Kunštát
GPS 49°30‘36.360“N, 16°31‘12.405“E
František Halas (1901–1949) František Halas vytvořil svým dílem jeden z vrcholů české moderní poezie. Básník pocházel z nedaleké Rozseče a tento kraj si velice zamiloval. Je i se svou ženou pohřben na kunštátském hřbitově. S Kunštátem je těsně spjata jeho lyrická báseň „Já se tam vrátím…” Existují tři verze: první vznikla za okupace (1940), druhá na konci války a třetí, definitivní, v roce 1946. Srovnání všech tří ukazuje, že Halas stále více hledal vyjádření podstaty svého vztahu k milované krajině. Pod názvem Halasův Kunštát se konají vždy v měsíci říjnu večery poezie, jako připomínka tohoto velkého básníka. v rámci programu (probíhá nepřerušeně od roku 1969) je vyhlašována i literární soutěž pro začínající básníky (ve spolupráci s Muzeem Blansko). Jeho hrob leží v zadní části Kunštátského hřbitova (foto na úvodní straně). [20], foto archiv MAS. Ludvík Kundera (1920–2010) Ludvík Kundera byl básník, dramatik, překladatel a také bratranec známějšího spisovatele Milana Kundery. Narodil se v Brně, od roku 1976 žil v Kunštátě. Byl editorem a autorem několika desítek halasovských studií, článků, statí. Sestavil několik výborů básníka Františka Halase, podílel se i na překladech Halasovy poezie do němčiny. Kromě činnosti básnické, překladatelské a publicistické je autorem monografických prací o Bertoldu Brechtovi. Působil jako dramaturg činohry Státního divadla v Brně, je autorem divadelních a rozhlasových her. Přednášel germanistiku na vysokých školách v Brně a Olomouci. Na rozvíjení a udržení halasovské tradice má bezesporu největší zásluhu právě Ludvík Kundera. Zemřel roce 2010 ve věku 90 let a je pochován na místním hřbitově. [20], foto [36] Psí Hřbitov v Kunštátě
GPS 49°30’4.276”N, 16°30’42.833”E
Možná se může zdát, že psí hřbitovy jsou až vymožeností posledních let. O to více překvapí, když zjistíte, že tomu tak není. Psí hřbitovy vznikaly už mnohem dříve - byly zakládány šlechtou na památku věrných loveckých i domácích společníků. Nebyly ale ničím obvyklým, jedná se většinou o raritu. Jeden z mála takových hřbitovů se nachází u zámku v Kunštátě, kde ho kolem roku 1890 založili tehdejší majitelé kunštátského panství, Honrichsové z Wolfswarffenu. Celkem se zde nachází 16 pomníčků. Většina pomníčků s čitelnými nápisy nese německá jména, jeden z nich, z roku 1921, pak nese české psí jméno - Žolička. Mezi další jména, která se na pomníčcích nacházejí, patří Issi, Zuppi, Flott nebo Mopsi. Psí hřbitov se nachází před branou kunštátského zámku, je tedy celoročně volně přístupný. Jedná se o místo se zajímavou atmosférou, na druhé takové v ČR nenarazíte. [32], foto [12] Drnovice
GPS 49°28‘16.608“N, 16°32‘47.835“E
Kostel Nejsvětější Trojice Kostel v Drnovicích stojí už od roku 1526. Z této doby se dochoval na kostelní klenbě nápis. Kostel má gotický presbytář, nepravidelnou hvězdicovou klenbu. Hlavní oltář Nejsvětější Trojice pochází z 2. poloviny 17. století. Z téže doby je
i kazatelna a oltář Narození Páně. Třetí oltář je umístěn v boční kapli. Sochy a většina obrazů pochází z 1. poloviny 18. století. Uvnitř kostela se nachází náhrobek rytířů Drnovských z Drnovic z roku 1522 a náhrobky rodiny Schlagernů jedněch z pozdějších majitelů. Na podzim roku 1996 byl odhalen na místním hřbitově památník obětem 1. světové války. Dnes je kostel, obklopený hřbitovem, krásnou dominantou obce a pýchou všech obyvatel Drnovic. Jsou v něm umístěny původní zvony a kostel je zapsán jako nemovitá kulturní památka. [5], foto archiv MAS. Boskovice Doubravice nad Svitavou
1
(viz mapa č. 2) GPS 49°25‘59.275“N, 16°37‘56.011“E
Arnošt Okáč (1903-1980) Prof. RNDr. Arnošt Okáč, DrSc. Byl významný analytický chemik, člen ČS. Akademie věd a profesor Masarykovy univerzity v Brně. Vystudoval zde přírodovědeckou fakultu a poté na ní zůstal pracovat. Svoje odborné znalosti si prohloubil v průběhu několika studijních pobytů v Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se habilitoval a stal se docentem. Za okupace působil v půdní zkušebně Zemědělských ústavů v Brně. Po roce 1945 byl jmenován profesorem a stal se přednostou ústavu analytické chemie. Ve svém oboru dosáhl mezinárodního uznání a velkého ohlasu. Publikoval téměř 150 vědeckých prací, šest knižních publikací, řadu vysokoškolských skript a odborných článků. Byl oceněn několika řády, plaketami a medailemi. [10], foto [14] Lomnice
GPS 49°24‘25.960“N, 16°24‘33.567“E
K UNŠTÁT - D RNOVICE DOUBRAVICE NAD S VITAVOU L OMNICE Turistické zajímavosti z historie hřbitovů zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
Bohumír Matal Bohumír Matal byl známý malíř s osobitým uměleckým výrazem, jeho obrazy jsou v mnoha galeriích a sbírkách. Stal se posledním a nejmladším členem Skupiny 42, účastnil se i výstav v zahraničí. Měl zvlášť blízko k Josefu Kainarovi. Mezi lety 1950-55 nesměl vystavovat. Po roce 1970 odešel z Brna a usadil se v mlýně v Prudké u Doubravníka. Pohřben je na hřbitově v Lomnici u Tišnova. Na jeho hrobě je rám obrazu, který naznačuje pomník. Jeho autorem je český sochař Vladimír Preclík. [31], foto archiv MAS. Rod Serenyi Tento původem maďarský rod usměrňoval tvářnost celého městečka, které bylo jeho hlavním sídlem. Byli zde od roku 1662 do roku 1848. Za první republiky a okupace byl posledním majitelem lomnického velkostatku Alois Serényi. Po přestavbě, kterou hrabě podnikl, se z Lomnice stalo jedno z nejkrásnějších barokních městeček na moravském venkově. Opravdu rozsáhlá hrobka tohoto rodu se nachází v nejvyšší části svažitého lomnického hřbitova, na čestném místě nad všemi ostatními hroby. [13], foto archiv MAS.
