UVODNIK. Tabu! Obsah: Obsah:

UVODNIK

Tabu! 5.číslo

květen 2010/2011

Studentský časopis při Gymnáziu Vítězslava Nováka v Jindřichově Hradci Šéfredaktorka: Barbora Ulrychová Babůů

Redaktoři: Nadine Haslacherová Ovečka

Veronika Gryčová -vag-

Nikola Šarlingrová Flo

Patrik Šimr -pš-

Binh Le Thanh

Ahoj, lidičky, měsíc se s měsícem sešel a je tu znovu Tabu!  Tentokrát se speciální přílohou a se speciální snahou celého týmu. Doufáme, že teď už to bude čím dál lepší. Jsme amatéři, ale snažíme se, pro sebe i pro Vás, se stále zlepšovat. Také se poprvé objevila reakce na článek, budeme rádi za každou další reakci či jakýkoli příspěvek do ŠKOLNÍHO časopisu (tím samozřejmě myslím i případné nové posily týmu)! Zjistila jsem, že nevíte, co máte dělat s Tabu! poté, co ho přečtete. Musím Vás upozornit, že není určeno pro 30 vyvolených, kteří si ho odnesou domů a někam založí, ale pro celou školu. Bohužel nemůžeme tisknout víc výtisků, a proto Vás prosím- nechávejte Tabu! ve škole. Můžete ho nechat v lavici, pohodit na sedačku, dát na katedru, … Díky panu Vavříkovi, kterému velmi děkujeme za tento nápad, máme k dispozici dvě nástěnky ve třetím patře, jak jste si nejspíš už všimli. Dalším místem, kde můžete Tabu! najít, je žákovská knihovna- zde je hned několik čísel. A… KŘIČTE VÍC! Slouží Vám k tomu stránka na fb, můžete nám psát do zpráv, na mail nebo ve škole na chodbě zastavit kohokoli z našeho týmu a předat mu Vaše sdělení  Barbora Ulrychová

Pin

Grafika: Jakub Písař Nadine Haslacherová Korektura: Barbora Ulrychová E-mail: [email protected] [email protected]

Obsah:

Obsah: Stalo se & Bude Stalo se tisk & Bude Denní Denní tisk Nevyléčitelné nemoci Nevyléčitelné Alzheimernemoci Alzheimer HIV/AIDS AIDS Cukrovka Cukrovka Leukémie Leukémie Co na to gympl? A co na to gympl? Kultura Kultura PPP PPP Studenti sobě Studenti sobě Jazykulum Jazykulum Háj-Tek Háj-Tek Sport Sport Reakce Reakce Plesk! Plesk Výkřiky Výkřiky

2 23 34 45 57 7 10 1012 1215 1516 1620 2021 2122 2223 2324 2426 2628 2829 29

I čtenáři našeho časopisu chtěji zůstat před veřejností Tabu!

Stalo se Zpívání na schodech

„Rodičák“!

Hned prvního dubna, na Apríla, jsme se opět setkali ve školních prostorách, které opět rozezněla hudba! Tentokrát se nám předvedli sourozenci Pillerovi, zahráli a zazpívali nám i přes Simči zranění, které je sice omezilo, ale nezastavilo! Na ně navázala Švédova trojka, kapela, která k nám přijela z Moravského Krumlova. Říkají o sobě, že jsou hudební skupina tří rodinných muzikantů kolem Bořivoje Švédy, hrají výhradně vlastní repertoár autorské dvojice Švéda – Diviš. Myslím, že tradice nezklamala a „na schodech“ se nás sešlo opravdu dost.

Ano, v úterý 19. 4. v 16:00 se mnohým zpečetil osud na příštích pár dní, ba dokonce týdnů. Teď všichni ruku na srdce, kolik z našich rodičů bylo opravdu spokojeno s výsledkem na našem lístečku? Teď bychom měli zpytovat svědomí a slíbit, že se polepšíme, jen ať prosím odvolají ty zákazy!:)

Pózování 28. 4. jsme se všichni nechali zvěčnit se svými spolužáky, ale ne každý se usmíval od ucha k uchu s tím světoznámým „sýr“. Focení proběhlo jako vždy trochu se zpožděním, trochu hekticky, ale přece.

Velikonoce Zažili jsme vytoužené dni volna, odpočinku, relaxu. V pondělí si kluci vychutnali ten jeden den v roce, kdy legálně mohou holku lehce udeřiti a holky se už těší na pouť, až jim kluci koupí velké perníkové srdce. Nebo se mýlím a nějaká odvážná uvítala koledníka kýblem vody?:)

Bude Chinaski

2. -9. Neckargemünd 6. Poslední zvonění 8.A 6. Majáles 9.- 13. Přípravný týden 8.A 13. Poslední zvonění 4.BC 16. – 20. Maturity 8.A 16. – 20. Přípravný týden 4.BC 24. – 27. Maturity 4.BC 27. Zpívání na schodech 5 30.5. -10.6. – Písemná část maturity Basketbal – kat. III – okresní kolo – chlapci Házená – otevřený kraj – dívky Hokejbal – kategorie V - okresní kolo – chlapci Volejbal – kat. V – okresní kolo – chlapci,dívky

14.května rozezní Kulturní centrum Jitka jedna z nejpopulárnějších českých kapel – Chinaski! Nenechte si i Vy ujít jejich vystoupení!

2

-vag-

Denní tisk Černobyl po 25 letech

Svatba roku

Je tomu čtvrt století od výbuchu čtvrtého jaderného reaktoru v Černobylu. Kolik vlastně bylo obětí? Šedesát nebo milion? Otázky stále zůstávají. Přesto, že Ukrajina utratila miliardy hřiven za odstranění následku, nebylo to dost. Nyní betonový obal nad reaktorem puká a je třeba opatřit nový, na nějž Ukrajina zatím nemá dostatek financi. Dnes se z Černobylu stává turistické centrum, přibližně za 3 000 korun se můžete nechat zvěčnit přímo před pukajícím reaktorem a dále pokračovat do vesničky Pripjať, kde dříve bydleli zaměstnanci elektrárny. O tom, že výbuch byla jen hloupá souhra náhod, se může diskutovat. Kdyby si pracovníci nezablokovali havarijní signál, reaktor by se odstavil sám. Spad zasáhl 200 tisíc kilometrů čtverečních v Evropě, vítr ho zavál i do Československa.

Datum 29.4.2011 se asi navždy zapíše do dějin. Následník britského trůnu princ William se oženil. Ve Westminsterském opatství si řekl ano s Kate Middletonovou.

Obřad sledovaly stamiliony diváků na celém světě. Po obřadu pár zamířil v kočáru do Buckinghamského paláce, kde se desítky tisíc přihlížejících dočkaly hned dvou polibků novomanželů na balkóně. I my bychom Vám mohli podrobně popsat co pár dělal každou minutu, ale ušetříme ty co svatba vůbec nezaujala. Novinkou se stává, že novomanželé odkládají své líbánky na pozdější termín a již se uzavírají sázky, kdy přijde na svět první potomek a jakého bude pohlaví.

Jan Pavel II. byl prohlášen za blahoslaveného Papež Benedikt XVI. prohlásil v neděli před jedenáctou hodinou dopoledne za blahoslaveného svého předchůdce Jana Pavla II. Slavnostní obřad sledovaly na místě a ulicích Říma stovky tisíc poutníků. Blahořečení je v katolické církvi nezbytný krok předcházející prohlášení za svatého. Aby byl člověk označen za blahoslaveného, musí církev uznat, že učinil zázrak. V případě bývalého papeže bylo za zázrak označeno vyléčení francouzské řádové sestry Marie Simon-Pierre, která trpěla Parkinsonovou chorobou.

3

-vag-

Hlavní téma Přijde to nečekaně a přímo vám zasáhne do života. Postihne to nejen vás, ale i celý rodinný kruh a přátele kolem vás. Všichni Vám drží palce, abyste se vyléčili. Ale někdy už ani doktoři nedokážou pomoci. Za některé nemoci si člověk prostě může sám… U jiného člověka se vůbec neví, proč vůbec onemocněl. Někdo se již nemocný narodí, jiný v sobě nese zárodek nemoci dědičně a projeví se u něj až později. O nevyléčitelných nemocích se mluví málo. Lidé, kteří se s nimi nijak nesetkali, neberou vůbec na vědomí tuto problematiku. Neumí se vžít do pocitů těch, kteří jsou nemocní. Vůbec netuší, jak se k nim chovat. Tápou nad tím, co všechno si mohou dovolit.

Zabrouzdáme pouze do pár šuplíčků nemocí, vybrali jsme ty, které jsou více známé. Moderní medicína opravdu udělala veliký pokrok a některé nemoci, o kterých se zmíníme, již nepatří mezi nevyléčitelné, přesto je dobré o nich něco vědět. Čekají na vás i příběhy prožity přímo nemocnými, kteří se nebáli o své nemoci promluvit.

Alzheimerova choroba - Pokud budete hledat toho Němce, který proslul tím, že s oblibou schovává lidem věci po domě, najdete ho hned na následující stránce. I když je AIDS a HIV v dnešní době už trochu ohrané téma, pořád o něm někteří lidé nemají dostatek informací. Nevědí, jak se mohou nakazit a neberou toto riziko vážně. Jak se sem tato nemoc vlastně dostala, kolik lidí je nakaženo v České republice či jak se bránit zjistíte v článku. Lidská stvoření, trpící diabetes můžete potkat i na chodbách GVN. Až nalistujete o pár stánek dále, můžete se dočíst o tom, jak tato nemoc probíhá – o nemoci se rozhovořil přímo diabetik. Jaká má omezení a jaké nepříjemnosti mu cukrovka způsobuje? Dočtete se v článku o Cukrovce. Leukémie již není nevyléčitelnou nemocí, ale léčba je náročná. O nemoci vypráví Tomáš Skřivan, který byl před čtyřmi lety úspěšně vyléčen. Pokud vás zajímá povídání o tom, jak probíhala léčba a čím vším si prošel, o pár stránek dál o leukémii hovoří. A jaké názory a zkušenosti mají s nevyléčitelnými nemocemi gympláci? Anketu naleznete také na následujících stránkách. Flo

4

Hlavní téma „V dnešním světě se investuje pětkrát víc do léků na mužskou potenci a do silikonu pro ženy než do léčení pacientů trpících Alzheimerovou chorobou. Proto budeme mít za pár roků stařenky s velkým poprsím a stařečky s tvrdým penisem, ale nikdo z nich si nebude pamatovat, na co to je.“ Nositel Nobelovy ceny v oboru lékařství Dr. D. Varelly, onkolog z Brazílie

Alzheimerova choroba Často o ní mluvíme v okamžicích, kdy máme v hlavě ten známý pocit prázdnoty namísto jasné a jednoduché odpovědi „Kde mám ty klíče, kam jsem dal ten mobil, odkud znám ten obličej apod.“ Přesně v těchto situacích rádi zavtipkujeme se známým „Jak se jmenuje ten Němec, co mi schovává věci?“ Pravdou ale zůstává, že časté zapomínání v kombinaci s depresí a nižší výkonností je prvním příznakem, že ne všechno musí být v naší hlavě v pořádku. Nastoupí-li dále ztráta orientace, porucha řeči s neschopností dorozumět se, můžeme si být již téměř jisti, že jsme onemocněli poměrně rozšířenou nemocí, tzv. Alzheimerovou chorobou. Tuto zvláštní chorobu, která se projevuje demencí a dříve se nazývala presenilní demence, poprvé podrobněji popsal v roce 1906 Alois Alzheimer, po kterém dostala název. Celosvětově známější se stala ovšem poté, co jí onemocněl bývalý americký prezident R. Reagan. Dr. Alzheimer ve svých výzkumech zjistil, že se jedná o poruchu na organickém základě (zjednodušeně řečeno dochází k zániku a rozpadu neobnovitelných mozkových buněk). Co ovšem nevíme, je příčina vzniku. Z neuropatologických nálezů známe pouze průběh – rozpadají se postupně nervová vlákna a buňky a dochází taktéž k změně látkové činnosti mozku. To sebou přináší jednu velmi znepokojující zprávu – současná medicína není schopna nemoc léčit, pouze dokáže zpomalit její průběh.

