaly. n JeûÌö vûdy vytv·¯el pÏknÈ lidskÈ vztahy, vûdy p¯iv·dÏl lidi dohromady. JeûÌö jako éid mnohokr·te l·mal placku chleba se sv˝mi p¯·teli, na znamenÌ p¯·telstvÌ. P¯i hostinÏ sv˝ch poslednÌch Velikonoc opÏt l·mal (podle jejich tradice) chlÈb, ale vÌme, jak v˝znam tohoto gesta pov˝öil. n JeûÌö n·s zve na hostinu s nejvÏtöÌm obdarov·nÌm p¯·telstvÌ ñ Ñna ûivot a na smrtì. L·me n·m chlÈb svÈho p¯·telstvÌ, uzdravuje, vytv·¯Ì a znovu a znovu obnovuje naöe k¯ehkÈ vztahy. 53

U poslednÌ veËe¯e JeûÌö ne¯ekl: ÑDob¯e poslouchejte, teÔ v·m ¯eknu nÏco velice d˘leûitÈhoì (ÑAmen, amen, pravÌm v·mì), ale ¯ekl: ÑJezte a pijte.ì Ne¯ekl: ÑKlanÏjte seì, ale ÑvezmÏte, jezte a pijte Öì n K hostinÏ pat¯Ì jÌdlo i pitÌ. Na hostin·ch jÌme a pijeme. S ostatnÌmi hosty si p¯ipÌjÌme a p¯iùuk·v·me si: ÑNa zdravÌì. (éidÈ p¯ipÌjejÌ: ÑNa ûivotì, byli Ëasto pron·sledov·ni.) n JeûÌö n·s zve k p¯Ìpitku: ÑNa ûivot (vÏËn˝).ì ÑNa vÏËnÈ p¯·telstvÌ.ì A my vÌme, ûe jeho vÌno je nedostiûnou kvalitou a pevnost jeho p¯·telstvÌ vyzkouöen· Ö P¯edstavme si, ûe by nÏkdo na hostinÏ jen sedÏl u stolu a pouze zpÌval, ale nejedl by. To bychom se jej ptali, co mu je, byli bychom neöùastnÌ, kdyby si nebral z pohoötÏnÌ. Kdo se ne˙ËastnÌ hostiny p¯i VeËe¯i P·nÏ, pouze poslouch·, z˘st·v· na povrchu. Ochuzuje se, podob· se ËlovÏku, kter˝ by jedl z pomeranËe jen slupku a vlastnÌho plodu by se netkl. VeËe¯e P·nÏ je hostinou h¯ÌönÌk˘. Toto pozn·nÌ je pro n·s nesmÌrnÏ osvobozujÌcÌ. Nejsme zv·ni ke stolu za odmÏnu. JeûÌö nevzal dort ani pouùovÈ srdce, ale kaûdodennÌ chlÈb. n Kdo nenÌ h¯ÌönÌk, nem· u VeËe¯e P·nÏ co dÏlat. Co by tam pohled·val? n JistÏ, v kaûdÈ hospodÏ najdeme h¯ÌönÌky, kte¯Ì se dnes dokonce vytahujÌ i tÌm, co nesp·chali. My jsme jin˝ typ h¯ÌönÌk˘, naöe viny a chyby n·m vadÌ, touûÌme ûÌt jinak. Nep¯ich·zÌme k JeûÌöovÏ hostinÏ samoz¯ejmÏ. To JeûÌö n·s ñ h¯ÌönÌky ñ velkoryse zve k hostinÏ, kter· uzdravuje a posiluje. n SmÌme a m·me p¯ijmout JeûÌöovo pozv·nÌ k hostinÏ. (VypÌt s druh˝m k·vu nebo zajÌt na skleniËku nenÌ hostinou, pouze pohoötÏnÌm. StejnÏ d·t nÏkomu bonbÛn nebo suöenku nenÌ hostinou.) JeûÌö n·m nabÌzÌ jÌdlo a pitÌ. Snaûme se pochopit JeûÌö˘v z·mÏr, proË to takto ustanovil. äkoda, ûe z˘st·v·me vÏtöinou jen u jÌdla a tvrdÌme, ûe pitÌ nenÌ d˘leûitÈ. NepodceÚujme JeûÌöe a neopravujme jej. 54

