Úvodník
Vítáme vás v novém květnovo-červnovém čísle školního časopisu Mates. Všechno hezké jednou začíná a jednou končí...tak stejně i náš milý Mates. Tedy nelekejte se, Mates nekončí zcela úplně, pouze v tomto školním roce. Za rohem již na nás čekají prázdniny, sluníčko, léto...samé příjemné věci. Celá redakční rada by vám chtěla z celého srdce popřát krásné prožití těchto prázdnin, hezké zážitky, spokojenost a doufáme, že na nás za ty dva měsíce nezapomenete a znovu se setkáme v příštím školním roce. Děkujeme. Za redakční radu Veronika Szczeponiecová, Michaela Klímková a Mgr. Lenka Schajerová.
2
Školní projekty
„Stoffentaschenprojekt“ …není nic jiného než další výtvarný workshop z výčtů aktivit v rámci projektu PASCH! Tentokrát šlo o malování na látku neboli zdobení látkových tašek českými a německými motivy pro studenty dívčí školy v Soulu/ hlavního města Jižní Koreje/! Dle připravených schémat a návrhů na téma: „Česká a německá architektura“ pracovalo na naší škole 23 žáků z prvních a druhých ročníků. Tak – snad se nám to podařilo?!? Posuďte sami!?! Teď nezbývá nic jiného jen čekat, čím nás překvapí na oplátku naše malířky z Koreje! Mgr. Lenka Schajerová
3
Školní projekty
4
Sport Obrovský sportovní úspěch naší školy Školní rok už se blíží ke svému konci, tudíž i sportovní turnaje s naší účastí. V nedávné době se uskutečnily poslední 4 městské soutěže. První soutěží byl silový čtyřboj. Ten se uskutečnil v naší tělocvičně. Tým chlapců i děvčat toto městské kolo ovládl. Chlapecký tým tvořili: Folwarczny, Zogata, Šigut, Cieslar, náhradníky byli Václavík a Šabacký. V týmu děvčat soutěžily: Teperová, Martynková, Válková a Přečková. Týmy postoupily do okresního kola, ve kterém sice chlapci vypadli, ale student 1. ročníku Šabacký vytvořil rekord školy výkonem 33 vznosů. Dívky opět suverénně triumfovaly a postoupily do krajského kola. V krajském kole opět nenašly přemožitele a tak je čekalo republikové finále. Dívky se dlouho držely na předních místech, jenže zranění Nikoly Teperové odsunulo tým na 4. příčku. Tým předvedl skvělý výkon, už samotná účast je úspěchem, který se podařil teprve potřetí za 22 let. Další meziměstskou soutěží byl futsal. Naše škola opět triumfovala. Tým ve složení Novák, Sýkora, Zogata, Cieciala, Macúch, Malyjurek, Putyera, Lanc, M. Vávra, Fober, Wilk a Folwarczny postoupil do okresu, ve kterém opět zvítězil bez ztráty bodu. V krajském kole narazili mimo jiné i na hráče Baníku Ostrava, se kterými si však dokázali poradit a triumfovali na tomto těžkém turnaji. Je jen škoda, že se nekonalo republikové finále. Předposlední soutěží byl basketbal chlapců, kde jsme však nedokázali vybojovat lepší než 4. místo. Náš největší konkurent v boji o pohár starosty a to polské gymnázium, však nedokázal být lepší než třetí, tudíž všechno musela rozhodnout poslední soutěž, což bylo ringo. V ringu měla děvčata jasný úkol a to neskončit hůř než druhé. Holky svou úlohu zvládly znamenitě a celou soutěž dokonce vyhrály. Takže vše bylo jasné. Poprvé v historii jsme dokázali obhájit vítězství v poháru starosty. Se třemi vítězstvími jsme se přiblížili polskému gymnáziu, které má na svém kontě 5 triumfů. Jediné vítězství získala Albrechtova střední škola. Tímto děkujemevšem sportovcům, kteří se zapojili do soutěží. Speciální dík patří našemu kouči Pavlu Hojdyszovi, který nás vždy mohutně psychicky podporoval. 5