Co víme ovšem jistě je fakt, že Alzheimerem trpí poměrně velké procento lidí. Ve věku nad 65 trpí touto nemocí každý 20. člověk. Alzheimer přitom není nemoc jen těch nejstarších. Ve výjimečných případech, většinou při dědičném výskytu, může ojediněle postihnout i osoby mladší. Podle odhadu trpělo touto nemocí v roce 2000 17 - 25 milionů lidí na světě, v roce 2008 již 37 milionů (jiný odhad hovoří v r. 2009 o minimálně 30 milionech). V České republice to bylo v roce 2000 zhruba 50 - 70 tisíc osob, v roce 2008 již 120 tisíc osob. Pokud nebude nalezena a zavedena účinná léčba, odhadují odborníci, že do roku 2050 vzroste počet nemocných v celém světě čtyřnásobně, minimálně na 100 milionů případů. Jaký je tedy průběh nemoci? Záleží na formě, kterou pacient trpí. Mírná forma trvá dva až čtyři roky a projevuje se typickým zapomínáním, ztrátami věcí, obtížným hledáním slov, blouzněním po známých místech, ztrátou zájmu o věc, kterou měl pacient rád. Forma může být ovšem i střední – od dvou do deseti let, kdy se ještě více zhoršují duševní funkce a chování (nesnášenlivost, halucinace a bludy, …). Poslední, třetí a nejtěžší formou si prochází pacient rok až tři roky a projevuje se naprostým úpadkem všech duševních funkcí – člověk už absolutně nevnímá, nepoznává sebe ani členy rodiny, je zcela závislý na pomoci druhých, ale především si nemoc ani neuvědomuje.

5

Hlavní téma Jaké jsou tedy rizikové faktory? Určitě je to věk. U lidí pod 65let spíše výjimečná nemoc se stává dosažením 85let nemocí, kterou trpí každý pátý člověk. Pohlaví – ano, i to je faktorem, je totiž zřejmé, že Alzheimerova choroba z neznámých důvodů častěji propukává u žen. Jak už to bývá, svůj podíl na propuknutí u pacienta mívají i genetické předpoklady. Pokud se zkrátka v rodině Alz. choroba objevila, je namístě určitá prevence (viz dále). Trošku zastrašíme kuřáky – cigarety napomáhají ke vzniku demence! To je jen krůček! Zato okolo alkoholu se vedou dohady. Nadměrné množství jistě škodí, o tom žádná, ovšem u malého množství? Denně sklenka vínka? Ano, předpokládá se, že má spíše protektivní účinky. Poranění hlavy – v anamnéze pacientů s Alz. chorobou se poranění hlavy vyskytuje 2× častěji. Za poranění hlavy se považuje takové zranění, při kterém dojde ke ztrátě paměti nad 15 minut. Tímto trpí například boxeři. Deprese – další strašák, starší lidé s depresí mají 3-4× větší riziko propuknutí demence. Jak tedy zabránit nemoci? Velmi častá otázka, na kterou není tak jednoduchá odpověď. Nerad zastrašuji, ale když budete depresivním staříkem nad 85, který denně vykouří krabičku cigaret, má po celý život nezdraví styl, v rodině již dříve propukla choroba, potom se velmi zvyšuje riziko. Existují ovšem rady, jak toto riziko snížit. Například je jistou obranou dlouhodobé neužívání některých léků proti křečovým bolestem (s anticholinergním účinkem), případně neužívání trihexyfenidylu užívaným při léčbě Parkinsonovy nemoci. Zcela nejúčinnější prevencí je ovšem stálá intelektuální aktivita stárnoucích (křížovky, šachy?), protože právě to je nejvýznamnější podmět pro tvorbu neurotransmiterů.

Jaké obyčejné věci mohou taktéž pomoci? (většinou doplňková terapie, která však může být zvolena za součást hlavní léčebné strategie či prevence)

Je to až překvapující, ale přináším seznam pár látek, které mají pozitivní vliv na obranu.  účinné látky rajčat, zejména vitamín C a barviva  účinné látky červeného vína, borůvek a černého rybízu  účiné látky kořene lékořice, zejména flavonoidy antioxidační povahy  Marihuana je známá, že svými účinky zbržďuje průběh nemoci. Není však vhodné ji aplikovat inhalací (kouřením), protože při spalování dochází k podobnému procesu jako při kouření cigaret s tím rozdílem, že riziko výskytu rakoviny po kouření marihuany je oproti cigaretám větší. Marihuana obsahuje látku kanabinol, která má protizánětlivé účinky. V malém množství tak může mít marihuana i protektivní účinky  přírodní protizánětlivé prostředky celer, kurkuma, kari-koření, pupalkový olej, Lyprinol, rybí tuk, kůra vrby bílé, třezalka  … Alzheimerova choroba není něčím, co by se mělo přehlížet a čemu by se neměla věda hned vedle rakoviny a dalších vážných onemocnění zabývat. Vždyť Alzheimer je po infarktu, rakovině a mozkové příhodě nejčastější příčinou smrti.

-pš-

6

Hlavní téma Snad každý ví, že AIDS je smrtelná pohlavní choroba, opravdu každý o ní někdy slyšel, účastnil se některé přednášky, ale nemysleme si, že víme vše. Víte, kde nemoc vlastně vznikla? Jak dlouho je u nás? Kolik lidí na ní zemřelo? Jak je doopravdy přenosná a co je jen výmysl populace? Existuje nějaký lék? Myslím, že ne vždy nahlížíme na tuto nemoc, a chováme se k lidem, které postihla, správně. Snad Vám tento článek pomůže ke správnému jednání.

Bludy a pravdy o AIDS O tom, jak vlastně infekce HIV vznikla se můžeme dohadovat, existuje hned několik tezí, které to ani nepotvrzují, ani nevyvracejí. Jako první hypotéza se řadí ta, která je spjata s opicemi. Byla rozvinuta americkým badatelem B. Korbettem před více než 20 lety. Podle jeho názoru se do lidské krve dostal virus právě přes šimpanze v 30.letech minulého století, kousnutím či při rozřezávání mrtvého zvířete člověkem. Další názor tvrdí, že virus se objevil již mnohem dříve a byl popsán jako „vzácná forma zhoubného novotvaru“. Mnoho vědců považuje za zemi původu Afriku, první teorií je, že virus přežíval již dlouhou dobu v izolovaných kmenech a migrací se rychle rozšířil do okolního světa, druhá teorie tvrdí, že virus je způsoben zvýšenou radioaktivitou v některých regionech Afriky, které jsou bohaté na ložiska Uranu. Nedávno byla objevena hypotéza, která tvrdí, že virus vznikl omylem při výrobě léku proti dětské obrně v 50.letech 20.století, což samo nic nedokazuje, ale když se dozvíme, že na výrobu vakcíny byly použity jaterní buňky šimpanze a také, že vakcína byla testována v oblastech Afriky, kde je nyní nejvyšší úroveň infekce tímto virem, jistá šance na správnost této teorie by tu byla. V poslední době se stále více hovoří o tom, že virus HIV byl stvořen jako biologický zbraň v 60. – 70.letech, v té době se údajně několik vědců usneslo, že je třeba zredukovat počet obyvatel na polovinu. Zažádali o grant na výrobu vakcíny, která měla zapříčinit selhání imunity, grant jim byl schválen. Veřejnosti měla být představena jako nově objevený zázračný lék, který zabrání vyhynutí lidstva. Po jeho dokončení byl pod záminkou očkování proti četným nemocem sužujícím lidstvo rozšířen hlavně do Afriky a dalších rozvojových zemí. Během velice krátké doby se z AIDS stala doslova epidemie. Otázkou zůstává jestli je tato teorie pravdivá.

zde o několika případech vzácného zánětu plic – vesměs u mladých homosexuálů. Díky neznalosti původce, cest šířeni a možnosti ochrany se nemoc začala velice rychle šířit. Zpočátku byla nazývána jako „nemoc homosexuálů“, později se příznaky objevovaly také u hemofiliků, heronoimanů a většina nemocných pocházela z Haiti, tudíž bylo onemocnění krátkou dobu nazýváno jako „nemoc 4H“. Koncem roku 1981 se objevují první epidemiologické údaje ukazující, že Aids je infekční onemocnění přenosné při sexuálním styku a krví. O rok později dostala nemoc své současné jméno AIDS. V roce 1983 přišli francouzští vědci na virus HIV a prof. Gallo jej o rok později potvrdil. O tři roky později byl podán první antiretrovirový preparát AZT /azidothymidin/, který opravdu prodloužil život pacientům s AIDS. Věc, která se často lidem plete: Jaký je rozdíl mezi HIV a AIDS? HIV je virus způsobující ztrátu obranyschopnosti člověka. Vyvolává snížení odolnosti organismu a vystavuje člověka nebezpečí jakékoli infekce a zhoubných nádorů. Může se rozvinout v onemocnění AIDS během 611 let. AIDS z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity. HIV a AIDS nejsou totožné. AIDS je posledním stádiem infekce HIV, do kterého se infekce ne vždy vyvine. Vyvrácení typických bludů společnosti: - HIV není přenosný vzduchem - kýcháním, kašláním, společným pobytem v jednom prostoru nebo ve veřejné dopravě. - Štípnutím hmyzem a kousnutím domácím zvířetem. - Sdílením společné jídelny, nádobí (vidliček, lžic, šálků), prádla, ručníků.

Poprvé se o této nemoci hovoří v roce 1981 v odborném časopise v Los Angels. Mluví se

7

Hlavní téma ¨

pro tetování a piercing; při krevní transfuzi. K přenosu pohlavním stykem dochází zejména při nechráněném sexu, tj. bez kondomu, mnoho pohlavním chorob (syfilis, opar genitálií, kapavka, chlamidiosa) zvyšujíe pravděpodobnost nákazy. Údaje o tom, že kondom může propustit HIV, se ukázaly jako nepravdivé. Současně neexistuje důkaz toho, že by ochranu proti HIV zajistilo použití antiseptika obsahujícího chlór nebo spermicid. Nebezpečí nákazy dosahuje během: orálního styku (felace a cunnilingus) - několik tisícin jednoho procenta; vaginálního styku zhruba 0,1 % (pro muže) a 0,3 % (pro ženu); análního styku - asi 5 %.

- Sdílením společné toalety, společné vany, bazénu nebo sauny. - Neexistují případy toho, že by někdo byl infikován při bydlení ve stejné místnosti, sdílením stejného nádobí, praním věcí HIV pozitivního člověka nebo dokonce při oblékání a ošetřování pacienta AIDS. - HIV nechytnete objetím vašeho HIV pozitivního partnera, potřásáním jeho rukou nebo když jej políbíte. - Vaše dítě se nenakazí, pokud je ve školce nebo ve škole HIV pozitivní osoba. - Není možné přenést nákazu ani když krev nakaženého člověka přijde do styku s kůží zdravé osoby, pokud kůže nebyla porušena. - K přenosu nákazy nemůže dojít během kontaktu s uschlými biologickými tekutinami HIV pozitivních osob, protože virus obsažený v nich při vysoušení zanikne. Virus také podléhá všem dezinfekčním prostředkům.

Adresy laboratoří na anonymní a bezplatné testování HIV v místě vašeho bydliště můžete najít na následující webové stránce: www.aidspomoc.cz. Neexistují žádné jiné způsoby, tj. vnější příznaky nebo specifické projevy, podle kterých by bylo možné určit nákazu HIV u člověka. Je doporučováno uskutečnit test po 1, 3 a 6ti měsících po pochybném pohlavním kontaktu nebo jiném případu, během kterého, podle vašeho názoru, mohlo existovat nebezpečí nákazy HIV. Nehledě na skutečnost, že od nákazy do vývoje protilátek uběhly 3 měsíce, bez ohledu na vytvoření protilátek, může být kdokoli infikován jinou HIV pozitivní osobou.