TeologovÈ umÌ zd˘vodnit ledacos (uû staroz·konnÌ teologovÈ se p¯eli s JeûÌöem o ¯adÏ vÏcÌ a mysleli, ûe vÏdÌ vÌc a jsou byst¯ejöÌ neû on). My, novoz·konnÌ, nejsme o nic mÈnÏ ÑöikovnÏjöÌì. Ale n·ö n·zor a n·ö vkus nenÌ tak d˘leûit˝. NaöÌm hostitelem a Mistrem je p¯ece JeûÌö. Jeho n·zor je pro n·s urËujÌcÌ. A dokud jej nepochopÌme, z˘stane n·m smysl JeûÌöovy hostiny zast¯en˝. Dokud s nÌm nebudeme jÌst a pÌt, budeme se ochuzovat. n P¯i prom˝ölenÌ VeËe¯e P·nÏ vych·zejme (jako JeûÌö) z naöich hostin. Jako my se tÏöÌme na svÈ p¯·tele, vym˝ölÌme, jak jim projevit svÈ p¯·telstvÌ, sh·nÌme, co m·me doma nejlepöÌho, v nadÏji, ûe hostÈ porozumÌ naöemu vztahu, tak i JeûÌö n·s p¯i svÈ hostinÏ vÌt·: ÑJste m˝mi hosty, r·d v·s vidÌm, nÏco pro v·s m·m p¯ichyst·no.ì n Co myslÌte, kdo se vÌc tÏöÌ na VeËe¯i P·nÏ, my, nebo JeûÌö? n TÏöÌ se vÌc JeûÌö na n·s, nebo my na nÏj? n

POZN¡MKY

1) ÿidiË autobusu se chtÏl, bÏhem kr·tkÈ zast·vky v jednom mÏstÏ najÌst. Zaöel do obËerstvenÌ, ve kterÈm va¯ila vyhl·öen· kucha¯ka. Tentokr·t mimo jinÈ nabÌzela skvÏlÈ karÌ s duöenou r˝ûÌ. Objednal si je. ÑJste tu autobusem?ì zeptala se obsluhujÌcÌ matrona. ÿidiË p¯ik˝vl. ÑPokud jste tady autobusem, pak karÌ nenÌ. M˘ûete si d·t sendviËe. P¯ipravit to jÌdlo mi zabralo celÈ dopoledne a vy nem·te vÌc neû deset minut na to, abyste je snÏdl. NedovolÌm v·m jÌst jÌdlo, kterÈ nem·te kdy vychutnat.ì (Anthony de Mello SJ) 2) V kl·öternÌch jÌdeln·ch se sedÌ u dlouh˝ch stol˘ jeden proti druhÈmu. V jednom kl·öte¯e, aby se novicovÈ nauËili stolovat, bylo ¯eËeno: ÑVaöÌm ˙kolem je peËovat vz·jemnÏ jeden o druhÈho. Nikdo se nesmÌ, s·m pro sebe, o cokoliv hl·sit. Starejte se, aby tomu druhÈmu, kter˝ sedÌ naproti v·m, nic nechybÏlo.ì 55

