ÚZEMNÍ PLÁN LOMNICE NAD LUŽNICÍ

ÚZEMNÍ PLÁN LOMNICE NAD LUŽNICÍ Posouzení vlivu koncepce podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění

Zpracovala:

Mgr. Kateřina Geržová

květen 2012

OBSAH ÚVOD

3

1.1

Zadání

3

1.2

Cíl hodnocení

3

1.3

Postup zpracování hodnocení

3

2

ÚDAJE O KONCEPCI

3

3

EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY A PTAČÍ OBLASTI

9

3.1

Identifikace dotčených evropsky významných lokalit a ptačích oblastí

9

3.2

Charakteristika dotčených evropsky významných lokalit a ptačích oblastí

9

3.3

Popis dotčených předmětů ochrany

15

VYHODNOCENÍ VLIVŮ KONCEPCE NA EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY A PTAČÍ OBLASTI

20

4.1

Hodnocení úplnosti podkladů

20

4.2

Vyhodnocení vlivů koncepce

21

1

4

4.2.1 Metodika hodnocení významnosti vlivů

21

4.2.2 Hodnocení vlivů koncepce na předměty ochrany

22

4.2.3 Hodnocení vlivů koncepce na celistvost evropsky významných lokalit a ptačí oblasti

23

4.2.4 Hodnocení kumulativních vlivů

23

4.2.5 Srovnání významnosti vlivu jednotlivých variant koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblast

24

5

NÁVRH OPATŘENÍ MINIMALIZUJÍCÍ NEGATIVNÍ VLIVY

24

6

ZÁVĚR

25

7

PODKLADY

26

7.1

Seznam zkratek

26

7.2

Literatura

26

FOTODOKUMENTACE

27

8

2

1. ÚVOD 1.1 Zadání Objednatelem naturového hodnocení koncepce „Územní plán Lomnice nad Lužnicí“ (dále jen „koncepce“) je firma A-SPEKTRUM s. r. o. (se sídlem Jeremiášova 14, 370 01 České Budějovice), a to na základě stanoviska Správy Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko (dále jen „CHKO“), kterým nebylo vyloučeno, že by tato koncepce mohla mít samostatně nebo ve spojení s jinými záměry či koncepcemi významný vliv na příznivý stav předmětů ochrany nebo celistvost Ptačí oblasti Třeboňsko a evropsky významných lokalit nacházejících se v řešeném území (č. j. 00114/TR/2011 ze dne 14. 2. 2011).

1.2 Cíl hodnocení Cílem tohoto hodnocení je zjistit, zda má koncepce významně negativní vliv na předmět ochrany a celistvost dotčené evropsky významné lokality (dále jen „EVL“) a ptačí oblasti (dále jen „PO“). Toto hodnocení má také v případě potřeby navrhnout zmírňující opatření.

1.3 Postup zpracování hodnocení Předložené hodnocení je vypracováno podle ustanovení § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „ZOPK“), zákona EIA, směrnice o ptácích 79/409/EHS, směrnice o stanovištích 92/43/EHS, metodickými doporučeními MŽP ČR a Evropské komise (Kolektiv 2001, 2001a, MŽP ČR 2007). Právní rámec, terminologie a pozadí procesu hodnocení dle § 45i ZOPK jsou detailně řešeny v doporučené metodice hodnocení vydané MŽP ČR (MŽP ČR 2007). Dále naturové hodnocení vychází z pokladů pro zpracování konceptu územního plánu, plánu péče CHKO, vlastní rekognoskace území a všech dosavadních vyjádření dotčených správních orgánů.

2. ÚDAJE O KONCEPCI Název koncepce: Územní plán Lomnice nad Lužnicí Rozsah koncepce: katastrální území Lomnice nad Lužnicí (o celkové rozloze 1890 ha) Stručný popis konceptu územního plánu: Zpracovatelem dokumentace je projekční atelier Ing. arch. Zdeněk Urbanec (SOBIG s. r. o., Lannova třída 32, 370 01 České Budějovice). Ve zpracovaném konceptu je řešené území členěno na území zastavěné, území zastavitelné a území nezastavěné. Jsou vymezeny nezbytné a potřebné urbanistické prvky pro další rozvoj řešeného území a současně vymezeny pro dané území všechny složky ochrany a rozvoje jeho hodnot. Jedná se především o posílení rozvoje trvalého bydlení, dostatečných sportovních a rekreačních ploch, transformaci a rozvoj ploch pro výrobu a sklady, včetně nezbytných souvisejících ploch pro dopravu a technickou infrastrukturu daného sídla. Navržená koncepce rozvojových a zastavitelných ploch navazuje především na zastavěná území města Lomnice nad Lužnicí nebo posiluje intenzivnější využití území uvnitř zastavěného území. Cílem je eliminace nadměrné expanze zástavby do volné krajiny, její usměrnění a zachování zdejšího krajinného rámce a tradičního měřítka řešeného území. Do konceptu jsou současně převzata rozvojová území původního Územního plánu sídelního útvaru Lomnice nad Lužnicí a jeho změn. 3

Tab. č. 1: Plochy změn Č.

Další specifické údaje a požadavky

Podmínky pro využití plochy

Z1

plochy pro dopravní infrastrukturu místní přístupová komunikace š. 6,0 m, min. šířka uličního profilu 8,0 m, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

Z2

plochy pro bydlení bydlení v rodinných domech, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

Z3

plochy pro dopravní infrastrukturu místní přístupová komunikace š. 6,0 m, min. šířka uličního profilu 8,0 m, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

napojení na silnici III/1555

Z4


ÚSES – lokální biokoridor LBK 7 – Zlatá stoka

Z5

plochy pro dopravní infrastrukturu místní přístupová komunikace š. 5,5 m, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

ÚSES – lokální biocentrum LBC 1 – rybník Vydýmač u Lomnice, napojení na silnici III/1555

Z6

plochy pro rekreaci zahrady a sady včetně zahradních objektů, výjimečně bydlení 1 – 2 objekty RD v jižní části území, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

ÚSES – lokální biocentrum LBC 1 – rybník Vydýmač u Lomnice a lokální biokoridor LBK 7 – Zlatá stoka

Z7

plochy pro občanské vybavení plocha pro sportovní zařízení, dětské hřiště

ÚSES - lokální biokoridor LBK 7 – Zlatá stoka

Z8


zrušení venkovního vedení VN a přemístění trafostanice

Z9

plochy smíšené obytné smíšené využití pro bydlení a podnikání, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

silnice I/24 - hlukové pásmo, objekt ČSPH

Z10


ÚSES – lokální biokoridor LBK 7 – Zlatá stoka, zrušení venkovního vedení VN a přemístění trafostanice

Z11


ÚSES – lokální biokoridor LBK 7 – Zlatá stoka, napojení na silnici I/24, zrušení venkovního vedení VN a přemístění trafostanice

Z12


Z13


ÚSES – lokální biocentrum LBC 1 – rybník Vydýmač u Lomnice, silnice I/24 hlukové pásmo, zrušení venkovního vedení VN a přemístění trafostanice

Z14


napojení na silnici I/24 zrušení venkovního vedení VN a přemístění trafostanice

Z15


silnice I/24 - hlukové pásmo, ochranné pásmo VN

4

ÚSES – interakční prvek, napojení na silnici III/1555

silnice I/24 - hlukové pásmo, objekt ČSPH

Z16


silnice I/24 - hlukové pásmo, ochranné pásmo zemědělské výroby, rybník Jindrlov

Z17


napojení na silnici I/24, ochranné pásmo zemědělské výroby, rybník Jindrlov

Z18


silnice I/24 - hlukové pásmo, ochranné pásmo zemědělské výroby, rybník Jindrlov

Z19


napojení na silnici I/24, rybník Jindrlov

Z20


Z21

plochy pro výrobu a sklady území pro rozšíření stávajících ploch výroby a skladů případně umístění nových zařízení

ochranné pásmo zemědělské výroby, rybník Jindrlov, stávající vzdušné vedení VN

Z22


hlukové pásmo železnice, ochranné pásmo vzdušného vedení VN

Z23

plochy pro dopravní infrastrukturu místní přístupová komunikace š. 6,0 m pro průmyslovou zónu východ – V podblatí, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

napojení na silnici III/148, ochranné pásmo železnice, umístění nové trafostanice