Je třeba dodržovat dvě pravidla, abyste se nenakazili HIV - Všechny nástroje, které mohou narušit celistvost kůže a sliznice (stříkačky, jehly, včetně těch, které se používají pro tetování a piercing uší, zubní kartáčky, věci na manikúru a holení), musí být určeny pro jednotlivce, na jedno použití nebo sterilní; - Veškerý sexuální kontakt, ke kterému přistoupíte, musí být chráněný (pouze použitím kondomu).

Existuje lék? Američtí vědci tvrdí, že možná našli nový způsob, jak bojovat proti nemoci AIDS. Zjistili, že jedna molekula vyskytující se přirozeně v těle chrání životně důležité buňky imunitního systému před "buněčnou sebevraždou" při náporu viru HIV. Molekula by prý mohla pomoci při přirozené obraně těla u nemocných lidí. O studii amerického Národního zdravotnického institutu (NHI) informovala agentura Reuters. Příslušná molekula se nazývá interleukin 7. Vědec Paolo Lusso a jeho kolegové z institutu pro výzkum alergií a infekčních nemocí v NHI zkoumali to, zda interleukin 7 umí odvracet zkázu takzvaných Tbuněk (druh bílých krvinek) významných pro imunitní systém. Vědci říkají, že je možné, že lék zabere jen u některých případů, nýbrž vydávají se prý dobrým směrem. Současné léky proti AIDS sice podle Lussa nemoc zpomalují, ale škoda na imunitním systému přetrvává i roky po léčbě.

Jakými cestami se vir ve skutečnosti přenáší? V lidském organismu jsou čtyři tekutiny, přes které může dojít k přenosu HIV: krev, sperma, vaginální výtok a mateřské mléko. K přenosu viru může dojít pouze v případě, že určité množství kapaliny s významnou koncentrací viru pronikne do organismu. ve kterém se okamžitě dostane do krevního oběhu. Existují pouze tři možnosti přenosu HIV: pohlavním stykem, krevním oběhem a z HIV pozitivní matky na dítě. Z matky na dítě se vir může dostat třemi způsoby: během těhotenství - přes placentu, během porodu – kontakt s krví matky a během kojení – přes mateřské mléko (nejčastější). K přenosu krevním oběhem, což je velmi pravděpodobné, dochází při sdílení jehel, stříkaček a injekčního vybavení; při užití nesterilní soupravy

8

Hlavní téma ¨

Další etapa jeho života se odehrála v Jindřichově Hradci. Žil tam u svého přítele. Ten mu sice snášel modré z nebe a staral se o něj, ale protože byl sám negativní, sexu s Petrem se přece jen bál. Bylo to tedy spíš velmi dobré přátelství. Problém byl také v tom, že dům, ve kterém bydleli, byl starý a vlhký, ve zdech měl plíseň a k vytápění sloužila jen kamna na dřevo nebo uhlí. Petr v takovém prostředí nemohl zůstat a tak odešel do Prahy do Domu světla. Nyní v Domě světla nejen bydlí, ale zároveň tu pracuje jako asistent ředitele a vedoucí recepce. Budoucnost neplánuje, žije přítomností. Říká: "Dnes tady jsem, zítra tu být nemusím. Ne kvůli své nemoci, ale můžu vyjít ven na ulici a přejede mě třeba auto, nebo mi spadne na hlavu letadlo."

Petrův příběh Petr žil do svých 27 let v Kopřivnici. Věděl, že je homosexuál, nicméně protože Kopřivnice je malé město a neměl žádnou příležitost se s někým seznámit, jeho sexuální život byl spíš sexuální půst. Když zjistil, že v Ostravě fungují gay kluby, přestěhoval se tam a našel si práci přímo na recepci jednoho z nich. Tím se dostal do gay komunity. Seznámil se s mužem, u něhož pak i bydlel a všechno se zdálo být v pohodě. Ne na dlouho - rozešli se, paradoxně kvůli kamarádce Petrova přítele, která na něj žárlila. Petr se prodíral životem sám, ještě dalších pět let v Ostravě. Pracoval v pizzerii, potom v obchodním centru a k tomu dělal travesti show. Moc stálých partnerů neměl a když už se s někým seznámil, připadalo mu, že jeho partneři jej mají "jen do postele". Petr se přestěhoval do Českých Budějovic. Pracoval v Makru a v té době se seznámil s člověkem, s nímž si navzájem padli do oka. Petr svého nového kamaráda navštívil všehovšudy dvakrát a náklonnost byla tak silná, že poprvé v životě šel do nechráněného sexu. Bohužel se infikoval. Zhruba čtyři týdny po nechráněném sexu se u Petra projevila tzv. primoinfekce. Dostal vysoké horečky kolem 40 stupňů, zánět dutiny ústní, objevila se vyrážka a pocení. Bezvládné tělo skoro nedokázal přinutit k chůzi. Museli se o něj starat přátelé. Lékařka mu nasadila antibiotika, a když nezabrala, tak druhá - silnější. Ani ta si nedokázala s podivnou nemocí poradit a tak Petra odeslali na infekční oddělení. Musel podepsat, že souhlasí s odběrem krve pro rozbor na HIV infekci. Lékaři zjistili, že je Petr pozitivní. Když mu paní doktorka oznámila diagnózu, byl to pro něj samozřejmě šok. Hodinu seděl v ordinaci a vydýchával to. Co se týče cesty domů, nic si nepamatuje. Vůbec netuší, jak se dostal zpět do svého bytu. Naštěstí jej doma čekali jeho přátelé, kteří věděli, že si jde pro výsledek a nechtěli ho v tom nechat samotného. Petr byl za psychickou podporu vděčný, byla pro něj nesmírně důležitá. Přátelé jej nelitovali, prostě mu pomáhali. Ale i tak ho zradila psychika, rok trvalo, než byl zase v pohodě. Pak se mu zvedla virová nálož (počet kopií viru na mililitr krve), ale po nasazení léků klesla na nulu, takže i když je pozitivní, nemá v současné době žádné zdravotní problémy. Je na tom dobře i co se týče imunity.

Na tento virus zemřelo více než 20 miliónů lidí na celém světě; 42 miliónů žije s touto strašnou diagnózou. V roce 2002 bylo registrováno 5 miliónů nových případů infekce HIV a zemřelo 3,1 miliónů lidí. Od začátku epidemie HIV/AIDS v roce 1985 bylo do června 2006 v ČR zaznamenáno: · 891 infikovaných osob · 202 případů AIDS · 121 nemocných AIDS zemřelo Tento článek by nevznikl nebýt pomoci Davida Daniela a webových stránek: http://www.medicover.com, http://www.csapcz.eu/

1.12. je den, kdy si připomínáme Světový den boje proti AIDS, červenou stužkou připnutou na klopě.

-vag-

9

Hlavní téma Jsme časopis Tabu! a v každém čísle Vás čeká jedno společenské tabu. Jak už tomu ale bývá, Tabu jsou málokdy veselá. Naše květnové je jedno z těch nejméně veselých. A v tomto článku tomu nebude jinak než u těch předchozích a následujících… Čeká Vás možná zajímavé (hlavně v druhé části, kterou tvoří rozhovor), ale rozhodně ne oddechové čtení.

Cukrovka Pomalu snad neexistuje člověk, který o této nemoci neslyšel. Věřím, že alespoň některé choroby, o nichž se v tomto čísle dočtete, pro Vás budou nové, ale cukrovka? Když už jste se s ní nesetkali v běžném životě, tak určitě o hodinách biologie při šprtání hormonů či funkcí orgánů v lidském těle. Přestože však cukrovku každý zná, nemůžeme si odpustit přesnější definici, která Vaše předpoklady či znalosti buď potvrdí, nebo naopak rozšíří.

Prevence Hladinu cukru v krvi by si měli při pravidelných prohlídkách u lékaře, nechat kontrolovat i zdraví lidé. Cukrovka se tak odhalí již v počátku a léčba se zahájí včas. Jednou ročně by však kontrolu měli rozhodně podstoupit osoby s BMI nad 27; ti, v jejichž rodině se cukrovka již vyskytla; pacienti s vysokým krevním tlakem (více než 140/90) a lidé s nemocným srdcem.

O co se přesně jedná? Jako cukrovka (neboli diabetes) je definována nemoc, která je způsobena zvýšenou hladinou cukru v krvi. Ideální hladina cukru u zdravého člověka je mezi 4 až 5 mmol na litr krve. Je-li hladina vyšší než 7 mmol na litr je to signálem proto, že slinivka břišní zřejmě tvoří málo inzulínu (tj. hormon, který reguluje množství cukru v těle). Anebo slinivka neprodukuje žádný inzulín či je inzulín produkován, ale tělo na něj nereaguje. Diabetes mellitus se dělí na diabetes typu I a diabetes typu II.

Počáteční příznaky Typické příznaky pro diabetes I. typu jsou časté močení, velká žízeň, podrážděnost, zvracení, nízká imunita, oslabení těla a snížení váhy. Diabetes II. typu se projevuje kromě podrážděnosti, velké žízně a oslabení těla (jako i u prvního typu) také častou únavou, bolestmi nohou a příznaky podobnými chřipce.

Cukrovka typu I. Vzniká, netvoří-li slinivka břišní vůbec žádný inzulín. Často se projevuje již v dětsví, nejčastěji však mezi 15. a 40. rokem života. Osoba postižená tímto typem cukrovky je na podávání inzulínu závislá doživotně. V Česku jí dle statistik trpí asi 75 000 lidí. Cukrovka typu II. Vzniká, tvoří-li slinivka nadbytečné množství inzulínu, ale lidské tělo na něj není schopno reagovat. Jde tedy o relativní nedostatek inzulínu. Tímto typem je v ČR postiženo asi 650 000 lidí a to hlavně z důvodů obezity, nedostatku pohybu a špatného stravování. Diabetes II. typu je proto také nazývána epidemií 21. století, poněvadž nynější sedavý způsob života neomezuje pravděpodobnost této cukrovky jen na dospělé, ale také na děti.

Léčba Současná léčba cukrovky prvního typu probíhá kombinací příjmu inzulinu, fyzické aktivity a diety. Diabetici si inzulin sami aplikují (nejčastěji pomocí tzv. inzulinových per) a upravují jeho množství podle aktuální hladiny cukru, kterou si změří glukometrem. O dietě rozhoduje ošetřující lékař a fyzická aktivita by měla být přiměřená a nezpůsobit vyčerpání či hypoglykémii (nízká hladina cukru v krvi, opak hyperglykémie). Při léčení cukrovky druhého typu často stačí pouze upravit životní styl pacienta a zredukovat tělesnou hmotnost. Pokud se to nepodaří, dochází k nasazení léků. U tohoto typu je na dietu kladen větší důraz, a proto je někdy nutné cukry ze stravy vypustit úplně. V některých případech to nepomůže a je nutné začít s aplikací inzulínu.