Jednou, p¯i nalÈv·nÌ polÈvky, se jednomu novicovi objevila v tal̯i myö. Jenûe ten, co sedÏl naproti, byl trouba, a hledÏl si jen svÈho tal̯e. Co dÏlat? Tak ten s myöÌ se p¯ihl·sil: ÑProsÌm, on nem· v polÌvce myö.ì 3) Byl-li nÏkdo zabit p¯ÌsluönÌkem jinÈho rodu, povstal rod zavraûdÏnÈho jako jeden muû a vyt·hli na vöechny p¯ÌsluönÌky rodu vraha. Koho dostihli, pobili. ÑZa jedno oko ñ sto oËÌ, za jeden ûivot ñ sto ûivot˘. (Avöak Izraelit˘m byla krevnÌ msta zak·z·na. Je krut· a nespravedliv·. MÌsto toho dostali spravedlivÏjöÌ z·kon: ÑOko za oko, r·na za r·nu, Öì) 4) Pokud se h¯ÌönÌk k·l, vyznal svou vinu, nahradil nÏjak˝m zp˘sobem ökodu a prosil o odpuötÏnÌ, Hospodin mu odpustil ñ a slevil mu trest na obÏtov·nÌ zv̯ete. V tomto p¯ÌpadÏ bylo sp·leno celÈ zv̯e. 5) Dodneöka si pleteme rozdÌl mezi obÏtÌ Izraele a obÏtÌ pohan˘. Dodneöka se n·m pohanskÈ pojetÌ objevuje v ÑlidovÈ zboûnostiì. Tolik lidÌ si st·le myslÌ, ûe dar Bohu musÌ b˝t zniËen. MusÌ Ñboletì. (Jako by B˘h od n·s nÏco pot¯eboval, jako by to nebylo p¯esnÏ naopak, ûe B˘h slouûÌ n·m!) 6) Synagoga byla p˘vodnÏ ökolou. P¯i bohosluûbÏ Ëteme PÌsmo ñ nejen k pouhÈmu vyslechnutÌ, ale ñ k prom˝ölenÌ. S·m JeûÌö n·s p¯ich·zÌ uËit! Kostel je i pro n·s mÌstem vyuËov·nÌ ñ ökolou. JeûÌö slavil s uËednÌky ûidovskÈ sv·tky (ty jsou rodinnÈho typu) u stolu, v jÌdelnÏ. StejnÏ i prvnÌ k¯esùanÈ se sch·zeli v jÌdelnÏ. VeËe¯e P·nÏ je slavnostÌ u stolu ñ v jÌdelnÏ! Jejich VeËe¯e P·nÏ byla mnohem vÌce hostinou neû naöe. Tenkr·t ti, co slavili, nejprve p¯ijÌmali TÏlo P·nÏ, pak bylo spoleËnÈ jÌdlo a nakonec pili Krev P·nÏ. Svat˝ Pavel pro nepo¯·dky vyk·zal spoleËnÈ jÌdlo ze slavenÌ VeËe¯e P·nÏ (srov. 1K 11,20n). äkoda ûe jsme se ke spoleËnÈmu jÌdlu p¯i VeËe¯i P·nÏ uû nikdy nevr·tili. Nedoölo by k zapomenutÌ hostiny. Dodnes vidÌme, jak je d˘leûitÈ po bohosluûbÏ spolu jeötÏ chvÌli pob˝t, alespoÚ si d·t s druh˝mi k·vu, Ëaj a p·r suöenek Ö (Pokud v nÏkter˝ch kostelech nenÌ zvl·ötnÌ prostor k takovÈmu minipohoötÏnÌ, lze je uspo¯·dat v kostele. ProË by n·m mÏlo p¯ipadat spoleËnÈ jÌdlo v kostele ned˘stojnÈ a m·lo zboûnÈ, kdyû JeûÌö si to nemyslel? 56

ProË my tak snadno JeûÌöovy n·pady opravujeme a vylepöujeme? Jsme snad vÌce zboûnÌ? M·me snad my vÏtöÌ smysl pro d˘stojnost p¯i oslavÏ Otce nebeskÈho neû P·n JeûÌö?) Chud·ci lidÈ ve mÏstÏ, kte¯Ì se neznajÌ. JakÈpak majÌ spoleËenstvÌ? Jak mohou slavit to, co n·m JeûÌö daroval, kdyû se spolu nesejdou nejprve na p¯irozenÈ ˙rovni? 7) Bazilika byla kryt· trûnice, s apsidou, kde se soudilo. Baziliky stavÏli cÌsa¯ovÈ lidu, aby si zÌskali jeho p¯ÌzeÚ.

57

EDICE TEOLOGIE

V·clavVacek POZV¡NÕ K VE»EÿI P¡NÃ Typografie ZbynÏk KoËvar Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., roku 2008 jako svou 810. publikaci Vyd·nÌ prvnÌ. AA 9,34. Stran 208 OdpovÏdn˝ redaktor Jaroslav Vrbensk˝ Vytiskla tisk·rna Finidr, spol. s r. o. DoporuËen· cena 248 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o. Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail: info@ ivysehrad.cz www.ivysehrad.cz ISBN 978-80 -7021-919-5