Z24

plochy pro výrobu a sklady průmyslová zóna východ – V podblatí, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

napojení na silnici III/148, ochranné pásmo železnice

Z25


ochranné pásmo železnice, umístění nové trafostanice, přechod do volné krajiny

Z26


napojení na silnici III/148, přechod do volné krajiny

Z27

plochy smíšené nezastavěného území umístění zeleně jako součást průmyslové zóny východ – V podblatí

přechod do volné krajiny, trasa vzdušného vedení VN

Z28

plochy pro výrobu a sklady průmyslová zóna východ – Na mlýništích napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

napojení na silnici III/148, zrušení vzdušného vedení VN

Z29

plochy pro výrobu a sklady průmyslová zóna východ – Na mlýništích napojení na veřejnou technickou infrastrukturu

napojení na silnici III/148, zrušení vzdušného vedení VN, přechod do volné krajiny

Z30

plochy pro dopravní infrastrukturu místní přístupová komunikace š. 6,0 m pro průmyslovou zónu východ – Na mlýništích, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu


Z31

plochy pro dopravní infrastrukturu místní účelová komunikace š. 5,5 m jako přístup do přilehlých pozemků


Z32

plochy smíšené nezastavěného území umístění zeleně jako součást průmyslové zóny východ Na mlýništích

přechod do volné krajiny, trasa vzdušného vedení VN

5

rybník Jindrlov

Z33


záplavové území

Z34


záplavové území

Z35

plochy veřejného prostranství území sídelní a doprovodné zeleně, promenádní, veřejně přístupné s prvky drobné architektury

ÚSES – interakční prvek

Z36

plochy veřejného prostranství území sídelní a doprovodné zeleně, promenádní, veřejně přístupné s prvky drobné architektury, pěší a cyklistická trasa


Z37


Z38

plochy pro bydlení bydlení v rodinných domech, napojení na veřejnou technickou infrastrukturu,

ÚSES – interakční prvek Miletínského potoka, zrušení vzdušného vedení VN

Z39


ÚSES – interakční prvek Miletínského potoka, zrušení vzdušného vedení VN

Z40


ÚSES – interakční prvek Miletínského potoka, zrušení vzdušného vedení VN, umístění nové trafostanice

Z41


ÚSES – interakční prvek Miletínského potoka, zrušení vzdušného vedení VN,

Z42


ÚSES – interakční prvek Miletínského potoka, ochranné pásmo silnice I/24

Z43


napojení na silnici I/24, zrušení vzdušného vedení VN

Z44

plochy smíšené výrobní území pro umístění podnikatelských aktivit výrobního charakteru

napojení na silnici I/24

Z45

plochy smíšené nezastavěného území umístění zeleně a vodní plochy jako součást obytného celku

ÚSES – interakční prvek Miletínského potoka

Z46

plochy veřejného prostranství území sídelní a doprovodné zeleně, promenádní, veřejně přístupné s prvky drobné architektury, pěší a cyklistická trasa


Z47


ÚSES, evropsky významná lokalita a ptačí oblast, lokální biocentrum LBC 4 – rybník Služebný

Z48


ÚSES, ptačí oblast, napojení na silnici II/148

Z49


ÚSES, ptačí oblast, napojení na silnici II/148

Z50

plochy smíšené obytné

ÚSES – lokální biokoridor LBK 7

6

Z51


Z52

plochy smíšené obytné smíšené využití pro bydlení a podnikání

Z53

plochy rekreace rozšíření stávajícího území pro rodinnou rekreaci

ÚSES - lokální biokoridor LBK 7 – Zlatá stoka, napojení na silnici II/148

ochranné pásmo železnice, uliční profil min. 6,0 m

plochy smíšené nezastavěného území

Z54 umístění zeleně přírodního charakteru jako ochranné pásmo vodní plochy

ÚSES - lokální biokoridor LBK 4 – Tisý potok, lokální biocentrum LBC 6, propojení místní a účelové komunikace, napojení na silnici II/148, cyklotrasy, respektování vzdušného vedení VVN, záplavová zóna Q100, stanovení výsadby zeleně

Z55

plochy vodní a vodohospodářské umístění vodních ploch a doprovodné zeleně přírodního charakteru v území nevýhradního ložiska štěrkopísku

ÚSES - lokální biokoridor LBK 4 – Tisý potok, lokální biocentrum LBC 6, propojení místní a účelové komunikace, napojení na silnici II/148, respektování vzdušného vedení VVN, záplavová zóna Q100, stanovení výsadby zeleně

Z56

plochy vodní a vodohospodářské umístění vodních ploch a doprovodné zeleně přírodního charakteru v území nevýhradního ložiska štěrkopísku

ÚSES - lokální biokoridor LBK 4 – Tisý potok a lokální biocentrum, napojení na místní komunikaci, respektování vzdušného vedení VN, záplavová zóna Q100, stanovení výsadby zeleně

Z57

ÚSES - lokální biokoridor LBK 4 – Tisý potok a lokální biocentrum, napojení na plochy smíšené nezastavěného území místní komunikaci, cyklotrasy, umístění zeleně přírodního charakteru jako ochranné pásmo vodní respektování vzdušného vedení VN, plochy záplavová zóna Q100, stanovení výsadby zeleně

Z58

plochy veřejného prostranství území pro umístění zařízení údržby, parkoviště, zařízení informačního systému doprovodné zeleně, veřejně přístupné s prvky drobné architektury

Konkrétně byly definovány potenciálně kolizní rozvojové plochy Z54 - Z58 (východně od města), které mohou mít samostatně či ve spojení s jinými záměry či koncepcemi negativní vliv na lokality soustavy Natura 2000. Jsou zde navrženy nové vodní plochy pro veřejnou krátkodobou rekreaci přírodního charakteru v lokalitě u řeky Lužnice u obce Klec související s možností využití odtěžení stávajícího štěrkopískového ložiska (nevýhradní ložisko štěrkopísku D 3010100 „V Padělcích“, v mocnosti odhadované 3 až 5 m). Koncept je předložen v jediné variantě. Kromě navržené (aktivní) varianty lze definovat nulovou variantu, která znamená absenci nového územního plánu a zachování stávajícího, pro rozvoj města již nevyhovujícího územního plánu.

7

Obr. č. 1: Náhled řešeného území ve vztahu k lokalitám soustavy Natura 2000 8

3. EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY A PTAČÍ OBLASTI

3.1 Identifikace dotčených evropsky významných lokalit a ptačích oblastí Pro hodnocení dle §45i ZOPK jsou evropsky významné lokality a ptačí oblasti vyhodnoceny jako dotčené, pokud jsou v přímém územním střetu se záměrem (zábor půdy, kácení dřevin); jsou ovlivněny v souvislosti s výstupy – složkové přenosy (ovzduší, voda, hluk); jsou ovlivněny v souvislosti se stavbou (rušení). V řešeném území se nachází tři EVL: 

CZ0312038 - Lomnický velký rybník (rozloha 41,6304 ha);



CZ0313128 - Nadějská soustava (rozloha 612,2595 ha);



CZ0314019 - Velký a Malý Tisý (rozloha 677,6577 ha)

a ptačí oblast: 

CZ0311033 – Třeboňsko (rozloha 47360,27 ha).

Ovlivnění dalších evropsky významných lokalit a ptačích oblastí se nepředpokládá.

3.2 Charakteristika dotčených evropsky významných lokalit a ptačích oblastí

EVL Lomnický velký rybník (kód lokality CZ0312038) Lokalitu tvoří větší rybník, ležící v otevřené krajině mezi intenzivně obhospodařovanými loukami a polnostmi. Hlavním předmětem ochrany je rostlinný druh puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) na ploše až 1 ha. Okraje rybníku jsou značně členité a porostlé bohatými nálety pionýrských dřevin. Vlastní litorál rybníka je tvořen zejména vysokými rákosinami, na něž navazuje poměrně úzký pás vysokých ostřic. Širší území obklopující lokalitu je tvořeno hospodářskou krajinou s intenzivně obhospodařovanými loukami a polnostmi. Vlastní plocha rybníka je charakteristická výskytem makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s dominancí rdestů a okřehků. Při pravidelném letnění rybníků se na dně vyvíjejí bohatá společenstva obnažených den.. Na bahnitém substrátu s mělkým vodním sloupcem se často vyskytuje vegetace bahnitých sedimentů.