1:50 000 Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Sasina trů Pe
Seb rán ek
a vk
(N ý rov ec)
FRANTIŠEK HALAS Chrudichromy
Újezd
PAVEL BAČOVSKÝ
LUDVÍK KUNDERA Ú jezds
Sychotín
Zámek Kunštát
Svitávka
Kunštát
socha krále Jiřího
k ý po tok
KAREL SNĚTINA
Sebranice
PSÍ HŘBITOV
Boskovice
Mladkov Touboř
Výpus tek
Boskovický hrad (rozc.) Skalice nad Svitavou Zbraslavec
Lhotk a
Skalice nad Svitavou
KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE
Lhota Rapotina
Újezd u Boskovic
Jabloňany Lhota u Lysic
Drnovice Krhov
Rychvald
Lysice
Štěchov ok
Obora Malý Chlum Pod Malým Chlumem potok
Doubravický hrad
Lačnov
Neš ůrka
á stov Chra
15 km
i
ROD SERENYI
BOHUMÍR MATAL 0
km Dlouhá 1Lhota
Kuničky
Doubravice nad S.
Žerůtky
ARNOŠT OKÁČ Žer ů
Býk ovka
Lomnice
sv. Jan Křtitel
tsk ý
Holešín po
tok
to k
Rašovský potok
na Ves
po
ý pot
Lysick ý
Svi tav a
Býkovice Bořitov
0
Rá je čs ký
Kunice
Voděrady
1 km
Boskovice
GPS 49°29‘35.863“N, 16°40‘32.954“E
Hřbitov v Boskovicích je velice rozsáhlý, proto je zde pochováno i množství významných regionálních osobností. Ke hřbitovu vede vzrostlá lipová alej. Pavel Bačovský (1898–1980) Pavel Bačovský patřil k nejvýznamnějším Boskovickým malířům. V jeho rozsáhlé kreslířské a malířské tvorbě se setkáváme i s figurálními kompozicemi, portréty, zátišími a kyticemi. Hlavní doménou jeho tvorby je krajinomalba, záběry z vesnického prostředí, z městských zákoutí i široká panoramata přírody i rodného města. Bačovský vždy maloval s neobyčejným zaujetím pro tento kraj a pro lidi. Značná část jeho umělecké tvorby bohužel beze zbytku zanikla. Byly to jeho scénografické práce pro boskovické divadelní ochotníky, v jejichž středu strávil mnoho chvil. [10] Rod Mensdorff-Pouilly Historie rodu Pouilly sahá prokazatelně od roku 1395. V roce 1857 založil Alfons Friedrich v Boskovicích klášter Milosrdných sester. Držitelem panství byl také Alfons Vladimír (1864-1935). Byl starostou a velkým mecenášem města Boskovice. Jeho zásluhou bylo v Boskovicích zřízeno gymnázium. Univerzálním dědicem se v roce 1919 stal Alfons Karel Mensdorff-Pouilly (1891-1973), který se oženil s Marií Strachwitzovou (1901-1971). Za druhé světové války se boskovické panství dostalo pod nucenou správu, protože Mensdorffové odmítali jakoukoliv kolaboraci s nacismem. Alfons Karel byl dokonce zadržován gestapem. Následkem nucené správy byla přeměna některých zámeckých budov na sirotčinec. V letech 1938-1945 se do zámku v Boskovicích postupně nastěhovaly vojenské štáby tří armád. Rodina Mensdorff - Pouilly ale v části zámku mohla žít dál. V roce 1948 byla na celý zámek uvalena národní správa. Pro Alfonse Karla pak následovaly dva roky internace v táboře nucených prací v Hodoníně u Kunštátu a v Pardubicích. V roce 1952 byl veškerý majetek rodiny konfiskován. Na základě restitučního zákona byla v roce 1991 většina majetku rodiny Mensdorff-Pouilly vrácena potomkům hraběte Karla Alfonse a hraběnky Marie. [10] Karel Snětina (1860–1942) Karel Snětina byl především Boskovický lékař. Neváhal kdykoliv pomoci potřebným, aniž za to ihned vyžadoval úhradu. Dále měl velký smysl pro historické a umělecké památky a sám byl výborný kreslíř. Druhou velkou jeho láskou byla archeologie. Spřátelil se s boskovickým vlastivědným nadšencem PhMr. Františkem Lipkou a věnoval se s velkým úsilím prehistorickému výzkumu kraje. I jeho přičiněním bylo objeveno gallské sídliště na Starém Hradisku na Drahanské vysočině. Zde spolu s Lipkou zahájili na vlastní náklady odborný výzkum, jehož výsledky uložili do boskovického muzea, které v roce 1905 sami založili. Bohaté sbírky, získané značným nákladem, které uhradil většinou jen Dr. Snětina, činí dodnes z boskovického muzea středisko památek na gallské kultury. [10] Vanovice
GPS 49°34‘11.132“N, 16°39‘40.582“E
Evangelický kostel Nynější kostel byl posvěcen v srpnu roku 1844. Před ním zde stála dřevěná modlitebna, postavená hned po vydání Tolerančního patentu (1781). Ten umožňoval existenci i jiných náboženství, než je římskokatolické; ta byla ovšem pouze tolerována či trpěna. Také platily omezující předpisy, podle nichž nesměly mít evangelické kostely nic, co by připomínalo katolické chrámy. Například: musely stát na okraji obce, nesměly mít věže ani zvony, okna nesměla být klenutá, atd. Proto při dokončení stavby v roce 1844 neměl kostel dnešní podobu. Tehdejšímu duchovnímu správci se podařilo obejít zákaz zvonění (kterým se lidé mimo jiné
svolávali k bohoslužbám) tak, že u firmy Krupp z Essenu objednal speciální zařízení, jež vydávalo zvuk podobný zvuku zvonů. Byla to zvláštní péra z lité oceli, která jsou v kostele dodnes, a v nedávné době prošla celkovou rekonstrukcí. Do současné podoby byl kostel dostavěn až v šedesátých letech devatenáctého století, kdy císař vydal Protestantský patent (1861), který všechny církve zrovnoprávnil. V roce 1865 tak přibyly dvě věže podle evangelického chrámu v Maďarsku. Do věže byly zavěšeny skutečné zvony. Na kostele jsou také zajímavé nově opravené hodiny, které byly téměř půl století nefunkční. [8] [33], foto archiv MAS.