Sport Na závěr zde ještě zmíním, že na škole probíhá mezitřídní soutěž ve volejbale, do kterého se zapojily 4 třídy (1,A, 2.A, 2.B., 2.C a 3.C). Poté už bude zbývat jen poslední soutěž a to školní turnaj ve florbale. David Bocek a Lukáš Supík, 2.A
Holky: K.Šprochová, V. Szkanderová, N. Valašková, M. Žikovičová, K. Kurová, K. Szotkowská, M. Staniczková, L. Pavlovičová, A. Bystroňová, N. Teperová, A. Raszková, S. Foberová, B. Cieslavcová, M. Baginská, D. Hojdyszová
6
Sport
Kluci: D. Macuch, M. Vávra, M. Lanc, O. Putyera, P. Chloň, A. Novak, M. Folwarczny, R. Cienciala, S. Zogata, A. Malyjurek, M. Wilk, T. Fober
7
Soutěže Máme olympijského vítěze Hry VII. letní olympiády dětí a mládeže ČR v Plzni Ve dnech 14.-19. června se konaly Hry VII. letní olympiády dětí a mládeže České republiky v Plzni. Pořadatelé vypsali 18 sportovních odvětví (atletika, badminton, basketbal, beachvolejbal, cyklistika, fotbal, goalball, házená, hokejbal, jachting, karate, nohejbal, orientační běh, plavání, sportovní aerobik, střelba, tenis, triatlon) a dvě doplňkové soutěže (psaní na klávesnici a fotografická soutěž). A právě v psaní na klávesnici reprezentoval Moravskoslezský kraj náš student druhého ročníku lycea Vojtěch Kucza, který v této soutěži dosáhl dalšího vítězství a přidal do své sbírky zlatou olympijskou medaili. Moc blahopřejeme!!! Ing. Dagmar Vitásková
8
Soutěže Rozhovor s Vojtěchem Kuczou Co bys vzkázal všem svým soupeřům? -Já nemám soupeře. Jaká je tvá největší motivace? -Moje největší motivace je výhra a to, že nemusím být ve škole a s paní s. na češtině Jak se vypořádáváš s paparazzi? -Tak normálně, vždycky je pošlu pryč. A nakonec... dáš nám autogram? -Na dekolt klidně Českotěšínská akademie Vojtěcha Kuczi se pyšní tvými úspěchy – Ovlivnily nějakým způsobem tvůj životní styl? (autogramiády, nabídky přátel na fb,obdivné pohledy fanynek) -Ano, ovlivnily, od té doby mi fanynky padají k nohám. Uživáš si tu slávu, nebo naopak? -Moc si ji neužívám -----------------------------------------------------------------------------------------------------Jola Haltofová /rozhovor o Mistrovství ČR/ Pocity ze soutěže?– Rozhodně dobrá zkušenost, příjemná atmosféra, odnesla jsem si z této soutěže zkušenost soutěžit s nejlepšími, kde není lehké se prosadit, brala jsem to jako zkoušku nervozity před maturitou Ohlédnutí za 4 roky studia– Jsem ráda,že jsem na tuto školu šla studovat. Podle mě, OA byla dobrá volba. Kam směřuješ dál? (po maturitě) – Na vysokou školu. Chtěla bych se dostat na VŠB v Ostravě, na obor Hospodářská politika a správa(finance). Pokud se mi naskytne možnost, chtěla bych vycestovat do zahraničí
9
Nepíšeme do šuplíku Usměj se - máš hezký úsměv! Nedávno jsem byl na exkurzi v Hyundai. Zaměstnanci se na mně usmívali. Někdo z nás podotknul, že je to stejně “instrukční” - prostě mají to předepsané a naučené. Ale já si v duchu říkám: “I když to má naučené a “instrukční”, já měl v tu chvíli lepší náladu.” V poslední době mám pocit, že nám na škole dobrá nálada trochu chybí. Učitelé jsou naštvaní, protože žáci se neučí. Pracují na různých projektech a úkolech pro školu. Dělají hodně věci najednou a nestíhají. Žáci jsou naštvaní, protože ráno je třeba jít do školy, tam učitelé něco po nich chtějí, písemka se nepovedla, spolužák má špatnou náladu, ze zkoušení jen za 3… Doma máme všichni spousty problémů, se kterými bojujeme, a určitě ne všechny nám dělají radost. A proto jsme vážní: “Co se směješ, jsi normální?” Jakoby už úsměv ani normální nebyl... Při tom stačí tak