9

Obr. č. 2: Mapa EVL Lomnický velký rybník (dle nařízení vlády 132/2005 Sb.)

EVL Nadějská soustava (kód lokality CZ0313128) Hlavním předmětem ochrany jsou zde dva živočišné druhy – páchník hnědý (Osmoderma eremita) a vydra říční (Lutra lutra). Lokalita je vymezena na pravém břehu Lužnice mezi obcemi Klec (linie silnice Klec-Kolence) a Vlkov (rybník Krajina) a zahrnuje Nadějskou rybniční soustavu a její okolí. Reliéf lokality je plochý se sklonem k severozápadu a je typický pro severní část Třeboňské pánve. Výrazně se zde uplatňují antropogenní tvary – převýšené hlavní hráze i menší dělící hrázky rybníků. Tok Lužnice je regulován, místy jsou zachována odstavená říční ramena. Nadmořská výška je 420415 m n. m. Jedná o segment krajiny, jejímž typickým charakterem jsou rybníky s litorálními porosty a alejemi dubů, zbytky listnatých lužních lesů a z východu navazující hospodářské lesy s převahou borovice lesní. Lokalita zahrnuje PR Rod. Na lokalitě jsou zastoupeny hospodářsky využívané eutrofní rybníky s litorálními porosty, hrázovými porosty převážně dubů letních a ve výtopách s navazujícími olšinami, vrbinami a přechodovými rašeliništi. Lesní porosty jsou z části zbytky lužních porostů s dubem letním, z části hospodářské lesy tvořené borovicí lesní a smrkem ztepilým. Pro ochranu páchníka (Osmoderma eremita) má klíčový význam značné zastoupení starších věkových kategorií dubů letních na rybničních hrázích a v lužním lese. Pro vydru říční (Lutra lutra) jsou v území ideální stanovištní a potravní podmínky tvořené intenzivními rybníky různého typu a velikosti s bezprostřední návazností na řeku Lužnici. 10

Obr. č. 3: Mapa EVL Nadějská soustava (dle nařízení vlády 132/2005 Sb.)

EVL Velký a Malý Tisý (kód lokality CZ0314019) Rybniční soustava v NPR Velký a Malý Tisý s rákosinami, mokřadními olšinami a vrbinami a hrázemi sousedních rybníků se starými dubovými porosty. Předmětem ochrany jsou dva živočišné druhy (páchník hnědý Osmoderma eremita a vydra říční Lutra lutra) a rostlinný druh puchýřka útlá (Coleanthus subtilis). Lokalita je tvořena pestrou mozaikou hospodářsky využívaných rybníků s členitými břehy a bohatými litorálními porosty, dalších mokřadních ploch, menších hospodářských lesů, extenzívních luk, polí a rozptýlené zeleně, ve které dominuje rybník Velký Tisý. Významnými krajinnými prvky jsou rybniční hráze s hrázovými porosty. Rybníky eutrofního charakteru se vyznačují stále poměrně bohatými litorálními porosty vysokých rákosin a navazujícími porosty mokřadních olšin a vrbin. Při rybničních okrajích se vyskytují extenzivní vlhké louky s výskytem řady cenných druhů rostlin i malá přechodová rašeliniště. Smíšené lesní porosty jsou zčásti hospodářsky využívány. Významným fenoménem jsou hrázové porosty se zastoupením starších věkových kategorií dubů letních a dalších dřevin (lípa srdčitá). Pro ochranu páchníka hnědého (Osmoderma eremita) mají zásadní význam hrázové porosty s významným zastoupením jedinců vyšších věkových kategorií včetně stromů odumírajících a stromů ve stádiu přirozeného zániku. Tyto porosty se nacházejí zejména na hrázích rybníků Velký Tisý, Koclířov, Služebný a rybníků Dubovce a Panenské. Pro ochranu vydry říční (Lutra lutra) má lokalita dobré podmínky z hlediska souvislé rozlohy a zastoupení vhodných biotopů (rybníky různého typu, velikosti a intenzity, stoky), přirozených úkrytů, omezeného rušení (režim NPR) a potravní nabídky (intenzivní rybářství, hojnost bezobratlých atd.). Populace puchýřky útlé (Coleanthus subtilis) je soustředěna na rybnících Dubovcích. Jde o mělké plůdkové rybníky s občasným chovem generačních ryb v poměrně otevřené a rozvolněné krajině. 11

Litorální porosty vysokých rákosin jsou ve větší míře rozšířeny jen při jižních okrajích obou rybníků. Litorál částečně navazuje na společenstvo slatinných olšin. Po obvodu rybníka jsou hojně rozšířené mokřadní vrbiny. Vlastní plochu obou rybníků lze charakterizovat jako vodní společenstva makrofytní vegetace stojatých vod s hojným zastoupením rdestů. Při letnění se na dně vyvíjejí společenstva obnažených den rybníků s hojným až masovým zastoupením puchýřky útlé (Coleanthus subtilis) a ostatních průvodních druhů společenstva. Okrajově lokalita sousedí s intenzivně obhospodařovanými loukami.

Obr. č. 4: Mapa EVL Velký a Malý Tisý (dle nařízení vlády 132/2005 Sb.)

PO Třeboňsko (kód lokality CZ0311033) Třeboňsko je oblast, která je již několik set let velmi výrazně přetvářena člověkem. Typické jsou zejména rybníky, kterých se zde nachází několik desítek. Rybníky jsou propojeny sítí stok, kanálů a vodních toků (Nová řeka, Zlatá stoka). Pro ptačí druhy jsou významné mimo jiné i rybniční hráze se starými duby. V oblasti se nalézají také vlhké a podmáčené louky, řada rašelinišť s cennými porosty borovice blatky (Pinus rotundata) a zbytky lužních lesů. Převažujícím typem lesa jsou chudé bory s příměsí smrku či dubu. Na Třeboňsku byl zaznamenán výskyt téměř 280 druhů ptáků, z nichž nejméně 182 zde hnízdí. Třeboňsko lze označit za jednu z nejvýznamnějších oblastí pro výskyt vodních a mokřadních ptáků ve střední Evropě. Kromě hnízdění je tato oblast zásadní i v období tahu, především na podzim, kdy se na hladině rybníků shromažďuje více než 20 000 exemplářů vodních ptáků. Na rybnících hnízdí potápka roháč (Podiceps cristatus) a potápka malá (Tachybaptus ruficollis). Počátkem osmdesátých let na Třeboňsku vznikla hnízdní kolonie kormorána velkého (Phalacrocorax carbo), jejíž velikost v současnosti dosahuje 80-100 párů. V oblasti se nalézají až 12