10

Hlavní téma ¨

Mohu se hned ze začátku zeptat (abychom věděli, o čem mluvíme), který typ cukrovky máš? „Jsem diabetik I. typu. Přibližně 15 let…“ To znamená, že už s ní pár pátků žiješ. Bylo pro tebe velmi těžké se s tím smířit? „Nejtěžší byl asi začátek. I když jsem podle prvních příznaků tušil, s čím jdu k doktorce, přesto jsem se ji snažil přesvědčit o tom, že v laborce určitě spletli výsledky. I když z druhé strany rád objevuju nové věci, to zní v případě nemoci asi divně, ale když před vás v nemocnici položí injekce a nepustí vás domů dřív, než se je sami naučíte aplikovat, chcete jít domů… :-) Takže jsem brzy pochopil, že budeme žít spolu.“ Má u Vás v rodině ještě někdo cukrovku? A pokud ano, bylo pro tebe smíření lehčí nebo naopak těžší? „Jsem výjimka… Sice se v rodině u starších členů vyskytla cukrovka II. typu, ale ta s prvním typem vůbec nesouvisí, potvrdili mi to všichni lékaři, není dědičná. Pro mě to mělo jen jedinou výhodu: trošku jsem tušil, do čeho jdu… Ale stále je rozdíl mezi pouhým držením diety, maximálně nějakými prášky (II. typ) a inzulínem…“ Jaká omezení pro tebe cukrovka představuje? Musel ses vzdát něčeho, na čem ti hodně záleželo? „Největším omezením je neustálá sebekontrola. Správně bych měl v úplně každé situaci znát aktuální hodnotu hladiny cukru a vědět, jakým způsobem mi ji daná činnost ovlivní. Naštěstí dnes už na sobě i bez glukometru docela poznám, jak vysoký cukr mám. Ne úplně, ale poznám vysokou anebo klesající hladinu. Velkým omezením byla také aplikace inzulínovými pery, ne všude je vhodné stahovat kalhoty. :-) Dnes mám inzulínovou pumpu, vypadá asi jako mini digitální foťák, takže není skoro ani vidět a hlavně může být celou dobu v kapse… Já se řídím tím, že se nenechám cukrovkou omezovat. Jde jenom o to, naučit se přizpůsobit dávku inzulínu dané situaci: při zátěži snížit, při jídle zvýšit a respektovat určitý režim. Nevím o ničem, co bych nemohl dělat.“

Existují ještě nějaká jiná omezení? „Ne, že by se něco nenašlo, ale nestojí to za řeč… No, dobře, tak třeba bazén. S pumpou je to trochu problém, voda jí sice nevadí, ale přeci jen jde o hygienu. Je lepší ji v bazénu odepnout, odstranit i kanelu, aby se nedostalo nic do těla a pak ji nově aplikovat. Ona by taky houpající se pumpa u plavek vypadala divně :-D Vzhledem k tomu, že pumpa je připojená k tělu 24h denně, najde se sem tam víc příležitostí ji odepnout čistě z praktických důvodů. :-) Ale výhod je mnohem víc! No, a někdy dokážu naštvat sám sebe, protože si většinou vlastní vinou způsobím to, že začne klesat hladina cukru ve chvíli, kdy se mi to vůbec nehodí (takže nikdy) a já si musím tak akorát sednout, dát si něco sladkého a počkat, až to přejde… :-)“ Na toto bych ještě ráda navázala. Jak by měl člověk nejlíp poskytnout první pomoc při záchvatu? „Záchvat není to správné slovo. Pro diabetika je nejdůležitější, aby se hladina cukru držela, pokud možno v rovině. Nejhorší následky má velké rozkolísání hodnot: vysoké hodnoty se označují jako hyperglykémie a projevují se obvykle častým močením, velkou žízní, můžou skončit až kómatem. Nízké hodnoty se projeví obvykle pocením, dezorientací, případně ztrátou vědomí. Je důležité včas si vzít něco sladkého, pokud to diabetik zanedbá, anebo je pokles hladiny cukru velmi rychlý (padá z velké výšky), většinou dojde právě ke ztrátě vědomí a tady pomůže už jenom zavolání záchranky. Nejhorší je právě to, když se cukr rozkolísá (hodnoty se pohybují střídavě vysoko a nízko), to se může stát úplně lehce: zjistíš, že máš vysoké hodnoty, přidáš si inzulín, tím hodnoty prudce srazíš, dáš si něco sladkého, hodnoty zase vyletí a už jsi v začarovaném kruhu a lehce to pak končí těžkou hypoglykémií... (vím, o čem mluvím, už jsem se párkrát vezl :-)) proto jsem už na začátku říkal, že nejdůležitější je sebekontrola! Takové velké kolísání hladiny cukru často také způsobuje následné diabetické potíže, jako je ztráta zraku, selhání ledvin, amputace končetin a samé veselé příhody :-), ale to už bychom asi byli v jiné kapitole...“

„Jsou horší věci na světě…“

Jsou jídla či nápoje, které nemůžeš? Anebo určitý druh sportu, jemuž se musíš vyloženě stranit? „Samozřejmě to nesmím přehánět se sladkým jídlem, pitím a alkoholem. S pumpou je to ale mnohem snažší, takže občas si můžu maličko kontrolovaně "zahřešit". To znamená, že vím, co si můžu dovolit a jak přizpůsobit dávku inzulínu. Cukr je pro tělo důležitý, není dobré ho úplně vyřadit, ale také je skoro v každém jídle. Dělám úplně všechno, miluju vysokohorskou turistiku, jezdím na vodu, lezl jsem po skalách, jezdím na kole, hraju tenis, působím poměrně aktivně v několika hudebních seskupeních…“

Našel jsi za ty roky nějakou maličkost, která je na cukrovce pozitivní? Vím, že to je asi nesmyslná otázka, ale snad, kdoví… „Dlouhodobá cukrovka přináší spíš více komplikací… Ale možná, že se trochu změní pohled na svět, jako každému, kdo nežije úplně "bez komplikací". Nevím, jestli to umím dobře popsat, ale snažím se žít tak, že jsou horší věci na světě a nedělat z komára velblouda… Proč si kazit svět zbytečnými nepříjemnostmi! Nevím, jestli jsem to vystihl…“ Děkuji za rozhovor

11

Ovečka

Hlavní téma Začíná to zcela nevinně. Z počátku jste častěji unavenější. Máte vysokou teplotu. Již několik dní. Bolí vás břicho. Během spánku se potíte. Hubnete. Vaše tělo je bledé. Z nosu či z úst vám začne téct krev, aniž byste věděli proč. Něco není v pořádku. Podstoupíte několik vyšetření. Nevíte, co se s vámi děje. Máte podezření na Leukémii. Podezření se potvrdí. Svět se pod vámi v jednu jedinou chvíli přetočí a váš život okamžitě nabere jiný směr, než jste plánovali.

Leukémie Leukémie je nádorové neboli rakovinotvorné onemocnění, při kterém dochází k napadání nezralých bílých krvinek, které potom nemohou plnit svoji velice důležitou funkci. Hrají velice důležitou roli v boji proti bakteriím, virům, patogenům, nádorovým buňkám a brání naši imunitu. Bílé krvinky = Leukocyty se nacházejí nejvíce v kostní dření, ale vyskytují se i v jiných orgánech lidského těla. Právě darováním kostní dřeně můžete někomu zachránit život. Leukémie již v dnešní době není pokládána za neléčitelnou nemoc, ale pokud se u vás projeví v akutním stádiu, je možné, že se léčba nezdaří. Čím jste starší a starší, tím jsou vaše naděje na vyléčení menší a menší. Touto zákeřnou nemocí trpí zhruba 100 dětí ročně. Jejich onemocnění postihne chod celé rodiny a zcela ovlivní život nemocného jedince. Běžný život se promění v souboj se zákeřným nepřítelem a vaše milovaná postel se pomění v nemocniční lůžko. Přesto se ale vyléčí průměrně 80% nemocných dětí, u dospělých pouze polovina. Ale jak to všechno vlastně začne? Jak je možné, že se vůbec u člověka leukémie projeví? Je to neuvěřitelné, ale věda ještě v dnešní době neví zcela jistě, co zapříčiní u člověka tuto nemoc.

A jak vlastně probíhá samotná léčba? Jedením způsobem léčení je léčba chemoterapií. Látky (Cytostatika) vpravované do těla celkem úspěšně ničí nádorové buňky a připravují tělo na transplantaci. Bohužel, provází ji i mnoho nežádoucích účinků – nevolnost či zvracení, vypadávání vlasů či podráždění sliznice. Chemoterapie snižuje obranyschopnost a silně ovlivňuje krvetvorbu. Další možností je radioterapie. Dochází k ozařování těla a nežádoucí účinky jsou podobné jako u chemoterapie. Při vpravení cytostatik do těla, které bojují proti agresivním buňkám, se ničí kostní dřeň nemocného. Proto je nutné kostní dřeň obnovit. Pokud je nalezen vhodný dárce,

dojde k transplantaci, a tak pacient získá kostní dřeň novou. Pomoci můžete i darováním pupečníkové krve. Více o dárcovství na www.darujzivot.cz

12

Hlavní téma O průběhu leukémie jsem hovořila přímo s vyléčeným pacientem Tomášem Skřivanem, kterého tato nemoc postihla. Začala se u něj projevovat únavou, častěji se zadýchával a jeho kůže bledla. Vypadalo to jako běžná viróza, která se opakovala. Toho, že je něco v nepořádku, si všiml jeho dědeček a poslal ho na odběr krve. Tak se spustil kolotoč vyšetření a odběrů a nikdo jistě nevěděl a dlouho se nevědělo, co Tomovi vlastně je…

„Jsem moc rád, že mám sourozence.“ Nemoc, kterou prodělal, se jmenovala Myelodysplastický syndrom (MDS). Tato nemoc se do 3 let mění na klasickou leukémii a u mladých lidí se projevuje velmi vzácně. „Na to, že mám právě tuhle nemoc, se přišlo až po mnoha provedených odběrech kostní dřeně a krve. Pokud se v ČR nepřijde na to, jakou nemocí trpíte, vzorky se posílají až do Dánska, kde sídlí hlavní centrum hematologie a onkologie v Evropě.“ „Nemoc mi změnila život.“ Prozrazuje Tom. „Předtím byl grázlík.“ Směje se jeho přítelkyně Majda. „Ničeho jsem si nevážil. Až leukémie mi otevřela oči a já se změnil…“ „Vystřídal jsem nemocnice v Hradci, v Českých Budějovicích a nakonec v Praze. V průběhu jsem podstoupil mnoho vyšetření a odběrů krve či kostní dřeně. Kostní dřeň se odebírá z hrudní kosti či kyčle, nakonec mi i odštípli kousek kůstky. Lékaři měli podezření na Aplastickou anémii, ale nebylo to stoprocentní. Vzorky byly poslány až do Dánska. Pak se přišlo na to, že mám leukémii. Čekalo se na lék, který tehdy v ČR ještě nebyl, a když bylo vše připraveno, pan docent nám řekl, jaká rizika a následky může léčba mít. Vysvětlil nám, co všechno se bude dít. Další den následoval další kolotoč vyšetření, kontrolovali mi celé tělo a připravovali mě na chemoterapii. Abych se tam nudil? To jako fakt že ne… Další den mi zavedli centrál a pak začala chemoterapie. Měl jsem tenkrát docela dlouhé vlasy, a protože jsem věděl, že mi začnou vypadávat, tak mě oholili. Celé dny jsem trávil na oddělení transplantační jednotky. Nikdo ke mně nesměl, kromě mamky a zdravotních sester. Nesmělo dojít k tomu, abych se během léčby nakazil

nějakou jinou nemocí. Zabavil jsem se tam televizí, filmy, koukáním z okna… Když se člověku udělá špatně, jenom leží, sedí a neví, na co má myslet.“ „Měl jsem strašnou nechuť k jídlu. Jedl jsem k snídani nutridrink a léky. Zvracel jsem. Pokud se objevil ve zvratkách jenom kousek nerozloženého léku, novou tabletu jsem musel sníst znovu. K obědu neochucená rýže nebo brambory s omáčkou či další jídla, která neměla žádnou chuť. Mamka, která se tam o mě starala, musela všechno vařit, nic se moc nesmělo kupovat. Nesmělo dojít k tomu, abych se nakazil i třeba z jídla.“ Léčba šla poměrně bez komplikací, a tak jsem se mohl po měsíci a půl konečně podívat domů. Ještě předtím jsem musel na dialýzu. Omotali mě do prostěradel, koukaly mi jenom oči. Ležel jsem na lehátku, nehýbal jsem se – zkrátka jsem vypadal jako mumie. Následoval rychlý převoz na sál. Procházející lidé zděšením uskakovali. Po dialýze následovala transplantace kostní dřeně, kterou mi darovala má sestra. Potom se čekalo na to, jestli mé tělo přijalo sestřinu dřeň a jestli se mi obnoví krevní složky. Vypadalo velice tragicky, nic mi nenabíhalo. Pomalu jsem ztrácel naděje. A pak najednou – 0,01!! Kdyby se to dostalo na 30, pustili by mě domů. fakt naskákalo!! Potom mě pustili domů, ale musel jsem dojíždět na kontroly. Měl jsem