2
Kamil Nagy (1873-1939) Kamil Nagy byl evangelický farář, který v roce 1939 zastával funkci synodního seniora, tedy nejvyššího představitele Českobratrské církve evangelické. [7] Knínice
GPS 49°32‘20.824“N, 16°41‘57.367“E
Kostel Sv. Marka Nejvýznamnější knínickou památkou je Farní kostel sv. Marka. Kostel je evidován v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Nachází se na vyvýšeném místě starého hradiště. Nad ním je hřbitov a pod ním fara. Kostel byl postaven roku 1806 v místech, kde dříve stával chatrný kostelíček stejného zasvěcení pocházející z doby kolem roku 1097. Zachovalo se pouze bývalé kněžiště užívané dosud jako márnice. (foto na úvodní straně) [16], foto [26]
VANOVICE - KNÍNICE BOSKOVICE Turistické zajímavosti z historie hřbitovů zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
Dřevěná zvonice Protože věž nového chrámu nebyla dimenzována na zatížení velkými zvony, byla u něj koncem 18. století zbudována dřevěná zvonice, do které byly z důvodu bezpečnosti tři kostelní zvony přemístěny. Má čtvercový tvar a každá strana má tři kulatá volná okna. Podle knínického písmáka Josefa Filipa byly ve zvonici původně umístěny tři zvony, z nichž dva, tzv. „mužský“ z roku 1718 vážící 600 kilogramů a „dětský“ z roku 1740 vážící 152 kilogramů, byly v roce 1916 zrekvírovány pro vojenské účely. Poslední ze zvonů, „ženský“ pocházející z roku 1556, vážící 404 kilogramů, zůstal zachován až do dnešních dnů. Na přání občanů byly po válce pořízeny dva zvony nové. Ty dostaly jména Marek a Maria. 29. května 1925 byly na svátek Všech Svatých znovu umístěny do zvonice. [16], foto archiv MAS. Hrobka hrabat Strachwitzů V roce 1829 byla pod kostelem vybudována rodová hrobka hrabat Strachwitzů. V současné době je vchod do hrobky chráněn masivní kovanou železnou mříží ozdobenou písmenem S, ručně tepanou hraběcí korunkou a dále obrovským náhrobním kamenem, do kterého je vytesán erb hrabat Strachwitzů. Nad ním je umístěna nástěnná malba dvou andělů nesoucích latinský nápis Reguiescant in páce. [16]
1:50 000 Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
pot vský Bačo ok
k
Chrudichromy
to ský po ichrom Chrud
rný tok
Šebetov
PAVEL BAČOVSKÝ
Boskovický hrad (rozc.)
Boskovice
C
po to k
DŘEVĚNÁ ZVONICE
Šebetov
Hrádkov
Chlum, rozc.
KOSTEL SV. MARKA
ot ok
Vratíkov
po
k
Valchov
0
Velenov
u ro Ok
ý hl
Okrouhlá
to
Ko řen
Benešovský příkop
Br od ec ký p
Světlá
Cetkovice
et ko vi ck ý
ROD STRACHWITZŮ
Vážany
KAREL SNĚTINA
Sudice
Újezd u Boskovic
Boskovice
tok
po
Knínice u Boskovic
ic ký po Drvalov
ok
k
Kořenec
Nad Bělou
D
1 km
Golfový areál (rozc.)
Kořenec (hřiště)
eck ýp oto
Pohora
Úsobrno
Hrubý hrad
Boudy
to po
Mladkov
ok
Bačov
Pamětice
Pamě tický pot
Stř íb
EVANGELICKÝ KOSTEL
t ký po Sudic
lí
Vísky
Kladoruby
Drvalovice
Vanovice
KAMIL NAGY
Borotín
ík čn Semíč
O sa ka
Velká Roudka
u Lo
Bělá
ra Podh o
na pi Li ý lov Or k
vka cho Val
h ná
Hodonín
GPS 49°30'27.610"N, 16°25'22.937"E
Křetín
GPS 49°33‘34.004“N, 16°30‘9.892“E
Žalov, památník obětem tzv. cikánského tábora
„Hraběcí” hrob rodiny Des Fours-Walderode
Žalov je pietní místo, kde jsou uloženy v hromadných hrobech pod dosud viditelnými třemi terénními vlnami oběti protektorátního cikánského tábora. V letech 1942-43 byly v táboře vězněny celé romské rodiny z řady míst Moravy. Více než 200 vězňů nucenou koncentraci v důsledku špatných životních podmínek a těžké práce nepřežilo. Romové byli pohřbíváni nejprve na hřbitově v nedalekých Černovicích, po vypuknutí epidemie tyfu byla mrtvá těla postupně ukládána na tomto místě. Takto „pohřbeno” zde bylo 121 Romů. Ti, kteří internaci přežili, byli v několika transportech převezeni do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Poslední hromadný transport odjel z Hodonína dne 21. srpna 1943. V roce 1946 zde byl vztyčen dřevěný kříž s trnovou korunou, který byl později doplněn nápisem „Žalov obětí nacismu.” Současný památník v podobě kovového kříže s romskými symboly byl zřízen v roce 1997 péčí Muzea romské kultury v Brně a Obecního úřadu v Hodoníně. [37], foto archiv MAS.