málo - vždyť úsměv nic nestojí a získat tím může každý. Ten, kdo se usměje má lepší náladu. Ten, na koho se usmíváme je vždycky potěšen. Alespoň já to tak mám. Možná to na té exkurzi byl vynucený úsměv, ale přece jen jsem měl lepší pocit. Opravdu si myslím, že naším úsměvem můžeme zlepšit někomu náladu a při tom i sobě. Navíc úsměv je sexy, dodává endorfiny a sebedůvěru. Představte si, že bychom přes všechny ty problémy, se kterými zápasíme, dokázali začít první den v týdnu s úsměvem. Kdybychom dokázali “nastartovat” pondělí tak, že bychom se všichni navzájem povzbudili úsměvem a dodali si tak energii. Kdybychom každé pondělí u nás na škole začínali třemi pěknými úsměvy na další lidi (spojenými třeba s pozdravem). Co vy na to? Jdeme do toho? Každé pondělí 3x úsměv s hezkým pozdravem AHOJ nebo DOBRÝ DEN! Prostě pondělí a 3x úsměv! Pojďte to všichni vyzkoušet, vždyť váš úsměv je kouzelný, nic to nestojí a výsledek bude perfektní!!! MJ 10
Nepíšeme do šuplíku Nejsme hloupí Mezi naše národní bohatství patří určitě české vynálezy. Češi dali světu již mnoho skvělých věcí. Ne nadarmo se říká „zlaté české ručičky“, statistiky potvrzují, že Češi jsou národem zlepšovatelů a vynálezců. Například v roce 2013 nám bylo uděleno více než šest stovek patentů, o nemalou část se postaraly vysoké školy a univerzity. Mezi slavné české vynálezy patří Wichterleho kontaktní čočky, Divíškův bleskosvod, Resslův lodní šroub, kontaktní čočky, silon a pivo. Jenže stále méně mladých Čechů se zajímá o technické a průmyslové obory, zájem je spíše o humanitní obory. Člověk má být rád Čechem, protože je nač - být hrdý. Zapomíná se na to, ale my, Češi, se nemáme opravdu za co stydět. Jenže člověk nemůže být hrdý na něco, čeho sám není součástí. Pokud se nás věc netýká, pokud jsme sami nepřiložili ruku k dílu, jen stěží můžeme být hrdí A zde je základ celého problému – abychom mohli být hrdými Čechy, nestačí jen vědět, co všechno naši spoluobčané dokázali, jak dobře si vede naše věda, sport, kultura, hospodářství. My sami musíme přiložit ruku k dílu. A až sami něco dokážeme, nebo se sami o něco alespoň pokusíme, i kdyby nám to nevyšlo – pak můžeme být na sebe hrdi. Ovšem Čechům se moc nechce, nechceme vynikat, raději jsme průměrní, což není vždy moc dobré, nejsme přece hloupí, jen čím dál tím víc línější. ČECH UMÍ – JEN SE MU MUSÍ CHTÍT. Michelle Füriová
11
Nepíšeme do šuplíku
To, co je důležité, je očima neviditelné. Jestliže se dá vaše bohatství vyčíslit penězi, tak jste pravděpodobně velice chudí. To opravdové bohatství se totiž neskrývá v penězích, zlatě, ropě, nemovitostech, ale v každém z nás. Na kolik si ceníte vlastního života, života svých blízkých, vlastní svobody, tradic? Tyto věci jsou nevyčíslitelné. Stejně takto, ale nemůžeme jednoznačně vyjádřit národní bohatství. Národní bohatství není v ropě, uranu nebo pivu. Národní bohatství je ukryto v celém národu a v každém jednotlivci. Proto buďme hrdí na to, že jsme Češi, Moravané nebo Slezané, udržujme na živu naše tradice, to - co je pro nás typické. Buďme hrdí na to, že jsme malý národ, malá země, ale i přesto jsme se dokázali ve světě prosadit. Nestyďte se za to, co jste, protože naši předkové vytrvale bojovali, za to abychom byli samostatní. A přeci nechceme, aby veškerá jejich snaha, životy padlých přišly vniveč. Dlouhá staletí jsme byli neustále pod něčí nadvládou, a když se konečně podařilo vybojovat samostatné Československo, přišla válka, nacisté, poté komunisté. Ale teď máme opět náš vlastní, svobodný stát. Stát, ve kterém si můžeme vládnout sami. A my dáváme ruce pryč? Přenecháváme vládu nezodpovědným lidem. Dokonce si necháme poroučet od lidí, kteří nás možná znají jen z učebnic zeměpisu. Co o nás vědí poslanci v Europarlamentu? Co vědí o našich problémech? Buďme konečně zodpovědní a začněme si vládnout sami! Ať můžeme být hrdi na to, že jsme z České republiky a uchováme si to naše národní bohatství. Vojtěch Pukanecz