13

Hlavní téma nízkobakteriální dietu, a když jsem chtěl ven, musel jsem mít roušku. Nesměl jsem ani hrát volejbal. Opravdu bylo důležité, abych se nenakazil nějakou infekcí. V nemocnici jsem poznal jednoho kluka. Navzájem jsme si drželi palce, abychom se uzdravili. Po úspěšné léčbě ho pustili domů. Když mě jednou saniťák vezl domů, sdělil mi, že se ten kluk nakazil nějakou infekcí. A zemřel. Běžný chod rodiny během mé léčby byl narušen tak, že všichni museli jít na testy – matka, otec a sestra. Právě sestra se projevila jako vhodný dárce. Sestra během jeho léčby jezdila do školy, až do té doby, než začal odběr kostní dřeně. Nějakou dobu strávila v nemocnici. Dřeň jí odebíraly z kyčle třemi vpichy a museli jí odebrat více, než bylo povoleno. Tomova maminka bydlela na ubytovně a musela ukončit pracovní poměr. Byla jeho největší oporou. Na oddělení měla na starost sterilitu. Musela utírat prach, vytírat, nosit roušku, vařit všechno jídlo a převlékat se. Celková léčba trvala kolem půl roku a poté jsem musel dojíždět na kontroly. A dojíždět na kontroly budu už celý život. Všichni moji kamarádi o mé nemoci věděli. Kvůli tomu, že jsme se dlouho neviděli, jsem jich hodně ztratil. Jediní, kteří zůstali, jsou z Volejbalu. Teď už nemám žádná omezení. Předtím jsem musel ukončit školu, učil jsem se uměleckého kováře. Po léčbě jsem přešel na střední školu tady v Hradci. Byl jsem tam rok. Ta škola mě vážně nebavila a já jsem si uvědomil, co chci v životě dělat. Věděl jsem, že se chci vrátit ke kovařině. Za nějakou dobu byl možný můj návrat zpět a měl jsem spoustu práce s přijímacím řízením. Musel jsem znovu dělat přijímačky a vyřídit spoustu věcí. Brzy budu mít výuční list a zařizuji si vlastní kovárnu. A co bych chtěl sdělit na závěr? Všem nemocným držím palce, nikomu to nepřeju, chemoterapie není procházka růžovým sadem. Děkuji doktorům, jsou výborní, dobře se starají o děti nemocné leukémií.

Smích léčí, všechno berte s humorem. Když jsem to zjistil, ano, uronil jsem slzu… Ale když se to člověku rozloží v hlavě - je potřeba myslet pozitivně a věřit, že se to podaří. Nemoc sama o sobě není tak hrozná, nejhorší je chemoterapie… Byl to zážitek na celý život. Nedoporučuju.“

Tom doporučuje film „Je to i můj život“, který docela dobře zachycuje průběh léčby. Vypráví o životě matky, jejíž dcera trpí touto nemocí. Není nalezen vhodný dárce kostní dřeně, a tak se rodině nemocné rozhodnou zplodit sourozence, který by vhodným dárcem byl. Avšak, jak se ukáže, dítě odmítne sestře pomoci a nechce být jenom strojem na orgány.

Flo

Hlavní téma Doufám, že tak vážné hlavní téma trochu osvěžím tímto článkem. Odpovědi několika studentů (anonymně) občas i zjemní tak hroznou věc, jako je nemoc- přežívání- smrt.

A co na to gympl? víno.“ 1) Co Vás napadne, když se řekne „nevyléčitelná nemoc“? „Smrt.“ „Rakev s kytičkama.“ „Smrt.“ „Prvně mě napadlo slovo LÁSKA, i když se moc nedá srovnávat s nemocí. Přesto bývá často stejně strastiplná Ale když se na to podívám z toho pochmurnějšího hlediska je to RODINNÁ TRAGÉDIE, BEZNADĚJ, ale taky bych to považovala trochu za KURIOZITU v dnešním vyspělém lékařství.“ 2) Už ses někdy setkal/a s nevyléčitelně nemocným člověkem? „Ne.“ „Ano.“ „Párkrát ano.“ „Ne, jen v televizi.“ „Ne, jen s těžce nemocnými a nikdy to nebyl nikdo z mých blízkých, takže to na mě nikdy zvláště nezapůsobilo.“ 3) Co bys dělal/a, kdyby ses dozvěděl/a, že ti zbývá poslední měsíc života? „Užila bych ti ten poslední měsíc, jak nejvíc by to šlo. Prošla bych nejkrásnější místa, rozloučila se s nejdůležitějšími lidmi a nechodila bych do školy!!“ „Rozjel to s nejlepšími kamarády.“ „Odjel bych do Itálie a tam bych celý měsíc jedl jejich výtečné pokrmy a popíjel jejich výtečné

„Letěl do Ameriky a prožil ho tam.“ „Nelitoval bych se a pořádně bych si ho užil.“ „To by záleželo na věku- Pokud bych se to dozvěděla jako veterán :D, smířila bych se s tím rychleji. Kdybych se to ale dozvěděla teď, když jsem plná ideálů, předsevzetí a představ o fantastické budoucnosti, bojím se, že by mě to dost položilo. Asi nepatřím mezi ty, kteří by se odklidili někam na venkov do božské přírody a poslední měsíc by se jen tak kochali krajinou ve společnosti své rodiny. Spíš bych chtěla vyzkoušet vše, po čem jsem kdy toužila. Jo, žila bych ve velkém stylu- samá boat party, adrenalin. Opustila bych od dlouhodobých cílů a soustředila se na ty lehce dosažitelné. A zanechala bych po sobě nějaký krásný text jako pravý romantik, který by všechno osvětloval a co nejvíce pomohl rodině z utrpení nad mou ztrátou :) A pak bych někde ukryla poklad se všemi svými pamětmi a pro mě důležitými předměty a někde bych schovala mapu, která by k tomuto pokladu vedla. :D“ 4) Jaká nemoc je pro Tebe tabu? „Rakovina.“ „Žádná.“ „Pro mě jsou všechny stejné.“ „HIV.“ „Nevím, asi žádná.“ „To bude nějaká, která je odmítána společností nebo alespoň ve společnosti vyvolá popud a rozruch, tedy nemoc, kterou člověk získal díky svému nezodpovědnému chování. Sexuálně přenosné nemoci.“ Babůů

15

Kultura Autoportrét UDG

Remember Me (Nezapomeň na mě)

V knihovně jsem si procházela poličky s CD a tu mi do oka padli UDG. Mánie kolem jejich hitu Hvězdář mě nijak nepohltila, Hvězdář mě nijak nenadchl. Ale i tak jsem si řekla, že bych si je mohla zkusit znovu poslechnout. Hned na začátku první písně jsem pochopila, že můj úsudek o UDG byl ukvapený. Zalíbili se mi. Ale pak… Když se ozval jejich zpěv, opět jsem svůj názor přehodnotila. Ano, zpěv! Zpěv bylo to, co se mi na nich tak nelíbilo. To, co mě od nich tak odrazovalo! Když jsem se více zaposlouchala, vybavil se mi Divokej Bill. Zpívají přesně jako oni! Na to, jak jsou UDG známí, rozhodně nejsou na tak vysoké úrovni. Hudba se mi celkem líbí, ale zpěváci mi absolutně nesedli. Nuže, milí chovanci našeho ústavu, suďte mě za mé názory, ale UDG mě vážně zklamali… Jejich CD mi zavánělo stylem ne moc dobrých kapel s nízkým vstupným na koncertech, mizernou hudbou a opilci… Ale abych nebyla až tak ošklivě kritická - jediná písnička, která mi jakžtakž sedla, byla píseň Stínohry. Na druhou stranu, Autoportrét je albem z roku 2009, UDG se za tu dobu mohly vypracovat výše. O tom se můžeme přesvědčit třeba na koncertě – 20. května vystoupí v Jihlavě. Ha! A teď si mě najděte a ukamenujte!

„Nezáleží na tom, co v životě děláte, ale důležité je, že to děláte.“Mahátma Gándhí. Hvězdné obsazení, krásní herci a silný příběh… Osudy Tylera (Robert Pattinson) a Ally (Emilie de Ravin) se podobají v jedné věci- oběma zemřel blízký příbuzný. Ally viděla vraždu své matky a Tyler našel svého bratra poté, co se oběsil. Jak už to bývá celý svět je propojený, a hlavně ve filmech, a ať už uděláte cokoli, má to dopad na mnoho lidí okolo Vás. A tak se díky pouliční rvačce seznámí dva mladí lidé, oba s nelehkou minulostí. Ally se hned na začátku jejich vztahu pohádá se svým otcem (Chris Cooper) a začne bydlet u Tylera. Tyler má také problém se svým otcem (Pierce Brosnan), který zanedbává svou dceru, což mu Tyler dává patřičně najevo. Jak už to tak bývá, přijdou hádky a jejich vztah se na chvíli rozpadne. Ke konci filmu vše vypadá idylickyAlly se k Tylerovi vrátí, Tylerův otec si uvědomí, že se choval špatně a začne se svou dcerou trávit víc času, Ally se usmíří se svým otce a dokonce se vyřeší i všechny další problémy, které Tyler měl. Znáte ty filmy, při jejichž koncích jen křičíte na obrazovku, ať to nekončí zrovna takhle, když se všechno urovnalo a všichni jsou šťastní? Tak tenhle je jedním z nich. Možná protože každý má ve svém životě nějaký úděl, a když ho vykoná… Zn.: Připravte si papírové kapesníčky. Babůů

Flo

16

Kultura Víte, s čím si hrajete? Začátkem dubna zavítala do Jindřichova Hradce petice ke kampani VÍTE, S ČÍM SI HRAJETE? – kampani za lepší podmínky při výrobě hraček, která požaduje od hračkářských firem, aby přijaly zodpovědnost za dodržování práv zaměstnanců ve svých dodavatelských řetězcích. Celá řada studentů gymnázia se prostřednictvím podepsání petice připojila k stovkám podpisů z České republiky, které zamířily 12. dubna 2011 do Bruselu Mezinárodnímu svazu hračkářského průmyslu. Koordinátor kampaně nám všem z Jindřichova Hradce, kterým není situace v rozvojových zemích lhostejná (ať už se k petici dostali, nebo ne), poslal dopis s poděkováním. Pokud vás jeho přečtení naladí ke spolupráci, neváhejte se mu ozvat, nebo alespoň nahlédněte na stánky kampaně www.vitescimsihrajete.cz. A poděkování přidávám i já, jak za NaZemi – společnost pro fair trade, tak i za StopTime, prostřednictvím jehož akcí se sem petice dostala. Petra Frühbauerová Dobrý den, velmi zdravím do Jindřichova Hradce. Se zpožděním ale neméně srdečně bych Vám chtěl touto cestou poděkovat za perfektní spolupráci na petiční akci naší kampaně Víte, s čím si hrajete? Moje opožděné poděkování zapříčinil můj syn, který se narodil 10.dubna. Díky nadšení, dobré komunikaci a spolehlivosti všech partnerských měst jsme nakonec získali 1.519 podpisů. To je opravdu skvělý výsledek za ČR. Celkově se v rámci petiční akce ve Francii, Rakousku, ČR, Polsku a Rumunsku podařilo shromáždit téměř 13.000 podpisů. Všechny podpisy byly v Bruselu předány panu Christianu Ewertovi, který je obchodním ředitelem nadace ICTI CARE Foundation zajišťující certifikaci ICTI-CARE. Tato certifikace by měla pro továrny znamenat závazek dodržování pracovních práv zaměstnanců. Na závěr emailu bych rád vyjádřil vůli spolupracovat s občanskou veřejností v Jindřichově Hradci i nadále. Budu rád za další příjemnou spolupráci. Přeji Vám dobré dny. S pozdravem Jiří Honzírek +420775737176

NaZemi - společnost pro fair trade Kampaň Víte, s čím si hrajete?

17

Kultura Kapela IMODIUM ze severočeského Broumova není na naší hudební scéně žádným neznámým nováčkem. Každoroční bytové turné (ano, skutečně vám přijedou zahrát až do obýváku!), předskokanství na posledním pražském koncertě Avril Lavigne, obrovský mediální humbuk kolem údajně kontroverzní emo-hymny „Žiletko má lásko“, která přitom chtěla jen varovat, ne nabádat. Ideální kapelka na vyzpovídání pro naše Tabu!, nemyslíte?