Až do r. 1834 se v Křetíně pohřbívalo u kostela sv. Jeronýma, poté byl hřbitov přesunut do své dnešní polohy na okraji obce. U jižního nároží hřbitova, poblíž bývalé márnice, se nalézá hrob č. 44 s výrazným kamenným křížem. Jsou zde pochováni poslední šlechtičtí majitelé křetínského zámku a velkostatku, hrabě Theodor Gabriel Des Fours-Walderode (†1894) a jeho choť hraběnka Augusta Gabriela Des Fours - Walderode, rozená Coudenhove (†1933). Rod Walderode vlastnil zdejší panství od roku 1656 až do roku 1821, kdy celé jeho jmění na Moravě i v Čechách přešlo na rod Des Fours, který se od té doby psal Des Fours - Walderode. Hrabata byla patrony zdejšího kostela a školy. [2]
Sulíkov
GPS 49°32‘39.393“N, 16°29‘25.840“E
Kostel sv. Máří Magdaleny Z původní kaple se v roce 1653 stal kostel sv. Máří Magdaleny. V následujících letech se kostel dočkal řady oprav, šindelová střecha byla pokryta břidlicí a věžní kopule byla pobita plechem roku 1884. V roce 1897 byla cihlová dlažba nahrazena kamennou, roku 1900 byl kostel uvnitř pozlacen a na věž přibyly dva nové zvony. Kostel je zapsán do nemovitých kulturních památek a je obehnán hřbitovem. Pověst vypráví, že se o vybudování kostela přely vesnice Sulíkov a Rozseč. I přes to, že byl stavební kámen po tři dny dovážen do Rozseče, vždy následujícího rána se prý kámen za pomoci andělů ocitl v Sulíkově. Rozhodující váhu o budoucím umístění kostela měla prý také sázka mezi těmito obcemi. Nedaleko Sulíkova byla zasazena borovice. Ujme-li se, bude kostel stát v Sulíkově, v opačném případě v Rozseči. Stromek se uchytil, a tak tu od roku 1653 kostel stojí. Stará, suchá borovice tu skutečně byla až do roku 1946. Když ji káceli, prý krvácela. [29], foto na úvodní straně archiv MAS. O.Olešnice
GPS 49°33‘13.724“N, 16°25‘9.246“E
Hřbitovní kostel sv. Mikuláše Kostel sv. Mikuláše je budovou, která velmi výrazně změnila svoji podobu. Byl totiž do současné podoby zcela zmodernizován v roce 1852. Postaven však byl mnohem dříve, a to v roce 1725, nákladem tehdejšího majitele kunštátského panství Jana z Lamberka. Ve věžičce je několik století starý zvon. Jediný, který se zachoval, když ostatní byly roztaveny pro různá vojska a pro různé války. Na zdi jsou instalovány nejstarší náhrobní kameny, které se zachovaly. Nejstarší z počátku 18. století. Čestné místo náhrobku před kostelíkem patří faráři Pleskačovi, vlastenci, spisovateli a sběrateli pověstí a písní, zakladateli tradice olešnického divadla. U kostela je rozsáhlý hřbitov, který byl několikrát rozšiřován. Kostel je zařazen do seznamu kulturních nemovitých památek. [15], foto archiv MAS. Kunštát
(viz mapa č. 1)
Svojanov
GPS 49°37‘19.577“N, 16°24‘34.341“E
Hřbitov ve Svojanově byl postaven rok 1866. K uskutečnění stavby došlo až tehdy, když byla v nedalekém Starém Svojanově situace s pohřbíváním neúnosná. Velkým otazníkem bylo umístění hřbitova, protože ve Svojanově není přiměřené místo. Nakonec bylo zvoleno místo v prudkém svahu “Fialovy stráně”. Bylo to v poslední chvíli, protože v roce 1866 při epidemii cholery zemřelo 54 osob a 37 jich bylo už pohřbeno na novém hřbitově ve Svojanově. Na choleru zemřeli hlavně účastníci poutní cesty do Vranova, kam v tomto čase každoročně chodívali. Na pouť šli v srpnu roku 1866, v čase bitvy u Hradce Králové a při návratu už potkávali vojsko, hlavně raněné a nemocné vojáky. Od nich si přinesli nákazu cholery. Kamenný pomník s reliéfem poutníka má na hrobě rodina Hudská. Další zajímavý pomník z roku 1974 je na hrobu rodiny Živných. Na Velký pátek o Velikonocích roku 1974 zemřela v bratislavské věznici Marie Živná (*1949), studentka Filosofické fakulty. Byla zatčena za údajnou protistátní činnost a ve vyšetřovací vazbě za rozporuplných okolností zemřela. V hrobě je uložen i její otec Alois Živný, který byl 50 let správcem a kastelánem hradu Svojanova a známým malířem vysočiny. [35], foto archiv MAS. Starý Svojanov
3
SVOJANOV - OLEŠNICE KŘETÍN - SULÍKOV Turistické zajímavosti z historie hřbitovů zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
GPS 49°37‘16.815“N, 16°25‘25.389“E
Gotický kostel sv. Mikuláše byl jako farní vystavěn brzy po založení hradu Svojanov. V druhé polovině 14. století vznikly nástěnné malby, které dnes tvoří hlavní výzdobu kostela. V letech 1680 až 1682 prošel kostel barokní přestavbou, která obohatila stavbu o klenutou kryptu. V té době byla postavena i zděná brána a okrouhlá kostnice. Později byla přistavěna nová zvonová věž. V roce 1924 byly v kostelíku objeveny gotické nástěnné malby. Kostel byl ve špatném stavu, dovnitř teklo, protože šindelové střechy byly shnilé. Stavební úpravy skončily roku 1932. Ve stejném období začal odkrývat ak. malíř Max Duchek i nástěnné malby. V letech 1999 až 2003 proběhla komplexní rekonstrukce stavby. Opravena byla i kašna, nyní je ozdobena třemi zlatými jablky, která mají představovat dary, které štědrý sv. Mikuláš věnoval potřebným. Kostel sv. Mikuláše úrovní své výzdoby výrazně přesahuje úroveň regionálních staveb. U kostela je nevelký hřbitov starý víc jak 700 let. V klenuté kryptě pod presbytářem je pohřben Hertvík Bedřich Záruba z Hustířan. Byl to vnuk Bohuslava Záruby, který jako dědictví obdržel Svojanov. Bedřich zde založil hraběcí odnož rodu. [30]
1:50 000 Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Svojanov
nín ka
Prosetín