12
Nepíšeme do šuplíku
Další díl příběhu… O jarních prázdninách jsem popadla Ivannu za ruku a vzala jsem ji sebou do knihovny, kde jsem si půjčila tlustou fantasy knihu s názvem "Nekonečná cesta". Hlavní hrdinka byla udatná válečnice, ze všech sil bránící svůj kmen před útoky divokých lidí a draků. Začetla jsem se tak, že jsem všech sedm set stránek měla za dva dny přečtených, zašla jsem tedy knihu vrátit a půjčila si další, už trochu tenčí, měla ,,pouze‘‘ pět set stran. Ale i tu jsem měla brzy přečtenou, dokonce dvakrát, protože mne nesmírně bavila. A tak jsem chodila do knihovny vždy, kdy se dalo. Fantasy příběhům jsem propadla natolik, že vymyšlený svět a postavy v mé hlavě se stávaly stále živější a živější, když jsem byla sama, mluvila jsem dokonce sama se sebou a představovala si, že mluvím s některou ze svých smyšlených postav. Ve svém světě jsem byla démonka Oxana s fialovými vlasy a blanitými dračími křídly stejné barvy, které jsem však schovávala pod oblečením. Dalším poznávacím znamením, že nejsem člověk, byly také ostré zuby, špičatější uši a odlišné oči. Snažila jsem se všechny tyto odlišnosti skrývat jak jen to šlo, žila jsem ve světě lidí zdánlivě normální život, někteří z mých přátel byli lidé, ovšem věděli co jsem zač, a někteří byli stejně jako já démoni nebo i upíři. Smyšlené Oxaně bylo čtyřiadvacet let a dříve bývala člověkem, až jedné kruté zimě zabloudila ve vánici a nedokázala najít cestu domů. Objevil ji neznámý tvor zahalený v tmavě šedé potrhané kápi páchnoucí zatuchlinou a sírou, takže mu neviděla do obličeje, tvrdil, že je démon, samozřejmě mu nevěřila, on se nad tím však jen zle ušklíbl. Nabídl jí, že jí ukáže cestu zpět, ovšem pouze pod podmínkou, že se nechá proměnit. Bezradná, nešťastná a promrzlá Oxana tedy lehkovážně souhlasila. Démon se strašlivě zasmál, vyvolal černou magii, jež Oxanu svýma odpornýma černýma rukama, z nichž magie odkapávala jako dehet, vyzdvihla vysoko nad koruny stromů, až se z toho dívce zatočila hlava. Z magie obepínající celé její bezmocné tělo vystřelil zlatavý paprsek a rozprostřel se do obrovského vějíře žluto-zlaté záře. Tělem Oxany náhle prorazila šílená bolest, křičela. Z očí a úst se jí valila platinově bílá záře z níž stoupala pára páchnoucí po síře. Celé Oxanino tělo pohltila silná křeč. Tento proces...nebo spíše rituál trval asi deset minut, avšak zdálo se to být snad nekonečné. Dehtová ruka dívku vyčer13
Nepíšeme do šuplíku panou, bezvládnou snesla na zem, byla v bezvědomí. Démon se znovu uchechtl, vysunul z pod kápi kostnaté ruče pokryté vrásčitou šedivou kůží, vzal dívku do náručí a nesl ji směrem k jejímu domovu. Dobře věděl, že všechny začátky jsou těžké, jak pro démony, tak i pro upíry, a že prvních několik let se nedokáží úplně ovládat. Doufal, že Oxanu dostane na svoji stranu. Ona však byla silná a její láska k přátelům a rodině byla silnější než černá magie. N a u č i l a se ovládat poměrně brzy. Oxana si na svou novou identitu