dvě hnízdní kolonie kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) s několika desítkami párů. Běžným druhem je volavka popelavá (Ardea cinerea) hnízdící minimálně ve dvou koloniích. Volavka červená (Ardea purpurea) již z oblasti zřejmě vymizela, naopak početnost volavky bílé (Egretta alba) se zvyšuje, hnízdění tohoto druhu však zatím nebylo prokázáno. Na lidských stavbách hnízdí celkem asi 20 párů čápa bílého (Ciconia ciconia), v lesních komplexech pak na několika lokalitách čáp černý (Ciconia nigra). V oblasti hnízdí asi 200 párů husy velké (Anser anser), v letním období se zde však shromažďuje více než 10 000 exemplářů tohoto druhu. V podzimních a zimních měsících se objevují stohlavá hejna husy polní (Anser fabalis) a v menší početnosti také husa běločelá (Anser albifrons). Z hnízdících druhů kachen patří mezi nejvýznamnější cca 50 párů hohola severního (Bucephala clangula) a více než 10 párů zrzohlávky rudozobé (Netta rufina). Oblast je také pravidelným hnízdištěm většího množství párů celoevropsky ohrožené kopřivky obecné (Anas strepera). Prosperující hnízdní populace více než 10 párů orla mořského (Haliaeetus albicilla) patří k nejvýznamnějším v rámci celé střední Evropy, počet zimujících orlů mořských dosahuje až několika desítek kusů. V rákosinách rybníků hnízdí okolo 50 párů motáka pochopa (Circus aeruginosus), vedle dalších osmi druhů dravců v oblasti hnízdí i jednotlivé páry luňáka hnědého (Milvus migrans) a luňáka červeného (Milvus milvus). Na rybnících hnízdí i zástupce krátkokřídlých - chřástal vodní (Rallus aquaticus), v močálech pak vzácný chřástal kropenatý (Porzana porzana) a chřástal malý (Porzana parva). Třeboňsko je tahovou zastávkou desítek druhů bahňáků, pouze několik málo druhů zde i hnízdí. Ze zajímavějších druhů je to vzácně hnízdící břehouš černoocasý (Limosa limosa) a vodouš rudonohý (Tringa totanus), dále v několika párech hnízdící vodouš kropenatý (Tringa ochropus), v močálech je poměrně běžná bekasina otavní (Gallinago gallinago), v lesích sluka lesní (Scolopax rusticola). V oblasti hnízdí také asi 100 párů rybáka obecného (Sterna hirundo), vzácně hnízdí i rybák černý (Chlidonias niger). Rozlehlé lesní komplexy jsou významnými hnízdišti sov. Mezi početné patří kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus) a výr velký (Bubo bubo). Pro rozvolněná rašeliniště, řídké borové porosty na písečných půdách a velké lesní paseky je typický lelek lesní (Caprimulgus europaeus). V oblasti pravidelně hnízdí také ledňáček říční (Alcedo atthis) a do zemědělské krajiny se opět začíná vracet dudek evropský (Upupa epops). Ve starších lesích je běžný datel černý (Dryocopus martius), v luzích a na hrázích strakapoud prostřední (Dendrocopos medius). K charakteristickým zástupcům řádu pěvců patří především některé druhy mokřadních ptáků, jako je např. cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus) a rákosníci (rod Acrocephalus). V poslední době se rozšířil slavík modráček (Luscinia svecica) a krkavec velký (Corvus corax). Druhy ptáků, pro které byla PO vyhlášena, s odhadovaným počtem párů, případně exemplářů (* - počet jedinců, ** - počet protahujících jedinců), viz Kolektiv 2007: čáp černý (Ciconia nigra) 5-15 datel černý (Dryocopus martius) 50-100 husa velká (Anser anser) 10 000-20 000 (*) kopřivka obecná (Anas strepera) 600-1 000 (**) kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) 100-150 13

kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) 100-120 ledňáček říční (Alcedo atthis) 10-30 lelek lesní (Caprimulgus europaeus) 15-30 lžičák pestrý (Anas clypeata) 300-600 (**) moták pochop (Circus aeruginosus) 30-60 orel mořský (Haliaeetus albicilla) 10-15 rybák obecný (Sterna hirundo) 80-100 skřivan lesní (Lullula arborea) 20-40 slavík modráček (Luscinia svecica) 150-250 strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) 50-200 sýc rousný (Aegolius funereus) 30-50 včelojed lesní (Pernis apivorus) 10-20 volavka bílá (Egretta alba) až 380 (*) žluna šedá (Picus canus) 50-100

Obr. č. 5: Mapa PO Třeboňsko (dle Nařízení vlády č. 680/2004 Sb.) 14

3.3 Popis dotčených předmětů ochrany Čáp černý (Ciconia nigra) Hnízdí na celém území ČR až po horní hranici lesa. Dává přednost rozsáhlejším lesům, smíšeným, listnatým i jehličnatým. Potravu získává v tůních a malých potocích. Čáp černý má svrchní část těla černohnědou se zelenavým kovovým leskem a bílé břicho. Zobák a nohy jsou červené. Hnízdí jednotlivě na stromech. Zimuje v Africe jižně od Sahary, vzácně ve Středomoří. Na začátku 20. století druh vymizel z části střední Evropy, ve 30. letech 20. století začal opět znovu osídlovat původní území. V současnosti je rozšířen na většině území od nížin po střední polohy. Datel černý (Dryocopus martius) Všeobecně známý pták střední velikosti, nápadný svým černým zbarvením s červenou skvrnou na hlavě. Pohlavní dimorfismus se projevuje ve velikosti červené skvrny, kdy u samic zabírá pouze zadní část temene, kdežto u samců kryje celý vršek hlavy až k zobáku. Obývá rozsáhlejší lesní celky, jehličnaté i listnaté, od nížin do hor. Je stálý, k hnízdění si vytesává dutiny, živí se hmyzem žijícím ve dřevě. Datel černý je v České republice rozšířen téměř všude s výjimkou bezlesých oblastí. Vyskytuje se v lužních lesích v nížinách, vystupuje až k horní hranici lesa. V poslední době je prokázáno i pronikání do městských parků nebo menších lesíků v zemědělské krajině. V souvislosti s tím pravděpodobně mírně roste i jeho početnost, která je odhadována na 3000 až 6000 párů. Husa velká (Anser anser) Velký vodní pták. Celkové zbarvení je stříbřitě šedavé se světlejšími pruhy. Dospělí ptáci mají na břiše příčné černé protáhlé skvrny. Ocas je lemován bíle. Zobák a nohy jsou zbarveny růžově. Hnízdním biotopem jsou větší vodní nádrže s pobřežním porostem rákosin, zarostlé ostrůvky. Hnízdí i na vrbách, někdy využívá i hnízd jiných velkých druhů ptáků, např. dravců. Vždy je nutná blízkost vhodných otevřených míst pro pastvu - luk, pastvin a polí se zasetým obilím. Obývá nížiny, nejvýše položené hnízdiště v ČR je 460 m n. m. Je tažným druhem. Husy velké zimují v Severní Africe, na jihu Španělska, v malé míře přezimují i u nás. Husy velké hnízdí pravidelně v jižních Čechách, jižní Moravě, Českolipsku, nepravidelně i na jiných místech, např. Písecko, Polabí. Na Českobudějovicku hnízdilo v posledních letech více než 100 párů. Od sedmdesátých do devadesátých let minulého století vzrůstala v ČR početnost hnízdících párů až k téměř 700 párům. Kopřivka obecná (Anas strepera) Plovavá kachna o něco menší než březňačka. Samec ve svatebním šatě má jemné vlnkování na tmavě šedém podkladě. Samice je velmi podobná samici kachny divoké. Odlišuje se podle zrcátka (plocha tvořená koncovou částí letek a svrchními krovkami), které je u obou pohlaví kopřivky bílé, zepředu ohraničené hnědě a černě. Jako hnízdní prostředí vyhledává rybníky s bohatou pobřežní vegetací. V České republice hnízdí pravidelně až do cca 500 m n. m. Vyskytuje se po celém území v nižších a středních polohách, nejpočetněji však v jihozápadních a východních Čechách a na jižní Moravě. V posledních desetiletích byl zaznamenán vzrůst početnosti. Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) Nejmenší evropská sova o něco málo větší než vrabec. Základní barva vrchní části těla je tmavě 15