ŽALOV
ok
Lazinov
ok
Hluboké u Kunštátu
po tok
Petrov
0
1 km
Kunštát
FRANTIŠEK HALAS
Rudka
KOSTEL SV. MÁŘÍ MAGDALENY
Sulíkov
Vřesice
ROD DES FOURS-WALDERODE
Křetín
Dolní Poříčí
Prostřední Poříčí
Půlpecen
Moravská Chrastová Chrastavec
Študlov
Ma ko vs ký
ot
Hodonín
kaple
ot
potok
Rozsíčka
Horní Poříčí
Rozseč nad Kunštátem
Ústup
Zelenkův kopec
Veselka
Bohuňov
Vítějeves
o ch Sy
ýp sk tín
p ký čs e zs Ro
ký Louc
Louka
Křtěnov Crhovský potok Crhov
KOSTEL SV. MIKULÁŠE
sv. Vavřinec
Koupaliště Olešnice
Kněževes
Hutě
Jobova Lhota
Studenec Dolní Lhota
Předměstí
Olešnice Kopaniny
Lhota u Olešnice
Ho do
Trpín
Čtyři Dvory
Tresné
Hlásnice
KOSTEL SV. MIKULÁŠE
ZÁRUBA Z HUSTÍŘAN
Starý Svojanov NÁHROBEK ŽIVNÝCH
Svojanov
NÁHROBEK HUDSKÝCH
Babky
ok ok
K ot ýp sk n i av po t
tka
D v or sk ý
rej Ko
a vk trů Pe
V
V
Polička centrální hřbitov
GPS 49°42‘54.982“N, 16°15‘17.697“E
Korouhev
GPS 49°40‘15.978“N, 16°14‘46.355“E
Židovský hřbitov (část centrálního hřbitova)
Kostel sv. Petra a Pavla
Hřbitov tvoří dnes součást centrálního hřbitova ve Starohradské ulici na západním okraji města, 500 metrů od náměstí. Založen byl roku 1881, roku 1963 byl částečně zmenšen z důvodu rozšíření komunikace. Při té příležitosti byla roku 1964 zbořena obřadní síň postavená před rokem 1903 a současně byl hřbitov začleněn do komplexu městského hřbitova. Na hřbitově je dochováno 83 moderních náhrobních kamenů a památník 78 židovských obětí holocaustu z Poličky a blízkého okolí. Pohřben je zde mj. poličský rabín Jakub Wantoch (zemřel roku 1897). V současné době je plocha hřbitova vyčištěna a všechny náhrobky znovuvztyčeny a hřbitov je průběžně udržován. [38], foto archiv MAS.
Kostel sv. Petra a Pavla je pokládán za jeden z nejstarších kostelů v regionu. Jeho vznik se datuje kolem roku 1050. Původně stála na hřbitově gotická kaple, ke které byla později přistavěna jednoduchá zděná loď s kulatými okny a dřevěným stropem. Jednou z nejcennějších památek v kostele je tzv. sanktuárium – výklenek ve zdi za hlavním oltářem. Pod barokní kazatelnou stojí dnes křtitelnice z roku 1847. Svoji dnešní podobu získal kostel v roce 1908 a to zásluhou kanovníka Minaříka z daru profesora Františka Michla. Při této opravě byla na severní straně kostela vybudována kaple sv. Františka s hrobkou, kde byl spolu s profesorem MUDr. Fr. Michlem pochován i jeho synovec ThDr. Josef Trnka. [19], úvodní foto archiv MAS.
Polička katolický hřbitov
GPS 49°42‘48.757“N, 16°15‘36.313“E
Zvonice Na hřbitově se dále nachází původní hranolová zvonice ze 17. století. Na zvonici bylo zavěšeno postupně celkem osm zvonů. Nejstarší z nich, který dodnes slouží svému účelu, je z roku 1532, má výšku 1 metr, průměr 1,165 metrů a váží 1200 kilogramů. Další zvon, zavěšený na zvonici je z 18. století. [1]
Bohuslav Martinů (1890-1959) Bohuslav Martinů byl světově proslulým českým hudebním skladatelem moderny 20. století. Narodil se ve věžní místnosti zdejšího chrámu svatého Jakuba. Studoval hru na housle, klavír a varhany. V letech 1920-23 působil jako houslista v České filharmonii. V roce 1922 se stal žákem Josefa Suka. Pokračoval ve studiu v Paříži. Komponoval i skladby inspirované lidovou hudbou, počínaje pantomimickým baletem Špalíček. Mezi jeho nejznámější díla patří Julietta, Symfonie č. 6, Fresky Pierra della Francesca. Souběžně s těmito díly komponoval řadu skladeb s lidovými náměty, tzv. „pozdravy domů”, které ilustrují jednoduchost a neobyčejnou čistotu výrazu. V posledních letech svého života se Martinů začínal obracet k základním otázkám lidské existence. Tato tendence je zřejmá v Řeckých Pašijích, v Eposu o Gilgamešovi a především v instrumentálních skladbách jako jsou Paraboly a Koncert č. 4 pro klavír Inkantace. Bohuslav Martinů zemřel roku 1959 ve švýcarském Liestalu a byl pohřben, podle vlastního přání, na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byl pohřben vedle své ženy Charlotty, zemřelé v předcházejícím roce. V rodném městě je také zbudován jeho památník a muzeum. [22], foto archiv MAS. Kostel sv. Michala Kostel Sv. Michala na katolickém hřbitově v Poličce byl postaven před rokem 1580. Jeho střecha je sedlová, značně strmá, zakončená věžičkou, na jejímž vrcholu je umístěna z plechu vysekaná Smrtka s napřaženou kuší. Z venku je kostel gotický (opěrný systém a hrotitá okna), uvnitř renesanční. Hlavní oltář byl zhotoven okolo roku 1770, postranní oltáře jsou nové. Kazatelna s reliéfy Mojžíše a desek s desaterem pochází z roku 1777. Kostnice při vstupu na hřbitov byla postavena v roce 1774. Jedná se o stavbu čtvercového půdorysu se zkosenými nárožími. Fasáda je členěna pilastry nesoucími hlavní římsu, průčelí je završeno trojúhelníkovým štítem, kopulovitá střecha plechovou věžičkou. Na její stěně je nápis “Pomni o poczestny na popel nass jenž wnitř odpočiwa”. [24], foto [11]
4
Kostnice Druhou stavbou na hřbitově je kostnice, ve které se nachází oltář z lebek a kostí, který pravděpodobně vystavěl kuchař prvního lokalisty v obci Jana Haveleho. Ani kostnice není úplně původní. Dříve se v kuželovité střeše nacházel otvor, kterým se kosti házely dovnitř, kde zůstávaly volně ležet. Místní zedníci a hrobaři probourali ve zdi okna a dveře a otvor ve střeše zakryli šindelem. Kostnice není trvale přístupná, ale je možno sem nahlédnout po dohodě s obecním úřadem v obci. [1], foto archiv MAS.