potřebovala zvyknout a naučit se ji ovládat, aby neublížila svým nejbližším, proto sehrála scénku, že odjíždí na neurčitou dobu pryč, do přírody. Prý chce přijít na kloub tajemství meditace, což jí všichni věřili, jelikož se o meditaci již pár let zajímala. Celé dva roky se skrývala v divočině, daleko od civilizace, skrytá všem nežádoucím pohledům. Dokonce i skutečně meditovala, což jí hodně pomohlo, až poté se vrátila zpět mezi lidi, až na její přátele a rodiče o ní nikdo nevěděl co je zač. Zúčastňovala se nočních lovů nebo se toulala temným lesem, což by pravá Oksana ze strachu nikdy neudělala. Tohle vše a ještě mnohem mnohem více jsem si představovala při přemýšlení, někdy během četby a dokonce i ve snu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem nedovedla rozlišit realitu od smyšlenky. Byla jsem mimo, myslíte si, že se to nemůže stát? Chyba lávky! Ignorovala jsem realitu, vždycky jsem si říkala: ,,No a co? Tak mám svůj vlastní svět! Vždycky s tím mohu přestat.‘‘ a těmito slovy jsem dávala najevo, že mám nad sebou kontrolu. Bohužel, si to nějak vymklo z rukou a zmíněná kontrola sama nad sebou mi unikla. Celé dny jsem ležela na posteli a představovala si co právě dělá imaginární Oxana, jak se cítí. V noci jsem pak o tom snila. Přestala jsem chodit do školy, protože tam jsem nemohla v klidu přemýšlet a vymýšlet si další dobrodružství Oxany. Kreslila jsem komiks o Oxaně, obrázky Oxany a ostatních postav, psala příběhy. Nikdy jsem neměla dost, byla to má droga, tak mě to pohltilo, že jsem už málem ani nepoznala svou sestru Ivannu, když přišla domů ze školy ,pokud v ní vůbec byla. Lucka Moldrzykova 14
Nepíšeme do šuplíku Už se to děje znovu Opět se můžu na to, co dělám, dívat jen jako divák. Dívám se svýma očima, pohybuji svými končetinami, ale přece to nejsem já, kdo ovládá mé tělo. Nikdo neví, odkud se ten stav vzal. Může to být stejně tak dobře duševní choroba jako posedlost ďáblem. Jisté je jen to, že mi to vždy působí hrozné utrpení. Ten problém tkví v tom, že vždy jednou za čas, není to nijak pravidelné ani předvídatelné, převezme kontrolu nad mou tělesnou schránkou někdo úplně jiný – nebo něco úplně jiného. Stále vidím, cítím doteky i vůně, všechny mé smysly jsou zachovány, ale pohyby a činy svého těla neovládám. A to něco, co moje tělo ovládá, není nic, co by rádo činilo dobré skutky. Už jsem navštívil množství psychiatrů a spolykal tolik prášků, že by to naplnilo malou lékárnu, ale nic nepomohlo. Nejhorší je to, že ani odborníci si neví rady s tím, co ty stavy vlastně způsobuje – už jsem byl léčen na schizofrenii, maniodepresivní psychózu a desítky dalších nemocí, ale nic se nepotvrdilo. Proto si jsem čím dál víc jistý, že za tím stojí nějaká nadpřirozená síla. Nejsem žádný věřící a býval jsem spíše skeptický k záhadám, než se to v mých dvaceti letech stalo poprvé. Mnohokrát jsem kvůli tomu měl i pletky s policií, ale vždy mě propustili, protože mám papíry na to, že nejsem až tak úplně v pořádku. Pak absolvuji pár sezení s psychiatry v léčebně a jsem zase volný. Jenže to nesmaže ten pocit viny vůči lidem, kterým ten vetřelec uvnitř mé hlavy ublížil. Už tolikrát jsem musel bezmocně sledovat, jak On (tak té bytosti, která kontroluje moje tělo, říkám) dělá různé hrozné věci nevinným lidem, které jsem většinou ani neznal. A teď se to má stát znovu. Když jsem se večer jako každý den díval na televizi, ocitl jsem se opět v moci Jeho. Moje nohy prostě samy od sebe vstaly z křesla a ruka vypnula televizi. Následně On vešel do kuchyně a k mému zděšení vzal ze šuplíku naostřený keramický nůž. Obvykle používá jen moje ruce a nohy nebo to, co je právě po ruce. Teď nejspíš udělá výjimku. On hodí na moje tělo teplou bundu a vyrazí do říjnového večera s nožem za15