hnědá s výraznými bílými skvrnami, spodek je světlý s podélnými tmavými proužky. Životním prostředím tohoto stálého ptáka jsou starší lesní celky - jehličnaté a méně často i smíšené. Ve střední Evropě se vyskytuje hlavně v horách a pahorkatinách, v severních oblastech i v nížinách. V České republice se kulíšek nejmenší vyskytuje hlavně v její jihozápadní části. Na Šumavě a v Novohradských horách je zde považována za jednu z nejhojnějších sov. Nověji byly hnízdní výskyty potvrzeny i z dalších míst, např. Labských pískovců, Teplicko-adršpašských skal nebo z Českomoravské vysočiny. Na Moravě jsou pravidelným hnízdištěm Beskydy a Javorníky. Početnost byla v 90. letech 20. století odhadována na 900 - 1300 párů. Od poloviny 20. století je populační trend mírně vzrůstající a hnízdící ptáci jsou zjišťováni na nových lokalitách. Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) Menší volavka s nevýrazným kratším krkem. Hřbet dospělého ptáka je šedý, spodní část bělavá. Samec v době hnízdění má v týle dvě bílá nápadná dlouhá pera. Hnízdním prostředím jsou bažinaté oblasti, rybníky s křovitými porosty, ostrůvky se stromy a keři. Hnízdí od začátku dubna do srpna v koloniích. Kvakoši jsou aktivní za šera, přeletují i v noci. Zimují v Africe v subsaharské oblasti. Hnízdění kvakoše je známo až od dvacátého století. Kolonie kvakošů existuje v Lednici na Moravě, známá kolonie na Malém Tisém zanikla. Nová menší hnízdiště jsou známa z Českobudějovicka (v posledních letech asi 130 párů). Ledňáček říční (Alcedo atthis) Pestře zbarvený pták, o něco větší než vrabec. Vrchní část těla je kovově modrozelená, spodina naopak rezavě hnědá. Za ušima a na hrdle jsou bílé skvrny. Má velkou hlavu se špičatým zobákem, ocas je vzhledem tělu krátký. Stálý nebo přelétavý pták, který vyhledává čistší, pomalu tekoucí nebo i stojaté vody. Nezbytná je přítomnost hlinitých nebo písčitých břehů, kde si vyhrabává nory k hnízdění. Ledňáček říční hnízdí ve vhodném prostředí roztroušeně po celém území České republiky. Vzácnější je v severozápadních Čechách, s výjimkou Šumavy se vyhýbá horským oblastem. Celková početnost v 90. letech 20. století byla odhadována na 300 až 700 párů. Jeho stavy vykazují krátkodobé výkyvy v důsledku krutých průběhů zimy, dlouhodobý pokles způsobuje především znečištění vody a regulace přirozených koryt toků. Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) Poměrně nenápadný pták s noční aktivitou, velikosti zhruba kosa. Má dlouhá křídla i ocas, velmi krátký zobák, který však dokáže otevřít téměř přes celou hlavu. V jeho zbarvení převládá šedohnědá s tmavším skvrněním, u samců jsou nápadné bílé skvrny v koncích křídel a ocasu. Hnízdním prostředím lelka jsou jehličnaté - hlavně borové - a listnaté lesy zpravidla na písčitém podkladě. Důležitá je přítomnost otevřených ploch a okrajů, tedy pasek, mýtin a průseků. Přirozeně jsou to např. vřesoviště nebo rašeliniště. Méně často hnízdí i na křovinatých, výslunných stráních i jiných podobných stanovištích. Lelek lesní v České republice má ostrůvkovité hnízdní rozšíření, závislé na existenci vhodných biotopů. V oblastech rozsáhlejších borových lesů, hlavně v nížinách, lze dosud zaznamenat i početnější výskyt, jinde však hnízdí spíše ojediněle. Dříve byl patrně mnohem rozšířenější, v posledních desetiletích se předpokládá jeho značný úbytek. Přesné znalosti jeho populačních trendů u nás jsou zatím nedostačující a je nutné je doplnit. Lžičák pestrý (Anas clypeata) Lžičák pestrý je kachna plovavá, menší než březňačka. Samec má bílou hruď, tmavě zelenou hlavu. 16

Boky jsou zbarveny červeno-hnědě, stejně jako břicho. Nápadný je velký lžícovitě rozšířený zobák. Samice je nenápadná, hnědá se skvrnami. Hnízdním prostředím lžičáka jsou mělké rybníky, nepříliš zarostlé bažiny, rybníky přecházející v pastviny a zaplavované louky v nížinách. Od poloviny 60. let minulého století se početnost začala výrazně snižovat. Důvodem je ztráta hnízdišť, odvodnění podmáčených míst a výskyt botulismu. Vzhledem k rychlému ubývání je navržen do nejvyšší kategorie připravovaného Červeného seznamu. Moták pochop (Circus aeruginosus) Dravec dosahující téměř velikosti káně. Odlišuje se způsobem letu a postavením křídel. Samice je tmavě hnědá se žlutavou hlavou, samec má světlý ocas. Hnízdním prostředím jsou rákosiny, mokřadní vegetace, pole a louky. Stále častěji bývá hnízdo umístěno v poli s obilím nebo na lesních pasekách. Loví drobné savce a ptáky. Obsazuje většinu vhodných lokalit až do cca 700 m n. m. V České republice hnízdí od roku 1940. Tento druh má v ČR vzestupný trend početnosti. Je rozšířen na většině území republiky, méně jen v hraničních pohořích na jihozápadě a severozápadě. Ohrožujícím faktorem může být nelegální odstřel a ničení hnízd pro předpokládané škody na drobné zvěři. Orel mořský (Haliaeetus albicilla) Velký dravec s klínovitým ocasem, který je u dospělých bílý. Obývá rybničnaté oblasti, mořské pobřeží, okolí velkých jezer a řek. Hnízda si staví na vysokých stromech. Živí se rybami, vodními ptáky a uhynulými živočichy. V České republice je pravidelně zimující, ojediněle hnízdící na Třeboňsku, Českobudějovicku, Českolipsku a Jižní Moravě. Populace orlů mořských byla v minulosti podpořena na Třeboňsku vypouštěním ptáků ze zajetí. První hnízdění bylo prokázáno v roce 1984, rodičovským párem byli ptáci vypuštění ze zajetí. Pokus byl neúspěšný, mláďata byla vyvedena až v roce 1988. Na Českobudějovicku hnízdí od roku 1990. Rybák obecný (Sterna hirundo) Štíhlejší než racek chechtavý, s delšími užšími křídly a hluboce vykrojeným ocasem. Červené jsou nohy i zobák, který je zakončen černou špičkou. Na hlavě je černá čepička, spodina těla je bílá. Složená křídla i záda jsou šedavá. Hnízdním prostředím jsou mu pobřeží moře, zvláště při ústí větších řek, ve vnitrozemí štěrkové náplavy řek, plochy s nízkou vegetací na okrajích jezer, mokřin a rybníků. V současnosti zde existují tři oblasti pravidelného hnízdního výskytu. Plošně největší jsou rybničnaté pánve v jižních Čechách, kde hnízdí na různých rybnících v závislosti na aktuálním stavu vody a přítomnosti obnaženého dna jako vhodného biotopu. Druhou oblastí je jižní Morava, kde kromě několika rybníků je naše nejpočetnější současná kolonie na Střední nádrži vodního díla Nové Mlýny. I zde je však závislý na výšce vodní hladiny a přítomnosti ostrůvků. Pravidelně je hnízdění zaznamenáváno na vodních nádržích na Ostravsku. Lokální početní úbytek v jižních Čechách byl kompenzován vznikem kolonie na jižní Moravě. Skřivan lesní (Lullula arborea) Nenápadně hnědavě zbarvený pěvec, s tmavými skvrnkami, podobný skřivanu polnímu. Na hlavě má nepříliš výrazně vztyčené peří, ocas je krátký s bělavými špičkami. Lze ho zaznamenat hlavně díky jeho nádhernému zpěvu, který přednáší velmi často i v noci, za letu nebo při sezení na větvi. U nás obývá především otevřená místa v borových lesích na písčitých podkladech, vřesoviště, výslunné stráně, ale i staré sady a vinohrady. Skřivan lesní se u nás vyskytuje v Čechách ve 17