POLIČKA - KOROUHEV JEDLOVÁ Turistické zajímavosti z historie hřbitovů zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
František Michl (1850-1899) Jeho otec byl bratrancem známého kněze J. V. Michla – zvaného Drašar – hlavní postavy stejnojmenného románu Terézy Novákové. (Drašar je mimo jiné pohřben na hřbitově v nedalekých Březinách, viz mapa č. 5). František vystudoval lékařskou fakultu v Praze a zde se stal i profesorem. Vedl chirurgii na české poliklinice a byl i řídícím chirurgem v České dětské nemocnici. Zabýval se též nemocí vaječníků a nemocí prsu a operoval mimoděložní těhotenství. Byl to skromný a prostý člověk s láskou ke svému povolání. Profesor Michl byl také posledním lékařem básníka Jana Nerudy. Před svojí smrtí věnoval v závěti finance své dětské nemocnici a kostelu v Korouhvi. Zemřel na rakovinu žaludku. Jeho ostatky jsou umístěny v kryptě místního kostela. [1] Jedlová
1:50 000
GPS 49°39‘39.797“N, 16°18‘18.207“E
Kostel navštívení Panny Marie
Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Farní kostel Navštívení Panny Marie je zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek. Je to raně gotická stavba z konce 13. století se zvonicí a přilehlým hřbitovem, který je chráněn kamennou zdí. [18], foto archiv MAS. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
Potůč
Bílý po
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV Přibylov
tok
Pomezí
Polička
Mod ř
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
KOSTEL SV. MICHALA
tok
Polička
BOHUSLAV MARTINŮ
Kamenec u Poličky
eck ý po
Bílý potok Mo dř ec ký po to
en Šib
ičn
to í po
k
BOHUSLAV MARTINŮ
KOSTEL SV. MICHALA
0
k
500 m
Sádek Modřec
Jelínek s Žleb o ký p tok
poto k ovs ký
ký ns Ja
k oto
ZVONICE
po
Bald
p ký ec Tel
Maxičky
KOSTNICE
k to
KOSTEL SV. PETRA A PAVLA Lačnov
Ro
Stašov
kaple
Kateřinky FRANTIŠEK MICHL
Borovnice
U šesti chalup
Jedlová Zlatý potok
Dolní Jedlová
Hamry
Se dl išť sk ý
V Bombaji
po
to k
KOSTEL NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE
Sedliště
Doly
da vo tá Zla
Prosička Na Louži Jimramov Nový Jimramov
Benátky
Trhonice
Nedvězí
Bystré
Bystré Infocentrum
Hartmanice 0
1 km
Pustá Kamenice
GPS 49°45‘15.787“N, 16°5‘16.961“E
Kostel sv. Anny Současný římskokatolický kostel sv. Anny v Pusté Kamenici byl vystavěn v roce 1680 v raně barokním slohu. Půdorys kostela má tvar řeckého kříže, nad kněžištěm je vyklenuta dvanáct metrů vysoká kopule, střecha je sedlová, pokrytá břidlicí, zvonice je oplechovaná. Další barokní úpravy byly provedeny v roce 1763, kdy vznikl typický průčelní barokní štít. Poslední přestavba kostela je z roku 1883, vnitřní zařízení je novogotické a pochází rovněž z 19. století. V interiéru se nachází obraz madony z konce 17. století. Kostel sv. Anny v Pusté Kamenici ze 17. století je v seznamu kulturních památek. Lidově je též nazýván “červená kaple” a údajně existují tři v Evropě. Půdorys je miniaturní kopií chrámu sv. Petra v Římě. Kostel spolu s oběma hřbitovy katolickým a evangelickým a s farou tvoří v obci na vyvýšeném místě vzácnou dominantu. [25], [28], úvodní foto archiv MAS. Borová - evangelický hřbitov GPS 49°43‘50.884“N, 16°10‘19.804“E Evangelický kostel Byl postaven v roce 1784, tedy krátce po vydání Tolerančního patentu. Jeho stavba trvala čtvrt roku a dle tehdejšího způsobu byl postaven bez věže a zvonů. Středem chrámu je stůl Páně, odkud se čte Bible. Za ním se na protější dlouhé stěně nachází kazatelna, odkud se káže biblická zvěst. Celý sbor je tak shromážděn doslova kolem Písma svatého a jeho zvěstí s modlitbami a písněmi z kancionálů k tomu náležitým. Prosté vyřezávání v dřevěném zábradlí krucht a kazatelny je jedinou cenností, avšak cenu má pouze historickou a estetickou. Hřbitov u kostela byl zřízen až po roce 1810; pro kamenitý terén trvala jeho úprava přes čtyři roky. Zemřelí evangelíci byli do té doby pochovávání v nedalekém lesíku směrem k Dědku, kde prý se před vydáním Patentu také tajně scházívali. Prvotní farní budova ze dřeva byla postavena již v roce 1784 za necelý měsíc. Nová, kamenná fara byla postavena až v roce 1858 a nynější podobu dostala těsně před první světovou válkou. [17] Borová – katolický hřbitov
GPS 49°43‘43.890“N, 16°10‘34.197“E
Katolický hřbitov v Borové se nachází v areálu kostela sv. Markéty. Založení hřbitova se nepodařilo zjistit, proto lze pouze dovodit, že hřbitov existuje souběžně s postavením kostela. Kostel sv. Markéty Areál kostela sv. Markéty v Borové je zapsán v seznamu kulturních památek. Hodnota památky spočívá především v uceleném, málo narušeném areálu kostela sv. Markéty s kostnicí a zachovalou částí hřbitovní zdi. Podle zmínek v písemných pramenech byl úplně první kostelík ve vsi postaven ze dřeva o něco jižněji než dnes někdy kolem roku 1350. Po úderu blesku však vyhořel a ještě ve 14. století byl znovu rekonstruován. Až koncem 16. nebo na počátku 17. století byl vystavěn nový chrám jako jednolodní, gotický - tentokrát již z kamene a to na místě, kde stojí dodnes. Kostel je průběžně udržován a rekonstruován. [17], foto archiv MAS.