Nepíšeme do šuplíku strčeným u opasku. Slunce už zapadlo a ulici ozařuje jen pouliční osvětlení. On většinou útočí na prvního člověka, kterého spatří. A zdá se, že dnešní oběť je už jistá. Je to útlá postava zachumlaná v dlouhém kabátě, která pomalu kráčí směrem ke mně. Přiblíží se – a mně ztuhne krev v žilách. Poznám obličej, hnědé vlasy a tmavé oči Kat, mé kamarádky z dětství. Pravda je taková, že jsem do ní byl od dětství zamilovaný, ale nikdy jsem se neodhodlal to vyslovit. A stále jsem. Kat je ta nejmilejší osoba, kterou si dokážete představit. A teď padne do spárů Jeho. Když moje tělo uvidí, usměje se. „Deane! Jsi to ty?“ zeptá se. Chci otevřít ústa a křičet: „Kat! Uteč,“ ale neovládám svá ústa. Můžu jen svýma očima sledovat, jak se On blíží k té dívce, kterou mám tak rád. O svém problému s Ním jsem jí nikdy neřekl. Když Kat uvidí, jak se k ní On beze slova přibližuje, znejistí. „Deane?“ špitne. On se ke Kat přiblíží až na dosah. Pak moje ruka vystřelí a sevře Katinu paži. Druhou vytáhne nůž. „Deane! Co děláš?“ křičí dívka. On ji prudkou ranou hřbetem ruky pošle k zemi a loktem ji přišpendlí k zemi. Kat se brání, ale marně. Moje ruka pozvedne nůž. Nechci se na to dívat, ale nemůžu zavřít oči. Vidím tedy děsivě jasně, jak On požitkářsky tvoří nožem na Katině tváři dlouhý řez. Dívka zoufale křičí. Ne, tohle nedopustím. Už jsem to zkoušel tolikrát, ale tentokrát do toho vložím stonásobnou sílu vůle. Zkouším se vzepřít Jemu a vzít si své tělo zpátky. Jenže On je až moc silný. Jenže já Kat miluju, i když to ona neví. Špička nože se nebezpečně vznáší nad Katiným okem. Pokud polevím, On té dívce vypíchne oko. Napnu veškeré své síly a snažím se ruku zadržet. Kat přerývaně dýchá a sleduje to drama, o jejímž nadpřirozeném rozměru nemá tušení. Tomuhle zabráním, i kdybych měl sám zemřít. Kat se prostě nic nestane! Cítím, jak jsem asi z poloviny převzal vládu nad svýma rukama. Odtáhnu nůž dále od jejího oka, zatímco On silně vzdoruje. Druhou rukou se snažím polevit Jeho tlak na Katinu hruď. Podaří se mi to, ale jen o několik milimetrů.„Uteč,“ podaří se mi procedit skrz rty. „Miluju tě… už od dětství.“ „Deane, co se dě16
Nepíšeme do šuplíku je?“ ptá se Kat vyděšeně. V očích má hrůzu a šrám na její tváři krvácí. Cítím, jak Jeho vůle vítězí nad mou a znovu se snaží zmocnit mého těla a ukončit hroznou práci. „Dělej, není čas,“ zašeptám. Kat se vyprostí ze sevření a začne utíkat. On po ní začne šmátrat mou rukou a vyrazí za ní. Už své tělo zase neovládám, ale aspoň jsem dal Kat naději k útěku. Jenže On ji dohání… Tady se otevírá jen jediná cesta. Celou svou mysl soustředím na pravou ruku, která svírá nůž. Po chvíli zjistím, že jsem částečně prolomil Jeho vůli a pohybuji s rukou podle sebe, i když ztěžka. Vím, že kdyby se Jeho cílem nestala Kat, do které jsem zamilovaný, nikdy by se mi to nepodařilo. Teď mám šanci Jeho krutovládu navždy zlomit. On už Kat dohání a sahá po jejích pažích. Já udělám jeden mocný pohyb ruky s nožem a ucítím prudkou bolest. Podařilo se mi vrazit nůž přímo do svého srdce. Moje tělo klopýtne a upadne na zem. Kat se zastaví a sleduje, jak se pode mnou rozlévá krvavá kaluž. Spokojeně se usmívám. Sice právě teď umírám, ale aspoň jsem zachránil svou dětskou lásku a zbavil svět Jeho, než vykonal další zlo. „Sbohem“, zašeptám. Poslední, co uvidím, je Katina hezká tvář zalitá slzami. Lukáš Sladký