Rozhovor s kapelou Imodium Dnes už ve vodách české hudby dobře zajetá kapela, velká fanouškovská základna, koncertování po republice – to všechno se dá spojit s kapelou Imodium. Byly ale začátky taky tak typické, jak tyhle kapely mívají? Zkušebna v garáži, naštvaní klucí z gymplu s chutí vyjádřit něco světu?

Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s jedním kamarádem, že by mě zajímalo, jestli jsme ještě stihli bejt generací, která si jednoduše nekoupila novou kytaru a nový kombo, byť levný laciný značky. My prostě měli ty Jolany, můj první aparát byl kotoučovej magneťák a k tomu jedna po domácku vyrobená bedna. Když jsem hrál na první opravdový kombo, musel jsem asi týden ukecávat tátu, aby mi ho půjčil. Celý jsem to tahal na kárce o dvě ulice vejš do kopce ke Kárlovi se kterým jsme tenkrát tu kapelu začínali křesat. Zkoušeli jsme v dřevěný chatce, kterou měl Kárl na zahradě za domem a to že byla ze dřeva neznamenalo nic jinýho, než že jsme permanentně štvali okolí kraválem. A proč vůbec kapela? Protože jsme měli muziku v rodině, každej z nás, tak to nějak vyplynulo. Zároveň nám jako správným puberťákům bylo město strašně malý. A útěk z malýho města se dal naplánovat jen skrze kapelu. Zkoušeli jsme 6-8 hodin denně!

Ve svých začátcích jste dostali jakousi nálepku „česká Nirvana“. Pro muzikanty, co na Cobainovi vyrůstali je to určitě čest, ale jen do jisté míry, nemám pravdu? Jak moc je dobré, když je kapela přirovnávána, házena do jednoho pytle s jinou?

O žádnou čest nejde. Každá kapela co začíná, tak začíná na coververzích. Dodnes nevím, jestli jsme píchli do vosího hnízda, nebo jsme něco přepískli, ale spíš jsme si za to ledasco vyžrali, než aby nám to bylo ku prospěchu. Možná se nám podařilo vylítnout z toho města dřív, než ta kapela měla svůj vlastní ksicht. Dnes už pevně věříme, že ho má. Máte za sebou vydání již čtvrtého alba Polarity, které se dočkalo dokonce dvou verzí – té nadupané rockové, ale také „obměkčené“ akustické verze. Jak se tenhle nápad vůbec zrodil?

Jako studiovka je to teprve třetí album. Celej nápad vznikl z toho, že lidem dnes bohužel pouze hudba nestačí. Ba naopak čímdál víc je skoro nezajímá. Ještě přesněji, neberou ji jako hodnotnou věc. Neplatí za ni. To znamená, že přišla doba, kdy vydávat něco na CD nosiči je téměř nesmysl. My věděli, že ještě u téhle

18

Kultura studiovky CD verzi podstoupíme, byť v první vlně jsme měli taky tu možnost vyzkoušet si přes portál T-music SMS download, metodou, zaplať kolik chceš. Pro CD verzi bylo potřeba vymyslet nějakou přidanou hodnotu. A tak se přišlo na to (už podle názvu alba), že každá mince má dvě strany. Tedy i naše album má dvě strany. Hlučnější, tišší. Na spaní, na divočejší jízdu autem . Krom toho, CD1 obsahuje i datovou stopu, je na ni dokument z natáčení, stačí strčit do PC. Koncertovali jste již mnohokrát se spoustou dalších kapel. Máte mezi nimi některé oblíbené, které si rádi poslechnete, zajdete s muzikanty na pivko, pokecáte nad dnešním hudebním světem v naší zemi? :)

Určitě. Víte bez přátelství to nejde. Tenhle rybník je strašně malej a navíc muzikanti jsou asi největší drbny. Tím chci říct, že když se budete (byť neúmyslně) chovat jako zataženej šnek co žije ve svým vlastním světě, akorát se to obrátí proti vám. Navíc když tu hlavu z ulity vystrčíte, zjistíte, že jste s hromadou dalších muzikantů na stejný vlně. A co si budeme povídat, muzika je o setkání. Takže se těšíte na fesťáky nebo jiný akce taky proto, že se potkáte zase s kámošema z kapel a budete, jako pokaždé, drbat do nekonečna o těch samejch a stejnejch muzikantskejch problémech 

Je pro tebe Tome pozice frontmana rockové kapely jakýmsi vysněným cílem, kam ses chtěl vždycky dostat? Možnost, kdy můžeš nahodit jakousi masku a vyskočit na podium, kde můžeš být vlastně kýmkoli chceš, zařvat heslo „sex, drugs and rock´n´roll“ a nechat se unášet tou energií? :D

Já moc pojem frontman vlastně nechápu. Vysněný cíle přece spočívají v něčem úplně jiným. Můj první kontakt s prvním nástrojem byli bicí a ještě někdy bych si v životě rád zabubnoval. Heslo co jsi napsal bych nikdy nezařval, protože bych si připadal jak pitomec..:) a snad lepší tyhle hesla „žít“, než jen vykřikovat. Ale máš pravdu v tom, že masky probíhají a určitě nejenom u mě. Je to docela roztomilý bejt na podiu, hecovat jak svoji kapelu, tak lidi co se na kapelu přišli podívat. Vypustit duši, zadejchat se, spotit se.. a pak slezeš dolů a v klidu jdeš na drink.Suprově unavenej. Hesla jsou k ničemu, pro mě je důležitá ta nejkrásnější únava co znám. Únava z vlastního divokýho koncertu ;) Díky moc za rozhovor pro Tabu!, přejeme spoustu úspěchu pro kapelku a už se těšíme, až se ukážete někde v okolí Jindřichova Hradce, abychom mohli zapařit na skvělou hudbu. Díky. :)

Taky děkuju, ať se daří… -pš-

19

Pod pokličkou profesorů Pod pokličku nás nechala tentokrát nahlédnout Kytka Bartošová. A že bylo o čem mluvit se můžete přesvědčit sami...

První, co mě u tebe napadá je otázka: Jak se vůbec stane, že se tak člověk rozhodne, že chce v životě dělat divadlo? To musí být asi hraní potom skutečně životní náplní nebo to bereš stále jen jako jakýsi koníček? A kde se vůbec vzala veškerá ta psychologie a další? V podstatě na pedáku, na střední jsme měli dramatickou výchovu a tam mě to chytlo. Navíc jsem z ní nakonec i maturovala a ještě samozřejmě z matiky, což asi překvapí. Objížděla jsem všechny ty různé semináře, bavilo mě to. A pak jsme na střední měli psychologii a pedagogiku, takže se nás snažili připravit normálně na vysokou, na pedák. Nakonec jsi ale pedagogickou fakultu studovat nešla, že? Dávala jsem si dvě přihlášky, do Olomouce právě na psychologii a pak do Brna na JAMU na divadelní fakultu. Jenže pak jsem se dozvěděla, co všechno musím mít načteno na psychologii, co všechno požadují a navíc jsem se do té doby dostala už přes 3 kola přijímaček právě na JAMU, takže jsem se nakonec rozhodla. Z tisíce účastníků v prvním kole, až ve třetím, posledním kole nás brali ze 150 patnáct- jasná volba. Dodnes vzpomínám, jak jsem měla radost, že mě berou, když sem si to četla. Takže si se úspěšně probojovala na JAMU. Jak vlastně takové přijímačky probíhaly? Bylo to hodně o herectví, regulérně čistě herecké. Stoupla jsem před porotu v tom prvním kole, oni nadhodili téma a hraj! Pamatuji, že jsem měla "Váš běžný den" a že nás bylo třicet v jedné třídě a všichni najednou improvizovali o svém dnu. Pak probíhaly různě improvizace ve dvojicích, trojicích. Byla jsem také sama a ostatní na mně reagovali, jako velká skupina. Celou

dobu navíc na klavír hrál pan Roubal, který hrou měnil různé nálady, což nám velmi pomáhalo. A když jsi přes tohle postoupila dál? Tak nás čekal připravený text... Chtěli zjistit, jak jsme na tom logopedicky, s výslovností a tak dále, klasika. Jak vypadalo vlastně takové studium dramatické výchovy? Jak sis to mohla vyzkoušet v praxi? Jaké to bylo tenkrát a jaké je to dnes – jsou nějaké změny? Tak já jsem učila na GVN už během studia, takže jsem si právě všechno, co nás učili, mohla hned vyzkoušet na vlastní kůži přímo na studentech GVN. No, dříve to na fakultě bylo především o herectví, pak nějaké řekněme "jak se to dělá". Dneska je to naopak! My jsme měli akrobacii, šerm, výrazový tanec, žonglování, pantomimu, step školu od půl deváté ráno do půl deváté večer, den rozdělen do jednotlivých bloků - všechno jsme se to tak nějak učili "hrou". Učili jsme se jen na dějiny umění, dramaturgii, režii, filozofii, pedagogiku, psychologii, jazyky a další, ale jinak jsme se všechno tak nějak naučili za pochodu, rovnou. Dneska je to všechno jinak. Divadlo, všude jenom divadlo. Kde se teda vzala ta psychologie a další, co dnes učíš? Dělala jsem na JAMU státnice z psychologie, filozofie a pedagogiky, dramatického umění.. Zkrátka mě to bavilo. Tak to nám potom vysvětli, proč nehraješ? Celé 4 roky jsem hrála a byl to krásný pocit, ale celý život asi ne? Možná na starý kolena (smích). Víc mě zkrátka baví ti

20

Pod pokličkou profesorů studenti, sochat si je nenápadně, mít pocit, že oni si na to přijdou sami, co jak dělat, baví mě hledat ty lidi, práce s nimi na divadelní inscenaci, to hledání. Mám ráda ten gympl, kdy se přihlásí v primě a v prváku a "ono" to tam je! To je pak velká radost ve čtvrťáku, je vidět, jak vyrostou. To za to stojí. Když už jsou v posledním ročníku, tak vám odejdou :( Divadelní představení Devět? Srdeční záležitost. Chtěla jsem, aby se půda otevírala nějakou klasikou. Předtím jsme už hráli Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Návštěvu staré dámy, Orfea a Erydiku a další. Dávno předtím jsem měla z klasiky velký respekt, vše bylo jen o improvizaci, kterou mám nesmírně ráda, ale klasik jsem se zkrátka bála, natož právě velkého Shakespeara (chystáme sonetyJ). Ale "Devět", irský mýtus, mi přišlo, že po Shakespearovi už je pohoda a tak jsme do toho šli (smích). Navíc ta skupina, kterou teď mám, věděla jsem, že tam to půjde! Lidi tam píšou sami, poezii, prózu,... věděla jsem, že tohle zkrátka půjde. Tak moc děkujeme za rozhovor pro Tabu!. Jsi vůbec čtenářkou našeho časopisu? Jasné! První na co vždycky koukám, jsou ty perličky vzadu, protože .... to je tabu :) -pš-

21

Studenti sobě Konečně jsme se dočkali vytouženého (i když ještě neoficiálního) příchodu jara! V této době už by každý z nás měl přemýšlet nad tím, co bude dělat o prázdninách. Skvělým způsobem, jak si parádně užít prázdniny v rytmu hudby jsou hudební festivaly. Poznáte nové prostředí, seznámíte se novými lidmi, můžete se zúčastnit doprovázejících workshopů a hlavně si užijte hudbu podle svého gusta. Když se dá dohromady skvělá parta, opravdu to stojí za to! Ještě zvolit ten pravý festival a může se vyrazit! Nechte se inspirovat festivalovými tipy přímo od gympláků! Připomínám, že lístky jsou každým měsícem dražší a dražší… čím dříve si je pořídíte, tím lépe;-)

Hudební festival Okolo Třeboně (24. –27. 6. 2011 – Třeboň) „Do oka mi padl festival Okolo Třeboně. Láká mě hlavně Tomáš Klus, který tam také bude účinkovat. Má tam přijet i Divadlo Járy Cimrmana! Mezi pozvanými interprety je i Marek Ztracený nebo Sto zvířat. Festival začíná ještě před zahájením letních prázdnin, ale kdo by nestál o to si je přiblížit o pár dní dříve?“ Rock for People (2. - 5. 7. 2011 – Hradec Králové) „Letos jedině Rock for People, směr Festival Park Hradec Králové! A proč se tam tak těším? Protože pojedu se skvělou bandou člověčích, a taky se těším proto, že naživo uvidím PARAMORE s Hayley Williams v čele, což je takovej můj splněnej sen! Plus samozřejmě k tomu My Chemical Romance, SUM 41, Pendulum, US Bombs a další výborný kapely z různejch konců světa. Z českých kapel se zvlášt' těším na NightWork a nebyla bych to já, kdybych zapomněla na Vypsanou Fixu a Wohnout. Na RfP jedu letos poprvé a o takhle našlapaném line-upu se mi ani ve snu nezdálo, takže víc spokojená už být snad ani nemůžu. Jak jinak líp zahájit prázdniny než právě takhle?“

21

Mighty sounds (15. – 17. 7. 2011) „Jedu na ska-punkový festival Mighty Sounds (u Tábora), kde se těším na skvělý kapely nejen z Čech, ale hlavně ze zahraničí např. The Creepshow (CAN), The Dreadnoughts (CAN), Los Fastidios (IT), Obrint Pas (Esp) a mraky dalších, je to třídenní festival… nesmírně zážitková akce, na kterou se těším každej rok.“ PoD PaRoU (18. – 20. 8. 2011 – Moravská Třebová) „Přemýšlím o největším punkovém festivalu Pod Parou, kde by měli hrát Street Dogs (USA) a The Real McKenzies (Can), které bych chtěl opravdu moc vidět, ale bohužel mi to nejspíš nevyjde…“ Další festivaly, které stojí alespoň za zmínku...