vhodném prostředí roztroušeně, na Moravě spíš vzácně. Hojněji doposud hnízdí v borových lesích pískovcových oblastí středních a severních Čech, podstatně vzácnější je v současnosti v pohraničních horách. V posledních desetiletích dochází k poklesu početnosti na většině území České republiky, pouze v některých bývalých vojenských prostorech byly prokázány stabilní stavy. Slavík modráček (Luscinia svecica) V rámci Evropy se rozlišují tři poddruhy, z nichž dva hnízdí i u nás. S. m. středoevropský (L. s. cyanecula) je navrchu tmavě hnědý, spodina těla je bělavá, nad okem je světlý proužek. Charakteristickým znakem samce je jasně modrá náprsenka s bílou skvrnou uprostřed, která je zespodu ohraničena černým, bílým a rezavým pruhem. S. m. tundrový (L. s. svecica) se liší barvou skvrny v náprsence, která je rezavá. Hnízdním prostředím s. m. středoevropského jsou podmáčená místa v nížinách v blízkosti vodních ploch, porostlá rákosem, ostřicemi a křovinatými vrbami. S. m. tundrový naopak hnízdí na vlhkých místech nad hranicí lesa, v rašeliništích s porosty kleče, břízy, vrb apod. V České republice hnízdí s. m. středoevropský od 70. let 20. století a od té doby počet lokalit značně vzrostl. Zatímco v 80. letech hnízdil středoevropský poddruh prokazatelně téměř pouze v jihozápadních Čechách a na Ostravsku, v současnosti je jeho rozšíření mnohem větší a tento trend zřejmě pokračuje. Jediným hnízdištěm s. m. tundrového u nás jsou vrcholové partie Krkonoš. Populace se v minulých desetiletích mírně zvětšovala i zde, ale zůstává poměrně malá, odhad její velikosti činí 30 až 40 párů. Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) Podobný jako strakapoud velký, liší se od něj zbarvením na několika místech těla: jasně červeným temenem hlavy, rozdílnou kresbou hlavy a krku, růžovými podocasními krovkami a bělavým břichem. Hnízdním prostředím jsou mu listnaté, méně i smíšené lesy v nížinách až pahorkatinách. Většinou jsou to lužní lesy nebo teplé doubravy, někdy i parky a zahrady. V početnosti strakapouda prostředního v České republice existují značné regionální rozdíly způsobené rozšířením starších dubových porostů - jeho hlavního hnízdního prostředí. Za hojného ho lze označit např. v jihomoravských lužních lesích, pravidelně se vyskytuje i v Polabí, Poohří nebo na hrázích jihočeských rybníků. Stejně tak se liší lokálně populační trendy. Zdá se však, že v oblasti Pomoraví a Podyjí jsou poměrně vyrovnané. Počet hnízdících párů je pro 90. léta 20. století odhadován na 3000 až 6000. Sýc rousný (Aegolius funereus) Menší druh hnědě zbarvené sovy. Nohy jsou opeřené, žluté oči má výrazně černě orámované. Stálý pták, jenž obývá starší jehličnaté a listnaté lesy, hlavně v horách, místy i v pahorkatinách a nížinách. Hnízdí v dutinách. Jeho potrava je živočišná, živí se převážně drobnými hlodavci. Sýc rousný obývá u nás většinu pohraničních pohoří, v nižších polohách pískovcové oblasti v Českém Švýcarsku nebo na Broumovsku. Do vnitrozemí proniká výrazněji např. v jižních Čechách, na Rokycansku nebo na Českomoravské vrchovině. Odhady jeho početnosti pro 90. léta se pohybují mezi 600 až 700 páry. V posledních desetiletích byl zaznamenán nárůst početnosti i obývané plochy, což však může být způsobeno i zintenzivněním výzkumných aktivit. Důležitým předpokladem pro tento druh je přítomnost hnízdních dutin, které lze nahradit budkami. Efektivně tak lze zvýšit hnízdní hustotu i na rozsáhlých plochách odlesněných imisních holin.

18

Včelojed lesní (Pernis apivorus) Dravec velký jako káně lesní. Svrchní část těla je hnědá až šedá, zbarvení hrudi a břicha je variabilní, od hnědé po bílou se skvrnami. Charakteristická je kresba na ocase - široký světlý pruh mezi tmavým koncem a dvěma tmavými pruhy. Včelojed obývá lesy, častěji v teplejších oblastech. Vyžaduje blízkost otevřených ploch, jako jsou pole, louky a pastviny. Živí se především larvami vos, které vyhrabává ze zemních hnízd. Je tažný, zimuje v tropických oblastech Afriky. Hnízdí nepravidelně a nepříliš početně po celém území ČR. Obývá nížiny, střední polohy a ojediněle vystupuje až do hor. Početnější je v místech, kde jsou rozsáhlé lesní komplexy často střídány pasekami a otevřenými plochami. Vyhýbá se pouze trvale podmáčené půdě, kde zemní vosy nestaví svá hnízda. Populace včelojedů v ČR vykazuje v posledních desetiletích stabilitu s mírným vzestupem početnosti. Volavka bílá (Egretta alba) Velká, čistě bílá volavka, vysoká min. 1 m. Zobák má žlutý, jen v hnízdním období s černým kořenem, celé nohy jsou černé. K hnízdění vyhledává velké rybníky s rozsáhlými porosty rákosin a křovitých vrb. Tažný druh. Zimuje v Africe a ve Středomoří. Stále častěji zimuje ve střední a západní Evropě. Volavka bílá zahnízdila v ČR ojediněle v roce 1949. Další zahnízdění je možné, dvojice byly pozorovány opakovaně na Třeboňsku a na Střední nádrži vodního díla Nové Mlýny. Pravidelně zimuje a protahuje v počtu desítek jedinců na Českobudějovicku, Třeboňsku a jižní Moravě. Žluna šedá (Picus canus) Celkově šedozelené zbarvení tohoto středně velkého šplhavce je zpestřeno pouze úzkým černým vousem, u samce pak i červenou skvrnou na čele. Hnízdním prostředím jsou u nás lesy všeho druhu, vyskytuje se i v zahradách a parcích. Dutinu si vytesává sama, živí se živočišnou potravou, hlavně mravenci. Její rozšíření u nás je víceméně rovnoměrné, vzácnější je jen v některých regionech v západních a severních Čechách a také na Českomoravské vysočině. Počet párů v 90. letech 20. století byl odhadnut na 3000 až 6000. Páchník hnědý (Osmoderma eremita) Páchník hnědý je saproxylofágem, typickým druhem osídlujícím stromové dutiny. Larvy mají víceletý vývoj v trouchu v dutinách živých listnatých stromů, především ve střední a horní části kmene. Preferuje pravděpodobně osvětlené dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích. Imaga se objevují od května do září. Aktivují večer a v noci, dutinu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují charakteristickou vůní. Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť. Jsou to původní listnaté lesy a staré parky. Tyto antropogenní biotopy představují dnes většinu lokalit, z čehož lze odvodit i příčiny ohrožení druhu. Největší počet lokalit a nálezů je znám z jižní Moravy a Třeboňska. Řada dalších lokalit (celkem přes 200) je však známa z celého území ČR. Vydra říční (Lutra lutra) V rámci svého areálu osídluje vydra říční téměř všechny typy vodních biotopů od vodních toků přes jezera, mokřady a skalnatá mořská pobřeží. Populace obývající naše území obsazuje tři rozdílné typy biotopů - horské oligotrofní vodní toky, vrchovinné toky s kaskádami malých a středních rybníků a ploché rybniční oblasti. Vydra nemá pevnou dobu páření, s mláďaty se můžeme setkat 19

během celého roku. Péče o mláďata trvá téměř jeden rok. V potravě vydry výrazně převažují ryby, doplňkově též obojživelníci, korýši, drobní savci, vodní hmyz a další. Vydra říční je ohrožována řadou faktorů, jejichž intenzita se v průběhu let výrazně měnila. Do první poloviny dvacátého století bylo hlavním ohrožujícím faktorem přímé pronásledování ze strany člověka. Od šedesátých let limitovalo stavy vyder především znečištění prostředí cizorodými látkami a přímé ničení prostředí (regulace toků). V souvislosti s obecným zlepšením kvality vod v devadesátých letech začala populace vydry postupně zvyšovat početnost a zvětšovat areál rozšíření. V posledních letech se však objevily další ohrožující faktory, především automobilismus a nelegální lov, kterým se zejména vlastníci rybníků snaží řešit škody, které vydra působí na rybí obsádce. V rámci České republiky existuje několik oblastí, které jsou vydrou trvale obývány, na zbytku území se vyskytuje pouze přechodně nebo vůbec. Vydra trvale žije v jižních a jihozápadních Čechách, v přiléhající části Čech středních a na Českomoravské vysočině. Dalším důležitým územím jsou Beskydy, Labské pískovce a povodí Ploučnice. Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) Puchýřka je krátkodobě žijící, drobná tráva, která se objevuje na obnažených bahnitých nebo bahnito-písčitých dnech rybníků a řek. Vhodných říčních lokalit však v naší krajině v minulosti velmi ubylo regulací řek. Zcela vyhovujícím náhradním stanovištěm jsou obnažovaná dna letněných rybníků. Tyto biotopy je puchýřka schopná v krátké době osídlit, vyhovují jí zejména plůdkové rybníky se zkráceným letněním. K jejímu rozvoji však postačí i částečné letnění nebo snížená hladina při nedostatku dešťových srážek. Příležitostí k výskytu jsou i opravy hrází nebo jiné technické zásahy vyžadující vypuštění rybníka. Puchýřka má velmi krátkou dobu reprodukce, její životní cyklus trvá i méně než 60 dní. Obvykle klíčí jednorázově na jaře během dubna a již okolo poloviny června mívá zralá semena. Po vypuštění rybníka se ale může objevit prakticky kdykoliv v průběhu vegetační sezóny. Produkce semen je velmi vysoká a puchýřka se vodou snadno šíří na vhodné biotopy. Semena zřejmě mají velmi dlouhou dobu klíčivosti. V posledních letech u nás bylo zaznamenáno několik desítek lokalit, zejména na jihočeských rybnících a na Českomoravské vrchovině.