Telecí - evangelický hřbitov
GPS 49°41‘44.256“N, 16°10‘53.398“E
Václav Karafiát Narodil se v Jimramově, byl evangelickým farářem. Teologická studia ukončil v Bratislavě, poté byl vikářem v Jimramově a od roku 1817 ve Sněžném. V letech 1821-1874 byl duchovním správcem v Telecím u Poličky. Překládal z řečtiny: Kebes Thebánský, vtipné a užitečné vyobrazení pravé moudrosti a šťastného života (vydáno v Praze u Neureutra 1824). Dále vydal Ranní a večerní modlitby pro evangelické křesťany. Zemřel roku 1874 v Telecím u Poličky, kde je i pochován. Jan Karafiát, známý spisovatel a českobratrský evangelický farář byl jeho synovec. [3] Telecí - katolický hřbitov
5
GPS 49°42‘0.968“N, 16°10‘46.689“E
Gotický kostel Máří Magdaleny s obrannou zvonicí Nejvýznamnější historickou stavební i kulturní památkou v obci Telecí je gotický hřbitovní kostel zasvěcený sv. Máří Magdaléně (z poloviny 14. století, později barokně upravený, koncem 19. století opět regotizovaný). Původně sloužil ještě nerozdělené západokřesťanské církvi, po husitských válkách pravděpodobně rodící se církvi utrakvistické, po Bílé Hoře pak připadl církvi katolické. Nějaký čas zůstal uzavřen a v tu dobu jej údajně tajně užívali vyznavači zakázané církve podobojí (k čemuž se váže i pověst o zabitém knězi Jiříkovi). Hřbitov je obehnán kruhovou zdí, jejíž součástí je márnice, barokní brána a mohutná průchozí obranná zvonice z 16. století. V její spodní zděné části byly původně střílny do všech příchozích stran, po opravách zůstala jediná. V době ohrožení obce husitskými, habsburskými či švédskými vojsky se měli farníci ukrýt v kostele a přístup ke hřbitovu měli bránit střelci. Zdali k tomu někdy došlo, není zaznamenáno. Menší zvon z 16. století slouží jako umíráček. Zvonění oběma zvony je pouze slavnostní. [6] Březiny
P USTÁ KAMENICE - BOROVÁ TELECÍ - BŘEZINY Turistické zajímavosti z historie hřbitovů zapojených do projektu
„Hřbitovy - naše kamenná historie”
GPS 49°41‘22.301“N, 16°7‘9.304“E
J. V. J. Michl - Drašar (1810-1862) Na hřbitově v Březinách je pochován kněz Josef Václav Justin Michl zvaný Drašar. Je hlavním hrdinou stejnojmenného románu Terézy Novákové. Drašar působil jako kněz a učitel na piaristických kolejích, učil jazyky a historii na hlavních a středních školách a měl ctižádost stát se pokračovatelem Jungmanna. Po návratu z Pešti se plně věnuje literatuře a pracuje na jazyku společném pro všechny Slovany. Nesklízí vděčnost, lidé jím pohrdají. Proto odešel na Březiny, kde prožil lásku ke zdejší dívce Josefě Maděrové, která zemřela při narození dcerky. Drašar dožívá nešťastný život v křivdě, že se snaží pro lidi něco udělat a oni na něho zapomněli. Strávil zbytek života na Březinách v malé chaloupce. Později mu lidé na zdejším hřbitově postavili pamětní desku a Drašarova lípa stojí dodnes na konci Březin, směrem k Pusté Rybné. [4] Na Březinském hřbitově je také umístěna pamětní deska Dušana Říhy (19312001), akademického malíře a restaurátora. Tento rodák z Poličky často pobýval v Březinách, kde se věnoval restaurování a krajinomalbě. Byl realisticky malujícím malířem. Inspirovala ho především krajina Březin a okolí. Namaloval desítky obrazů krajiny v jejích ročních proměnách. [23]
1:50 000 Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
oto k Desná
to k po
tok
Ob o
ok
Ja lo vý
ok Le sn í
ot
po t
po t
Františky
rsk ýp
ký
ok
k ov sk ýp
o ký p ens Lub
Ry ch n
KOSTEL SV. ANNY
Pustá Kamenice
Kamen
Střítež
Široký Důl
ická vo da
Čachnov tů Po
Borová
k če
Čachnov
Ruda
Na Příkopech Ča ch n
ov sk ýp
U Lipky KOSTEL SV. MARKÉTY Bukovina
ál uč Hl
Brodek
oto k
Pod Borovinou
Betlém
Damašek Karlštejn
Karlštejn
KOSTEL SV. MÁŘÍ MAGDALENY Kučerův Mlýn Světy
Telecí
Čtyři palice V Pasekách Plaňkovka rozcestí Nad Pasekami
Moravské Křižánky
Mrhov
Krásné České Milovy
U Spělkovské Lávky
Spělkov
Sádek
VÁCLAV KARAFIÁT
Březiny
Křižánky tok
Maděra
tok
po
DRAŠAR
OBRANNÁ ZVONICE
k oto
K
ý rsk pe yš
Milovské perničky
České Křižánky
Na Brušovci (rozc.)