Sázava Fest (4. - 7. 8. Benešov) Hrají: The Subways (UK), Hurts (UK), Kosheen (UK), Nouvelle Vague (FR) Colours of Ostrava (14.-17.7.2011 kupodivu v Ostravě) Hrají: Yann Tiersen (FR), Swans (USA), Apollo 440 (UK), Santigold (USA) + divadla, workshopy a besedy. Open Air Fest (11. - 13. 8. 2011 – Panenský Týnec) Leftfield, Interpol, Good Charlotte, The Chemical Brothers a Goose. Flo

Jazykulum V době, kdy naše země byla ještě součástí Československa, úředními jazyky byla čeština a slovenština. Češi slovenštině rozuměli a uměli i slovensky mluvit. Poté, co se v roce 1993 Československo rozdělilo, mladší generace Čechů narozená v těchto letech přestala slovenštině rozumět. Příležitostí setkat se s ní je méně a méně… Otestujte se, jak jste na tom se slovenštinou vy! Pro začátek si zkuste přeložit část Máje od Karla Hynka Máchy. Předpokládám, že to nebude žádný problém. Ti odvážnější se mohou vrhnout na dílo Kvet od slovenského autora Janka Kráľe. Flo

Karel Hynek Mácha - Máj

Bol pozdný večer – prvý máj – večerný máj – bol lásky čas. Hrdličkin zval ku láske hlas, kde bôrový rozváňal háj. O láske šepkal tichý mach; kvitnúci strom lkal lásky žiaľ, slávik ju ruži vyspieval, a ruža vzdychla vôňou v tmách. Jazero hladké v húšť kroviny zvučalo temne tajný bôľ, breh objímal ho navôkol; a slnká jasné svetov iných blúdili cez blankytné pásky, planúc tam ako slzy lásky.

Janko Kráľ - Kvet Presadili kvietok z jari do jeseni, keby jeseň ako jeseň, ale mráz studený. Jaj, mamenko moja! Ľahký chodník z domu, máš ma kedy za vdovca dať, nedaj ma nikomu. Radšej budem priedom do smrti zmetávať, Ak’ za vdovcom z okienečka na čeľaď volávať. Radšej po strniskách pôjdem za húskami, ako by mala objímať bradáča s fúzami. Pros, horekuj, žaluj, sypaj hrach do steny – ach, škoda, bože, mladosti! Môj venček zelený, či som ho ukradla, či som ho dostala na vode Váhu letiaci, keď som šaty prala? Či na lúke našla, keď som húsky pásla? Či ste ma za to chovali, aby len tak zhasla? Skočil pes popod les, zbrechal po dedine – Kde si, gazda? Otvor vráta veselej družine! Už družina skáče pred vrátmi ozrutná – matka dcéry sa spytuje : Čo si taká smutná? Jaj, mamenka moja! nežiaľ mi mladosti, ale žiaľ mi, veliký žiaľ tej vašej starosti. Nežiaľ mi, že musím zakosíliť môj svet, ale žiaľ mi, ako na mňa vy budete hľadieť. Nebolo vám hľadieť na dom vybielený, ale bolo vám pozerať na veniec zelený. Presadili kvietok z jari do jeseni, keby jeseň ako jeseň, ale mráz studený. Presadili kvietok zo slnca do tieňu, kvietok s bolesťou pozerá na horu zelenú. Pozerá, pozerá, ak’ schne, tak vyschýna: Či sa všetko má veseliť, len ja nie jediná! Neber si na srdce, moja drahá mati, že ja musím v čiernej zemi za mladi ležati. Neber si na srdce, nemohlo inak byť, musela som v mladom veku v čiernej zemičke hniť. Ty si nie príčina, ty si dobrá bola, pomysli si, moje srdce: kto lósu odolá!

22

HÁJ-TEK LHC (= Large Hadron Collider) aneb… .

Černá díra nás ještě nedostala Světově největší urychlovač částic, který již běží téměř 3 roky a jeho výstavba stála přes 8 miliard dolarů, dodnes nevyprodukoval černou díru, které se odpůrci urychlovače báli. V tomto zařízení se v tunelu dlouhém 27 kilometrů, umístěném pod zemí, srážejí proudy částic téměř 99,9% rychlostí světla, které nám pomáhají objasnit, jak vlastně vesmír vznikl a jak vůbec funguje.

Zachycení kolize částic

Zařízení je umístěno na území mezi pohořím Jura ve Francii a ženevským jezerem ve Švýcarsku. A jakže to s tou černou dírou vlastně je? Je tu reálná možnost že se vytvoří mikroskopické černé díry. I kdyby však vznikly, ihned by se vytratily, takže by byly neškodné. Jeden z nejsilnějších argumentů, že LHC je bezpečný, je, že kosmické paprsky o mnohem větší energii, než může LHC kdy vyprodukovat, bombardovaly Zemi a všechna tělesa ve sluneční soustavě miliardy let bez takovýchto účinků. Kromě hrozby černých děr je tu ovšem ještě jedna věc, o které se moc nemluví. Jde o to, že by se při srážce mohla vytvořit částice zvaná strangelet. Tato částice totiž začne absorbovat veškerou normální hmotu. Je těžká, vypadne skrz urychlovač ven a odebere se na cestu do středu Země. Tam

se usadí a začne planetu absorbovat zevnitř. Nejprve nastanou mohutná zemětřesení, protože jádro planety se destabilizuje vznikající energií, nakonec popukají zemské desky a všechno se zhroutí dovnitř, až zbyde jen rozžhavená koule strangeletu o poloměru zhruba 100 m a hmotnosti původní Země. CERN (evropská organizace pro jaderný výzkum, která LHC má na starosti) vydala zprávu, aby uklidnila veřejnost. Vznik černých děr je celkem racionálně vyvrácen, ale ohledně strangeletu to není tak jasné. Jisté je to, že žijeme ve světě pravděpodobností, kde je vše možné. Útěchou je, že za 3 roky provozu se nic takového nestalo, takže vyvstává otázka, jestli ten celý humbuk okolo LHC stál za to. Lidstvo stojí před více hrozbami – válka, přírodní katastrofy, globální oteplování, vesmírné objekty mířící k zemi, jako například meteor Apophis, který se roku 2029 může střetnout se zemí, takže snad kvůli LHC už můžeme klidně spát.

LHC

-Max-

23 6

Sport Zdravím všechny! Jako každý měsíc jsem tu zpátky se svou rubrikou Sport. Tento měsíc se zaměříme na naše „baskeťáky“, ale i na další sporty 

Na začátek bych rád prostřednictvím tohoto časopisu poděkoval našim hokejistům. Předvedli fantastický výkon, i přes to, že se do I.ligy nedostali. Určitě se mnou budete všichni souhlasit, když řeknu, že nám připravili opravdový zážitek. Ale Jindřichův Hradec nežije jenom hokejem, v dnešní době držíme palce hlavně BK Lions Jindřichův Hradec, aby se dostali do Mattoni NLB! A já Vás provedu jízdou, jakou umí jenom Lvi! Začněme semifinálovými koly, kde se Lions narazili na Ústí nad Labem. Připomeňme, že Jihočeši ve čtvrtfinále přešli přes Zlín 3:1 na zápasy a Ústí zdolalo 3:2 béčko Opavy. Druhou semifinálovou dvojici tvoří Chomutov vs. Hradec Králové. Navíc jsem zjistil skvělou novinu- boje o postup do finále budou navíc o to zajímavější, že vítězové si s největší pravděpodobností zajistí právo účasti v nejvyšší Mattoni NBL, která se bude od příští sezony rozšiřovat na 14 celků. Podle rozhodnutí basketbalové federace by totiž mezi elitu měl postoupit nejen vítěz I. ligy, ale i poražený finalista. To je přeci skvělý! Pokud se tedy naši hoši prokousají do finále…  Tak a pěkně popořádku, jdeme na to! Semifinále play off basketbalové I. ligy mužů nezačalo pro jindřichohradecký celek rozhodně podle jeho představ. Lions totiž na domácí palubovce v úvodním duelu prohráli po dramatické koncovce s Ústím nad Labem o jediný bod 82:83. Domácím hráčům se nepodařilo navázat na kvalitní defenzivní hru, která je zdobila ve čtvrtfinále proti Zlínu, ale tentokrát se od nich navíc odvrátilo i střelecké štěstí. K druhému vzájemnému souboji do haly

soupeře však Jihočeši v žádném případě nepojedou se svěšenými hlavami a v poraženecké náladě. V nelehké roli cestovali jindřichohradečtí basketbalisté k druhému utkání semifinále play off I. ligy na palubovku Ústí nad Labem. Po úvodním domácím nezdaru (82:83) by totiž další případná porážka Jihočechům notně zkomplikovala plány. Ale hráči Lions zabojovali jako skuteční lvi, připsali si nesmírně cenné vítězství 91:78 a hlavně srovnali stav série hranéna tři vítězství na 1:1! Tak pokračujeme dál, pořád je o co hrát… Jindřichohradečtí basketbalisté zvítězili ve třetím semifinálovém duelu play off I. ligy nad BK Ústí nad Labem 115:96. Parádní ofenzivní podívaná byla k vidění v neděli v jindřichohradecké sportovní hale. Domácí Lions ve třetím semifinálovém utkání play off I. ligy zdolali Ústí nad Labem 115:96 a v sérii hrané na tři vítězství se ujali vedení 2:1. K vysněnému postupu do finále jim tak chybí „maličkost“ – uspět ještě v jednom duelu! No vidíte, karta se začíná obracet, doufejme, že to tak i zůstane… Bitva jihu proti severu pokračuje. Ve čtvrtém semifinálovém střetnutí play off I. ligy prohráli basketbalisté Lions na palubovce Ústí nad Labem 76:87 a soupeři dovolili srovnat stav série na 2:2. To pro Lions znamená,že rozhodne až pátý a zároveň poslední duel. Výhodou pro nás je, že se bude hrát u nás doma!