4. VYHODNOCENÍ VLIVŮ KONCEPCE NA EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY A PTAČÍ OBLASTI 4.1 Hodnocení úplnosti podkladů Pro účely hodnocení byly zadavatelem poskytnuty následující podklady: 

koordinační výkres (1 : 5000)



textová část návrhu konceptu územního plánu

Dále byla zohledněna veškerá vyjádření a stanoviska k návrhu zadání územního plánu. Rekognoskace území za účelem posouzení koncepce proběhla ve dnech 14. – 15. 5. 2012. Pro provedení tohoto hodnocení byly tyto podklady shledány jako dostatečné. Hodnocení se nevěnuje vlivům na další druhy živočichů a rostlin a nenahrazuje tak biologické hodnocení ve smyslu § 67 ZOPK.

20

4.2 Vyhodnocení vlivů koncepce 4.2.1 Metodika hodnocení významnosti vlivů Stupnice hodnocení významnosti vlivů na předměty ochrany, jenž je navržena metodickým doporučením MŽP ČR (MŽP ČR 2007): Hodnota

Termín

Popis

-2

Významný Negativní vliv dle odst. 9 § 45i ZOPK negativní vliv Vylučuje schválení koncepce obsahující takto vyhodnocené úkoly (záměry) (resp. koncepci je možné schválit pouze v určených případech dle odst. 9 a 10 § 45i ZOPK) Významný rušivý až likvidační vliv na stanoviště či populaci druhu nebo její podstatnou část; významné narušení ekologických nároků stanoviště nebo druhu, významný zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu. Vyplývá ze zadání koncepce, nelze jej eliminovat (resp. eliminace by byla možná jen vypuštěním problémového dílčího úkolu, záměru, opatření atd.).

-1

Mírně Omezený/mírný/nevýznamný negativní vliv negativní vliv Nevylučuje schválení koncepce. Mírný rušivý vliv na stanoviště či populaci druhu; mírné narušení ekologických nároků stanoviště nebo druhu, okrajový zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu. Je možné jej dále snížit navrženými zmírňujícími opatřeními.

0

Nulový vliv

+1

Mírně Mírný příznivý vliv na stanoviště či populaci druhu; mírné zlepšení ekologických nároků pozitivní vliv stanoviště nebo druhu, mírný příznivý zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu.

+2

Významný Významný příznivý vliv na stanoviště či populaci druhu; významné zlepšení ekologických pozitivní vliv nároků stanoviště nebo druhu, významný příznivý zásah do biotopu nebo do přirozeného vývoje druhu.

?

Vliv nelze hodnotit

Koncepce, resp. její dílčí úkoly nemají žádný prokazatelný vliv.

Díky obecnosti zadání koncepce (nebo jednotlivých úkolů) není možné hodnotit její vlivy.

Cílem naturového hodnocení je zjistit, zda má koncepce významný negativní vliv na celistvost a předměty ochrany evropsky významných lokalit a/nebo ptačích oblastí. Za referenční cíl pro vyhodnocení vlivu koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti bylo v souladu s metodickými doporučeními Evropské komise (Kolektiv 2001, Kolektiv 2001a) a platnou legislativou zvoleno: zachování příznivého stavu z hlediska ochrany pro předměty ochrany evropsky významných lokalit a ptačích oblastí (typy přírodních stanovišť, evropsky významné druhy, ptačí druhy). Jako konkrétní metoda pro vyhodnocení vlivů koncepce bylo zvoleno slovní vyhodnocení všech potenciálně relevantních vlivů koncepce. Za významný negativní vliv je typicky považována přímá a trvalá ztráta části stanoviště druhu či typu přírodního stanoviště, které jsou předmětem ochrany EVL nebo PO. Za hlavní kritérium (hladinu významnosti vlivu) lze konkrétně považovat likvidaci minimálně 1 % rozlohy typu přírodního stanoviště či 1 % velikosti populace evropsky významného druhu na území dané EVL. V předloženém hodnocení jsou za indikátory významně negativního vlivu na předmět ochrany a celistvost EVL a PO považovány také eventuální významné změny určujících ekologických podmínek, jež zajišťují příznivý stav předmětu ochrany. 21

4.2.2 Hodnocení vlivů koncepce na předměty ochrany S přihlédnutím k charakteru zpracovávaného území lze s vysokou pravděpodobností vyloučit přímou likvidaci předmětů ochrany nebo jejich prostředí. Co se týče jednotlivých předmětů ochrany PO Třeboňsko, tak výskyt v uvedeném prostoru lze charakterizovat jako ojedinělý a dočasný, bez podstatných zdrojů pro populace i jednotlivce. Nový koncept územního plánu Lomnice nad Lužnicí obsahuje řadu návrhů na zastavěná území, z nichž byly ovšem pouze záměry č. Z54 – Z58 diagnostikovány jako potenciálně kolizní ve vztahu k lokalitám soustavy Natura 2000. Jedná se o novou vodní plochu s okolní navazující revitalizací, která se nachází východně od města. Řešené území je v současné době nezastavěné. V daném prostoru se nachází samota „Pulec“ s objektem pro bydlení se zahradou a dále trasy významných inženýrských sítí. Rybníky byly na Třeboňsku v historii zakládány hlavně k chovu sladkovodních ryb, obohatily však krajinu a přírodu i o fenomén, který zde do té doby chyběl – o sladkovodní jezera. Mělké vodní nádrže, jejichž průměrná hloubka je pouze 0,8 m, vhodně doplnily zalesněnou třeboňskou krajinu a staly se cennými mokřadními biotopy, které v oblasti bez přirozených jezer chyběly. Při březích rybníků se vytvořily pásy litorální vegetace, která se stala základem cenných mokřadních ekosystémů s bohatým společenstvím rostlinných a živočišných druhů. Objem zatápěných prostorů je rovněž důležitým retenčním prostorem, který má význam pro hydrologickou stabilitu v povodí. Využití rybníků pro sportovní rybolov může mít i pozitivní dopad na rybniční ekosystém. Nejsou zde dlouhodobě udržovány těžké obsádky kaprů, je zde tudíž menší vyžírací tlak na zooplankton i bentos. Negativním jevem těchto typů rybníků je zvýšená koncentrace lidí spojená s tlakem na budování přístupových komunikací, produkce odpadů a tlak na urbanizaci břehů. Vodní plochy jsou přitažlivými místy pro rekreaci. Většina rybníků v oblasti však pro rekreaci (zejména koupání) nevyhovuje, hlavně z důvodu zhoršené kvality vody v důsledku intenzivního chovu ryb. Mezi hlavní vlivy bude v konečném důsledku patřit přeměna trvalého travního porostu na vodní plochu (změna biotopu), zvýšení dopravního zatížení (nárůst rekreace) a potenciální rizika spojená s vytěžením prostoru zásob štěrkopísku. Tab. č. 2: Vyhodnocení vlivů na předměty ochrany Předmět ochrany

Hodnota vlivu

Zdůvodnění

Čáp černý (Ciconia nigra)

0

Není dotčen.