Landráty
p ký ec Tel
U Nebožtíka
Kobylí
Březiny - Drašarova lípa
tok
Kamenec u Poličky
o ký p
po ský
Přibylov
s Žleb
ov Holc
to k
Pod Luckým Vrchem
Pustá Rybná
Zkaměnělý zámek
k to po
po
Lucký Vrch
Pod Rybenskými Perničkami
Moravská Svratka Česká Cikánka ý ck ne ká i C
Dědek
Malení Kout U Knížecí studánky
Moravská Cikánka
Oldřiš
Blatina
Spálený kopec
Svratouch
Če rn ý
Lačnov
0
1 km
[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]
[9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23]
[24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36]
[37] [38]
Archiv obce Korouhev Archiv obce Křetín Archiv obce Telecí Březiny [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://breziny.net/index.php/o-obci/osobnosti Drnovice u Lysic [online]. [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.drnovice.cz/historie.php Evangelický sbor v Telecím [online]. 2010 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://teleci.evangnet.cz/historie/strucna-historie-sboru Evangnet: nezávislý evangelický portál [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.evangnet.cz/cce_pruvodce:koreny_tradice_a_pribehy HASOŇOVÁ, Marie. Vanovice mají největší evangelický kostel na Moravě. Blanenský deník.cz [online]. 22. 9. 2010 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://blanensky.denik.cz/ serialy/vanovice-maji-nejvetsi-evangelicky-kostel-namorav.html Hrady.cz: cestuj s přehledem [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.hrady.cz/index.php?OID=8406 Klub přátel Boskovicka: občanské sdružení [online]. 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.boskovice.cz/temata/kluby_spolky/kpb/osobnosti.php KrásnéČesko.cz: Fotografie Polička (město) [online]. 2012 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.krasnecesko.cz/lokalita_foto.php?id=8616 Kunštát: Státní zámek [online]. 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.zamek-kunstat.cz/fotogalerie/areal-zamku/ Lomnice: oficiální web městyse [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: www.lomnice.cz/ Masarykova Univerzita: Česká republika [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.muni.cz/history/gallery/615/3?lang=cs Město Olešnice: Oficiální stránky a informační portál [online]. 2008 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.olesnice.cz/view.php?cisloclanku=2005022511 Městys Knínice u Boskovic: oficiální stránky městyse [online]. 2013 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.kninice.web4u.cz/ Obec Borová: Archiv obce Borová Obec Jedlová [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.jedlova.com/index.php?nid=6793&lid=cs&oid=1090517 Obec Korouhev: pardubický kraj [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://obeckorouhev.cz/historie/ Oficiální stránky města Kunštát [online]. 2007 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.kunstat-mesto.cz/text/cz/osobnosti.aspx Osobnosti.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.spisovatele.cz/jan-karafiat Osobnosti.cz [online]. 2013 [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/bohuslav-martinu.php PAVLÍK, Josef. Vzpomeňte na malíře a restaurátora Dušana Říhu. Svitavský deník [online]. 2011 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://svitavsky.denik.cz/kultura_region/ vzpomente-na-malire-a-restauratoradusana-rihu.html Polička: oficiální stránky města [online]. 2013 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.policka.org/info/o-meste/pamatky/ Pustá Kamenice: oficiální stránky obce [online]. 2012 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.pustakamenice.cz/news.php?id=9 Region Boskovicko [online]. 2009 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.regionboskovicko.cz/cs/obce/kninice.html Římskokatolická farnost Borová u Poličky [online]. 2012 [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://farnost-borova.webnode.cz/fotogalerie/kostel-sv-marketyv-borove/ Římskokatolická farnost Krouna [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://farnost.krouna.cz/photogallery.php?album_id=3 Sulíkov [online]. [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.sulikov.xf.cz/c.html Svojanov: Archiv obce Svojanov Tišnovsko: nebeskou branou [online]. [cit. 2013-04-22]. Dostupné z: http://www.tisnovsko.com/zajimavost-detail/42_/ Turistika.cz: pro větší zážitek z cesty i výletu [online]. 2013 [cit. 2013-01-02]. Dostupné z: http://www.turistika.cz/mista/psi-hrbitov-kunstat Vanovice: Archiv obce Vanovice Vanovice.cz: oficiální web obcí Vanovice a Drválovice [online]. 2012 [cit. 2013-04-21]. Dostupné z: http://www.vanovice.cz/index.php?mid=35 Výroční Svojanoviny. Svojanov, 2007, roč. 5, č. 1. Zemřel spisovatel Ludvík Kundera. Bylo mu 90 let. Lidovky.cz [online]. 2010 [cit.201304-22]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/zemrel-spisovatel-ludvikkundera-bylo-mu90-let-flc-/lide.aspx?c=A100817_103352_lide_glu Žalov, památník obětem tzv. cikánského tábora [Pamětní deska v Žalově]. Muzeum romské kultury [cit. 2012-10-3]. Židovské památky Čech, Moravy a Slezska [online]. [cit. 2013-04-23]. Dostupné z: http://pamatky.kehilaprag.cz/hledani/policka
Psí hřbitov
6 Regionálně významná osobnost
Celostátně významná osobnost
Zvonice
Kostnice
Unikátní náhrobek
Židovský hřbitov
KLAD MAPOVÝCH LISTŮ
Památník holocaustu
Významný kostel
Turistické zajímavosti z historie hřbitovů zapojených do projektu
hrad, zámek
obec
zřícenina
železnice
věž, rozhledna
silnice 1. třídy
„Hřbitovy - naše kamenná historie” PUSTÁ KAMENICE BOROVÁ POLIČKA TELECÍ BŘEZINY KOROUHEV
5
vyhlídka skalní útvary
silnice 2. třídy
JEDLOVÁ
4
SVOJANOV
silnice 3. třídy
VANOVICE KŘETÍN OLEŠNICE
kostel, kaple, kříž
místo vhodné ke koupání
KNÍNICE SULÍKOV
KUNŠTÁT
3
BOSKOVICE
HODONÍN
2 DRNOVICE
boží muka
čerpací stanice 1
socha, památník
parkoviště
restaurace
řeka
hospoda
potok
turistický přístřešek
vodní nádrž
hotel
zástavba
hostel
les
LOMNICE
DOUBRAVICE
0
5 km
1:190 000 Zdroj dat: ArcČR 500 2.0, Openstreet maps data
nemocnice Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí.
PUSTÁ KAMENICE BOROVÁ POLIČKA TELECÍ BŘEZINY KOROUHEV
5
JEDLOVÁ
4
SVOJANOV
VANOVICE KŘETÍN OLEŠNICE
KNÍNICE SULÍKOV
KUNŠTÁT
3
BOSKOVICE
HODONÍN
2 DRNOVICE
1
LOMNICE
DOUBRAVICE
0
5 km