17
Ze života školy
Studentská rada Máme to za sebou! Rok plný příležitostí, šancí a zvratů. Všichni jsme se do školy „poctivě“ připravovali. Naše známky jsou jednoduše okouzlující! A před námi se připravují dva měsíce klidu, pohody, slunka. Jako předsedkyně Studentské rady, tento školní rok hodnotím jako úspěšný. Podařilo se rozjet Studentskou radu. Doufám, že projekty, které jsme pro Vás připravili, vnesly do školy trochu více přátelské atmosféry a soutěživosti. Co se vůbec událo? Největší rozmach jsme měli v prosinci: DOD, Stromeček, Vánoční výzdoba. V lednu se začaly bodovat šatny. Silvie v roli módní policie v lednu zkontrolovala styl oblékání a 14. února se rozdávaly valentýnky. Vyvrcholení celého roku byl celoškolní výlet na Filipku a Girovou. Na konec chci Všem poděkovat za spolupráci a obětavost. Učitelům za trpělivost, pochopení a podporu. Přeji Vám hezké prázdniny, a aby start do dalšího roku byl co nejlepší.
Třída 3.C 1.C 1.A 3.B 2.B 2.C 1.B 2.A 3.A
Počáteční stav 50 42 48 42 52 43 32 42 23
Sportovní den 3 3 5 5 3 3 1 5 1 18
Výlet 60 65 51 51 42 50 61 45 36
Celkem 113 110 104 98 97 96 94 92 60
Ze života školy
Plán akci na příští rok: Září Zahájeni školního roku Zvolení nové Studentské rady – 3. 9. 2015 Adaptační výlet Říjen Den barev Listopad Filmová noc Prosinec DOD Vánoční výzdoba Vánoční akademie Stromeček Leden Bodování šaten Únor Valentýn Březen Bodování šaten Duben Pódiové skladby Květen Den země
Karolina Brózda 19
Studentská recese Hokej je jako škola Zdravím všechny čtenáře časopisu MATES. Jsem jeden nejmenovaný žák, který bojuje o jedničku, proto jsem si připravil následující… Rád někdy filozofuji, mezi mé úvahy patři např. doplnění pořekadla „Čas rány hojí“ + mé doplnění „ ,ale jizvy zůstanou.“ Pojďme ale přejít k úvaze, jež se zrodila při 79. MS IIHF v ledním hokeji v ČR, kde jsem si řekl: „Hokej je jak škola.“ Představuji si to takto: já (jednotlivec) - součást týmu (třídy) hraji celý rok hokej. Říkáte si, že jsem jednotlivec a hokej je týmová hra, ale… já se snažím, aby třída měla s mým přispěním dobrou image. Co se ale hokeji určitě podobá, jsou tato fakta – střídání, to nastává, je-li víkend, načerpám energii a jdu se rvát s prověrkami, které učitelé chrlí jako tvrdé dělovky. Úspěch = zblokovaná střela (1;2 tedy pro mě), závar před bránou, který končí icingem = zhoršení průměru známkou 3 a obdržený gól = (4;5 – to hodnocení je z mého pohledu). V závislosti na tom, jak často učitelé bijí ostré střely se pozná, jestli jsou v přesilovce či nikoli. Další fakt, jenž bych rád zmínil jsou větší pauzy. 1. třetina končí o vánočních prázdninách, ta 2.třetina o těch jarních. Konec zápasu je čas letních prázdnin. Podobně jako v hokeji, čím déle se hraje (učíme se), tím více vyčerpanější jsou obě strany. 20
Studentská recese Já už takto válčím několik let. Přesně jako v hokeji. Na závěr chci vzdát hold všem, kteří to přečetli a pochopili. :D PS: jsem rád, paní Schajerová, že jsem dostal šanci se takto porvat o známku.
Talon
21
Studentská recese
Polsky snadno a rychle jak kdysi řekl pan Werich,to je blbý to se bude líbit... něco lehkého pro pro zasmání:
....ale raději to při konverzaci s našimi severními sousedy nepoužívejte !!!
22
Pomáháme
23
24