24

Sport A dál? Do klubové kroniky bude zlatým písmem vytesán postup do finále I. ligy, kterým si zároveň vybojovali právo účasti v nejvyšší Mattoni NBL, což se žádnému mužskému celku na jihu Čech ještě nikdy nepovedlo! V rozhodujícím semifinálovém duelu play off Lions ve středu večer na domácí palubovce v nesmírně vypjaté bitvě zdolali Ústí nad Labem 98:87 a celou sérii vyhráli 3:2 na zápasy. O celkové prvenství v I. lize se tak střetnou s Chomutovem.

skupině D spolu s Finskem, Lotyšskem a Dánskem. Zápasy se budou hrát v Bratislavě. V prvním utkání se Česko střetne s Lotyšskem, doufejme, že to bude snadná výhra. Já věřím, že Češi můžou vyhrát celý turnaj, jsou to přeci obhájci titulu a velcí favorité na výhru cenné trofeje. Já věřím a Vy? Mně jenom zbývá si sehnat český hokejový dres, nějakou tu čapku, vlaječku a pomalovat si obličej a s hrdostí budu vykřikovat: KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH, HOP HOP HOP!!! Pin

A můžeme slavit!! Historický úspěch Lvů, tak to přeci naši borci dokázali. Když někdo umí, tak umí  Basket je krásná hra, viďte? Tak jsem Vás provedl basketbalovým zážitkem, ale jak víte, ještě to nekončí. Lions musí-nemusí zdolat Chomutov, ale i tak posílám na jejich adresu velikánkou pochvalu a můžou se spolehnout na to, že MY gympláci a jiní jim budeme držet palce a vždy stát při nich a naše víra v nich je povede vpřed! BK Lions Jindřichův Hradec! No a můžeme se vydat na další cestu sportem. Jak už všichni víte, začalo nám další mistrovství světa v hokeji a tentokrát se hokejové divadlo odehrává na Slovensku a to není vůbec daleko. A všichni určitě taky víte, že Češi se budou na Slovensku snažit obhájit zlato z Německa. Trenér Hadamczik má k dispozici opravdu silný tým. Figurují tam jména jako Marek Židlický, Jaromír Jágr, Roman Červenka, Martin Havlát, Milan Michálek, Patrik Eliáš nebo naše Rachna Kachna Karel Rachůnek a samozřejmě další a další. Jediná nemilá zpráva je ta, že na mistrovství se nevydal Tomáš Vokoun, ale určitě ho skvěle zastoupí Ondřej Pavelec z Atlanty. Česká skvadra je ve

25

REAKCE Tímto článkem bych chtěl reagovat na dubnové číslo Tabu!, kde se objevila mírná dezinformace ve článku "Závislost na sportu". Po přečtení určitě mnoho z Vás dostalo smíšený názor ohledně pojmu Anabolické steroidy. Proto bych Vás rád dostal trošku do obrazu a alespoň, jak mi to redaktoři dovolí, dostal tuto problematiku na světlo..

Anabolické steroidy Anabolické steroidy posledních padesát let nesporně hýbou světem a obzvláště sportem. Od vrcholných soutěží po amatérské sportovce. Pojďme se podívat trochu do historie, jak anabolické steroidy (dále jen AS) vznikly a k čemu byly primárně určeny. AS provází člověka od nejstarších věků, už od prehistorický dob, v podobě různých rostlin, které tehdejší člověk využíval ke zvýšení kondice. Vědci usuzují, že jak šel čas, lidé objevovali účinky různých látek a začali je využívat ke svému prospěchu. Přesuneme se trochu dopředu, tak do poloviny 19 století, kdy se AS objevily jako prostředky na potlačení strachu, potlačení pudu sebezáchovy a zvýšení agresivity u vojáků. Tyto AS byla ale velmi primitivní a většinou se jednalo o uměle vyrobené drogy, hlavně amfetamin, benzendrine, pervitin. Nynější AS jsou výsledkem více než 100 let trvajícího výzkumu. Dříve vědci nehledali látky podporující výkony, ale "elixír mládí". První extrakty testosteronu se používaly z psích varlat, později z opičích a nakonec z býčích varlat. Poté, co byl Dr. Ziegler svědkem výsledků, které přineslo užívání těchto látek SSSR sportovcům, odcestoval do USA a začal s výzkumem. V roce 1975 byly AS připojeny na seznam látek zakázaných Mezinárodním olympijským výborem. Konkrétně se AS začaly používat ve sportech, kde je zapotřebí síla, výbušnost, vytrvalost, odolnost proti bolesti. Uživatele tedy můžeme rozdělit do 3 skupin: 1) profesionální sportovci, kteří dopují kvůli kariéře 2) uživatelé, u kterých je to nutné pro vykonávání jejich profesí: např.: policisté, vojáci, security 3) osoby trpící bigorexií, to je porucha duševního zdraví, kdy osoby stále sledují svůj vzhled a chtějí být větší a větší  Způsob aplikace: V zásadě jsou jenom dvě formy: orální (tabletová) a injekční - v olejové nebo vodní emulzy, aplikované do svalu (intramuskulárně).

a) injekční AS: aplikace je injekčně do svalů. Méně zatěžují játra, mají delší dobu trvání díky pomalejšímu uvolňování do organismu. Př.: Winstrol Depot, Reforit b) AS orální: tabletové podané AS jsou velkou zátěží pro játra při jejich odbourávání. Mají krátkou dobu trvání. Pozitivní účinky AS mají především ve zdravotnictví: - při léčbě dlouhotrvající anemie, kdy už se červené krvinky nejsou schopné samy regenerovat - při léčbě rakoviny prsu - pro podporu tvorby proteinů, pokud je po náročném chirurgickém zákroku oslabena - při léčbě symptomů menopauzy v malých dávkách spojených s podáváním estrogenu - u mužů, kterým byly v důsledku rakoviny varlat tyto orgány amputovány, se používá pro udržení sekundárních mužských pohlavních znaků - pro potlačení bolestivosti kloubů - po rychlejší regeneraci po zranění Ve veterinární medicíně, kde zajišťují větší váhové přírůstky u chovných zvířat. Od roku 1988 je v Evropské unii zakázáno používání AS ve veterinární léčbě a pro komerční produkci potravin. Je ale legální v USA, Kanadě, Austrálii a dalších zemích mimo EU Ve sportu, kde získaly největší renomé. Primárním účinkem je nárůst svalové hmoty, výrazné přírůstky na síle a zvýšení výkonu, zkrácení regenerace mezi jednotlivými náročnými tréninky. Negativní účinky AS na lidský organismus: 1) snížení produkce testosteronu V době, kdy uživatel „sype“ dochází k poklesu produkce testosteronu ve varlatech. Mozek monitoruje hladinu mužských hormonů v krvi, a když zjistí nadbytek, je snížena produkce gonadotropinu v podvěsku mozkovém. Méně gonadotropinu znamená méně testosteronu. Po vysazení se produkce testosteronu vrací většinou do normálního stavu. 2) zvýšené zadržování vody a soli v organismu retence: zadržování vody v těle vede k opuchlinám tváří a končetin hypertenze: AS zvyšují krevní tlak zadržováním vody v těle...…………………………………………………………..

26

Reakce Kardiovaskulární systém: AS zvyšují hladinu HDL cholesterolu a zvyšuje úroveň LDL cholesterolu a triglyceridů (tuků) v krvi. Z toho vyplývá spousta onemocnění, například ateroskleróza (tvrdnutí cévních stěn). 3) projevy feminizačních účinku gynekomastie: pokud je v těle velké množství AS, jsou některé „přeměny“ na ženský pohlavní hormon estrogen. To způsobuje nárůst prsní žlázy u mužů. Tento nárůst je vratný pouze operativně. 4) akné: AS stimulují produkci mazu ve žlázkách v kůži. Maz je výborné prostředí pro mnoho druhů bakterií a proto se žlázky zanicují. Pak se může vyvinout infekce a imunitní systém pošle odpověď ve formě zanícených puchýřků 5) strie: vznik masivních trhlin kůže na ramenou, v podpaždí, zádech, zadku v důsledku rychlého zvětšení svalového objemu, kdy pokožka nestíhá růst stejně rychle. 6) vliv na játra a ledviny: některá anabolika se metabolizují v játrech, což může vyvolat jejich poškození. Více poškozují játra tabletové steroidy, než injekční. U ledvin dochází k nerovnováze v hospodaření s vodou, hrozí reálné poškození ledvin. 7) vedlejší účinky u žen Ženy, které užívají AS, uvádějí nepravidelnost menstruačního cyklu a zvětšení klitorisu. Ale především výskyt mužských pohlavních znaků, jako je růst vousů, hlubší hlas, zmenšení prsů. Osobně se mi kulturistky hnusí, není na nich nic přitažlivého. Při sexu je to jako spát s chlapem. 8)vedlejší účinky u mladých lidí AS mohou ovlivnit růst kostí v pubertě. Růst se odehrává v chrupavkách (epifýzách). Přirozená tělní produkce steroidních hormonů v pubertě způsobení uzavření epifýz kostí. Pokud se steroidy používají z neterapeutických důvodů během dospívání, epifýzy se předčasně uzavřou a zastaví se růst. 9) účinky anabolických steroidů na psychiku AS mají také velký vliv na nervový systém a jeho vývoj především u mužů. Selektivně stimulují ty neurony a nervová spojení, která souvisejí s agresivitou. Uživatelé AS uvádějí při užívání AS

27

změny nálady, paranoiu, zmatení, poruchy spánku, halucinace, deprese až sebevražedné tendence. Většina těchto problémů zmizí, když jsou AS vysazena. V průběhu užívání steroidů organizmus snižuje vlastní produkci testosteronu. Při vysazení není schopno tak rychle obnovit vlastní produkci hormonů a dochází k období poklesu výkonnosti. V tomto období je člověk bez chutě k jídlu, má oslabenou imunitu a výkyvy nálady. Tyto projevy se dají potlačit různými léky (proiron, tamoxifen atd.)

Jelikož časopis není natahovací a já jsem dostal jenom určitý prostor, nemůžu se dostat k detailnímu popisu jednotlivých steroidů a jejich účinků na organizmus. Doufám, že si každý čtenář z tohohle článku odnese to své, nechci nikomu vnucovat své názory. Co bych dodal? Asi jenom to, že braní AS bez žádných vysokých soutěžních cílů (myšleno mistrovství světa, Evropy atd.), dosažení určitého věku, dostatečně vyvinutí těla nemá cenu. Negativa převažují pozitiva. Proto nechme AS uživatelům, kterým tyto látky pomůžu například v zaměstnání nebo k dosažení nejvyšší mety, ale zároveň je za to neodsuzujme. Je to každého věc, jestli bere nebo ne. Tak sportu zdar, ať už naturálně nebo přisypaně  Frank

Plesk! IN & OUT Tentokrát bezkonkurenčně každý, kdo se podílel na projektu UNESCO (pro totální ignoranty připomínám, že letos se týkalo chemie). Žádné lítání sem a tam, prostě nadupaná trasa po třídách. Zvláštní vypíchnutí zaslouží stanovište no. 1, z kterého si dle doslechu lidi odnesli nejvíce. A dále hned následující laborky, kde bylo k vidění spousta zajímavých pokusů. Jedním slovem - skvěle!

Organizace Majálesu tento rok bohužel trochu pokulhává. Tam, kde přidali na dechberoucím plakátu z dílny Jana Voharčíka, ubrali na organizaci. Kápové snad doufají v to, že je účastníci neukamenují a projdou se městem s úsměvem na tváři. Jenže komu se chce v pátek odpoledne někam táhnout, když ani týden předem neví, co si má vzít na sebe! Veliké, veliké OUT!

Skvělé zpestření si připravila Vendy z 2.B v den svých osmnáctek. Nenapadlo ji totiž nic jiného, než sebrat kýbl zmrzliny, kornouty a celý den rozdávat zmrzlinu. A že byla skvělá se přesvědčil i pan profesor Kadlec. Hluboce se klaníme, Vendy.

Tak nevíme, ale když se mohl toaletní papír vyrábět už v Číně z rýžové slámy a to něco kolem roku 600, moc nechápeme, proč je ho u nás stále takový nedostatek. Možná návrh pro výtvarkáře? Vyrobte nám prosím nějaký, klidně s vtipnými obrázky... Jako další možnost nás už jen napadá – neserte tak na tu školu!

Perličky z domova i ze světa

„Akorát si ta družička měla zakrýt očička a né ouška“

28

Výkřiky do tmy TOP FACEBOOK STATUS vyhrává Sandrik Bednář z 2.B:

29