Datel černý (Dryocopus martius)

0

Není dotčen.

Husa velká (Anser anser)

-1

Zásah do bionomie druhu.

Kopřivka obecná (Anas strepera)

1

Rozšíření biotopu.

Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum)

0

Není dotčen.

Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax)

1


Ledňáček říční (Alcedo atthis)

-1

Ztráta hnízdiště.

Lelek lesní (Caprimulgus europaeus)

0

Není dotčen.

Lžičák pestrý (Anas clypeata)

1


Moták pochop (Circus aeruginosus)

-1

Zásah do hnízdního prostředí.

22

Orel mořský (Haliaeetus albicilla)

1


Rybák obecný (Sterna hirundo)

1


Skřivan lesní (Lullula arborea)

0

Není dotčen.

Slavík modráček (Luscinia svecica)

0

Není dotčen.

Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius)

0

Není dotčen.

Sýc rousný (Aegolius funereus)

0

Není dotčen.

Včelojed lesní (Pernis apivorus)

0

Není dotčen.

Volavka bílá (Egretta alba)

1


Žluna šedá (Picus canus)

0

Není dotčen.

Páchník hnědý (Osmoderma eremita)

0

Není dotčen.

Vydra říční (Lutra lutra)

-1

Zvýšená úroveň automobilové dopravy → kolize (nepříliš kapacitní mostky přes Miletínský potok).

Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis)

0

Není dotčen.

4.2.3 Hodnocení vlivů koncepce na celistvost evropsky významných lokalit a ptačí oblasti Celistvostí EVL nebo PO se rozumí dle ZOPK soudržnost ekologických struktur a funkcí EVL nebo PO posuzovaná ve vztahu k předmětům jejich ochrany. Hodnocení vlivů na celistvost lokality se zaměřuje na zjištění, zda koncepce: · způsobuje změny důležitých ekologických funkcí; · významně redukuje plochy výskytu typů stanovišť (a to i těch méně kvalitních v rámci EVL) nebo životaschopnost populací druhů v dané lokalitě, jež jsou předmětem ochrany; · redukuje diverzitu lokality; · vede ke fragmentaci lokality; · vede k redukci klíčových charakteristik lokality, na nichž závisí stav předmětu ochrany; · narušuje naplňování cílů ochrany lokality. V rámci území připadá v úvahu mírné nepřímé narušení integrity (ekologických a bionomických nároků) druhů husa velká (Anser anser) a vydra říční (Lutra lutra). Z provedeného hodnocení však vyplývá, že nedojde k významně negativnímu ovlivnění ekologické integrity EVL a PO v důsledku navržených změn využití území.

4.2.4 Hodnocení kumulativních vlivů Významnější kumulativní vlivy s koncepcí nejsou z oblasti známy (plánovaný silniční obchvat města je záměrem s pravděpodobnou realizací v dlouhodobém časovém horizontu). Lze předpokládat, že v širším okolí budou v budoucnosti stupňovány aktivity zaměřené na využití zásob nerostného bohatství, tedy především na těžbu štěrků a štěrkopísků. Kumulace těžebních aktivit a následný vznik rozsáhlých vodních ploch se svým charakterem dotkne především krajinného rázu oblasti a bude mít vliv na povodňové stavy. Vlastnosti takto vzniklých vodních ploch jsou odlišné od tradičního fenoménu oblasti, kterým je rybníkářství. Proto je velmi důležité kvalitní zpracování revitalizačních projektů na jednotlivé lokality, které budou plně respektovat jak krajinářské, tak biologické zásady umožňující jejich estetické a funkční zapojení do krajinné struktury a ekologické sítě oblasti. 23

4.2.5 Srovnání významnosti vlivu jednotlivých variant koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblast Realizace nulové varianty znamená zachování současného stavu území, tedy existence stávajícího územního plánu Lomnice nad Lužnicí. Tato skutečnost by však znamenala výraznou překážku dalšího rozvoje města. Provedení aktivní varianty (předložené koncepce) neznamená významné ovlivnění území lokalit soustavy Natura 2000. Lze tedy konstatovat, že významnost vlivu obou variant je srovnatelná.

5. NÁVRH OPATŘENÍ MINIMALIZUJÍCÍ NEGATIVNÍ VLIVY Přestože hodnocená koncepce negeneruje významně negativní vliv na předměty ochrany, lze nalézt dílčí zlepšující opatření: Míra ovlivnění předmětů ochrany bude záviset především na úspěšnosti a rozsahu revitalizace území nové vodní plochy. Právě revitalizace může vytvořit některým předmětům ochrany nedaleké EVL a PO vhodné životní podmínky a tím posílit jejich populace v oblasti. Stěžejní podmínkou je vytvoření odpovídajícího podílu litorální zóny s různou hloubkou vodního sloupce a tak vytvořit podmínky pro vznik rozsáhlejších porostů pobřežní vegetace a makrofyt. Zároveň je důležité zachovat oligotrofní charakter vodní plochy a regulovat využití okolního území. Velký důraz je nutno klást na monitoring invazních druhů rostlin. Velmi nevhodné je osázení břehů borovicí. Vhodné by bylo osázení vhodných poloh dřevinami snášejícími zaplavení, například olší a vrbami. V polohách mimo záplavu je vhodné použít i dub a další druhy tvrdého luhu. Z důvodu zastínění příbřežní zóny je nevhodné dosazovat stromy do bezprostřední blízkosti vodní hladiny, zde je prostor pro využití přirozené sukcese. Pro zlepšení přírodních podmínek je vhodné zachování několika stěn rostlého materiálu vhodných k osídlení břehulí říční a ledňáčkem říčním. Na vhodných místech lze pak vytvořit podmínky pro vznik aktivních nátrží, a tím rozšířit podmínky pro hnízdění uvedených druhů.

24

6. ZÁVĚR

Závěrem je možno konstatovat, že předložená koncepce „Územní plán Lomnice nad

Lužnicí“ nemá významný negativní vliv (resp. negativní vliv dle odst. 9 § 45i ZOPK) na předměty ochrany ani celistvost evropsky významných lokalit a ptačích oblastí.

V Sedloňově dne 21. 5. 2012

podpis:

25

7. PODKLADY

7.1 Seznam zkratek AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky EIA – posouzení vlivů na životní prostředí EVL – evropsky významná lokalita MŽP ČR – Ministerstvo životního prostředí České republiky PO – ptačí oblast ZOPK – zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění

7.2 Literatura • Kolektiv (2001): Péče o lokality soustavy Natura 2000: Ustanovení článku 6 směrnice o stanovištích 92/43/EHS, edice Planeta, IX/ 4. • Kolektiv (2001a): Hodnocení plánů a projektů, významně ovlivňujících lokality soustavy Natura 2000: Metodická příručka k ustanovení článků 6(3) a 6(4) směrnice o stanovištích 92/43/EHS, edice Planeta, XII/1. • Kolektiv (2007): Rozbory Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko k 31. 12. 2006. Správa CHKO Třeboňsko, Třeboň. • Macháček, M. (2010): Těžba štěrkopísku na ložisku D 3010100 Lomnice nad Lužnicí (V Padělcích). Posouzení naturového hodnocení záměru pro účely posudku EIA. Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, České Budějovice. • MŽP ČR (2007): 15. Metodika hodnocení významnosti vlivů při posuzování podle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Věstník MŽP ČR, částka 11, s. 1 – 23. •

Informační server EIA – http://www.cenia.cz

•

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky - http://www.nature.cz

•

NATURA 2000 oficiální stránky - http://www.natura2000.cz

•

http://www.biomonitoring.cz

26

8. FOTODOKUMENTACE Všechny následující fotografie jsou pořízeny autorkou hodnocení ve dnech 14. a 15. 5. 2012.

Fot. č. 1: Návrhová lokalita Z55

Fot. č. 2: Návrhová lokalita Z57

27

Fot. č. 3: Miletínský potok u návrhové lokality Z55 (v pozadí stavení U Kahounů)

Fot. č. 4: Návrhová lokalita Z47 (S hranice EVL Velký a Malý Tisý)

28

ÚZEMNÍ PLÁN LOMNICE NAD LUŽNICÍ

Recommend Documents